Chorvatsko, Jazvenik

Pamětní deska věnovaná baletnímu Mistru René Skokovi

Bohdana Pěva Šolcová

V České besedě Jazvenik se v listopadu konala významná událost – odhalení pamětní desky

věnované baletnímu Mistru René Skokovi. Před několika lety jsem pro jazvenické beseďáky napsala

spolu se svým manželem divadelní hru o baletním Mistru René Skokovi, rodáku z Ústí nad Labem,

který přišel ve 30. letech do Chorvatska, aby své krajany naučil balet. V české vesnici Jazvenik učil

Mistr balet místní krajanky u Šimíků na dvoře, kde vesničanky nastudovaly baletní ságu Příchod

Čechů do Chorvatska.

S divadelním spolkem, kterému jsem pomáhala, tu tehdy, tak jako ostatně i dnes, byl trochu problém:

herečkami byly místní ženy v předdůchodovém nebo důchodovém věku, různě herecky zkušené a

s různou jazykovou úrovní. Protože se právě v době, kdy jsme s manželem přemýšleli, jak tomuto

souboru pomoci, bouralo původní jeviště v Českém domě, vymysleli jsme historku, že byl pod tímto

zteřelým jevištěm nalezen starý zaprášený kufr s dokumenty týkající se historie krajanského baletu.

Vytvořili jsme fiktivní dokumenty a fotografie, napsali balet a „nastudovali“ jej s krajankami. Vesnické

ženy se ničeho nebály – ochotně nazuly baletní piškoty, oblékly si baletní trikot se sukní a natrénovaly

baletní pozice. Úspěch mystifikační hry byl velký. Toto divadlo bylo oceněno jako nejlepší menšinové

divadlo a jazvenický divadelní soubor se zúčastnil státní přehlídky amatérských divadel Chorvatska.

V minulé divadelní sezóně jsem na tuto hru navázala krátkou divadelní komedií o zastupitelích obce,

kteří projednávají text a umístění pamětní desky věnované René Skokovi. Toto pokračování se samo

nabízelo, neboť mystifikační historie krajanského baletu je mezi Čechy v Chorvatsku stále živá a

dosud se tu vzpomíná na úspěch jazvenických baletek. V závěru druhé hry starostka obce zvolá: „A

slibujeme vám, že pamětní deska bude!“

Tento slib jsme cítili jako závazek divákům, a tak jsme se v Jazveniku rozhodli, že k odhalení pamětní

desky skutečně dojde. Vytvořila jsem pamětní desku, předseda Besedy ji nainstaloval na čestné místo

v Českém domě Jazvenik a na divadelním večírku, kam jsme pozvali několik divadelních souborů,

jsme desku se všemi oficialitami slavnostně odhalili.

Tímto jsme historii krajanského baletu uzavřeli. Ale vrátka pro případné pokračování jsme si přece

jenom nechali otevřené…

Srbsko a Rumunsko

Krajanský pohár 2018

Stanislav Havel

V rámci oslav Dne českého jazyka byl uspořádán Krajanský pohár. Cílem akce bylo navázání kontaktů

a přátelství mezi srbskými a rumunskými krajany v Banátu. Poslední zářijovou sobotu jsme se

z Kruščice vydali do Svaté Heleny, kde nás ve škole přivítali česká učitelka Kateřina Rohálová a pan

ředitel František Roch, kteří nám ukázali školu a poutavě vyprávěli o krajanech v Banátu. Po prohlídce

školy se děti převlékly do sportovního oblečení a vyrazilo se na helenské hřiště, které bylo připraveno

k fotbalovému turnaji. Poháru se zúčastnily i děti z Gerniku – z vesnice, odkud pochází nejlepší český

fotbalista Pavel Nedvěd a právě jeho příbuzní na turnaji předvedli, že mají fotbal opravdu v krvi. Utkání

s přehledem řídil František Roch. Fotbalové zápolení doprovázela soutěž o železného muže a železnou

ženu – vyhrál ten, kdo měl největší počet sedů a lehů. A koho nebavilo běhat za míčem, mohl si zahrát

stolní fotbal. Po turnaji byl zapálen oheň přátelství, posedělo se v kruhu a opekly se špekáčky.

A co má společného Den českého jazyka a fotbal? Jednu důležitou věc. Čeština byla jediným jazykem,

kterým se mohly děti, které mluví obvykle srbsky a rumunsky, mezi sebou dorozumět. Děti viděly, že

učit se český jazyk má smysl a může to být i zábava.

Rumunsko (Gernik)

Šachový turnaj a výtvarná soutěž

Kateřina Roháľová

V neděli 25. 11. 2018 se na Gerniku uskutečnil 1. ročník Kateřinského šachového turnaje. Zúčastnili se

jej žáci i dospělí z Gerniku, Svaté Heleny, Nové Moldavy i z Eibenthalu. Výsledkem bylo krásné

odpoledne, kdy si všichni nejen zahráli šachovou partii, ale také si popovídali a lépe se poznali.

Žáci ze Svaté Heleny a z Gerniku se zúčastnili výtvarně literární soutěže pod názvem "Můj domov".

Soutěž k příležitosti stého výročí vzniku Československé republiky vyhlásila Bystřice pod Perštýnem.

Dne 28. 12. jsem za přítomnosti rodičů vyhlásila výsledky a žáci, kteří byli oceněni, si odnesli hodnotné

ceny. Rumunsko bude tuto sobotu 1. 12. slavit 100 let od vzniku Rumunské republiky.

Polsko (Krakov, Katovice, Opole)

Monitoring v Polsku (12. až 15. 11. 2018)

Olga Vlachová

Co mají společného polská města Krakov, Katovice a Opole? Lektoráty českého jazyka na tamních

univerzitách. Na monitorovací cestu do severního Polska se v listopadu vydaly Zuzana Šepsová a Olga

Vlachová, aby zhlédly výuku českého jazyka, pobesedovaly s lektory a jejich nadřízenými a zeptaly se

studentů na jejich motivaci ke studiu češtiny a na plány do budoucna. Zkušení lektoři a aktivní studenti

naplnili veškerá očekávání. Čeština, i když je „malým“ jazykem, má na polských univerzitách své pevné

místo.

Ukrajina, Melitopol

Den boje za svobodu a demokracii

Vladimíra Pěčonková

V sobotu 17. 11. 2018 proběhla v učebně spolku Bohemia beseda na téma SAMETOVÁ REVOLUCE.

Příjemným překvapením bylo vystoupení Kirilla, studenta 19. gymnázia, který si připravil zajímavé

vyprávění, spojené s různými aktivitami. Kirill začal navštěvovat kurz češtiny v polovině října letošního

roku, proto jeho prezentace byla z větší části v ruštině.

Další skupinka studentů předvedla mapu Melitopolu s fotografiemi a vysvětlením, proč se začali učit

česky. Následovaly kvízy a soutěže. Otázky se týkaly nejen 17. listopadu, ale také 100 let

Československa a života v současné České republice.

Ukrajina, Žytomyr

Den památky obětí hladomoru z let 1932 až 1933

Eva Řezníčková

V letech 1932–1933 kulminoval hladomor na Ukrajině. Jednalo se o

nelítostné vyhladovění lidu, kterému obyvatele dnešní Ukrajiny vystavil

tehdejší diktátor Josif Stalin.

Hlavní příčinou byla likvidace soukromého rolnictva, sucho a následná

konfiskace úrody obílí. Venkov obsadila Rudá armáda, aby zabránila

obyvatelům vesnic hledat obživu ve městech. Ti, kteří kolektivizaci

vzdorovali nebo byli ze vzdoru obviněni, skončili v pracovních táborech.

V říjnu letošního roku americký Senát ve Washingtonu uznal hladomor na Ukrajině z let 1932–33 za genocidu ukrajinského národa. Rezoluce zároveň vyslovuje soustrast pozůstalým a přeživším.

Od roku 2006 se oběti hladomoru na Ukrajině (podle kyjevských historiků během dvou let to bylo přes 10,5 milionů lidí) připomínají každoročně poslední listopadovou sobotu. 24. listopadu 2018 si Ukrajinci připomněli 85. výročí tragických událostí.

Ukrajina, Žytomyrská oblast, obec Vilšanka u Čudniva

V pátek 16. listopadu 2018 byla ve Vilšance odhalena pamětní deska etnografu,

učenci a vlastenci olšanskému rodáku prof. Evženu Rychlíkovi

Eva Řezníčková

Vilšanka /Вільшанка/, původní český název osady byl Olšanka (Ольшанка), se nachází v Čudnivském

okrese asi 60 km západně od Žytomyru. Žije zde kolem 1 600 obyvatel. Osada byla založena českými

přistěhovalci v r. 1872. Od místního statkáře Šupikova si Češi koupili půdu i obytné hospodářské

budovy. Panství se jmenovalo ukrajinsky Vilšanka podle množství olší, které tam rostly. Čeští osadníci

si tento název jen přeložili do češtiny.

Na pozemcích Češi vybudovali velký rybník o rozloze asi 10 ha, ve kterém chovali kapry, vodní mlýn,

cukrovar a později pivovar. Majitel Václav Faltys pozval z Čech sládka Antonína Rychlíka, muže

vzdělaného a dobrého vlastence, který se v Olšance usadil natrvalo a brzy si získal všeobecnou vážnost

a oblibu.

Přesně před 130 lety se 16. listopadu A. Rychlíkovi narodil v Olšance syn Evžen. Byl velmi nadaný na

jazyky a získal humanitní vzdělání a na univerzitě v Kyjevě, kde studoval, působil později jako profesor

slavistiky. Etnografickou komisí Ukrajinské akademie věd v Kyjevě byl pověřen, aby se zabýval

dialektologickým studiem Čechů na Volyni a ukrajinsko-českými etnografickými vztahy. Zaujala ho

myšlenka duchovního a kulturního obrození Čechů, kteří si Ukrajinu zvolili jako svoji druhou vlast.

V době, kdy bylo násilně zaváděno pravoslaví a do škol ruský jazyk, se obával asimilace v ukrajinském

etnicko-kulturním prostředí a nebezpečí ztráty národnostní identity Čechů na Volyni. Český jazyk v té

době obsahoval plno ruských slov, upadala znalost rodného jazyka, dějin a literatury. V Olšance i

v jiných českých vesnicích chyběly knihovny s českými knihami, ochotnická divadla a dobrovolníci, kteří

by se snažili napravit situaci. Rychlík se stal známým veřejným činitelem, hájil zájmy Čechů u místní

administrace, organizoval kulturní a vzdělávací činnost. Na zasedání VUAV (Všeukrajinské akademie

věd) vystoupil s přednáškou „České kolonie na Volyni“ a výzkumem „Osudy Čechů na Ukrajině“.

V letech 1924 – 1925 byl ředitelem české školy ve čtvrti Šulhajevce v Kyjevě, která byla osídlena českým

obyvatelstvem. Díky této funkci se Rychlík blíže seznámil s hovorovou mluvou dospívajícího pokolení,

gramotností, životem Čechů v Kyjevě a porovnával zvláštnosti vesnické a městské kultury ukrajinských

Čechů. Studoval česky vydávaný kyjevský tisk, zajímal se o politické názory a nálady kyjevských Čechů.

Na konci roku 1925 se Evžen Rychlík s rodinou přestěhoval do města Nizin u Černigova, kde se stal

vlivným veřejným činitelem a jedním z předních pedagogů. Rok 1931 byl počátkem represí, které se

nevyhnuly ani Rychlíkově rodině. Byl obviněn z příslušnosti k „české špionážní agentuře“ a uvězněn

do koncentračního tábora na deset let. Trest si odpykával na Sibiři v nápravně pracovních zařízeních.

V roce 1937 byla Rychlíkova rodina informována, že Evžen Rychlík zemřel, což nebyla pravda. Archivní

dokumenty odhalily, že v roce 1937 byl Evžen Rychlík popraven zastřelením.

O přínosu Evžena Rychlíka ke studiu historicko-kulturního dědictví Čechů na Ukrajině hovořila historička

prof. Ludmila Pavlenko z Černigova a Sergej Kovalenko z Národní knihovny Akademie věd Ukrajiny,

odborník na české národnostní menšiny na Ukrajině. Odhalení pamětní desky se zúčastnili vilšanští

žáci a krajané, Ludmila Muchyna, předsedkyně ČNRU, David Mašek, tiskový mluvčí Velvyslanectví ČR

v Kyjevě, zástupci krajanů obou žytomyrských spolků a dva potomci Čechů z Olšanky, kteří přijeli

z Čech.

Srbsko, Kruščice a Bela Crkva

Nový školní rok - podzim 2018/2019

Stanislav Havel

Začátky mého působení jako krajanského učitele v Srbsku nebyly jednoduché. První školní rok začal

velmi pozvolna – postupným seznamováním s jednotlivými besedami, pořizováním klíčů, sepisováním

seznamů nových žáků, čekáním na „někoho či něco“. Zato můj druhý školní rok začal množstvím

rozmanitých akcí.

Prázdniny byly naplněné rozmanitými akcemi jako je příprava a realizace festivalu Lepota različitosti (v

Kruščici), Paprikašijadou (soutěž ve vaření paprikáše v Českém Sele), fotbalovými tréninky a

sportovními hrami (v Kruščici), na konci srpna folklorními festivaly v České republice (jichž se zúčastnily

besedy z Kruščice a Bele Crkve).

Školní rok v kruščické etnokuče mohl začít hned první zářijové dny – v učebně je nová podlaha a oproti

loňsku byly vytvořeny mnohem příznivější podmínky pro výuku. Hned v září jsme otevřeli nové knihy a

využili deskové hry, které jsme získali darem od DZS (Domu zahraniční spolupráce). Jednalo se

zejména o materiály pro menší děti. Do kurzů v Kruščici chodí nejen prvňáčci, ale podařilo se otevřít

nový kurz pro nejmenší děti v místní mateřské škole. O sportovní aktivity je mezi dětmi velký zájem, a

tak od září pokračují sportovní tréninky a proběhly již dva mezinárodní fotbalové zápasy, na kterých se

také podílela paní učitelka Kateřina Rohál’ová ze Svaté Heleny. Děti z Kruščice a Bele Crkve odehrály

zápas na Gerniku a po několika týdnech přijely děti z Rumunska zahrát si fotbal do Kruščice.

Nastartovali jsme tak spolupráci mezi rumunským a srbským Banátem.

Duchovní život místních krajanů je spojen se zájmem na účasti bohoslužeb. Bylo mi umožněno podílet

se na biblickém čtení v kostele, účastnit se oslav ke dni svatého Václava v Gáji (zde se konala mše

v českém kostele a další doprovodný program). Do Kruščice v září přijel i evangelický farář z Česka,

aby posloužil slovem.

Podařilo se založit i Českou Besedu v Novém Sadě a zúčastnili jsme se ve Sremu Česko srbského

kulturního večera, kde jsme prezentovali českou literaturu a hudbu.

Nejvýznamnější podzimní akcí byl u krajanů v jižním Banátu v Srbsku Festival folkloru. Akci pořádala

druhou neděli v říjnu Česká Beseda z Bela Crkvi. Na festivalu vystupovaly krajanské folklorní soubory

právě z Bele Crkvi a z Kruščice s českou choreografií. V Českém domě se tak sešli čeští krajané

z širokého okolí a po vystoupení souborů se konalo přátelské posezení v Českém domě.

Čeští krajané také slaví založení Československa a letos se vypravili na České velvyslanectví do

Bělehradu, aby zde zatančili české folklorní tance a přispěli tak ke slavnostní recepci při příležitosti 100.

výročí založení Československa.

Listopad zakončili čeští krajané oslavou svaté Kateřiny, která zde má bohatou tradici a čeští krajané

mají opět příležitost se společně sejít a zazpívat si české písně. Poslední podzimní akcí je Mikulášská

besídka, která se připravuje v českých domech v Kruščici, Bela Crkvě a ve Vršci.

Tchaj-wan, Tchaj-pej

Československé století na Tchaj-wanu v lidových krojích darovaných

Českloslovenským ústavem zahraničním

Ondřej Geppert

Jubilejní rok nabízí Čechům v zahraničí nejednu příležitost k oslavám sta let vzniku republiky. Také na

Národní univerzitě Chengchi (NCCU) v Tchaj-peji, jediném slavistickém pracovišti na Tchaj-wanu, se

poměrně úspěšně daří udržovat povědomí o české zemi a představovat nejen studentům to nejlepší a

nejdražší, co máme: český jazyk a kulturu. Situace pro lektorát českého jazyka ‚zřízeného v rámci

vládního programu Podpory českého kulturního dědictví v zahraničí) je o to lepší, že nachází výraznou

podporu u místní České ekonomické a kulturní kanceláře (ČEKK) a navíc také u slovenských

partnerů. Sérii vzpomínkových akcí zahájila již v květnu výstava mapující historické milníky

Československa ve formátu informačních panelů reflektujících jak český, tak slovenský pohled na

vznik a osudové okamžiky společného státu. Prázdninový pauza pak byla vyplněna další důležitou

misí přímo v České republice, při které byl zaslán na Tchaj-wan pár lidových krojů z Moravy.

Realizace tohoto nápadu trvala několik předchozích měsíců, během nichž se drobná zmínka o

absenci českých krojů na Národní univerzitě Chengchi (a o jejich příležitostném nahrazování kroji

ruskými) proměnila do reálné podoby dvou původně rekonstruovaných slováckých krojů. Chtěl bych

za sebe i za tchajwanské kolegy vyjádřit úctu a vděčnost všem, kteří za tímto úspěšným projektem

stojí: paní doc. Ivaně Bozděchové z FF UK v Praze, která byla hybatelkou celé myšlenky, dále

cimbalistce souboru Dunajec Zuzaně Bušíkové, který obětavě domlouvala všechny detaily provedení

a další praktické záležitosti, samozřejmě paní Gabriele Mahdalové z Nivnice, která tyto nádherné kroje

zhotovila, a především pak Československému ústavu zahraničnímu za ojedinělý akt mecenášství,

pokrývající veškeré náklady na pořízení krojů a bot pro tchajwanské studenty češtiny na NCCU.

Zatímco důstojné předání krojů z rukou předsedy ČSÚZ Jaromíra Šlápoty proběhlo při tradičním

setkání učitelů a lektorů v Domě zahraniční spolupráce v Praze již 2. srpna, dopravu krojů na Tchaj-

wan zajistil vedoucí ČEKK Tchaj-pej Patrick Rumlar, který je spolu se svou zástupkyní Ditou

Táborskou 18. října také slavnostně předal univerzitě. Též jim patří náš dík, neboť hned 23. října měly

kroje najít uplatnění při každoroční jazykové soutěži studentů bohemistiky s příznačným tématem

„Český folklor žije!“ Kromě vlastní soutěže v recitaci lidových říkadel a poslechu s porozuměním textu

písní byly součástí programu také ukázky výrobhy trdelníku, prezentace o moravském folkloru a

„rychlokurz tance“, při němž jsme se s manželkou Alenou Geppert pokusili tchajwanské studenty

naučit základní kroky tance „cófavá“, který je nám jako Hanákům poměrně známý. Hudba a tanec

naštěstí neznají hranic, ovšem s pojmenováním jednotlivých součástí kroje už to bylo těžší (Kordula,

fěrtoch, krpce aj.). Naštěstí jsme nakonec s pomocí kolegyně Melissy Lin našli způsob, jak vše vyjádřit

v čínštině, a následně také studenty do kraje snad i správně obléct.

Další veřejné představení si kroje užily téměř vzápětí, právě památného 28. října v místní české

hospodě a besedě nazvané příznačně Divadlo. Do konce roku pak studenti ještě stylově obslouží

akademiky z Fakulty cizích jazyků NCCU na tzv. „Tea Party“, která je letos organizována katedrou

slavistiky 29. listopadu. A nakonec v adventním čase, 11. prosince, bohemisté vystoupí na tradiční

besídce „Slovanská noc“, kde opět představí českou kulturu, tedy zpěv, tanec a kroje publiku

v univerzitním kampusu. Přeji všem „slovácky krojovaným“ studentům NCCU, aby si ještě dlouho a

naplno užívali ten výjimečný pocit, který měli naši předkové ve chvílích, kdy na sebe oblékali sváteční

šat: lidový kroj.