1

CESTAMI LESNÍMI...

Momentka z ranního lesa pod Čertovým mlýnem poblíž Kněhyně je součástí výstavy fotografií Petra Kasala, která probíhá v Galerii Lara až do 25. září 2014. Nenechte si ujít krásné velkoformátové přírodní fotografie z Beskyd i z dalších zajímavých míst Česka. Otevřeno je denně od 9 do 21 hodin, výstava je volně přístupná z kavárny AD Lara. K vernisáži výstavy se vracíme na stranách 8 a 9.

Z OBSAHU: PŘIDANÉ HODNOTY REHABILITACE

Co vše děláme v BRC pro to, aby se u nás klienti cítili dobře po psychické stránce (str. 2 a 3)

SE ČTYŘMI ZAJÍMAVÝMI MUŽI UPROSTŘED LÉTA

V seznamu klientů a návštěvníků našeho centra je mnoho zajímavých osobností (str. 4 - 7)

SESTŘIČKY V NOVÉM V restauraci U Sestřiček se po rekonstrukci mnohé změnilo. Čtěte více na straně 10.

Časopis ČELADENSKÁ FONTÁNA je vydáván pro zaměstnance, klienty a partnery Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Cílem Fontány je přinášet informace všem, kteří se chtějí dozvědět více o tom, jak zde, na úpatí Ondřejníku, pomáháme těm, kteří potřebují upevnit zdraví. Je to jednoduché: díky zdejším mimořádně příznivým klimatickým podmínkám a vysoké úrovni rehabilitační péče je BRC vyhledávaným zdravotnickým zařízením s výbornou pověstí. Za neopakovatelnou a dnes velmi vzácnou atmosférou rodinného prostředí k nám jezdí pacienti z celé republiky. Tímto zveme i Vás. Všechna vydání Čeladenské fontány najdete také na www.brc.cz.

Strana 1

Zpravodaj BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA 5 / 2014, ročník VI.

2

PPPŘŘŘIIIDDDAAANNNÉÉÉ HHHOOODDDNNNOOOTTTYYY RRREEEHHHAAABBBIIILLLIIITTTAAACCCEEE Andrea Adamová

Všichni víme z vlastní zkušenosti, jak naši psychiku dokáže ovlivnit třeba jen bolest hlavy. Prostě s námi nic není, dokud nepřejde. Stejně tak platí, že když nás něco trápí psychicky, necítíme se dobře ani po tělesné stránce. Je již dostatečně potvrzeno, že ovlivňování fyzického stavu a psychiky probíhá „oběma směry“. I proto vám každý, kdo pracuje v oboru rehabilitace, potvrdí, že účinná léčba předpokládá zapojení těla i mysli a pozitivní přístup. O práci našich zdravotníků a o jejich obdivuhodném přístupu k pacientům se lze dočíst téměř v každé Fontáně. V našem centru děláme mnohé pro to, aby se u nás pacientům dobře vedlo po psychické stránce, tedy aby se lépe a rychleji uzdravovali. Co dalšího je to konkrétně?

1) Jednoduchá relaxace Přímo ovlivňovat vlastní psychiku se mohou pacienti naučit pod vedením zkušeného terapeuta a propagátora celostního přístupu ke zdraví Andrewa Urbiše. Tréninkové skupinky jsou zaměřeny na nenáročná cvičení a jednoduché postupy, například jak relaxovat, správně dýchat, nebo jak zmírnit akutní bolest (nahoře). A kdo se před druhými ostýchá, může využít individuální poradenství. 2) Překvapení nejen pro vnoučata Ti, kdo mají vnoučata, jistě vědí, jak je přitahují hračky, které vydávají různé zvuky. A co teprve, když se jim dostane do ruky třeba bubínek - to pak aby se rodina vystěhovala. Velice jednoduchou hrou na africký bubínek djembe si mohou pacienti zdarma zpestřit jedno odpoledne v týdnu (uprostřed). Samozřejmě s patřičnou instruktáží a pod vede-ním lektorů, kteří ovládají základy hry. Jednoduché bubnování zvládne za chvíli každý - a nejde jen o překvapení vnoučat. Pravidelné střídání rukou při hře totiž velice pomáhá rozvíjet jemnou motoriku a „nutí“ lépe spolupracovat i obě mozkové hemisféry. To je

například žádoucí u pacientů, kteří

rehabilitují po mozkové mrtvici. A navíc - zvukové vibrace,

vytvářené při hře více bubínků, pozitivně

ovlivňují nervové dráhy a harmonizují tak celé tělo.

Bubnuje se každé úterý od 15.15 v tělocvičně.

3) Vycházky s hůlkami Pacienti, kteří dávají

přednost pohybu, si mohou při dobrém

počasí vyjít s ergoterapeutkou

na vycházku s holemi na severskou chůzi.

Samozřejmě jim hole půjčíme a dostanou

i radu, jak je správně používat. Vycházka není přitom žádná honička -

tempo se přizpůsobuje možnostem účastníků. 4) Stovka dobyvatelů

Lysé hory A co takhle podívat se až

na vrchol Lysé hory? Od letošního května to dokázalo už přes

stovku našich pacientů, někteří dokonce i na

vozíčku (dole). Jak je to možné? Jde to díky

povolení ke vjezdu do této chráněné krajinné

oblasti. To jsme obdrželi pro služební minibus, určený pro přepravu

našich zejména imobilních pacientů. Pro některé z nich to pro jejich vážný zdravotní

stav bylo opravdu splnění toho nejtajnějšího snu - a velkým důvodem k radosti.

3

5) Středeční tanečky a zpívání Kdo si chce večer jen posedět a třeba i zazpívat s muzikanty, má tu možnost pravidelně každý týden. V naší restauraci U Sestřiček se každou středu střídají typické „cimbálovky“ s jednotlivci, kteří na přání zahrají téměř cokoliv. 6) Galerie Lara Milovníci výtvarného umění mají možnost potěšit se výtvarnými díly v Galerii Lara (vpravo), která je umístěna vedle kavárny ve stejnojmenném domě. Pravidelně se zde střídají různorodé výstavy regionálních výtvarníků a fotografů. Všechny vernisáže jsou volně přístupné veřejnosti i pacientům a většinou obohacené o živé hudební vystoupení. 7) Samé dobré zprávy Ondřejka - to je nejen název jednoho z původních léčebných domů BRC, ale od února 2013 ho nese také náš vlastní televizní kanál. Spuštěním tohoto informačního programu sledujeme podobný cíl, jako u ostatních doplňkových služeb pro naše hosty. Má hlavně přispět k radosti a k dobré náladě, v případě televize doslova k dobrému „naladění“ našich pacientů. Vysílání televize ONDŘEJKA mohou sledovat ve svých pokojích všichni klienti, ubytovaní v hlavním areálu. Program je rozdělen do tří bloků, které se vysílají různé dny v týdnu 24 hodin denně, a obsahuje informace o rehabilitačním centru, jeho službách a reportáže o tom, co se u nás právě děje zajímavého. Měl by to být nejpohodlnější a nejdostupnější způsob zejména pro ty pacienty, kteří jsou upoutáni na lůžko ve svém pokoji a sledování televize je často jejich jedinou dostupnou zábavou. Výhodou vlastního programu je především to, že informace do něj vybíráme sami a zaměřujeme se na pozitivní témata. A přímo raritou je skutečnost, že velkou část pořadů také sami připravujeme. Další vznikají ve spolupráci s profesionály, jako například náš vlastní cyklus

dokumentů Důvěrné hovory se známými osobnostmi, které si k nám opakovaně jezdí

odpočinout a načerpat rehabilitací nové síly. Již vysíláme díl s hercem Ladislavem Frejem

a rozhovor s odborníkem na zdravou výživu Rajko Dolečkem, máme již natočenu řadu

záběrů pro „Hovory“ se zpěvačkou a houslistkou Ivou Bittovou. Všechny vysílané

dokumenty a filmy jsou také trvale umístěny na našem kanálu YouTube, takže si je tam může

prohlédnout kdokoliv. 8) Dopisy čtenářů čtou

všichni Naším dalším

sdělovacím prostředkem je tento časopis, který vydáváme pro klienty,

zaměstnance a partnery již šest let. Fontána

vychází v tištěné podobě jednou za šest týdnů,

v BRC i v Informačním centru v Čeladné je k dispozici zdarma a rozvážíme ji také

do sousedních obcí, čekáren zdravotních středisek a poliklinik

a do Fakultní nemocnice v Ostravě. V časopise

najdete například rozhovory s pacienty

a jejich životní příběhy, články, které představují

práci zaměstnanců v různých zdravotnických

profesích, nebo zprávy a fotografie z kulturních akcí a výstav. Jednou z nejčtenějších rubrik jsou dopisy a vyjádření od našich pacientů a čtenářů. Všechna čísla jsou v elektronické podobě trvale

umístěna na našem webu v sekci „Časopis BRC“. 9) Přednášky pro zvídavé

Již čtvrtým rokem vždy poslední čtvrtek v měsíci probíhají v konferenčním salonku

LARA vlastivědné přednášky, které připravují pro pacienty i veřejnost členové Okrašlovacího

spolku Rozhledna v Čeladné (vlevo). Letošní cyklus má název „Jaké to bylo v dobách kolem

první světové války“. Jak vidíte, snažíme se našim klientům zpestřit pobyt různorodou doplňkovou nabídkou. Je jen na nich, zda si z ní podle svého vkusu něco vyberou. Naším hlavním cílem je, aby se potěšili, rozptýlili a přišli na jiné myšlenky. Mohou při tom zároveň ledacos objevit a udělat sami pro sebe.

4

ROZHOVORY PRO ČELADENSKOU FONTÁNU (1)

Petr Andrle Šéfredaktorka tohoto listu mě svého času požádala, jestli bych nemohl své novinářské zkušenosti využít i pro její časopis. A to tím, že bych pro Čeladenskou fontánu čas od času zpracoval rozhovor se zajímavými lidmi, kteří se v seznamu klientů BRC ve značném počtu vyskytují. Činil jsem tak případ od případu donedávna, avšak nyní jsem se rozhodl, že si ony rozhovory budu číslovat. Toto číslo jedna „Rozhovorů“ zahrnuje hned čtyři najednou. A to s muži, kteří stojí za to. Proto jsem si „uprostřed léta“ pro ně vyžádal čtyři stránky. A věřím, že se vážený čtenář nebude nudit. I pro mě je to výhodné. Nemusím to psát čtyřikrát, leč pouze jednou :-)

Po letech u bazénu v Čeladné A tak jsme se počátkem léta sešli v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné opět (a již tradičně) s hercem Ladislavem Frejem. Během roku udržujeme kontakt prostřednictvím elektronického týdeníku ČAS, který vydávám, a posléze se zde po roce potkáme. A snímek dole? Ladislav Frej se svojí dcerou Kristýnou, která je zde také častým hostem, jako kdysi její maminka. Loni v BRC mimo

jiné absolvovala i týdenní pobyt ve tmě. Dívenka uprostřed je Ráchelka. Její dcera a Ladislavova vnučka. A co se stalo letos zajímavého? Inu příhoda k popukání. Ladislav Frej absolvoval v letech 1959-1963 brněnskou JAMU, a částečně spolu s ním ji v letech 1957-61 absolvoval i kolega Luboš Vraspír, který tam začal studovat později a byl o několik let starší, než jeho tehdejší spolužáci. Znali se tedy jen letmo a od té doby se více než padesát let neviděli. Kolega Vraspír nakonec končil v oblastním divadle v Uherském Hradišti; dnes je již na zaslouženém odpočinku. Nedávno jeli s manželkou kolem BRC a rozhodli se využít dobrodiní bazénu v Apartmánovém domě Lara. Stalo se tak ve chvíli, kdy na jednom z lehátek u bazénu odpočíval Ladislav Frej. Jeho poznala paní Vraspírová a upozornila muže. Toho ovšem nepoznal Ladislav, protože přece jen nějaké to desetiletí člověka změní. Jsou to zvláštní cesty osudu. Bazén Apartmánového domu Lara se stal po mnoha desetiletích průsečíkem cest dvou herců, kteří se již nikdy nemuseli potkat. Tak tedy jedna příhoda letní od Ladislava Freje. Na další si počkáme zase rok.

5

Lidé již jezdí za dobrým jídlem Když přijíždí automobilista ke kruhovému objezdu, vždy zpomalí. Vyžaduje to společná bezpečnost těch, kteří se chtějí pomocí objezdu vydat různými cestami. Automobilisté, kteří zpomalí před vstupním kruhovým objezdem do obce Čeladná (ze směru od Frýdlantu nad Ostravicí), mají před sebou ještě jednu možnou cestu. U objezdu stojí billboard čeladenského hotelu MIURA, na němž je uvedeno: Vyzkoušejte umění Michala Götha. Kdo je Michal Göth? A kde se vzal v Čeladné?

Vysvětlení je zcela prozaické. Michal Göth je muž na snímku, který jsme si vypůjčili z webu hotelu Miura. Michal zde totiž vaří, což dobří kuchaři většinou dělají. Sešli jsme se zde k rozhovoru, a já se přistihl při tom, jak se pokouším zjistit, jestli to v hotelu Miura voní. Michal totiž svého času prohlásil „že to v dobré hospodě musí vonět“. A tak jsme si v té „voňavé hospodě“ povídali. Michal Göth je rodák z Brna, v Brně také absolvoval hotelovou školu a započal v roce 1991 svoji kuchařskou kariéru ve známé restauraci „U Kastelána“. Mezitím se učil u vyhlášených kuchařů v italském Meranu (Christofer Kaufmann), v Burgundsku, Tyrolsku a v dalších evropských regionech. V roce 2005 se dokonce stal členem gastronomické společnosti Chaine des Rôtisseurs, sdružující znamenité kuchaře ze sedmi desítek zemí světa. Kuchař Michal Göth není znám pouze výše uvedeným výrokem. Ví se o něm, že vyhledává netradiční suroviny a u těch tradičních dbá na to, aby byly kvalitní. Již z Brna si jezdil pro jehněčí do Beskyd, dnes to má blíže. Navázal styky s některými místními farmáři a neváhá na jídelníčku uvádět jejich jména. Odmítá univerzálně namíchané brambory.

Jedna z mých prvních otázek se týká jídelníčků. Co si mám myslet o restauraci, která má jídelníček o mnoha listech, na nichž se nabízejí desítky pokrmů, a to častokrát pod obskurními názvy, jako třeba „špekáčky hraběte Šporka“? Inu, říká Michal, představte si, že do té restaurace přijde čtyřicet lidí a každý si dá něco jiného. Ta jídla nemohou být kvalitní a dobrá, to není v silách žádného kuchaře.

Michal Göth si vzal jakýsi patronát nad restaurací U Sestřiček v Beskydském rehabilitačním centru. Už je to tam poznat. Dlouhý rozhovor o umění kuchařském a o tom, na čem si můžete v Čeladné tedy pochutnat, vyjde v příštím čísle tohoto listu.

6

Devadesátiletý mladík z Trojanovic Mezi srpnovými klienty roku 2014 v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné se objevil neuvěřitelně vitální a nestárnoucí muž, který je vlastně legendou. Šestého srpna zde oslavil své 90. narozeniny. „Potřeboval jsem si trochu zrehabilitovat levé koleno, tak mírně se o něj pokouší artróza…“, vysvětloval mi při kávě na terase Lázeňského náměstí. Ludvík Šablatura stihl prožít několik životů. Byť v tom prvním měl namále. V březnu 1945 byl jako člen odbojové skupiny Beta zatčen gestapem a jeho vyhlídky na další život byly velice mizivé. Pouhých pět dní ho dělilo od plynových komor v Mauthausenu, naštěstí fronta byla rychlejší. Ludvík Šablatura žije po desetiletí v Krkonoších, kde je také sportovní a manažerskou legendou. Tam se vlastně dostal pro své umění lyžařské, jehož základy získal jako kluk i jako lesník na brigádě. Narodil se 6. srpna 1924 v Trojanovicích - Bystrém. Z jeho devíti sourozenců jich přežilo šest, rodina, podobně jako mnohé další, neměla na růžích ustláno. Leč Ludvík si usmyslel, že bude lesníkem. Miloval les, v němž jeho otec také svého času pracoval jako dřevorubec v Noříčí a na Zmrzlém. Jako kluk mu nosil obědy a pokukoval po lesnických uniformách. A ještě měl rád lyže. Ty byly jeho největší pomůckou, když musel překonat oněch šest kilometrů v zimě tak, aby byl včas na vyučování měšťanské školy ve Frenštátě pod Radhoštěm. V létě chodil pěšky, avšak nejprve musel vyhnat na pastvu krávy a posléze doslova klusat do školy. Zvládal to za tři čtvrtě hodiny. A lyže dokonale ovládl, když pracoval dva roky jako brigádník na správě arcibiskupských lesů v revíru Podolánky u hajného Františka Vlčka. V září 1944 nastoupil do prvního ročníku lesnické školy v Hranicích, avšak ve stejnou dobu okupační úřady školu zavřely. Aby studenti nemuseli nastoupit na nucené práce do Německa, byli posláni na práci v lesním revíru Ostravice. Nastoupili i se svým třídním profesorem Milošem Vysockým, který byl již v odboji a měl za úkol připravit podmínky pro vysazení skupiny Wolfram. Ludvík se stal jeho nejbližším pomocníkem, také proto, že znal dobře místní lidi a místní krajinu. Ludvík to byl, kdo přivedl k profesoru Vysockému pensionovaného brigádního generála československé armády Josefa Brauna z Malé Ráztoky. V březnu 1945 byla činnost několika odbojových skupin díky dvěma konfidentům prozrazena a většina členů zatčena. Ludvík, jak uvedeno na začátku, se štěstím přežil. Po válce se mohl věnovat milovanému lesnictví. Vystudoval střední lesnickou školu a posléze i lesnictví na zemědělské vysoké škole v Brně.

Jeho další anabáze by vydaly na několik knih. Pracoval dlouho jako hlavní inženýr lesnického závodu v Krkonoších, v době normalizace musel z funkce odejít, protože neměl tu správnou legitimaci, jakkoli si tu opravdovou vysloužil na konci války v Beskydech. A tak se svůj další život věnoval lyžařskému sportu, stavění lyžařských můstků a dalších zařízení. V čeladenském rehabilitačním centru byl již potřetí. Vyhovuje mu také proto, že je blízko Trojanovic. Navštěvují ho blízcí i vzdálení příbuzní, rodina drží pevně pohromadě. Život Ludvíka Šablatury patří nesporně do historie beskydských lesů a lidí kolem nich.

7

O komunikaci s pacienty přijít nechci…

Sedíme na terase čeladenského hotelu Miura při takové pozdně ranní nedělní kávě a nedaleko od nás se u zábradlí terasy zastaví starší dáma a zapálí si cigaretu. Profesor Vorlíček zpozorní. „Podívejte, moje pacientka…“, říká. Podivuji se. „Vy si všechny své pacientky pamatujete? To snad není ani možné?“ Čtvrtý muž v pořadí „Rozhovorů uprostřed léta“ se zasmuší. „Neřekl jsem, že byla mojí pacientkou. Myslel jsem tím, že jí bude. Však se podívejte, jak labužnicky kouří.“

Profesor MUDr. Jiří Vorlíček, CSc., dr. h. c. je ředitelem Masarykova onkologického ústavu v Brně a předsedou České onkologické společnosti ČLS JEP. S manželkou Hildou přijeli k několikadennímu pobytu v Čeladné. Seznámili se s místním golfovým hřištěm a stali se i na dva dny hosty Beskydského rehabilitačního centra. A tak se ptám:

Jak se Vám jeví čeladenský golf? „Pokud jde o golfové hřiště, je nejkrásnější z těch, které jsme kdy v Česku viděli. Technicky vynikající a přiměřeně obtížné, čímž je i zajímavé a žádoucí. A jeho umístění v podhůří interesantních beskydských hor je naprosto unikátní. A jakési zakončení golfového areálu hotelem Miura patří do říše fantazie. V tomto hotelu navíc nejde pouze o uspokojení požitků tělesných. Zdejší galerie moderního umění předbíhá kulturní politiku našeho státu snad o několik generací.“

A Beskydské rehabilitační centrum, které se na tři dny stalo Vaším dočasným domovem? „Vládne zde neuvěřitelně vstřícný systém, to jsme poznali, aniž bychom byli účastníky nějakého ozdravného programu. Lidé v centru, na všech možných postech služeb, vykonávají své povinnosti velice vstřícně a mile. S tím souvisí i profesionalita, která je evidentně patrna na každém kroku. Víte, já osobně se domnívám“, říká s velice vážnou tváří profesor Vorlíček (a jeho žena mu přitakává), „že naše současná doba nám obecně poskytuje krásný a pohodlný život, o němž se našim tatínkům ani dědečkům zdaleka nesnilo. A Beskydské rehabilitační centrum je svou vstřícností a mimořádnou péčí toho pouze dokladem.“

Profesor Jiří Vorlíček je na počátku své další životní etapy. Letos odejde z funkce ředitele Masarykova onkologického centra. „Ponechám si pouze nějakou klinickou praxi, nějaké přednášky a nějaká zkoušení. Netoužil jsem nikdy po slávě. Vždy jsem se rád obklopoval lidmi, kteří byli chytřejší než já. Proto jsem jim také rád pomáhal. Mojí největší radostí byla komunikace s pacienty. A té mi jistě neubude…“ Mohlo by to znít na první pohled jako rouhání. Leč člověka maně napadne, že by nemuselo být zase až tak špatné být páně profesorovým pacientem. Navzdory jeho profesi. Neboť oněch několik hodin na terase hotelu Miura bylo vstupem do světa setsakra fundamentálně uspořádaného. Takže i poděkování za rozhovor postrádá jakékoli náznaky formality.

8

Andrea Adamová

Na organizační zajišťování výstav jsem si za ty tři roky existence naší Galerie Lara docela ráda zvykla. Je to vždy zajímavé a dobrodružné - aspoň rok předem najít vhodného autora a dohodnout s ním vše potřebné. Pak mu pomoci s instalací nebo i s výběrem exponátů a samozřejmě uvést jeho vernisáž. Je to vždy řada neopakovatelných zážitků, protože každý autor je osobnost, jeho dílo je originální, každý má jinou představu o uspořádání výstavy, jiné přátele, kteří přijdou na vernisáž, a podle svého vkusu volí hudební doprovod. Už v průběhu příprav jsem si s každým z nich

vytvořila docela přátelský vztah, možná i proto, že naše galerie nemá žádného, výtvarně vzdělaného kurátora, a tak výběr autorů i exponátů je jen na nás, probíhá volněji a všichni se přitom řídí svým citem. Při výstavě Cestami lesními jsem to ale prožívala úplně jinak. Fotografie u nás tentokrát vystavuje můj bratr Petr Kasal, a tak bylo pro mě mnohé snazší, ale i těžší. Jeho fotografie se mi líbí odjakživa, ale vsaďte si na to, že se budou líbit i ostatním... Určitou zárukou, že výstava se líbit bude, byl úspěch vloni vydané knihy Cestami lesními od Lysé až po Radhošť, kde se řada jeho fotografií objevila. Vždyť jsme také před rokem putováním po lesních cestách a hledáním míst pro nejzajímavější záběry strávili ještě s dalšími přáteli několik dní. Letos připravujeme v Okrašlovacím spolku Rozhledna další knihu (Osady a samoty Zadních hor v historii a v obrazech), kde budou jeho fotografie opět, ale také mnoho dalších, od jiných autorů. A právě ty všechny jsme také pozvali na vernisáž výstavy. A z Prahy přijeli i naši rodiče a další bratr Dan i s mými malými synovci. Byla jsem tedy docela nervózní z toho, aby všechno klaplo, jak má. Fotografie jsme nechali vyrobit v jedné opavské firmě, aby je Petr nemusel složitě převážet z Berouna, kde bydlí. Volba hudby byla z téhož důvodu na mně, a tak jsem o doprovod poprosila flétnistku Markétu Odlevákovou (vpravo), jejíž hra se mi líbila už na jedné z předchozích vernisáží. Vybrala i tentokrát zajímavé a svižné skladby a dokonce zahrála i na dvě flétny najednou. O průvodní slovo a představení autora jsem poprosila doma - historika a publicistu Petra Andrle. A protože se jeho „výlet“ k počátkům fotografování účastníkům vernisáže moc líbil, připojuji také zkrácený text jeho proslovu „Princip fotografování je úplně jednoduchý“. Atmosféru vernisáže přibližují připojené fotografie, za které děkuji Danu Kasalovi, Petru Pazdírkovi a Stanislavě Slovákové. A jaká je výstava? Tak to se musíte přijít podívat sami. Otevřeno je denně od 9 do 21 h., výstava končí 25. září 2014.

Přípitek ke slavnostnímu zahájení výstavy. Zleva Petr Kasal, Andrea Adamová, Petr Andrle

9

„Pustíte světlo malým otvorem do temné místnosti. A to vytvoří na protější stěně převrácený obraz předmětů před otvorem. Tento jev popsal již v pátém století před naším letopočtem čínský filozof Mo Ti. O sto padesát let později popsal tento jev Archimédes, který jeho princip nazval camera obscura (temná místnost). Tato tma doprovázela lidstvo dalších více než 20 století. Až v roce 1826 vznikla první fotografie na světě, kterou její autor Nicéphor Niépce nazval „Pohled do dvora na statku Le Gras“. To jsme si mysleli ještě před 12 lety. Jenže v roce 2002 byla v kolekci jednoho francouzského sběratele objevena o rok starší fotografie téhož autora, na níž je mladý chlapec, odvádějící koně do stáje. Ta je tedy úplně nejstarší. Francouzská národní knihovna za ní v aukci zaplatila 450 000 euro. Podle toho víte, jakou mohou i fotografie mít cenu, pro případ, že byste si chtěli nějakou zakoupit na dnešní výstavě. A od roku 1825 do roku 2014, tedy téměř 190 let, trvalo, než jste si mohli pořídit fotoaparát, který v podstatě fotografuje sám. Princip otvoru do temné místnosti zůstal stejný, je pouze na nás, kolik chceme investovat do přístroje, který všechno udělá za nás. Nu a to je právě ten hluboký omyl. Camera obscura, pokud jde o pořizování fotografií, funguje úplně jinak. Ano. Princip pořízení fotografického snímku je úplně jednoduchý. To úžasné a krásné spočívá v tom, že fotograf nám vlastně vlezl do oné temné místnosti. A záleží jen na jeho umění, kolik a jakého světla si pustí oním otvorem, na který kdysi upozornil ctihodný pan Mo Ti. A kolik toho zachytí. V takovém případě hovoříme o umění toho, kdo ví, kdy a jak stisknout spoušť, když před tím správně zamířil. Hovoříme tedy o situaci, kdy do camery obscury vešel člověk. Takže vidíte, že to je úplně jednoduché. Párkrát si to vyzkoušet a budete fotografovat, třeba jako Petr Kasal. Pochopitelně, že skutečnost je zcela jiná. Vezl jsem dnes z ostravského nádraží jeho zde přítomné rodiče a tatínek Jirka mi potvrdil, že se Petr již jako malý klučina sápal po rodinném Flexaretu… Což všichni víme, o jakou značku šlo. Dnes má Petr Kasal Canon EOS 400D. Pomocí tohoto fotoaparátu, dle jeho vlastních slov, může více mluvit do fotografování. A že mu to řečnění již mnoho let jde... O citlivém a zcela zvláštních vztahu Petra Kasala k přírodě, který si bere s sebou do oné temné místnosti, camery obscury, jsme věděli. A kojili jsme se nadějí, že zbytek dokoná krása Beskyd. O tom, jak se to všechno povedlo, uvidíte následně na vystavených fotografiích.... Zvu vás na výstavu autora, který nám z oné temné místnosti ukazuje krásy světa, v němž žijeme.“

Zvýhodněné zájezdy pro zaměstnance BRC Jak jsme vás již informovali v letáku rozeslaném na jednotlivá pracoviště, od června 2014 je na dobu neurčitou uzavřena nová smlouva mezi CK Čedok a BRC o poskytnutí slevy pro zaměstnance BRC a jejich doprovod na zájezdy zakoupené v síti vlastních cestovních kanceláří Čedoku. Sleva se vztahuje na zájezdy z katalogů, které jsou k dispozici v kanceláři ústředny BRC a budou průběžně aktualizovány. V ústředně je rovněž k dispozici seznam poboček kanceláří Čedoku s kontakty a leták s podrobnými informacemi o postupu uplatnění slevy. Každé pondělí jsou na naši adresu v ústředně info@brc.cz doručovány nabídky „Last minute“, můžete si je nechat přeposlat. VÝŠE SLEVY: 12% ze základní ceny katalogových pobytových zájezdů letadlem nebo autokarem z kolekce katalogů Čedoku na léto 2014 a zimu 2014/15 (s výjimkou některých destinací, které jsou vyjmenovány v letáku). 5% ze základní ceny ostatních zahraničních a tuzemských katalogových zájezdů (vyjma pobytů s označením „délka pobytu dle přání zákazníka“). Z nabídek „Last minute“ ve výši 300 Kč zaměstnanci i jeho doprovodu u autobusových a 500 Kč u leteckých zájezdů. SLEVU LZE UPLATNIT buď osobně v pobočkách ČEDOKU uvedených v letáku, nebo elektronicky při uzavření smlouvy o pobytu e-mailem. NÁROK NA SLEVU vzniká na základě předložení dokladu o zaměstnaneckém poměru (na požádání Vám ho vystaví v personálním oddělení BRC). KONTAKT CK ČEDOK: Ing. Lenka Šmidáková, 596 124 087, 724 626 748, lenka.smidakova@cedok.cz.

10

Lenka Machálková

V Beskydském rehabilitačním centru jsme začátkem srpna 2014 otevřeli nově zrekonstruovanou restauraci U Sestřiček. Interiér restaurace je laděn převážně do světlých, přírodních barev (fota na titulní straně). Na první pohled zaujmou neobvyklá stropní svítidla a také krb s kamenným obložením, který má průhled jak do hlavní místnosti, tak do sousedního salonku s kapacitou 25 osob. Originální jsou také výtvarné doplňky: průčelí hlavního prostoru zdobí obraz s beskydskou tématikou od malíře Jaroslava Korečka, který měl v září 2011 jako jeden z prvních výstavu v tehdy nově otevřené galerii Lara (mimochodem je to také náš bývalý pacient). Další plochy zdobí velkoformátové reprodukce fotografií z přelomu 19. a 20. století, jejichž originály nám laskavě zapůjčilo muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku. Ty zachycují například beskydskou krajinu, neznámé dospělé i děti, nebo naopak osobnosti, kterých si v našem regionu vážíme a jejichž činnost je zdokumentována. Najdete zde také málo známý portrét čeladenského básníka Josefa Kaluse, který vznikl u příležitosti jeho 70. narozenin v roce 1925. V restauraci jde ale samozřejmě v první řadě o jídlo. Sestavili jsme proto zcela nový jídelníček, zaměřený na českou kuchyni. S novou koncepcí restaurace nám pomáhal Michal Göth, šéfkuchař hotelu Miura a legenda české gastronomie (rozhovor s ním vyjde v příštím čísle). V nabídce je například kančí gulášová polévka s tarhoňou, hovězí krk s domácí koprovou omáčkou a s knedlíkem, lákavá je i palačinka s čerstvým ovocem a se šlehačkou (fota vpravo). Fotografie všech jídel jsou na https://www.facebook.com/brcentrum. Jídla nyní připravujeme metodou „sous vide“*, jejíž hlavní předností je zachování přirozené chuti, uchování a zvýraznění aroma, šťávy, textury a křehkosti, hodí se také výborně při přípravě dietních jídel. Nejdůležitější zásadou přitom je, že se vždy musí používat naprosto čerstvé a kvalitní suroviny. Proto je vybíráme jen od místních a ověřených dodavatelů. Maso nám dodává firma Steinhauser z Tišnova, domácí sýry odebíráme ze statku pana Menšíka v Kunčicích pod Ondřejníkem, brambory z Fryčovic, zelí z Nošovic a máslo z místních statků. Pohanku dovážíme z vyhlášeného Pohankového mlýna Šmajstrla v Trojanovicích. Unikátní způsob přípravy, čerstvost a kvalita výchozích surovin a především příprava pokrmů bez přidání jakýchkoliv chuť zvýrazňujících látek dělají z jídel opravdový gastronomický zážitek. Přijďte i Vy ochutnat! Restaurace je otevřena denně od 10 do 22 h.

* Poznámka: Výraz sous vide (čti su-vi) pochází z francouzštiny a znamená „ve vakuu“. Sous vide je kuchařská metoda, při níž se potraviny připravují ve vzduchotěsném umělohmotném obalu ve vodní lázni s kontrolovanou teplotou. Takto vakuované potraviny (například maso, ryby, zelenina nebo ovoce) se pošírují po různě dlouhou dobu - většinou několik hodin - při přesně vypočítané teplotě, která je nižší než bod varu (nejčastěji 55 až 60 °C). Při takto nízké teplotě se nesrážejí bílkoviny, uvolňuje se kolagen a nemění se struktura masa. Maximálně se zachovávají živiny, proteiny, minerály a aminokyseliny.

11

Z DOPISŮ REDAKCI A VEDENÍ PODNIKU Mimořádně profesionální, odborný a lidský přístup

Ve dnech od 2. do 23. června 2014 jsem byl na léčebném pobytu v LD Polárka. Jako Váš stálý a věrný klient bych chtěl touto formou poděkovat za profesionální přístup zdravotního personálu pod vedením MUDr. Špačkové a všech zdravotních sester a ošetřovatelek. Zejména bych chtěl poděkovat fyzioterapeutce Bc. Šárce Neuwirthové, Dis., za mimořádně profesionální, odborný a lidský přístup. Výše uvedené mohu potvrdit i během mé celoroční účasti, kdy soukromě do BRC dojíždím do Polária. K mé diagnóze RS zejména využívám možnosti Polaria... Ještě jednou Vám všem mockrát děkuji a těším se na shledanou v roce 2015.

Ing. Pavel Pospíšilík, Ostrava To nejsou sestřičky a ošetřovatelky, ale andělé

Vážená paní primářko, v červenci a srpnu 2014 jsem byla na rehabilitačním pobytu ve Vašem zařízení v léčebném domě Dr. Storcha na oddělení R3 (i v roce 2012). Chtěla bych vyjádřit velké poděkování za péči staniční sestře paní Hirmanové, všem sestřičkám a ošetřovatelkám i ostatnímu personálu za vždy vstřícné, milé, laskavé jednání, pomoc, obětavost, profesionalitu s jakou k nám pacientům přistupují, jednají a pečují o nás. Mohu říci, že to nejsou sestřičky a ošetřovatelky, ale andělé. Mají těžkou, náročnou práci, a přesto pro nás mají vždy pěkné slovo, úsměv a každodenní stálý zájem o naše zdraví... Děkuji i panu MUDr. Soškovi... a MUDr. Lokajíčkovi za péči po celý pobyt v BRC. Pobyt ve Vašem zařízení je příjemný, zklidňující, protože všechen personál - zdravotnický na jednotlivých procedurách byl laskavý, přijímal nás vždy s úsměvem a dobrou náladou, což také přispívá k zlepšení zdravotního stavu, a to mě ještě umocňuje krásná a udržovaná příroda kolem. Děkuji všem, kteří o mne pečovali za jejich obětavost, pomoc a laskavé jednání a přeji jim hodně štěstí a zdraví a oceňuji jejich profesionalitu. Zaslouží si velké poděkování. Miroslava Huvarová, Přerov Jsem opět šťastný člověk

Vroucí poděkování za opravdu lidský přístup, vzornou péči a zpříjemnění rehabilitačního pobytu po všech stránkách v léčebném domě Kněhyně patří především staniční sestře Miroslavě Švarcové a její zástupkyni paní Sylvě Chalupové, včetně celého kolektivu sestřiček a pomocného personálu. Zvláště pak děkuji MUDr. Michaele Plucnarové, která mi naordinovala léčebné procedury s blahodárnými zdravotně léčebnými účinky. Mé poděkování patří i všem terapeutům a zdravotnickému personálu z jiných léčebných domů, kteří profesionálně prováděli úkony daných procedur. Díky Vám všem se mi podstatně zlepšil můj zdravotní a psychický stav. Jsem opět šťastný člověk, který se díky Vašemu centru přestává bát o svou budoucnost. Alžběta Bardoňová, Havířov - Podlesí

NEZAPOMENEME

ODEŠEL VZÁCNÝ ČLOVĚK V pátek 25. července 2014 jsme se v čeladenské obřadní síni rozloučili s primářem MUDr. Zdeňkem Klimešem, dlouholetým vedoucím lékařem Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Odešel z tohoto světa týden před tím a mezi truchlícími nebyly pouze jeho děti Jana a Petr, manželka Květa a další příbuzní. Vzpomínku na laskavého a starostlivého lékaře si uchovali ve svých srdcích stovky pacientů a spolupracovníků. Jejich jménem se s ním rozloučil jeho přítel a kolega MUDr. Milan Bajgar, ředitel Beskydského rehabilitačního centra. Mimo jiné řekl: „Především byl vynikající lékař. Ke Zdeňkovi měli lidé i jeho pacienti hlubokou důvěru. Být s ním na vizitě a sledovat jeho chování a promluvy s nemocnými byla vždy veliká škola. Bylo to něco jako přeměna vody ve víno, po promluvě se Zdeňkem se nemocní lidé proměňovali, neštěstí a

beznaděje bylo méně, naděje vždy více… Jeho příchodem do Čeladné získali pacienti zkušeného a vnímavého lékaře, my ostatní, lékaři a spolupracovníci, vynikajícího kolegu a mnozí z nás váženého přítele… Potkat se s Tebou, milý Zdeňku, bylo pro nás velmi příjemné. Děkujeme Ti, že jsi mezi nás před 68 lety přišel. Bylo nám velkou ctí.“

12

Fotografii vlevo nám poslala paní Pavla Olšerová (sedící vpravo), jedna z účastnic oblíbeného výletu na Lysou horu, který v létě organizujeme pro naše pacienty. K tomu nám 23. srpna 2014 mimo jiné napsala: Výlet se nám moc vydařil, počasí nám přálo a pan řidič Jaromír Svatoš byl skvělým průvodcem. Naprosto spokojeno bylo všech osm „účastníků zájezdu“. Sluší se dodat, že fotografii pořídil manžel paní Olšerové Břetislav a náš zmiňovaný (a osvědčený) řidič a průvodce v jedné osobě je zcela vpravo. (aa)

Ve čtvrtek 17. července 2014 proběhla v BRC přednáška o principech a využívání metody Mirror Therapy. Poprvé byla tato terapie popsána kalifornským lékařem Ph.D. V. S. Ramachandranem, ředitelem centra pro mozek a kognici v San Diegu. Princip tohoto cvičení je založen na biologické zpětné vazbě (biofeedback) a obnovení či znovuvytvoření jistých spojů v mozku. Nejčastěji se léčba pomocí zrcadla používá při jednostranném postižení horních či dolních končetin. V podstatě jde o „oklamání mozku“ pacienta. Zrcadlením zdravé končetiny nabízíme mozku vjem, že obě končetiny vykonávají stejné pohyby, i když poraněná končetina toho vzhledem k postižení není schopná. Metoda Mirror Therapy tak rozšířila škálu postupů, které můžeme v indikovaných případech využívat k terapii našich klientů. (lem)

RODINA BRC SE ROZROSTLA I LETOS V LÉTĚ Mnozí rodiče studentů středních a vysokých škol by jistě potvrdili, že je docela obtížné sehnat pro děti vhodnou letní brigádu. Práci, která bude odpovídat jejich schopnostem, nebo ještě lépe studijnímu zaměření, nebude moc daleko od místa bydliště a výdělek bude přiměřený. V rehabilitačním centru potřebujeme pomoc brigádníků zejména v letních měsících, nejobtížnější je sehnat odpovídající zástup za zaměstnance v době dovolených od června do září. Proto vítáme a oceňujeme iniciativu našich zaměstnanců - rodičů, jejichž děti k nám jako brigádníci nastoupily letos v létě. Bylo jich docela dost. Zhruba každý dvanáctý zaměstnanec měl v BRC na brigádě přes léto svého potomka. Rádi je uvádíme všechny jmenovitě.

DĚKUJEME ZA PRÁCI NAŠIM BRIGÁDNÍKŮM: Martin Adámek, Lada Baroňová (Petra Kaňková), Barbora Bayerová, Barbora Jenčková (Marie Polonyiová), Miroslav Kiša, Markéta Kuttlerová, Kristýna Magnusková, Kamil Maralík, Iva Maralíková, Ondřej Marek, Markéta Maroszová, Magda Šnajdrová, Jakub Štefek, Pavla Štulcová, Lucie Růžičková, Vendula Tymlová. (Pozn.: Příjmení rodiče uvádíme současně jen tehdy, pokud se liší od příjmení jeho dítěte.)

Tito zaměstnanci a kolegové slaví svá životní výročí v říjnu:

Taťána Borisová - lázně Jitka Kalášková - lázně Jarmila Krhutová - R7 Bc. Dagmar Kubinová - správa Svatava Kulihová - R7 Martin Lekač - restaurace Miroslav Mažar - údržba

Alena Pavlásková - R7 Šárka Preinerová - R9

MUDr. Marie Špačková Eva Telváková - R2

Jana Ulčáková - lázně Věra Závadová - lázně

Čeladenská FONTÁNA. Nepravidelný zpravodaj Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Redakce: Mgr. Andrea Adamová.

Redakční rada: Dobroslava Havránková, Mgr. Lenka Machálková, Věra Machálková. Adresa redakce: BRC, 739 12 Čeladná 42. Grafická úprava: A. Adamová. Tisk ME® a René Daubner - APRO Bruntál.

Distribuce dle rozdělovníku, v PDF ke stažení na adrese www.brc.cz. Zájemcům zašleme každé vydání na e-mail. Toto číslo vyšlo v září 2014 v nákladu 700 výtisků.