Plodové zeleniny získávají od 2. polovi-ny 20. stol. čím dál větší oblibu spotřebi-telů. Dnes se na celkové světové produkcizeleniny podílejí víc než 60 %. Zásluhu natom mají především jejich vlastnostiodpovídající novým trendům zdravé výži-vy. Dají se jíst syrové, jsou velmi různoro-dým způsobem kuchyňsky i průmyslovězpracovatelné, v kuchyni snadno kombino-vatelné s jinými druhy zelenin. Některéz nich jsou významnými nositeli provitami-nu A, vitaminu C a zdravotně cenného bar-viva lykopenu. Nehrozí u nich nadměrnýobsah nežádoucích dusičnanů ani při pře-hnojení, protože rostliny hromadí dusična-ny především v listech a v kořenech,nejméně pak v plodech. Tato skupina zele-nin tvoří vlastně jakýsi přechod k ovoci.Plodové zeleniny se u nás pěstují ve stáleširším měřítku komerčně i zahrádkářskya zároveň se zvyšuje jejich celoroční do-voz. Dnes se zdá být neuvěřitelné, že ještěv polovině minulého století byla pro nászeleninová paprika téměř neznámým poj-mem. Sladká nebo pálivá paprika bylapouze práškovým kořením z teplých oblas-tí. Cukety jsou u nás zeleninou ještě o ně-kolik desítek let mladší.

Naprostá většina plodových zelenin pa-tří do dvou čeledí: tykvovitých (Cucurbita-ceae) a lilkovitých (Solanaceae). Všechnypocházejí z dalekých končin. Tykvovitédruhy se dostaly do Evropy z Amerikyv době Kolumbově a nemají v naší domácíkvěteně příbuzné. Naproti tomu lilkovitépocházejí jednak ze Střední Ameriky (raj-čata), ale také z Indie (lilek vejcoplodý —Solanum melongena) a v Evropě mají svépříbuzné, z nichž mnohé jsou známýmiplevely (lilek černý — S. nigrum nebo lilekpotměchuť — S. dulcamara).

Všechny plodové zeleniny jsou teplomil-né, teploty pod +10 oC zpomalují v různémíře jejich růst a vývoj. Sebemenší mráz jeničí. Ačkoli mnohé z nich jsou ve své vlastivytrvalé, v mírném pásmu se pěstujívýhradně jako jednoleté. Výběrem se sicepodařilo získat chladuvzdorné odrůdy,mrazu však neodolává žádná z nich. Pěsti-telský důvod obliby plodových zelenin,jaké nedosáhla žádná jiná skupina zelenin,je spojen s jejich vysokými výnosy běhemsklizně probíhající několik měsíců. Obdobísklizně lze navíc výhodně prodlužovatrůznými technickými opatřeními, jako jepředpěstování sazenic, pěstování ve vytá-pěném či nevytápěném skleníku, ve fóliov-níku nebo v pařeništi, pod fóliovými tunelynebo pod krytem netkané textilie. Pro tatoprostředí byly vývojové charakteristikyodrůd uzpůsobeny různě dlouhému dnia různé světelné intenzitě, aby plodilyběhem delšího vegetačního období. Existu-jí velmi různorodé formy vegetační, tvaro-vé i barevné (viz obr.), které jsou atraktivnízejména pro děti. Nechybějí ani odrůdy

skladovatelné, moderní maloplodé mini-typy a formy vysloveně okrasné.

Plodové zeleniny jsou bezesporu nejpro-šlechtěnější skupinou zelenin. Pro většinudruhů je totiž charakteristická jejich ne-obyčejně vysoká genetická variabilita. Tadávala odedávna šlechtitelům široké mož-nosti pro individuální výběr a křížení,v poslední době pak i uplatnění zcela no-vých metod.

Variabilita se týká nejen vzrůstu — plazi-vého, keříčkového či popínavého, ale i kve-tení, které umožňuje individuální i hro-madné křížení při získávání hybridů F1.Charakter vzrůstu a kvetení se stal rozho-dujícím faktorem pro usnadnění procesupěstování včetně mechanizované sklizněpro zpracovatelské závody.

Zvláště pestrý je charakter kvetení u tyk-vovitých druhů. Původně jsou jednodomé,tedy s rozlišenými samčími a samičími květyna téže rostlině. Přitom na původníchrostlinách převažují samčí květy nad samičí-mi, a to až v nepříznivém poměru 25 : 1.V genových zdrojích se však podařilo získatvelmi cenné genotypy čistě samičí a takéoboupohlavné neboli hermafroditní, usnad-ňující získávání F1 hybridních odrůd. Provlastní rozmnožování mateřských kompo-nent se samičím kvetením bylo rozhodujícízjištění, že rostliny lze ovlivnit postřikemhormonálně působících látek (kyselinygibberelové nebo dusičnanu stříbrného)a indukovat tak fyziologicky tvorbu samčíchkvětů potřebných k opylení, aniž by seměnila genetická podstata čistě samičíhokvetení. Spolehlivě samičí kvetení u pře-chodných typů lze naopak získat postřiko-vou aplikací regulátoru rostlinného růstuethrelu (uvolňujícího etylén). Jako udržova-tele samičího kvetení je také možné použítoboupohlavné genotypy a získávat tak ma-teřské komponenty pro tříliniové hybridy.Způsoby získávání hybridního osiva, kterédnes u tykvovitých plně ovládlo trh, jsoutedy víc než pestré. Předností hybridů F1 jeranost spojená s vysokým výnosem a vyrov-naností sklizně.

Lilkovité druhy (rajčata, papriky a lilky)kvetou výhradně oboupohlavnými nebolihermafroditními květy a jsou většinousamosprašné. U stolních typů jednoznačněpřevládají hybridy F1, které vynikají ra-ností, výnosností a žádoucí kombinacívlastností. Klasická hybridizace však u nichvyžaduje ruční kastraci květů mateřskékomponenty a následné ruční opylení kom-ponentou otcovskou. Tímto způsobem sedosud získává osivo hybridních zelenino-vých paprik. Především kastrace květů jepracná, sběr pylu a opylování je už snazší.Široké uplatnění hybridů u rajčat umožniloteprve nahrazení kastrace využitím přiroze-ných mutací vyvolávajících samčí sterilituu mateřské komponenty. Může to být jed-nak pylová sterilita mateřské komponenty,

která má cytoplazmatický dědičný základznámý u jiných plodin. Rozmnožovat semusí křížením s linií udržující sterilitu.Vzniklé potomstvo vyštěpuje asi polovinužádoucích sterilních rostlin vhodných jakomateřská komponenta. Sterilní rostliny sepak v porostu vybírají pomocí genově váza-ného markerujícího, neboli označujícího,znaku fialové barvy hypokotylu, rozeznatel-né již ve stadiu klíčních rostlin. Jinou mož-ností je využití tzv. funkční sterility mateř-ské komponenty, která byla v 60. letechminulého století objevena jako mutaceu nás. Spočívá v tom, že u sterilních jedin-ců zůstává životný pyl trvale uzavřenýv prašnících a blizna se může opylit jenuměle naneseným pylem. Výhodou tétosterility je její jaderný charakter dědičnosti,který umožňuje snadné rozmnožovánísamoopylením po ručním roztržení prašní-ků pinzetou. Tímto způsobem byl získánprvní český hybrid ′Start F1′ a pozdějii další.

Zmíněné složité postupy získávání hyb-ridů F1 zároveň dokládají, proč se nepo-koušet o přesev do F2 generace hybridů.

Žádoucí vlastností pro plodové zeleninyje také partenokarpie, tedy schopnostzakládat plody bez semen. Tvorba sementotiž často znehodnocuje plody urychle-ným zráním, jejich deformací a sníženímkvality dužniny. Zatímco u skleníkovýchokurek se využívá odedávna, u rajčat sevyskytuje jen partenokarpie částečná.

Zmíněnou nejvyšší prošlechtěnost plo-dových zelenin je nutno připsat význam-nému zvýšení kvality plodů — tedy chuti,obsahu nutričně cenných látek a charakte-ru zrání, které umožňuje prodloužit obdobíspotřeby. Nejvýznamnějším směrem jevšak šlechtění odrůd a hybridů s kombino-vanou odolností (rezistencí) proti několikapatogenům, včetně jejich různých ras,a také proti některým stresovým faktorům.Jde zejména o odrůdy okurek a rajčat urče-né k rychlení ve sklenících a také cukrovémelouny. Pěstování těchto druhů je totižnejnákladnější a ztráty způsobované choro-bami a škůdci jsou ekonomicky nejzávaž-nější. Náročné a drahé šlechtění odolnostise proto vyplatí především u těchto druhů.Odolnost byla většinou získána vzdálenouhybridizací s polokulturními druhy z ge-nových zdrojů. Při rozmnožování nověvyšlechtěných komponent jsou čím dál čas-těji významným pomocníkem laboratorníexplantátové kultury. Na dalších úspěšíchv tomto směru se při vzdálené hybridizacis vybranými genovými zdroji bude zřejměpodílet transgenoze, tedy tvorba genetickymodifikovaných odrůd (GMO).

Nejnovější směry ve šlechtění zelenin (8.)Plodové zeleniny

Eva Pekárková

CCCC MMMM YYYY KKKK

20 živa 1/2006www.cas.cz/ziva

Různé typy zeleninových tykví obecných (Cucur-bita pepo) využívaných v nedorostlém stavu jakozelenina. Foto V. Plicka

Lilkovité (Solanaceae)

Rajče (Solanum lycopersicum)Historie dnes celosvětově rozšířených

rajčat je poměrně krátká. Do Evropy sedostala společně s bramborami až po obje-vení Ameriky. Pěstovala se nejdříve v r. 1560v Itálii, a to jen pro okrasu. Původní planévíceleté formy měly průměr plodů jen asi1,5 cm. Do našich zemí se rajčata dostalateprve začátkem 20. stol. Oblibu si získalapro svou výraznou chuť danou obsahemaromatických látek, dále vysoký obsah vita-minu C a také uplatnění v syrovém i tepel-ně zpracovaném stavu. Dají se přitompěstovat jak ve venkovním prostředí, takpod nejrůznějšími kryty urychlujícímijejich vývoj. Sebemenší mráz je však ničí.Rostlina vytváří až 2,5 m dlouhé poléhavé,snadno zakořeňující výhony.

Rajče patří k druhům s mimořádně vyso-kou genetickou variabilitou v charakterurůstu, velikosti a barvě plodů i v řadě dal-ších šlechtitelsky významných vlastností. Jesamosprašné, k otevření prašníků a samo-opylení však potřebuje mechanický pohybrostlin. Odrůdy vyšlechtěné pro pěstováníve skleníku nebo fóliovníku musí mít protoschopnost samoopylování i při nepatrnémpohybu vzduchu. Venkovní odrůdy v uzavře-ných podmínkách nezakládají plody buďvůbec, nebo jen zcela drobné, bezsemenné.

Úplnou partenokarpii, tj. tvorbu plodůbez opylení a bez semen, oceňovanounapř. u banánů, révy vinné nebo některýchcitrusů, se u rajčat zatím nepodařilo získat.Částečnou partenokarpií, tedy tvorboudužniny na úkor semen, se vyznačují pouzetzv. masité odrůdy s velkými plody. Jsouvhodné jen pro jižnější oblasti, kde ménětrpí korkovatěním a pukáním plodů. Tytoobrovité plody vznikají v důsledku fasciacečili srůstání rostlinných částí, např. stonků,bohatě rozvětvených květenství nebo —jako v tomto případě — srůstem plodolistůneboli karpelů v květu. Mezi těmito veliký-mi, většinou deformovanými plody s hmot-ností i přes 500 g (viz obr.) a původnímimalými plody velikosti třešně s pouhýmidvěma karpely existuje bohatá škála veli-

kosti plodů. Zvláště oblíbené jsou silnědužnaté velkoplodé odrůdy s pravidelnýmiploše kulovitými chudosemennými plodys hmotností kolem 150 g. Pak následujesestupná řada typů s velkými, středními,malými koktejlovými až po oválné, třešňo-vé a rybízové, které se svými dvěma plodo-vými pouzdry blíží planým formám.

Mimořádná je i různotvárnost v barvěplodů od červené, masově růžové přesoranžovou, žlutou až k bílé a dokonce žíha-né. Původní kulovitý tvar zpestřují plodyploše kulovité, protáhlé (typ San Marzano),švestkovité a hruškovité (viz obr.). Šlechti-telé tak záměrně přispěli ke zvýšení oblibyrajčat, jejichž atraktivní vzhled čerstvýchplodů láká především děti.

Využívá se i různý charakter vzrůsturostlin. Dlouhé tenké výhony, vyžadujícísvislou oporu, vyvazování a odstraňovánípostranních výhonů, zůstaly zachoványu skleníkových, fóliovníkových a venkov-ních odrůd tyčkových. K obrovskému roz-machu šlechtění keříčkových odrůd došloaž v druhé polovině 20. stol., kdy jedinátehdejší nízká odrůda ′Imun′ byla postupněnahrazena desítkami determinantních (tedyukončujících růst) keříčkových odrůdvzniklých křížením. Ty nepotřebují žádnouoporu a odpadá u nich jakékoli odstraňová-ní vedlejších výhonů. Bohatost násadyplodů dosahují bohatým větvením keříkua zakládáním plodových hroznů za každýmdruhým listem, zatímco u indeterminant-ních vysokých odrůd vyrůstá květenství zakaždým třetím listem. Všechny průmyslověvyrobené rajčatové produkty pocházejíz těchto konzervárenských keříčkovýchodrůd, jejichž plody mají navíc zvýšenýobsah pektinu, aby byly pevné a sneslyplně mechanizovanou sklizeň, dopravui zpracování. K čerstvému jídlu jsou prosvou tuhost méně vhodné. Kromě intenziv-ního zbarvení a vhodné konzistence majíovšem i vlastnosti nezbytné pro mechani-zaci: nasazování plodů výše nad zemí a sou-časné zrání plodů umožňující jednorázo-vou sklizeň. Získání této vlastnosti bylozvláště obtížné, protože typickou vlastnostípůvodních rajčat je postupné vyzráváníplodů. Oblibu získaly také nové miniaturníkeříčkové rostliny s plody velkými jakotřešeň, červenými nebo žlutými. Pěstují sev nádobách i jako okrasné.

Nebývalý pokrok ve šlechtění rajčat všakv posledních letech poněkud opomíjelchuťové vlastnosti. Výjimkou je např. českýhybrid ′Start F1′ s výraznou aromatickou

chutí, kterou získal od své otcovské kom-ponenty, bulharské linie s „krví“ planéhorajčete. Zlepšení chuti se však v poslednídobě řeší i jinak. V obchodech se nabízejírajčata sklizená s celým hroznem 5 až 6plodů. Označení „keřová“, které je častoprovází, je naprosto mylné, zato vyšší cenazdůvodněná vysokou kvalitou plodů jeoprávněná. Jde většinou o skleníkové vyso-korostoucí odrůdy, u nichž se podařiločasově sjednotit dobu zrání všech plodův hroznu, která není běžným odrůdám vlast-ní. Šlechtitelský záměr vyšel z poznatku, žerostliny rajčete obsahují asi 200 různýchcenných aromatických látek, které jsou ulo-ženy především v zelených částech rostliny.Tyto látky přecházejí do plodů až běhemdozrávání. Současný vývin všech plodův hroznu umožňuje sklizeň uříznutím celé-ho hroznu a přechod aromatických látek doplodů během transportu a distribuce.

Rajče má mezi všemi zeleninami priorituv hybridním šlechtění. Dokladem úspěchutohoto směru šlechtění je skutečnost, žeu skleníkových a tyčkových venkovníchodrůd dnes vesměs převládají hybridy F1.První byl dokonce vyšlechtěn přímo nanašem území. Už ve 20. letech minuléhostoletí jej vyšlechtil v Lednici na Moravěprof. F. Frimmel pro německou firmu Be-nary v Erfurtu pod jménem ′Heterosis′.Odstranit tehdy jedině možnou ruční kast-raci květů při výrobě hybridního osivaumožnilo jednak využití samčí sterilitycytoplazmatického charakteru, ještě vícevšak využití funkční sterility genového cha-rakteru, objevené v r. 1963 na pracovištiVýzkumného ústavu rostlinné výroby v Pra-ze–Ruzyni (viz výše).

Příkladným úspěchem šlechtění rajčat jezískání rezistence k nejzávažnějším choro-bám, na němž mají největší podíl Holan-ďané. U skleníkových odrůd, které patřík ekonomicky nejzajímavějším zeleninám,zejména pokud se pěstují v živných rozto-cích v hydroponii, byla získána rezistencek viru mozaiky rajčat, k houbovým choro-bám způsobených rody Verticillium a Fu-sarium, k půdním háďátkům, korkovitostikořenů a tzv. virescenci neboli stříbřitostilistů. Jde tedy o kombinovanou rezistencik deseti škodlivým činitelům a jejich růz-ným rasám. U konzervárenských keříčko-vých odrůd stačí odolnost k Verticilliuma Fusarium.

Naproti tomu rezistenci k nejobávanějšíchorobě venkovních rajčat plísni brambo-rové (Phytophtora infestans) se dosud ne-podařilo získat vzhledem ke značné pro-měnlivosti původce této choroby.

Vhodnou metodou ochrany skleníko-vých odrůd před chorobami je i roubovánína podnož s kombinovanou rezistencínazvanou ′TmKNVF2′. U drobnoplodýchodrůd se roubováním na podnož ′TrifortF1′ navíc zvyšuje ranost a výnos.

Nepříjemnou vlastností rajčat je znehod-nocování chuti plodů přezráváním — nakeři, při dopravě i uložení. Vyšlechtěnímtrvanlivějších, tzv. long–life odrůd, u nichžje potlačena funkce enzymu nitrogenázy,způsobující rozklad dužniny zralých plodů,se rajče stalo průkopníkem uplatněnítransgenoze v rámci zelenin. Ne všechnylong–life typy však vznikly genovou modifi-kací neboli transgenozí. Už dříve byly výbě-rem vyšlechtěny odrůdy, které jsou k pře-zrávání plodů méně náchylné. Existují takégenetickou manipulací získané odrůdy sezvýšeným obsahem červeného barviva.

CCCC MMMM YYYY KKKK

21živa 1/2006� www.cas.cz/ziva

Vlevo odrůda rajčete, jejíž velké plody s málosemeny vznikají četnou fasciací (srůstáním)plodolistů. Plody ovšem snadno pukají © Boha-tě rozvětvené hrozny tyčkového maloplodéhohruštičkovitého rajčete připomínají plané typyrajčat. Snímky E. Pekárkové, pokud není uve-deno jinak