*1;;,,.", '3]ijď' ii !,r.1 uÁ rne;rNe peruĚŤr 13 Má krajina paměť? noŽr, ocHneŇu; ualÉ sv rv Ruskin občas anímal hory jako smíchWemohoucího nad komick m p emědčerlím muž o ulnstní síle. S. Schama, ICrajina a paměť l P0U5TEV1{ícl rl ČÁsrrČnÝ Úvnzrr P írodovědci a archeologové, kte í se na počátku 9o. let zab uali pojmem krajina, naráželi na nepochopení. Slovo totiž znělo nevě- decky a prisobilo jako z 19. století. Botanik Ji í Sádlo sklidil zcela ne- měrnou kritiku za koncept ,,čtení krajiny", v jehož rámci se ke kra_ jině obracel jako k určitému druhu textu, kten- je možné rrizn mi zptisoby interpretovat - jinak čte krajinu vachta trojlistá a jinak ne- top1 r' Krátce po roce zooo použil v raz ,,čtení krajiny" v jednom svém projevu Václav Havel a tehdy si skupina p vodních ,,kra1iná tl" ekla, že se již na vlně této slovní konjunktury vézt nemusí a začala se stahovat' Slovo krajina se v té době už dostalo nejenom do skript, učebnic azákonn ch vyhlášek, ale stalo se rovněŽ slovem politick1 m. Když jsme se zam17šleli, co nám (a ostatním menším národrim) zbude z naší země v kotli Evropské unie, dospěli jsme k názoru, že jazyk' krajina a - jak íkal Václav Bělohradsk; - možná bramborák. Krajina jako v raz regionalismu byla ve skrytu postavena proti globalizaci a hrstka zasvěcenc začalavnímatjako největšího regi- onalistického politického aktivistu a radikála P emka Podlahu s jeho dtlrazem na to, že co si člověk udělá a rrypěstuje doma sám, nemusí nakupovat v hypermarketu. Podobny? posun potkal slovo paměť, které bylo radikálně zr1- ženo na vládu T. c. Masaryka, odsun Němcťr a socialismus. obě slova - jak paměť, tak krajina - získala emoční í politick1 náboj, kten je protikladn] prožitku krajiny a jejího času. okouzlení pout_ níci se v obavách, aby se skutečnékrajinné pouto nejistého po- svátna a velk1 ch p írodních hodnot nerozplynulo v proklamacích hejtmanri, matoucíc.h developerri a povrchních žurnalistri, stáhli do
Transcript
*1;;,,.",
'3]ijď'ii !,r.1
uÁ rne;rNe peruĚŤr 13
Má krajina paměť?noŽr, ocHneŇu; ualÉ sv rv
Ruskin občas anímal hory jako smíchWemohoucího nad komick mp emědčerlím muž o ulnstní síle.
S. Schama, ICrajina a paměť
l P0U5TEV1{ícl rl ČÁsrrČnÝ ÚvnzrrP írodovědci a archeologové, kte í se na počátku 9o. let zab uali
pojmem krajina, naráželi na nepochopení. Slovo totiž znělo nevě-decky a prisobilo jako z 19. století. Botanik Ji í Sádlo sklidil zcela ne-měrnou kritiku za koncept ,,čtení krajiny", v jehož rámci se ke kra_
jině obracel jako k určitému druhu textu, kten- je možné rrizn mizptisoby interpretovat - jinak čte krajinu vachta trojlistá a jinak ne-top1 r' Krátce po roce zooo použil v raz ,,čtení krajiny" v jednomsvém projevu Václav Havel a tehdy si skupina p vodních ,,kra1iná tl"ekla, že se již na vlně této slovní konjunktury vézt nemusí a začala se
stahovat' Slovo krajina se v té době už dostalo nejenom do skript,učebnic azákonn ch vyhlášek, ale stalo se rovněŽ slovem politick1 m.
Když jsme se zam17šleli, co nám (a ostatním menším národrim)zbude z naší země v kotli Evropské unie, dospěli jsme k názoru, žejazyk' krajina a - jak íkal Václav Bělohradsk; - možná bramborák.Krajina jako v raz regionalismu byla ve skrytu postavena protiglobalizaci a hrstka zasvěcenc začalavnímat jako největšího regi-onalistického politického aktivistu a radikála P emka Podlahu s jehodtlrazem na to, že co si člověk udělá a rrypěstuje doma sám, nemusínakupovat v hypermarketu.
Podobny? posun potkal slovo paměť, které bylo radikálně zr1-ženo na vládu T. c. Masaryka, odsun Němcťr a socialismus. oběslova - jak paměť, tak krajina - získala emoční í politick1 náboj,kten je protikladn] prožitku krajiny a jejího času. okouzlení pout_níci se v obavách, aby se skutečné krajinné pouto nejistého po-svátna a velk1 ch p írodních hodnot nerozplynulo v proklamacíchhejtmanri, matoucíc.h developerri a povrchních žurnalistri, stáhli do
t
iesu, stary7ch iomŮ a opuštěn] ch vojensk ch prostor , kde se věnujítomu, čemu rozumí a co mají rádi - krajině.
r DVA ilEsoUMĚŘlTELilí KLAslcl _
tADl5lAV STEHLÍK A sliloil scHAMATento článek by za jiné situace mohl b t recenzí obsáhlé knihy
historika Simona Schamy Krajina a paměť (anglické vydání 1995),která po témě desetiletém risilí konečně r,yšla v českém p ekladu(Argo a Doko án, zoo7). Pro tuto chvíli stačí íct, že jejích 7oo strankulturní historie není možné jednoduše p evyprávět, ale že dílo užmezinárodně získalo statut ,,klasického titulu"' kten_ člověk musíznát. V ,palém" českém prost edí, kde slovo krajina většinou zna-mená nějakou konkrétní krajinu, t eba Blansk, les, má Schamovakniha rn- znam rozši ující a srovnávající - je podnětné p em1išleto rozdílu mezi Sázavou a Berounkou a mít p itom na mysli st edo-věkou dichotomii mírného Jordánu a náladového Nilu. Jiná věc je,že pokud by se kniha jmenovala jinak, nap íklad ,,Živly a lidé,,, takbychom sí vrjbec nemuseli všimnout, že autor píše o krajině.
Pokud se Schamově knize v našem prost edí něco podobá, je tovynikající a rovněžjiž klasická jihočeská trilogie prriměrného, kon-formního básníka a grafika L. Stehlíka |emě zamyšten . Na rozdíl odglobálního Schamy se stehlík drží doma v kraji, kter zná a miluje,a je i p es veškerou regionalitu hlubší a opravdovější. Krajina je všakp íliš široh- termín a vejde se pod něj skoro vše' V zásadě však mri-žeme íct, že krajina jako hybrid mezi člověkem a p írodou má svojip írodní i kulturní paměť, takže k ní p istupujeme bud'z pohledudivočiny, nebo kolonizátora. Schamriv pohled je pohled židovskéhoučence, pro kterého krajina p edstavuje zprisob, jak m uvažovato kultu e a historii. Jak si p itom nevzpomenout na Karla Poláčka,kterého vytáhli ze zakou ené kavárny na rn_ let do Posázaví a pakjej na louce p edstavovali: ,,Seznamte se prosím - tohle je P írodaa tohle je pan Poláček!"
r JAKTo zAťALo?Po roce t945 u nás vyšlo několik desítek knih, jež v nadpisu nesly
slovo ,,krajina", které bylo využito buďjako metafora (krajina hudby,
krajina domova), nebo jako rámec nějak1 ch, obvykle regionálníchvah. Vědou o krajině se nejvíc zabyvalí specialisté na holocén, tedy
na minulyích dvanáct tisíc let, které nastaly po konci poslední ledovédoby. Jednalo se o pár lidí - geobotanikri, archeologr} a geolog ,
kte í si byli dob e vědomi toho, že V tomto nejmladším geologic-kém období se společně vyvíjí p írodní i lidské prost edí. Jednotícípostavou, která o celé desítky let p edběhla dobu, je Vojen Ložek,autor asi tisíce vědeck ,ch prací. Jeho dtikladn; a dob e podložen]pohled na q voj klimatu a prost edí podává naprll kniha, naprllučebnice {rc adlo mi,nulost'i. Česká a sloaensk krajina u kuartéru (Do-ko án, zoo7). Chceme-|i se ke krajině p iblížit směrem od kulturyčteme Schamovu knihu, chceme-li totéž udělat směrem od p írody,studujeme Ložkovo dílo.
Další v. znamn; impuls p išel koncem 8o. let z Anglie, kde serozv(ela škola krajinné archeologie, tedy toho typu studía minulosti,které zajímá vazba určité civilizace na p írodní prost edí a zpťl-soby obhospoda ování krajiny. Jedná se o aktuální téma, protože
?'t
{tíi
stodola v Ma íži. lntenzivní pocit krajiny, v níž jsme prožili mnoho generací.
l'r^Ís'rl.z onunÉ stn'env 14
*'
MA KRAJTNA PAMET? 15
nejméně polovina civilizací zanikla nikoliv nájezdy zbojník , aleprotože nezvládla správně hospoda it s vodou a pridou. Sborník,kten m začalo nové uvažování o krajině, se jmenoval Archeologi.ea krajinná. ekologie (Most t994). Jaromír Beneš a Vladimír Brr]nav něm uve ejnili článek,,Má krajina paměť?". Auto i rozebírají ro-viny krajinné paměti, hovo í o vyrazné vazbě fenoménu smrti nakrajinu, zákonu sebedestrukce či dokonce o kybernetice krajinnéhogenia loci. Z dnešního pohledu se toto mostecké sympozium, kteréproběhlo v ještě revolučně kreativním roce 1991, jeví jako základnímilník, kteri několik let p ed Schamou a na hlubší rovni, byť frag-mentárně, velice skromně a p ehlédnutelně popisuje Vztah krajinya paměti.
Mostecko bylo dobn m krystalizačním centrem rivah o pamětikrajiny. Skn1ivky uheln ch velkolomrj odknfualy na ploše mnohačtverečních kilometr jednu stránku paměti za druhou. Na velk1 chplochách tak bylo možné dokumentovat prakticky všechny pra-věké nálezy všech dob. Pak p ijelo velkorypadlo a anulovalo celougeologickou, p írodní i lidskou historii do bodu nula, a p írodaa rekultivační firmy položily další základní kámen. Člověk se zde aninemusel p íliš namáhat nějak1 mi abstraktními koncepcemi, protožeproblémem krajinné paměti a její ztráty byl zahlcen na každémkroku. Jak akademicky odtažity a spekulativní se najednou Schamazdá, pohlížíme-li na něj ze syrové jámy velkolomu!
r MAPY JAKo ZÁKLAD PAMĚT|V. Brrina se stal členem t mu, kten zp ístupnil historickou tvá
krajiny, tak jak ji zaznamenávají soubory historick1 ch map na inter-n eto\^. ch strá n kách http: / / old maps. geo l a b. cz.
od dob Marie Terezie docházelo, nejprve z d vodťt vojensk1 ch,později pro stanovení bonity p d jako základu v' počtu zemědělskédaně, k systematickému mapování celé monarchie, a to zejména vet ech vlnách tzv. vojenského mapování. Jeho nejstarší Vrstva ještě
zachycuje české země v pozdně barokní době se všemiv. znamn micestami, osadami, potoky a rybníky.
Mapy jsou digitalizovány v rozlišení originálu,tov. m zdrojem se dá pracovat jako se souborempírov-ch map' pro které by si jinak badatel musel
vrÍsre z ox'uHÉ srneuy
takže s interne-skutečn] ch pa-zajet do Vídně.
16
tuÁ rne.1INe peuĚŤr
Večerní mlhy v Zahrádkách u České Lípy. Mlha má vždycky tu vlastnost,
že zastírá tvar krajiny, a tím umož uje vidět víc ze světa za krajinou.
Z hlediska nejenom krajinné paměti, ale také vodítka, jak dál roz-
víjet osídlení naší země nebo obnovovat staré cesty, p edstavuje
bezplatné zp ístupnění historick] ch map pravděpodobně v bec
nejd ri ležitější vklad.Další zjiž jmenovan ch autorri - J. Sádlo vydal s kolektivem
spolupracovníkri ,,svoji" knihu Krajina a reuoluce (Malá skála, do-
plněné vydání zoo8). Hlavním motivem knihy je rozbor několika
d ležit1ich p edělti ve v.voji krajiny - nap íklad neolitického země_
dělství, barokní centralizace nebo návratu současné nové divočiny.
Záměrně píši o kolektivní prácijako o Sádlově knize, protože autorp evyprávěl a p eskupil vklady ostatních autor do nového, mírně
vzdorného textu, kten- sice obsahuje velké množství norn ch a jinde
neuve ejněn1 ch poznatkŮ, ale záměrně volí žánr ,,mimikfY", ve
kterém rodokapsor'n_ styl maskuje vědeckou nápl do té míry, že se
17
tt s:'s tqÁ
nedá íct, co je Víc - nové rÍdaje, nebo nové p ístupy? Autor volil
novátorsk1 p ístup i k obrazovému doprovodu knihy a s tvrzením,
že ,,obrázky jsou pro blb1 ", volil zejména Íotografie vycpané kuny.
Na hospodské vernisáži knihu logicky podepisoval kromě autorrj
rovněž rn tvarník František Skála, protože své jméno nalezl v ozna_
čení nakladatelství.Zatím posledním Sádloln- m počinem je tenká knížka deníkov. ch
záznamŮ Prázdná zerně. Listopadoaá čá;st roku (Dauphín, zoo7),
která se nejvíc ze všeho podobá krátk1 m pr zám Jakuba Demlapsan m ve chvílích, kdy zrovna neměl vztek na své bližní. Umím sip edstavit, že svazek mriže aspirovat na nějakou poetickou cenu
nebo knihu roku i to, že se stane majetkem malé skupiny p írodníchpoutníkri a jinak zristane zcela neznámy. Po pravdě ečeno záleží na
tom méně než t eba na d ípatce nebo okrotici.Archeologie životního prost edí se stala jednak nástrojem, jak
porozumět našim p edkrim a stopě, již v krajině zanechali, ale také
v. chodiskem pro rivahy o globálních klimatick ch a environmentál_
ních změnách. Veškeré rÍvahy o krajině a paměti nás nakonec vracejí
k naší době a naší civilizaci. Jak by to dopadlo, kdy nebyla objevena
ropa a otev ena uhelná ložiska? Chodili bychom jako nap . obyva_
telé T ebíče v roce t89o až pět kilometrrj daleko do lesa vyhrabávat
lesní jehličí, abychom se večer alespo trochu oh áli? Unesou větší
sídla, která již dnes občas trápí nedostatek vody, dvě t i suchá léta,
jaká vždy v minulosti p icházela? Jde o víc než o literaturu nebovědu. Jedná se o schopnost žít v relativním klidu, i pokud se p írodnípodmínky začnou měnit. V tomto ohledu jsou historie a archeologie
i cel1 koncept krajinné paměti rovněž vědami o budoucnosti.
l ilÁvRAT KoŘENŮSlova krajina a paměť jsou srn_ m zp sobem magická, protože
otevírají celou adu rlvah o tom, kdo jsme, kde je náš domov a jak by
tento domov mohl vypadat. Úzce souvisí s naším životem a proží'váním místa. Staví obrannou hradbu nejistému světu široké globali'
zace a upev ují nás nejenom ve zdánlivém bezpečí tradice, ale také
v malém českém či moravském světě (Bože, ochraluj malé saěty).
Pro jejich obecnou p itažlivost se těchto slov zmoc ují politici a mé_
dia a násobí je a rozměl ují.
uÍsre z onuuÉ stnqtw r8 uÁ rne;INe parvrĚŤr
Schamova kniha pat í mezi díla, které je zapot ebí vlastnit a vra'
cet se k nim. Nemá cenu ji však nějak nadbytečně adorovat jako
;větlo západnívzdělanosti, protože Ve světové i naší knižní produkci
existuie několik menších a chudších, ale nejspíš hlubších titulri'
Nctteie z nich jsem již v této stati uvedl a adu dalších zamlčel. Za
j.J.n . neitepiicrr [tieo t porozumění krajiny považuji v naše-m
|rost edí těmě nečtené a neznámézávěrečné kapitoly z Mod'emích'malí.uJohna Ruskina (186), ve kten ch se autor zabyvá pravdou
oblakrj, země, Vody a Vegetace'
Jiná věc, která nejenom mne už roky trápí, je nedostupnost ně-
rterych základních Řnih o české a moravské krajině' Prvním a zá-
rt.ant' pramenem všech rvah o krajině, lidech' pověstech' vege-
taci, světtích a minerálech je nikdy jako celek nep eložené či nově
neuvoune barokní dílo Bohuslava Balbína, a to zejména jeho mno'
haolne Rozmani.tosti. Roky se potkávám s poutníky krajinou a vím'
k čemu se vracejí. 7e zahianičních titul to jsou němečtí romantici
Jako Novalis, Joieph von Eichendorff či ThoreaŮv Walden' Z čes-
l ch knirr se jidná o K. H. Máchu a neripln vyběr z Balbínova díla'
aatuin je určující postavou, protože v sobě shrnuje lidsk i p írodní
rozme. krajiny, která je navíc prosvětlena pťrsobením rn' znamn ch
umělc a světc . Ano, vydat Schamu je nutn a skvěl1 počin' aby-
chom věděli, co se Ve .uĚtě u tomto oboru děje, ale p eložit a vydat
Balbína je ještě drlležitější proto, abychom věděli' co se už celá
staletí děje u nás.
poztcÁMKA: čhÍ.nek byt psán pro p íIohu ,ori.mtace" Li,dovych novín pti- .' .
iiinei"ro rrc*z, Sc|ho*oay'hniiry Krajina apamět' Místo toho jsem se ašak
iir,rit rraror, že paraklně'byl koicept' ,,krajinné paměti*' zejmma u návaz-.
';; ; ; p;i ; o ri,1. 7 r". j áí k a, h írne o s t á ze' kraj iny -' ro zu íj m i 1l
n'( a. asi
i i aowin7tatini jět o j, uraauie či Zi'mbabae. Sádloaa kniha Prázdná'rr^t
ty1o skutečnž tl a ketě Lidovek nominooána na knihu roku zoo7' což
ia dobíe ne katili uznání, ak protože spěch tirulu dáaá nám autortirn suo',iiii irrro,
iirii "rzrí*i*rí k,rzt*u,á o t'*, že b t region lní je čest' ne hanba'
UniČovaCestaneboli
do0 mezere mezi ptáky
vEsuÍn NELZE rlečlr NA PILU
uísr'e z onurrÉ srnarvy
r Na mapě České republiky jsem po určitém váhání zp sobe-ném Litovlí vyhledal město Uničov' Úž asi prll roku jsem sliboval,Že tam zajedu a v místní knihovně pouuáu s lídmi. cr' i."sia vzdálenější místo, tÍm jsou lidi raději, že sem někdo p ijede.V p esycené Praze už v bec nemá cenu p ednášet, ale ve mistě,jak-jeden místní nespravedlivě ekl' kde za rok proběhnou jendvě r4 znamné kulturní akce - Cimrmani a Travestí Srrow, vam iioiupečou štrr1dl nebo p ínesou sklenicidomácího medu. P ednáškav malém, pokud možno zapadlém městě, zejména pod Nízk; m Je-seníkem znamená, že se sem sjedou tioe tr.o' až z R ma ovu - tár,trochu kvrjli vám, ale hlavně, protože se pot ebují sejít se znám;. mia oživit kulturně'sociální kontakty sahající nad rámec TravestiShow. Navíc místní vědma Magris tvrdilá, že si byla jista, že p i-jedu, protože o to požádala Vesmír' Ale jak íkala: ,;sic; to tungui.,ale. nesmí se tlačit na pilu." Lidé v Praze, Brně či Ostravě
'u; 'ujznámosti, politické či mafiánské kontakty, ale člověku je lépe mezitěmi, kte í by se v minulém století spoiehli na svatého Florianaa v této době na Vesmír, jenž je, jak se neochotně p iznává, většínež Evropská unie.
Ráno se probouzím smutně_šťastně jako člověk. kten- měl dia-manto\^-Í šperk a ztratiljej, anebo si ten klenot šel nějakou svojí fa-tální cestou (jako šáh v modn- diamant), kdo ví, ale není už nutnése o něj starat, a navíc byl tak drahocennyi. Že byl k nepot ebě.Vsouvám do baťohu tlustou zprávu Ústavu-pro bezpečnostní stu-dia (lSS, Paris) nazvanou ,,Nová globální há'danka, Evropa V rocezoz5'.'. Když se později v Uničově zeptám, co posluchaie zajímá,hned první d otazzní, jakbude vypadat Evropa za dvacet tet. Čtávetm že podce ovat současnou politickou s.énu, ale Vesmír a jehovědmy nikoli.
-
...--
o[gŤA Do uNlčove NEBoLI o nrrznŘr uEzr p'rÁxv
P írcda. Obraz Mariana Pally.
r ilE všEcH]{o JE uMĚiliA cHvÁtA PÁiluBoHU zA T0Zvlakulystoupím užve Šternberku, protožejsem tam nikdy ne-
byl. Město sevzmáhá, ale stále tu je cítit, že válka skončila nedávno.opravená dlažba, otlučené domy, podivné garáže. Směsice novéčlsté Evropy a Sudet. tJsměvavá starší paní smí eně íká: ,,Českér moravské Sudety jsou velk rozdíllV Čechách se p ecljenom něcoděje, začala jakási náprava, ale tady se kraj rozpadá p ed očima.Mlnul režim (kéžse nevrátí!) alespo udr.žova]autobusová spojení,ríť mízern ch samoobsluh a zubních ordinací." Projdu podchodempod náměstím a mí ím ke kostelu. cestou míiím městskou galerii,na které visí upoutávka na r4 stavu Mariana Pally, kterou jsenr toužilvld&, ale dovzdá]ené opavy, kde byla jejÍvernisáŽ, jsem se nedos.tal'Společně se dvěma mladíky, kten m osvícená rnístní učitelka dala zarikol q stavu navštívit, vstupuji do galer:ie. Vstupné stojí pět korun.Ano, tak zaostaly to je kraj. Calerista je zjevně zaskočen počtemnávštěVník , není zde zvykt na nával, a radostně nás vítá'
Marian ralla (*1953 v Košieích) ie typ člověka, kten když vy-paluje cédéčko' tak to dělá v mikrovlnce. Vystudwal brněnskou
.---*..-_*...-*:dl
konzeruato a pak dlouhou dobu hrál na basu v brněnské ope e.Vím, co dělá dnes, ale z ohleduplnostito nenapíšu' Ve ŠternberkuWstavil prázdné lahve od piva, které se vypilo p i instalaci q stavy.Pod jednou svojí kresbou napsal: Šelisem krajinou, ale protožejsemměl cigarety, dalo se to qldržet. Zastavuji p ed obrazem Vetká l "skaa mal'j pták. Kluci zjevně váhají u obrazu, kten_ je rozdělen na dvěčásti, na kteq ch je napsáno: Malouáno ue dne _ Malouáno u noci.Dodávají si odvahy: ,,Pane, nemohl byste nám něco o tom íct?',Vedu je p ed čáru: ,'fuhle čáru maloval pan Palla nep etržitě z4hodin' Po tu dobu nesundal štětec z obrazu. Měl na sobě takovoudole roz íznutou sukénku, aby mohl chodit na nočník, kten ná-vštěvy vynášely."
Kluci nevě ícně kroutí hlavou. Pokračuji: ,,A také ráno pil čajs kamenem. Seděl a občas jej polil' Anebo ten čaj smísil s hlínoua ve šťastném okamžiku vychrst| na obraz. Anebo seděl a hnětlhlínu, anebo jel do Nízlc ch Tater dotknout se kamene. Také chodilna pole a do lesa azaznamenával rozměry klackrj a kamen , aby sedozvěděl něco o sobě a filozofii. Pak se ztratil sám v sobě, protožedělal tako\4 druh umění, kten musel tajit sám p ed sebou; nicménějeho p átelé z poznámek, které neučinil, nabyli dojem, že je velkumělec. Víte, tady jsme ve Šternberku a to, co vidíte, rrypadá jakonějak1 žert. Ale tahle v stava (na rozdíl od témě všech vy7stavv České republice) by mohla viset v nejlepší pa ížské galerii. Ňevíte,co tu máte, a já se vám nedivím."
Cítím, že to musím Vysvětlit a pokračuji dál. ,,Marian Palla po-slal jednou z Brna do opavy konev vody a kurátor ji p i vernisážirozléval po podlaze. Bylo patrné, že se jedná o jinou vodu a že ses ní dají dělat velice7ednoduché věci. Jindy udělal slušn1 abstraktníobraz a napsal na něj velk1im červen m písmem Pokažen obraz.
Táky maloval hlínou a pak dolrl napsal ,asijen hlína', protože si nebyljist , zda něco nep idal. Na další podobn obraz již napsal jen decha hlína'. Zkoušel čekat sám, ale pak čekal s kamenem. Chtěl zachrá-nit osamocené zai tko a napsat román. Taky toužil mít traktor a furtho opravovat, aby život jen tak neprosral."
Nadechuji se zhluboka: ,,A taky byl členem skupiny Měkkohlaví'Sepsali manifest, podle kterého bylo hlavní podmínkou členstvínenávidět členy jin ch skupin. Nesměli - až na p edsedu - malovatchoboty. Museli uznávat svoji vlastní tvorbu a bylo jim dovoleno
VelrybY. Jin obraz Mariana PallY'
chválit i práce jin ch člen skupiny' Měli toho namalovat co nejvíc'
aby o nich nikdo nemoh l íct, iejsou líní' a museli to hned Wstavit'
'[í u''' populární. Kromě toho Palla napsal pár knih včetně wes'
aJ""; proiadn ch lndiánech, kte í se spolčili s Láčkovci z nějakého
létajícítro talí e."
Étuci zpočátku otrávení z domácího rikolu mi visí na rtech a če'
raji iejrte další nehoráznosti' Pomalu končím' íkám' že kdyby
uvi eu', mohli bychom si povídat o něčem'-co sám neznám' totiž
o',o., .o je Tao. Neznám to, ale pozná'm' kde trochu je a kde (ut.
není;VÝang-Pi, první vel[ komeniátor knihy o Tao íká' že pokud
oEgTA Do ulqtčove NEBoLI o urznŘn unzr prÁry 23uÍsre'z onuHÉ stnerw
==:--=
někdo existuje jen pro sebe,-st etne se s ostatními, ale existuje_li projiné, p ijdou za ním sami. ,,Úplně stačí, že jste tady. T eba sileanoukoupíte staryÍ traktor a podlehnete zen-buidhismu.,,
r USAZoVÁI{í svĚrstrÉ oBRuČE ilA PoDzEMl{í Řtcr uxnoovÁlíUničov je projekt, kten neqyšel. Zatímco většina st edověk;icÁ
měst byla zakládána až někdy po roce tz5o, uničovská mestskápnáva pochází z roku'lzz3, jsou tedy o pár desetiletí starší nežt eba pražská. P emyslovci se domnívali, le město jim otev e cestuk rudn.i m ložisk m Jeseníkri, protože v znamnátěžia železné rudy(a pravděpodobně i st íbra a zlata) iady probíhala dávno p eárokem tooo. Uničov se po Olomouci mor'i stát druh m hlavnímměstem severní polov.iny M ravy, ale místo již od t icetileté válkypozvolna upadalo. Město bylo, jak je tomu u podhorsk1 ch osaáspjat ch s horníctvím a obchodem obr4yklé, od počátku němecté.V roce 19oo se k českému privodu hlasÍa jen z % obyvatel. VítáníKonráda Henleina na počátku druhé svěiové války bylo obzvlášťsrdečné' Jenže se stalo něco podobného jako po pádu NDR. Nadrlležitá místa byli povoláváni ,,uroguntní kolegové ze Západu,,,v p ípadě Uničova'Ři!:'takže život města pokrďovatv ouvytl11crrkolejích: velké sny st ídaly malé naděje a na všechny oopaoatoválečné hospodá ství. Mládež musela piacovat u okolnícrr sedlákr],aby zajistila potraviny na frontu a večer byla politicky vzdělávána'V roce ry44 již bylo jasné, že se Uničov necial zatáhnout do po ád-ného nedorozumění.
Zajímal by mne konec války v Uničově a vyst ízlivění mal1 chobyčejn1 ch Němcrj tolik podobn1ch mal1 m obyčejn;im Morává-k m. Muselo to b] t pochmurné. Lidé chytali a udávali své vlastníněmecké zběhy, kte í byli témě každodenně popravováni na Šibe-níku. Generál SchÓrner chtělještě 5. května Áěrto op.unit a svéstbitvu s Rusy. Starosta Siegel to odmítnul. Složil funkci, odešel domrj,zast elil svou ženu a sám se oběsil. Pak došlo k nějakému zlémusnu. Jako by meluzína beznaděje vanula městem, jako by p edstirav_ duch konce obloudil lidi a nadouval se daleko větší mácí, nežjaká.-mu byla historicky dána. Němečtí obyvatelé v panice prchaliz města. A ted'p ijde ridaj, se kter1 m si nevím rady: 8r místníchobyvatel spáchalo sebevraždu! Je vribec možné si p edstavít na
Kurátorka Dana Recmanová komunikuje s malí em Vladimírem Mertouv galerii ve Školské z8, která funguje hlavně jako prostor, kde si lidé rrymě-llují myšlenky a vidění světa. Právě probíhá vernisáž obrazťr Mariana Pally,kterého schválně fotíme s krytkou na fotoaparátu. protože - jak sám tvrdí -má okno aie tudíž duševně nep ítomen. Tyto portréty umělce se však s ohle-dem na čtená e neopovažuji vložit do této knihy.
malém zemědělském městě takovou míru hrťlzy? Anebo byla částsebevražd ve skutečnosti vraždami pro majetek a ze msty?
Nic z toho jsem ale ve městě necítil. Uničov mi p ipadal jakocelkem mírné a spokojené místo na konci rovné Hané a na počátkujesenick; ch kopc , město, ve kterém žili obyčejní, pracovití lidé,žádn magick1 uzel neznám, ch sil. Kdyby k vylodění mimozem-šťanri mělo dojít právě v Uničově, byl bych zaražen, zatímco jinde,t eba na Kladně nebo z jin1ich d vodrj v Lokti, by mi to p ipadaloplně normální.
Po p ednášce sedíme s několika místními lidmi a s vědmou Mag-ris v hospridce' Drží se stranou, ale pak se živě rozhovo í o číslech
uÍsre z onuuÉ stn'axv 24
*
cEsTA Do uxrČova NEBoLI o unznŘn ulzI prÁrv 25
---Í|
a hvězdách. Rozebírá datum mého narození, a tím se napojuje nanějak1 základ toho, čím jsem. Na okamžik se dotkneme a něco si zesebe p edáme. Mezera mezi letícími ptáky není vyplněna prostoremvzduchu, ale vyvažováním vlastní hmotnosti a vzájemné blízkosti,která má mnoho Íorem. odpovídám jí Meyrinkor4 m podobenstvímo stromu, kteÚ tajně roste uvnit člověka, a pak se najednou ukáže,že jeho plody obtížené větve sahají daleko za plot nitra. Mírně po-sednut jejím prorock1 m duchem netlačím na vesmírnou pilu. Říkámjí, že je na rozdíl od většiny lidí na nějaké živé cestě, že prijde dála bude žít na hraně jako všechny dobré čarodějky, ale že ji zachráníVnit ní poctivost (kterou má) a knihy, se kten mited'pracuje.
P1 thická podstata má pudor4 základ spodních vod, které poletech klidu mívají chuť dát se nečekany7mi cestami, z nichž některévedou k běsrjm. Víto.Zá e písmenek, vanutí prot íbeného intelektu,dotek knih, něco, čemu íkáme kultura, nasazuje světelnou obručpodzemním ekám imaginace a uhadování. ]e jí to jasné, stačí brátlaskavě knihy do ruky gestem, které vrací potenciální démony nasvá místa. Dívá se na mne: ,/in1 mi slovy jste zopakoval kus méhohoroskopu."
r v ŠntuvĚV boční ulicije stará šatlava, od které máme klíče. Prjlnoc se blíŽí.
Vytahuji baterku a pomalu procházíme mal1 m domem s několikacelami. Není to ani romantické, ani strašidelné. Je to obyčejné vě-zení, odkud lidi odcházeli domri, nebo na popraviště. Dve e jsoupoškrábané rrizn1 mi nápisy, jmény, Vyryt: m jelínkem a několikaznaky a letopočty. Naproti celám je rizk1 prostor samotky, černé dírybez oken, odkud čiší strach a bezmoc. Na pridě se povalují německypsané knihy a rj ední naízení z 19. století. Cedulky jsou krasopisněpopsány tmarn- m duběnkor4 m inkoustem.
Žaang děj negraduje, esej neplyne k žádnému rozuzlení. Právěnaopak, svět se zklid uje a konečně nemá co íct. Jdeme nočnímUničovem, máváme si V tomto pr měrném městě na rozloučenou.Ani stíny, ani světla. Jdu spát s myšlenkou na Jorgeho Luise Borgese,kten jednou v noci na p edměstí Barracasu možná uslyšel ptačízpěv a pocítil soucit právě jen o velikosti toho ptáka.
uísre z onurrÉ srnerw zG cEsTA Do uNrčove NEBoLI o l'rrznŘn IunzI prÁry
PRAMENY:Marian Palla: Katalog. OPaua zoo6.Krškoaá M. a kol.: Ťak kr,á.m je t]ničoa. Město Uničou zooo'
or lní tradice QHK, Mi'toš Šejn, Wadimír Merta, Maud)'V eseji jsou občas použita alastní shaa Mariana Pally'
pozlv,innx* Ve choíli, kdy se ch'yx m cell text této knihy odeslat do naklada-
tekní, dost aám následující do pis :
Dobrj dm, pane Cílku,mám dotaz. 3o. dubna bude aernisá.ž rné o statly u Praze'
Nanohl byste mít oodní a poslední shao?
Jde o projekt zo1o obrazu (7o crn * 70 cm) maloaan ch hlínou' Liší '
se pouze cenou napsanou na obraze. Asi to uyzníjako koncept o hodnocení
urnění penězl. obiacím se na Vis, protože eči kunsthi.storik mě už moc ne'
máka, kter1 od konce druhé světové války až k počátkťtm t etího ti-
sÍciletí psal kroniku svého kraje a své doby. Historikové dob e znajídějiny politick; ch stran, paktri a v. znamn1ch projevri' ale vcelkumálo víme o tom, jak se lidé na venkově cítili a jak vníma]i ozvěny
velk1 ch událostí. Vztah k pozemkrim a k domácím zví atrjm byl ne-
skonale driležitější než vztah k politické situaci. Základem všeho bylaprlda. Neprodávala se ani p i největší nouzi. Nad tím, kdo to udělal,
viselo znamení ne snad bankrotu, ale p ímo prokletí. Bylo to jako
promeškat či dobrovolně zahodit p íze shriry a odsoudit všechny
další generace své rodiny k životu člověka bez domova. Podobněl ztráta krávy byla vnímána jako neštěstí, jako životní tragédie. Do-
mácí aní ata měla svá jména a lidé si bedlivě všímali jejich pova-
hov. ch vlastností. F. Vrzák poprvé v životě viděl slzy v očích svého
otce, když mu koupil vysněn1 norn pluh, kten obracel p du. Až donoku 1945 se v mnoha vesnicích svítilo petrolejkami. Prjda a místo,
dva ceJoživotní vztahy. Venkovské děti se cel rok těšily na r znépoutě. Lidé odmala rnilovali posvátná místa jako je Lomeček u Vod-
llan či Albrechtice u l na, ke kten m si p es marcipánová srdce, ro-
dinná setkání, první lásky a slavné poh by budovalivztah cel1 život.Proto v té době existovala obrovská fascinace lidmi od cirkusu,
l maringotek. Jak vlastně mohou žít a nemít domov či kousek země?
co toje zatvary,kte ítoho tolik dovedou a byli na tolika vzdálen1ch
mÍstech? Zkušenosti jihočesk1 ch venkovanrj" které se podobalyprožitkrim ostatních evropslqich zemědělcrj (protože jedno je nebe,p0da a obilí), pomáhají porozumět zdánlivě tak odlišn] m věcem,
|rko jsou cirkusové obrazy Pabla Picassa a ady dalších malí tj, či
léta1tcr kravy Marca Chagalla. Teprve v Pa íži mizí z Chagallovyoblohy citov_ ch pout zví ata a začínají se objevovat spíše postavy
muzikantrl, milovan ch žen a prorokri.František V"záklíčí i modely chování zakrize.T icátá léta zo. sto-
..lctÍ osadníkťrm p inesla větší stmelení rodin. Na venkově jsou všichni
něJak sp íznění. Lidé si nedávali almužny, ale vypomáhali si za pro_
llrlužbu, za dobrou vrjli něco pro toho druhého udělat - nasekat
l Jižní Čechy r4ytvá í pás složen1 ze t í nepravideln1 ch vrstev' Jižnío!r1i 1e o imyká k vysoké Šumavě horsk1ch plání a topcoviiei'op edhri í' Lidé odtud hledí do Bavorska u viane spíš nei do vzdá-
|9n! |ranv. st ední pás je tvo en rirodn1 mi zemědělsk mi pánvemi,
Í::'Y::11:líTi a pahorkatinami, ktere se táhnou oo iieuone pies'LesKe uudéJovice a Netolice dál k Písku a do povodí otavy. Je tojakási bohatá země st edu, ve které lidi uživilo zemědělství, a odkudse za prací od cházelo méně často než naobou okrajích;ižnrch Čech.Byival to kraj starousedlík a Íuriantrj, kte í si potrpěli na zdobenéštíty statk , v- roční trhy a pana tará e.Severní okraj jižníchČ.;;;;p imyká k pahorkatině.českého vnitrozemí a p i jiinÍmcípu vcelkuplynule p echází do Českomoravské vysočiny. Hnědé, p vodnělesní pridy jsou více kamenité a méně rirodné. Kraj zaiinab';íri.chudobou a lesem. Praha se rozkládáhned za několika kopci.
Temelín leží na rozhraní st edního a severního pásu v zátivuzemědělsk; ch plošin, které sem zasahují oo Česr<yllrr- *ai*'.a postupně se jako klín lytrácejí mezi Písěck1 mi horámi na západěa pásem lesa, kteryi lemuje vltavské dolí ná v. chodě. V takto na-stavené krajinné konstelaci se Temelín ocitá v pozíci místa, kteréleželo stranou, ale pokud měl člověk drjvod se sem dostat, stačilakrátká odbočka z driležité pravěké bechy ské cesty, anebo od poz-dější písecké císa ské silnice. B]valo to'místo, které bylo záravetdaleko i blízko.
. V roce 1919 se V tomto kraji narodil František Vnák. V oněchdobách bez televize a rádia spolu lidé hodně hovo iÍi a probíralit1to|v 1aré desítky let' Dětije se zájmem poslouchaly a sálydávné p íběhy. V moderní době nenávrátně adcháze;i ne;ánytreisivenkovské děti na studia do Písku, Budějovic čijeste'aat áo iriiy,ale tehdy ještě zrjstávalí p em šliví lidé ná venkově. Vyrristaliz nichvšelijací koumáci a mudrlanti, kte í by se b,fuali ve městě uchytilíjako právníci či dokto i, ale zejména v iíznrcntechách a na Vysočině
tvtísrl'z onuHÉ srnarw zB lllrx LÁ zsil,tĚ 29
d Íví, dojít na trávu. Podobná solidarita r4ypěstovaná generacemi seobjevovala vždy,když se společnost ocitla v krizi. Ani za války se zdelidé neudávali. Jak to bude v budoucnosti, až p ijdou nějaké dalšíkríze, tak jak p icházely celá staletí? Sežereme se navzájem, anebonajdeme sociální moudrost p edk ?
A další d ležité pozorování: Němci obsazující na počátku válkyČeskoslovensko byli vnímánijako okupanti, ale vesničané voják mrozuměli, protože se podobalijejich syn m. Druhá světová válka za-čala v jižních Čechách v podstatě jako setkánídvou slušn1 ch národrj,které ctí určitá pravidla. Teprve pokračující hrriza doby rychle ero-dovala jakékoliv hodnoty a na jejich místa dosadila strach, krutosta malou nenávistnou zášť. Jenom hodně sta í lidé ví, co íkají, kdyžsi s levou povzdechnou, že sice ve ve ejném životě není všechnov po ádku, ale že zaplatpámb alespo není válka.
V roce t945 vzniklo v obci družstvo a F. Vrzák se stal p edsedou.Potraviny měly cenir zlata a lidé si navykli šet it. Do zemědělstvízačala pronikat politika. Blížil se rok 1948, očekávání šťastné bu_doucnosti a také touha po majetku velk1ich statk . Pokrok p išel,ale štěstí ne' Strana nebrala ohledy ani na své vlastní lidi' A tak doroku t957 p edali ptidu ze strachu z nesplnění p edepsan1 ch v. nosi drobní zemědělci, kte í obhospoda ovali méně než t i hektary po-zemk . svatost p dy dot1 kané generacemi byla zlomena. F.Vrzáko dvě desetiletí později zapsal na kus papíru, kten je vložen1 dokroniky, že lidé žijí stále více pro majetek. Nikdo nezakládá sadya nerozši uje včelstva. Prjda ztrácí cenu'
V roce t98o rozhodla československá vláda v Praze, že postavíja-dernou elektrárnu Temelín. Vrzák věděl, že na kraj padl stín andělasmrti, a lidé z šesti obcí určen ch ke zničení mu p ipadalijako ovcevedené šílen1 m past] em. Elektrárna pozvolna r4yr stala a polykalavíc peněz, než se na začátku zdálo možné. Lidé z okolních vesnic od-cházeli anebo byli vystěhováni. Poslední demolice proběhly V rocet997, a to je velice nedávno. Privodní plány hovo ily o okolí Temelínajako o p írodním parku, uprost ed nějž bude státjaderná elektrárnajako katedrála moderního věku. Stalo se něco jiného, pro lidi možnásmutnějšího, ale pro p írodu vítanějšího.
Země zpustla a zarostla bezem a šípky a byla osídlena ptac-tvem nebesk1 m, srnkami a zajíci. A nad ní ční chladící věže jadernéelektrárny.
Všiml jsem si, Že velké industriální stavby jako t eba cementárny
nebo elektrárny ptisooii""i* Jq'.m - z oatry hyzdí krajinu, ale
o padku ptidy a r stu ekonomiky a lhostejnosti. Je to kniha, kteráby se mohla stát doporučenou školní četbou, protože ukazujeobyčejnou, lidskou stranu velk1 ch světov1 ch událostí. Nepojed-nává o válce, tragické srnrti a heroickém osudu, ale právě jenomo smutku, trápení avzájemné pomoci.
pozx'Ávx,q,: Ťento text je dosloaern ke knize A. Pelíška A po nás planina (se-
staai'l A. Pelíšek z poznámek a kronik F. Vr7áka, Pmi, zoo6). obsahuje na-aíc z knihy odebran ,odxaaec o tom, že jademá elektr ma a podobné staubyjsou z dálky oškliaé, ale zeanit mohou hjt i krásné, takže li,dé zamku a ze-unit se nem'ohou domluait' Bylo mojí uelkou radostí na knize pracoaat s Jiho-českou matkou Monikou Machouou (Wittingerouou) a uést s ní rozhoaory natéma, že je škoda, že Jihočeské matky jsou spíš maskulinní nežferninisickéa že na aěčné časy neke žiuotní program zakládat na protestu proti Ťemetínu(p ibral bych nejméně i. Dukoaany), ale že na dob e uchopm ch gmdero-ujch tématech,,péče o saět" se dá stauět roky. A pochopitelnějsem si opět uzpo-mněl na Honzu Buriana a jeho lírtek, že ,myfeministky se musíme podporo-uat" i na korutatooání jedné dámy' že Honza,,nmífeministka, ak saině za nip ealečerut".
Kdo je ten t etí, kdo vždy kráčí za tebou?Když nás počítám dohromady, jsi tu jen ty a jáale když se podívám dop edu na bílou cestu,je tuvždy někdo, kdo kráčí za tebou.
T. S. Eliot' Pustá země
KRUHU NA DYMNÍKU U RUMBURKA
,||cboťsloao zruÍma eknu ti poselsnía budu ti opakoaat sloao stromu
a šepot kamene,uzdychání nebes se zemí,propastné ttlně s huězdami.(nárn blesk, kterj, neznají nebesa,
sloao neznámé lidstau...
(Ugarit, tabulka KTU r.3 a r.4, asi r:oo p ed Kristem)
. t(o1{FtlKTNÍ ZAČÁTEKMezi mé kamarády, které vídávám málokdy, ale náleží do mého
llvota, pat í Láda Moučka, autor ručně kreslené a mně vcelku ne-
lrozumitelné, rictyhodné pětidílné monografie o posvátné geometrii
l cestě člověka. Lád'a je člověk, kten_ mívá geometrické sny, a aby je
pochopil, studovaljiž kdysi hebrejštinu, st edověkou kabalu a dalšípodobné disciplíny. Roky jej umanutě zajímalo číslo zz. P i pravě
Jll'etÍna byly nalezeny skoro šest metr dlouhé žulové p eklady po-
toka, které fungovaly jako mostek. Architekt, kten zpracovávalpro místního podnikatele návrh golfového h iště pod Dymníkem
u Rumburka, Lád'u požádal, aby z zz delších fragmentri vytvo il
nějaké symbolické dílo. Postavil tedy trojnásobně protnut1 kabalis'
tlck1 strom života,jehož jednotlivé body jsou vyznačeny štípan1 mi
tulov- mi bloky a spojeny šed1 mi a r žov. mi cestami vod a oh .
Abych na samém začátku vyloučil větší část pochyb, musím íct,
lc kamenn; kruh na Dymníku není hloupost, není to okultní chrám,
nenÍ to kopie jin1 ch kruhrj, ani nějaká forma ,,New Age". Je to tvarprnm1 šlen celou bytostí. Hlavním motivem jeho vzniku je zasazení
nějaké ochranné hvězdy do duchovně vyprázdněného kraje. otázka
gxÉ uzoztl,rÍ: rneJrNe HRANIo e pŘnoĚlŮ 33
krajinao xeprnNNÉvr
Ces kéhranic
N izozemí:a predělťt
vÍsre'z onuHÉ stnerw 32
,,,,*
je, zda sem pat í, zda obstojí a lidé jej Vezmou za sv j' Zatím to vy-padá p esně naopak - již od počátku nezvyklé stavby docházelo ke
stížnostem a udáním' Pár poutníkri bylo nadšeno. Marko Pogačnikchtěl dokonce hned vedle na okraji lesa (dodnes je tam hromadakameni) postavit další podobnou stavbu. Ládbvi se to moc neza-mlouvalo. Lidé mi píší, že je do kruhu ani nechtějí pustit' pÚ ať jdoupryč z golfového h iště.
V roce zoo3začal Lád'a pracovat na nádherné monografii o svém
kamenném kruhu. Psal jsem do ní také text, kteni o něco níž násle_
duje. Monografie měla b t Ládbv m vrcholn1 m dílem publikova_ny7m zárove v němčině a angličtině. Pět set kusrl mělo b]t Vytištěnona nezvyklém papíru avázáno do celokoženévazby. Jedna takovávazba vyjde skoro na tisíc korun, padlo by na to celé stádo krav.
Lád'a dva roky piloval každy obrázek, každou ádku. Marně jsemjej varoval p ed chimérou babylonské dokonalosti a dokončenosti.Majitel nakonec od projektu odstoupil. Lád'a onemocněl. Kniha asi
nikdy nevyjde. Kruh stojí a je krásn1, jenže p íliš blízko komerčnístavbě, kterou však pravděpodobně za dvě stě či pět set let p ežije.
Jezdím tam každ1 rok.Do této knihy za azuji celou, dost dlouhou stať o krajině Českého
Nizozemí ze t í dtjvodrj:Aby nevyšla nazmar, když jsem si s ní dal tolik práce (a když miji Pavel Turnovsk pochválil).Aby bylo patrné, že kamenn kruh na Dymníku je žasny a žezbyvá zjistit', zda je také správn1i. To za nás ale udělá čas.Kv li té málo známé krajině. Vzít si na cestu Máchrjv,,Máj" a od-jet na Bezděz je z ď1mé. Vzít si Rilkeho a vyšplhat se na Tolštejnje rafinovanější, ale vrchol všeho je sedět na oybinu Caspara Da-vida Friedricha a p emítat o rozdílu Máchova Bezdězu a RilkehoTolštejna'
r DYMilíKNad Rumburkem v severních Čechách, na vrchu od 16. století
zvaném Dymník či Rauchberg - Kou ov. vrch, vzniklo v rozmezílet zoo3-zoo4 neobvyklé kamenné dílo. Ze země vyrr1stá a k nebiční dvaadvacet štíhl; ch žulov. ch obeliskr]. Každy váží kolem čtytun a je pět až šest metrri dlouh . Dvanáct z nich dělí obvod kru-
hové stavby o prriměru t icet metr na dvanáct stejn ch díl a de'
set dalších je symetricky umístěno uvnit kruhu' Všechny kameny
jsou mezi sebou propojeny šedav1 mi a načervenal mi žulov mi
inoonity Vytvá ejícími labyrint, v jehož st edu se objevuje hvězda
rložená ze dvou trojrlhelníkri - jeden smě uje nahoru, druh1 dol '
Dávn; symbol má adu vyznamŮ, ale v podstatě znamená, že ádnebe je podobn ádu země a člověk stojí jako svorník uprost ed'
Jlndy se mr1že číst jako pobídka k tomu, aby rlsilí člověka smě ovalo
vyváženě k praktick] m záležitostem i k věcem, jež jej p esah ují, a že
obojíje stejně nerozlučně propleteno do většího celku'
Hvězdapečlivěvloženádokrajinyvsedlemezidvěmanávršími,na okraji dávného sopečného kráteru, je zvyrazněna stojícími ka-
meny, jež jsou pročesávány severozápadním větrem' Stavba na
první pohled prisobí jako megalitick1 kamenn1i kruh p enesen1i sem
bdt uo'i ze severu, ale pozorovatel si záhy uvědomí, že do zdejší
krajiny pat í a že ji anyrazluje. Pťrsobí, jako by na místě vyrostla
tama od sebe, tak jako rostou kruhy hub na louce po dešti' V pod'
Večer či za ranních mlh stavba vzbuzuje dojem, že kameny jsou ko-
llčky ob ího hudebního nástroje, jehož neviditelné, dob e vyladěné
ltruny jsou zakotveny v k išťálov. ch sÍérách noci'
Kámenn1 kruh na Dymníku, ,,Arbor vitae * Strom života", odka_
luje k tradici a ke hvězdám. Spojuje mírnou rovinu země a jejích vod
l oběma neklidn1 mi ohni - tím, kten_ je v nitru země a na samotném
Dymníku se projevuje proniky vulkanick ch těles, i se vzdálen m
t iytem putujících hvězd. Je to jediná stavba této doby, která je
poitavena s perspektivou trvání dalších několika staletí. A p itom
irvalita této trvanlivosti není jen v lidsk.ch rukách, ale spočívá i v sa_
motné zemi, zda stavbu p ijme a zda s ní sroste, tak jako srostla
l mnoh1 mi pravěk1 mi a st edověk mi památkami'
Kruh na Dymníku je návratem něčeho, co tu už bylo a co se
Polději v podobné Íormě vracelo, podobně jako se vrací zapo'
inenutc písně. Jako by zde osciloval určit. motiv kamene a kruhu
propojující každodenní svět pod našima nohama s něčím nad
nlml' Vyjít na horu a uslyšet zuuk. Stát u kruhu a najít t n saého
ndcal Káe jsme to již zažili? Y kruhov ch svatyních doby bronzové,
Y rctundě se čty mi apsidami na Sázavě anebo na Santiniho Zelené
hg e u ŽdiÁru,jejíž geometrick základ se blíží (jak se později uká_
lllo) kamennému kruhu na Dymníku? M ty mnoha dob a mnoha
6:rxÉ ntzozBr"rÍ: rnl-1rNe HRANIo e pŘro lŮuÍsre z onuHÉ s'rnaNy 34
iffirr*,
35
kultur opakují stejn1 motiv * šepot kamene. Nerozeznáme s|ova,ale víme, že tu něco promlouvá. Ycházíme do kruhu a pozorněnasloucháme.
r vÝstup 1{A sTRÁŽNÝVRcHProjdeme Lužick m náměstím v Rumburku a pomalu stoupáme
na Strážn vrch, z něhož je možné dohlédnout hluboko na severdo německé Horní LuŽice. B ezov háj prozrazuje starou pastvinu'P edválečné fotografie ukazují holou, Vypasenou, čistou a německyuspo ádanou krajinu, ve které b ual využíván každ t jen trochuvhodn1 kousek pridy. Dnes je v oblasti možná až o t etinu více k o-vištních a lesních ploch. Divočina se vrací olšemi, b ízami a šípko-v. mi rrižemi. B ualáv esoviště zar stají. Krajina byla dekultivovánaa nelze se obracet zpět. Ale pod povrchem je již cítit, jak se zvedánějaká nová vlna, opět tu zní zpév a neviditelní jezdci na koníchpokryt1 ch barevn mi stuhami opět projíždějí krajinou.
Postupně se otevírá pohled na město, které jako většina sudet-sk1ch měst vypadá jako aglomerace mal3ich továrniček, fabrikant-sk1 ch vil postaveny7ch v honosně regionálním secesním či historizu-jícím stylu, které by klidně mohly dělat parádu někde na p edměstíVídně, Brna či Budapešti. Do tohoto jakoby městského prost edíse mísí lidová architektura d evěn1 ch domrj s pečlivě vytesan1 mipískovcor4 mi portály a někde zasahuje b1valé políčko či pastvinaaž skoro ke st edu města. Hned vedle náměstí stojí nepochopitelnázděná industriální budova školy s rohovrj'mi minarety, které jako bypotvrzovaly návštěvu tureckého admirála Envera Paši na nedalekémTolštejnu. Nejstarší dosud stojící manufaktura je z roku t7zo, tedyz let, kdy byl pražsk1 chrám sv. Mikuláše vyzdvižen jen do polovinya kdy rumburská Loreta ještě zá ila novotou. Spadlé či zničenédomy po odsunut; ch Němcích byly v 7o. a 8o. letech minuléhostoletí nahrazeny univerzálními paneláky stejného vyznání, jakédonedávna panovalo na rozsáhlém (lzemí mezi Berlínem a Ulánbá-tárem. V Sudetech se na mnoha místech setkávají dvě myšlenkovéepochy - věk moderní prrimyslové u' roby a doba vroucí, lidovébarokní zbožnosti, a jen málokdy si stisknou ruce.
Stoupáme do kopce, mezi větvemi stromrj se objevují obrysykostelíka, jehož historie je bizarní' Prjvodně se jednalo o barokní
a6MISTA z DRUHE STRÁNY rgr rrrzozrltí: rne;rNe HRÁNIc e pŘnpĚr'Ů 37
Krmcnn kruh na Dymníku u Rumburka'
ltrvbu zlett1zz-z5, zasvěcenou sv' Janu K titeli' o šedesát let
později byla odsvěcenu u 'u'ou'sky
oucrroaník s plátnem Fidelis
3alomon, jemuž na nějakém K titeli vcelku nesešlo' ji dal p estavě-t
nr větrn ml1 n. Po srrrrti slezského mlyná e jej ale nikdo 1eu.1ěl
li""n.í a tai zchátratáu stauou opět získala církev' ato aždo doby'
[jv, iiuvr" wuuoouana r''rást<a potrraniční stráže' Stavba postupně
chátrala, ažbylaurčena k demolici' V roce 1959 byla p edána pra'
votlavné církvi a upruu'n" péčí kyjevského.rodáka archimandrity
Andreje Kolomackého c''g;6-'gsoj-na kostet Stětí Jana K titele' Za
krplÍ stojí obroust"y jasan ápir ' paen z nejkrásnějších a nejstarších
ltrcm širého okolí'otočíme se k městu a pozorujem e, zda by signál ze StráŽného
Vrchu bylo dob e viděi n" oyrnnitu, odkud brualy podle staré.tra-
dlce pioedávány tourove 'ignárv
dále do vnitrozemí' oči klouzají po
llnll horizontu a pak "-'áí^'rí
sedle pod Dymníkem' kde z etelně
ční do prostoru skupina vztyčen1ch kamen . Dymník je odtud t i ki-
lometry daleko, štíhlé obelisky musí b1t obrovské. Udiven1 žas, nakte4 nemohu další q dny zapomenout. Jemná korunovace krajiny.Místa, jež si odpovídají' Na jedné straně města Strážn vrch a nadruhé straně Dymník jako jin1 strážní vrch. Na první ho e vznikloV tomto kraji zdánlivě absurdní, nově obnovené místo - pravoslavnkostel v kruhu starší kížové cesty (t8z8). Tento kruh je druhotn1.Jednotlivá zastavení k ížové cesty d íV stávala směrem k městu nastupních Strážného vrchu, v jedné stoupající linii jako kaple v Ji e-
tíně, ale pak byla p enesena na louku pod kostelem a zarámovánakaždé dvěma lipkami. V sedle pod druhou horou Dymníkem stojíkamenn kruh, stejně pečlivě navrženyi a propočítan1 jako dole veměstě Hildebrandtova Loreta, která oba kruhy jednou mírně pro-hnutou linií propojuje a vytvá í jejich, směrem k městu posunut ,
st ed. Kruh naproti jinému kruhu. KorespondencezáměrŮ, stavbyzakotvené sice ve věčnosti, ale jiného druhu. Stavby stavěné pro klida ád srdce a dobn- mysl, kten- se klene p es staletí' Podobně jakove městě pod námi se zde něco velmi starého a něco riplně moder-ního provazuje: víc než umění, víc než architektura, mnohovrstevnáhádanka čelu.
r ČrsrÉ NlzozEMístejně jako hvězdy neexistují ve vesmíru samy o sobě a jen pro
sebe, ale vytvá ejí navzájem propojená souhvězdí, roztáčí koločas a tančí ve společn1ich rytmech jako víly u potoka, tak ani místo,jakkoliv podivné či vyznamné, nestojí osamoceno, ale sytí se okolnízemí a dohromady s ost icemi, žulot4 mi kameny a mok ady q1tvá íspolečn svět krajiny. Krajina sama zkouší místo a místa, kteráobstála, do ní vpl1vají a obohacují ji. Poznáme to na reakcích ně_
kten ch pták , lidí a strom . Šťastná místa se často oz vají ptačímzpěvem, rostou zde zajímavé či vzácné rostliny, stromy se zde stávajíosobnostmi, a ne navzájem si podobn1 mi tyčkami smrkové mono_kultury - a lidé, lidé se sem vracejí a p ivádějí své p átele a své děti'Takto země testuje místo' Píši tato slova a vím, že mohu psát protisobě, Že kamenny kruh m že zarrjst hložím a na podzim se zdemohou klubat divné zelené a fialové houby a lidé se tomuto místumohou s obavou vyh bat. Píši, protože tomuto uspo ádání kamenťt
Vllím a s opatrnou, trpělivou dychtivostí, s jakou pozorujeme do_
É,t'jt.iaeii svyctr dobn ch p átel, čekám, jak život bude žít''--dkolí
,,Kou riri nory" - Dymníku náleží k Šluknovské tŤ":k"::!'tJ j.J"". rnala mísi, kdeje h eben pohraničních h:r' jal:
směrem do českého vnitrozemí se zvedá hradba h betu
a pusté a krásné Klíčovské hornatiny' T:'"
=T,".9ry:]ič.'r.yi' Nizozemím či po německu,,Niederlandem."' Krajina
1. ,*o.na a vlhká. Klima je p ímo ovliv *."n?:19i:'^'_!"-:v prriměru dosahující 45o-5oo m a oceán-sk1 mi.severozá-
vitry smě ujícími od Atlantiku' Ve vegetačním období zde
kolem ioo mm srážek a mimo něj okolo aoo 1m'^Pršitj snjzi
tazay treti den, sníh se drží obvykle 6o--8o d.ní a.jen
ániu ,o."l" jasno. Zatímco mrazol ch dní mťrže b]t kolem
letních je jenom 2o-3o a prr}měrné roční teploty silně závisí na
expázici - jižní svahy mohou mít kolem 7 oC' ale okolní
o stupe méně. Je zde víc močál než ve všech okolních
zde podstatně méně obyvatel než p ed válkou a většinou se
o priiterrovalce, kte í nalÉzajívztah ke krajině teprve v druhé
ii{í g.n"'".i. Krajina se jich zmoc uje jen postupně' P':'Ť3ío. t"., tae mame p edky. Některé ! .b!:"y 9::9,|1'-ť
|aio arcrreologická památka, jako poh ebišT"iŤ|y'! '"r-kmenrj ije celkem jedno, zda to byli lužičtí Srbové' nebo
i.Jako bytu-byla mezera v historii, která je dosudtak,živ.á'.Že
ni násmi vipominat. Nespravedlnost navzájem se pohlcujících
zde dosud irvá. Mísení bez smí ení, prolínání se ne z lásky' ale
[0 z nenávisti.fu drurrc světové válce mnoho polí a cest opět zarostlo lesem'
míst uyta ztracena. Do kulturní krajiny se opět zakousla sice
, al" pie'to divočina. Více než polovina pl_ochy b1ivalého
u oeein byla vyhlášena velkoplošn1 mi chráněn mi zemími'
se vi, ze po Šumave druhá největší lesní plocha zcela bez lid'
,Íd"l, ,t oro 2oo km', leží právě zde' V pískovcorn- ch roklích
no ŠlnÍca.sta p ežíval celá desetiletí rys, aniž b.y :il.ej
|'9é::-
frmrr, Mistni pooy jsou málo rirodné, na žulách se jedná o hnědé
Iim'oi'.'e a'pseuáogteje, ale v okolí vulkanick ch těles vystupují
Jvnělšl ostrrivky tmar4ich p d'
!ilr rrtzoztuÍ: rnq;txa HRÁNlc a pŘroĚlŮ38MISTA Z DRUHE STRANY
39
Zdejší krajině nelze porozumět bez starého označení tohotoÚzemí - Lužice, neboli v lužickosrbštině Serby či Lužica, německyLausitz a latinsky Lusatia. P vod jména je nejasn1, bud'označujelučiny a lužní lesíky, anebo mrjže sahat až k dávnému bohu Lug-hovi a jeho ho e Luži, jež má podobn1 trojrihelníkovit1 tvar jakojiné posvátné hory jako je nap . Ještěd či Sněžka. Podobně jako seUhry dělily na Dolní a Horní a těmi dolními byly podunajské níŽiny,a horními hornaté Slovensko, i Lužice je dvojí - Dolní zasahuje naseveru do polabsk1 ch nížin a Horní se na jihu dot; ká Lužick; ch hors jejich nejvyšším vrcholem Lužem (Lausche 793 m). Podle tvarukrajiny si umíme p edstavit, že někdy v 8. až to' století sídlil kmenslovansk ch Srb či Lužičan (název je doložen již roku g3z) naobou stranách dnešní hranice. Dnešní česká podhorská část všakbyla z ejmě až do st edověké české kolonizace témě neosídlenapodobně jako nap . Vysočina či Pošumaví. Jedin1 m vyznamn mdokladem starého slovanského osídlení je zatím málo známé hra-diště na pískovcové ostrožně nad K inicí u Brtníkri' H bet Jedlovépodobn1 pohraničnímu horstvu vytvá el p irozenou jižní hraniciHorní Lužice oproti zemí Litomě icka či pozdějších Čech.
Zde se již dostáváme na nejistou prldu, protože p ed S|ovany narizemí Šluknovska zasahovaly germánské kmeny a ještě p ed nimijiná etnika. Ted'napíši něco, co bude možná snadno napadnutelné.obyvatelrim jižních Čech a Pošumaví se vcelku p iznává keltsk1 čikeltsko-germ ánsk základ, kten' je p evrstven slovanskou kolonizacía prriběžně ovliv ován nedalek1 m Bavorskem. Snad v sobě mámetu kapku keltské krve, skrze kterou nakonec porozumíme lidemz Prachatic či ze Sušice. Ale v Lužici to neplatí, zdejší etnick; základje odlišn1 . Sahá snad od Vandalri, Hermundurt] a Langobardrj k se-versk1 m a skandinávsk; m kulturám bronzové aželezné doby. MeziBavory a Sasy, kte í p ece hovo ili témě totožn; m jazykem, bylpocit cizosti tak Velk]í že po staletí vedl k mnoh m válkám. Nejednáse tady o Němce nebo o Slovany, ale pocit tohoto kraje vyr stáještě z nějaké starší polohy. Smi me se s tím, že tu je jakési dávnédědictví, kterému Čechové i Němci mohou jen obtížně porozumět.A myslím ted'nejenom na Lužici, ale t eba také na švédsk1 Smáland,zemi odbojníkťr' kde je jin tolkl6r,lidové kroje p ipomínají Slovany,vesnice se jmenují Bor a jméno krajového centra Vaxio je odvozenoze slov ,,vag" - jezero, a,,sjo" - cesta. Rostou zde buky a lidé se
tlrledávna věnují lesu a sklá ství. Jazyk někdy (jako t eba v lrsku)
,ártÍrá p vod.Vhistorick1ichdobáchb1valaLužiceetnickouml nicí,nakterou
rl občas dělali nárok Češi, Němci i Poláci. st ídavě pat ila nejprve
Éerkému království, později německé íši, až V roce r8r5 po Víde 'tkém kongresu p ipadla Prusku. Lužičtí Srbové si v r9. století prodě-
lrll ltejnělato okolní národy své národní obrození. Dnes Vytvá ejí
melou, ale kulturně aktivní dvojjazyčnou skupinu' Lužice samotná
vČctně kdysi mocného svazku šesti lužick1 ch měst - Hexapolis - je
dner rozáelena mezi Německo a Polsko. o obyvatelstvu Šluknov-
rklreažněkdydo14.stoletíhovo íjakoočeskémapozdějijakoněmeckém, ale kraj samotn1 se V zapomenut ch dobách raného
rt edověku vyvíjel nejprve jako p ímá součást Lužice a později pod
|:|ím siln m vlivem.
. l!ilĚJc rozdílné šlapat si to domrj z nádraží či z hospody po pískovci'
vl enci nebo po žule. Každá hornina vytvá í jin typ pridy a jinou
hlidtnu spodních vod. Tím určuje zp sob využívání krajiny a ten
ure odivhuje povahu člověka. Zemědělec ze sprašové Hané je jin
el z černožemního Polabí a oba se liší od rolníkrj z Vysočiny, Pošu-
máví nebo právě Šluknovska, kde je k podzemní vodě blízko' prida
|e hnědá, zima dlouhá a země nedává člověku v bec nic zadarmo'
foto vcelku intuitivní pozorování nalézá odraz i v geomorfologii -lme adu knih o vápencor4ch krajinách, méně knih o žulorn- ch
lrr|lnách a jen několik monografií o.pískovcorn ch krajinách. Každá
iiiirn' má poněkud jiná pravidla . Žulové,jako právě Šluknovsko,
Hlvrlí ploché. Žula se sice místy písčitě rozpadá, ale jinde vystupují
tutovc a rulové balvany až k povrchu. Roviny pokryté poli a loukami
b vrlÍvlhké a bujné, obilí zde snadno mrjže shnít, ale svahy tvo ené
piltvlnami b1 vají nerirodné a suché. Pole je nutné nejprve léta po-
iorcvat, než člověk pochopí, jaká plodina na ně pat í'
Šluknovsko samotné leži na rozhraní t í krajin. P evládají zde
|rdny z nejstarších žul, jaké u nás i v Německu mrjžeme nalézt'
bt'i1. Žulové krajiny nazápad od lužického zlomu p echázejí do
bluolttc pískovcorn ch roklí Zadní země pat ící k té nejméně ná'
pldné a nejvíc neznámé části Českého Šr4 carska' Směrem od jihu
uÍsra z on'uHÉ stnerw 40
+.t#
fr rxÉ uzozrl,rÍ: rna;rNe HRÁNIo e pŘro lŮ 41
se p imykají sopečné Lužické hory, které p edstavují jakousivlhkou,zalesněnou a horninově monot nnější obdobu Českého st edoho í.Většina zdejších sopečn1 ch vrchri je tvo ena hnědarn m znělcem,kten doopravdy p i poklepu zní a zjeho rilomkri je možné si zho_tovit primitivní xylofon. Bohuslav Balbín ve své knize Miscellaneahistorica regni Bohemiae (679-1687) íká, že hory Lužické neboli Tol-štejnské jsou proslulé zlatem, které se nalézá na mnoh ch místech,nap íklad v prameni pod kdysi mocn17m hradem Tolštejnem. Zdejšíznělce jsou tak bohaté na minerály nefelín a apatit, že poněkudp ipomínají slavné nefelinity z ruské Kolymy - dokonce je možnévyr žovat z jejich zvětralin drobné, narrjžovělé rubíny a Balbín sezmi ujeiosafírech.
Lužick žulov pluton je jedním z největších odkryt1 ch žulov.chmasiv Ve st ední Evropě. Jeho podstatná část leží v německé částiLužice. P edstavuje konečn1 člen z ady žulov ch masivti, které setáhnou od jižního lrska ke Cornwallu a odtud p es Bretagne, Cen_trální masiv, Harz až do Čech. Mezi těmito oblastmi panuje určitágeologická sp ízněnost, která se projevuje podobn1 m rázem krajiny.B1filají tvo eny zarovnan mi povrchy, ze ktery7ch tu a tam vyčnívajíjednotlivé balvany či celé skalky. Pridy jsou mělké a písčité, snadnose mění na rihory a v esoviště. Žulové krajiny obvykle prisobí za-smušile, chladně a nějak pravěce.
Lužick1i pluton sestává zžul ajim p íbuzn1 ch granodioritrj r z-n1 ch typri a rrizného stá í, z nichž se v dané oblasti uplat ují ze-jména t i typy - jedná se o našedlou, hrubozrnnou rumburskoužulu, načervenalou brtnickou Žulu a lužick granodiorit, jenž jeblízk šed1 m rulám znám m z Krušny7ch hor. Nejstarší části lužic-kého plutonu jsou staré kolem 55o milionti let a od jeho nejmlad_ších částí je dělí pln1ch 3oo milionri let| Lužick1 žulov masiv mábohat1 žiln1 doprovod nejméně .lzoo žil tvo en;ch v nerozlišitelném
,,zmatku" d oprovod n1i mi horn i nam i vel m i rozman itého složení.Lužick masiv p edstavuje jak1 si kamenn1 klid prost ídan náh-
ly7m orogenním neklidem, kdy ve stejn] ch místech opakovaně vzni-kají nová a nová poho í. Jako by tu spalo velké zví e, které sejednouza desítky let probudí, obrátí na bok, ot ese zemskou k rou a zaseulehne. Poslední zdejší poho í se objevilo teprve nedávno - zhrubap ed z5 miliony let během hlavnívulkanickéÍáze, ježdala vzniknoutDoupovskému vulkánu, Českému st edoho í i rozpt1 len m vulká-
rllisahují kulovité ritvary sopečn ch hornin p ipomínajících ob í
t't,:srít NIzozEuí: rn'e;INe HRANIc e pŘno lŮ 43
Wtyčcné kameny vyznačují prrisečíky červen; ch a šed ch cest kabalistické
hv dyvetknuté do podhorského sedla'
uÍsta z onuHÉ stnerw +2
cibule. Geologick; profil ukazuje, že kamenny kruh je umístěn naokraji bivalého sopečného kráteru, kten" si m žeme p edstavit jakomaar. Maar obvykle vytvo í jeden velk1 v. buch, p i kterém vznikneploch kráter vhlouben1 do okolních hornin. Tuto depresi okamžitězapl ují rllomky drcen ch vulkanick1 ch hornin a z p ívodní puklinyse vylévá láva - zde vytvo ila vrcholorn- h bítek Dymníku. V horníčásti kopce u kamenného kruhu kráčíme po brekciích a lapillor4 chtufech, tedy po sopečn1 ch vyvrženinách složen1 ch z drobn1ichkamínkrj; o něco níž směrem k restauraci Dymník se uplat ují většísopečné bomby a riplně nejníže jsou tufy jemnozrnné a p eplavené.Cestou k rozhledně a dále podél vrcholového h betu je možné po-zorovat nepravidelné sloupky, kteréjsou za rozhlednou uspo ádánydo celkem pravidelného vějí e. Sloupky vznikaly p i tuhnutí žhavéhorniny, která chladnutím ztrácela na objemu. Delší osa sloupkuvždy smě uje ve směru teplotního gradientu, tedy od nejchladněj-šího místa k nejteplejšímu.
Jméno vrchu (doložené již z roku r57o) je možné vykládat r z-n m zprisobem' Podle lidového podání byly z Dymníku dále dovn itroze m í vysíl á ny ko u ové s i gn á ly va ruj ící p ed hrozícím vá l ečn1imnebezpečím. Dobq y hled z kdysi odlesněné hory by mohl tomutovysvětlení nasvědčovat. Jinyi v_ klad se opírá o tvarovou podobnost.Dymník b1ilvala jakási otev ená keramická či později plechová ná-levka kuželovitého tvaru, která p echázela do rourovitého komínaa sloužila k odvodu plynri z otev eného ohniště černé kuchyně.
Nedaleko od Dymníku u Doubice krajem probíhá jeden z q -
znamn1 ch st edoevropsk ch zlomri - lužick1 zlom. Je možné jejvysledovat v délce asi tto km mezi Drážd|anami a Kozákovem u Tur-nova. Jeho sklon se mění od témě Vertikálního až po mírně uklo-něnou násunovou plochu , na níž došlo k vertikálním posun m asio jeden kilometr. Pohyby na lužickém zlomu zptisobovaly drceníokolních hornin a někde, nap . u Ji etína a Doubice, po nich do-konce vystupovaly nep íliš v razné rudodárné roztoky' Zvláštnostílužického zlomu je jeho dlouhodobé epizodické fungování, kterése projevovalo í v době geologicky nedávné drobn1 mi p esunystarších hornin nap íklad p es čtvrtohorní sutě.
A pak tu je také nordická stopa: kontinentální ledovec p edpo-sledníledové doby, pomalu se rozlévající jako p echlazená visk zníkapalina směrem na jih, zasáhlokrajČech a Moravy jen na několika
uÍsra z onurrÉ srnerw +4 čBsrÉ NtzozBuí: rne3rNe HRANIo e pŘooĚlŮ 45
mála místech - na ostravsku, pod Jítravsk)im secliem na Libereeku
u u. Šrur.nouském v běžku' Ledovec' kter mohl mít mocnost ve
stovkách metr , ," p'uuaepodobně zastavil nedaleko od jižního
or.rul" šr"moua a nad ši'oky* oooti*. u Lobendavy' Směrem do
vnitrozemí z něj vytékaly leáovcové eky a.1ynášely písek a šlěrk'
kteq byl privodně - a t; již někde ve Švédsku či od pob eží Balt'
ského mo e - zahněten dá Iedovcov' ch hmot' V p edpolí ledovce
se VytVá ely drobné jezeiní pánve rychle zapl ované ledovcorn' mi
ekami. Ve star1 ch písrovnách a íčních korytech se tu a tam dají na_
lézt ojedinělé kousky ju''tul.u, červené švédské žuly "rapakivi'' a ně'
kdy i pazourkové htizy' Mnohá stará ridolí a deprese jsou dnes zapl_
něny těmito mlad; mi sáuvrstvimi. Dotvá í charakteristick}i ploch
reliéÍ, zekterého weniu"ii suky mladších vulkanit a ploché žulové
ki."uv. aw' lé jezérni "ii'"nty s vložkami jílri pomáhají Wtvá et
i.piápu',ne pbotozi mok ad á několika zdejších rybníkťt'
V sledn geologick dojem krajiny: j:9"n :
nejstarších žulov ch
masiv st ední ruropíj" pronit<án mlad m ohněm t etihorních vul_
kánťr. Dlouhodobě stjitizované oblasti jsou oživeny u' znamn1im
mlad m zlomem - ruii.rou poruchou' Ve svém kvartérním v' voji
r.ruiin" víc souvisí s německ mi nížinami' pevninsk m ledovcem
a z dálky transportovan mi pazourkov' mi hlízami než s českou
kotlinou. Krajina hranic á p eděl ' zmlazená starobylost' kontrasty
oh ri a ledu.
r pŘinool' LEs Av0DYHlavní p írodní bohatství kraje se koncentruje na strmé ripatí
L"ilk;;h ! žitausr.ycr'r'o', do izkych podmáčen ch rldolí anebo
J" pl*r'li.r, sníženln vlhk17ch luk a mok adťr-' P irozená Vegetace
"áp""''aá v polohách rolám 4oo m nad moiem kysel1 m doubra_
vám, které se volně misity s bučinami a.jedlinami' Podél potokt)
p evládaly lužní lesy. |r'íurlou olše a.volná místa rychle zar rstala
b ízami. Dubová krajiria je dnes tak silně p etvo ená člověkem' že
témě zmize la. ZaÍou"-uyisr'r' polohách zejména na vulkanick ch
horninách nalerneme k'iětnaté bučiny' které mohou - jako v h e_
beniJedlové neno poaet suťorn ch poií vulkanick ch vrch - místy
'vr"ai", až pralesni ziuautr'Ná zutovém podkladu p echázejí květ'
naté bučiny s kdysi vtroušenou jedlí do kysel ch bučin' Smrk zde
kdysi rostl jen v inverzních roklích anebo sem tam ve vyšších hor_sk,ich partiích' Velmi krásnéjsou zejména suťové lesy s klenema lípou a podrostem vzácn' chrostlin, nap íklad kyčelnicá ro*iri.bulblfera), měsíčnice-(Z?:on: oa.rriroj ti titie zlatohtávJ &rrr";m'artagon)' Ve šluknovské pahorkatin é patri *..i n.i..nn!1ii-prirodní plochy orchideové louky s p.rtn"t... májor4 m (n*tyiornirom.ajalis) a močály na okrajích rybníkti, kde je moŽné naléá rosnatkuo krou h lo l isto u (Dro ser1ro t'tndufo tia) či v)ácn ou, nápadnou orch i_dej - vstavač mužsk, (orchis io'rrí4. Na šluknovsk1.n ,yoni.o,v posíedních letech opět pravidelně Ánízdí kromě lézny.í J.ur',ivodních ptákri i kriticky ohro.žen je áb popelau. 1crus gn'rs).-
" '"Mezi v znamná chráněná ,lzém patii prírooni rezervace Světlíku obce Horní Podluží. Jedná se o ryLník, kten byl rozší en těžbou
|?š:|ilv: Rybník je pravidelnou ,"itáukou tazni,cn uooni.r.1 piat1i.Nedaleko leží p írodní rezervace Velk;i rybník otklopená ;Jtil;a rákosinami. Na západě p echází zuiora krajina njr'l. oo pí;dí_cou. ch roklí chráněné krajinné oblasti Labské pískovce u porte'" áonárodního parku České Šv carsko, na ktery7 na německé straně na-vazuje národní park Saské Šu_ carsko. Jeoníse o dosti pustou oblastporostlou zejména bory, ve kten_ch sá stále silněji uplat uje ;nua'nid evina - americká bo1v1c9 vejmutovka (Pinus strobus). Zdejší pís-kovcové tvary - hluboká rldoií, mohut* |r"ury, rozlehlé skalnístěny í pískovcové jeskyně pat í mezijedny znejvěišícrr a neirepe ry_vinu! ch v celé Evropě. Je to jedna z kolébet německého, a tím i ev_ropského romantismu i krajina, jež dala už koncem r8. století vznik-nout organízované turistice. Ale p esto se návštěvníci tvrooš1ne Jrzina. místech slavn]ich již p ed stoletím a většína země je pustá a blížp írodě než byla t eba v 16. st9]e1í kdy byly zdejší lesy využívá';;;
n;imi sklárnami. Vždyť obec Ch ibská 'á
čr'luoi sklá skou hutí zalo_ženou již v roce ]414 a v okolí fungovaly stráriy již koncem 13. sto_letí' Je to krajina, kterou s malí sk1im ,tojun.n' procházeíy generacemalí ri včetně slavného Caspara Davida'Fried richa rln +-ís;q, k;"Úpob val na nedalekém oybinu' Mezijeho arurry_patiit aaÁ'iiií-žen' r a básník Novalis. Sdíleli zde aoines f",rny pocit, že zeměje obrovská, posvátná a ve srovnání s člověkem stále ještě mocná.
Jih a v_ chod Šluknovska je obkroužen .r,ranenou krajinnou ob-lastÍ Lužické hory, na které na německé 't.ane
navazuje rovněžchráněné Území Žjtavsk. ch hor. P íroda je lépe a ve větších celcích
lrÍsra z onurrÉ srxaNv+6
'eehována na české straně hranice, a to z jednoduchého a dosti
rlnutného drjvodu, kter1 m bylo poválečné vysídlení německého oby-
Yetelrtva. Po roce rg89 došlo k ripadku místního zemědělství, mnohápole ležÍ ladem a postupně opět zarťrstají k ovisky. Les se vrací.
t lAtÉŤ A ilEPAMĚŤPočátky kraje se ztráceji v nepaměti' Několik pazourkorn'ch ná-
rtroJťr pat ících paleolitick m lovcrim... Pozdějších archeologic-l ch nálezrl bylo donedávna velmi málo. P ed několika lety jsmeprováděli vyzkum pískovcorn ch p evi sťr pod vrch em Sp raved l nostu Ch lbské a na dalších místech' Ukázalo se, že v pískovcové ob-lrltl existovala celá ada tábo išť mezolitick ch lovcrj a sběrač ,ltl í sem p icházeli sbírat lískové o íšky či lovit kdysi hojné lososy.
ltc|né previsybylyvyužívány i mladšími kulturamiv eneolitu, doběbronzové a zejména billendorfskou kulturou starší železné doby.C}blrrt byla navštěvována v době stěhování národ germánsk1 mi
kmcny a rovněž Slované sem pronikli podstatně d íve, než by seldllo podle zbytkti skalních hrádkrj, které podle d ívějších p edstavlndlkovaly počátek st edověké kolonizace. Ze Šluknovska nejsou
lllím známa žádnátrvalá sídla, ale lidé sem p icházeli celá tisíciletí.Nrjít nějary jednotící symbol čí st ed kraje je obtížné. Mohla
by lÍm b t rumburská Loreta či hrad Tolštejn, kten má pro tento
lrrJ podobné postaveníjakoBezděz pro českou kotlinu.Je to hradlprdného waru obklopen závojem pověstí o pokladech a o ital-
lsch hledačích zlaÍa, drahokamr] a arzénorn ch rud nutn ch pro
ťttbu benátského skla. Benátsk1 prospektor b1val vybaven tzv.
lV{ilrkou knížkou", která obsahovala nejenom tajné náVody, jak sedoltrt k bohatství země, a|e často také zaíkadla. P edstavte si tehdy
|rlt vÍceméně pustě velkolepou, p írodní krajinu, kterou procházíGrrodějn vtach. V brašně má na kusu krjže nakreslen1 ochrann; ča_
rodrJn kruh, do kterého se v p ípadě nouze mrlže postavit' Hledárudy ncjenom podle druhu skal a vzr stu a zabarvení rostlin, alelírtí re také ovládnout trpaslíky a další bytosti země a silou jepllmět' aby mu vydali její nerosty. To je hodně nebezpečná cesta
drlrko od slunné ltálie.lblltejn byl založen na počátku r4. století pány z Vartenberka na
ochrrnu zemské stezky (později známé jako Stará pražská silnice)
étrlÉ rvIzozsuí: rna;tr.re HRÁNIo e pŘnp lŮ 47
Vedoucí do Lužice. Je obehnán mohutnou pozdně gotickou hrad-
bou. Využíván bylještě za t icetileté války, ale Švédijej dobyli a za_
pálili. Podle pověstí se zde objevuje bílá paní st ežená čern1'm psem.
Za pochmurn1 ch nocí sem p ilétá temn] pták, kteÚ ripěnlivě naiká.Po jeho návštěvě se vždy část hradeb sesune.
Hrad lákal slavné návštěvníky. Jednu ze srn ch prvních básní mu
věnoval Reiner Maria Rilke, jehož otec pocházel z nedalek1 ch Své-
bo ic u Mimoně. Podobně jako se na Bezdězu obracel národní pě_
vec Karel Hynek Mácha k dávn1 m historiím a k zemi milované, takpozději na Tolštejně, obklopen kameny, do nichž jsou Vtištěné dáVné
tragédie, skládal Rilke báse máchovsky romantického obsahu o ka_
menech prosycen1 ch starobou. Za rok po básníkovi hrad navštívil
arcivévoda Ferdinand Habsbursk;i, jehoŽ smrt v Sarajevu vedla k vy-
hlášení první světové války. Na vrchol kopce se dokonce vyšplhal En-
ver Paša, pozdější vrchní velitel tureck1 ch vojsk a ještě dávno p ed
ním samotn1 císa Josef ll. p i vojenské obhlídce severních Čech.
Z Tolštejna pocházejí nejméně dvě nádoby z doby bronzové.Z vysokych, mohutn1 ch nebo tvarově nápadn ch kopcri, t eba
z Winterbergu, jsou známy izolované nálezy jednotliv1 ch nádob(z eneolitu až starší doby železné). Dajíse interpretovat obojím zpri-
sobem - jako náhod né nálezy či jako záměrné obětiny boh m hor.
V' razny Tolštejn tak mrjže p edstavovat nejstarší známé kultovnímísto celého Českého Nizozemí' A je-li fyzick m symbolem tohotokraje tvrdá skála hradu Tolštejna změkčená zázračn mivodami, pak
metafyzick1 m symbolem by mohla b1t divoká honba nočních p í-
zrakrj, které v čele s čern1im lovcem jednou za čas na k ídlech bou e
projíŽdějí krajem. Je to pravda, a nejenom V pověstech.
r PRAMEI{I svATYNĚ A PouTiliclYždy,kdyžsrovnáváme poutní místa st edu a okraje Čech - mrjže
to b] t i Pošumaví či Broumovsko - všimneme si, jak jasná, mírná
a zkrocenájsou poutní místa st edu země a jak silná, podivná a ne-
bezpečná jsou místa zázrakŮ na periferii. Někten m zdejším místrjm
rozumí jenom místnÍ lidé. K cizím jsou cizí a ke všem uzav ená, ale
místní je umějí, či kdysi uměli, oblomit. Zázraky, které se dějí na
periferii země české, jsou často neoficiální, neschválené a provázejíje nikoliv kriry andělské, ale tvrdost srdce a spory.
Historicky nejslavnějším poutním místem Šluknovska je Loreta
v Rumburku .Založiljiv roce t7o4Antonín Florian, knížez Liechten_
]teinu a ke stavbě p istupoval nesmírně pečlivě' v Řime u papeže
tl nechal vysvětit kopii loretánské černé madony a pak společně
r architektem Johannem Lucasem von Hildebrandtem (r668-t745)
avštÍvil privodní italské Loreto. Pečlivě promě ili jeho rozměry
! podle nlch v Rumburku postavili kopii loretánské kaple, o kterou
le později jako u pražské Lorety starali kapucíni' Hildebrandt pri-
robil jako Jvorní víde sk stavitel, kten na našem Území zanechal
v raznou stopu p i stavbě poutního chrámu v Jablonném' klášteru
v Louce u Znojma a zprost edkovaně asi i v díle mistra z největ-
lích - lgnáce Kiliána Dientzenhofera, kten se u něj učil'
Loreta je typ svatyně, kten- se z ltálie ší il po celé Evropě' První
Čcrká loreia u^it t" ještě v 16. století v Horšovském T ně. Jádrem je
kopie Santa Casa - svaté ch) še, tedy domu, ve kterém žila Panna
Mirla s Josefem a Ježíšem. Pod hrozbou turecké expanze byl d m'
|ont nesmet padnout nevě ícím do rukou, postupně p enášen po-
hlrua váhav. mi anděly na dvě místa až nakonec podle pověsti
rpočinul na ve ejné cestě (to proto, aby si místo nemohl nikdo
f lul''tnit; ve vav ínovém háji italského města Loreto. Nedávn]i
ircheologicty prťrzkum prokáza| zvláštní věc - první Loreta sku-
tGčně be' základťr spočívá na staré cestě' Dnes si již neumíme
p dstavit, co všechno Loreta pro barokního člověka znamenala'
irollk expedicí bylo vysláno do Svaté země, aby p emě ilo privodní
llklady a odebralo vzorky hornin ze zbytk privodního domu' Už
nmotnáarchitekturavšechloretnapovídá,žesejednáoputovánídule bohatstvím tvar a obraz do svaté vnit ní kom rky, kde
Ylldne sestra Chudoba a z Dítěte se stává muž'
Vnlt ek lorety b1 vá skromn , jak se ostatně u prostého Ježíšova
domu dá očekávat. Černá madona je st edověkou ikonografickou
hldrnkou. B1ivá v kryptách kostel a katedrál, témě vždy je nadána
nllrkou \t7znamnou, ale témě nek esťanskou svatostí či divotvor-
noltí, Čaito je považována za privodní bohyni země, která byla
p alrta k esťánstvím, za jakousi Demétér sídlící pod zemí a starající
io tortnry strom a obilí, za matku květin a zvě e, za podzemní
doolněk Královny nebes, podobně jako kdysi existoval Bělobog
r crrnobog ei bílá a černá bohyně. Je to sice záhada, ale posvěcená
48
p.pclem,
É;rxÉ ntzoznuí: rn'e;rne HRANIc e pŘBoĚr'ŮrraÍsre z onuHÉ srnerw
rc,
49
Tato skromná vnit ní loreta je jako v relikviá i obklopena bohatězdoben m obalem stavby. Čekali bychom scény ze života PannyMarie, ale ve vnější vyzdobě p ekvapivě pat í nejvíc místa starozá_konním proroktim, moudq m starc m, kte í jsou z feministickéhohledíska zcela korektně vyvažováni moudry7mi ženami - Sibylami.Loreta se tak stává jak1 msi žeb íkem a osou časrj, která skrze za-kladatelslc. st edověk1 zázrak smě uje k Panně Marii a od ní ještěhlouběji, od Ekklésie k Synagoze Starého zákona a skrze Sibyly sy_
cené moudrostí temné země a světlého nebe až k nějak m dávn; mnábožensk1 m pravrstvám.
Abychom pochopili v, znam nejenom rumburské Lorety, aletaké Stromu života na Dymníku, je t eba se zamyslet nad pojmem,,kopie". Dnes kopii chápeme jako nějakou lacinější náhražku, aleto je postoj industriálního člověka, jenž se již p esytil továrníchv robkti. Ve st edověku či ještě v baroku byl v. znam kopií jinyi.
Hildebrandtem pečlivě změ ené a z ltálie do Čech p enesené geo_metrické základy svaté ch}7še opakují a prodlužují zakladatelsk3izázrak. Zp ítom ují jej pro poutníkyz Čech izLužice. Podívejme sena věc ještě jinak - je zrno pšenice kopií nějaké jiné pšenice, anebose jedná o nezbytné pokračování a udržování privodní myšlenky?Možná je d ležit záměr, se kten m k dané soše, obrazu či stavběp istupujeme. Barokní kopie jsou dělány tak, aby v sobě obsahovalyducha privodnívěcí, aby jimi proza ovalo stejné světlo, zatímco Vět-šina novějších kopií je jenom náhražkou podstrkující něco, co mriževypadat lépe, ale ptlsobí hrj e než originál. Vědělijsme od saméhozačátku, že Strom života na Dymníku není hrou na megalitické ka-menné kruhy. P itiskni hlauu na podlahu uprost ed rumburské Loretya a šumění ulastní krae uslyšíš uzdálen zpěa, usni s kamenem podhlaaou uprost ed kamenného kruhu a rnožná se probudíš jako b .míknebojako bl zen.
Rumburská Loreta je nejsevernější evropskou loretou, protoževznikala v době, kdy se po t icetileté válce stabilizovala nová nábo-ženská mapa Evropy, ve které sever pat il protestantsk m církvíma klidné, racionální religiozitě. Téma vztahu Čechrj a Němcri je vesvětle nedávn ch, oboustrann;ich k ivd stále moderní a živé, alenemělo by zastírat možná ještě d ležitější hranici. Sudetští Němciměli někdy p ed rokem r93o blíž k sudetsk1im Čechrjm než k íšski mNěmc m, protože je spojovala katolická kultura se srry7mi pout
uísre z onurrÉ srnexy Nlzoznuí: KRÁJINÁ HRÁNIo a pŘtoĚlŮ
Václavová zamyšleně prohlíží vztyčen kámen v lese asi 2oo m zah bitovem v Milevsku. Je to jeden z našich nejkrásnějších men-
Vine o něm jen, že byl postaven naposledy v go' letech minulého sto-0drJně vÍckrát p edtím v minulosti. Jeho pravěká minulost je sporná.
sám je žasn}i.
a s papežem ve velkém chrámu kdesi na jihu. RovněŽ LužiceErdělená - Dolní Lužice tíhla k Lutherovi a její studenti odchá-
německé univerzity, zatímco lidé z katolické Horní Lužicelmě ovali do pražského luŽického seminá e. Kdepak, tímto
krajem neprochází jenom hydrologické rozvodí, ale takéduchovní p eděl.
m ěstečko Ji etín p od Jedlovou se p vod n ě nazyv alotvatého Ji í. Vzniklo p i staré obchodní cestě do Lužice na
pridorysu a ze skromn ch základ se rozvinulovětšina zdejších osad během druhé poloviny 16. století. od
stoupá na K ížovou horu (563 m) jedenáct rokokou. chDole na patí kopce spí podobně jako ve slavném Římově
Čechách t i apoštolé, pak cesta zdobená pískovcorn mi re-
V p0vodních barvách vystoupá vzh ru až k pozdější, p erostlé
51
a ád místa rušící kapli Pou. šení sv. K íže, aby se Vrátila k mírnémuBožímu hrobu a k mariánské studánce na vrcholu kopce. K ížovácesta dajně vznikla jako dtisledek vidění, p i kterém se k rodiněmístního protestanta Donáta skloníl Kristus a požádal ji, aby nej-mladší, nemocn bratr zťrstal v Ji etíně. Postavil zde kíž a byl zá-zračně uzdraven. Později bylkíž doplněn o dalšízastavení. Vdobějosefínsk1ch reÍorem, kdy byly zakázány soukromé kaple, si kostelíkna vrcholu kopce koupilAnton Ulbricht, kten chtěl kámen využít ke
stavbě svého domu. Nedošlo k tomu, protoŽe Ulbricht byl v ziměsražen splašen1 m koněm a na následky zranění zem el. To nenílegenda, ale zápis v místní kronice' Tady se tyto věci dějí.
Po druhé světové válce byl v Ji etíně azylov d m a klášter prop estárlé jeptišky. V 8o. letech zde žilo na 25o jeptišek osmi ádo-14 ch kongregací z celého Československa, které se staraly o K ížo-vou horu' Dnes většina z nich odešla do obnoven ch klášterníchdom sv- ch ptivodních ád . V tistraní hájenky pod Jedlovou žil vestejné době místní,,poustevník a písmák", dominikán a znalec lesaFrantišek Fišer' kten pro ekumenické vydání Bible (t985) p ekládalžalmy. Nevím, zda někdo sepíše historii dominikán z Jablonnéhoa dalších kněží a ilegálně vysvěcen1 ch mnichrj, kte í za komunis-tického režimu sídlili v severních Čechách ve star1ch chalupách nasamotách, kam za nimi jakoby na trampskou dovolenou p ijíždělyrodiny i s dětmi, aby zde konaly duchovní exercicie. V té době seu potokri a pod klenbou strom odehrávalo mnohé, co p ipomínaloprvotní k esťanství.
P esvědčivost baroka spočívá v zakotvení v reálném životě a ur-čité krajině. P i jezuitsk1 ch exerciciích si vě ící p edstavuje v. stupna horu spásy jako skutečnou cestu. Nechává p ed sebou lyvstatmapu místa, horu si v mysli osází ke i a stromy, p edstaví si kamenyna cestě, šum větru, dráhu vycházejícího slunce, rinavu poutníka.Na podobném základě bylo založeno jezuitské divadlo * vě ícínečetl biblick}7 text, ale díval se na něj. ochutnávaljejvšemi smyslynejenom intelektem. A od tohoto pojetí je jen krok k barokní archi-tektu e se všemi jejími loretami' k ížov. mi cestami a božími hroby,jež jsou jak1 misi divadelními kulisami pro poutníka, kten do taktoreálně p ipravené scény zasazuje vlastní zbožnost. Svaté schodyrumburské Lorety byly postaveny jako kopie Pilátova paláce. Vě ícívkleče vystupoval po z8 stupních nahoru. Z okének na něj hleděly
llarevné socny Židr1 ve skutečné velikosti a naho e nad ním vojáciodváděli svázaného Krista. Vě ící měl pocit, že je sledován a že sercházÍ uprost ed děje spásy.
Dnes na místech většinou parazitujeme, čekáme, že nás naplnílncrglí avzkísí. Většina míst však čeká na nás, s čím p ijdeme, čím
|l doplníme a jak mi pocity a myšlenkamije oživíme. V Čechách,a lvláště v pohraničí, jsou místa poněkud zašlá, zarezlá a lidé ob-Yyklc nedokáží vypozorovat, jak by s nimi měli zacházet a místolého se je snaží jen konzumovat.
Jc velk; rozdíl mezi duchovními stavbami, které jsou liniovét otevibné, a ohraničen1 mi stavbami centrálními. Liniové stavby,
|rko k Ížové cesty, b1vají tokem, kten poutníka vede v určitém
rylmu.Jsou dynamické. Ale Vstupujeme-|i t eba do rumburské Lo-nty, ocitáme se V prostoru, kde čas plyne jinak, zastavuje se, ni-
Erní' Liniové stavby jsou jako duchovní eky, kde jsme v pohybu
l plyneme. Uzav ené stavby fungují, jako když v zahradě rozkvétáÉlc, nohy vrr}stají do země, otevíráme se v klidné vertikální spojnicilvlt0 a dob.
Nejslavnějším mariánsk1 m poutním místem Šluknovska a dnesl nlmcckého okolí se stal jinak vcelku neznám' Filipov, privodněp Omyslová, lužická obec ležící na samotné česko-německé hranici.Vr l|llpovském domku číslo 63 byla cel; ch deset let upoutána nal0lko Magdalena Kadeová. K ránu dne r3. ledna 1866 se jí zjevilaknna Maria, která jí p islíbila uzdravení, k němuž skutečně došlo.P lprd byl oznámen litomě ickému biskupovi, kten svolal komisil rchal sepsat zprávu o zázračném uzdravení. Biskup dovolil p e-
mlnlt Magdaleninu světničku na milostivou kapli, na jejímž místěbylv lctecrr fi7o-73 postaven novorománsk1 poutní kostel PannyMrr]c Pomocné. Správou místa byl i pově en i redem ptorist é' P apežllul Xl. prohlásil kostel za baziliku minor a Jan Pavel ll. posvětil
ldoninu korunku. U kaplí K ížové hory nebo v rumburské Loretěllgvěk o věcech víry nepochybuje, ale ve Filipově neví. Kostelje jaksip llll velk , náboženské obrazy p íliš nasládlé devatenáct1 m stole-tlm, péče papež je možná neriměrná velikosti fievení. Nechtělalde církev spíš vybudovat katolickou pevnost Vysunutou do arace-nlho, luterského Území? Není v tomto místě p ese všechno něcooidělujícího, skrytě bojovného? Místo samotné je však klidnějšíl lrpÚÍ, než by se na první pohled zdálo. Zdejší katolictví opravdu
llllrÉ Ntzozruí: xne;Irse HRÁNIc a pŘnn lŮ 53MISTA z DRUHE SŤRÁNY 52
*
není bojovné, je sousedské a prosáklé tím p ijemn1 m druhem pro-testantství, které z mysteria vírywtvá í spíš sociální než nábožensksystém, ve kterém se lidé scházejí hlavně proto, že jsou rádi spolu.
Z okolních poutních míst (všechna jižleží za p edělem hor) jenutné uvést Horní Polici, Hejnici, velkolepé Jablonné a zejménaČeskou Kamenici. V roce .ryo6 byla do místní kaple p enesena so-cha madony od žitavského ezbá e, luterána Kristiána Ulricha.Madona se brzy stala p edmětem obzv|áštní ricty a byla spojenahned s několika zázraky. V letech 1736 se zde začalo podle návrhuoctavia Broggia se stavbou privabné poutní kaple. Místo nese dvojív znam - prvním je nepochybně mariánská Úcta, ale vtírá se semněco, co spojuje lidi a kultury. P edstawe si situaci, kdy v bolestivé,protireformační atmosfé e, ve které nejsou ještě kruté rány t ice-tileté války zhojeny, se nejcennějším p edmětem města v dávnémčeském království stává soška vy ezaná německ m luteránem! Totojsou situace, které,ještě dnes sbližují a smi ují.
Kdysi slavné, dnes zapomenuté místo je pramen ve Vilémověseverozápadně od Rumburka. Dne 9. íjna 46 jej samí anděléukázali adoptované dce i vilémovského sedláka stižené malomo-censtvím. Dali jí napít ze studánky, když hnala stádo na pastvu. Poz-ději si opět na radu anděla omyla ve studánce oči a nohy a uzdravilase, jak bylo zapsáno v místní kronice. V roce q3zde byla postavenakaple a o něco později dal na památku záchrany p ed medvědemhrabě Leopold Salm-Reifferscheidt postavít nad pramenem kostels černou madonou na hlavním oltáYi. Zázračn1 ch studánek neníníkdy dost. Ještě v roce ]934 vzrušila ve ejnost zpráva o prorockémsnu, kteny' měla byliná ka Marie Schnarrerová z Lesné' Viděla v němléčív. pramen znám jako Wunderquelle nebo Pramen U t í sosen.Ležel pod Tolštejnem v blízkosti staré pražské silnice p i bočnímpotoce p icházejícím od S1 ko ího dolu. Poutníci již začali p ichá-zet, ale ve vodě byl ridajně nalezen tyfus, a tak byl pramen zasy_pán. Těžko dnes soudit, co se skutečně stalo azdavize - či zprávao tyÍu - byla pravdivá.
Kraj zdánlivě chladn1, odtažity,jenž byl někdy od roku t73, kdysem p išel Angličan Robert Allason, zapl ován málo poetick1imistavbami manufaktur a továren, v sobě chová nečekaně velké množ_ství poutních, magick; ch a zázračn ch míst, která vyvažují jinakzcela praktick charakter této země.
uÍsre z onugÉ srxeNv 54 11ttxÉ NIzozrrraÍ: rna.;true HRANIc e pŘroĚrŮ 55
l CHvltE PuTUJícÍ HvĚzDYPohovo ili jsme o zemi, jejích místech a pověstech. obraz ka-
mĚnného kruhu by však nebyl pln , kdybychom zamlčeli nebeplné hvězd' Dá se k němu p istupovat tolika rrizn1 mi zprisoby!Zvolmc alespo jeden z možn ch. Roku 1993 objevili Eugene a Ca-rolyn Shoemakerovi na palomarské observato i kometu, která bylalrtalogizován a jako D/lgg3Fz. P edpověděli její dopad na Jupiterilte svoji hmotou stíní Zemi a zachycuje tak mnohá tělesa, jež by|ě r nÍ st etla. Kometa jako zá ící náhrdelník jednadvaceti pereldopadla naJupiter' Účinet bylVětší, neŽ se p edpokládalo. Úlomkylomety měly stěží prriměr z,5 km, ale v plynném obalu Jupiteravytvoilily ohnivé sloupy vysoké tisíce kilometr a žhnoucí bublinyplynu o Větším prriměru než Země. lizvy na povrchu planety bylyvldět další rok.
l kdyby na zemi dopadly komety mnohonásobně menší, byly bydlllcdky hrozivé. Vrjbec nejhorší ze všeho by byl impakt v oceánu,lter pokn vá 7'l %o povrchu planety. obrovské vlny tsunami bymohly zničit mnohá pob ežÍ. Možná, že právě pověsti o globálnípotopě nemají nic do činění s meteorologií, ale s astronomií, nea tcmÍ, ale s oblohou. Na adě míst pob eží St edozemního mo er nr dalších lokalitách byly popsány tempestity, neboli sedimentynáhl ch bou lir4 ch p íval , s tak Velk}imi bloky, že je snad mohlyp mÍstit jen vlny tsunami. Tsunami mohou v podstatě vznikat jen
dvěma zprisoby - bud'r4ibuchem podmo ské sopky nebo dopademm tcoritu či komety' Sopečn1 v. buch by však měl zanechat stopuv ledov ch jádrech z Cr nska, které obsahují v,razné vrstvičky setopcčn m popelem nap . ze sopky Hekla (z69o let p ed Kristem),Thera (r39o let p ed Krístem) a mnoha dalších menších r4 buchti.Pokud vÍme, že se náhle či katastroficky změnilo zemské klima a želBmuto datu neodpovídá žádn' znám' sopečn1i u. buch, snažímer! objevit nějak1 meteoritick]Í či kometární impakt. Rrjzní auto i
lrk kometám p ičítají vyznamné klimatické změny, etnické migracel kulturní p elomy, ke kten m došlo nap . kolem roku rz5o p edKrlltem nebo roku 535 naší éry.
Celázáležitost je poměrně nejasná a kontroverzní, ale je celkemrloJmé, že kromě několika velk1 ch sopečn ch r4ibuchri, mohlo ještěd lve kolem roku 76oo a 32oo p ed Kristem dojít k dopadu částikomety či meteoritu, kten zprisobil p ílivové vlny a na několik let
změnil klima Země zprlsobem nesrovnatelně větším, než byl ne-
dávn1 pád meteoritu na sibi ské lokalitě Tunguzka v roce t9o8.K prvnímu zápisu prriběhu nebeské či klimatické katastrofy do-
šlo v eposu o cilgamešovi asi tisíc let po klimatické změně z ejmědoprovázené Povodní kolem roku 3zoo p ed Kristem. Analogicképodání naznačují podstatně mladší, ale nejspíš dlouhodobě trado-vané Kumránské rukopisy (je to tradice založená na zneklid ujícíknize Enochově popisující pád hvězdy na zemi, nikoliv na kniháchMojžíšoy ch). Mojžíš se stal zakladatelem oficiální náboženské linie,
ale Enoch, jak se zdá, vždy žil v alternativní tradici r zn1 ch tajn] ch
ádrj včetně moderního zedná ského hnutí. Legendy australsk17ch
aboridžincťr i americk1 ch lndiánrj o sedmi sestrách, které p išlyz oblohy dírou v souhvězdí Oriona, o běžících hvězdách a potopách,jsou již desetiletí p edmětem mnoh1 ch spekulací. Světová potopabyla rldajně zaznamenána v legendách více než pěti set národ ,
z nichž mnohé, jako nap . aboridžinci, žijí v prriměrn ch nadmo -
sk1 ch ra- škách kolem 6oo metrti.Vysvětlení mriŽe b; t v podstatě dvojí. Bud'mají pověsti o potopě
nějak hlubinně psychologiclc. základ založen t eba na očišťovánía opětovném rození světa, anebo zachycují nějakou skutečnouudálost. M ty vcelku odmítají verzi, že by Potopa, ta jedna velkáPotopa s velk1 m ,,P", mohla b1t nějakou skutečně extrémní íčnípotopou. Spíš se jedná o kvalitativně odlišn1 jev kteq byvá dávánvíc do souvislostí s nebesk m než pozemsk1 m ádem. Nabízí sezde ešení, které vyhovuje jak posvátnému charakteru kruhol chsvatyní, tak jejich astronomické funkci. Mohla by jím b1 t paměťnějaké kosmické události, která katastrofick1 m zprisobem ovlivnilachod pravěk1 ch civilizací.
Židé tuto pohromu psychologicky p ekonali myšlenkou smlouvy.Nad světem se rozeklene duha na d kaz smlouvy mezi Bohem a člo-věkem, ve které se Brjh zaváže, že podobnou katastrofu již- aždokonce věkrj - nedopustí. Jak reagovaly jiné národy?
r KAMEltilÉ KRuHY, Rol{DELY A HEl{GE
Pro pravěké kamenné, hliněné či d evěné kruhy obvykle pou-žíváme bud'francouzsky vyraz rondel nebo anglick v raz henge,
tak jak jej známe nap íklad zoznačení Woodhenge čiStonehenge.
Řondely byly objevovány poměrně pozdě až někdy od 70' let' a to
le|méni metodami letecké archeologie. obvykle se projevují jako
lrruhy vyplněné kontrastními černyimi hlínami v okolních hnědav. ch'
rpraiov ch polích' V1voj rondelri začínal mal1 mi kruhy o prťrměru
*blem 3o m již v neolitu, zejména v okruhu kultur vypíchané kera-
mlky, moravské malované a lengyelské kultury' Poměrně záhy se
ob|ivlly rondely složené ze soust edn. ch kruhri o prťrměru loo ivíce
nrétrrl. Charakteristick; rondel vypadal jako kruhov. p íkop sbíha-
|lcl re do jasně definované, jen asi to cm rizké kružnice' Ta je vždy
irerutená čty mi astronomicky orientovan1mi branami, jež byly ve
vptltnr pípadri vyznačeny dvojicí vstupních krilri. Krily rovněž na
nékter ch jokalitách VytVá ely obvodové palisády. Rondely vždy leží
v ploché krajině s dobq m v. hledem na nebe' Jejich ričelje nejasn1
r pravděpodobně se v prriběhu několika tisíciletí jejich existence
víéekrát změnil. Určitě se nejednalo o opevnění, ale kruhy měly
rré|ak sociální či nábožensk; (a tedy oboji) v. znam - snad jako
rhromaždiště kmen , soudní a poradní místo či nebeská svatyně.
5vatyně země totiž b valy častěji čtvercové'
PrvnÍ rondely vyšly z podunajské oblasti již p ed sedmi tisíci lety'
B pár stoletípozději se p elily najižní Moravu (Běha ovice, Bulhary
fÉietlce, Mašovice) a dále do staré sídelní oblasti st edních a sever'
nleh Čech (Bylany, Lochenice, Vochov). odtud další staletí migro_
vály3měremnaseverozápad,kdeocelétisíciletípozdějinalezlyrvci|e nejproslulejší místa, jako je plá Salisbury se slavn;m Stone-
lrenge. Kruh obklopen1 vztyčen1 mi kmeny či kameny je myšlenkou
ttatollk univerzální, že se neustále vrací i v mladších kulturách doby
bmnzové aželezné (Čakovice, Velim, Ku im) a možná i u Slovan
(Horní Metelsko). Je to motiv, kten neustále zní širou krajinou pod
hvěrdn m nebem, ale ne vždy jej slyšíme'
NeJjavnějším kamenn m kruhem světa je monumentální an'
3llek Stonehenge, ale stejně silnou, byť jemnější atmosféru mají
rnnn-trc, nenavštěvované rondely. U Stonehenge na místě dnešního
io tlrlc let, jejichž spojnice smě uje od rn_ chodu k západu' Náleží
ledy |eště mezolitick] m lovc m a sběrač m, u kten ch se obvykle
lá|ém o astronomické jevy nep edpokládá' Vlastní konstrukce
}ruhu začata podstatně později kolem roku 3zoo p ed Kristem'
lctly právě v období náhlé klimatické změny zpťrsobené možná
r.FtlÉ nrzoznuÍ: rne1INe HRANIo e pŘtoĚrŮ 5756MISTA Z DRUHE STRAI\TY
nějakou kosmickou událostí. Jednalo se o 56 jamek vyhlouben1 chkolem kruhu o prriměru 97 metrri. Dva vztyčené kameny vyznačo-valy vchod. Tato svatyně byla již za čty i staletí opuštěna a krajina
rychle zarostla rozpt] leny7m lesem a k ovisky. o dalších pět setlet později se na místo vrátil jak1si neznám' národ a zcela změnilprivodní koncepci. Během jednoho století, pravděpodobně mezi21.-2c. stoletím p ed Kristem, vytvo il to, co považujeme za pralStonehenge - mohutnyT kamennlT kruh s velky mi p eklady. P i kon-
strukci pravděpodobně hrála velkou roli i zeměpisná ší ka, protožei ostatní Velké místní monumenty, jako je Avebury a mohyla Silburyleží na stejné rovnoběžce. P íběh Stonehengeje snad nejinstruktiv-nější ne ve stavbě samotné, ale V tom, že dalších tisíc let pokračovalasérie r zn17ch vnit ních prav i začle ování kamenného kruhu dosítě okolních cest, dalších kruhov. ch svatyní a poh ebišť.
Kamenn kruh na Dymníku není opakováním myšlenky pravě-k1 ch kamenn1ich kruh , ale jejím pokračováním. Vyrristá sice z po-svátné geometrie minul1 ch tisíciletí, ale ještě nikdy nebyla v tétoformě vyjád ena. Náboj a síla kruhu rovněž závisí na okolní krajiněa na jejích lidech. Teprve se vytvá í a jako bytost dorrjstá, aniž by-chom dnes dohlédli, čím se jednou mrjže stát. Myslíme, že se ně-jak propojí se zemí a snad i s ostatními postupně ožívajícími místy,jako je pravoslavn kostel na strážném vrchu, rumburská Loreta,samotn}7 Dymník a pramen čisté vody, jehož polohu ještě neznáme.
r šrprruícíKAMEl{Yo čem si šeptajíVztyčené kameny? Kjak m vodám chodíjednou
do roka pít? Kamenné kruhy vztyčovali lidé rrizn1 ch plemen, boha názorŮ celá tisíciletí. Je v bec něco, co tyto stavby spojuje? odpo-věd'musí b1 t neurčitá nejenom proto, že nevíme, co si tehdy myslelia jak cítili, ale i proto, že tajemství, které je možné vysvětlit, již nenítajemství a posvátno, jež lze popsat, není skutečn m posvátnem.
První kruh: lidé stojí u ohně, zhruba stejně daleko od zdroje teplaa natáčejí k němu dlaně. V kamenném kruhu v Avebury pozorujemest ídání tenk; ch a tlust] ch kamen , jako by zde st ídavě postáValimuži a ženy. Jiné kruhy jsou sestaveny z kamenr} r zn ch tvar ,
z kamenn ch osobností. P edstavme si na chvíli kamenn kruh jako
shromážděnÍ.
58MISTA z DRUHE STRÁNY čpsrÉ NtzoznltÍ: rxe;rNe HRÁNIc e pŘnoĚlŮ 59
Druh1 kruh je kruhem ochrany. Zaskočeni nebezpečím, otočíme
se nechráněnymi zády k sobě a v kruhu vzdorujeme nep ízním
a nep átel m.
T etí kruh je kruhem domova. Některé kultury dávají p ednost
kruhov_ m či ováln; m stavbám jako jsou jurty anebo kamenné domy
kryté drnem. st ední kril jurty je osou světa, axis mundi' Kruh sámje sv m světem. Lidé, kte í žili v kruhor4 ch domech, často pro své
mrtvé stavěli mohyly. Uprost ed kruhu jsme doma, pod ochranou
a v dosahu tepla plamene.Čtvrt; kruh je hvězdn; . Kameny smě ují ke hvězdám, mnoho me-
galitick1ch památek je orientováno vzhledem ke Slunci i ke Slunci
Noci. Tyto kameny souvisí s oblohou, to pozná každ1 ' Jak to je
vztah? Hvězdy jsou vysoko na nebi, jsou tedy blízko bohrj a pohy-
bují se podle jejich vrile. lJkazují nějak1 ád, kten je žádoucí p enést
naZemi, protože naZemi bez ádu p icházíva1í deště, mrazy, sucha
a bou e, kdy se jim zachce. Nepo ádek plodí hlad a ten je p íčinou
válek a utrpení' Proto je nutné pozorovat hvězdy, abychom znali
myšlenky boh a udrželi se p i životě.Pát1 kruh je kruhem zoufalství. Rovněž souvisí s hvězdnou ob-
lohou. Řao nvěza je pomalu se otáčející čas pozvoln1 ch změn, ale
my p eci dob e víme, že některé věci se udají najednou. Australští
aboridžinci si u meteoritického kráteru datovaného radiokarbonem
deset tisíc let do minulosti stále vypráví o kamenech padajících
z nebe. Špatná pověst komet mriže mít svtij privod ve skutečné ka'
tastroÍě zachycené kolektivní pamětí. Ale nebe rovněž zrcadlí velké
sopečné exploze - po u. buchu Krakatau bylo možné ive st edních
ší kách pozorovat nádherné polárnízá e. Písemné zprávy máme až
o pozdní katastrofě let 535-536, jež pat ily mezi nejhorší roky celého
prvního tisíciletí. osmnáct měsícrj bylo slunce zastíněno, takže - jak
napsal byzantsk spisovatel Prokopius - se Slunce podobalo Měsíci'
Lidé byli vystrašeni, že slunce už nikdy nebude normálně svítit'
Chaotické klima pak panovalo další dvě desetiletí.V tomto období padla Perská i Západo ímská íše, V Británii
považovali rok 535 za nejhorší v celém století. V Mezopotámii hustě
sněžilo a v Číně ,,pršel z oblohy žluq prach". Jižní Amerika prožívala
suché roky a na někten_ ch lokalitách v Severní Americe se v le-
tech 536-559 témě neobjevují normální letokruhy. A bylo ještě hti '
Byzantskou íši postihl kolem roku 54r obrovsk1 mor, p i kterém
zahynula V někten1ich provinciích až polovina populace. Císa Jus-tinián na ídil vykopat několik masor'n ch hrob , z nichž každ1 mohlpojmout 70 tisíc mrtvol. Hrriz bylo bez konce' Není jasné, co byloprvotní p íčinou klimatické katastrofy - zda nějak; velk1 vulkanick114 buch anebo pád meteoritu či pr let země oblakem meziplanetár-ního prachu. V každém p ípadě se však jednalo o globální změnu,jež by|a nejprve ukázána na obloze, a která záhy zasáhla většinu ci-vilizací té doby. Z ejmě byla driležitou p íčinou pohybu slovansk chkmenrj do st ední a rn chodní Evropy.
Kamenné kruhy, které tak rádi vědecky označujeme za astro-nomické observato e, nejspíš mají několik rn znamri. Dílem jsouasi prosbou o nastolení a zachování takového ádu, kten- je mil1
bohrjm či p írodním silám. Někdy jsou ochranou či varováním p edsilami chaosu, jindy místem, kde se probouzíme ke snění, světlemp edsvětních vod, osm1 m jménem smrti a prvním jménem života.
r ROZHOVORYP iaedl jsern do kruhu na Dymníku skupinu p átel, kte í léta na-
uštěaují mmhiry a spí a kamenn ,ch kruzích. Hoao il jsem s nimi,dáual pozor na jejich otá.zky a poslouchal jejich reakce. P icházeli jsmez dálky obloukern p es les, protože k thnto míst m se nikdy nep ibli-žujeme pímo. opatmě je obch .zírne, aáfuime, necháu me se poznat.Říkatiisrne si: u neroané linii t í saatyní je praaoslaun ,kostel u rou-nouáze mergi,í, zklidluje, uzaaírá se do sebe (ako ušechno a tomtokraji), ak celkouě prosuětluje. Dnešní Loreta je naopak tmau , díra,která bere energii' Je utopená pod poarchem a obkroužmá rušn rnis'ilnicerni, protiuná spodní uoda je p íliš nízko, z mediteránního jasunezbylo témě nic, a p ece duchouní pocit celého regionu záuisí najejím stauu. Pokud bychom chtěli něco udělat pro tento kmj, je nutnézačít práuě zde, ayslyšet tiché aolání o pomoc. Dyrnník se pomalu napb
uje, n rci se neopoaážili dojeho ptisobení zasahovat, stáhli. se. Jejaknapjaté struny nebes, témě si nás netlšímá. Shromažďuje rozpť lenéenergie, je uyladěn . Dotkneš se a zní. Sedlern mezi, oběma náuršímia p ímo p es kruh uanou aětry, jež zde cosi zanecháuají a cosi odnášejí.Něco se tu d(je. A Lád:a ekne: o této staubě je lepší íct o slouo méněnež o slouo aíce.
uísrl' z on uuÉ srn'c.ŤÝY 6o lrsrÉ Nlzoznuí: rne;INn HRANIc e pŘnoĚr'Ů
r N NZLITERATURYAdamová M., Opletal M.: New geological mapping in the-Czech part
of the Lusatián Massif and iti tectonic and geochemical implications,Z. geol. Wiss. 29,5/6, 445-453, Rerlin zoor'
Balatka J. Jrot., oěči.'.ko. Turistick prrivodce t8, t-25z, olympia'
Praha r984.Belisová N] eá.: Minulosti Českého Šv carska, r-ror, Krásná Lípa
200?.BíI a lol.' Lužické aŽitavskéhory' Prrivodce, r-68,Jablonné v Pod_
ještědí roo3.sohat z., Pouiní místa v Čechách, r-186, Praha 1995'
BriardJ.: Les cercles de pierres prehistoriques, Etrance, Paiíž zooo'
Bukovšt ;': Loretánské kaple v Čechách a na Moravě, Libri' r-16o'
Praha looo.Gabriel F.: České Šv'.icarsko očima archeologa,t-52, okresní
Muzeum, Děčín t986.Gaus K. M', vymírajicí Evropané (rakouské vyďání,,Die sternbenden
Europáer", Wien zoor) r-196, Vitalis, Praha zoo3'
Glockner P.: Fyzickogeograncke a geologické poměry okresu Děčín'
r-r9z, Děčín 1995.
Horyria iut., l-u''.i g.r L.: Projektant a stavební v'.fuoj Lorety v Rum-
burku, Umění XXV, 16r-164, Praha t977'
Keys D.: Catastrophe. An investigatign i11o the origins of the modern
world, r-342, Ballantine Books, New York 1999'
Klos R.: pre tea dějin města Krásné Lípy s okolím' ul stran' Krásná
Lípa tgg7, z. vydání.Knigírt c"t'"., r,o-a' R.: Uriel's Machine' The ancient origins oť
Science, r-578, Arrow t999.
Kova ík L: Stidánky a prameny Čech, Moravy a Slezska, str' r91-r92
Lidové noviny, Praha 1998.
Lahmer R.: Geschichte der Stadt Rumburg' Rumburk 1884'
Mackovčin P. ed.: Chráněnáízemí ČR, Ústecko I,65_76, Praha t999'
Mo.chka'] A': Hrad Tolštejn a jeho historie. P eklad z německého vy-
dání,,Burge Tollenstein in Ďohmeď' (r88z), r-63, Rumburk zoo3'
Mussik f. e.,-b.. Markt Schonlinde und dessen eingepfarrte
Orschaften, Praha r8zo.ooletal M.. Domečka K., Vav ín I': Granitoidy lužického masívu
'vjižní části Šluknovského v běžku ajejich nové' petrologické za a-
zění, Sbor. Geol. Věd 38,t4t_t75, Praha 1983'
Pažourák V., Velímsk T.;No;ě zjiBtěné raně st edověké ná|ezy z Lab'sk ch pískovcri: p íspěvek k počátkrim slovanského osídlení
ve Šluknovskémvyběžku.In Archeologické v,.izkumy v sz. Čechách,lg7-212, Ústí nad Labem 1995.
Podborsk V.: Těšetice-Kyjovice. Rondel osady lidu s moravskou ma-lovanou keramikou 4, t-3o8, UJEP, Brno t988.
SmetanaJ.:Ji etín podJedlovou. 45o let města v Lužick ch horách,r-22j,Ji etín podJedlovou r998.
SmetanaJ.: Rumburk. Město v Českém Nizozemí, r-zr4. Rumburk 1999.
Stehlík o.: Ugaritské náboženské texty, r-389, Vyšehrad' Praha :oo3.Steinová N.: Rumburská loreta, čili marnost nad marnost a nic než...?,
r-168, Rumburk 2ooo.Svoboda A. J., Cílek V., Horáček I., Jenč P.' Ložek V.' Mikuláš R.'
Novák M-., opravil E., Peša y.,ŽákK.: Mezolit severních Čech.Komplexní v zkum skalních p evisri na Českolipsku a Děčínsku,tg78_zoo3, r-3:8, Dolnověstonické studie 9. Archeologick ristavAV ČR' Brno :oo3.
ValečkaJ. ed.: České Šv carsko. Geologická a p írodovědnámapar:25 ooo + Vysvětlivky, ČGÚ, Praha 1997.
4i+i rf- -_L {
ř + f r+?+**-+.ŤŤ
Pro násl ed ová ní tu h}ikťl
na VyS0ké u Príbrami
rl.Někdy počátkem 90. let jsem začal jezdit s americk mi studenty
na Svatou Horu a na Vysokou u P íbrami. Chodili jsme k jezírku,
o kterém se vypráví, že zde Dvo ák komponoval některé árie z Ru-salky.Tamjsem p iměl pár dobrovolník , aby si sundali kalhoty,
a společně jsme vstoupili do bažiny. Nohy se nám bo ily do slatin_
n1 ch sediment a s hr zou jsme čekali, kdy narazí na pevné dno. Ni_
kdy to netrvalo dlouho' Vyprávělijsme si o tom, zda tvo it znamená
ztrátu každodenních jistot. Kladli jsme do kontrastu horizontálníklid vodní hladiny a znepokojující neznámou hlubinu. Někdy jsme
chodívali do vcelku bezbarvého Dvo ákova muzea a já se divil' jak
mohl Dvo ák vribec komponovat V chladu brdsk1 ch smrkorn ch les .
Věc se záhy vyjasnila. Na druhém, v. chodním konci Vysoké stojí
skutečn1i Dvo ákrjv drim. Je obklopen velkou zahradou se staÚmijabloněmi, která zní po ránu zpěvem ptáktl. Uprost ed stojí na
nízké, kamenné terase d evěn1 altán, ve kterém Dvo ák kompono_
val.Zatímco na severu se Dvo ákova vila opírá o chmurnou hradbulesrl zasti ujících horizont, otevírá se směrem k jihu p íjemn1 u. -
hled, kten za pěkného počasí mriže nab1 vat až monumentálníhorázu. Drjm stojí jakoby na okraji mělké mísy, odkud p ehlédá první
linii obzoru, kterou tvo í nevysok h bítek s t ebsk; m kostelíkem.
Do něj Dvo ák časÍo zacházel a hrával na varhany. Scenérie se po-
dobá Ladoq m obrázkrim české vesnice. Za T ebskem již leží jiná
krajina - harmonické rozhraní mezi st edními a jižními Čechami.Nedaleko odtud se mirotick rodák a Dvo ákrjv vrstevník MikulášAleš (r85z-r9l3) na cel1 život zaposlouchal do národních písní.
Znějí touto krajinou dodnes.A je zde ještě něco staršího - na obou koncích T ebska leží kelt-
sk kultovní okrsek, tzv. ,Viereckschanzen" neboli čty rihelníkové
valy. Ty bližší Dvo ákově vile vytvá ejí mimo ádně dob e zachoval1
63pnowÁslroovÁNÍ ŤuHÝrŮ Ne vysorÉ u pŘísRAil,rI
objekt o rozměrech 96 x 67 m. Uvnit snad stával drobn1 chrámekzasvěcen Zemi a poblíž něj posvátná studna, na jejíž dno b;valyukládány sochy podsvětních božstev. Tento tajemny prazákladčeské krajiny vidíme na adě Alšorn ch kreseb a něco prastarého rov-něžzaznívá z Dvo ákovy hudby - stačí se zaposlouchat do rivoduoratoria Suat Ludmila.
Nad linií t ebského h bítku b1 vá vidět šedou hradbu Šumavys nápadn1im Boubínem. Dvo ák od svého domu p ehlédljižní polo-vinu české kotliny. V tomto rozsáhlém a volném krajinném prostoru,jehož počátky sahají do vzdálen;ich dob, nikoli ve stísněném smr-kovém lese či u temného Rusalčina jezírka (jeŽ b1valo kdysi jámou,ze které se těžila rašelina na hnojení pol|, se odehrává Dvo ákovahudba. P ímo cítíme sepětí krajiny, melodie a měkké alšovské linie.
r II.
B. Fiedler v časopisu od stíbrn ch hor popsal V roce r9z9 Dvo-áktiv pobyt na Vysoké slovy: ,,od roku t885 měl slavn1 skladatel
Antonín Dvo ák sVé letní sídlo na Vysoké. Jakmile vlašťovky p iletěly'odjel A. Dvo ák z hlučné Prahy. Vlak jej odvezl do P íbramě, kde nanádraží očekával jej rodinn kočár, aby jej odvezl na zamilovanouVysokou. Zde žije klidn1 m životem, záhy uléhá, časně ráno vstává,posnídá, nasadí na hlavu soukennou čepici a vyjde do p írody' KaŽ-
dého dne zamí í nejprve k T ebsku do kostelíčka, aby si zahrál navarhany, které kostelu daroval."
Dokud byl mistr Dvo ák chud; ' p ipravoval mu pro letní bythrabě Kaunic jedno z menších hospodá sk1 ch stavení blízko zá-mečku. Zde pracoval na Saatební koši'li. Později Dvo ák zakoupil odsvého švagra větší kus p dy zanesen1 v katastru pod jménem ,,Naovčíně". Dal tam Vystavět skrovn1 jednopatror4 domek tak ma|]Íchrozměr , žekdyž mu p ivezli pianino, muselije tahat do prvního pa-
tra oknem. P i vile dal též postavit chlévy a byt pro hodného a spo-lehlivého horníka Rozmajzla a jeho rodinu 'zatoto ubytování muselmistrrjv majetek hlídat a spravovat. Zbylou část pozemku nechalDvo ák ohradit zdí azaložil zde nádhern1 ovocn1 sad. o Dvo ákověpobytu na P íbramsku se vypráví množství historek.
Když byl na B ezor4ch Horách vystavěn nov kostel, zhotovil doněho lavice znamenit;'truhláĎ mistrJonák, muž postavy nepatrné.
lrÍsre z onuuÉ srnetw 64 lroovÁNÍ ŤurrÝrŮ Ne wsorÉ u pŘÍsRÁI\aI
tlll l lvcstkov sad v Sop eči u P elouče. Kolik energie se skr vá vjedno'lldťctt obrazech.
Dwrrt si p išel kostel prohlédnout a ptal se, kdo dělal ty pěkné
,b'lct, Ukázali mu na mistra Jonáka a Dvo ák povídá: ,To bych ani
" a Jonák odpověděl: ,)á bych taky ne ekl, že jste DVo ák."
Dvo ák, syn skladatele, vzpomíná na svého otce a život
: ,,Když otci došla lákavá nabídka od americké National
, aby v New Yorku p ijal místo editele, rezolutně od-
že nikam nepojede, i kdyby mu dávali ještě jednou tolik.
odpovědi konzeruato skutečně zvyšila plat' Nastala rodinnákterá vyvrcholila v rozhodnutí naší drahé matičky, jež vtiskla
otci pero do ruky, a jednoduše a rozhodně prohlásila: ,Jen topojedem!' Sotva otec podepsal, mamička opět odnesla
na poštu, aby si otec snad věc nerozmyslil.v okolí Vysoké byly nep etržit;. m obdivem p írody
živého i mrtvého v ní. Zpěvné ptactvo otec p ímo zbož to'
trto (uh] ci ve vysocké zahradě byli vytrvale pronásledováni. Zaťuh1 ka platil otec tamnímu hajnému zlatku a k večeru
65
ho pozval do Fenclovic hospody na skleničku. Svym dobráck; mzprisobem bavil p ítomné vyprávěním o Americe, o tom, co právěkomponuje. Pak dopil druhou sklenici, dokou il druhou fajfčičkua šel brzy spát, aby byl - v létě - již v pril páté na nohou. P ed pátoujiž musel mít kávu, v pět počínal komponovat a psal do devíti či
desíti hodin' Pak si vzal s sebou ven bud'mne, nebo bratra a po ho-dinové procházce, p i níž jsme nesměli mluvit, se vracel k psacímustolu a pracoval do oběda. Po obědě šel na procházku a pracovaldo pěti či šesti hodin a šel se znovu projít se stál: m ujišťováním, ževečer je p íroda docela jiná, než byla ráno a v poledne..."
Dvo ákova vila vede vcelku skryt: život. Donedávna zde žilaDvo ákova vnučka. Rodina na jednu stranu pietně uchovávala au-tentické drobnosti Dvo ákova života, piksly od čaje či doutník ,psací stril a soukromé fotografie, ale témě nikoho nepouštěla do-vnit . Návštěvníci smě ovali a dosud smě ují do Dvo ákova mlzea,tedy b] Valého Kaunicova zámečku, kten s Dvo ákem má jen málospolečného - skladatel sem občas zacházel na návštěvu.
Skutečn; Dvo ákťrv drjm si zachoval jakousi starobylou atmo-sféru, jako by mistr p ed chvílí někam odešel, ale p íští jaro semzase p ijede. Prostor d1 chá ,,Dvo ákem" ' Člověk má pocit, že ted'Ví,v čem skladatel žil a čeho se dot kal. Skrze Dvo ákrjv domov vidívíc z domova jeho hudby.
A pak jedete do Jabkenic u Benátek nad Jizerou, kde Žil a kompo-noval Bed ich Smetana, a nohy vás zanesou k ,,nemlich" stejnémujezírku, u jakého na Vysoké ridajně sedával Antonín Dvo ák, a !y septáte, zda protikladnost hudby a osudrj nemriže mít stejn] základ.
pozN'(MKA: Dao ák a d m a jeho sad na Vysokéfotila Hanka Rysou a byloby aí.služné tytofotografie ucelku aydat. Paní Jitka Kulhánkoaá z Karlou chVaru dala a roce zoo5 dohromady krátkou publikaci AnÍonin Dvo rík - inspi_race a tradice, která ayšla u Nakladatekní Promenáda u Karloujch Varech,
kde Dao ák často hrál. Volala mi, že ode mne pot ebuje krátkj' text a žejdeka li tomu šlapat chodník, tedy shánět sponzory. Ťext jsem se zdr 'hal napsat,protože jsem odbomík u jedinérn, relatiuně okmjoaém aspektu aelih7noaa ži'Úota _ Ú brodění Rusalčinajezírka coby zbytkoaéj my po těžbě ra"šeliny'
MISTA Z DRUHE STRANY rrrro(crJ ALEJ A BUDoU sr rr zoÁ'r;rmÉ srw
Vykácej a budoua lejzdát5e sny
r V několika filmech z 6o. let se objevuje černobíl1, ztichly a někdy
zpomalen pohled do korun strom , které vytvá ejí alej. Podobnéobrazy někdy lidé vídají ve snech. Díváme se nahoru a vnímámezvolna upl vající mezery mezi stromy a nejsme si jisti, zda V tomtostromovém rytmu jsou driležitější prázdná místa, anebo samotné
stromy. V sledek je obvykle nostalgichí vede nás do vzpomínek, ale
také Vzbuzuje pocit nějaké ztracené země, která je ve své podstatě
bezpečná. Pokud se nad celou záležitostí hlouběji zamyslíme, zjis-
tíme, že se možná p ihlašují prvotní dojmy zÍskané v dobách, kdy
nás naše matky vozily v kočárcích Ve stíněn]ch parcích či alejích'
a my se dívali do uspávajícího st ídání nebe a strom . Abychompochopili něco z našich současn1 ch sntj, stálo by za to, aby nás
kdosi opět povozil v nějakém kočárku pro mimina obr , a my na
rozhraní spánku a bdění, s pohledem up en1 m nahoru, opět spat ili
svět z této později nikdy neopakované perspektivy.Aleje jsou tradičně definovány jako dvou adé, stejnověké po-
rosty podél cest. Běžn profesionální p ístup, kten podporujevětšina zahradních architektr], je založen na tom, Že pokud alej
zestárne, je z estetick1 ch drjvod lepší ji vykácet a celou nahradit.
Naproti tomu místní lidé, a to prakticky bez rn jimky ve st edních,jižních či západních Čechách, si p ejí zachovat staré stromy. Ráz
historick; ch alejí je tím sice dotčen, ale je posílen a vazba na jed_
notlivé stromy. Zachráněny strom - jako t eba star1 hloh u nádražív Chocni - se pak stává p edmětem p; chy místních lidí, kte í sijejvybojovali.
V roce zoo6 jsme s režisérkou Ljubou Václavovou na objednávku
Ministerstva životního prost edí zača|i p ipravovat filmor4i doku'ment o alejích. Ještě jsme nevěděli, že bude mírná zima, běhemjejíhož konce začnou polozaměstnaní správci komunikací ve velkém
kácet aleje, a že se k nim rychle p idají i obce, které se chtějí zbavit
Jrn e
67
strom či vydělat na d evu. Tento proces by| zásahem státníchorgán i nevládních organizací zpomalen, ale nemylme se - ne_
nápadně pokračuje dál: nevykácí se najednou celé stromo adí, alepod íznou se dva t i stromy a za pŮl roku dalších pár. Několikměsíc jsme zhruba na polovině ťrzemí České republiky soustavně
sledovali aleje a hovo ili s mnoha lidmi. Jednalo se o základní otázky:
pat í aleje do současné krajiny? NeŽijeme už v jiné době, v níž aleje
nemají budoucnost?Během dvou t í měsícrj stráveny7ch na cestách nap íč republikou
se ukázalo, že tyto otázky vribec nemusíme ešit, protože je mezitím
vy ešil sám život. Alejí vysázen1ch je víc než alejí pokácen1ch. Rozdílje v tom, že každy si všimne, když někde schází mohutné stromy,ale málokdo si uvědomí, Že kolem cesty někdo zasázel tlé tyčky
mladl ch stromk .
r ltltisto LlPovÉ AIEJE MÁME AIEJ BILLBoARD0Historie alejí opisuje kruh, kten_ začíná ve starověku alejemi sfing
či soch a končí v postmoderně alejí billboard . Zlatym věkem stro-
mo adí je barokní doba. Prjda byla v té době sjednocena pod vel-
k mi vlastníky, nejčastěji šlechtici nebo církví. Zemědělská q robabyla soust eděna ve velk1 ch barokních velkostatcích. Krajinu bylonutné nějak opticky uspo ádat a rozčlenit na menší celky. Jednotnákrajiná ská koncepce na první pohled ukazovala postavení majitele
a praktickou zběhlost správce panství. Je to něco jako váš psacístrjl - rozčlenění na jednotlivé šuplíky (V tomto p ípadě plánované
krajinné celky ohraničené alejemi) je mnohem p ehlednější, než
kdyby obsah celého stolu byl naházen v jednom pytli.
Jiné aleje se staly součástí zámecké architektury anebo poutníchcest. obvykle v sobě kombinovaly estetické drivody a ryze praktické
záležitosti, jako je pot eba stínu, prava mikroklimatu, sběr ovoce či
dokonce náhradní zdroj palivového a stavebního d íví. MÍt alej zdra_
v. ch vzrostl1ich strom bylo tehdy, stejně jako dnes, možná lepšínež mít hotové peníze. Na alejje možné se dívat ijako na investici
do budoucn osti. Až jednou rnoji anuci budou mít suatbu, pokácírn
alej a zaplatím ueselku'
Které z tradičních v1'znamri alejí p etrvaly do současnosti?V rozhovorech jsme se opakovaně setkávali s estetickou a citovou
rvIÍsle z onuHÉ srnerY 68 wr<,(cnJ ALEJ A BUDoU sn rr zoÁrJtNÉ srw 69
vazbounastromy.Pokudsiněkdonavyknejezditdvacetletstejnoualejí do práce, a pak ji někdo pokácí, trvá to i několik let, než se od'
hojí smutek nad ztracen mi stromy. Kácející starostové by si měli
b t vědomi, že tohle jim celé roky, možná až do konce jejich života
liáé neodpustí a nezapomenou' protože citová vazba na strom
mťrže b1 t stejně silná jako na milovaného psa'
Méně patrné je, že aleje jsou zejména v zemědělské krajině něco
jako ,,mal1i les", kde své ritočiště nalézají zpěvaví ptáci, noční m ry
á drouni savci. Současná evropská krajina je rozdrobená sítí ko_
munikací a adou staveb, skladr] a noqich osad' Zatím ještě nikdy
neměla tak amorfní, témě nestrukturovan ráz. Určujícím prvkem
krajiny se staly dálnice, protože p itahují další komunikace a stavby'
prostár mezi dálnicemi už dávno nep ipomíná ,,šuplíčky psacího
stolu", ale víceméně náhodně rozsypan1 pytel cest a staveb' V sled'
kem rozdělení země mezi mnoho majitelťr je krajinn1 chaos' ktery7
sice nenívyloŽen1 m neštěstím, ale lidé podle ady antropologick ch
pozorování dávají p ednost krajinám p ehledn m' Snad to je po-
z statek z dob, kdy bylo nutné pozorovat lovnou zvě nebo hlídat
stádadobytka.Dodneszadrjmsvyhlídkouzaplatítedvakráttoliknež za drjm někde v houští. V1 stavba nové aleje je jednou z mála
možností, jak krajinu opět nějak sjednotit.
l Í{A ilĚKTERÉ vzTAHY 5E DÁ JiT M0T0R0v0u Pltouobáváme se toho, že jak se chováme ke staqim strom m' bu_
deme se chovat i ke stan m lidem. Alej obvykle vnímáme jako
součást krajinného nebo dokonce p írodního prost edí, ale ve sku'
tečnosti rovněž zasahuje do sociálního, respektive asociálního pro_
st edí' Pokud je z obyčejné ziskuchtivosti možné pod íznout krásné'
zdravé stromy, které vytvá ejí kus obecného dobra, promě uje se
něco v samotné komunitě. Jako by bylo v po ádku, Že až budete
zralí a navrcholu sil a moudrosti, někdo vás zpeněží, tedy využije
vašich zkušeností ke svému zisku a pak vás propustí' Kácení alejí
pomáhá vytvá et sociální atmosféru. Lidé si toho jsou na néjaké zá'
kludní, nereflektované rjrovni vědomi a kácení čijiné bezohlednosti
je zlobí, protože vědí, že se nejedná jenom o stromy, ale také o ně
,u*otné. Na alejích je patrné, že i na některé vztahy a vlastnosti'
jako je zralost a krása, se dá jít motorovou pilou'
I ALEJ JAKO HADSprávci komunikací obvykle p i kácení argumentují bezpečností:
,,Doopravdy si p ejete, aby tady umírali lidé?" Ve skutečnosti po-dle rrizn1ich rn zkumri existuje obojí situace. V někten ch místechkv li stromrim lidé umírají, ale jinde stromy pomáhají udržovatpozornost a zpomalují provoz. Bylo pozorováno, že podél čerstvěvykácené silnice p ibylo dopravních nehod, protože idiči začalijezdit rychleji. Z hlediska opadu větví jsou pravděpodobně nejvícnebezpečnyim stromem lámavé a rychle rostoucí topoly, ale mno-h; m pád m větví či stromrj se dá zabránit prriběžnou Údržbou.Zatímco aleje se obvykle nehodí u rychlostních komunikací, mohlaby jim pat it budoucnost podél cyklostezek a pěších cest.
Architektka R. Kurčíková navrhla ještě jiné uplatnění pro post-moderní alej. P edstavte si obvyklou pravorihlou suburbii, kteráexpanduje do okolní krajiny. Pokud u nové osady stanovíme limityr stu, je možné část osady obkroužit hadovitě se vinoucí alejí slo-ženou z r zn ch strom , pod kte1. mi vede cesta kolem obce nebojejí části. )e zde pár laviček s rn hledem na krajinu a dětské h iště. Jep (|emné se zde setkávat, hovo it a chodit navycházky. Hadovit;.zelen pás vymezuje hranici sídla a okolní krajiny a napojuje se napár polních cest, které vedou dál k lesu.
r SAMOROSTIPo celé republice pozorujeme nejenom kácení alejí, ale také
jejich u. sadbu. Některé projekty - t eba alej s morušemi, kteráspojuje ves Bo etice na jižní Moravě s osadou vinn1ch sklípkťr - majíve zdejším teplém klimatu p irozen1 základ a nádhern1 potenciálnové krajinné tvorby. Jiné aleje jsou vysázeny z málo kvalitních,často unifi kovan; ch stromk , které potlačují individualitu Vzrostl]ichstrom , a je možné, že po pěti či deseti letech trápení dojde k jejichodstranění a k novému pokusu o alej.
Nové aleje tmelí komunitu, která něco viditelného a pot ebnéhoudělala vlastníma rukama a p edá p1ichu na alej sv. m dětem. Na-proti tomu sudetské aleje sázelijiní lidé' než jací zde žijí dnes. Jejichstromy jsou ponechány svému osudu a zanikají, nebo naopak bezÚdržby naprosto p irozeně košatí do nádhern1 ch tvar , které se nenáhodou podobají samorostl m stan_ m lidem.
MISTA z DRuHE STRÁNY 7o
pozlg'iura: Film o alejích (Aleje jako součást naší kraj iny, Mif; ČÍz zoo7)naaazuje na podobruj projekt o starjch cest ch (zoo6, Quba Vlclauoua František Skála) a je následouán dokurnentá'mírnf,lmem o pam tn ch ka-menech (zoo8, Ljuba V claaou a Kurt Gebauer). Ťmto text se objeuil a časo-pisz Respekt (zoo). Myšlmku, že pocit pomalého rytmu strom jsme získaliz dětského kočárku (a coještě?), poprzlé p i infantilnírn regresu daném anu-kem aysloaila Hana Rysouá. Myslím, že to byl J chym Ťopol, kterj, íkal, žeuztah ke starjrn strorntim souuisí se uztahem ke starjm li'dem.
1
il
, .j 1 '
'., ;.,..
l
':. "1..
\
))
/lf
Červá n kyČe rp atV krajině
sílu adomova
Usednu na pafujluu lesní stud nkya budu čerpat sílua píti červá'nky
Vítězslav Nezval
r Vracíme se z dovolené v Thajsku nebo t eba z Kanárskyich ost-rovri. Bylo to krásné, ale kdybychom tam měli zrjstat ještě nějakoudobu, začneme se nudit. Malí Josef Rabas íkal, že je d ležité naléztsi svrij čtvereční kilometr krajiny, a ten se snažit pochopit. Argentín_sk spisovatelJorge Borges tvrdil, že není ani tak d ležité číst knihy,jako se vracet ke knihám, které jsme již čet|i. Hledíme na krajinua rozlišujeme: ,Ta je krásná, ale tato je moje"' Doma jsme tam, kamse vracíme, a odjíždíme právě proto, abychom se mohli vracet. A jepak skoro jedno, zda bydlíme pod monumentální Pravčickou bra-nou, anebo u sotva odrostlého smrkového lesa.
" V cizích zemíchjsme na chvíli, ale v krajinách domova stárnemespolečně se zemí a stromy. Po letech p icházíme na stejná mÍsta,vršíme vzpomínky, vr stáme do krajiny. Málokdo umí b; t doma vevíce než dvou t ech krajinách. V1 let je vytržení, vzrušení a zkušenost.Krajina domova je plynutí, ve kterém se lidské v nás mísí s p írod_ním, a u- sledná směs pak stojí podobně jako hudba či poezie někdemezičlověkem a živly.
Některé národy a civilizace cestují, protože se domnívají, žekrása a pravda musí b1t někde jinde, když ji doma nejsou schopninalézt. Jiné národy či skupiny mají pocit, že riplně stačí pochopitsvrij kus země. To je rozdílmezi lidmiz jihu či severu ltálie, Rakušanya Němci nebo Francouzi od St edozemního mo e či Atlantskéhooceánu. Co taky mrjže svět nabídnout vina i od Pálavy či Hodonína,když všechnu sílu země a slunce má doma ve sklípku?
My Češi a Moravané jsme obojí. Pod vlivem neklidn1 ch Němcrj
uísra z on'unÉ srnaNY 72
Románslo. kostel na nevysokém pahorku v Boleticích u Českého Krumlova
se stal du-chovním st edem vojenského r4 cvikového p.'9':"'-u: l"|o. síla spo'
tiuá i u kont."rtu k lesní divočině zbavené většiny lidslo. ch sídel. Jako by se
veškerá lidská paměť soust edila právě zde'
a zejména chrizechtiv- ch Sasrj vyrážime do ciziny' ale doopravdy
dob' e se cítíme tam, kde mťržeme zajit do hospody či sbírat houby'
Prostě doma, kde se nebojíme v lese, kde se dá bloudit jen docela
krátkou dobu a kde i z té néjuetsi divočiny trefíme na nádraží' Máme
velké štěstí, že žijeme v téio zemi, kde je všechno sice malé' ale
nesmírně rozmanité. Už jsem to napsal víckrát, ale.pot ebuji to zo_
pakovat - poznat au,o ,"*i je práce na cel1 život' Čechy a Morava
isou t ru;inou pro znalce a poutniky, která nás nedráždi nějak m
grandi zním vzmachem, ale pťrsobí jemnou silou a trochu melan'
hori.ry' klidem. Skály jsou zde malé, barvy1lumené' eky nejsou
kalnymi veletoky a mistni vodopády jsou spíš dětsk mi hračkami
priráav než mísiy, kde se burácející vody ítí do propastí'
čnnper sÍlu e pír čnnvÁNry v rn'grN DoMovA 73
'-es;" ."
-'ť' ' ďit r_ ť*ď;- de-' #* -, n
'.qqu "És,*=* # n
f'F ,F "- Ét,r-#
YY
.,,. ,.:lir )
t'ď" *" -eť;*" e
Tato krajina je tak mírná a p itom bohatá, že si ani neuvědomu-jeme, jaké štěstí je jí procházet.
' Neosl uje, ale napl uje. Už o tom ani nep em. šlíme, nazou_váme boty a do batrjžku vkládáme láhev na vodu, mapu, poznám-korr'1i blok, možná fotoaparát či pár okopírovan3ich listti z téio kníhya vydáváme se do míst, kde země je ještě sílná, a tím posiluje i nássamotné.
rozNÁltt<l: Jedná se o upraaenou p edrnluau ke knize o klenotechčeské krajiny.
Kraj, kde jsou lide, stromya kameny stejně d leŽité
ť.rtrf{K&t&* *
r Češi dlouho používali pro Šumavu prost1i název ,,Les". Baroknídějepisec Bohuslav Balbín ztotož oval Šumavu s hvozdem Cabreta,kten_ pravděpodobně znal jižvelk antick1 geograf Ptolemaios. odnejstarších dob aždo dneškaje Šumava považována p edevším zajedno velké, špatně prostupné, a tedy tajemné mo e lesri pokr1va-jících chladné pláně' jež jako stráž lemují mírnou a vcelku rodnoučeskou kotlinu.
V čem spočívá ,.šumavské tajemství", které zde cítí snad každ]ícitliv. návštěvník? Rakousk; malí a vizioná Alfred Kubin hovo ío Šumavě jako o kraji, kde lidé, stromy a kameny jsou stejně dri-ležité. Ve vnitrozemí Čech máme dojem, že zde panuje člověk, ale
x - ..na Sumavě cítíme, jak siln1 dovede b1 t les a jak souvisí nejenom sesamotn m horninor4ym základem poho í, ale také s houževnatoupovahou lidí, jejich písněmí a pověstmi. Na Šumavě se setkávámese stromy a kameny jako rovny s rovny m.
Geo|ogického pnivodce Šumavou proto mrižeme číst dvojímzptisobem' Jednak jako věcnou informaci o horninách, minerálecha nerostn1 ch surovinách, ale zárove i jako jeden z klíč k poznáníduše tohoto kraje. Teprve se znalostí skal složen ch z,,pestn chkamenrj", o kten ch psal Adalber.t stifte[ lépe pochopíme nejenomp írodní podmínky Šumauy, ale také její osobitou kulturu a možnáijejí obyvatele po generace formované dotykem žuly a d eva.
rozNÁrvrr,t Jedná se o p ed:rnluau ke geologickému pruoodci J. Bab rkaa kol.: Ptivodce geologií Šumara, ČGS, Praha zoo6. D ležité je pozorouání,že k literatu e se nemusíme p ibližouat z literární stran2, ale i srněrem od skal,aod a lesťl. Na Šumaaě určitě _ zde je jedno rašeliniště uíc titerámí než pět ja-zykouj,ch rozborit.
,,|| .
"'*-.*- ť*a**
I it'.: {^gáffid* , .r'ffiI l5'Ý tt _
,;! ídŘ*p.l|S $r.ryrri'p - ff4#a{,*
KRAJ' KDEJsou lroÉ, sTRoMY Á KAMENY stn;NĚ oŮlnŽr'rÉ 75
Hora Žd'ovice príjemné město
l Bohuslav Blažek íkal, že nejpozoruhodnější na Horaždbvicíchje, je 1e_mají žádn, problém. Není tu ani plno aut jako v Praze, aníbohatí Rusové a chudí Ukrajinci jako v Karlov ch Varech neboprostituce jako v Chebu či horská plemeno odoln; ch Vietnamcrjjako v Potričkách.
.Horaždbvice jsou malé, malebné, pěkné, ani trochu proklatéa docela neviditelné, protože obchvat vás neomylně provede tounejnudnější částí města. Zato mají kontakt s ekou a krásnou širo-kou. nivou' Za humny stojí velkolepé Rabí. V íční civilizaciPootavíb:9o: nejspíš vždy stát Ve stínu malebného' kulturního Písku, oškli-vty'ch Strakonic s krásn;im hradem a Sušice jako strazr<yne šumavy.Mají sice Práche , vrch s posvátnou pověsti ale všechno tu je nějakzapomenuté, pozastavené v čase a zarostlé k ovím.Město jako Šipková Rrjženka a prince n""ioer.Budoucnost v Horaždbvicích není žádná t:ragédie, ale člověk simusí dát pozor, aby na náměstí neusnul. Ale je tu tak pěkněl Pokudse nedá stavět na cizích lidech, mělo by se.,*ět n" mistních. Místose dá rozvíjet zevnit tím, že lidé budou na své město pyšní a budoumít chuť pro něj něco dělat. Na Klatovsku pod hradem Klenovájedny a.ktivity p itahují druhé, jedni lidé zataiuiido hry další. Něcose tu děje' Ví se to. Má to perspektivu. Jde to, ale je to běh na dlou-hou trať' Držím palce'
poztv,ímxa: Krátce b ed smrtí,Bohuslaua Blažka jsme se častnili plánoaa-cího tydne pro Horaždbuice. s. b.oksnjm uirr- i" "rarmuji, kotik m chsouputník a učitel u poslední době zem eto. Snad,ustanou noaí bojoaníci*'
76vrísra z onuHÉ srlervy
nuooč, eNroNíN zÁporocrÝ a vwtrŘNÍ SUDETY TI
BudeČ, Anto nín Zápotock1ia Vnitrní 5udety
rl.o st edních Čechách se někdy hovo íjako o vnit ních Sudetech
nebo o vnit ním pohraničí. V někten ch oblastech, jako nap . v Čes-kém krasu, je obtížné nalézt v celé vesnici starousedlíka. Je to dánotím, že zejména po druhé světové válce se lidé z vesnic stěhovalido menších měst, jako byl Beroun nebo P íbram,lidé z těchto místse často snažili dostat do Prahy a do vesnic p icházeli novousedlícinap . z Moravy nebo českého pohraničí. Na Kladensku je podílpoválečn ch novousedlík menší, protože část kovozemědělctldojížděla do Kladna a neopustila svoji vesnici. Nicméně nap . v již-
ních Čechách je i v odlehl1 ch částech Šumavy obtížné nalézt takzapomenuté a zpustlé vesnice, na jaké mrjŽeme narazit ve st edníchČechách.
o st edních Čechách toho bylo napsáno tolik, že máme dojem,že se - sice ve stínu Prahy - jedná o dob e známá a nep ekvapivámísta. Ve skutečnosti toho o jejich novodobé lokální historii vímepramálo. Dobn_ m p íkladem je otázka rodného domu dělnickéhoprezidenta Antonína Zápotockého. Mezi starousedlíky panuje jed-noznačn'1 souhlas s tím, že se nenarodil v zákolanském domě v za-táčce nad samoobsluhou, kde má pamětní ceduli. Respondenti seshodují v tom , že paní Zápotocká se v pokročilém stavu těhotenstvívracela z Kladna domri a v Kovárech musela vyhledat místo k po-rodu - mohl to b] t d']m č.p. zo na návsi v Kovárech nebo někten-
ze sousedních domrj (škola). Dokonce se (legendisticky?) hovo ío možnosti, že paníZápotocká porodila na traka i a že dítě nejprvep inesli do některého z v še zmíněn1 ch domťr kovárské návsi. JináVarianta p íběhu uvádí, že se Zápotock, na rod il v obecní pastoušcev místě dnešní samoobsluhy v Zákolanech. P enesení rodiště doZákolan mělo na pozdějšíživot vsi poměrně značn' dopad, protožezatímco d ív byly Kováry považovány za st ed sídla (byla zde Íara),
po druhé světové válce, vlivem nepravdivého označení preziden-tova rodiště, se jím staly Zákolany.
Podobnou míru zkreslení musíme očekávat témě v celém dva-
cátém století. Kladensko b1fualo považováno za st edisko dělnic-kého hnutí. Vyvlast ování a kolektivizace zde probíhala snad ještě
nesmi itelněji než v jin1 ch krajích. Vyprávění: ,Tatínkovi nedovolilisklidit ani žito. Sedl si do pole a plakal. Ve vzrostlém obilí začalidělat jámy a sázet stromy. Ze statku odváděli domácí zví ata. Vy ne-
Víte, jak měli lidi zví ata rádi a jak kv li nim trpěli. Někdo se z tohožalu raději oběsil." Myslím, že je nezbytně nutné obejít pamětníky
a sebrat reálnávyprávění o životě st edních Čech, o zemědělcích,o skutečné práci v dolech a hutích, protože skoro všechno, comáme k dispozici, je nějak politicky nebo propagandisticky zamě-ené, jak ostatně ukazuje i problém rodiště dělnického prezidenta.
Podobně by mělo dojÍt k oživení pomístních jmen, které se změ-nami krajiny a s odchodem pamětník nadobro vyhasínají.
r ll.Témě automaticky očekáváme, že skutečné místo musí mít ně-
jaky u znam. Tento ltyznam pociťujeme, ale nemusíme jej p esnědefinovat. stačí, že víme, že zde je. opakem krajinného v znamuje nuda. Nuda je nep ítomnost vzruchťt, pocitti a naplnění. Je tonedostatek nižších instinkt , které nás oživu]í, i vyšších hnutí, jež
nás napl ují. satelitní městečko je nuda. Nezjevují se zde ani p í-
zraky, ant andělé, nerostou zde staré stromy a tráva i ke e spadajído kategorie.,,eu roplebs".
Tato vaha o časové dimenzi místa či krajiny vychází z reálnéhorn zkumu slovanského hradiště na Budči, kde bylo m1 m kolem ro-
zeznat rrizné typy p irozen ch i uměl1 ch riprav reliéfu. Mísí se zdep irozen1 geologick; základ kladenské tabule s pozdějšími prehisto-rick mi a historick1 'mi vlivy. Samotná geologická a geomorfologickácharakteristika odkr1vá několik časorn_ ch Vrstev jako je nap íkladexistence buližníkor4 ch ostrovťt v k ídovém mo i, hlubokého tropic-kého rvětrávání v t etihorách, vlivu ledor4. ch dob atd. Rovněž ,,lid_
sk1 ch" časrj se zde protíná několik - opevněné místo z konce dobybronzové, slovanské hradiště, novověká terasová pole, industrializo'vaná krajina r9. století, lány scelené p i kolektivizaci i moderní džun-
&#lÉ*fitrrBr{
l
'4:.
lr
MISTA Z DRUHE STRANY 78 supBč, eN'roNÍN zÁpo'rocr e vNrrŘNí sUDETY 79
Budeč v máji, kaštan jako svíce planoucí, rotunda'organického waru podobná
íi"ttoui, tier'y nevyslrkuje r žky' Nejstarší stojící stavba na našem zemí'
glizace n eo bd ě l ávan; ch svah ri ri d o l í' B u d eč se srn m kr a1inny m záze'
,i' j. místem, kde se dá ukázatexistence celé ady časov ch rovin'
Á protoz. každá z těchto rovin p ináší nějak p íběh a navíc tyto p í_
uĚrryjsou namíchány tak, aby k sobě či proti sobě postavily postaw
typu svaterro Václava a Antonína Zápotockého nebo kněžny Libuše
á Marie Majerové, je v. sledkem tohoto napětí širok ' konfliktní na'
.utiuni p.orio., jenžzakládábohatství psané i orální historie krajiny'
Najroti tomu V běžném současném obchodním domě (ne v ori_
entálním bazaru, kde má zboŽí p íběh) existuje jedin;i proud času'
jímž je krátká současnost. V razu ,,krátká" používám' protože tato
euroua rovina nemr]že sahai p íliš daleko do minulosti' ale ani do.budoucnosti. V USA se uvádí, že interiéry obchodrj se prriměrně
mění kaŽd ch 8 let, aby vyhověly m dě, a tím podpo ily zájem ku_
pujících. Diverzita časua p íběhu je zde potlačena a redukována za
pomoci reklamní manipulace na náVykové krátkodobé uspokojení'Dlouhodobé uspokojení by šlo proti duchu obchodního domu, dokterého by se kupci vraceli až po dlouhé době. Nákup víceménězbytn1 ch věcí v obchodním domě je instantní terapií. Návštěva kra-jiny, jejíž časové a narativní bohatství rezonuje s více vrstvami našíbytosti, je sice méně nápadn1i m a jemnějším zprisobem bytí či určité
,,léčby", ale mrjže mít dlouhodob; či celoživotní dopad. '
r lll.Charakter evropské krajiny, jež není divočinou, se odvijí od zpri-
sobu obhospoda ování. Ten závisí na změnách politické a ekono-mické situace. Ve změněn ch socio-ekonomick ch podmínkách setak mění i krajinny7 ráz a většinou se s tím v mě ítku celé krajiny nedámnoho dělat. Zb uá pak chránit či p ímo konzervovat a|espo ně-které vybrané lokality. P esto si dovolím navrhnout rámcou. obecn1názor, jak chránit nikoliv jeden určit1 krajinn1 ráz, ale krajinu jakodynamick1 systém v čase velk ch socio-ekonomick1 ch změn. V ev-ropské krajině, která stojí někde mezi p írodním a kulturním feno-ménem, je zapot ebí kromě základních a obecně znám' ch (cožneznamená respektovan1ích) funkcí, jako je ochrana podzemníchvod, p dního fondu, lesních porost atd., zavést také určit1 mana-gement, či hospoda ení s prostorem, krásou, autenticitou a pamětíkrajiny. Každ' z těchto čty bodti by vydal na monografii, ale po-kusme se stručně definovat jádro věci:í. PÍostoÍ krajiny. Evropa byla již v někten- ch pravěk1 ch obdo-
bích a zejména po st edověké revoluci druhé poloviny t3. stoletív rodn;ich oblastech relativně p elidněná. To vedlo k hospoda-ení s pťrdou a k jasnému oddělení zastavěné plochy a zeměděl-
ské, pastevní či lesní krajiny. Sídla byla koncentrovaná na maléplochy a existoval jasn1i kontrast mezi sídlem a okolní krajinou.Rrizné formy suburbanizace vedou k p eměně krajiny v něco, conení ani městem, ani venkovem, ani tradiční krajinou. Takovétoprostory pociťujeme jako degradované. Mizí z nich nejenomp íroda, ale také pocit uspokojení a kulturní hodnoty jako takové.Hlavním cílem ochrany krajinného rázu se tak v poslední doběstává regulace ,,urban sprawlu" (rozpínání měst) a suburbani-začních tendencí obecně.
Kostel Panny Marie Mo ské v Barceloně p ipomíná hlavu. ve které roste ne-
dávno zkameněl les.
z. Autenticita krajlny souvisí s tím, že v globalizovaném světě sevěci - tedy v. robky, materiály, stavby a dokonce i situace, mladílidé, rostliny aaní ata (pajasan, net] kavka, americk1 norek, raka veverka) - sobě čím dál víc podobají. Dob e cítíme, že je zapo-t ebí zachovat barevnost světa a jeho ,,místní chuť"' Je velmi ob-tížné popsat, co jsou ptivodní, ryze české, slovenské či valašskéhodnoty, ale v reálném životě dob e rozeznáváme, co do danéhokraje pat í a co je v něm cizí. Určitá míra cizosti či jinakosti všakautenticitě nep ekáží.
3. Krása krajiny vznikala jak nevědomě tím, že krajina byla využGvána a kultivována, tak i vědom1 mi zásahy, jako byly nap . ba-
' rokní,,korunovace" krajiny. Nevědomě vytvo ená krása krajiny(systémy terasovan1 ch polí na Spiši, luka ení, vodní hospodá -
ství) má svrij privod ve zv raznění p írodních charakteristik. Lidé
BUorč, eNroNíN zÁpor:ocrÝevxrrŘNí SUDETY 8tMISTA Z DRUHE STRANY 8o
*
til
I
tl
illl
I
tl
ti
illr
záviseli na prjdě a snažili se p ijít na zp sob, jak ji maximálněvyužít za použití mínimálních technick1 ch 11prav. Krásné krajinya krásná města, kam se sjíždějí turisté, žijí z generacemi nashro-mážděné pokladnice krásy. Krajinnákrásaje z tohoto pohledui ekonomická kategorie.
4. Paměť krajiny - na rovni p írody je to schopnost návratu k prl_
vodnímu stavu (na místě smrkového porostu se opět časem ob-jeví bučina), na rovni kulturyje pak schopností vyvolávat staréhistorie, pohádky, pocity a okouzlení (na Tetíně si automatickyVzpomeneme na svatou Ludmilu, což nás normálně ani nena-padne)' Úzce souvisí s autenticitou a časorn m rázem krajiny.
Základem bohatství krajiny v okolí Budče vždy bude kombinaceněkolika malebn1ich ploch p irozené krajiny, jako jsou ,,grasslandy"Kovársk1ch strání, buližníkové v chozy či skalnaté rjdolí směremna oko , a zárove i určité místní tajemstvívázané na zakIadatelsk1česk1 m1itus (Libuše' P emysl, sv. Václav, A'Zápotock). V pocito-vém pojímání krajiny je centrem, které soust eduje a dává smyslcelému okolí, akropole hradiště. Po mnohalet1 ch zkušenostechs pravěk1 mi hradíštije do určité míry moŽné uchopit tento základnípocit a popsat jej jako jist typ záaažného ticha, které je odli,šné odostatních tich ch míst okolní krajiny. Tento pocit bivá nejsilnějšívpodvečer nebo brzy ráno a p edstavuje jeden z nejjemnějších, alenejtrvalejších zážitkŮ, které podobné místo (Libušín, D evíč, Tetín,Vyšehrad) m že nabídnout.
YozNÁvr-e: Jedná se o upraaen Íragnent textu Krajina v okolí Budče: reliéf,paměť a hodnota, kterj zásluzně editoaala Helena Štorchoa a nadregionálnírnsbomíku ,,Budeč rroo let. II. P íroda, krajina, člověť', Kladno. Viz též J. Nhneca E Pojer eds.: Krajina v České republice. M|P a Consult, Praha zoo7.
uÍsr:e z on'urrÉ srxeNY soŘrrtce: rnruri čes rve srenÝcrr uon{crr
Boretice: tekut1i Časna 5tar1ich horách
r B1 valy doby' kdy moravští vina i se ztajen1 m vnit ním směškemnalévali Pražák m ta nejhorší vína a poslouchali p itom, jak si jepochvalují' Poučení obyvatelé velkoměsta pak neméně zlomyslněs sebou do sklípku tahali láhev,,Pražského r4 běru" a íkali: ,,My jsme
si pro jistotu s sebou vzali vlastní víno, ale así to nebude zapot ebí,protože to, co jste nám minule nalévali, bylo skoro stejně dobré jakoDačického pohár!" Doba se změnila. Poměrně kvalitních vín z Kali-fornie, Austrálie či Latinské Ameriky je na trhu nadbytek a rozumětvínu se začíná považovat za součást kultury.
Víno je v současnosti p itažlivé nejenom proto, že to je prostědobré pití, ale této době lahodí í harmonie nápoje a určitá hé-donická duchovnost daná tím, že vinná réva byla vysazována naklášterních panstvích' Pivo pijeme rychle a víno pomalu' V dnešnídobě' kdy máme všeho hodně a času málo, je pomalá činnost pitívína - tekutého času - sama o sobě určit1 m p epychem, kten násp enáší do klidny7ch a radostn ch dob. Rychlá návštěva sklípku je
stejn] m nesmyslem jako pomalá jízda po dálnici. Čas je drah1i a po-kud jej investujeme do pití vína, neb;vá nám zatěžko investovat i dokvality vína' Velcí vina i volí globalizační tržní strategie a snaží sevětšinu produkce někam vyvézt. Mal1 m vina rjm nezbyvá než volitdeglobalizační strategie a svá, specifická vína dodávat poučen mzákazníkŮm, kte í chtějí dobré víno s dobn m p íběhem.
Jedním z běžn ch pomístních názvrj na jižní Moravě je označení,,Staré hory". Toto jméno mriže v Čechách či na Moravě zname-nat bud'označení nějaké pravěké lokality nebo centrum hornickéčinnosti' Na jižní Moravě existuje nejméně 83 míst, která se taktojmenují, ale pokud bychom oživili i staré německé nány a zapome-nutá jména, počet ,,star1ch hor" by moh| b1 t až dvojnásobn1i. Staréhory vina sk ch oblastí většinou tvo í strmé stráně někde nad vsí.obvykle b1vají dominantami viničné krajiny.
83
illl
llltl
ffi1
ffil
llliili1
tl
tl
iltl
ill
ll
lllti
lll
ll1i
il
lll
Bo etice a MilanMagni (vlevo). Folkl rtrvá' pokud mezilidmi' kte í se sjedouautomobÍly, nesvítípetrolejkami, místokroje mají na soběčínsh. textil vyrobenz evropsk'. ch recyklo-van1 ch PET lahvía jsou nuceni p ijímatod EU směšná pra-vidla pro vina e, zri-stane družnost.
P edpokládáme, že někdy v druhé polovině tz. a Ve 't3. sto|etíse pěstování Vína na Moravě značně rozší ilo a rychle nab]valorodinného či lidového charakteru. V česk1ch vina skyich oblastechStaré horyvribec neexistují, protože vinice b valy nae.^/ány jménemmajitele. České vina ství je individualistické, zatímco moravské jekolektívní. Na Moravě došlo již na počátku gotíky k rozparcelovánístrm}7ch strání, které měly dost slunce, nehodily se k pěstováníjin1 ch plodin a daly se snadno ohlídat. Na moravsk1 ch StaÚch ho-rách tak po staletí dozrávaly hrozny nejniznějších, často starobyl1ichodrrjd a je p íznačné, že mnoh m z nich se íkalo ,,starosvětské",protože pocházely z nějakého jiného, minulého světa stejně jakozašlé hrady nebo dávné kláštery.
Pití těchto vín pat í mezi archeologické zkušenosti. Doba máráda vyrazné chutě a klipovitě uspo ádané melodie vrjní. Vína zestan_ ch hor b1 vají nenápadná a jsou cítit časem a místní pridou.Unikají pozornosti, ale pokud si uvědomíme, že vyjad ují to, co dnesztrácíme - pocit pospolitosti a p irozeného běhu dob, p írostounám k srdci. Lidé, kte í vinnou révu pěstovali, pracovali vedle sebe,společně hlídali vinice, lisovali hrozny i ochutnávali v. sledek. Pěsto-vání révy tak pomohlo vytvo it sociální model, kte'1 byl založen napospolitosti a p itom zrjstal otev enyi k návštěvníkrim a hostrjm.
Dolování uhlí na ostravsku sice rovněž Vytvá elo pospolit1sociální model společné práce a sdíleného nebezpečí, ale p ecijenom pocit z Vytěženého vozíku kvalitního černého uhlí je jin
než ze sudu vína' Jihomoravané měli to štěstí, Že jim na rozdíl odhorníkrj Staré hory p inášely kromě práce i radost a zpěV. A jak1i
bude osud vín ze stan ch viničních hor? V dnešní době nadbytkuvín a nedostatku dobn ch p íběhti se objevují pokusy - nap íkladochutnávky desítek druhr] vín ze ,,Stary7ch hor" - o udržení a vzk í-šení této tradice, která je pro místní tak samoz ejmá, že ji ani ne-považují za něco v jimečného, pro cizince je však neznámá nebonesrozumitelná.
Mezitím však Staré hory zanikají' P i scelování tratí vina i obvyklezapisují vinici pod názvem největší tratě. Pomístní jména ídnoua chudnou, a obce tak ztráceji sepětí s jedním určiq m místem.Globalizují se i tam, kde by bylo zapot ebí se deglobalizovat. Alemezitím botanici procházejí luŽní lesy a mapují nepočetné hlavydivoké či zdivočelé révy, která se jako liána, na níž se kdysi houpalTarzan, šplhá do korun staryích stromrj. \ padá to jako botanick}i
MISTA Z DRUHE STRANY 84 roŘBrIcr: rBrur čes Na sretÝcu Hon (cH
P esahování noci v Bo eticích v ulici nad vinn mi sklípky.
85
v zkum, ale ve skutečnosti podnikají dobrodružnou rn pravu keko enrjm vína a k počátku jednoho mimo ádně povedeného so_
ciálního modelu.
pozlt fulrxa: Bměnsbj básník a aina Bogd'an Ťrojak mne pozaal ď'o Bo eticna ochutn oku aín pocházející z uiničních tratí, které sejrnenují Staré hory.
Jedná se o neatíraa aína starj,ch cllutí, která mají uíc společného s Řírnany,Markem Aureliern a lidoaou písní než s globali'zací či rychl ?n internetem.Abych tato oína, rnísta a p ístupy k žiuotu podpo il, napsal jsem do Respektua!še uaedm článek. Nad Bo eticani se t1lčí obl arch s temn ,mi páE kruhouémaQně _ rondel, kterj ale oyuol aá jiné pocity než tm na Dymníku. Krorněochutnáaání krajiny prostednictaím aína (že ano, Milane Magni?) doporu-čuji i náuštěou nedalekého opeaněnélzo kostela u Kurd{ouě.
pÝcrrer s RYBAMIMarian Palla uzpomíná, že koncerty experimmtální skupiny Florian se ode-hráualy tak, že muzikanti si cestou na koncert našli n{aké ruistroje. Jed.noup ed. Vánocemi to byl žiuj kapr Hníč na rybu - M. Magni - po chuíli pokunip išel na to, že nejlepší sound má kapr rnrskající se po d euěné podlaze p diaa sníman citliu ,m mikroJonern. P ipadalo rnu to ošaku či kaproai nefutakže oe chaílích, kdy byl kapr rnirno aodu, měl Milan naopak hlaau pono e-
nou u kbelíku, aby uztah nástroje a hudebníka byl symetrickj. Kapela se po-slé<e rozešla a o jejím rmiualu se neuuažuje.
je skuteČně bludn
*
Ne kaŽd bludn kamen
l Jako bludné kameny jsou označovány velké balvany, které k námneseny v hmotě kontinentálního |edovce ,,zabloudily" až ze Skandi-návie. Ledovec měl mocnost kolem jednoho kilometru a možná ivíc,takže pohled odněkud z nezaledněného Ještědu či od ostravy smě-rem na sever musel b;it tlchvatn1i - p ed člověkem se tyčila plocháhora ledu. Báze ledovce pak doslova ,,hoblovala" skalní podloží, vy-trhávala bloky pevn1 ch hornin a sunula je na vzdálenost p es tisíc ki-lometrrj až na severní Moravu. V Čechách se spíš setkáVáme s jemno-zrnnějšími ledovcorn mi sedimenty - pískem a kameny - nap íklads hlízami pazourkri nebo dokonce s jantarem od Baltického mo e'Většina bludn1 ch balvanťr nep ežila kamenick pr mysl. Hlavněv druhé polovině t9. století byla ušlechtilá surovina bludn1 ch ka-men , zejména tmav\ich dioritrj, zpracovávána na náhrobní kameny.
Za bludné kameny jsou často považovány také velké, zejménažulové bloky, které nalézáme nap ' vJizersk1ch horách nad Hejnicí,v Krušn1 ch horách uJeze í a Mariánské, na památném Klepci u Čes-kého Brodu, v okolí Medvědí stezky na Šumavě, u Petrovic a dálepak na stovkách lokalit na Českomoravské vrchovině a po cel1 chjižních Čechách. Privod těchto kamenrj je jin . V prost edí tepléhot etihorního klimatu docházelo ke zvláštnímu zp sobu zvětrávání,kdy se i velmi pevné horniny jako nap . ordovické k emence vrchuPísek v H ebenech u P íbrami rozpadaly doslova na pÍsek. Každyi
Jihočech, kten žije někde na ,,žUle", ví, že granitoidy se rozpadají nahrubozrnnou zvětralinu, která se dá kopat krumpáčem a ,,plavou"v nívelké oblé bloky pevné, neporušené horníny.
P i t4izdvihu zemí nebo p i obyčejné erozijsou nejprve odná-šeny písčité partie a bloky hornin zťrstávají na místě. Tento proces jenápadn1 zejména u granitoid , které mají tendenci vytvá et jedno-duché oblé balvany, ale méně patrn1 nap . v proterozoick ch horni-nách, kde písčité a jílovité zvětraliny sledují nepravidelná tektonickápásma. odnosem těchto zvětralin pak nevznikají,,bludné balvany",
Nn reŽoÝ nluoNÝ n(unN;t sru'rnčNĚ sluoN" 87
l
ale spíš dochází ke zvyraznění erozních q h či dokonce částí cel; ch
dolí' Protože měkké zvětraliny byly z bokri ridolí většinou erodo-
vány, těžko odhadujeme, kolik jich vlastně bylo. Náhodné odkryvy
nap . ve svazích silnic však ukazují, že písčité čijílovité anětráváni
p edstavuje na Území České republiky zcela běžn1 jev a jeho vliv na
dnešní morfologii byl nejspíš podstatn .
' Kromě geologick1 ch známe rovněž metaforické bludné balvany.
Jako bludn kámen v ečišti české poezie byl označen básníkJakubDeml i grafik Bohuslav Reynek. V tomto p ípadě r4 raz bludn;i bal_
van znamená něco velkého, pevného a nep ehlédnutelného, s čím
si nevíme rady, ale zárove poněkud cizího, co vyčnívá nad běžnou
malost. V Reynkově p ípadě tím nejspíš byla prosycenost francouz-
skou kulturou a u Demla snad neočekávatelná pozice kněze, bás-
níka a bu iče. Bludné kameny tohoto typu jsou zaživoÍa p edmětem
obdivu, ritokrj a kontroverzí, ale t íbí ducha a vedou k zfiímav mdiskusím. Teprve další generace oce ují odvahu nejít běžn; mi ces'
tami sterilních pravd a m; lit se zpťtsobem, kteÚ je někdy plodn1 .
V krystalech kamen neuchuacuje mne tokko ten b itaooě p ísrrj taat; jmžodpouídá pojmu saatosti, a jest jakousi symbolickou reoelací - žádajkornp romis, žádná neurčit o st, *i,dné t p ání' žádné
" kdy by' j a ki'
prrhk d", il1'dná poměrnost, ale tarďj pomě6 oko za oko, zub za zub, žiaot-za
žiuot _ n brž nejaíce tm pekelnj, skryt žáa jehož pablesky ayšlehují
nerostnou hmotou, kter ho suj'm nezničitelrt:j'm charakterem zabarauje,
a o němžjste p esoědčeni, že bude s aítěznou a soatou potměšitelností saítit
i, a nejčern(jší propasti! Soatá Hildegarda rná praadu: kameny a krystalyjsou děti ŮI.ru! A nejrni'tQšího ze ašeho jest mi. z 'hněda, snad i proto, že jest-
to krystal mého rodiště, je to duše p dy tasooské, je to poslední a nejna qtaai a t1srněa naší hroudy, a slunce, které za ním a skrze něj saítí, je daleko,
že je člouěku títo, a kdo jednou uz el toto tajemstaí, nebude nikdy smuten'
alejeho aeselost i, nejbežuzdn(jší nikdy nep eletí hranic radosti' Ťm kámen
daioual jsem té, kterou jsern ze ošech lidí na mětě nejaíc miloaal, ale než
ho u bei mohla poznati, ztratil se m j talisman, ztratil se, a až um u i já'z modrého rno e uěčnosti, <latá rybka mi, jej na b eh p inese.
Jakub Deml, Mohyla,lg4r' str. r8o-r8r.
rozwi*rr'l* Nejcmnější z celého tohoto, naštěstí krátkého textu je Dernl a cittit,
ka k kterérnu se čloaěk musí pročíst aodní stninkou. Ťext p aodně uznikl na
objednáuku, když časopisvesmír získal, myslím, z osobních a mahchernjch dti-
uád , cmu ',btudnj k mm" od klubu Sis1fos za jeden pr málo uědeck článek'
vÍsrl. z onuHÉ srner,ry 887p;':
Red'akce se tehd'y rozhodla na cellu nereagol')at a -neustuPotlat
do diskusí' jm si'rilrnoto
čhník o btudnjch balaanech'bopad'lo to tak' že si cmy tén( ntt/o""!rn-t" . ,ía" ,:a;ifu, í*r"au asi, jako kd.yž o jarné rněsíční noci hodíte ká-
** ir ryt"t*.. Ťrochu to šplouchnž, rozlijí se kola a pak je zase klid'
í' ; ,;.' ''
I,t l._
I
M osteckuRekultivace na
r uVAŽovAT sTo LET oopŘrouV těchto letech dochází k velkoplošné rekultivaci rozsáhlé oblasti
severočeské pánve. Mázde vzniknout několik jezera největšíz nichby mělo b; t rozlehlejší než Máchovo jezero. Rozhodujeme tedyo krocích, které na několik dalších staletí, či možná navždy, proměníseveročeskou krajinu. Yycházíme p itom z obecně uznávanéhop edpokladu, že zemí po těžbě uhlí je zcela zdevastované a tímvlastně bezcenné, že z jakéhosi krajinného odpadu vytvá íme lepšíkrajinu. Pokud se však nap íklad na Mostecko podíváme z perspek-tivy dalších padesáti let, a to není tak dlouhá doba, uvědomíme si,že těžba uhlí v té době již skončí, elektrárny doslouží a chemickáu- roba projde nějakou transformací. Prrimysl zde nejspíš ztistane,ale továrny budou menší a čistší. V té době bude okolí Prahy zasta-věné nízk1imi suburbiemi, část Krkonoš a mnoha dalších hor budeposetá hot lky a parkovišti o r zném stupni rozvoje či rozpadu.Tehdy bude patrné to, co dnes vypadá tak utopicky - že pánevníoblast severních Čech bude mít nejspíš lepší krajinn1 potenciál nežst ední Čechy v oblasti mezi Mladou Boleslaví na severu, Berounemna západě, Jílovém na jihu a Kolínem na rr- chodě. Dnešní rekulti-vace a krajinné plánování tak mrjže pomoci tomu, aby se další,,zlat1věk" českého severu v bec mohl konat. Toto tizemí totiž pat ilo vest edověku a později mezi barokem a t9. stoletím k nejkrásnějšíma nejbohatším česk; m kraj m.
r 5T0 tET REKuLTlVAcí v sEVERNícl ČrclÁctlPojem rekultivace se kodifikoval v roce t85z, kdy poprvé horní zá-
kon instruoval horníky, abyvrátilizem rozrytou povrchovou těžbouzejména hnědého uhlí privodnímu ričelu - tedy zemědělské nebolesní produkci. Už v roce r9o8 byl v Duchcově zízen adzabyva1ícíse rekultivacemi. Byl to \n sledek staletí trvajících stížností na horníky,kte í ničí rodnou ptidu. Konflikt drllního podnikání a zemědělské
Mikrobiální povlaky v částečně zamrzlém jezírku v lomu onáčov mezi
Jesenicí a Rakovníkem. P i zvětrávání grafiticlq ch poloh s pyritem se uvol ujísložité sírany železa, draslíku a hliníku, které se sráží v pramenn ch mísáchna dně lomu jako v dobách primitivního života. Absurditou současné Evropyje, že kdejak'. p írodní biotop je dnes ohrožen, ale v lomech, na skládkácha v opuštěn1 ch .,brownfieldech" se objevují roky nevídané p írodní skvosty.
činnosti je obsažen již v pověsti o Horymírovi a Šemíkovi. Terezi-
ánské a josefínské zemědělské reÍormy a mapování pridních bonitsledovalo kromě rozvoje hospodá ství další drjležity cíl, jímž by|W-počet daní. Da ové odvody rozhodovaly o budoucnosti monarchie,protože vést jakoukoliv válku, a to zejména s drarn'm a dob e orga-nizovanyim Německem, bylo nákladné. P da byla jist1 m základemdaně. Nejenom V té době, ale ještě v období socialistického režimu
bylo velice obtížné p evádět zemědělskou pridu nap . na stavebníričely. Hlavním cílem socialistické rekultivace byla náhrada p dyzničené dolováním. Rekultivovaly se nejenom staré doly, lomy, ale
také mok ady, kde stejně nikdy nic po ádného nemohlo vyr st. Re-
kultivace se tak často stávala slovy botanika J. Sádla ,,pokračovánímtěžby jin1 mi prost edky".
MISTA Z DRUHE STRANY 9o REKULTIVACE NA MOSTECKU 91
Po roce 1990 se vztah ke staq m lomrjm a v poslední době i kestan_ m haldám nap . na Kladensku nebo ostravsku začal měnit. P í-rodovědné v zkumy ukazovaly, že mnoho druhrl mot1 lri, obojživel-níkr] a rostlin, které byly hnojením a chemick mi post iky vyhnányz běžné krajiny, se uch;ililo právě do lom a na haldy. V voj dospěltak daleko, že opuštěné uhelné haldy, jsou dnes nejhodnotnějšímip írodními enklávami. V tvarnice Dáša Šubrtová dokonce naanalav stavu na Majrovce t kající se stan ch hald ,,ostrovy z ré4e" '
r ŠroollvÉ ASPEKTY REKULTlVAcíNa rozdíl od ostravska či Kladenska, kde je haldami zabráno
sotva pár hektarri, v pánevní oblasti se jedná o stonásobně většíplochy. Co se s tím dá dělat? P edevším je nutné nejméně polovinuhornické krajiny rekultivovat. Brzy to bude jedno století, kdy začalyízené rekultivace v severních Čechách. Za tu dobu se nashromáž-
dilo obrovské množství zkušeností a jezdí sem exkurze z celé Evropy.
Jenže rekultivační firmy si z obnovy krajiny vytvo ily rn hodn1zdroj zakázek. V jejich zá4mu je rekultivovat, co se dá. Docházík tomu, že mal1 mi či většími kopečky pokrytá v. sypka malebnězaroste rozpt1 lenou travou a b ízami. Člověk má pocit, že sicejednu krásnou krajinu zničil, ale druhá, také krásná, zde vzniká. Paknastoupí rekultivace. Malebné kopečky jsou buldozerem srovnánydo roviny, která je v pravideln ch adách osázena lesem. on to aninení les, ale geometrizované k oví. V1 sledek je z hlediska krajinya počtu druhrj rostlin o dost horší a o dost dražší, neŽ krajina ne-chaná spontánnímu vwoji. P írodovědci už mnoho let bojují za to,aby nejméně t etina r4 sypek byla ponechána sama sobě. M žemesi to dovolit, protože pro tuto ptidu asi stejně nikdy nebudeme mítuplatnění.
l VoDA D0 sEvERilícn črcn pnrŘi
Jak se však máme stavět k plánovan1im jezer m? Voda do se-verních Čech pat í. Samotná uhelná pánev b1vala jednou velkoujezerní bažinou. Ještě v r9. století vyráželi rybái z vesnic na b ehuzaniklého Komo anského jezera na lov. Nev. hodou navržen chzásahŮ do krajiny je však p ežívání jistého ducha socialistick1 ch
*
IvrÍsre z onurrÉ srurw 92 REKULITIVACE NA MOSTECKU
rekultivací, jejichŽ cílem bylo vytvo it nové užitkové plochy' Dnes
jsme v jiné situaci - naopak nevíme, co máme dělat s málo rod''nymi,
izv. marginálními pridami' Máme p edstavu, že na b ehu
ntvě vybudovaného jezera by měl b t jachtklub, akvapark a nějaké
sportovní centrum. Je však otázka, nakolik nám to kontaminace
prost edí dovolí.Pro nové vodní plochy severočeské pánve by mělo platit něco
podobného jako pro vysypky. Část nov-ch jezer mrlže a má b; t pro_
zíravěvyužiÍa k nějak m rekreačním nebo sportovním rčelrjm' Ale
p edstavme siještě jinou situaci: jedno ze vzdálenějších jezer nějak'
alespo symbolicky, oplotíme a určíme, že ať se děje, co se děje'
do této oblasti budou lidé chodit jenom pěšky a nebudou zde nic
stavět.Nechámetup íroděvolnouruku.Jediné,comožnávybudu.jeme, bude ostrov na kterém se hnízdící ptáci budou cítit bezpečně.
Víme, co bude následovat, protože podobn1 prr}běh měl spon'
tánníqvojna adějin1 chlokalit.Dodvacetiletzdebude zemí
s parametry p írodní rezervace a návštěva tohoto zadarmo zís'
kaného rlzemí se stane většÍm turistick m magnetem než pobyt
v opn skaném jachtklubu. Severní Čechy mají totiž jeden obrovit1
poiencial, jak neměla Žádná jiná hornická oblast v České repub-
iice.1e to velk; pás krajiny, ze které byly vystěhovány vesnice a kde
byly zrušeny cesty. Vznikla zde nová divočina r4 sypek a zbytkov- ch
tÉzlnnicrr jam, která je jako každá správná divočina p irozeně osíd-
lovaná vlastními stromy a šelmami, tedy něčím, co nám zatim na
rozdíl od všech lyža sk]ch vlek , hotel a multiÍunkčních areálrj
nedokázalo zevšednět.
rozN,{ur.a: V knihoaně na Mariánském n městí u Praze jsme hoao ili o re'
kultiuacích hald. a lomti. Zájem byt tak oekj, že po naplnění kapac1tl sá.lu .
bylo nutné další n ,aštěoníky poilat dom ,. Podobná.situace se opakoaala aíc-
kr t' Sarni tomu nerozumín'li' Je to snad tím, že ptllka naší země by pot ebo'
aala nějak druh rekultiuace, že se nouá dioočina hlásí o sloao?
5antini a Čas
r V 9o. letech ptjsobila v klášte e v Plasech nadace Hermit. Provozo_
vala zde umělecké dílny, kten mi prošlo za témě deset let několik set
umělcti z celého světa. (Některé z nich jsme později vídali v těch nej-
zajímavějších katalozích.) Pracovali s ohněm, jiní se zvukem anebo
se vyjad ovali pohybem. Zjišťovali, že klášter je zvláštní tvoi kteÚse nedá jen tak lehce ochočit. Zesiloval jejich emoce. Někte í mupropadli a uhranuti Santinim se do Plas museli neustále vracet. Jinéumělce však klášter ničil a museli z něj utíkat, jako by se báli o svoji
individualitu. V povaze klášterrj a vesnick1ch far je, že jsou pospolitéa vedou lidi ke společn m cílr)m. V moderním umění, kde umělci stojí
většinou samijako kril v poli, fungují kláštery asitakoq m zp sobem,jako když Pink Floyd bourají zdi. Často se to nedá unést - cel1 život
sí kolem sebe budujet e zed|, a pakjedete do Plas a ona vám spadne.
Mezi umělci, kte í se do Plas museli neustále Vracet, je bubeníkPavel Fajt. Několik let nosil v hlavě projekt, že bude v Santinihochrámech a kaplích pob1fruat celé dny a pozdě v noci bude naslou-
chat, jakou hudbu mu posvátná geometrie místa našeptá. Věděl,
že to nebude nic sladkého, protože Santini je jako b itva, jako meč
vraženy do b icha kací ské krajiny.Měsíc jsme spolu jezdili po Čechách a Moravě: t i čty i lidé a je-
den čern pes. Pavel po nocích bubnoval, já jsem nosil bednya zvuka rozestavoval rz mikrofonrj, které snímaly jak jednotlivé
bubny, tak i prostor kostelrj a kaplí. Dob e jsme věděli, že klášter je
hudební nástroj. Pes postával u dve í, ale někdy se nadšeně proběhllodí kostela nebo sakristií a my jsme trnuli, protože jsme měli dob epodložen pocit, že čern pes do kostela nepat í. Nebylo v tom nic
dábelského, spíš se chtěl jenom p etahovat o bubenické paličky.
DoŽd|áruzanámi p ijel Marian Yarga, kten hrálopět po letech na
kostelní varhany. V K tinách nás doprovázel violoncellista Josef Klíča stín lebky z krypty kostela.
Nahrávali jsme na čtrnácti místech a ve dvou p ípadech se nám
stavba vzep ela jako divok kri a nep ijala nás - na Zelené ho e
bubnťrlr:Ř]
*.{
fit'i,j
ruís're z onurrÉ srnerv 94 SANTINI a Čes susxŮ 95
Želiv. Pět hodin čekání na světelnou chvíli'
a v Rajhradě. Jednou o tom (a kosmickém větru) možná napíšeme
knížku nebo vydáme cédéčko' Každá ze Santiniho svatyní byla ně-
jak1im zprisobem krásná, ale dvě místa byla obzvlášť silná - Plasy
a Rajhrad.riasy: rozsáhly komplex, kten- měl b t největším klášterem na
zemí české r^.puutity, byl budován od r3' do l8' století několika
architekty, z nichž dominantní postavení náleží Jeanu Baptistovi
Matheyovi a po něm J. B. Santinimu' Jedná se o jedno z nejsilněj-
ších a nejzajímavějších míst v západních Čechách, které vzbuzuje
širokou slatl iasto ambivalentních pocitťr. Klášter je založen na du-
bovém roštu - je neustále nutné starat se o jeho základy' což je asi
analogické starostio svět a civilizaci. Klášter je jak msivyvažováním
mezi mn mi, ale očistn mi spodními vodami a nebeskou klenbou
reprezent;Vanou dvěma kaplemi podle Santiniho návrhu - sv' Ber-
narda a sv. Benedikta. Pocitově je místo skoro tak bohaté jako Praha'
protože obsahuje několik vrstev a tím i mentalit (románská bazilika,gotická kaple, rané i vrcholné baroko, klasicistní p estavba h bi_
tovního kostela na hrobku, industriální památky z t9. století - hutě,pila, kryt civilní obrany z zo. století, atd.). Problematické, ale silněinspirativní místo.
Rajhrad: jedná se o velmi staré místo - klášter stojí na newso_kém pahorku v íční nivě, kde bylo vybudováno slovanské hradištěna zbytcích ještě staršího osídlení' Kostel má cyrilometodějskoupověst, prisobí jako p ísn1 sta ec, kten toho viděl p íliš mnoho,a proto je schopen velké tolerance i ne stupnosti. Místo to je jemné,ale silné a zárovet enigmatické. obyvatelé Brna nevědí, jaká krásnápodivnost leží těsně za hranicemi města. Santiniho prisobení je zdeneobvyklé - namísto lineární stavby vytvo il kostel založeny na t echvzájemně se pronikajících centrálách, jako by si už nehrál s něja( mitvary architektury, ale jen se světlem. P ipomínalo nám to pozdnídílo V. Boštíka' Rajhrad podobně jako Plasy jsou místa, která se dají(a maj| poznávat cel1i život.
A pak jsem Pavlovi citoval Novalise: ,,Když ztratili jsme rytmussvěta, ztratili jsme svět," a on mi ekl, ať si tyhle hlouposti nechám.Praštil mě bubenickou paličkou... Zhrublijsme na tom Santinim.
r JlilÝ FRAGMEI{T K sAllTlNlMuMilton Prudič se zamyslel:,,Sám nerozumím tomu, co vám budu
vyprávět. Jednou jsem jel metrem na Palmovku, kde jsem už vystu-poval tisíckrát. Vylezl jsem druh1im rn_ chodem a vrjbec jsem nechá_pal, kde jsem. Bylo to stadium riplné dezorientace. Pochopitelně, žev té době jsem nebyl dezorientován jenom na Palmovce, ale hlavněve svém životě. Projevovalo se to tak, že jsem vystupoval jinde, nežjsem měl, a nepoznával jsem místa, kde za normálních okolnostíbyla moje orientace bezchybná.
Koukal jsem jak vrána, kde to jsem, ale statečně jsem se pus-til prvními schody nahoru. Vylezl jsem ven, že p jdu na autobus,a najednou jsem viděl, Že autobusová zasÍávkaje blízko a že jsemve svém zmatení vlastně použil nejp ímější trasu, jaká by vribecmou racionální mysl nenapadla. Pochopíl jsem, že jsem ve svémvelkém trápení, kdy jakékoliv rozumové hodnocení situace selhá_valo, použil intuici. To je sice skvělá věc, ale je lepší se jí vyhnout,
protože ve t etině p ípad vede k naprosto pom1 len1 m konc m.
Tedy alespo u mne. Poprosil jsem tehdy Václava, aby na mě dávalpozor, aby svou vědeckou racionalitou hlídal, kdy ulítnu. Václav bylve zlé situaci, protože ve své pr měrnosti nevěděl, kdy je moje in-tuice geniální a kdy scestná. Nicméně mi nastavoval zrcadlo nebolispeculum a díky tomu jsem z stal v nějaké realitě.
Ptaljsem se sám sebe: kdo vyléčí léčitele? Kdy je člověk učitelema kdy žákem? Byly chvíle, kdy jsem měljasnou p evahu a chvíle, kdyjsem jenom koukal, jak pěkně a rozumně se mnou lidé hovo í' jakobych byl malé dítě a pot eboval to. Jdeme na Hlavní nádraží, jsmesilní jako z k emene a nějaké sta ence Vezmeme kufr. Pomáhat semá právě tímto zp sobem, chvíli nést něčí kufr a pak mu ho vrátit.A pak se stane, že nějaká sta enka, či neboh; drichodce nese náškufr. Viděl jsem to tolikrát, guruové se hroutí, dalajláma v koncíchjde meditovat s prof. Klausem, aby nabyl sebevědomí a duševnírovnováhu. Bohové naslouchají p edsedovi vlády a jsou zmateni'
Ale dost žert . V této popletené chvílijsem snad poprvé v životězažil pocit ,,filia". Láska začíná Er tem, tedy vzájemnou p itažlivostídvou bytostí, skal nebo planet. Ale její kolo se dál rozši uje k našímdětem a dětem našich p átel, a já pocítil dotyk lásky k člověku,kterého jsem nemohl vystát, a to jenom kvrili bytosti, která s nímžila a kterou jsem měl rád' Mělo to b1t naopak a možná to jednounaopak bude, ale skrze laskar47 vztah k jednomu člověku, jsem dosebe vtáhnul celé jeho prost edí. Myslel jsem to dob e'
Tento děj, kdy myšlenky a emoce pádí jako Pendolino na Hané,byl doprovázen schizofrenní myšlenkou jednoduché celistvosti,kterou jsem už p ed lety p evzal z Knilry promán. Roky jsem v soběkultivoval jednoduchou mysl až do chvíle, kdy jsem začal chápatprincip tajné komnaty. Má jednoduchá mysl Vytěs ovala složitéa podivné věci někam do pustin vědomí. ocitnuljsem pak v situacijedné sekty vymítačri z r4 chodních Čech, která tak dlouho posílaladémony na poušť (myslím na uás Euo a Ludku), až stanula p edsložit1im problémem, jestli se V těch písečn ch místech nehromadíp íliš mnoho dáblík ' Vymysleli to pak chyt e Íak, že démony posílalina stejná místa jako Ježíš Kristus a ne ešili, kde to je.
P išlo mi, že v rámci jednoduché celistvosti musím konečněp iznat tajnou komnatu v zámku plném běžnyich místností (vidímp ed sebou mohutnost českokrumlovského komplexu). Tato tajná
MISTA Z DRUHE STRA.TY 96 SANTINI A CAS BUBNU 97
ll
illl
tl
ill
komnata se Vymykala Všemu ostatnímu, a p esto jsem to byl já'Dve ník mi dovolil vstoupit, svě ili jsme si klíče a Albert Camus sido deníku napsal dokázat neayzradit sué tajemstaí. DouÍám, že másíla a má slabost je V této komnatě, která mne drží nad vodou siloutajemství a která mne podráží, když je p íliš plná podívn1 ch věcí.
Vrátil jsem se k hudbě Gesualda da Venosa a v baroku jsemnahmatal odvrácenou stranu porozumění. Tehdy neměl Santinídaleko k tomu, aby se stal m1im bratrem souputníkem a já mu věrujeho Život nezáviděl, protože takové dílo dokáže vytvo it jen člověknejednoznačn' ,ktery mnoho trpěl a nejspíš se provinil' Kdo má sílutohle unést až ke světlu?" Prudič se odmlčel. Myslel na Boha a trest,ale v duši se mu radostně nad zmatkem klenula duha smlouvy, podkterou klesal. Myslel si: ,,Tak kvrili tomu se podobám Plasrjm?"
pozN'fuvrx'l: Ptvní část textu byla psána pro paní Marii Holečkooou dojedné zjejích dtlou knih o Santinim. Prauda, o té druhé mám text deUía objeunější' alej . p eci nepíšu proto, aby lidé četli mé zlěty, ale aby jeli doPlas, Rajhradu nebo do krásného želiau. Druhá čá'st textu byla ps na ka tiMiltonu Prudičoai, Wadimíru Mertoui a Margit Iitloué. Je to sice zrna-tetj text' ale snad jej osaětlí odstaaec z díla E. Gorqe: ,Poté b1tl nalezenzlaťj prsten zdoben rytinami listtl, hrozn atp., na unit ní straně b1lo ay-
ryto iztzffi H)RT a písmma N. S. G., kter znammala ,Neh bej se,
Gertrudo'."
0lom0uC - neViditelné městozÁzvlw IMPRovIzovANÉ pnovrluw NA EKoLoGIcxÝcH oNrcH
v oLoMoUcI uesxevĚ zezNlvrnwem PANEM MICHALEM BARTošEM
r 0L0M0UC sKoRo ZALoŽIt GAIU5 JULlUs cAEsARNa Ekologick1 ch dnech v olomouci se mi nejvíce líbí, že organi_
záto i vrjbec nepočítají s tím, Že lidé by měli také jíst a d chat.
Když někam jedu, zkomplikuji si situaci zpravidla Íím, že mámp ipravena dvě až t i témata, a podle toho jak se cítím, nebo jak seden vyvíjí, vyberu z nich v podstatě až na místě.
Prošel jsem si olomouc, jak večer, tak dneska ráno... Své pocityz procházek musím sdělovat rovnou, protože mám zkušenost, žeprvní dojmy často b1vají ty nejsilnější. Nap íklad, když jsem p ijel
poprvé na Pálavu, velmi silně na mne zaprisobila, ale pak... kdyžjsem se tam opakovaně vracel, tyto pocity zeslábly'
Bavi|i jsme se p ed chvílí se Zde kem Kratochvílem o tom, na-
kolik je olomouc doopravdy město antické. Zdeněk si myslí, že je
to jedno z nejantičtějších měst v Čechách a na Moravě' Projdete-lisi všechny ty \^. zdoby od roku t7oo, od renesance, nebo spíš od ba_
roka, až po historické styly 19. století, zjistíte, že olomouc je prostě
celá zaplavená antikou.Podle německ1 ch pověstí se traduje, že olomouc byla založena
Juliem Caesarem jako ímské město. A doopravdy: pokud škrtnemeCaesara a nahradíme ho nějak1 m Římanem, město nahradímeobchodní stanicí nebo opevněny7m táborem, jsme najednou téměv reálu. Ted'odpoledne to není pravda, ale ráno to pravda byla.KdyŽ jsem procházel městem, uvědomil jsem si, že je jedním z těchneviditeln1 ch měst ltala Calvina, o kterém Marko Polo vypráví Kub-laj-chánovi. olomouc vzbuzuje dojem, že je doopravdy posvátná.
Má něco společného s Prahou' Brno, to už je něco jiného - spíšsoubor míst.
r víoEŇ' PRAHAA otoiloucTed'naprosto improvizuji. Věci, o kten' ch jsem chtěl mluvit, znám,
]LMISTA Z DRUHE STRANY 98
*
OLOMOUC - NEVIDITELNE MESTO 99
ale to, co vám chci íct, jsem si ještě nenaformuloval, takže to ještě
neznám, a to mě zajímávíc.Někdy se studenty podnikáme cestu, která začíná na Dívčím
Kameni u T ísova, u keltského oppida vJižních Čechách a končí na
Děvíně u Bratislavy. Míjíme méně rn znamné lokality, jako je Brati-
slava, Budapešť a Víde ' Je to takové putování po charakteristiclc. ch
místech vysoko nad ekou. Vezmu to chronologicky a snad dojdeme
k tomu, jak to souvisí s olomoucí.Na ostroŽně K emžského potoka a Vltavy stojí rnznamné keltské
oppidum T ísov. Má dvě akropole. Donedávna se tam scházeli kel-
tofilové a keltomani a na jedné z akropolí postavili sochy keltsk1 ch
bohrj. Dnes už sochy nestojí, ale místo nich se objevila podivná
skrumᎠstrom ' Jako by místo nějak m zprisobem reagovalo a od_
povídalo. T ísov je takové maličké město v oceánu p írody.
Dále od královského města Prahy leží aristokratick] Česk] Krum-
lov. P i poslední návštěvě jsem si tam udělal noční vycházku. Největ-
ším zážitkem pro mne bylo, že renesanční nebo ještě starší město
obsahovalo obrovské množství p írodních prvkťr, které uŽ vlastně
ani necítíme a neslyšíme. Byla slyšet eka. Byly vidět hvězdy. V okra-jov ch nevydlážděn1 ch místech bylo bláto' V rivozové cestě byly
na mnoha místech odkryty ko eny stromrj. opodáI drobn; v chozkrystalického vápence. Ve vzduchu voněl kou a zetlelá tráVa. D íve
by tam byla cítit ještě domácí zui ata. Bylo to zajímavé a podnětnépozorování. o kolik tako\4 ch vjem , včetně vriní, oblohy, a tak dál,
jsme ve městech p išli. Jsou nějak m zprisobem chudší. Nehodno_
tím to, jen íkám, jak se to odehrává.Když p ijedete do Vídně, zast eně cítíte její historii. Vznikla také
na keltském oppidu. Ve Vídni se stavujeme na univerzitním cam_
pusu, což je byvalávojenská nemocnice. Já tam někde v koutě vidímpolooběšeného oskara Kokoschku a Almu Mahlerovou, jak ho jde
zachra ovat. Všechny ty amputace první světové války. Campus je
postaven ve stylu strohého, užitného baroka. z tohoto docelajedno'duchého zdroje potom Adolf Loos a otto Wagnervymysleli modernu'
Za univerzitním campusem je možná jediná neopravená histo-
rická budova ve Vídni - Narrenturm, proslulá věž bláznri. Jednaz nejpozoruhodnějších budov 1aké znám. Je zhruba z roku t78o,
utilitární, kulatá, s rizk1 mi okénky, zakaždym z nich byl blázen. Celáje trošku jako od Mark1ize de Sade.
uÍsre z onunÉ srnar.ry
Když se ještě p ed tím zastavíte v SchÓnbrunnu a projdete jím,okamžitě vás zaujme témě absolutní nep ítomnost umění. Nějakésochy tam jsou. Fasády také. Ale vlastně to má celé charakter fasádyjako takové. A tehdy se ve mně objeví myšlenka, která p ed Freu-dem napadla asi Klimta a později se projevila V architektu e ottoWagnera. Ten tomu íkal svlečená budova. Budova, ze které dáteoděv pryč. Klimt ji kreslil jako nahou ženu, která se dívá do zrcadla.A pak kreslil rybí krve, jako proudy vědomí, erotické... a teprve naKlímta navazuje Freud.
Freud chodil do věže bláznŮ. Měl to kousíček.Vnímáme imperiální Víde jako obrázek společnosti, se kterou
nechcete mít nic společného. Podobně ji vnímal Adorno. Je hodněsterilní, hodně vyprázdněná, hodně fasádová, má vlastní rituály.Pokud chcete v této společnosti ztistat normální, zav ete se dověže blázn a nebo nějak1 m zprisobem protestujete. Víde koncedevatenáctého století je velkou líhní evropské moderny - moderny,která je reakcí na vyčpělé formy. Procházíte-li Yídní, ze všeho nejvícasi vnímáte kontrast imperiální kultury a revoltující moderny.
Další pozoruhodnou stavbou ve Vídnije komplex Arsenalu. Tvo íjej asi z4 objekt . Jsou to obrovské vojenské budovy z poslednít etiny devatenáctého století. objekty se základnami t5o x zoo me-trri. Jsou Vystavěny tu Ve stylu tudorovské gotiky, tu jako byzantsk]chrám. Je to hezké, ale když vstoupíte dovnitr; cítíte opět naprostounenormálnost a absurditu situace. Vidíte, že je to kultura, kteráje angažovaná, aby skutečnou kulturu jako takovou zničila. Kon-trakultura. Její prvky m žeme nalézt t eba u HeIeny Vondráčkovéa podobně. Ale ve Vídni stále z stává pocit městečka na pahorku.Typologicky odpovídá olomouci.
P esouváme se do Budapešti. K ímskému táboru Aquincum,kten byl kdysí vojensk1 m centrem Panonie, zatímco Carnuntumu Bratislavy bylo centrem obchodním. V paměti mám čtvrté století,kdy je tam opravdu deset tisíc žoldákrl ze S rie, z Francie a odji-nud. Vedou dlouhá vyjednávání s barbary a posléze se stahují doimpéria.
Tento pocit věkri a proudu vědomí je dob e patrn1, když se dívátez Děvína u Bratislavy. Jak víte nebo nevíte, bratislavské staré město(nikoliv hrad - to byla akropole a opevněné místo) se kryje s hra-nicemi keltského oppida. Děvín samotn1 je zázračné a silné místo
*
oLoMoUc - NEvIDITELNÉ lrĚsro ro3
na soutoku Moravy a širokého Dunaje. Dunaj tu nemá charakternašich mal; ch íček, t eba ochočené Vltavy. Dunaj plyne velmirychle, je to živel, vnímáte jeho starobu. Místo ímského tábora, aletaké jantarové stezky. Místo velmi prastaré, frekventované. Nejstaršíkostel tam pochází ze čtvrtého století.
Dnes ráno se mi dojem ze všech uveden ch míst, která jsem ne-dávno navštívil, propojil s olomoucí. Kromě posvátnosti jsem mělpocit, že to kdysi bylo centrum nějakého království či provincie. Játo nevím, archeologové se o tom dohadují.
To byl pocitou. tivod k tomu, o čem chci hovo it.
l DlSNEYFlKAcE MĚsTAPokusím se o srovnání olomouce s Prahou. S jak1 mi vyrazov mi
prost edky a termíny budeme pracovat? Asi nebudu p íliš hovo ito mcdonaldizaci.To je ekonomick model' ve kterém se snažítevšechno unifikovat. Všechno udělat p edvídatelné. Hamburgerjednoho typu má b t srovnateln1 nap íklad v olomouci a BuenosAires. Znalci íkají, že sice mezi nimi existují rozdíly, ale ty poznajídoopravdy jen skuteční experti. P i mcdonaldizaci nic neriskujete.optimalizujete zisk a ekonomiku, produkujete továrny na vzdělá-vání (školy) a továrny na zdraví (nemocnice).
Mnohem zajímavější je pojetí města jako Disneylandu. o dis-neyfikaci hovo il, myslím, David Lyon v knize Ježíš a Disnqlandu,v nížlíčí setkání církví právě V onom zábavním parku' Disneyland jemísto, kde se jedná zejména o zábavu. Turisté, kte í p icházeli doevropskyich měst dejme tomu V 6o. nebo 7o' letech a čeští turistév cizině na počátku go. let, si víceméně nechtěli užívat, ale chtělihlavně poznávat' Ted'panuje opačná tendence. Užít si, pobavit seve vysněn1ich kulisách' Město se stává kulisou zábavnych aktivit.
V okamžiku, kdy je hlavním zájmem ve městě si užít, vytvo ítato poptávka odpovídající nabídku' To je dob e vidět nap íklad naatmosfé e v Českém Krumlově. P es léto prisobí jako severoitalskéměstečko. Život se posunul dlouho do noci. Městem chodí veselílidé a zpívají si. V oknech jsou květináče s pelarg niemi. Teprve kdyžude í zima, do města se vrátí běžn , v podstatě zasmušil;i život.
Místní lidé už v historickém městě nežijí, bydlí v panelácích naokrajích, protože si ty staré baráky V centru koupili, rekonstruovali
MISTA z DRUHE STRÁNY 104
je, zadlužili se a musejí vydělávat peníze. Tak se p esouvá česk1živel ze starého města do panelov.ch sídlišť..' a prost edek ovládajítlupy kočovník .
Česk1 Krumlov mám rád, jezdím tam několikrát do roka jižmnoho let, takže jsem schopen to sledovat. Jeho charakter se zcelazměnil' Podobá se centru Prahy, a to se zase podobá Madridu neboBarceloně. Člověku p ipadá, že některá města, jako je Praha neboméně Víde jsou vzájemně zaměnitelná.
Pokud si olomouc ještě udržuje charakter olomouce, je to do-opravdy velké pozitivum. Města větší a bohatší se v rámci globali-zace duchovní atmosféry stále více podobají jedno druhému. Po-dobně jako t eba benzínové pumpy. Nebo jako velké obchodnídomy, na které se dívám p íznivě, protože lidé aspo neotravujív p írodě. Pokud obchodní etězce začnou krachovat (v USA jemyslím už asi 3o ooo ruin opuštěn ch obchodních dom ), budouse v nich potom moci realizovat dobrodružná h iště a budou semít kde uchytit netop1 i. Takovéto věci mají z hlediska ,,ruinovébudoucnosti" něco do sebe.
r AUTEtlTlC|TA všEDt{iHo D1lE
Dalším termínem, kten by nás mohl vést k pochopení toho, cose děje, je autenticita. Památková péče rozeznává mnoho rrizn1ichtypri autenticit, zastavíme se u dvou z nich. První je autenticitavšedního nebo pracovního dne: lidé vyrazí ráno v určitou hodinudo práce, odpoledne 5e staví nakoupit, pak jsou chvíli doma, něcosi uklidí, večer si zaskočí na pivo a V deset si jdou lehnout' Tatoautenticita je obsažena ve městě jako takovém. V okamžiku, kdyje nahrazena nap . autenticitou kočovník (kte í mezi pťrl osmoua p l devátou snídají v devět hodin exploduje na náměstí turistickábomba, p ed šestou hodinou večer se z ulic vytrácejí, a potom meziosmou a p lnocí opět bou livě oživaj), jde najednou cosi proti za-žitému tempu města. Lidi žijící ve městě to rozhazuje. Jako sociálníbytosti jsme zvyklí se synchronizovat s ostatními. Není možné,aby všichni dělali totéž - určité procento lidí musí vždy pťrsobitjinak - ale p ichází_|i velké množství lidí s jin; m časor4. m rozvrhem,narušují atmosféru města.
OLOMOUC _ NEVIDITELNE MESTO 107
l AuTEItTlclTA P0Dt0ŽíA MATERlÁLuDruhá drjležitá věc souvisí nap íklad s budováním podzemních
garáží. Je to autenticita materiálová. Jak funguje? P edstavte sigotick] kostel: jeho kamení se začne rozpadat a vy nahradíte ně-kolik blok . Do těchto norn_ ch kamentj se jakoby nasákne paměťgotického kamení. Kameny si na sebe zvyknou a paměť pokra-čuje - podle p ísloví; je to po ád stejná sekera, dědeček vyměnilželezo a tatínek toprirko.
V okamžiku, kdy město zbavíte pr]vodních materiálri, je to cítit'Dob e je toznát nap íklad v německy7ch městech, o kten ih íkáme,Že jsou sterilizovaná. Jsou čistá, bezvadná k životu a v podstatě vásv nich nic nenapadá. Pokud to jde, měli bychom toho zachovatz materiálri staveb, ale i z geologického podloží, alespo v místechměstskyich památko\^. ch rezervací, co nejvíc a pokud možno nedo_tčeného. Jeden z častník fotografické soutěže zde popisoval, jakcítí podloží míst, kde fotí. A takorn ch lidí je víc.
olomouci lze oproti Praze závidět cosi, čemu Bohuslav Blažekíkal ,,pleť města". Míním tím omítky. Je vždy nesmírně p íjemné
vidět otlučené nebo šedé omítky, p ípadně několik jejich vrsiev. Vy-tvá í obrazy, které sice neexistují, ale vy si je neustále konstruujetev mysli. Tím místo ožívá. Známe to nap íklad z BoudnÍkor4 ch iÁfor-melti. A také existuje p edstava, že ve zdech jsou zaklery p íběhy.o tom se ve vědě nemluví, ale v esejistické literatu e, ze.|ména
'9.'to_letí, neustále. Je'li omítka děravá, p íběhy a historie vyh ezávajiven.Když městské fasády,,nahodíte", uvězníte p íběhy ve zdech. Tímměníte prostor; jenž měl určity7 q raz dan' staletími, v kulisu, kteroumrjžete využívat jako Disneyland. A dokonce to pot ebujete, aby sevám staré historie - Lafayette, P emyslovci a tak dále, necpali dovašeho života a nerušili vám party.
Tákže nap íklad suburbie, srn- m zprisobem sterilní prostory, jsoujednou z obecn ch lidsk1 ch pot eb. Většina lidí je nějak
' 'j,t'o-bem vyhledává - pro vymezení svého soukromého života, své indi-viduality, bez ohledu na proud vědomí procházející staletími.
r ŽlvÉ A MRTVÉ BARVYS touto autenticitou a s pletí města zce souvisí barvy' Neumím to
zatím dost dob e pojmenovat. Barokní město bylo barevné, antická
socha byla barevná. Barva pat í k životu, barva oživuje. Ale jak jemožné, že mnoho moderních barev město zmrtvuje. Čim to ie?Jedna z nejkrásnějších česk ch a moravsk ch barev je žlutohnědá,kterou byla donedávna natírána kasárna. Na venkově se její použitíledaskde zachovalo. Je to velmi p irozená barva, která se vyrábípálením železit ch okr ' Nejkrásnější barvou baroka byla červená'Získávala se umletím cihel. Materiálje v ní cítit'
Několikrát jsem se o tom bavil s umělcem Vladimírem Mertouz brněnského konceptuálního ateliéru. Řira, ze moderní barvy jsoutechnologicky nesmírně dokonalé. Jsou namlety tak jemně, že ne-vytvá ejí šmouhy. Jsou jednolité a čisté. Ale hlavně, jsou krycí a držíjiž ve velmi tenk1 ch vrstvách. Stará barva, dejme tomu založená navápně, obsahuje určité množství k emenn1 ch zrn, někdy aŽ prilcen-timetrou. ch. Vápenná omítka není p íliš kvalitní, a tak jemně oprší'Na povrchu ztistanou drobná k emenná zrna, a když na ně dopadnesluneční světlo, t eba i diÍ zní, odráži se a budova se opticky roz-zá Í. U moderních barev jako by světlo byIo stejnoměrně pohlceno.
Možná to souvisí s naším podvědom1 m vnímáním. Vždy tohovidíme více, než je mozek schopen zpracovat. V p ípadě dokonal1 chbarev to zpracovává tak, že barva se jeví ve v- sledku jako nudná. Jevelkou otázkou, co vlastně moderní barvy s městem dělají. Myslímsi, že městrjm škodí, i když na druhé straně jsem rád, že jsou budovyopravovány.
l SUBURBAÍ{lzAcE A cHuDí MlLloilÁŘlDostávám se konečně k pojmu suburbanizace' Tedy také k pro-
blému nekontrolovatelného rozši ování města. 7 rŮznych analyz,nap íklad profesora Bašeho, vypl uá, že v posledních 5o letechevropská města procházela minimálně dvěma jasně rozlišiteln miobdobími. První období do roku 1990-91 je charakterizováno vel-k m rristem města. U nás vznikala panelová sídliště. Po roce t99tse situace mění dramaticky a populační r st měst je v podstatězastaven.
Města stagnují co se tyiče počtu obyvatel, ale co se t] če plochy ky-
nou. Ve st edočeském krajijsou nap íklad větší roční p ír stky oby-vatel v Říčanech nežv Praze.ZPrahy se odstěhovalo za posledníchdeset let asi 8o ooo lidí. Skoro všichni smě ují do suburbanizačního
lríste z oxurrÉ sTn'eNY ro8 OLOMOUC - NEVIDITELNE MESTO 109
pásu, kten je v okruhu 3o až 5o kilometrrj od hlavního města. Zastejnou dobu se do Prahy p istěhovalo asi 84 ooo lidí. Město v pod'statě populačně neroste.
Když se podíváme na mapu suburbanizace, to znamená podlekatastr , množství nor4 ch domrj ve st edočeském kraji roste. Roz'ši uje se pruh kolem Prahy a zejména kolem radiál, okolo dálničníchtahťr. Kupodivu je to zejména u dálnice na Mladou Boleslav. Mezi,,st ednímí zbohatlíky",jak Sádlo íká ,,chud1 mi milioná i", kte í sikoupí drim, a pak už doma musí jíst mrkev, je silně preferovánaoblast na Jílové. Tam, kde rostou smrky.
Jak jev expandující suburbanizace souvisí s globalizací, tedys expanzí jiného typu? Jaká je míra expanze? Proč lidé chtějí žítv suburbii? Nejčastěji uváděn1 obecn1 dr]vod je dostupnost krajinya čisté prost edí. Ve skutečnosti develope i těchto rlzemí vybudujíjeden pás domrj, nafotí jej a lidé si koupí barák v ,,dostupné kra-jině". Pak vznikají další a další pásy dom propojené nesmysln1 m
systémem cestiček, ze kterého se nem žete lymotat. Developer má
témě Vždy lepší právní servis než starosta. To znamená, že běžnědochází k situacím (a je jich, zdá se, dost), že první firma zkrachujea druhá firma, témě totožná, p evezme zemí, ale ne už ptivodnízávazky - nap íklad plynofikovat vesnici. Sliby, které byly dány, jsouprávně ošet eny tak, že nemusí b; t v bec splněny.
Často dojde k tomu, že se suburbie snaží izolovat od vesnickéhojádra, nechat ho plně stranou, takže nedochází k jeho r stu. Vest edočeském kraji je mnohem více parcel na suburbanizaci, než je
očekávaná poptáVka. Architekti se domnívají, Že značná část sub-urbanizačních projekt nebude nikdy dokončena. Pozemky budoupravděpodobně dále vlastněny bankami nebo firmami. V drjsledkutoho se na dlouhou dobu dop edu omezuje jakákoli akceschopnostv těchto místech.
P íroda v suburbiích má s volnou p írodou společnou pouzebarvu. Je to proto, že tam mťržeme navézt trávníkové koberce.Travní porost pak sestává z kultivar , které pronikly do nabídekobchodních etězcrj. To vede k vysázení jakési travní eurosměsi, doníž píchnete pár globalizovan1ch ke .
Z psychologického hlediska je za1ímavé podívat se na pohnutkylidí, kte í V těchto prostorách bydlí. Jsou to většinou mladí lidé' cose chtějítrhnout od rodičrj a od světa, toužíbyt ve svém a sami.
MISTA Z DRUHE STRANY
.*
oLoMoUc - NEvIDITELNÉ rrtĚsro
Etruská hlava z ímskéhomuzea. Hodně staré věci jsou
skoro vždy velice moderní.
Proto, i když vedle sebe existují dva domy, které by by|o vhodné
nějak propdit a získat tím větší p edzahrádku, k tomu nedochází'
Stuaenti architektury se těchto lidí vyptávali, jak své bydlení vidí po
pěti letech. občas sl; chávají odpověd', že kdyby věděli, jak to bude
tohoto laciného, v podstatě papundeklového bydlení'
l RECYKLACE MĚSTAOlomouc a historická města se stavěla ne-li na věčnost, tak ales_
po na jedno až dvě století. Jedna studentka si povzdychla p i pro-'cházce
po Karlově mostě: ,)ak já se jen budu moci vrátit do toho
našeho papundeklového města." To je určeno k recyklaci po t iceti le-
tech. lnteriéry obchodních dom jsou plánovány na osm let' Nejsou
zakotveny v architektu e. Naopak, očekává se, že každá generace
zákazníkia uživatelrj bydlení bude mít svrijvkus a bude se chtít za'
ídit podle sv. ch p edstav. Tomu se íká démonick1 aspekt svobody'
Lidé tedy chtějí bydlet ve svém. První dva nebo t i roky žijítím' že
si byt plánují. Pak p ijdou děti. Muž musívydělávat, což vede k tomu'
že áoma zŮstávajítzv.zelené vdovy, které nemají kam jet, takže sedí
doma a čekají, ažse večer unaven mužvrátí z práce' Najednou je
to sociálně chudé.
S tím souvisí také další věc. Touha po individualizaci vede k neu-stálému zvyšování a zahušťování plotri. Na obyčejné české vesnicijsou pla kové prostupné ploty. P es t i parcely vidíte, co si zrovnasoused dělá k obědu a kam jde. (Což je na jednu stranu nep G
jemné.) Právě díky instituci pla kov. ch plotri bylo vždy těžké bytzločincem v malé české obci. Současné ploty jsou jiné. Podobnějako ve zmíněné věži bláznrj se parcely mění na jak1 si širší pruhzeleného zahradního vězení'
V klasickém městě zpočátku p evládal oboustrann1 pohyb mezicentrem a periferií. V Americe začali s tím, že ženám postavili kance-lá e na periferii, takže začínáježdění radiální - z periferie do perife-rie se spoustou kruhorn ch objezdťr. obejde se to bez st edu města.Dnes se bohatší a aktivnější lidé stěhují z centra měst na okraje.Město tak relativně chudne. Ve smyslu starostí, daní, a toho, kdelidé utrácejí. Suburbanizace znamená velk zábor krajiny a ochu-zuje jádro města.
Na současném trhu s nemovitostmi se tak v poslední době proje-vuje určit1 odklon od suburbií. Trošku rozumnější podnikatelé nynížádají d m v malém městě, které je čisté, historické, nemá p ílišvelkyi automobilor4 provoz a je relativně blízko místu, kde pracují.To možná povede k rozvojitěchto míst, dokud nebudou p ípadn; mrozši ováním a jeho dtisledky opět ničena další v. stavbou.
r DEGI0BALIZACEliŽ deset nebo patnáct let vidíme p irozenou obranu proti těmto
jevrim v procesu deurbanizace. Tento proces vnímejme v souvislostis procesem deglobalizace. V okamžiku' kdy nějak1 systém expan'duje p íliš daleko, se bud'rozpadne (nap íklad Říše ímská), nebose periferie osamostat ují, nebo po tomto v. dechu nastává nor4inádech. Ve stagnujícím evropském městě je dostatek voln1 ch nevy-užit1ch ploch. To mriže b; t dobq m podkladem pro ešení, která ne-
tradičně obohacují městsk1 prostor - nap íklad snahami o udrženídostupnosti p írody nebo rehabilitace b ehri eky, udržení ulicovézástavby p i určité čistotě a s množstvím zeleně, a podobně.
K deglobalizaci zatímještě nedochází, je to však otázka budouc-nosti. Deglobalizace znamená obnovu lokálních ekonomick1 chvztah , kdy na jednom místě něco vyrábíte i prodáváte a spot e-
*
MISTA z DRUHE sTRÁ\tY 112 oLoMoUc - NEVIDITELNÉ llĚsro 113
bováváte.Jetomechanismus,kten. pomáháudržovatstabilituv určitém rigionu. Myslím si, že s rozvojem Číny a s ,,hyperkompe'
ticí,, právě o procesech ,,neotribalizace", nového st edověku nebo
deglobalizace ještě hodně uslyšíme.Zároveá s tímto procesem vzniká rozr znění mezi venkovem
a městem, respektive se tento rozdil stírá. Jeden z termín , kten
se často objevuje ve spojení s venkovem, je obnova' obnova ven_
kova, velké téma Bohuslava Blažka, spočívá V tom, že se nějak1 m
zprisobem naváže na místní kreativitu. Folkl r nespočívá v tom, že
,i do." hrajete písničky od Sušila. Spíše v tom, že se sr4. mi sousedy
žijete pospoli3 m životám. Venkov pomáhají Ve st edních Čechách
uáržovat zejména Pražáci'Je to zvláštní, ale často se vyskytující jev.
Lokálpatrioti se většinou rekrutují z p istěhovalctj. o těchto věcech
píše Hana Librová. oživení vesnice většinou zpťrsobují lidé z města.
Možná proto, že vědí, co ztratili. P istěhovalci zase z d vodri, že
pot ebují někam pat it.
Venkov je místo, kde funguje počasí. Jaro, léto, podzim a zima
tam mají stále ještě své místo. To už ve městech neplatí, devadesát
procent obyvatel města tráví svrij život v budovách'Venkov - to jsou materiály a hrubé struktury' Město p edstavují
spíše homogenní plochy, naleštěné povrchy, dobrá rlprava' Zdá
se, že základim sociální struktury venkova jsou drobné směny' Že
t eba někomu donesete buchtu. Na základě takov1 ch drobn1 ch
směn je p ipravována cesta vedoucí k očekávání, že v okamžiku
nějakáho neštěstí nebo nebezpečí si lidé vyjdou Vst íc. Lidé žijící na
veinici však íkají, jak je to obtížné. Město - to je spíše vydělávání
peněz a individualizace. Jde o jin typ sociálního života'
r zÁvĚn: PoDMíilĚilÁ cHVÁtA olououcECo z toho Vyp|yvá pro olomouc v porovnání s pražsk m děním'
které je ošklivé a znepokojivé? P edevším chvála olomouce z hle_
diska návštěvníka, ktery7 se nezab1filá l57stavbou akvaparku nebo
korupčními kauzami.
Jak vidím budoucnost olomouce? opravy města, suburbanizace,
zvjtšováni ploch reklam, reklamy se začnou posouvat \n še a budou
dominovat. Bude sem p icházet více cizinc . Ale toto nebezpečí tu
nebude asi až tak p íliš velké...
1l
;ď
i:31
a'llal*i.*r
llil
titl
lli/
1l
Máte v sobě víc autenticity než Praha. Není cílem udělat z olo_mouce nějaké evropské město kv li návštěvníkrjm zciziny, ale právějenom p íjemné místo pro Vás samotné. Evropsk1ch měst je plnáEvropa, Olomouc je jenom jedna.
pozxÁur.l; Ťuto nephinoaanou p ednášku <apsal a uprauil Michal Bartoš,protože se mu líbila. Vyšla a knisnénl sborníku M. Bartoš ed. (zoo7): Krajinoupochybností. olomouc _Nymburk. Sborník z Ekologickych dnri v olomouci.opakuji a ní aěci, o kterjchjsem mluail a jin ch esejích, ale prj,se to m !t,protože o jednom fuxnl shrnuji mnoho poznatk a píběh ' Esej je aěno-u na luanu Hostašoui ze Starého Plzence, kter žije užjenorn aě uzpomínkácha suém díle.
str. ío1:Šxolruí ultcg vr snnÉ olottlloucl' V roce r9rg vydal malí Rudolf Mather gra-fichy' cyklus ''Alt-olmaitz", kter p ipomíná pražské obrázky Hugo Steinera
"Prag" . Mather p sobil jako profesor v olomouci a Moravské T ebové. Byl
členem klubu p átel umění Metznerbund, jehož stopa se ale po válce ztrácí.obrázky dnes čteme jako záznam atmosféry tajemného města, ale v jejichzákladě leží chudoba a trápení, které je p ekonáváno sněním.
str. í()2:
Kosrtl sv. MoŘrcr. olomouc ležela na k ižovatce dvou velkr. ch cest' z nichžjedna smě ovala do Prahy - odtud pramení pocit sp ízněnosti s h]avnímměstem' jah. Brno postrádá. Druhá cesta smě ovala k Děvínu, Carnuntua Vídni, tedy k odlišnému, podunajskému zpťrsobu života. V Olomouci semísí p evažující barbarikum s kusem impéria.
str, ro5:Kozí uuce lueaou ZttceNcAsse. člověk má pocit, že se ocitl v pražskémŽidovském městě ptd asanací.
str. í06:Poxuo u molrlční vĚž. Transsexuální olomouc má jednu zvláštní vlast-nost - ve starších pramencch je p eváŽně rodu mužského, v novějších hlavněrodu ženského. Je docela zábavné projít si hlavní města Evropy, jako je Pa íž,Praha' Budapešť či Víde
' a uvědomit si jejich ženskost, a pak totéž udělat
s Bělehradem či Bonnem a uvědomit si jejich mužství.
Pár mÍst
r črsrÉ BUDĚJovlcESedím a čekám na sVé studenty jiŽ sedm hodin. Nejlepší zptisob,
jak poznávat nějaké místo, je se V něm nudit, protože zvídavá myslnakonec začne osaháVat okolní prostor' Jiná klasická technika, jakpoznat genía loci, je kromě znuděného nícnedělání čtení knížkyněkde na parkáně. Mysl se otev e ději a s dějem do níVstoupí i okolí.Člověk knihu zav e, ale místo v něm ještě doznívá.
A tak mi p išlo, že byit v Česk1 ch Budějovicích proklat1 m bás-níkem je na rozdíl od Krumlova či Prachatic Velmi obtížné. Jsoupoklidné a málo dramatické' Podobají se jako většina plánovan chkolonizačních měst P emysla otakara ll. velké šachovnici, na kterése každ mrjže na chvíli ztratit i si najít svtij kout. Na městě je vel-kolep jeho plán a vrile vyrvat bažinatou krajinu na soutoku Malšea,Vltavy podmáčen1 m lukám a založit na nich královské město,které se m že postavit celému rožmberskému dominiu.
Jihočeští hloubavci, básníci a mystici žili v kdejaké podívné dí e,
ale Budějovicím se vyh1 bali. Tábor je siln a problémov., Písek mírna sentimentální, Krumlov hlubok; a možná tragick1, ale Budějo-vice jsou místem, kde si člověk postaví domek, pošle děti do školya večer jde spát. Není to město šílencťr a pitvorn1 ch postaviček, alespo ádan1 ch měšťanti, rn born1 ch emeslníkrj a drobné buržoazie.
Je to město pěkné, ale nudné jako Rakousko. Je tu klid na práci,ale ne místo pro neklid a Vznět' Je p íjemné se tu zastavit, dát sibudvar a chvíli postát na náměstí. Jedna z nejkrásnějších věcí v ce-lém městě je mírn pahorek, kten- se skoro neviditelně zvedá odokraje náměstí ke kašně, na jejímž vrcholu drtí Samson lva' Dalšíd ležité místo je Dominikánské náměstí s asymetrickou solnicía klášterem, kten navštívil cestou do Vídně Albert Camus' Uva-žoval tehdy, že napíše divadelní hru Budejoaice, protože jej lákaloslovo ,,vice" (ne est) skryté v názvu. Jinak: ko ka do Linze, loděnice
prísre z onuHÉ srulvy 114 pÁn vrÍsr í15
rytí e Lanny, nádhern1 zelen muž ve freskami pokryté lodi kostela,žádné románské památky (nejbližšív Hosíně), blízkost Hluboké, stlla d evo a taky koncem léta mlhy nad mok4 mi loukami.
Budějovická prriměrnost vyhání surrealisty a proklaté básníkytam, kde jim krása nebo utrpeníVyrazí dech - doJind ichova Hradce,Prachatic, Chvalšin nebo T eboně. V dláždění nápis: ,,Cenerace p i-cházejí, generace odcházejí, ale země trvá".
r ČesrÝ KRuMLoV (zlmt{í)V chladné prllce roku se Krumlov stává sám sebou' Je pozdní
podzim. NáVštěVníci odcházejí. Město je ještě své. Je šest hodinráno, sedím na nádvo í zámku a píšu dopis p íteli literátovi a vel-kému znalci Franze Kafky a Adalberta Stiftera do Vancouveru. Ni-kdo tu není. Město a jeho čas mne obklopu jí.Zam šlím se nad tím,že ač jsem obvykle dob e chráněn p ed zmatky doby, rozevírají seve mně trhliny a otevírají se okna, kte41imi vstupují obrazy.
Je to těžká situace. Jsem p íliš hust1 a soust eděn na sebe, alepod vlivem místa a snad i Stiftera a jeho šumavského souputníkaAlfreda Kubina se měním v jakousi páru. Nechávám se vtáhnout doškvíry ve zdi, kde žijí kusy vět, fragmenty osudri a stíny lásek (bálbych se zamilovat se v Českém Krumlově). Cosi mne vracelo zpětna lavičku, kde jsem psal dopis, protože zdi byly p íliš intimní, nežabych je mohl a chtěl snášet.
Místo toho jsem se ocitl v oblém kamenu na dně eky. Plynulap ese mne čerstvá, studená voda, zahnědlá v šumavsk1 ch slatích.Znala jiné p íběhy, kteq m se již člověk nemusel bránit. Putovalaprrilinami země, věděla o slídě a živcích v horách, ale mluvila dlou-h1 m jazykem země a mrij rychl1 čas se rozcházel s pomal m časemhorninor,n ch masivti.
Teprve v tekoucí vodě Vltavy se oba časy vyrovnaly, má mysla mysl vody plynuly stejn1 m tempem v hladk ch kudrlinkách mír-n1 ch vodních vírrj. Nedělila násžádná mě ítka. cítiljsem p ítomnostdávné ženy, matky pramentl, dech medvěd a perličky r4ymírajícíchperlorodek a rašelinu' V tu chvíli začala téct voda v zámecké kašně.
To mne změnilo na zelené světlo, vrby nad ekou, buky na strá-ních, a to světlo bylo za listy a vegetací. A opět jsem se ocitl hust1
a soust eděn; na dopis, kte| píšu, na lavičce na nádvo í. Rozdílje
MISTA Z DRUHE STRAT{Y rr6
"*
pÁn uÍst 117
v tom, že slyším, jak teče voda. Vstávám a jdu si om1 t obličej. Nevím,
co mne čeká dalšího, ale asi to bude mezi mnou, ekou a stromy'
Nesdělím to a nevydám se.
Medvědi v hradním p íkopu ještě neusnuli, vylézají ven a jdou
se koupat do již studené vody. Hrají si jak lidská mlád'ata, vyhazují
arouchnivěl1 pa ez, koušou do něj. Pono ují soudek od piva a baví
se tím, jak stoupá nad hladinu. Hnědí brat i. Chápu jejich trik' když
jsou mezi sebou, chovají se jako lidé, jsou to lidé, ale když je pozo-
iují turisté, tak se tvá í jako medvědi. Čeká se to od nich.
Na místa jako Česk Krumlov jezdíme proto, Že některé myš-
lenky se vyskytují jen v jist1 ch krajích a na určit ch místech. V ziměje Krumlov pono en v sobě a V létě se jako medvěd schovává p ed
turisty. Jezdíme sem bud'na počátku jara, kdy se město rozpomíná,
anebo na podzim, kdy začíná snít.
l JlilDŘlcHov HRADECGotická a renesanční města jižních Čech jsou jedním městem
s mnoha st edy. P ikládají se k sobě a dopl ují se. Je nutné je znát
všechny - dokonce i Netolice a stranou ležící Bechyni' Bez ostatních
měst člověk těžko pochopí to své. Platí pro ně totéž jako pro poly-
fonní hudbu Adama Michny z otradovic, kten vJind ichově Hradci
prožil skoro cel1 svrij život. Několik hlas , ale jedna skladba. Snad je
to tím, že jihočeská oblast vytvá ela po dobu několika staletí jakési
,,království uvnit království" s vlastní témě soběstačnou ekonomi'kou a kulturou ovlivněnou severní ltálií, zatímco zbytek Čech byl víc
pod vlivem německ1 ch vzorrl. Je velk1 rozdíl mezi atmosférou jasné,
zpěvné, lidové a p ece vznešené vlašské renesance a poněkud upja-
tou městskou, pivní renesancí z Bavor či Saska.
V jižních Čechách se vyplatí naučit oči na barvy fresek. olejovébarvy jsou husté, lesklé a na stary7ch plátnech černají a těžknou'
ské smísené s kamencem,lazurné bawy z drcen1 ch kobaltov. ch
skel či hnědavou červe drcen1 ch cihel. Freska je jiné médium než
lejomalba, nep enáší se, pat í místu a správci domu. Je možné
rozumět malbě a nerozumět freskám. Legenda o svatém Ji í vy'
malovaná v hradní místnosti, napril malba, napt1l literatura otevírá
ŤÉ- _É1lI
svět st edověku, ale p ísná postava kazatele v minoritském klášte ejiž pat í upovídanému novověku, kdy Brih p estával b1t tajemstvíma Slovo se měnílo na slova.
Jind ích v Hradec je krásn, za mlžného rána, kdy páry z rybníkuVajgar ještě clonívycházející slunce. Město nejlépe prožíváme vpod-večer p i procházce podél vody a pod hradbami a dál Smetanovouulicí. Na rondel a zámeck komplex je nejlepší rn-ihled z druhéhoboku ridolí' Člověk si sedne na zídku a jen se dívá p es eku, jež jepouh m potokem a mlyná skou strouhou.
Jind ichriv Hradec je město, ve kterém pstruzi v létě radostněvyskakují nad hladinu eky Včelnice neboli Nežárky. Hudba městavyjad uje radost a pohodu, ale protože jsme v jiŽních Čechách, je tup ítomen i zamyšlen; smutek' Město má svou letní a svou zimní tvá 'V létě se zde tancuje a v zimě modlí' Za tepl1ch večerri zní galantnígavota ze zámeckého rondelu, ale během krátk1 ch a chladn1chdní sl1 cháme z minorítského kláštera mnohohlas ch ri kten jetakkrásn' , že pro hudbu zapomínáme na Boha. Město má něco zezávažnosti Českého Krumlova i zdánlivé povrchní veselosti Telče. Jevyrazné, ale p itom mírné jako Jičín a dá se mu uniknout, zatímcoTábor, Bechyně nebo Prachatice vás bud'poz ou a p ijmou, nebos nimi po zbytek života budete svádět marn1zápas.
r MAKoVÁ HoRA U sMoLoTEtMaková hora se nalézá mezi orlíkem a P íbramí. Je to malé,
většinu roku opuštěné místo, které není tak svaté jako velká poutnímísta, ale člověku dává radost, klid a smí ení. Po rizké silničcelemované šedav. mi žulor4 mi kameny vyházen1 mi z dnes již neob-dělávan1 ch polí pomalu vyjdeme na vrchol a snad ustrneme nadkrásou krajiny, která má lidskyi rozměr a obsahuje v sobě správn1ipoměr p írody a člověka, divočiny a kultury. Uvědomíme si, žejedna z nejkrásnějších česk1 ch krajin leží v mírn1 ch pahorkatináchna rozhraníst edních a jižních Čech a že její p vab do konce životanevyčerpáme a neprochodíme.
Počátkem ]8. století byl požádán slavn1i architekt C' A. Canevalleo plán kostela a malého kláštera, kten měl pat it karmelitánsk1 mmnichrim. Zakladatel však brzy zem el, a tak se celá další staletíkostel potácel mezi zapomněním a pokusy o oživení. Snad právě
vrÍsre z onuuÉ srneNv t8 PAR MIST 119
proto V sobě místo obsahuje tak mnoho krajiny, táhl1 ch zalesně-n ch kopc , vysokého nebe, ranních srn lycházejících ještě za rosyz lesrj a sk ivánčích písníz polí které nejsou ani p íliš daleko, anip íliš blízko.
Karmelitáni, pokračovatelé mystického díla Jana z K íže a sv'Terezie z Ávily, se v každé provincii snažili vybudovat větší kláštera k němu nějak1i titulek, poustevnu, kde se brat i mohli modlit a roz-jímat. Zatímco ženská větev ádu se neustále zabytala,,žensk mi"problémy vztahrj ke Kristu jako miláčkovi a božskému ženichu,mužská větev rozvíjela odkaz vnit ního ohně a klidného vytržení, vekterém bylo místo pro zemi a její krásy. Pro stromy a ptáky. Skrzestvo ené člověk p icházel ke stvo iteli, ale většinou se z nocí duševracel na její radostn počátek.
Atmosféra místa je jednoduchá. Není to komplikovaná SvatáHora se srn mi nejednoznačn mi hlubinami. Není to žádn hradv nitru, ale právě jenom měkk1im podzimním sluncem prozá enáalej b íz a je ábri. Maková hora spíš p ipomíná místa jako Lomečeku Vod an, anebo starou alej za čimeliclc. m zámečkem, kudy do rod-n1 ch Mirotic chodíval mistr Mikuláš Aleš. Skoro není o čem hovo it,
ale cítíme se zde volní a set ásáme tíhu a komplikovanost života.
r SVATÁ HoRA u PŘíBRAMINa Svaté Ho e jsem bylmyslím šestsetkrát nebo snad ivíckrátjiž
z toho drjvodu, že jsem studoval hornickou školu hned pod Horouazacházel jsem na ni skoro každ den, a pakjsem se dalších t icetlet vracel. Nikdy jsem siji nezamiloval jako jiná místa, ale nikdy jsemji nep estal pot ebovat.
Jádrem areálu je gotick kostelík, dnes sev en1 do ambitri a ztra-cen; pod honosn1imi štuky' Není vidět, ale je tam. Pat í do nějrovněž gotická socha Matky Boží ze St íbrn; ch hor p ipisovanáprvnímu pražskému arcibiskupovi Arnoštoví z Pardubic. Socha jetmavá, hrubě ezaná, podobná dávné lidové plastice. Kolik jsemslyšel vzrušen1 ch sporťr na téma, jestli se jedná o Černou Madonuanebo ne! Nejslavnější černou Bohorodičku cel ch Čech, která bydo tohoto podzemního hornického kraje tak pat ila. Mohla by rov-něž p ebivat na Plešivci - ,,olympu kraje", kteqf' je z plošiny p edkostelem vidět a kter1 nejspíš p edstavoval dávno p ed k esťanskou
--
Svatou Horou jinou svatou horu zasvěcenou jin1 m bohrjm. P em1 š-|ím nad tím, jak se podobá na Plešivci nalezená oběť bronzorn chp edmětri stará t i tisíce let oběti St íbrného oltá e z místních dolstaré sotva t i staletí. A vím, že Plešivec a Svatá Hora pat í k soběa člověk by je měl navštívit alespo párkrát za život.
Barokní areál byl vystavěn jezuity jako jedna z prvních ,,koruno-vací" krajiny již v roce 1658. Brzy se stal nejznámějším poutním mís-tem cel ch Čech. Procesí sem šla t eba deset dní. P edzpěvák udávalt n a poutníci hodinu po hodině opakovali slova litanií. Na noc seuchylovali do poutních nocleháren. Když budete šest hodin dennězpívat nábožné písně ve společnosti podobně naladěn1 ch duší, do-razíte na svatou Horu změněni a p ipraveni. Cel1 život na tuto zkuše-nost nezapomenete. Na cestě se seznámíte s nou. mi p áteli a možnási najdete celoživotního partnera. Takové byly poutě na Horu!
Za ambity a rohorn mi kaplemi poněkud stranou leží posvátnástudánka podobná věži kostela, kten_ se propadl do hlubin. Je tomísto soukrom ch zázrakti a léčiu. ch vod. Ambity samotné jsouspíš místem zástupri a ohromení a dosud jimi vane duch ideologie,i když krásné. Soukromé a ve ejné se tímto zprisobem dopl ují a tišípoutn íci zťtstáv a1í stra no u. N ěkterá poutní místa an raz ují svatostkrajiny, jiná poutní místa jsou vytvá ena právě v bodech pust]cha neduchovních, aby krajinu prosvětlila. Myslím, že Svatá Hora pat ímezi ta druhá místa. Leží naho e, ale také zárove táhne dolťr dohlubin spodních vod a kovtj, kde Matka Boží na nebesích nalézásvrij doplněk v Černé Madoně. Tu ve snech nevídáme mezi oblaky,ale tiše se vznášející pod vodou v temné sluji, kde se jemně k1ve poddotyky siderickl ch proudti.
pozryrfuvrxa: V hospodě u Bnouně jsem neopatrnou a nespráunou poznám-kou o b aalé p ítelkyni pana Kucha e, která utekla ažnajihoarnerick,alti-plán, panu nakladateli u noaé známosti eminentně nepomohl. Na optátkujsem pro nfi napsal asi daacet text kfotografím nizn ch míst, ale kniha ni-kdy neuyšla a já texty omylem deletoual, až na pět zde uuedm ,ch.
uÍsre z on'urlÉ sr:uNv
i;ii;l'jr,ir:lrll:
r, ll
. r1l
ttlffi
Právo na klimatickou
r V listině základních práv by měl b t zakotven paragraÍ, že každyčlověk má právo na takové klima, jaké si sám vybere. Nejvhodnějšínárodní klima by se určovalo hlasováním. Lobbování nátlakoY. chskupin by bylo omezeno zvláštní vyhláškou a o regionální p eshra-niční klima by bylo nutné žádat v Bruselu. Některé skupiny obyva-telstva, nap íklad prrimyslníci, by mohli b t osvobozeni od skle-níkového jevu. Co je na této p edstavě nesmyslného? P eci to, žeosobní svoboda je do určité míry dosažitelná vyjednáváním v rámcisociálního systému, ale stejn1 postup nevede k žádnému v. sledkuv rámci p írodního systému. Nemr]žeme mít svobodu od gravitacenebo od zimy, a dokonce ani nem žeme z kalendá e Vypustit nějak1
měsíc, t eba pochmurn1' listopad.Pojdme se tedy vážněji zamyslet nad otázkou, která nás oslovuje
na kdejakém nároží. Co je ohrožmo uíc, kli,rna, nebo naše noboda?Nejprve se podívejme, jak by odpověd'mohla vypadat na straněpolitického, pak na straně klimatického systému. Potkat skutečnéhoekoteroristu je svátek. Takoví lidé v p írodě témě neexistují, anebose vyskytují r4 hradně V televizním zpravodajství. Ekologové jsouvětšinou vcelku tišší, i když někdy dost zatvrzelí lidé. Pokud majíživotní stadium p ivazování se k nějakyim strom m atd., rychlez něho vyrristají a odcházejí bud'k jin m radikál m, nebo pochopí,že se státní správou se dá bojovat jenom jejími zbraněmi a stávajíse znalci zákonr] a p edpisťr, tedy určit1 m druhem edník . Je tosmutn konec bou livákrj, ale má to svoji logiku.
Co se t1 če ekologick1 ch špiček, které si mohou dělat nějakémocenské ambice, je z teroristického pohledu situace stejně trístní.Nezdá se mi, že by Martin Bursík potají p ipravoval internačnítábory pro p íliš liberální ekonomy, podobně ani Vojtěch Koteckz Hnutí Duha nemá v garáži (kdo ví jestli má v bec garáž, takdivnyto je člověk!) dílnu na v'. robu Molotovoq'ch koktejl a Jakub Pa-točka určitě neumí za 7 we in rozložit a složit samopal. S takov'. milidmi by revoluci nedělal ani Trockij. Je-li někdo v této zemi zcela
svobodu
PRÁvo NA KLIMATIoKou svoBoDU 12.5
nep ipraven totalitně vládnout, pak to jsou zemědělci, kominícia ekologové. Znám je.
Jinou věcí je, že klimatické změny vzbuzují strach a kde je strach,tam se objevuje pot eba silné ruky. Ekologická hnutí jsou optimálnípro ty podivné, mocensky založené politiky, kte í se ,,nevejdou., doběžn ch stran. Tito lidé témě nikdy nemají ekologické vzdělání,ale pocházejí z oblastí, kde se již z definice jedná o moc - nap í-klad z místních správ či radikálních hnuÍí. Za normálních okolnostínejsou témě vidět, ale vyno ují se v dobách zmatkrj a krizí. Ano,skutečně v období nějakého sociálního varu, kten_ mt1že b1t roz_nícen změnami v p írodních, ale častěji sociálních a ekonomick] chsystémech, se pravidelně objevují populističtí demagogové, kte íohrožují naši svobodu.
Co se q če klimatu, nemusíme si ze strachu z budoucí možnépolitické nesvobody dělat nic. Mrjžeme se ujišťovat, že nicnedě-lání nás vlastně ochra uje p ed ekologickou totalitou a dokoncemrjžeme mít pravdu. Na druhou stranu, pokud klimatické změnyskutečně p icházejí, nejspíš se octn me v nějakém druhu klimatickénesvobody. Začne to tak, že nebudeme moct zalévat zahrádku, pakjako v Ponugalsku čijižním Španělsku poteče voda sotva pár ho_din denně, a nakonec se dopočítáme jako ve Francii, že vlna vederurychlila smrt víc než deseti tisíc lidí. Každodenní cesta do prácese na hork)ich cestách stane utrpením a vlaky budou mít celé létozpoždění, protože se budou kroutit koleje.
Pod pojmem svoboda obvykle rozumíme to, že mrjžeme íctsvrij názor, že nejsme pronásledováni za politickou či náboŽenskoup íslušnost a že nejsme nadměrně vyko isťováni. Co když ale kesvobodě v našich zeměpísn ch ší kách také pat í možnost dát siráno sprchu anebo prožít léto, které je sice teplé, ale ne plně horkéazimu, která sice člověka trochu štve, ale taky kdyŽ napadne čerstu.sníh, docela těší. K mému pojetí svobody pat í i to, že každé jarorozkvétají vstavače a p ilétají vlašťovky a ron_ si. Na otázku, zda jevíc ohroženo klima, nebo naše svoboda, musím odpovědět' že tím,že je ohroženo klima, je bohužel ohrožena i naše svoboda.
Psáno pro Respekt.
px,(vo Ne KLIMATTcKou svoBoDU 'tz6 PLUH A MOR 127
Pluh a mor
l Když jsem p ed několika lety oslovoval australského klimatologaBilla Ruddimana, zda nechce spolupracovat na velké mezinárodníencyklopedii, odpověděl mi, že se chystá do drjchodu a že se ko-nečně pot ebuje zastavit a pochopit, na čem cel1 život pracoval.Teprve nedávno, když jsem dostal do ruky jeho knihu Pluh, moranqfia, jsem pochopil, co tím myslel. Ruddimanova kniha se sou-st ed'uje na oÍázku, zda a do jaké míry člověk ovliv oval globálníklima za posledních osm tisíc let. Tento problém má aktuální a po-litick] dosah - pokud člověk měnil sice neopatrně, ale mě itelněklima už v neolitu, nepochybně jej dnes mění o dost víc.
r KtlMATlCKÁ zMĚilA BuDE VEIKÁRuddiman p istupuje k problému lidského ovlivnění klimatu té-
mě indiferentně, bez jakékoliv snahy zachránit svět, nebo naopakpomoci americkému pr myslu. Nepochybuje o tom, že klimatickázměna bude velká, protože pozorovatelnábyla již v pravěku, aleptá se, zda to je dob e nebo špatně. Upozor uje, že nikdy nezískalgrant od žádné pr myslové firmy nebo ekologického sdružení.V USA je široce rozší ená praxe, že lobbystické skupiny, a to častějize strany bohat1 ch prtimysloq ch firem, ale někdy i z environmen_tálních a humanístick1ch organizací založí nějak1 spolek s matou-cím názvem nap . ,,P átelé modro-zelené planety", kteqi financujeklimatick1 v. zkum, jenž má najít argumenty pro tvrzení investora,kten se za spolkem skryvá.
Ruddiman, kten svrij vědeck1 život prožil zejména v USA, si jevědom, že sdělovací prost edky si pro své ve ejné debaty vybírají ra-dikály z opačn1 ch částíspektra, takže Ve ejnost nejčastějivnímá pro-blematiku z hlediska souboje dvou extrémních wrzení. Vědci naopakmají tendenci vyjad ovat se k problému opatrn m, mediálně nepo-užiteln1im zpťrsobem, protože zvažujÍ argumenty a íkají: ,Víte najedné straně to qypadá takto, aIe na druhé straně si mrjžeme myslet..."
r KLlMAT|cKÉ PoXRYTEGTVí: C0 KDYŽ sKtEilíKovÝJEv llDEM VtAsTilĚ vYHovuJE?P edsta\rte si, že žijete v USA a odcházíte do penze. Jste zvyklí
migrovat, a tak si vyberete nějaké p íjemné místo ,,Věčného jira,,.V1isledkem ie,ževíc penzistri sikoupídrjm na pob ežíteplé Háridynež ve studeném Mainu ne kuli na Aljašce. Zlobíme se na Spojenéstáty, že nepodepsaly Kj tsk1i protokol, ale není v našem hněvuobsaženo také trochu pokrytectví? Co kdyŽ ve skutečnosti protestu-jeme protíAmerice či bohat1 m a lhostejn1im korporacím, jejichž ak-cie Vlastní tolik obyčejn ch lidí?Titíž lidé tedy často na jednu stranuchtějí, aby jejich akcie vydělávaly a na druhou stranu protestujÍ protidrjsledkrjm srn- ch vlastních p ání.
Žena mého kolegy je psycholožka, která pracuje pomocí psy_choanalytick1 ch metod. Vyhledávají ji častěji p istěhovalci, prá-tože podle p ízvuku poznají, že není rodilá Američanka' Říkala, žeje p ekvapená, kolik lidí ještě dnes, či právě dnes trápí genocidalndián . Tato bezmála zapomenutá věc stále pod povrchem doutná.Statistiky neexistují, ale zdá se, že to jsou častěji Američané ne-amerického privodu, kte í promítají do svého žíVotního p íběhuosud pronásledovan ch a vyb(jen1 ch lndíánrj. Už Freud hovo ílo nemocech cel] ch civilizací - kolektivní podprahovou nemocí tétocivilizace mriže b] t pocit viny z ovliv ování klimatu. Z rozhovorŮs lidmi vím, jak je tato věc trápí, i když s ní skoro nic nedělají'
Současné globální, lidmi zptisobené oteplení obvykle vyčíslu_jeme hodnotou +o,7 oC. Pokud bychom dodrželi Kj tsk protokol,tedy že V roce 2o1o stáhneme emise na rove roku t99o, došloby k redukci oteplení o o'1*o,2 oC. Amerika tedy reagovala tak, žekvrjli malému a témě nepozorovatelnému oteplení neomezí svojiekonomiku, a tím politickou sílu, a protokol jako největší světor4znečišťovatel světa odmítla'
P edstavíme_li si, že skutečně ričinné kroky p edstavuje dvoj- čitrojnásobek redukcí navržen ch Kj tsk m protokolem, pak by sejednalo o tak drastick zásah do života všech lidí ve vyspěl1ch eko-nomikách, že by jej většina odmítla' Je dobré uvědomit si tutoschizofrenní situaci, která u mnoha myslících či cítících lidí qyvolávávnit ní konflikt. P ejeme si čisté ovzduší, ale cena je tak velká, žedoufáme, že se vědci m lí a že klimatické problémy p ijdou ně-kdy později a nebudou se nás t; kat. Dá se Vypozorovat, že tento
pp"(vo Ne KLIMATICKoU svoBoDU tzB PLUH A MOR 129
Strom a potok pod Butovicla. m hraďštěm. Když jsme se vrátili z vysychajÉcího St edomo í' uvědomilijsme si, jaké štěstí je žít v krajině' kde teče voda.
ambivalentní vztah se t1 ká i klimatické knihy V. Klause, která svoujednostranností vyvolává jak kritiku, tak 11levu, že nemusí b] t tak zlea že si lze světa užíVat bez v. čitek svědomí.
r JAK PŘíRoDA ŘíoíruunlKlima neustále osciluje nahoru a dolrj, ale pokud proložíme
těmito Wkyvy p ímku ukazující dlouhodob;i trend, zjístíme, že světse posledních pět milionri mírně, ale neustále ochlazuje. Asi p edz,7 miliony let dosáhlo ochlazení takové míry že se udržely rozsáhléledové pokryvy kolem obou p l a začalo období menších ledorn chdob. lěch bylo podle toho, jak definujeme ledovou dobu, kolem čty-iceti, ale protože ochlazování dále pokračovalo, p estoupila Země
p ed milionem let další klimatick1 milník, a tím byl nástup devítiještěvětších a delších ledoqch dob. Zatímco pťrvodně se zhruba po kaž-d ch 4o tisících letech na dvacet tisíc let oteplilo, pak v poslednímklimatickém období trvala ledová doba kolem sta tisíc let.
Hlavním ídícím mechanismem těchto změn je množství sluneč-ního zá ení, které je dáno hlavně tím, jak daleko je Země od Slunce.
V po adí druh1 m nejdr1ležitějším spouštěčem klimatick1ch změn je
množství skleníkorn_ ch plynri v atmosfé e. V1 sledné klima je tedydialogem mezi Sluncem a uhlíkor4 m ryklem. Jak spolu - i s námi -obojí souvisí, si m žeme p edvést na vysychání Sahary. P ed desetitisíci lety byla Sahara zelená plá porostlá ídkou savanou se stádyantilop a slonrj a adou mělk1 ch jezer s krokod1 ly a hrochy. V tédobě byla Země natočena ke Slunci takor4 m zp sobem, že běhemléta získávala tropická Afrika maximum slunečního zá ení. Letníteploty na souši byly vysoké, ale mo e ochlazené během ledov. chdob bylo podstatně studenější. V1 sledkem byl silnější monzun, kteqzasahoval dál do nitra kontinentu. V] chodoafrická jezera měla v té
době hladiny až o t5o m u. š než dnes.Vydatn monzun napájel četné bažiny, ze kten-ích se uvol oval
metan, kten je druh1 m nejmocnějším skleníkorn m plynem, a dálzvyšoval teploty. Následkem změněného náklonu zemské osy sevšak letní teploty snižovaly a zárove se oteplovalo mo e. Monzunslábl, bažiny vysychaly a tvorba metanu se měla začít snižovat jako
v minul1 ch meziledorn ch dobách. Bubliny v ledor4ch vrtech jasně
ukazují, že nejméně posledního pril milionu let platí p ímočará11měra - více slunce v tropech znamená silnější monzun, víc bažin,a tím i Víc metanu. Jenže se ukázalo, že p ed pěti tisíci lety začalobsah metanu v atmosfé e ze záhadnych d vodrj rrist.
Podobná závislost platí i pro oxid uhličit . Není zcela jasné, co ovliv-
uje jeho p irozené koncentrace, protože se vyskytuje ve všech čás-
tech zemského systému včetně hlubokého oceánu. Jeho bubliny v le_
dor4 ch vrtech ukazují podobnou závislost jako u metanu - nejvíc oxiduuhličitého byvá na teplém a vlhkém počátku meziledové doby, alepak jeho obsah klesá' Nynější teplé období je anomální tím, že obsahoxidu uhličitého začal p ed osmitisíci lety r st, zatímco by měl klesat.
r tlDÉ A PRAVĚKÉ KLlMAZemědělstvívzniklo asi p ed dvanáctitísíci letyV několika nezávis-
l ch centrech v lndočíně, na P edním r4 chodě a ve st ední Americe.P ed ro 5oo lety nalézáme první rozsáhlé, dlouhodobě osídlené ves'nice s několika sty lidmi. Bylyv sledkem zdlouhavého procesu. Velkázví ata jako mamuti už byla vyhubena, takže lidé se víc specializovalina rybolov, sběr plodin a později na pastevectví. V několika částech
pp-(vo Ne KLIMATToKoU svoBoDU 130 PLUH A MOR 131
světa obsahujívrstvy z tohoto období zu. šené množství uhlíkrj, které
nejspíš svědčí o globálním vypalování savan a lesrj' Tím došlo k ob_
ráiení p írodního trendu - ke zvyšování obsahu oxidu uhličitého.
Další vel(. p eděl - tedy stejně nečekané zr4 šení obsahu metanu
p ed pěti tisíci lety se kryje s rozmachem prvních íší - Egypta a Su'
meru - a tím is počátkem centralizovanychzavlažovacích projektri.
Metan docela určitě nepocházel zvysychajících jezer Sahary, ale
ani ze seversk: ch rašelin. Molekula metanu vydržív atmosfé e pr _
měrně deset let a pak se okysličí. Do ledovcrj jižní polokoule se do-
stává v prr]měru o'lo %o méně než do arkticlc. ch ledovc , které leží
blíž pásu severské tundry. P esto jsou posledních pět tisíc let obsahy
metanu v ledovcích na severu i na jihu vyrovnané, což vylučuje zdroj
v seversk ch rašelinách. Jedin: m možn: m zdrojem jsou lidské akti_
vity související se zavlažováním a o něco později s pěstováním n že'
Tomuto schématu bychom nemuseli vě it, ale Ruddiman podává
kfížovy dťlkaz- v obdobích velk ch morri, kdy poklesá počet obyvatel,
množitví obdělávané pridy i spalovaného d eva, obsahy oxidu uhliči-
tého i metanu klesají, ale po několika desítkách let opět začínají r st.
Tím se kruh dosti drivěryhodn ch drjkazr] uzavírá, takže v dějinách
klimatu asi p ibude kapitola o tom, že lidé začali měnit klima planety
směrem k teplejšímu světu již p ed osmi tisíci lety a že tento trend
se dále zvyraznil na samém počátku Sumeru a egyptské Staré íše'
r SITUAGE LEDilíHo MEDVĚDA v KÁHlRsKÉ zooLoGIcKÉ ZAHRADĚ
Na celé věci je zajímavé, že zaÍímco se současná ve ejná dis'
kuse odehrává v rovině, zdaza oteplování atmosféry mohou lidé,
W. Ruddiman a další vědci již pracují ve škále nejméně o ád jem-
nější. Pochopitelně neskočíme do závěru, kten se nabízi - že jestliže
lidé začali klima málo, ale mě itelně ovliv ovat již p ed osmi tisíci
lety, jaké hrrizy pášeme nyní? Pojd'me zkusit nalézt na celé situaci
něco pozitivního, i když zacházet tak daleko, že bychom označili
Črz a aatsi hrmy zaspasitele p ed ledovou dobou, nemusíme'
Většinoupovažujemeobdobíposledníchosmitisícletzaklima-ticky mimo ádně stabilní a dodáváme, že právě tato okolnost umož-
nila rozkvět lidské civilizace. Ve skutečnosti se asi jedná o náhodn
souběh - p irozen; sestupn1 k|imatic( trend se potkal s oteple_
ním zprisoben m lidmi a rn sledkem bylo lepší klima, než bychom
očekávali. Navíc rrjst skleníkov. ch plynri byl pozvolnyi, takže klima-
tick] systém se rovnovážně p izprisoboval změnám. Dnešní svět je
v teplotní nerovnováze, je studenější než by měl b; t, protože oceány
se oh ívají pomalu, takže dnes mají teplotní zpoždění 3o-5o let za
složením atmosféry.V severních ší kách se klimatické změny projevují dva až t ikrát in'
tenzivněji, než odpovídá prriměru pro celyi svět. Je to dáno existencí
rozsáhlé, ale tenké sněhové poknfuky. Pokud by jaro bylo jen o něco
málo chladnější, sníh by ležel až do počátku léta. Jeho bílá barva by
odrážela sluneční zá ení, takže na někten ch místech, jako je NewFoundland, by vribec neroztál. Naopak p i časnějším nástupu teplej_
šího jara sníh roztaje, tmavá země anebo mo e p ijímají celé měsíce
Víc tepla a proces tání se urychluje. Tání arktick: ch ledovcrj a věčně
zmrzlé pridy je tedy zp sobeno nejenom celkoq m oteplením, ale také
r4yšší p irozenou citlivostí v či oteplení. Bez lidského ovlivnění by v Ka'nadě a na Sibi i bylo podstatně chladnější klima, než jaké tam vládne
dnes. Skutečny vítěz globálního oteplování pravděpodobně ležímezi Baffinorn m ostrovem a lslandem, ale t1 ká se malé části lidstva.
Pokud bychom měli spálit veškerá dnes známá ložiska ropy a uhlí,
dostali bychom se někam mezi svět dvojnásobku a čty násobkudnešní koncentrace oxidu uhličitého. Podobné podmínky panovaly
v geologické minulosti několikrát, takže víme, že za tohoto složeníatmosféry neexistují polární ledovce a pr měrná hladina oceánuje o témě 7o metr u- š. Roztávání však trvá celá tisíciletí a jeho
počáteční tempo je jenom kolem jednoho metru za století. Možnábychom se vymanili z cyklu ledov. ch dob, možná bychom je uspíšili.
Některé státy světa jako nap . Šv. carsko by klimatick mi změnami
utrpěly jen málo. Náhl1 p echod do šťastn ho světa ,,věčné Flo'ridy" by asi byl doprovázen nevyzpytateln] m klimatick1 m chaosem.
Zhruba dvě t etiny lidstva by bylo nutné p estěhovat někam jinam,
ale doopravdy se nedá vyloučit, že lidem čtvrtého tisíciletí by sepo staletích bídy a konfliktťr všeho druhu žilo lépe než nám. Je totak trochu situace ledních medvědrj v káhirské zoologické zahradě.
Pokud africké tep|o p ežijí, tak za nějjednou mohou b1 t vděčni.
YozNÍ*rcx Jedná se o doplněné znění čl'á,nku pro Respekt, které uychází z knihy
p edního současného klimatologaWilhama Ruddimana (zoo6): Plows, plagues
and petroleum. 2o2 pp. Princeton tlniuersity Press. Princeton and Oxford.
pn,(vo Ne KL1MATICKOU SVOBODU 132 No'l"i pnorlÉv: clorÁlNí cYKLUs ousÍxu í33
gtobálníproblém:
uS dusíku
r TEN TRETívzADUAž p íliš dlouho jsme se soust edi]i na geochemické cykly uhlíku
a síry protože mají p ím1 dopad na globální oteplování (zp so-
bené vzrristajícím obsahem oxidu uhličitého v atmosfé e) a na
lokální ochlazování (zprisobené síranov. mi aerosoly). Dusík není
vidět a témě s dalšími látkami nereaguje. Vypadal tedy mezi am'
bivalentním uhlíkem, jehož atmosÍérick1 cyklus život udržuje i ničí'
a čertovskou sírou jako velice nudn prvek. Ve skutečnosti je t etím
z pětice hlavních globálních hráčrj, kte í spolu soupe í o bohatství
biodiverzity. ftmi zb1vajícímijsou fosfor a železo.
Dusík je obsažen v aminokyselinách, DNA, proteinech a mnoha
dalších nezbytn1ich organick ch látkách. Zjednodušeně ečeno
mr]žeme rozeznávat dva druhy:Inertní dusík: AtmosÍéra je tvo ena p evážně dusíkem (78 %
objemu či75% hmotnosti), kten s dalšími látkami' zejména s kys_
líkem, reaguje jen velmi málo. Ultrafialové zá ení a elektrick1irn boj'
tedy blesk, jsou schopny okysličit atmosférick dusík na směs oxidrj
dusíku, které reagují se sráŽkovou vodou a p emě ují se na kyse-
liny. Ty se v pridním pokryvu snadno neutralizují za vzniku dusitanťr
a dusičnanrj, které jsou v mnoha rrizn1 ch reakcích dále zpraco'vávány mikroorganismy na další látky a p ijínrány rostlinami, jež
z nich vytvá ejí složité organické molekuly, proteiny. Některé po'
zemské a několik málo mo sk1 ch mikroorganismrj včetně bakterií,
sinic a as isou schopné oxidovat p ímo vzdušn1 dusík a p evádětjej na finální produkt, kten m jsou dusičnany. P irozen pozemsk1
cyklus dusíku je založen zejména na opakované recyklaci mezipridou, rostlinou, b ložravcem, trusem b1 ložravce a opět pridou'
Zdroje i propady nejsou za běžn ch, tedy lidmi neovlivněn ch,
podmínek velké - něco dusičnanri je sice Vytvá eno atmosféric-k; mi reakcemi, v anoxickém prost edí jsou však opět redukovány
N ov'cy kl
mikroorganismy na kyslík, kten je ,,d chán" a na dusík, jenž jeuvol ován zpět do atmosféry.
Reaktivní dusík: zjednodušeně ečeno dusík, kten- nenív plyn-né formě. Tvo í jen malou, ale pro žívot zcela nezbytnou část glo-bálního dusíkového zásobníku. Univerzálnost dusíku se podobáVšestrannosti uhlíku, síry a železa, tedy dob e dostupn1 ch biogen-ních prvk schopn17ch existovat V rŮznych oxidačních vazbách, atímse podle pot eby ričastnit ady oxidačních i redukčních reakcí. Tytoreakce mohou u dusíku probíhat velice pozvolna, nebo naopak jakou nitroglycerinu neobyčejně bou livě. Podobně jako u globálního
ryklu uhlíku má dusík adu zásobníkťr, ale je tu jeden velk1 rozdíl.oběh dusíku je rychl - nap . v pridách zťlstává prriměrná dusíkatámolekula jen 5o let, zatímco uhlík nap . v karbonátové vazbě m žeexistovat miliony let.
r PRI0RlTY 1{EoLlTlcKÉ ocHRAllY PŘiRoDYPokud by v neolitu existovala ochrana p írody, snadno by se
mohlo stát, že jako jednu ze sv ch priorit ,,Natury Neolitiky" byvyt; čila ochranu užitečn1ich, ale velice vzácn ch kop iv. V p írod-ním prost edí je totiž prost edí bohaté na dusičnany spíš anomálií,zatímco dnes, jak nitrofilní kop ívy indikují, spíš pravidlem. C|obálnínadbytek reaktivního dusíku je zprisoben t emi hlavními faktory:r. Pěstování luštěnin. Je dob e známo, že některé rostliny, zejména
luštěniny, žijí v symbi ze s nitrifikačními bakteriemi. Čím víc lidltím víc krk , tím víc luštěnin. Tento zdroj reaktivního dusíku námvadí nejméně - na poli už stejně nerostly žádné vzácné rostliny(jenom to pole tam t eba nemuselo b1 t)' ušet ili jsme energii zasyntézu dusičnan , a hlavně, většina dusíku se váže do zeměděl-sk1 ch plodin. Tento dusík škodí nep ímo - to když velká města napob eží,,pumpují" své na dusík bohaté splašky rovnou do mo e.
z. P i spalování kyslíku ve spalovacích motorech, dnes zejménav automobilech, dochází k oxidaci ,,inertního" vzdušného dusíkuna oxidy dusíku a posléze směs kyselin, která p ispívá k acidifikaciprost edí. P estože počet automobilri nedávno p esáhl 6oo mili-on , nikdo toto číslo neoslavoval. strojová populace dále roste,diverzifikuje se a propojuje se do složit; ch hierarchick1 ch sys-témr], ve kteq. ch objevujeme p íklady dominance (offroady), pa-
Závrt na Plešivecké planině. Všimněte si tmavěji zelené trávy v nejnižší částizávrtu. R st je zde zp soben nejenom větším množstvím vláhy. ale také du-sičnanrl. Na krasové planiny opět p icházi les, a není to jenom proto, že senepase' ale také následkem nitrifikace prost edí.
razitismu (odtahové vozy) či mutualismu (cisterny). Zárove se
ukazuje, že automobily zprisobují závislosti, a podobně jako ně-
které motolice jsou dokonce schopné měnit mozek srn- ch nositel .
3. Haber-Boschova reakce' Německ1 Íyzikální chemik Fritz Haberzískal v roce t9t8 Nobelovu cenu za objev, kteÚ učinil témě dva-cet let p edtím _ za syntézu amoniaku p Ímo z dusíku a vodíku.Tento proces rozpracoval do prrimyslového mě ítka jeho kolegaKarl Bosch, ktery za něj a další vysokotlaké experimenty získalspolečně s Friedrichem Bergiusem Nobelovu cenu V roce 1931.
Reakce je založena na proudu oh átého a za vysokého tlaku smíchaného proudu vodíku a dusíku, kter1i se pomocí katalyzátoru,obvykle oxid železa, slučuje na amoniak, z něhožje vyráběnoto nejjednodušší hnojivo - dusičnan amonn1.Správně by v každém městě měl stát Haber v a Bosch v pomníka jejich narozeniny bychom měli organizovaně oslavovat. Tento
objev má dva rižasné rysy. Na syntetick1 ch hnojivech vyráběn1 ch
PRÁvo NA KLIMATIoKou svoBoDU 134 Nov pxonlÉl,r: clonÁr,Ní cYKLUs ousÍru 135
p evážně touto reakcí totiž závisejí potraviny pro zhruba 4o %o
světové populace (!). Navíc objev p išel p esně v tu chvíli, kdyse začaly vyčerpávat zásoby p írodních dusičnanrj - tedy chilskáguanová ložiska. Syntetická hnojiva umoŽnila vyšší v. nosy a víclidí mohlo pracovat v prrimyslu. Bez Haber-Boschovy reakce byna zemi žilo méně lidí a možná ve větší chudobě, ale také by glo'bální změny klimatu a prost edí teprve stály p ed námi, zatímcodnes již nejenom klepou dve e, a|e také Vstupují dovnit . Haberea Boschi, bud'te pochváleni, bud'te zatraceni! Ale vězte, že na
lidstvo jste měli nejspíš Větší dopad než Karel Marx a Bed ichEngels.
r EK0SYSTÉMovÉ zDRAví, Rrrs JAK MEDÚzY oDsTAVltY REAGA]{A
Množství lidmi produkovaného reaktivního dusíku p evyšuje p í-
rodní toky. obvykle se uvádí, že roční p irozen1 tok reaktivního du-síku se pohybuje kolem t4o milionri tun a lidská produkce dosahujezro milionťr tun. Jiné odhady uvádějí pro p irozené roční toky kolem1oo-2oo milionrj tun a p ibližně stejné či o něco větší množství proumělé toky. Lesy Skandinávie dostávají ro-zokrát víc reaktivního du-síku než p ed sto lety. Pob eží Floridy, Jamaiky, v. chodu USA či Ev'ropy jsou dnes zásobována několikanásobně Větším množstvím du'síku. Baltické mo e začíná b1 t považované za nejrozsáhlejší,,mrtvouz nu" mezi mělk1 mi mo i. Tato mrÍvá z na však ve skutečnosti kypíživotem, je to však život sinic a medÚz, nikoliv ryb a ko4šri. Úrovesvětového rybolovu od roku r98o neustále klesá' Následkem rybolovudošlo k 11bytku zejména větších ryb, které se živí asami. Řasy tak ne-jsou spásány, ale naopak hnojeny dusičnany, které produkuje člověk.
Poměrně běžné situaci, kdy toxiny p emnožen1 ch as a nedo-statek kyslíku zabí1í ryby, které pak plavou na hladině v páchnoucížlutozelené, siničné b ečce, íkají námo níci na Baltu ,,rebarborovápolévka". Celkové množství med z je dnes asi desetkrát větší nežv polovině minulého století. Drobné medrizy nasáté do chladícíhosystému dokonce odstavily největší letadlovou lod'světa - RonaldReagan. Snad ze všech korálor4ch ritesri světa p icházejí stejnézprávy * odumírání korálrj a ohrožení cel1 ch ekosystém . To bylozpočátku p ičítáno globálnímu oteplení, ale reaktivní dusík, kteq.
posunul p esně nastavenou rovnováhu mezi láčkovcem a asou
veprospěch asy,jednespovažovánzahlavníhoškrjdce.Korálov.rites pat dopadne tak, žejej rychle porostou nitrofilní sinice a asy'
které posléze spot ebují kyslík a změní povrch ritesu v šedavou
bečkupodobnoukachnímurybníčkunačeskénávsi.Nejednásepitom o ohrožení nějak ch okrajorn. ch partií, ale t eba na Floridě
Lyry pozorov ány závažné změny na 95%o plochy t etího největšího
bariérového tesu světa.
Polovina všech syntetick; ch dusíkat1 ch hnojiv byla vyrobena
v posledních dvaceti letech! Rychlost změn globálního ryklu dusíku
Eutrofizacei snížení biodiverzity: u nás vnímáme. jak p íroda
zar stá nitrofilními kop ivami a bezem. V Kalifornii p_ozorují zar s'tání endemitní vegetace na hadcov1 ch stepích' V Českém krasu
vidímezar stánískalníchstěn,kterénikdyd ívnebylyporostlé.Po-hnojená p íroda zastoupená těmi nejběžnějšími rostlinami atakuje
pt(vo Na KLIMÁTIoKoU svoBoDU í36 Norri pronlÉu: ol,osÁLNÍ cYKLUs ousÍru 191
q spy blokované sukcese s těmi nejcennějšími ,,kytkami". Mění septidní poměry, ale asi vribec nejhorší jsou dalekosáhlé změny v po-b ežních mo ích všech osídlen1 ch kontinentr3.
Smog: pozorujeme město a p i bočním pohledu vidíme, jak senad ním vznáší hnědarni opar s fialovy7m nádechem. To jsou hlavněoxidy dusíku vázané na drobné částice produkované automobily.
l AKCELERUlícíplíŽIvosrPopulace lídí i strojti roste a problém bude pokračovat. Bude
nutné živit víc b ich i nádrží. V] roba syntetick}ich hnojiv je navícenergetickyVelice náročná - už jenom ztoho d vodu,ževycházímez vodíku. Spot ebovává asi 4o % celkov. ch energetich ch nákladrjv zemědělství.
Pokud se nad celou věcí zamyslÍm hlouběji, vyjde mi, Že jednímze základních rysri této doby je zrychlující se plíživost ' Znamenáto, že globální cykly prvkri, poškození ekosystém , eroze pridy,nadu'lov ryb a ada dalších Íaktorrj se každ; m rokem mírně či ne_pozorovatelně mění či zvětšuje. Skoro nepoznáme, že v intravílánuobce kop iqy letos obsadily o 2 %o plochy víc než loni, že se početdruhtl ryb na tesu za rok snížil o o,6%o, že z hadcové stepi k ovinyzase ukrojily dva metry širok pás' Skoro není o čem psát, změnyjsou malé a náprava by byla ne měrně drahá nebo nemožná. Ne-cháváme to b1it. Změny se dějí neustále a jistě bychom je dokázalizvládat, kdyby se q kaly jednoho ekosystému, jednoho prvku, jed_noho aspektu. Jako lidstvo jsme docela dob í, když zahlazujemeViditelné následky velké katastrofy, ale zcela selháváme u tisícedrobn1 ch souběžn1ch proměn, jež jako malé pramínky budou jed_nou schopné zaplnit velké koryto globální změny.
pozNÁlvrr* Čtánek byt ps .n pro časopis Yesmír, dílem ka li obecné informo-uanosti, díl.em ze uzdoru proto, že se nzusták mluaí skoro jm o oxi.du uhličitán.Ve skutečnosti jsou ekosystélny zejmma pob ežních mo í a na živiny chudjchunitrozemskjch oblastí minimálně stejně, ale spíš mnohem oíc ohrožmy tokyreaktianího dusíku. Vzhledem k množstaí automobil , uym uan ,ch prumys-loujch hnojiu a odpadu se s tím ned u mě ítku tohoto desetiletí skoro nic dě-Iat. Vk uaa.initrogen.org - zejmtha IM Bullain či z dalších zdmj aikladníčlánek - Vitousek P M' et al. (ryg): Humanalterations of the global nitrogencycle: causes and consequences. Issues in Ecolog t (February ryg7, z-td).
px,{vo Ne KLIMÁTIcKoU svoBoDU 138 o srvÉ sucHo: zecnnÁNí NÁs pŘnuneoy, uono rÉčn o pŮput 139
SUChO:
, nebo
l Počátkem íjna roku zoo6 oznámilo renomované Hadleyovo cen-trum pro p edpověd'klimatu, že konec tohoto století bude děsitlt-'protože polovina zemského povrchu bude zasažena suchem. Kli-matologové p edpověděli naprost sociální chaos spjat1 s velk mimigracemi a válkami o Vodu a p du. Podobná varování sl chámeskoro každ1 měsíc. Jak vážně je máme brát a s čím mrižeme v reál-ném životě obyvatele české kotliny nebo moravského valu počítat?
Teplejší zeměkoule p edevším zp sobí, Že se odpa í víc vody' Prv-ním dopadem zrn šen1 ch teplot jsou tedy poněkud větší deště - p i
r stu teploty o t oC pozorujeme asi o ro % lyšší srážky. Vyšší srážkyvšak mohou p ekvapivě znamenat ivětší náchylnost k suchu, pokudby spadly ,,na ráz" a odtekly ekami' Pro současnou st edoevropskoukrajinu je charakteristická právě snížená schopnost zadržet deště.Ptida je kompaktnější' p ry vytvá ené organick mi hnojivy a Vrtavoučinností ptidní fauny jsou méně četné, takže o co Víc vody bychomzískali z teplejšího oceánu, o to víc bychom ztratili rychl] m odtokem.Naštěstí v naší části Evropy prší skoro každ; měsíc a blahodárnémrholení umož uje činné dopl ování podzemních zásobníktj.
Klimatologové p edpovídají budoucnost na základě klimatick chmodelťr. Používají p itom největší počítače a nejsložitější v. počty.Pr měrn1 model pracuje s několika málo proměnn mi a téměnikdy nedokáže plně simulovat p írodní podmínky. Test je velicejednoduch1 - necháme model běŽet pozadu a dáváme pozor, zdadokáže rekonstruovat minulost, kterou známe. Ve skutečnosti seminulosti dovede p iblížit jen několik málo modelrj. Modely nebylyVyvinuty k p edpovídání, ale k poznání, co by se dělo nap . s větrykdybychom změnili teplotu zemského povrchu' Modely umějí od-hadnout reáln chod klimatu někdy skvěle a jindy vťrbec ne. Vlivvyšší teploty oceánu na chod monzunového ryklu však dokáŽouodhadnout docela p esně.
zachrání náspéČe o p du?
Děsivéprehrady
Hadleyovo centrum realisticky p edpovídá, že p i dalším zvyšo-
vání teplot, a to zejména v Tichém oceánu, zeslábnou větry p iná-
šející vláhu do Číny, lndie a v.chodníAfriky, tedy do oblastí, kde žije
více než polovina lidstva. Naproti tomu Ve st ední Evropě bychommohli čekat vyšší srážky, ale to je spíš spekulace než nějak fakt.
Budoucí sucho nám zatím více hrozí proudy environmentálníchuprchlíkri než skutečnou evropskou žízní.
St edoevropská situace však není nijak bezproblémová. P i histo_
rické anal1 ze pozorujeme, že mírná pásma Evropy b1vají čas od času
postižena dvou až pětilet}imi suchy a vzácně i delšími such1 mi obdo_
bími. Pravděpodobně je jenom otázkou času, kdy i české země pro-
žijí nějab- mimo ádně such rok nebo dvouletí, protože v několikamálo minul1 ch letech byly suchem postiženy okolní evropské země
čijejich regiony, jako je Mad'arsko, Rumunsko, Řecko, části ltálie, dál
vzdálenější jižní Francie, Španělsko a Portugalsko, tedy země, které
se dot kají St edozemního mo e anebo jsou ovliv ovány jeho klima_
tem. Kdybych byl ltal, Španěl nebo Řek, bál bych se, že vlny vedera such1 ch let se na dlouhé roky stanou m m nevítan1 m společníkem.
Evropské sucho málokdy postihuje celé krajiny, ale často jednot'
livé regiony. V podstatě se dá čekat, Že regiony, ktere mají tradičněproblémy s vodou, je v budoucnosti budou mít ještě větší. Na rizemí
České republiky se jedná o dvě rnznamné oblasti - jiŽní Moravu a st e_
dozápadní část české kotliny nap . Rakovnicko, Lounsko a Žatecko.
Naštěstí je v obou p ípadech p íčina sucha odlišn á, takže such1 v. -
kyv by do obou oblastí neměl p ijít současně. Jižní Morava je klima-
ticla. m ,,zálivem" jižních panonsk1 ch stepí, zatímco oblast mezi Pra'hou a Krušn mi horamije suchá, protože ležíve srážkovém stínu hor.
Co se s tím dá dělat? Doopravdy nás zachrání plánované p e'hrady? Nové p ehrady jsou, myslím, témě posledním vhodn1im
ešením celé situace. Základním opat ením je udržet vodu v místě,
kde spadla. To p edpokládá správnou péči o p du. Zejména je dri-
ležité zastavit pokles obsahu organického uhlíku. Na rzemí České
republiky proběhla inventarizace zemědělsk1 ch teras a v p ipra-
vované metodice začíná Evropská unie vážně uvažovat nejenom
o jejich ridržbě, ale také o obnově. Terasy nejenom brání erozi pridy,
ale také zadržují vláhu.
Je zvláštní, že chceme budovat nové p ehrady a p itom jsme
zanedbali péči o ty existující. Mnoho rybníkťr je z t etiny či polo-
pp,(vo Ne KLrMATrcKou svoBoDU 14o
viny zaneseno splaven1 mi sedimenty. Kdybychom vyčistili všechny
stávající nádrže, nemusíme stavět desítky nov. ch. Jin druh péče
o vodu v kr,ajině je rovněž zcela primitivní, a tedy p ehlížen: - je to
péče o vsakovací pruhy, strouhy a škarpy kolem silnic' ZŮstáváv nás
něco ze socialistické doby, chtěli bychom budovat velká technická
díla, stavět pomníky hrd1 m inžen rrim av nárazoltych akcích proin-
vestovávat stovky milion . Myslím si však, že st edoevropská krajina
spíš pot ebuje drobné, plošné a nenápadné pravy, jako jsou vy_
eistene rybníky, opravené zemědělské terasy, správně vedené cesty,
dob e oraná pole a t eba ivhodně obnovené škarpy kolem silnic'
l PRoČ sE zA vYšši TEPIoTY sNlŽUJE 0DPAR?
P edstavme si tu známou situaci globálního oteplování, kdy tep'
lota na pevnině roste. Co to udělá s odparem? odpověd'je intuitivní,
a p itom založená najednoduchém vzorečku - odpar musí rovněž
rrist. Je to tak prosté, že se nad tím ani nemusíme zamyslet'
Jenomže r1plně nedávno organizoval Australsk1 komitét pro stu'
dium p írodních systém seminá pod názvem ,,odpar: skutečně
jej globální oteplování zvyšuje?" Za normální situace by nikoho
áni nenapaoalo klást takové oÍázky, ale Australané k nim měli je-
den velice dobr1 dťrvod, a tím jsou mě ení skutečného odparu na
meteorologick ch stanicích, které mě í běžné stavy počasí, jako je
prriběh teplot a síly a směry větrrj. Mě ení se provádí standardizo-
vany7m zprisobem pomocí kruhov. ch nádob o prriměru 1,2 m, které
jsou položeny na d evěném rámu a seshora chráněny drátěn m
pletivem proti pták m. Mě ení odparu začala na adě míst světa na
počátku 7o. let, takŽe dnes máme k dispozici několik transkontinen'
tálních ad, které byly prťrběžně mě eny zhruba-3o let'
Ukazuje se - a to jmenovitě v USA, Rusku, Číně, lndii, Thajsku,
Novém Zélandu a Austrálii - v podstatě jednotn;i trend' Během
mě ené doby, kdy globální teploty stoupaly, odpar klesl u pr měru
o 2_4 nxm za rok! První otázkou je, zda nedošlo vlivem metodiky
mě ení ke vzniku nějakého analytického artefaktu. Australané nako'
nec p išli s tím, že podle jejich názoruje jeden faktor možn1 - a tím
je stin vržen1i pletivem, kteq chrání vodní hladinu p ed žiznivymi
ptáky. Takže zavedli 7Yokorekci na stín, ale v souhrnu sejim stejně
ukázal roční bytek odparu 3 mm za rok.
oĚsrvÉ sucrro: zecrrn(nÍ r.IÁs pŘnHRAoy, Nnro rÉčn o pŮoul 141
odpar závisí na teplotě, větru a množství vodní páry ve vzduchu.Za suchého počasí je větší než za vlhkého. Vlhk vzduch zároveznamenávětší oblačnost a tím zastínění slunce. Takže pro jednotlivá
mě ící místa b; vá hodnota odparu komplementární k v- ši lokálních
srážekav meziročním chodu se mriže rn- razně měnit podobně, jako
se mění mikroklima. V1 sledek je opět z ejmy - sucho má tendencizvyšovat odpa1 a tím Vytvá et ještě větší sucho. Abychom odfiltro_
vali lokální signál, pot ebujeme co nejvíc mě icích bod a dlouhouadu sledování.
Rovnou a bez velk1ich diskusí (na jaké byl seminá dajně velicebohat1 ) mtižeme íct, že odpar se doopravdy s globálním oteplo-váním snižuje a že nevíme, proč tomu tak je. Je však možné nabíd-nout alespo p ijatelnou hypotézu, kterou pro p ehlednost uveduv bodech:r. V globálním mě ítku má oteplení za následek vyšší odpar.z. Nejvíc vody se odpa í V tropickém pásmu, kde p evládá plocha
oceánu nad plochou souše.
3. Teplejší počasí znamená silnější Větry Větší gradient mezi rov-níkem a p lem, a tím i lepší mísení a prriměrování vzdušn1ichmas.
4. V; sledkem je, že vlhkost vzduchu nad kontinenty se V pr měruzvyšuje a také je o něco víc mrakrj. oba tyto faktory snižují odpaq
. a to i za rostoucí globální teploty.
A ted'se podívejme, co celá záležitost znamená' Normálně tonedělám, ale věc je natolik závaŽná, že budu opět (a s omluvou)postupovat v bodech:r. Klima se mr]že chovat proti intuici a zdánlivě proti ,,Íyzikálním
zákonrim". Jedin1 zp11sob, jak se dobrat skutečné situace, je mě it
a mě it, co nejdéle a na co nejvíce místech.z. Čtvrtá zpráva |PCC (zoo7) uvádí, že s globálním oteplováním
se zrn ší i odpar. Vypadá to logicky, ale není to pravda. lPCC se
V tomto bodě m1 lí (ale víc omylrl nebylo nalezeno).
3. Argumenty česk1 ch vodohospodá o nutnosti \^- stavby no-14. ch p ehrad jsou do značné míry podloženy modelem, že vyššíteplota znamená vyšší odpar a vyšší evapotranspiraci. Tentozákladní,,axio m" nejspíš vri bec nepl atí.
l HETERoGEl{t{í sVĚTTo, co nás čeká, bude nejspíš heterogenní svět, ve kterém se ro-
zevírají nejenom politické a ekonomické, ale také klimatické nrižky.oceány pohltily asi 8o %o tepla vznikajícího následkem lidsk1ichčinností a oteplily se do hloubek zhruba t í kilometrrj. l kdyby sezačalo ochlazovat, budou ještě dlouho prisobit jako teplotní setrvač-ník. Ve vzduchu je víc vodní páry, a to znamená, Že p i kondenzacivodních kapek se uvol uje víc energie. Čekáme silnější, nárazovédeště i větry. Počasí je energičtější než kdykoliv p edtím. Největšízměny se t] kají chodu srážek, ale pro rjzemí České republiky byměly znamenat jen malé zv. šení - snad kolem pěti, maximálně ro %.
Ve zo. století vzrostla hladina oceánu o 17 cm, ale koncem tisíciletízačala r st rychleji, neměla by však p ekročit dalších asi 3o cm.
od roku t96o roste síla západních větrrj a bou ky jsou větší.Rovněž mo ské bou e jsou intenzivnější. od roku 1970 na rrizn chčástech země pozorujeme delší období sucha, a to na stále většíchplochách. P ib}ivá p ívalov. ch dešťrj a bleskorn ch povodní. Zimyjsou sice alespo v našich ší kách kaŽd rok jiné, ale celkově je jižt icet let patrn trend k oteplování, které bude dál pokračovat. Dalšídvě desetíletí by se mělo oteplovat tempem asi o,z oC za deset let,
tedy kolem 2*3 oc za století.Poslední tiskové prohlášení lPCC má pro nás nejméně dvě dobré
zprávy. První se t1iká toho, že klimatické změny by se ve st ední Ev-
ropě a obecně Ve st edních ší kách měly uplatnít méně než ve vět-šině zemí světa. Druhá je neméně závažná - v zt. století by neměl b1 tv razně oslaben systém hlubok1 ch mo sk-ch proudti, takže st ednítopení planety sice mrjže ,,zlobit", ale nemělo by se porouchat.
l vŠeHÁpRnVAA sVĚToVLÁDA
J. A. Komensk1 nebyljenom nevinn intelektuál a učitel národ ,
ale také autor politické koncepce (která vyhovovala zejména ang-lick1im protestantsk] m kruhr]m snícím o světovládě), v níž je vedenísvěta svě eno kolegiu mudrcrj obda en ch pansofií, tedy všemoud-rostí' Všemoudrost však vyžaduje politickou a vojenskou sílu, což jeutopická a nebezpečná kombinace.
Zpráva |PCC mezi ádky p ináší ještě jedno poselství. Vědcianebo politicí využívající vědeck ch poznatk se hlásí o podíl na
PRAVO NA KLIMATICKOU SVOBODU 144 oĚsrvÉ sucrro: zecnn(Ní NÁs pŘuuneoy, Nrno rÉčr o pŮour 45
moci. Logika věci je následující: čekají nás velké klimatické změny,které mr]žeme zpomalit či zastavit, pokud se jim jako svět posta-víme koordinovaně a pokud budeme mít možnost nějak p esvědčit
,,zlobivé státy". K tomu budeme pot ebovat nějakou instituci, prozačátek nejlépe p i Spojen ch národech. Podobně bylo jiŽ d íve na'vrženo, že pokud se zásoby ropy budou v znamně tenčit, je vhodnép edejít konfliktťrm tím, že státy zve ejní své ropné zásoby a projednotlivé státy či bloky budou stanoveny kv ty spot eby' obojíspolu t1zce souvisí, protože kv ty spot eby Íosilních paliv se odrážejív očekávaném p ídělu kv t emisí skleníkor4 ch plynri.
Za nadšenyimi nebo odmíta mi reakcemi na zprávu lPCC je taknutné vidět ještě něco dalšího - pomalu se prosazující proces ,.vě'decky ízené společnosti". Jedná se p itom o mnoho, protože kli'matické změny jsou globální, měly by i mechanismy moci b;it svě-
tovládné. opozice ze strany ekonom je dána nejenom obavamize ztráty rn_ lučné pozice, ale také proto, že udržet r st v kompli'kovaném světě je čím dál složitější, a to i bez klimatologtj a ,,zele-n ch"všeho druhu.Jiná věcje, ževědci rozhodně nejsou p ipraveniamožná ani schopni ídit společnost a ti, kte í by o to stáli' bychraději viděl na místech bez polítického vlivu. Hovo ím ze zkuše-nosti - když vyhlásíte obyčejn1 konkurz na místo editele akademic'kého tistavu, často se p ihlásí dva či t i kandidáti a byvá problémz nich vybrat, protože skutečné vědce víc zajímávěda než postavení.
To, co dnes vidíme krystalizovat, je ve skutečnosti diskuse o no-vém uspo ádání světa. Myslím, že tato debata bude více či méněvzrušen m t nem pokračovat nejméně další dvě desetiletí, běhemkteq ch se již jasněji ukáže, k jak;im klimatick1 m, sociálním a politic'kyim změnám ve skutečnosti dochází.
eozxÁvrl: Jedná se o koláž zpíce článk z časopis Vesmír a Respekt'
Praní p iblížmí k problematice odparu p edstaauje člá'nek R. M. cffirdaa kol. Evaporative demand: Does it increase with global warming?., publikooanu Global Change Neaskuer 69, sťr 21-23, May zoofl. Článek odkazujek primámí literatu e na aebou,ch str nkách Austrabké akademie aěd:
auu. scienc e. org. au,/natcoms /pan- eaap. p Qf.
t
Malá velká voda
r Někdy v roce 1993 nás pracovníci chráněné krajinné oblasti Brou'movsko zavolali k neobvyklému a do té doby nepamatovanémup írodnímu jevu. Na malé ploše spadl intenzivní déšť a prohnal
se témě suchou rokličkou, kterou prohloubil skoro o dva metry'
Místy se zahloubil až do skalního podloží, odkud vytrhával velké
kusy pískovce. Dole v ridolí vytvo il p es silnici pril metru mocn
v- plavou. kužel. To vše se odehrálo během jedné hodiny a již nikdy
se neopakovalo. Sta í pamětníci nad tím kroutili hlavou, protože
nic podobného v Čechách nezažili. o dva roky později se podobnápovode udála ve vedlejší vesnici a pak zhruba od roku 1995 za'čaly b1 t p ívalové deště a bleskové povodně tak běžné' že v tomtolétě se varování p ed p ívalov mi dešti objevovalo v televiznímzpravodajství skoro obden. Prjvodně neznámé klimatické jevy sestaly běžnou součástí našeho života. Je to drikaz nejenom toho, že
klimatické změny již dávno nastaly, ale i toho, že zevšedněly a že
se s nimi učíme žít stejně jako s dopravními nehodami. Klimatickénehody tohoto typu nejsou celospo|ečenskou katastrofou, ale spíš
nep íjemností či lokálním neštěstím.Za hranici nové klimatické situace je v r zn ch částech světa
obvykle považován rok 1995, kdy p ibivalo nejenom klimatick; ch
extrém , ale zejména anomálních situací, jako jsou sucha, vich iceči nápory těžkého sněhu, které na daném rizemí roky nikdo neza-
znamenal. P i zpětném pohledu se často ukázalo, že t eba tornádabyla v Evropě vždycky doma, ale že si jich lidé nevšímali. Tornádop išlo, tornádo odešlo, no a co? Teprve zájem médií a očekáváníklimatické katastrofy anyraznilo naši citlivost a někdy i p ecitlivělost
v otázkách počasí.Pojdme pro tuto chvíli zapomenout na velká ešení typu Kj t'
ského protokolu nebo q stavby nové p ehrady a podívejme se na
klimatické změny z pohledu jedné, prriměrně velké obce. V květnu
roku zoo5 spadlo během ptil hodiny na jednom čtverečním kilo_
metru u obce Rozhovice na Pardubicku pouh1 ch 20 mm sráŽek'
MALA VELKÁ voDA 147
Takoq déšť se opakuje v prrlměru jednou za pět let. Jenže déšť spadlhlavně na pole oseté kuku icí a zorané po spádnici. V. Matoušekz V zkumného tistavu vodohospodá ského T. 6. Masaryka spočítal,že se vsáklajenom 4% srážek. Zbytek odtekl do vcelku nicotného,ale uměle nap ímeného potoka Dubanka a změniljejv eku velikostiBerounky' Ta poškodila domy a potrhala komunikace'
Bylo spočítáno, že kdyby byla kuku ice seta po vrstevnicícha tok p irozeně meandroval, zasáklo by 6o % srážek a potokem byse vcelku neškodně prohnalo jenom několik kubík vody. Navíc byvoda zr]stala na místě a v horkém létě by napájela vysychající pra-meny. Část klimatick ch změn je v rukách velk1ch hráčťr, jako jsouČína nebo USA. Je docela fajn si na ně občas zanadávat, ale diskusea ná ky by neměly zakr t pár jednoduch; ch věcn1 ch ešení, kteránavíc nestojí skoro nic - orat podél svahu, nechat potok svémuvwoji, stavět domy' kde se to má, a pokud to trochu jde, r4yvažovatglobální problémy lokálními ešeními.
-t .-f- *:#*
ť+t {tČeery&
pr0
r JAK sTAnÉ JE EKoLoGlcKÉ cÍrĚrllPoměrně často sl1chámenázor, že ekologie je druhem nějakého
náboženství' Většina ekologťr by se raději cítila vědci, protože tímby jejich pravda získala na vážnosti, a mnozí naopak hovo í t ebao volném trhu jako o modlá ství. V krajních bodech se tak dialogmezi zarputil mi ekonomy a tvrdohlarn mi ekology mťrže posunoutaž do teologick1ich či spíš sektá sk1 ch rovin' Nicméně jedna driležitáotázka z stává: je ekologické cítění lidem vrozené, anebo se jednáo nějakou post-marxistickou ideologii?
Je zde pochopitelně m1 tus dávného souladu s p írodou, aleukazuje se, že i tzv' p írodní národy v mnoha p ípadech žily veliceko ístn;im zptisobem života, vypalovaly lesy, qybíjely mamuty a dalšívelká zví ata, ale tím, že lidí bylo málo a jejich technické prost edkybyly nedostatečné, p íroda většínu škod rychle zahlazovala. Nap íkladu beduínrj z egyptské V1 chodní pouště, tedy z rizemí meziNilem a Rud17m mo em, se dá dob e ukázat,jak1 m zprlsobem serodí a udržuje p ístup ke světu, kten bychom nazlali ekologick1 m.
r Žtvot BEDuíilÚ v PoUŠTlBěhem posledních padesáti let pracovalo v egyptské V chodní
poušti několik antropologt1, kte í zachytili poslední zbytky životníhostylu egyptsk ch nomádri. Jedná se o pastevecké beduíny, kte íprovozují jak sběr a lov, tak q měnn; obchod s usedl mi zemědělci.D íve rovněž olupovali karavany a podnikali nájezdy na vesnicev nilském dolí. obvykle mívají nějaké informační centrum, kdesídlí sta ešina - šejk určitého klanu' Dnes to bivá město anebo ben_zínová pumpa. Členové klanu se zde zastavují, lymění si novinkyo stavu pastvin a vody ve studních a dollí se, kam mohou hnátstáda a jaká je poptávka po zboží. obvykle se pohybují po každo.ročních trasách, které jsou určeny dostatkem trávy a qydatnostípramen ,
beduínyEkologie
*
.t:
3r:
EKoLoGIE pn'o arouÍr.rY 149
P i neustálém pohybu je vlastnictví věcí nepraktické, a proto si na-
opak zakládají na tom, že skoro nic nepot ebují. Jako většina nomádri
však mají bohatou stní kulturu písní, ukolébavek, m1 tťr a legend.
Prakticky Všichni lidé žijící v pustinách si vyvinuli p ísn1 kodex cti, pro-
tože zde je nutné držet pohromadě. Jedin1 m trestem b1valo vyobco-
vání, které se rovnalo sociální a často iÍyzické smrti. Noc na poušti je
plná pomalu se pohybujících souhvězdí, které beduíni pozorují celá
staletí. Často se ptali antropologti na astronomické zákonitosti. Jednavěc stojí za zaznamenání - beduíni jako každodenní pozorovatelé
oblohy si sice dodnes vyprávějí, jak p ed desítkami let spat il Awad
Suliman ,,Měsíc v nezvyklé pozici nad horizontem", ale neznají UFo,které naopak vidělo tolik naprosto náhodn ch západních pozorova-
tel . Znamen áto, žebud'mimozemšťané nemají rádi Saharu, anebo
že,,ufou nská " záležitost je ku ltu rně pod míněn á, a tudíž pozemská.
Kombinace životní jednoduchosti, otev ené, prostorné krajiny
bezlidí, tvrd1 ch podmínek a vysokého hvězdného nebe u beduínri
vytvo ila směsici sebevědomé praktičnosti spjaté se silnou duchov-
ností, která Žije v arabské tradici jako ušlechtil1 básník-lupič. Jejichp ežívání závisí na znalosti krajiny, ke které si vyvinuli neobvykle
siln vztah. Zvláštností egyptské V1 chodní i Západní pouště je
neměnnost. Stopy pneumatik prvních objevitelri se na někten ch
místech dají číst ještě dnes.Antropolog J. Hobbs zmi uje p ípad, kdy se ve zcela bezlesé
krajině během studené pouštní noci pot ebovali oh át u ohně. Jehoprťrvodce šel po stopách ková e z ímské doby, v jeho dva tisíce let
starém ohništi vyhrabal nespálené uhlíky a rozdělal z nich ohe .
Poušť je zde zárove prostorem paměti, kten_ celá staletí uchovává
stopy minulosti. Beduíni sice neumějí datovat ímskou dobu, ale
vědí, že v dávn1 ch dobách p ed jejich p íchodem z Arábie zde žililidé dob1vající kovy. Na zpracování kovrj pot ebovali d íví a proto
káceli rozpt lenou akáciovou savanu podobnou krajině v dnešníseverní Keni. Zcela jasně rozeznávají, že jejich současné environ-
mentální problémy začínají u ímsk; ch metalurg .
l STROMY A PÁN sMRTlSaharské stromy dokáží p ežítbezvláhy deset let i déle. D ležité
však je, že dnes nedokáží vzklíčit a vyr st, protože hladina pod-
pnÁvo Ne KLIMATIoKoU svoBoDu 150 EKOLOGIE PRO BEDUI}TY 151
zemní vody je i na p ízniv-ch místech tak hluboko, že to trvá celé
roky či desetiletí, než ji strom dosáhne. Prakticky všechny stromy
V této oblasti vyrostly v nějakém vlhčím období, zapustily hluboké
ko eny a pležívají.Kdyby zde někdo chtěl opět vypěstovat les, tak
by t icet čty icet let musel zalévat mladé stromky, než by dorostlydo velikosti, kdy se o sebe již dokáží postarat. Na tuto činnost není
anivoda ani lidé. Ztrátakaždého stromu je nenahraditelná. A co víc,
ztrátakaždého zví ete je nenahraditelná - pokud beduíni běhempár let vyhubí nap . varana pustinného, kterého loví na v. robuvycpan1 ch suven rri pro turisty (jak se stalo ve vnitrozemí Marokaa Alžírska), vzdálené p eživající populace nikdy tato místa neosídlía druh je navždy ztracen.
Podobně si beduíni z V1chodní pouště vyst íleli kolem roku t955
divoké ovce - od té doby je tu nikdo neviděl. Podle vzpomínek ces-
tovatelr] b]fuala ještě kolem roku r88o některá suchá rÍdolí tak hustěpokrytá mim zami, že za nimi nebyl velbloud vrjbec Vidět. Dnes tu
roste sotva pár strom . Beduíni vždy obchodovali s d evěn; m uh'lím, které je z pomalu rostoucích pouštních stromťt obzvlášť kvalitní.
V letech 1910-194o bylo zdánlivě nekonečné bohatství strom skoro
vykácené.Stromy jsou p itom nezbytné pro p ežívání stád v obdobích
sucha, kdy nevyroste tráva a aní ata závisí na listí stromri. Fungujíjako pojistka pro suchá léta. Beduíni íkají,že svět bez stromr3 je svět
bezaní at a tedy bez Arabrj. Zhruba od roku tgtz si některé rodinyklanu Ababda uvědomily vážnost situace a zakázaly kácení strom
na v. robu d evěného uhlí. Jiné rodiny je následovaly, a pokud be'duíni žili v již hodně odlesněn ch oblastech, byli nuceni p ijmoutještě p ísnější opat ení - i v dobách nejhoršího sucha směli lidé jen
oklepávat listí, ale ne ezat pomalu dor stající větve.
Podobn1 ochraná sk1i zvyk se vyvinul i u lovu antilop. Do V1 'chodní pouště často zajížděli lovci z arabsk1 ch emirátrj a nabízeli
místním prrivodcrim obrovské peníze, když je dovedou ke zvě i.
Zkušenost beduíny naučila, že těmto lidem nelze Vě it, takže dnes
s nimi ani nevyjednávají aoznámí jim, že veškerá zvě byla vyhubena.
Beduíni z V1 chodní pouště na základě historické zkušenosti vědí,
že když si zničí životní prost edí, zahynou, nebo musí odejít doměsta, kterému nerozumějí. Jsou schopni své lokální pozorování
rozší it na cel1 svět, kde ničení krajinyvede k p ivolávání Pána smrti.
Tuto zákonitost berou s určit1 m klidem lidí vě ících na osud, alei s pocitem, Že vym ít sice není žádná tragédie, ale p eci jen škoda.
r tŘl vustilosTl, KTERÉ zAcHRÁnlly lrorl svĚtSaharská oblast je plná p íkladri kmen , které své životní pro-
st edí nezvládly - vykácely stromy, vypásly trávu, vybily posledníkusy zvě e a pak už zbyla jenom poušť. Na druhé straně beduíniz V chodní pouště dokázali včas rozpoznat p íznaky padku. Lito_valivyhuben] ch divok1ich ovcía želeli každého stromu, o kten_ p išli.Došlo k tomu však až na poslední chvíli a ze skutečné nutnosti' Aleanireflexe ekologícké reality by jim p íliš nepomohla, kdyby se k nínep idaly další dvě vlastnosti. Tou první bylo hluboké ztotožnění ses krajem, kde žilí několik staletí, a tou druhou byla kmenová jednota.
Pokud by na daném Území žily dvě nebo t i skupiny lidí s odliš-n' mí zájmy, došlo by pravděpodobně k opačnému scéná i * rychlevyužít v hod krajiny a vydrancovat ji d íV, než to udělají ostatní'P ipomíná mi to situaci z minulého ty7dne, kdyŽ jsem z USA dostalmailor4. letáček vybízející k tomu, abych projezdil co nejvíc benzínu,protože kdyŽ budu šet it, ušet enou ropu stejně spot ebují Čí ané.Má to svoji logiku, ale je to logika rychlého konce.
pozxÁmxn: Hlnuním zdrojern k této problematice je a1lnikající knihaJ. J. Hobbse (zoo3,3. uydání).'Beduin Life in the Eg1ptian Wilderness.t65 stran. The American Uniaersity ih Cairo Press. Hobbs naoazuje naL. Ťregenzu (rg58, ,' t2dání): Egyptian years' o1ford Uni,aersity Press.London' Roaněžjsern hodně pochytil od archeobotanika P Pokomého zjehop írpěaku do ch'1tstané monograje o | padní poušti.
PRÁvo NA KLIMATIoKoU svoBoDU í52 Exor,oclcrÝ JAKo oENocIDA r53
genocidaEkologicky ja ko
r oÁnrÚR: KLlMATIcKÉ zMĚtu NENÁVI5T NEBo RoPA?Generální tajemník oSN Pan Ki-mun koncem roku zoo7 oznámil,
že sridánsk1 prezident Omar Bašir konečně p ijal plán na dlou-hodobé rozmístění společny7ch mírov ch sil oSN a Africké uniev Dárfrjru. Po čty ech letech diplomatické nehybnosti zde zahynulokolem u oo-45o tísíc lidí a další dva miliony musely opustit zemi, cožvedlo k destabilizaci blízkého Čadu. Pan Ki-mun dále ekl, že dlou-hou dobu jsme tento konflikt vnímali jako politick nebo etnick1problém, ve kterém proti sobě stojí černí zemědělci a arabské milice,ale že ve skutečnosti má tato krize klimatické p íčiny.
M žeme si je p edstavit následujícím zprlsobem. Sahara je le-
mována pásem travnat}ich stepí a k ovinat ch savan' V suššíchoblastech p evažuje pasteveclq'zprisob obživy, ve kterém kočovníciarabského ptivodu po staletí známych trasách ženou svoje stádaza vláhou a vodou. V poněkud vlhčích oblastech se již uživí usedlíčerní zemědělci, ale i ti se musí do značné míry spoléhat na pastvu,protoŽe r4 nosy jsou nejisté a pot ebují maso.
Lidské vztahy zde vždy byly napjaté, protože nomádi jednakválčili mezi sebou o p ístup k nečetn1 m studním a pastvinám, jed-nak se ze stejn}ich dt]vodr] obraceli i proti usedlík m. Tento světneustál)Ích drobn ch válek barvitě popisuje česk spisovatel AloisMusil, kteryi rovněž zaznamenává, že obyvatelstvo Dárfrlru vynikázatvrzelou bojovností a nenechá si do su. ch záležitostí p íliš zasa-hovat. Kdyby neměli tyto Vlastnosti, zem eli by už dávno žízní ahla-dem. Musil rovněž p ipomíná, že Srldán je do značné míry uměl; mkoloniálním státem o neuvě itelné ploše z,6 milionu čtverečníchkilometrťr. Doslova píše: Nmí to země, je to suět.
V oblasti Dárt ru se za posledních 3o let snížily prr)měrné srážkyo 4o%o.leto pravděpodobně zp sobeno vyšší pr měrnou teplotoulndického oceánu, která zpomaluje postup monzunov17ch dešťdále na sever. Najednou nebylo dost vláhy a trávy pro všechny.Zemědělci zaČali ohrazovat sVá napajedla a dobytek arabsk1ich
nomád umíral hladem' Je to modelová situace, jakou AÍrika za-
žila mnohokrát a ke které i v současnosti dochází v Somálsku a na
Pob eží slonoviny. V St]dánu samotném se po dvou občansk1 ch
válkách jednalo o t etí Velk] interní konflikt. Na rozdíl od prvních
dvou na obou stranách bojovali témě Y hradně muslimové.Konflikt začalv rinoru zoo3 p epadením města Colo a později mi-
mo ádně rispěšn1 m tokem na letiště Al-Fašír, kde povstalci zničiliněkolik sridánsk1 ch letadel. Armáda se cítila ritokem poníŽena, alezárove byla neschopná jej ričinně oplatit. Vláda použila jinou tak'tiku - vyzbrojila paramilitantní oddíly, podobné jako známe z bojriv b1valé Jugoslávii. Začalo něco mezi etnick1 mi čistkami a geno-
cidou. Černí zemědělci byli zabíjeni a vyháněni ze sn ch domovrja jejich Ženy byly, často ve ejně, znásil ovány. Do boj se začalazapojovat i sridánská armáda, která se snažila odzbrojit i tu částarabsk17ch milicí, jež se jí vymykala z rukou' V1sledkem byly lokálníaliance čern1 ch a arabsk1 ch povstalc , které společně bojovalyprotiVládě i protijin m milicím. Konflikt se p elil nejenom do po_
Vstaleck ch základen v sousedním Čadu, ale zasáhl také meziná'rodní scénu' Sridán má poměrně značné zásoby ropy a zemníhoplynu. Čínská státní společnost CNCP kontroluje 6o-7o % těžbysrjdánské ropy. Za této situace nemrjžeme všechno zlé svádět ani
na klima ani na ropu, ale spíš íct, že konflikt má etnické, politické,
ekonomické i klimatické p íčiny a že se v této mnohonásobně pro_
vázané směsi nejspíš. nikdy nedobereme jednoznačn1 ch závěrr].
l v tom se tato válka podobá mnoha jin1 m minul1 m a nejspíši budoucím konfliktrjm. V globalizovaném světě k lokálním silámp ib;vají i globální hráči, takže pohnutky válčících stran jsou h e
čitelné. Bojují povstalci či armáda za svobodu, za ko ist, z rasovénenávisti a chuti k zabíjení, nebo za peníze ze zahraničí?
r EKoSYSTÉMoVÝ BÚH
Kdyby p íčiny podobn1 ch konfliktrj byly jenom p írodní, mohlibychom je ešit vyvrtáním no4ich studní. Kdyby byly jenom vojenské,mohli bychom navrhnout odzbrojení, a kdyby byly jen ekonomické,snažili bychom se t eba liberalizovat trh. Jedno z obecn ch mož-
n1 ch ešení je podívat se, jak podobné konflikty fungovaly v uply-nul; ch staletích a pokusit se navrhnout nějaké osvědčené ešení.
pp.(vo Ne KLTMATIcKoU svoBoDU 154 nrolootcrÝ ;AKo GENocIDA 155
oáza Bahariya V egyptské Západní poušti. Za těmito dve mi sledují lidé po'
dobné televizní seriály jako my.
V tomto p ípadě se však pravděpodobně dočkáme nemilého p e-
kvapení a ocitneme se v situaci, která nemá z hlediska evropského
pojimání hodnot žádné vhodné ešení. Začne nám b t jasné, že
u táhoto typu válek se bud'budeme muset tvá it, jako že neexistují,
anebo se vzdát části toho, co civilizovanou Evropu vytvo ilo' Ev-
ropská rjcta k životu má historicky svťrj základ v možnosti dosažení
spásy. Život má obrovskou hodnotu, protože umož uje duši dosáh-
noui Bohu. Zachra ujeme-lijednotlivce, nejedná se jenom o soucit'
ale také o službu Bohu.V situaci podobné Dárfriru byly pastevecké Židovské kmeny Sta-
rého zákona,jež vzájem ně válči ly o vodu a pastvi ny zprisobem, kten-
bychom z hlediska naší doby a ekosystému st edního klimatického
pásma popsali až jako genocidní. Ve všech oblastech světa, a to se
tyká zejména such1 ch zemí, vznikaly mechanismy, jak udržet po_
putaci na určité rjrovni. Neustálé prltky mezi beduíny nebo indiánské
války p edstavují relativně Úspěšn; pokus, jak zvládnout množství lidí
a ujržet si p itom určitou kulturu a z ní pramenící lidskou drlstojnost.
r DESTRUKTIVilíPAMĚŤNaproti tomu kmenové války v rovníkové Africe se zvrhávaly v ne-
končící kruh ohavn ch násilností. Poměrně dob e je z tohoto hle-
diska zpracována Ízv. mezijezerní oblast v západní Ugandě, kde sevyznamnásucha doprovázená hladomory objevují každ ch několikdesetiletí. Africká populace roste rychle, a tak poměrně brzy dojdek relativnímu p elidnění. Když nastanou sucha, vydá se místní oby'Vatelstvo některou z historick1 ch trajektorií. Bud'zr]stanou domaa smí í se s hromadn m vymíráním, nebo za točí na šťastnější sou-
sedy. Americky antropolog P. Robertshsw, kteq zde zkoumal cho'vání lidí za hladomoru, však konstatuje, že adaptace na změněnép írodní podmínky není nikdy p ímočará, ale vždy je pozmě ovánasociálními, politick] mi či kulturními filtry. Nedá se p edpovědět.
Existuje zde schopnost kolektivního násilí i smí enost s osudem.Několik nesmírně krut1 ch vln etnického násilí, které Ugandu odvlády generála ldi Amina za posledních čty icet let postihlo, má ne-jenom své politické ko eny, ale také nejspíš vychází z historické pa'měti. Robertshaw ukazuje na p Ípadu sucha, které postihlo byvaléugandské mezijezerní království Bunyoro v roce zoot, jak klimatickézměny spouští historickou paměť. Tá se projevuje jak kreativnímzpťrsobem (lidé se rozpomínají, kde jejich dědové sháněli potravu
a vodu), tak i destruktivními genocidními tendencemi.
r pŘinOolÍA HUMAl{lTl{i rroloclrEkologii v naší době a v našem prost edí obvykle vnímáme v její
humanitní formě, to znamená Žít v souladu s p írodou, ochra ovatji a tím zachra ovat i sám sebe. Pouštní či lovecká perspektiva je
však zcela jiná - mám-li zachovat svrij rod a jeho kulturu, pak je p e-
devším nutné udržet populace lidí a zvě e na určité rinosné rjrovni.
Jinak kmen či rod vyhyne. Tuto p írodní ekologii p irozeného rn běrujsme ochotni tolerovat, když se projevuje mravy,,ušlechtilého divo'cha", jako bylt eba Vinnetou. Tedy když docházi k malému, obvykleprr1běžnému, ritualizovanému a nějak mi zvyklostmi svázanémunásilí, jak tomu b1valo u beduínrj či někten ch kavkazsk1 ch kmenťr.
Jenže v jin1 ch oblastech světa se projevují i jiné mechanismy (ge-
nocidní bou e), jak lidské populace udržet v rámci ekosystémov. chmožností. Dob e tomu rozumíme iv civilizované Evropě, která za po-
pnJ(vO NE KLIMATICKOU SVOBODU í56 eror,oorcrÝ.JAKo GENocIDA 157
StaÉ město v Baviti v eg;yptskéZápadni poušti. osel sem p išel v dobách
Staré íše p ed padesáti staletími, k za Hyksos p ed 3z staletími, velbloud
za Peršanrl p ed u6 staletími a televize v časech globalizace docela nedávno.
slední velké války a později za jugoslávské krize bojovala podobn1 mi
prost edky za svrij, nejspíš m1 tick; ,,lebensraum", životní prostor'
Celá tato rivaha je nep íjemná, ale nutná' ocitáme-li se v období
klimatick1 ch změn, pak se podle všech studií nejprve projeví právě
v Africe, kde je historická paměť násilí živá, a jak ukazují genocidy
posledních let, dá se snadno aktivovat. Mrjžeme očekávat celou
adu dalších podobn] ch konfliktťr, které z evropského humanitního
pohledu nemají žádné vhodné ešení. Pravděpodobně je budeme
podobně jako Dárfrir víceméně ignorovat a trpět p itom dvojím
pocitem viny - prvním za pasivitu a druh1 m za sv j p íspěvek ke
klimatick; m změnám. Anebo se budeme snažit tyto pocity vytěsnit,
a žít si tak dob e, jak to jde, a dokud to ještě ptijde.
iÉ<É:-
KdyŽ stro my
r Jsme obklopeni dvojím typem věcí - blízlc. mi a vzdálen1imi. Psaní
o věcech vzdálen1 ch, nap íklad o deštném pralese nebo klimaticb-ch
změnách v Číně, rozši uje a zpest uje náš svět, ale psaní o věcech
blízk ch,jako jsou kočky nebo aleje, jej prohlubuje a zprisobuje, že
se v něm |épe zabydlujeme. Zatímco televize a noviny p edstírají, že
hlavní součástí našeho života jsou politické strany a celebrity všeho
druhu, my ve skutečnosti dob e víme, že skutečnou částí našich
životri je procházka v lese, letní louka nebo podzimní houby, které
díky klimatick1 m změnám pár posledních let rostou jako divé.
Na p íběhu malého buku mrižeme ukázat jednu velice sympatic_
kou tvá současné vědy, která sice používá ty nejmodernější tech'niky v. zkumu DNA, jenže v_ sledkem není nějak1 druh genetické
manipulace, ale kromě vědeckého poznání také hlubší zážitek z les'
ního zákoutí. oč se jedná? Základní problém je následující. Kdyžp ijde doba ledová, lesy v našich podmínkách nejprve pro ídnou
a pak se promění v travnatou tundru s ostrťrvky tajgy. Teplomilnějšíd eviny nejspíš ustoupí až někam na jih od Alp. S koncem ledové
dgby se oteplí a stromy opět obsadí českou kotlinu, i když jejich
p íchod mr]že trvat někdy i tisíce let.
Běžně se počítá s tím, že strom musí nejprve vyrrist do plodného
věku, pak z jeho koruny popadají o pár metr dál semena, z nich za
pár desítek let opět Vyrostou stromy - a tímto pomal m tempem se
ší í les. Na někten- ch lokalitách mrjžeme ukázat, že postup buku či
jin1 ch stromri je jenom kolem deseti kilometrrj zatisíc let. Ukazuje
se, že některé populace buku jsou ,,rychlé" a jiné ,,pomalé". Nezávisí
to asi na bucích, ale na krajině a také na veverkách, plších, ptácích
o ešnícÍch a dalších zví aÍech, která si na zimu dělají zásobárnysemen a pak zapomenou kde. Kromě toho v Evropě Íungujívzácnátornáda a mocné vich ice, které jsou schopny p enést větve i se
semeny o celé kraje dál. A ještě zbyvá jedna moŽnost - co když
v nějakém chráněném ridolí stromy p ežijí ledovou dobu a pak se
z několika ostrrjvkrj šírí dál?
p0chodují
pn ívo Na KLIMATICKou svoBoDU 158 royŽ srnouy rocuoou;Í 159
Les na Libíně se nedá popsat.
Botanička Donatella Magri s t] mem spolupracovníkr1 zpracovala
nálezy evropsk ch buk za posledního p l milionu let. Jedná se
o zt3 lokalit, většinou rašelinišť, kde se buk nalézá v podobě pylu
a o dalších 8o lokalit, kde byl nalezen jako makroÍosilie, tedy zbytky
semen, listrj nebo uhlíkrj' Ukazuje se, že buk se běžně objevuje
v teplejších meziledou_ch dobách zejména v itals( ch a španělsk ch
horách. Témě nikdy nesestupoval doltl, takže nap íklad v dolíDunaje rlplně schází. Buk putoval po horách a vyh bal se nížinám.
o směru jeho cest svědčí analyzy DNA. Pylová zrna a makrofosilie
ukazují, kde byl, ale DNA nám íká s jak; mi dalšími buky je sp ízněn,
a tedy odkud p išel. Lesníci sijiž dávno byli vědomi toho, že buk,
kter1 nap ' na Rujáně sestupuje až k mo i, musí b; t odlišn od bukrj
karpatsk ch hor, a že se pravděpodobně liší i buky na západním
a v. chodním b ehu Vltavy.V1 zkum DNAvnesl do q zkumu lesních d evin adu nov.ch prvk '
P edevším se na rozdít od tradovaného názoru ukázalo, že st edoev-
ropslc. buk nesouvisí se španělsk1 mi, italsk'. mi ani balkánslc. mi lesy.
(e) Pak si člověk uvědomí, že ani bor u D evčic se nedá popsat.
A když uvidí b ezoq háj u Mladé, tak už se ani o nějalq popis nesnaží.
Ve v. chodních Alpách, možná p ímo ve Víde ském lese a na jižníMoravě čiv jižních Čechách existují ohniska, kde buk p ežíval i těžképodmínky ledor4ch dob a opět se odtud ší il. Kde mohla tato rito_čiště ležet? Možná, Že jednou najdeme několik horsk1ich rldolí, kdeleží pravlast st edoevropského buku, ale zatím m žeme jen spekulo-Vat. Témě určitě se nejednalo o Pálavu, která je obklopená nížinou,jeŽ pro buk p edstavuje bariéru. Mnohem pravděpodobnější jsoumísta, kde se i dnešní bukové porosty dot1 kají tepl1ch pahorkatin,jejichž dobré klimatické poměry dokazuje současné pěstování vinnérély. Mohlo by se jednat o Ch iby, možná o chráněné ridolí Dyje nadZnojmem, teplé rn běžky Šumavy a snad iVyšenské kopce u ČeskéhoKrumlova.
Z těchto ohnisek buk pozvolna, celá tisíciletí putoval pahorkati-nami, až obsadilvětšinu česk1ch poho í a karpatsk oblouk, v jehožseverní části se objevuje pozdě - teprve p ed necel mi pěti tisícilety. Podobně samostatné postavení mají i rumunské buky, které za
pnÁvo ne KLIMÁTICKoU svoBoDU 'rGz royŽ srnovry pocnoouJÍ 163
tepl; ch meziledor4 ch dob obsadily svá poho í a v dobách ledoy chse stáhly do několika ridolí asi v Apusensk1 ch horách.
A co z toho wp|,vá v citové či politické rovině? Skoro bych ekl'
že pokud ve st ední Evropě máme své buky, které jsou geneticky
v razně odlišné od buktj nap íklad st edozemní oblasti, a konti-
nuálně zde žijí několik ledov. ch dob, musíme brátvážné existenci
st edoevropského prostoru jako něčeho, co není jenom kulturníkonstrukce, ale p irozená danost. V romantické literatu e r9. století
i ve venkovském realismu pozdější doby sl1 cháme povzdechy, kdy
hrdina či hrdinka vyjad uje svoji lásku k tatransk1 m smrkrjm čijin1 m
strom m vázanym na jedno určité místo' Ve světle v. zkumri DNAzačínáme rozumět, že je mnoho bukťr mnoha charakterr]. Někte í
zde žijí pril milionu let, jiné sem dorazily teprve nedávno, ale kaž_
d1ich sto tisíc let se Vytrvale Vrací.
Pokud bychom si to promítlijako zpomalen1 film, uviděli by'
chom pár k jihu obrácen ch podhorsk1 ch rjdolí, odkud se jako
z pravlasti lydávají buky na tisíce let dlouh1 pochod, bud'podélalpsk1 ch h betri, nebo po rn šinách karpatsk'. ch hor či česk1ch pa'
horkatin. Žijeme p íliš krátce, než abychom si bez pomoci současné
vědy dokázali uvědomit, jaké to je, když stromy pochodují Evropou.
A pokud chcete prožít, co znamená monumentální bukorn les'
Vypravte se na rn chodní Slovensko do liduprázdn; ch Bukovsk; ch
vrch , odkud se vám z v. šin hor rozev e obrovské zvlněné mo estrom mocnější než indická dŽungle.
IRAMEN! Magri D. et at. (zoo6): A new scenario for the Quaternary history
of European beech populations: paleobotanical evidence and genetic consequen-
ces. Nea Phytologist t7t, lgg-221. aaa. neaphytologi"st.org. Jednou jsem jels autorkou čltínku Donatellou Magri hamsi alakem a pěkně jsme si pouídali'
o ší mí lesa u posledních stoletích antiky. Na textu poaažuji za d: ležité, že na
p íkladu bukti p irozeně ayrnezuje i kulturní stedoeuropsk prostor
Záhada paleocenního u h líku
l Zhruba p ed 55 miliony let na rozhraní paleocénu a eocénu, tedyV nejstarších t etihorách, došlo na dobu zhruba r7o tisíc let k náhlémuan ,šení prt1měrné globální teploty. Této k|imatické události íkáme,,Paleocenní-eocenní termální maximum" (PETM) a zajímá nás, pro-toŽe během méně jak deseti tisíce let teplota stoupla o nejméně 5
oC,
což odpovídá nejhorším scéná rim p edpovězeny7m pro zt. století.Rozumíme tomuto náhlému oteplení a víme co jej zp sob|lo?
Že došlo k oteplení usuzujeme jednak ze změn izotopového složeníuhlíku a kyslíku, a jednak z posunu tzv. kompenzační hloubky, coŽje hloubka, p i které se v mo i usazují karbonáty. Směrem dol jeomezena tlakem vody, kten karbonát rozpouští, směrem nahoruje limitována acidifikací zptisobenou rozpouštěním oxidu uhliči-tého ve vodě. V reálném geologickém záznamu to znamená, že p ipoklesu kompenzační hloubky sedimentují místo Vápencrj b idlice.Zmény izotopového složení se net1 kají jenom mo sk ch karbonátrj,ale také fosilních prid, tedy mo ského i pevninského prost edí.
Kromě geochemick ch a sedimentačních změn se dále m žemeop ít o biologické indikátory, jako je ší ení subtropick1 ch bičíkovcrjanebo qymírání chladnomilného bentosu. Paleocenní oteplení jetedy dokumentováno pečlivě několika navzájem se podpírajícímiliniemi drikazrj, a to z rŮzn ch částí světa. Diskuse se nevede o otep-lení, ale o jeho p íčinách a dr]sledcích. Jedním z nejzajímavějšíchmožn;ich dr]sledkrj této relativně krátké klimatické událostije totiŽi t4 voj moderních ádrj savcrj včetně primátri, p echodné zmen-šování někten ch druhťr savc a migrace velk1 ch savc z Asie doSeverní Amerilqy.
Podle jedné hypotézy byl PETM zprlsoben uvolněním asi z ooo Pguhlíku do atmosÍéry. Zdrojem uhlíku mohly b t pravděpodobněmetanové hydráty, ale tehdy jich bylo podstatně méně než dnes,protože mělká mo e byla celkově teplejší. Množství uvolněnéhouhlíku je tak obrovské, že jako další možn1 zdroj p ipadá do vahyjenom intenzivní vulkanismus. Řešení je nejisté a nevíme ani, zda
PNr(VO ue KLIMATICKoU svoBoDU 't64
je paleocenní klimatická událost vhodnou analogií současného
teplého období, protože odlišn1 tvar souše a jiné směry mo sk1 ch
proudri mohly zesilovat skleníko\^. efekt. citlivost klimatu vťrči oxidu
uhličitému mohla b t větší než dnes.Člověka mimoděk napadá otázka. Co když vypouštěním skleníko-
v. ch plynťr nep ispíváme v mě ítku dalšího milionu let k rozvoji nové
globální biodiverzity? V takovém p ípadě by se od nás asi čekalo,
že se nejprve radikálně zbavíme většiny starich ekosystém a pak
necháme p eživď1ící druhy, aby obsadily uvolněné niky a p itom se
specializovaly. Místo korálov. ch rites tak t eba získáme vybledlé
med zové šelíy. Sám za sebe se však bojím b1 t nástrojem evoluce.
roznt fur,rr* Pagani, M. et al.: An ancient carbon mystery. Sci,ence 3t4'l56_t557. 8. December zoo6. P .oodně psáno provesmir.
':s *' } -*j::" _1'č 'J '*l;.'j :_': - ''.
- -;.-ť**
Matka krav a 0tec bahna
r Sedím na dně vyschlého Abrisírského jezera, odkud za dob Staréíše vyrážely sluneční bárky s mrtr4 mi těly faraonri k pyramidám. Již
měsíc zde kopeme jezerní sedimenty, které mají v dolní poloviněprofilti charakter prritočn ch jezeri ale v horní polovině se mění napísek p iváq větry z Libyjské pouště. Dělítkem mezi ekou a pouštíje nápadná, tmavá vrstva nepálen ch cihel z nilského bahna, kte-rou z|omky pivních džbán datují do T etí dynastie, tedy zhruba do25. století p ed Kristem. V té době se následkem sucha snížila hladinajezera Birket Quarun ve Fajj mské depresi a všude ve starém světěvelk; ch íčních civilizací od lndu, EuÍratu, Tigridu až po Nil docházelok ripadku či riplnému zhroucení íší. Tehdy (p ibližně Ve 22. stoletíp ed Kristem) u nás nastoupila nětická kultura staré doby bronzové.
Trávit dny na poh ebišti, kde pod Vrstvou písku leží hrobky zdo-bené ,,zádušními texty" a chráněné drobn mi b žky vešebty, jejemn17' ale podmaniq pocit' Chodíte knihovnou, p ekračujete ma-gické prostory hrobek, ale vidíte jen písek a lomky nepálen1 chcihel' Pozvednete oči a jako byste dostali rider do hlavy, protože nadvámi ční stup ovitá sakkárská pyramida jako Hradčany nad Čecho-američanem, kten se právě po padesáti letech vrátil domrj. Vyjdetez české koncese na Lví pahorek, kteÚ už pat í japonské expedicia na obzoru mezi cízou a Dáhšurem napočítáte dvanáct pyramid,které bez lidí a s pouští vtikol v bec nep sobí vulgárně. Ve městěmrt\^. ch smrt hovo í nejenom o osobním zániku, ale o konci cel chdynastií a království. Pohled do jednolitě hr zné pouště jasně od-haluje Plotinovu pravdu, že čas a věčnost jsou utkány zÍéže látky,protože ani čas nelze rozdrobit.
Abtl Síl Usírovo Město snad zrodil kult bohyně Eset později na-z vané lsis. Byla to nejvíc rozší ená a uctívaná bohyně starověkyichnárod . Její nep etržit1 kult se dá r4ysledovat vťrbec nejdelší dobuv dějinách náboŽenství - 4 5oo let. Zasahoval p es Athény a Řím aždo podunajské oblasti. ,,Kreolsk " Egypt má podobně jako Eset dvojítvá - africkou a semitskou. Navenek prisobí cize a odlišně, ale uvnit
pnÁvo Ne KLIMATlcKoU svol|oDu r66
íÍil iavrnury tcnké pťrdy a nadlouho z stal jen písek a štěrk'
ffiL'n rrcheologická koncese. V době stavitel pyramid krajina p i-
ffírrii. iu.r,ou, ÍdcJ_porostlo.Y sTan:'_1: ri*'j ::j:bí bez dešť '
81 t voln jako pták na západ od Sakkáry.
V sobě nese mnoho prvk , které prost ednictvím Sol na, Sokrata,Plat na, Mojžíše, Plotina a mnoha dalších' snad včetně Ježíše, ur-čily či ovlivnily základy evropské civilizace' Egypt je cizí a p ece náš.
PRAVO NA KLIMATICKOU SVOBODU í68 MÁTKA KRAVA oTEc BAHNA 169
První k esťanští poustevníci navazují na poustevníky faraonskédoby, v jejichž p edk esťanski7ch hrobkách čteme nápisy typu Bože,odpusť nám naše uiny' Figurky kojící bohyně Eset jsou prakticky to-tožné se st edověk mi soškami Panny Marie. Zvídaví Keltové vstu-povalijako vojáci do egyptsk1ch armád již někdy od roku 6oo p edKristem, ale skutečn vliv na ší ení nauk a hlozohí měla tisíciletáinstituce putujících učitel akněží. Tady někde se nedohledatelněpotkává dědictví Egypta, Etrurie a Bohemie.
Pyramidy, mastaby a staré egyptské nauky by byly spíš nep í-jemné, kdyby se nestaly součástí pouště, podobně jako čas se nesmíkl st rnimo duši (Plotinus lll, 7,rr). Pyramidy hovo í jenom proto, žeslyší a zesilují, co si šeptá poušť a ridolí. Myslím to doslova, pyramidyjsou rÍsta krajiny, ve které se čas lidí a ek promě uje ve věčnostpísku a hvězd. Všude jinde by tato slova byla k1 čem, ale tady jsoumožná pravdivá.
odcházím z blátivé sondy ve dně b1valého abrisírského rybníku,kde kolega, jemuž felláhové p ezdívají,,otec bahna" prom vá pís-čité Vrstvy s pocitem, že těIo kosmu ni.c nezískáaá ani neztrácí. Smě ujik ,,našim" hrobkám, kde ,,Matka krav" mě í aváží zbytky kravích mu-mií, protože svět se podobá živočichu - amožná jímje kráva! Říkámjí, že Empedokles praví, že duše, které pochybily podle zákona, padajído kosmu, ale že on sám si myslel, že je vyhnancem z kosmu bohti,protože vě il ,,zu ícímu sváru''. Poslušna situaci po mně mrskne na-ptil fosilizovan m kravím metatarsem. Au, je těžk1 ! Její podzemnísměšek teprue o měsíc později v Praze vysvětlí klasick; filozof lan
Angus slovy presokratikŮ: jenom str-una, která je napínána na oboukoncích tak, že se až bojíme prasknutí, uyd aá harrnonicbj, t n. od-povídám mu: ,,Krásně se to íká, ale kdo si myslíš, že to má žít'?"
pozxÁtvtxv: Plotinos je citoaán u p ekladu Petra Rezka (tgg ' o acelku ply-nulérn p echoduJaraonskjch pousteuníkti ke k exbrukm otc m pouště hoao íJill Karnil a knize Christianity in the Lands ofPharaohs, the Coptic OrthodoxChurch (zoo5, American Uniaersity in Cairo Press). Rouněžmyslím na pu-tujícíhojlozoja a básníka Bohuslaaa Hasištejrukého z Lobkoaic, kterj psalbásně, z karnenné aěže svého hradu pozoroaal huězdy, žil u Eglptě a z Krétyti nechal posílat opisy eckjchfilozofit. Do Ab(tsíru nás pozual egptologMiroslaa Bárta, jelt'ož jrnéno budiž občas poclluáleno. Ptiaodně psáno do ka-t a lo gu Lughnas adh J o s efa Ry zc e.
N eurotica
l Zakrásnym bíl1 m domem, kter1 postavil Richard Meieri a v němžv katalánské Barceloně sídlí Muzeum současného umění, se nalézábyval městsk] sirotčinec. Šikmo klesajícím koridorem se chodec,cyklista či vozíčká snadno dostane do podzemního sálu, kde častov rámci uměleck ch akcí probíhají diskuse s vědci a umělci, kte ímají co íct. Je zajímavym jevem posledních zhruba deseti let, žese umělci táží vědcŮ, že kuráto i nevystavují kolekce p edních v_ -
tvarníkrj, ale organizují setkání na pomezí vědy a umění, jako bylopražské sympozium ,,MutaMorphosis" (podzim zoo7) nebo na něnavazující barcelonská ,,Neurotica"' Nejedná se p itom o žádnéokrajové akce, protože p ednášky a diskusní stoly navštěvuje2oo-3oo posluchačri a r4 sledky jsou publikovány ve specializova-ny ch mezinárod ních časo p isech.
Co žene umělce ke konceptuální tvorbě? Proč odkládají dlátaa štětce a rozvíjejí r zné komunitní projekty jdoucí nap íč médiia podobající se sociálním experiment m? Proč se ptají vědcťr? Mys-lím, že to je tím, že citliví umělci lépe vklouzávají do proudu sociálnípaměti a cítí období velk1ch změn, podobně jako jej vnímali t ebakoncem 6o. let. Dob e vědí, že cítí opravdově azávažně, ale zárovesi uvědomují vlastní naivitu, a tak hledajÍ odpověd'u sp átelen1 chvědcrj'
Pražské setkání MutaMorphosis bylo věnováno právě vztahuvěd a umění, nanotechnologiím, klimatick1 m změnám a genetice.Barcelonská Neurotica se otáčela kolem problému, že v roce zoo8bude poprvé v historii lidstva žít víc lidí ve městě než na venkově,a co dělat, aby se město nezbláznilo z vlastního r stu.
Centry vzdělanosti a p em1 šlení o světě byly ve st edověku kláš-tery od r5. století univerzity, od konce ]8' století rrizné společnostia akademie' Myslím, že v dnešní době se nalézáme v dalším p e-
dělu' kdy specializovaná a složitá věda p ináší tižasné poznatky,ale ne vždycky pomáhá orientovat se ve světě. Bezb eh1' na eděn;
PRÁvo NA KLIMATIoKoU svoBoDU 170
Svítání v Barceloně v místech, odkud na Bahamy vyplul Krištof Kolumbus'
Město má pochopitelně svoji poezii, ale když ji pozorujeme' zjistíme' že se
odehrává témě vždy na miitécn s vl. hledem, ekou, stromem' mo skou hla-
dinou či pevností na skále. Mrlžeme z toho odvodit' že i zarylí milovníci
městské poetiky jsou skryt; mi krajiná i'
Archanděl Michael, freska z románského kostela v Mou enci na Šumavě.Myšlenka vážení duší a jejich skutkri pochází ze staroegyptshich soud mrt-v ch. Všimněte si, jak Panna Maria P ímluvkyrně postrkává holí váhy dolri,aby dobré skutky p evážily, zatímco dáblík se je darmo snaží zhoupnout nasvoji stranu, a to dokonce za pomoci jakési opice, která mu visí na koŽichu.Jemně se usmívající Michael nenápadně ukazuje pÍstem za sebe.
internet má sice rysy prostoru intelektuální V,. měny, ale je p ehlcenpod adn; mi informacemi a deformován komercí' Pozoruji obnovo-vání bytor4ich seminá a skoro si myslím, že stejně jako V renesancinastáVá období, kdy duch doby začíná b1it q1tvá en v rámci mal]Íchzaujat,ch skupin stojících jednou nohou ve sfé e umění a druhouve sfé e věd'
poznÁux* P ednesmo o Barceloně, publikou no z RespeliÍu. A ttplně mi-
7l9chodem - španěbbjl kolega rnluail o tom, le pynfip}t1í obroaité budouyMuzea katalánského umění uyjde a p epočtu na z,5 litnl ropy na jedniho ná-aštěuníka, zatírnco u Mir ouy nadace jenom na o,i5 litru. bou1iim, že doba,kdy aše budeme p epočít aat na rnnobní ropy, ješt7 nfiakou dobu nmastane'
px,(vo xe KLIMATICKoU svoBoDU 172
Ptlda je něco jakozollogická Zahrada
r Kilogram p dy má aktivní povrch o ploše mnoha set metr čtve-rečních' V objemu jednoho květináče žije vÍc mikroorganismrj, nežkolik druhrj zví at živíme v pražské zoologické zahradě. Je to sr4 mzpťrsobem kolektivní biologick1 bonsaj, na jehož samotném základěstojí početné společenstvo plísní a hub, které obr stají minerálníagregáty. Prjdní mikrofl ra je, podobně jako tráva nakrátko spásanáovcemi na louce, požírána p dní mikrofaunou. Vztah je pro oběstrany u- hodn1 , protože fl ra se p íliš nerozr stá a fauna,,okousává"a drobí minerální agregáty, takže pťldní fl ra m že rrlst na většíploše. A aby pridní mikroorganismy své houby a plísně p íliš nevy-pásly, bdí nad nimi mikroskopičtí predáto i, kte í jsou sami požírániještě většími dravci, jako jsou žížaly, a celá pyramida vztah nakoneckončí někde v krtkově žaludku.
Pridní ekosystém začal vznikat někdy v devonu a dnes je po p l
miliardě let své evoluce dob e vyladěn. Člověka mimoděk napadáotázka, jak budou vypadat počítače, až budou mít za sebou u.vojtrvající pril miliardy let? Budou si do sv- ch muzeí sestavovat lidi?
Na p dě je Íascinující, že p i správném obhospoda ování vydržítisíce let. Pole v okolí Kutné Hory plodí stejně dob e, jako plodilyv době neolitick1ch kultur p ed šesti tisíci lety' Pravěkyi a st edo-věk1 zemědělec sice z p dy získával sotva patnáct procent toho,co umíme my, ale nechával ji odpočívat, takže ,,pridní zoologickázahrada" se mohla obnovit. Existovala p irozená ohniska v podoběremízkrj a hájkt3' odkud se mikroorganismy mohly sv. m pomal mtempem sotva p l metru za rok zase Vracet. A hlavně, tradiční ze-mědělec vracel p dě v podobě hnojiva, slámy či dokonce zaoráva-n' ch zelen, ch rostlin organickou hmotu. Právě organická hmota jepodobně jako v lese základní potravou všech pridních tvor , kte ív ní ídí toky živin, ukládají uhlík a vytvá ejí p ry do kten ch se zadešťti vsakuje voda.
rŮoe;r NĚco;aro zoor.ocrcIc( ZAHRÁDA 173
*
Jedním z hlavních evropsky7ch p dních problémri je ubiváníorganick1 ch sloučenin, a tím i snižování počtu druhri pr3dní faunyaÍ1 ry a následně i nižší retence vody v krajině. Na fotografiích ještěz 5o. let minulého století je vidět, že jihomoravské černozemě majísytou tmavou barvou. Dnes po velkoplošné zemědělské ,,hydropo_nii", tedy dodávání živin v podobě syntetick ch hnojiv, zešedly a naněkten ch místech dokonce získaly narezlou barvu, protože humusjiž nedokáže stabi|izovat sloučeniny železa. Leckde stačilo 5o letprtimyslového zemědělství k tomu, aby se p dy změnily víc než zap edchozích několik tisíc let.
l MAR!E TEREzlE A zEMĚDĚLsKÁ lrvrnrunnNa jednoho obyvatel ČR p ipadá v pr měru o,4t ha zemědělské
pridy a z toho o,zg ha orné p dy. Ještě v roce 1937 to bylo o,46,respektive o,35 hektaru. od roku r9z7 jsme ztratili 8 35o čtvereč-ních kilometrri zemědělské p dy, což je q,8 % veškeré zemědělsképtidy. To by možná ještě nebylo nejhorší, ale v znamné škody je odté doby možné pozorovat na 4z %o zemědělské p dy. Jin1 mi slovyp išli jsme o pětinu pridy, ale zárove je erozí, kontaminací či jin1 mzprisobem ohrožena témě polovina zbuď1ící zemědělské pťldy. Ži-jeme na dluh a zbytečně,,projídáme" budoucnost našich potomk .
Jenom v rybnících a p ehradách skončilo 196 milion kubick1 chmetrrj kvalitní svrchní části p dy.
V legislativě Evropské unie mají b17t zakotveny zákony na ochra_nu plochy pridy, protože dnes je relativně snadné prodat zeměděl-skou pridu na stavební parcely, a tím i o ni nadobro p ijít. Nejednáse o nic nového, i socialistick , režim vycházel z tereziánskéhokatastru, ve kterém bylo p evádění zemědělské pridy na jiné čelyvelice obtížné. Uvažuje se o tom, že p i prodeji ptidy bude nutnép edkládat zápis ojejí historii doložen1 základními analyzami.
r Číln _ sUcHÁ A HtADoVÁ TEcHilotoclcKÁ vELMocČínské továrny začínají b1 t na lepší technologické rjrovni než
české, ale Číně se začíná nedostávat vody a p dy. Klimatické scé-ná e jsou pro monzunovou oblast pochmurné. Teplejší oceán zpo-maluje monzunov chod, ale p ináší víc p ívalorn ch dešťri, které
pn (vo rue KLrMATrcKou svoBoDU 174 PÚDA JE NĚco JÁKo zoor,ocIcxÁ ZAHRADÁ 175
9taré Zámky u Líšně v Brně. Tmavá, ,,mastná" prida obohacená organic-k mi zbytky pochází z raného st edověku, kdy zde stávalo hradiště. Problémvšech evropslq ch zemědělsk1 ch prld je podobn1 - jsou zhutnělé' mají méněorganick1 ch látek, h váží vodu a bez uměl1 ch hnojiv by rychle ztrácelyrirodnost. Navíc na mnoha pridách hospoda í nájemci, kte í chtějí zisky' a nevlastníci' kte í chtějí pťrdu zachovat pro další generace. Trh a prida nejdoudohromady.
zprisobují erozi. Vzdělaní Čí ané či lndové se na nás již brzy mohouzačít závistivě dívat jako na maly a vcelku primitivní národ, ktenvšak má něco, co prilce světa začíná scházet - schopnost uživit svojipopulaci na ještě stále 11rodnyich pridách. Evropa v současné doběprožívá ,,zemědělské minimum", prida je laciná a zemědělci jsoupod vlivem spekulujících zemědělsk1 ch lobby považováni za zdrojpotíží. Hyperkompetice prtimyslové rn roby a klimatické změny mo-hou během několika let změnit toky V_ robk a potravin. Evropskézemědělství mriže své zlaté období teprve zažít.
n
Krajina v Podbabě na severním okraji Prahy koncem 19. století. Byla tochudá, kozami vypasená a v esem pokrytá idyla. Dnes máme co jíst, ale zasen máme tuto krajinu. Každá doba sice p ináší svoje, ale to, co bolí,;souzbÍečné ztráty.
r DAtŠí REvotucE ilEPRoBĚHt{E V lNTEBilETu, AtE IlA PotlNáprava zemědělské pridy je sice dlouhodobá a náklad ná zá-
|ežitost, ale dobrou zprávouje, že v České republice lze obnovitnejméně 9o % zemědělské prldy. Jeden z prvních krok vypadá jakoanachronismus z 19. století - na našem zemí jižproběhla inveÁtari-zace 5 685 r1zemí se zemědělsk)imi terasami. P ipravuje se metodikajejich ridržby a obnovy. Možnádokonce proběhne další zemědělskárevoluce používající nové šetrnější typy herbicidrj, víceleté rost_liny, které nepot ebují každoroční hlubokou orbu a kombinovanésynteticko-p írodní hnojiva. Kdepak nejrychlejší internet, znakempokroku bude t eba ušlechtil1 kri l
poztv'(vx* "\la akademickhn sněrnu potkáoám botanika Františka lírahulce.
Řtna: ,ltěll by-c!9m něco po ádnano iaant. r rbo rrprot rr ejn dopiso -o'ch.r1ně
pldníhofondu. Úptně mě ničí, když aidím, jak rrt tí zryirapskhd m jednou proaždy p i,cházíme o p du, tedy o bidoumo't." wz aáu.
PP'(Vo Ne KLIMATIoKoU svoBoDU 176 rvrer'( oose lnoovÁ e současNÉ rnplÉ osoosÍ 177
Maláa SouČasné
r Klima není jenom p írodní, ale také sociální síla. Jak se lidé v mi-nul ch stoletích dokázalivypo ádat s neustál] mi proměnami počasí,jak na ně reagovala vrchnost či místní samosprály? Jak to, že ně-které státy dokázaly p ežít adu chud1 ch let, kdežto jinde vypukalynepokoje, hladomory či hledání obětních beránk a čarodějnicképrocesy?
V' raz ,,malá doba ledová" poprvé V roce 1939 použil slavnglaciolog Frangois Matthes spíš jako metaforu poslední t etinyholocénu, tedy zhruba čty tisíc let, která je na severní polokoulichladnější než první dvě t etiny. V podstatě chtěl íct, že v tomtoobdobí opět rostou alpské horské ledovce. Termín byl však natolikchytlaq a žurnalisticky vděčn1 ' že se posléze stal označením proklimatické období někdy mezi rokem 13oo a koncem 19. století'V někten ch částech Evropy začalo k určitému ochlazování dochá-zet jíž kolem roku tz5o, jinde až r35o. oteplování pak pozorujemev období let l85o-t89o.
Současně se začal používat termín ,,st edověké optimum" nebo,,st edověké teplé období" (zhruba pro roky 85o-rz5o) a o něcopozději ,,současné teplé období" (zhruba od roku r89o po sou-časnost)' Již p ed patnácti lety upozor oval Raymond Bradleya další klimatologové na to, že jak st edověké optimum, tak maládoba ledová, jsou ve skutečnosti klimaticky silně nehomogennístaletí, ve kten ch se nepravidelně st ídají zhruba zo-5o let trvajícíteplejší a studenější období. V malé době ledové mrjžeme dokoncecharakteristicky pozorovat rychlé posuny k velmi hork m létrjm,podobně jako v současném období se m žeme nadít i Velmistuden] ch zim. oba termíny tak spíš vyjad ují statistické trendyk teplejšímu či chladnějšímu počasí či podnebí. Ale p esto majízávažné d s|edky'
doba ledováteplé období
r KDYBY REvotUcE zÁVIsEtY JE]ll ilA PoťAsi...Kdyby revoluce závisely jenom na počasí, pak byVelká Írancouz-
ská revoluce roku 1789 měla lypuknout také vAnglii a Rakousku, cožse, jak víme, nestalo. Ale p esto m žeme na p íkladu Francie ukázat,jak spolu souvisí klima, ekonomické reformy a strach'
Zemědělská revoluce, která se v rakouském soustátí plně rozvi-nula až v t9. století, začala koncem 14. století v p elidněnyich Flan-drech a Nizozemí, kde rolníci nenechávali ležet cennou ptidu la_dem, ale experimentovali se st ídav- m hospoda ením' Zatímcove st ední Evropě rolníci nechávali pridu po sklizni obilí dva až t i
roky odpočinout, aby se Vzpamatovala, Nizozemci na ní pěstovalipícní jetel či hrách, vodnici nebo pohanku. Zárove.t diverzifikovaliskladbu plodin, protože je k tomu nutil dovoz laciného obilí z Polskaa Ukrajiny. Rovněž se pustili do rozsáhl ch technick1 ch riprav a od_vod ování pozemkri. Kolísavé klima p ineslo Nizozemc m pravdě-podobně víc užitku než škod. Kombinace pružné vlády' dálkovéhoobchodu a rozvoje emesel a zemědělství vytvo ila z Holandskaprvní moderní ekonomiku.
odtud se zemědělská revoluce se zpožděním jednoho až dvoustoletí p enesla do Anglie, ale vce|ku se nedotkla Francie. Tam hlu-boko do 18. století p etrvala obrovská Vrstva samozásobitelsk1 chrolník , kte í se spoléhali na obi|í k jídlu a na víno kvrjli získrjm.Velk1 hladomor p išelve studen ch a vlhk1 ch letech r693-94. Angliejej i díky dovoz m z Pobaltí dob e zvládla, ale ve Francii pom elokolem to % obyvatelstva, tedy zhruba jeden milion lidí! Historickápaměť si dob e zapamatovala hrtjzu pomalého umírání a pevněv ní vězel strach. Další velk1 ot es p išel ve velmi chladn1ich letech1739-+2, kdy pom elo zimou tisíce dětí a sta4ch lidí. Pak zemi za-plavily náhlé povodně.
Francouzští rolníci vydávali v r8. století až 55 % vešken_ ch sv. chziskrj na kupování chleba. stačilo i poměrně malé zv. šení cen a ob-jevil se hlad a s ním nepokoje. Po roce tvo docházelo ke stále většímklimatick1 m 14 kyvťrm. Pak v roce 1784 vybuchla islandská sopka Lakia v nastalém chladném létě se neurodilo nejen obilí, ale nebylo aniseno. Stáda byla decimována' Venkovem se potloukaly tlupy násil-níkri. Rok 1788, tedy chvíli p ed vypuknutím revoluce, byl extrémní.Velké sucho zptisobovalo bou ky z horka. Docházelo k obrovsk1 m
pnÁvo Ne KLIMÁTIcKou svoBoDU 178 uerui oona lroovÁ e součesNÉ rnplÉ oroonÍ 179
i
J:t
$ť3's{
{l9
Rozvodněná Bílá Voda se pod Holštejnem v Moravském krasu rozlila do ně_
kolika paralelních tok . Podobné události b1valy v malé době ledové hojnější'
nežjsou dnes.
p ívalrim vod a ke krupobitím. V někten ch krajích se v bec nepo-
da ilo sklidit vino, cožve Francii hodně znamená'o dva roky d Íve francouzskávláda navíc uzav ela krajně neu- -
hodnou smIouvu s Anglií, jejímž následkem se zhroutilo asi 5o %o
francouzské tkalcovské v roby. Nejenom venkov ale také město se
ocitlo na pokraji sv. ch sil. Chléb byl nejdražší za posledních dvacet
let. Krátce nato,14. července byla dobyta Bastila. Francouzská re-
Voluce určitě nevznikla díky špatnému počasí, které postihlo iAnglii
a sousední státy, ale kombinace špatné vlády a klimatick] ch vykw
vedla k ,,velkému strachu", kten p iživil revoluční násilí. Klima se
zde stalo jednou z hlavních sociálních sil.
l souČAsilÉ TEPIÉ oBDoBí(EVR0PsKÁ Uil!E JAKo KLIMATIcKÝ PRoJEl(T)Po roce r85o se teplota vracela do dlouhodobého normálu. Ke
vzr stu teploty také p ispělo odles ování a uvol ování velkéhomnožství oxidu uhličitého do ovzduší. oteplování se témě zastavilov letech druhé světové války. Za normálních, p irozen1ch podmÍnek by pravděpodobně došlo k nep ijemné, dvacetileté chladnéepizodě' Současné klima je směsicí návratu do teplého světa po-dobného st edověkému optimu av razného lidského vlivu. Jakápoučení z klimatického krizového vyvoje malé doby ledové mrjžemevztáhnout na naši dobu?
Klimatické změny nenastávají zvolna a bez potíží. Delší dobu sekumulují drobné p íčiny, ale pak p ijde během několika t; dnriči měsícrj náhl1 p echod od jednoho klimatického režimu dodruhého.Klima pronikavě a mnoha rťnn mi, dobn mi i problematick}imizp soby ovliv uje lidskou činnost. Klimatické změny se tak stá-vají kronikou lidské vynaÍézavosti, ale i zranitelnosti. V tomtosmyslu mriže Evropská unie pro budoucnost p edstavovat neje-nom politick1 a ekonomick1, ale také klimatick1 projekt.V prriběhu malé doby ledové docházelo k neobyčejně hork1 ma such;7m sez nám. Možná se na současné teplé období mri_žeme dívat jako na inverzní záležitost k malé době ledové. Budesice tepleji, ale nezvykle teplé roky budou prost ídáVány občas-n;imi, v podstatě nepravideln mi, velice krut1 mi zimami nebovlhce studen; mi léty.
Nerad zacházím tak daleko, abych mohl položit jednu otázku,na kterou se raději nikdo neptá. Zajak ch okolností by v současnédobě mohlo v Evropě dojít ke hladomoru? odpověd' je prostáa není nutné nad ní p íliš spekulovat. Posledních několik tisíc let seprojevuje poněkud zv šená vulkanická a tektonická aktivita. Každéstoleti nebo možná každ1ch pár stoletívybuchne větší sopka, kterána dva až t i roky ochladí zemské klima. V prvním roce je ohro-žena skoro celá roda, v dalším roce zhruba t etina rirody a paknásledují spíš regionální problémy. Většina světoq ch stát mádnes strategické zásoby potravin oproti d íVějším 8o-tuo dnrjm
pnÁvo Na KLIMATICKoU svoBoDU r8ot Ltír,..,, r',:, rel-l
- +; ..i
na pouh1 ch 2c'-26 dní, ale nutné byvá p ežít zhruba rok ne rody'
Nemyslím, že k tak velkému sopečnému v buchu dojde zítra nebo
zapár let, ale pravděpodobnost, že nastane během tohoto století,
není zanedbatelná.
vozuÁ*tlroc Jed'n se o p epracooanou a roďí mou recenzi' psanou pro časo'
pis Živa - Brian Fagan Malá doba ledová' |ak klima formovalo dějiny v letech
Anglick ori,ginál je z roku zooz (nakladatekní Basic Books)'
Stará a nová
r tlDÉ rsou nĚco lRxo pouRLÝ DoPAD vrLrÉlo METEoRITUČasto sl1 cháme sousloví ,,nová média" nebo ,,nová ekonomika",
ale dá se podobná metaÍora použít i o p írodě, která byla už p i
vzniku světa, a je tudíž velmi stará? Problémem p i zacházení s po_dobn1 mi slovy je samotn}i člověk - prohlásíme jej za součást p í_
rody, a tím se p írodními stavbami stanou vedle hnízd a mravenišťi dálnice, anebo jej z p írody vydělíme a postavíme do protikladu?
P edstavte si situaci současné klimatické změny. Pravděpo-dobně nakonec spálíme většinu fosilních paliV, protože jsou stáleještě laciná a dostupná. Následkem toho se oteplí a hladina oceánuzačne stoupat nejprve o metr, později o 2-3 metry za století. Zapár tisíc let - Antarktida bude totiž tát velmi pomalu a jen na okra_jích - se změní obrysy pevnin. Lidé p estěhují svá sídla, vym ouskoro všechny korálové rltesy a cel; zemsk1i ekosystém se ot esev základech. Vlna vymírání se zrychlí. Bude to něco jako pomal1dopad velkého meteoritu. P íroda je však kreativní a elastická a bě-hem dalších dvou milionrj let, což je prriměrná prodleva po běžnéglobální katastrofě, vyvine nové druhy a zaplní jimi uvolněné niky.Jedna krásná p íroda zanikla druhá krásná p íroda vznikne.
Hrál v celém tom dramatu člověk roli zločince, anebo loutky v ne_viditelné ruce evolučních sil? o těchto věcech se dá dlouho spekulo-vat. Sám za sebeje eším tak, že někdy povaŽuji člověka za součástp írody - nap íklad když na T ebo sku staví rybníky - a jindy za jejíprotiklad - to když sází smrkové plantáže anebo zbytečn1 mi skladyzastavuje krajinu.
l PARAD0XÍ{í 5ITUACE: STARÁ PŘíRoDA0HRoŽEI{A, AtE NoVÁ VzKvÉTÁSvoji roli sehrává i čas. Mnoho lidsk1ch zásahŮ prisobí prvních
dvacet let jako ničení p írody, ale po čase splynou s okolím, a do_konce se mohou stát ostrovy divočiny v kuku ičné poušti zeměděl_ské krajiny anebo rozlézající se městské zástavby' Mám na mysli
príroda
PRAVO NA KLIMATICKOU SVOBODU 'r8z s'rex,( e NovÁ pŘÍnooe 183
Nová p íroda: odkaliště uranov'. ch dolťr v Rožínce bylo p vodně rybníkemv rídolí, ale jak rostla těžba a p ib1valo rmutu, posunul se rybník asi o 45 m wša byl prohlouben až na 8 m. Jeho voda má slanost zhruba jako Jaderské mo e'
taláe za suchého počasí jsou zbytky dr lní v d evy malebně pokr vány síra-
tažn mi piary. ruení to bukov'. prales, ale místo má své kouzlo' Co však s ním?
lomy, staré h bitovy, opuštěné prrimyslové areály, anebo dokonce
haláy a odkaliště. Tady vzniká něco, co čím dál víc současn ch p í-
rodovědcri označuje za ,,novou divočinu". obvykle se jedná o k o-
vinaté porosty pokryté liánami, které se šplhají po rozpadajících se
budovách. Dominují zde rostlinní p istěhovalci jako pajasan nebo
dálněv. chodní rdesno či k ídlatka. Yznikázde divoká globalizovaná
p írodá, která ani složením ani stanovištěm nemá s tou tradiční st e_
doevropskou p írodou mnoho společného. A p esto prisobí dojmem
síly a nezkrotnosti. Tarzana zde však nečekáme, to spíš Stalkera'
Paradoxem současné situace je, že většina tradičních st edo-
evropsk1ch ekosystém je nějak ohrožena, ale nové p írodě hald'
lomrj a brownfield se da í! Krajina je pohlcována domy, fragmen_
tována silnicemi, z nebe padají dusičnany a kyseliny, které ničí lesní
i ostatní pridy a zprisobují kalamity i zar stání krajiny smetištními
druhy. Aie na popílkovém odkališti na Kladně se zahnízdil kulÍk
a na vedlejší uhelné haldě nocuje orel. Zví ata a rost|iny vytěsněné
z krajiny se uch1 lily do lomrj. Platí to pro obojživelníky, pavoukya t eba i pro lomikameny. Což o to, lom alespo vypadá jako p í-
roda, ale co si máme myslet o náhradních stanovištích, jako jsounáspy dálnic a opuštěné kouty p ekladov. ch nádraží? Pojdme sepodívat na některé konkrétní p íklady nové divočiny.
r sÝvnlÝ VoJE1{sKÝ PRosToR MltovlcE-MLADÁJak jsme vojenské prostory d ív nenáviděli a jak jsme za ně dnes
vděční! oblast Milovice-Mladá pat í mezi nejstarší vojenské pros-tory na našem zemí. Již v roce lgo4zde rakouská armáda na plošetémě čty tisíc hektar z ídila rn cvikov17 prostor. Ten byl pozdějip evzat československou, německou a sovětskou armádou a teprveod roku t99t opět funguje jako volně p ístupné p írodní zemi.Zdejší vojenská historie se t] ká za1atcťl z pwní světové války, v -
cviku Rommelovy pouštní armády v p edvečer druhé světové válkyi vybudování pravděpodobně hlavního velínu západního okruhusovětské armády v 7o. a 8o. letech minulého století. Však jej hledačipoklad a mystérií dodnes hledají v podzemí pustnoucího letiště.V dobré pamětijsou p ímé vlaky Milovice-Moskva, na kten ch Prahabyla jenom jednou, méně u. znamnou zastáVkou'
Exístence vojenského prostoru zde pomohla zakonzervovatstepní typ krajiny s širokolist1 mi sve eporn-imi trávníky, jaké vest ední Evropě na takto velk1 ch plochách již neexistují. Zhrubap ed sto lety se V prostoru p estalo hnojit a používat herbicidya insekticidy. Pásová vozidla a šest dopadov. ch ploch vojensk;ichst elnic rozr valo pridu a zmlazovalo vegetaci. Vl sledkem je kra-jina, která se podobá ruské stepi pozvolna zar stající ohnisky b íz,topolti a osik. Travnaté plochy jsou oddělené pruhy smíšen chzejména dubou- ch lesrj, ale také pásy akátri či okuskov1ímiformamijabloní a rozpadajících se p estárl1 ch ovocn1ch strom .
To vše je namícháno do mozaiky, jejíž ekotonní okraje jsou členitéa dlouhé, což svědčí hlavně ptáktim a mot] l m. Kdo do této krajinynep ipraven zabloudí poprvé, má pocit, že se ocitl snad někdev Rusku či v b ezov- ch secesních náladách. Nic podobného tétokrajině u nás neexistuje, jin1 svět začíná pár kilometr na sever odLysé či na v. chod od Benátek nad Jizerou. Vtisk krajiny je spíš me-lancholick1 , ale zatímco jinde má charakter krasosmutnění, zde se
PRÁvo NA KLIMATICKoU svoBoDU t84 srenieNovÁpŘÍn'opeí85
iedná spíš jen o ten smutek jako ve všech krajinách pod znamením'tVlarsu,
ízné planety zmaru a smrti v blátě'
Co si počít s touto zemí? Nedá se udržet' každym rokem za'
rťrstá víc a víc. Pot ebovali bychom zde dobrovolníky jezdící v tan-
.i.t, u ptu..nomety hubícívie živé,zejménaodolné hlohy a rychle
rostoucí b ízy. Hodili by se nám tady vojáci házejici granáty a pálici
z minomet , ale tento typ managementu Ministerstvo životního pro-
st edí nezná a ani nemá v rimyslu vyzbrojit ve jménu ochrany p írody
ne;ure paramilitantní milice' Nejspíš dokáŽeme zachovat několik
travnat] ch ploch, ale tato krajina jako celek je odsouzena k proměně'
Nenechte siji ujít na podzim, kdyžzačínázasychata koupat se v od'
stínech žluti. Myslím, Ž. t;h;y á je nejžlutějsí traiina cel ch Čech'
r LoM oRÁČoVNa západ od Rakovníka na samém rozhraní st edních azápad'
ních Čec'h leží lom v oráčově, založeny na kontaktu místních Žul
u pr.rnenen ch hornin' Některé polohy obsahují velké množství
|yri,u, kten p i zvětrávání uvol uje kyselinu sírovou' jež atakuje
llornihorniny' P ímo na skalních stěnách vznikají železité krápníky
a drobné kaskády vytvo ené z mikrobiálně srážen1 ch povlakrlr' Ve
v. chodním cípu lomu leží velká pramenná mísa a z ní vytéká potok
otahující veiké množství síranrj železa' draslíku a hliníku' Sírany
blízké minerál m jarozitové skupiny se sráží na povlacích sinic a as
a wvárejr fantastické pr hledy do podoby života' jak na Zemi
existoval skoro t i mitiardy tet,jástě p ed tím' nežnasouš vystoupily
orvní rostliny a vyvinuli '. t'itoulti' V posledních několika letech
i'.' '" 'ir"áních Čechách viděl máloco tak pozoruhodného' jako
je síranové je zírko a potok v oráčovském lomu'
l osud tohoto p írodního divu je nejist ' V lomu možnázačnetěžba
a zničínovou p írodu, ale po jejím ukončení se síranoq ráj nejspíš
o"I". ;";;.'Úplně to n.jr'oisi, co bychom s lomem mohli udělat'
by bylo jej rekultivovat či jeho dno zavést tzv' "inertním odpadem"'
r KRYPTOBIoTlcKÉ PŮDNi KRUsTY vE cHvAtETIcicH
Když cestujete po pískovcov.ch oblastech Utahu či Arizony' vi-
díte na naučn1 ch stezt<áctr opakovaně popisy "cryptobiotic soil
crust" a Varování, aby člověk nevstupoval do pouště a neničil ji.
Jedná se na pohled o dost ohavnou záležitost. Na povrchu pouště
napril zavátém pískem je jakási šedočerná asi 1-2 centimetry mocná
hmota, jejíž povrch se nejvíc ze všeho podobá shnilému květáku.
P i podrobném mikrobiologickém prrizkumu se V této krustě, která
se po deštích mr1že jemně zazelenat nebo se na ní objevují krásné
rudé skvrny, daií rozeznat cel1 ekosystém nejméně dvou set druhťr
as, sinic a dalších mikroorganismri. Kryptobiotické kriry jsou V ame'rick1 ch pouštích někdy skoro stejně staré jako poléhavé pouštní
duby nebo zkroucené jalovce - stovky let. Dají se p itom zničit tím
nejjednodušším zprisobem , že jev suchém stavu rozšlapete.
Ukazuje se p itom, že pro život na poušti mají zcelazásadnív -
znam, protože chráníjejí povrch p ed větrnou erozí, udržují vlhkostpísku a p ipravují tak prost edí pro lišejníky a někdy i vyšší rostliny.
Je to velk1 zázrak. Kdo by čekal, že podobné kr3ry. k nerozeznání od
těch arizonsk ch, najdou naši botanici na několika hektarech povr-
chu odkaliště ve Chvaleticích! V menším mě ítku jsou však vyvinuty
nap . i na skladišti radioaktivních kalrj ve stráži pod Ralskem. Tam
mtižeme spat it i tak unikátní ekosystém, jako jsou vodní nádržkyse z eděnou kyselinou sírovou zakalené bělav m hydroxidem hli-
níku. Na nich rostou bakteriální povlaky zabarvené do jasné žluti
diuranátem amonn m. To už je doopravdy p íroda jako z nějaké
cizí planety!Situace nové p írody je vlastně nep (emná, protože nevíme, jak
se k ní máme stavět. lejím základem je zjevn1 lidsk1 artefakt, ale
ten je kolonizovany často neuvě iteln1 mi houbami, ptáky či mikro-
biálními ekosystémy. Nová p íroda je navíc stejně dynamická jako
bankovní systém a plná p istěhovalcrj. Sotva jsme si na ni zvykli, už
se p etvá í na něco jiného, protože vznikala pod p ím m tlakem
vojenské techniky nebo velkorypadel. Po mnoha letech diskusí seukazuje jedno hlavní r4. chodisko - této p írody je t eba si všímat,p íliš do ní nezasahovat a moc se netrápit nad tím, když za pár let
zmizí.
Hlaaních pramm k tomuto eseji je několik. V oráčoaě jsem byl s ochraná em
Pauletn Mudrou katili ná'arhu rekulti'oace lomu, a Milouicích sám.' o kryptio-
bioticbjch k rách jsetn četl u EkoLístu, ale sám jsem je pozorooal jak a Utahu
a Arizoně, tak i na Hamru.
PN,(VO NA KLIMATICKOU SVOBODU r86
' , ' , ' ,- ' ,' Y Ý Ť Y
l, , ', ' ,l ' , , r rr'' YÝ_
,,,,,i,*,,i lnr ";j{i'i;i:i# il;il,;',i, - jt'"
fir*r*$*ffiH*
Evropa za dvacet let ŽivotuŽ nikdy nebude tak snadny
r PRoGN05rIcl uŽ nepRoctt zulí' nlr polmrrovÁvruíV roce zoo6 vydal pa ížsk' Ústav bezpečnostních studií (lSS)
obsáhlou zprávu nazvanou ,,Nová globální hádanka. Jak1 budesvět v roce 2cz5z hlediska Evropské unie?". Na zprávě je sympa-tícké, že ji psal mezinárodní t1im Francouzti, ltal , Němcrj a dalšíchnárodností, kte í Evropu ,,cítí" zevnit . Zpráva jasně deklaruje, ženení p edpovědí budoucnosti, protože něco takového ani není zasoučasné složité a rychle se vyvíjející situace možné. o budoucnostise dá něco íct v p ípadě, že vezmeme trendy, jaké jsme pozorovaliv posledních dejme tomu deseti letech, a vztáhneme je pět let dobudoucnosti. Dál už nastává pole velké nejistoty.
Navíc se uplat uje jev, kterému se íká ,,scéná p ekvapení" (sur-prise scenario): v systému, kter obsahuje desítky či stovky reagujicích ,,láteť'dojde k naprosto nečekané reakci, jež změní smě ovánícelého systému. P ekvapením byla první světová válka i internet.Za této situace se o nějaké vědecké progníze budoucnosti nedáv bec hovo it. Místo toho sociologové, ekonomové, p írodovědcia antropologové pojme nováva1i základní síly ve společnosti a dob ep itom vědí, že se mohou měnit v opak.
r IlA JEDl{0tto pÁrlsrÁHcE BUoou pŘtpRoAr ova rvnopnlÉZa dvacet let bude go %o obyvatel Země žít v rozvíjejících se stá-
tech. Evropská unie bude mít kolem 6 % světové populace, cožznamená stejně lidí jako dva Pákistány nebo t i Nígérie. Poměrněvelk1 p ír stek obyvatelstva budou mít Spojené státy americké, alenaproti tomu počet Rusrj klesne o't't %o. Všechny evropské státy, aletaké Čína a zejména Japonsko dramaticky zestárnou. V subsahar-ské Africe se počet lidí témě zdvojnásobí. Evropská část st edomo íbude čelit čím dál intenzivnějšímu proudu uprchlíkťt, protoŽe životní
EvRoPÁ zA DvAcET l,o'r - Žrvor uŽ NIroy NEBUDE tAr sNeohlÝ
podmínky v Africe se dále budou zhoršovat. Velice zajímavá mrjžeb1 t role Číny, kde nedávno došlo k největší migraci obyvatel v celéhistorii lidstva. sto dvacet milion Číranrl se dalo na pochod z vnit-rozemí na pob eŽí. Jedná se o největší známou migraci v dějinách lid-stva, ale v novinách jsem se dočetl jen o tom, že Karel Gott se oženil'
Zatímco v d ívější čínské tradici byla zká vazba na pridu a na čín-skou kulturu, m že se stát, že dojde k velké kulturní změně a vyko e-
-,x.-nění Cí ani si navyknou expandovat nejprve do státt] ležících v čín-ském okolí - na Sibi a do Mongolska - a později do dalších zemí světa.
Na trhu práce se očekává nedostatek pracovních sil, protožet etina Evropan bude v roce 2025 starší než 65 let, zatímco V roz-vojovém světě to bude jen 3%o. Do státťr Evropské unie bude ročněsmě ovat kolem o,6-t milion uprchlík . Skoro 8z %o obyvatel Evropybude žít ve městech a v urbanizovan1 ch plochách na vzdálen1 chp edměstích.
Jak se budeme cítit v Evropě plné penzistri a r zn1ch skupinuprchlíkti? Stárnoucí populace, tedy skoro polovina voličrj, budechtít nějaké jistoty, takže prosazování reforem bude nejspíš rok odroku složitější' Všichni budeme pociťovat ztrátu evropského vlivua nástup nou'ch, ekonomicky a mocensky síln1 ch asijsk1 ch státri.Nejhorší vyst ízlivění m že čekat Rusko, jehož populace bude zadvacet let čítat jenom rzo milion lidí, p ičemž epidemie A|DS za-hubí kolem 9 milionri Rusti.
Život už nikdy nebude tak snadn; jako v 7o. a 8o. letech, aledobrá zpráva je, že populace poroste jen málo, že společnost mápolitické tradice, na kten- ch se dá dlouhodobě stavět a Že pokud sepoda í zvládnout nezbytné reformy, zejména penzijního systému,poloostrov Evropa m že b1 t nadále jedním z nejp íjemnějších místk životu na celém světě.
l JEDEN RoPoVoD JE LEPší NEŽ DEsET GRlPEilÚEvropa má p ed světem v jedné věci náskok a jeden zásadní
hendikep. Tím prvním je infrastruktura, která je ve svém souhrnumožná nejlepší na světě. Tím druh1 m je nedostatek energetick1 chsurovin. Za dvacet let budou státy Evropské unie dovážet go %o
pot ebné ropy a 8o % plynu! A to v prost edí tuhé mezinárodnísoutěže o energetické zdroje, kdy našimi soupe i o tenčící se zásoby
svĚr;r nvcrrr,n;šÍ r,tnž nrv 192
Pavla Žvachtováv možné roli budoucíEvropy, která stojív koutu světa v žíně'ném rouchu a citujeAristotela: ,'Některévěci je lepší nevidětnež vidět".
mohou bi t naši spojenci jako USA. Mocenská síla poněkud rozhá'
dané Evropy p itom mriže b: t menší než vojenská síla lndie a srov'
natelná nap . s Brazílií nebo Mexikem. Energetická bezpečnost se
tak stává absolutní prioritou dalšího evropského rozvoje, a to tím
spíš, že Čína promyšleně a zvolna obsazuje surovinovou základnujménem AÍrika a snaží se dosáhnout na sibi ská ložiska'
očekává se, že globalizace se bude dále prohlubovat, což povede
ke zu. šené konkurenci v čím dálvětší škále v. robkrj a služeb. Strategií
lndie a Číny užnení jenom vyrábět velké množství laciného zboží, ale
konkurovat vyspělému světu ve zboží s vysokou p idanou hodnotou.
Čínsk1 design a indick1 software se stává pojmem. Evropa p estává
určovat styl, ale evropské dědictví je dále rozvíjeno mezinárodní
ne-evropskou komunitou návrhá ri a prrimyslníkri, jako bychom
kus naší kultury p edali do cizích rukou, kde se měnív něco jiného.
Nicméně Evropa, ]aponsko a USA další dvě desetiletí pravděpo-
dobně z stanou na špičce vwoje nov. ch technologií, a to nejspíš
díky tradici tovární a manufakturní r4 roby, která se zde roaníjí od
renesance. Některé věci jako technologick] um se nedají snadno či
rychle okopírovat. Hlavní ekonomická síla bude i nadále spočívat
ve schopnosti zavádět nové technologie, ale vlastní továrny bu-
dou stále častěji ležet mimo Evropu. Vznik čínské a indické st ední
t ídy naopak mriže zrn šit export kvalitního evropského zboží do
Asie. Naproti tomu rusk1 ' ekonomick rrist založeny na vysok1 ch
cenách ropy nemusí byttwaly, protože značnou část zisku je nutné
EvRoPÁ zA DvAcET r-nr - Žrvor uŽ NrroY NEBUDE ter sNeomí 193
:-
reinvestovat do těŽebních za ízení a ropovodri. obáváme se toho,že by Rusko mohlo na čas Evropě snížít dodávky ropy a plynu, aledosluhující a nekvalitní inÍrastruktura m že kohouty zav ít sámabezjakéhokoliv politického rozhodnutí.
Ekonomick1 svět budoucnosti bude mít víc st edr], bude rychlejšía ne prosnější. Nad špatně p ízprisobiv. mi sektory či regiony buáeviset hrozba marginalizace. Pravděpodobně se budeme mít ei' aattím líp, ale budeme z toho mít čím dál menší radost, protože většinusvé energie spot ebujeme na to, abychom se v rámci světové ekono-miky neocítli někde na okraji' Pravděpodobně jediná vhodná cestapro celkem malou, stárnoucí Evropu s málem vlastních surovín jeinvestice do vzdělání a základního i aplikovaného rnzkumu.
r čas A RoPU m0ŽtŠ PoUŽÍT JElloM JEDtloU)aké závěry ze studie vypl uají? Evropa na tom není tak špatně
a má reálné šance udržet si v roce zoz5 i p i zanedbatelné velikosti6 % světové populace jedno z v dčích světor4ich postavení. Musívšak zvládnout několik zcela základních problémri - energetickoubezpečnost, reformu penzíjního systému a obecně péči o siárnoucípopulaci a pot ebuje dále investovat do všech forem vzdělávání,aby se udržela mezi státy, které jsou schopné rychl1 ch technologic-lo.. ch inovací. Musí se věnovat, ostatně jako všechny státy, peii o zi_votní prost edí a atmosféru. Tyto závěry nep edstavují nic novéhoani nečekaného, ale jenom další potvrzení toho, co už víme. za tétosituace p edstavují současné, ale již adu let trvající politické p tkya skandály nejenom malicherné nep íjemnosti, ale vyloženě škoá-liv , jev, protože navozují typ politícké kultury ve kterém se většinatvo ivé energie vybíjí ve sporech, zatímco bychom pot ebovati vícekoncipovat budoucnost' Arabové íkají, že ropu je možné použítjenom jednou, ale pro čas to platí také.
pozlv,iux* Z .kladem tohoto čl' nku je studie editorti N' Gnesotta a G. Gre-aiho (zoo6): The New Global puzzle. What a World for EU in 2o2s. 2So stran,t3s-ti1utefr slrgt gtc Studies, Paris. |de uae ejněn1u tanie soitasíí( :k! "Ú!adŤ n9rnjc!Ícn měst _ uize druhého žiíoía a oué identity,, InR. Schmelzooti a D. Šubrtoo eds. (zoo7): Kladno minulé a budoucí, ga xror,Kladno. ledrui se již o tetí zash'užil kaíahg, kta" aznikt zQm,ina aíty sta-
'rostliaosti socha ky D. Šubrtoué.
svĚr;n xvcrrr.a;ŠÍ rnž lry 194 DEPRESE JAKO PANDEMIE 195
Deprese jako pandemle
l Základní situace je dob e známá - v západnÍ civilizaci se lidemda í alespo po materiální stránce nejlépe za posledních sedmmilion let, kdy se od společn1ch p edkt1 moderních opic odštěpilavětev vedoucí k člověku. P esto právě v této době p ekonávámetak velké mnoŽství rrizn1ich nejistot, napětí a tenzí, že známy ame-rick1 psycholog, specialista Martin Seligman hovo í o pandémiideprese.
Věc má poměrně dalekosáhlé ekonomické a politické dtisledky.Frustrovaní lidé jsou více agresivní, demonstrace jinak spo ádan1 chněmeck ch či francouzslc. ch penzist se svojí bou livostí blíží spíšrevoluční mládeži. Viditelně roste spot eba uklid ujících lék , aletaké se objevují nové hromadné fenomény, jak m je nap íklad naku-pování pro radost či spíš nakupování zahánějící starosti. Seligmanpat í mezi neustále se rozši ující okruh psychologri, kte í vě i, že zdenejsou od toho, aby léčili duševní nemoci, ale proto, aby rozvíjelisílu charakteru, podporovali celistvost osobnosti, zodpovědnost,starost o zít ek či estetické vnímání.
r ilEPoTŘEBUJEME BEzsTARosTNÉ PlLoTYSeligman sám sebe považuje za pesimistu, protože jenom pe-
simista je schopen se serí zně zab,vat optimismem. optimismusje dobn- v p ípadě mal1 ch ztrát a mal ch zisk , ale od pilota nadálkové lince neočekáváme, že si dá sklenku navíc, aby měl p i
letu dobrou náladu. Nepot ebujeme optimistické piloty a je otáz-kou, zda pot ebujeme stoprocentně optimistické politiky. Naopakv,,malém" osobním životěza pesimismus platíme nejenom špatn; mživotním pocitem, ale také odpuzujeme atraktivní partnery a našešance na získání dobrého zaměstnání klesají.
Seligman Vidí t i hlavní zdroje depresivní epidemie současné spo-lečnosti. První p íčinou je velk1 r st individualismu, kten- m žemepopsat jako ,,velké já" a,,malé my".o prriměrně schopném člověku
bychom ještě v 19. století ekli ,,nebylo mu shriry dáno", a tím byvěc byla r'y ízena. Nějaká vyšší moc, osud či Brjh to tak za ídili, takco se s tím trápit. Pokud je ale ve st edu našeho wažování zdu eléjá, které má moc ídit svtij Životní běh a napl ovat sVé ambice, pak
každ1 ne spěch bolí víc. Navíc ve svobodné společnosti mákaždysvobodrj naplnit svt]j sen, takže pokud se to nestane, vnímáme tojako životní selhání.
Druhou velkou chybu vidí Seligman v p ílišné, naučené seberictě.V západním a zejména americkém školství se automaticky očekává,že učitel povzbuzuje žáka k většímu u.y'konu, tím že zdrjraz uje, žeje dobn' '
že je schopen podat maximální ln_ kon a nakonec anítězit.Ve|mi dob e tento typ motivace známe z americk] ch film . Pro-tože však nakonec ,,zvítězí" jen malé množství student , mohou toostatní brát jako prohru. Mnoho mlad1ch lidí má dnes běžně nere-
alistická očekávání toho, co by jim svět měl víceméně automatickydát.Yychází p itom ze situace sv- ch rodičti, kte í dvacet let tvrděpracovali, aby dosáhli určitého standardu, ale pro mnoho dětí p ed-
stavuje již tento poměrně vysok; standard pouhou startovací čárua od světa chtějí mnohem víc.
Tomuto typu očekávání vycházejí vst íc banky se svy7mi snad-n;. mi prljčkami. Světem se neustále ší í americká hypoteční krize,na kterou se díváme zejména jako na selhání bank. Ve skutečnostise primárně jedná o selhání rlsudku statisícrj samotn ch klientrj.Vě ili, že ,,na to mají". Byli tak naučeni, ale d sledky chybné r4 -
chovy, která byla možná víc zprost edkována médii než učitelia rodiči, zasahují cel1 svět. Nejedná se jenom o Ameriku, i u nás
a v da|ších státech pozorujeme u mladší generace r st globálnímentality ničím nepodložené sebedrivěry která je možná p íjem-
nější než sebepodce ování, ale mriže vést k dominovému efekturegionálních krizí. Co když hypoteční krize ve skutečnosti indikujechybu vzdělávacího systému, kten je založen na chybném p ístupuke světu? Možná by ve školách víc prospěl typ motivace, kteq uka-
zuje, že pniměrn1 spěch je normální a že víc záleží na tom, jak sečlověk srovná se světem.
T etí velkou p íčinu depresivní epidemie vidí Seligman V ,,nau-čené bezmoci". obvykle se projevuje jako ,,victimology", tedy jako
pocft, Že jsem obětí nap íklad rasové segregace nebo t ídního pri-
vodu. Velk1 podíl lidí není schopen naplnit své ambici zní sny, a tak
sv rJn pvcrrr,n;šÍ ntž uy 196 DEPREsE JAKo PÁNDEMIE 197
í'.
*lfii'r5#fr:R::*:
Vápencová skaliska u Sloupu v Moravském krasu získají q znam jenom
v okamžiku, kdy je chvíli pozorujeme a p em šlíme o nich' Jinak z stanou
vjemem témě bez vztahu a bez ričinku.
svalují vinu na rodiče, školu či politickou situaci' Krajním p ípadem
jsou áesetitisíce dospívajících dětí, které neod rvodněně vě í, že byly
sy. mi rodiči zneužívány.
r PROČ MÁME TAK nÁol špnrnÉ zPRÁvY?
Svounegativnírolisehrávají,,zkratkykeštěstí,,.Kroměiižzmíně.ného nakutování to mťrže b t závislost na televizi, určitém druhu
potrary, ale i na rychl ch vztazíchči sledování sportovních p enos '
Není v tom samo o sobě nic p esp íliš nevhodného až na rych'lost, se kterou pocit štěstí vyprchá. Možná je vhodnější nehovo it
o štěstí, ale o uspokojení, které nap íklad p inášejí vycházky do p írody, sběratelství, kutilství či život v kultu e. Většina těchto činností
je v současnosti nemoderní, ale podívejte se t eba na ,,Receptá "
P emka Podlahy - myslet si o něm mr1žete, co chcete, ale fakt je ten,že se v podstatě jedná o p ehlídku tak spokojen ch lidí, jaké bystev jin ch po adech v této mí e nejspíš nenašli.
V této souvislosti je nutné si položit zásadní otázku: ,,Proč vlastněmáme tak rádi špatné zprávy?" Snad nám na cizím neštěstí umož-ují srovnat se s vlastními depresemi plynoucími z nenaplněn ch
snri. Seligman vě í, že rn- chova k reálnému optimismu by mělazačínat již u dětí ve věku kolem deseti let, a to poznáním toho, žeb1 t pr měrny je běžná lidská podmínka, na které se dá vystavětspokojen život. Co nám však v této době citelně schází, jsou po-zitivní instituce. Nejsou to ministerstva, politické strany, ale častoani církve či sportovní organizace. D ív se jednalo o skauty, so-koly, členy mal1 ch sportovních klubt1 spokojeně hrajících t etí ligu,muzikanty z dechovek a trampsk1 ch kapel, filatelisty, zahrádká ea vlastně o většinu spolk , ve kten ch se o nic nejednalo. Pokudvelká část společnosti vě í, že by měla hrát první ligu, pak se budepandemie deprese dál rozlévat rozvinut m světem.
pozxÁrvrxx "l& aebu najdete plné znení knihy C. R' Snydera a S. J. Lopeze(zoq): Handbook of Positive Psychology očetně kapitoly o M. Seligmanoai.
't\t
Ekonomika bez trnuprarÍ trnuoovNevrrcrÉ zÁxorw I V EKoNoMII?
r Nedávno si dva američtí ekologičtí ekonomové - Charles Hall ze
Státní univerzity v New Yorku a Kent Klitgaard z Wells College - po_
ložili otázku, jak by vypadala ekonomika, která by nebyla součástí
společensk ch, ale p írodních věd. P ekvapující počet laureátrj No-
belov. ch cen za ekonomiku, namátkou Joseph Stiglitz, George Aker'
loÍ, Daniel Kahneman, Amartya Sen a další získali ocenění za práce,
které často zpochyb ovaly samotné základy tradiční ekonomiky.
tak jak byly formulovány v r9. století a rozvíjeny až do dnešní doby.
V ekonomice pochopitelně existuje ada proudťr nesoucích jména
jako bio-ekonomika či dokonce ekologická ekonomika, které se zab 'vají oblastí, kde se p írodní vědy a ekonomika p eknvají, ale oběma
autor m se jedná ještě o něco radikálnějšího. Říkaji, že současné
ekonomické zákony Íungují proto, že do společenského systému
pumpujeme velké množství laciné energie. V žádné společnosti, ať již
je socialistická či kapitalistická, ekonomika neroste bez dostatečného
p ísunu energie, takže v druhé polovině ropného věku, do kterého
možná právě vstupujeme, budeme možná nuceni změnit některá
hodně základní ekonomická paradigmata. MoŽná že dokonce bude
vedle sebe existovat víc ekonomick1ich věd.
Jak by mohla yypadat disciplína, které oba ekonomové íkají ''bio'fyzikálníekonomika"? Byla by zaloŽena nikoliv na společnosti a oběhu
peněz, ale na materiálech a energiích. odhaduje se, že globální eko-
systémové služby odpovídají ročně částce 33 trilionri dolarrl, což je
dvakrát tolik než objem světové ekonomiky. Pokud prší na zemědělské
plodíny, je to z pohledu tradiční ekonomiky zadarmo, ale také se na
celou záležitost m žeme dívat tak, že nám ,,někdo" - p íroda, posky-
tuje službu, za kterou bychom měli normálně platit. Jin1 p íkladem je'
že lesy a vápnité mo ské asy ukládají asi čtvrtinu lidmi uvolněného
oxidu uhličitého. Pokud bychom jej měli ukládat nap íklad vháněním
do hlubších vrstev zemské k ry, bylo by to velice drahé. Podobně
u cen ropy či uhlí platíme hlavně náklady na těžbu, ale užnásnezď1ímá,
kolik musela p íroda zaplatit za ,,vyrobu" , akumulaci a uložení ropy.
EKONOMIKA BEZ TRHU 199
---=:
obvykle sl1 cháme, že pokrok moderní společnosti je zprisobenlidsk1 m umem, kten nás díky vědeck1 m poznatkrim a technologic-k1 m vynálezrim p ivedl ke zcela neb1filalému stupni bohatství. Aleco když se jedná o egocentrické uvažování, o poklepávání si na
rameno, jak jsme v borní, a ve skutečnosti bylo základem pokrokuotev ení dve í do světa fosilní energie kumulované v podobě ropy,
uhlí a plynu? A co když právě tento svět dostává trhliny, protoželaciná ropa dachází a uhlí musíme spalovat opatrně, abychom p ílišnezměnili složení atmosÍéry?
Základem všech ekosystém je termodynamická perspektiva,tedy schopnost organism nalézat azpracovávat energii. První bak-
terie se pravděpodobně živily chemickou energií, p i které se naučilyvyužívat velmi mal1ich rozdílri energie jako t eba p i reakcích, kdyse oxiduje dvojmocné železo na trojmocné. Později p istoupil nád_
hern1 lynálezÍotosyntézy, kten slizké bakteriální povlaky dovedl dostadia les ob1van; ch vellc. mi živočichy. Dalších 4oo milion let trval
život p ímo založen z gg%o na sluneční energii a teprve člověk v po-sled ních dvou staletích uči n i l další energetickou revol uci, když začalvyužívat spalování fosilních paliv. Tím, jako v p edcházejících geolo-gick1 ch obdobích, se začal promě ovat cel1i planetární ekosystém.
Co když skutečná ekonomika života není založena na dolarech,zaměstnanosti a inflaci, ale na termodynamick ch tocích energie,které jsme si zatím mohli dovolit ignorovat, protože jsme poslednístoletí skoro zadarmo žili z p írodního bohatství kumulovaného celédesítky milionrj let? oba auto i definuJí ,,bioÍyzikální" ekonomikujako systém ekonomické anal' zy, kteq. je založen na biologick1 cha Íyzikálních (v protikladu k sociálním) vlastnostech, strukturácha procesech reáln1 ch ekonomickyich systémri. V tomto pohledunáleží kromě energií základní role správnému fungování hydrolo-gického cyklu, protože bez vody ekonomické procesy - jak dob e
vědí beduíni - p estávají fungovat.
pozN,(MKA: Hall Ch. A. S. a Kli,tgaard K. A. (zoo6): The need for new, bio-physical-based paradigm in economics for the second half of the age of oil.
Intemational Journal ofŤransdiscipli,nar Research t, 4_22. S CharlesemHallem pracooal Martin Kašík, spoluautor kni.á1 Nejist plamen (Doko án,
2oo7' 2. doplněné a aktualizouané oyd .ní zoo8), a pan profesor nás ochotně
aísobil r a mi materiály o bioekonomice. Děkujeme.
svĚr;n nvcHr,r;šÍ npŽ uy rrrrŠn e per're
Fetiše a fakta
r Fetiš je slovo portugalského privodu' kteÉ označuje brižka zho-
touenent lidsk ma rukama. Portugalci takové sošky dováželi t eba
z Mozambiku. Slovní základje latinsk] a poněkud p ekvapivě se
ooi.*i. .iuro,,f akt" či spíš,,Íact"' N ejlépe. si jej v p vod ním vyznamu''
umíme p edstavit jako něio, covychází z továrny neboli "factory"ei j.iae ipis z manutaktury. Je v podstatě.triviální Vyjád it ridiv nad
tíÁ, co se etymologiruy iaatzi samo - fakt není nějaká pravda' ale
je to udělávla, něco vykoumaného a uměle vytvo eného' V oka-
rnzit u, kdy ,,dojde na fákta", je t eba se mít na pozoru' protože za
nejbližším rohem na nás číhá rodná sestra faktu' tedy manipulace'
ruloděln pohyb smě ující bez ohledu na naši vrili něja( m jin1 m
směrem.V praktickém životě tomu velice dob e rozumíme a víme' že
člověl, kten_ se často odvolává na fakta, má něco za lubem' tedy že
svrlj cii mast<uje nějakou jinou, obecně p ijatelnou myšlenkou' Hri
už skutečnost rozpoznáiáme, když se fakty ohání nějaká skupina
nebo politická strana, pro kterou se p edem vybran soubor Íakt
stává fetišismem. Koyi ekneme, že něco je nevyvratiteln fakt, dá_
váme vlastně najevo, že také existují Wvratitelná Íakta a jazyk sám
ukáže celou záležitostve správném světle'
Fetiš, d evěn1 brjh, musib;t jednoduch ' V egyptsk ch hrobkách
nalézámesoubory pomocn11ih figurek, tzv' vešebt ' ale skoro nikdy
o nich nehovo íme jako o fátiších, právě proto' že za nimi stojí pro_
p.".ourn;.1 nábožensk systém' S fetišem zacházíme tím nejjedno'
dušším zp sobem - poapta'i" jej obětinami' chováme se k němu
opatrně a vě íme, že kdyžtrochu dáme'' ještě víc dostaneme''
Řada černošsk ch teiiser ne1at souvisí s plodností' a také to je na
nich vidět' Plodnost v archaickém pojetíje široká a t ká se polí, krav
a synri. Je to síla zmnožení potravy spíš než jenom smyslorn' záŽitek'
Africké masky obdivovali Picasso i Matisse a promítly se do počátku
moderního umění. Brižky plodnosti si o něco později oblíbili surrea'
listé, protoŽe souviseli s p íšerami snu a Sigmundem Freudem'
Miloš Vojtěchovsh- hraje na louce za Pražsk m hradem a finská studentkaposlouchá, vědouc, Že vzděláni je to, ,,co z stane, když zapomenemevšechna Íakta", tedy zkušeností, která impregnuje osobnost.
Majili fakta a fetiše společn] základ,lze se v bec dobrat nějaképravdy o světě? Obecná zkušenost ukazuje, že když dva svědcipopíší t eba volbu prezidenta republiky a použijí p itom stejnáfakta, jedna zpráva m že b; t víceméně pravdivá a druhá víceménělživá. Fakta jsou fetiše jednoduch1 ch lidí' protože ti uvážliví je ne-jenom ově ují, ale hlavně hledají, kam pat í a s čím souvisí. Nějakáp ibližná verze pravdy by pak nespočívala v prově ení jednohobŮžka, ale v uspo ádání celého lodního nákladu Íetišrj, které bou ezp eházela v podpalubí portugalské galeony kus cesty za Mysemdobré naděje.
poztv'iur* Tbxt ofetiši si u mne objednal František Dryje 7 Analogonl, alepro tento časopis se mi nezd.ál dost šílen , takže nakonec korutruktiuně uyšela Respektu.
svĚr;r nvcHr,n;šÍ lvnž uy co ron rr.ru;í INFoRMAcE? 203
Co formují informace?
r Profesor Zdeněk Neubauer iká, Že informace jsou něco, co
nás ,,formuje in", tedy to, co nás vnit ně mění'Z tohoto pohledu
jsou většiná všeho, co slyšíme či čteme, jakési "exformace"'
které
|o nas sklouznou jako voda po navoskovaném papíru' Podstatou
moderní společnosti navíc není nechat se něčím formovat' ale b: t
sám, nezávisl1 a určovat t n. Formovat ostatní' o málokterém
po|iiikovi sl1 círáme, že umí naslouchat' Spíš je vychvalován za to'
!e si umí piosadit svou. Skoro to vypadá, že informace nepot e'
bujeme a ani nechceme. A pokud je používáme' neslouží k tomu'
uuv na' změnily. Spíš si z informačního oceánu stahujeme to'
co se nám líbí, a to používáme jako brnění' abychom se měnit
nemuseli.Kdybychom informace skutečně pot ebovali' vypadaly by noviny
a televize jinak. To dá rozum, ne?
Žaci oimé t ídy základní školy dnes probírali geometrickou
rjlohu. Včera ešili tent ž kol na počítači a t i čtvrtiny jej zvládly'
protože žáci byli schopni nalézt si definice a Vzorce ve Wikipedii'
bnes měli jenom pero a papír, a stejn1 tikol zvládl jeden student'
Nic si ze včerejška nepamatovali' Drjvod je jednoduch - proč
bychom se něco pracně učili, když se to dá snadno nalézt na inter'
n.tu? T.p." v kabinetu si učitel uvědomil, že kdyby Ministerstvo
školství chtělo něco udělat pro obecnou vzdělanost' mohlo by
rozběhnout akci ,,internet ze škol". Dotazem zjistil, že každ zžákŮ
má doma internet, na kterém se věnuje samostudiu zejména poči
tačor4 ch her a komunikačním hrátkám'
Je io dob e nebo špatně? Nevím' Doba se mění a je docela
dol e možné, že děti se instinktivně p ipravují na rikoly budouc-
nosti doma a ve škole už jenom otravují sebe' a pokud možno
taky kantory. Na druhou stianu se zdá, že závislost na snadno do-
stupn ch irrformacích z internetu vede k duševní lenosti' nejistotě
u n.réhopnosti se správně rozhodovat ve sloŽit ch situacích' Navíc
informace - tedy popis ,,co to je " - jsou možná méně drjležité než
Tomáš Ruller se po větrné bou i v mlžn1ictr Žaarstyctr vrších nejprve za.
Co Věda a faZ0le
r Kdykoliv si položíme otázku, co vědci, učitelé, pěstitelé fazolí nebopendolínoví mašinfírové pot ebují nejvíc, odpovídáme peníze a spo-lečenskou prestiž. Celétázání pak končí monot nním zp sobem, kdena to vzít, a co tomu íká ministr pro rozvoj fazolá ství, p ípadně'zda by jeho odvolání neohrozilo k ehkou koalici pěstitelrj luštěnin.
Pro většinu lidí je věda to, co vědci dělají ve v. zkumn;ich tista-vech. Jenže tam se vyskytuje jen ve své koncentrované formě' Veskutečnosti věda p eb vá v hlavách všech vzdělany7ch i nevzděla-n1 ch lidí. Někde p evažuje, jinde je jen trpěn1 m nájemníkem v p í-
zemí iracionality. Věda jako zp sob kritického myšlení, poctivéhop ebírání informací o vnějším světě čijenom jako schopnost mítvlastní názor podložen víc fakty než pocity, je něco, co nejméněod renesance pomáhá Wtvá et evropskou civilizaci.
Ne, že by neexistovaly arabské astronomické spisy, st edověkáindická matematika nebo stará čínská medicína, ale v těchto kultu-rách se věda jeví spíš jako p ívěsek na stromě náboženství anebo fi-
lozofie, jako pomocník p i hledání Boha nebo správného života. Ev-
ropské pojetí vědy jako činnosti, která je nezávislá a pot ebná samakvrjli sobě, je pro naši civilizaci jedinečné a ani si neuvědomujeme,že evropsk duchovní export spočívá kromě k esťanství také ve vědě.
Věda, kterou nosíme v hlavách jako dědictví mnoha staletí kultur-ního rnvoje, je d'iležitější než věda cíleně provozovaná v stavech.Z tohoto pohledu si skoro myslím, že pokud věda něco pot ebuje,tak to nejsou jenom finance, granty a sponzo i, ale zejména kvalitnízákladní a st ední školství. Myslím, Že nejlepší v. chovou k vědě jsouprojekty - t eba takové, kdyžžáci jihočesk1ch gymnázií Íotí podlestaÚch fotografií dnešní krajinu a uvědomují sijejí změny.
Nejedná se o to, aby z těchto žákrlvyrostli vědci, ale aby se posílilazvídavost a schopnost věcně myslet. Dobré osivo je základem spěš-ného fazolá ství, stejně jako dobrá věda začíná v mate ské školce.
Psáno pro Respekt'
co rorŘrtu.Jí v oe l FAzoLE Nr;vícr
n ejv íc?potrebují
radoval, když spat il bizarní pah l stromu a p"L.uá;i radost stvrdil poma-l m kroužením hlariy, p i kterémji tiskl k nerovnostám d eva a sál jeho v ni.Vst-at.a 5Jnlval se. Když jsme později tento zážitek srovnávali s díváním sena televizi, nenašli jsme anijeden společn; bod.
vltznamy - tedy pochopení ,,co to znamená,,. A v znamy teprvevznikají p em]šlením o informacích a prací s nimi. Jean Baudril-|ard už kdysi íkal, že máme čím dál uí. inÍo.'".í a čím dál méněuriznam .
P-slno Pro,}..P.Ir; Viz též poslední knihu 1. Nzubauerao počátku, cestěa znamení časl (Maluem, 2oo7,32o stran).
sv r.Jr nvcnr,r.;šÍ lgnŽ lry 204 205
*
Pirátská kopie 747Boeingu
l Kominíci v Čechách jsou na pokraji vym ení. Vesničané i chalu-pá i je p eplácejí a p ivážejí ze vzdálen' ch destinací. Nedostatekkominíkrj je však jen počátkem dlouhodobého globálního procesu,kten_ potkal všechny rozvinuté ekonomiky a kten mrjžeme popsatjako obecn padek rukodělnosti. Pochopitelně se nechceme a aninemrjžeme vrátit do dob, kdy si šikovn amatér opravil auto, p e-
stavěl chalupu a naučil se instalatérské práce, protože mu nic jinéhonezbylo, ale podívejme se na věc radikálnějším zpr)sobem. Je v USAdostatek šikovn1 ch technikri schopn1ch vyrobit špičkové vojenskéletadlo. nebo je tato Velmoc odsouzena k tomu, aby vyváŽela počí-tačové hry a televizní seriály?
Co se stalo s kolébkou industriální revoluce Anglií, že už nevyrábíprakticky nic a exportuje zejména hudbu? Co si počne se stárnou-cím lodstvem a nespolehliv mi železnicemi? Povolá sí čínské čikorejské opravá e? Anebo navažme z české perspektivy: budeme-lichtít dostavět Temelín, budeme na to v bec mít lidi? Vždyť v Ev-
ropě jaderné elektrárny nikdo dvacet t icet let nestavěl a zkušenítechnici mezitím odešli do d chodu. Možná by se vyplatilo postavitjadernou elektrárnu jen tak na zkoušku, abychom si vrjbec udrželischopnost stavět a konstruovat.
Nedostatek profesí je jedním z hlavních, ale málo viditeln1 ch li-
mitťr rozvoje energetického strojírenství. Všude v Evropě a USA jsoukapacity vhodn ch firem vykoupeny na dva až čty i roky dop edu'Českému pr myslu zatím kralují r4 robci automobilrj, ale je témějisté, že pokud bychom měli lidi, měli bychom intelektualizovanéEvropě co nabídnout - donedávna tak opovrhované těžké energe-tické strojírenství.
Analytik V. Smíl ukazuje, že v USA pracovalo koncem války vestrojírenství 3 o Yo zaměstnanc , ale dnes je to jen kolem 4%"' Mezi-tím zanikly celé rn- robní sektory nap . rn roba hraček, někten ch tex-tilií a dalších v. robk . Až85% automobilrj prodan ch v USA v rocerg7o bylo domácího privodu, dnes to je 6o % a pokles pokračuje.
PIRÁTSKÁ KoPIE BoEINGU 747 207
Ještě závažnější je prudké omezení v roby oceli, letadel a počínajícínedostatek vojensk1 ch konstruktérrj a r4 robcri. Tady už se nejednájen o obchodní bilanci, ale o bezpečnost státu' Co bude Amerikadělat, až se ostatnÍ státy naučí qyrábět technicky lepší rakety a leta_dla, navíc ovládané dokonalejším indick1im soÍtwarem?
Smil íká, že hlavní problém s cédéčky je snadnost p i po izovánípirátsk ch kopií' Naproti tomu neznáme p ípad pirátsky zkopíro-vaného Boeingu 747. Rovněž ocelá ské ingoty se zatím netaisujr.Stručně ečeno - stejn] proces, kten- zprisobuje nedostatet komi-ník na Jičínsku, je odpovědny za potíže s dostavbou nové elekt-rárny a ve svém d sledku podkopává postavení USA jako velmoci,a to í p esto, že ekonomové si mnou ruce, že se rozši uje sektorslužeb jako indíkátor ekonomické vyspělosti státu.
Č1trat jym z několika anal"jz uynikajícího interdi.sciplintimího energe-
lka českéh9 P aodu VÍclaia Smila,'zejmena zjeho inilry Energy a theCrossroads (zoq, MIŤ).
VáŽeny prÍteii(DoPIs o vzoĚlÁNí;
proces vzdělávání kopíruje stav společnosti, její hodnoty a smě-ování, tedy určit1 druh unifikované mcdonaldizace. Hesly doby
se staly r st a efektivita. Rrjst znamená to, že vysoké školy nabírajítolik studentri, kolik mohou, aby dostaly státní podporu. Efektivitaznamená, že co největší počet student je učen co nejmenšímupočtu pedagogrl. Cel tento systém podléhá evaluaci, podle kteréje vysokoškolsk; pedagog hodnocen nikoliv podle toho, kolik srdcípro svr1j obor zapálil, ale jaké práce publikoval. V toÍnto systému jižnení na studenty ani čas ani energie.
Celá záležitosÍ začíná na základní škole. Moje žena tam učí, po-měry znám z každodenních diskusí, kolem kteqch neustále kroužípocit marnosti a frustrace. Malé děti do čtvrté páté t ídy jsou fajn,jsou aktivní a učitele mají v podstatě rády. Kolem šesté či sedmét ídy začíná proces odmítání autorit, a tedy vzdělání. Jsou celé t ídy,které se brání jak1 mkoliv pokus m o vyučování. Děti mají častopodporu v rodíčích, kte í snad na základě vlastních zkušeností po-važují učitele za určity typ p vlu. Děti velmi dob e znají svá práva,ale velmi neurčitě své povinnosti' Nicméně v každé t ídě je pár dětí,pro které je učení p ínos a které jsou vděčné za rozumné zacházení'Pro tyto děti vlastně učíme.
St ední školství znám málo, ale i tam je patrná eroze autoritya snaha projít školou bez větší námahy. Maturanti se často hlásí naškolu, na kterou je vezmou. Nevědí, co chtějí, jsou v pasti svobody.P ihlásí se na t i školy, jedna snad vyjde. Učení je ve své tradičnípodstatě násilí. To znamená, Že v klasickém školství pedagog a pro-st edí školy formuje člověka, drezíruje jej, a to vesměs protijeho vtili.Tento prvek nutného násilí dnes mizí a většinou školje možné projít,aniž by byl člověk jakkoliv zasažen vzděláním.
Mnoha student m je skoro jedno, na jaké škole jsou, hlavně žemají dalších pár let žívota bez zodpovědnosti p ed sebou. Ptámse jich: co budeš dělat, až skončíš školu? Mnoho z nich by chtělodá| studovat. Co? No, ještě nevím, je to vlastně jedno. Ti nejlepší
VAZETVY PRITELI 209
studenti často odmítají jak1 koliv p echod do dospělosti, do nor-málního zaměstnání, kam se musí chodit každ1 den a ještě k tomuVstáVat.
V1 sledkem je jakási oboustranná dohoda mezi většinoq m učite-|em a většinov. m žákem o vzájemném nerltočení, spíš o vzájemnélhostejnosti: ty mě nebudeš otravovat a já toho na tobě nebudu mocchtít. Nebudeme si dělat problémy, že ano?
Naštěstí existuje několik ( ekl bych podle školy tak 3-7 %o) stu-dent a odpovídající počet pedagogri, kter1. m o něco jde - o obor,o poznání, o reflexi světa a jeho v. klad. Na tomto trpěném okrajimcdonaldizovaného vzdělávání se odehrávají ty nejhezčí osobnívaahy (učení je vždy osobní!) a ty nejzajímavějšíodborné posuny,takže mašina cívílizace nakonec mriže pokračovat v cestě, a to i p esobecnou a nejspíš celosvětovou tupost poměrri.
Srdečně, Václav Cílek
Psáno u predepsanéformě dopiru pro Mistra Hanuše zRevue Prostor.
Co 0 SVětě
l Ustaraná paní v Novém Boru vytahuje z krabice ručně foukanéd zičky, na kter1ch je vidět privodní cenovku 48o Kč a snaŽí se jeprodat za 6o korun a ještě p i tom nabízí slevu p i hromadnémodběru. Mávne rukou neurčitě k horám na severu a íká: ''Chlapinemají na v. platu. Ve sklárně hrozně d ou. Mám tam taky muže."Pak dodá: ,,Co vy, Pražáci, vlastně víte o životě?"
Německ spisovatel Max Sebald (g44-zool) všude v Německucítil velmi silně nějak obecn1 duch destrukce, kteryi pro něj ne-byl vázán ani tak na fašismus nebo naopak na zničení NěmeckaSpojenci na konci druhé světovéválky, že se odstěhoval do Anglie.V Norwichi pak p sobiljako profesor německé literatury. Zdá se, žedo sebe v roce svého narození nasál jakousi p ítomnost zkázy, kterásice pramení z lidsk1 ch rozhodnutí, ale je také osudovou p írodnísílou. Jako první v znamn německ; literát upozor oval na ,,zby-tečné" bombardování Dráždian a dalších německ ch civilních cílri.Byla z toho ada skandálri a jedno velké nedorozumění. Sebaldovise nejednalo o to, kdo zatomŮže, a co je možné považovat za spra-vedlivou odplatu, ale o ten druh osudové tragédie, kte1 živí antickádramata, t icetiletou válku čijugoslávsk1 konflikt.
P ipadalo mu, ževždy vedle sebe stojí dVě tendence - jedna krea-tivní a druhá destruktivní. obě jsou p itom velk1 mi nadosobnímisilami, Řekové by ekli ,,bohové", moderní člověk hovo í spíš o dar-winovsk1 ch silách p írodní selekce. Většina stan- ch společnostídob e rozeznávala, žedestrukce není nějak omyl nebo nedostatekpozitivních čin , ale skutečná moc ídící se vlastní logikou. Protouctívala bohy (dokonce častěji bohyně) válek a stavěla jim chrámy.Cílem p itom ani tak nebylo zajistit si vítězství v p ípadné válce - tobyla až riplně krajní situace - ale zvládnout p irozené a v každéspolečnosti existující ničivé síly. Kreativita je obvykle vázána najednu osobu, ale destruktivita je velice často kolektivní záležiÍostí,která v moderní společnosti b1folá maskovaná pod pouhou nep itomnost dobré v le. Proto v novinách málokdy čteme věty typu:
Pra Žáci nevědí
1".nj
'il
ll),
ťl.r,
,l
CO PRAZACI NEVEDI O SVETE 211
,,obě strany spolu vedly destruktivní povolební dialog,' anebo ,,Podlouhém vyjednávání nakonec zvítězily síly chaosu a zmaru.'.,, lnumáme modly inovací, efektivity a nistu, ale r4yhnalijsme bohy váleka ztratili s nimi kontakt.
Citliq.i Max Sebald, potomek rlspěšného německého dťlstojníkaWehrmachtu, shromažduje stopy destrukce V tak odlehl;ich sÍérách.jako je v lov či spíš r,ybijení herinkti v Severním mo i nebo ve stíž-nostech Írancouzského ministra Sullyho, kten- počátkem r7. stoletívaroval, že pěstování bource morušového zprisobí zjemnění mravr]a tím nedostatek otrl] ch mušket] rri pro nutné války. Sebald putujepo kdysí tak p íjemn1 ch, prázdnínor4 ch p ístavních městech rn _
chodní Anglie. A je mu, jako by nalezl stan lodní vrak. Po roce t975za doby vlády baronky Thatcherové došlo k 11padku celého pob eŽí.Byl to zpočátku pomal1 proces| kteq se pak zrychlil jako požárv savaně. V někten ch d íve rn stavnyich a žirn_ ch centrech anglickésmetánky dnes sotva projde člověk, skoro polovina domri je naprodej, většina obchodrj zkrachovala a ťrrove vzdělání poklesla aŽdo té míry, že čwrtina populace je prakticky negramotná.
Většina politikri a žurnalistrj pochází z velk;ich měst, která, blnerovnoměrně, bohatnou a dál se rozvíjejí. Životní pocit obyvatelricentra je hektickou směsicí inovací, rinavy, pochybností a p ílišmnoha čínností. Je však podkládán v základu pozitivní atmosférourozvoje' Na pob eží r4 chodní Anglie, v odlehl ch regionech sever_ních Čech a Moraly, v celyich rozsáhl1 ch zemědělsk1 ch oblastechFrancie, Španělska či Portugalska či na q chodním Slovensku všaknejprve pozvolna a pak stále rychleji probíhá opačn1 proces zánikua vylid ování. Člověk se nadechne a cítí smutek, kteri je o to silnější,že není pouh m pocitem, ale reálnou situací. L. Wittgenstein napsal,že svět veselyich a smutn;ich lidí, jsou dva odlišné světy. Pražákrim,Pa ížantim či Lond1i an m, těm je hejl CÍtÍ tíži doby, ale nedopadána ně tíži\4í dlouhodob1 smutek starého námo níka či sklá e, ktenÍrácí práci, jakou už nikdy nenajde, protoŽe pat ila ke světu, jenžpodlehl zmaru.
co'zNÁuru': P ímou inspirací pro tuto esej byta kniha W G. Sebalda The ringsofSaturrr, kterÍi rnožná pojedn ,a o lodi, jež zanech aá. stopy na papí e a něamo i.
svĚr;n nvcrrr,nJšÍ npŽ my voLBY NA oor.Nílr toru pen'enÁ 213
Volby na dolním toku Paraná
r Na českyich volbách je nejzajímavější, že v posledních letech častoskončily poměrem Í'l, což je souhrnn;im rn sledkem ady náhoda nastavení určitého volebního systému. ]enže nedávno skončily po-dobně patovou situacívolby německého a italského premiéra a p edpár lety i amerického prezidenta. Ve všech p ípadech komentáto i
hovo ili o neuvě itelné náhodě. Je to však p íliš náhod najednou. \ -
světlení nenabídl nikdo, protože se zjevně vymyká jakékoliv politickéteorii i běžn m zákonrjm statistiky.
V 8o. letech minulého století p ijížděla do Čech jenom hrstkaLatinoameričan , ale skoro všichni znali a četli Franze Kafku, pro-tože život pod vojenskou juntou byl absurdní a dost se podobal,,kafkárně" reálného socialismu. P ítele Alexandra z Argentiny jsmespíš omylem vzali do tehdy trampské hospody v Zadní T ebáni, kdejsme si objednávali naprosto letální drink naťyvany,,t ebá sk; ex-pres", což byl myslivec zapíjen šampa sk; m . Družná hospoda zachvíli zjistila, že Alexandro je z Argentiny a že v Argentině mají juntu.
Jeden strll se začal informovat, co je nového na dolním toku Paraná,zatímco druh; stril umanutě trval na informaci z horního toku Pa-raná. Netrvalo dlouho a hospoda se rozdělila na dva zhruba stejněvelké tábory které se p ek ikovaly a neochvějně trvaly na svém.
Dtlležité na celé situaci bylo, že každ v hospodě byl informováno počtu zájemc o dění na horním a dolním toku, a mohl se tak roz-hodnout, do kterého tábora se p ihlásí. Volby v rozvojorn ch zemíchv posledních letech málokdy končily patorn m qsledkem, protoževoliči, či lépe ečeno diváci, neměli k dispozici prakticky každodenníodhady preÍerencí. Patové situace jsou rn_ sadou informační společ-nosti a mám-li alespo kousek pravdy, budou se opakovat. ChudákAlexandro, kteq to vše nevědomky zptisobil, mezitím na záchodkuanracel a u- čepní se nás díval vyčítavě, byť jsme mu íkali, že Čechyjsou rovněž domovem Jaroslava Haška.
V t ebá ské hospodě tehdy vznikla , a Ío ze zce|a náhodné a ma-licherné p íčiny podobná situace - rovnost táborťr - která bylaprokletím voleb několika r4znamn1ich státník . V teorii her by se
jednalo o sázku na vítěze. Sázet na páté místo je na nic, ale skutečnévzrušení p ináší jen sázka na vítěze. Vítěz p itom nesmí b1it jedno_značn' favorit. Největší zábava je, když je p i hokejovém zápasuv druhé ptilce t etí t etiny stav dejme tomu 2:2. Jasná situace nenízajímavá. Chléb máme, ted'ještě pot ebujeme hry.
Dornníuám se, že značn ' část aolič aolí ne proto, aby se zodpouědněuyjádila k osudu této země, ale aby si užila. Adrenalinorn_ zážitek sevšak dostaví jenom' když se s nějakou stranou - nap . dolním tokemParaná - skutečně ztotožníme. Z pohledu osazenstva hospodyv Zadní T ebáni navíc neexistuje nějak1 v razn rozdíl mezi hor_ním a dolním tokem této eky. Podobně i v politice si obě strany čikandidátijsou něčím podobní a jejich programy nějak zaměnitelnéstejně jako není velk1 lidsk1 rozdíl mezi Spartou a Slávií. Je to vlastněznepokojivá situace, protože prvky herní zábavy, které se do násvtiskly v nekonečn ch televizních kvízech a p i vyhánění rŮznychpodivn1 ch existencí ze sterilních vil, p enášíme do 11plně jin1 chsociálních sfér' Televize je nejspíš pěkně nebezpečn1 parchant, a toi v situacích, kdy věc máme zdánlivě pod kontrolou. Noam Chomskikdysi ekl: ,,Vy se máte, za komunismu jste mělijenom propagandu.To my v Americe jsme na tom mnohem hriĎ my máme reklamu.Propagandu mrižete po sobě nechat sklouznout a nevšímat si jí, alereklama je dělaná tak, aby se vám dostala dovnit do duše, a tam Vástak dlouho strašila, až prijdete a rnirobek si koupíte." Pracovat v re-klamní agentu e je možná stejně nebezpečné jako se upsat KGBI
Existuje nějaká podobnost mezi vilou vyvolen1 ch a českyim sená-tem? V obou p ípadech uzav ená skupina jistého druhu elity spolukomunikuje, hádá se, uzavírá p echodné aliance a skoro nikdy sinejsme jisti její up ímností, protože herci jsou stále na očích médií,a tak napril jednají z nějakého p esvědčení a nap l vytvá ejí to,čemu se roztomile íká ,,mediální obraz". Na celé situaci nesou svtijvelk1 podíl viny nikoliv ,,herci", ale zejména diváci. Řekl bych' žekupodivu to je dostatek informací, kten- funguje tak, že opouštímevlastní sudek a vrháme se do voleb jako do hry, ve které je patovásituace vítan m vzrušením'poznÁlrx,,r: U tohoto textu nebude Ídná po<námka. Je to asi. takouá situace,jako když M. Palla chtěl na zadní stranu katalogu ,,P ípraua t stauy" o obra-zech z hlíny (aydala Linhartoua nadace ue Škokké z8) p ipeunit samokpkus n pisem,,samolepka", ale došly mu peníze.
svĚt3n nvcrrr,n;šÍ rnž uy 214 pnoč uŽ sI sKoRo Nnwpn (vÍvIB wIpvl 215
ProČ uŽn evy p rávím e
si skorovtipy?
i1
í
iiri
:
r Taky jste si toho všimli? Lidé méně žertují a vypráví si méně vtipri
a 'oznycr'
humorn] ch historek. Zlat: komunismus, to se lidé ještě
uměli Lavit - o politicích, o rádiu Jerevan, o rozdílech mezi Rusy
aAmeričany.Užněkolikletjsemneslyšelžádn vtipoPolácíchnebo Čukčílh a taky jsem si všiml, že některé scény d íve brané
jakosamotnápodstatahumoru,t ebatyzosvobozenéhodivadla'jsou dnes vlastně nudné, protože jsou složité a slušné. V současném'životě
byla dlouhá a složitě strukturovaná ,,scénka" nahrazená jed'
noduchou, krátkou, a tedy obvykle prvoplánovou ,,hláškou", která
se vejde do sms.ruÉtotit< tyonrl jsem dával pozori kdo vlastně v dnešní společnosti
vypráví an"kdoty. P edevším vtipy (ale také pití alkoholu) témě
zÁizety z většiny pracovišť s v.jimkou někteq ch sp átelen ch na-
kladatelství. Není na to čas a člověk musí v práci podávat q kon'
Děti na st ední i základní škole si však dodnes své pochybené vtípky
vyprávějí. U nás nejvíc anekdot, zejména politick1 ch, cynick1 ch
a politicky nekorektních nosí domrj dcera Krist na, která studuje
vdružnémBrně,kdečasnemátakvysokoutržníhodnotujakov Praze, a tím pádem lidé ještě mohou b1 t spolu'
Poprvévdějináchčeskéhokrálovstvížijemevdobě,kterátéměneodděluje vážné a nevážné chvíle a akce. Televizní zpravodajství
b;valo seii zní záležiÍostí, dnes je humoreskou s několika povinně
tttivymi momenty. Témě zcela vymizel filozofick humor, kteÚ
prort "dni.tuím
vtipu odkn val nějakou vlastnost světa. Tento hu_
mor byl schopností podívat se na jednu věc ze dvou tak odlišn; ch
pohledri, že k jejich smí ení byl zapot ebí smích'
Možná nejlepší definicí humoru je, že pramení z radosti ze ži-
vota. No a ekněte, když se posadíte p ed televizi, jakou radost ze
života vám to dá? Někdo nás baví, protože jsme líní bavit se sami.
Utloukáme čas něčím, co z dálky vypadá jako zábava, ale vlastně
=-{l
to je p isprostlá prázdnota. Také si všimněte, jak mnoho současnézábavy nep ináší smí ení se životem, ale nějak; neklíd. Snaa 1enomabsurdní Anglíčané vychovaní Monty Pytironov;im Cirkusem do-dnes dokáží Yytvá et chfrÚ humor. Úpia.l Vtipnostíje dán p e-mírou zábavy. Zábava, tedy zejména teievizní zábava,jé jeanirn ,eskutečně smutn; ch fenoménr] naší doby, protože nás'upozor uje'jak moc jsme ztratili schopnost bavit se sami.
Psáno pro Respekt.
t"
Privázat se ke katedráleO ROZDILU MEZI PAMATKARI A EKOLOGY
l Památká i by měli chránit památky a ekologové či ochránci p G
rody by se měli starat o p írodu. Ekologové a památká i logickypat í k sobě, ale ve skutečnosti jsou vnímáni jako nesoumě itelnéskupiny. Je to do značné míry české specifikum, protože v západníEvropě, a nejlépe to je Vidět v Anglii, se o národní dědictví starajídesítky zce spolu pracujících och ra ná sk1ich a h istorick1ch sku pi n'Není totiž velk rozdíl, zda chráníte t eba zámek s parkem neboles se zámkem. Pokud se pokusíme srovnat české ekology a česképamátká e, vyjdou nám některé v znamné rozdíly.
Památká i se nep ívazují k ruinám Ívrze, aby ji ochránili p edzbouráním. Pokud by to udělali' nejspíš by bez zájmu médií um elizimou a hladem. Nejd ležitější rozdíl mezi oběma skupinami jev podpo e ve ejnosti. ochraná i sijiž od 70. let soustavně budujíširoké zázemí. Desítky spolkťr kosí trávu, p enáší žáby či staví budkypro netop ry. ochraná ská tématika je proto vnímána plně jinaknež památká ská, ale p itom p írodní i historická paměť je jen jedna.Stejně jako existuje program environmentálni vychovy, m žemesi p edstavit í program paměti národa. V prvním p ípadě se budejednat o p írodní a v druhém o sociální prost edí. obojí je stejněd11ležité. Existuje pravděpodobně jen jedna v znamná nevládnív jimka péče o památky, a tou jsou rozsáhlé aktivity mnoha skupin,které se starají o vojenské h bitorry, bojiště či linie opevnění.
Čeština běžně používá slovo ,,ekoterorista", ale bohužel neznásousloví, které by označovalo ,,památkového terorístu" či alesporadikála. Památká i jsou vnímáni jako platní p isluhovači režimuanebo v lepším p ípadě jako sal nní byrokraté, zatímco ochraná i,
to jsou partyzáni, kte í si to rozdávají s každ m od místního de-velopera až po ministra p es dálnice. Památká je dnes víceméněpovažován za kolaboranta, zatímco ekolog za bojovníka.
Tento obecn1 pohled pramenící dílem ze zkušenosti, dílem z p ed-sudku má dalekosáhlé drlsledky' Od profesionálních památká ričastěji sl1chávám, že se bojí o ztrátu zaměstnání, budou-li památky
*
pŘrvÁzlr sn rr rerron'(rn 217
chránit p íliš usilovně. Naproti tomu profesionální i laičtí ochráncip írody cítí podporu nejenom ve ejnosti, ale často minísterstvaživotního prost edí a js-ou automaticky zvyklí s kryq mi zády vstu-povat do st et . Mnozí památká i mají dojem, že během fosled-ních zhruba deseti let došlo k záměrnému rozbíjení a oslalovánípamátkové péče právě proto, aby měli bohatí develope i volnéruce k ripravám a p estavbám památek. ochraná i se bojí,jen,,byrokracie či nekompetence.
ochrana památek určitě vyžaduje nové zákonya pravomoci, aletaké si pot ebuje r4ychovat široké laické zázemí asystém nevládníchorganizací, které by se staraly o víc než o jede n rozpadajícíse kostelv.rodné vsi. Možná by si měli dát inzerát, že hledají pár lidí, co seobčas p iváŽí ke katedrále nebo ke Karlovu mostu.
P1 1o-pro Respekt, ale z,ikladní myšlenka pochází z nepublikouané esQe
R. Schmelzoaé.
t"'#*'gt11*u& "':t'
Rozdíl meZi 5ágou a DynaStií
l Kdysi dávno v dobách, kdy televize byla černobílá a neměl ji
každ , běžel seriál Sága rodu Forsytli zfilmovan1 podle stejnojmennémnohadílné knihy anglického spisovatele a držitele Nobelovy cenyza literaturu Johna Galsworthyho. V roce 1967 tuto poctivou, tlustouknihu zab1vající se něčím, co většina lidí na světě nikdy nepozná.tedy životem vyšších anglickyich t íd a jejich láskami, podtrhy a ob-chody, p evedla BBC do podoby televizního seriálu, kteq napjatěsledovali nejenom Britové, ale také Fini za polárním kruhem, Slováciv horsk1ich dolinách a Češi z mal1ich hornick1 ch měst.
Lidé se cel q den dop edu těšili na pokračování a dohadovalise o osudech hrdin . Ani po čty iceti letech nebyl tento seriál za-pomenut, a pokud by jej některá česká televize opět uvedla, mohlibychom jej konfrontovat se současn1 m stylem. Běžn1 modernítelevizní seriál je založen na schématu, které se podobá stavebnici.obvykle jej vym1 šlí cel] t m lidí, kte í se musí obmě ovat, protožejim časem docházejí nápady. Základní osnova je daná t emi dě-jou- mi liniemi, které jsou proti sobě poněkud posunuty, tak abyk nějakému dramatickému zvratu docházelo zhruba každ1ich desetminut' V každém díle by jedna dějová linie měla b] t skončena, jednapokračovat a jedna začínat. Zhruba deset minut je fyziologická hra-nice, kdy je vyplavování adrenalinu, a tím i vzrušení, tak kontinuální,abychom se od obrazovky nemohli odtrhnout a nezmeškali protoreklamu' Ano, seriály jsou koncipovány jako opium lidstva.
Norsk1i sociolog Thomas Eriksen ve skvělé knize Ťyranie oka-mži,ku popisuje, jak do Norska p išel první americk1i seriál Dynastie.Nějakou dobu se na něj jako všichni Norové díval, ale pak měl nastarosti d ležitější věci. Za čas odjel na Trinidad provádět antro-pologick v. zkum a zjistil, že všichni obyvatelé karibského ostrovatento seriál sledují. Po šestileté p estávce se začal dívat s nimi. Doděje pronikl asi za p l minuty. To by se mu u Ságl rodu Forsytťlnemohlo stát, protoŽe kdo zmeškal dva t i díly' byl celkem ztracen.
ROZDIL MEZI SAGOU A DYNASTII 219
Hlasatelé museli pro takové diváky rekapitulovat obsah posledníhodílu a národ jim visel na rtech.
V Dynastii, stejně jako v dalších současn ch seriálech, je mnohodramatick1ich zvrat , ale skoro žádn vyvoj. Eriksen íká' že to je
drama, které ve vysoké rychlosti stojí na místě.Y DynasÍii se vlastněpro velké množství akcí skoro nic neděje. Naproti tomu děj Ság je
pomal:j a kumulatianí. oba seriály pochopitelně odrážejí dobu a její
hodnoty. Pojdme sije vyjmenovat. Cílem Dynastie je zaujmout a ne_
pustit. Dějje rychl1 a nep ináší potěšení, ale zapomnění. Hlavnímmotivem je sledovanost, a tedy schopnost televize prodat diváky re_
klamním agenturám. Po skončení necítíme uspokojení, ale návyk napodobn a vcelku zaměniteln typ po adri. Cílem Ságl bylo vyprávětp íběh a mít radost jak z jeho vyprávění, tak z jeho sledování. l Ságo
byla návyková, ale jin1 m zprisobem _ možná, že skrze ztotožněníčlověk dosahoval nějakého odpočinku a smí ení.
Věc má dalekosáhl; dopad. Tato doba p eje nápadťtm a ceněnijsou lidé, kte í dovedou vydělat peníze chytn m činem. JenŽe firmyuž p išly na to, že v někten ch činnostech jsou nápady na nic, pokudnejsou podloženy tím pomal1 m, kumulativním dějem, jaky známeze Ság. Zkušenost, cit pro věc, politická kultura a moudrost jsou
vždy pomalé a VytVá í se desetiletí. To mazanost a nápaditost je
rychlá, a p ece stojí na místě. A pokud nep ináší rychlé zisky, ne-p ináší vťrbec nic.
Psáno pro Respekt.
sv r;n nvcrrr,n;šÍ xpŽ my nozoÍr, unzI sÁcou e oYNesrIÍ
Margit Titlová a rcmánská lvice v Tišnově' Postupně si uvědomujeme kolika
poilryrni ue.rni a kumuIativnÍmi vl.znamy jsme obklopeni' Lvice v podobě
nelítosiné bohyně Sechmet p ichází z egyptské pouště' odkládá krutost
".iaua r" o.nrankyní spojené země' Nalézá místo v Mezopotámii' stěhuje se
;6;il d; ;ti.rino Řima, precnazí ke k esťanťrm'-objevuje se jako jeden
i nÉiuunepi.t symbol v románské době, ale rovněž v islámu' v renesanci
zažÍva.eněsanci, v baroku se ocitá na tarotov'. ch kartách a pak pronikne do
liáové architektury 19. století, a kdo ví, co má ještě všechno p ed sebou'
Svět na od oázy
r Sedíme v čajovně v egyptské Západni poušti v oáze Bahariya.Pamětníci vzpomínají, že bohatší lidé si zde na dtjkaz svého spole-čenského postavení kupovali televize ještě p ed tím, než byl do oázyzaveden elektrick; proud. Takovou moc měla v očích vesničanrj tatomagická schrána! Čajovna je rozdělena na dvě části. Venku pose_
dává několik starších mužr] a hovo í anebo hrají domino. Uvnit sedíspíš mladší lidé a dívají se na televizi. Podobné rozdělení populacečajovny na část hovo ící a díva1ící se je možné vidět i v Káhi e a najin1 ch místech.
První pohled na program zdejší televize je familiérní. Běží nějakseriál, kteq se tak podobá naším domácím po adrim, že člověk má
dojem, že rozumí arabsk1 m dialogrim. Na první pohled je patrná
antropologická preference evropského typu a světlé barvy k že, po-
dobně jako se v mexick1ich či latinsko-americk1 ch seriálech hlavníhrdinové podobají Američanrim. Postavy seriálu sice nosí místníoblečení, ale postoje těla a projevované city se blíží západním vzo-r m do té míry, že saridsko-arabská telenovela by klidně mohlaběžet i u nás.
Sinoložka Marina Čarnogurská v rozhovoru pro SME íká něcopodobného i o čÍnské televizi, kde,,letí" seriály stejného typu o mla_
d1 ch lidech, kte í mají bohaté rodiče, vlastní vily a auta a pochopi-telně žijí někde ve městě. Západní sen se tak implantuje do arab-sk1 ch či čínsk1 ch myslí. Pro Egypt i pro Čínu, jediné dvě velkécivilizace, které p ežily posledních pět tisíc let svého q voje, hís_
toricky platí, že skutečnou krví obou zemí byli rolníci' Aby p ežilia uživili své rodiny, museli celá staletí pracovat každ1 den' a to je
naučilo skromnosti, práci a od íkání. Celé íše byly vybudoványz jejich daní. Do Egypta p icházeli Hyks sové, Řekové, Římani,Arabové, Turci a koloníální velmoci. Ale nakonec všichni odešlia Egypťané zrjstali.
Genetické studie ukazují, že moderní egyptské obyvatelstvo se
z gz %o podobá staÚm Egr7pťanrim a zbytek je arabsk1, n bijsk1
vych o d
svĚt;n nvcrrr,r;šÍ xrž mv sv r Ne v crroo oo oÁzy 223
Australská archeoložka Gae Callenderová' expertka na staroegyptské krá'
Ň;' "
princezny (vpravo) a Hanka Vymazalová' odbornice na staro'
!gvp,'ri "ea""ti
i"*ty (vievo)' v pozadi česká terénní základna v Abrisíru
,?gvptrt .i strážci a kopáči' V pop edí je Západní'svět' v pozadí V chodní'
Éďpl"r"Ítv aob e vědí o kopáčich a kopáči rádi a dIouze diskutují o egyp'
aJi..i"r., tterym aavajr prezji"t<y' obrázek je pln wtah - v pruním plánu
'" iJiá " i'íost očí; kolegialitu a ctu, v o9z.a!j9;e riznění chlapri z jedné
urí aeluu práce a dobrou rtti. zapaa jsou věci' V; chod vztahy' Kamarád
uzav el drjležitou smlouvu s jinak nepiístupn; m obchodníkem jenom díky
tomu, že se nechaI zatáhnoui do hodinového rozhovoru' jak prost edí hor-
ského dolí utvá í povahu místních lidí' Když se shodnou lidé' shodnou se
i paragrafy smluv. To platí i o česk1 ch Vietnamcích'
a levantsk . Současní Egypťané stojí blíž sv. m dávn1 m p edkrim
než my Slovanrjm roku-r-o'oo. A poáobně jako se Češi národního
obrození hlásili k mocné panslovanské větvi, p ihlásili se Egypťané
v revoluci roku t95z k širolému arabskému sVětU' kteÚ prožíval své
vlastní obrození. Dá se však čekat, že jednou začnou podobně jako
mnohé jiné národy hledat své ko eny a rozpomínat se na p edislám-sk1 svět. Probíhaly zde války a revoluce, měnily se elity, ale egyptsk1venkov dodnes p ipomíná Egypt Íara nské doby. Stabílita Číny aniEgypta nestála na elitách, ale právě jenom na nevzdělatelné a neo-vládnutelné mase rolníkrj, jejížživot určovala vláha a tradice.
Ale to p estává platit. Či ané i Egypťané se stěhují tam, kde sedá - alespo podle televize - Žít jinak. Vě í na bohatství, ale takéna partnerské vztahy založené na lásce. Ještě p ed deseti lety sedemografové domnívali, že Káhira dneška by sice mohla mít káem16 milion obyvatel, ale také uvažovali o pouh1 ch t3,z milionech.Dnešní odhady hovo í o 16-18 nocujících milionech lidí a dalšíchz-4 milionech dojíždějících'
Tato čísla, pokud si za nimi p edstavíme nároky na vodu, kana-lizaci a ve ejnou dopravu, jsou hrozivá, ale v pozadí se odehrávámožnáještě děsivější děj' Je to rozleptávání hodnot, které obě íšedrŽely tisíce let pohromadě. Kdo by nechtěl mít vilu, auto a bazén,takjako v televizi? Pokud by tento styl prosazovali dekadentní Evro-pané čiAmeričané, šlo by to odmítnout. Jenže v telenovele je dob evidět, že takto mohou žíti Čí ané a Arabové.
Svět mrižeme rozdělit podle toho, zda se jeho společnosti ídí ně-jakou listinou práv a svobod, jako je tomu na Západě, anebo kode_xem povinností, jak je tomu (čijak tomu b:valo) u Čí anri a Arabri.V egyptské základní škole žák dob e ví co musí, i když se tomusnaží vyhnout. V české základní škole žák dob e ví, co mrjže a na comá nárok, ale bagatelizuje cokolív, co zavání prací. Tento p irozen1proces prosazování osobních svobod a zárove odmítání nudn1ichpovinností je katalyzován televizními seriály, které se stávají sku-tečn] m opiem ne-li lidstva, tak alespo těch vesničan ťl ze Západnípouště, kte í majífungující televizi. To, co se nepoda ilo Hyks srimani Britrjm - ovládnout Egypt - se da í neviditelné magiiteíevizníhosignálu, kten m si euro-americká civilizace stále a poněkud nevě_domky podma uje svět. Dob e si je toho vědoma snad jen jedináskupina lidí, kten m Íkáme islámští fundamentalisté. obé cesty - tatelevizní ita fundamentalistická mají jedno společné - skrze bránuslzí vedou do labyrintu problém11 a ponížení.
odpozorováno p i eglptologické a praaě s M. Bártou u čajoaně a oázeBahar a u |ápadní poušti, ps no, nším, pro Respekt.
r Shodou okolností jsem během roku počtvrté v Egyptě. Zarazímne hned první velká zprávav místních novinách. V jedné egyptskéoblasti bylo provedeno sčítání obyvatel, během kterého se ukázalo,že zde žije o t etinu víc lidí, než odpovídá státní evidenci. Má to svév. hody - mládenci nemusejí na vojnu a ri edníky nikdo neotravujese zbytečn1 m papírováním. Nicméně závěr článku hovo il o tom,že podobná situace je nejspíš v celé zemi, takže Erypťanrj mrižeb t o t5-zo milionrj víc, než se p edpokládalo. Znalce poměnl tatozprávanezarazí, protože se k němu ani po ádně nedostane. Vesnice,ve kte1 ch bydlí padesát tisíc lidí nejsou v jimkou.
Návštěva univerzitního knihkupectví na Tahríru. Další velk1 no-vinorn titulek: UNEsco a humanitární organizace oznamují, ženásledkem zvyšeni cen potravin v Africe o 2o-3o % nejsou schopnyv plné rn- ši obstarat potravinovou pomoc a bojí se, že situace seza rok ještě zhorší' Tedy na jedné straně máme víc lidí a na druhéstraně méně potravin.
Káhira je bezpečné město asi tak jako Pardubice a běžn;i oby-vatelje p íjemnější než obyvatel Prahy, což pr zase není tak velk1iproblém. Procházíte odlehl1 mi čtvrtěmi a všímáte si tahanic kolempekáren. Ještě p ed p l rokem zde byla situace podstatně klidnější'ale ted'se lidé mačkají a p ek ikují. Jedná se o státní obchody sesubvencovan mi potravinamí, v podstatě jenom s chlebem, n žía čajem. Navštěvuje je čím dál víc lidí, bojí se situace z minuléhoroku, kdy několik neděl nebyla mouka, protože státní dluh Egyptadosáhltakové r4še, že mu nikdo nechtěl ptijčit. Naši dělníci si stěžují,že stojífrontu na chleba uŽ od pěti od rána ažepak nestíhajízačáteksměny. V těchto místech i p es veškerou egyptskou solidaritu začínásociální napětí pulsovat ve vzduchu.
Pokud 8o % svého p íjmu utratíte za potraviny, pak vás dvojízdražení během několika měsícr] vyděsí. Pátek je muslimská nedělea v poledne začíná hlavní bohoslužba. Mešity jsou malé, vě ícíchmiliony, a tak rozprostírajÍ své koberce na chodnících a v ulicích.
Amrova mešita v Káhi e
Jdete kolem, m'rjíte pátou šestou mešitu a jasnp v hlasech vykladačrikoránu slyšíte zlobu a násilí. Ptáte se: ,,o čem hovo í?,, Prrivodcepokrčí rameny: ,,)ako vždycky, každ t den hodinu o tom, jak jeAmerika zkažená, Západ špatnyi a víra dobrá.,, Máte pocit' ie po-dobné napětí bylo kdysi možné sl] chat nakázáních )ana Želivskéhonebo Mistra Jana Husa.
A to jsme v jedné z nejmírnějších muslimsk ch zemí. Zdraženípotravin je celosvětové. Chuť Číny roste a kus polí ukrajují bíopalíva.Jedna věc je analyzovat situaci, druhá žít - a to nikoliv-bez pocituglobalizační viny - mezi dobn- mi lidmi, jejichž dětem hrozí hlad.
S--poděkoa ním za jedno dopoledne, kdy jsme s egptologem JaromíremKrejčím a zeměměičem Ládbu Brunou otiízaak aehiot, Ěněžské rněxo nap edměstí K hiry Dn'es to je uíceméně hrámada odpadkt, ale kdysi se n zdr-žoual Sokrates, Herodotos a Suat rodina na těku'' Na obelisk u'Hetiopol,iby\ opticky naaá<ány hlauní pyramid1.
svĚTJE nvcnr.n;šÍ Nnž nny zz6
Revoluce povrchu:Úspěšn1i jako asfalt
r Úspěšnost města jako sociálního modelu se dá mě it plochou,jakou zabírá - je to okolo to %o Evropy. Pokud bychom rispěšnostcelé civilizace promě ovali procenty plochy, dojdeme k p ekvapi-vému v- sledku. že nejrlspěšnějším civilizačním produktem je asfalt.P esto bychom asi chápali vyrok, že zpěvák Karel Cott či ekonomVáclav Klaus jsou tispěšní jako asfalt, jako něco nepat ičného' Po-dobně nepoužíváme ani p íměry tYPu .mil jako benzínová pumpa"nebo ,,ekologick1 jako malárie". Úspěšnost asfaltu je neviditelnáa on sám jako by neexistoval. Je šed1 m pozadím města, na kterémse odehrávají barvitější děje. Je něčím jako filmové plátno, na kterése díváme celé p edstavení, ale p esto jej nevnímáme a ani o němneuvažujeme. o asfaltu pojednává jen velmi málo knih a téměžádná poezie. Pokud by v bec stál za nějaké označení, asi bychomhovo ili o ,,nudné banalitě asfaltu".
Učenci snesli mnoho d kazrj o dávnérn využití asfaltu jako izolač-ního prost edku staveb z nepálenych cihel v Mohendžodáru nebou sumersk17ch zikkurat , ale z pohledu dneška se jedná o pouhékuriozity, které ani nenaznačují jeho pozdější kariéru, jež je víc podi-vuhodná neŽ skvělá. P edstavme sivětší běžné evropské čiamerickéměsto 19. století. Z té doby známe adu popisti a velké množstvífotografií' Učebnice architektury mají kupodivu tendenci zamě ovatse na budovy, ale kolem 3o-6o % plochy města (poslední daj set1 ká současného Los Angeles) je tvo eno komunikacemi' Z pohleduobyvatele je v_filoj chodníku d ležitější než qvoj ornamentu. Z čistěpraktického hlediska ve městě využíváme jen několik dom , alemnoho ulic. Architektura budov je proto z pohledu celého městaasi stejně dtjležitá jako jeho povrch, hluk nebo smrad, ale určitě tonení celé město.
Svědectví o městě r9. století sestávázevzpomínek na prach v létěa bahno po zbytek roku. Ulice s rn jimkou st edri měst nelákaly
REvoLUcE PovRcHU: ÚsrĚšn'i'Jaro AsFALT 227
k procházkám, ale spíš p edstavovaly nutné zlo. Každé zví e, cho-dec čivozidlo byly potenciálnímiví iči prachu. H. B' Creswell popsal
v časopise Arch'itectural reuieu z prosince 1958 svoje vzpomínky na
Lond1 n roku r89o slovy ...Strand těch dní byl pulzující srdce Lond na,jeho základní ašeli.dou prostor Byl obklopen bludištěm p ecpan ch
uli'ček a duoni. Jeho pručelí aytaá ely četné malé restauranty, jejichžujlohy ukazoaaly skuělé jídlo; dál ruzné taaerny a ainné či st ičnébary, obchod1l se šunkou a hoaězím; a malé obchody'.. tady stá'ly jeden
uedle druhého a arptloaaly prostor mezi diaadly. Ale to bláto!Ťen hluka smrad!
l DVA sKoTl - ,,MAKADAM'' A ,,MEKll{ToŠ"Walter Benjamin ve svém ,,Projektu Arkády" p ipomněl, že as_
falt byl nejprve používán na chodníky. Stalo se tak někdy kolemroku t8zo. o desetiletí později je asÍalt běžně dokumentován na
chodnících Lond1 na a Pafíže a ještě o něco později v americk ch
městech. První asfalt byl p irozeného ptivodu, těžil se na Trinidadu,v Alpách a na adě dalších míst. Hovo íme sice o ,,asfaltu", ale veskutečnosti se jedná o adu vzájemně odlišn ch bitumenrj rrjznéhosložení a r zného chování. Podobně rozmanitá byla technologiejeho zpracování.
Slovo ,,makadam" je podobného ptivodu jako ,,mekintoš". Prvníznamená lynález speciálního druhu štěrkové cesty vyvinuté JohnemLoudonem McAdamem kolem roku r8r9. Dobrá makadamová cesta
byla tvo ena t emi vrstvami štěrku - největší kameny byly vespoda směrem k povrchu se jejich pr měr zmenšoval. Makadam byl opa-kovaně proléván velmi ídkou asfaltovou hmotou, tak aby zatekl comožná nejhlouběji a zpevnil spodní vrstvu. Druhé slovo se Vztahujek vodovzdorné tkanině, kterou objevil Charlese Mclntosh p ibližněve stejné době (r8z3). Shodou okolností i Mclntosh používal dehetzískan1i destilací uhlí podobn1 asfaltu. Byla to taková asÍaltová doba.Navíc ve Skotsku hodně prší a cestyjsou tam také proto hrozné.
Asfaltor4 chodník byl velk1 , s nadšením p ijíman1 vynález. Neje_
nom, že chodcrjm umož oval pohodlnou chrjzi, ale zárove městoizoloval od škodlivé podzemní vlhkosti (tehdy se ještě vě ilo, ženakažlivé nemoci mají svrij privod v parách, které stoupajízezemě).Asfalt rovněž tlumil hluk' Silnice dneška se oťyvá temn1 m, spojit m
sv r;o nvcrrr,n;šÍ NnŽ }Íy zzB
ProblémemasÍaltujenejenombarva,aletakéjednolitost.Pokudseasfaltupoda í dodat nějakáu strukturu - v tomto p ípadě vytvá enou star1 m listím
a sněhov, m pojraškem, u trvanlivější architektury t eba slámou nebo ka'
iintv, pí"',auá lyt nuan a opovrhovan ' Něco podobného pIatí i o betonu'
ale ten pok4 vá menší plochu civilizace'
bručením, ale ulice r9. století zněla kopyty koní a bubeniclc- mi ná-
razy obručí na kočičí hlavy dláždění' V roce t96l navrhoval Gordon
Cullen, aby se ve městech opět pouŽívaly kamenné kostky jen z toho
drjvodu, aby idič m naznačily, že zde nejsou vítáni', cesta k asfaltové silnici trvala další dvě desetiletí. Asfalt se v létě
rozeh íval a byl hněten Úzkymi obručemi kočár a drožek' Kolem
roku r85o byl asfalt již běžně k vidění v ulicích Berlína a dalších
evropskch měst. S radostí jej vítali Emi|e Zola, custave Flaubert
či Guy de Maupassant jako jedinečn1 materiál pro promenády'
Jejich hrdinové a hrdinky konečně mohli vést zamilované či ho ké
iort'louory p ímo na ulicích, aniž by se rozptylovali obavami' do
které louže šlápnou. Asfalt vytvo il prostor pro nor4 typ sociální
interakce - pro městskou a posléze i p edměstkou ulici' o něco
později asfait vytvo il ulici jako dětské h iště' To dnes dávno není
REvoLUcE PovRcHU: ÚspĚšNÝJero AsFALT 229
Ť
pravda, na ulici si již nikdo nehraje s míčem, nikdo zde nekreslík ídou a neskáče ,,panáka". Asfalt dal, asfalt vzal.
r BITUME1{0vÉ ilÁgoŽeilsrvíV letech 1920-193o vidíme na plakátech italského automobilo-
vého klubu nejenom auta, ale také asfalt. obojí bylo znamenímpokroku - moderní dopravní prost edek se p ece musel pohybovatpo hladkém, bezprašném povrchu. Navíc benzín a asfalt šly dob edohromady. Asfalt již dávno nebyl těžen v dolech nebo dob1vánz asfaltor4 ch jezer, ale vznikal jako odpadní produkt p i zpracováníropy. Symbi zato byla témě dokonalá. Určitě z pohledu muže zavolantem, méně již z pohledu chodce.
Asfaltované plochy začínaly stále víc pat it aut m, a chodecz nich bylvytlačován. V adě měst automobily privodně parkovalyvzadu na dvorku v modernizovan1 ch ko skyich stájích, ale s tím, jakse automobil stával symbolem prestiže a bohatství kten bylo nutnéukazovat soused m, p esouvala se parkoviště p ed budovy. Došlok něčemu, co Mirko Zardini naťyvá nadbytek spěchu -,,an excessof success"' Asfalt se stával součástí nějakého nového bitumeno-vého náboženství modernity. Bláto bylo st edověké, dlažba aristo-kratická, ale asfalt, to bylo to pravé místo pro demokracii a pozdějit ídní boj. Do studentri a dělník se nejlépe st ílí na vyasfaltovan; chplochách. opovrhujeme dlaždičem, že je sprost1, ale o asfaltérovinemáme žádnou íkanku, protože je mužem pokroku. Kde jsouty doby, kdy siJosip Plečnik, kten miloval teplé materiály' jako je
keramika, dovolil použít asfaltovou podlahu pro kostel.
l sÉmIorIcKÁ HoDiloTA AsFALTUV 6o' letech zo. století začal b t asfalt vnímán jako nep ítel. ome-
zoval chodce, zahork ch dní absorboval sluneční energii a v nociji vyza oval, takže z města vytvá el teplotní ostrov. Kde byl asfalt,tráva nerostla. Hladlc- povrch umoŽ oval větru nabrat větší rychlosta dálví it prach a odpadky. Asfaltem pokryté plochy rychle odvádělyvodu a zvyšovaly riziko povodní. Asfalt se stal náhražkou za luxus-nější materiály, jako je kámen, a byl tak spojován s materiálem chu-dinslc. ch čtvrtí.Zárove začínal mít větší sémiotickou hodnotu - šly
svÉTJE RYoHLEJSI NEz MY 230
Zbytek dlážděné silnice v Dubé na Českolipsku. AsÍalt zničil lokální povrchy
" , inor," r zn1 ch materiál a stylrl dláždění vywo iljiž p ed desítkami let
paen lanaInr, seay, gtouatni povrch' Jednou se to t eba změní'
na nějjako na palimpsest chud1 ch malovat p echody a další značky'
Značiiy na asfa|tu se pravděpodobně poprvé objevily v Bostonu
u ,o." rgr9 p i stávce dopravních policistri, kte í se domnívali' že
REvoLUcE PovRcHU: ÚspĚšn" Jero ASFALT 2g1
když p estanou ídit dopravu, zprisobí chaos' Literární anal1 za text
na asfaltu ukazuje na jejich nápadnou emoční chudobu a p evahup íkazri azákazŮ nad pozitivně laděn; mi sděleními typu,,Ó, časevelké pyramidy!"
V posledních desetiletích vznikala rrjzná hnutí níčitel asfaltu,kte í se chlubí, z kolika nehostinn ch ploch opět nadělali trávníky.
Zní to nesmírně p itažlivě - zničit ten ošklir4, šed1 asfalt, kten jenep ítelem života. Pojdme ale o krok dál. Chci íct dvě podle méhonázoru d ležité věci:
Památková péče chrání témě r4 hradně budovy, ale bylo by zají'mavé na někten ch místech zachovat historické asfaltové (ijiné)povrchy, protože je v nich kus dějin moderní civilizace, p estožese jedná právě o ten rn sek dějin, kteq nemáme v lásce - vítězstvíšedosti a automobilismu'Málo se staráme o estetiku asfaltu, protože jej považujeme za ba-
nální a spíš negativní materiál. Když však zuážíme, že asfalt tvo íplošně největší část moderní civilizace,že mu nelze uniknout a žeto ani není žádoucí, protože je praktick , pružny a tlumí zvuky,pak je z ejmé, že člověk, kteq vymyslí nějak; noa asfalt, změnÍvizuálnítvá města a celé civilizace. Asfalt má ještě jednu skvělouVlastnost - dá se jednoduše a dost tičinně recyklovat. Bude toaktuální, ažzdraži ropa a ropné produkty.
Pokusy co dělat s asfaltem se zatím ubírají dvěma směry. PrvnÍmje barevn1 nátěr asfaltového povrchu a druh m je použití strukturo_
van; ch materiál - nap . kombinace slámy a asfaltu, která se dá pou-
žít jako zateplovací omítka. Jinou možnost vidíme na okrajích špatněupraven ch asfaltornich ploch. Na měkčím podloží se Vrstva asfalturozláme do podoby bahenních prasklin, kten_ mi pror stá tráva,takže i asfaltov. povrch mr]že mít něco z p írody a vsakovat srážky.
Skoro bych ekl, že asJalt má to nejlepší ještě p ed sebou.
rRAMENv: M. Zardini,,Surface of the City", in Sense of the city, an alterna-
tive approach to urbanism. Canadian Centrefor Urbanivn, Montreal-Quebec,zoo5. Psáno do Bratislaoy pro SME. N sledoual mitj dopis z Košic o anglické
firmě, která tam počátkem zo. století kladla asfaltoaé chodníky, a nutnosti.
chr nit tyto nen ,padné technické památky.
sv t;n nvcrrr,r;šÍ nnž my 232 vÝcnozi sITUAcE233
Vychozí situace
r P0LIBEK_ V d'obách, kdy se jeho ži.uot mmi) a on začínal psát pro aíc^kdí než
pro iror* Eaka"1cn od,bomíkťl, odjel na saé prantrttoyf'1!(s7y-'rorir*, tak'iako sejezdí d,o širého saěia na zkušmou. Neuěděl ještě, že
ž"rrtr,iir-irir, m,yšLnek se čloaěk ji,ž k {t'zké specializac1 orátit nem ž^
na",, iri,l chodi'í pírod,ou po ji,nouatkoy.nofu.Úch p9lí|| a-k:ní:i^
r r',i.i"t ry.tr rád,idolí-' Běrounky' o dp ole dne uy slec hl p ednášky
i iru "íor*1 studmm azd'uchem i těžko srozumi'teln'jmi argummty
fenommotogu-usnul na zádech a sni:l bezmoc''! '*'" Dostaaiiá se .plné uuolnění, dy ztěžkly, tělo se zabo ilo do matrace
j ako do písku na' okraji mo e suatého Augu1tiy'a' Do místnosti' astupuje" bílá, ayitá.nlrá. postaaa- pokrytá ptachakoi' Ř1kne si'' kdo tu blbne' to dua
;;:;; ;, sobě'a jsou ,buyh prostěradlem. Postaua pichází a p9d pl:--rirtto,
se r1suit nou *oíti i něcojako kosa. Je to smrt a není to žert. Je
io not*a i^íaaa o uj'šce, kterou kupodiau odhaduje na z3 m' Suětlá.-ar*:"
rui l obli'čej, ttnj to- není' Je plně zmražm ' bezmocnjl' aí'
že musí zemít.Postaua se skloní ke snícírnu a letmo, ate peuně jej políbí' Wna- čiré
n riE it- p-ieae a zároue cítí aelkou 'ctu a aznešenost' Další dny se
,yríría"á si smrtí, pátí d'áuné dopisy a zahazuje saré-Íonrr' '-.o'1-
írědč*í z, záktadní školy. Neaí, žá poli'bkemustoupil do noaého žiuota'
r FRAGMEl{TYMám'li psát o eseji, pak je mi líto, ale budu muset psát o sobě'
i když se tomu normálně vyh bám' Je mi čtrnáct patnáct let' ma'
min-ka pracuje jako redaktorka v pozdějším nakladatelství Acade-
'i". oo'u koriguje rukopisy a neustále se mě ptá:
'Jak bys to ekl?"
wie'"a'" s iazy em a hledám synonyma' Teprve o t icet let později
záčnu vnímat, do jaké eky jsem to vstoupil'
o pár let později jedu i Rostocku na Zanzibar na rn'chodoně-
mecte nákladní lodi' V kajutě spím s dobrodruhem Jeffem, kter] si
p ivydělává psaním pro rrizné zeměpisné žurnály. Řekne mi: ,,Kdyžv článku použiješ dvě klišé, tak cel] ten rjtvar spokojeně odkráčí doprdele." Zapamatoval jsem si to na cel1 život, ještě než mne četbaorwellov. ch esejízačala učit zápasu s jazykem.
Shledávám další určující vzpomínky. Jednou na redakční raděčasopisu Vesmír íká lvo Budil (kteq s autory pracoval cel1 život),že je dob e, když se píše nap l pro peníze a napril kvrjli sobě, kvr]li
radosti něco sdělit nebo z nevyhnutí. Pochopiljsem, že lidé, kte ípíší zadarmo, jsou nebezpeční, a lidé, kte í píší pro peníze, mělcí'od té doby jsem začal dávat pozor, abych občas dělal zadarmo,ale v dlouhodobějším pr měru vykazoval určit]í t eba nevelk1 zisk.
Vojen Ložek mi ekl: ,,Nikdy jsem se neptal na peníze, ale snažiljsem se odvést dobrou práci. Mnohokrát jsem nedostal nic, alepeníze nakonec vždycky p išly, protože lidé automaticky vědí, žeza kvalitu se platí." Někdo mi citoval Rámakrišnu: ,,Když je člověkmedem, ostatní jej naleznou." odhaduji, že to trvá nejméně desetpracovit ch a p itom fatalistick1ich let, kdy člověk čeká na to, čím je.
Stáaán se tím, o čemjsem sni.l.
Největší škola je samotná četba. Nejméně čty ikrát do roka opra'vuji eseje americk1 ch student . Po pril straně člověk rozezná stu-
denty, kte í čtou knihy, od těch, kte í se věnují jin1 m médiím' Četbaprohlubuje jazyk. Možná ani nepot ebujeme žádné jiné pravidlo'než touhu nepsat hrj než auto i, které máme rádi.
Řekl bych, že je skoro nemožné napsat dobrou esej, pokud se
člověk nepročetl kusem literatury r9' století nebo dob ještě d ívějších'které jí daly emeslny základ. Začne se stydět, že by měl psát hťt
než se psalo p ed sto lety. A nejvíc ze všeho to platí o novinách - jak
bohat1 jazyk ovládali žurnalisté ještě p ed druhou světovou válkoua jak plebejsky chudéjsou noviny dneška!
Volil jsem poetické či tajemné názvy esejí, ale ted'mi dělají ra'dost tituly jako ,,Popis želvy",,,Cesta do Uničova" nebo ,V:íchozísituace". Nechával jsem eseje gradovat až do pointy, která mělavyznít jako rána na buben. Dnes mi víc vyhovuje nechat je vytrácetse jako jarní nálada na konci května. Soust eduji se víc na plynutíatmosféry. Nějak1 nápad nebo pointa mi pak p ijde násilná a zby'tečná. Hlavně neb t bystn ! Ale pronikavost je ještě horší Vlastnost.Mohu si dovolit b; t hloup; a nemoderní. Nic nestárne tak rychlejako moderní formy.
Západzápadu. Je skoro pravidlem, že konec dneje barvitější nežjeho začátek'
r ORWELLUrčující setkání, katalyzátor - dvě eseje George orwella z roku
1946. V lseji ,,Proč píšu,, íká, že ,,všichni spisovatelé jsou marniví,
sobečtí a líní, ale na riplném dně jejich motiv ležítajemství. Napsat
knihu je hrozn vyčerpávající zápas, jako dlouh záchvat nějaké
bolestí. Nikdo by se do takové věci nepustil, kdyby jej neovládal
nějak1i démon, kterému nemrjŽe odporovat, ani rozumět' Všechno'
cootomVím,jeto,žetentodémonjejednodušet1ižinstinkt,kten. m
si dítě vyžaduje vaši pozornost. Ale stejně je také pravda, že nikdo
nemriže napsat nic hodného čtení, dokud stále nezápasí o to, jak
rozmyt,jak set ít svou osobnost. Dobrá pr za je jako v- loha"' Když
se díVám na sVé dílo, vidím, že pokud mi scházel politick1 motiv psal
jsem knihy neživotné a byl jsem ztracen ve větách bez v57znamu,
v dekorativní pr6ze av humbuku obecně."Možnáještě dťrležitější je fascinující esej ,,Politika a anglick ja-
zyť'. orwell napsal zhruba tyto věty: ,Většina lidí, které celá věc
trápí, by p iznala, že jazykje ve špatném stavu, ale obecně se p ed_
pokládá, že se s tím nedá nic dělat. Je z ejmé, že ripadek jazyka musí
mít politické a ekonomické p íčiny a že není zprlsoben špatn1 m
vlivem nějakého autora. Jazyk se stává nep esn1 a hloup1, protože
naše myšlenky jsou hloupé, ale zanedbanost jazyka nám usnad uje
mít hloupé myšlenky. Vtip je V tom, že tento proces se dá zastavit
a obrátit. Nejv. raznější charakteristikou současné pr zy je směsice
neurčitelnosti a 4evné nemohoucnosti. spisovateli je témě jedno,
zda slova něco znamenají. V někter' ch oblastech literatury zejména
v uměleck1ch kritikách obvykle nalézáme celé dlouhé riseky, které
nemají témě žádn v znam. P edevším je nutné, aby si u. znamnalezl správné slovo."
Dál íká: ,,Pravděpodobně je lepší odkládat používání slov, tak
dlouho, dokud to je možné, a místo toho se snažit získat co nejjas'
nější obraz toho, co chceme íct. Někdy se musíme spolehnout na
pravidla:r Nikdy nepoužívej slovo nebo p irovnání, které vídáš v tiskur Nikdy nepoužívej dlouhé slovo, když Wstačíš s krátk1 m
r Když je možné slovo vypustit, tak to udělejl Nikdy nepoužívej trpn rod, když m žeš použít činn;r Nikdy nepoužívej cizíÍrázi, vědeck] termín nebo žargon, když
mrlžeš najít běžné slovor Poruš ta pravidla d ív než ze sebe !/ypustíš něco barbarského
Měli bychom si všímat, že současn chaos ve společnosti souvisís rlpadkem ja4yka. Když zjednodušíte svrijjazyk, osvobodíte se odnejhorších omy|11 každé ortodoxie, a uděláte-li hloupou poznámku,
bude její hloupost 4evná dokonce pro vás samotného"'
r 5l0V0 MLtícíA sLovo BDicíMá myslje jako kráva na dlouhém provazu. Když byla uvázána
nakrátko, jančila a škubala sebou, ale ted'se pase v nějakém nečeka'
ném koutě a je klidná' Jindy se má mysl chová jako stará medvědice,
co se po svych známych cestách valí lesem a čenichá a čenichá'
Smrt mne políbila, m j dhnone hraull- Na rozdíl od orwella jsi nevi-
děl tolik lidí zbytečně umírat a tolik trpět.
Nad magickj kruh, jmž spínánáměstí suatého Augustinanad čar meče JohančinaSkrze harfu létaaiciskrz arp eggia prchajícíp ed signálem na polnicia až tam, kde sloao bdícís prstem na rtech vyhlíží si.oči, očijejichž pohled
z í i.l' než kam člouěk dohléd'
Richard Weiner v básni ,,Mezopotamie" rozlišuje slovo bdícía slovo mlčící. ,,Pod stánkem Hospodina/ hlídá láska Carmenina/
Slovo, nad nímžklímá/ ach ten, co nerad zapomíná'",,Slovo bdící"používáme tam, kde mluvíme o vědě, společnosti a vlakor4 ch spo-
jeních. Když se ale pono íme do věcí kultury náboženswí a lidsk; ch
vztah , tedy tam, kde se věci nikdy nedají vysvětlit zplna, píšeme se
zámlkami a nedo íkáme svá ,,slova mlčící". Carmen op ená o chrá'
movou plošinu nevysvětluje. Tuto esej jsem začal smrtí a skončil
láskou. Slova jsem nechal čern1im krkavcrjm jako tu poslední věc,
která mne p i psaní vťrbec m že zajímat.
Moji učiteV urnění eseje: Vergitius, Sarnuel Johruon, Matthew Amold, JohnRuskln, 1orge tuis Borges, ZdeněkNzubauer a Ladislau Zadrobíkk' ZdněkPinc rnijed ou ekl, že_neuzdělanec cituje Foucalta nebo Umberta Eca' Ťmto
tcxt byt psán pro knihu o eseji onaldou B. a Kop č R. (zoo8): Pokusy
r dobrodružství: poznámky k eseji. Karolinum, Praha.
M ísto
r Počátkem zá í p ijíždím z dovolené. V prácí odebíráme Hospo-d skénoainy, tak z celé té nashromážděné kupy alespo procházímtitulky. Uvědomuji si, že počátkem mé dovolené byla koruna jednouz nejrychleji rostoucích měn celého světa, ale že koncem dovolenése jedná o druhou - po Zimbabwe - nejrychleji oslabující měnu,a p itom se u nás nic nestalol Dělám si první závér v tom smyslu,že žijeme na houpačce. Pak si pohrávám s myšlenkou zfilmovatp íběh české koruny. Za dob minulého režimu nebylo možné sip edstavit, že by se disident Havel stal hlavou státu, ale šlo o tomalespo uvažovat jako o Vtipu. Ale p edstawe si, že by někdo, dejmetomu V roce 1985, p išel s myšlenkou, že velcí zahraniční investo i
se budou zbavovat americk1ich dolarri, aby mohli nakoupit českékoruny' To by bylo tak absurdní, že by se člověk ani neusmál. Dělámsi druh1 , rovněž banálnízávěr, že dlouhodobéprogn zy asi nemajívelkou cenu, navíc, že sejedná o odhady po izované na rozkolísanéhoupačce, a tedy zatižené okamžit1 m stavem světa, o kterém užvíme, že je jin1 na počátku a na konci dovolené.
Pak zkusmo odhaduji poměr titulkri p inášejících dobré a špatnézprávy, je to tak zhruba 5:t ve prospěch špatn1 ch. P itom se všaknejedná o žádné skutečně špatné zprávy, ale jen o jakési zadrhá-vání ekonomického stroje - někde je největší inflace za r4 let, jindeopět snižují odhad velikosti HDP, Čína kupuje méně automobilrj,než se čekalo; ceny zlata naopak spadly hluboko a rychle. Pokudby tedy člověk provedl syntézu všech těchto dílčích titulkri' vyšloby mu, že se děje málo katastrof, ale o to víc doléhajících či tíživ. chproblém . Vypadá to jako pomalu se vyno ující ledovec stagnace.
Stagnace má jin vyznam v našem rozumovém než v našememočním slovníku. Pocitově vnímáme rrist jako něco pozitivního,a tím pádem stagnaci jako něco negativního. Podívejme se ale na toz hlediska člověka na houpačce, kterému se uŽ ze všech těch vrcholrja pádti dělá špatně. Ve stagnujících dobách se nové bubliny nafukujípomalu (staré naopak rychle ztrácí tlak a praskajQ, spot ebováVá
dopadu
SVETJE RYCHLEJST NEZ MY 238 MÍsTo DoPADU 239
Pod ímslo. m kostelem svatého Klimenta, kde je poh ben spoluzaklada'tel slovanské íše - Kliment. leží rozsáh]é katakomby s pozdně antickoupodzemní sva$tní Mithry zabíjejícího b; ka' jemuž z ocasu vyr stá obilí.Mithraismus i k es(anství jsou na stránkách knih nep átelé' ale v této reálnéstavbě se shodnou a prohlubují. Někdyje těžké vě it na protich dnost věcí,pnotoŽe člověk občas zahlédne, jak se v hloubce spojují.
se méně ropy, která nám pak délevydrži a prodlouží p echod k no-rn m technologiím. V dobách rrjstu se smějeme a bezhlavě ujíŽdímedop edu, v dobách stagnace sedíme doma a p em šlíme nejen jakp ežít, ale také o povaze života. Yychází mi ztoho, že pokud by eko-nomick1 rrist dál pokračoval stejn] m tempem/ staneme na velkémvrcholu - ale nejspíš by to byl vrchol kyvadla vracejícího se nazpět'
Myslím si, že nějak1 druh kolapsu starého světa je nevyhnuteln1,ale že v Evropě bude sice bolestirn , ale snesiteln a povede (dou-fejme) k r4ytvo ení nové mentality šetrnosti. Tato šetrnost mrjže mítÍormu nep íjemného omezení i laskavé ctnosti. Často mám pocit, žejižžijiv post-kolapsovém světě, že věc se již stala, r]radek bylvy čen,ale že se ještě neprokopíroval do reálného světa.
V této chvíli mne moc nezajímá, jestli už je pozdě, či zda ještě
máme deset let na pokání či dostavení Temelína' Pozoruji svět
kdyžživot je riplně na koncia listy ffkají sbohem'dá se hodně udělatprrr vlašťovku, kter á uzair ásvťrj let v mod ikdyž se láska vyplakala'možná uplynemilion let(zatimco včela ospale odpočívána vlčích mácíchn drazi;když všeje uděláno a ečeno' apod travouležíjejí hlavaduby a r žemirontížná).
e. e. cummings, píse III
B val kapucíns$i klášter v Mnichově Hradišti. P esně tohle máme na mysli,když mluvíme o ritěše míst.
a snažím se smí it s jeho proměnami pomocí věcí, které jsou stáléa p inášejí rtěchu' Je to dědictví dlouhé minulosti, krása míst, pro'měnlivá pravda oblakrj, trvanlivost skal, barvy p írody, gotick1 ob'louk, hudební paměť i jazyk barokních učenc a kralick1 ch p ekla-
datelri. A jsou to také knihy. Pan Zadrobílek jednou laskavou rukoup ejel h bety knih a ekl: Ťo je m j domou. Myslím, že v p íštíchletech o hodně p ijdeme, ale také nám toho hodně krásného zrj'stane. T eba voda a ptáci. Soust eduji se na to, co zťlstává, a snažím
se nelitovat toho, co odchází. Pokud v této dost obyčejné knize,
kterou jsem neplánoval a vlastně ani neměl v rimyslu psát, je něco
hodnotného, je to právě čin pozorování a smi ování.
Podle Simpkkia íká Herakleitos, že aše je směnou ohně. Jako by popisoaal pro'
měny metgie. Domníual se rouněž, že mět proch,iaí nějak rn a.konitjm po a-
dím protněn a že každé x,ádium rná podk osudoué nutnosti tlyrnezm u it čas.
