Bulletin 69

Federace dětských domovů ČR

2009 - 2010

Bulletin č. 69 Přehled jednání výboru FDD ČR, zprávy z odborných seminářů, příspěvky členů, akce sestavil Mgr. Jan Pavlas

2

Obsah: Str.

Přehled 15. jednání výboru FDD ČR, Parkhotel Všemina 3 Odborný seminář ve Všemině, 16. – 17. dubna 2009 3 Přehled 16. jednání výboru FDD ČR, DD Unhošť 20 Přehled 17. jednání výboru FDD ČR, DÚM Praha, Lublaňská 33 20 Přehled 18. jednání výboru FDD ČR, hotel Pramen, Praha 21 Odborný a volební seminář v Praze, 15. – 16. října 2009 22 Přehled 1. jednání výboru FDD ČR, DDŠJ Olomouc 31 Přehled 2. jednání výboru FDD ČR, DDŠ Hrochův Týnec 31 Potřeba změny systému náhradní rodinné péče 32 Přehled 3. jednání výboru FDD ČR, hotel Aurum, Černý Důl 34 Odborný seminář v Černém Dole, 22. – 23. dubna 2010 35 Zkušenosti s pomocí svěřencům DD v souvislosti s jejich přechodem do samostatného života

36

Dětské domovy: pomáhají či ubližují dětem? 39 Přehled 4. jednání výboru FDD ČR, DD Staňkov 41 Přehled 5. jednání výboru FDD ČR, Parkhotel Všemina 42 Odborný seminář ve Všemině, 7. – 8. října 2010 42

3

15. jednání výboru FDD ČR, Parkhotel Všemina, 15. dubna 2009

Dalšímu pracovnímu setkání výboru FDD ČR, které se uskutečnilo v předvečer odborného semináře v Parkhotelu Všemina ve Slušovicích, předcházely návštěvy Dětského domova ve Vizovicích, ul. 3. května 528 a sklářské huti Glass Ateliér Morava, s.r.o., první soukromé sklářské huti v Čechách postavené po listopadu 1989. Hlavním bodem jednání byla samozřejmě již naprosto konkrétní příprava nadcházejícího semináře, zejména jeho časový harmonogram. Dále se výbor zabýval průběhem regionálních kol Nejmilejšího koncertu a rozhodl o účasti svých zástupců na celostátní přehlídce v Mostě, ve stručnosti projednal i přípravu Sportovních her, vzal na vědomí

potvrzené termíny konání celostátního kola 5. – 7. června 2009 v Solenicích a mezinárodních sportovních her v Jablonném v Podještědí 11. – 13. září 2009, kam byla pozvána rovněž prezidentka FICE, paní Monika Niederle z Vídně. Po schválení výborem se novými členy stali PhDr. Hana Halfarová (Nadace EDUCA, ředitelka), Mgr. Dana Kuchtová (DD Praha – Klánovice, ředitelka), Mgr. Ilona Křesťanová (etoped) a Martin Lněnička (DD Praha - Dolní Počernice, ředitel). Mgr. Kurz poté předložil členům výboru pokladní zprávu. V rámci různého informoval Mgr. Hart o úhradě příspěvku do FICE - Inter ve výši 750 Eur MŠMT ČR a dále o dopisu, který dostal od Rytířského řádu sv. Václava o úmyslu pořádat mezinárodní konferenci v Praze na téma „Výchova, vzdělávání a zařazení romských dětí a mládeže, ostatních národnostních menšin do společnosti“ v září 2009. Výbor FDD ČR byl požádán, aby účastníky semináře informoval o úmyslu pozvat na tuto konferenci dětská výchovná zařízení a zařízení pro starší děti z celé ČR. Na závěr výbor projednal termín a místo konání příští výborové schůze.

Odborný seminář, Parkhotel Všemina, 16. – 17. dubna 2009

5. jednání výboru FDD ČR, Parkhotel Všemina, 15. dubna 2009 Odborný seminář, jehož téma znělo „Obtížně vychovatelné děti a mládež v zařízeních náhradní rodinné péče“ se konal ve dnech 16. a 17. dubna 2009 v Parkhotelu Všemina. V příjemném prostředí hotelu umístěného nedaleko legendárních Slušovic ve Zlínském kraji se sešlo 111 účastníků. Kromě vzdělávání se účastníci mohli věnovat i poznávání okolí, mohli využít místní saunu, bazén, bowlingovou dráhu a tenisové kurty. Společenský večer byl věnován ochutnávce moravských vín z produkce Víno Hruška s.r.o., poslechu živé hudby a zejména vzájemné výměně názorů a zkušeností. Druhý den ráno se několik odvážlivců odhodlalo využít i nabídky místního centra lanových aktivit.

Přehled lektorů odborného semináře: JUDr. Radomíra Veselá EPI s.r.o., Kunovice, vedoucí katedry práva PhDr. Věra Vojtová, Ph.D. PdF MU Brno, katedra speciální pedagogiky, odborný asistent PhDr. Albín Škoviera, Ph.D. KU Bratislava, katedra speciální pedagogiky, vedoucí katedry MgA. Dagmar Slavíková DDŠ Slaný, etoped - pověřená vedením Mgr. Lucie Myšková DDŠ Slaný, psycholog Mgr. Karel Opravil SVP Help, Uherské Hradiště, vedoucí střediska

Interiér DD Vizovice

Parkhotel Všemina

4

Otázky intervence u dětí v dětských domovech – v riziku poruch chování PhDr. Věra Vojtová, Ph.D.

Klíčová slova: Dysfunkční rodina, ohrožené děti, děti se sociálním znevýhodněním, děti v riziku poruch chování, životní situace ohrožení, institucionální péče, intervence, ochranné faktory. Anotace: Příspěvek pojednává o specifických aspektech ve vývoji chování dětí v dětských domovech, která jsou rizikem pro rozvoj poruch chování. Představujeme koncept intervence s využitím posilujících faktorů, která pomáhá rozvíjet strategie zvládání a rozvoji poruch chování předcházet.

Vymezení problematiky Česká republika se i přes pozitivní pokroky v edukaci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

stále neumí důstojně vyrovnat s potřebami jedné velké skupiny dětí, jejichž speciální potřeby souvisí především se sociálním deficitem způsobeným nízkou kompetencí rodiny (zákon č. 359/1999 Sb.). V jejím sociálním sytému jsou sice nastavena jistá opatření pro podporu dětí ohrožovaných nedostatečnou funkčností, popř. dysfunkčností rodiny (srov. zákon č. 359/1999 Sb.), ale o jejich efektivitě se dá hodně polemizovat. Velkou část těchto opatření mají v gesci sociální pracovníci. Jejich kontakt s ohrožovanými dětmi a s potřebnou rodinou bývá velmi často omezen na kontrolní a represivní řešení krizových situací. Za hlavní důvod tohoto stavu se uvádí nedostatek kapacit (MPSV, 2009). V důsledku takto nastaveného systému podpory se mnohé děti dostávají až do životních situací ohrožení, které systém následně řeší jejich umístěním do institucionální péče prostřednictvím ústavní výchovy (srov. zákon č. 109/2002 Sb.). Například v roce 2007 se pouze s 35 % dětí pracovalo formou nějaké intervence před umístěním do institucionální péče, v 65 % případů rozhodl soud o umístění do institucionální péče bez předchozí podpory (MV ČR, 2007). Z evropských zemí je v České republice nejvyšší počet dětí v institucionální péči, v přepočtu na 100 000 obyvatel je jich 80. Počty dětí v institucionální péči v České republice dokládá tabulka č. 1. Tabulka č. 1 Děti ve školských zařízeních pro výkon ÚV a OV ve školním roce 2002/03 – 2007/2008 (zdroj dat: UIV, 2009)

školní rok 2002/03 2003/04 2004/05 2005/06 2006/07 2007/08

celkem dětí 7 270 7 250 7 590 7 621 7 459 7 427

dětský domov 4 594 4 612 4 867 4 869 4 815 4 618

výchovný ústav 1 656 1 589 1 479 1 420 1 404 1 430

diagnostický ústav 475 494 501 537 516 705

dětský domov se školou 545 555 743 795 724 674

Nejčastější důvody rozhodnutí soudu o umístění dětí do dětského domova patří situace: 1. kdy rodiče neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti: nevykonávají nebo zneužívají práva

plynoucí z rodičovské zodpovědnosti; 2. kdy děti byly svěřeny do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče a tato osoba neplní povinnosti plynoucí

ze svěření dítěte do její výchovy; 3. kdy na dětech byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj

nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu; 4. kdy děti jsou na základě žádostí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte opakovaně

umísťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti nebo jejich umístění v takových zařízeních trvá déle než 6 měsíců;

5. kdy jsou děti ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami;

6. kdy jsou děti žadateli o azyl odloučenými od svých rodičů, popřípadě jiných osob odpovědných za jejich výchovu (zákon č. 359/1999 Sb.);

5

Tyto skutečnosti musí trvat takovou dobu nebo být tak intenzivní, že nepříznivě ovlivňují vývoj dítěte nebo mohou být přímo příčinou jeho nepříznivého vývoje. Zlepšení situace takto ohrožovaných dětí přinesou jen rozsáhlá systémová opatření a to nejen ve školské, ale i v sociální sféře a v dalších oblastech (srov. MVČR, 2007). Nutnost změny vyjádřila vláda České republiky na svém zasedání 19. ledna 2009 schválením „Návrhu opatření k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti“. Jasně v něm formulovala svou koncepci, kterou vyjadřuje mezi jiným i zásada: „Všechny formy ústavní péče by měly být nejzazším alternativním a dočasným řešením pro ohrožené děti“ (MPSV, 2009). Cesta změny je však i při dobré vůli všech zainteresovaných orgánů dlouhodobá. Efektivnější procesy podpory a intervence rizikových rodin a ohrožovaných dětí dosáhnou na budoucí generace. Nepomohou dětem, které jsou vychovávané a vzdělávané mimo svou rodinu ve školských institucích v současnosti i v blízké budoucnosti.

Problematikou podpory a posílení kompetencí a odolnosti dětí v institucionální péči se zabýváme v našem výzkumu. Jeho koncept spočívá ve vytvoření a ověření intervenčních programů u skupiny dětí ohrožených v jejich vývoji, s cílem vytvořit metodiku pro podporu žádoucího vývoje chování dětí v riziku poruchy chování. Na výzkumu spolupracujeme v týmu Hamadová P., Pavlovská M., Širůček J., Vojtová V. Intervenční program spoluvytváří a ověřují vybraní studenti speciální pedagogiky bakalářského studijního programu. Výzkum probíhá v rámci výzkumného záměru Pedagogické fakulty Masarykovy Univerzity, id. č. MSM0021622443 "Speciální potřeby žáků v kontextu Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání", který vede prof. PhDr. Marie Vítková, CSc. Specifika rizik poruchy chování u dětí v dětském domově

Dispoziční copingové strategie (Vodáčková, 2002) umožňují dětem s životní situací, kdy jsou odejmuty z rodiny a přemístěny do institucionální péče, v menší nebo větší míře vyrovnávat. Ztráta kontaktu s klíčovou osobou a vyjmutí z rodiny narušuje však jejich „soubor kognitivních reprezentací“ (Širůček, Širůčková, 2006) a otevírá prostor pro rizika ve vývoji jejich chování (Heath, Sheen, 2005). Mluvíme o konceptu „Dětí v riziku“ = „At-risk Youth“ (srov. Barr, Parrett, 2001, Jahnukainen, 2001), o dětech v riziku rozvoje poruchy chování. V českém prostředí se v těchto souvislostech užívá také termín „ohrožené děti“ (MPSV, 2009), „děti se sociálním znevýhodněním“ (zákon č. 359/1999 Sb.).

V konceptu „Dětí v riziku“ jsou rizika vnímaná jako potenciální bariéry pro zdárné socializační procesy a vzdělávání dítěte. Platí to i pro děti z málo funkčních popř. dysfunkčních rodin, které jsou ohrožované ve svém vývoji. Životní situace, ve které se z důvodu těchto poměrů ocitají, komplikuje, omezuje nebo znemožňuje sebevzdělávací přirozené procesy. Absence odpovídajících vzorů a optimální stimulačních příležitostí v jejich přirozeném sociálním prostředí ohrožuje bezproblémovou socializaci a učení se potřebným modelům chování (srov. Störmer, Vojtová, 2006). Patologické vzorce chování rodičů a lidí z blízkého sociálního okolí procesy učení negativně ovlivňují, poskytují jim nežádoucí modely chování. Mnohé děti bývají pak vyjmuty z rodiny a umístěny do institucionální péče. Procedury spojené s vyjmutím dítěte z rodiny a jeho umístěním do ústavní péče dávají dítěti zažít sociální vyloučení, odmítnutí, ztrátu klíčové osoby. Fenoménu absence klíčové osoby (Říčan, 2004) zasahuje děti vyrůstající v ústavní péči od ranného věku, oporu klíčové osoby vůbec nezažijí. Nemají příležitost naučit se potřebným vzorcům chování, které by jim usnadnily socializaci a určitou kvalitu života v dospělosti (WHO, 2001). Narušení sociální stability těchto dětí vytváří nepříznivou predestinaci kvality jejich sociálních vztahů a vývoje chování (srov. Širůček, Širůčková, 2006, Vojtová, 2008). Zkušenosti s vlastním rizikovým chováním (záškoláctví, útěky...), se zážitkem stigmatizace, které mnozí před umístěním do dětského domova mívají, nepříznivé tendence ve vývoji jejich chování posilují. Takto ohrožované děti řadíme proto do skupiny dětí v riziku rozvoje poruchy chování podle konceptu „Dětí v riziku“ = „At-risk Youth“ (srov. Barr, Parrett, 2001, Jahnukainen, 2001). Riziko je v tomto konceptu pojato jako kontinuálně působící fenomén související s ohrožujícími vlivy ze sociálního okolí a z osobnostních faktorů dítěte (srov. Barr, Parrett, 2001, Jahnukainen, 2001, Lane, Gresham, O´ Shaughnessy, 2002). Základní rizikové oblasti, které ohrožují procesy sociálního učení u dětí v riziku, ilustruje obrázek č. 1.

6

Základní odlišnosti v procesech sociálního učení u dětí v riziku

Emocionální

Signály z interakce Odmítání

Sociální

Historická x aktuální socializace Absence klíčové osob

Kognitivní

Kognitivní zkušenosti Vzor, příležitost k učení

Uvedené odlišnosti vytváří samy o sobě potenciální rizika pro vývoj dítěte, je proto potřeba podchytit prostřednictvím rané intervence takové projevy v chování dítěte, které by mohly vyústit v problémové chování dříve, než se zafixují do stereotypů. Rizikové faktory poruch emocí a chování se stávají dítěti překážkou na jeho cestě k dospělosti a dítě poškozují v různé intenzitě, v různé časové délce, v různém období jeho vývoje. Působnost rizikových faktorů se zvyšuje u dětí, na něž působí rizikové faktory již v raném věku a neobdrží potřebnou pomoc, u dětí, na něž rizikové faktory působí dlouhodobě. Obě tyto skupiny mají tendence k antisociálnímu chování v průběhu celého svého života (Vojtová, 2008). Ve fázi rizikového vývoje je výhodné rozvíjet kompenzační ochranné faktory propojením intervenčních strategií s individuálním dítětem i se skupinou. Je také důležité vytvořit nepřerušenou kontinuitu sledování a podpory, aby se ohrožené děti nedostaly na destruktivní cestu.

Cesta intervence jako podpory Intervence u dětí v dětských domovech musí brát v úvahu skutečnost, že v českém prostředí se děti z dětských domovů často navrací do stejného prostředí, ze kterého byly odejmuty soudem. Systémově neexistuje žádná cesta podpory mladých lidí, kteří po ukončení ústavní výchovy odchází z institucionální péče do života. Intervence by proto měla dětem zprostředkovat rozvoj copingových strategií (Vodáčková, 2002, Praško, 2009) s využitím ochranných faktorů vývoje dítěte (Lane, Gresham, O´ Shaughnessy, 2002). Ochranné faktory pro intervenci u dětí v dětském domově

Dítě Rodina Škola Komunita a kultura Sociální kompetence Sociální dovednosti Posilování vztahů s rodinou Empatie Schopnost řešit problémy Optimismus Školní úspěšnost Vnitřní mechanismy kontroly Morální postoje Hodnoty Sebevnímání Schopnost hledat řešení v problémových situacích

Porozumění vztahům k rodině Nekritické poznání situace „odmítnutí rodiči“ Kontakt s rodinou Podpora vztahů se sourozenci Podpora zodpovědnosti k ro-dinným příslušníkům Podpůrný vztah s dalším do-spělým Podpůrný vztah s blízkými pří-buznými

Pozitivní školní klima Prosociální vrstevnická skupina Zodpovědnost Pocit sounáležitosti / pouta Příležitost k úspěchu a oceně- ní dosažených výsledků Školní normy týkající se násilí

Přístup k podpůrným službám Spolupráce v komunitě Připoutání ke komunitě Zapojení do náboženské nebo jiné skupiny Společenské / kulturní normy proti násilí Silná kulturní identita a etnic- ká hrdost – poznání vlastní kultury

Znalost biografie individuálních dětí je podmínkou pro efektivitu při posilování ochranných faktorů dětí

z dětských domovů. Traumata, která si ve svém životě do dětského domova přináší, bývají často vázána na vztahy v rodině. Není to však důvodem k obcházení tohoto tématu. S touto skupinou faktorů je potřeba pracovat opatrně a s respektem k jednotlivým dětem, s cílem pochopení souvislostí. Podle kognitivní teorie je porozumění chování podmínkou pro vytváření konstruktů vlastního jednání a přijímání sociální role (srov. Praško, 2009).

7

Shrnutí Děti v dětských domovech jsou ve svém vývoji ohrožované dvojnásob. Na jedné straně traumatickými

životními zkušenostmi spojenými s dysfunkcí jejich původní rodiny, na druhé straně pak institutem ústavní výchovy spojeného s odejmutím z rodiny a zpřetrháním sociálních vztahů. Cílená efektivní intervence, která pracuje s ochrannými faktory je strategií, která může zabránit dopadu rizikových faktorů na dítě a předejít rozvoji poruch chování. Literatura BARROW, G.; BARDSHAW, E.; NEWTON, T. Improwing Behaviour and Raising Self-Esteem in the Clasroom. London: David Fulton Publishers, 2001. ISBN 1-85346-775-8. BARR, R. D., PARRETT, W. H. Hope fulfilled for at-risk and violent youth 2nd Ed,. Boston: Allyn and Bacon, 2001. ISBN 0-205-30886-4. HEATH, M. A.; SHEEN, D. School Based Crisis Intervention. New York: The Guilford Press, 2005. ISBN 1-59385-151-0. HELUS, Z. Dítě v osobnostním pojetí. 1.vyd. Praha: Portál, 2004, ISBN 80-7178-888-0. JAHNU-KAINEN, M. Social Exclusion and Dropping out of Education. in: VISSER,J., DANIELS, H., COLE, T. Emotional and behavioural difficulties in mainstream schools, Volume 1, Oxford: Jai, 2001, ISBN: 0-7623-0722-6. KAUFFMAN, J, M. Characteristics of Emotional and Behavioral Disorders of Children and Youth, 7

thed., New Jersey: Merrill Prentice

Hall, 2001. ISBN 0-13-083283-9. KAUFFMAN, J, M. Characteristics of Emotional and Behavioral Disorders of Children and Youth, 8


Hall, 2005. ISBN 0-13-111817-X. LANE, L. K., GRESHAM, F. M., O´SHAUGNESSY, T. E. Children with or at Risk for Emotional and Behavioral Disorders. Boston: Allyn and Bacon, 2002, ISBN 0-205-32182-8. MPSV. Transformace a sjednocení systému péče o ohrožené děti. Praha, 2009. [online, cit. 2009-03-23]. Dostupné na: www.mpsv.cz MVCR. Hodnocení systému péče o ohrožené děti. Praha, 2007. [online, cit. 2007-10-23]. Dostupné na : www.mvcr.cz/bezpecnost/delikventi. PRAŠKO, J. Poruchy osobnosti. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-558-5 SEVERSON, H. H., WALKER, H. M. Proactive Approaches for Identifying Children at Risk for Sociobehavioral Problems. in: LANE, L. K., GRESHAM, F. M., O´SHAUGNESSY, T.E. Children with or at Risk for Emotional and Behavioral Disorders. Boston: Allyn and Bacon, 2002. ISBN 0-205-32182-8. STÖRMER, N., VOJTOVÁ, V. Interventionen / Interventions. Berlin: Frank & Timme GmbH, 2006, ISBN 3-86596-035-9. ŠIRŮČEK, J. & ŠIRŮČKOVÁ, M. Vývoj a zkoumání vrstevnických vztahů. In Macek, P. & Lacinová, L. (Eds.). Vztahy v dospívání. Brno: Barrister & Principal. 2006. ISBN: 80-7364-034-1 UIV. Statistické informace. Praha, 2009. [online, cit. 2009-03-23]. Dostupné na : www.uiv.cz VODÁČKOVÁ, D. Krizová intervence. 1.vyd., Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-696-9. VOJTOVÁ, V. Kapitoly etopedie I. Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. 2.rozšíř. vyd. Brno: MU, 2008. ISBN 978-80-210-4573-6 VOJTOVÁ, V. Poradenství v rámci školy, in: Vítková: Otázky speciálně pedagogického poradenství, 1.vyd. Brno: MSD, 2003a. ISBN 80-86633-08-X. VOJTOVÁ, V. „School for All“ – evaluation report, in: Classroom Practice 2, [online], Middelfart: European Agency for Development in Special Needs Education, 2004b., [cit. 07-2007], Dostupné na www:euagency.dk. VOJTOVÁ, V. Úvod do etopedie. 1. vyd. Brno: Paido, 2008a, ISBN 978-80-7315-166-9 WALKER, H. M., SEVERSON, H., H. Developmental prevention of At-Risk Outcomes for Vulnerble Antisocial Children and Youth, in: LANE, L. K., GRESHAM, F. M., O´SHAUGNESSY, T. E. Children with or at Risk for Emotional and Behavioral Disorders. Boston: Allyn and Bacon, 2002, ISBN 0-205-32182-8. WEARMOUTH, J., GLYNN, T., BERRYMAN, M. Perspectives on Student Behaviour in School, London, New York: Routlege, 2005, ISBN 0-415-35402. VYHLÁŠKA č. 438/2006 Sb., kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních. ZÁKON 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí v platném znění. ZÁKON 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. ZÁKON č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, v platném znění. WHO, ICF Checklist, version 2.1a. Geneva, 2003, [cit. 2007- 10- 03]. Dostupné na: www.who.int/classification/icf. WHO, ICF Introduction, ICIDH-2, resolution. WHA54.21: Geneva, 2001. [online, cit. 2005-05-03]. Dostupné na: www: who.int. WHO, Towards a Common Language for Functioning, Disability and Health ICF, Geneva, 2002, [cit. 2005-05-03]. Dostupné na: www.who.int/classification/icf

http://www.mpsv.cz/

http://www.mvcr.cz/bezpecnost/delikventi

http://www.uiv.cz/

http://www.who.int/classification/icf

8

Vliv poruchy chování na perspektivu dítěte PhDr. Věra Vojtová, Ph.D.

Klíčová slova: vývoj poruchy chování, porucha chování, charakteristika dětí s poruchou chování, pojetí poruchy chování Anotace: V příspěvku vás seznámíme se současným konceptem poruchy chování a jejím vývojem.

Rizikové faktory v životě dítěte se odráží v jeho dalším vývoji v menší nebo větší míře, ovlivňují životní roviny jeho bytí a vývoje, promítají se do projevů jeho chování. Při absenci sociální opory a intervence se rozvíjí do poruchy chování. V odborné literatuře rozlišujeme celkem pět stupňů ve vývoji poruchy chování, které kategorizoval Bower 1981 (in: Kauffman, 2001). Ve srovnání s konceptem „Dětí v riziku“ = „At-risk Youth“ (srov. Barr, Parrett, 2001, Jahnukainen, 2001) sledujeme v prvním a ve druhém stupni poruchy chování působení rizikových faktorů na vývoj chování dítěte. Vývoj poruchy emocí nebo chování (podle Bowera, in: Vojtová, 2008a) Vývoj poruchy emocí a chování charakterizoval Bower v pěti stupních podle intenzity problémovosti: 1. Dítě svým chováním reaguje na problémy denního života, vývoje a získávání životních zkušeností. Nad

tento rámec se nevymyká. Reaguje vcelku přiměřeně a očekávanými způsoby. Jeho problémy v chování odpovídají věkovým zvláštnostem a normám prostředí, ve kterém se pohybuje. Umí se přiměřeně ovládat a své reakce korigovat.

2. Chování, jímž dítě reaguje na krizové životní situace (např. rozvod rodičů, smrt v jeho blízkém sociálním okolí, narození sourozence, těžká nemoc v rodině atd.). Dítě změní své chování a ve svých reakcích se projevuje odlišně než jindy. Jeho chování se po vyhodnocení momentální životní situace dá vysvětlit: a) změnou jeho postavení v systému rodiny (popř. jiného velmi blízkého sociálního okolí), b) šokem způsobeným náhlou ztrátou někoho z blízkého sociálního okolí, c) dlouhodobou zátěží spojenou s těžkou nemocí někoho z blízkého sociálního okolí a s tím spojenou

změnou rodinného klimatu.

3. Chování, kterým se dítě vymyká očekávání. Je způsobené jeho nedostatečnou schopností přizpůsobovat se podmínkám. Ve škole je však po určité době schopné ovládat se a podřídit se. Takové dítě se s potížemi vyrovnává se změnou v jeho blízkém sociálním okolí. Prohloubit jeho problémy může např. změna školy, stěhování, časté střídání učitele, celkové chování se zhoršuje.

4. Zafixované a opakované nevhodné chování, které se dá při dobré školní docházce ovlivnit a upravit. Takové dítě si už zvyklo na negativní sebeobraz, vnímá jej jako nezměnitelnou věc. Cílená intervence v jeho přirozeném sociálním prostředí mu pomáhá orientovat se nejen ve vlastním chování, ale i ve způsobech jeho změny. Důležitým prostředkem pro motivaci ke změně je pozitivní sociální vztah, např. s doprovázející osobou.

5. Zafixované a opakované nevhodné chování s tak výraznými symptomy, že se jedinec nedá ovlivňovat a vzdělávat v běžném prostředí školy, ale pouze v segregovaném školském prostředí (instituci) nebo doma. Jde o takové chování, kdy je potřeba pro jeho změnu působit na dítě celistvě a vyjmout je z jeho aktuálního sociálního prostředí.

9

Tabulka č. 1 Vývoj poruchy emocí nebo chování podle Bowera

Stupeň vývoje PCH

Chování – typické projevy Životní prostor

1. Chování jedince reaguje na problémy denního života, vývoje a získávání životních zkušeností.

Dítě reaguje vcelku přiměřeně a očekávanými způsoby. Jeho problémy v chování odpovídají věkovým zvláštnostem a normám prostředí, ve kterém se pohybuje. Umí se přiměřeně ovládat a své reakce korigovat.

2. Chování, jímž jedinec reaguje na krizové životní situace.

Chování je však po vyhodnocení jeho momentální životní situace vysvětlitelné: a) změnou jeho postavení v systému rodiny (popř. jiného velmi blízkého sociálního okolí), b) šokem, způsobeným náhlou ztrátou někoho z blízkého sociálního okolí, c) dlouhodobou zátěží spojenou s těžkou nemocí někoho z blízkého sociálního okolí a s tím spojenou změnou rodinného klima.

3. Chování, kterým se jedinec vymyká očekávání. Problematicky se přizpůsobuje změnám podmínek.

Jeho problémy bývají posilovány např. změnou školy, stěhováním, častým střídáním učitele.

4. Zafixované a opakované nevhodné chování.

Takové dítě si už zvyklo na negativní sebeobraz, který vnímá jako nezměnitelnou věc. Chování se dá při dobré školní docházce upravit a jedinci se ještě dá pomoci navázat pozitivní sociální vztah.

5. Zafixované a opakované nevhodné chování s tak výraznými symptomy, které vyžaduje segregaci a intenzivní intervenci a rehabilitaci.

Jedinec se nedá ovlivňovat a vzdělávat v běžném prostředí školy, ale pouze v internátní škole (instituci) nebo doma. Jde o takové chování, kdy je potřeba pro jeho změnu působit na dítě celistvě a vyjmout je z původního sociálního prostředí.

Bower zároveň definoval charakteristiky dítěte s poruchami emocí a chování následujícím způsobem. Platnost jeho konceptu poruchy emocí a chování potvrzují i současné výzkumy (srov. Lane, Gresham, Shaugnessy, 2002, Barr, Parrett, 2001). Pět charakteristik dítěte s poruchou emocí a chování podle Bowera: 1. Neschopnost se učit – pokud ji nemůžeme vysvětlit intelektovými, smyslovými nebo zdravotními

problémy. 2. Neschopnost navazovat uspokojivé sociální vztahy s vrstevníky a učiteli. 3. Nepřiměřené chování a emotivní reakce v běžných podmínkách. 4. Celkový výrazný pocit neštěstí nebo deprese. 5. Tendence vyvolávat somatické symptomy jako bolest, strach, a to ve spojení se školními problémy.

O poruše chování lze uvažovat, pokud jedinec vykazuje ve svém chování jednu nebo více z těchto pěti

charakteristik, a to po určitou dobu. Bowerova definice byla v osmdesátých letech v Americe a některých státech Evropy východiskem pro popisy poruch emocí a chování a pro jejich diagnostiku, užívala se oficiálně jako podklad pro právní normy ve školství, pro diagnostiku apod. Kritici jí však vyčítali, že dává hodně prostoru subjektivnímu postoji posuzovatele chování. V současnosti se proto ve školských systémech rozvinutých států (USA, Norsko, Finsko, Dánsko aj.) vychází z Definice Sdružení pro národní duševní zdraví a speciální vzdělávání, kterou koncipovala profesní organizace sdružující více než třicet profesních skupin a skupin obhajujících zájmy jedinců s poruchami emocí nebo chování (rodiny dětí a mladistvých s poruchami emocí a chování) v roce 1992: „Pojem porucha emocí nebo chování je výrazem pro postižení, kdy se chování a emocionální reakce žáka liší od odpovídajících od odpovídajících věkových, kulturních nebo

10

etnických norem a mají nepříznivý vliv na školní výkon včetně jeho akademických, sociálních, předprofesních a osobnostních dovedností. Současně je toto postižení: a) něco víc než přechodná víceméně předvídatelná reakce na stresující události události z jeho prostředí, b) vyskytuje se současně nejméně ve dvou různých prostředích, z nichž alespoň jedno souvisí se školou, c) přetrvává i přes individuální intervenci v rámci vzdělávacího programu (pokud se tým odborníků ve

svém posudku neshodne na základě historie daného jedince, že intervence bude neúčinná). Poruchy emocí nebo chování mohou koexistovat s jiným postižením. Tato kategorie může zahrnovat

děti a mladistvé se schizofrenií, emocionálními poruchami, úzkostnými poruchami nebo jinými trvalými poruchami chování a jeho ovládání, jestliže mají celkový nebo částečný nepříznivý vliv na školní výkon (in: Vojtová, 2008). Tabulka č. 2 Porucha emocí a chování (podle Definice Sdružení pro Národní duševní zdraví a speciální vzdělávání, in: Vojtová, 2008)

Odlišnosti v chování Odlišnosti v kompetencích Podmínky

reakce v interakci reakce v emocích

akademických sociálních předprofesních

nejde o reakce na stresující události z prostředí; vyskytuje se současně nejméně ve dvou různých prostředích, z nichž alespoň jedno souvisí se školou; přetrvává i přes individuální intervenci.

nejsou způsobeny věkovými, kultur-ními nebo etnickými normami

školní výkon neodpovídá nadání dlouhodobé trvání

Klíčem pro rozpoznání poruchy chování je dlouhodobé trvání (zpravidla 6 měsíců), odlišnost od vývojové normy a dopad do perspektivy dítěte. Dlouhodobé problémy s chováním ovlivňují dítě především ve třech oblastech (Vojtová, 2008):

v individuální - vývoj charakteru určuje vedle věkových zvláštností i průběh socializace a edukace dítěte, charakter se vytváří během života zvnitřněním hodnot, norem a požadavků sociálního okolí;

v sociální - prostřednictvím sociální interakce zprostředkovávají dítěti druzí lidé jeho obraz, ukazují mu, jak se má vnímat, jaký je, co dokáže; dítě si interpretuje tyto signály a buduje si na jejich základě své sebehodnocení, svůj sebeobraz a podle něj vstupuje do interakce se svým okolím; nedokáže navazovat uspokojivé sociální vztahy;

v životní perspektivě – problémy s chováním ovlivňují školní úspěšnost a stávají se bariérou v dosahování takové úrovně vzdělání, která odpovídá jeho potencialitě dítěte; dítě je často vylučováno ze vzdělávání, opakuje ročník, stěhuje se ze školy do školy.

V etopedii jako pedagogické disciplíně pohlížíme proto na fenomén poruchy emocí nebo chování komplexně v kontextu, který zahrnuje nejen současnou životní situaci a chování dítěte s poruchou emocí nebo chování, ale který zohledňuje i jeho životní situaci a chování budoucí, kvalitu života v dospělosti. Současné pojetí poruchy emocí a chování zohledňuje (Vojtová, 2008): 1. celkovou životní a sociální situaci dítěte, které daným postižením trpí

pohlíží na jeho chování v celém kontextu – osobnostním, sociálním, životní situace i zkušenosti; má na paměti, že chování odráží osobnost člověka, jeho vnitřní stavy, sociální podmínky, životní

zkušenost i danou situaci

11

2. potencialitu dítěte, které daným postižením trpí, jeho směřování a osvobozování se z odkázanosti na dospělém,

3. základní cíle výchovně vzdělávacího procesu specifikované rámcovým vzdělávacím programem.

V kontextu problematiky poruch emocí nebo chování považujeme za nejdůležitější zohledňovat cíl motivace k celoživotnímu vzdělávání, jehož naplnění pomáhá jedinci i v průběhu dospělého života zkvalitňovat vlastní životní podmínky, zvyšuje jeho možnosti pracovního uplatnění a reakcí na změny životních situací. Shrnutí

Porucha emocí a chování se obvykle vyvíjí v průběhu života dítěte na základě multifaktoriálních vlivů. Je potřeba věnovat pozornost dětem v riziku poruch emocí a chování, jinak se tato rizika rozvinou do poruchy chování. Současnému inkluzivnímu a perspektivně zaměřenému konceptu etopedie odpovídá definice poruchy emocí a chování amerického Sdružení pro Národní duševní zdraví a speciální vzdělávání. Vyhovuje potřebám speciální pedagogiky i v našich podmínkách. Literatura: KAUFFMAN, J, M. Characteristics of Emotional and Behavioral Disorders of Children and Youth, 7


Hall, 2001. ISBN 0-13-083283-9. VOJTOVÁ, V. Kapitoly etopedie I. Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. 2.rozšíř. vyd. Brno: MU, 2008. ISBN 978-80-210-4573-6 VOJTOVÁ, V. Poradenství v rámci školy, in: Vítková: Otázky speciálně pedagogického poradenství, 1.vyd. Brno: MSD, 2003a. ISBN 80-86633-08-X. VOJTOVÁ, V. „School for All“ – evaluation report, in: Classroom Practice 2, [online], Middelfart: European Agency for Development in Special Needs Education, 2004b., [cit. 07-2007], Dostupné na www:euagency.dk. VOJTOVÁ, V. Úvod do etopedie. 1. vyd. Brno: Paido, 2008a, ISBN 978-80-7315-166-9

KLÍMA VO VÝCHOVNEJ SKUPINE V PREVÝCHOVNOM ZARIADENÍ Z HĽADISKA DETÍ A ICH PEDAGÓGOV

doc. PhDr. Albín Škoviera, PhD., Mgr. Eva Sokolová Pedagogická fakulta UK v Bratislave

Každý z nás zrejme zažil situáciu, keď prišiel do neznámeho alebo nie veľmi známeho prostredia (od inej rodiny, pracoviska až po iné mesto) a stačilo niekoľko minút na to, aby zistil, že sa tu cíti príjemne, bezpečne. A celkom iste sme zažili aj opačnú situáciu, keď sme sa ocitli v prostredí, ktoré „neveštilo“ nič dobré. Až opakované návštevy nám ukážu, či išlo len o prechodnú atmosféru alebo o dlhodobejší jav - klímu.

Je dôležité akú klímu majú prostredia, v ktorých žijeme. Rodina, škola, pracovisko. Je dôležité, v akej klíme vychovávame naše vlastné i nám zverené deti aj preto, že dobrá klíma je súčasť efektívneho napĺňania úloh. Je teda logické, že sa táto problematika stala nielen významnou témou pre rozličné oblasti pomáhajúcich profesií, ale aj témou pre oblasť personálneho manažmentu, najmä pre team-building.

Prevýchovné zariadenia môžu byť z tohoto pohľadu predmetom skúmania na oboch úrovniach – aktuálnej klímy i pohľadu budovania profesionálneho teamu. Je tu však ešte tretia, často podceňovaná rovina, a tou je zloženie klientov v skupine, cielené budovanie skupiny (výberom klientov i prácou s nimi) spojené s optimalizáciou jej kohézie a napätia , teda skupinovej dynamiky. V praxi to znamená, že si pri zostavovaní výchovnej skupiny vyberieme menej formálne kritériá ako to, že sa napr. trieda = výchovná skupina.

12

Slovo klíma má svoj pôvod v starej gréčtine. Jeho význam bol naklonenie Zeme k Slnku. Následne sa pojem významovo rozšíril a dnes sa pod ním chápe región, oblasť, pásmo. Popri pojme klíma sa v oblasti výchovnych, sociálnych a iných typoch inštitúcií stretávame s ďalšími blízkymi pojmami: atmosféra, kultúra organizácie, duch školy resp. zariadenia.

Vymedzenie pojmu klíma Tu je niekoľko definícií. Napriek tomu, že sa „oficiálne“ viažu k škole, je ich reálne možné aplikovať aj na iné výchovné a prevýchovné inštitúcie. Podľa Petláka môžeme školskú klímu vymedziť viacerými pojmami, a to atmosféra školy, duch školy, étos

školy, kultúra školy, podmienky školy, prostredie školy, skupinová subkultúra, sociálny systém školy (Petlák, E., 2006).

Milerski a Śliwerski hovoria, že klíma je psychosociálny činiteľ, ktorý ovplyvňuje kvalitu vzdelávania aj výchovy. Vplýva hlavne na vzťahy medzi učiteľmi a žiakmi, medzi učiteľmi a vedením školy, rodičmi žiakov ako aj medzi žiakmi navzájom (Milerski B., Śliwerski B., 2000 citovaný podľa Petláka, 2006).

L. Pytka vníma klímu ako subjektívnu skupinu javov, ktoré sa nachádzajú v danom prostredí, v danej inštitúcii (Pytka, L. 2000).

Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. (podľa Petlák, 2006) definujú klímu ako sociálno-psychologickú premennú, ktorá hovorí o kvalite interpersonálnych vzťahov a sociálnych procesov.

Labáth hovorí o organizačnej kultúre a vyjadruje sa o nej ako o súbore reflektovaných hodnôt, názorov a noriem, kritérií správania a symbolov, ktoré vznikajú priamo v organizácii. Organizačná kultúra podľa neho zjednocuje postoje, vnímanie reality a správanie sa členov inštitúcie navonok i dovnútra (Labáth, V., 2004).

M. Zelinová chápe klímu skupiny ako dlhodobejšie sociálne vzťahy spojené s citmi a prežívaním, ktoré sú menej premenlivé a fungujú bez ohľadu na sociálne situácie. V škole, a teda v triede sú to vzťahy medzi žiakmi a medzi žiakmi a učiteľmi (Zelinová, M., 1998).

M. Wilson (podľa Zelinová, 2002) zase klímu chápe ako faktor školského života, ktorý ovplyvňuje nielen školský výkon, ale aj správanie sa, riešenie konfliktov, ťažkostí, rozhodovanie, spôsob, ktorým sa prenáša autorita, sociálny status, prijímanie noriem a pod. Klímou je taktiež prezentovaný obsah výučby a ovplyvnený štýl riadenia.

Na internetovej stránke venujúcej sa klíme školy sa môžeme stretnúť s Marešovou definíciou, ktorá ju charakterizuje ako stály postup vnímania, prežívania, hodnotenia a reagovania všetkých aktérov školy na to, čo sa v škole dialo, deje alebo sa bude diať. Dôraz sa kladie na subjektívne prežívanie (http://klima.pedagogika.cz/skola/index.html).

V. Jirásková považuje klímu školy vo všeobecnom sociálnom zmysle za komplexnú štruktúru vzťahov, v ktorej ma vzdelávanie a sebavzdelávanie nenahraditeľné miesto. Klíma vzdelávacieho procesu je pôdou, kde sa stretávajú žiaci a učitelia (V. Jirásková, http://www.rvp.cz/clanek/318/111).

Ak prijmeme tézu, že významnými faktormi převýchovy sú najmä a) kvalifikácia /vzdelanie) a skladba personálu, b) zloženie „klientov“, c) metódy výchovy a převýchovy, d) klíma v skupine, resp. v zariadení,

je zrejmé, že tak ako při troch zvyšných položkách, aj při klíme potrebujeme definovať, čo všetko ju spoluvytvára. M. Zelina (1996) uvádza tri zložky, ktoré vytvárajú klímu vo výchovnej skupine. Sú to deti – činnosť – vychovávatel. Z nášho pohľadu je pre klímu prevýchovného zariadenia najvýstižnejšie širšie vymedzenie J. Marešom (1998), který doň (povodně vo vzťahu k prostrediu školy) zahŕňa tieto aspekty:

http://klima.pedagogika.cz/skola/index.html

http://www.rvp.cz/clanek/318/111

13

sociálno-psychologický, architektonický (umiestenie školy, prístup do školy atď.), hygienický (akustika, osvetlenie, vetranie atď.), ergonomický (podoba a velkost školského nábytku, usporiadanie triedy). Výskum klímy v prevýchovných zariadeniach

V rámci širšie koncipovaného výskumu VEGA 1/0143/08 zameraného na kultúru škôl a školských zariadení je jednou časťou výskumu aj oblasť kultúry prevýchovných zariadení pre deti. Klíma prevýchovných zariadení je jej neoddeliteľnou súčasťou. Do prvej časti výskumu sme zaradili jednak dievčatá a chlapcov, ktorí sú žiakmi 8. - 9. ročníkov, jednak ich vychovávateľov (v prípade, že sa trieda= výchovná skupina aj triedneho učiteľa).

V nami predkladanej informácii zo stále prebiehajúceho výskumu prezentujeme výsledky troch prevýchovných zariadení, ktoré však majú viaceré odlišné charakteristiky. Sú nimi: reedukačné centrum pre chlapcov (dětský domov se školou) - RC CHL (16 chl. + 4 ped.) reedukačné centrum pre dievčatá (dětský domov se školou) - RC DIV (20 div. + 6 ped.) diagnostické centru (dětský diagnostický ústav) - DC KOE (7 chl. + 2 div. + 2 ped.) 79% respondentov tvorili deti, 21 pedagógovia. Výber uvedených troch zariadení bol spojený s jednou výskumnou otázkou: Ovplyvňuje klímu zariadenia to, či je klientela v zariadení koedukovaná alebo pohlavne heterogénne?

Základným výskumným nástrojom bola Škála sociálnej klímy korekčnej inštitúcie (R.H.Moos, L. Pytka). Obsahuje 90 otázok s alternatívnymi odpoveďami áno - nie, odpovedá sa naň anonymne. Pokrýva 9 kategórií, z ktorých vždy tri tvoria jednu oblasť. Ku každej kategórii sa vzťahuje 10 otázok. Dotazník mal tri textové varianty s rovnakým obsahom (pre dievčatá, pre chlapcov, pre pedagógov). Dievčatám a chlapcom sme ich podávali priamo za prítomnosti autorov príspevku, vypĺňanie trvalo 30 - 40 minút, dotazníky pedagógov boli doručené spoločne za zariadenie do 10 dní od ich zadania. Tabuľka č. 1 Rozčlenenie Škála sociálnej klímy korekčnej inštitúcie

Kategórie Oblasti

angažovanosť, INTERPERSONÁLNE VZŤAHY emocionálna podpora

sloboda vo vyjadreniach

autonómia ROZVOJ OSOBNOSTI praktická orientácia orientácia na osobné problémy detí

inštitucionálny poriadok a organizovanie ORGANIZAČNÝ SYSTÉM jasnosť úloh a vnútorných pravidiel kontrola

Vybrané výsledky

Z každej oblasti sme vybrali 1 kategóriu. Pri prvej sme uvádzame výsledky týkajúce sa emocionálnej podpory, pri druhej orientácie na osobné problémy detí a pri tretej kontroly.

14

Graf č. 1 - Emocionálna podpora

Graf č. 2 - Orientácie na osobné problémy detí

Graf č. 3 - Kontrola

Nie je prekvapujúce, že viac vnímajú emocionálne sýtenie dievčatá z prevýchovného zariadenia ako chlapci z prevýchovného zariadenia. Nižšie vnímanie emocionálnej podpory deťmi v diagnostickom zariadení vôbec, ale i v porovnaní s vychovávateľmi, súvisí zrejme s tým, že deti sú tu krátkodobo a zloženie skupín sa veľmi často mení. Rovnaká argumentácia sa dá uplatniť aj pri Grafe č. 2 - Orientácie na osobné problémy detí. Hoci tu platí, že skóre je všeobecne trocha nižšie, ako pri emocionálnej podpore.

0

20

40

60

80

100

RC Chl RC DiV DC KOE

Deti

Pedag

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90


Deti

Pedag

0

10

20

30

40

50

60


Deti

Pedag

15

0

10

20

30

40

50

60

70

vzťahy osobnosť organizácia

chlapci

pedagógovia

0

10

20

30

40

50

60

70

80


dievčatá

pedagógovia

Inak vyzerá vnímanie kontroly. Zatiaľ čo chlapci i dievčatá vnímajú v prevýchovných zariadeniach mieru kontroly v porovnaní s vychovávateľmi ako nižšiu, v diagnostickom centre (ústave) ju v porovnaní s vychovávateľmi vnímajú ako vyššiu. Opäť tu môže mať vplyv dĺžka pobytu. Zatiaľ, čo deti v diagnostickom centre sa z predchádzajúceho málo kontrolovaného života iba učia žiť v rytme a režime, v prevýchovných zariadeniach je to pre deti stereotyp, ktorý je samozrejmou súčasťou denného života. Graf č. 4 -RC pre chlapcov

Graf č. 5 -RC pre dievčatá

Graf č. 6 -DC koedukované

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90


deti

pedagógovia

16

Graf č. 7 - Porovnanie odpovedí detí a pedagógov medzi jednotlivými zariadeniami

Pri porovnávaní Grafov č. 4 -6 je zaujímavých niekoľko faktov. Veľmi podobné (v porovnaní s dievčenským prevýchovným zariadením nižšie) skóre dosiahli v oblasti vzťahy a osobnosť chlapci z prevýchovného zariadenia a deti z diagnostického centra. Deti z diagnostického centra výraznejšie ako dievčatá a chlapci z prevýchovných zariadení vnímajú organizáciu. Pri tom u pedagógov diagnostického centra (ústavu) je organizácia jednoznačne vnímaná na najnižšej úrovni.

Veľmi významným faktom hodnotenia klímy je miera zhody vo vnímaní medzi deťmi v zariadeniach a ich pedagógmi. Platí, že pedagógovia vidia situáciu priaznivejšie ako deti (to znamená, že oblasť vzťahov a rozvoja osobnosti hodnotia vyššia a oblasť kontroly nižšie ako im zverené deti), ale platí aj to, že existuje v jednotlivých položkách veľká miera zhody medzi deťmi a dospelými v týchto zariadeniach.

Vyvstáva viacero otázok. Skúsime na ne komplexnejšie odpovedať po realizácii celého výskumu.

Zoznam použitej literatúry: GERÉB, G. 1978. Psychická klíma v škole. 1.vyd. Bratislava: SPN, 1978. KOMÁRIK, E. 1999. Pedagogika emocionálne a sociálne narušených. 1. vyd. Bratislava. 1999. 192s. ISBN 80-223-1394-7. LABÁTH, V. 2004. Rezidenciálna starostlivosť. 1. vyd. Bratislava: Občianske združenie Sociálna práca, 2004. 144s. ISBN 80-89185-03-7. MAREŠ, J. 2000. Sociální klima školy. In Pedagogická revue, roč. 52, č. 3, s.241 – 253. ISSN 1335-1982. PETLÁK, E. 2006. Klíma školy a klíma triedy. 1. vyd. Bratislava: IRIS, 2006. 119s. ISBN 80-89018-97-1. PYTKA, L. 2000. Pedagogika resocjalizacyjna. Warszawa: Wydawnictwo Akademii Pedagogiki Specjalnej, 2000. 448s. ISBN 83-87079-44-8. SEKERA, J. 2008. Komunitní systém v resocializačních zařízeních pro adolescenty I. (Mezilidské vztahy v resocializačních zařízeních pro adolescenty). Ostrava: Repronis, 2008. 225 s. Spisy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, I. ISBN 978-80-7368-534-8. ZELINA, M. 1996. Stratégie a metódy rozvoja osobnosti. 2.vyd. Bratislava: IRIS, 1996. ISBN 80-967013-4-7. ZELINOVÁ, M. 2002. Klíma v skupine a výchova. In Rodina a škola, roč. 46, č. 1, s. 3. ISSN 0231-6463. ZELINOVÁ, M. 2002. Klíma v škole, klíma v triede, klíma v rodine... In Rodina a škola, roč. 50, č. 9, s. 7. ISSN 0231-6463. ŽOLNOVÁ, J. 2005. Úroveň komunikačnej klímy v stredných odborných učilištiach pri reedukačných domovoch pre mládež. In Prevencia, roč. IV., č. 3, s. 52 – 56. ISSN 1336-3689.

54,79

65,83

55,56

59,17

71,67

73,33

53,75

64,5

52,59

67,5

78,89

86,67

39,3734,83

47,04

36,67

30,5626,67

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90


Chl RC Div RC deti DC Ped RCchl Ped RC div Ped DC

17

Léčebně výchovný režim v DDŠ Slaný

MgA. Dagmar Slavíková, Mgr. Lucie Myšková Dětský domov se školou s výchovně – léčebným režimem, Slaný

Nejčastější diagnózy

Poruchy chování

Poruchy emocí

Disharmonický vývoj osobnosti

Hyperkinetické poruchy Společné symptomy

Emoční nestabilita

Agresivita

Porušování pravidel

Sociální neobratnost – neadekvátní poutání pozornosti, nepřiměřené reakce

Rozdělení dětí

Rodinné skupiny - převažující diagnóza psychiatrická (v současné době 2 skupiny, mladší a starší děti) - převažující etopedické problémy (v současné době rovněž 2 skupiny, mladší a starší děti)

Třídy - 1. kritériem je typ vzdělávacího programu (ZŠ, ZŠ praktická, ZŠ speciální) - 2. kritériem je věk, ročník a počet let splněné docházky

Personální obsazení

Rodinná skupina = 3 vychovatelé + 1 asistent

Třída = 1 učitel + 1 asistent

Psycholog, etoped, sociální pracovnice, zdravotní sestra (12 hodin denně)

Ostatní personál Systém porad

Porada zaměstnanců – 2x v roce všichni zaměstnanci

Diagnostická porada – 2x v roce všichni pedagogičtí pracovníci + sociální pracovnice + zdravotní sestra

Porada učitelů – každý měsíc

Porada vychovatelů – každý měsíc

Porada odborného týmu – každý měsíc vychovatelé RS, třídní učitel, terapeuti, zdravotní sestra, sociální pracovnice, vedoucí vychovatelka i učitelka

Porady provozní – týdně všichni vedoucí pracovníci, terapeuti, sociální pracovnice, zdravotní sestra

Porady ostatních úseků – dle potřeby

Plány práce s dětmi

Individuální vzdělávací plán – IVP (učitel + psycholog/etoped)

Program rozvoje osobnosti dítěte – PROD (vychovatel + psycholog/etoped)

Terapeutický plán – psycholog, etoped Výchovně léčebný režim

Komunita

Týdenní hodnocení

18

Skupinové terapeutické činnosti

Individuální terapeutická činnost

Týdenní program rodinných skupin

Denní režim Složky práce s dětmi

Výchovná

Vzdělávací

Medikace

Terapie

Práce s rodinou Terapie

Činnostní – režimová

Individuální terapie

Skupinová psychoterapie

Muzikoterapie, arteterapie, hipoterapie … Pravidla krizové intervence při dekompenzaci psychického stavu dítěte

Izolovat dítě od kolektivu

Přítomnost dospělého

Řízeně ventilovat nahromaděnou tenzi

Neklidová terapie – medikace

Prognózy vývoje - krátkodobé

Pozitivní – kompenzovaný psychický stav dítěte - přemístění do DD, DDŠ bez léčebného režimu - návrat do rodiny - ukončení pobytu s možností dalšího vzdělávání ve školském zařízení - umístění do ústavu sociální péče

Negativní – dekompenzace psychického stavu dítěte - agresivní projevy - úniky mimo realitu - umístění do psychiatrické léčebny

Prognózy vývoje - dlouhodobé

Úspěšné zapojení do samostatného společenského života, založení rodiny, zapojení do pracovního procesu, bydlení

Zařízení „na půli cesty“, asistované služby

Pobyty v ÚSP, psychiatrické léčebny

Nezdařená socializace – bezdomovectví, závislosti, prostituce

Největší problémy

Velké množství žádostí o umístění do DDŠ Slaný

Nepochopení funkce našeho zařízení

Nemáme zařízení „s následnou péčí“

Nevyjasněné role OSPOD

Nemožnost větší ochrany týraných dětí

Nedostatek kvalifikovaných pracovníků

19

Děti, pravidla a hranice v instituci

Mgr. Karel Opravil Středisko výchovné péče Help, Uherské Hradiště

Profesionálové – pracovníci

Loajalita vůči instituci

Důslednost

Profesní komunikace

Únava

Práce s časem

Nastavení skupiny pracovníků na práci s pravidly

Klienti

Mentální schopnosti

Zkušenost s pravidly a ohraničeností světa

Vývojová fáze

Vztah k instituci

Jednotnost týmu, který se o ně stará

Skladba skupiny a její vlastní (skrytá) pravidla

Nejčastější chyby

Postoj „jsou tady za trest“

Řešení si konfliktu s kolegou přes klienty

Přehazování si řešení při střídání směny

Nedostatečná informovanost

Okamžité agresivní reagování

Nehlídání si sympatií a antipatií

Vyřizování si účtů s institucí přes klienty

Co se spolupodílí na tvorbě pravidel?

Instituce a její vnitřní pravidla

Profesionálové – pracovníci

Klienti využívající služeb

Vnitřní pravidla instituce

Smysluplnost

Jasnost a srozumitelnost

Pravidlo „fifty-fifty“

20

16. jednání výboru FDD ČR, DD Unhošť, 18. června 2009

Dne 18. června 2009 se výbor FDD ČR sešel ke svému jednání v Dětském domově v Unhošti, kterým jeho členy provedl ředitel Mgr. Jiří Beránek. Během jednání se výbor nejprve zabýval průběhem jarního semináře ve Slušovicích, který byl všemi přítomnými hodnocen veskrze kladně. Bylo však konstatováno, že přetrvávajícím problémem všech seminářů zůstává předčasný odjezd některých členů, kteří se tak nezúčastňují připraveného programu druhého dne, čímž dochází k nedostatečnému využití kapacitních možností, popř. snížení úrovně daného programu. (např. nevyužití ne vždy jednoduše zajištěných exkurzí). Mgr. Lacková dále informovala členy výboru, že zajistila prostory pro konání příštího semináře v pražském hotelu Pramen. Výbor se poté věnoval zejména přípravě nadcházejících voleb. Vzhledem k tomu, že nikdo

z členské základny FDD ČR nereagoval na výzvu, aby podal návrh na kandidáty do nového výboru, připravili jeho stávající členové vlastní návrh možných kandidátů, u nichž lze předpokládat aktivní zapojení do zejména časově náročné práce. Seznam byl připraven tak, aby v něm byli rovnoměrně zastoupeni členové ze všech regionů České republiky. Těmto členům bude zaslán dopis s dotazem, zda kandidaturu přijímají a zda budou ochotni v případě zvolení ve výboru aktivně pracovat. Ze stávajícího výboru se rozhodli kandidovat pouze Mgr. Jiří Košař, Mgr. Ivana Lacková a Mgr. Jan Pavlas. Výbor se poté ve svém jednání vrátil k proběhlému celostátnímu kolu Nejmilejšího koncertu, které se konalo 16. května 2009 v Městském divadle v Mostě. Celostátní kolo Nejmilejšího koncertu 2010 by se mělo konat v Uherském Hradišti. Za tímto účelem podala Mgr. Lacková na MŠMT ČR grant, ale vzhledem k intenzivnímu zájmu DDŠ Býchory o pořádání celostátního kola v roce 2010 bylo dohodnuto, že pokud MŠMT ČR bude souhlasit s přesunem peněžních prostředků na DDŠ Býchory, bude pořadatelem celostátního kola toto zařízení. Výbor se ve svém jednání věnoval ještě organizaci sportovních her, a to jak na úrovni celostátního kola, tak kola mezinárodního připravovaného v Jablonném v Podještědí. Mgr. Kurz přítomné seznámil s pokladní zprávou ze semináře ve Slušovicích, který byl hodnocen jako mírně ziskový. Výbor vzal také na vědomí zprávu o konání mezinárodní akce s názvem „Můj koncert“, která proběhne ve dnech 25. až 27. září 2009 v Chomutově. Za výbor FDD ČR budou na základě pozvání pořadatelů na akci vysláni Mgr. Kurz, K. Heller a M. Čápová. Na závěr jednání výbor přijal do řad členů FDD ČR nového člena, pana ředitele VÚM Višňové Zdeňka Vichtu.

17. jednání výboru FDD ČR, DÚM pro mládež v Praze, Lublaňská 33, 3. září 2009 Ke svému předposlednímu jednání ve stávajícím složení se výbor FDD ČR sešel v Diagnostickém ústavu pro mládež v Praze 2, Lublaňská 33. Ještě před zahájením vlastního jednání byl členům výboru prezentován informační systém Foster, který přítomným představil Mgr. Jakub Dvořák z firmy Fragaria s.r.o. Bylo dohodnuto, že tuto prezentaci výbor umožní zástupcům firmy také na svém podzimním semináři v Praze. Hlavní náplní jednání byla prvotní příprava podzimního volebního semináře, zejména výběr přednášejících, časový harmonogram akce a podrobnosti samotných voleb. Výbor se dále zabýval organizací mezinárodních sportovních her v Jablonném v Podještědí, jejichž termín byl stanoven na 11. a 12. září 2009 a současnou situací v oblasti zahraniční spolupráce.

21

18. jednání výboru FDD ČR, Hotel Pramen, 14. října 2009

K poslednímu jednání výboru FDD ČR v příslušném volebním období došlo v pražském SOU gastronomie Za Černým mostem 3, konkrétně ve zde umístěném hotelu Pramen. Ačkoliv by mohla u některých členů převážit nostalgie za poměrně dlouhým obdobím, v němž se mnohdy i na úkor svého volného času věnovali náročné práci pro federaci, bylo toto jednání přesto zcela soustředěno na nadcházející seminář a podrobnou organizací voleb.

Všem členům výboru, kteří již znovu nekandidovali, patří za dosavadní dlouholetou práci velký dík!

Volby do výboru FDD ČR na období 2009 – 2012

Kandidátní listina

Č. Jméno Věk Členství Pozice Zařízení

1. Bureš Aleš 45 2004 ředitel DDŠ, Býchory 152 2. Čapková Eva 51 2006 ředitelka DD a ZŠ Vizovice, Masarykovo n. 420 3. Dvoran René 32 2007 vychovatel DDŠJ Čeladná 87 4. Halfarová Hana 57 2009 ředitelka Nadace EDUCA, Říčany, Babice 5 5. Harant Milan 49 2000 ředitel DDŠJ SRDCE, Karviná, Vydmuchov 1835 6. Hrubešová Zdenka 55 1994 ředitelka DD Pardubice, Bulharská 235 7. Kábelová Lenka 42 2003 ředitelka DDŠ Hrochův Týnec, Riegrova 1 8. Korek Vladimír 42 2000 etoped VÚM Višňové 1 9. Košař Jiří 56 1987 ředitel DDŠ Vrchlabí, Al. Jiráska 617

10. Koubová Jana 50 1990 ředitelka DD a SVP Staňkov, Mathauserova 117 11. Kouřil Miroslav 45 2008 ředitel DDŠJ Boršov n. Vltavou, Na Planýrce 168 12. Kučerová Marie 54 1994 ředitelka DDŠJ Kašperské Hory, Náměstí 146 13. Lacková Ivana 43 2000 ředitelka DD Uherské Hradiště, J. z Poděbrad 313 14. Lněnička Martin 36 2009 ředitel DD Dolní Počernice - Praha, Nár. hrdinů 1 15. Lukeszová Alena 48 2005 ředitelka DDŠJ Lichnov 253 16. Mandelík Vidor 62 2006 ředitel DD, MŠ a ŠJ Horní Slavkov, Dlouhá 661 17. Matoušek Pavel 51 2006 ředitel DD Humpolec, Libická 928 18. Nosilová Dagmar 38 2006 ved. el. pr. DDŠ Slaný (DDÚ Dobřichovice), Tomanova 1361 19. Novotná Alena 51 1998 ředitelka DD Ústí n. L., Severní Terasa 20. Opravil Milan 46 2005 ředitel DD Telč 21. Palkovič Josef 58 2006 ředitel DDŠJ Slezská Ostrava, Na Vizině 28 22. Pavlas Jan 54 1995 ředitel DDŠJ Přerov, Sušilova 25 23. Picek Miloš 52 1995 ředitel DD Zbytiny, Koryto 32 24. Ševčík Lubomír 52 1994 ředitel VÚM Střílky, Zámecká 108

22

Odborný a volební seminář, Hotel Pramen, Praha, 15. – 16. října 2009

Odborný seminář, jehož téma znělo „Nové možnosti v práci zařízení pro ústavní a ochrannou výchovu“ se konal ve dnech 15. a 16. října 2009 v pražském hotelu Pramen, Za Černým mostem 3. Tohoto odborného a současně volebního semináře se zúčastnilo celkem 119 účastníků. Zpočátku seminář probíhal klasicky formou přednášek a diskuze k daným tématům, přesto se všichni více soustředili na následné volby nového výboru FDD ČR, kdy vybírali z řady uchazečů na základě mj. také jejich vystoupení s představou své příští práce ve prospěch Federace. Před vlastním volebním aktem shrnul Mgr. Hart celé předchozí volební období, zhodnotil práci končícího výboru a poděkoval členské základně za dosavadní spolupráci. Mgr. Kurz následně přednesl přítomným pokladní zprávu a podal všem podrobné informace k vlastnímu průběhu voleb, které bezprostředně

následovaly. Po ukončení hlasování pokračoval seminář vystoupením dalších přednášejících. Po vyhlášení volebních výsledků následovala živá diskuze (zejména kuloární), pak večeře a konečně volný večer pro účastníky semináře. Následující den měli přítomní, kterých opět mnoho nezbylo, možnost individuálně navštívit některá zařízení, např. DÚM v Lublaňské, DÚM v Hodkovičkách nebo DD Dolní Počernice. Přednášející, hosté: Mgr. Jakub Dvořák F-a Fragaria s.r.o. / informační systém Foster PaedDr. Jan Toman DÚM Praha 4 – Hodkovičky, ředitel Mgr. Markéta Vélová DÚM Praha 4 – Hodkovičky, etoped PhDr. Lenka Kábelová DVÚ a SVP Hrochův Týnec, ředitelka PhDr. Marie Kučerová DD Kašperské Hory, ředitelka Nikolaj V. Palatajkov Palatajkov spol. s.r.o.

Hotel Pramen

23

Pokladní zpráva za volební období 1. 10. 2006 – 30. 9. 2009

Mgr. Ivan Kurz se svou neodmyslitelnou agendou pokladníka FDD ČR připravuje pokladní zprávu pro členskou základnu …

Stav financí ke dni 1. 10. 2006: Na BÚ v KB 82.327,81 Kč Na termínovaném účtu v KB 105.882,80 Kč Hotovost v pokladně 12.102,45 Kč Stav financí celkem 200.323,06 Kč Příjmy za volební období 2006 – 2009: Členské příspěvky 102.990,00 Kč Seminární poplatky 869.369,00 Kč Dotace – Klub přátel dětí z dětských domovů … 65.000,00 Kč Dotace – Nadace Terezy Maxové 26.000,00 Kč Úroky z BÚ 32,00 Kč Úroky z termínovaného vkladu 2.008,00 Kč Ostatní /prodej bulletinů 50,00 Kč Příjmy celkem 1.065.449,00 Kč Výdaje za volební období 2006 – 2009: Semináře 762.861,00 Kč Sportovní a kulturní akce 199.959,00 Kč Cestovné (včetně účast na CF v Budapešti) 112.117,00 Kč Poštovné, organizace 19.969,00 Kč Dary a odměny 34.479,00 Kč Schůzovné 11.504,00 Kč Tisk bulletinů 27.778,00 Kč Poplatky za vedení účtů 6.050,00 Kč Výdaje celkem 1.174.717,00 Kč

24

Volební výsledky, členové nově zvoleného výboru FDD ČR Fotodokumentace z průběhu voleb:

Členové nově zvoleného výboru v pořadí podle počtu obdržených hlasů:

Pořadí Jméno Počet hlasů 1. Pavlas Jan 89 2. Lacková Ivana 73 3. Lněnička Martin 69 4. Harant Milan 63 5. Hudec Luboš 61 6. Halfarová Hana 56 7. Košař Jiří 50 8. Koubová Jana 44 9. Čapková Eva 42

Zatímco jednotliví účastníci semináře se již mohli v plné míře věnovat večernímu volnému programu, členové nově zvoleného výboru se sešli ke svému prvnímu mimořádnému jednání, jehož hlavním bodem bylo hlasování o rozdělení jednotlivých funkcí a „přidružených náplní práce“: předsedkyně FDD ČR Mgr. Ivana Lacková první místopředseda (legislativa, bulletin) Mgr. Jan Pavlas druhý místopředseda (vzdělávání) Mgr. Luboš Hudec pokladník Mgr. Eva Čapková matrikář PaedDr., Bc. Jana Koubová zapisovatel (kultura, Nejmilejší koncert) Mgr. Milan Harant revize (sportovní hry) Martin Lněnička revize Mgr. Jiří Košař zahraniční spolupráce PhDr. Hana Halfarová

25

Potřebujeme supervizi ?

PhDr. Lenka Kábelová DDŠ, Hrochův Týnec

Supervize

zrození a vývoj pojmů

kde najdeme supervizi, kde se pracuje pod supervizí

Supervize je

pomoc a podpora

posouzení a vyhodnocení aktivity, procesu s cílem vyvarovat se chyb

osobní vztah

Proč získávat potřebnou podporu a supervizi

mapování systému podpory

prevence stresu

prevence syndromu vyhoření

řešení posttraumatického stresu

Úkoly supervize

vytvořit „učící vztah“, vztah podporující učení

monitorovat administrující aspekty (vedení záznamu)

vyučovat (poučit)

konzultovat (spíš vyučování)

poradit (conseling) - poradenství

vyhodnocovat – hodnotit, vyjádřit osobní postoj

monitorovat profesionální etické problémy

Funkce supervize

vzdělávací

podpůrná

normativní

Druhy supervize

výuková

výcviková

manažerská

poradenská

Etika v supervizi

prospěšnost

věrnost, přesnost kontraktu

spravedlnost

neuškodit

26

Formy supervize

přímá

individuální

skupinová

týmová

Supervize přímá

supervizor pracuje se supervidovaným na příběhu, který přináší

spolu sjednávají kontrakt – o čem supervize bude Supervize individuální

supervidovaný přichází k supervizorovi sám Supervize skupinová

členové skupiny mají společný pracovní zájem, ale nemají společný pracovní úkol, nejsou svázáni vztahy podřízenosti a nadřízenosti na pracovišti

Supervize týmová

čemu se může věnovat „supervize týmu“

čemu se může věnovat „supervize v týmu“ Supervizní kontrakt

příprava

vyjednávání a obsah kontraktu o supervizi Průběh týmové supervize

témata pro supervizi

kdo se má účastnit supervize; dobrovolnost x povinnost

frekvence supervizních setkání Jak vybrat supervizora? Vzdělání supervizora

sebezkušenostní terapeutický kurz

výcvik supervizora

člen profesního sdružení Důležité odkazy

Český institut pro supervizi (www.supervize.eu)

Asociace supervizorů ve školství

Remedium o. s. (www.remedium.cz) Důležitá literatura Hawkins, P., Shohet, R.: Supervize v pomáhajících profesích Havrdová, Z., Hajný, M.: Praktická supervize Broža, J.: Supervize v adiktologické praxi

http://www.supervize.eu/

27

Individuální plánování v zařízeních pro výkon ústavní výchovy

PhDr. Marie Kučerová Dětský domov, Kašperské Hory

Program rozvoje osobnosti dítěte –ukládá zákon 109/2002 Sb.

Písemná podoba

Záznamy o plnění

Kontrola – ředitel zařízení, státní zástupce,

ČŠI

Vychází z psychologického, etopedického,

speciálně pedagogického vyšetření a z

pozorování dítěte (závěrečná zpráva DDÚ)

Případové konference v DD

Při rozhodování dítěte o volbě povolání

Před dovršením 18 let

Před odchodem dítěte ze zařízení

Před každým důležitým rozhodnutím o

dalším osudu dítěte (vážné výchovné

problémy, umístění dítěte do pěstounské

péče či adopce apod.)

Partneři

Klient (dítě ,dospívající)

Osoba zodpovědná za výchovu dítěte (zpravidla matka či otec, případně opatrovník či poručník)

Zástupce příslušného OSPOD

Třídní učitel, výchovný poradce ze školy

Zástupce odborného učiliště, sponzoři podporující volbu určitého povolání

Sociální pracovnice zařízení

Ředitel zařízení

Vychovatelé

Moderátor konference

Nejbližší kamarádi či přátelé

Zástupce neziskové organizace (dům na půl cesty, koordinátor projektu apod.)

28

Příprava případové konference

Organizačně náročná

Náročná na čas

Psychicky náročná pro klienta i ostatní účastníky

Kazuistika klienta rodinné vztahy

osobnost klienta

vztahy klienta k okolí

vzdělávací dráha

zdraví a péče o sebe

zájmy

Cíl a význam případové konference

Podrobné zhodnocení životní situace klienta

Navržení individuálního plánu (plánů) klienta

do budoucna

Usnadnění rozhodování klienta o své

budoucnosti

Příklady případových konferencí z poslední doby

Klientka – 18 let, dokončuje přípravu na povolání - požádala o možnost setrvat v DD do konce školního roku, má 3 měsíčního syna (umístěn v našem DD na základě předběžného opatření soudu)

Klientka – 17,5 roku – studuje 2. ročník SOU

Klient – 17,5 roku – studuje 1. ročník SOU, podporován sponzorskou organizací

Klientka – 20 let, na dobrovolném pobytu v DD do dokončení přípravy na povolání, má před maturitou, rozhoduje se o případném dalším studiu, bydlí samostatně ve cvičném bytě mimo DD

5 klientů – rozhodování o volbě povolání

29

Výchova příkladem

Nikolaj V. Palatajkov Palatajkov o. s., Praha

Národní památník hrdinů Heydrichiády nabízí spolupráci na projektu Nikolaje V. Palatajkova, týkajícího se problematiky dětských domovů a výchovných ústavů, protože svým výchovným, vzdělávacím a duchovním zaměřením má zájem o integraci dětí z těchto zařízení do společnosti a o naplnění programu prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT. Zaměření památníku a jeho výchovné působení K poutním místům českého národa měl po roce 1945 patřit také český pravoslavný chrám. sv. Cyrila a Metoděje, který poskytl úkryt tzv. atentátníkům – Kubišovi,

Gabčíkovi, Valčíkovi a dalším parašutistům nekomunistického odboje. Byl to velký čin malé církve, která za něj zaplatila ztrátou těch nejlepších osobností a likvidací celé církve a jejího majetku. Morální odkaz obětí heydrichiády, přímý vztah k našim umučeným vedly roku 1994 Mgr. Evu Šuvarskou, ředitelku ZŠ Na Hanspaulce a děkana pravoslavné katedrály ThDr. Jaroslava Šuvarského, Ph.D. k předložení projektu vybudování Národního památníku hrdinů heydrichiády na autentických místech tragické a hrdinské historické události. Národní památník tvoří chrám a krypta chrámu, dále hala s expozicí a malá Galerie sedmi.

Provozování památníku od úterý do neděle patří jedné z veřejně prospěšných činností Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku v současnosti. Naše činnost je zaměřena na mládež českých i zahraničních škol, na české i zahraniční návštěvníky. V době obnovené demokracie navazujeme na angažovanost české pravoslavné církve z doby 1. republiky a druhé světové války.

Národní památník hrdinů heydrichiády navštíví ročně asi 19 tisíc návštěvníků a z toho polovinu 9 – 10 tisíc tvoří mládež ze škol základních, středních i vysokých. Mezi návštěvníky patří také skupiny učitelů a pedagogů v rámci programu odborných seminářů nebo konferencí. Podle informací ze škol a vyjádření studentů, kteří náš památník navštívili, patří exkurze na toto památné místo k nejvýše hodnoceným akcím školního roku. Kromě historického poznání tragické doby heydrichiády a II. světové války hodnotí studenti i pedagogové především morální velikost hrdinů Kubiše, Gabčíka a dalších, jejich duchovní hloubku, jejich lidské a politické oběti.

Návštěvníci, kterým se věnujeme a nabízíme jim náš program, odcházejí s hlubokým citovým zážitkem. Právě citové a rozumové působení je cílem naší práce – výchovy a vzdělávání v autentických místech II. nekomunistického odboje (1932 – 1942).

Autentičnost místa úkrytu a boje statečných parašutistů, statečnost duchovních a věřících pravoslavné církve, kteří je ukrývali, pomoc mnoha bezejmenných i známých občanů naší vlasti v době krutého teroru, vypálení Lidic a Heydrichův plán likvidace českého národa, proti kterému se postavili naši hrdinové, to jsou příklady, které oslovují i v současnosti každou osobnost. Snažíme se, aby návštěvníci pochopili, že minulost žije v potomcích doby, je v současnosti svým faktickým i morálním dopadem stále živá a tudíž ovlivňuje i náš současný život. Pozitivní minulost vytváří pozitivní hodnoty. Každá osobnost se podílí na současnosti a v budoucnu bude zodpovědná za svoji minulost.

Kromě historického vzdělání a mravní výchovy poskytujeme též informace z oblasti kultury, výtvarného umění, církevní architektury a hudby.

V souvislosti s proměnami českých dějin od 9. do 20. století se mají studenti možnost dozvědět o starokřesťanské duchovnosti a tradici sv. Rostislava, Cyrila a Metoděje, sv. Ludmily a sv. Václava až po současnost. Mají možnost pochopit, co bylo světlem v jejich životě, kde mohou najít pevný bod na zemi a ve svém životě. Budou vědět, kam se mohou vrátit nebo obrátit o pomoc.

30

Předpokládaný výsledek výchovného a vzdělávacího působení z hlediska integrace dětí z dětských domovů: získání vztahu: k významnému místu našich dějin ke kulturní památce k místu hrdinského a vlasteneckého činu k místu, které teď důvěrně znají a kde byli vlídně a důstojně přijati

(společenský a pro-sociální charakter akce) získání úcty: k bojujícím a padlým vojákům a ke spolupracovníkům odboje k pravoslavné církvi, která měla odvahu ukrýt parašutisty k ochráncům památky na oběti a hrdinství vojáků a odbojářů včetně pravoslavné církve k věřícím a obětavým občanům včetně mladých lidí (Jindřiška Nováková – popravena ve 14 letech

v Mauthausenu, Gorazd, český pravoslavný biskup – popraven v Kobylisích) získání úcty k vlastní osobnosti: významná úloha jednotlivce v dějinách a současnosti důležitost formování žebříčku duchovních hodnot života otázka obětavosti v životě jednotlivce a společnosti

Záměr našeho působení je víceúčelový. Kromě historického a morálního zaměření pěstujeme také výchovnou, vzdělávací, duchovní, kulturní a pro-sociální stránku rozvoje osobnosti člověka, zvláště pak mladé generace.

V tomto směru vedení památníku přijímá spolupráci na odvážném činu projektu občanského sdružení Palatajkov, v oblasti charitativní a výchovné práce s dětmi ze škol a školských zařízení, zejména dětí umístěných v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy a dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí. Zpětná vazba osobnostní výchovy zpracování anketního lístku po exkurzi soutěž v rámci semináře a odměna jednomu výherci Doporučený termín návštěv skupiny mládeže od října do dubna Nabízený program motivační ukázka – video (Atentát, $$ 3 atd.) přednáška a beseda provázení v místě úkrytu a boje (krypta a chrám) soutěž, hodnocení v Galerii sedmi parašutistů seznámení s literaturou

31

1. jednání výboru FDD ČR, DDŠJ Olomouc, 19. listopadu 2009

Dětský domov a Školní jídelna v Olomouci byl vybrán za místo, kam se ke svému prvnímu řádnému jednání odpovědně dostavili všichni členové nově zvoleného výboru FDD ČR, a to včetně zástupců předcházejícího výboru, u nichž bylo nutné osobní předání agendy, tj, předsedy Mgr. Jiřího Harta, pokladníka Mgr. Ivana Kurze a archivářky Věry Kňazovčíkové. Na programu jednání byla zejména změna sídla organizace, změna místa peněžního ústavu, převzetí dokumentace od uvedených členů předchozího výboru a také projednání dlouhodobé koncepce činnosti nového výboru.

2. jednání výboru FDD ČR, DDŠ Hrochův Týnec, 21. ledna 2010

Druhé pracovní setkání proběhlo v prostorách Dětského domova se školou v Hrochově Týnci. Výbor vzal na vědomí informaci o nemožnosti převést sídlo Federace DD kamkoli do Zlínského kraje, a proto bylo za jeho sídlo zvoleno místo působiště stávajícího prvního místopředsedy, tj. Sušilova 25, 750 02 Přerov. Další důležitou informací bylo rozhodnutí ponechat po podrobnějším průzkumu všech dostupných možností peněžní účet u stávajícího peněžního ústavu, tj. Komerční banky v Uherském Hradišti. V souladu s rozhodnutím výboru FDD ČR byla podpisová práva změněna. Výbor FDD dále vzal na vědomí informaci o převzetí dokumentace matrikářky federace a rozhodl o změně evidence z podoby papírové do elektronické, dále informaci o probíhajícím vyřazování zastaralé dokumentace a starého sportovního vybavení. V rámci kroků vedoucích k navázání kontaktů s MŠMT ČR byla dojednána schůzka zástupců výboru FDD (Lacková, Pavlas, Harant) s náměstkyní ministryně Laurenčíkovou a ředitelkou odboru Doležalovou. Výbor dále zkonstatoval, že po konzultaci s příslušnými odborníky bylo zjištěno, že „přerod“ federace jakožto občanského sdružení na komoru odborníků je v současné situaci těžko realizovatelný. V rámci zvýšení prestiže FDD ČR bylo rozhodnuto uspořádat v červnu 2012 v Praze Mezinárodní konferenci FICE, a to ve spolupráci s nadací Educa. Výbor dále projednal stávající situaci v oblasti zahraniční spolupráce. V ekonomickém bloku projednal výbor dále návrhy pokladníka, Mgr. Čapkové, a to zejména netisknout bulletin, ale zveřejňovat jej pouze v elektronické podobě na webu FDD (úspora cca 30.000,- Kč), dále výrazně snížit položku darů a odměn, poštovného – materiály posílat zásadně prostřednictvím mailové pošty. Výbor dále nedoporučil zvyšovat členský příspěvek, ale zvýhodnit členům jejich účast na seminářích oproti nečlenům. Dalším bodem jednání bylo rozhodnutí o konání jarního semináře, který by měl proběhnout 22. – 23. dubna 2010 v Černém Dole. Za důležitou oblast své práce pro další období považuje výbor FDD ČR rovněž spolupráci s Asociací náhradní výchovy. Cílem bude zejména snaha netříštit zbytečně síly v otázkách, které se týkají obou sdružení. Na valnou hromadu ANV, která se bude konat 27. 1. 2010 v Praze, byli za FDD vysláni Mgr. Lacková a Mgr. Pavlas. Jednání poté pokračovalo problematikou z oblasti sportu a kultury, kde zásadní změnu představuje přístup k organizaci Nejmilejšího koncertu. Mgr. Harant seznámil přítomné s návrhem Organizačních směrnic Nejmilejšího koncertu - předpokládá se možnost účasti i dalších dětí, např. z rodin či ze zájmových útvarů, v nichž jsou soutěžící děti z ústavních zařízení registrovány. Organizace soutěžních (regionálních) kol připadne příslušným zařízením na základě výběrového řízení. Na základě podkladů z regionálních kol vybere výbor FDD zástupce do celostátní galapřehlídky. V pokračujícím jednání výbor ještě souhlasil s podporou rekonstrukce stávajícího DD v Pyšelích před alternativním stěhováním zařízení do Chocerad, schválil jmenování nových čestných členů (Mgr. Hart, Mgr. Kurz), uložil PhDr. Halfarové zabezpečit prostřednictvím studentů Open Gate vytvoření anglické verze webových stránek FDD ČR.

32

Ve čtvrtek 18. února 2010 proběhl v budově Poslanecké sněmovny Praha 1 – Malá Strana, Sněmovní 1 pod záštitou výboru pro sociální politiku seminář „Náhradní péče a pomoc ohroženým rodinám a dětem v České republice“, kterého se za výbor FDD ČR zúčastnila jeho předsedkyně Mgr. Ivana Lacková, která zde přednesla svůj příspěvek s názvem „Potřeba změny systému náhradní rodinné péče“.

Potřeba změny systému náhradní rodinné péče

Mgr. Ivana Lacková, předsedkyně FDD ČR

Základním životním prostředím každého dítěte má být jeho rodina. Především jejím prostřednictvím by mělo docházet k uspokojení primárních i sekundárních potřeb dítěte. Jsou-li však péče o dítě a jeho výchova v tomto prostředí závažným způsobem narušeny, následná uložená výchovná opatření nevedou k nápravě a rodiče nemohou, neumí nebo dokonce nechtějí výchovu dítěte řádně zabezpečit, může soud nařídit umístění dítěte do některého ze zařízení pro výkon ústavní výchovy.

Problematika institucionální výchovy a práv dítěte je v posledních několika letech medializována více než kdy dříve, a to převážně s negativním nádechem. Lze říci, že mnozí vinu na tomto stavu připisují ne zcela dobře pojaté „Analýze efektivity fungování systému péče o ohrožené děti“, která byla vypracována MV ve spolupráci s MŠMT a zkoumala osudy dětí, které opustily institucionální péči. Chybou bylo zejména nejednoznačné profilování zařízení ÚV a OV.

Systém náhradní péče o děti je v naší republice nejednotný, figuruje v něm řada různých institucí. Za největší nedostatek současné institucionální péče proto považuji roztříštěnost agendy péče o ohrožené děti. Tato oblast je rozdělena mezi 5 ministerstev, a to MŠMT, MPSV, MZ, MS a MV. Řada ohrožených dětí tak projde od útlého dětství do dospělosti několika pro ně nepřirozenými prostředími různých ústavních zařízení, a tím dochází k přechodnému regresu jejich vývoje. Tyto změny prostředí mohou vyvolat řadu potíží, ať již neurotických projevů, depresivních nálad, apatickou otupělost, sebepodceňování, zvýšenou agresivitu apod. Navíc neexistuje žádný koordinující orgán, který by odpovídal za propojení mezirezortních aktivit. Jednotlivé rezorty mají mnohdy odlišnou filozofii, legislativu, financování a přístup k práci s ohroženými dětmi. Jednotlivá

ministerstva mají různá kritéria pro personální zabezpečení z hlediska kvality, aktivity jednotlivých rezortů jsou rovněž rozdílně finančně zajištěny, finanční prostředky ze státního rozpočtu jsou rozděleny nerovnoměrně.

V České republice zatím příliš nefunguje účinný systém podpory selhávající rodiny. Je nezbytně nutné zkvalitnit sociální práci s rodinami a ohroženými dětmi a také se pokusit aplikovat v praxi rozmanitější formy náhradní rodinné péče. V současné době je zcela nedostačující nabídka služeb pro „ohrožené“ rodiny, zejména služeb terénních, které by plnily preventivní funkci. Nedostatek služeb a odborníků zabývajících se prevencí je zcela jistě jednou z příčin umisťování dětí do náhradní péče místo sanování rodiny.

Za nejdůležitější návrhy změn v činnosti různých rezortů považuji: 1. V rezortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy - vytvořit dostatečnou síť všech typů zařízení pro děti v potřebné struktuře a dostupnosti (např. krizová

střediska, resocializační střediska pro drogově závislé, zařízení pro děti s poruchami psychiky atd.), - kvalifikační požadavek na vzdělání pro vychovatele v zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné

výchovy stanovený v § 16 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, tj. ukončené vzdělání v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku rozšířit o možnost vzdělání zaměřeného též na sociální pedagogiku,

- novelizací zákona č. 109/2002 Sb., např. v rámci zvýšení úrovně diagnostiky docílit prodloužení pobytu v DDÚ o 1 měsíc, pevně zakotvit v legislativě pojem hostitelská péče, potřebu psychologické intervence (např. individuální, skupinová práce), vytvořit síť domovů pro děti s týdenním pobytem,

33

- zpracovat standardy aktivit specifické primární prevence rizikového chování dětí a mládeže ve školách a zařízeních pro výkon ÚV a OV,

- zefektivnit právní poradnu při MŠMT pro ředitele a další pracovníky zařízení ÚV a OV, - zapojit nestátní neziskové a charitativní organizace do zřizování a provozování zařízení institucionální

péče o delikventní děti, případně zařízení alternativních k výkonu vazby, - zabezpečit více specifických zařízení pro děti, které potřebují odborné služby v rámci ÚV a OV, a to

přeměnou některých stávajících dětských domovů na nový typ včetně změny jejich názvu!!! - legislativně dořešit kompetence zařízení pro možnost zastoupení nespolupracujících zákonných zástupců

v některých taxativně vymezených případech, zejména při vyřizování osobních dokladů dítěte, při přijímání dětí ke studiu na střední škole, plánovaných zdravotnických výkonech a zveřejňování obrazových záznamů.

2. V rezortu Ministerstva zdravotnictví ČR - připravit ve spolupráci věcný záměr zákona o „kojeneckých ústavech“ a dětských domovech, vznik

dětských center apod., - přeřadit kojenecké ústavy z působnosti MZd pod rezort MŠMT, do přechodu z působnosti MZd

transformovat běžná oddělení kojeneckých ústavů na model rodinného typu, dovybavit místnosti, vhodné prostory k rehabilitacím, podpůrným terapiím,

- přispět ke zlepšení mezirezortní spolupráce při společném postupu u ohrožených dětí, zejména s problémy v chování, s poruchami chování a se syndromem týraného dítěte.

3. V rezortu Ministerstva vnitra - sjednotit postup útvarů Police ČR při zadržování dětí s nařízenou ÚV nebo uloženou OV, zejména

s ohledem na legislativu a součinnost se školskými zařízeními, - ze strany Policie ČR a MV vytvořit a prosazovat praktické možnosti kooperace s dalšími subjekty péče o

ohrožené děti, - zpracovat nabídku alternativ probačních a resocializačních programů a projektů umožňujících

dlouhodobou, systematickou a efektivní práci s ohroženými dětmi.

4. V rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí - zvyšovat počet terénních pracovníků OSPOD, podporovat jejich vzdělávání, zavést standardizované

metodické postupy a podporovat navýšení prostředků na výkon OSPOD, - vytvořit jednotný a dostupný adresář všech zařízení poskytujících různé služby, který by byl k dispozici

různým institucím, organizacím, úřadům i jednotlivcům, kteří jsou zainteresovaní v poskytování konkrétních služeb pro děti a podporu rodiny,

- podporovat spolupráci s nestátním sektorem zejména v oblastech, kde je práce OSPOD nedostačující (formou finančních dotací, metodického vedení atp.),

- ve spolupráci s krajskými a obecními úřady vytvořit stupňovitý systém řízení s cílem podpory přejímání odpovědnosti na úrovni komunity, obce a kraje,

- podporovat práci s rodinou např. budování komplexního systému práce s rodinou, provázané spolupráce mezi jednotlivými subjekty sociální sféry; v rámci prevence provádět opatření k zachování funkčnosti a podpoře biologické rodiny, předcházet selhání rodičů, zajistit depistáž a programy sanace biologických rodin, sociální terapie, prevence v momentě rizika,

- orientovat se na poradenské služby, které by nebyly poskytovány na úřadě, ale přímo v terénu, - podporovat další rozvoj a formy náhradní rodinné péče, zdokonalovat systém NRP - zrychlení,

alternativní formy, snaha o efektivní nalezení vhodného náhradního rodinného prostředí, zkvalitnit výběr a přípravu žadatelů, zpružnit proces umisťování dětí, zejména dětí se specifickými vzdělávacími potřebami, jiného etnika a starších.

34

5. V rezortu Ministerstva spravedlnosti - zaměřit školení soudců i na oblast ukládání OV a nařizování ÚV, zejména pokud jde o vhodnost ukládání

jednotlivých druhů výchovy; soudci by měli k rozhodování přistupovat nikoliv formálně, ale na základě dostatečně zjištěných údajů o dítěti,

- legislativně zabezpečit vymahatelnost příspěvku na úhradu péče i prostřednictvím zvýšené trestní odpovědnosti rodičů včetně souvisejícího omezení sociálních dávek,

- právně upřesnit dobu faktického tříměsíčního nezájmu rodičů dítěte, - zabezpečit jednotný postup soudů 1. stupně i orgánů sociálně právní ochrany dítěte při povinnosti

akceptovat názor dítěte. Dítě opouštějící institucionální péči by mělo mít nárok na formulování svých vlastních potřeb a na další

podporu v souladu s cílem zajistit jeho reintegraci do rodiny a společnosti. Pokud však u dítěte není návrat do rodiny možný, je třeba naplánovat další prostředky pomoci či pokračovat v jeho umístění v takovém typu zařízení, které mu umožní zohlednit jeho přání a cesty jeho životní seberealizace. Dovolte mi, abych svůj příspěvek zakončila zcela výstižným citátem Elen Whiterové: Tak jako je řeka zbarvená půdou, kterou protéká, tak jsou mladí lidé poznamenáni společností, ve které se pohybují.

3. jednání výboru FDD ČR, hotel Aurum, Černý Důl, 21. dubna 2010

V pořadí třetí pracovní jednání nového výboru FDD ČR se uskutečnilo v příjemných prostorách hotelu Aurum v Černém Dole. Prvním bodem jednání byla kontrola závěrů z minulé výborové schůze a splnění zadaných úkolů (např. seznam členů federace byl aktualizován a převeden do programu Excel a doplněn o e-mailové adresy členů, byl vypracován seznam dlouhodobých dlužníků, byl rozpracován vnitřní předpis pro činnost výboru FDD apod.). Výbor vzal na vědomí informaci o průběhu pracovní schůzky jeho zástupců se zástupci MŠMT ČR, na níž bylo dohodnuto, že MŠMT ČR bude v budoucnu vždy oslovovat výbor FDD ČR pro případ delegování členů federace do pracovních skupin organizovaných Ministerstvem školství. Členem pracovní skupiny

k novelizaci zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivní výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů v platném znění byl jmenován Mgr. Jan Pavlas. Dále vzal výbor na vědomí informaci PaedDr. Koubové o výsledku voleb do rady Asociace náhradní výchovy včetně jejího zvolení do tohoto orgánu. PaedDr. Koubová přednesla rovněž návrh zástupců ANV, kteří jsou současně členy federace (Picek, Opravil, Ševčík) na společnou schůzku s cílem projednat formy možné příští spolupráce. Další informací, kterou vzal výbor na vědomí, byla zpráva o vzniku Asociace speciálních pedagogů (www.aspcr.cz), jejímž předsedou byl zvolen PaedDr. Jiří Pilař. Asociace byla založena v březnu 2010 poté, co se v českých speciálních školách vzedmula vlna nesouhlasu s postupem MŠMT v otázkách připravované nucené integrace (inkluze) žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol. Výbor FDD ČR má v této organizaci rovněž své zastoupení, a to díky Mgr. Evě Čapkové. Výbor se rovněž seznámil s informací, že Národní akční plán se z hlediska transformace systému péče o ohrožené děti bude pilotně ověřovat v krajích Zlínském, Olomouckém, Pardubickém a Plzeňském. Výbor FDD rovněž schválil členství novým zájemcům: Jana Blaščáková, DiS. (DD Staňkov), Milan Čížek (DDŠJ Nové Strašecí), Adéla Kapalová (DD Radost, Praha 10), Jaroslava Kocourková (DD Staňkov), Alexandr Krško (DDŠJ Nové Strašecí), Věra Rušarová (DDŠJ Hranice), Bc. Hana Švecová (DD Náměšť n. O.), Mgr. Pavla Tvrdoňová (DDŠJ Hranice), Bc. Aleš Zwettler (DD Zašová) a vzal na vědomí ukončení členství na vlastní žádost Aleny Bedlíkové (DD Karlovy Vary), PhDr. Bedřicha Kostlána (DDÚ Bohumín) a Adély Sekotové (DD Karlovy Vary) a s politováním rovněž ukončení členství z důvodu úmrtí Mgr. Jana Sekota, ředitele DD Karlovy Vary. Na závěr se výbor věnoval kompletní přípravě průběhu nadcházejícího semináře.

35

Odborný seminář, hotel Aurum, Černý Důl 83, 22. – 23. dubna 2010

Jarní odborný seminář, jehož místem konání byl ve dnech 22. a 23. dubna 2010 na úpatí Krkonoš ležící městys Černý Důl, konkrétně příjemné prostředí místního hotelu Aurum, byl tematicky rozdělen do dvou oblastí. První byla stále aktuální „Právní poradna v otázkách a odpovědích“ PhDr. Jiřího Valenty, lektora vzdělávacích programů, jehož služeb využívá řada škol a školských zařízení celé republiky, druhou pak „sexuální patologie“ v podání doc. PhDr. Jana Kožnara, CSc., klinického psychologa a předsedy České psychoterapeutické společnosti ČLS J. E. P.

Přednášející, hosté:

PhDr. Jiří Valenta lektor vzdělávacích programů doc. PhDr. Jan Kožnar, CSc. klinický psycholog, Psychiatrická léčebna Bohnice

36

V úterý dne 11. května 2010 se v Senátu PČR pod záštitou výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice konala z prvotního popudu senátora Prof. Ing. Jana Hálka, CSc. konference „Problematika sociální inkluze mládeže vycházející z dětských domovů“. V této souvislosti inicioval senátor Hálek změnu zákona o zaměstnanosti. Za výbor FDD ČR se konference na požádání senátora Hálka aktivně zúčastnil první místopředseda Mgr. Jan Pavlas.

Zkušenosti s pomocí svěřencům DD v souvislosti s jejich přechodem do samostatného života

Mgr. Jan Pavlas, místopředseda FDD ČR a ředitel DDŠJ Přerov

„Teto, dneska si už kakao neuděláme, v hrníčku ve skříni se už další nenarodilo …“, „Františku, proč pláčeš, vždyť jsem jenom zapnula pračku …?“ Dámy a pánové, tyto a jiné dnes těžko pochopitelné věty v současných dětských domovech, tak jak tomu bývávalo ještě před patnácti a více lety, již pravděpodobně naštěstí neuslyšíme.

Když jsem v roce 1994 nastoupil do funkce ředitele dětského domova, ještě jsem věty jim podobné, svědčící o neznalosti a nesamostatnosti dětí vyrůstajících v těchto zařízeních sám mnohokrát slyšel. A nebylo divu, když tehdejší způsob práce s dětmi spočíval převážně v doznívajícím kolektivním pojetí výchovy. Předchozí generace pedagogických pracovníků dětských domovů svědomitě poskytovala dětem v rámci svých možností v dané době někdy až dokonalý servis, byť s částečným podílem pracovní pomoci dětí, spočívajícím především v sobotních úklidových pracích. O dokonalosti tohoto „servisu“ svědčí

např. tehdejší celotýdenní přítomnost kuchařek, uklizeček, pradlen a švadlen, pracujících v té době v našich zařízeních převážně na plný úvazek. Dětem z jistého úhlu pohledu péče o ně částečně nahradil nepřítomnost někoho z biologické rodiny, ale v žádném případě nepodporoval u svěřenců nutnost po dosažení jejich samostatnosti a soběstačnosti. Systém práce „co den, to jiná výchova (Hv, Vv, sportovní, pracovní)“, doplněno o každodenní odpolední kopanou nebo vybíjenou bez zvýšeného podílu sebeobsluhy opravdu k samostatnosti vést nemohl.

Řada zařízení si postupně začala uvědomovat zejména na podkladě sílící negativní mediální kampaně nutnost tento způsob práce a z něj vycházející postoj dětí ke své budoucnosti změnit, a tak se zejména vzhledem k dynamickému vývoji společnosti a potřebám každého jedince v jeho pozdějším samostatném životě začala výchovná a vzdělávací práce s dětmi rozvíjet zejména v těchto hlavních oblastech: příprava na každodenní školní vyučování jako předpoklad přípravy na povolání a s tím

související schopnosti obstát na „trhu práce“, příprava na samostatný, plnohodnotný život po ukončení pobytu v zařízení (sebeobsluha,

soběstačnost, orientace ve společnosti a jejích projevech apod.), účelné využívání volného času zejména formou rozvoje zájmových aktivit.

Osobně se domnívám, že pro budoucí samostatný život dětí má význam každá činnost, s níž se

během svého dětství setkají, ale více než skotačení na jevištích během různých přehlídek a soutěží (snad s výjimkou budoucích mediálních star) přece jen upřednostňuji jiné formy činnosti vedoucí spíše k dosažení co nejvyššího stupně vzdělání a tím již zmíněné samostatnosti a soběstačnosti. V našem zařízení jsme proto již koncem devadesátých let vypracovali vlastní vzdělávací program, který obsahoval různé oblastí, např. osobní hygiena, péče o osobní věci (oděv a obuv), pracovní

37

výchova - domácí práce, provoz domácnosti, základy vaření - zdravá výživa, člověk, zdraví a nemoc, rodinná a sexuální výchova, technické komunikační prostředky a způsoby jejich použití, tělesná a pohybová výchova, sportovní aktivity, občan a společnost, mravní výchova, společenské chování. Každé téma bylo vždy rozpracováno pro čtyři věkové kategorie 3 – 6 let, 6 – 11 let, 11 – 15 let, 15 – 18 let, z nichž jsme průběžně začali čerpat při rozšiřování vědomostí a dovedností dětí v závislosti zejména na jejich věku, zralosti, mentálních možnostech.

V současné době během školního roku naprosto běžně cca dvakrát týdně navazujeme na poskytování školských služeb i vzděláváním, které doplňuje či podporuje vzdělávání ve školách nebo s ním přímo souvisí, a to prostřednictvím Školního vzdělávacího programu s příznačným názvem „Cesta k samostatnosti a soběstačnosti“, s jehož pomocí se snažíme předat dětem v naší péči řadu potřebných klíčových kompetencí. Zatímco ve škole jde především o zisk vědomostí, v domově pak o zisk praktických dovedností a schopností. Vychovatelé realizují toto vzdělávání zejména formou organizované práce s internetem, praktických činností soutěžního typu, výkladu, pohovorů, besed, exkurzí apod., úroveň dosažených vědomostí a dovedností pak v závěru daného období prokazatelně ověřují pomocí testů. Původní vzdělávací program jsme rozšířili o další oblasti, a to estetickou výchovu, environmentální výchovu a výchova ke vzdělávání, sebevzdělávání a volbu povolání.

Daleko větším problémem, než přesvědčit o nutnosti mimoškolního vzdělávání dětí a jejich dalšího rozvoje pedagogické pracovníky bylo přesvědčit o nutnosti co nejvyššího stupně vzdělání děti samotné. V našem zařízení trvalo zhruba do roku 2005, než děti začaly projevovat větší zájem o svou budoucnost, zejména o studium na jiném typu školy než na středních odborných učilištích v oborech kuchař – číšník, malíř – natěrač, zedník, zahradník apod. Z momentálního počtu 22 dětí studuje šest dětí a nezaopatřených osob, a to VŠ ekonomického směru (1), gymnázium (1), střední zdravotnickou školu (1), střední školu gastronomie a služeb (1) a střední zemědělskou školu (2).

V současnosti naši svěřenci, zejména ti starší, již převážně akceptovali pravidelné formy dalšího vzdělávání, o své další budoucnosti jsou ochotni alespoň uvažovat, k opravdovému rozvoji své celkové samostatnosti však přistupují zatím s různou mírou odpovědnosti.

K překonání všech obtíží souvisejících s umístěním dítěte do zařízení pro výkon ústavní výchovy, jakými jsou mimo jiné agresivita, vulgarita, různé formy deprivací, sebepodceňování, neochota, nezájem o pracovní, ale v poslední době, bohužel, i zájmové činnosti apod. u svěřených dětí vynakládají pedagogičtí pracovníci našich zařízení nemalé množství energie, citu, znalostí, dovedností a s většími či menšími úspěchy je eliminují ve snaze připravit děti co nejlépe pro jejich plnohodnotný samostatný život v občanské společnosti. Čím konkrétně pak mohou svým svěřencům, kteří nemají za zády pomoc své vlastní rodiny, v nelehkém úkolu osamostatnění pomoci?

Bezesporu je to např. vybavením vlastního zařízení, v němž děti tráví část svého života bez nepřetržitého přímého kontaktu se svou rodinou. V této souvislosti je významnějším posunem i stále častější umístění skupin dětí mimo vlastní různě velká zařízení, např. do menších rodinných domů nebo běžných bytů, což ovšem závisí zejména na postoji zřizovatele.

Dalším významným prvkem je pěstování pozitivních mezilidských vztahů, což poněkud kontraproduktivně komplikují některé stávající právní předpisy včetně pro nás nejdůležitějšího, tj. zákona č. 109/2002 Sb., který např. značným způsobem blokuje pozitivní spolupráci s rodiči umístěných dětí, kterým ředitel zařízení významným způsobem zasahuje do jejich práv formou správního řízení ve věci stanovení příspěvku na úhradu péče poskytované v zařízeních jejich dětem a poté mnohdy následným vymáháním nesplacených pohledávek.

38

Významným prvkem rozvíjejícím samostatnost dětí je rovněž jejich podíl na běžných domácích pracích, jakými jsou samostatná příprava stravy, praní, žehlení, uklízení, tvorba měsíčního rozpočtu rodinné skupiny, nakupování apod.

Čím dál častěji se ukazuje nutnost zlepšit orientaci někdy až neuvěřitelně naivních dětí v negativních projevech společnosti a reakcích na ně, např. nutnost rozšiřovat znalosti v oblasti finanční gramotnosti, k čemuž lze využít řadu více či méně úspěšných projektů různých občanských sdružení, např. olomouckého sdružení CEPAC Morava s projektem „Vzdělávání pro budoucnost v Olomouckém kraji“.

Jednou z účinných metod, jak připravit zejména nezaopatřené zletilé osoby na přechod do samostatného života, je umožnění jejich samostatného bydlení pouze pod dozorem pedagogických zaměstnanců v tzv. „startovacích bytech“, které mohou být v souladu s příslušným právním předpisem přímo v zařízení nebo i mimo ně. Zde hodně záleží na individuálních, zejména prostorových a finančních možnostech každého zařízení zvlášť. Výhodou je tato forma bydlení zejména pro studenty středních škol s maturitou, kteří mají daleko více soukromí pro náročnější školní přípravu, a navíc se v některých případech učí větší samostatnosti i díky částečnému hospodaření s vlastním rozpočtem.

Mezi nejvýznamnější metody vedoucí k rozvoji samostatnosti zatím nezletilých dětí studujících střední školy a nezaopatřených zletilých osob chystajících se v brzké době opustit zařízení z důvodů ukončení přípravy na povolání patří umožnit těmto mladým lidem alespoň 14 denní pobyt v rodinách v zahraničí, kam se klient dopraví zcela samostatně a v rámci jazykového kurzu dochází do tamní vybrané školy. Nutno ovšem dodat, že tyto pobyty lze těžko zajistit bez peněžních prostředků poskytnutých různými nadacemi. Z našeho zařízení se těchto jazykových pobytů v Německu, Velké Británii a na Maltě během krátké doby zúčastnili postupně a opakovaně již 3 studenti SŠ a VŠ, kteří jsou svými zkušenostmi pro svou budoucnost výrazně odlišně motivováni od ostatních dětí, které tuto zkušenost doposud nemají.

V neposlední řadě je významným motivačním prvkem směřujícím k pochopení nutnosti samostatnosti i soběstačnosti a jejímu rozvoji „brigádnická činnost“. Zde je výrazným negativem absence dříve mnohem častější možnosti krátkodobě zaměstnat studenty SŠ. Přesto je to do značné míry závislé na aktivitě samotného jedince a lokalitě, v níž se poptávka soustředí. V našem zařízení tuto činnost řeší zejména zletilé nezaopatřené osoby pracemi sjednanými přes příslušnou agenturu (např. práce pokladního v supermarketu, doplňování zboží tamtéž, nakládka a vykládka kamionů v logistických centrech, úklidové práce nebo např. zahraniční au-pair pobyt apod.) Významnější zkušenosti s touto činností mají bezesporu v zařízeních ve velkých městech, např. v DDŠJ Olomouc.

Na závěr lze konstatovat, což mi jistě většina kolegů potvrdí, že největší problémy se z hlediska budoucí sociální inkluze dětí umístěných do dětských domovů obvykle nevyskytují během doby jejich pobytu u nás, ale především až v době jejich odcházení z péče zařízení, a to zejména v případě, že v té době již zletilé nezaopatřené osoby nemají možnost anebo se nechtějí vrátit do svých biologických rodin.

Ačkoliv podle ustanovení § 33 zákona č. 109/2002 Sb., v platném znění je jim v době odcházení ze zařízení po dosažení zletilosti poskytována věcná pomoc ve výši 15 000,- Kč, další ustanovení, podle nějž se těmto osobám poskytuje ve spolupráci s orgánem SPOD poradenská pomoc se zajištěním bydlení a práce a následující 2 roky po opuštění zařízení je jim zajišťována pomoc při řešení tíživých životních situací, však zůstává i teď, 8 let po nabytí účinnosti zákona pouze v teoretické rovině.

39

Dětské domovy: pomáhají či ubližují dětem?

MUDr. František Schneiberg předseda výboru Společnosti sociální pediatrie ČLS JEP

Rodina úplná stabilní emocionálně bohatá funkční Dotazník funkčnosti rodiny rodina funkční – není potřeba žádného zásahu zvenčí rodina problémová – stačí jednorázová pomoc nebo podpora zvenčí rodina dysfunkční – nutná dlouhodobá pomoc a podpora, příp. terapie rodina afunkční – dítě v ní je ohroženo, třeba jej odebrat a umístit jinam Náhradní rodinná péče osvojení I. a II. stupně pěstounská péče (individuální, skupinová) svěření do péče poručnictví Náhradní výchovná péče kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti do 3 let, dětská centra dětské domovy (školská zařízení pro výkon ústavní výchovy) zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc domovy pro děti s postižením Zařízení v rezortu zdravotnictví (kojenecké ústavy, DD do 3 let, dětská centra) počet zařízení: 33 kapacita: 1871 lůžek počet lékařů: 33,82 úvazků počet ošetřujícího personálu: 852,95 úvazků

(zdroj: Zdravotnická ročenka 2008, ÚZIS Praha) Zařízení v rezortu školství Zařízení Počet zařízení Počet dětí Dětský domov 150 4870 Dětský domov se školou 29 815 Výchovný ústav 34 1400 Diagnostický ústav 14 537 Mýty o ústavní péči v ČR je nejvíce dětí v ústavní péči celkem kolem 20 000 čeká v ústavech na rodinu počet dětí v ústavní péči neklesá pracovníci zařízení tam děti „drží“ a brání jejich předání do jiných forem náhradní péče děti jsou v ústavech velmi dlouhou dobu a hrozí jim deprivace

40

dítě jednou umístěné do ústavu tam setrvá do 18 let v Anglii žádné domovy nebo ústavy nejsou na osvojení děti zbytečně čekají v ústavech a hrozí jim deprivace, měly by se předávat rovnou z

porodnice, popř. být dočasně umístěny v pěstounské péči a pak dány vybraným rodičům V České republice je nejvíce dětí v ústavní péči srovnáváno je nesrovnatelné, naše zařízení nejsou jen sirotčince, ale i kojenecké ústavy a dětské

domovy poskytují i odbornou komplexní péči velká část dětí v ústavní péči jsou děti s postižením, umístěné v domovech pro děti s postižením (dříve

ÚSP) v ČR nemáme prakticky děti na ulici

Celkem kolem 20 000 dětí čeká v ústavech na rodinu cca 11 000 dětí je umístěno v domovech pro děti s postižením (dříve ÚSP), z nich pouze 4% mají

nařízenou ústavní výchovu, 96 % dětí je umístěno na základě žádosti rodičů cca 7 500 dětí je v dětských domovech rezortu školství cca 1 800 dětí v kojeneckých ústavech a dětských domovech do 3 let v rezortu zdravotnictví

Vývoj počtu dětí ve zdravotnických zařízeních Rok Přijaté Propuštěné

1990 3 722 3 414

1995 2 202 2 168

2000 1 842 1 838

2005 1 847 1 812

2008 1 981 1 948

Místo propuštění (v % ze všech propuštěných dětí)

1990 1995 2000 2005 2008

Rodina celkem 73,7 75,7 80,8 83,8 85,9

Osvojení 10,7 20,9 24,7 27,7 24,2

Pěstounská péče 4,7 6,2 9,6 8,4 9,3

Rodina vlastní 58,3 48,6 46,5 47,7 52,4

Jinam 26,3 24,3 19,2 16,2 14,1

V Anglii např. žádné domovy či ústavy nejsou dle odhadů jsou však desetitisíce dětí „na ulici“ v pěstounské péči dítě často vystřídá během dětství i více než 10 různých rodin Jak je to tedy s počty dětí v dětských domovech je tolik dětí, kolik jich takovou péči potřebuje dětské domovy nemohou ovlivnit, kolik dětí tam orgány sociálně – právní ochrany, soudy, popř. rodiče

pošlou pokud se někomu zdá, že je tam dětí moc, není to chyba DD, ale spíše selhání jmenovaných institucí

(špatná prevence, ukvapená rozhodnutí apod.)

41

Jak DD pomáhají či mohou ubližovat poskytují dětem pobyt a přístřeší zachraňují děti z devastujících rodin vlastních,

v poslední době, bohužel, i náhradních (týrání, zanedbání, zneužívání)

poskytují potřebným dětem odbornou péči (psychologickou, speciálně pedagogickou)

umožňují dětem dokončit příslušný stupeň vzdělání, kterého by v rodině nedosáhly

psychická deprivace citová deprivace opožďování vývoje život „za zdí“ bez kontaktu s okolím nepřipravenost na život mimo domov kolektivní („stádní“) výchova nerespektování sourozeneckých vazeb pochybný systém odměna trestů

Lze rizika DD minimalizovat? domov rodinného typu (trvalý vychovatel, heterogenní skupina „sourozenců“, autonomie rodinné

skupiny v rámci rodinné skupiny respektovat sourozenecké vazby snižování personálního klíče, včetně podílu dobrovolníků účast DD na životě komunity rozvoj aktivit dětí mimo zařízení (kultura, sport, výlety, zájezdy) Závěr DD dětem pomáhají byť za cenu určitých rizik tato rizika lze eliminovat určitá skupina dětí bude péči v DD vždy potřebovat DD budou tedy existovat i nadále, musí však být rodinného typu se všemi k tomu se vážícími atributy musí být chápány jako dočasné, co nejkratší řešení určité epizody v životě dítěte

4. jednání výboru FDD ČR, DD Staňkov, 21. června 2010

Čtvrté pracovní setkání výboru FDD ČR konané v Dětském domově ve Staňkově začalo tradiční kontrolou závěrů předcházejícího jednání, bylo např. rozhodnuto ponechat účet u KB, byl odsouhlasen návrh M. Lněničky na nákup nového reprezentačního oblečení, byl vyhotoven seznam dlužníků, kteří budou osloveni prostřednictvím e-mailové pošty. Výbor dále uložil nové úkoly, např. zjistit možnosti zahraničních výměn pro členy federace, zajistit „vyvěšení“ seznamu zařízení pro výkon ústavní výchovy na webové stránky, navrhnout témata grantových oblastí vhodná ke zpracování organizacemi tímto se zabývajícími. Výbor bude rovněž dostupnými formami usilovat o akreditaci svých seminářů. Výbor vzal na vědomí informaci, že oficiální společné jednání se zástupci ANV nebylo uskutečněno, avšak že ANV připravuje odborný

seminář pro sociální pracovnice ze všech zařízení pro výkon ústavní výchovy. Výbor se poté rámcově zabýval přípravou podzimního semináře, jehož tématem by měla být „Práce s problémovým dítětem v současném systému školských zařízení pro výkon ÚV“. V oblasti kultury a sportu výbor rozhodl, že bude připraven návrh na výběrová řízení na organizátory sportovních her a Nejmilejšího koncertu. Posledním bodem bylo projednání stávající podoby mezinárodní spolupráce se zaměřením na konání mezinárodní konference v Praze v roce 2012, popř. již v roce 2011.

42

5. jednání výboru FDD ČR, Parkhotel Všemina, 6. října 2010

Poslední jednání výboru FDD ČR v roce 2010 proběhlo v předvečer odborného semináře v již jednou federací navštíveném Parkhotelu ve Všemině nedaleko Slušovic. Již klasicky prvním úkonem byla kontrola závěrů z předchozího jednání. Výbor dále jednal např. o kontrole členské základny, o způsobech „PR“, o dalším jednání se zástupci MŠMT ČR, o možnostech studijních pobytů v zahraničí (výbor jednohlasně preferuje v tomto směru Slovenskou republiku). V oblasti vzdělávacích seminářů výbor rozhodl, že pro zajištění akreditací bude využívat organizací, které vlastní akreditace na témata využitelná pro potřeby odborných seminářů, např. KVIC, Paris Karviná, Schola servis Olomouc apod. Dále výbor rozhodl o konání jarního semináře v hotelu Hesperia v Olomouci a zvážil možnost uspořádat příští podzimní seminář v Open Gate

v Babicích, avšak za předpokladu jeho konání o víkendu. Vzhledem k časové náročnosti průběžné tvorby webových stránek zvažuje výbor svěřit jejich provedení profesionálnímu prostředí. Závěr jednání patřil přípravě organizace semináře, zejména vypracování jeho časového harmonogramu a rozdělení úkolů jednotlivých členů výboru.

Odborný seminář, Parkhotel Všemina, 7. – 8. října 2010

Ve dnech 7. a 8. října 2010 se po roce a půl konání odborného semináře vrátilo do Všeminy, a to opět do již známého a osvědčeného Parkhotelu. Počasí bylo velmi příznivé, slunce zářilo a teplota vzduchu se šplhala v tomto období až na příjemných sedmnáct stupňů. Výhodou tohoto hotelu je bezesporu i zázemí ve formě bazénu, sauny, bowlingové dráhy a tenisových kurtů. Téma semináře znělo: Škola – pracovní tým; Stres, prevence vyhoření. Za lektory byli vybráni zkušení odborníci, z nichž zejména doktor Miroslav Orel posluchače nejen poučil, ale zároveň i pobavil a zařadil se tak do kategorie lektorů, na něž se vzpomíná (např. vedle MUDr. Radima Uzla), paní doktorka Věra Facová mu zdatně sekundovala (byla patrná sehranost týmu) a docent Škoviera opět předal zkušenosti a posílil potřebný kontakt s nejbližším sousedem – Slovenskou republikou.

Po skončení vzdělávací části programu a po večeři přišel na řadu společenský večer. Ten, ač podbarven hudebním vystoupením, se odehrával spíše v konverzačním duchu, což podporovala i degustace velmi kvalitních italských vín. Přehled lektorů odborného semináře: MUDr., PhDr. Miroslav Orel psychiatr, psycholog, VŠ pedagog, katedra psychologie FF UP Olomouc PaedDr., Mgr. Věra Facová školní a poradenská psycholožka, SŠ a VŠ pedagog Jako host:

doc. PhDr. Albín Škoviera, PhD. terapeut a VŠ učitel, autor odborných publikací, PdF UK v Bratislavě

Parkhotel Všemina

43

Láska vyhořelá … Proč už to není jako dřív?

Miroslav Orel, Věra Facová

Láska podobně jako květina potřebuje péči i jistou míru prostoru a volnosti, aby se mohla plně rozvinout. Ale i když si myslíme, že to všechno má, může se stát, že začne uvadat, a my nevíme proč. Po čase máme pocit, že jsou mezi námi světelné roky prázdnoty a vášeň, intenzita a intimita vyhořely… Každý vztah prochází vývojem, bez něj nemůže existovat. Někdy jej posunuje do hluboké vztahové zralosti. „Jako by náš vztah uzrál, už to není chaotické, a přitom to neztratilo život,“ popsala svůj dojem jedna klientka. V praxi se však mnohem častěji setkáváme s lidmi, jejichž vztah se vyvíjí k vyhoření. (Tento termín jsme převzali z označení syndromu vyhoření, který se týká zejména pomáhajících profesí. Podobnost jednotlivých fází a doprovodných emocí je však velmi nápadná.) Emoce, které v souvislosti s rizikem vyhoření ve vztahu popisujeme, patří k těm, s nimiž se v životě běžně setkáváme (takže se nemusíte děsit, že jsou vám důvěrně známé), v určité fázi vztahu však převažují nad jinými, překrývají a zastiňují ostatní prožitky. Nadšení „Já prostě vím, že je to on! Patříme k sobě. Nevěřila jsem na lásku a teď ji mám! Já bych Bobánkovi (zmíněný se jmenoval Ladislav) snesla modré z nebe! Úplně všecko! Mně stačí, že jsem s ním! Přinesla jsem vám svatební oznámení. Vybíral ho Bobánek. Není skvělý?“ Nadšení provází další pozitivní emoce, radost, pocit nadbytku energie, činorodosti apod. Všechno se zdá řešitelné, báječné. Typickým vztahovým příkladem je zamilovanost. Jsme schopni odpouštět, tolerovat, nevidět. A je nám skvěle… Někomu to může připadat nefér, ale skutečně se jedná o možnou první fázi vztahového vyhoření. Platí totiž ono známé, že „vyhořet může jen to, co hoří“.

44

Stagnace „Prostě mi to zase bylo tak nějak líto. Jak jsem viděla ty ponožky, co zas nechal tam, kde je zul. Rozbrečela jsem se a odešla. A on za mnou ani nepřišel! Copak to ti chlapi tak opravdu dělají?“ Stagnace zahrnuje setkání s realitou, která není vůbec romantická. Nese s sebou rozladění a pocity smutku a zklamání. Může být doprovázena přecitlivělostí a lítostí, že nejsme v báječné pohádce, ale v reálném životě. Frustrace „Já jsem vám na něj úplně alergická! Jen co slyším, že zase přišel! Jak funí po schodech! A jak řekne to svoje ‚čau mamino‘, tak mně se vám úplně udělá zle… no podívejte se,“ klientka ukazuje předloktí s vyhrnutým rukávem, „mně se úplně dělá husí kůže, jenom si na něho vzpomenu! A kdybyste viděl, jak on jí! On teda byl vždycky při chuti. A mně to snad dřív ani nevadilo, ale teď se na to nemůžu dívat! Vždyť on nejí. On žere!“ Frustrace je ve vztahu nejčastěji spojena s nespokojeností, hněvem a vztekem. Začne nás rozčilovat a vytáčet mnoho zdánlivých drobností, od kterých jakoby nejde odhlédnout. Může se stát, že vztahová frustrace je „přenesena“ na jiný objekt – a začne nás rozčilovat něco, co se vztahem vůbec nemusí souviset (nenadáváme na partnera/partnerku, ale na šéfa, práci, peníze, zboží v obchodě, reklamy apod.). Přenesená frustrace totiž „ochranně“ odkloní naši mysl od skutečně „bolavého místa“. První tři fáze v sobě nesou zpravidla výrazný emoční náboj. Jsou dynamické a pro hledání řešení je to určitá výhoda: kde jsou emoce, tam je energie a aktivita a vztah nám není jedno. Ve stadiu frustrace jsme sice plní hněvu (a někdy bychom druhého „nejraději zabili“), ale stále nám to není jedno. Jenže pozor – přirozený vývoj nás může posunout dál. Apatie „Abych byl upřímný, tak mně už se to řešit ani nechce. Nezlobte se, ale nevidím v tom smysl. Na co? Ve svém věku. Nějak už to dožiju…“ (jednalo se o klienta ve věku necelých 40 let). Apatie je typická tím, že nám mnohé začne být „tak nějak jedno“. Najednou si uvědomíme, že nás to ani nemrzí, ani nerozčiluje, že nám to už vlastně nevadí. Nicméně není to přijetí a smíření, ale lhostejnost. V této fázi se setkáváme s emočním prázdnem a ztrátou motivace. Daný člověk nezažívá vztek, ale ani radost a může vám připadat „jako bez života“. Vztahové vyhoření Někdy tuto fázi lidé popisují jako robotický život: „Ráno vstanu, jdu do práce, odpoledne se stavím pro chleba. Večer zapnu televizi a jdu spát. A tak to jde den za dnem. Nevím, jestli to je život, ale na víc teď nemám… Kdy jsem naposledy byla s něčím spokojená? Víte, mám pocit, že nemám sílu ani na ten bazál, natož na spokojenost…“ To je poslední fáze. Velmi často je vyhoření spojeno nejen s pocitem ztráty energie tělesné, ale i psychické a vztahové. Zatímco v předešlé fázi se nám nechtělo energii investovat, zde máme pocit, že není co, ani kam investovat. Hlubokou vyprahlost mohou provázet psychické a tělesné potíže a nemoci. Dotyčný se často stahuje a vyhýbá nejen partnerovi, ale i širšímu sociálnímu okolí a někdy je patrná úplná izolace (jako by se úplně ztratil ze scény). Někteří lidé mohou ve vyhořelém vztahu nabýt dojmu, že kdekoli je to lepší než po boku partnera. Chce to změnu Délka jednotlivých fází, jejich intenzita a rychlost, s jakou se střídají, je velmi variabilní. Mohou trvat dny, týdny, ale také celé roky. Emoce kolísají od zcela mírných až po bouřlivě uvolňované. Při rychlém průběhu může daný vztah doslova proletět všemi fázemi během krátké doby a pak většinou končí rychlým rozchodem. Jiní partneři „uvíznou“ v některé fázi na delší čas. I když všechny vztahy jsou interakčním

45

duetem, může se stát, že vztahovým vyhořením prochází jen jeden nebo že spolu nejsou sladěni (například ona je ve druhé fázi a pláče, on je ve třetí fázi a nadává). Vztahové vyhoření vás může zcela minout, ale pokud máte pocit, že už jste na této cestě, můžete svou situaci řešit a z cesty vystoupit. Většinou nemáme potřebu řešit první fázi zamilovanosti. Ale pokud místo do hloubky vztah míří do stojatých vod, zbystřete. Chcete-li vztahové vyhoření zastavit, je třeba nejen vztah sytit, ale také mu dát pestrost, prostor a volnost a především je potřeba udělat změnu – něco začít dělat jinak. Jakou změnu? Na vztahy a jejich „léčení“ není možné napsat univerzální recept. A změna, která prospěje jednomu, může druhého doslova pohřbít. Jen pozor na rychlé a radikální změny typu „udělám tlustou čáru a začínám všechno znovu“. Jak to vyjádřila jedna klientka: „Teď mám čas sama pro sebe, ale najednou jako bych přesně nevěděla, co s ním. Hádali jsme se často do noci. Teď jdu spát po zprávách. Rozčiloval mě, ale nemusela jsem myslet na to, jestli je posekaný trávník nebo kde jsou pojistky. Včera jsem seděla celý večer potmě, protože jsem nevěděla, kde jsou. A vlastně ani nevím, jestli se mi vůbec ulevilo... Jsem asi divná – chtěla jsem klid a teď ho mám a vlastně už o to až tak nestojím…“ ? Pozor na společné prázdno V partnerství by měl být vzájemně vyladěný a vyvážený „časoprostor“ můj, mého partnera a náš

společný. Ve fázi nadšení je největší ten společný, v konečné fázi vyhoření je místo společného prostoru velké prázdno.

„Mám pocit, že co odešly děti z domu, tak mi nezůstalo vůbec nic. Manžel má práci, dílnu, ty svoje holuby a kamarády. Už se vlastně nikde nepotkáváme. A já… vůbec nevím, čím bych to prázdno naplnila…“ Ve vyhořívajícím vztahu je někdy nezbytné sladit to, co, jak, kde a s kým dělám já, co, jak, kde a s kým dělá ten druhý a co, jak, kde a s kým děláme oba dohromady.

Různým lidem vyhovují různé poměry těchto aktivit, přesto čím je model symetričtější, tím lépe. Vyváženost není to, že osobní prostor jednoho je maximální a druhého minimální.

Vyhořením je ohrožena většina partnerských vztahů – lze ho však řešit. Nevíte-li jak, nepovažujte za slabost požádat o pomoc psychologa.

Date post:	26-Dec-2014
Category:	Documents
Upload:	jan-hanysek
View:	690 times
Download:	9 times

Bulletin 69

Documents