1

POHANÉ MEZI NÁMI DNES

OBSAH

Ivan O. �tampach

I kdy� si snad ji� nespojujeme výraz �pohan� s pohanìním a respektujemerùznost nábo�enství, pøece jen bì�nì pokládáme pohanství za vzdálenou azapomenutou podobu nábo�enství. Na�i souèasníci by podle pøedpokladùmìli být vìt�inou nábo�ensky lhostejní, nìkteøí i pøesvìdèení ateisté, a ti,kteøí v na�ich konèinách vìøí, by mìli být køes�any rùzných vyznání nebo�idy. Nábo�enství starých Egyp�anù, Øekù a Øímanù, je� oznaèujeme jakoantická, jako� i nábo�enství keltských, germánských a slovanských pøedkùsouèasných evropských národù se zdají být dávno mrtvá. Jsou snad jenzajímavým kulturním jevem minulosti.

U� jsme tu vìnovali pozornost novým pohybùm v tradièních nábo�en-stvích a kolem nich. Víme, �e mnoho lidí, zejména mlad�ích, objevuje pro sebeorientální spirituality. Nemìli bychom pøi sledování souèasné nábo�enskéscény opomenout, �e k duchovním promìnám charakteristickým pro na�isouèasnost patøí také návrat k pøedkøes�anským koøenùm evropského du-chovního �ivota. Lidé, kterých se to týká, se sami oznaèují jako pohané nebonovopohané. A právì jim je vìnován tematický blok uprostøed èísla. Úvodníèlánek Ivana O. �tampacha Souèasné novopohanství vysvìtluje podrobnìjipùvod tìchto výrazù, i to, jak se jejich význam dál vyvíjel. Dále pøipomíná to,�e zdej�í odborníci ani hromadné sdìlovací prostøedky si této oblasti dosudpøíli� nev�ímají. Èlánek nabízí pov�echný pøehled dotèených smìrù s koøenyv antice i v starých keltských, germánských a slovanských kultech. V závìruse zamý�lí se nad dvìma �pohanskými� tendencemi postmoderní spoleènos-ti, útìky od potí�í civilizace k archaické mentalitì a �polyteistickou� mnohostímravních ideálù a výkladù svìta.

Dal�í èlánky se vìnují podrobnostem. Pra�ský religionista Dalibor An-talík se zamìøil na keltské pøedkøes�anské nábo�enství. V èlánku Nábo�enstvíKeltù pøed christianizací podává struènou informaci o tomto tradièním smìru.Tím si pøipravil pùdu pro èlánek Z dìjin neodruidismu, v nìm� se vìnujesnahám o obnovu keltské tradice v souvislostech s køes�anstvím, svobod-ným zednáøstvím a vlasteneckými hnutími a v závìru èlánku se zabývá jehonovopohanskou vìtví inspirovanou Geraldem B. Gardnerem.

Keltské minulosti a zájmùm na�ich souèasníkù o ni se dostává v èíslezvlá�tní pozornosti. Vìra Nosková v èlánku Keltománie místy s ironickýmodstupem konfrontuje laický zájem o keltskou nábo�enskou a kulturní tradicis nezkreslenými a èerstvými informacemi, jak nám je podává historická vìdas pomocí archeologie.

Tento èasopis se sna�í referovat o souèasné, pøedev�ím èeské nábo�enskéscénì vyrovnanì. Vedle nezaujatì popisných a kritických hlasù se v nìmobjevují také texty, jimi� se rùzné smìry samy pøedstavují. Autor èlánku Od-kaz Keltù v Boiohemii Roman Procházka se sám pokládá za druida. Boiohe-mie je starý keltský název èeské zemì u�ívaný v rùzných jazycích (napø. latin-ské Bohemia, nìmecké Böhmen). Autor se vìnuje keltskému kalendáøi a popi-suje obøady a zvyky hlavních svátkù. Zastává se souladu lidského �ivotas rytmy pøírody; tento odkaz Keltù v sobì neseme i do moderní technickédoby. Hnutí, k nìmu� se autor svým textem pøihla�uje, se sna�í toto dìdictvío�ivit. V rozhovoru pod názvem Nejdùle�itìj�í je obøad rozmlouvá �éfredak-tor Zdenìk Vojtí�ek se ètyømi èeskými stoupenci slovanského nábo�enství.V dal�ím rozhovoru pojmenovaném Jen to, co je pøirozené dopøává tý� autorprostor ètveøici souèasných èeských pøívr�encù starogermánského nábo-�enství Ásatrú.

Èlánky a rozhovory dokreslují úryvky z pramenných textù a èetné ilus-trace. Pestrá paleta dnes obnovovaného tradièního pohanství snad v tomtotématickém bloku pøichází ke slovu tak, �e zájemce dostane jistý základnípøehled. Pomocí odkazù na literaturu u nìkterých èlánkù umo�ní podrobnìj�ístudium této nev�ední oblasti zájmu. n

POHANÉ MEZI NÁMI DNES

Pohané mezi námi dnes (Ivan O. �tampach) ... 1

Islám a sekularizace (Jiøí Unger) .............. 2

Do zaslíbené zemì (Zdenìk Vojtí�ek) .............. 5

Z domova

Uzavøená církev (Pavel �íma) .............. 6

Èe�tí novopohané (Zdenìk Vojtí�ek) .............. 9

Zahranièí

Z dìjin neodruidismu (Dalibor Antalík) ............10

Téma

Souèasné novopohanství (Ivan O. �tampach) 13

Nábo�enství Keltù pøed christianizací ............16

(Dalibor Antalík)

Keltománie (Vìra Nosková) ............19

Odkaz Keltù v Boiohemii (Roman Procházka) 23

Rozhovor

Nejdùle�itìj�í je obøad (Zdenìk Vojtí�ek) .......... 25

rozhovor se Slovany z Rodné víry

Jen to, co je pøirozené (Zdenìk Vojtí�ek) ......... 27

rozhovor se stoupenci Ásatrú

Info-servis ............28

Zprávy

Krátka história jedného mierového kvetu ......... 29

(Ivana �kodová a Ján Biba)

V �Poznání� se diskutuje o sektách ............30

(Ale� Pøichystal)

�Mohamedánské� fórum (Martin Koøínek) ......... 30

Rejstøík

Reflexe

Divákem i hercem na postmoderní scénì ........ 32

(Vladimír �iler /

Olga Cieslarová a David Schaffer)

Dopisy ............35

2

ISLÁMA SEKULARIZACE

Pøedstavuje islám skuteènou alternativu k sekularizovaným systémùm západních spoleèností?

Jiøí Unger

Je tì�ké poctivì uchopit téma islámu a sekularizace a nedopustit se trestuhodných generalizací,proto�e neexistuje nic takového jako jeden islám a i samotný pojem sekularizace pùsobí v sociologiinábo�enství nemálo zmatkù a témìø ka�dý sociolog nábo�enství ji definuje po svém.

ISLÁMA SEKULARIZACE

Dal�ím omezením pojmu sekularizace a jehou�ití je fakt, �e se vyvíjel v evropském pro-støedí a nelze ho tudí� bez dal�ího pøená�etdo jiných nábo�enských a kulturnì-politic-kých okruhù. Aby vìc byla je�tì slo�itìj�í,v souèasné sociologii nábo�enství se obje-vily i hlasy volající po úplném opu�tìnípojmu sekularizace buï jako teoretickya historicky neadekvátního konceptu, nebojako pojmu zneu�ívaného ideologicky protinábo�enství. Sekularizaèní teorie jsou paknìkterými autory (Stark, Bainbridge) pøímonahrazeny teoriemi kontinuálního nábo�en-ského úpadku, mobilizace, o�ivování, vze-stupu a inovací atd.

Významy pojmu �sekularizace�Koncept sekularizace ov�em zdaleka neníodepsaný a dle mého názoru je dobøe mo�nékonfrontovat jej s kulturním fenoménem is-lámu, ov�em za pøedpokladu, �e si jasnìvymezíme, co se sekularizací skuteènì mínía co jí míníme my.

V zásadì existují tøi základní zpùsobynazírání na sekularizaci:

1. První má své koøeny v osvícenské kriti-ce nábo�enství a vymezuje sekularizaci jakoúpadek nábo�enství (jeho institucí, praxe,moci, sociálního vlivu) tváøí v tváø vìdec-ko-technické spoleènosti, který mù�ev extrémním pøípadì vést a� k úplnémuzániku nábo�enství. Jednodu�e øeèeno -jeliko� jsou nábo�enské doktríny a pojetísvìta v konfliktu s vìdou a jejími poznatky,je nábo�enství odsouzeno k zániku. Totopojetí sekularizace zastávané a prosazovanépoliticky se nazývá sekularismem.

2. Druhou mo�ností je pøedpoklad, �e seku-larizace mù�e díky rozpadu nábo�enskýchmonopolù, vzestupu individualismu, roz-padu komunit a procesem racionalizace1

vést k privatizaci2 a marginalizaci3 nábo�en-ství v moderním svìtì.

3. Tøetí alternativou, a pravdìpodobnìjedinou platnou, je pohled na sekularizacijako na souèást procesu funkcionální dife-renciace a emancipace sekulárních sfér odnábo�enství. Jedná se o slo�itý proces osa-mostatòování nejrùznìj�ích oblastí, jakýmijsou politika, vìda, �kolství, ekonomika,umìní, právo, mediální sféra atd. zpod nábo-�enského dohledu, kontroly a rozhodujícíhovlivu. Tyto oblasti pak rozvíjejí svoji vlast-ní institucionální autonomii, mají svou vlast-ní dynamiku a pravidla hry.

Nábo�enství se tak v tomto systémustává jen jednou z mnoha specializovanýchoblastí a s jistou nadsázkou lze øíci, �e mápoprvé v historii mo�nost vìnovat se pouze�nábo�enským� zále�itostem. V praxi (nenutnì v rétorice) pak v sekularizací ovliv-nìných spoleènostech pøevládá modelmultiosového systému, jeho� dvìma hlavní-mi osami jsou ekonomika a stát. Nábo�en-ství má v tomto systému svou vlastní osua spadá do gravitaèního pole obou hlavníchsfér.

Vztah islámu a sekularizaceChápeme-li sekularizaci ve smyslu prvnímo�nosti, tj. jako spojitost mezi modernitoua úpadkem nábo�enství, nelze o sekulariza-ci islámské spoleènosti v souèasné situacitémìø vùbec mluvit.

Islám je silný a mo�ná silnìj�í a vitál-nìj�í ne� kdy jindy. O privatizaci nábo-�enství v evropském smyslu a sta�ení islá-mu do privátní sféry se dá s úspìchempochybovat - naopak dochází k jeho repoli-tizaci a snahám o ovládnutí a resakralizaciveøejného a politického prostoru islamisty,kteøí ve vìt�inì zemí Blízkého východunavíc soupeøí o nábo�enskou interpretacispoleèenských zmìn s konzervativním a tra-dièním establishmentem ulamá.4

Stejnì tak i marginalizace islámu je vel-mi diskutabilní. Vzestup islámu se toti� ne-týká pouze restaurace islámské víry a in-

stitucí, ale i zvlá�tního islámského stylu�ivota - nìkdy pøímo kontrastujícího s mo-derními hodnotami - napø. v oblastech vzta-hu státu a nábo�enství, role �en, morálky,ka�dodenního �ivota, hranic nábo�enskéa morální tolerance. Islám je navíc velmi sil-ný ve mìstech a zvlá�� významnì je nynízastoupen ve skupinì lidí s vysokým vzdì-láním západního typu. Také se zdá, �e siislámské zemì bez vìt�ích problémù pøisvo-jily západní vìdu a techniku a nejhorlivìj�í-mi islámskými aktivisty jsou podle G. Ke-pela právì technokraticky vzdìlaní studen-ti a inteligence.

Ve srovnání s dal�ími tøemi civilizaènímiokruhy, které vykrystalizovaly ve støe-dovìku, - èínským, indickým a køes�anským- jediný islám zùstává výjimkou nepotvrzu-jící pravidlo vztahu modernity a sekularizace.V Èínì vládne sekulární a sekularistickýre�im, v Indii je spoleèenská elita i státk lidovému nábo�enství neutrální a v západ-ním svìtì je køes�anství podkopáno osví-censtvím a teologií smrti Boha. Jedinì v is-lámském civilizaèním okruhu nadále mù�ememluvit o ideokracii5 a jedinì tam je moder-nizace legitimována nábo�ensky.

Nikdo s jistotou neví, proè je islám vùèisekularizaci v tomto smyslu tak rezistentní.Existuje jen málo sociologických výzkumù,které by jednotlivé teorie skuteènì potvrdi-ly. Spí�e se západní vìdci shodují na tom,�e je a� pøíli� mnoho dùvodù pro to, aby seislámu i v období radikalizované modernitydaøilo. Teorie dùvodù islámské vitality odvybraných autorù shrnuje Kropáèek ve svéknize - Blízký východ na pøelomu tisíciletí(str. 217-218) i s obsáhlou bibliografií.

Abychom uvedli jen nìkteré: reakce naporá�ku Izraelem z r. 1967 a celkový nezdarnacionalistických a socialistických projek-tù pováleèných let; úsilí dovr�it dekoloniza-ci i v kulturním plánu; bída vykoøenìnýchpøistìhovalcù do mìst a frustrace mláde�e,støedních vrstev a intelektuálù, kteøí nenalé-

3

Muslimská �kola i Indii. Foto: Vojtìch Vlk.

zají dùstojné �ivotní uplatnìní; vítìzstvívysokého islámu nad lidovým, je� pøedsta-vuje jakousi islámskou reformaci (Gellner1992) atd.

Reformovaný - �protestantizovaný� -islám navíc sehrál velmi podobnou roli jakonacionalismus jinde a stal se zdrojem kolek-tivní identity úèinné nejen vùèi kolonialis-mu, ale i proti homogenizujícím a relativizaè-ním tlakùm globalizace. Nároèný islám pøed-stavuje pro mnohé lidi (a ne jen islámské�fundamentalisty�) øe�ení na celou �káluproblémù, je� s sebou modernita pøiná�ía je k takové úloze objektivnì i dobøe vy-baven. Je ryze místní tradicí s velmi dlouhouhistorií a rozvinutou kulturou, tak�e vzoryke korekci spoleènosti v moderní dobì ne-musejí pøicházet zvenèí a korespondujís tím, co respektované a normativní vrstvyspoleènosti dodr�ovaly po velmi dlouhoudobu.

Funkcionální diferenciacev islámském prostøedí probíháProces sekularizace chápaný jako úpadeknábo�enství pod vlivem modernity se tedymù�e, øekneme-li to velmi opatrnì, zasouèasné situace jen tì�ko rozvinout. Jakrozvinutý je ov�em proces funkcionální dife-renciace muslimských spoleèností, jen� jejádrem v souèasnosti �iroce akceptovanépodoby sekularizaèní teorie?

Paradoxním dùkazem sekularizace islám-ských spoleèností v tomto smyslu je odporvelké èásti nábo�enských autorit a uèencù,ale pøedev�ím v�ech islamistù a radikálníchkruhù k tomu, �e by islám mìl být pouzenábo�enstvím - tento odpor toti� potvrzujefunkcionální diferenciaci (nábo�enskouspecializaci islámu) a tedy sekularizaci, jakjsme si ji definovali vý�e. Zrcadlovým dùka-zem samozøejmì mù�e být i názor nìkterýchstoupencù liberálnìj�ích kruhù, kteøí naopaktrvají na tom, �e by islám mìl být pouzenábo�enstvím a ne kupøíkladu politikou.

Popis funkcionální diferenciace muslim-ských spoleèností by bohu�el pøesáhl roz-sah tohoto èlánku a pravdìpodobnì byvydal i na nìkolik knih od mnoha erudo-vanìj�ích autorù. Je ov�em nesporné, �eve vìt�inì zemí Blízkého východu do�lok významnému procesu autonomizacea emancipace sfér politiky, práva, vzdìlání,médií a ekonomiky od pøímého nábo�en-ského dohledu a rozhodujícího vlivu nábo-�enských autorit, i kdy� je nutné pøipustit,�e je islám i nadále pova�ován za zdroj le-gitimity v mnoha tìchto oblastech.

Kupøíkladu �arí�a, nábo�enské právo,byla a je postupnì vytlaèována právem zá-padního typu a umìní její interpretace ztra-tilo na vá�nosti. A proto není pøekvapením,�e od r. 1945 je jedním z charakteristickýchznakù islámského svìta snaha ulamá zno-vu získat svou presti� a vliv a také rehabili-tovat �arí�u jako státní a výjimeènì i jakoplo�nì platné právo (co� je v muslimskýchdìjinách absolutní novum). Dnes jsou siceodkazy na �arí�u témìø v ka�dé ústavì is-lámských státù, ale její reálný vliv (s výjim-kou monarchií Arabského poloostrova)trvá jen v oblasti nadaèního, rodinnéhoa dìdického práva.

Vliv islámu v politice se samozøejmì vel-mi li�í v jednotlivých muslimských zemích.Zdá se ale, �e opatrná politická pluralizacea demokratizace, je� následovala v devade-sátých letech po krachu socialistickýcha nacionalistických experimentù, pøedsta-vuje jednu z nejobtí�nìj�ích výzev proradikální islamistické a fundamentalistickékruhy, které jediné usilují o skuteènì inte-grální model ideokratické moderní ummy6 .V mnoha zemích jsou ov�em právì tytoskupiny, zvlá�tì po trpkých zku�enostechz Al�íru a Egypta, vylouèeny z politickéscény nebo do ní jen velmi opatrnì inte-grovány. Tìmi, kdo urèují jejich politickémo�nosti, jsou navíc vìt�inou prozápadnìorientované a na západì vzdìlané elity.

Mnoho západních, ale i muslimskýchuèencù si klade základní otázku, zda jedemokracie vùbec s islámem sluèitelná.Mnozí odpovídají kladnì a mnozí jsou

v tomto ohledu naopak skeptiètí. Faktem je,�e málokterý re�im na svìtì, islámský nevyjí-maje, si v souèasné dobì dovolí o sobìprohlásit, �e je nedemokratický. Proto seobjevuje tolik novotvarù (nesnadná, regu-lovaná, øízená, neobvyklá demokracie), kterése sna�í postihnout ten obrovský konflikt,který pøiná�í volná politická soutì� a umír-nìný individualismus do prostøedí �funda-mentalistického� obrození.

Chalífát7 jako tradièní spojení politikya nábo�enství byl zru�en a pokusy o jehoobnovení zatím nebyly úspì�né. Pákistánjako stát zalo�ený na nábo�enském principurozhodnì nenaplnil ideály do nìj vkládané.Pøíklady islámských re�imù, jakými jsounapø. Saudská Arábie a Írán, samozøejmìnení mo�né pøehlédnout, ale i postkoloniál-ní Írán si jen obtí�nì udr�í legitimitu(zvlá�tì mezi studenty, kteøí ji� nepamatujírevoluèní èasy) svými cenzurními zásahy,zákazem reformních tiskovin a vra�damiopozièních intelektuálù.

Pokud bychom se zastavili u ekonomiky,je jednou z pøíznaèných snah o udr�ení ná-bo�enského vlivu v této oblasti tzv. islám-ské bankovnictví, které má zachovat tradièníkoránský zákaz ribá - lichvy (co� dle �arí�yznamená i zákaz ve�kerého úroku). Ani�bychom zabíhali do podrobností, islámskébankovní domy jsou stejnì pragmatické jakoty západní a jejich bezúroèné operace jsouvìt�inou jen umnì zamaskované úrokyv podobì formálního partnerského podíluna zisku nebo jiné �arí�atsky �ko�er� smluv-ní konstrukce.

4

DO ZASLÍBENÉZEMÌ

Mgr. Jiøí Unger (*1974) je absolventem religionistikyna FF UK a v souèasnosti pùsobí na ETF UK. Speciali-zuje se na sociologii nábo�enství a vztah nábo�enstvía fenoménu globalizace.

Olympijské mìsto Salt Lake City má fascinující historii

Zdenìk Vojtí�ek

Olympijské hry v �hlavním mìstì mormonù� (jak je s oblibou nazý-váno Salt Lake City) obrátilo pozornost médií1 k této nábo�enskéspoleènosti a k tomu, jak její pøíslu�níci za 150 let nehostinnoukrajinu zmìnili v krásnou a prosperující oblast. Je�tì zajímavìj�íje ale historie, která osídlení údolí Velkého solného jezera pøed-cházela. Projdeme jí struènì ve dvanácti zastávkách.

DO ZASLÍBENÉZEMÌ

Co nám je�tì islám pøedvedeSekularizace ve smyslu funkcionální dife-renciace a autonomizace sekulárních sférspoleènosti je�tì v islámském svìtì ne-dosáhla svého vrcholu a lze oèekávat jejípokraèování z nìkolika dùvodù. Muslimskéspoleènosti jsou u� v této dobì natolik plu-ralitní, �e si nemohou dovolit tuto pluralituneinstitucionalizovat (politicky, vìdecky,kulturnì i nábo�ensky), pokud ov�em ne-chtìjí riskovat vá�né spoleèenské konflik-ty. Také relativizující tlak globální spoleè-nosti se s moderními informaèními techno-logiemi a celkovým zmen�ováním svìtastále zvy�uje a pozice médií u� není snadnonábo�ensky manipulovatelná. Islám navícv moderní dobì nedisponuje dostateènoupolitickou mocí, aby mohl silou dlouhodo-bì marginalizovat liberální proudy uvnitøsvého prostoru a kontrolovat rozvíjející seobèanskou spoleènost.

To v�echno jsou ale v jistém smysludohady. Islám je v souèasnosti velmi silnýmfaktorem definice navenek i vnitøní rege-nerace muslimských spoleèností a je dostmo�né, ��e nám pøedvede spoleènost, kteráje sice v mnoha ohledech �moderní�, av�akzùstává pøísnì organizovanou okolo vá�nìdodr�ované a ulo�ené preindustriální víry�(Gellner).

nLiteratura:Gellner, E.: Plough, Sword and Book. The Structure of Hu-

man History, Londýn, Collins Harvill, 1988; èesky Pluh,meè a kniha � struktura lidských dìjin, Brno, CDK, 2001

Gellner, E.: Postmodernism, Reason and Religion, Londýn,Routlege, 1992

Kepel, G.: La Revanche de Dieu, Paøí�, Seuil, 1991; èeskyBo�í pomsta, Brno, Atlantis, 1996

Kropáèek, L.: Blízký východ na pøelomu tisíciletí, Praha,Vy�ehrad, 1999

Stark, R.; Bainbridge, W.S.: The Future of Religion: Secular-ization, revival and cult formation, Berkeley, Universi-ty of California Press, 1985

Poznámky1 Racionalizace: prosazování stále vìt�ího vlivu racionál-

ního kalkulu a racionalizaèního chování v rùznýchsférách lidského chování a my�lení.

2 Privatizace nábo�enství: nábo�enství se stává výhrad-nì soukromou zále�itostí.

3 Marginalizace nábo�enství: nábo�enství ztrácí na význa-mu pro �ivot spoleènosti.

4 Ulamá: islámské duchovenstvo (uèenci/teologové/práv-níci v jedné osobì).

5 Ideokracie: doslova vláda idejí, v tomto kontextu spo-leènost, je� se sama sna�í podøizovat autoritativnímua abstraktnímu ideálu.

6 Umma: islámská obec, v moderní arab�tinì se tímtoslovem myslí �národ� � ve skuteènosti èasto jen souèetmuslimù v daném státì.

7 Chalífát: instituce nejvy��ího nábo�enskopolitickéhohodnostáøe - chalífy (nástupce Posla Bo�ího); byla zru�e-na za kemalovské revoluce v Turecku v roce 1924.

Historie mormonského nábo�enstvízaèíná v Palmyøe ve státì New York.

Sem je situováno první zjevení, jeho� se mì-lo dostat patnáctiletému Josephu Smithoviroku 1820. Ne� se ale Josephovi rodièe usíd-lili u Palmyry, nìkolikrát se stìhovali: Josephse narodil v Sharon ve státì Vermont.

V Palmyøe se také Josephovi od roku1823 údajnì zjevoval andìl Moroni a napahorku Cumorah, vzdáleném asi 7 km odPalmyry, mu ukazoval zlaté desky, zakopanév zemi. A� roku 1827 mu je dovolil vyzved-nout a odnést. Pøedtím (roku 1826) byl aleJoseph, který proslul jako ú�asný vypravìèfantastických historek, vlastník magickýchschopností a profesionální hledaè pokladùshledán vinným z výtr�nictví a podvodu.2

Je�tì dobøe, �e si roku 1827 Josephmohl zlaté desky ji� odnést. Na zaèátku

toho roku se toti� o�enil s Emmou Haleovoua brzy oba man�elé odcházejí na farmuk rodièùm Emmy do Harmony v Pensylvá-nii. Rok 1827 byl v �ivotì Josepha Smithavýznamný také proto, �e v Harmony zaèalpomocí kouzelných kamenù egyptské hie-roglyfy na zlatých deskách (které nikdy ni-kdo nezávislý nespatøil) pøekládat.

V pøekladu Josephovi pomáhal jako písaønejprve Martin Harris. Poté, co zklamal, bylroku 1829 vystøídán Oliverem Cowderym,od té doby vìrným pøítelem Josepha. Josepha Oliver se spolu nadpøirozeným zpùsobemstávají Áronovými a brzy i Melkizedekovýmiknìzi. Vìøí, �e tak obnovují pùvodní bib-lické knì�ství. V tém�e roce (1829) je pøe-klad dokonèen a následující rok i vyti�tìn.

V tu dobu ov�em Joseph s Oliveremopustili Harmony, kde se setkali s ne-

souhlasem a nepøátelstvím, a pøebývali veFayette, opìt ve státì New York. Tam roku1830 spolu s dal�ími ètyømi mu�i zalo�iliv domì jednoho z prvních mormonù Kris-

1

2

tovu církev.3 Pokládali ji za obnovení jedi-ného pravého køes�anského spoleèenstvíod doby Je�í�ových apo�tolù a za dùkazbrzkého konce svìta.

Krátce nato byl Joseph Smith poprvézatèen. Stalo se to v blízkém mìsteèku

Colesville kvùli Smithovu �pobuøujícímukázání� na základì knihy Mormon.

Stále je�tì do roku 1830 spadá zjevení,podle nìho� se mají �svatí� (jak mormonisami sebe nazývají) shromá�dit na novodo-bý Sion do mìsta Kirtlandu v Ohiu. Tammají nakoupit pùdu, která je v té dobì velmilevná a o její� budoucí vysoké cenì se spe-kuluje.

V Kirtlandu roku 1831 ji� ov�em nenídostatek pùdy pro v�echny, kdo se

sem s celým svým majetkem z východu vy-pravili. Pøichází tedy druhé zjevení o zalo�eníSionu. Tentokrát má být vybudován v Jack-son County blízko mìsta Independencev Missouri. V letech 1831-1838 tak existujídvì mormonská støediska - v Kirtlandua v západní èásti státu Missouri. Byla odsebe vzdálena asi tisíc mil.

Léta, která mormoni strávili v ohijskémKirtlandu, byla plná událostí. Zde JosephSmith pøijal mnoho dùle�itých zjevení. Ta,která zpochybòovala pravost Bible a netra-dièním zpùsobem vykreslovala posmrtný�ivot,4 se pravdìpodobnì stala pøíèinouvzrùstajícího nepøátelství ze strany nemor-monského obyvatelstva. V Kirtlandu se taképrorok Smith poprvé dostal do podezøeníz polygamních svazkù.

Pøesto byla nejdùle�itìj�í událostí kirt-landského období stavba prvního chrámu(1833-1836), která svým dopadem pøedèilavydání druhé kanonické knihy mormonù -Knihy nauky a smluv (1835). Entusiastic-kou dobu, plnou údajných zázrakù, uzdra-vování a extatických zá�itkù charakterizuje

3

4

5

5

oznaèení �druhé letnice�, které si slavnostposvìcení chrámu vyslou�ila.

Vzru�ení, které mormoni v kraji zpùso-bili, vyvrcholilo krachem kirtlandské banky,na nìm� se vrcholní pøedstavitelé mormonis-mu podíleli. Následovalo nièení mormon-ského majetku a lynèování. Smith a jehonejbli��í proto Kirtland roku 1838 opou�tìjía za nimi postupnì odcházejí do Far Westi ostatní kirtland�tí mormoni.

Postavení druhého centra mormonis-mu v Missouri ale bylo snad je�tì slo-

�itìj�í ne� v Kirtlandu. Jackson County tatodruhá skupina mormonù opustila ji� roku1833 po prudkých neshodách s ostatnímiosadníky a po tzv. bitvì u Velké modré øeky.

Doèasné útoèi�tì v Clay County jimslou�ilo do roku 1836, kdy se posunu-

li dále na severozápad do oblasti Far West.Po pøíchodu kirtlandské vìtve roku 1838

dosáhl poèet mormonù v oblasti FarWest asi 15 tisíc. Touto pomìrnì vel-

kou skupinou se místní osadníci cítili pøedvolbami ohro�eni, proto�e pøedpokládali, �emormoni budou hlasovat jednotnì. Potyèkya �arvátky vedly a� k bitvì u Crooked River.Po ní rozzuøení osadníci spáchali masakr namormonech na místì zvaném Haun�s Mill.Pøes tøicet mu�ù a chlapcù bylo nahnánodo roubeného stavení. Útoèníci støíleli otvo-ry mezi trámy a zabili 17 lidí. Ostatní bylizranìni.

Nepokoje vedly k dal�ímu tragickémuvyhnání mormonù. Tentokrát se obrátili navýchod a roku 1839 dorazili do Quincy ve

6

8

7

státì Illinois. V Missouri zùstalo ve vìzenípìt mormonských vùdcù vèetnì JosephaSmitha a jeho bratra Hyruma.

V Illinois mormoni vyhlédli ba�inatouoblast blízko øeky Mississippi a na øíd-

ce osídleném území zaèali s výstavbou dal-�ího mìsta. Na místì pùvodního Commercetak vzniklo mìsto Nauvoo. Tento název mábýt z hebrej�tiny a znamenat �Nádherné�.5

K ostatním se po útìku z vìzení pøipojiloi zmínìných pìt vùdcù.

V Nauvoo pro�ili mormoni od roku 1839dal�í relativnì klidné období a podobnì jakov Kirtlandu i zde byla pøijata øada dùle�itýchzjevení a vyslány desítky misionáøù. Proobsah mnoha tìchto zjevení byl rozhodu-jící vstup Josepha Smitha a dal�ích mormonùdo místní zednáøské ló�e roku 1842. Zed-náøské obøady se tak staly základem chrá-mového zasvìcování6 a mormonské vìro-uky, která k nìmu patøí a je pro mormonis-mus tak typická. Výstavní chrám, budova-ný v Nauvoo od roku 1841, byl ji� pøizpùso-ben tak, aby chrámová zasvìcení umo�òo-val.

Ov�em nejpozdìji od roku 1842 vzrùsta-la v Nauvoo vùèi mormonùm opozice ze stra-ny pøedmormonských obyvatel a odpadlíkùod mormonismu. Situace byla na èas vyøe�e-na tím, �e po odstoupiv�ím starostovi za-stával tento úøad sám Joseph Smith, aèkoliho i v Nauvoo provázela povìst èlovìka�ijícího nemravným zpùsobem.

Tento problém Smith nevyøe�il ani tím,�e roku 1843 pøijal zjevení o mnoho�enství.

9

Tímto zjevením, skrytýmpøed veøejností a� do roku1852, se pravdìpodobnìpokusil své mimoman�el-ské vztahy legalizovat ale-spoò v rámci mormonskécírkve.

Napìtí v Nauvoo brzypo tomto zjevení dosáhlovrcholu. Roznìtkou sestalo zalo�ení místníchnovin �Nauvoo Exposi-tor�, v jejich� prvním èísleze dne 7. èervna 1844 od-padlíci zjevení o polygamiizveøejnili a obvinili Jose-pha Smitha z vá�ných pøe-èinù.

Smith jako starosta ne-chal tiskaøský stroj ne-pohodlných novin znièit arozmetat jejich sazbu. Ten-to èin mu ov�em vyneslsoudní stíhání. Nejprve se

svým bratrem Hyrumem prchá, na výzvumormonù se ov�em do mìsta vrací a je zat-èen. On a tøi dal�í pøední pøedstavitelé mor-monù jsou uvr�eni do vìzení v blízkém mìstìCarthage.

27. èervna 1844 na vìzeòskou budo-vu v Carthage zaútoèil dav. Joseph

Smith a jeho bratr Hyrum byli pøi útoku za-biti, dal�í mormon - pozdìj�í tøetí prezidentmormonské církve John Tylor - zranìn.

Z nástupnické krize vychází vítìznìBrigham Young a pozdìji se stává druhýmprezidentem církve (úøad zastával a� do smrtiroku 1877). Nepøátelství vùèi mormonùmstále roste. Dal�í roky v Nauvoo proto pro-bíhají ve znamení pøíprav na odchod a rych-lých chrámových zasvìcování. V je�tì ne-dokonèeném chrámu je pøed dal�ím stìho-váním utvrzeno ve své víøe a na vìky zpeèe-tìno na �est tisíc mormonù. Na poèátku roku1846 je chrám dokonèen, ale u� v kvìtnujsou z mìsta krutì vyhnáni i poslední mor-moni.

Postupnì opou�tìjí stát Illinois a vy-dávají se opìt na západ. Zku�enost v Nau-voo je definitvnì utvrdila v pøesvìdèení, �enemohou �ít spoleènì s ostatními Amerièa-ny. Po vzoru Starého zákona se tedy �ikujído pochodových oddílù a pod vedenímnovodobého Moj�í�e - Brighama Younga -nastupují svùj exodus z �Egypta� do Zaslí-bené zemì.

Díky vybudování nìkolika táborù semormon�tí exulanti dostávají v prù-

bìhu roku 1846 pøes celou Iowu. Na západ-

10

11

Mapa s místy dùle�itých událostí mormonské historie. Pøevzato z publikace Our Heritage. A Brief History of TheChurch of Jesus Christ of Latter-day Saints, The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, Salt Lake City 1996.

6

UZAVØENÁCÍRKEV

Køes�anské hnutí plymouthských bratøí má u nás obì své vìtve

Pavel �ímaStátem uznaná církev �Køes�anské sbory� i tzv. �uzavøení bratøi�,o nich� se v odborných publikacích nepí�e a o nich� snad nevìdìlani komunistický dohled nad církvemi, mají stejné koøeny. Sahajído 19. století a napájejí se z oèekávání brzkého konce svìta.

UZAVØENÁCÍRKEV

z d o m o v a

ním bøehu øeky Missouri budují tábor, jej�nazývají Winter Quarters. Poslou�il jimk pøekonání zimního období 1846-1847a jako východi�tì pro dal�í pochod smìremna západ. Jsou oslabeni o 500 mu�ù, kterépovolala Unie do války s Mexikem a kteøívytvoøili tzv. Mormonský batalion.

Na jaøe roku 1847 vyrá�í z Winter Quar-ters první skupina na pochod do pánveVelkého Solného jezera, která byla ji� døíveurèena jako zaslíbená zemì. Pod vedenímBrighama Younga pøekonává skupina 143mu�ù, tøí �en a dvou dìtí vzdálenost asitisíce mil. Po vyèerpávajícím pochodu ne-osídlenou krajinou bez cest a mostù oznaèíBrigham Young svou holí a slavnými slovy�Toto je to místo� polohu budoucího mìsta

v Údolí Solného jezera (Salt LakeValley). Ihned jsou vsazeny brambo-

ry, zaèíná stavba domù a je�tì tého� rokuúdolí pøijímá celkem asi dva tisíce mormonù.V následujících letech proud mormonskýchpøistìhovalcù je�tì mohutní. Do historiedobývání Západu se zapsalo pøedev�ímdeset pochodù z Iowy do Salt Lake Valley(1300 mil), které tisíce mormonù absolvova-ly s vozy, do nich� byli sami zapøa�eni.

Roku 1848 mormoni v èele s BrighamemYoungem vyhla�ují v Údolí solného jezeranezávislé teritorium Deseret, které bylo (pooficiálním odvolání doktríny o polygamii)roku 1896 pøijato jako stát Utah do unie Spo-jených státù. V dal�ích letech mìsto i celéteritorium ekonomicky posilovalo a postup-nì opìt navazovalo pøetrhané kontaktys okolním svìtem. V prùbìhu let mizelo ne-pøátelství a nenávist a mormoni a jejich státse staly neodmyslitelnou souèástí americkéspoleènosti. Dùkazem tohoto zaèlenìní jsouleto�ní olympijské hry, poøádané na místì,kde pøed 155 lety mormoni koneènì na�lisvou zaslíbenou zemi. n

LiteraturaOur Heritage. A Brief History of The Church of Jesus Christ

of Latter-day Saints, The Church of Jesus Christ of Lat-ter-day Saints, Salt Lake City 1996

Znovuzøízení pravdy, Intellectual Reserve, 1998

Poznámky1 Nábo�enství mormonù se díky blí�ícím se olympijským

hrám stalo tématem Dingiru 3/2001.2 Novotný, T., Mormoni a Dìti Bo�í, Votobia, Praha 1998,

str. 124.3 Mormonská Církev Kristova byla roku 1838 v osadì

Far West pøejmenována na dne�ní název Církev Je�í�eKrista Svatých posledních dnù.

4 viz: Novotný, T., Je�í� pøi�el do Ameriky, Dingir 3/2001,str. 15.

5 Novotný, T., Mormoni ..., str. 144.6 Novotný, T., Svobodné zednáøství a mormoni, Dingir

3/2001, str. 19-20.

12

PhDr. Zdenìk Vojtí�ek (*1963) je odborným asistentemna katedøe psychosociálních vìd Husitské teologickéfakulty UK, mluvèím Spoleènosti pro studium sekt a no-vých nábo�enských smìrù a �éfredaktorem Dingiru.

Britské a irské poèátkyPoèátky hnutí bratøí le�í v Anglii a Irskuprvní poloviny 19. století. Bylo to obdobívelkého nábo�enského o�ivení, kdy vznika-lo velké mno�ství rùzných církví a sborù.

�Dùvody, proè nové církve vznikaly,byly nejrùznìj�í, èasto i velmi malicherné,skupinové, osobní. Mezi vá�nìj�ími motivyse objevují - kromì motivù probuzeneckých- dva typy: Na jedné stranì snaha o návrat,restauraci apo�tolského køes�anství v jehopodobì je�tì nezka�ené pozdìj�ím vývojem... Na druhé stranì se uplatnily motivyeschatologické a� apokalyptické, oèeká-vání zásadního zlomu, konce dìjin, pøí-chodu Bo�ího království.�1 Tyto dva mo-tivy hrály svou roli i pøi vzniku hnutí bratøí.

Ve 20. letech 19. stol. se v nìkterýchmìstech v Irsku a o nìco pozdìji v Angliizaèaly na sobì nezávisle formovat skupinykøes�anù ke spoleènému ètení Bible a mod-litbám. Pocházeli vesmìs z anglikánskéa øímskokatolické církve, kterým vyèítali for-malismus a zesvìt�tìní. Jejich setkávání sevyznaèovala naprostou jednoduchostí.

V Dublinu (asi od r. 1825) byl vùdèípostavou zubní lékaø a teolog Anthony Nor-ris Groves (1795-1853) a Henry Craik(1805- 1866). Croves roku 1827 v dopisuJohnu G. Belletovi, právníkovi z Dublinu,vyjádøil jednu z ústøedních my�lenek novìvznikajícího hnutí, �e �tam, kde se dva èi tøikøes�ané sejdou ve jménu Pána Je�í�e Kris-ta, mohou mít spolu úèast na Veèeøi Pánìi bez pøisluhování ordinovaného slu�ební-ka církve ... a �e podle pøíkladu prvníchkøes�anù tak mají èinit ka�dou nedìli�.2

V Bristolu stál v èele skupiny GeorgMüller (1805-1898), který studoval teologiiv Halle a proslavil se svými sirotèinci protisíce dìtí bez domova, které postavil v le-tech 1849-1870.

V Plymouthu to byl Benjamin WillsNewton (1807-1899) a Georg Wiccesimus

Wigram (1805-1879). Newton pocházelz kvakerské rodiny a vystudoval teologiiv Oxfordu. Zprvu zùstávali èleny svých de-nominací, ale postupnì z nich vystupovalia scházeli se spoleènì k prostým boho-slu�bám. Sami si nijak neøíkali, nazývali seprostì �bratøi�. Podle sboru v Plymouthubylo hnutí �bratøí� také nazýváno hnutím�plymouthských bratøí.�

Charakteristickým pro jejich setkáváníbyl dùraz na jednoduchost prùbìhu boho-slu�by a prostotu slavení Veèeøe Pánì bezpøedem stanovených obøadù a knì�í neboordinovaných pracovníkù. V pozadí tohomù�eme vidìt touhu po návratu k praxi�ideální prvotní církve�, pøièem� výrazprvotní zde nemá význam jen chronologic-ký, ale hlavnì kvalitativní.

Koncem 20. let se do kontaktu s hnutím�bratøí� dostává právník a anglikánský du-chovní John Nelson Darby.

Vznik teologie bratøíJohn Nelson Darby (1800-1882) pocházelz irské �lechtické rodiny. Roku 1815 zaèínástudovat práva na Trinity College v Dubli-nu. Po jejich skonèení studuje je�tì teologiia roku 1826 je ordinován na duchovníhoanglikánské církve. V roce 1827 se setkávás lidmi z okruhu �bratøí� (Crovesem, Mül-lerem aj.), pro�ívá své �obrácení� a zaèínáse anga�ovat ve vznikajícím �bratrském�hnutí. V zimì 1827 poøádá se svými pøáteliv Dublinu poprvé vlastní slavení VeèeøePánì, tzv. �lámání chleba�. Roku 1828 vy-dává spis �O charakteru a jednotì Kristovycírkve�, ve kterém vyzýval k úsilí proti roz-dìlení církve na jednotlivé uzavøené deno-minace.

Je ironií osudu, �e právì Darby, kterýkritizoval køes�anstvo rozpadlé do rùznýchdenominací, se pozdìji sám stal pøedstavi-telem dal�í uzavøené denominace, ostøe vy-mezené vùèi svému okolí. Roku 1829 rezig-

7

z d o m o v a

Satan a jeho systém

�Bùh v�ak malý poèet lidí pøivede k tomu poznání, �e v�echny ji� jmenované vìci jako: obchod,politika, výchova, vìda, vynálezy, spoleèenská zaøízení a reformy, dobroèinné nadace, nábo�enství,krátce v�e patøí tomuto svìtovému systému. A tento systém se ode dne ke dni zdokonaluje.�Pokrok doby� není nic jiného ne� nezastavitelný postupný vývin svìtového �ivlu. Jak stojí v�akkøes�an vùèi tomuto svìtu? Právì tak jako Kristus. Místo, na kterém se Pán v nebi nalézá, a místo,které On zde na zemi nezaujímá, urèují místo vìøícího. Odkud pochází v�ecky jmenované vìci?Bude nìkdo pøekvapen, sly�í-li, �e satan je Bùh tohoto svìta, kní�e mocný v povìtøí a vùdcetohoto ohromného systému? ...

Vìc se má tedy asi takto: Kdy� nìkdo skuteènì jednou Boha poznal aneb mnohem více od Bohabyl poznán, tu je takový skrze spojení s Kristem v nebesích ta�en vzhùru pryè od jakékoliv úèastina vìcích svìtového systému...�

J. N. Darby - Svìt a køes�an, bez udání pøekladatele, místa a data vydání, str. 4 a 10

jeho nauky o církvi. V�echny ostatní církves výjimkou �bratrských� sborù pak Darbynazýval sektami.7

Jednotu církve vidìl ve shromá�dìníkøes�anù pøi Veèeøi Pánì, ale pravá VeèeøePánì je mo�ná jen tam, kde se vìøící oddìliliode v�ech �církevních systémù�, tedy odv�ech církví. Pravá Veèeøe Pánì mimo shro-má�dìní �bratøí� pro nìj nebyla vùbec mo�-ná8 a u� pouhá úèast na bohoslu�bách jinécírkve byla naprosto vylouèená.

Rozdìlení hnutíDarby se od svého odchodu z anglikánskécírkve stále více soustøedil na otázku jedno-ty církve a jeho postoje se vùèi jiným círk-vím stále vyhraòovaly. Na jeho vliv a vývojreagovali i lidé z hnutí �bratøí�. AnthonyCroves si v jednom dopise9 z roku 1836 stì-�oval, �e Darby opou�tí ony základy, kteréchtìli kdysi spoleènì uskuteènit. Má namysli ideu spoleènì se shroma�ïovat, a takpøekonávat �ploty�, které kolem sebe posta-vily rùzné církve. Místo toho se staví dal�ípøeká�ky. Ve �výcarsku se dokonce nìkterésbory rozpadly, proto�e nìkteøí odmítli sdíletDarbyho názor o absolutním oddìlení seod v�eho �zla�.

K prvnímu vá�nìj�ímu rozkolu do�lo alea� v roce 1845. Darby tehdy napadl Ben-jamina Newtona, který byl vedoucí posta-vou sboru v Plymouthu a obvinil ho z kleri-kalismu za to, �e se s ostatními vedoucímidohodl na rozpisu kázání. To pro nìj bylnávrat do onoho �zla�, od kterého bylo tøe-ba se oddìlit.

Plymouthský sbor v�ak jeho obvinìníodmítl a Darby se poté s nìkolika desítkamipøíznivcù oddìlil a zalo�il ve mìstì druhý�bratrský sbor�, co� u� bylo v rozporus my�lenkou, �e na ka�dém místì je jen jed-na pravá církev.

nuje na práci duchovního, ale s anglikáns-kou církví se definitivnì rozchází a� roku1834, kdy u� - podle nìj - není schopna ná-pravy. Velmi se zaslou�il o �íøení my�lenek�bratrského� hnutí, kdy� nav�tìvoval Nì-mecko, Holandsko, Itálii, �panìlsko, Spo-jené státy, Mexiko a Nový Zéland.

Byl rovnì� velmi plodným spisovatelem.Napsal øady spisù a komentáøù k biblickýmknihám. Èesky vy�el jeho �Struèný úvoddo spisù Starého i Nového zákona� a bro-�urka �Svìt a køes�an�.3 Dále pøekládal ne-bo se spolupodílel na pøekladech Bible doangliètiny, francouz�tiny a nìmèiny (tzv. El-berfeldský pøeklad).

V literatuøe, která se dnes mezi bratøímivydává, se lze doèíst, �e Darby vynesl nasvìtlo dávno zapomenuté pravdy.4 Ve sku-teènosti ne v�echno, co uèil, bylo zcela ori-ginální. V mnoha vìcech se shodoval s ji-nými proudy køes�anství své doby. Vedletoho, �e byl prùkopníkem dispenzacionál-ního premilenialismu,5 byla jeho hlavním té-matem otázka církve a její jednota.6

Darby razil názor o �církvi v troskách�.V�echny státní církve a ostatní denominaceodpadly od novozákonního vzoru a oprav-doví køes�ané se od nich musí oddìlit. Jaká-koli struktura, organizovanost, hierarchie èiúøady jsou vnímány jako nìco protibo�ské-ho, od èeho se musí pravá duchovní církev,formována pouze Duchem svatým, oddìlit.Prvotní církev byla podle nìj plnì vedenaDuchem svatým, pak ale na jeho místo na-stoupila lidská organizovanost a do�lo k vel-kému odpadnutí.

Toto �oddìlení se� bylo pro Darbyhovelmi naléhavé, proto�e vnímal svou dobujako �poslední èasy� pøed druhým pøícho-dem Kristovým a pøed Bo�ím soudem. Ter-mín �oddìlení se� (separation, Absonde-rung) se tedy stal vùbec ústøedním pojmem

Roku 1847 vyslovil Newton nìkterémy�lenky o lidství Je�í�e Krista (Kristus seposkvrnil høíchem, kdy� pøijal na�e lidství).Darby proti tìmto názorùm prudce vystoupila Newtona obvinil z bludného uèení. I kdy�pak Newton své výroky odvolal, Darby ses tím nespokojil a vylouèil plymouthskýsbor a ka�dého, kdo by se s ním kontak-toval, ze spoleèenství �bratrských sborù�.

V roce 1848 byla dvìma pøíslu�níkùmtohoto plymouthského sboru umo�nìnaúèast na Veèeøi Pánì v jiném sboru bratøí -ve sboru Bethesda v Bristolu. Na to reago-val Darby tak, �e v okru�ním listì prohlásilbethesdský sbor a v�echny sbory, kterés ním udr�ovaly kontakt, za vylouèené zespoleèenství. Na tento krok odpovìdìl Mül-ler a dal�ích devìt èlenù sboru Bethesdatzv. �Dopisem deseti�,10 ve kterém Darbyhojednání oznaèili jako nesluèitelné s duchem�bratrského hnutí�.

Takzvaný spor o Bethesdu se tak stalposlední fází rozpadu dosud relativnì jed-notného hnutí. Tak se asi dvacet let po svémvzniku hnutí, které kritizovalo rozdrobenostkøes�anù, samo rozpadlo na dal�í skupiny.

Darbyho pøíznivci zaèali být nazýváni�exkluzivní bratøí�, zavedli pevný a autori-tativní systém ve vìrouèných a formálníchprojevech a v misijní práci se zamìøovalihlavnì na èleny jiných protestantskýchcírkví. Tato vìtev �bratrského hnutí� sei dále �tìpila. Je�tì za Darbyho �ivota sev roce 1879 oddìlil Darbyho následovníka vydavatel jeho dìl William Kely. V letech1884-1908 se oddìlily dal�í vìtve v USAa rùzné sbory v Anglii.

Druhá vìtev hnutí bratøí se zaèala nazý-vat �otevøení bratøí�. Jejich vùdèí postavouse stal ji� zmínìný Georg Müller. Tato skupi-na je dodnes více otevøena vùèi èlenùm ji-ných církví a zdùrazòuje nezávislost ka�-

John N. Darby (1800-1882).

8

z d o m o v a

dého místního sboru. To ji zøejmì uchránilodal�ího �tìpení. Jejím �podstatným cha-rakteristickým znakem byla od poèátku mi-sijní práce v nekøes�anských oblastechsvìta, spojená s dùrazem na sociální odpo-vìdnost.�11

Hnutí bratøí u násDo èeských zemí se otevøení i exkluzivníbratøí dostávají hlavnì z Nìmecka, kde seoba proudy rozvíjejí od poloviny 19. stole-tí. Exkluzivní bratøí se tam nazývali �Elber-felder Brüder� podle mìsta Elberfeld (v okolíWuppertalu). Význaènou postavou byl CarlBrockhaus (1822-1899), který se v letech1855-71 podílel na pøekladu Bible do nìm-èiny, který ve�el ve známost jako Elberfeld-ská Bible.

My�lenky otevøených bratøí u nás zaèí-ná �íøit Franti�ek Jan Køesina (1881-1962)v letech 1908-1909. Byl pùvodnì èlenemSvobodné církve reformované. V roce 1912zaèíná v Praze vydávat svùj èasopis �Zeslov pravdy a lásky�.

Do roku 1956 se otevøení bratøí nazývajísbory Vìøících v Pána Je�í�e Krista, DítkyBo�í, Sbory církve Pánì, Bratøí, Bratrskéshromá�dìní, Bezkonfesijní køes�ané neboKøes�anské sbory bratrské. Po roce 1948byly jejich sbory uzavøeny a èinnost otevøe-ných povolena a� po pøijetí �Ústavy Køes-�anských sborù v ÈSR� v roce 1956. Podnázvem �Køes�anské sbory v ÈR� jsou jed-nou z registrovaných církví u nás.

Poèátky sborù exkluzivních bratøí u násspadají asi od poloviny 20. let 20. stoletía jsou spojeny se jménem Karla Lopaty. Tytosbory nepìstují �ádné kontakty s ostatnímicírkvemi a �ijí velmi uzavøenì. V èeské lite-ratuøe, zabývající se církvemi u nás, nejsouod pováleèného období zmiòováni. Kdy�u� se nìkde pí�e o tzv. �darbystech�, je tímmínìno hnutí otevøených bratøí (Køes�an-ské sbory).12 Vùbec se o nich nezmiòuje anipublikace vydaná je�tì za komunistickéhore�imu �Církve a nábo�enské spoleènostiv ÈSSR�.

V souèasné dobì jsou u nás sbory ex-kluzivních bratøí v Pardubicích, Peèkáchu Pardubic, Dvoøe Králové, Èeské Lípìa Èí�kovicích. Jisté vedoucí postavení (pøesproklamovanou samostatnost ka�dého sbo-ru) má nejvìt�í sbor v Pardubicích, kde sekonají ka�dý rok konference za úèasti hostùze zahranièí. (Exkluzivní bratøí udr�ují kon-takty hlavnì se sborem v Norimberku.) Po-èet èlenù je mo�no odhadnout asi na dvì a�tøi sta. Pojem èlenství je odmítán, a je tedynemo�né zjistit pøesné údaje. Odmítnuto jei jakékoli pojmenování jejich spoleèenství.

Pøíslu�níci ostatních církví jsou nazý-váni �køes�ané podle jména�. Uznává sesice, �e i v tìchto �církvích podle jména�jsou spasení lidé, ale celkovì se jedná osouèást �zla�, od nìho� je tøeba se oddìlit.Asi nejvíce negativní postoj mají exkluzivníbratøí k církvi øímskokatolické, která je èas-to oznaèována podle biblické knihy Zjeveníjako �nevìstka babylónská�. Èasto se pou-kazuje na to, �e se v ostatních církvíchnedodr�ují Bo�í naøízení, napø. pøíkaz �enámnosit �átky pøi bohoslu�bách, zákaz nositkrátké vlasy a zákaz zdobení.

Ze v�ech církví mají exkluzivní bratøívìdomí blízkosti pouze vùèi otevøeným brat-øím (Køes�anským sborùm), ale spor o Be-thesdu z roku 1848 je stále udr�ován napamìti. O tom svìdèí i pøed deseti lety vy-daný �estnáctistránkový dokument �Je i po144 letech �Bethesda� stále �ivá?�, v nìm�se pøipomíná, �e je i nadále tøeba se od ote-vøených bratøí oddìlovat.

Exkluzivní bratøí nevyvíjejí velkou misij-ní èinnost. Jejich aktivity se v podstatì ome-zují na rozdávání letákù. Podle svìdectvíbývalého èlena do exkluzivních sborùnepøichází mnoho lidí a sbory jsou v pod-statì tvoøeny rùznì propojenými rodinami.Víra se pøedává z generace na generaci.

Uzavøené bohoslu�byPrùbìh bohoslu�eb (shromá�dìní) je velmiprostý. Zpívají se písnì (zpìvníky pocházejí

z Nìmecka), a to zásadnì bez hudebníhodoprovodu. Pak následují modlitby a èetbaz Bible. Kázání není nutnou souèástí. Po-u�ívá se hlavnì kralického pøekladu Bible,popø. Darbyho pøeklady do francouz�tinya nìmèiny. Èeský ekumenický pøeklad seodmítá, proto�e je spojen se �svìtskými círk-vemi�. Výklad Bible je doslovný. Prùbìhbohoslu�by je spontánní, nebo� v�e, co jedopøedu pøipravené - písnì, modlitby, kázání- nemù�e být z Ducha svatého. Centremshromá�dìní je �lámání chleba�.

Nauka vychází hlavnì z Darbyho a os-tatních pøedstavitelù tohoto hnutí v Angliia Nìmecku. Od protestantských církví jiodli�uje hlavnì dùraz na �oddìlení se� odzlého systému svìta - od úèasti na veøej-ném �ivotì a od ostatních církví. Oddìleníznamená v praxi i to, �e se v rodinách neslavívánoce, nedoporuèuje se vlastnit televizi,odmítá se kremace apod. Rovnì� se zdùraz-òuje, �e �ijeme v posledních èasech a blí�íse druhý pøíchod Je�í�e Krista a Bo�í soud.

Literatura uzavøených bratøí pochází zezahranièí, hlavnì z nìmeckého nakladatel-ství GBV v Dillenburgu. Vydávají i dva èa-sopisy (v pøekladu z nìmèiny), �Milosta pravda� a pro mlad�í generaci �Následujmne�. I po témìø stu letech u nás je tedytoto køes�anské uskupení �ivé, aèkoliv jetémìø zapomenuto. n

Poznámky1 Filipi, P., Køes�anstvo - historie, statistika, charakteris-

tika køes�anských církví, Brno, CDK, 1996, str. 1672 Pala T., Hudec J., Cestou pravdy a lásky - 100 let bratr-

ského hnutí v èeských zemích a na Slovensku, A-Alef,Ostrava, 1998, str. 18

3 Oba spisy vy�ly bez udání pøekladatele, místa a rokuvydání

4 Milost a pravda, è. 1-2, 1993, str. 23-245 Dispenzacionální premilenialismus uèí, �e po vytr�ení

církve do nebe nastane skuteèné tisícileté královstvíJe�í�e Krista na zemi.

6 Kdy� jej v roce 1878 po�ádal redaktor deníku �Le Fran-cais� o informaci o hnutí �bratøí�, odpovìdìl mu Darbyosmistránkovým dopisem, z nìho� pìt stran bylo vìno-váno otázce církve a její jednoty.

7 Jordy, Gerhard, Die Brüderbewegung in Deutschland I.,Wuppertal, 1989, str. 39

8 �Jen tam mù�e být Veèeøe Pánì, kde je celé tìlo Pánì, kdeje jednota v�ech vìøících � kdy� tomu tak není, pøestávábýt stùl stolem Pánì a stává se stolem nìjaké sekty �øíkám, Duch svatý nemù�e pøebývat ve v�ech oddìle-ných èástech církve� - J. N. Darby, Gedanken über desHeren Abendmahl, cit. z Jordy, str. 43

9 Coad, F. Roy: A History of the Brethern Movement, 1968,287-291

10 Jordy, str. 3311 Kirchner, H.: Freikirchen und konfessionele Minder-

heiten, Berlin, 1987, str. 4112 Tak napø. i Pavel Filipi, Køes�anstvo, CDK, Brno, 1996

PodìkováníZa pomoc pøi vzniku textu dìkuji Janu Zahradníèkovi a bratrùmKoøínkovým, bývalým pøíslu�níkùm exkluzivních bratøí.

Pavel Šíma (*1974) je studentem 5. roèníku Evangelic-ké teologické fakulty Univerzity Karlovy.

Otázka pojmenování

�S touto otázkou se, �el, a� pøíli� èastozachází lehkomyslnì. Musíme odmítat ja-kékoli pojmenování, které by mohlo vy-jadøovat dal�í roz�tìpení Církve. Jestli�ese jiní køes�ané nazývají katolící, evange-lící, kalvín�tí, luteráni, metodisté, bap-tisté, atd., je to pøirozené v tom smìru, �enesou jméno své církve. Av�ak my, kteøíse shroma�ïujeme �jenom ke jménu PánaJe�í�e�, neznáme �ádnou jinou církevne� �Bo�í Církev�. Nemù�eme si pøisvojitnìjaké jméno, které by nemohly mítv�echny Bo�í dìti. Jestli�e svìt, a� nábo-�enský nebo ostatní, nás - proto�e nicjiného neumí - oznaèuje nìjakou pøe-zdívkou nebo vùbec nìjak, je to jeho vìc.Av�ak uznávat nìjaké zvlá�tní pojmeno-vání by znamenalo, �e popíráme zásadujednoty, na jejím� základì se v poslu�-nosti vùèi Bo�ímu slovu shroma�ïuje-me.�

Milost a pravda, 1993, è. 11 - 12, str. 179

9

ÈE�TÍNOVOPOHANÉ

jsou sice pøipravovovány z hlediska ger-mánské tradice, ale obsahují odkazy i na jinédruhy novopohanství.

Stoupenci severského (germánského)nábo�enství svou víru nazývají buï Ása-trú, pokud ctí bohy z rodiny Ású v èeles Ódinem (Wotanem), Thórem, Týrem, Frigga dal�ími, anebo Vanatrú, pokud se obracejík bo�skému rodu Vanù - k Freyovi èi Freye.Vìt�inou se ale pou�ívá Ásatrú (anebo ná-zev �Forn Sidhr� - Dávný obyèej) pro celouseverskou tradici.

�Pohanská srdce� (Heathen Hearts) se-stávají z jednotlivcù a nìkolika klanù, kterése organizuji podle bydli�tì svých èlenù:

na západním Sloven-sku pùsobí klan Mjöl-nir, v Èeských Budìjo-vicích Gabreta, Mana-garm v Teplicích a Kar-pat�tí vlci v Hole�ovìna Moravì. Znakem

�Heathen Hearts� je kolo s osmi loukotìmi,které znázoròuje vìèný kolobìh s osmizastaveními roku (slunovraty a rovnoden-nostmi). Na okraji je 24 runových znakùa uprostøed uzel mrtvých, symbol zasvìcení�ivota Ódinovi a brána do svìta bohù.

Je charakteristické, �e pøi výkladu to-hoto znaku se stoupenci Ásatrú nezapomí-nají distancovat od politického extrémismu,který vyu�ívá podobné symboly. �Asi pøeddeseti lety se o severské nábo�enství zaèalizajímat lidé patøící k blackmetalové neboskinheadské scénì,� øíká zakladatel Karpat-ských vlkù Stargard a pøiznává: �Nìkteøíz nás se na tìchto scénách taky pohybova-li. Èasem jsem ale zjistil, �e ani nejde o ná-bo�enství, ale o politiku. Skinheadi nejdouhloubìji ne� k symbolice.�

z d o m o v a

Do kategorie �novopohanství� na tomtomístì øadíme stoupence keltského, germán-ského a slovanského nábo�enství, �amanis-mu i nespecifikovaných pøedkøes�anskýchduchovních praktik. Oznaèení �novopohan�nemají pøíslu�níci této subkultury rádi, alelep�í asi není: slovo �pohan� je sice pejora-tivní, na druhou stranu ale dobøe vystihujejejich protest proti této civilizaci a jejímplodùm. A aèkoli nechtìjí být �noví�, vìt�i-nou uznávají, �e kontinuita jejich víry bylapøeru�ena.

Stejnì jako na Západì je i u nás dnesnejvíce roz�íøen zájem o Kelty. Nábo�enskápodoba tohoto zájmu (neodruidismus) tak,jak ji pøedstavuje napø. druid Roman (vizjeho èlánek na str. 23-24), je ov�em slab�íne� kulturní a umìlecká vìtev keltské in-spirace. Plody této inspirace se ji� od první

poloviny 90. let sna�íshroma�ïovat Bratr-stvo Keltù (www. bel-tine. cz). Vydává stejno-jmenný èasopis a poøá-dá festivaly keltskéhoumìní v dobì jarních

a podzimních keltských svátkù. - Keltskýmnábo�enstvím i zpùsobem �ivota se zabývá

i virtuální nemeton, in-ternetové stránky �dru-idské tradice a pøírod-ních vìd�. Chtìjí být ne-metonem, tedy posvát-ným místem setkánídávného s novým a po-svátného s profánním.

U�iteènou bránoudo novopohanského

svìta jsou stránky �Pohanská srdce� (http://heathenhearts.hyperlink.cz). Tyto stránky

Cesta po promìnlivém svìtì virtuálního novopohanství

Zdenìk Vojtí�ek

Touha novopohanù po zji�tìní a �ochutnání� toho, jak vypadal �i�vot pøed køes�anskou érou, je nepøehlédnutelná. Stejnì samozøej-mé je ale pou�ívání internetu k tomu, aby se tato touha naplnila:na internetu se èlovìk nejen dozví, co je obsahem novopohanskévíry, ale mù�e si pøeèíst i svìdectví o novopohanských konverzích,diskutovat názory a zku�enosti, a dokonce vytvoøit spoleèenství(coveny, klany) a domluvit obøad. Bez internetu by souèasné novo-pohanství vykazovalo pravdìpodobnì jen zlomek aktivit a pøíznivcù.

ÈE�TÍNOVOPOHANÉ

Je ov�em pravda, �e zásady i zpùsobvyjadøovaní severského kindredu (rodiny)�Fraternitas Ulfar� (Bratrstvo vlka) z roku1999 skinheadské prostøedí hodnì pøipomí-naly. Skupina je ale dnes ji� rozpu�tìna.

Kromì stránek �Heathen Hearts� je mo�-né se setkat s úvahami stoupencù severskétradice, ale i s pøeklady starých textù ve �vir-tuální Valhalle� (http://valhalla.wothan-burg.cz) a v internetovém èasopise Mana-garm (viz odkaz na Heathen Hearts).

Slovan�tí novopohané o sobì nejradìjimluví jako o jazyènících a o svém nábo�en-ství jako o jazyèestvu. Jejich spoleèenství�Rodná víra� se na svých stránkách (http://www.volny.cz/rodna-vira) prezentuje jako�staroslovanská pohanská organizace�.Kulturních slovanských organizací u násov�em pùsobí více, jazyèníkùm na nich alevadí, �e jsou aktivní i politicky. �Zúèastnilijsme se zakládajícího setkání Svìtovéhokongresu etnických nábo�enství a já jsembyl v úzkém vedení,� øíká staøe�ina èeskýchjazyèníkù Dervan. �Ale ode�el jsem, proto-�e tam hraje velkou roli politika.�

Kontakty s cizinou ale Rodná víra má -na Slovensku pùsobí Perunov kruh a Paro-mova Dúbrava, obdobné organizace jsoui v Polsku, Rusku a v baltských zemích. Tamse ov�em z historických dùvodù èasto vy-mezují Baltové oproti Slovanùm, proto�eSlované jim pøíli� asociují Rusy a jejich dlou-holetou okupaci baltských zemí.

Z �irokého proudu wiccanské tradice(slovo WICCA vzniklo v anglosaském pro-støedí snad jako náhradní slovo místo zatí-�eného pojmu witchcraft - èarodìjnictví) sezatím v èe�tinì nabízí jen jedna verze, kte-rou na internetu prezentuje Eurik, �mladýèeský student s nevelikou magickou praxí�.Seznámení s ním a snad i dal�ími wiccanya pøípadné pøipojení k nìkterému z covenù(klanù) je mo�né prostøednictvím stránekhttp://magie.unas.cz/.

Rozdìlovník �amanismu najdeme na in-ternetu na slovenské adrese http://nirgan.host.sk. Odkazuje napø. i na stránky o Car-losi Castanedovi.

K tématu novopohanství snad okrajo-vé patøí i vikin�tí, norman�tí, barbar�tí a snadi jiní bojovníci, kteøí poøádají happeningyv dobových kostýmech a se zbranìmi v ru-kou dobývají hrady a vedou války (viz napø.Bratrstvo Valhally: http://www.mujweb.cz/www/brva). Tato zábavná a do jisté míryi výdìleèná èinnost v roli �ivé atrakce nì-kterých zachovalých hradù èi zøícenin más novopohanstvím spoleèného u� pouzevelmi málo. n

10

Z DÌJINNEODRUIDISMU

z a h r a n i è í

Kolébkou neodruidismu je Velká Británie

Dalibor Antalík

Pùvodní keltské nábo�enství, jeho� tradici nesly knì�ské vrstvydruidù, bardù a (o)vatù, nenávratnì zaniklo po triumfu køes�anstvína konci starovìku. V�echny novodobé pokusy vzkøísit nábo�en-skou tradici, která byla mezi keltskými populacemi �ivá pøed chris-tianizací, se objevují teprve po odmlce trvající déle ne� celé jednotisíciletí. �ádný z nich nemù�e prokázat historickou kontinuitu s pù-vodní nábo�enskou kulturou Keltù, i kdy� se o to mnozí �keltoma-ni� pokou�eli a pokou�ejí odvolávajíce se na údajné tradice, je�prý byly tajnì pøedávány z generace na generaci od raného støe-dovìku a� po renesanci1.

Z DÌJINNEODRUIDISMU

Autoportrét Williama Stukeleye.

V�echna tvrzení tohoto typu je ov�em z his-torického hlediska nutné odmítnout. A� pøí-li� zøetelnì je na nich vidìt, jak se pøání stáváotcem my�lenky. S jistotou lze konstatovatpouze tolik, �e dìjiny tzv. neodruidismunelze zpìtnì vystopovat dál ne� na poèátek18. st. V tomto století toti� v Británii postup-nì vznikly hned tøi z jeho ètyø nejdùle�itìj-�ích vìtví.

John Toland: �køes�ansko-mystická�vìtev neodruidismuNejstar�í neodruidské spoleèenství prý za-lo�il pùvodnì �volnomy�lenkáøský� katolík,pozdìji deista a nakonec keltománii propad-nuv�í nad�enec irského pùvodu John To-land (1669-1722). Ten mìl - podle tradièníhopodání - pozvat 22. záøí 1717 do londýnské

The Apple Tree Tavern své stejnì smý�le-jící souèasníky - �druidy a bardy� ze v�echkoutù Británie a Irska, stejnì jako z francouz-ské Bretanì. Na tomto setkání prý byly po-lo�eny základy tajné organizace, která sizvolila název �Starobylý druidský øád�,Ancient Druid Order (ADO). Nazítøí, tj. 23.záøí 1717, se pak prý první èlenové ADOvydali na pahorek Primrose Hill, aby zde po�druidském� zpùsobu oslavili den podzim-ní rovnodennosti. Zde mìla být provedenaintronizaèní ceremonie, jí� byl prvním �arci-druidem� øádu ustaven právì Toland, kterýprý v této funkci setrval a� do své smrti.Historicitu tìchto dvou událostí v�ak øadanovodobých badatelù popírá a pova�uje jepouze za jakousi �zakladaèskou legendu�.2

R.1722 mìl Tolanda ve funkci pøedsta-veného ADO vystøídat William Stukeley(1687-1765), pùvodním povoláním lékaø.Faktem je, �e právì on pøedstavoval jednuz nejvýznamnìj�ích osobností nejstar�í ge-nerace neodruidismu: publikoval øadu po-nìkud fantaskních pojednání o starokelt-ském nábo�enství, své pøedstavy o nìm sesna�il harmonizovat s urèitými aspekty køes-�anské zvìsti, rozhodující mìrou se zaslou-�il o roz�íøení pøedstavy, �e megalitické pa-mátky zbudovali Keltové jako své chrámya na sklonku svého �ivota pøijal �druidské�jméno Chyndonax (známé z jednoho antic-kého galského nápisu).

Pøedstaveným øádu se mìl pozdìji(v letech 1799-1827) stát i básník WilliamBlake (1757-1827), jeho� poezie je èastoprodchnuta romantickou vizí keltství. Pøes-né osudy tohoto spoleèenství v�ak nejsou- díky jeho ezoterní povaze - s jistotou zná-

my. Zdá se, �e do 20. st. pøe�ila pouze jedinájeho frakce èi následovnice, která se hono-sí svými koøeny sahajícími a� k pùvodnímuADO a �tolandovskou sukcesí arcidruidù�.Jedná se o tzv. �Britský kruh (øádu) univer-zálního svazku�, British Circle of the (Or-der of the) Universal Bond (BCUB) sesídlem v Londýnì. Od r.1976 stojí v jeho èeleChristopher Sullivan.

ADO tedy snad v jakémsi prodlou�eníexistuje a� dodnes. A i v souèasnosti si udr-�uje charakter tajného mystického spoleèen-ství, které se podle vlastních slov �sna�íkonkrétní formou prostøedkovat univerzálnímoudrost... Nejde ani o kult ani o vyznání,nýbr� o systém, jen� umo�òuje pøístup k filo-sofickým principùm, vìdì a nábo�enstvítìm, kdo je tou�í poznat.�

V ideovém navázání na ADO a po roz-tr�ce s BCUB zalo�il r.1964 Ross Nichols(1902-1975), který pøijal �duchovní� jménoNuinn (irsky �jasan�), v souèasné dobì asinejdynamiètìj�í neodruidské spoleèenstvív anglosaském svìtì. Jmenuje se �Øád bar-dù, ovatù a druidù�, Order of Bards, Ovatesand Druids (OBOD). Sídlem øádu je Lewesve Východním Sussexu. Svých zhruba tøi-cet lokálních bunìk nazývaných �háje�(Groves) má dnes ve dvaceti zemích po ce-lém svìtì a podle jeho vlastních údajù jev nich sdru�eno na 7 tis. èlenù. V jeho uèenírezonují - podobnì jako tomu bylo v pøípa-dì pùvodního ADO - prvky jak keltské, takkøes�anské provenience, co� umo�òuje vý-roky typu �Je�í� byl druid�, ap. Celkovýcharakter je v�ak urèen ji� obecnì novopo-hanskou spiritualitou (viz ní�e). Mezi cíliOBOD nadto figurují i takové polo�ky jako�Kampaò za osobní ekologickou zodpovìd-nost� èi �Program vysazování posvátnýchstromù�.

Narozdíl od ADO, který byl pøístupnýpouze mu�ùm, se v rámci OBOD prosadilurèitý feminizující posun: od poèátku OBODvýslovnì podtrhoval rovnoprávnost oboupohlaví v otázce iniciace do øádu. Nejvy�-�ím reprezentantem tohoto spoleèenství jenicménì stále mu�. V souèasnosti tuto funk-ci zastává psycholog Philip Carr-Gomm, au-tor øady materiálù propagujících OBOD(vèetnì placeného korespondenèního kur-zu, jeho� absolvování je od 80. let 20. st.první podmínkou k pøijetí za èlena) i po-jednání o neodruidismu obecnì3 . Pouze proèleny øádu - a nikoli k veøejné prezentaci -jsou urèeny mìsíèníky Touchstone (nejroz-�íøenìj�í), Serpentstar (v Austrálii a Oceá-nii) a Dryade (v Beneluxu).

11

z a h r a n i è í

Henry Hurle: �zednáøsko-rotariánská�vìtev neodruidismu28. listopadu 1781 zalo�il v King�s ArmsTavern v Londýnì majitel slu�nì prosperu-jícího tesaøství Henry Hurle spoleèenství,jemu� dal název jen nemnoho odli�ný odúdajné Tolandovy organizace: pojmenovalje jako �Starobylý øád druidù�, Ancient Or-der of Druids (AOD). Ten se stal nejroz-�íøenìj�í neodruidskou organizací, která mádnes své èleny prakticky po celém svìtì.Jeho pùvodní ideou bylo vytvoøit platfor-mu pro setkávání �neodruidsky� smý�le-jících �d�entlmenù� pøi kultivovaných de-batách o nábo�enství, poslechu hudbya recitování poezie. V popøedí èinnosti øádubyla a je vzájemná solidarita, a dokoncei charita (pøedev�ím v oblasti péèe o opu�-tìné dìti). Do èela øádu byla ustavena sed-mièlenná rada. Jeho vnitøní uspoøádání jedo znaèné míry podobné struktuøe zednáø-ských ló�í4 èi tzv. Rotary klubù. Podobnìi znaènou mírou obøadnictví oplývající cere-monie, které tento øád pøijal za své, svýmikoøeny vìt�inou tkví ve svobodném zed-náøství.

AOD èítá øadu ló�í nejen na Britskýchostrovech, nýbr� i na celém starém konti-nentì. Na jeho dceøinné ló�e v�ak narazímei v tak �nekeltských� konèinách jako jsoukupøíkladu Antilské ostrovy èi nìkteré stá-ty Ji�ní Ameriky. Jeho souèástí je i nìkolikvíceménì autonomních ló�í �enských. Nej-známìj�í buòkou tohoto spoleèenství se

v�ak bezesporu stala tzv. �Albionská ló�eStarobylého øádu druidù v Oxfordu�, Albi-on Lodge of the A.O.D. at Oxford. Jejímuvìhlasu pøispìlo pøedev�ím to, �e do ní bylv srpnu r.1908 pøijat samotný WinstonChurchill (1874-1965), pozdìj�í ministerskýpøedseda Velké Británie. Dnes má AOD po-dle vlastních statistik pøes tøi tisíce èlenù.Ústøedí øádu sídlí v britském Birminghamu.V rámci své publikaèní èinnosti vydáváAOD periodikum The Druid: The Newslet-ter of the Ancient Order of Druids.

Záhy po zalo�ení øádu v�ak v jehoøadách do�lo k záva�né roztr�ce. V r.1810toti� nìkteré ló�e do svého elitáøského kruhuvpustily pøívr�ence neodruidismu z ni��íchsociálních vrstev, ne� bylo do té doby zvy-kem. �okované ��pièky� AOD proto obra-tem vymyslely správní mechanismus, jaktomuto �ne�varu� zabránit a �neurozené�ze svých øad vylouèit. Vnitøní krize, v ní� sespoleèenství zákonitì ocitlo, vyústila r. 1833v zalo�ení tzv. �Sjednoceného starobyléhoøádu druidù�, United Ancient Order ofDruids (UAOD). Jeho vnitøní struktura zù-stala prakticky toto�ná jako v pøípadì ma-teøského AOD: tvoøí ji ló�e, které se kromìBritánie zformovaly jednak v kontinentálníEvropì (Francie, Nìmecko, �výcarsko)a Skandinávii (Dánsko, Norsko, �védsko)a v druhé øadì na území USA (nejvýznam-nìj�í ló�e pùsobí v Californii, New Jersey,Ohiu). Ústøedí øádu se nalézá v Bristolu.

R. 19085 byl podniknut pokus obì frakceznovu sblí�it. Tehdy se sice reprezentantiAOD a UAOD nedohodli na opìtovnémslouèení obou organizací v jednospoleèenství, nicménì pøistoupilik vytvoøení orgánu, který by poskytlspoleèné formální zastøe�ení obìmafrakcím, je� si i nadále chtìly podr�etsvou autonomii. Tak vznikla tzv.�Velká mezinárodní ló�e druidis-mu�, International Grand Lodge ofDruidism (IGLD) se sídlem v brit-ském Portsmouthu. Jejím zámìrem jekoordinovat èinnost tìch lokálníchló�í AOD a UAOD, které se stalyèleny tohoto orgánu6 . Ka�dé ètyøiroky IGLD svolává jakési valnéshromá�dìní.

Edward Williams:�obrozenecko-vlastenecká� vìtevTøetí koøen neodruidismu vdìèí zasvùj zrod vel�skému stavebnímudìlníku Edwardu Williamsovi (1747-1826). Ten sice nejprve tíhl k uni-táøství, nicménì pozdìji se nadchl

pro vel�skou lidovou zpìvnost, v ní� se do-mníval spatøovat ohlasy starokeltské bard-ské tradice. Èasem si dal i vel�ské jménoIolo Morgannwg. V den letního slunovratu,tj. 21. èervna r.1792 svolal snìm �bardù� -opìt na vrch Primrose Hill. Pro takovétoshromá�dìní se pøitom ve vel�tinì tradiènìu�ívalo oznaèení gorsedd. A tento termíndal zároveò jméno dal�ímu neodruidskému(èi v tomto pøípadì pøesnìji �neobard-skému�) spoleèenství, které se z tohoto set-kání zrodilo: �Gorsedd (tj. �snìm�) bardù Brit-ského ostrova�, Gorsedd Beirdd Fnys Pry-dain. Iolo Morgannwg se zaslou�il pøe-dev�ím o obnovu tradice ka�doroèních ná-rodních festivalù v podobì pìveckých slav-ností zvaných eisteddfodau. Ty byly nadá-le poøádány na rùzných místech ve Walesu.Nicménì k jeho obrozeneckým snahám seod samého poèátku pojily i nábo�ensképrvky: pro gorseddy vymyslel doprovod-né ceremonie a la druidique, pøi nich� selaborovalo s nejrùznìj�ími �rekvizitami�(meèi, rohy hojnosti, rozliènými standarta-mi, ap.) a nechal dokonce zbudovat obøadníkamenný kruh u Carmathenu. Jeho posmrt-nì publikované tzv. Iolo Manuscripts (1848)spolu s dílem Barddas (1862), které sepsaljeho pokraèovatel William Ab Ithel, pøed-stavují základní texty Gorseddu. Oba pra-meny vydával William Ab Ithel za opisypøedloh obsa�ených ve sbírce �barda�jménem Llewelyn Sion (patrnì fiktivní posta-va?) a datoval je do r.1560. Ký�ené originá-ly v�ak nebyly nikdy zpøístupnìny. Témìøs jistotou se jedná o jakési �apokryfy� èi

Druid na kresbì Williama Stukeleye.

Pøijímání Winstona Churchilla za èlena �Albionskéló�e Starobylého øádu druidù v Oxfordu� v létì r.1908v Blenheim Parku.

12

Obálka �Hlasu druidù�, èasopisu Rady brit-ských druidských øádù, zima 1994.V�echny ilustrace u tohoto èlánku jsou pøe-vzaty z knihy Mirandy Greenové �Exploringthe World of the Druids�, Thames and Hud-son Ltd., London 1997.

z a h r a n i è í

je�tì spí�e �literární padìlky� sepsané navícv ji� moderní vel�tinì. �ádné jejich star�ípøedlohy podle medievalistù neexistují. Je-jich obsah pak pøedstavuje smìsici køes�an-ských, unitáøských a domnìle �starokelt-ských� (ve skuteènosti v�ak vìt�inou folk-lórních) prvkù.

Gorsedd se pozdìji roz�íøil víceménì jendo tìch oblastí, kde �ily - podobnì jako veWalesu - keltským jazykem hovoøící mino-rity v nekeltofonní majoritní spoleènosti: dobritského Cornwallu a francouzské Breta-nì. I zde mu pøipravily �ivnou pùdu vlaste-necké nálady, spojené pøíle�itostnì s proti-britskými a protifrancouzskými postoji.

Gardnerovská inspirace:�novopohanská� vìtev neodruidismuAèkoli Geralda Brosseau Gardnera (1884 -1964) nelze pøiøadit k neodruidismu ve vlast-ním slova smyslu, pøesto sehrál pro jehovývoj v druhé polovinì 20. st. klíèovou úlo-hu. Tento iniciátor novodobého èarodìjnic-kého hnutí, resp. neopaganismu (tzv. Wic-ca) toti� po urèitou dobu stál pod vlivemnauk vel�ského Gorseddu. Kromì zdùraz-òování �druidských� magických rituálùa spekulací o starokeltské víøe v metem-psychózu ve své novopohanské v�ehochu-ti pový�il na ztìlesnìní mu�ského principubo�ství právì archaického galského bohazásvìtí Cernunna.7 Odkaz jeho uèení pak

drtivou vìt�inu pozdìj�ích neodruidù ne-nechal chladnou, i kdy� zároveò èerpali pøi-rozenì i z dìdictví onìch tøí dnes ji� �klasic-kých� proudù vzniklých v 18. st. (Gard-nerovým blízkým pøítelem byl mj. i Ross Ni-chols - zakladatel OBOD; viz vý�e.) Zvlá�tìv posledním ètvrtstoletí vyrostlo Gardne-rem inspirovaných spoleèenství a øádù mezineodruidy jako hub po de�ti. Sledovat je-jich pøíbuznost a pøesnou genezi v�ak mno-hdy není snadné.

Nejdùle�itìj�í neodruidská spoleèenstvíve Velké Británii, která stojí mimo rámec vý�ezmiòovaných vìtví, dnes zastøe�uje tzv.�Rada britských druidských øádù�, Coun-cil of British Druid Orders (COBDO).Zalo�ena byla r.1989. Narozdíl od IGLD (vizvý�e) se jedná o orgán, který nedisponuje�ádnou výkonnou mocí. Jeho zámìrem jepouze poskytovat platformu pro dialog mezijednotlivými skupinami ostrovních neo-druidù8 . Trimestrálnì COBDO publikujeèasopis The Druids� Voice: Magazine ofContemporary Druidry. Èlenská spoleèen-ství, resp. jejich reprezentanti se pak schá-zejí v den letního slunovratu ke spoleènébohoslu�ebné oslavì tohoto neodruid-ského svátku. V souèasnosti COBDO sdru-�uje necelou dvacítku rùzných �øádù�.

Mezi nejvýznamnìj�í a �nejwiccan�tìj�í�z nich patøí kupøíkladu �Druidský klan (bo-hynì) Dany� (Druid Clan of Dana), �Glas-tonburský øád druidù� (Glastonbury Orderof Druids), �Øád ostrovních druidù� (Insu-lar Order of Druids), �Øád druidù Beren-garia� (Berengaria Order of Druids), �Brit-ský øád svobodných druidù� (British Or-der of Free Druids), atd.

Zvlá�tní pozornost si pak mezi èlenskýmiskupinami COBDO zasluhuje tzv. �Dru�inavìrných váleèníkù (krále) Artu�e�, LoyalArthurian Warband. Podle vlastních slovse v ní shroma�ïují �èarodìjové�, �èaro-dìjnice� a �váleèníci�. Neofytové pøísahajípøi meèi Excaliburu, �e budou dodr�ovatprincipy �pravdy, cti a spravedlnosti�. Jejíprotagonisté jsou hlavními poøadateli kam-panì za obnovení volného pøístupu veøej-nosti na v�echna �keltská� posvátná místav Británii: za�alovali mj. britskou vládu u Ev-ropské komise pro lidská práva za to, �ev 90. letech minulého století rozhodla zaká-zat neodruidùm vstup do areálu Stonehengebìhem jejich svátkù. Podobnì se anga�ujíi v oblasti ochrany �ivotního prostøedí: pro-testují proti výstavbì nových silnic, kácenístromù, vyu�ívání jaderné energie, atd. Hla-vou tohoto spoleèenství je neodruid, kterýse pova�uje za reinkarnaci krále Artu�e (ve

skuteènosti mytické postavy!) a tituluje sejako �Král Artu� Uther Pendragon�.9

Z mnoha dal�ích øádù, které nespolu-pracují v rámci COBDO, zmíníme na závìrpouze jediný. V den podzimní rovnoden-nosti, tj. 23. záøí r.1993 vzniklo pøi megali-tických památkách nedaleko britského Ave-bury v hrabství Wiltshire - v jen lehké ná-vaznosti na tradice pùvodního vel�skéhoGorseddu - hnutí oznaèované jako �Gorseddbardù mìsta Avebury�, Gorsedd Bards ofCaer Abiri. Jedná se o spoleèenství usi-lující pøedev�ím o obnovu bardské tradice.Neofytùm je bìhem iniciaèního rituálupøedáván bardský awen, tj. �inspirace� èi�duch� (vel�sky). Nicménì zároveò se ten-to novodobý Gorsedd sna�í být otevøenýnejen èlenùm v�ech ostatních neodruid-ských �øádù�, nýbr� i stoupencùm nejrùz-nìj�ích odno�í wiccanské tradice, neo�ama-nùm èi køes�anùm. A to pod jedinou pod-mínkou: ka�dý novì pøíchozí musí být�upøímného srdce�. Toto spoleèenství tedypøedstavuje jakýsi pokus o ��itou ekuménu�èi �ekuménu zdola�, jejím� cílem není úsilío formální sjednocení odli�ných skupin anivytvoøení nìjaké diskusní platformy - jakotomu je v pøípadì COBDO - nýbr� snahaspojit rùzné neodruidské a dal�í skupiny narovinì spoleènì praktikované spirituality -pøedev�ím pøi obøadech konaných u pøíle-�itosti nejdùle�itìj�ích neodruidských svát-kù.10 n

Poznámky1 V materiálech nejrùznìj�ích neodruidských skupin se

kupøíkladu traduje �informace� o tajném spoleèenstvízvaném �Oxfordský háj hory Haemus�, které prý zalo�ilbard Philip Brydodd ji� r.1245 a na jeho� základech mìlr.1670 vyrùst tzv. �Háj hory Haemus�, údajnì stvoøenýanglickým antikváøem a jedním z prvních �keltomanù�Johnem Aubreyem (1626-1697). Historicitu ani jedno-ho z tìchto �tajných spoleèenství� v�ak nelze proká-zat.

2 Mj. u� proto, �e v Tolandovì posmrtnì vydaném a ne-dokonèeném spisu History of the Druids, z r.1726, jsoudruidové vylíèeni jako teokratiètí tyrani, co� by bylou �zakladatele� moderního neodruidismu pøinejmen-�ím udivující.

3 Viz napø. The Druid Tradition, Shaftsbury 1991; TheDruid Renaissance, London 1996.

4 Velká zednáøská ló�e v Británii byla zalo�ena v èervnu1717.

5 Podle nìkterých pramenù teprve r.1913.6 Individuální èlenství tedy IGLD pøirozenì neumo�òuje.7 Paralelnì k nìmu hovoøil jako o nejvy��ím projevu

�enského aspektu posvátných sil o tzv. Bílé bohyni.8 Srv. funkci Ekumenické rady církví v køes�anském pro-

storu.9 Pendragon je archaické oznaèení støedovìkých kní�at

ve Walesu a Anglii.10 Srv. ideu køes�anského spoleèenství ve francouzském

Taizé.

Dalibor Antalík, Dr. (*1966) je odborným asistentemÚstavu filosofie a religionistiky Filosofické fakulty Uni-versity Karlovy v Praze.

13

SOUÈASNÉNOVOPOHANSTVÍ

Odklon od monoteismu jako nábo�enský i kulturní fenomén

Ivan O. �tampach

Programové návraty lidí z køes�anské kulturní oblasti k mimokøes�anským a pøed-køes�anským nábo�enstvím nejsou novým jevem. Pøesto je o tomto hnutí v dostupnéliteratuøe málo informací.1 Zatímní nedostatek aktuálních a dobøe èlenìných infor-mací nás vede k tomu, abychom si nejprve ujasnili pojmy kolem novopohanstvía pak vìnovali pozornost smìrùm a skupinám, které mù�eme odùvodnìnì poklá-dat za novopohanské.

SOUÈASNÉNOVOPOHANSTVÍ

t é m a

Jde o smìry pøitahující nemalou èást sou-èasné, zejména mlad�í èeské populace. Za-tímco dosud vìt�inové køes�anské smìryrapidnì ztrácejí pøívr�ence, men�í a alterna-tivní skupiny vèetnì novopohanských pro-sperují. To je také dùvodem, proè tomutospirituálnímu proudu souèasnosti novìvìnovat pozornost.

Co je pohan a novopohan?Sám výraz �pohan� je latinského pùvodu.Zaèalo se ho u�ívat v Øímské øí�i pro oby-vatele (mimo �idy), kteøí se zejména pooficiálním uznání køes�anství roku 313 ne-stali køes�any. Nové nábo�enství se ujalonejprve ve mìstech, zatímco venkovskéobyvatelstvo (paganus latinsky venkovan,odtud èeské slovo pohan) se je�tì po jis-tou dobu dr�elo tradièních kultù.

Výraz �pohan� nacházíme v èeskýchpøekladech Bible. V pùvodním øeckém textuNového zákona tomu odpovídají výrazyethnos (národ), ethnikos (pøíslu�ník náro-da). V tradièním latinském pøekladu najde-me výrazy gens (národ), a polatin�tìnýøecký výraz ethnicus. V tom Nový zákonnavazuje na starozákonní rozli�ení Bo�íholidu a národù. (Ekumenický pøeklad z ne-pochopitelných dùvodù pou�ívá zcela ne-vhodného novotvaru �pronárody�.)

Do�lo tedy k významovému posunu:z národù odli�ných od Izraelcù a pak odkøes�anù (kteøí se chápali jako svého druhu�národ�) se pak stali zatemnìlí vesnièanénevzdìlanci, kterým chybí nále�ité nábo-�enské vzdìlání. Hodnotící náboj se v èes-kém prostøedí je�tì posílil náhodnou okol-ností, �e slovo pohan je zvukovì blízkéslovùm jako pohana, pohanit. Bohemisté byposoudili, nesehrála-li tato podobnost svouroli ji� pøi volbì poèe�tìného tvaru �pohan�.

Historické návraty k pohanstvíMohlo by se zdát, �e v køes�anských zemíchje pohanství vìcí dávno minulou. V Øímskéøí�i a v nástupnické Byzanci mìla oficiálníchristianizace být dokonèena uzavøenímplatónské akademie v Athénách císaøemJustiniánem I. Germánské a slovanské náro-dy mìly definitivnì pøijmout køes�anstvív raném støedovìku, v èeských zemíchv 10., mo�ná 11. století.

Pøi bli��ím prozkoumání historickýchfaktù v�ak dojdeme k tomu, �e soubì�nìs vítìzným køes�anstvím se v kultuøe pro-jevují i pùvodní nábo�enství. Køes�anstvísamo pøiznanì èi nepøiznanì pracovalos pohanskou látkou zvlá�tì pøi utváøení svéteologie a liturgie. Pro nìkteré vzdìlance,jak se zdá, bylo toto dìdictví mimoøádnìdùle�ité a køes�anství bylo jen povinnýmnátìrem. Mù�eme k nim poèítat Boethia,Dionysia Pseudoareopagitu, Jana ScotaEriugenu, Abélarda a nìkteré mystiky?

Mezi prostým obyvatelstvem �ila tatotradice v pohádkách a jiných projevechlidové slovesnosti, ve zvycích a zøejmì takév lidovém èarodìjnictví. Za pøíznivých pod-mínek pøedkøes�anské motivy o�ívají a vy-stupují na povrch. Tak byla ve Florenciir. 1459 (tedy po 930 letech) pod vlivem by-zantského intelektuála Geórgie Gemista Plé-thona obnovena Platónská akademie. V jíblízkých intelektuálních kruzích pøicházíantická kultura vèetnì nábo�enství ke slo-vu s novou silou. Tento kulturní pohyb sesnad právì v tomto smyslu nazývá renesan-cí, tedy znovuzrozením. Od tìch dob a� dosouèasnosti pùsobí v západní kultuøe osla-bené køes�anství a obrozené pohanství ve-dle sebe, soupeøí a prolínají se.

Na postmoderní kulturní scénì je vícedìdicù renesanèního vzkøí�ení pøedkøes�an-ské tradice. Mù�eme k nim øadit hermetis-

mus v u��ím smys-lu, jeho vedlej�ívìtve èi souputní-ky, astrologii, al-chymii a magii.Nìco z tìchto podnìtù najdeme také v køes-�anské theosofii a v rosikruciánském a zed-náøském hnutí.

O novopohanství mù�eme mluvit u tìchsmìrù, které se výslovnì vracejí ke starýmkultùm. Patøí k nim pokusy explicite obno-vit antická nábo�enství a nábo�enství pøed-kù dne�ních evropských národù, tedy tradi-ce keltské, germánské a baltoslovanské.Nemù�eme v�ak vynechat ani pokusy vra-cet se je�tì hloubìji do minulosti, k archai-ckému vìdomí, k �amanismu a ke kultubo�ské Matky s koøeny a� kdesi v neolitu.

Obnova archaických nábo�enstvíevropských národù

Germánské novopohanstvíJi� v posledních desetiletích 19. století seodehrál pokus vzkøísit na �ir�ím okultnímpozadí prvky pùvodního germánskéhonábo�enství a postavit je do slu�eb nìmec-kého nacionálního obrození. Na my�lenkyokultisty Edwarda Bulwera-Lyttona o bu-doucí nadlidské rase navázala r. 1887Spoleènost Vrilu. Pozdìji, r. 1918, se k tìmtosnahám pøipojila Spoleènost Thule. Tvrdíváse, �e èleny tohoto okultního øádu byliAdolf Hitler, Rudolf Hess, Heinrich Himmler,Hermann Göring a Alfred Rosenberg. Tytodvì spoleènosti zamìøené na praktickou ob-novu germánského novopohanství pakspojili síly v nacistickém institutu pod ná-zvem Nìmecké dìdictví pøedkù (Ahnen-erbe), jeho� úkolem bylo zkoumání germán-ské mytologie a historie. Nìmecké novopo-hanství se, jak je známo, neprosadilo maso-vì. Bylo mo�ná jakýmsi skupinovým eso-

Zakonèení hole.Novgorod, 12. st. -Pøevzato z knihyZdeòka Váni �Svìtslovanských bohùa démonù�, Pano-rama, Praha 1990.

14

t é m a

terismem pøíslu�níkù SS. Co se týèe pùso-bení na masy, vsadil nacistický re�im spí�ena ochotné spolupracovníky z køes�an-ských církví.

Dnes germánské nábo�enské tradice �ijípøedev�ím v podobì ódinismu. Uctívajívedle Ódina (zvaného té� Wotan neboWoden) dal�í germánské bohy, Thora,Freyu, Lokiho, Baldera a komunikují s rùz-nými dal�ími bytostmi. Pìstují germánskéèi nordické ctnosti odvahy, rodové sou-dr�nosti, pracovitosti. Pùsobí v Nìmecku,ve skandinávských zemích, zejména v Nor-sku a také v USA.

Nejde o velké organizace, spí�e o ne-formální sí� malých skupin (�pøíbuzenstev�a �krbù�). Nepokládají se ale za pokraèo-vatele nacistických neopohanských smìrù.V této souvislosti je ov�em zajímavá ruskáspirituálnì i politicky ladìná spoleènostArctogaia, její� autoritou kromì konzerva-tivního a nacionálního pravoslaví a kromìklasického hermetismu (zejména Julius Evolaa René Guénon) je také Hermann Wirth, zna-lec germánské èi nordické mytologie a jed-na z autorit zmiòovaných nìmeckých hnutía ústavu Ahnenerbe.

Keltský revival

Zájemci neuspokojení zavedenými vyznání-mi obracejí pozornost také ke keltskému

dìdictví. Pùvodní nábo�enstvítìchto etnik je pomìrnì dobøedolo�eno pøedkøes�anskými øím-skými autory a ranými køes�anytéto oblasti. Keltské køes�anstvínièilo nábo�enskou tradici, na ní�navazovalo, s men�í vehemencíne� u Germánù a Slovanù. Grálovéa artu�ovské legendy vyprávìnéa zapisované ve støedovìku za-chovávají v køes�anském odìníèetné pùvodní keltské prvky.

Pozornost dne�ních zájemcùpøedev�ím v anglicky mluvícímsvìtì se zamìøuje na druidy, tedykeltské mudrce a knìze. V no-vovìku se objevilo nìkolik druid-ských øádù, které se sna�ily ucho-vat poslední zbytky keltskéhofolklóru. Nìkteré jsou spí�e kul-turními nebo dobroèinnými spol-ky, jiné pìstují rituál a sna�í seo jakousi duchovní praxi. Barrettcituje z vyznání jednoho z nich mj.:�� Vìøíme, �e pøíroda je vtìlenímBohù. Vìøíme, �e v�echen �ivot jeposvátný a nemìlo by se mu ubli-�ovat. � Vìøíme, �e na�im cílem je

získávat moudrost zku�enostmi. �� (s. 289- 290)

Blízko keltského novopohanství je èaro-dìjnické hnutí Wicca. Jeho náplní je uctíváníMatky zemì, napø. pod jménem keltské bo-hynì Ceridwen jako symbolu pøírody a je-jích sil. Významnou organizací tohoto smìrus pùvodem v USA je Cymry wicca uznáva-jící vedle tradièní Bohynì je�tì RohatéhoBoha (odpovídajícího keltskému Cernun-novi) a Dítì Svìtla. Základními uskupenímiwiccanského smìru odvozeného od pùso-bení Geralda Brosseau Gardnera (1884 -1964), je coven v èele s veleknì�kou a vele-knìzem. Rovnì� hlavní bo�stva jsou taktopolarizována.

U nás pùsobící Bratrstvo Keltù se opíráo rytmus keltských svátkù. Jeho veøejnostidostupné aktivity ale mají spí�e kulturní cha-rakter (koncerty, besedy, pøedná�ky, prezen-tace knih, výlety). Aspoò nìkteøí z nich vy-cházejí z pøedpokladu, �e jsme sice v minu-losti pøijali slovanský jazyk, ale na�imi pøed-ky byli Kelti. Hledají tedy keltské koøenyna�í kultury.

Baltoslovanské nábo�enství té� o�ívá

Pùvodní nábo�enství slovanských (a balt-ských) národù je �patnì dolo�eno. Jek dispozici málo spolehlivých soudobýchzpráv. Jeho rekonstrukce je proto nesnad-

ná. Na historické informace musela navázatbohatá obrazotvornost.

V dubnu 2001 vzniklo obèanské sdru-�ení Rodná víra se sídlem v Praze, které sioficiálnì klade cíle kulturní, historickéa morální. Náplní setkání za úèasti dal�íchpøíznivcù bývají ale i rekonstrukce slovan-ských obøadù, oslava zimního slunovratu,uctìní Jarovíta a pálení Morany, jako� i po-støi�iny chápané jako vítání dìtí do �ivota.Má tedy jisté nábo�enské aspekty. Udr�ujekontakty s podobnými skupinami vznikající-mi v jiných slovanských zemích, se Slovìn-ským kruhem v Srbsku, s polským hnutímOdala a s tamní Nábo�enskou spoleènostíSlovanského nábo�enství s rozpracovanounaukou a bohatou aktivitou na obranu právmimokøes�anských nábo�enství v Polsku.

Na Slovensku té� vznikají sdru�ení jakoPerunov kruh nebo dynamické obèanskésdru�ení Priestor, které kromì slovanskéjednoty Domudra zamìøené spí�e na du-chovní cíle rozvíjí té� alternativní politickéa ekonomické aktivity. Oporou v�ech tìch-to aktivit mohou být slovanské nábo�enskékomunity v Rusku sdru�ené pod názvemDom Svaroga; bohaté aktivity vyvíjí takésdru�ení Ko¾ada Vjatièej, Perunovo nasle-dije a Rodolujbie, na nì� se (mezi jinými)odkazuje na internetových stránkách Rod-né víry.

Antická nábo�enství dnes

Antická nábo�enství (egyptské, øecké, øím-ské, pøípadné té� perské) se li�í od dosudprobraných tím, �e jsou velmi dobøe doku-mentována. Víme mnoho o jejich mýtech,naukách, obøadech, knì�stvu a o osobnímpro�ívání. Ji� zmínìná renesanèní snahao o�ivení umrtvených tradic vplynula doduchovních uskupení rùzného zamìøení.Èasto jde o køes�anský základ pouze do-plnìný jistými aspekty antických mystérií,gnosticismu, hermetismu nebo alchymie,které pro tradièní køes�anské církve nejsoupøijatelné. Pøedstaviteli takto upravenéhokøes�anství mohou pro nás být Jakub Boe-hme, Johann Georg Gichtel, Johann Valen-tin Andreae, Louis Claude de St. Martin,Franz von Baader, Johann Wolfgang Goethea Rudolf Steiner.

Nìkteré smìry se v�ak výslovnì vracejík antickému pøedkøes�anskému nábo�en-ství. Zde nám je mù�e reprezentovat OrdoTempli Orientis (Øád východního chrámu)a jeho nábo�enský projev pod názvem Gnos-tická katolická církev. V jejich �gnostickém�i� se vzývají mimo jiné egyptská bo�stvaNuit, Tahuti, ale i jiné síly èi bytosti jako

Severský bùh Thor se svým typickým kladivem, zva-ným Mjölnir, v boji s Midgardem, stra�livým vodnímhadem. Boji pøihlí�í obr Hymir. Ke koneènému pøemo�eníMidgarda dojde a� pøi ragnaröku, dni koneèné zkázy. -Pøevzato z knihy Elizabeth Hallamové �Bohové a bo-hynì�, Kni�ní klub a Balios, Praha 1998.

15

t é m a

Slunce, a té� Chaos, Babalon èi Bafomet.I kdy� se O.T.O obvykle øadí do jiných sou-vislostí, mìl by být pøipomenut i zde jakodal�í varianta explicite novopohanskýchsmìrù souèasné spirituality.

Sociální a kulturní pozadí novopohanstvíNovopohanský aspekt souèasné postmo-derní kultury se neprojevuje pouze v ma-lých, relativnì uzavøených skupinkách nad-�encù pro obnovu starobylých kultù. Pro-mítá se do celkových kulturních tendencí.Souèasná západní civilizace ji� není jakocelek tak jednoznaènì køes�anská, jak se do-nedávna zdálo. Køes�anství (spolu s juda-ismem) sice je�tì stále tvoøí její nábo�enskýzáklad, a v nìkterých zemích (USA, Polsko,Irsko, Portugalsko, �panìlsko, Itálie) i vý-raznou vìt�inu. Prosazují se ale také tenden-ce, které bychom mohli nazvat romantickýmarchaismem a kulturním polyteismem.

Romantický archaismus

Prùmyslová a pozdìji komputerizovaná spo-leènost, virtuální svìt vytváøený v�emoc-nými médii, náhra�kový svìt odlouèený odpøírody, tyto aspekty moderní a postmoder-ní civilizace mnoho lidí drá�dí. Nemají chu�se na nìèem takovém podílet. Zdá se jim, �edo�lo ke znásilnìní pøírody a k odvratu odní. Jejich programem je návrat k pøírodìa k nejstar�ím vrstvám tradice. Koøeny tétosociální a kulturní deviace vidí v modernímracionálním my�lení. Proto se hodlají vra-cet k archaické kultuøe, k mýtùm, k magic-kému vìdomí a také do mateøského lùnapøírody.

Zdá se, �e vùbec nejvlivnìj�ím fenomé-nem této spirituality orientované na pøírod-ní síly v èlovìku a kolem nìj je soubor spisùCarlose Castanedy, jejich� hlavní postavouje �aman z indiánského kmene Yaqui zvanýv knize Don Juan Matus. Autor popisuje,jak je postupnì zasvìcován do odvá�néduchovní cesty smìøující k vnitønímu osvo-bození. Náplní této cesty je výuka jemnéhoa pøesného vnímání, práce s vlastní vnitønísilou, ale také se strachem, s bolestí a rùz-nými podobami utrpení prostøednictvímsetkávání se skrytými silami pøírody. Dru-hotná literatura tyto pøíbìhy svým zpùso-bem komentuje (u nás napø. autor pí�ící podpseudonymem Gato) nebo je pøevádí do me-todicky zpracovaného souboru jakýchsiduchovních cvièení (Victor Sanchez).

Duchovní, ba a� pøírodnì nábo�ensképrojevy, odvrat od západních civilizaèníchhodnot, ba nìkdy i rezignace na anga�ova-nost a tvorbu - to se nevyskytuje zdaleka

jen ve wiccanských covenech, keltských èislovanských rituálních krou�cích. V podobìjemných náznakù a hravých nápodob seprojevují i v �iroce pøijímané ekologickémentalitì. Protagonisty nebo aspoò pomoc-níky novopohanské mentality souèasnostijsou vlastnì v�ichni, kdo moderní nesrovna-losti øe�í návratem spí�e ne� odvá�nýmireformami, které by civilizaci pomohlypohnout o krok dál smìrem za modernu.

Kulturní �polyteismus�

Tradièní pohanství nelze ztoto�òovat s po-lyteismem. Muslimové jsou strohými a pøís-nými monoteisty, v nábo�enstvích indic-kého a èínského pùvodu jsou pøinejmen-�ím monoteistické tendence. I pøedkøes�an-ská nábo�enství Západu v pozdní anticesmìøovala k jednomu Bohu.

Pøesto ale mù�eme po staletích judeo-køes�anského monoteizmu mluvit v na�emeuro-atlantickém kulturním okruhu o �smrtijediného Boha� a �znovuzrození bohù�. Takcharakterizuje na�i dobu David L. Miller. Mána mysli roz�íøenou nábo�enskou lhostej-nost, ateizmus a nenábo�enský výklad køes-�anství (J. A. T. Robinson, Dietrich Bon-hoeffer, Harvey Cox, u nás Otakar A. Fun-da).

Po kulturní �smrti Boha� se podle nì-kterých vykladaèù probudili bohové, a tonejen v krou�cích, které se obecnì kulturnìnebo i nábo�ensky vìnují obnoveným poly-teistickým kultùm, ale nepøímo i v západníkultuøe v celku. Geisler ve svém èlánku pøi-pomíná, �e pro znaènou èást lidí ji� neplatíúvaha �jeden Bùh - jedna pravda�, dokonceu� ani ne �jediná vìdecká pravda�.

Spoleènost se stala multikulturní.D. L. Miller vidí polyteismus u� v tom, �e�� existují rùzné hodnoty, rùzné vzorce or-ganizace spoleènosti a principy, jimi� seèlovìk øídí v politickém �ivotì.� Vedle to-hoto sociologického �polyteismu� se i dofilosofie vlomil relativismus, podle nìj� sou-bì�nì platí rùzné, ba protichùdné výkladyjedné a té�e skuteènosti. A za tím právìmù�eme vidìt ne v�dy vìdomý a ne v�dypøiznaný nábo�enský základ. Na�e zku�e-nost spoleèenských intelektuálních a psy-chologických �svìtù� je v hloubce nábo-�enská. Jinými slovy politický a kulturnímnohost je vnìj�ím projevem hlubokéhofundamentálního, vlastnì nábo�enskéhozákladu.

ZávìrVýklad postmoderní plurality jako novopo-hanství se zdá být pøehnaný. My v�ichni

pluralisticky smý�lející souèasníci asi hnednejsme (novo)pohany. Pluralita vytvoøenáv prostoru pùvodnì køes�anské spoleènostije ale vysvìtlením pøekvapivé popularitypolyteistických kultù. Hluboká krize souèas-né spoleènosti a absence spoleènì pøijí-maného programu reformy a obnovy se pro-jevují útìkem od odpovìdnosti. Docházík regresi pøed civilizaci a k radikálnímu ne-akènímu pluralismu v kultuøe, nìkdy i v ná-bo�enství. Dialog mezi rùznými smìry po-mù�e znovu objevit étos veøejného i soukro-mého �ivota. Pokud jsou k tomu novopo-hanské smìry ochotny, jsou k takové roz-pravì zvány. n

Poznámka1 Encyklopedie nábo�enství (1997) definuje novopohan-

ství jako postavení lidí s køes�anským pùvodem, kteøív�ak vedou �ivot bez vztahu k církvi. Novopohané setam ztoto�òují s tzv. vzdálenými køes�any. Tento rozsáh-lý spis od presti�ních autorù z nìmecké jazykové oblastitedy zcela pøehlí�í rozsáhlé hnutí, které se samo vyme-zuje jako novopohanské. U� dvakrát vydaný Slovníknábo�enství (Eliade, Culianu, 1993, 2001) se jím neza-bývá, stejnì jako populární Kniha o nábo�enstvích(1993). Na dvou stránkách (s. 98-100) o nìm referujeDu�an Lu�ný v knize Nová nábo�enská hnutí (1997).Pouze David L. Barrett vìnuje ve své knize Sekty kulty,alternativní nábo�enství (originál 1966, èeský pøeklad1998) novopohanským hnutím 32 stran (273 � 305) s tím,�e k nim ov�em øadí pomìrnì �iroký okruh smìrùa skupin vèetnì krátké zmínky o tehdy novém smìruNew Age a o �amanismu, které se dnes pokládají spí�eza samostatné okruhy. V jiných kapitolách se vìnujehnutím køes�anského pùvodu, hnutím s východnímizdroji a hnutím, je� oznaèuje za ezoterická a pøipomíná,�e mezi tìmito okruhy jsou spojnice a pøesahy.

LiteraturaArctogaia on line http://www.arctogaia.com, poslední ak-

tualizace po 23.1.2002Barrett David L.: Sekty, kulty, alternativní nábo�enství, Ivo

�elezný, Praha 1998Castaneda Carlos: Uèení dona Juana, Volvox Globator, 1994Dodds Eric Robertson: Pohané a køes�ané ve vìku úzkosti,

Rezek, Praha 1997Funda Otakar A.: Víra bez nábo�enství, Prvokruh, Praha 1994Geisler Norman L.: Neopaganism, Feminism, and the New

Polytheism on linehttp://www.iclnet.org/pub/resources/text/cri/cri-jrnl/web/

crj0143a.html (aktualizace neuvedena)Hrabal F. R. (ed.): Lexikon nábo�enských hnutí, sekt a duchov-

ních spoleèností, CAD Press, Bratislava 1998kol.: Encyklopedie nábo�enství, Karmelitánské nakladatel-

ství, Kostelní Vydøí 1997Lu�ný Du�an: Nová nábo�enská hnutí, Masarykova univer-

zita, Brno 1997Miller David L.: The New Polytheism. Rebirth of the Gods

and Godesses, New York, Harper and Row, 1974Ordo Templi Orientis. Ecclesia Gnostica Catholica on line

http://www.otohq.org/oto/egc.html, aktualizace 26. 2.2002

Rodná víra on line http://www.volny.cz/rodna-vira (aktuali-zace neuvedena)

Versluis Arthur: Wisdom´s Childerns. A Christian EsotericTradition, State University of New York Press, Albany1999

Watts: Alan W.: Pøíroda, mu�, �ena. Filosofie spontaneity,Votobia, Olomouc (?) 1997

Doc. ThDr. Ivan O. �tampach (*1946) je vedoucím ka-tedry religionistiky a filosofie na Fakultì humanitníchstudií Univerzity Pardubice.

16

NÁBO�ENSTVÍ KELTÙPØED CHRISTIANIZACÍ

Co opravdu víme o nábo�enství Keltù

Dalibor AntalíkHistorický pùvod Keltù je pøirozenì opøeden øadou záhad. S jistotou se dá o existenci tohoto etnikahovoøit zhruba od 5. st. pø. Kr. Tehdy se objevují první písemné zprávy o tom, �e se v prostorustøední a západní Evropy pohybují keltské kmeny. Nejvìt�ího rozmachu dosáhlo keltské panství ve4. a 3. st. pø. Kr., kdy se rozprostíralo od Gibraltaru na západì a� po Malou Asii na východì a odevropského pobøe�í Støedozemního moøe na jihu a� po Irsko a Skotsko na severu.

NÁBO�ENSTVÍ KELTÙPØED CHRISTIANIZACÍ

Reliéf z øímské doby zachycující snad bohaLuga se dvìma havrany, jeho emblémovýmizvíøaty (Moux, département Côte-d�Or,Francie).

t é m a

Svých územních ziskù v�ak Keltové ne-dokázali trvaleji politicky vyu�ít. V následu-jích dobách zaèali postupnì podléhat jed-nak expanzi øímské øí�e od jihu, v druhé øadìvpádùm Germánù ze severovýchodu. V prv-ních staletích n. l. pøe�ívaly zbytky auten-tické keltské kultury ji� jen v Øímany ovlá-dané Galii a Británii a nikdy neromani-zovaném Irsku. Na tato území v�ak zaèalozáhy pronikat køes�anství, které zásadnìpromìnilo tváønost i takovýchto pozùstatkùa zároveò pøineslo neodvratný zánik pù-vodnímu keltskému nábo�enství. Mnohdyse uvádí, �e právì ono je zahaleno nimbemurèité záhadnosti, tajemné moudrosti èi na-opak barbarské krutosti. Nicménì z pohledustøízlivého historického bádání nebylo kelt-ské nábo�enství o nic záhadnìj�í, duchov-nìj�í ani drsnìj�í ne� jakákoli jiná nábo�en-ská kultura evropského starovìku, její� pøi-bli�nou podobu je tøeba opatrnì rekonstruo-

vat z neúplné mozaiky informací, které mámednes k dispozici.

Prameny a jejich interpretaceKe studiu keltského nábo�enství slou�í kro-mì archeologických nálezù pøedev�ím pra-meny písemné povahy. Keltové v�ak posobì nezanechali jakékoli posvátné (nato�pak kanonické) texty. Svoji nábo�enskoutradici pøedávali a� do christianizace patrnìjen ústnì. Pøesto o ní lze urèité údaje èerpathned z nìkolika zdrojù.

V první øadì se jedná o jakési zprávy�zvnìj�ku� od starovìkých a støedovìkýchautorù, jejich� pohled na Kelty byl ov�emmnohdy ideologicky zabarven: antiètí pisa-telé je rádi vykreslovali jako �barbary�,køes�an�tí pak jako �pohany�. Jejich nábo-�enské reálie pøitom ustaviènì pomìøovalis nábo�enskou kulturou, která byla vlastníjim a jejich ètenáøskému okruhu. Nejslav-nìj�ím pøíkladem jsou v tomto ohledu beze-sporu Ceasarovy Zápisky o válce galské.

Dále jde o starovìký epigrafický mate-riál zaznamenaný ji� samotnými Kelty po-mocí øecké, latinské èi dokonce etruskéabecedy, a to v latinì, øeètinì èi nìkterémz keltských jazykù. Z 6.-7. st. po Kr. pakpocházejí irské nápisy v písmu zvaném�ogam�, které je autenticky keltského pù-vodu. Ve v�ech pøípadech se v�ak jednápouze o pøíle�itostné záznamy na náhrob-ních kamenech, stélách èi drobných pøed-mìtech a tabulkách. Jejich nevelký rozsaha zkratkovitost potom zapøièiòují to, �e in-formace vztahující se k nábo�enství bývajívytr�eny z celkového kontextu.

Nejdùle�itìj�ím zdrojem informací protozùstávají nìkteré støedovìké irské a vel�skérukopisy z 12.-14. st., které podávají asi nej-ucelenìj�í obraz pùvodního keltského nábo-�enství. Byly v�ak sepsány a� s relativnìdlouhým odstupem po christianizaci: jako

urèité �staro�itnosti� je zachytili nade v�ípochybnost ji� køes�an�tí pisatelé, kteøí døí-vìj�í �pohanské� látky v mnohém redakènìupravili. Proto jejich vìrohodnost a smìro-datnost nìkteøí badatelé podceòují, jiní na-opak silnì pøeceòují. Relevantní irské pra-meny rozdìlují novodobí literární histori-kové na ètyøi velké cykly:� mytologický (mýty o �pohanských� bo-zích);� ulsterský (star�í vrstva heroických tra-dic o Cúchulainnovi);� fi(o)nnovský (mlad�í vrstva hrdinskýchlátek o Fi[o]nnovi a jeho synu Oisínovi);� (pseudo)historický (anály o nejstar�íchirských �dìjinách� obsahující øadu legen-dárních a mytických prvkù).

Soudobé písemnosti vel�ské se ji� vícene�li mýtùm podobají rytíøským romancím.Mezi nejdùle�itìj�í z nich patøí tzv. �Ètyøi vìt-ve Mabinogi� (Pedair Cainc y Mabinogi)a artu�ovský cyklus zahrnující hrdinské bájeo stejnojmenné postavì.

Bo�stva a jejich pevnì stanovené roleZe v�ech typù pramenù vyplývá, �e nábo-�enství starovìkých Keltù bylo polyteistic-ké. Podobnì jako v�ak nikdy nevytvoøilijednotnou øí�i, tak ani v pøípadì panteonuu nich nikdy nedo�lo k zásadnìj�í syntéze(oproti Øecku èi Øímu). Proto u jednotlivýchkeltských populací koexistovala celá øadabo�stev pouze lokálního významu. Nìkteøíbadatelé v tomto ohledu neváhají hovoøito �nábo�enském partikularismu� tohoto et-nika. Nicménì urèité �bo�ské typy� mù�emepova�ovat za spoleèné v�em Keltùm, i kdy�na nì nará�íme pod rùznými jmény.

V první øadì se jedná o typ svrchova-ného vládce nad panteonem, pùvodnì asibouøné, temné povahy, který pochází z nej-star�í generace bohù (g. Taranis/Nodons;i. Nuadu; v. Nudd > Llud). Èasem se z nìj

17

Kult nìkolika vý-�e zmínìných bo�-stev mìl v keltskýchoblastech velmi tuhýkoøínek a køes�anskácírkev se s ním muse-la potýkat je�tì dlou-hou dobu po oficiál-ní christianizaci. Zøe-telnì o tom svìdèízámìrná historizacenìkterých z nich a je-jich zaèlenìní do køes-�anského vidìní sku-teènosti. Kupøíkladuve francouzské Bre-tani se pozdìji set-káme se sv. Taranem,v Irsku se sv. Gobannem a pøedev�ím se sv.Brigit, její� obliba je na tomto ostrovì a�doposud srovnatelná s úctou ke sv. Patri-kovi - vìrozvìstu a národnímu patronu.

Bo�ství a jeho promìnlivostJednotliví reprezentanti keltského panteonumìli své jasnì urèené role. To je jisté i pøeszávadìjící tvrzení nìkterých novodobýchbadatelù o jejich �nevyhranìnosti� a �poly-funkènosti�. Stejnì jako vìt�ina ostatnícharchaických populací i Keltové koncipova-li své bohy antropomorfnì, tedy jako sev�ím v�udy podobné lidem. To je zøetelnéjak z jejich zobrazování, tak z literárních lá-tek. Domnìnky, �e pùvodnì Keltové uctívalijen jakési abstraktní duchovní síly, k jejich�personifikaci do entit podobných lidemdo�lo teprve druhotnì díky úpadkovémuvývoji po romanizaci a christianizaci, jsoujen lichými spekulacemi.

V rámci dominantního antropomorfismuv�ak mù�eme i u Keltù - stejnì jako jinde -vystopovat urèité pokusy a snahy dát naje-vo, �e ono bo�ské se na�í lidské realitì vy-myká, �e ji pøesahuje. Svým zpùsobem o tomvypovídá pankeltská tendence poøádat svìt

t é m a

Trojice tzv. zahalených bo�stev (lat. genii cucullati) na reliéfu z brit-ského Housesteads, hrabství Northumberland.

v�ak stává tzv. �neèinný bùh�, víceménìpasívní garant kosmického øádu. Vzdalujese v�emu dìní, ustupuje do pozadí a uvol-òuje své èelné místo panovnickým ambicímjiného boha, mlad�ího a aktivnìj�ího (g. Lu-gus; i. Lug; v. Llew[elys]). V jeho fyziogno-mii se naopak zrcadlí záønost dne, jasnéoblohy a slunce a s nimi spojená v�estran-ná energie.

Svého bo�ského pána mìl u Keltù ne-jen �tento�, nýbr� pøirozenì i �onen svìt�,tedy místo, kam po své smrti odcházejí ze-møelí (g. Cernunnos; i. Donn; v. Arawn/Pwyll). Jiný typ ztìlesòoval ochránce vá-leèníkù, patron boje a fyzické síly a zároveòi archetypický zaøíkávaè a patron sil magic-kých v jedné osobì (g. Esus/Ogmios; i. Og-ma; v. Gwydion). S touto jeho druhou funkcípak úzce souvisely i dal�í dvì oblasti svì-øené bo�ské péèi: garance zdraví, lékaøstvía léèitelství (g. Borvo/Grannus; i. Dian-cecht) a mládí a vitality (g. Maponos; i.Mac Oc; v. Mabon). Svého patrona mìla sa-mozøejmì i øemeslná èinnost, zejména meta-lurgie (g. *Gobannos; i. Goibniu; v. Govan-non). Ponìvad� pøedev�ím ostrovní Keltovébyli zdatnými moøeplavci, potøebovali pøi-rozenì i svého vládce oceánù a vodního�ivlu obecnì (g. *Nectionos; i. Nechtan/Ler; v. Llyr). Snad �ádná archaická popu-lace ve svém panteonu nezapomínala nabo�ské dárce prosperity, plodnosti, hojnos-ti, úrody. Ani Keltové v tomto ohledu neèinilivýjimku a uctívali v této roli jak mu�ské (g.Teutates/Sucellos; i. Dagda; v. Math) tak�enské posvátné reprezentace (v podobìbo�ské pramatky: i. Danu; v. Dôn; v podobìmladistvé bohynì: g. Brigantia; i. Brigit;v. Arianrhod). Velké úctì se tì�ila té� spe-ciální ochránkynì koòských stád a stájí(g. Epona; i. Macha; v.  Rhiannon).

posvátného podle potrojného vzorce: jed-notlivá bo�stva byla zámìrnì seskupovánado triád; podobnì tomu bylo i s jejich as-pekty èi atributy; v ikonografii nará�íme navelice èasté vyobrazení tzv. trojhlavéhoboha, které se ov�em nevztahovalo k jed-nomu konkrétnímu pøedstaviteli panteonu,ale k rùzným bo�ským entitám; atd. Za tou-to �potrojnou teologií� pøitom mù�eme spa-tøovat snahu neredukovat bo�ství na jednupøesnì vymezenou podobu a zdùraznitnaopak jeho vnitøní mnohotvárnost a plu-ralitní charakter.

My�lenku neuchopitelnosti posvátné-ho mù�eme vystopovat i v urèité ikonickécudnosti. Keltské idoly bo�stev toti� vìt�i-nou byly jen velice stylizované a pouzevzdálenì pøipomínaly lidské rysy. Ponìvad�ostatní hmotná kultura vykazuje naopakvysokou úroveò výtvarného projevu, nelzetento fakt pova�ovat za projev nìjakéhoneumìtelství a neschopnosti, nýbr� za zá-mìr. Podobným smìrem ukazují i nìkteréindicie ve støedovìkém ostrovním písem-nictví. Podle nìj bohové vlastní �plá���(i. brat) a tzv. �mlhu (resp. závoj) vìdìní�(i. feth fiada), které je èiní neviditelnými,a tudí� neuchopitelnými, kdy� se do nichzahalí, a zároveò schopnými zjevit svou pøí-tomnost náhle a neoèekávanì. Jinou cha-rakteristickou vlastnost bo�ství pak v kelt-ské optice pøedstavovala schopnost pro-mìòovat se do nejrùznìj�ích, pøedev�ímzvíøecích podob, tedy schopnost tzv. meta-morfózy. I ona v posledu zdùrazòuje my�len-ku mnohotvárnosti a promìnlivosti bo�ství,které jakoby nelze vázat k nièemu jednouprov�dy danému, vymezenému a ohranièe-nému. Keltské nábo�enství tedy vykazujevelice dynamickou koncepci bo�ství i pøes-to, �e není formulována prostøednictvím

O keltském nábo�enství

�Z bohù ctí Galové nejvíce Mercuria. Ten má nejvíce soch, ten podle nich vynalezlv�ecka øemesla, toho pokládají za ukazatele cest a prùvodce pocestných, ten podlejejich soudu má nejvìt�í vliv na rùzné zdroje výdìlku a na obchody. Po nìm uctívajínejvíc Apollóna, Marta, Iova a Minervu. O nich mají skoro stejné pøedstavy jakoostatní národy: Apollo zahání nemoci, Minerva uèí poèátkùm øemesel a umìní, Jupi-ter vládne nebesy, Mars øídí války. Martovi obyèejnì, kdykoli se rozhodnou pustit sedo bitvy, zaslíbí v�ecko, co v boji ukoøistí. Po vítìzství mu obìtují v�e �ivé, èeho sezmocnili, v�ecku koøist ostatní mu snesou na jednu hromadu...�

Gaius Julius Caesar, Zápisky o válce galské VI, 17O tom, jaká konkrétní galská bo�stva za tímto Ceasorovým popisem hledat, vedouspory ji� generace historikù nábo�enství.

Vysvìtlivky:* znaèka pøedchází rekonstru-

ovaný (tj. fakticky nedocho-vaný) slovní tvar

g. galsky, -ý, -ái. irsky, -ý, -áv. vel�sky, -ý, -á

18

t é m a

Pøibli�ná rekonstrukce chrámu a pøilehlého posvátného okr-sku objeveného v britském Harlow, hrabství Essex.

pojmových kategorií, tak jako v nìkterýchvelkých svìtových nábo�enstvích.

Knì�í jako nositelé tradiceNarozdíl od Germánù èi Slovanù se u Keltùpøed christianizací setkáváme s velice pro-pracovaným systémem hierarchicky uspo-øádaných knì�ských vrstev.

Nejdùle�itìj�í z nich tvoøili tzv. druidové(g. druis; i. druí; v. derwydd). Podle jejichtitulu pak nìkdy bývá - ponìkud ne��astnìa na ka�dý pád nepøesnì - celá keltská nábo-�enská kultura oznaèována jako tzv. �drui-dismus�. Termín druid v keltských jazycíchpùvodnì znamenal �velmi vìdoucí�, �velmimoudrý�. Nejvlastnìj�í funkcí tìchto knì�íbyla teologická èinnost. Proto se o nichv antických pramenech hovoøí nejèastìji ja-ko o �filosofech� nebo �teolozích�. Byli tedyjakýmisi garanty �vìrouèné� stránky kelt-ské nábo�enské kultury. Ale svými pravo-mocemi zasahovali i do politických událostía jednání a do jejich kompetence spadaloi soudnictví a právo.

Proto je logické, �e po oficiální christia-nizaci keltských populací vìnovala køes�an-ská církev velké úsilí tomu, aby byl ze v�e-ho nejdøíve eliminován vliv právì této knì�-ské vrstvy. Od této chvíle zaèali být její pøís-lu�níci i se svou naukou �diabolizováni�a teprve v køes�anských traktátech se zaèa-lo slova �druid� u�ívat jako synonyma pro�mága� a �èarodìje�.

Kromì druidù plnili v keltské nábo�en-ské kultuøe knì�ské role i tzv. bardové

(g. bardos; i. bárd; v. bardd). Do-slova lze tento sacerdotální titulpøekládat do èe�tiny ve smyslu�básník�. Jejich nejvlastnìj�í funk-cí bylo uchovávat a pøedávat úst-ní tradice. To se s nejvìt�í pravdì-podobností dìlo v øeèi vázané, tedypoetickou formou. Tyto �poémy�s nábo�enským obsahem byly, jaknaznaèují nìkteré irské prameny,skládány v archaickém metru a je-jich memorování tedy nebylo ni-èím jednoduchým. Podobnì jakobyli druidové garanty keltské vìro-uky, byla bardùm svìøena úlohagarantù jejího tradování.

Po zániku druidského stavuv prùbìhu christianizace se pù-vodnì knì�ské kolégium bardù naBritských ostrovech �sekularizo-valo�. A z této transformace sezrodil jakýsi �cech� dvorních bás-níkù a �kolských literátù oznaèo-vaných v ir�tinì nadále jako tzv.

filidové (v sg. fili, resp. file). Právì jejichzásluhou byly ve vrcholném støedovìkupísemnì zachyceny upravené verze nì-kterých látek pøedávaných ústnì od pøed-køes�anských dob (viz vý�e).

Poslední knì�skou skupinu pak u Keltùtvoøili tzv. vatové èi ménì pøesnì ovatové(g. vatis; i. fáith). Význam tohoto výrazu seblí�í na�emu èeskému �vì�tec�. Charakte-ristická úloha této vrstvy tedy spoèívalapøedev�ím v divinaci, ve vì�tìní. Nicménìmezi jejich dal�í kompetence patøilo mj. i lé-èitelství a terapeutická magie. Podle nì-kterých antických autorù se prý vatové za-bývali i �pøírodními vìda-mi� - patrnì právì v sou-vislosti s léèitelstvím. Va-tové tedy byli pova�ovániza garanty urèité èásti kul-tického �ivota.

Od ostatních spoleèen-ských vrstev knì�í odli�-ovalo bílé rituální roucho.Dne�ní neodruidismus siceøíká, �e bílá barva byla sym-bolem pouze stavu druidùa �e barvou bardù byla mo-drá a vatù zelená, nicménìtoto tvrzení je pouhou fan-tazií, která nemá historickéopodstatnìní. V�echna tøisacerdotální kolégia pakmìla jak mu�ské, tak �enskéosazenstvo.

Bohoslu�ebný �ivot - velká neznámáOblast kultu pøedstavuje nejménì zbada-telnou sféru keltského nábo�enství pøedchristianizací. Zmínky øeckých a latinskýchautorù jsou v tomto ohledu pøíli� strohé,v epigrafickém materiálu nenalezneme prak-ticky �ádné relevantní informace, køes�an�tíredaktoøi pùvodnì �pohanských� narací vestøedovìkém Irsku a Walesu se tomuto té-matu patrnì zámìrnì vyhýbali zcela a svì-dectví archeologie je bez relevantních pí-semných pramenù víceménì nepou�itelné.Na základì rùzných indicií sice mù�eme evi-dovat existenci celé øady rituálù a dal�íchkultických fenoménù, nicménì jejich vnitønístruktura nám zùstává z vìt�iny neznámá.

Stejnì jako v ostatních archaických kul-turách i u Keltù pøedstavovala osu ve�ke-rého kultického dìní obìtní praxe, její� ko-nání bylo svìøeno knì�ím - navzdory v�emnepøípadným pøedstavám o tom, �e pøiná-�ení obìtí bylo jen nepodstatnou a okrajo-vou zále�itostí urèenou �nevzdìlanémulidu� (v protikladu k �vzletné� druidskémetafyzice a �tajemné� magii urèené pro �za-svìcence�)! Av�ak ani prùbìh takovéhotoelementárního bohoslu�ebného úkonu s jis-totou rekonstruovat nelze.

Podobnì je známo, �e Keltové slaviliètyøi výroèní svátky: samain (1. 11.), im-bolc (1. 2.), beltain(e) (1. 5.) a lugnasad(1.8.). Av�ak o tom, co pøesnì se bìhem nichdìlo, a� na nìkolik podru�ných informacíopìt nevíme. O nìco málo lépe na tom jenovodobé bádání v pøípadì bohoslu�eb-ných prostor. Pro nì se v keltských jazy-cích u�ívalo speciálních výrazù nemeton (g.)resp. nemed (i.) a oznaèovala se jimi po-

Bo�ská patronka koní a stájí Epona se svým jízdnímzvíøetem na plastice z 1. - 3. st. po Kr. (Alise-Sainte-Reine, département Côte-d�Or, Francie).

19

KELTOMÁNIE

t é m a

svátná místa v nej�ir�ím slova smyslu. Na-cházela se buï ve volné pøírodì (v hájích,u pramenù øek, na vrcholcích hor, v jesky-ních) nebo v umìle zbudovaných objektech- chrámech, jejich� existenci máme dolo�e-nu od nejstar�ích dob (a nikoli teprve pokontaktu Keltù s øecko-øímskou civilizací, jakse mnohdy neprávem tvrdí). Zvlá�tní kapi-tolu v tomto ohledu pøedstavují tzv. �po-svátné kameny�, tj. megalitické konstrukcetypu britského Stonehenge èi bretoòskéhoCarnacu. Proto�e se na územích obývanýchKelty nalezlo velké mno�ství takovýchto pa-mátek, vznikla v dobì prvního romantickéhozájmu o Kelty povìra, �e jejich staviteli byliprávì oni. Dnes se ov�em bezpeènì ví, �etomu tak nebylo. Stvoøiteli megalitickýchpamátek byly s naprostou jistotou pøed-keltské a pøedindoevropské populace ze4. a 3. tis. pø. Kr. Faktem pøitom zùstává, �etyto konstrukce Keltové èasem asimilovali,pøevzali do svého kultického inventáøe: nanìkteré z nich dodateènì vytesali reliéfysvých bohù (kupøíkladu v bretoòském Ker-nuzu) a køes�anská církev ve Francii muse-la je�tì v 7. st. po Kr. brojit proti �obìtováníkamenùm�.

Èlovìk a jeho údìlPodobnì nelehký úkol, jakým je rekon-strukce bohoslu�ebného �ivota Keltù, pøed-stavuje i ohledávání jejich pøedstav o èlo-vìku. Antické prameny zasazují keltskéreálie do vlastního zku�enostního horizon-tu, co� s sebou pøirozenì pøiná�í zkresleníjejich pùvodní antropologické perspektivy.A jediný zdroj informací, který o nich mù�evydat autentické svìdectví, tj. støedoirskéa støedovel�ské písemnictví, byl zachycena zredigován dlouhá staletí po té, co zaèalykeltskou mentalitu ovlivòovat køes�anskéideály.

Je-li mo�né z pramenù takovéto povahysestavit pøedpokládaný �etický kodex� Keltùpøed christianizací, pak by do nìj patrnìpatøily: jednání odpovídající sociálnímustatutu pøíslu�ného jednotlivce, observancetradièních kmenových zvykù a dodr�ovánítzv. geasa, které urèovali druidové ka�démuindividuálnì. Termín geis (sg.) pøitom ob-vykle bývá pøirovnáván k tzv. tabu: jdeo zákaz, který dotyèný nesmí bìhem svého�ivota poru�it. Konkrétnì se mohlo jednatkupøíkladu o ustanovení, jakého se vyva-rovat jídla, kam nikdy nechodit, jakou èin-nost nevykonávat, ap. Nìkolik støedoir-ských látek pak líèí dùsledky, které pøiná�ípøestoupení takovýchto geasa: jejich nedo-dr�ení jednotlivci pøivozuje neodvratnou

smrt (napø. Cúchulainnovi v tzv. ulsterskémcyklu). Vìt�ina ostatních etických hodnot,na jejich� zdùrazòování lze narazit pøedev�ímve støedovel�ském písemnictví (napø. v tzv.artu�ovském cyklu), u� zrcadlí køes�anskyra�ené rytíøské ideály nebo jejich èásteènoumodifikaci.

Aèkoli se ostrovní literární látky zpra-vidla nezmiòují o nìjakém �osudu�, jemu�by byli lidé bezvýhradnì podrobeni, víruv jeho existenci mù�eme v pùvodním kelt-ském nábo�enství dùvodnì pøedpokládat.V prvé øadì pro ni hovoøí praktikování rùz-ných vì�tných technik, které mají èlovìku

poskytnout prùhled do budoucnosti. Kdy-by podle Keltù nebyly �vìci pøí�tí� pøedemstanoveny osudem, nikdo by zøejmì nemìldùvod se k divinaci uchylovat. Za druhéo starokeltském fatalismu svìdèí i rozdì-lování dnù v mìsíci na pøíznivé a nepøíznivé,dolo�ené nápisnì dochovanými galskýmikalendáøi.

Na závìr zbývá zmínit otázku posled-ních vìcí èlovìka, která pøedstavuje v rámcinovodobého bádání o keltském nábo�enstvíuèinìný crux interpretum. V tomto bodì se

Romantizující pøedstava o Keltech kores-ponduje s prioritami, obavami, nadìjemia duchem na�í doby. Keltové mìli nábo�en-ský vztah k pøírodì a jejím silám, co� roman-tikùm soucítícím s pøírodou navozuje pocitduchovní spøíznìnosti. V keltománii lze na-jít patos, ignoraci reality, blízkost kýèi, le�nebo blouznìní, ekonomický zájem, naivituu pøíjemcù legend a dal�ích rádobykeltskýchproduktù a mnohdy ekonomickou kalkulaciu jejich dodavatelù, blábolivost, víru, nad-�ení. Zároveò ale keltománie vychází vstøícpotøebì pohádek a mýtù, která se ve dvacá-tém století vynoøila po racionalitì pøed-chozího období s novou silou.

Archeologické rozhledyPøíèiny keltománie zmapovala na odbornéúrovni anketa èasopisu Archeologické roz-hledy. V druhém èísle z roku 1998 sev èlánku Vladimíra Salaèe mù�eme doèíst,�e keltománie jako�to fantasmagorický kvìthistorie, má své vlastní dìjiny a není nièímnovým pod sluncem. �Keltománie je známáu� z minulosti a v mnohem drastiètìj�í po-dobì,� vysvìtluje Vladimír Salaè. �Napøíkladdr. Wiliam Price von Llantrisant, který se

v minulém století pova�oval za druida, obì-toval svého malého syna ohni a sám sebenechal spálit po keltském zvyku. Podobnávìc se málem stala pøed osmi lety. Jedenmladý Raku�an se pokusil obìtovat svéhoosmimìsíèního syna, aby pro sebe získaldal�í �ivot. Syna v lese dvakrát bodl do zada polo�il ho na �obìtní kámen�. U výslechuobjasòoval: jako druid mám právo rozho-dovat o �ivotì a smrti lidí.�

Zájem o Kelty pøekroèil od dob zánikujejich civilizace mnoho staletí. Keltské po-hádky a mýty se zvlá�tì prostøednictvímfrancouzské a britské literatury staèily státsouèástí celoevropské kultury je�tì ve støe-dovìku. �Ji� tehdy se dostaly do obecnéhopovìdomí pøíbìhy o králi Artu�ovi, èi Tris-tanovi a Izoldì. V Èechách se objevuje dru-hý z nich ji� ve 14. století. Jiné keltské pøí-bìhy byly upravovány, zcela pøepracoványnebo dokonce fal�ovány. U� na samém po-èátku novovìku, pod vlivem vrcholící re-nesance a nových zámoøských objevù, za-poèaly vìdecké pokusy získat konkrétnípøedstavu o dávných obyvatelích britský-ch ostrovù. Støedem zájmu byli pøedev�ímdruidové. Tehdy byly také megalitické pa-

Keltské nábo�enství a kultura znovu inspirující

Vìra Nosková

Keltománie je velmi volnou a iracionální interpretací jisté èásti dìjinlaiky. Historický a archeologický výzkum keltomanùm slou�í jenjako základní inspirace, na ní� konstruují více èi ménì fantastickýsvìt. Jen velmi vzácnì o nìm ale mají nezkreslené a èerstvé infor-mace.

KELTOMÁNIE

ð Pokraèování na dal�í stranì.

20

t é m a

toti� výpovìdi antických pisatelù a støe-dovìkých irských a vel�ských rukopisù zá-sadnì rozcházejí. Podle svìdectví ostrovníliteratury odcházejí zesnulí do �zásvìtí�(g. sedos; i. síd; v. annwn), které bývá poe-ticky opisováno napø. jako �Zemì vìènéhomládí�, �Zemì radosti�, �Jabloòový (kraj)�,ap. A zde pak prý vedou �ivot podobnýpozemskému, av�ak o hodnì ��astnìj�ía kvalitativnì lep�í. Pøedstava nìjakéhosoudu na onom svìtì, který by muselizemøelí pøed svým vstupem do zásvìtí pod-stoupit, v genuinnì keltských pøedstaváchs nejvìt�í pravdìpodobností neexistovala.

Prakticky v�echny antické prameny seshodují na tom, �e u Keltù existovala vírav �nesmrtelnost� du�e, co� dobøe korespon-duje s pozdìj�ími zprávami. Nicménì øada

mátky oznaèeny za pozùstatky druidskýchkulti�� a Stonenhenge bylo prohlá�enohlavním chrámem keltských knì�í. Tatomylná pøedstava je dodnes zakoøenìnav laické veøejnosti.�

Keltové v politických slu�báchZ Archeologických rozhledù z roku 1999 jei dal�í ukázka. Tentokrát jde o pøeklad èlánkuarcheologa Michala Dietlera z univerzity

v Chigagu. Èlánek byl pøevzat z èa-sopisu American Anthropologist,kde vy�el v roce 1996. Má název�Na�i pøedkové Galové� a podtitul�Archeologie, etnický nacionalis-mus, manipulace s keltskou identi-tou v moderní Evropì� (význampojmu Gal je toto�ný s oznaèenímKelt, Galy ale nazýváme Kelty, kteøí�ili pøedev�ím na území dne�ní Fran-cie, a jako Galové se sami nazývajíi mnozí dne�ní Francouzi, pozn. aut.).

Kniha pøipomíná, �e vùdcovéVelké francouzské revoluce odstra-nili �lechtu, která svùj pùvod odvo-zovala od Frankù, a proti této øím-ské �lechtické tradici prosazovaliKelty jako základ pro emocionálnívnímaní etnického spoleèenství.Proto nechal Napoleon III. v Bur-gundsku roku 1865 vztyèit sochuvùdci Galù Vercingetoriovi, který bo-joval proti øímským legiím.

Po porá�ce Napoleona do�lok o�ivení my�lenky franského pùvo-

du národa, ale bìhem revoluce 1830 se vze-dmul mocný protiútok ze strany keltofil-ských romantických historikù. Od té dobyjsou Keltové vnímáni jako primární etnickýzáklad francouzského národa. Období meziléty 1850 a� 1914 se vyznaèuje skuteènouposedlostí keltskou identitou a postupnoupromìnou keltského váleèníka Vercinge-toriga z obskurní historické postavy v pro-minentního národního hrdinu.

Manipulace s keltským odkazem hrajeroli i nyní. V roce 1985, v místech nìkdej-

�ího oppida Bibracte, kde se Vercingetorixpokusil sjednotit Galy v boji proti Øímanùm,vyzval prezident Mitterrand k národní jed-notì se slovy, �e Bibracte je místem, �kde seodehrálo první dìjství na�í historie�. Ve stej-ném roce se v novinách se objevuje foto-grafie z výroèního shromá�dìní extrémnìpravicové Národní fronty, na které její mla-dý èlen stojí pøed plakátem s krátkým se-znamem francouzských národních hrdinù.První je Kelt Vercingetorig, poslední Jean-Marie Le Pen. Mladý mu� má odznak s typic-ky xenofobním heslem �Galie Galùm�. -Tolik archeolog Michal Dietler o historii fran-couzské keltománie.

Jako politikum slou�í Keltové i pøi sjed-nocování Evropy. Politici pøející vizi sjed-nocené Evropy podporují akce a aktivityspojené s keltskou minulostí. V posledníètvrtinì dvacátého století probìhly v Evro-pì desítky velkých, finanènì dobøe zaji�tì-ných výstav o keltské archeologii. Jsou sou-èástí strategie pøi utváøení jednotné evrop-ské identity, kladou dùraz na spoleèné kul-turní dìdictví.

Keltové jako zdroj inspiraceKeltské motivy a jejich fantastický svìt hrálv�dy významnìj�í roli v èasech, které seodklánìly od racionalismu. Zlatý vìk pro-�ívaly v dobách romantismu 19. stoletíi dnes. I u nás o Keltech vycházejí spoustyknih. Vìt�inou jde o pøeklady (autorky jsouv pøevaze). Zachytíme také èlánky èi roz-hovory a besedy na toto téma probíhajícív rádiu i televizi i hudební skupiny provo-zující muziku �inspirovanou Kelty�. Jde

Jedna z tzv. zaklínacích tabulek (lat. defixiones tabe-lae) objevených v britském Bathu, hrabství Somerset,na ní� je vzývána bohynì Sulis (patrnì místní variantagalské Brigantie?).

z nich upøesòuje, �e se tato nesmr-telnost konkrétnì realizovala pro-støednictvím tzv. metempsychózy,tj. stìhováním du�e z jednoho tìlado jiného, co� je postulát, který seve støedoirském a støedovel�skémpísemnictví naprosto nevyskytuje!Obecnì pøijímané vysvìtlení to-hoto záva�ného rozdílu v prame-nech je�tì �ádný badatel nepøed-lo�il. Nicménì nelze vylouèit, �e jejzapøíèinilo nepochopení ze stranyØekù a Øímanù, kteøí fenomén meta-morfózy, pøisuzované keltskýmimýty nejen bo�stvùm ale okrajovìi mýtickým hrdinùm, dezinterpre-tovali tím, �e jej mylnì pøirovnávalik nauce pythagorejcù, která pøed-stavy o metempsychóze skuteènìobsahovala. n

ð Pokraèování z pøedchozí strany.

ð Pokraèování z pøedchozí strany.

Opuková hlava z doby laténské s typickým nákrè-níkem, nalezená na keltském hradi�ti u M�eckých�ehrovic.

21

t é m a

ov�em o �ánr, který napodobuje irskou, skot-skou èi bretagnskou lidovou hudbu, nebose sna�í evokovat ducha ranného støedo-vìku. Proè ne, v umìní je ka�dá inspiracevítána. Inspirováni jsou i pøíznivci magie,okultismu, �amanismu a druidismu.

Martha Sillsová - Fuchsová v knize �Ná-vrat Keltù�1 stopuje mimo jiné pozùstatkytéto dávné civilizace v údajnì moudrýcha podivuhodných zvycích jejich dne�níchpotomkù. Tvrdí napøíklad, �e zemìdìlciv Rakousku a ve �výcarsku dávali je�tì ne-dávno pøed zimou semena na modré pla-chetky, proto�e pak vzklíèila o 14 dní døíve.Moudré staøenky zase dìtem podstrkovalykousky chleba napadené plísní s doporuèe-ním, �e je to zdravé. A� pozdìji medicínaobjevila penicilín, jásá autorka. Penicilín jísplývá s jakoukoliv, i karcinogenní plísní.V kapitole �Vzhlí�ení k nebi� se zase opájíastrologickými spekulacemi. Jinde se autor-ka sna�í dodat lesk moudrosti primitivnímpovìrám. V kapitole �Kouø a vykuøování�napøíklad mudruje: �Zdá se, �e zvyk vykuøo-vání pokojù nemocných lidí, jako� i obydlía stájí nemá jen kultovní, nýbr� pøevá�nìléèebnì preventivní pùvod, nebo� je spo-jen s poznáním ochranných úèinkù kouøea také sazí. Kouø mù�e èlovìka zbavit køeèo-vitého sta�ení prùdu�ek pøi astmatickémzáchvatu. Moderní vìdec tvrdí, �e kouøchrání proti kosmickému záøení.�

Velmi oblíbená je mezi keltofily pøedsta-va, �e mnohé na�e dne�ní zvyky a tradicenavazují na keltské rituály. Martha Sillsová- Fuchsová probírá podrobnì jednotlivádata v kalendáøi, významná pro køes�anství,

a uvádí je do souvislosti s nìjakým kelt-ským zvykem, bù�kem, zaèátkem èi koncempùstu. Tyto spekulace náhle prolo�í vyjád-øením odborníka z Frankfurtu nad Mohanem,který tvrdí, �e usazeniny z bílkovin ucpáva-jí póry kapilárních stìn a to v mno�ství 5 -15 kg u jednotlivé �ucpané� osoby. Tutozátì� pak prý umocòuje intenzita kosmic-kého i zemského záøení. Na tomto poznáníse také zakládají léèebnì preventivní opa-tøení a obyèeje Keltù.

Za kultovní zvyk, jeho� pùvod prý lzedolo�it ji� v dobì poèátkù keltského osí-dlení, lze pova�ovat pojídání husy na sva-tého Martina 11. listopadu. Husy údajnìslou�ily jako barometr varující pøed �pat-ným poèasím, ale jen v létì. Od podzimu u�takto nefungovaly, tak�e se zabíjely,nebo spí� obìtovaly. Obdivná atmo-sféra textu se vytratí, kdy� si autorkamusí postì�ovat: �Obraz Kelta jakoprimitivního, ukrutného a barbarskéhobojovníka, jen� utíná, sbírá, a dokoncekonzervuje hlavy svých protivníkù,proto�e se domnívá, �e tak nabude je-jich schopností, vytvoøili vìt�inou ne-pøátelsky naladìní a prostodu�í dìje-pisci.�

Fantazie jako vìdaJiná autorka - Caitlin Matthewsová -kromì psaní knih hraje na keltskouharfu, zpívá keltské písnì, poøádá �a-manské workshopy v Anglii, USAi jinde. Její knihy o keltské spiritualitìjsou známy v mnoha zemích. Její mu� -John Matthews - se také Kelty zabývá

a èeské nakladatelství Alternativa vydaloroku 1995 jeho knihu �Keltský �aman�.

Matthewsová se vìnuje keltským pøed-kùm, kteøí �ili na území Británie a Irska.U nás jí vy�la kniha �Keltské duchovní tra-dice�.2 Její ètenáøi mají dojem, �e je do vìciskuteènì zasvìcena �e se spolu s ní meziKelty ocitli. V kapitole o druidech nazvané�Výjimeèní nadáním� vypráví: �Studovalitak odta�ité pøedmìty jako astrologii, kos-mologii, psychologii, teologii a øadu dal�íchodno�í vìdìní. Pøes tyto své znalosti neza-bøedali do abstraktního filosofování. Ka�dáèást jejich vìdìní musela být pou�itelnáv ka�dodenním �ivotì.� Na jiném místì sicepøiznává: �Na�e vìdomosti o ostrovníchdruidech jsou bohu�el díky øímskému záka-

Bronzová so�ka býèka, nalezaná pøi archeolo-gickém odkryvu v jeskynním prostoru Býèí skály.

�amanovo vidìní

... Vá�nivá touha Západu po materiálním bohatství je nièivìj�í, ne� si uvìdomujeme. Kmenové národySeverní a Ji�níAmeriky nebo praobyvatelé Austrálie �ijí v mnohem bohat�ím svìtì, o jakém se námnemù�e ani zdát. �ijí v kontinuu duchovní tradice, nikdy se neodkloniv�í od pøesvìdèení, �e jsousouèástí celku Stvoøení. Keltové to také pochopili a zabudovali do základù svých tradic a rituálù.Chceme-li znovu objevit metodu keltských �amanù, musíme tento zpùsob vidìní a cítìní pøijmout zasvùj a opustit mnohé z toho, co známe na konci 20. století jako �normální� zpùsob �ivota.

Není to pochopitelnì my�leno jako naprostá degradace nebo odmítání moderní technocentrickékultury a civilizace. Lidstvo objevilo spoustu dobrých vìcí, mnoho prospì�ného, co by mìlo býtzachováno. Nenavrhuji odvrhnout v�echno, co jsme se nauèili. Ale mìli bychom se sna�it získat svì�esta vnitøní sílu �amanova vidìní. Jakmile jednou pochopíme základní my�lenku, �e v�echno je souèástínás samotných, proto�e my jsme souèástí v�eho, a �e není nutné vìøit v prùbìh �ivota po pøímce odbodu �A� (narození) k bodu �Z� (smrt) a v cíl splnit (rozumìjte �získat�) na této cestì co nejvíce, jakmile

zaèneme vidìt �ivot spí� jako spirálu ne� pøímku, osvojíme si jeden ze základù �amanského pøístupu. Odtud mù�eme zaèít zkoumat ná�skuteèný svìt, sledovat sít� èar rozbíhajících se z ústøedního bodu do nejhlub�ích (nebo nejvy��ích) rovin duchovního svìta(poznáme sebe, nebo zjistíme, jaká je na�e úloha ve vesmíru).Nauèili jsme se vìøit, �e jsme sami v nepøátelském svìtì. Místo toho bychom si mìli zaèít uvìdomovat, �e jsme spolutvùrci Pøírody, �ejsme s ní a na ní vzájemnì závislí. Musíme pochopit, �e jsme její ochránci, ne nepøátelé. ...

John Matthews, Keltský �aman. Keltská spiritualita v souèasné dobì. Léèení lidí a Zemì, Alternativa Praha 1995, str. 27-28

22

t é m a

zu druidské praxe v Británii dosti kusé,� alevzápìtí líèí: �Podle kontinentální tradice bylamístem zrodu keltského druidství Británie,èemu� nasvìdèuje fakt, �e gal�tí druidi sena ostrovy jezdili uèit svému øemeslu.�Autorka dále vypráví o keltských básnic-kých �kolách. Výuka prý trvala 12 let. Citu-je báseò anonyma, ta ale pochází z poèátku18. století. Poté podrobnì rozepisuje, co sepo dvanáct let keltský básník uèil, co za�ívala jak stoupala jeho moudrost.

Na jedné ze stránek knihy Keltské du-chovní tradice jsem napoèítala témìø dvìdesítky vlastních jmen bohù, hrdinù, jejichdìtí a levoboèkù vèetnì pøezdívek. V knizejich jsou stovky. O jejich historické auten-ticitì lze pochybovat.

Rozpaky vzbuzuje i �Lexikon keltskémytologie�.3 Je mnohomluvný a pramenyz 12. a pozdìj�ích století rozhodnì nejsoupøesvìdèivé. Vìt�ina výrazù, za nimi� èastonásleduje celá legenda, není uvozena pra-menem z nìho� èerpá, ani dobou, kdy bylapoprvé zaznamenána.

Keltové mediálnì zajímavíKeltové se objevují i v populárních èasopi-sech. V tìch témìø �okultních� se keltskátémata mohou doslova spustit ze øetìzu.Astro uveøejnilo 20. záøí 1999 èlánek s ná-zvem �Pùvod hlavy Kelta z M�eckých �e-hrovic zùstává tajemstvím�. Autorem je JanKroèa. V èlánku lze èíst vìtu: Keltové toti�své svatynì stavìli témìø výhradnì v mís-tech s pozitivní energií.

Tentý� èasopis 3. 1. 2000 obsahujeèlánek �Odhalí nìkdy nìkdo tajemství ruinnedaleko Zbraslavi?� Autor Otomar Dvoøákzde spekuluje o �tajemné tváøi�, pískovcovéhlavì, která se na�la r. 1957 na Závisti.

Èlánek se tváøí docela støíz-livì, a� ke konci èlánku autornevydr�í a musí napsat: �Dáv-ný tvùrce vlo�il do kamennéhlavy ze Závisti nemalou dáv-ku magie. Nad Hradi�tìm jakokdyby se opìt uzavírala ml�náclona. A svr�ený bùh se zá-hadnì usmívá. Ví své. Mo�nánad troskami le�í kletba jehoumírajícího knìze, vyøèenákdysi ve chvíli zkázy.�

Fantastická fakta si takékeltské záhady oblíbila, v de-sátém èísle roku 1998 obje-víme dal�í spekulaci. �Zvíkov-ská �markomanka� - dílo Kel-tù?� ptá se autor Vladimír �i�-ka. Autorovu pozornost a fan-

tazii upoutaly tajemné znaky, vytesané dokamenù vì�e, zvané Hlízová nebo takéMarkomanka. Na èlánku je sympatické, �eautor své domnìnky nepøedkládá jako fak-ta ani jako mystérium.

Fantastická fakta èíslo 4/1998 obsahujíèlánek �Praotec Kelt�. Autor Vladimír Mátlrozvíjí teorii, �e kdy� psal Kosmas o pøí-chodu kmene Bójù (Èechù), týkalo se tovlastnì Keltù. Na Øípu nestanul se svýmlidem praotec Èech, ale keltský praotec Se-goves. Èlánek je plný spekulací a je zakon-èen èástí s názvem �Kde le�í hrob praotceKelta?� Proto�e Keltové své mrtvé nespa-lovali, existuje prý reálná mo�nost, �e by sehrob praotce Kelta mohl najít.

Radìji Keltové ne� skuteènostNakonec si dovolím úvahu, která z pouhéhosbìru materiálu o keltománii vyboèuje. Lidé,kteøí si romantizují takzvané barbarské doby,bývají vnímáni jako osoby s velkou fantazií.

Já bych jim ji ale chtìla upøít. Realita, i tahistorická, bývá fantazií èasto nedosti�itel-ná, fantazie mù�e být proti tomu mnohdyplochá a plná balastních, primitivních pøed-stav. V�dycky mì pøekvapovalo, �e nìkteøílidé, kteøí pøijímají výhody dne�ního zlatéhovìku euroamerické civilizace, kteøí jsouopeèováváni lékaøi, chránìni zákony a �ijív pohodlí teplých domovù, kteøí nejsouv bezprávném postavení a obávají se sebe-men�í bolesti, sní o dobách, kdy èlovìk èas-to trpìl hladem a zimou, musel od rána doveèera pracovat, neznal dovolenou ani dù-chod, byl ovládán mocnými v èele spoleèen-ství, kteøí rozhodovali o jeho �ivotì a smrti.Trpìl nesèíslnými bolestmi a nemocemia brzy umíral. Dovede si pøedstavit sniveco bájných dobách pohanství, �e by se stalúèastníkem obìtování �ivého èlovìka? �eby byl obìtován on sám? �e by musel èas-to bojovat v krvavých øe�ích mu� proti mu�i,mohl by být velice snadno zabit ve vìènýchozbrojených konfliktech, �enu by pro zmìnuèekalo v takových øe�ích znásilnìní, znièenídomova, nìkdy i smrt dìtí. Tito historiètíromantici jsou nekoneènì vzdáleni od teh-dej�í reality. Jejich pocit pohrdání a o�kli-vosti nad na�í civilizací je mo�ná neuvì-domìlým, ale dìtinským pokrytectvím.

Mìli bychom keltománii pøièíst k dobrufakt, �e obohatila hudbu i ostatní druhyumìní stejnì jako napøíklad podvrhy slav-ných rukopisù byly obrovskou inspirací proumìní národního obrození. Vì�tìní knì�nyLibu�e èi dívèí válka a dal�í legendy, kte-rých se ujala literatura, opera a výtvarnéumìní mohou vzbuzovat vlastenecké a este-tické emoce, ale historickými fakty nejsoua my je tak vìt�inou ani nevnímáme. Stejnìtak jimi není bohatá keltomanská literatura,hudba a dal�í druhy umìní èi �bádání�.

Keltomilové a keltomani v drtivé vìt�inìnejsou nijak nebezpeèní, naopak, jeví se jakozajímaví nad�enci a zvlá�tì v umìní mù�ejejich tvùrèí potenciál obohatit kulturní scé-nu. Jde o masový moderní mýtus, o �irokýkomplex blouznivých teorií, které jsou na�tíru s realitou, a také o dobrý obchods historickým romantismem. n

Poznámky1 Sillsová-Fuchsová, M., Návrat Keltù, Ivo �elezný, Pra-

ha 19962 Matthewsová, C., Keltské duchovní tradice, Ivo �elezný,

Praha 19973 Botheroydovi, S. a P., Lexikon keltské mytologie, Ivo

�elezný, Praha 1998Text vychází z pøedná�ky, kterou autorka pøednesla v cyklu�Vìda kontra iracionalita� (poøádá Èeský klub skeptikùSisyfos a Tiskové oddìlení AV CR).

Èást støíbrné destièky, zdobící kotlík, nalezený v dánskémGundestrupu.

Zaklínadlo podsvìtních bo�stev

Tøikrát se dotknìte oltáøe svým meèem:

Nále�í ti �ivot a smrt, abys je dával,nále�í ti také, abys je uchovával.Tento �ivot nezná konce.Jsme zrozeni v jiné podobì.Av�ak v�e musí být v rovnováze,

takté� i já.O to prosím Zemi i Nebesa.

Opìt se tøikrát dotknìte oltáøe. Svá pøánívyslovte peèlivì a pøesnì, proto�e tatobo�stva berou vìci naprosto doslovnìa èasto se dochází k velmi výrazným vý-sledkùm.

Conwayová, D. J., Keltská magie,Ivo �elezný, Praha 1997, str. 147-148

Vìra Nosková (*1947) je publicistka a pøedsedkynìÈeského klubu skeptikù Sisyfos.

23

ODKAZ KELTÙV BOIOHEMII

t é m a

Keltské svátky podle souèasného druida

Roman Procházka

Souèasní obyvatelé Èeské kotliny jsou potomky mnoha národù.Jedním z nich byli i Keltové. Tito neobyèejnì �ikovní øemeslníci,lidé hrdí na svou svobodu a velcí znalci pøírody zanechali po sobìdìdictví, které se ozývá v ka�dém z nás - dodnes slavíme keltskésvátky.

ODKAZ KELTÙV BOIOHEMII

Nejprve se podíváme na ten nejbli��í, úno-rový.

ImbolcOn se vlastnì jmenuje v ka�dé zemi, kde �iliKeltové, trochu jinak. Lze se setkat i s názvyOimelc, Imelk a dal�ími. V Irsku se v tentoden slaví zaèátek období rození nových jeh-òátek a laktace ovcí, ale to je ji� pomìrnìpøenesený význam. Pùvodní Imbolc bylsvátkem probuzení pøírody, poèátku jarníhorùstu kytièek a také bohynì tvoøivé sílyZemì a plodnosti Brighidh. Paní plodnostibylo dùle�ité nále�itì uvítat, a proto sev pøedveèer svátku èistì poklidil dùm i stájea pak se v�e slavnostnì vyzdobilo. Zelené�vánoèní� vìnce z cesmíny a chvojí nadveøích nahradily slamìné Brighitiny køí�e,paní domu upletla ze slámy malé panenky,které oblékla do krásných �atù a nakonecèistì vymetla ohni�tì, aby v nìm mohla za-�ehnout nový oheò. Ten si obvykle pøiná�e-la z posvátného místa, kde jej knì�ky bo-hynì Brighidh neustále udr�ovaly.

Pán domu nasekal èerstvé rákosí. Veèerse postavil na práh domu a tøikrát pozvalbohyni Brighidh do svého domu, aby v nìmstrávila slavnostní noc. Pak prostøel rákosíod dveøí k posteli své �eny - Brighidh jí mìlapo�ehnat a pomoci ke zdravému potomko-vi.

Na poèátku února se toti� rodily dìti,které jejich rodièe poèali na svátek Beltainpøedchozího roku. Imbolcové dìti se pova-�ovaly za velmi pøíznivé znamení, vìøilo sev jejich vyjímeènì ��astný osud a projevnev�ední pøíznì bohù.

Sice u� víme, jak Imbolc slavit, zato v�aknetu�íme, kdy. A právì jsme narazili na nej-vìt�í problém keltských svátkù, a tím je je-jich èasové urèení. Nejroz�íøenìj�ím zvykemje pøiøadit k Imbolcu datum 1. únor a hoto-vo. Jen�e to má v sobì nìkolik háèkù. První

je, �e nevíme, který kalendáø pou�ít. V dobìplatnosti na�eho gregoriánského kalendáøeu� byli Keltové dávnou minulostí. Pou�itímJuliánského kalendáøe se sice dostanemedo doby od roku -46 a vý�, kdy Keltovéjako národ je�tì existovali, zase máme jinoupotí�. I pøes kalendáøní reformu pape�e Øe-hoøe XIII. v roce 1582 se gregoriánský ka-lendáø li�í od juliánského o 3,5 dne.

Objevují se i dal�í postupy, jak tentosvátek datovat - tøeba na polovinu dobymezi zimním slunovratem a jarní rovnoden-ností, co� by pøi odpoètu dnù z kalendáøeletos vy�lo na 3. února. Pokud by se alepolovina stanovovala podle stínu menhiruèi polohy zapadajícího Slunce, vyjde datumo zhruba týden pozdìj�í. Nelze zapomenoutani na názor, �e Imbolc nastává ètyøicátýden po zimním slunovratu, co� vede k datumezi 31. lednem a� 2. únorem. K tomu v�e-mu se musí pøidat také poèasí, které býváv zimì zamraèené a vùbec nepøíznivì na-klonìné astronomickým pozorováním.

Zvídavý ètenáø si u� urèitì polo�il otáz-ku: �A co Mìsíc?� Støídání mìsíèních fázíbylo pro starovìké národy natolik význam-né, �e je pøi svých svátcích urèitì neopom-nìli zahrnout. Osobnì se mi jeví jako nej-pravdìpodobnìj�í datum Imbolcu prvníúnorová noc, kdy nastane úplnìk nebo nov,co� bylo letos 12. února. Øízení svátku po-

dle Mìsíce mìlo nespornou výhodu v mno-hem vìt�í pøesnosti, proto�e krat�í periodalunace se snáze pøedvídá a krom toho jeMìsíc vidìt i pøi polozata�ené obloze.

Eilleen OstaraJe nasnadì, �e podobnými vìcmi si prostíkelt�tí øemeslníci, zemìdìlci ani váleènícihlavu nelámali. Od toho mìli druida, aby jimøekl, kdy mají slavit. Tak se tohoto úkoluplnì zmocním a chutì pokroèím k dal�ímusvátku, a to Eilleen Ostara neboli jarní rov-nodennost. Oproti komornímu a vyslovenìrodinnému Imbolcu byly oslavy rovnoden-nosti první z øady veøejných oslav. Jaro jeplném proudu, pupeny ra�í, rostlinky se de-rou na svìtlo, kvìty se pøedhánìjí v kráse.Pro Kelta je to doba mno�ení králíkù (veli-konoèní zajíèek), drùbe�e, nových pøírùstkùve chlévì a jarní setby. Pohané vyfukují va-jíèka, protahují je posvátným ohnìm a vì�íje nad lo�e i do chléva jako amulety plod-nosti. Eilleen Ostara je den, kdy svìtlo vítìzínad temnotou, v následujícím èase budepøibývat sluneèního svitu. Lidé v prùvoduvyná�ejí slamìného panáka pøedstavujícíhoboha temné poloviny roku Balora a vzájem-nì se chlubí svými potomky, hlavnì tìminedávno narozenými. Star�í dìti chodí oddomu k domu, sousedé se vzájemnì nav�tì-vují. Jino�i si vyhlí�ejí budoucí partnerkya �lehají je vrbovými proutky, aby byly krás-nìj�í. Vìøilo se, �e po vy�lehání budou plod-nìj�í a porodí zdravé dìti. V�dy� 1. máj,lásky èas, je skoro za dveømi.

BeltainSotva je zrno v zemi, pøichází Beltain. Za-palují se dvojice ohòù, jeden na východì,jeden na západì. Mezi nimi se z polední napùlnoèní stranu provádí dobytek, aby sepøed vyhnáním na letní pastviska oèistil odnemocí a zlých kouzel. I lidé prochází oèis-tou mezi ohni planoucími na poèest bohaøemesel a ochránce váleèníkù Lugha. Bel-tain je èas lásky, dìti poèaté na zaèátkukvìtna se rodí v nejpøíznivìj�í roèní dobu,

Kalendáø keltských svátkù

keltský svátek datum v 2002 na�e obdoba datum konáníImbolc 12. únor Hromnice 2. únoraEilleen Ostara 21. bøezen Velikonoce pohyblivé bøezen - dubenBeltain 12. kvìten 1. máj / den matek 1. kvìten / 2. kvìtnová nedìleAlban Litha 21. èerven Svatojanská noc 24. èervenLughnasadh 8. srpen Letnice 2. srpnaEilleen Mabon 23. záøíSamhain 4. listopad Du�ièky 2. listopaduAlban Yule 21. prosinec Vánoce 24. prosinec

Roman Procházka

24

Dùle�itým znakem samhainových oslavje opìt dvojice ohòù, mezi nimi� se provádídobytek shánìný z letních pastvin do chlé-vù. Síla posvátných plamenù má zvíøatai lidi oèistit od v�eho zlého a symbolickyuzavøít zemìdìlský rok, proto se nyní chodíz ji�ní na pùlnoèní stranu.

Alban YuleZaèátkem prosince obvykle napadne sníh,pøíroda ztichne, v�echen �ivot zdánlivìodumøe. Dodnes nám zbyly dva svátky,které to mají pøipomínat, je to sv. Barboraa sv. Mikulá�. Oba svátky také Keltovi øíka-jí, �e nastává doba pohlavní zdr�enlivosti.Staøí zemìdìlci si dobøe v�imli, �e dìti poèatév prosinci se rodí nedu�ivé a pøedstavujíznaènou pøítì�.

Svátek zimního slunovratu Alban Yulepak pøipomínal dobu pùstù, rituální i fyzic-ké oèisty tìla a nutnosti zachovávat støíd-most. Novì se nacpávaly slamníky, do nich�se vkládaly su�ené kvìtiny jako ochranaproti �kodlivým silám. Období pùstù konèi-lo zkraje ledna, kde máme dodnes svátek tøíkrálù. Nìkdy se také tomuto období øíkádvanáct svatých nocí a Keltové vìøili, �ev tu dobu létají povìtøím èarodìjnice a zezemì vylézají démoni. Prastará povìst másvé opodstatnìní, v tu dobu Zemì na svéobì�né dráze prochází pøísluním, to jestbodem, kde je sluneèní gravitace nejsilnìj�í.Do zimního slunovratu se Zemì pøibli�ujeke Slunci, její rychlost má shodný smìr

ð Pokraèovánína dal�í stranì vlevo dole.

t é m a

kdy je dostatek jídla a pøíznivé poèasí prokøehká tìlíèka kojencù. Nìkteøí mu�i se potomto svátku vydávají na nìkolikamìsíènílovecké i váleèné výpravy, tak�e se sna�ísvé �eny obtì�kat je�tì pøed odchodem.Beltain je také doba uzavírání partnerskýchsvazkù, které byly pro Kelty témìø posvát-né.

Alban Litha a LughnasadhLetní slunovrat Alban Litha se nesl ve zna-mení proseb za dobrou úrodu, za ochranupolí i stavení pøed bouøemi a blesky. Obì-tovalo se obilí, pro skøítky se ulévalo mlékodo misek pøed prahem domù a dobøí ducho-vé se uctívali koláèky. Svátek pøipomínalblízkou dobu skliznì spojenou s nutnostízaèít vytváøet zásoby na zimu.

Pravou oslavou skliznì v�ak byl a�Lughnasadh, kdy se lidé sna�ili uzavøít mírs duchy zemì a podìkovat jim za vydanouúrodu. O Lughnasadhu se tanèilo, zpívalo,hodovalo, ze sklizených plodin se pøiná�e-ly obìti bohyni tvoøivé síly Zemì i samot-nému Lughovi. Také se uzavírala takzvanároèní partnerství, kdy mu� a �ena spolu �ili�na zkou�ku� do dal�ího Lughnasadhu. Pakmuseli uzavøít trvalý svazek, nebo se roze-jít. V rozchodu se nikomu nesmìlo bránita to ani tehdy, kdy� se �ena stala ji� matkou.Samozøejmì se dvojice mohla rozdìlit i døívene� za rok.

Eilleen Mabon a SamhainOslavy prvního podzimního svátku rovno-dennosti Eilleen Mabon zahajovaly pod-

zimní lovnou sezonu. Mu�i se vraceli z vý-prav, poøádali nejrùznìj�í hry, které velebilybohy lovu, zejména boha lesù Cernuna, dì-kovali bohùm za dosavadní pøízeò a prosilio bohatý úlovek zvìøe. S oblibou se poøáda-ly slavnosti zahájení lovu spojené s pikni-kem v pøírodì, obdobnì se lov zakonèoval.Mabon byl také svátek díkù za sklizenouúrodu obilí, zeleniny i vína a hlavnì pøipo-menutím konce vlády svìtla nad temnotou.

Úplný konec léta nastal o necelé dvamìsíce pozdìji pøi svátku Samhain, kdy sestírají hranice mezi na�ím svìtem �ivýcha Jiným svìtem obývaným zemøelými a Fo-mory. Lidé mohou procházet mezi svìtya zase se vracet, stejnì i zemøelí. V domechse poøádají slavnosti, kdy jsou ke stolu zvánii mrtví pøedkové. Je pro nì pøipraveno jídlo,vypráví se jim události uplynulého rokua �ádají se o radu. Samhain je doba vì�teb,ochranných kouzel proti zlým silám z Jinéhosvìta, je èas boøení starých poøádkù, abyse mohl zrodit nový, lep�í poøádek. Nejchud-�í èlenové spoleènosti se pøestrojují do dì-sivých masek, stírajících jejich lidství, a cho-dí koledou k domùm bohatých, kde dostáva-jí porci jídla urèeného pøedkùm. Odmítnutíbylo pova�ováno za výraz neúcty k zesnu-lým a trestalo se ihned ponièením majetkulakomce. Samhainem zaèíná temná polovi-na roku, kdy se tvoøivé síly Zemì stahují,aby se obnovily a mohly dal�í rok vydatdobrou úrodu. Také konèí Lughnasadhovésklizòové pøímìøí s Fomory a po tomtosvátku se nesmí nic sklízet. Nesmí se jíst anispadané ovoce - to u� patøí duchùm zemì.

Neogermánské hnutí v Nìmecku

Zájem o pøedkøes�anské duchovní tradice je viditelný i na nábo�enské scénì na�eho západního souseda. Mezi dvì nejvýraznìj�ískupiny tohoto druhu tam patøí Heidnische Gemeinschaft a Germanische Glaubensgemenischaft.

Heidnische Gemeinschaft byla zalo�ena v roce 1985 a programovì se hlásí ke germánsko-keltskému pøírodnímu nábo�enství.Dùraznì se distancuje od fa�ismu a rasismu a chce zachovávat nedogmatický, tolerantní postoj ve v�ech �ivotních oblastech. Jejíaktivity spoèívají v poøádání pøedná�ek a slavení starých germánských a keltských svátkù. Vydává èasopis �Der Runnenstein�.

Druhá organizace, Germanische Glaubensgemeinschaft (GGG), byla zalo�ena Ludwigem Fahrenkrogem v roce 1907. V roce 1913se k ní pøipojily dal�í podobné skupiny (Velká germánská ló�e, Spoleèenství Wodan aj.). Po nástupu nacismu byla zøejmì vnímánajako konkurence k nacistické ideologii a v roce 1936 byla zakázána. Po válce byla obnovena a existovala do roku 1964, kdy se samarozpustila. Druhá GGG byla zalo�ena v roce 1991 po rozporech v Heidnische Gemeinschaft. Její vztah k první GGG je ale rozporný. Najedné stranì se v jejich stanovách praví, �e GGG je nábo�enský spolek zalo�ený v roce 1907, ale v dopise petiènímu výboru posla-necké snìmovny z roku 1995 se vyslovenì øíká, �e GGG není nástupkyní staré GGG Ludwiga Fahrenkroga.

Jako své inspiraèní zdroje GGG uvádí starogermánské povìsti, Eddu, Rgvéd, nábo�enství starých Øekù a Øímanù aj. Za svùj cíl mávytvoøit �autentické pohanské nábo�enství Germánù a Keltù�, které pøivede èlovìka zpìt k rovnováze s pøírodou a bohy. Dùraz jekladen na instinktivní jednání nadøazené rozumu, které prý vede k sociálnì darwinistickému obrazu èlovìka a spoleènosti. Podlevlastních prohlá�ení si GGG neklade �ádné politické cíle a distancuje se od v�ech totalitních ideologií. Spoleèenský systém v SRN alepøesto GGG oznaèuje jako nedemokratický. Pøes proklamovanou toleranci se ozývají prudké reakce na vnìj�í kritiku - napø. èlenovépøíslu�né parlamentní komise bývají oznaèováni jako �samozvaní inkvizitoøi�. GGG se stala i obhájkyní Scientologické církve, kterána sebe v Nìmecku upoutala pozornost státních orgánù. Poøádá pøedná�ky pro veøejnost a vydává èasopis �Germanem Glaube�.Poèet èlenù je odhadován asi na 250. Pavel �íma

Zpracováno podle internetových stránek Senatsverwaltung für Schule, Jugend und Sport - www.sensjs.berlin.de

25

NEJDÙLE�ITÌJ�ÍJE OBØAD

Rozhovor se Slovany ze spoleèenství Rodná víra

Zdenìk Vojtí�ek

S èeskými stoupenci slovanského nábo�enství - Dervanem, Kruto-myslem, Stanislavem a Ratkem sedíme kolem kulatého stolu vestudentské èajovnì. �Jsme stra�nì nejednotní a ka�dý ke slovan-ství pøistupujeme podle svého,� upozoròuje mne Dervan hned,kdy� jsme se posadili a odbyli rituál seznamování a tykání. �U�øímský císaø byl pøekvapen sklonem Slovanù k demokracii,� dodávápøedstavený Rodné víry. Brzy poznávám, �e má pravdu.

NEJDÙLE�ITÌJ�ÍJE OBØAD

r o z h o v o r

Dervan (aèkoli se pùvodnì jmenoval Gui-seppe) mluví výbornì èesky, tak�e se aninepozná, �e pochází z Neapole. Ostatní jsoumladí Èe�i.

Øíkáte, �e jste Slované. Domníváte se, �emáte slovanské geny?

Stanislav: Etnická nebo rasová èistota je -myslím si - nesmysl.Krutomysl: Vzpomeòte na Rusy, kteøí sik vládì pøizvali Vikingy.Ratko: Já jsem urèitì vìt�inový Slovan.Cítím se jako východní Indoevropan.Stanislav: Kdy� u� jsme u tìch osobníchpostojù, tak já se sám také pova�uji vnitønìza Slovana. Kult pøedkù a vìdomí, �e jsemSlovan, je jedna z hlavních cest, která mìpøivedla k Rodné víøe.

Ratko: Mo�ná, �e jediný rozdíl je ten, �eGiuseppe si tuto víru vybral. My jsme se doní narodili. I kdy� i my jsme si ji museli vy-brat, proto�e tahle víra u� tady ne�ije. Ov�em- mù�u se vnitønì cítit tøeba buddhistou. Aletohle je vìc rodu. Proto se v Polsku, u nási v Rusku mluví o rodné víøe�Dervan: Jestli chcete sly�et mùj názor, takjá nepova�uji Èechy, Poláky a dal�í za Slova-ny. To jsou moderní národy. Slované kul-turnì skonèili, kdy� se zaèalo �íøit køes�an-ství a vytvoøili si moderní národy, které majíse slovanstvím spoleèný pouze jazyk.Ratko: Ale kdy� potkáte Èecha ve svìtì,cítíte kulturní, ale i rodovou spøíznìnost. Myto cítíme u v�ech Slovanù.Dervan: Poèkej. S lidmi, kteøí se hlásí keslovanství, nebo s kterýmkoli Èechem? Já

cítím slovanskou vzájemnost jen s tím, kdosleduje slovanské pøedkøes�anské nábo�en-ství. Urèitì ne s jakýmkoli Polákem, jenomproto, �e je Polák.Ratko: Tvoji rodièe jsou katolíci a poøádjsou to tvoji rodièe�Dervan: Ale nejsou Slované. Slovan je je-nom ten, který se pøihlásí ke staré slovan-ské kultuøe.

Jmenujete se Rodná víra. Èemu vlastnìvìøíte? Kdy� slavíte tøeba slavnost Jaroví-ta, vìøíte, �e se v pøírodì skuteènì nìcodìje? Nebo je to jen symbol?

Dervan: Já vìøím, �e to je symbol, a vìøímv magickou funkci toho symbolu. Osobnìbych øekl, �e tyto na�e obøady jsou pokusy.Myslím, �e nemá smysl radikálnì øíct, �e sezemì mìní, ani �e se nic nedìje. Já osobnìvìøím, �e pøi obøadu se otevírají jakési dveøev posvátné sféøe. Ten obøad je pro nás v ka�-dém pøípadì nejdùle�itìj�í moment. Jestliopravdu pùsobíme na pøírodu, nebo jsmedokonce tvùrci regeneraèního cyklu, tak toskuteènì nevím.Ratko: Já jsem mìl u obøadù v�dycky pocit,�e to jsou pokusy. Rozdìlil bych je na úspì�-né a na neúspì�né. Pocit úspì�nosti jsemmìl na Slovensku a v Rusku, pocit neúspì�-nosti v Polsku a u nás.Dervan: Na Slovensku a v Rusku se obøadùúèastní víc lidí.

Na èlovìka to tedy mocnìji pùsobí.

Stanislav: Ano, to urèitì. V dobì, kdy jsmese je�tì neznali, jsem dìlal obøad s jednímmým pøítelem a na�imi rodinami. Nemìlo toten efekt. A� kdy� nás tam bylo víc z Rodnévíry, bylo to mnohem zajímavìj�í. Mocnìjito na nás pùsobilo, i kdy� tøeba nejsme pøe-svìdèeni, �e by to mìlo nìjaký konkrétnísmysl. Bylo tam víc lidí a atmosféra bylamnohem lep�í.Dervan: V Rusku i na Slovensku umìjí vy-tvoøit spoustu tradièních doplòkù. To nelzes námi srovnávat.Krutomysl: Na druhé stranì pokud se slo-venská skupina pustí do historických neborádoby vìdeckých rozborù, tak je naivní.Stanislav: U nás je propracovaná teorie, naSlovensku praxe.Dervan: Slovenský folklór byl je�tì done-dávna velmi �ivý a zachoval si prvky pøed-køes�anské. Na druhé stranì to mù�e býtzátì�. Èlovìk si nemusí udr�et odstup�

�a sklouzává k povìrám?

Stanislav: Problém mo�ná bude taky v tom,�e jsme z naprosté vìt�iny Pra�ané. Mo�ná

Ing. Roman Procházka (*1970) pracoval jako redaktor,nyní je analytikem-statistikem na Úøadu práce.

ð Dokonèení z protìj�í strany.

s gravitací. Od slunovratu je to v�ak naopak,Zemì se zaèíná vzdalovat a sluneèní pøita�-livost pùsobí proti pohybu. Zemské mag-netické pole je zmítané bouøemi, zvy�uje se�kodlivá zemská radiace, pøeskupuje seozonová vrstva. Pro �ivot to je skuteènìtì�ké období.

Keltské dìdictvíNetvrdím, �e by o nìèem podobném mìliKeltové na�e znalosti, ale dovolím si øíci, �eto díky svému sepìtí s pøírodou vnímali.Vytvoøili si zpùsob �ivota, který nejlépeodpovídal pøirozenému rytmu pøírody, její�souèástí jsme i my. A právì to je odkaz Kel-tù, to je jejich dìdictví, které si v sobì nese-me i do moderní technické doby a které sesna�íme o�ivit. n

U slovanského ohni�tì.Foto: Stanislav Hulín.

26

r o z h o v o r

Dervan a Stanislav v èajovnì. Foto: Jiøí Koubek.

mezi námi a jakýmkoli vnímavým èlovìkem,který pøijde do lesa. Na�e fantazie k tomunavíc promítne tøeba tanèící rusalky. Ne �ebychom nemìli k svìtu bytostí vztah, alemyslím si, �e jej cítí prakticky ka�dý èlovìk,který pøijde do pøíhodného prostøedí.Dervan: Víme, �e existují lidé, kteøí jsou hod-nì vìøící a jsou pøesvìdèeni, �e takové by-tosti existují. Pro nás je to velmi tì�ké, pro-to�e �ijeme v  kulturním prostøedí, které jeje�tì velmi racionální. A to platí také o nás.My jsme se neprobudili ve dvaceti nebotøiceti letech a najednou si neøekli, �e skøítciexistují. Kdybychom �ili v nìjaké jiné spo-leènosti, její pøíslu�níci by si mohli naopakmyslet, �e jsme blázni, �e nevìøíme. Ale vìøitdnes takovým zpùsobem je velmi tì�ké.Stanislav: Jde o to, �e jsme v tom nevyrùs-tali. Není to pro nás pøirozené.Dervan: Jsou to otevøené otázky, u kterýchby nemìlo cenu øíkat ano nebo ne. Protojsme hrdí na svou otevøenost. U nás neexis-tují �ádná dogmata.

Výrazem toho je, �e se èleníte na rody.

Dervan: Já mám na starosti rod Moko�e,proto�e mám hodnì blízko k Velké matce.Ve folklórní tradici byla Moko� identifiko-vána s Velkou matkou.

Co ti jako Italovi dává èe�ství a slovanství?

Dervan: Èe�ství nevím. Slovanství mi dávávíru.

Setkal ses se Slovany u� v Neapoli?

Dervan: V Neapoli jsem o tom nic nevìdìl.Cítil jsem to a� tady, ve slovanské zemi.

Stanislav: Já bych nechtìl mluvit za nìj, alemusím. Ve slovanské pøedkøes�anské spo-leènosti vidìl ideální spoleènost, která muimponovala.

To vám asi imponuje v�em.

Stanislav: Ano, ale pro mì je to pøirozené.

Co obleèení, roucha a písnì? Kde pro toberete inspiraci? Chodíte do muzeí?

Stanislav: Je to dílo fantazie. �ili jsme si tona kolenì. Ale ty hábity nenosíme v�ichni,jen nìkteøí. Není to nic povinného. Jsme sivìdomi toho, �e od dob slovanských obøa-dù lidstvo pro�lo urèitým vývojem a oble-èení u� by vypadalo jinak ne� tehdy. Alenìkterým z nás se to líbí.Krutomysl: Navíc vyrábíme medovinu.Stanislav: Obìtoval jsem ji bohùm, aby miumo�nili jí vyrobit víc.Krutomysl: To byl jediný alkohol, který Slo-vané znali.

Kolik vás Slovanù asi je?

Krutomysl: Desítky. Stovky urèitì ne. Prak-ticky jedna desítka.Dervan: Pøíznivcù je tak do padesátky.Stanislav: Jako správní Slované potøebuje-me mít ka�dý svùj píseèek. Sna�íme se nadtímto slovanským neduhem zvítìzit tak, �enebudujeme �ádný monolitický útvar.Dervan: Nesna�íme se nìjakým zpùsobemrùst. Pokud se k nám nìkdo chce pøiblí�it,tak není problém. Ale dìlat nìjakou mi-sionáøskou èinnost, to ne.

Dìkuji za rozhovor. n

nám mìstský styl �ivota brání v tom, aby-chom mìli obøady �ivìj�í.Ratko: Jen�e v�ude, kde se utváøí pùvodníetnická víra nebo nábo�enství, to dìlají lidéz mìst, intelektuálové.

Obøady tedy tvoøí jádro Rodné víry. Mátei nìjaký osobní nábo�enský �ivot?

Dervan: Moc ne. U� uspoøádání obøadùnám bere dost sil. Podle stanov bychom mìlislavit ètyøi obøady roènì. Ve skuteènosti senám daøí mít dva: slavnost Jarovíta na jaøea Moko�e na podzim.Krutomysl: Jinak u vyznavaèù tradièníchnábo�enství si malé skupiny rozdìlí jednot-livá bo�stva, jim� pak vìnují úctu. Proto sedìlíme na rody: rod Jarovíta, rod Moko�e.Stanislav: Já jsem k osobnímu nábo�enské-mu �ivotu nebyl veden a vychováván tak,jako jsou napøíklad dìti v køes�anských rodi-nách. Ale rád bych to zaøadil do svého�ivota. Napøíklad kdy� èlovìk odchází nadel�í dobu z domova, mìl by poprosit do-mácí skøítky, aby mu domov chránili. Nìko-likrát se mi to podaøilo, proto�e jsem si na tovzpomnìl. Chtìl bych, aby to bylo èastìji.Svého syna se tak sna�ím vést odmalièka.

Èekal jsem, �e øeknete, �e k osobní zbo�-nosti patøí uctívání pøedkù.

Stanislav: Na ka�dém obøadu má mo�nostkdokoli øíct cokoli, a èasto se to týká právìpøedkù. Já si nevzpomínám, �e bych nìkdyo pøedcích nemluvil.Dervan: Nejvíc na svátek Moko�e, proto�epøipadá na konec øíjna. - Díky pøedkùm sevlastnì zrodila na�e Rodná víra. Bylo to tak,�e odsud ode�el do Spojených státù mladýkluk. Chtìl se tam spojit s Indiány. Seriózníse s ním ale nebavili a teprve po dlouhémputování koneènì na�el nìjakého indián-ského dìdu. Kdy� Indiánovi øekl, odkud jea co chce, dostal odpovìï, �e pokud chceopravdu pochopit svou podstatu, musí sespojit se svými pøedky a obnovit s nimi svùjvztah. Ten kluk pak na internetu pøi�el namé jméno. Podnítil mne, abych dal dohro-mady ty lidi, kteøí zbyli z pøedchozích dvouslovanských skupin. Udìlali jsme malousaunu na zahradì a pøivolávali jsme duchy,rùzná zvíøata a pøedky, a tak se zrodila Rod-ná víra. To je sympatická historie o tom, jakse èlovìk mù�e pøiblí�it k rodné víøe skrzekontakt se svými pøedky.

Stanislav zmínil svìt místních bù�kù,skøítkù, víl a polednic. Pokud vstupujetedo lesa, vnímáte tyto ni��í bytosti?

Ratko: Myslím si, �e nebude velký rozdíl

27

JEN TO, CO JEPØIROZENÉ

Rozhovor se stoupenci starogermánské nábo�enské tradice

Zdenìk Vojtí�ek

Na zaèátku února se v Praze objevil zakladatel klanu Karpatskýchvlkù Stargard. Pøijel, aby spolu se tøemi mladými �enami - Lindou,Zmijí a Laki - slavil v noci jeden z hlavních pohanských svátkù.Pøedtím jsme strávili sluneèné odpoledne v pra�ské Stromovce.

JEN TO, CO JEPØIROZENÉ

r o z h o v o r

V�ichni se stali stoupenci starogermánské-ho nábo�enství Ásatrú.

Proè?

Stargard: Je mo�no øíct, �e praktikujeme jed-no z nejstar�ích nábo�enství ve Evropì.Obrací se na �ivoèi�ný základ, na pùvodnípodstatu pøírodních národù.Linda: Pro èlovìka, který hledá duchovnícestu, je dobré, aby se podíval po své do-mácí tradici. Pro mne je Ásatrú obnovovánítradice, která je �ita na míru èlovìku, obý-vajícímu tuto zemi.Stargard: Je to na�e pøirozenost. Místo,abychom ji potlaèovali, tak ji rozvíjíme.Køes�anství, které k nám pøi�lo z východu,na�e animální pudy potlaèilo. Kde�to my sesna�íme být co nejvíce v souladu s pøíro-dou. Vrátit se tam, odkud pocházíme.

Jak se taková víra projevuje v �ivotì?

Stargard: Jak u koho. Kdy� se opravduvracím k pøírodì, zaènu se jinak dívat na�ivot, na pøírodu. Cítím, �e jsem nedùle�itousouèástí v�eho kolem. Nemù�u pak u� sou-hlasit s tím, �e kvùli èlovìku jsou hromadnìvybíjeny jiné �ivoèi�né druhy a zabírán je-jich �ivotní prostor.Zmije: Vadí mi tøeba pokusy na zvíøatech.

A jste Ásatrú proto, �e jste citliví ke zví-øatùm, nebo jste citliví ke zvíøatùm, proto�ejste Ásatrú?

Laki: Má víra se zaèala formovat ve chvíli,kdy jsem zjistila, �e vìøím v nìco vy��íhoa hledala jsem pro to nìjaké pojmenování.Asi ve dvanácti letech jsem se pøiblí�ilak Indiánùm, ale s pøílivem informací jsemzjistila, �e to není ono, proto�e jsem se na-rodila tady.Zmije: Já jsem urèitì nejdøíve byla v pøírodì.Kdy� mi bylo smutno, �la jsem do lesa a tamjsem si povídala. A� postupnì to nabývalonìjakou formu. Zaèalo to tøeba ètením øec-

kých bájí. Pøi�lo mi to pøirozenìj�í, �e exis-tuje více bohù. Blízká je mi také víra Slovanùa Keltù. Myslím, �e mezi bohy není øevni-vost.Stargard: Vyrùstal jsem v rodinì ateistù.Myslím, �e nábo�enství je vìc, se kterou seèlovìk rodí. U� jako malý jsem nesná�el,kdy� mi dospìlí øíkali, �e pohádkové bytos-ti neexistují, i kdy� já cítil, �e jsou. Pøe�eljsem postupnì pøes Kelty a Slovany. Nej-propracovanìj�í systém mi pøipadal ten odseverských germánských kmenù. Stále jsemale k tomu choval nedùvìru. Lidé toti� spo-jují toto nábo�enství s nìmeckou Tøetí Øí�í.To jsem odboural, pøestal jsem hledìt kolemsebe a vrhnul jsem se do toho po hlavì.

Mluvíte o koøenech. Ale jsou ty na�e ger-mánské? Stejnì tak bychom mohli mluvito keltských a slovanských.

Zmije: Ka�dý si najde to, co je mu nejbli��í.Podle mého názoru se to dìje intuicí. Ka�dýmá oblíbeného boha. Hodnì lidí má rádoÓdina. Já mám Týra a Vany. Taky mámv oblibì i nìjaké slovanské. Jiný to zase cítíjinak.Linda: Proè právì tato víra? Dochovaly senejúplnìj�í pra-meny. Keltovéa Slované vaøíz vody, proto�ese témìø nic ne-dochovalo.Stargard: Ne-dìlám si iluze, �eby existovalcentrální kult,kolem kteréhoby se to v�ech-no vyvíjelo.I kdy� tady bylatyto tøi etnika,bylo to od ves-nice k vesnici

jiné. Zaèalo to Ódinem, Wotanem, Wo-danem, dál to byl Svantovít nebo Perun.

Jak vypadá vá� denní zbo�ný �ivot?

Stargard: Ka�dý den ráno a veèer mámchvilku meditace. Doma mám udìlanousvatyni. Ustrojím se. Beru si Thórovo kladi-vo a amulety. Takové krátké zastavení kola.Ale tohle je jen moje vnìj�í forma a nemys-lím, �e by to bylo dùle�ité pro nìkoho dal-�ího. Dìlám, jak to cítím a ta víra mì provázív ka�dém okam�iku. Stále je�tì nejsem naúrovni, na které bych si pøál být - cítím sebýt úplnì na zaèátku cesty.

Ta svatynì je zasvìcena Thórovi?

Stargard: Wotanovi.

Ka�dý z vás máte svého osobního boha?

Zmije: Já mám Týra.Linda: Je pár bo�stev, která jsou mi sym-patická. Mám k nim blí�, ne� k jiným.Stargard: Tøeba to ani nemusí být Ásovénebo Vanové. Mohou to být i bytosti tem-nìj�í nebo ni��í.

Co pro tebe znamená, �e má� svého boha?

Zmije: Týr je mùj hlavní bùh. Pak mám je�tìjiné, kteøí jsou mi hodnì sympatiètí. Sna�ímse s ním ztoto�nit, pøijmout jeho vlastnosti.Mám k nìmu nejblí�e. Vystoupí z øady, kdy�je potøeba, a udìlá rozhodující èin. To je mivelmi sympatické.

Uctívá� ho?

Zmije: Sna�ím se. Svatyni nemám. Obèas sesna�ím v úterý, co� je Týrùv den, nìco udì-lat. Zatím to provádím tak, �e na nìj myslím.Jakoby k nìmu hovoøím. Na nìjaký rituálzatím nemám. Sna�ím se s ním sblí�it.

ð Pokraèování na dal�í stranì dole.

Stargard, Linda a Laki ve Stromovce. Foto: Zdenìk Vojtí�ek.

28

i n f o - s e r v i s

Vùdci svìtových nábo�enstvíse shromá�dili v Assisik modlitbám

ASSISI 24. ledna - Pape� Jan Pavel II. a pøed-stavitelé desítky svìtových nábo�enstvídnes vlakem pøicestovali do støedoitalskéhoAssisi, kde se budou modlit za ukonèeníválek a za mír. Na nádra�í je pøivítal italskýpremiér Silvio Berlusconi. Duchovní vùdcise poté v kolonì automobilù vydali k ba-zilice svatého Franti�ka na kopci, kde jepochován svìtec �ijící v Assisi ve 13. sto-letí.

Na prostranství pøed bazilikou se pakv obrovském stanu ozdobeném olivovní-kem, symbolem míru, konala zahajovací ce-remonie. �V dobách velké úzkosti o osudsvìta cítíme zøetelnìji ne� kdy døíve povin-nost zavázat se osobnì k obranì a podpoøezákladního dobra, co� je mír,� uvedl pape�ve svém projevu.

Zástupci 12 rùzných svìtových nábo-�enství, vèetnì køes�anù, �idù, muslimù,buddhistù, �intoistù a stoupencù tradièníchvyznání, se po obìdì odeberou do nedale-kého franti�kánského klá�tera, kde v ústraníbudou prosit za svìtový mír. Na závìr seopìt sejdou, aby spoleènì odsoudili násilípáchané ve jménu boha.

Pape� rozhodl pou�ít k cestì do Assisivlak, aby si byli v�ichni úèastníci mírovéhosetkání rovni. Na nádra�ích podél trasyvlaku pøi�ly pape�e a jeho doprovod pozdra-vit tisíce lidí. Celou akci doprovázejí pøísná

bezpeènostní opatøení, italské úøady nasadi-ly asi 1000 policistù a vrtulník. Starobylépoutní místo Assisi bylo pro veøejnost zce-la uzavøeno.

Assisi je rodi�tì svatého Franti�ka, za-kladatele øímskokatolického franti�kán-ského øádu, a mírové setkání hostilo ji� dva-krát. V roce 1986 se svìtoví nábo�en�tí vùdcimodlitbami sna�ili za�ehnat nebezpeèí jader-né války a v roce 1993 prosili za mír na Bal-kánì. ...

Vatikán vyjádøil uspokojení nad ohlá�e-nou úèastí, pøesto�e nìkolik pøedstavitelùoznámilo, �e do Assisi kvùli jiným závaz-kùm nepøijede, jako napøíklad dalajláma.Mezi tìmi, kdo pozvání pøijali, je napøíkladcaøihradský ekumenický patriarcha Bar-tolomìj I., nejvýznamnìj�í pøedstavitel pra-voslavného svìta. ...

Salafíjana paøí�ských pøedmìstíchzneklidòuje policii i muslimy

PAØÍ� 27. ledna - �ajch Rabí Madchalí budekázat po telefonu ve støedu v 19 hodinv me�itì As-Salám v Argenteuil, stálo nainternetové stránce francouzského muslim-ského fóra zaèátkem ledna. Pøesnì na èasse dostavilo asi 400 mladíkù z Paøí�e a okolí.Vìt�ina z nich byla v tradièních tunikách -d�allábíjích. Posedali si na kobereèky a pakse z reproduktorù ozvalo kázání proná�enésaúdským uèencem v arab�tinì. Telefonickéspojení se obèas pøeru�ilo a organizátoøi

ulámovo èíslo vytáèeli trpìlivì znovu. Mus-limù obracejících se k nejpøísnìj�í formì is-lámu ovlivnìné nejradikálnìj�ími imámy zeSaúdské Arábie ve Francii pøibývá, a topøedev�ím mezi nezamìstnanou mláde�í,pí�e Le Monde.

Mezi tìmi v me�itì byli i Mehdi a Kha-led. Obìma je 29 let a narodili se ve Francii.Politika je nezajímá, jde jim jen o �oprav-dový� islám. Takový, jaký vyznávali salafis-té, tedy souèasníci proroka Mohamedaa po nich je�tì dvì generace muslimù.

�Ná� jediný cíl je napodobit Proroka,�øíkají mladí mu�i. Jako on si nechávají rùstvousy, jako on nosí d�allábíju, která jim sahádo pùlky lýtek, a jako on nikdy nevycházejíbez siváku, tedy vìtvièky, která se pou�ívák èi�tìní zubù. �ijí podle sunny, tedy tradi-ce vytvoøené podle èinù a slov pøipisova-ných Prorokovi. ...

Sami se za extremisty nepova�ují. Zdù-razòují, �e velký muftí Saúdské Arábieloòské atentáty na USA odsoudil. Nemo-hou ale popøít, �e nìkteré skupiny radikálùse k salafíje hlásí, napøíklad Salafistická sku-pina pro kázání a boj èi Takfír. �Oni narozdílod nás kritizují vlády a vyzývají k povstánía neposlu�nosti. Ostatní muslimové jsoupro nì bezbo�níci. Jedna taková skupina jev Sartrouville. Ale ti nejradikálnìj�í odchá-zejí do Británie a v Londýnì se pøidávajík �ajchovi abú Hamzovi,� tvrdí Mehdi a Kha-led. ...

Salafíja se stala rakovinou muslimù, øíkáimám z Val-Fourré Abdelali Mamoun.

ð Dokonèení z pøedchozí strany.

Linda: Já zbo�nost nechápu jako rannía veèerní meditaci. Zbo�nost prolíná docelého �ivota. Pro mì je nejvy��ím morál-ním kodexem pøírodní øád. Pøirozenosti v její drsnosti. Nemám iluze, �e by to bylorozjásané a svìtlé. Je to drsné a tvrdé, aleje to pøirozené.Laki: Odmala jsem cítila, �e je má etika tro-chu vedle. Abych se kajícnì pøiznala, taketika, která je tady veøejnì prezentovanámi pøijde dost zvrácená.

V jakém smyslu?

Laki: Je hodnì nepøirozená. Pro mì jenaprosto nepøirozené milovat v�echny lidi.Linda: Je nepøirozené nastavit druhoutváø. Kdy� mì nìkdo urazí, tak mu to vrátím.Stargard: V jistých smìrech pro nás mù�ebýt nenávist pøínosná. Není to nic, co by-chom potlaèovali. Nenávist nám mù�e dát

sílu, køídla. Mù�e býtpodnìtem pro zají-mavý skutek.

A jaké máte obøady?

Stargard: Obøadù jecelá øada. Pøi vìt�íchsvátcích, pøi úplòku,zasvìcení a jiných významných pøile�i-tostech. Nejèastìj�í jsou ale takzvané bló-ty. Je to rituál, pøi nìm� se obìtuje a je uctívánnìkterý z bohù. Godar nebo Gydja (obøad-ník) pøivolá dotyèného boha a komunikujes ním. Bohùm se nabízí nejèastìji medovinaa oni ji posvìtí svou silou. Pak koluje a pøi-píjejí mu i ostatní, a tím získávají èást bo�-ské podstaty do sebe. Upevòuje se tak víra.

Máte svatyni a pou�íváte pøi obøadech je�tìnìjaké pomùcky?

Stargard: V ji�ních Èechách máme ve svaty-ni kamenný runový kruh. Na skalách jsou

vytesány portréty bohù, kolem hoøí po-chodnì. Vzývá-li se Wotan, pou�ívá segandr, co� je hùlka s vypálenými nebovyrytými runami. Barví se nejlépe vlastníkrví. U obøadù Thóra se pou�ívá kladivo,u Týra a Baldra meè, u Freye paro�í a uFreyi jantar. Ale jsou to jen pomùcky. Nì-komu mohou pomoci rituální odìvy.Pou�ívá se je�tì vìtvièka jehliènanu, kte-rou se �ehná.Linda: Nebo roh na medovinu, abychomsi ji nepøedávali v plastovém kelímku.

Dìkuji za rozhovor. n

Stargardùv gandr. Foto: Zdenìk Vojtí�ek.

29

z p r á v y

Mierové kvety Sri Chinmoya

majú pomáha� miliónom ¾udí na celom svete pocíti� a rozvíja� mier vo vlastnom srdcia vo svojom �ivote. Pokia¾ zosilnie mier vo vnútri jednotlivcov mô�e sa trvalý mierroz�íri� po celom svete.

Medzi mierové národy napríklad patrí Republika Malta, Juhoafrická republika, Zim-babwe, Fínsko, Nový Zéland a 13 amerických �tátov. Mierovú hranicu tvorí 200 kmmedzi Nórskom a Ruskom. Èes� pý�i� sa hrdým titulom kvet mieru majú tieto prírodnéúkazy a ¾udské výtvory : Niagarské a Viktóriine vodopády, vrchol Fud�i, jazero Bajkal,Ve¾ký koralový útes v Austrálii, delta rieky Mekong vo Vietname, Sydney Opera House,16 mostov spájajúcich susedné �táty, najmenej 5 medzinárodných letísk, Népstadiónv Budape�ti, Univerzita v Cincinnati v Ohiu a mnohé ïal�ie.

Od roku 1989 bolo za Mierový kvet Sri Chinmoya vyhlásených 700 miest vo viac ako50 krajinách sveta.

Sri Chinmoyovo mierové úsilie samozrejme neobi�lo ani Slovensko a Èesko. Od roku1993 mu boli u nás zasvätené tieto mestá, miesta, prírodné úkazy a oblasti: Levoèa,Vysoké Mýto, Èeský Krumlov, Mariánske Láznì, Støíbro, Karlovy Vary, Bruntál, Svi-tavy, Litomy�l, Èeská Tøebová, Ústí nad Orlicí, Choceò, Polièka, Spi�ský hrad, atle-tický �tadión v Èáslavi, Slavkov u Brna, jaskyòa Býèí Skála, letisko Praha-Ruzyò,Chopok, Rysy, okres Spi�ská Nová Ves. Ivana �kodová, Ján Biba

krátka históriajednéhoMierového kvetu

V roku 1996 pri�la do Banskej Bystriceskupina mladých ¾udí s my�lienkou spolu-práce pri organizovaní Svetového behumieru, do ktorého bolo v tom období zapo-jených 35 �tátov Európy. Na základe týchtoinformácií spoluorganizovali pracovníciReferátu pre mláde� a �port Mestskéhoúradu (MsÚ) a Nadácie pre �portovo talen-tovanú mláde�, zalo�enú mestom, Svetovýbeh mieru. Be�cov privítal vtedaj�í primátora pri tejto príle�itosti bola organizátormi Sve-tového behu mieru navrhnutá mo�nos�, abysa na�e mesto stalo Mestom mieru.

V roku 1997 pri�li zástupcovia poduja-tia s informáciou, �e Beh mieru sa uskutoèníopä� a navrhli akt privítania roz�íri� o odha-lenie pamätnej tabule ako mesto Kvetu mie-ru. Po vzájomnej dohode mala by� tabu¾aumiestnená na obelisku na Námestí slobo-dy. V spolupráci s Útvarom hlavného ar-chitekta bol pre nedostatok èasu vytvorenýnáhradný betónový ihlan s tabu¾ami s tex-tom v angliètine a slovenèine ved¾a erbumesta.

Mesto mieruSRI CHINMOY

Zasvätené dòa 7. 5. 1997 pri príle�itostiSRI CHINMOY ONENESS - HOME

BEH MIERU 97

Pod¾a záznamu v kronike �obyvatelia mes-ta Banská Bystrica prehlásili svoje mestoMESTOM MIERU SRI CHINMOYA� a pritejto príle�itosti bola vydaná Proklamácia.

V kronike sa pritom neuvádza niè o tom, nazáklade akého zákonného postupu vznikla,akým spôsobom bola zverejnená, komu bolaodovzdaná.

Celý pomník bol financovaný z rozpoè-tu Referátu kultúry a vzdelávania MsÚv sume 43 700,-Sk.

V roku 1998, kedy sa pripravoval ïal�íroèník behu, bola tabu¾a s nápisom zle èita-te¾ná, pomník sa rozpadával (nad�enie prepomník bolo zrejme väè�ie ako kvalita prá-ce), preto bola urobená oprava a hradenáopä� z rozpoètu referátu MsÚ v sume 9 060,-Sk.

V roku 2000 sa na základe podnetu jed-ného obèana zaèal zaujíma� o tento pomníka v�etky okolnosti s ním súvisiace poslanecMestského zastupite¾stva (MsZ) BanskejBystrice.

Chronológia interpelácií poslanca MsZk pamätníku:

1.interpelácia (december 2000) - od-poveïou bol dokument v rozsahu 22 stránvydaný Mestom Banská Bystrica, v ktoromsú ve¾mi podrobne a precízne spracovanév�etky aktivity Sri Chinmoya. Súèasný pri-mátor na jeho základe nepova�oval in�ta-láciu pomníka za nevhodnú. Nepostreholjedinú chybu, �e je to jednostranný poh¾adprezentovaný stúpencami tohoto kultu,bez vyjadrenia iných organizácií a objek-tívneho poh¾adu z viacerých strán.

2. interpelácia (marec 2001) - odpove-ïou bol podrobný chronologický popisudalostí, ako sa stala Banská Bystrica mier-ovým kvetom Sri Chinmoya - v struènostiho uvádzame aj v na�om èlánku. Neuvádzasa v òom niè o zákonnosti a preverení práv-

Stoupenci jsou podle nìj pøedev�ím neza-mìstnaní z pøedmìstí, kteøí nemají co na prá-ci. �Salafíja nevy�aduje narozdíl od ostat-ních muslimských proudù �ádné úsilí, kromìpøísného dodr�ování rituálù. Lidé, co ji vy-znávají, nic nedìlají a je�tì se povy�ují nadostatní vìøící,� horlí Mamoun. ...

Salafisté nespravují vlastní me�ity. Vìt-�inou se zaènou scházet ve vybrané me�i-tì, jejich poèet roste, a� je jsou nakonec ma-jitelé nuceni vykázat. ... Èekají u východuz me�it na lidi, kteøí vycházejí po modlitbìven. Oslovují pøedev�ím mladé a vysvìtlujíjim, �e jejich zpùsob vyznávání víry je zblou-dilost. Citují Prorokova slova o 73 sektách:�Moje spoleèenství se rozdìlí do 73 sekt,v�echny a� na jednu skonèí v pekle. Ta, kterápøe�ije, je ta, která pùjde za mnou, cestamých bratøí.� Salafisté tvrdí, �e ona zachrá-nìná skupina jsou právì oni.

Èína vyhostila53 zahranièních stoupencùhnutí Fa-lun-kung

PEKING 16. února - Èína v pátek vyhostila53 zahranièních stoupencù hnutí Fa-lun-kung, kteøí ve ètvrtek demonstrovali na pe-kingském námìstí Tchien-an-men. Oznámi-la to dnes agentura Nová Èína.

�Devìtapadesát stoupencù sekty Fa-lun-kung zpùsobilo ve ètvrtek jménem tétoheretické sekty obtí�e na námìstí Tchien-an-men,� sdìlila èínská oficiální agentura.

Tøiapadesát z tìchto 59 osob podleagentury v pátek Èínu opustilo, zatímco �estzbývajících, kteøí údajnì odmítli uvést, jakéjsou národnosti, policie podrobila komplet-nímu výslechu.

V�ech 59 osob se ve ètvrtek na námìstíTchien-an-men zúèastnilo demonstrace pro-ti potlaèování tohoto hnutí v Èínì a pøi tétodemonstraci je zadr�eli policisté.

Velvyslanectví Spojených státù v Pe-kingu oznámilo, �e z Èíny bylo vyho�tìno33 amerických stoupencù sekty. Rovnì�nìmecké velvyslanectví sdìlilo, �e mezi vy-ho�tìnými bylo �est Nìmcù. Podle agentu-ry Nová Èína byli vyho�tìni obèané dva-nácti zemí.

Fa-lun-kung se sna�í skloubit meditacia dechová cvièení s uèením, které má koøenyv buddhismu a taoismu. Peking toto hnutízakázal v èervenci 1999 a mnoho stoupen-cù poslal do pracovních táborù na �pøevý-chovu�. n

Z informaèního servisu ÈTKvybral a zprávy zkrátil Z. V.

30

Martin Koøínek (*1971) je publicista.

z p r á v y

Ale� Pøichystal (*1965) je novináø a publicista (pí�ícípod jménem A. P. Tycho). Pracuje jako statutární zástupcenìkolika nakladatelství.

Mgr. Ivana �kodová je metodièka KPPP v BanskejBystrici a predsedníèka obèianskeho zdru�enia Integra -Centrum prevencie v oblasti siekt.

Ing. Ján Biba, poslanec Mestského zastupite¾stva v Ban-skej Bystrici.

nej relevantnosti celého aktu zasvätenia,proti ktorej poslanec namietal.

3. písomná interpelácia (jún 2001) - po-slanec v nej upozoròuje na právny aspekta namieta, �e sa celý akt zasvätenia mestaneuskutoènili ani na základe uzneseniaMsZ, ani miestneho referenda ani zhroma�-denia obyvate¾ov mesta, èo sú jediné mo�-né zákonné postupy.

Druhou rovinou interpelácie boli od-borné vyjadrenia. Odborníci nezávisle nasebe zhodne kon�tatovali, �e Sri Chinmoyje problematická osobnos� �íriaca kult svo-jej osobnosti pod vzne�eným cie¾om �íre-nia mieru a vyu�ívajúca manipulatívne tech-niky, èo mô�e ma� de�truktívny vplyv napsychické aj fyzické zdravie èlenov tohotokultu.

4. interpelácia (august 2001) - teraj�íprimátor neakceptoval po�adované anu-lovanie v�etkých protiprávnych krokov ex-primátora a presunul rie�enie na Mestskézastupite¾stvo, ktoré uznesením dáva úlo-hu èlenom Komisie pre rozvoj �kolstva,vedy a kultúry MsZ prerokova� tento prob-lém.

Komisia v septembri 2001 odporuèilaprimátorovi preveri� právnu relevantnos�umiestnenia pamätnej tabule. V októbri �ia-dali viacerí èlenovia Mestskej rady �iadaliprerokovanie problému. To sa uskutoènilo8. novembra a mestská rada ho posunulana rokovanie MsZ.

Mestské zastupite¾stvo zasadalo 27. no-vembra 2001. Neúnavný poslanec zdôvod-nil svoj návrh odstráni� textové tabulea erb mesta z pamätníka tzv. zasväteniaa po�adoval celý akt prehlási� za nezákon-ný v rozpore so �tatútom mesta. Po temerdvoch hodinách rokovania boli tieto návr-hy nadpoloviènou väè�inou poslancovschválené.

A tak Banská Bystrica u� nie je miero-vým kvetom Sri Chinmoya. Zákon a zdravýrozum zví�azili. Ale v�imli ste si, ko¾ko mi-est v na�ej republike je kvetom mieru?Aj Slovenská republika dostala mo�nos�prija� �významné medzinárodné ocenenieMierový kvet Sri Chinmoya�? Bude ma�tento príbeh pokraèovanie? nIvana �kodová a Ján Biba

v �poznání�se diskutujeo sektách

Nový seriál diskusních veèerù na téma �Sek-ty nebo nová nábo�enská hnutí?� byl za-hájen 9. ledna 2002 v olomouckém CentruPoznání. Autor knihy �Tak mnoho cest�A. P. Tycho, který poøady moderuje, si vzalza svùj cíl pøiblí�it �iroké veøejnosti tuto ob-last a odstranit tak øadu nepøesností a po-vìr, které zde vinou nesprávných informa-cí, l�í nebo polopravd ji� mnoho let pøe�ívají.

Hostem prvního veèera byl PhDr. Zde-nìk Vojtí�ek, odborný asistent na katedøepsychosociálních vìd Husitské teologickéfakulty UK, který je zároveò mluvèím Spo-leènosti pro studium sekt a nových nábo-�enských hnutí v Praze a �éfredaktorem èa-sopisu Dingir. Po krátkém vstupu do proble-matiky zde kvalifikovanì více ne� dvì ho-diny odpovídal na dotazy z publika.

Dal�í beseda probìhla ve støedu 13. úno-ra 2002 opìt v 17.30 hodin. Hostem tento-krát byl Jiøí Voráèek, mluvèí Scientologickécírkve. Pøesnì za mìsíc (13. bøezna) se veøej-nosti pøedstaví Artur Zatloukal z Hnutí grá-lu. V následujících mìsících vystoupí takézástupce Haré Kri�na Hnutí a Církve sjed-nocení. Úèast na dubnovém besedním po-øadu také pøislíbil pøední èeský religionistadoc. Ivan Odilo �tampach. nAle� Pøichystal

Pomník zasväteniu Banskej Bystrice pri príle�itosti Sri Chinmoyova Behu Mieru roku 1997.Foto: Ján Biba.

� M o h a m e d á n s k é �fórum

Negativní reklama teroristických útokùz 11. záøí 2001 vynesla islám do centramediální pozornosti. Na o�ehavý problémzareagovala i Spoleènost pro studium sekta nových nábo�enských smìrù a aktuálnìzaøadila na program pøedná�kového dnetéma �Souèasný islám� (pùvodnì bylaplánována Silvova metoda). Konference sekonala 28. 11. 2001 v budovì Husitské teo-logické fakulty UK v Praze Na zelené li�ce.Asi dvìma stùm úèastníkùm fóra nejprvepøedstavil islámské nábo�enství právník dr.Salahuddin Sayedi, pùvodem z Afghánis-tánu. Ve svém pøíspìvku striktnì odmítl, �eby islám v konfrontaci s euroamerickou civi-lizací zasáhla vlna sekularizace, èím� sevymezil vùèi dal�ím pøedná�ejícím. S dr.Sayedim polemizovala pøedev�ím úvahaMgr. Jiøího Ungra, který velice podrobnìzdokumentoval postup sekularizace v islám-ském svìtì. Obsáhlý popis moderní mus-limské spoleènosti podal prof. Lubo� Kro-páèek. Specifika islámu v zemích èeskýchpøedstavil mluvèí muslimské nábo�enskéobce dr. Vladimír Sáòka.

Pøi závìreèné diskusi poukazovali nì-kteøí posluchaèi na koránem hlásané násilí.Pøedná�ejicí se sna�ili dokázat, �e jdeo ver�e vytr�ené z kontextu a islám prezen-tovali jako mírumilovné hnutí. nMartin Koøínek

31

r e j s t ø í k

DINGIR 2001

Témata ve zprávách infoservisu

bahá�í, 3/01, str. 26; buddhismus, 3/01, str. 26; Fa-lun-kung, 2/01, str. 26; islám, 1/01, str.31; 4/01, str. 26-27; Jóga v denním �ivotì, 3/01, str. 27; judaismus, 1/01, str. 30; keòskásekta Mungiki, 1/01, str. 30-31; øímskokatolická církev, 1/01, str. 31; sabejci, 1/01, str. 31;salafíja, 4/01, str. 27; santeríe, 1/01, str. 30; scientologie, 2/01, str. 26; 3/01, str. 27; svìdkovéJehovovi, 2/01, str. 27; Taliban, 2/01, str. 27; 3/01, str. 26; tibetský buddhismus, 1/01, str. 31;3/01, str. 26; vahhábismus, 4/01, str. 27; zákon o církvích, 2/01, str. 27; 3/01, str. 27.

Úvodníky

Fi�er Adam, Fenomén �idovství, 1/01, str. 1;Novotný Tomá�, Proè právì mormoni?, 3/01,str. 1; Vojtí�ek Zdenìk, Meditace a �kola,2/01, str. 1; Islám na vzestupu, 4/01, str. 1.

Èlánky / Témata

Fárek Martin, Gurukula jako zkou�ka, 2/01,str. 20-22; Fi�er Adam, Vzdìlávání i misie,2/01, str. 22-23; Doubrava Luká�, Pán Bùh ne-nechává propadat, 2/01, str. 14-15; DushinskyMichael, �idovské svátky, 1/01, str. 22-25;Dvoøáková Martina a Koubek Jiøí, Nábo�enstvíve �kamnách, 2/01, str. 18-19; Humpl Luká�,Typologie �odpadlíkù�, 4/01, str. 4-5; KoubekJiøí a Dvoøáková Martina, Nábo�enství ve �kam-nách, 2/01, str. 18-19; Kuras Benjamin, Cílemje bratrství, 1/01, str. 16-17; Nábo�enství jakoterapie, 1/01, str. 17-18; Mendel Milo�, D�ihádnení �svatá válka�, 4/01, str. 16-17; NoorFarish A., Identita i porozumìní, pøeklad Vasil-jevová Zdenka, 4/01, str. 21-22; NovákováHelena, Pomocné sdru�ení �en, 3/01, str. 22;Novotný Tomá�, Literární prameny judaismu,1/01, str. 8-9; Je�í� pøi�el do Ameriky, 3/01, str.14-16; Svobodné zednáøství a mormoni, 3/01,str. 19-20; Kauza Hofmann, 3/01, str. 23; Islámje podøízený Bohu, 4/01, str. 14-15; Korána Bible, 4/01, str. 20-21; Mírumilovné nábo�en-ství, 4/01, str. 23; Paøík Arno, Historie �idovskéPrahy, 1/01, str. 19-21; Pur�l Ladislav a ØehákRobert, Kabala, mystika �idù, 1/01, str. 14-16;Rataj Tomá�, Strom, který roste vzhùru noha-ma, 4/01, str. 18-19; Reme� Prokop, Jsem OKa svìt je bezva, 3/01, str. 2-4; Nábo�enstvía lidská agresivita, 4/01, str. 2-4; ØehákRobert a Pur�l Ladislav, Kabala, mystika �idù,1/01, str. 14-16; Øezníèková Dana, Svatí v na�ízemi, 3/01, str. 20-21; �tampach Ivan O., Smìryv judaismu, 1/01, str. 10-11; Èemu vìøí mormo-ni, 3/01, str. 16-18; Václavík David, Judaismusa køes�anství, 1/01, str. 2-3; Veselí, chudí a zbo�ní,1/01, str. 12-13; Noor Farish A., Identita i poro-zumìní, pøeklad Vasiljevová Zdenka, 4/01, str.21-22; Vojtí�ek Zdenìk, Jsme prostì køes�ané,2/01, str. 4-5; Z katedrál se stanou muzea, 2/01,str. 2-3; Ovlivnìní mimo osnovy, 2/01, str. 16-17; Faktor èasu a hnutí Haré Kr�na, 3/01, str.5 -9.

Z domova

Brzobohatý Luká� a �tursa Luká�, Opravdový�ivot v Bohu, 4/01, str. 10-11; Dole�al Jiøí X.,�amanùv zloèin, 4/01, str. 8-9; Fi�er Adama Koubek Jiøí, Není to jen nábo�enství, 1/01, str.4-5; Jednota jako charisma, 2/01, str. 7-8; Bar

Micva není jen obøad, 2/01, str. 9; Koubek Jiøía Fi�er Adam, Není to jen nábo�enství, 1/01, str.4-5; Blátivé my�lení, 2/01, str. 10-11; MatìjkaDaniel, Moon sobì a svým, 2/01, str. 6-7;Nosková Vìra, Astronáøez, 3/01, str. 10-11;Novotný Tomá�, Svìdkové ve srubu, 3/01, str.11; Pøichystal Ale�, Duchovno dìlá �tìstí,4/01, str. 6-8; Vojtí�ek Zdenìk, Èe�tí muslimo-vé, 4/01, str. 11.

Ze zahranièí

Fi�er Adam, Návrat k jistotám, 4/01, str. 12-13; Dallmanová Christine a Yamamoto J. Isa-mu, Èínské kolo dharmy, 2/01, str. 12-13;Froòková Zuzana, Andìlský meè v Krefeldu,3/01, str. 12-13; Yamamoto J. Isamu a Dallma-nová Christine, Èínské kolo dharmy, 2/01, str.12-13; Vojtí�ek Zdenìk, Horliví v Izraeli,1/01, str. 6-7.

RozhovorDvoøáková Martina, Bùh to jednou proká�e,rozhovor s rabínem Karolem Sidonem, 1/01, str.26-27; Nosková Vìra, Tálibáni jsou vlastnì sek-ta, rozhlasový rozhovor s Lubo�em Kropáèkem,4/01, str. 28-31; Novotný Tomá�, Poselství prolidstvo, rozhovor s rabínem Manisem Barashem;1/01, str. 28-29; Vojtí�ek Zdenìk, Mladí lidé senemají segregovat, rozhovor s Janou Ondráèk-ovou, 2/01, str. 24-26; Bùh mi øekl, �e ano, ro-zhovor s Helenou Tesárkovou a Innou Volfovou,3/01, str. 24-25; Èeský prostor je muslimùm uza-vøený, rozhovor s Vladimírem Sáòkou, 4/01, str.24-25.

Recenze

Doubrava Luká�, Zen jako synonymum �ivota,2/01, str. 29; Fárek Martin, Podstata reformyhnutí Haré Kr�na, 4/01, str. 31; Fojtíèek Mar-tin, Anthroposofie dál s otazníky, 1/01, str. 32;Hajník Zdenìk, Pojem gurua a autoritáøství,3/01, str. 29; Koøínek Martin, �ivot ve stínumesiá�e, 2/01, str. 28; Lojda Miroslav, Novámonografia o psychológii, 4/01, str. 30;Merhaut Boris, Je nutno jít za boha, 2/01,str. 29; Reme� Prokop, Tak mnoho cest, 3/01,str. 28; Schneider Jiøí, Ada� - hebrej�tina pís-nìmi, 1/01, str. 32; �tampach Ivan O., NebýtGolema, 1/01, str. 32-33; Nový èasopis vìnova-ný �idùm, 3/01, str. 28.

Zprávy

Koøínek Martin, Krvavá konference, 1/01, str.34-35; Nosková Vìra, Lano - obrana pøed léèite-li, 3/01, str. 31; Øehák Robert, Spoleènost køes-�anù a �idù, 1/01, str. 34; Rakovský Boris,Svetlá budúcnos� pre slovenské deti, 4/01, str.28-29; �tampach Ivan O., Zemøela Míla Tomá-�ová, 3/01, str. 31.

Reflexe

Doubrava Luká�, Politik v hávu duchovníhovùdce, 2/01, str. 34; Libovický Stanislav, Bláti-vý bludný balvan, 3/01, str. 33-34; Müller Lu-bomír, Postup podle zákona, nebo diskrimina-ce?, 3/01, str. 32-33; Neumann Jakub, Mistr,èi podvodník?, 4/01, str.34-35; Pekárková Mar-tina, V�e, co potøebuje�, je guru, 4/01, str. 32-33; Reme� Prokop, Problémy s explikací, 2/01,str. 32; Sýkora Jaroslav, Zeï náøkù, 2/01, str.35; Trilokátma dás, Obnovit vztah ke Kri�-novi, 4/01, str. 33-34; Vojtí�ek Zdenìk, Potì�enípro lid bo�í, 2/01, str. 31-32; Akademici a sekto-bijci, 4/01, str. 35.

Práce studentùJurèová Jana, Nábo�enství jednoty v�eho,3/01, str. 30; Feèundová Pavla, Amway mezikomerèními kulty, 3/01, str. 30.

Sestavila Eva Fi�erová

Spoleènost pro studium sekt a nových nábo�enských smìrù

poøádá semináø, jeho� hostem bude

MA ANAND SHEELA,bývalá asistentka Bhagvána Rad�ní�e

a vùdèí postava komunity Rad�ní�púram.

Pastoraèní støedisko pøi Arcibiskupství pra�ském,Kolejní 4, Praha 6,

pátek 12. dubna 2002 od 10 do 13 hodin.

Spoleènost pro studium sekt a nových nábo�enských smìrùa Husitská teologická fakulta University Karlovy

zvou na pøedná�ku a rozhovor, který povede

MASSIMO INTROVIGNE,øeditel Centra pro studium nových nábo�enství v Turínì,

a editor Encyklopedie nábo�enství Itálie, na téma

�Nábo�enství a násilí�.Husitská teologická fakulta UK, Pacovská 350/4,

støeda 24. dubna 2002 od 9,30 hodin.

32

DIVÁKEM I HERCEMNA POSTMODERNÍ SCÉNÌ

Vladimír �iler:Dingir a postmoderní spoleènost

Pøi ohlédnutí se za dosavadní ètyøletou ces-tou Dingiru se vnucuje otázka, nakolik semu podaøilo být populárnì odborným èa-sopisem? Jak by obstál ve srovnání s èa-sopisy, které si vytkly podobný cíl? Oslo-vuje ty, které chtìl oslovit? Dává prostortìm, kteøí mají co øíct?

Je jasné, �e se li�í od vyslovenì odbor-ného èasopisu Religio svou sdìlností a sro-zumitelností pro �ir�í okruh zájemcù. Ale na-rozdíl tøeba od èasopisu Nový Orient, kdeodborníci publikují populární èlánky, dáváDingir prostor spí�e tìm, kteøí jsou odbor-níky ve vìcech nábo�enství jen èásteènì,ale zato umìjí psát populárnì. Nabízelo byse srovnání s èasopisem Dìjiny a souèas-nost, kde také publikují i nad�ení amatéøi.Toto srovnání v�ak pokulhává, proto�eobec amatérských historikù je u nás velmipoèetná a jejich odbornost, by� nejsou pro-fesionály, je na solidní úrovni. Odborníkùna nábo�enství je u nás málo. Zato poèetnáje skupina pseudoodborníkù a samozva-ných mudrlantù. Ti se také obèas jakopotrefení ozvou s kritikou Dingiru, nìkdydokonce v jeho ètenáøské rubrice. V Din-giru sice publikují také odborníci, ale chybínìkterá známá jména èi celé èásti spektradisciplín, které se nábo�enstvím zabývají.Ve srovnání s èasopisy, v nich� publikujíodborníci z teologických fakult, na nich� setaké pøedná�í a studuje religionistika (napø.Teologické texty, Teologická reflexe, Theo-logická revue), si Dingir chce uchovat nad-konfesní charakter, a nemù�e proto dát pro-stor úplnì v�em hlasùm. Proto se nemù�erovnat ani tøeba èasopisùm typu Souvis-losti, kde se vedou interdisciplinární dis-kuse intelektuálù spojovaných ov�em jed-nou základní køes�anskou orientací. I kdy�se køes�anská orientace vìt�iny autorù Din-giru nedá utajit, Dingir chce být principiál-

nì otevøený i jiným tradicím a �ir�í sekulárníkultuøe.

Na druhé stranì je Dingir natolik popu-lární, �e by vìt�ina jeho èlánkù mohla klid-nì vyjít v masovì vydávaných týdenícíchtypu Reflex, Týden nebo v týdenních inte-lektuálských pøílohách velkých deníkù. Toznamená jednak chválu profesionální úrov-ni zpracování èlánkù, ale souèasnì to zna-mená i otázku - proè se vlastnì s tìmitotématy uzavírat do jednoho pomìrnì úzcespecializovaného èasopisu, jestli�e sámproblém nových nábo�enství zajímá i velmi�irokou veøejnost? (Mo�ná proto zaèal Din-gir pøejímat i drobné zprávy ze zpravoda-jských servisù a dává prostor i autorùmpublikujícím jinde.) Ale mo�ná �e je to na-opak: Dingir dokazuje, �e módních nábo-�enských jevù je tolik, �e staèí naplnit jedenspeciální populární èasopis.

Zde si dovolím odboèit k úvaze o tom,èemu se vlastnì Dingir vìnuje. Podtitul èa-sopisu, a tím vlastnì i proklamovaný zámìra zábìr, se zmìnil. Pùvodnì �lo o sektya nová nábo�enská hnutí. Dnes o �souèas-nou nábo�enskou scénu�. Obsah ov�emprozrazuje, �e pùvodní zámìr zùstal stejný.Dingir si v�ímá v nábo�enské oblasti hlavnìv�eho nového, divergentního (míøícího odstøedu k okraji), a toho, co je nápadné svousnahou po odli�ení a oddìlení. Pøíznaènéje, �e tyto fenomény se nejèastìji zjevujíprávì tam, kam jsou upøeny zraky veøejnos-ti, jako by potøebovaly popularitu, publici-tu, jako by chtìly být �divadlo svìtu�. Nenínáhodou, �e Dingir pou�il divadelní meta-foru �scéna�. Tyto metafory se dnes vzta-hují i na politiku.

Politika, �ivot veøejný, se døíve, ale vlast-nì je�tì pomìrnì nedávno, pøed desetiletí-mi, a to nejen v komunistickém svìtì, alei na Západì, oznaèovala termíny pøevzatý-mi z mechaniky, metaforami stroje - v duchutehdy panujícího novovìkého mechanistic-kého paradigmatu. Mluvilo se o øízení, pøe-

vodových pákách, ekonomických nástro-jích, mechanismech moci, kolech dìjin. Nakonci 80. let se to v politice dramaticky obrá-tilo (nápadné to bylo zejména u nás, kdy�velké kormidelníky vystøídal v èele drama-tik). O politice, veøejném dìní, se najednoumluví za pomoci metafor pøevzatých z di-vadla. Mluví se o rolích, scénáøích, záku-lisí, re�ii, fra�kách. Zkrátka - kdysi pøevládalpocit, �e politika spoèívá v umném technic-kém provázání souèástek jakéhosi systému.Mìlo se za to, �e v ní jde o kybernézi, tedykormidlování kolosu spoleènosti smìrem keký�eným bøehùm. Dnes naproti tomu pøe-vládá pocit, �e politika je podívaná, kteráchce lidi strhnout. Strhnout pøedev�ímk tomu, aby pøí�tì pøi�li zase. I tato politikamanipuluje, ale ne pomocí mechanickýchnástrojù - materiálních stimulù a sankcí, alepomocí fikcí a trikù pùsobících na emoce.Døíve se politici sna�ili v pøedvolebníchproslovech svùj program racionálnì vy-svìtlit a podepøít logickými argumenty, dnespøed volbami kolektivnì zpívají a umís�ujísvé vyretu�ované fotografie na bilboardy.Pøíznaèné je, �e i onen kybernetický stroj,komputer, který mìl být pùvodnì vyu�ívánprávì pro øízení spoleènosti, tedy pomáhatmana�erùm organizovat lidem �ivot, zaèalpøekvapivì slou�it øadovým obèanùm (per-sonal computer). Namísto operací s èísly(jak je�tì stále eufemisticky naznaèuje po-jmenování �poèítaè�), zaèal postupnì fun-govat jako psací stroj a dnes pak v podstatìjako zábavná ma�inka na prohlí�ení obráz-kù.

Zdá se, �e toté� co s politikou se staloi s nábo�enstvím. Nábo�enství na sebe beredo znaèné míry podobu spoleènosti, v ní��ije. Tak v dobì pøevládajícího mechanistic-kého paradigmatu chtìla nábo�enství pøe-dev�ím manipulovat s posvátnem (provádìt�ekonomii spásy�), kanalizovat milost (chá-panou jako kapalinu), paternalisticky peèo-vat o masy (statistické soubory lidí), za-

Dvì reflexe ètyø roèníkù èasopisu o souèasné nábo�enské scénì Dingir

Vladimír �iler / Olga Cieslarová a David Schaffer

�estnáct dosavadních èísel ètvrtletníku Dingir obhlédl na výzvu redakce dr. Vladimír �iler. K jehoeseji pøipojujeme shrnutí seminární práce, kterou v minulých týdnech dokonèili dva studenti religionis-tiky na Fakultì humanitních studií v Pardubících. red.

DIVÁKEM I HERCEMNA POSTMODERNÍ SCÉNÌ

r e f l e x e

33

chraòovat du�e (chápané substanènì),hledala dokonalou magickou technologiiobøadù.

Pravda, v Americe to bylo v�dycky tro-chu jinak. Tamní spoleènost utvoøená éto-sem výrazných kalvínských komunit posí-lila prvky individuální svobody spojenés odpovìdností za sebe sama. Obèanskáspoleènost ve spojení s liberálním trhem,s principem soutì�e, duchem soupeøivostia étosem dobývání divokého prostøedí, dalavzniknout specifickým podobám politiky,kultury i nábo�enství. Nikde nebyla napøí-klad média, tisk, rozhlas, televize, tak zkomer-cializovaná jako v USA. Americký model,známý u� z 19. století, zaèal fungovatv Evropì a� na sklonku století dvacátého.Média podbízející se pøízni klientù, úzkost-livì usilující o rating (míru sledovanosti),a prodávající následnì své uchvácené klien-ty komerèním subjektùm jako tupé stádourèené ke zmasírování reklamou - to u násv Evropì døíve nebývalo. Evropská médiamìla v�dy ideál slou�it - by� pomyslnému -veøejnému zájmu, prospìchu veøejnosti,sna�ila se pùsobit pedagogicko-terapeu-ticky. Teprve a� na konci 20. století zùstaltento tradièní evropský model omezen jenna nìkolik veøejnoprávních médií, která seale v dravé konkurenci privátních firem stej-nì stále víc komercializují a bulvarizují.Americká podoba médií zachvátila Evropu.Rovnì� tak americká podoba politiky nesty-dící se usilovat o pøízeò volièù jarmareènímimetodami.

Nìco podobného se stalo i s nábo�en-stvím. Konkrétní nábo�enské útvary, aèsouèást technické civilizace a za probíhajícíprùmyslové revoluce, pøestaly spoléhat namechanické manipulativní praktiky, na øízenía ovládání, a musely - jako ostatnì i politicia média - zaèít hrát divadlo. V Americe se totak dìlá u� více ne� sto let, �e bohoslu�ba jeshow, apo�tolát pøipomíná letadlový prin-cip multilevelmarketingu a misonáøi jakodealeøi hauzírují a kejklí na ulicích.

Po velké éøe introverze nábo�enstvív protestantském pietismu (a jeho následu-jících historických vlnách) a v katolickébarokní zbo�nosti (a jejích dal�ích historic-kých podobách) se v prùbìhu sekularizacevíra zprivatizovala, stala se vnitropsychic-kou zále�itostí. Nyní jako by nastala reakcea v nábo�enství se projevuje tendencek extroverzi: skupiny nábo�enských akti-vistù se exhibují na agoøe, to znamená tam,kam jsou upøeny zraky veøejnosti, nejlépeprostøednictvím televizních kamer. V prù-bìhu nového nábo�enského o�ivení, dese-

kularizace, na sklonku 20. století, seobjevují skupiny, které se pokou�ejíuchvátit pozornost nabídkou po-svátného a tajemného (nábo�enstvíje ostatnì svou podstatou mysteri-um fascinans). Èiní to ale nezøídkadryáènickým zpùsobem - jako v bul-várních médiích. Co na tom, �e je to�míra, jen kdy� se klienti hrnou. Kdonezaujme, nemá �anci. Kdo nenímediálnì pøita�livý, jako by neexis-toval. To dnes platí jak v obchodì,tak v politice. A taky v nábo�enství.(Proto u� mají i církve své tiskovémluvèí. Èekám jen, kdy pøijdou nato, na co u� pøi�ly politické stranya jiné neoblíbené instituce a úøady- �e tisková mluvèí musí být atrak-tivní blondýna, nejlépe bývalá krá-lovna krásy. Kam chtìjí církve pøijíts tiskovými mluvèími, kteøí vypadajíjako - funebráci?)

Chtìl jsem touto úvahou øíct, �e Dingirpøispívá k odhalení tìchto souèasných tren-dù ve vývoji nábo�enství. Populární, popu-lárnì vìdecký èasopis tak ozøejmuje, �enábo�enství, alespoò v nìkterých svýchsouèasných podobách, chce být populární.Nábo�enství se ve svých povrchních a okra-jových proudech bulvarizuje, podbízí se da-vovému vkusu, komercializuje se, pøizpù-sobuje se po�adavkùm klientù. S trochouhumorné nadsázky by se dalo øíct, �e pop-religion pøímo potøebuje pro svou existencipop-religionistický èasopis. Ale Dingirsamozøejmì není �ádný fanzin, kultovnímagazín. Jeho úlohou je upozoròovat nanebezpeèí skrytá v tìchto souèasných tren-dech. A je celkem jedno, zda jde o nábo-�enské zbo�í, nebo o kosmetiku. Je tøebademaskovat podvodné firmy, které zneu�í-vají dùvìøivost zákazníkù a prodávají fikci.Samozøejmì �e v pøípadì èisticích prostøed-kù nemusíme být natolik pohor�eni, jakokdy� nìkdo kupèí s vìcmi a� dosud poklá-danými za výsostnì privátní a posvátné,jako je tøeba èistota du�e (du�evní zdraví,du�evní hygiena), �ivotní �tìstí (pohoda),radost (pozitivní my�lení), duchovní po-vznesení (extáze), zdravá sebedùvìra (aser-tivita), moudrá laskavá pøejícnost (toleran-ce) atd. Jestli�e se tyto kdysi prùvodní jevynábo�enské víry dnes mcdonaldizují, instan-tizují, stávají se pøedmìtem reklamy a prode-je, musí nìkdo upozornit veøejnost na to, �ejde o nezdravý vývoj, který se mù�e obrátitproti nám.

Dingir se chce vìnovat dìní na �souèas-né nábo�enské scénì�. Domnívám se, �e

hlub�í smysl jeho existence spoèívá právìv tom, �e odhaluje teatrálnost mnohýchsouèasných nábo�enských jevù, �e je de-maskuje jako sociální hysterii. Zdá se, �eDingir svou funkci také tak chápe. Je topatrné napøíklad i z toho, �e se praktickynevìnuje dìní v tradièních, zavedenýcha ustálených nábo�enských komunitácha institucích. Tradièní nábo�enské pøed-stavy a postoje pøicházejí ke slovu skrzevíce èi ménì zatajované pøedsudky vìt�inyautorù. Pokud v�ak bude spektrum tìchtoúhlù pohledu dostateènì �iroké, není to na�kodu proklamované objektivitì a neutra-litì èasopisu, který chce být nejen popu-lární, ale také odborný.

Pøesto se mi v�ak zdá, �e Dingir se je�tìne zcela dostateènì vìnuje tøem oblastemsouèasných nábo�enských jevù.

Dingir mapuje terén, shledává mezea rozsah jednotlivých jevù, vytyèuje osy,tì�i�tì, styèné body a mezní plochy. Prostìslou�í orientaci. Myslím si ale, �e nejen mnì,ale i mnoha dal�ím lidem dnes chybí orien-tace v internetovém nábo�enském prostøedí.V záplavì webových stránek se jistì bez-radnì topí mnoho hledajících - hledajícíchjak Pravdu, tak prostì informace.

Dingir pomáhá demaskovat nebezpeènétendence v  turbulentních proudech nábo-�enských vln. Ale zatím si pøíli� nev�ímátoho, co nám ve støední Evropì pøímo ne-hrozí, ale co ohro�uje Balkán, Pøední východ,Afriku, islámský svìt. A sice zneu�ití nábo-�enských symbolù k politickým cílùm. Ná-bo�enský symbol pový�ený na politickýtotem doká�e zahrát na struny kolektivního

Kdo nezaujme na nábo�enské scénì, nemá �anci.Foto: Petr Velechovský.

r e f l e x e

34

r e f l e x e

nevìdomí a vytváøet u slabých jedincù po-tøebný silný pocit kmenové sounále�itosti.

A koneènì - Dingir si v�ímá spí�e sou-èasné, jak se øíká, postmoderní, religiozity,ne v�ak postmoderní spirituality. Postmo-derní spiritualita (a s ní související promìnymentality a �ivotního stylu) je jev subtil-nìj�í, k jeho� zkoumání by bylo zapotøebíjednak vìt�ího odstupu, jednak interdis-ciplinární spolupráce psychologù, psycho-analytikù, sociologù, kulturních antro-pologù apod. Postmoderní religiozita jeuchopitelnìj�í, má více vnìj�ích viditelnýchznakù � symboly, rituály, veøejná shromá�-dìní, sociální instituce. Zdá se, �e Dingir sei v této vìci musí chovat tr�nì. Chce-li býtpopulární, musí zaujmout rozmazlenou, zml-sanou, pohodlnou mediální klientelu a na-bízet jí spí�e to, co obsahuje nìjaké atrak-tanty. Tedy novinky, senzace, skandály.Musí klipovì støíhat, fragmentarizovat. Ne-mù�e chtít po tìch vìènì nìkam spìchajícícha stále nìèím rozptylovaných, aby se as-poò na chvilku zastavili a soustøedili se nadel�í souvislou èetbu a hlub�í zamy�lení.Na to musel vìdomì rezignovat. Tento úkol(a údìl) zùstává vyhrazen jen èasopisùmodborným - ov�em právì proto znaènì ne-populárním. Pøeji Dingiru, aby se mu daøilooslovovat stále poèetnìj�í skupiny ètenáøùa svými populárními èlánky v nich vzbuzo-vat zájem o solidní odborné studium sou-èasných trendù ve vývoji nábo�enství.

n

Olga Cieslarová a David Schaffer:Od obecného vkusu k dialogu

Èasopis Dingir má nyní za sebou ètyøi rokysvé existence. Od zaèátku chtìl objektivnìa kriticky informovat �irokou veøejnosto sektách, církvích a nových nábo�enskýchsmìrech, a tak vnést do problematiky od-bornìj�í a korektní dialog (viz úvodník1/1998).

Otevøením èeské spoleènosti západníkultuøe po roce 89 nedo�lo jen k pronikánínetradièních nábo�enských smìrù do jejíchrùzných struktur a následovnì ke konfron-taci, ale objevily se i proudy, které siceodmítají jakoukoli nábo�enskou nálepku,av�ak jejich vnitøní dynamika se nábo�en-ským spoleènostem velmi podobá.

Dingir nezaèíná vycházet krátce po pøe-vratu, ale a� po devíti letech, tedy v dobì,kdy situace na nábo�enské scénì je ji� dáv-no rozehraná. Byl zároveò i prvním, kterýse ji pokou�el zmapovat.

Prakticky hmatatelná je v nìm naléha-vost po uvedení vìcí na pravou míru.Tatonaléhavost (upozornit veøejnost, víceménìneodbornou, právì na aktivity v�emo�nýchskupin s extrémními sklony, na sekty, �ar-latány èi rùzné pochybné léèitele, jejich� èin-nost okolí mate, pokud mu dokonce pøímone�kodí) je pøirozená, ale pøístup, který siDingir zvolil, je natolik zbrklý, �e vede k pøe-mr�tìné jednostrannosti, a tak za ka�dýmvyjímeènìj�ím a radikálnìj�ím projevemvyhledává sektáøské rysy. Pak ov�em nut-nì zmínìnou nepøedpojatost silnì postrá-dá.

Pøesto�e u� svým názvem si èasopisvytyèil tøi oblasti, kterým se hodlá vìnovat(sekty, církve a nová nábo�enská hnutí) jeevidentní, �e téma sekt znaènì pøeva�ovalo.(Na pøíklad i Ale� Opatrný ve svém èlánkuv 1/2000 pí�e, �e �charismatické hnutí neníhodné pozornosti Dingiru�, proto�e patøído církevního rámce.)

Dingir tedy postrádal vyvá�enost, jehohlavním motivem bylo �sektobijství�. Spí�ese blí�il jakémusi bulvárnímu plátku, kte-rý èas od èasu ob��astnil ètenáøe opravduzajímavým pøíspìvkem. Takové èlánky byov�em nemìly být výjimkou, ale mìly bypøevládat.

Jeho forma byla jistì pro mnohé lákaváa dobøe ètivá, av�ak velmi se odchýlila odpùvodního zámìru. Dingir byl prostì pøita�-livý jen pro urèitý typ ètenáøù a spí�e vy-cházel vstøíc obecnému vkusu, namístotoho, aby vedl osobitý dialog. Tì�ko pakmohl takový soubor èlánkù vést ètenáøek lep�ímu porozumìní a proniknutí do pro-blematiky, neposkytoval mu dùvìryhodnývhled do na�í nábo�enské situace, sotva homohl podnítit k vytvoøení støízlivého vlast-ního názoru a ani ho nepøivádìl k dal�ímuzájmu o dané téma.

Jednostrannost, subjektivita, èastoagresivní kritika, èi �støedo�kolské� èlánkys jasným podtextem odsudku, informováníapriori zaujaté. Pøedkládání senzací, touhavzbudit zájem prostøednictvím kuriozit, a tov�e v dobré, leè málo úèinné vùli spoleè-nost varovat.

V takovém duchu se nesly více ne� prvnídva roèníky. Bìhem roku 2000 se v nìm ko-neènì projevují první známky pozitivníhovývoje, tehdy zaèíná èasopis smìøovatk ucelení jak ve vnitøní, tak vnìj�í stavbì.Od obálky plné linií a fotek spìje k mnohemjednotnìj�ímu a kompaktnìj�ímu provedenípouze v jedné barvì a s jednou ústøednífotografíí. Od �Dingir - èasopis o sektách,církvích a nových nábo�enských hnutích�

míøí k èasopisu o �souèasné nábo�enskéscénì�, se zøetelným dùrazem na novánábo�enská hnutí. O vnitøní renesanci Din-giru svìdèí pøedev�ím konkretizace témata jasnìj�í vytyèení cílù. Ne ji� �z ka�déhoro�ka tro�ka�, ale jedno hlavní téma, kterétvoøí základ èísla a je navíc nahlí�enoz mnohem hlub�í, vícestranné perspektivy.Jednotlivé èlánky se zaèínají tøíbit a nabý-vat fundovanìj�ího charakteru, kde kritic-koodborný pohled pøevládá nad emotivnímzabarvením. Texty se sna�í o ucelenost,zmiòují pozadí vzniku, vlivy okolí, situace,ve kterých se jednotlivé smìry zrodily. Uvádíi více rozhovorù jak se zaujatou stranou,tak s odborníkem. Vùbec za nejlep�í èíslopova�ujeme 1/2001 o souèasném judaismu.Je zde velice ètivou formou podán fundova-ný vhled do �idovství ve svìtì i u nás, mno-hé se dovídáme o jeho kulturních vlivech,mystice, liturgii, literárních pramenech,pozornost se vìnuje i souèasným smìrùmv �idovství.

Od úzkého zábìru jen na sekty a extrém-ní skupiny se Dingir ji� opravdu sna�í mlu-vit o celé nábo�enské scénì. Vìnuje sei obecnìj�ím tématùm, jako je napø. nábo-�enství a �kola. A to v�e jsou zjevné krokyk tomu, k èemu chtìl Dingir od zaèátkusmìøovat. Pokud má tedy èasopis informo-vat spoleènost o souèasné nábo�enskéscénì, pùsobit jako prevence a zároveò býttøeba i inspirací pro èleny extrémních proudùa jejich blízké k získání nového a vhodnéhopohledu na situaci, domníváme se, �e jenutné, aby èlánky obsahovaly vedle støíz-livé kritiky, nejen odborný pøístup a fakta,ale i cosi jako psychologický vhled do vzta-hù a problematik. Forma, kterou nyní Din-gir má (jedno hlavní téma) se nám zdá jakovelice vhodná - èasopis zaèíná mít opravdupopulárnì odborný charakter. Koneènìotevírá prostor pro onen dialog, který odzaèátku chtìl vytváøet.

n

PoznámkaPodnìtem k èlánku se stal semináø doc. �tampacha k úvodudo religionistiky.

Vladimír �iler (* 1950) studoval na Husovì bohoslo-vecké fakultì v Praze a od roku 1974 pùsobil v ducho-venských slu�bách církve èeskoslovenské husitské.V roce 1995 absolvoval doktorandské studium na Husit-ské teologické fakultì UK v Praze. Od roku 1990 pøed-ná�í na Ostravské univerzitì støedovìkou filozofii, etikua religionistiku.

David Schaffer (*1978) studoval konzervatoø v �ilinì,nyní student prvního roèníku religionistiky na Fakultìhumanitních studií Univerzity Pardubice.Olga Cieslarová (*1980) po dvou letech studia evan-gelické teologie nyní studuje také v prvním roèníku reli-gionistiky tamté�.

35

d o p i s y

Vá�ená redakce,je sice u� listopad, ale pøece jen bych chtìlje�tì zareagovat na text. L. Doubravy �Poli-tik v hávu duchovního vùdce� z èervnové-ho Dingiru è. 2/2001, s. 34. Autor tu nesou-hlasí s my�lenkou dalajlámy, který øíká, �eje �patné, kdy� se vìøící sna�í pøestoupit najinou víru.

Myslím, �e by v pøípadné polemice mìlozaznít je�tì jedno téma - a tím je vìrnost.Vìrnost tomu, pro co jsem se kdysi svo-bodnì rozhodl. Jako konvertita s tím nemámosobní zku�enost, ale z hovoru jiných vím,�e i ten, kdo byl k víøe veden od dìtství,stejnì musel v dospívání tím osobním roz-hodnutím projít. Myslím, �e ka�dý, kdo setakto rozhodl, ví, �e se ve svém �ivotì setkals Bohem, byl jím osloven a právì proto setakto rozhodl. �e nevìrnost tomuto rozhod-nutí by byla popíráním, zlehèováním ono-ho setkání, oslovení. Nejde jen o vìrnostnìèemu (p. Doubrava: ��dodr�ení barvyurèitého klubu��), ale nìkomu. Buddhistaby mo�ná nemluvil o Bohu, ale o tajemství,ale i to je nesrovnatelnì víc ne� barvy klu-bu.

Jde tu i o vìrnost svým vlastním koøe-nùm, ze kterých vyrùstá mùj nejvnitønìj�í�ivot. Vyzrálý èlovìk - katolík, který je svo-bodnì pro své katolictví rozhodnutý, tì�kobude souèasnì pøesvìdèen o reinkarnacia støídat �eny (volnì cituji èlánek). Leda, �eby nebyl zralý.

Mo�ná by pomohlo pøirovnání - man-�elství. Mohu potkávat stovky �en, ale jávím, �e jen toto je ta pravá, pro ni jsem serozhodl a chci být vìrný. I kdy� jiné jsoukrásnìj�í, bohat�í, �ikovnìj�í�

Napadá mì je�tì jedna my�lenka. Èlánekmluví o tom, �e dalajláma �není vázán po-slu�ností k jednomu personálnímu Bohu�.Mo�ná tady je jádro celé vìci. Èlovìk nemusíbýt vázán v�dycky jen poslu�ností, ale takyláskou.

S pozdravemJiøí Rejlek, 16. listopadu 2001

Vá�ená redakce,velmi vám dìkuji za èasopis Dingir, kterýposkytuje ètenáøi �iroký rozhled na polinových nábo�enských smìrù a pøiná�íi mno�ství cenných informací jak teoretiè-tìj�ího rázu, tak také aktuality v oboruz domova i ze svìta. Mnì samému velmipomohl nejen pøi tvorbì mé diplomovépráce, ale i v souèasné orientaci kulturnì-nábo�enským prostorem.

Ponìkud mì v�ak pøekvapilo vedení po-lemiky ohlednì oprávnìnosti pou�ití pojmu

�sekta� v èíslech 4/2000, 2/2001 a 3/2001.Chápu obtí�e spojené s definováním sektyjako takové, proto si myslím, �e je skuteènìdaleko lep�í u�ívat definici výètem prvkù,z ní� je patrné, oè vlastnì té které skupinìjde. Jestli�e bereme v úvahu navíc i urèitévnitøní dynamismy jednotlivých novýchnábo�enských skupin s mo�nostmi sklonuk extrémnímu chování a jednání, ocitáme seve velmi konfúzní situaci. Na druhé stranìje v�ak potøeba si uvìdomit i nebezpeèí uto-nutí v partikularizovaných definicích, toti�ten fakt, �e se nám nepodaøí zachytit sku-teènost v jejím plném rozsahu.

Jeví se mi v�ak, �e si autoøi V. Profanta I. �tampach prostì zvolili nesprávný nad-pis svého, jinak velmi kvalitního, èlánku.Nedivím se proto reakci P. Reme�e, kterýnejspí� také nemohl pochopit, proè autoøipo kladení otázky �Co je a není sekta� do-jdou ke zcela zvlá�tní odpovìdi �Nic nenísekta�. Jestli�e pak P. Reme� pou�ívá ling-vistickou analýzu slova sekta, je to auto-nomní øe�ení. Toto øe�ení je sice zcela me-todologicky odli�né od pøedchozího, pøes-to je to právì Reme�, který, by� s výhradami,odpovídá na otázku, �Co je a co není sek-ta�, tak, jak byla polo�ena.

Toto v�ak není hlavní dùvod, proè semi celá polemika nelíbí. Problém spoèívá vezcela osobní a zaujaté reakci I. �tampachav Dingiru 3/2001, z ní� mi není jasné, zdaautor tak pevnì stojí na principu nábo�en-ské plurality, který podle mého zastávái P. Reme�, nebo jen pou�ívá na vlastní ob-ranu pojmù velmi podobných normalizaèní-mu slovníku, a tak se sám stává majitelemjediné pravdy. U� vùbec proto netu�ím, kdoto vlastnì �pí�e svým obvyklým pový�e-ným, sarkastickým a arogantním tónem�.Nejvíce zará�ející v�ak je, �e onu diskusi,k ní� I. �tampach vybízí, vlastnì on sámnásilnì ukonèuje. Ka�dý dal�í autor, kterýbude chtít rozebírat polemiku sekt z trochujiného úhlu, mù�e být toti� oznaèen za �in-telektuálního nohsleda státních a církevníchbyrokratù�. Zdá se mi proto ve svém efektukontraproduktivní, kdy� si èlenové redakènírady va�eho èasopisu na sobì ventilujíosobní nesrovnalosti takovýmto tónem,proto�e tyto výpady jsou v�dy jen ke �kodìèasopisu samému.

Mgr. Václav Tomiczek

Kdy vyhynou dinosauøianeb staré my�lení kope z posledních silRád bych se vyjádøil k nìkterým výrokùmTrilokátmy dáse, kterými ohodnotil nás, je�jsme podepsali petici odhalující charakter

a èiny vedoucích pøedstavitelù èeskéhoISKCONu* (viz www.krsna.wz.cz). O tìch-to iskconských vùdcích si ètenáøi nedávnomohli udìlat obrázek sami, kdy� èetli èlánekjednoho z nich, Trilokátmy dáse. Já se zamì-øím jen na odhalení dal�ích l�í, kterýmiTrilokátma klame veøejnost.

1. le�: V Dingiru 3/2001 Trilokátma ve svépoznámce tvrdí, �e vìt�ina signatáøù Peticeopustila ISKCON ji� dávno, pøed nìkolikalety po rozpadu farmy Kr�nùv dvùr (ke které-mu do�lo v r. 1997). Z 21 oddaných pode-pisujících petici ... jich v�ak 14 bylo vyho-zeno a� v dobì, kdy se petice podepisova-la, tedy v r. 2000 a pozdìji. Jsou to: Èit �akti,Kr�navalli, Vardhana Prija, bh. Zbynìk Há-jek, D�anaka Gauránga, Dváraka Í�vara,Lalita Prija, bh. Martin Kupèík, Gjánadípa,bh. Karel Jílek, Lak�míván, Pavitravání, Jó-gamája a Rádhé�a.

Netøeba snad dodávat, �e se na jejichodsunu podepsalo to, �e nehodlali mlèeto �ikanování ze strany lídrù, pøihlásili sek petici a odmítli odvolat. Jeden z nich bylpozdìji omilostnìn, nebo� chtìl pokraèo-vat v distribuci knih, a aby je vùbec mohldostat, musel se omluvit, co� uèinil. Øadaoddaných také ode�la do iskconských cen-ter v cizinì, nebo� praktiky autorit v èes-kých centrech jsou podle jejich slov nesne-sitelné.

2. le�: Trilokátma tvrdí, �e ti, kteøí podepsalipetici, se distancují od hnutí. Skuteènost jetaková, �e tito oddaní mají zákaz vstupu do

Kr�na.

* ISKCON - Mezinárodní spoleènost pro vìdomí Kr�ny,pozn. red.

36

v�ech center ISKCONu, vèetnì restaurací.... Oddaní uvnitø hnutí mají pøísný zákaz ses nimi bavit. ...

3. le�: Trilokátma tvrdí, �e k pøehmatùm lídrùv hnutí docházelo kdysi a �e dnes semnoho vìcí zmìnilo. I kdy� se pokusímepøehlédnout onìch 15 oddaných vyho-zených v roce 2000, uvidíme, �e �ikanováníze strany lídrù pokraèuje plnou parou.Z hnutí bylo za poslední rok vypovìzenonìkolik dal�ích oddaných.

Dva z nich, Ekavíra a Brad�éra, podalizprávu o souèasném stavu v èeském ISK-CONu. Ekavíra pí�e, jak se zachovali chrá-moví lídøi, kdy� oba její rodièe mìli rako-vinu: �Jak se nemoc táhla, musela jsemo ka�dou náv�tìvu svých nemocných rodi-èù doslova poní�enì prosit... Byla jsem vy-stavena obrovskému psychickému nátlaku- umírající matka mì prosila, abych zùsta-la doma, a autority v chrámu mi vìc vy-svìtlovali tím, �e oni jsou jediná opravdovárodina... Matka zemøela v dobì, kdy� jsemzrovna slou�ila v chrámu. Nervovì jsem sezhroutila... Trvalo to je�tì mìsíc, co domaumíral mùj otec - sám, upoutaný na lù�ko,stravu si aplikoval injekèní støíkaèkou pøí-mo do �aludku. O celé situaci dopodrob-na vìdìly moje autority... Domù jsem u� jentak nemohla - dokonce ani pravidelnì te-lefonovat - to by bylo pro chrám pøíli� dra-hé!... Zájem projevil chrámový prezidentNarakriti a� v dobì, kdy se vyøizovalo dì-

DINGIRèasopis o souèasné nábo�enské scénì

Èíslo 1/2002 vychází 18. bøezna 2002

Vydává DINGIR, s.r.o.,Jankovcova 31, 170 00 Praha 7

tel: 02/ 8387 2223; fax: 02/ 8387 2222e-mail: dingir@dingir.czinternet: www.dingir.cz

�éfredaktor:PhDr. Zdenìk Vojtí�ek

tel: 02/ 8387 2222e-mail: vojtisek@dingir.cz

Redakèní rada:Martina Dvoøáková, Jiøí Koubek

doc. Tomá� NovotnýMUDr. Prokop Reme�doc. Ivan O. �tampach

Fotografie na obálce: Stanislav HulínGrafický návrh: Richard Bobùrka

Zlom: Zdenìk Vojtí�ekOsvit: CDS - Petr Jandík

Tisk: VS ÈR, Praha 4

Cena: 39,- Kè / 40,- Sk

Objednávky a urgence:SEND - pøedplatné, P.O. BOX 141Antala Sta�ka 80, 140 21 Praha 4

tel: 02 / 6100 6608; 6100 6609fax: 02 / 6100 6563; e-mail: send@send.cz

http://www.send.cz

ISSN: 1212-1371

Registrace:MK ÈR 7943 z 30.3.1998

d o p i s y

dictví... Nìkolikrát jsme se ocitli doslovana mizinì, díky tomuto skvìlému manage-mentu pod vedením Níly Mádhavy, které-mu to zjevnì dìlalo dobøe a zøejmì to bylcíl - podaøilo se - u� nikdy nechceme mítnic spoleèného s �duchovními� lidmi, je�doká�í manipulovat a zneu�ívat nezku�e-nost a dùvìru lidí.� ...

Podobné problémy jsou samozøejmì nacelém svìtì, a nejen v ISKCONu, ale vev�ech organizacích se starým my�lením, a�u� nábo�enských èi svìtských. Myslím, �ebychom se na to ale nemìli vymlouvata koneènì s tím mìli nìco dìlat - právì tam,kde �ijeme a máme nìjaký vliv, který je veskuteènosti obrovský, kdy� se nenechámeumlèet. Dùle�itá je také osvìta. Jako jedenz prvních duchovních úkolù pro lidstvo vi-dím to, �e si lidé musí uvìdomit, �e prostìnemohou ovládat a manipulovat druhé.V souèasnosti tento ne�var prostupuje ce-lou spoleèností, kde se jeden sna�í buzero-vat, �ikanovat èi podrobit si druhého v prá-ci, v armádì, na �kolách, v rodinách... tenproblém je v�eprostupující. Na�tìstí je tunadìje a lidé se zaèínají probouzet. Tak jakose mnoho oddaných nyní odmítá nechávat

ovládat darebáky pøestrojenými zasvìtce, v celé lidské spoleènosti sestále více lidí odmítá nechávat o-vládat komerèními médii a reklama-mi, oblbovat arogantními politiky,odmítá tolerovat nièení pøírodya papou�kovat nìkteré destruktivnínázory a zvyky svých pøedkù. Vý-chovnou a vzdìlávací èást øe�enívidím v upozoròování lidí na ne-smyslnost snah ovládat druhé - vesvìtle toho, �e jsme v�ichni du�e,nedílné èásti Boha, který je na�ímmilujícím otcem a pøeje si, aby jehodìti milovaly nejen jeho, ale i sebenavzájem (pøesto�e nám ponechávánaprosto svobodnou vùli).

Co se týèe praktické èásti øe�ení,já osobnì nemám v rukou zákon, alelidé na patøièných místech, napøík-lad na Ministerstvu vnitra, kteøí roz-hodují o bytí a nebytí rùzných hnutípotlaèujících práva a svobody ob-èanù, by mìli zvá�it, zda souèasnýèeský ISKCON je oprávnìn existo-

NA PØÍ�TÌ Helena Petrovna Blavatská, �rí Matád�í Nirmala Dévi,Ellen Gould Whiteová - v�echny tyto �eny (a mnohé

dal�í) zalo�ily pomìrnì úspì�ná nábo�enská hnutí. Chovají se a jednají �eny jako du-chovní vùdkynì jinak ne� mu�i? A jaká je vùbec �enská religiozita? Má nìco specific-kého? - Hledejteodpovìï na tyto zajímavé otázky spolu s Dingirem 2/2002.

vat pod visaèkou �obèanské sdru�ení�, zakterou ho jeho vùdci prohla�ují, a zda splòu-je podmínky titulu �nábo�enská organizace�,kterého tito vùdci chtìjí dosáhnout.

Dìkuji,D�anaka Gauránga dás

OpravaNamísto �ahády jsme v minulém èísle nastr. 21 otiskli slova �Vzácný Korán�, kteráse u�ívají jako titul tohoto nábo�enskéhospisu. Za nedopatøení se omlouváme.

Redakce

Prasádam, vegetariánské jídlo, obìtované Kr�novi,hnutí Haré Kr�na navenek dobøe reprezentuje.

Foto: Petr Velechovský.

38

Pomník mormonským pionýrùm v Salt Lake City (k èlánku na str. 5-8).Foto z publikace �Znovuzøízení pravdy�, Intellectual Reserve 1998.

Slovanská rodina (k tématu tohoto èísla). Foto: Martin Bro�.

PROÈ DINGIR

POZVÁNÍA KONTAKTY

PROÈ DINGIRNìkteré starovìké jazyky mìly zajímavý zvyk,který spoèíval v tom, �e do psaného textu vklá-daly tzv. ideogramy. Byly to znaèky, které pøed-

jímaly vlastnosti následného slova. A tak se napø. v klíno-pisných textech vkládal pøed ka�dou vìc ze døeva (napø.strom, ale i stùl nebo �idli) znak pro døevo. Pøed rybníky,øeky apod. se vkládal znak pro vodu atd. Podobnì exis-toval i zvlá�tní znak, který se musel napsat pøed jménojakékoli bo�ské bytosti nebo boha. Této znaèce, upozoròu-jící na bo�skost toho, co bude následovat, se vìt�inou øíkápodle starého sumerského oznaèení pro boha, DINGIR.Toto slovo je pak zároveò i pravdìpodobnì vùbec nejstar-�ím oznaèením pro bo�skou bytost, jaké známe.

Zajímavé je, �e klínový znak, který se jakooznaèení DINGIR pou�ívá, je ve skuteènostiobrázkem hvìzdy, která pøedstavuje smìr, k nì-

mu� èlovìk hledí a k nìmu� se upíná. Znak DINGIR setak mù�e pro nás stát symbolem jistì nezanedbatelnéhorozmìru lidství, který hledá nìco, co ho pøesahuje, na èemse mù�e orientovat a k èemu mù�e smìøovat. Tato lidskátouha nachází nejrozmanitìj�í podoby v nejrùznìj�ích kul-turách a sociálních skupinách. A tak i v na�í souèasnéspoleènosti se setkáváme s desítkami nejrùznìj�ích nábo-�enských a pseudonábo�enských skupin, je� jsou výrazemtohoto rozmìru èlovìka.

Chtìli bychom se tedy rozhlí�et kolem sebe,pozorovat tuto nábo�enskou scénu a zamý�letnad tím, kdo nebo co je DINGIRem tìch, kdo se

k tìmto skupinám hlásí, jak právì jejich DINGIR ovlivòu-je jejich �ivot a jaké formy jejich cesta za tímto cílemnabývá. Èasopis DINGIR by tak mìl pomoci porozumìtoblasti, která je od pradávna neodmyslitelnou souèástí�ivota lidstva, a pøesto zùstává pro mnohé nezmapovanoukrajinou. tn

Dal�í veøejné semináøe Spoleènosti pro studium sekta nových nábo�enských smìrù: 12. 4. 2002 (BhagvánRad�ní� - Osho - a jeho hnutí, host Ma Anand Sheela,�výcarsko); 17. 5. 2002 (téma je�tì není stanoveno); v�dyod 10 h. v Pastoraèním støedisku pøi Arcibiskupství pra�-ském, Kolejní 4, Praha 6. Pøedná�ka (ve spolupráci s HTFUK) dr. Massima Introvigneho (Itálie) na téma �Nábo�en-ství a násilí� 24. 4. 2002 od 9,30 h. v budovì Husitskéteologické fakulty UK, Pacovská 350/4, Praha 4.Spoleènost pro studium sekt a nových nábo�enskýchsmìrù, Jankovcova 31, 170 00 Praha 7, hodiny pro veøej-nost: ètvrtek 15,30 - 17,30, tel/fax: (02) 8387 2222, e-mail:sssnns@volny.cz, internet: www.sekty.cz; poboèka Brno,Gorkého 2, 602 00, hodiny pro veøejnost: ka�dé 1. a 3.pondìlí v mìsíci 16,00 - 18,00, tel: (05) 4124 8780, e-mail:sssnns.brno@post.cz; Poradna o nábo�enských sek-tách, HTF UK, tel.: (02) 433 386, linka 37.

POZVÁNÍA KONTAKTY

Dal�í hromadné po�ehnání svým následovníkùm, tentokrát tøem a pùl tisíci snoube-neckých párù, udìlil v 16. února 2002 zakladatel a vùdce Církve sjednocení SunMyung Moon na stadionu v Soulu. Foto: archiv.

39

O tom, �e existují nìjaké runy, jsem samozøejmì dlouho vìdìl.Pøedstavoval jsem si v�ak pod tím pouze nìjaké zastaralé pís-mo. Kdy� se mi ale do rukou dostala kniha Bernarda Kingas prostým názvem Runy, hned jsem zavìtøil mo�nou senzaci.A taky �e ano. Po (nìkolikanásobném) pøeètení knihy jsem serozhodl, �e i já se pøipojím k rodinì vyznavaèù dávných sever-ských bohù a jako svého osobního boha jsem si zvolil Ódina.Není to v�ak nic pøekvapivého, s Ódinem se ztoto�òuji celkemsnadno. Lépe vidím levým okem ne� pravým (Ódin pravé okonemá), i já uva�uji prakticky (Ódin je a� legendárnì praktický)a, co mì asi s Ódinem pojí nejvíce, rád bych toho hodnì vìdìl(Ódin je nejmoudøej�ím severským bohem).

Úplnou �konverzi� jsem prodìlal 5. bøezna 1998, v den svýchdevatenáctých narozenin. K tomuto kroku jsem se odhodlal popøeètení knihy a del�í úvaze. Nakonec jsem si øekl, �e za zkou�kunic nedám. A mohu-li posoudit sám sebe a svùj �ivot pøed a popøestoupení k ódinismu, musím konstatovat, �e se (minimálnìpo stránce du�evní) zlep�il. Zpozoroval jsem i jiné Ódinovyvlivy a já absolutnì vìøím v jeho existenci. Samozøejmì, �e ne-jenom existenci jeho, ale i dal�ích bohù v nordickém panteonu.

Ragnimiri, http://www.dmoz.cz/runy/proc.html

Silný vichr uná�í rychle plující mraky veèerníèervencovou oblohou, kdy� se blí�ím k táboøi�ti,které mapa ukazuje poblí� mìsta Jekabpils na øeceDaugavì (Dvina) ve støedním Loty�sku. Pro tmuu� sotva vidím na cestu a zaobírám se my�lenka-mi, jak v tomto poèasí postavím stan, kdy� tupøed sebou vidím nìkolik ohòù. Táboøi�tì u øekynení opu�tìné, naopak je na nìm znaènì ru�no.Skupinky mladých lidí se seskupují kolem ohòùa zaèínají tanèit a zpívat jakousi melodii. Pøicházíma� k nim. Na�tìstí ne v�ichni se ji� zapojili doonoho dùstojného obøadu a jedna dívka miochotnì - rusky, anglicky, nìmecky, od v�ehotrochu - vysvìtluje, �e zde probíhá obøad pøed-køes�anského nábo�enství, které zde - v zemi,kam køes�anství dorazilo a� ve vrcholném støe-dovìku - rekonstruuje skupina nad�encù. Chrlíze sebe jména bohù a bohyò, ze kterých mi vìt�i-na pøipadá povìdomá. Nakonec se ptá, zda sechci zúèastnit obøadu. Po mém nesmìlém kýv-nutí ihned pøivolává tøi chasníky a krátce je in-struuje. V následujícím okam�iku letím do Dau-gavy a je mi dr�ena hlava pod vodou tak dlouho,�e mám pocit, �e vypiji celý prùtok øeky. Nakonecmne pustí, ale jen co se vynoøím na jeden ná-dech, situace se opakuje. Celkem tøikrát. Pak mneteprve vytáhnou a vítají mezi sebe. Celá proce-dura byla údajnì nutná pro smytí køtu ve vodì

posvátné øeky. A pak u� pøicházím do kruhu kolem ohnì a ná-sleduje dùkladné napití nìèeho, co chutná jako smìs medovinya becherovky. Veleknìz v bílém rouchu vhazuje do ohnì jakésipyrotechnické pøísady a velebným hlasem, bohu�el v loty�tinì,proná�í oslavnou øeè pro boha Perkonse, po na�em Peruna.Ten je zjevnì spokojen a dává to najevo zesilujícím vìtrem,který se stáèí do vzestupné spirály, v jejím� ohnisku se nachází-me my i se slavnostními ohni. Obloha se ji� zcela zatáhla a hla-dinu Daugavy bièuje dé�� pøecházející poté v krupobití. Do tohoblesky a hromy - co by to bylo za Peruna bez bouøe? Ale zázrak,na nás nepadá ani kapka. Kolmo nad námi dokonce probleskujenìkolik hvìzd. A do monotónního zpìvu obøadníkù pøichází domého mozku jiný hlas: �Teï jsi i ty jedním z nás. Poslechni tedyhlas svých pøedkù, svých bohù i své zemì, která aèkoli le�ídaleko, neli�í se od této!� Podlamují se mi nohy, ale udr�ím se.Cítím nekoneènost vesmíru i své místo v nìm. Cítím hlubinyvìkù i prchavost okam�iku. A vidím jakoby v mlze i svou bu-doucnost, a vím, co s ní. A víru o to cennìj�í, �e jsem k ní na�elcestu sám.

Krutomysl

Zimní slunovrat, tajemná chvíle, kdy slunce sestoupí na nejni��íbod oblohy a den je nejkrat�ím v celém roce, proto se nazývákraèunem.  A právì v okam�iku, kdy Slunce na kraèun zapadá,umírá Da�bog, syn Svarogùv. Nastávají noci vládne tma svojí

nejvìt�í mocí. Zima vítìzí nad létem, nastává dobaodpoèinku, vláda Morany. Ale nic v pøírodì senikdy nezastaví, tuto noc zplodí Svarog, bùh ohnì,svého syna, boha Slunce Da�boga, znovu. A pøiraním rozbøesku spatøí svìt opìt Bo�ice, novì zro-zeného Da�boga. Je to dùkaz, �e po zimì pøijdeopìt jaro, �e po dobì strádání pøijde opìt dobahojnosti. Da�bog Svaro�ic je zatím slabý a vládazimy trvá dál, ale nebude to ji� dlouho a Svaro�icv podobì mladíka Jarovíta svrhne na poèátku jaraMoranu a její krutovládu. Da�bog, bùh Slunce, námdává to, co potøebujeme k �ivotu,  jeho darem jeteplo a svìtlo a také radost, kterou nám pùsobídotek jeho paprskù. Jenom díky nìmu mù�e uzrátúroda a plnì si zasluhuje na�i úctu.

Proto se letos u nás poprvé konala slavnostzimního slunovratu. Nìkolik lidí z Rodné víryslovanské se druhý den po vlastním Slunovratuse�lo v blízkosti Prahy, aby uctili Svaroga, Bo�icea své pøedky. Kdy� k veèeru na jasnì modré ob-loze Slunce zapadalo a v�e kolem se tøpytilo poddotekem jeho paprskù, nìkolik vìrných vnukùDa�bogových vykonalo posvátný obøad a uctilonebeský oheò medovinou, perníkem a masem.Vepøové maso je zvlá�tì dùle�ité, nebo� prase, zlatéprase, jest posvátným zvíøetem Da�boga Svaro�ice. 

Vìøme tomu, �e tímto se u nás zapoèala novátradice zimních slunovratù, která nebude pøeru�e-na, dokud bude Slunce záøit nad na�imi hlavami.

Vítìzslav, 23. 12. 2001http://www.volny.cz/rodna-vira/obrady.htm

Rekonstrukce sochy Svan-tovita, slovanského boha,uctívaného v chrámì na os-trovì Rujana, na základìpopisu dánského kronikáøeSaxona Grammatica ze 12.st. - Pøevzato z knihy Zdeò-ka Váni, Svìt slovanskýchbohù a démonù, Panorama,Praha 1990.

PROÈ JSEM SE STALÓDINISTOU?

ZIMNÍ SLUNOVRAT

SILNÝ VICHR