Čeleď: Leknínovité

Václav Janda

Čeleď Leknínovité (Nymphaeaceae)• Jsou to bahenní nebo vodní byliny, s adventivními kořeny uchycenými

na dně nebo volně se vznášející ve vodě.• Patří k emerzním hydrofytům, což jsou rostliny vynořené nebo

splývající s vodní hladinou (tzv. aerohydrofyty).• Listy: střídavé, jednoduché, okrouhlé až eliptické, dlouze řapíkaté, bez

palistů; čepele vzplývají po hladině nebo jsou vyzdviženy nad hladinu.

• Květy: ☿ K 4-5 C∞ A∞ G(∞) svrchní

- na dlouhých stopkách plovoucí na hladině nebo nad ní, jsou oboupohlavné, pravidelné, mají mnoho korunních lístků a tyčinek, 4-5 kališních lístků.

• Plodem je dužnatá bobule s množstvím semen, jinde jsem našel měchýřek v souplodí, šíří se vodou.

• Ve sladkých vodách celého světa, hlavně tropů a subtropů, se vyskytuje 6 rodů a přibližně 65 druhů leknínovitých. U nás rostou 2 rody se čtyřmi druhy. Všechny druhy jsou u nás chráněné.

• V minulosti se také užívaly jako léčivé byliny.

Leknín bílý (Nymphaea alba) • Kriticky ohrožený druh.

• V ČR vzácně, hlavně na jižní a střední Moravě, v Čechách zřídka, nejvíce v nížinách, méně v pahorkatinách. Celkově roste v Evropě po jižní Skandinávii, v severozápadní Africe, v Sýrii, v Palestině, v Zakavkazsku, v severním Íránu, v Kašmíru.

• Silný plazivý oddenek.

• Čepel plovoucích listů zelená, na okraji načervenalá, na bázi hluboce zastřižená. Listové řapíky dlouhé až 3m.

• Květy plovoucí, 4-5 kališních lístků, až 30 bílých korunních plátků, mnoho tyčinek (až přes 100), blizny žluté.

• Plod je vejčitý, nejprve na vodní hladině, později potopený.

• Rostlina obsahuje alkaloid nufarin a glykosid nymfalin (nymfaein).

• Je zřejmě mírně jedovatá, možná s halucinogenními účinky.

Stulík žlutý (Nuphar lutea)• Výskyt v Evropě, na východě zasahuje až do střední Asie, na jihu do

severní Afriky. U nás se objevuje především v nižších polohách, zřídka zasahuje do hor, všude se však vyskytuje stále vzácněji.

• Mohutná vytrvalá vodní bylina s dlouhým plazivým oddenkem, vzrůst 50-250 cm. Rozrůstá se do souvislých porostů.

• Čepel listů plovoucích na hladině je široce eliptická, zářez zasahuje zpravidla nejvýše do 1/3 listu.

• Květy mají 4-6 cm v průměru, voní po jablkách, vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách, kališních lístků je 5, jsou žluté, někdy částečně nazelenalé, dlouho vytrvávající, žlutých korunních lístků je rovněž 5.

• Plodem je vejcovitá tobolka.• Listů je možno použít jako krmiva pro dobytek. V Turecku destilují

vonné květy k přípravě příjemného a chladivého nápoje, který se nazývá „Pufer ciceghi“.

Lotos (Nymphaea, Nelumbo)• Listy jsou zdvižené nad vodní hladinou nebo plovou na ní, jsou pokryty

tenkou voskovou vrstvou, která jim dodává modrozelenou barvu.

• Lotosový květ (2x větší než leknínový) byl a je v řadě náboženství posvátnou květinou a důležitým symbolem. Uctívali ho staří Egypťané, dodnes ho ctí Indové i buddhisté.

• Květy se otevírají odpoledne a ráno se opět zavírají.

• V Egyptě šlo především o bílý lotos (Nymphaea lotus), případně o jeho modrou formu (Nymphaea caerulea). Je otázkou, zda byl lotos jen symbolem krásy, čistoty a ztělesním bohů, nebo zda byl při náboženských rituálech inhalován k navození změněného stavu vědomí.

• Lotos ořechonosný (Nelumbo nucifera) má růžové květy, které příjemně voní, a je domovem v Indii, v jižní Asii a severní Austrálii. Velké listy jsou modrozelené, oříšky jsou jedlé.

• Lotos žlutý (Nelumbo lutea) roste na východě USA a ve střední Americe.

• Zralá i nezralá semena lotosu jsou v čerstvém stavu jedlá, je možné je i vařit, péci nebo kandovat.

• Používá se i oddenek. Hlavní komponenty, které obsahuje jsou asparagin, nelumbin a škrob. Nelumbin stimuluje pohyb tělních tekutin a hlenů. Asparagin pomáhá vylučovat přebytek tekutin z plic a dýchacích trubic. Je také důležitý při odstraňování amoniaku (čpavku), který je toxický pro mozek, z těla. Podporuje léčbu syndromu chronické únavy. Lotosový škrob, který obsahuje 13% jednoduchých cukrů, je dobrým zdrojem energie a pomáhá ostatním složkám při jejich práci.

• Lotos je vynikající při léčbě nachlazení, kašli, astmatu, při plicních a také ledvinových problémech.

• Pěstování lotosu v ČR je velmi obtížné, protože jen málokde jsou pro to vhodné podmínky.

Viktorie královská(Victoria amazonica)

• Největší vodní rostlina na světě.

• Listy mají průměr až 2 m a unesou až 50 kg.

• Jsou nadlehčovány žebry na spodní straně.

• Květy mají v průměru 35 cm a zůstávají rozvité přes noc.

• Byla objevena roku 1801 českým botanikem Tadeášem Haenkem v močálech bolivijské řeky Mamoré v Jižní Americe.

• Vyskytuje se v celé amazonské oblasti.

• Vzácně se pěstuje ve sklenících (např. v botanické zahradě PřF MU).

• Jméno dostala podle britské královny Viktorie.

Další druhy• Leknín bělostný (Nymphaea candida) - podobný leknínu bílému.• Trpasličí lekníny - nejsou nikdy větší než 20 cm. Mají květy s

průměrem jen několik centimetrů s velkou barevnou škálou. Jsou nenáročné. Pro jejich pěstování stačí nádoba o průměru 30-40 cm. Díky tomu se dají pěstovat i na balkonech nebo terasách.

• Stulík malý (Nuphar pumilum), má listovou čepel 8×(5–7) cm velikou a slabě vonné květy měří 2-3 cm v průměru. Roste na podobných místech jako stulík žlutý, je však mnohem vzácnější.

• Plavín leknínovitý (Nymphoides peltata) má téměř stejné listy jako . leknín, ale patří do čeledi vachtovitých.• Pěstuje se v zahradních jezírkách s hloubkou 20 – 100 cm, v přírodě . roste ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách hlavně v tropech.• Říká se mu „bahenní leknín“.• Květy skoro nevoní, jsou zlatožluté na až 20 cm dlouhých stoncích.

Podobný druh z jiné čeledi