Zvláštní. otisk z časopisu .Příroda", roč.~ X){V., Č. 5. ,Brno 1932.

K. ABSOLON a J. KRATOCHVÍL:

PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČELEĎ SLEPÝCH OPILIO­NIDÚ Z JESKYŇ JIliOILLYRSKE OBLASTI

(S 10 obr. v textu.)

Peltaeonychidae une famille nouvelle des Opilionides aveugles des grottes balcaniques.

V publikacích a rukopisném katalogu »B i o s p e o I o gi c a b a I c a nic a« K. A b s o Ion a, pojednávajících o, výsledcích výzkumnÝch cest po krasech Balkánu, jest několikrát upozorněno, že ve sběrech se nachází jediný exemplář zvlášt. pa­vouka »Scotolemon nov. sp.« Ježto rod Scoto­lemon Lucas jest již od let 60.iz pásma franco­iberského znám jako typická forma jeskynní, vyskytující se v mnoha speciích, ježto ze sev. Ameriky z jeskyň v Kentucky A. Tellkampf již r. 1844 popsal svého Phalangodes armata, ježto slavný A I p he u s Spr ing Pac k a r d jim věnoval r. 1888 část svého tabulového díla se známými litografiemi á ježto i tento balkán­ský »Scotolemon« byl nápadně jeskynního ha­bitu, bylo na bíle dni jím bl~že se zabývat. Už to bylo též nápadno, že jeho systematické postavení nebylo možno snadno zjistiti.

Dnes oznamujeme, že jedná se tu opravdu o jeden z nejzajímavějších nálezů pavouků vů­bec, dokonce o zástupce úplně nové čeledi, kte­rou jmenujeme Peltaeonychidae nova familia. Tato čeleď jest pro biocoenosy balkánské téže Zajímavosti, jako prof. Komárkem r. 1919 po­psaná čeleď Geovaludicolídae ze skupiny ploš­těnek anebo překvapující zprávy S t a n k o vi­Č o v y a jeho spolupracovníků o fauně O c h­r i d u, o nichž jsme nedávno slyšeli v Praze

Obr. 1. Abs. fot.

Krápníkové scenerie z jeskyně .Ora­bovice". Na kuželovitých stalagmi­tech polézá Travunia. Postava v po-

zadí jespelaeolog Alois Král.

i v Brně z úst pana prof. Stankoviče samého. Avšak nález našeho pavouka měl již svoje osudy v rozpětí dvaceti let, jak je již viděti z dále uvedené synonymie.

Dr. Absolon nalezl první exemplář ve společnosti brouka Troglamau­rovs dne 19. VIII. 1913 v jeskyni »D u r o v i é jam a«, iež leží východně Cavtatu v jižní, Dalmácii v okolí poHe Konavlieského. Rozpoznav ihned; že jedná se o formu novou, odevzdal unikum ke zpracování známému Opilioni­dologovi Dr. R o e w e r o v i, tehdy v Brémách v zásilce odeslané 26. IX. 1913 a nazval je in literis »Scotolemon nova spec.«. Termin tento publikoval roku lQ14 ve III. zprávě »Výsledkyvýzkullmých cest po Balkáně« v Časopisu mor. zem. mltsea, r. XIV; sÚana 222. . .

2 ABSOLON a KRATOCHVíL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP.OPILIONIDŮ. pŘíRODA

Dr. Roever oznámil listem ze dne 4. III. 1914, že "unikum konservoval ve formě mikroskopického preparátu ,in toto', aby živočich mohl býti lépe studován. Jest podoben tvoru Phalangodes armata, popsanému P. Te 11-k a m p f e m, jest to ale nedospělé individuum a teprve až prý bude nasbírán nový materiál, bude. na řezech možno rozeznati, zdali je tvor onen dospělý, poněvadž prý' je vždy možno, lže tato jeskynní forma zůstala státi buď na larvovém stadiu, anebo s larvovými orgány. Nový druh to asi bude, ale nerad prý popisuje nov. sp. dle nedospělých exemplářů atd.« Možno, že se k těmto vývodům Roewerovým v budoucnosti ještě vrátíme. Vzdor této argumentaci popsal a vyobrazil Roewer přece 'jen již roku následujícího pavouka v "Archiv mr Naturgeschichte« a pokřtil jej na Absolonia troglo­dytes nov. gen. nov. spec.'

Následkem světové války nezvěděl K. Absolon o tom ničeho a označil 1916 ve své IV. části »Výsledků výzkumných cest po Balkáně« v Časopisu mor. zem. musea, r. XV, str. 256, pavouka na základě nových, při své páté cestě balkánské v Orabovici nalezených exemplářů, jako "Scotolemon anoph­thalmum n. sp.«, leč bez popisu formy, taklže je to dle pravidel nomenklatury zoologické "nomen nudum«.

Roewer nevěděl, že jméno Absolonia je praeokupováno, ježto již 1901 použil Dr. Borner tohoto jména pro jistý rod Collembol a proto navrhl K. Absolon roku 1920 v Časopisu mor. zem. musea, r. XVII, str. 596, zvěděv mezitím o publikaci Roewerově, nové jméno generické »Travunia«. »Travunia« jest staré římské pojmenování dnešního tak půvabného města T r e b i n j e v lIercegovině, v jehož širším okolí vyskytuje se naše pámátná endemická fauna temnostní, o nífž dále mluvíme. Trebinje jest místem, ve kterém dlouho žil zasloužilý, již zapomenutý biospeolog L u c i a n p 1. Mat u 1 i é, jehož zásluhy jsou vlastně neznámy a budou teprve pro historii zachovány, ježto Matulié zemřel počátkem roku 1917. Trebinje jest též hlavním východištěm výzkumných cest K. Absolona do krasů balkánských. Citace jména Travunia anophthalma jest opakována ve stati "Les grandes Amphipodes aveugles« v Compte rendu de la 51e Session AFAS Constantine 1927, pag. 292. Tato nomenklaturická novinka ušla prof. Dr. E. Strandovi, který v polemice proti Roewerovi navrhuje roku 1928 v "Zoologischer Anzeiger«, p. 56, ve stati "Kri­tische Bemerkungen zu Roewers Weberknechte« změnu jména Absolonia na »Abasola«, které mizí též v propadlišti synonym a náš Opilionid se musí jmenovati Travunia troglodytes (Roewer).

Unikum preparátu věnoval K. Absolon Roewerovi, s jehož sbírkami přešel později do Senckenbergského musea ve Frankfurtě n./M.

Naléhavá nutnost zpracovati sladkovodního Polychaeta )}Marifugia cava­tica«, což se stalo společně s kolegou dr. II r a b ě tem v D o min o v ě })Vědě přírodní« roku 1930 a současně v )}Zoologischer Anzeiger« Bd. 88., zatlačila zájem o Travunii do pozadí, ač jsme stále tušili, lže thema toto musí přijít na pořad. Když jsme ale loňského roku ujali se společně zpracování velkých zásob Arachnidů v našich )}biospeologica balcanica« a provedli revisi tak zv. )}Araneae verae«, o čem1ž jsme publikovali nejprve předběžnou zprávu

1 Tento popis opakoval Roewer r. 1923 ve veliké své monografii .Die Weberknechte der Erde", p. 85.

XXV. 5. ABSOLON a KRATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPlLIONIDŮ. 3

"Ober h6hlenbewohnende Arachniden« V "Acta Musei Moraviensis«, pak před­ložili tři hotové monografie »Cavernicolní Dysderae«, »0 rodu Hadites« a »Nový zástupce skupiny Rhodeae Typhlorhode subterranea« panu prof. Dr; J. K o m á rk o v i za účelem publikace a konečně zaslali sumární výtažek všech dosud od nás provedených výzkumů do Zoologischer Anzeiger, (což zde podotýkáme proto, aby bylo viděti, že provádíme systematickou revisi

Obr. 2. Orig. loto.

Putování za Travunil. Pusté krasy za Lastvou v Hercego­vině. Alpinská pásma vpravo jsou Djevojačke grede, směrem

ku průsmyku Zasl ap.

arachnofauny jeskyň balkánských vůbec), přikročili isme ke kritickému roz­boru našeho Opilionida, ježto diagnosa Roewerova byla založena na jediném nedospělém exempláři a nyní jsme měli dostatečný materiál k disposici, totiž 8 exemplářů z následujících lokalit:

Locus č. 93, Durovié jama, 19. VIII. 1913 1 juv. Č. 111, Orabovica, 7. VII. 1914 1 d' 1 y. Č. 679, Babié pečina, 15. VIII. 1917 2 y. Č. 680, Vilina pečina, 16. VIII. 1917 1 juv.

" Č. 762, Vilina pečina, 11. XI. 1917 1 juv. " Č. 766, Torina jama, 12. XI. 1917 1 y.

Všecky tyto lokality leží v jihovýchodní . Hercegovině a přilehlé Dal­mácii .. »0 r a b o v i c a« je veliká krápníková jeskyně, t. zv. »locus classicus«, vysoko v horách nad mořem za Zatonem (via Slano-Dubrovník), K. Abso­lonem mnohokrát během let zkoumaná, v níž žije na příklad měkkýš Aegopis spelaeus, brouk Paranthrophilon spelaeobatoides, šupinuška Typhlo­podura longicornis, pavouk Typhloneta affinis a j. Vnitřek této jeskyně vidíme na fotografii. (Obr. 1.)

»B a b i é peč i n a« a »V i I i na peč i n a« leží ve skupině jeskyň zkou­maných roku 1917 při šesté cestě balkánské namáhavými exkursemi z Tre­binje směrem na Laštvu k hranicím černohorským v pustých krasech, jichž

4 ÁBSOLONa KRATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OP1LIONIDŮ. PŘÍgODA

charakteristika vyplývá z obrazu připojeného. Odtud bude popsáno znacne množství hlavně vertikálních jam, které v létě na dně mají tolik vlhkosti, že tvoří opravdovské refugium živočichů, prchajících sem před výhní vy­prahlých krasových skalisko V obou jeskyních žije Travunia ve společnosti s Typhlopodurou, Oncopodurou, Gymnonms troglomontanus nov. sp. in lit.', slepým pavoukem Troglohyphantes troglodytes atd. Náš Opilionid jest dra-

Obr. 3. Travunia troglodytes (Roewer), celkový pohled (zobrazen je pravý palpus

a pravá chelicera při pohledu s vnější strany. Zvětš. 38 X).

vec, polézající líně po krápnících a živící se hlavně šupinuškami, které chytá do svých klepítkovitých chelicer a pak vyssává. Ostatně tak žijí též jiní Opilionidi jeskynní, jako Nelima troglodytes anebo slepí štírkové. Travunia jest velmi vzácná, snad se vyskytuje v některé době hojněii a jest jistě roz­šířena v koutu orjenském po všech jeskyních okolí Popova poHe.

Následují nyní systematické popisy:

Fam. Peltaeonychidae fam. nov.

Carapax je srostlý s prvými 5 tergity (I.-V.) v pevné scutum. U dospě­lých jedinců je scutum bez příčných rýh a políček. Přední spodní hrana cara­paxu má 2 zářezy pro vkloubení chelicer, jež mezi sebou tvoří 3 výběžky (1 ve středu, 2 postranní). Otvory vzdušnic (stigma) jsou velké a dobře zřetelné, neukryté v rýze mezi 4. kyčlí a 2 + 3 stermitem. Palpy jsou velmi mocné (obr. 3.), mnohem delší než délka těla a mnohem silnější než nohy. V klidu jsou drženy nezkříženě volně vedle chelicer (pravděpodobně ve výši nad tělem). Pemur, patella a tibie palpu jsou na břišní straně ploché, na hřbetní straně mírně vyklenuté. Všechny články palpu jsou ozbrojeny

xxv. 5. ABSOLON a KRATOCHVÍL'; PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP.OPILIONIDŮ. 5

ostenci,2 na něž nasedá s boku pod vrcholem dlouhá postranní štětina, Jez je zpravidla mnohem delší než základní trn ovitá část (obr. 4.). Jen některé (apikální nebo basální) ostence mají štětiny o něcQ kratší. Tarsus palpu je ozbrojen dlouhým drápovitým klem, jen1ž je jen o málo kratší než je délka tarsu. Kel jest obloukovitě prohnutý, kloubovitě pohyblivý a sklopitelný do jisté míry proti břišní straně tarsu. Sternum je nenápadné, dlouze trojúhlé. Zadní strana sterna, jež je mnohem kratší po­stranních, je vykrojená dopředu. Nohy jsou dlouhé a štíhlé, bez ostnů, podobně jako ostatní části těla(kromě palpů). Metatarsy (obr. 5.) jsou zaškrcením, jež je šikmé k podélní ose metatarsu, rozděleny ve dvě části, navzájem nepohyblivé: basální astragalus, apikální calcaneus. 1. a II. tar­sus je ozbrojen 1 nepárovým drápkem, srpovitě prohnutým, jak je tomu u ostatních Laniatores. III. a IV. tarsus má rovněž 1 nepárový drápek, Obr. 4. zcela zvláštní organisace (obr. 6.). Na stopku, je'ž Travunia troglodytes (Roewer), stojí obyčejně kolmo k podélné ose tarsu (a ne tibiální ostenec, zvětš: 75 X. v jejím prodloužení!), nasedá štítovitě roz-šířený (listovitý) útvar, jenž, patřen ze spodu (obr. 7~), má podobu vejčitou .. Stopka je vsazena asi uprostřed plochy zadní poloviny (obr. 7. i),přední polovina jevpředu rozdělena hlubokými zářezy v souměrně postavené zuby. Stopka drápku je vkloubena do konce tarsu, takže je volně (nahoru a dolů) sklopitelná (obr. 9.). Všechny tarsy noh jsou bez arolia, pseudoonychia a scopuly:

Oenus Tra'Vunia Absolon.

Tělo je 1·6-1·7 mm dlouhé, 1"1 mm široké. Přední strana scuta je mírně prohnutá dozadu, zadní hrana scuta (na rozhraní mezi scutem a volnými tergity) je skoro přímá a je jen o málo širší než přední hrana. Scutum je

as ta

Obr. 5.

stlačeno se stran asi uprostřed a tudíž je uprostřed nej­užší a nejnižší. Tu­ber oculorum je níz­ký,patrný jen při

pohledu se strany (obr. 3.). Zadeček je při pohledu sho­ra vzadu stejnoměr­

Travunia troglodytes (Roewer). Část nohy prvého páru, as = ně zakřiven, mír-astragalus, ca = calcaneus. ta = prvý tarsální článek. ně vyklenutý, okra-

je tergitů a scu­tum nejsou ozbrojeny ostny. Jen druhý volný článek je na projasněném preparátu příčně prolamován. Po straně těla tam, kde se stýkají tergity

2 V českém názvosloví nemáme dosud názvů pro jednotlivé orgány Opilionid. V této práci rozumím osténcem t. zv. "Dornchen", ostnem t. zv. "Stachel", štětinou t. zv. "Borste". Smysl těchto názvů jest vysvětlen v textu.

6 ABSOLON a I<RATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPILlONIDÚ. PŘ.ÍRODA

a stermity, jest vyvinuta vyvýšenina, jež se táhne v podobě žebra po okraji scuta až k přednímu okraji těla. Zadní hrana scuta není nápadně odlišena od ztlustlých volných okrajů volných tergitů. Stermity mají volné okraje velmi dobře zřetelné, leč nejsou zdaleka tak ztlustlé jako volné okraje tergitů.

Druhý a třetí stermit jsou srostlé (jako u ostatních Opilionid), leč přes to jsou od sebe odděleny příčnou vtlačeninou, patrnou mezi oběma stigmaty. (Patrno při pohledu se strany.) IX. tergit chybí (jako u všech Laniatores), 9. stermit je na-.

Obr. 6_ Travunia troglodytes (Roewer). Konec III. tarsu, c = střední zub štítku, II - l4 = po­stranní zuby štítku, s = stopka štítku (zvětš.

180 X)-

značen na přední straně análního otvoru (ne­patrná vtlačenina jej odděluje od 8. stermitu,

Obr.-7. Travunia troglodytes (Roťwer). Štítek drápku III. tarsu Pohled zespodu, c = střední zub, II -l; = postranní zuby, i = in­serce stopky štítku. (Zvět-

šeno 250 X.)

s nímž je úplně srostlý). Opa je velká, uprostřed shora nad análním otvorem protlačená. Celý povrch těla je bíle žlutý, jemně zrnitý.

Chelicery jsou mocné, 1'3 (0-6 -+- 0-7) mm dlouhé. Základní článek je v horní polovici na hřbetě vyklenutý a neozbrojený. Druhý článek je ozbrojen jen na hřbetní straně několika silnějšími chlupy, z nichž druhý (počítaje od base článku), posunutý trochu na vnitřní stranu, má podobu ostence: na krátký, ale silný trnovitý výběžek nasedá pod vrcholem sboku štětina.

Palpy jsou téže organisace, jak popsáno u čeledě.

Tr = 0'25 + Pe = 0-9 + Pt = 0"4 + Ti = 0'8 + Ta = 0'6 + drápek = 0"45 = 3-40 mm. Trochanter má na břišní straně 4 ostence, jehož trn je téže délky jako trochanter, kdežto štětina je asi o Yz délky trochanteru delší. Pemur je na hřbetě mírně vyklenutý, ozbrojený na vnitřní straně v apikální části jedním, na vnější straně v dolních třech čtvrtinách čtyřmi ostenci, z nichž prvý (basální) je největší, čtvrtý (apikální) je nejmenší. Štětiny všech ostenců vnější strany jsou delší než základní části - trny, kdežto šitětina ostence vnitřní strany má asi tutéž délku, nebo je o málo kratší než její trn. Patella je na hřbetní straně vyklenutá, na vnitřní (mediální) straně ozbrojena 2 ostenci, z nichž apikální je postaven při hřbetní, basální při břišní straně.

xxv. 5. ABSOLON a KRATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPILIONIDŮ. 7

Tra'lJunia troglodytes (Roewer).

Syn.: 1913 Scotolemon n. sp. (in litt.). 1916 Scotolemon anophthalllUlm Abs. (Acta Mus. Mor.). 1915 Absolonia troglodytes n. g. n. sp. Roewer (Arch. f. Naturg.). 1916 Scotolemon anophthalmum Abs. (Acta Mus. Mor.). 1920 Travunia anophthalma Abs. (Acta Mus. Mor.), nomen nov. pro

Absolonia Roewer. 1923 Absolonia troglodytes Roewer (Die Weberknechte). 1927 Travunia anophthalma Abs. (Afas. Constantine). 1928 Abasola Strand (nom. nov. pro Absolonia), Zool. Anz.

Oční hrbol (tuberoculorum) je při pohledu se shora nezřetelný, ale při pohledu se strany (obr. 3.) je patrný. O č i v š a k ch y b í úp ln ě. Hřbetní scutum je vpředu jen o málo' užší než vzadu, uprostřed se stran stlačené a tudíž nejužší. Příčné r~hy u našich dospělých jedinců chybějí. Jen za cara-

Obr. 8. Travunia troglf>dytes (R.oewer). Příčný schema­tický průřez štítkovitým drápkem III. tarsu v mistě

inserce stopky štitku (zj. (Zvětš. 250 X.)

paxem II některých jedinců (mladších?) je naznačena kratičká.~říčná rýha, jež odděluje carapax od ostatní části scuta. Scutum a ostatní volnétergity jsou neozbrojené tmy. Druhý volný hřbetní článek (tergit) (počínaje od předu VII.) zdá se mi na projasněném preparátu přIčné žebřičkovitě prola­movaným. Carapax je vpředu v místě vkloubení cheUcer vykrojen 2 záře'zy, jež odděluií od sebe 3 kuželovité výběžky. Střední výběžek je nejmenší a je na basi mnohem širší, než oba postranní, jež jsou velké a štíhlé.

Operéulum genitale je srdčité, vpředu od těla odstoupavé (obr. 3.). Lobus maxi11aris I. je mocný, a je od L coxy oddělený zářezem. Coxa I. je na basi ozbrojena dlouhým silnÝtID chlupem. Lobus maxillaris II. je mnohem

. menší prvého, a (na projasněném preparátu) od coxy II. je oddělený záře­zem. Coxa II. je na basi ozbrojena 3 silnými chlupy, jež jsou postaveny skoro v podélné řadě. Coxa I. jest skoro tak velká jaJko coxa II., coxa III. je ne'j­menší, coxa IV. největší. Che1icery jsou mocné, ale bez ostnů a apikálních hrbolů. Palpy mocné; všechny články jsou ozbrojené. Nohy jsou štíhlé, jen patelly jsou na hřbetě vyklenuté. Druhý pár noh je nejdelší. Astragalus je asi 6krát delší než calcaneus. Tarsus I. páru noh je 6--7členný, tarsus II. 13 až 14členný, Tarsus III. a IV. je 4členný. Tarsy všech noh jsou opatřeny pouze 1 drápkem. Drápek I. a II. tarsu je jednoduchý, dlouhý a srpkovitě zahnutý, drápek III. a IV. tarsu je Štítkovitý. Všechny články noh jsou řidce chlupaté, ale bez ostnů.

Tibie je na hřbetní straně uprostřed velmi mírně vyklenutá. Na vnější straně je ozbrojena 3 ostenci, z nichž apikální je nejdelší (měřen i se štětinou je mnohem delší než délka tibie). Kromě toho ria apikálním konci je

8 ABSOLON a KRATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPILIONIDŮ. PŘ.ÍRODA·

malý hrbolek s kratičkou štětinkou. Na vnitřní straně jsou 3 ostence, z nichž prostřední je největší, apikální nejmenší. Štětiny tibiálních ostnů jsou mno­hem delší (u velkých ostenců), nebo alespoň tak dlouhé (u malých ostenců) jako základní trny. Tarsální článek je ze všech největší, k apikálnímu konci je mírně zúžený, ozbrojený na vnější straně 4 (prostřední ostenec je nej­větší),), na vnitřní 3 ostenci. Štětiny všech 'tarsálních ostenců jsou mnohem

Obr. 9. Travuniatroglodytes (Roewer). Různé postaveni štitkovitého dráp­ku III. tarsu. a = drápek sklopený dozadu, b= drápek v normálním postavení, e = drápek sklopený do-

delší než základní trny. Drápek palpu je dlouhý, téže organisace jak popsáno u čeledě.

Nohy jsou dlouhé, štíhlé, na hřbetní straně nevyklenuté. Druhý pár noh je nejdelší, prvý nejkratší. Tarsus I. je . 6-7členný, tarsus II. 13-14členný, III. a IV. 4členný. Poslední tar­sální článek III. a IV. páru noh (obr. 6.) je ztlustlý a opatřený na hřbetě silným chlupem (ostnem?). Předposlední tarsální článek III. a IV. páru noh má na hřbetní straně v apikální části podobný, ale menší chlup.

Drápek na III. a IV. tarsu noh (obr. 6.) je pakovitý útvar, kloubnatě spojený s tar­sem, dopředu a dozadu sklopitelný (obr. 9. a, b, c), na konci rozšířený v štítovitý útvar (obr. 7. a 8.), vpřední části rozeklaný v 4 + 1 + 4 dlouhých zubů, směřujících do­předu. Vzácně některých z postranních zubů chybí, takiže vzorec zubů je pak 4 + 1 + 3, nebo 3 + 1 + 4, kterýžto zjev třeba považo­vati za výjimku.

předu. Celé tělo a palpy jsou žlutobílé; nohy a chelicery jsou světlejší palpů. Celý habitus

činí dojem subterrannímu životu krajně přizpůsobeného živočicha. Pohlavní dimorfimus je vyvinut velmi nepatrnou měrou.

Systemátické postavení a zeměpisné rozšíření:

Přehlédneme-li popsanou organisaci, vidíme, že Travunia vzhledem svého těla a částečně i organisací je s největší pravděpodobností identickou Roewerově }}Absolonii«. Béřeme-li Roewerův popis z roku 1915 (106 neue Opilioniden, Ar chi v f li r Na tur g., v. 81, A., f a s c. 3., p. 13) za bez­pečný,3 můžeme vytknouti jejich společné a rozlišné znaky v této tabulce:

3 Typ je v Senkenberg. museu ve Frankfurtu n./M. v Roewerově kolekci (No 28), vedený pod čislem 210. Ačkoliv jsme o něj žádali, nebyl nám zapůjčen a proto jsme nemohli jej s našimi jedinci porovnati. V případě nepravděpodobném, že by Roewerův typ měl skutečně takovou organisaci, jakou udává Roewer, platil by pro něj rodový název, uvedený do literatury 1928 Strandem Abasola troglodytes (Roewer), kdežto pro naše jedince by musel platiti název Travunia anophthalma Absolon.

xxv. 5. ABSOLON a KRATO<;HVÍL: PELT~EONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPlbIONIDŮ.9

Tra'Ounia troglodytes(Roewer)

je neozbrojené. (kromě palpů), jemně zrnité. Nohy štíhlé.

Tělo

Absolonia troglodytes Roewer

je neozbrojené (kromě palpů), jemně zrnité.

Chelicery.

majlbasální článek neozbrojený, apikální článek . má na bási na hřbetě (kromě několika chlupů) ještě hrbolek, posunutý trochu na

vnitřní stranu, s·· boční štětinou.

mají ba'sální (I.) článek neozbro­jený, apikální (II.) má basálně uvnitř malý hrbolek s ostrou ště-

tinou.

Palpus

je ozbrojený o s ten c i, a to: tro­chanter má 1 ostenec na břišní straně; femur má na vnitřní straně . apikálně 1, na vně1ší straně v dol-

ních % 4 ostence;

tilie má na vnější straně 3 (+1), na vnitřní straně 3 ostence;

patella je ozbrOjena na vnitřní straně 2 osten ci;

tarsus má na vnější straně 4, .. na vnitřní straně 3 ostence;

tarsální drápek palpu je o málo kratší tarsu a je sklopený proti

břišní straně tarsu.

je ozbrojený· o s t n y, a to: tro­chanter má 1 osten na břišní stra­ně; femur má na vnitřní straně api­kálně 1, na vnější straně v dol-

ních % 4 ostny; .

tilie má na vnější straně 3, na vnitřní 4 ostny;

patella je ozbrojena na vnitřní straně 2 ostny;

tarsus má na vnější straně 4, na vnitřní 3 ostny;

tarsální drápek palpu je tak dlouhý jako tarsus a je sklopený proti

břišní straně tarsu.

Scutum

je vpředu v místě vkloubení che­licer vykrojeno 2 zářezy, jež oddě­lují od sebe 3 kuželovité výběžky;

povrch scuta nemá zřejmé příčné rýhy (až na juv. exempláře, kde je za carapaxem patrná kratičká rý-

ha) a nemá poUčka;

oční hrbol (tuber ocularum) je pa­trný jen při pohledu se strany (je

zakrnělý); oči chybějí.

je vpředu v místě vkloubení che­licer vykrojeno 2 zářezy a má 3 výběžky (podle obrazu Rcewe-

. rova);

povrch scuta je rozdělen 5 příč­nými rýhami v 5 políček;

oční hrbol úplně chybí a proto i oči chybějí.

10 ABSOLON a K~ATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPlLIONIDŮ. PŘÍ~ODA

Nohy:

I. tarsus 6-----,7členný;

II. tarsus 13-14členný;

I. tarsus 4člený; II. tarsus 9členný;

III. a IV. tarsus 4členný;

tarsus I. a II. je ozbrojen 1 dráp-

III. a IV. tarsus 4členný;

tarsus I. a II. má jeden drápek; kem;

tarsus III. a IV. má 1 kloubnatě po­hyblivý, na konci štítovitě rozšÍ­řený drápek (jenž není v pokračo­vání podélné osy tarsu, ale stojí na

tarsus III. a IV. má pouze jediný, na basi úzký, na konci lopatkovitě rozšířený drápek (ležící v podélné

ose tarsu). ní zpravidla kolmo).

Metatarsy jsou rozděleny v astra­galus a calcaneus.

Metatarsy nejsou děleny v astra­galus a calcaneus.

Přehlédneme-li tuto organisaci, vidíme, že až na ozbrojení palpů (ostence - ostny) a rozdílnou organisaci metatarsů jsou znaky obou zvířat skoro stejné. Zdánlivé rozdíly (počet článků tarsálních, rozdělené scutum příčnými rýhami, oční hrbol a j.) můžeme vysvětliti nedospělostí Roewerova typu. Je proto velmi pravděpodobné, že Roewerův popis ozbrojení a jeho obraz palpu je za­ložen na přehlédnutí. Jisto je, že Abso­lonia troglodytes (Roewer) nepatří do fa­milie Phalangodidae Simon, kam ji 1923 Roewer zařadil, protože má III. a IV. tarsus noh ozbrojený pouze 1 drápkem (viz Roe­wer: 106 neue Opilionide, p. 14., kde pÍŠe: }) ... und die Endlieder der III. und IV. Tar­sen nur je eine basal sehr diinne und schlanke, apikal in Form einer spitzen Hakenschaufel verbreitete Endklaue... tragt«), kdežto če­leď Phalangodidae má vždy zmíněné tarsy ozbrojeny 2 drápky! (Obr. 10. b a 10. f.)

Jest proto více než pravděpodobno -a Roewerův typ v Museu ve Frankfurtě n.fM. o tom rozhodne - že Absolonia troglodytes R o e w e r je nedospělým jedincem našeho druhu Travunia troglodytes (Roewer).

Než i jinak je naše zvíře velmi zaiímavé, Jest zástupce podřádu Laniatores Thorel, a to nové familie Peltaeonychidae, blízké čeledi Triaenonychidae Soerensen. Rozdíl mezi oběma těmito čeleděmi je patrný z této tabulky:

Obr. 10. Tarsy noh různých čeledí Lania­tores Thorell, a = I. tarsus Lani­atores, b, f = III. tarsus familie Phalangodidae Simon c, e = III. tarsus Oonyleptidae Sundevall, d = III. tarsus Triaenonychidae Soerensen. (Dle Roewera, zvětš.)

xxv. 5. ABSOLON a KRATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPlLIONIDŮ. II

Peltaeonychidae Jam. no'lJ.

Články palpů jsou ozbrojeny osten­ci. Štětina, vystupující z boku pod vrcholem, j e mno h e m d e I š í (nebo alespoň tak dlouhá) j a k o z á-

k I ad n í trn.

Drápek palpú je s k o rot a k dlouhý jako tarsus palpu a je proti břišní straně tarsu s k I 0- .

pit e I n ý.

Metatarsy všech párů noh jsou rozděleny š i k m o u zaškrceninou

v astragalus a calcaneus.

Tarsus III. a IV. páru noh má pou­ze jediný hák o v i t Ý drápek, k 1 o u b n a t ě s poj e n Ý s tar­sem, na konci do plochy v podobě štítu rozšířený. Stopka drápku na­sedá asi uprostřed zadní části na plochu štítovité horní části, jež je vpředu rozeklaná v dlouhé zuby.

. Triaenonychidae Soerensen.

Články palpů jsou ozbrojeny osten­ci. Štětina, Vystupující z boku pod vrcholem, j e mno h e m k r a t š í (vzácně tak dlouhá) j a k o z á- .

k I a d ní trn.

Drápek palpu jez nač n ě k r a t­ší než je délka tarsu pa!pu a je v p o k rač o V á n í pod é l­n é o syt a r s u a není sklopený

proti břišní ploše tarsu.

Metatarsy všech párů noh jsou rozděleny kolmou (vždy?) zaškr-

ceninou y astragalus a calcanus.

Tarsus III. a IV. páru noh je ozbro­jený pouze 1 drápkem, rozděleným ve 3 větve, je{ jsou v přímém po-

knač:Ování podélné osy tarsu (obr. 10. d).

Přehlédneme-Ii tuto organisaci obou čeledí, vidíme, že Peltaeonychidae faru. nov. jsou velmi blízkou čeledí familii Triaenonychidae Soerensen. Avšak k Triaenonychidae řaditi je jako zvláštní podčeleď nemůžeme ze 2 důvodů:

1. Bylo by třeba úplně přeměniti diagnosu čeledi Triaenonychidae Soeren­sen, jež je už od roku 1886 uváděna v literatuře.

2. Bylo by třeba přepracovati celý systém Triaenonychidae Soeren­sen, protožePeltaeonychinae by nebyly souřadným pojmem s ostatními pod­čeleděmi TriaenonjJchid ft. j. Triaenonychinae (Pocock), Adaeinae (Pocock) a Triaenobuninae(Pocock)], jež jsou si navzájem mnohem příbuznější ·než Peltaeonychidae fam. nov. a Triaenonychidae Soerensen.

Všimneme-li si zeměpisného rozšíření podřádu Laniatores Thorell, kam čeleď Peltaeonychidae patří, tu vidíme, že' Laniatores jsou obyvately obou Amerik a starého světa jižně od pásu aridních oblastí jdoucím ze Sahary přes Arabii a Persii do Východního Turkestanu a poušti Gobi. Do území starého světa, ležících severně od zmíněného pruhu aridních oblastí zasahuje pouze rod Scotolemon Lucas a jemu blízké rody Mefascotolemon Roewer a Holosco­tolemon Roewer. Druhy těchto rodů, patřící do čeledě Phalangodid.ae Simon, žijí jednak v severní Africe, jednak v evropském Středomoří, Uhrách, Rumun­sku a Tyrolích. Čeleď Triaenonychidae Soerensen, jíž je čeleď Peltaeonychi­dae nejbližší, nemá v těchto územích ani jediného zástupce.

12 ABSOLON a KRATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPlLIONlDŮ. PŘÍRODA

Můžeme proto říci, že nejbližší příbuzné druhy našeho nového Opilionida žijí v Africe jižně Sahary, Australii, monsunové Asii a příslušných ostrovech. Tato okolnost činí dojem, že Travunia troglodytes jest zbytkem tropické zví­řeny, jež tu žila v době třetihorní. Pro tuto okolnost svědčí, že v tak zvaném »koutu adriatickém« zejména dosud nedostí zoogeograficky definovaném »koutu orjenském« žije celá řada svojí organisací i příbuzenskými styky velmi nápadných, úzce isolovaných endemitů, jako měkkýši Amalía cavicola, Mele­della, Spelaeoconcha, Pholeoteras, brouci Anthroherpon, Hadesia, Sp'elaeolla, Absoloniella, moucha Speomya, velicí draví Chilopodi, Polybothrus leostygis, gloriastygis, Typhloglomeris coeca, šupinuška Typhlopodura, pavouci Typhlo-. rhode, Stalitella, Typhlonesticus, z korýšů Dekapodů Troglocaridella hercego­vinensis Abs., z Isopodů Monolistra hercegovinensis, z Amphipodů: Stygody­tes, Metohia, Typhlogammarus, z červů slepá pijavice Dina, z geoplanidů Geo­paludicolia a slepý sladkovodní polychaet Marifugia cavatica. To jest pouze nepatrný výpočet takovýchto živočichů, o nichž 'vVa g n e r »in malacozoolo­gicis« prohlásil, že jest to fauna velmi stará, kterou byly jeskyně osídleny ke konci doby třetihorní. Že otázku tuto nutno řešiti ve spoiitosti s theoretickými spekulacemi hydrobiologů, jak o nich nedávno Stankovié, Komárek a jiní se rozepsali, to jest zcela jisto. Mnoho k tomu přispěje další zpracování našich sběrů. .

Použitá literatura.

1. H. L u c a s: Observations sur une genre nouveau ď Arachnide Trachéenne (Scotolemon Lespesii) qui habite les grottes de l' Ariege. Ann. Soc. Ent. France. T. VIII. p. 973. -2. T h. Te II k a m pf: Beschreibung einiger neuer in der Mamuthhohle in Kentucky auf­gefundener Gattungen von Gliederthieren. Arch. f. Naturg. Jg. X., 1844, Heft 3. -3. A. S. Pac k ar d: The cave fauna of North. America, with remarks on. the anatomy of the braln and origin of the blind species. National Academy of scienses. Vol. IV., 1888. --;; 4. J. K orná rek: O temnostních Tricladách (Vermes, Turbellaria) z krasů balkánských. "Cas. Mor. zem. m." R. XVII.-XIX., str. 255-304. Tab. 1.-111. - 5. S. Stankovlé und J. Kom árek: Die Siisswassertrikladen des Westbalkans. Zoolog. Jahrb. Bd. 53,1927, p. 591-674. (Zejména str. 655 a n. Zoogeographische Probleme des Westbalkans.)- 6. S. Stankovi é: Die Fauna des Ohridsees und ihre Herkunft. Arch. f. Hydrobiologie. Bd. XXIII., J 932, p. 557-616. - 7. K. Absolon: Výsledky výzkumných cest po Balkáně. Část III. Cas. Mor. zem. m. R. XIV., 1919, str. 206-222. - 8. E. F. Roewer: 106 neue Opilionen. Arch. f. Naturg., 81 Jahrg., Abt. A. H. 3. - 9. E. F. Roewer: Dle Weberknechte der Erde. Systematische Bearbeitung der bisher bekannt~n OpilioVes. (Jena 1923.) _. 10. K. A b s o Ion: Výsledky výzkumných cest po Balkáně. Cást IV. Cas. Mor. zem. musea. R. XV., str .• 242-309. -ll. K. A bs ol on: O mikrofotografování neprůhledných drobných předmětů. Cas. Mor. zem. musea. R.. XVII.-XlX., str. 582-601. Tab. 1.-V. - 12. E. Str a n d: Fautes de nomen­clature dans un nouveau travail sur les Opiliones. LambiJlonea, Avril 1928. - 13. E. Str a n d : Kritische Bemerkungen zu Roewers "Weberknechte". Zool. Anz. Bd .. 86, H. 1-2,1928.-14. E. Str a n d: Miscellanea nomenc1atorica zoologica et palaeontologica 1.-1I. Arch. f. Naturg. 92 Jahrg., Abt. A., H. M. - 15. E. Str a n d : Nochmals Kriti~ der Roewerschen , We­berknechte". Zool. Anz. Bd. 85, H. 5-8,1929. -- 16. E. Strand: Uber dle Bedeutung der Typen fur die naturhistorische Nomenklatur. Acta Universitatis Latriensis, Matematiskas un dabas zinatnu fakultiites Seria I. 5. - 17. E. F. R o e w e r: Bemerkungen zur Kritik der "Weberknechte" durch Prof. E. Strand. Zool. Anz. 88, S. 21-27, 1928. - 18. E. F. Roewer: Letztes Wort an Herrn ord. Universltatsprofesscr E. Strand (Riga). Zool. Anz. Bd. 86. H. 1-2, 1929. - 19. J. C. C. Lom an: Ober dle geographische Verbreitung der Opi-1ioniden. Zoo I. J ahrb. Bd. XIII. 1900, p. 71-104, Tfl. 10, ll. - 20. A. W a g n e r : Hohlen­schnecken aus Suddalmatien und der Hercegovina. Sitzungsb. K. Akad. d. Wiss. Math. Naturw. Kl. Bd. CXXIII. 1914, p. 33-48.

xxv. 5. ABSOLON a KRATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPILIONIDŮ. 13

Résumé.

Dans ce tra vail les auteurs discutent la question sur le genre »Absolonia« décrit par M. R o e w e r 1915 l>>106 neue Opilionen.« (Arch. f. Naturg. v. 81, A. fasc. 3) d'apres un individu juvéni! trouvé par A b s o Ion dans la grotte »Durovié peéina« en Dalmatie méridionale. Parce que les auteurs ont 7 exemplaires desquels quelques uns sont adultes, i!s se rapportent sur le genre »Absolonia« de M. R o e w e r.

En 1916 Absolon a appelé cet animal Scotolemon anophthalmum n. sp. in lit. (sans description - nomen nudum), parce qu'i! ne savait pas que e'était déj<l en 1915 que M. R o e w e r a décrit cette espece sous le nom Absolonia troglodytes n. g. n. sp. Mais le nom »Absolonia« Roewer 1915 a été déja précedé par »Absolonia« Borner 1901 (Zool. Anz. 24); Absolon a changé le nom Absolonia Roewer (non Borner) en Travunia n. n. (1920). Le nom genérique Abasola, fixé par M. Str a n d (1928, Z o o 1. A n z. LXXVI.) n'est Gu'un synonyme de Travunia Abs. (1920, Acta Musei Moraviensis).

Quoique M. R o e w e r en 1915 dans »106 neue Opilionen« p. 14 dans la description de l'armature des tarses III et IV a écrit: » .... die Endglieder der III. und IV. Tarsen nur je eine basal sehr dtinne und schlanke, apical in :form einer spitzen Hakenschaufel verbreitete Endklaue.· .. tragt,« i1 range néanmoins son genre »Absolonia« en 1923 dans la famille Phalangodidae E. S. qui ont leurs tarses III et IV armés de deux griffes (»Doppelklaue«).

Parmi des différentes signes du Travunia troglodytes (Roewer) les au­teurs trouvent que les patte - mikhoires du genre Travunia sont armées de »Spinelles« (non »aiquillon«) (fig. 3, 4), que les métatarses de toutes les pattes sont composés de I'astragalus et du calcaneus (séparé I'un de l'autre par une incission annulaire tres oblique). (fig. 5). lIs trouvent Travunia t1'oglodytes (Roewer) voisin de la famille Triaenonychidae Soerensen. La forme et la po­sition de la griffe tarsale de la patte-machoire (fig. 3), la forme des »Dorn­ehen« (fig.4) et surtout la forme et la position de la griffe tarsale des pattes III et IV (fig. 6, 7, 8, 9) differe I'espece Travunia t1'oglodytes (Roewer) tout a fait de toutes les soufamilles des T1'iaenonychidae Soerensen. C'est pourcela que les auteurs rangent le genre Travunia dans la famille nouvelle Peltaeony­(~hidae nov. fam. par les raisons prépondérantes suivantes:

1. Si nous rangions le Travunia troglodytes (Roewer) dans la famille Triaenonychidae Soerensen comme la soufamille Peltaeonychinae i! faudrait refondre la diagnose des T1'iaenonychidae, fondée en 1886 par Soerensen!

2. Peltaeonychinae ne seraient pas égales par leurs contenu avec les autres soufamilles des T1'iaenonychidae et il faudrait refondre le systeme, valide jusqu' aujourd'hui des Triaenonychidae!

TravTlnia troglodytes (Roewer) s'ap.proche aux especes de la famil1e Tl iaenonychidae qui vivent dans le vieux monde dans le territoire qui est au sud de la bande des pays arides: Sahara, Arabie, Tourkménie de l'Ouest et Gobie. C'est la cause pour laquelle les auteurs prenneut le Travunia t1'o­glodytes pour un relicte de la faune qui vécu dans la péninsule balcanique au temps du kaenozoikum.