Cestování - Flyup.cz - 12/2011

P O D Í V E J T E S E S N Á M I D O C E L É H O S V Ě T A !

CESTOVÁNÍ12 / 2011

ROZHOVORDANIEL ROSECKÝ:LA GRACE – SPLNĚNÝ KLUKOVSKÝ SEN

SANTORINIA JEHO

KOUZLO

pokračování: INTERCONTINENTAL

RALLYE

pokračování: INTERCONTINENTAL

RALLYE

EGYPT,PROČ HOURČITĚNAVŠTÍVIT!

EGYPT,PROČ HOURČITĚNAVŠTÍVIT!

NENECHTE SI UJÍT...ZAJÍMAVÉ ROZHOVORY, VELKÁ TÉMATA A NOVINKY ZE VŠECH OBORŮ!

STARTUJENOVÁ

FOTOSOUTĚŽO ZAJÍMAVÉ CENY!

TĚŠTE SE NA DALŠÍ VYDÁNÍ LEDEN 2012!

GURMÁNVELKÉ TÉMA MASOPUST. NÁRODNÍ NÁPOJ SLIVOVICEBRAMBORY, CO VŠE SES NIMI DÁ DĚLAT?MÍCHÁME HORKÉ NÁPOJE

LOOK VALENTÝN JE TU!PŘIPRAVILI JSME PRO VÁSTIPY NA DÁRKY,KTERÉ URČITĚ POTĚŠÍ...MÓDA S NOVÝMISUPER KOUSKY OBLEČENÍ,A KRÁSA, KDE KRÁSNÉNOŽKY JSOUSAMOZŘEJMOSTÍ...

BYDLENÍVELKÉ TÉMA O PODLAHÁCH.

DŘEVO VS. LAMINO!INSPIRACE DO INTERIÉRŮ...

JE MOŽNÉ MÍT ÚTULNÉA PRAKTICKÉ WC?MY ŘÍKÁME, ANO!

CESTOVÁNÍEGYPT A JEHO PAMÁTKYANTARKTIDA – STUDENÁ, KRÁSNÁ, BÍLÁ I ŽIVÁ

TĚŠTE SENA HORKÉ

NOVINKY!

3 | OBSAH

CESTOVÁNÍ | obsah

Foto: archiv firem | archiv

4 ROZHOVORs Danielem Roseckým o splněném klukovském snu: Korzácké lodi La Grace

Foto na obálce: PeFr

12 SantoriniSantorini, jeden z nejkrásnějších osrovů na Zemi...

17

IntercontinentalRally 2011pokračování

25

EGYPT a jeho krásy

4 | La Grace

Při slovech korzárská loď se jistě každému muži zatají dech a v duchu si vybaví své dávné klukovské sny. Málokomu se však podaří své klukovské sny v dospělosti uskutečnit. Daniel Rosecký a Josef Dvorský však patří mezi ony šťastlivce, kterým se to podařilo. Jelikož kapitán Josef Dvorský je v současné době na plavbě přes Atlantik, vyzpovídali jsme Dana Roseckého.

Začněme třeba pěkně od začátku. Jak se zrodil nápad postavit si tako-vouto krásnou loď? Měli jste nějaké předešlě zkušenosti se stavbou lodí?První flotilu jsem si udělal asi ve čtyřech letech

ze skořápek od ořechů. Následovaly modely plachetnic, začal jsem na plachetnicích i závodit. Pak jsem se pustil do stavby repliky obchodní bárky z poloviny 18. století. V té době jsem se seznámil s kapitánem Pepou Dvorským. Ten snil stejný sen a jako dítě stavěl stejné modely. Vyrazili jsme na závody velikých školních plachetnic a bylo rozhodnuto, pořídíme si školní plachetnici.

Jak se vlastně člověk dostane ke kompletnímu seznamu nebo soupisu historických lodí, ze kterého si pak vybere tu svoji? Předpokládám, že někde na internetu?Různých seznamů historických lodí je mnoho a v dnešní době jsou samozřejmě nejdostupnější na internetu. Většinou však obsahují jen ty největší a nejslavnější lodě. My jsme ale vě-děli že potřebujeme loď, která bude dostatečně rychlá a bezpečná, která bude krásná na pohled a tak akorát veliká. Poměrně rychle jsme při vý-

Daniel Rosecký: La Grace – splněný klukovský sen.

CESTOVÁNÍ | rozhovor

5 | La Grace

běru zakotvili v polovině 18. století. V té době již lodě běžně pluly kolem světa, ale ještě si zacho-valy zbytky barokní nádhery. Nejrychlejší a nejobratnější lodě té doby byly brigy. Díky dvěma stěžňům jim stačilo méně námořníků. Veliké čtvercové plachty se pak hodí na dálkové plavby. Ostatně první loď, která pod vlajkou USA obeplula svět, byla briga. Konstrukce La Gra-ce vychází z plánů, které v roce 1768 zveřejnil švédský lodní architekt a admirál Fredrik Henrik Chapman. Jde o jedny z prvních skutečných plá-nů lodí a většina rekonstrukcí historických lodí z těchto plánů vychází. Samozřejmě jsme je museli zásadním způsobem dopracovat. V Chapmano-vě době se stále vycházelo spíše ze zkušeností a intuice než z podrobných plánů.

Proč právě La Grace?Pro naši loď jsme hledali půvabné, ženské jmé-no. Současně jsme chtěli, aby bylo nějak spoje-no s českými zeměmi. Takže jsme začali pátrat v historii a narazili jsme na jméno Augustina Heřmana, který vlastnil loď jménem La Grace.

To jméno znamená půvabná, spanilá nebo graciézní a je naprosto srozumitelné ve většině světových jazyků. Byla to jasná volba.

Kdo byl Augustin Heřman?Byl to český vlastenec, který s rodiči uprchl po bitvě na Bílé hoře do Holandska. Tam se dal najmout do Holandské západoindické společnosti a v jejích službách obchodoval s Amerikou. Velmi dobře se mu dařilo, osamo-statnil se a posléze se natrvalo usadil v Novém Amsterodamu - dnešním New Yorku. Ve své době byl vůbec největším exportérem tabáku a indiga z Ameriky. Současně ale získal také guvernérovo povolení pro přepadání nepřátel-ských lodi - stal se korzárem. Jeho loď jménem La Grace tak každým rokem vyrážela na výpravy do Karibiku a vracela se s nákladem cukru, ebenu, ale také otroků. Heřman působil také jako diplomat - vyjednával s indiány i Angličany. Na jednom z mírových jednání se seznámil s guvernérem Marylandu, Cecilem Calvertem, lordem z Baltimoru. Pro něj zpracoval první

6 | La Grace

na konci 10. století svatý Vojtěch, který vyplul na krátkou plavbu z Gdaňska. Následovala ho celá řada obchodníků, diplomatů, ale i misionářů, kteří se do vzdálenějších končin museli dopravit přes moře.

Nebylo jich tedy málo...Máme však i skutečné cestovatele. Velikou objevnou cestu podnikl například severočeský botanik Tadeáš Xaver Haenke. Přijal pozvání k účasti ve španělské výpravě Alessandra Malaspiny, která vyplula 1789 z Cádizu s loďmi Descubierta a Atrevida. Haenke však odjezd nestihl a vydal se za nimi obchodní lodí, která ovšem ztroskotala u pobřeží Uruguaye. Haenke se jako jeden z mála zachránila po dobrodružném putování přes celou Jižní Ameriku nakonec v Santiagu de Chile Malaspi-novu expedici dostihl. Na fregatě Descubierta pokračoval na sever a v červnu 1791 dorazil k Beringově úžině (na Aljašce je po něm pojme-nován ostrůvek Haenke Island). Odtud zamířila španělská výprava přes Tichý oceán na Guam, Mariany, Filipíny, část Austrálie a Nového Zélan-du, Tongu a Tahiti. Nemocný kurdějemi opustil Haenke výpravu v létě 1793 v peruánském pří-stavu Callao. Usadil se v bolivijské Cochabambě, kde si zřídil lékařskou ordinaci (jedna z hlavních ulic nese dodnes jméno Avenida Tadeo Haenke). Nadále však podnikal přírodovědné vý-zkumné cesty po jihoamerickém vnitrozemí. Popsal množství do té doby neobjevených rostlinných druhů (např. největší bromélie světa Puya raimondii a největší leknín světa Victoria amazonica).

To je zajímavé...Mezi cestovateli ale byli i skuteční námořníci, jako například lodní lékař Jindřich Vávra z Brna, který se účastnil části výpravy rakouské frega-ty Novara kolem světa a později svět obeplul na fregatě Donau. Máme však i své objevitele. Teplický rodák Julius Payer se zúčastnil hned tří polárních expedic. Byl velitelem rakousko-uherské expedice k severnímu pólu v letech 1871-4. Ta na třístěžňové barkentině S.M.S. Tegetthoff

a velmi podrobnou mapu Virginie a Marylandu a dostal za ni nejen anglické občanství (jako vů-bec první cizinec v Americe), ale i šlechtický titul a rozsáhlé pozemky, na kterých vybudoval české panství Bohemia Manor. Díky němu je dodnes v Marylandu Česká řeka nebo například silnice pojmenovaná po Augustinu Heřmanovi.

Narazili jste, při své cestě historii, ještě na nějaké další Čechy mezi mořeplavci?Je pravda že Češi v historii moc námořníky nebyli. Když např. Kryštof Harant popisoval svůj pobyt ve Španělsku a Portugalsku, tak se o lodích ani nezmínil. Přitom tam byl v době, kdy vrcholila euforie z objevitelských plaveb. To je podobné, jako kdyby dnes člověk vyprávěl o cestě do Německa v den jejich vítězství na mis-trovství světa ve fotbale a ani se o tom nezmínil. První zdokladovanou cestu po moři podnikl


7 | La Grace

Ve které loděnici jste ji stavěli? Předpokládám, že v Čechách to asi nebylo, vzhledem k tomu, že my moře nemáme…Dostat 120 tun těžký kolos vysoký přes 26 metrů k moři by bylo hodně obtížné a drahé. Navíc jsme v Česku neměli žádné zkušenosti se stavbou velkých dřevěných lodí. Proto jsme hledali jinde. V Evropě mají tyto zkušenosti pouze v Nizozemsku, Francii a Rusku, kde pár podobných lodí v posledních desetiletích vzniklo. Vzhledem k rozpočtu jsme se ale museli poohlédnout po levnějších destinacích. Nakonec jsme skončili v Egyptě. Je tam dobré a poměrně levné letecké spojení, díky podnebí se dá pracovat bez problému celý rok a hlavně tam dodnes staví až 40 metrů dlouhé dřevěné lodě podobnými postupy jako před 300 lety. Je pravda že na zapojení motoru, generátoru, elektřiny a vlastně všech moderních systémů jsme dovezli české a slovenské odborníky. Takže dřevěná část lodi je skutečnou replikou původní

roku 1873 objevila v Severním ledovém oceánu Zemi císaře Františka Josefa I. Proto na ní nalez-neme Teplickou zátoku, Brněnský mys či Šanov-ský ostrov. Ve čtyřčlenném důstojnickém sboru najdeme další dva Čechy – Gustava Brože a Eduarda Orla.

Jak dlouho jste loď plánovali a jak dlouho vám trvalo, než jste poprvé vypluli?O stavbě lodi jsme začali vážně uvažovat po závodě školních plachetnic Tallship races v roce 2006. Začali jsme připravovat rozpočet, shánět peníze a vytvářet plány. Na jaře 2008 už jsme měli vybranou loděnici v egyptském Suezu, kde v prosinci 2008 stavba začala. Loď jsme spustili na vodu na Mikuláše 2010. Myslím, že jsme vytvořili rekord v rychlosti stavby lodě. Daleko menší lodě se běžně staví i 10 let. A to je La Grace největší českou plachetnicí, a vlastně i největší českou válečnou lodí, protože je na ní 8 lodních děl.



8 | La Grace

Proč jste si pro její křest vybrali právě Atény?Při celé stavbě La Grace jsme měli štěstí na skvělé lidi, které ta bláznivá myšlenka nadchla a oni nám pak zcela nezištně pomáhali a pomáhají. Podobně to bylo i v Aténách. Pomoc nám nabídlo české velvyslanectví a za vydatné podpory skupiny Čechů, kteří v Řecku žijí, jsme zorganizovali velkolepý křest u královského mola v nejlepší řecké maríně Flisvos. Ta slouží jako hlavní rekreační a odpočinková zóna pro Atény. Celý víkend se před La Grace, zakotve-nou těsně u nábřeží, střídalo vystoupení hudební-ků s šermířskou show a tanečnicí. Největší potlesk měli vždy piráti, pokud se jim podařilo loď dobýt. Kdosi prohlásil, že ještě nikdy neviděl v Řecku delší frontu, než když mezi vystoupeními čekali lidé na prohlídku lodi. Vyvrcholením ale byl nedělní křest lodi za účasti české velvyslankyně, slovenského velvyslanectví a starosty Atén. Kmotrou Půvabné se nemohl stát nikdo jiný než česká miss a manžel-ka nejznámějšího českého jachtaře, Lucka Křížková (dříve Váchová). V pondělí jsme pak pro přátele lodi uspořádali ještě jednu oslavu u starobylého chrámu boha moří Poseidona na samém výběžku mysu Sounion. La Grace byla pokřtěna v místech, kde se vlastně zrodili první evropští námořníci.

Kde se La Grace nachází právě teď a jaké budou její další plavby?V současné době je La Grace šťastně zakotvena na Martiniku a kolem prvního karibského ost-rova - Barbadosu - proplula přesně v den svých prvních narozenin 5.12. Nyní ji čeká velká plav-ba na sever, celým Karibikem do Dominikánské republiky, kde stráví zbytek zimy. V květnu pak popluje zpět do Evropy.

Jak dlouho vám bude například trvat, než přeplujete Atlantik?Celá plavba přes Atlantik je naplánovaná na 5 týdnů. V tom je ale započítaná dostatečná rezerva na prohlídku všech ostrovů, na nichž se během své cesty zastaví.

brigy, ale jsou v ní odborně instalované i všechny moderní výdobytky a přístroje.

Povíte nám něco o testovacích plavbách?První plavba nás vedla ze Suezu Rudým mořem na jih do Hurghady, kde jsme strávili Vánoce zakotvení u ostrova jménem Žralok. Žádné žraloky jsme tam sice nepotkali, ale užili jsme si i potápění s delfíny v nádherném korálovém moři. Hned první plavba nás nadchla. Loď plu-la až jedenáctiuzlovou rychlostí, za kterou se nemusí stydět ani závodní plachetnice. Na jaře jsme se vydali zpět na sever, propluli jsme Suez-ským průplavem a pokračovali přes Středozemní moře. Prvním evropským přístavem byl nádherný řecký Rhodos.

Jak probíhala plavba Suezským kanálem? Nechali jste se táhnout jinou lodí, nebo jste použili jen plachty a vítr? On je tam docela provoz a nemohou si dovolit, aby jim tam loď zablokovala průplav…La Grace má dostatečně silný motor, aby doká-zal plout proti jakékoliv bouři. Suezským průplavem se jinak než na motor ani plout nesmí. V té době jsme už měli za sebou skoro čtyři měsíce zkušebních plaveb v Rudém moři, takže samotná cesta nebyl žádný problém. Nicméně v té době bylo poměrně těsně po egyptské „revoluci“ a nás trochu znervózňo-valo množství vojenských lodí, které kolem nás kroužily. Naštěstí byli vždy jen zvědaví, co je to za divnou loď, která jim tam pluje. Nikdy nic podobného neviděli, a tak byli vojáci a policisté často hosty na palubě. Ani v Evropě jsme na žádné jiné lodi tolik policejních „kontrol“ nezažili. Vždy se opakuje to samé. Policista přijde na palubu, prohlídne si kajuty, zatahá za lana a začne se vyptávat, z čeho jsou tak skvěle vypadající lana udělaná a ve kterém filmu budeme hrát a nakonec se vyfotí u kormidelního kola. Nezajímají ho ani lodní papíry, ani lidé na palubě.

9 | La Grace

historickou plavbu zásadně v dobových kostý-mech, kdy piráti každý večer vyráželi na břeh dobývat a plenit, až po námořnickou svatbu na lodi. Nejmladší dítě na lodi se ještě ani nenarodilo, plavbu napříč Středozemním mořem si nejvíce užila dvouletá Eliška a duchem mladí osmdesátníci nám pomáhali ve 20 metrech nad palubou kasat plachty. La Grace je prostě úplně pro každého. Můžete si vybrat, zda chcete jet jako cestující, mít soukromí své kajuty a jinak naprostou volnost, jakou by zažil bohatý guver-nér, plující v 18. století do svého působiště na nějakém odlehlém ostrově. La Grace ale chce být i školní lodí. Proto se můžete přihlásit i jako kadet. Během plavby projít základním výcvikem a naučit se loď kormidlovat, navigovat, ale také ovládat všechna lana a plachty.

Jak budete tyhle plavby propagovat?Nejaktuálnější informace vždy naleznete na na-šem webu www.lagrace.cz . Tam máme aktuální nabídky, lodní deník i fotky z plaveb a samozřejmě si tam může každý objednat tu svou plavbu. Nejdůležitější jsou pro nás ale spokojení zákazníci,

Kolik je na palubě členů posádky a jaká je kapacita lodě?Na plavbě v Řecku po křtu nás bylo na lodi 50. To je maximální počet lidí na palubě. To jsme ale museli spát na palubě, na podlazev podpalubí a prostě všude, kde bylo místo. Loď má totiž pouze 37 lůžek. Na běžnou plavbu s námi pluje kolem 26 hostů. Profesionální posádku tvoří kapitán, strojník, bocman, který se stará o lana a plachty, a vůbec nejdůležitější člověk na palubě - kuchař.

Plánujete nabízet La Grace k výletním plavbám? Povíte nám něco o svých plánech?La Grace má za sebou první velmi úspěšnou sezónu mezi ostrovy Elba, Sardinie a Korsika. Plavby, které jsme absolvovali, byly velmi roz-manité. Od pohodových letních okruhů kolem italské Elby, kdy loď slouží jako netradiční hotel, který lidem umožní koupat se každý den v jiné, jinak nedostupné zátoce a večer vyrazit do no-vého přístavu, přes Velkou honbu za pirátským pokladem s posádkou dětí od 7 do 15 let,


10 | La Grace

kteří se příští rok vracejí zpátky na loď a berou sebou i své známe. La Grace se jim prostě dostane pod kůži jako nám všem.

Jestli jsem to správně pochopil, tak hlavní základna bude v Karibiku. Máte v plánu i cesty kolem světa, nebo nějaké kratší plavby mimo Kari-bik, třeba do Pacifiku?Hlavní základnou pro loď je spíše italská Elba, neboť tam se z Česka snadno dostanete autem. Elba je krásný ostrov s bohatou historií a v létě tam přece jen lépe fouká než v Chorvatsku, kam míří většina jachtařů. V zimě je ale v celém Středozemním moři příliš chladno, a tak nám nezbývá nic jiného než utéct pryč. A do Karibiku pirátská loď prostě patří. Je skvělé utéct z chladu a sloty do léta. V budoucnu bychom samozřej-mě rádi pluli kolem světa. To je však bohužel hlavně otázka peněz.

Díky historickému původu a vzhledu La Grace asi nebudete mít nouzi o nabídky ze strany filmařů. Ozval se už někdo?Česká televize věnovala spuštění La Grace celý jeden Objektiv. Na lodi se již natáčely dva cesto-pisné dokumenty. Nyní poprvé vyjednáváme i o skutečném filmu. Ten se má natáčetu Kapského Města v Jižní Africe. Doufáme, že to vyjde.

Posádka se převléká do historických kostýmů a pořádá krátká vystoupení, je historický kostým nutný i během plavby?Historický kostým určitě nutný není. Většina plaveb je také úplně „normální“. Je ale pravda, že když vplujeme do přístavu, vystřelíme z děl a na břeh se vyhrne tlupa pirátů v kostýmech s šavlemi a mušketami, tak si vždy užijeme spoustu legrace.

Hodláte pokračovat v korzárské tradici? Určitě. Vyjednáváme s ministerstvem zahraničí o vydání korzárského patentu, který by nás oprav-

11 | La Grace

me zdolat nemálo byrokratických opatření. Na-štěstí jsou nám ale české úřady velmi nakloněny.

Vztahují se na vás i současné bezpeč-nostní předpisy? Mám hlavně na mysli bezpečnostní školení pasažérů - povinnost absolvovat toto školení do 24 hodin od nalodění…Samozřejmě. Z hlediska bezpečnosti musíme splnit vše jako kterákoliv jiná loď. Ale La Grace funguje také jako školní loď. Kromě povinného základního bezpečnostního školení se mohou účastníci plaveb účastnit mnoha dalších předná-šek a školení, ale i praktických nácviků.

Připlouváte-li do přístavu, budíte asi hod-ně pozornosti. Jaký je to pocit po tolika letech plánování a tvrdé práce?Když se člověk ohlédne dozadu, tak cítí překva-pení, že dokázal to, co již od dětství považoval za naprosto šílený a neuskutečnitelný sen. Je to i hrdost, jakou skvělou partu lidí se nám podařilo dát dohromady. Naším osudem ale bude věčný neklid. Včera, na křtu knihy o stav-bě a prvních plavbách La Grace, se mne jeden kamarád a dobrovolník ze stavby zeptal, kdy začneme stavět další... ■

ňoval přepadat lodě všech zemí, se kterými je Česká republika ve válečném stavu. Zdá se ale, že v tomto jednání budeme úspěšnější u Valašské-ho království, které je vydávání korzárských paten-tů více nakloděno. V moderní době je ale vše nějak naopak. Italské výletní parníky dokonce uplácí vínem posádku La Grace, aby po nich z děl střílela.

Jak komunikujete s pobřežím a jaká sou-časná elektronická zařízení používáte?

I přes naši lásku k historii je La Grace doslova prošpikovaná elektrickými zařízeními a elektro-nikou. Elektrických kabelů je v ní víc než lan. Na plavbě přes oceán loď komunikuje pomocí satelitního telefonu. V pobřežních vodách je ale levnější koupit místní mobilní telefon. S ostatními loděmi i přístavy komunikujeme vysílačkami a na delší vzdálenosti pak normálně e-mailem. I přes svůj dobový vzhled si La Grace v ničem nezadá s moderními jachtami.

Pod jakou vlajkou plujete?V současnosti plujeme pod nizozemskou vlaj-kou, ale intenzivně pracujeme na získání vlajky české. La Grace je příliš velký unikát, který se nevejde do standardních škatulek. Takže musí-

Text: Filip Zámorský, Foto: archiv www.lagrace.cz

12 | Santorini

CESTOVÁNÍ | inspirace

Santorini jistě patří k jedněm z nejkrásnějších ostrovů na Zemi.Připlouváte-li k němu lodí, vyskytne se vám nezapomen utelný pohled na vesnice vystavěné na okraji strmých sopečných útesů. Samotný ostrov vznikl přibližně 1500 let před naším letopočtem díky sopečné explozi, která vytvořila okrouhlý skalnatý val s mořskou vodou uprostřed. Lodě, které připlouvají k Santorini, tak většinou kotví poblíž malého přístaviště nebo driftují uprostřed skalnatých útesů.

Santorini

13 | Santorini


NA VRCHOL PAK MŮŽETE VYSTOUPAT PO NEKO-NEČNÝCH SCHODECH NEBO ZVOLÍTE RYCHLEJŠÍ A POHODLNĚJŠÍ CESTU LANOVKOU.

Pro silné nátury tu je ještě možnost dopravit se po schodech na hřbetu jednoho z mnoha oslíků, a to v doprovodu jejich majitele. V samotné vesnici pak budete neustále obklopeni turisty hovořícími všemi světovými jazyky a v průběhu letní sezóny tu z vrcholků útesů pozorujete až

dvanáct obrovských i menších výletních lodí denně. V místních restauracích však naštěstí mají místa dost pro všechny a nepřijdete tak o jedinečný výhled z většiny z nich. Jídelníček je samozřejmě složen z čerstvých ryb, většinou připravených na roštu, a ze skvělého místního vína. Jestliže však dáváte přednost privátnější atmosféře, doporučuji navštívit tento nádher-ný ostrov spíše začátkem či koncem turistické sezóny.

14 | Santorini

MÍSTNÍ ARCHITEKTURA JE ÚCHVATNÁ. MALÉ, KLASICKÉ, ŘECKÉ DOMKY JSOU VĚTŠINOU OMÍT-NUTÉ V BÍLO-MODRÉ KOMBINACI A U MNOHÝCH Z NICH SE NACHÁZÍ DO SKÁLY ZAPUŠTĚNÉ BAZÉNY.

Ty, díky svému vnitřnímu osvětlení, nabízí obzvláště impozantní pohled, máte-li možnost se tu toulat i po západu slunce.

Rozhodnete-li se na ostrově strávit několik dnů, nebu-dete se určitě nudit. Nejvíce času vám zaberou vesničky Oia a Fira, které od sebe nejsou vzdálené více než 15 km. jsou plné klikatých uliček, ve kterých je spousta malých obchůdků. Ty nabízejí nejrůznější zboží. Můžete tu například koupit klasické lehké letní oblečení – bílé košile nebo plátěné kalhoty, popřípadě moderní trička a kraťasy. O luxusní značkové zboží a šperky tu také není nouze.

A když se po několika hodinách strávených potulo-váním po malebných zákoutích budete cítit unaveni a zesláblí, můžete se posilnit pravým a nefalšovaným gyrosem. Pro ty, kteří ještě neměli možnost tuto řeckou pochoutku ochutnat a nevědí, co si mají pod tímhle jménem představit, mám stručné vysvětlení. Jedná se o grilované vepřové nebo kuřecí maso,



15 | Santorini

hlavního centra ostrova na nich nebude tak rušno jako ve vesničkách. Měly by snad být dlouhé i ně-kolik kilometrů, takže jsou vhodné i k romantickým procházkám.

Santorini je opravdu kouzelný ostrov a ze své vlastní zkušenosti mohu říci, že například západ slunce pozorovaný z jeho vrcholku patří k těm nejkrásněj-ším, které jsem měl možnost ve svém životě spatřit. návštěva santorini by jistě neměla chybět v žádném cestovatelském itineráři. ■

nakrájené na malé kousky a zabalené do chlebové placky. Do té vám ještě přidají tzatziki, což je místní národní pokrm a zeleninu. V různých částech Řecka se můžete setkat s různými kombinacemi. Tzatziki se například nepodávají s kuřecím masem, ale spíše s vepřovým. Do kuřecího gyrosu vám obvykle přidají majonézu nebo hořčici. Někteří lidé si nechají na-míchat majonézu, hořčici a snad i kečup. Já osobně dávám přednost tzatziki za všech okolností.

Jaká by to však byla dovolená na ostrově, kdybychom se neměli možnost vykoupat? NAJDEME TU PLÁŽÍ HNED NĚKOLIK. K NEJBLIŽŠÍ Z NICH TO JE Z VESNICE FIRA PŘIBLIŽNĚ ČTYŘI KILO-METRY, OSTATNÍ JSOU PAK VZDÁLENY V ROZMEZÍ DESETI AŽ DVANÁCTI KILOMETRŮ.

Já osobně jsem si tu neměl možnost zaplavat, ale předpokládám, že vzhledem ke vzdálenosti pláží od

Text: Filip Zámorský, foto: autor

Nadační fond Kapka naděje vydává stolní cha- ritativní kalendář na rok 2012.

Najdete zde fotogra�e z předávání přístrojového vybavení do nemocnic a také z akcí, které tradičně NF Kapka naděje pořádá ve FN Motol pro hospitali-zované děti.

Tento kalendář můžete objednat na: [email protected] nebo si osobně vyzvednout na adrese nadačního fondu: Revoluční 1200/16, 110 00 Praha 1.

Rozměry kalendáře : 25 cm x 20 cm, Cena kalendáře 99,- Kč + poštovné dle tarifů České pošty.

Děkujeme, že s námi pomáháte, Vaší pomoci si velice vážíme. NF Kapka naděje

Nadační fond pro pomoc nemocným dětem zvláště s poruchou krvetvorby, nádorovým onemocněním a pro děti, jejichž onemocnění

vyžaduje transplantaci kostní dřeně.

Motto:„ Kdyby naše činnost pomohla zachránit jen jediný dětský život, tak to stojí za to.Myšlenku a poslání Nadačního fondu Kapka naděje chci věnovat památce mé dcery Klárky. „ Vendula Auš Svobodová

EgyptDo Egypta jsem se chtěla vždycky podívat, bohužel můj muž byl proti (zastává názor, že se nebude cpát tam, kde nás nechtějí). I přes jeho postoj mě tato země vždy lákala. Naprosto nádherné a cenově dostupné moře v dosahu čtyř hodin letadlem nahrávalo mému rozhodnutí vydat se do Egypta, a tak má první cesta do Egypta proběhla s mou kamarádkou. Ale až při druhé návštěvě jsem nakoukla pod pokličku historie, chrámů a kouzla Egypta mimo letovisko.

CESTOVÁNÍ | Afrika

17 | EgypT – I. čÁST

1. část



Začněme fakty a všeobecnými informacemi o Egyptě. Nezávislost získalo Egyptské království v roce 1922 a v roce 1953 se Egypt stal státem. Hlavní město je Káhira. prezidentem i velitelem ozbrojených sil byl od roku 1981 Muhammad Husní Mubarak, a to až do revoluce konající se letos v únoru, o které jistě slyšel celý svět.

Co se týče příjmů Egypta, obrovský podíl na příjmech má turistický ruch (více než 11 mil. turistů ročně).

Egypt má svou ropu (benzín je zde velice levný a cena není pevná – např. taxikáři mají naftu levnější než ostatní obyvatelé), vyváží textil a bavlnu a nesmíme zapomenout na nemalé příjmy ze Suezského průplavu. Ekonomika zde od roku 1986 hodně poklesla, Egypt se tak velice zadlužil v zahraničí (později byla velká část dluhu odpuštěna). Negativní dopad měla i válka v perském zálivu (1990), kdy se téměř milion Egypťanů musel vrátit z Kuvajtu, kde pracovali.

Egypt má dvě vodní elektrárny, ze kterých lidé využívají proud. Také ropa a zemní plyn jsou zdrojem energie a stále se používají naftové generá tory. Začíná se vytvářet solární energie a taktéž větrná.

Jak se pohybovat po Egyptě? Lodní doprava je velmi čilá, kvalitně vybudovaná. Železnice se začali budovat v roce 1852, ale všechny nejsou dvojkolejné a prakticky žádné nejsou elektrizované. Silnice jsou kapitolou velice zvláštní, a byť máme v arabských zemích hodně najeto, doporučuji zapůjčení vozu pouze otrlejším jedincům. Jedním slovem chaos. přestože jsme se snažili pochopit jakási pravidla, nepodařilo se nám to. S notnou dávkou štěstí jsme vyvázli bez zranění. Ve městech je velice hustý chaotický provoz, do kterého se míchají lidé, zvířata a všemožně postávající auta… Vybudováno je 64 000 km dálnic a tunelem můžete projet na Sinajský poloostrov. Autobus je všudypřítomný, a ačkoli je mnohdy těžké zjistit kam vlastně jede, tak vás doveze na místo určení. Nesmíme zapomenout na



leteckou dopravu, v Egyptě najdeme hodně letišť a létat lze i vnitrostátně.

Většina Egypťanů jsou islamisté sunnitského směru, zbylých pár procent jsou koptští křesťané, židé, katolíci a ortodoxní křesťané. Egypt se rozkládá v severovýchodní části afrického kontinentu. Na západní straně sousedí s Libyí, na severní straně najdete Středozemní moře, na jihu má za sousedy Súdánce a konečně východní hranici tvoří Izrael a nejkrásnější moře, jež jsem kdy viděla. Tím není žádné jiné než Rudé moře.

Součástí Egypta je také Sinajský poloostrov, který byl v roce 1967 okupovaný Izraelem. po proběhlé válce se uzavřela roku 1979 egyptskoizraelská mírová smlouva a v roce 1982 byl Sinajský poloostrov vrácen Egyptu vyjma pásma gazy. Egypt má rozlohu zhruba milion km2, ale pouze 4 % jsou obdělávatelné plochy.

Tyto plochy tvoří pruhy půdy okolo Nilu, v nich žije většina obyvatel (98%). Zbytek země tvoří poušť. Nil je dlouhý 6 671 km a je nejdelší řekou v Africe. Dříve se díky srážkám a záplavám rozvodňoval a sloužil tak jako přírodní hnojivo v okolních polích. Dnes už tento jev neuvidíte. Nil při své cestě Afrikou ztratí vypařováním až 50 % vody. prakticky podél celého Nilu najdeme historické památky jako chrámy, pyramidy apod.

Egypt má okolo 80 mil. obyvatel. Až na pár lidí doposud žijících v malebných oázách, žije většina právě podél Nilu.

Ale i zde najdeme satelitní okraje a drahé byty, bohužel pro většinu běžných obyvatel naprosto nedostupné. Stále velká porodnost (v průměru 3,5 dítěte na jednu ženu) nenasvědčuje tomu, že by se situace měla zlepšit. Vzdělanější obyvatelé odcházejí do bohatších zemí za prací (lékaři, inženýři apod.). Najdeme zde velké sociální rozdíly – velice

bohatá vrstva (slabá), střední vrstva (velice slabá vrstva) a velká část obyvatel, kteří jsou téměř bez prostředků. po revoluci se tento stav ještě zhoršil a spousta lidí, kteří patřili do střední vrstvy zůstali bez obživy. I když je v Egyptě povinná základní školní docházka, na venkově nemají dostatečnou kapacitu škol a stále je zde velké procento negramotných jak žen, tak mužů. Tohle vše spolu s velkou korupcí dává prostor ke vzniku extrémních náboženských politických stran.

V Egyptě se mluví arabsky a vzdělanější obyvatelé ovládají angličtinu. Původní koptštinu zde již nezaslechnete.

Obyvatelé vesniček podél Nilu jsou potomky zemědělců, dodnes dodržují tradice a je zde kladen velký důraz na soudržnost rodiny. Církevní zákon Šaría zde stále hraje velkou roli, i když duchovní soudy jsou od roku 1956 zakázané.

V menšinách zde dále žijí Koptové, Berbeři, Beduíni, Súdánci, Řekové, Arméni, Núbijci a černí Egypťané, kteří jsou potomky otroků dovezených ze Súdánu. Beduíni stále žijí v poušti, chovají velbloudy, ovce a kozy. Ale velké množství Beduínů se také usadilo a pracují jako průvodci apod. Nejvíce Beduínů můžeme potkat na Sinajském poloostrově, kde stále žijí kočovným životem. Ačkoliv zde od dávných dob žili také Židé, od druhé světové války se počet snižoval a po válečném konfliktu s Izraelem jich zde zůstalo pouhých pár stovek. Koptští křesťané jsou v Egyptě násilně utlačovaní a neustále zde vznikají konflikty – mezi muslimy a kopty.

V Káhiře najdete vysoké domy hned vedle starých mešit. po širokých několika proudových silnicích se vedle nových naleštěných vozů prohání stará auta, o kterých mnohdy pochybujete, zda dojedou a stejně tak se mezi ně přirozeně vmísí vozíky s oslíky. Káhira sahá až ke starobylým pyramidám v gíze. Nutno podotknout, že v Káhiře najdete první



postavené metro v Africe, které je ovšem kapacitou naprosto nedostačující. V kontrastu s Káhirou jsou vesničky, kde je jen ojediněle zavedena pitná voda či elektřina, úplně jiným světem. Děti hrající si mezi odpadky najdete všude – ve městech i vesnicích, koupou se v Nilu a dokonce i řídí automobil – s řidičským oprávněním si nikdo velkou hlavu nedělá.

Egypťané měli své bohy. Existovalo tzv. Ochranné božstvo, které chránilo města a vesnice, např. Horus či Thot. Narazit můžete i na bohyně, např. Hathor.Egypťané věřili, že bohové se zjevují v podobě zvířat např. krávy, kozy, lva apod. Také věřili v posvátnost živočichů, především býků, krokodýlů atd. Zvířata uctívali v chrámech a po jejich smrti je pohřbili. později i v očích Egypťanů dostal bůh podobu člověka.

Egypťané byli pohřbívaní ve skrčené poloze, ležící na levém boku s přitaženými koleny. později se

začalo pohřbívat v natažené poloze. Začalo se mumifikovat a záleželo na finančních možnostech pozůstalých. Balzamování bylo tak kvalitní, že i dodnes jsou u některých znatelné obličeje.



Hieroglyfy (svaté vytesané nápisy) jsou obrazová písmena. Nejedná se o výsadu Egypťanů, ale nalezneme je i na Velikonočních ostrovech nebo u Mayů.

Do Egypta létá většina lidí především kvůli jeho nádhernému Rudému moři.

Je zde úžasný pestrobarevný podmořský svět. I když v největší a nejnavštěvovanější Hurgadě už ho moc nečekejte – zvláště přímo u hotelů. Korály sice ještě u pár hotelů najdete, ale jinak doporučuji výlet na volné moře – je to zajímavá náplň celého dne a podmořský svět je opravdu nezapomenutelný. I když mě osobně se to nepoštěstilo, velice často jsou k vidění hejna delfínů, kteří skáčou okolo lodi. potápěčské školy zde najdete také na každém rohu – doporučuji zakoupit na místě a nikoliv od CK, ceny jsou pak podstatně nižší. V Hurgadě je mnoho slovenských i českých diverů. podstatně dražší, ale dle informací turistů několikanásobně hezčí (bohatší) je potápění v Tabě a SharmelSheiku.

Bohužel zde ale nenajdete tak bohaté večerní vyžití. Také si můžete zapůjčit surfy a učitel se vám bude věnovat tak dlouho, jak budete potřebovat.

Co se týká bezpečnosti v Egyptě, pak v turistických letoviscích je bezpečno.

Bohužel lidé žijí po revoluci v podstatně nuznějších podmínkách. Turismus klesl zhruba o 50 %, což je pro zemi, kde většina lidí z turismu žije, velký problém. proto je na místě být obezřetnější více než obvykle i v letoviscích. Taxikáři se snaží na lidech vydělávat, a tak ceny nehorázně natahují. Ať vám bude delegát tvrdit cokoliv, běžná cena za trasu cca 2–7 km je 10 LE (Egyptská libra = zhruba 3,50 Kč) během dne a v noci turista, který zná cenu, jezdí za 15 LE.

Tak jako v jiných zemích se všude smlouvá – tip jak na to: Vždy si řekněte, kolik jste za danou věc ochotni zaplatit a začínejte ještě o polovinu či třetinu níže.


22 | EgypT – I. čÁSTText: peFr | Foto: autorka

prodavač vždy cenu hodně nadsadí, stejně jako vy snížíte a někde uprostřed se potkáte. I tak nakupujete stále nevýhodně. Když jsem smlouváním po delším pobytu již znavena, pak řeknu cenu, kterou jsem za dané zboží ochotna zaplatit, prodavač mi obvykle řekne, že jsem se zbláznila a já poděkuji a odcházím ven – chytí mě (Egypťan si nenechá ujít obchod) a řekne o něco méně. Já důrazně, ale slušně odmítnu a stále pomalu mířím pryč – obvykle se to odehraje cca 3x a zboží dostanu za svou cenu. pokud nakupovat nechcete, raději si najděte obchody s pevnou cenou, kde se nesmlouvá a můžete jen brouzdat a okoukávat. Jinak se vám způsob obchodu může hodně zprotivit.

Velice často slyšíme o Faraonovi – jedná se o střevní potíže, na které je potřeba léčbu antibiotiky. Faraon útočí nečekaně a nepředvídatelně. Jeho průvodním jevem jsou především střevní potíže, většinou doprovázené i zvracením, vysokými

horečkami a bolestí kloubů. Neváhejte navštívit jednu z klinik (v Hurgadě), kde mají většinou česky mluvící osobu. Zajedou pro vás do hotelu a zase vás přivezou zpět. Vy neplatíte nic – vše si vyřídí s vaší pojišťovnou sami. Na Faraona nepomáhá Antinal ani jiné dostupné léky z lékárny – ty jsou vhodné při běžných běhavkách. Doporučuji se nebát a na kliniku zajet – do dvou hodin máte klid. V opačném případě vás mohou v křečích čekat tři až pět dní na hotelovém pokoji.

Všeobecně doporučená opatrnost je na místě.

Voda v Egyptě není pitná, mnozí si balenou i čistí zuby, je doporučeno nekonzumovat led (i když dle místních se už nevyrábí, ale kupuje, tudíž je nezávadný), nepobývat příliš na přímém slunci, které se často podceňuje (doporučuje se trávit na slunci cca 3h za den), snažit se často neměnit klimatizované prostory za parné venkovní, nepít ledové nápoje, nepožívat alkohol na slunci. ■



SHOCart slaví

Výroční sleva pod stromečekvíce na akce.shocart.cz

–35 %až

• a

kce . s h o c a r t . c z •

VÝ

ROÈNÍ S

LE

VA

mobilin Extreme Aktive…je určen pro extrémně namáhané klouby především u sportu. Díky vysokému ob-sahu enzymů působí rychle a spolehlivě. Zajišťuje intenzivní výživu kloubní chru-pavky i rychlou regeneraci vaziva i šlach. Účinně pomáhá při regeneraci pohybového aparátu po úrazech vaziva, šlach i kostí. Přípravek je ve formě rozpustného prášku s příchutí pomeranče. Doporučená dávka je 1 sáček denně po dobu 2 měsíců. Ob-sahuje glukosamin sulfát, hydrolyzát kolagenu, chondroitin sulfát, vitamin C a enzymy, tedy účinné látky pro podporu regeneraci podpůrného pohybového aparátu. Chladivý gel postižené místo lokálně zklidňuje a napomáhá od bolesti kloubů i svalů. Přináší rychlou úlevu také pro namožená záda.

mobilin EXTREME ACTIVE + chladivý krém mobilin! PRO TRI Z VÁS!

www.omega-altermed.eu

Výsledky

Výherci Marek KristKateřina Satranová Dagmar Sobotková

www.flyup.cz

25 | INTERCONTINENTAL RALLY 2011


Ze španělské Almerie do senegalského Dakaru

Nekonečné čekání a dohadování se na hranicích nám trvalo přes 5 ho-din. Nikde žádný stín, žádné zázemí, jen rozpálený beton hraničního pře-chodu. Pak pár kilometrů k prvnímu kontrolnímu bodu. ►

fascinace přírodou

Intercontinental Rally 2011



Odsud se počítala měřená část dne. 150 km do Noudhi-bou nebylo tolik, ale ani to nebylo jednoduché. Sotva jsme se rozjeli bořivým pískem, ozvali se z motorového prostoru neblahé zvuky. Hned jsem zastavil. Bylo mi jas-né, že několik pracně propletených a implantovaných stahovacích pásek ukončilo svou životnost. Musel jsem je všechny vymotat a vytrhat, aby nenadělali ještě něja-kou další škodu na chladiči nebo někde jinde. Myslím, že to bylo zrovna tady, kdy u nás zastavili Slovinci a na-bídli pomoc. S lehce připálenýma rukama jsem se vrátil k volantu. K dalšímu bodu pojedeme volně a budeme minimálně zastavovat, abychom trochu chladili náporem větru, říkal jsem si. Když jsme se někde hrabali pískem, zapnuli jsme topení a tím uhlídali nárůst teploty. Nějak se to stabilizovalo a minuli jsme další kontrolní bod, ten-tokráte na okraji vyschlého jezera. Taktika nebrždění a plynulé jízdy vycházela do chvíle, kdy jsem přehlédl mezi stíny příčný práh, respektive dva za sebou. Jeden nás nakopnul a druhý vymrštil snad přes metr do výš-ky! Neměli jsme ale dostatečnou rychlost, tak se veškerá kinetická energie soustředila jen na pád z té výšky. To byla rána! V tu chvíli jsme byli přesvědčeni, že je to de-finitivní konec. Motor hned zhasnul a já vyběhl z vozu. Šok ještě umocnila kapalina tekoucí podél celého auta. Říkal jsem si, že nafta nezačne hořet tak snadno, ale co kdyby! Udělal jsem pár kroků, ale necítil typický pach nafty. Uklidnění nastalo, když jsem zjistil, že jsme při-

šli jen o sud vody. Tím skokem se vylomil kohoutek a všechna voda vytekla na korbu a podél celého auta na zem. Prohlédnul jsem auto od spodu, nápravy se zdály být celé, bez poškození, stejně jako ostatní části vozu. Ani v motorovém prostoru jsem nenašel nic zvláštního. Tak jsem zkusil nastartovat. Lucie ani nedýchala. Chvilka pravdy a už to vrčelo. Pak jsem pomalu zařadil a zkusil se rozjet. Povedlo se. Uf! To jsme si oddychli, pohladili našeho miláčka po palubce a o mnoho pozornější puto-vali po stopách našich soupeřů. Poslední kontrolní bod byl zároveň tím nejhezčím. Dojeli jsme k moři na špičku poloostrova, kde stála ztroskotaná loď. K ní to byl obrov-ský sráz. Museli jsme sejít dolů, neboť kontrolní bod byl právě dole u lodi. Autíčko si odpočinulo a do cíle už nás dovezlo bezpečně. Ale další pokus o opravu byl víc než nutný. Opět v bivaku rozkládám nářadí. Dokonce už zva-žuji, že vrtuli provrtám a sešroubuji natvrdo s motorem. Znamenalo by to ale rozdělat masku a vyndat chladič. Tady se nemohu nezmínit o velmi kolegiálním přístupu

po chvíli zalil cestu příliv

důležité že to jede



ostatních týmů, kdy se nám mnozí snažili pomoci ať už radou či materiálem. Nakonec mne odradili od radikální-ho řešení. Pečlivě jsem odmastil hřídelku i unášeč vrtule, nacpal do toho stoprocentní vytvrzovací hmotu na bázi epoxidu, která je pevná jako kámen, a pro jistotu to ješ-tě omotal v místech prasklých stahovacích pásek silným vázacím drátem. Lucie mi statečně asistovala a při tom ještě připravila večeři.

Etapa z Naudhibou do Nouakchott měřila přes 500 km. Bylo jasné, že musíme mít dobře natankováno a že budeme dolívat. Kousek jsme se vraceli po včerejších sto-pách. Pak hurá do terénu a do dun.

Po pár kilometrech a přeřazení se vázací drát odporoučel a lepení zrovna tak. Opět jsme stavěli a nepotřebný ma-teriál demontovali. Zvolna jsme vyrazili dál. Mrazilo nás v zádech při pomyšlení kolik kilometrů i jakým terénem budeme muset přežít s nedostatečně chladícím vozem. Po kontrolním bodě v dunách a po rozjezdu v pistách se ukázalo, že motor drží stabilní teplotu. Trochu jsem to nechápal, ale asi to zařídil náš andělíček na palubce. Zřejmě jak jsem odmašťoval hřídel před zalepením, do-stal se technický benzín až do nitra viskózní spojky vrtu-le a vyčistil to tam. Vrtule začala fungovat! Mohli jsme

se tedy soustředit pořádně na jízdu a na další průjezd-ní kontroly. Zase máme čas na fotky, užíváme si písek. Uprostřed pouště u moc pěkného rozcestníku doléváme palivo z kanistrů. Po dlouhé době potkáváme zase něja-ké spoluzávodníky. Záhy se jim zase ztrácíme v dunách. Ty se zvětšují a zvětšují. Už to vůbec není taková sranda se přes ně dostat. Dojeli jsme zase k moři, ale tam se písek hrozně boří, ať je suchý nebo mokrý. Máme strach se vrhnout do vln, tak se moři zase vzdalujeme. Vždy na vršku duny vidíme další závodníky, kteří tápají stejně jako my. Ale auto trpí. Přeci jen v tom vedru, na redukovanou dvojku, pod plným plynem nahoru dolu, znovu nahoru ►

hlavní ulice v hlavním městě Mauretanie Nouakchott

SOUTĚŽ...

Odpovězte na otázku:

Kolik přečtete za rok knih ? a) méně než deset

b) více než deset

Odpovězte zde:

http://www.flyup.cz/soutezAPOHADKA

Podmínky soutěže:

Soutěže se může účastnit osoba starší osmnácti let. Za správ-nou odpověď se považuje taková, kde bude uvedeno písmeno: A, nebo B. Uvedený kontakt. Vyhrává osm účastníků soutěže - každá desátá odpověď.. Výherci budou informováni naší

redakcí po vyhodnocení soutěže, které proběhne nejpozději k 31. 12. 2011. Ofi ciální vyhlášení výsledků bude v lednovém vydání magazínu FlyUP.cz. Bližší informace získáte na e-mai-lu: soutez@fl yup.cz .

o 8 knihArabská pohádka!

Autorka je žijící bytostí na některé planetě, ovšem z důvodů citlivosti příběhů a snů si přeje zůstat nevi-ditelnou a zároveň logicky chrání své vesmírné zdroje...

Simona Tošovská

Arabská pohádka

Simona Tošovská

Arabská pohádka je kniha o pěti letech, které autorka strávila mezi dvěma světy. Je psána deníkovou metodou se značnou dávkou sebeironie a otevřenosti k muslimskému světu i k sobě samé. Více na www.arabsky.svet-stranek.cz.

Změna je motto dnešních dnů - venku i uvnitř nás. Změna je totiž to, čemu není možné zabránit, ubránit se ani se před tím schovat. Čím větší strach máme ze změn, tím více se nás týkají.

Dnes už vím, že jediné, čím si držím svou sílu, je vlna, která se stále mění a mě to připadá přirozené. Prostě dnešní den je ten nejdůležitější den mého života - není to ani včera, ani zítra, je to TEĎ!

Po mnoha letech mé snahy o dokonalost všeho (a nejvíc mé os-oby) mě docela nedáv-no konečně přestalo bavit brát život tak vážně... ale po pravdě, tak úplně easy pro-ces to nebyl ;-) Někdy během této změny jsem objevila zajímavý způsob pohledu na

svět – skrze fotky, jejichž prostřednictvím můžu vyjádřit své momentální pocity... nebo které naopak vyjadřují mne? Těší mě, když moje fotky někoho osloví a děkuji autorce, že si pár z nich vybrala pro svůj příběh. Tím spíše, že Tunisko je mojí srdeční záležitostí...



a dolu, občas kolem zleva, pak zprava a zase nahoru, to není nic moc ani pro vyladěný stroj. Opět se tedy od-važujeme k vodě. Dostali jsme se tam s odřenýma uši-ma. V dálce jsme viděli soupeře vyndávat lopaty… Věděl jsem, že pevnější podloží je těsně na rozhraní vody a pís-ku, ale když občas nějaká ta vlna šplouchla, pěkně nás to zatáhlo do hloubky a to jsem se párkrát dost leknul. Pak přišla duna jako hora a její stěna vedla až do moře. Zdá se, že budeme muset plavat, ale vedly tam stopy, tak snad v tom nebudeme sami. Trochu to šplouchalo, ale projeli jsme a v dálce se rozprostřela nekonečná pláž naším směrem. Dalších 80 km jedeme po pláži. Chví-li víc pískem chvíli víc vodou, ale hlavně dobrým smě-rem v dobrém času a s autem v pohodě. V jedné zátoce dokonce bylo tolik vody, že jsme se tam báli vjet bez

rozmyšlení. Museli jsme si vyhlédnout, kdy vlna odkryje kousek písku a v tom pytli projet. Ti, co do tohoto místa přijeli o poznání později už neměli tolik štěstí. Příliv zata-rasil průjezd a oni se museli mnoho kilometrů vracet. Ve finále to objížděli téměř 100km cestou. (Nepočítaje čas, který strávili vyprošťováním při zapadnutí v dunách. Do bivaku přijeli za doprovodu asistenčních vozů až za tmy.) My se prosmýkli kolem moře až k rybářským osadám. Ty mimochodem vypadají jako to nejošklivější a nezapadlej-ší, co si kdo umí představit. Ideální místo pro vyhnanství. Uprostřed chýší jsme měli kontrolní bod, ale báli jsme se přibrzdit, aby nás i s autem nesežrali. Do cíle etapy jsme přijeli celkem spokojení. Čas hodně na hraně, ale se vše-mi kontrolami a hlavně s celým autem. Zase kempujeme na břehu Atlantiku. Před námi jsou hranice do Senegalu. Všichni opečovávají své miláčky. Nejdříve auta dostávají vodní střiky, aby se zbavily solných nánosů, pak každý dle vlastního uvážení. Radek Pelc má trable s počítačem a s palivem, bílí kluci s druhým Hiluxem mají prasklé péro a velmi účelně jej svázali stahovací kurtou, ale to jen na dnešní dojezd, je to třeba vyměnit. Draci vyměnili okno, ale zlobí je elektrika. Asi přeci jen něco urvali v té pasti, co jsme je vytahovali.►

konvoj před senegalskou hranicí

bílí kluci z Liberce



Do kempu v St. Luis je to zase jen 300 km. V cestě jsou však hranice. Senegalci nás od-stavili a byl z toho šestihodinový boj nervů, peněz, dárečků a diplomacie.

Ředitel závodu se velmi snažil nás z toho dostat všechny společně, což se nakonec po mnoha úplatcích povedlo. Oč nepříjemnější byl přechod hranic, o to příjemnější byl bivak v kempu Zebra bar. Na rozpravě se dozvídá-me, že zítřejší etapa do Tambakoundy je zrušena. Tím se závod zkrátí v podstatě o 1200 km. Byli jsme z toho smutní, protože jsme měli pocit, že právě v posledních dlouhých etapách můžeme něco získat. Ale zase na druhou stranu jsme byli rádi, že už nebudeme tolik trá-pit našeho mazlíčka.

Tedy poslední etapa je 370 km ze St. Luis do Dakaru k Růžovému jezeru. Začátek kousek po asfaltu, potom šup zpět do písku a mezi chýše. Tady je konečně trochu ve-getace, krásné stromy, stáda krav, kvetoucí křoviny a zvláštní kytky.

Ale my dnes neměli čas na focení. Večer se ukázalo, že bychom vážně mohli stát na bedně a tak nenechá-me nic náhodě. Zdá se, že se dobře orientujeme a snad lépe než ostatní. Ovšem vjeli jsme do městečka, kde byl zrovna trh. Nepodařilo se nám skrze něj prodrat. Trakaře s ovocem, kořením a kdo ví s čím nás zastavili prostřed stánků a oslíků. Nemohli jsme ani dopředu ani dozadu. Před námi se zjevili Statkáři a za chvilku za námi další tým Výborný – Pěkný. Ani oni nemohli nikam. „Přeci tu nebudeme čekat do večera! Lucie, vezmi tady ty prachy a běž ven ať ta babka smotá ten stánek a projedeme mezi ty baráky!“ vyhodnotil jsem jasně situaci. „Ne, to přeci nejde, to není možné!“ bránila se. „Ježiši Marjá, vezmi ty prachy a ať s tím jede do … domu! Bude mít vyděláno!“ „To nejde, já tam nejdu, to se nemůže poda-řit.“ Než jsme se dohodli, přistoupil inteligentní trhovec, zvednul babku, posunul stánek a pokynul nám, že mů-žeme projet. A zadarmo! Než se ostatní probrali, zmizeli jsme v prachu mezi nízkými domky v klikatých uličkách. Na návsi nabrali správný směr a hnali jsme se k dalšímu kontrolnímu bodu. Ženeme se krajinou a za chvíli vidíme oba vozy soupeřů uhánět po paralelních cestách. Ob-čas se míjíme a je z toho nádherná honička. Kontrolní bod je u jezera obleženého dobytkem. Tady taktizujeme a honíme se mezi stromy a návršími. Za chvíli se ztrácí-me mezi vegetací a zůstáváme sami. Objeli jsme kopec a zase se k nám jedno auto přiblížilo. To bylo ale napo-sledy. Poslední bod CP7 jsme hledali nepřiměřeně dlou-ho. Žádné vyjeté koleje, žádná cesta, žádné stopy. Tu jsme se ocitli v políčku rajčat, tu obklopeni trnitým plo-

u Růžového jezera

vítězní Slovinci - kat. Adventure



tem na pastvě. Kličkovali jsme sami proti sobě a vůbec nechápali kde jsme. Čas se neúprosně řítil do mezního limitu etapy. Byl jsem naštvaný sám na sebe, že jsme neměli čas se té navigaci věnovat víc. Když už jsme po-několikáté stáli před rozhodnutím, jestli pojedeme vlevo nebo vpravo, přičemž navigace nás vedla rovně, kousnul jsem nepoškozený lak a se zapřením jsem se vrhnul do křoví po stezce připomínající zadní cestičku pro pěší na zapomenuté nádraží. Křoví dělalo na karoserii hrozné zvuky a stopy jsou patrny ještě dnes. Ovšem našli jsme poslední kontrolní bod. Teď jen rychle a bezpečně do bi-vaku u Růžového jezera. Ovšem silnici přetínají mnohde retardéry, takže musíme opatrně a konečná dojezdová cesta je velmi opotřebovaná polňačka s obrovskými dí-rami, takže o rychlosti nemůže být řeč. Očima tlačíme minutovou ručičku, aby zpomalila. Je to k nevíře, v dáli vidíme vlajky bivaku. Houpáme se v dírách a konstantní rychlostí se blížíme stejně, jako ubývá časového limitu. A už je to jasné, s pětiminutovou rezervou zvládáme cíl. Posledních pár desítek metrů jedu na plné pecky. Do kempu vjíždíme smykem dveřmi napřed a s rukou na klaksonu, aby to všichni slyšeli a viděli, že přijíždíme včas. Je to k nevíře, v rádiu hrají píseň o tom, že když to chceš, tak to dokážeš, a my nevěříme vlastním očím. Jsme v cíli první a ani pořadatelé ještě nejsou připraveni na příjezd posádek. Jsem naprosto šťastný stejně jako Lucie a je nám jedno, jak to nakonec dopadne. Dnes jsme nejrychlejší a jsme ve zdraví v cíli!!! Druzí dojíždějí Statkáři se čtyřicetiminutovou ztrátou. Ovšem víme, že je to málo na to, abychom je předstihli. Jeli celou dobu

vyrovnaně a spolehlivě. Zaslouženě vyhráli. Ale další už byli příliš daleko, než aby nás ohrozili. Je to neuvěřitelné a nádherné, dojeli jsme na neskutečném druhém místě. A rozdíl na prvního nám dělal jeden kontrolní bod nebo půlhodinová ztráta, kterou jsme třeba získali při záchran-né misi s dánským motorkářem. Prostě nádhera. Když dojeli všichni do cíle, rozpoutal se báječný večírek, kdy jsme si navzájem všichni gratulovali k dojezdu do cíle. Spát jsme šli až v půl páté… Poslední etapa už byla společnou exhibicí, kdy jsme si objeli Růžové jezero a společně projeli čtyři kontrolní body. Pak jsme navštívili samotné přístavní město Da-kar a těšili se na večerní vyhlášení výsledků. To proběhlo v poklidném duchu. Znovu všichni oslavovali všechny. Všechny, kteří dojeli do cíle, protože právě tito všichni se stali vítězi.Intercontinental Rally mě překvapila. Překvapila mne Afrikou, kterou jsem neznal, překvapila mne přípravou a zajištěním organizátorů. Zároveň mne překvapila skvě-lou partou závodníků, kteří dokáží být velmi přátelští. Kdo má chuť po dobrodružství tohoto typu, rozhodně mohu doporučit (www.intercontinentalrally.com). ■

Text a foto – Ondra Nachtigall a Lucie Radoušová

hodovali supi

čas rozjímání

Date post:	13-Mar-2016
Category:	Documents
Upload:	dagmar-kubinova
View:	234 times
Download:	7 times

Cestování - Flyup.cz - 12/2011

Documents