16
Bylo, nebylo 2 Hozená rukavice 9 Slovo kněze 13
Bylo, nebylo 2 Hozená rukavice 9 Slovo kněze 13
2
S otcem Josefem za zády.
Mám před sebou útlou knížku jevíčského kněze, otce Josefa Slezáka, která se jmenuje „S otcem Piem za zády“, ve které zveřejnil svůj deník z poutě do San Giovanni. Dovolil jsem si parafrázovat její název v příspěvku do našeho farního časopisu.
Trávili jsme čtrnáct dní na skautském táboře v Zadním Arnoštově nedaleko Jevíčka na Malé Hané. Se skupinkou skautů jsme se vypravili do Jevíčka na nedělní mši, Max Szmatana se výborně zhostil čtení, otcem Josefem během homilie pochválen, a byl jsem na svého skauta hrdý zvláště poté, co k nám přicházeli po mši lidé, kteří za Maxe děkovali. Překvapil také otec Josef, který na oplátku za službu přivezl celému oddílu k obědu hromadu pizz. Po jednoduché táborové stravě konečně něco, co všechny táborníky plně uspokojilo!
Proč ale „S otcem Josefem za zády“? V nedělní homilii otec Josef říkal, že každá poctivá pouť snímá z poutníků fasádu, která je zakrývá, pod fasádou se objevuje pravá tvář a že takovou poutí je i skautský tábor. Vedro, brzké ranní vstávání, věčně nějaká práce pro udržení chodu tábora, dřina na táborových stavbách, noční hry, tlak na pořádek a skautské chování a třeba i řešení vztahů mezi kluky, nebo mezi kluky a činovníky, muselo jednou přinést svoje ovoce. V momentě vypjatých vztahů mezi mnou a skupinkou starších kluků, pocitu nepochopení, vzteku a hádek, vyčtení si všeho možného, přijel otec Josef s pizzou... A rázem bylo po problému. Stačila zpověď, společná modlitba k Duchu svatému a jako mávnutím kouzelným proutkem bylo vše v táboře úplně jinak. Stačilo mít otce Josefa za zády.
Otec Josef byl ke klukům velmi trpělivý a nijak se nepohoršoval nad tím, že kluky přemohla touha ochutnat při přijímání tu zvláštní „sušenku“ a ne si nechat jenom udělat křížek na čelo. Nakonec je zaskočil, když přivezl na tábor nepožehnané hostie a kluci mohli konečně ochutnat to, co ještě nepoznali. Jeho vyprávění o vlastní cestě k duchovní službě, požehnání celému táboru, hra na kytaru u táborového ohně a trpělivé odpovědi na zvídavé otázky kluků, věřícím táborníkům udělení svátosti smíření nikoliv
3
v kostelní zpovědnici, ale v nádherné zpovědnici lesa. Takový byl otec Josef Slezák na našem letošním skautském táboře.
Skautský zákon vyžaduje plnit svoje povinnosti k sobě, lidem kolem
nás, ale na prvním místě vůči Bohu. Bez dobrého pomocníka za zády, který zná cestu k Bohu, to ale nikdy nemůžeme zvládnout. Díky za setkání s otcem Josefem Slezákem, byl nám pár hodin dobrým pastýřem, který nás naváděl na správnou cestu.
Jan Hora Vůdce 84. oddílu skautů Kolín
První svaté přijímání
3. červen 2018 byl pro dvanáct dětí kolínské farnosti a jejich rodiny velice sváteční. V chrámu sv. Bartoloměje se konala slavnost prvního svatého přijímání spojená se slavností Božího těla.
Této slavnosti předcházela příprava dětí k svátosti smíření a k prvnímu svatému přijímání, kterou vedl Filip Dvořák. Děti se scházely každou středu po výuce náboženství v komunitním centru.
4
Velice mile mne překvapilo přání Filipa, aby se sezení účastnili i rodiče. Jistě to přispělo k tomu, že děti byly ukázněné a k přípravě přistupovaly s náležitou vážností a důležitostí. Rodiče si alespoň zopakovali základy katechismu, jako například co je to hřích, svědomí, rozebíralo se Desatero Božích přikázání.
Filip též dětem vysvětloval základní složení a tajemství mše svaté. Jasně, stručně, srozumitelně, výstižně, láskyplně otcovsky, se smyslem pro humor a přitom důrazně. Děti seděly pěkně pohromadě v kruhu kolem stolu, začínalo se a končilo modlitbou. K danému tématu dostávali děti i rodiče drobné úkoly na doma, a tak měli příležitost si vše ještě v klidu domova probrat či promodlit.
5
V sobotu 2. června v odpoledních hodinách šli děti a rodiče ke svátosti smíření a následovalo zdobení chrámu a bočních oltářů. To už měli děvčátka a hoši přichystané slavnostní oblečení a křestní svíce.
Samotná slavnost proběhla kvůli počtu dětí v chrámu svatého Bartoloměje, který zde stál majestátní, prostorný, vzdušný, prosvětlený sluncem a provoněný květinami. Nádherný a čistý jako dětské duše. Děti doprovázeli rodiče, sourozenci, prarodiče a křestní kmotři, u oltáře všichni kněží kolínské farnosti. Mši svatou celebroval Otec Ján Halama, který dětem i rodičům připomněl, že první svaté přijímání je krásný okamžik a začátek, ale důležité je ve víře setrvat a prosil rodiče, aby děti duchovně i nadále vedli a podporovali.
Po mši svaté následoval průvod a modlitby u bočních oltářů, jelikož se
na neděli přesunula i slavnost Těla a krve Páně, Boží tělo. Před průvodem děti
6
rozhazovaly okvětní lístky růží a u jednotlivých oltářů jsme se modlili za kněze, národ a naše rodiny.
Ráda bych touto cestou poděkovala Filipovi Dvořákovi za přípravu našich dětí a popřála mu hodně radosti z jeho práce a nám pak děti, které si živou víru uchovají i v budoucnosti a budou ji předávat dál.
Lenka Trpišovská
Slavíme bartolomějské posvěcení chrámu s biskupem Janem
Litoměřického biskupa Jana na začátku mše svaté uvítal přátelským
projevem účastník obřadů při oltáři pan Zdeněk Líbal. Biskup Jan to přátelské přivítání a dlouholetou vzájemnou znalost
ocenil jadrnou, stručnou větou: „Vyřídilku máš dobrou.“ Takto se mohou vyjádřit jen lidé, kteří jsou si velmi blízcí, kteří spolu
mnoho prožili, kteří vnitřně souznějí. Uvádím projev na uvítání, jak mi jej pan Líbal osobně předal v
mnohem skromnější podobě faktů. „Biskup Jan Baxant byl vysvěcen na kněze 23.6.1973. Vysvětil jej
František kardinál Tomášek. Touto dobou – koncem prázdnin 1973 – přišel Jan do Kolína. Tehdy kolínskou farnost spravoval děkan Hájek – svatý farář kolínský, zlatý člověk.
Za normálních okolností se kaplani zde střídali po roce. Ale kněz Jan tu byl až do roku 1975, dva roky. Státní bezpečnost usilovala, chtěla ho získat, přesvědčit, aby ho dostali, kam potřebovali, aby jim šel na ruku. Ale neuspěli.
7
Kněz Jan pak šel z Kolína do Mníšku pod Brdy (do městečka známého příběhy Káji Maříka).
Od roku 1975 do Kolína nebyl přidělen žádný kaplan, pater Hájek zde zůstal sám a na následky vyčerpání množstvím úkolů 26. prosince 1980 umírá. Jan Baxant se vrátil do Kolína znovu 1997 jako farář a působil zde do roku 2000.
Od prvého působení v Kolíně v roce 1973 – po 45 letech – přichází k nám slavit posvícení – posvěcení chrámu svatého Bartoloměje apoštola. Buďte nám vítán!“ Evangelium četl otec Karol, kněz řádu Společenství slova Božího, kněz z „konce světa“ až z daleké Indonésie. Četba výrazná, neuspěchaná, jako tesaná do kamene, četba s výbornou výslovností hlásek, které cizincům dělají značné potíže. Biskup Jan to bezprostředně po přečtení textu evangelia ocenil, pochválil. Přítomní věřící čtení a uznání biskupa Jana odměnili spontánním, hlasitým potleskem. Musím dodat, že jsem toto při bohoslužbě zažil poprvé v životě.
Evangelium vyprávělo o setkání Natanaela s Ježíšem z Nazareta. Natanael namítl: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.“
8
Kázání otce biskupa – to byla vzpomínka na příchod do Kolína po vysvěcení a chvála katedrály – domu Božího – chrám je místem setkávání s Kristem. Setkání Natanaela s Ježíšem. Promluvu ukončil slovy: „Kratičké setkání (Natanaela i naše) s Ježíšem a mohou se dít divy.“ Ano, mohou se dít divy, zázraky. A pro mě osobně se to dopoledne udála setkání, která by mě ani ve snu nenapadla. Z řady zážitků uvedu něco, co jsem zdaleka nečekal. Maličkost? Nikoliv. Pastýřská hůl. To není jen tak ledajaká obyčejná věc! Je uvedena i v nejkrásnějším žalmu „Hospodin je můj pastýř, … Tvůj kyj a Tvoje hůl, Jahve, jsou se mnou.“ Pastýřská hůl, to je ochrana, to je symbol moci, neodmyslitelně spojená s pastýřem. Mojžíš udeří holí do skály a ze skály vytryskne životadárná voda! Úkol držet pastýřskou hůl při bohoslužbě – to je náročný úkol. Vyprávěl o tom biskup Jan zasvěceně při setkání s věřícími po bohoslužbě.
Setkání s věřícími bylo mimořádné, bezprostřední. Otec Jan po dlouhých letech si pamatuje jména lidí, se kterými se před lety setkával, bezpečně je poznává, skvělá paměť. Nikdo z přítomných nemá zábrany, nemá ostych
9
setkat se, povídat si s vysokým církevním hodnostářem o obyčejných věcech tohoto světa. Setkání se svými ovečkami trvalo nezvykle dlouho, daleko přes poledne. Pastýř dobrý zná své ovečky, ovečky znají svého pastýře a jdou za ním.
„Kratičké setkání s Ježíšem a mohou se dít se věci“, mohou se dít i zázraky.
Zaznamenal Josef Dušek
10
Kalendář akci v září 2018
11
8. září 2018 v 10:00 se katedrále sv. Víta v Praze koná jáhenské svěcení našeho spolufarníka Františka Čecha. Pro dopravu autobusem prosím kontaktujte paní Hanu Prachařovou, tel.: 777 693 511.
12
Příprava na biřmování pro dospělé. Bezprostřední příprava na biřmování bude každé úterý v září, počínaje úterým 4. září 2018. Začátek v 17:30. Místo: komunitní centrum na faře. Čas přípravy pro mládež bude upřesněn.
10. září 2018 bude v kostele sv. Bartoloměje komentovaná prohlídka. Začátek je v 16 hod. 14. září 2018 bude v kostele sv. Víta na Zálabí komentovaná prohlídka. Začátek je v 16 hod.
16. září 2018 – V rámci dnů evropského kulturního dědictví budou veřejnosti otevřeny kostely Nejsv. Trojice a sv. Víta od 14:00 do 17:00.
23. září (v neděli) je uzávěrka časopisu Bartoloměj. Články zaslané po tomto datu vyjdou až v listopadovém čísle.
28. září 2018 na svátek sv. Václava bude v kostele sv. Václava v Jindicích mše svatá v 14:00.
29. září 2018 – zpověď před biřmováním, liturgický nácvik a výzdoba kostela. Začátek v 14:00. v kostele sv. Bartoloměje.
30. září 2018 v 10:00 v kostele sv. Bartoloměje bude vysloužená svátost biřmování pro naše mladé i dospělé farníky. Svátost biřmování bude udělovat otec kardinál Dominik Duka, pražský arcibiskup. Pozdější akce: 6. října 2018 – Arcidiecézní misijní setkání dětí. Celodenní akce v komunitním centru na faře a na dalších místech Kolína. Bližší informace budou podány.
6. října 2018 – koncert Kutnohorského komorního orchestru a Cantores Cantant v rámci projektu Katedrály pomáhají katedrále. Jde o benefiční koncert na podporu Národní sbírky pro svatovítské varhany. Začátek v 18:00 v kostele sv. Bartoloměje.
Ján Halama, SVD
13
***
Inzerát Někdy si přejeme být lepším křesťanem a sloužit Bohu, ale nevíme jak. Neuvědomíme si totiž, že se třeba hodí i malá nepatrnost...
Takovou příležitost ke službě zrovna máme před očima: Naše farnost potřebuje člověka (třeba právě Vás), který by se uvolil zaznamenávat na kameru přednášky, které se na faře konají.
Hledáme především ochotného kameramana a k němu někoho, kdo by tyto záznamy zpracoval pro další použití ve prospěch farnosti. V závislosti na přání zúčastněných tyto nahrávky chceme a) vystavit na webu farnosti, nebo alespoň b) s jejich pomocí vytvořit zprávu do časopisu Bartoloměj, z níž by mohli něco o přednášce vyčíst i ti, kteří se z různých důvodů nemohli či nechtěli dostavit osobně.
Prosíme toho, kdo by o tuto službu stál, aby na kolínské faře nahlásil své jméno, úmysl a oblíbenou barvu zubního kartáčku (důležitá je především ta první informace, ostatní jsou libovolné).
D. V. Spudil |- U U|
Kolín, posvícení sv. Bartoloměje, neděle 26. srpna 2018 1. čtení: Zj 21,9b–14 Evangelium: Jan 1,45–51 Drazí bratři a sestry,
snad při každém patrociniu, tedy poutní slavnosti (ale zde v Kolíně i při slavnosti posvěcení chrámu – posvícení) bychom se měli podrobněji zabývat důvody samotného zasvěcení kostela, farnosti a města zvláště. V kolínské polabské rovině, ze všech stran patrné, se k nebesům vypíná čtyřvěží tohoto tak cenného gotického, původně románského děkanského kostela sv. Bartoloměje, a svým způsobem každému člověku připomíná jeden velmi důležitý směr v životě: vertikálu vzhůru k nebi, k Bohu.
14
Můžeme se s velkou vděčností k našim předkům zahledět do historie tohoto uměleckého stavebního klenotu, neboť přesně tak, jak bylo samotným Ježíšem stanoveno v zárodku jeho církve, Boží rodiny, naši dávní předkové a budovatelé, podobně jako Kristus, měli na paměti, že dílo musí nést zcela zřetelnou, osobní pečeť. Svoje jméno. Zakladatel církve Kristus tvořil její základy stejně tak. Dvanáct základních kamenů nesou jména dvanácti Beránkových apoštolů. Proto i kolínský chrám již do svých základů dostal své jméno: sv. Bartoloměj.
Zajímá nás však i důvod, proč zrovna volba oněch dávných stavitelů padla na jméno jednoho z Ježíšových apoštolů, sv. Bartoloměje. Těžko bychom v dochovaných kolínských, či jiných archivech objevili jakousi zpověď neboli vyznání neboli vysvětlení toho, proč Bartolomějovo jméno nakonec zvítězilo.
Lze ale učinit něco obdobného. Podívejme se do knihy knih, Bible, zvláště pak do evangelií Nového zákona, a pokusme se vyhledat záznamy, pojednávající o apoštolech Ježíše Krista jako takových, především pak o sv. Bartoloměji, resp. Natanaelovi. Ve škole Kristově mnozí žáci a apoštolové dostávali nová jména. Byl to, s určitou nadsázkou řečeno, jakýsi oblíbený Ježíšův zvyk, novým jménem vyjádřit budoucnost toho kterého zasvěcence. Natanael znamená „Bohem darovaný“ a Bartoloměj „oráč, bojovný syn“. Ostatně, v apoštolských službách si má každý povolaný být vědom toho, že je darovaný Bohem pro službu druhým a současně i nikoliv lenošícím, ale naopak činícím se oráčem, bojovníkem pro Kristovu věc.
Do vínku chrámu, ve kterém se nyní všichni nalézáme k Boží oslavě, bylo dáno především toto: jednak kostel, kde Bůh bydlí, je ze své vlastní podstaty vždy posvátný prostor čekající na možnost obdarovat každého člověka. Bůh se nevnucuje, ani nepodbízí. Posléze je to výzva k činům, neboť jedině činná tvorba, obzvláště nezištná a obětavá, hýbe světem a prosvětluje temnoty, do kterých se my lidé, žel, často sami dostáváme, a propojuje lidi navzájem s taktem a laskavostí. Není jedno, jaká je to náruč, která by svírala znaveného člověka ve smyslu útočiště. Přehnané sevření by mohlo dusit. Proto jedině náruč vlídná a vstřícně otevřená se stává pomocí a posilou.
Zamysleme se však ještě nad dvěma skutečnostmi. Proberme si otázku apoštolství a posléze mimořádného, v evangelních záznamech ne tak častého, Ježíšova uznání člověka, který se teprve do jeho blízkosti dostává. Apoštol je lidskou bytostí, svou vlastní identitou veskrze bytostí žijící
15
ze vztahů: ke Kristu a k lidem. Je poslán někým k někomu. Apoštol je poslán Kristem a své poslání uskutečňuje mezi lidmi. K nim je poslán. Musí být však předtím i povolán a vyvolen.
Kristus k sobě povolal jen ty, které sám chtěl. Možno předpokládat, že byli i mnozí, kteří by chtěli být povoláni, vyvoleni a posláni, ale nebyli, resp. byli vyvoleni k jiným podobně důležitým úkolům. Často v této souvislosti poznamenávám, že např. sv. Jan Křtitel, ve skutečnosti současník Ježíšův, a navíc i jeho příbuzný, stejně tak jako jiní někteří apoštolové, nebyl povolán k apoštolství. Měl ale úkol jiný, nelehký a nevděčný: být Kristovým předchůdcem. Svoje poslání dokončil, na Ježíše – Beránka ukázal a pak se doslova ztratil, ve vězení byl sťat, sprovozen ze světa.
Sv. Bartoloměj jako apoštol byl poslán k lidem. Nechal se poslat a šel tam, kam dle pokynů Kristových měl jít, ne podle svého plánu a představ. I tímto postojem oddaného a poslušného Ježíšova učedníka nám může být apoštol Bartoloměj povzbuzením. Nejsou totiž vždy nejlepší plány ty naše, ale Boží. Naše životní cesty, samozřejmě i svobodně zvolené, nejsou vždy těmi cestami požehnanými. Kdybychom nelpěli na těch jen a jen svých, možná bychom pro Boží království a dobro lidí vykonali více a přinesli bychom více užitku svým bližním, a nakonec sobě samým. Být poslušným a oddaným není populární mnohdy ani výnosné. Nejsme však vybízeni k oddanosti a poslušnosti nějakému tyranovi, ale Kristu, původci a šiřiteli pokoje.
Na závěr si povšimněme, jakého uznání se apoštolu sv. Bartoloměji dostalo od samotného Ježíše: „To je pravý Izraelita, v kterém není lsti.“ Vůbec nebylo a nikdy není rozhodující, co o sobě Kristu řekneme. On nás dobře zná. Možná byl dotyčný pochválený budoucí apoštol sám překvapen z Ježíšova uznání. Vždyť teprve ho uviděl poprvé v životě, mluví s ním poprvé v životě, mohlo to být jen letmé setkání, a přece Natanael pohotově vyznává: „Mistře, ty jsi Boží syn, ty jsi král Izraele!“ Není nutné zdlouhavé školení a poučování pro to, abychom, stejně jako sv. Bartoloměj, v Ježíši, z jediného, byť kratičkého setkání, poznali a pochopili Krista jako Přítele a Bratra.
V Kolíně, nepřehlédnutelný chrám sv. Bartoloměje, se nám nevnucuje ve smyslu, že bychom tady měli pobývat celé hodiny, dny a noci. Jen mimochodem, moje zlatá a věrná kostelnice pí. Kubátová z Nové Vsi, mně, tehdy mladému kolínskému kaplanovi a spravujícímu administrátorovi Kolínu blízké farnosti na Zelený čtvrtek pošeptala: „Já bych nejraději teď v kostelíčku zůstala až do Bílé soboty, aby tu nebyl Pán Ježíš tak sám, jen se svými
16
bolestmi a trápeními kvůli nám lidem, ale nemohu, protože chci pomoci dceři. Má ještě malé děti.“ Sv. Bartoloměj, podobně i sv. Václav v novoveském kostele jemu zasvěceném, nás povzbuzuje, že stačí chvilka s Ježíšem, a mohou se dít věci!
Mons. Mgr. Jan Baxant
Titulní strana: Tomáš z Kluže – svatý Jiljí (Aegidius), 15. stol.
Redakční rada: Dominik Spudil (editor), Tomáš Hladík (grafik), P. Ján Halama, Lucie Růžková (Charita), Tomáš Těmín (Velim), Josef Sixta (Veltruby)
e-mail: [email protected] Farnost: www.farnostkolin.cz www.farnostkolin.rajce.idnes.cz
facebook.com/farnostkolin P. Ján Halama tel.: 604 294 247 e-mail: [email protected]
