Cíle předmětu (anotace) - tf.jcu.czbauman/KPD_NOBD_KOBD/Obecna_didaktika_studijni_pomucka.… ·...

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Teologická fakulta 1

PaedDr. Petr Bauman, Ph.D.

kancelář: TF JU, Kněžská 8, dveře č. 4.20 e-mail: [email protected] tel.: +420 387 773 527, +420 389 032 004, +420 775 619 337 pozn.: konzultační hodiny ve čtvrtek 9:35–11:00

konzultace v jiných dnech a časech prosím domlouvejte telefonicky

Cíle předmětu (anotace)

Přednášky navazující na Úvod do pedagogiky prohlubují znalosti a pochopení těch oblastí pedagogiky, jež bývají tradičně řazeny do oborů nazývaných „obecná didaktika“ (teorie vzdělávání) a „teorie výchovy“. Předmět představuje klíčové koncepty teorie edukačních procesů v systémových souvislostech, a to zejména s ohledem na teorii kurikula. Důraz je kladen zejména na vzájemnou provázanost jednotlivých forem (koncepční, projektová, realizační, rezultátová, efektová) a dimenzí (ideová, obsahová, organizační, metodická) kurikula, na pochopení procesů souvisejících s tvorbou a transformací kurikula. Studenti jsou tak připravováni pro praktickou aplikaci teoretických poznatků v Metodikách zájmových činností, Didaktice náboženství a etiky apod.

Studenti získají:

• porozumění systému didaktických kategorií,

• porozumění teorii kurikula a její aplikaci pro navazující předměty.

Předpoklady (očekávaná vstupní úroveň znalostí a dovedností)

Předchozí absolvování předmětu Úvod do pedagogiky.

Počet kreditů: 4

Typ předmětu: povinný

Doporučený ročník: 1.

Semestr: LS

Požadavky na studenta

• Prostudování povinné literatury – ze základní (povinné) literatury (př. jiných zdrojů) nastudovat tematické okruhy, které jsou obsahem kurzu.

• Absolvování závěrečné zkoušky.

• Studenti prezenční formy studia jsou povinni v průběhu semestru absolvovat (vedle nepovinných přednášek) seminář obecné didaktiky; je požadována účast na semináři podložená domácí přípravou (průběžné studium, plnění seminárních úkolů, s jejichž výstupy se na semináři dále pracuje), připouštějí se 2 absence, přičemž absencí se rozumí rovněž absence domácí přípravy či nesplnění zadaného úkolu. Výsledky průběžného studia mohou být ověřovány průběžnými testy či dotazováním, přičemž výsledky tohoto případného ověřování budou zohledněny v celkovém výsledném hodnocení.

• Studenti kombinované formy studia jsou povinni seznámit se s obsahem přednášek pro prezenční formu studia, k dispozici jsou za tímto účelem audionahrávky dostupné na adrese (doporučuji záznamy z r. 2015, které byly pro lepší poslech upraveny, + případně i další): http://www2.tf.jcu.cz/~bauman/KPD_NOBD_KOBD/

http://www2.tf.jcu.cz/~bauman/KPD_NOBD_KOBD/

Organizace studia

V prezenční formě studia je předmět organizován v podobě 2 hod. přednášky a 1 hod. semináře týdně. Přednáška a seminář jsou přitom propojeny do jednoho bloku.

V kombinované formě studia je předmět organizován v podobě 4 hod. rozvrhovaných konzultací za semestr. V rámci této rozvrhované konzultace bude prostor pro zodpovězení otázek studentů k prostudované literatuře, představení systému učiva a výkladu vybraných obtížnějších pasáží. Vzhledem k tomu, že k předmětu je dostupná literatura, těžištěm předmětu je samostudium. Doporučuje se, umožňuje-li to rozvrh, aby student přečetl studijní texty ještě před touto rozvrhovanou konzultací.

Individuální práce studenta (kontrola samostatného studia)

Pro předmět není stanovena žádná seminární práce. Kontrola samostudia spočívá zejména v závěrečném přezkoušení znalostí v rozsahu předepsaných témat. V prezenční formě studia mohou být v rámci semináře výsledky průběžného studia ověřovány průběžnými testy či dotazováním, přičemž výsledky tohoto případného ověřování budou zohledněny v celkovém výsledném hodnocení studenta.

Přehled studijní literatury

Povinná studijní literatura

Vysvětlivky: velmi důležité = prostudovat velmi pečlivě; O.K. = prostudovat; obsaženo v jiných předmětech = letmo pročíst / prolistovat, případně dohledat použití některých pojmů

uvedených dále;

Texty čtěte tzv. „očima svého oboru“, tj. studenti PVČ popřemýšlejí o aplikaci na vychovatele a výchovu ve volném čase, budoucí učitelé náboženství a etiky popřemýšlejí o aplikaci ve výuce.

1. KALHOUS, Z.; OBST, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X. - kap. 1 (úvod): velmi důležité, 1.6.1 možno zcela vynechat - kap. 2: obsaženo v jiných předmětech - kap. 3-4: O.K. - kap. 5: možno zcela vynechat - kap. 6: O.K. - kap. 7.1.1-7.1.6: obsaženo v jiných předmětech - kap. 7.1.7-7.2.6: O.K. - kap. 7.3.: obsaženo v jiných předmětech - kap. 7.4.: možno zcela vynechat - kap. 8: obsaženo v jiných předmětech - kap. 9: O.K. - kap. 10: velmi důležité - kap. 11-14.1.: O.K. - kap. 14.2: možno zcela vynechat - kap. 15-závěr: O.K.

2. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. 2. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 80-247-1821-7. - celá kniha kromě kap. 5 O.K. - kap. 5 možno zcela vynechat

3. MŠMT. Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020.[online] Dostupné na www: <http://www.vzdelavani2020.cz/>. - seznámit se se strukturou dokumentu, dokázat vystihnout základní cíle strategie.

4. BAUMAN, P. Ideová dimenze kurikula základní školy [online] <http://www2.tf.jcu.cz/~bauman/KPD_NOBD_KOBD/Disertace_Bauman.pdf> - jedná se o disertační práci, tedy není to text úplně jednoduchý a vhodný ke studiu, aktuálně je to ale to

nejstručnější a současně nejucelenější, co mohu nabídnout k tématu teorie kurikula; to podstatné z textu vysvětlím v rámci rozvrhované konzultace:

- úvod: možno zcela vynechat - kap. 1.1–1.3: O.K. - kap. 1.4: velmi důležité - kap. 2: O.K. - kap. 3: velmi důležité - kap. 4: O.K. - kap. 5: možno zcela vynechat

5. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP, 2005. ISBN 80-87000-02-1. - znát celkovou strukturu dokumentu - kap. 1: velmi důležité - kap. 2: obsaženo v jiných předmětech - kap. 3-4, 5 (úvod): velmi důležité - kap. 5.1- kap. 7: stačí orientačně prolistovat (dokázat obsah kapitol stručně charakterizovat, znát

jejich strukturu) - kap. 8-9: obsaženo v jiných předmětech - kap. 10-11: stačí orientačně prolistovat (obsah kapitol stručně charakterizovat) - slovníček: velmi důležité

6. PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 7. vyd. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0403-9. - hesla vztahující se k pojmům, jejichž znalost je vyžadována

7. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. 5. vyd. Praha: Portál, 2013. ISBN: 978-80-262-0456-5 - Obecná didaktika navazuje na Úvod do pedagogiky; předpokládá se znalost v rozsahu požadovaném v ÚP

(kromě kapitoly 11; naopak doporučuji přečíst kapitolu 7, která v ÚP požadována nebyla)

8. PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky; Úvod do studia oboru. 3. vydání. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-567-7 - Obecná didaktika navazuje na Úvod do pedagogiky; předpokládá se znalost v rozsahu požadovaném v ÚP,

kromě části III (infrastruktura pedagogické vědy) - důležité jsou zejména kapitoly 4.14 a 4.15 vztahující se k didaktice a znalost přehledu disciplín tak, abyste

byli schopni vymezit pozici didaktiky mezi ostatními disciplínami

Další studijní pomůcky Na adrese http://www2.tf.jcu.cz/~bauman/KPD_NOBD_KOBD/ najdete audiozáznamy přednášek a studijní texty, na které odkazuje sylabus.

Způsob zakončení předmětu: písemná zkouška

Výsledná známka je počítána na základě hodnocení závěrečné zkoušky, případně doplněného o výsledky průběžného hodnocení přípravy a práce na semináři: 100–92 % ... výborně 91–84 % ... výborně minus 83–76 % ... velmi dobře 75–68 % ... velmi dobře minus 67–60 % ... dobře 59–0 % ... nevyhověl(a)

V případě neúspěchu (hodnocení nižší než 60%) se připouštějí nejvýše dva opravné termíny. 100% účast na seminářích podložená domácí přípravou spolu s plněním seminárních úkolů a průběžným výborným hodnocením mohou být uznány jako ekvivalent závěrečné zkoušky. Vypisování řádných a opravných termínů zkoušek a jejich organizace probíhá dle Studijního a zkušebního řádu JU a souvisejícího opatření děkana TF JU (dokumenty jsou zveřejněny na internetových stránkách fakulty). Před zapsáním se na zkoušku se studentům doporučuje, aby se pokusili ověřit si, nakolik jsou připraveni, tak, že se pokusí odpovědět si na kontrolní otázky kladené k jednotlivým tematickým okruhům.

http://www2.tf.jcu.cz/~bauman/KPD_NOBD_KOBD/Disertace_Bauman.pdf

http://www2.tf.jcu.cz/~bauman/KPD_NOBD_KOBD/

Obsah předmětu (přehled tematických okruhů)

Předmět tematicky pokrývá tyto okruhy:

1. Didaktika jako disciplína pedagogiky Edukační realita a edukační procesy: obecná charakteristika struktury v didaktických souvislostech

2. Paradigmata v didaktice 3. Obecný model kurikula 4. Koncepční forma kurikula 5. Ideová dimenze kurikula 6. Projektová forma kurikula 7. Realizační forma kurikula (výuka) 8. Obsahová dimenze kurikula (učivo) 9. Organizační formy výuky 10. Výukové metody 11. Rezultátová forma kurikula

Následuje podrobná charakteristika tematických okruhů (předtím ale dovolte několik slov):

Vážení studenti, kolegyně a kolegové,

textů, které musíte ke zkoušce prostudovat, je poměrně hodně, nicméně účelem není naučit se (zapamatovat si) vše od A do Z, ale naopak – načtené informace by měly sloužit jako základ pro navazující předměty (Metodiky zájmových činností, Didaktika náboženství a etiky apod.). Ať chceme nebo nechceme, vytvoření onoho všeobec-ného přehledu předpokládá, že si osvojíte některá fakta – teprve s jejich využitím má smysl (na přednáškách i mezi sebou navzájem) „pilovat“ své kritické i tvůrčí myšlení.

Protože ne vždy je snadné vybrat, která fakta jsou v záplavě informací klíčová, nabízím stručný přehled, který by vám měl pomoci. Najdete v něm:

• orientační pokyny k práci s povinnou literaturou;

• výčet témat, která jsou obsahem předmětu, a seznam souvisejících pojmů, které je třeba znát a kterým je třeba rozumět;

• seznam jmen, která je dobré si pamatovat.

V závěru každého tématu najdete příklady otázek, které budou použity u závěrečné zkoušky.

Doporučuji postupovat takto:

(1) nahlédnout do studijní pomůcky a pro konkrétní téma si přečíst výčet pojmů a jmen, které byste neměli přehlédnout;

(2) zamyslet se nad tím, zda pojmům už nějak předem rozumíte (zda je např. dokážete mezi sebou odlišit, zda mezi nimi vidíte nějaký vztah apod.);

(3) přečíst příslušné texty přiřazené k tématu, pak teprve přijít na přednášku (resp. kroky 1–3 byste měli zvládnout před přednáškou), případně si poslechnout záznam příslušné přednášky, studujete-li v kombinované formě studia;

(4) vrátit se k bodu 2 – pokud si ani po novém prohledání textu nebudete vědět rady, zkuste to probrat s kolegy, případně se obraťte na mne;

(5) teprve pak se podívejte na kontrolní otázky – ty by měly být jen pomyslnou tečkou na závěr, tj. pokud se rozhodnete pořídit si k nim výpisky a učit se pak z nich, je to možné, rozhodně ale nestudujte z cizích výpisků bez předchozího studia literatury, takto byste nepochopili potřebné souvislosti.

Vlastní příprava na zkoušku může spočívat už jen v zopakování si výpisků ke kontrolním otázkám nebo v projití kontrolních otázek. Učivo je třeba vstřebávat v průběhu semestru. Číst literaturu nárazově až těsně před zkouškou není dobrá strategie. Učiva je mnoho a není realistické očekávat, že je pojmete v krátkém čase, byť byste se studiu pak věnovali velmi intenzivně.

Pokud v textech nenajdete některý pojem (příp. jméno), může to znamenat dvě věci: 1) tato znalost se předpokládá i bez četby nebo byste ji měli mít již osvojenu absolvováním Úvodu do pedagogiky, nebo 2) danou věc se dozvíte na přednášce. V každém případě bude na přenáškách dostatek prostoru pro dotazy; můžete se zeptat i na témata spadající do Úvodu do pedagogiky, k dispozici jsou Vám rovněž konzultační hodiny, případně e-mail.

Mnoho vytrvalosti při studiu – a ať vás studium baví!

P.S. Pamatujte na B. S. Blooma a jeho teorii mastery learning: nikdo ve zkoušce nepropadne kvůli nedostatečným schopnostem, ale kvůli nedostatečné přípravě (nedostatečnému času, který jí věnoval).

Osnova tématu (dílčí témata)

1. vymezení předmětu 2. pojetí didaktiky v ČR a v zahraničí 3. místo didaktiky mezi ostatními disciplínami 4. edukační realita a edukační procesy: obecná charakteristika struktury v didaktických souvislostech 5. výzkum

Klíčové pojmy

• teorie, výzkum, poznatek, předpoklad, fakta a interpretace

• edukační realita, edukační procesy, edukační prostředí, edukační konstrukty, vstupní determinanty, kontext, multifaktorová povaha edukačních procesů; bezděčné, záměrné, řízené učení; intencionalita; struktura edukačního procesu

• vyučování, učení, výuka, vzdělání, vzdělávání, výchova, výcvik, edukace, edukátor, edukant, socializace, enkulturace,

• předmět didaktiky: didaktika jako umění vyučovat / teorie vyučování / teorie vzdělá(vá)ní / teorie učení a vyučování

• „didaskein“, didaktika, „die Didaktik“, „didactic“, „pedagogy“, „curriculum and instruction“, „curriculum research and development“, instruction research and development

• souvislost didaktiky a ostatních pedagogických disciplín (obecná pedagogika, dějiny pedagogiky, dějiny školství, srovnávací pedagogika, filozofie výchovy, teorie výchovy, sociologie výchovy, pedagogická antropologie, ekonomie vzdělávání, pedagogická psychologie, speciální pedagogika, sociální pedagogika, pedagogika volného času, andragogika, obecná didaktika, oborové a předmětové didaktiky, psychodidaktika, technologie vzdělávání, pedagogická evaluace, pedagogická diagnostika, pedeutologie, teorie řízení školství, vzdělávací politika, pedagogická prognostika); souvislost didaktiky s jinými obory (kognitivní psychologie, epistemologie, management)

Důležitá jména

W. Ratke, J.A.Komenský, J.F.Herbart, J.Dewey, W. Klafki

Studijní materiály k povinnému prostudování

KALHOUS, Z.; OBST, O. Školní didaktika.

1 Úvod: Didaktika jako věda a jako nástroj učitele

1.1 Je vůbec didaktika k něčemu?

1.4 Didaktika jako exaktní, anebo humanitní obor?

1.5 Didaktika preskriptivní, deskriptivní, nebo normativní? 1.6 Klasifikace teorií v didaktice (stačí úvod, 1.6.1. už ne)

SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika.

1.1 Problémy předmětu didaktika

1.2 Didaktika ve struktuře vědního pole

1.3 Vztah didaktiky a oborových didaktik 1.4 Metody didaktických výzkumů

6.2 Struktura celistvého procesu vyučování

11 Závěrem - didaktika v systému širších souvislostí

Další literatura

Přehled pedagogiky (zopakovat si):

- znalost přehledu disciplín tak, abyste byli schopni vymezit pozici didaktiky mezi ostatními disciplínami

- důležité jsou zejm. kapitoly 4.14, 4.15, 6 a 7

Moderní pedagogika (zopakovat si):

- kapitola 2 Edukační realita: základní pojmy a vztahy

- kapitola 3 Edukační procesy v kontextu společnosti

Kontrolní otázky a úkoly

1. Co je předmětem zkoumání didaktiky? 2. Jaký je rozdíl mezi didaktikou ve středoevropském a anglosaském pojetí? 3. Co znamená výraz „curriculum and instruction“ / „pedagogy“ / „curriculum research and development“? 4. Co znamená výraz „teorie učení“ / „teorie vyučování“ / „teorie vzdělávání“? 5. Jaký by byl rozdíl v pojetí didaktiky jako „umění vyučovat“ a didaktiky jako „vědy o vyučování“? 6. Jaký je rozdíl mezi didaktikou a metodikou? 7. Jaký je rozdíl mezi didaktikou a vyučováním? 8. Jaký je rozdíl mezi didaktikou jako teorií vyučování a teorií vzdělávání? 9. Uveďte příklad explorativního / explanativního / normativního pojetí didaktiky. 10. Na příkladu nějakého problému, který je v rámci didaktiky zkoumán, vysvětlete souvislost mezi didaktikou

a nějakou jinou disciplínou v rámci pedagogiky / jiným vědním oborem mimo pedagogiku. 11. Jak souvisí didaktika a filozofie výchovy / kognitivní psychologie / pedagogická evaluace / pedagogika volného

času / vzdělávací politika, …? 12. Uveďte příklad interdisciplinárního problému, který je pro didaktiku relevantní. 13. Uveďte příklady alespoň tří pojetí výchovy (viz definice v Pedagogickém slovníku). 14. Jaký je rozdíl mezi vzděláváním a výcvikem? 15. Jak spolu souvisí procesy socializace, enkulturace, výchovy a vzdělávání?


1. vliv psychologie a dalších oborů na vývoj didaktického myšlení, paradigmata v didaktice 2. učitel–žák–učivo, smysl didaktických modelů a konceptuálních rámců

Klíčové pojmy

• Herbartův (didaktický) trojúhelník, didaktický model, konceptuální rámec

• management (taylorismus), (neo)behaviorismus, technologie vyučování, systémová analýza

• kognitivní obrat, konstruktivismus: prekoncept, kognitivní konflikt, asimilace, akomodace

• sociální konstruktivismus, sociální konstruování reality, kulturní antropologie, kulturní psychologie

• sociální odpovědnost školy

• paradigma

Důležitá jména

F.W. Taylor, B. F. Skinner, E.L. Thorndike, J. S. Bruner, J. Piaget, L. S. Vygotskij, T.S. Kuhn



1.3 Vývoj didaktiky ve dvacátém století

1.7 Teorie učení – východisko didaktických teorií 1.8 Konstruktivismus v současné didaktice


6.1 Vyučování a různé teorie jeho výkladu


1. Co je to Herbartův (didaktický) trojúhelník? Co vyjadřuje a jaký má / měl v didaktice význam? 2. Vysvětlete behavioristické / konstruktivistické / sociálně-konstruktivistické pojetí teorie učení a jeho důsledky

pro didaktiku. 3. Doložte, jak se v didaktice projevuje paradigma managementu / systémové analýzy / behaviorismu / sociálního

konstruktivismu,…. 4. Na vybraném paradigmatu ukažte jeho filozofická východiska a důsledky pro didaktiku. 5. Stručně popište vývoj paradigmat v didaktice od 60. let 20. století po současnost.


1. kurikulum jako konceptuální rámec pro analýzu pedagogických problémů 2. kurikulum jako smysl edukace 3. fáze–dimenze–roviny kurikula

Klíčové pojmy

• model, konceptuální rámec

• kurikulum, zprostředkující (means-end) x vstřícné (encounter) / zkušenostní pojetí kurikula

• roviny kurikula; formální kurikulum, neformální kurikulum, skryté kurikulum, nulové kurikulum; explicitní a implicitní kurikulum

• formy / fáze kurikula (koncepční, projektová, realizační, rezultátová, efektová); kurikulum zamýšlené, realizované a dosažené

• dimenze kurikula (ideová, obsahová, organizační, metodická)



4.4 Kurikulum

Další literatura

Poznámky z přednášek Ideová dimenze kurikula základní školy: kap. 1 Moderní pedagogika: kapitola 6 - Kurikulum


1. K čemu je dobré modelování pedagogických jevů (např. kurikula)? 2. Co (všechno) znamená výraz „kurikulum“? 3. Popište obecný model kurikula (formy/fáze, dimenze, roviny). 4. Jaký je rozdíl mezi koncepční fází kurikula a ideovou dimenzí kurikula? 5. Jaký je v tom rozdíl, hovoříme-li o fázích kurikula, nebo o formách existence kurikula? 6. Je možné hovořit o formálním kurikulu v neformálním vzdělávání? 7. Na příkladu vysvětlete, jak souvisí ideová dimenze kurikula s ostatními dimenzemi. 8. Popište, jak se ideová dimenze prolíná jednotlivými fázemi kurikula? 9. Popište a na příkladech vysvětlete dimenze kurikula / fáze (formy) existence / roviny kurikula (formální,

neformální, skryté, nulové). 10. Vysvětlete, jak souvisejí výukové metody, cíle, obsahy a organizační podmínky. 11. Co je to zprostředkující a vstřícné pojetí kurikula?


1. vzdělávací politika 2. soudobé vzdělávací koncepce a jejich historická východiska (opakování) 3. cíle a pojetí vzdělání v perspektivě vývoje 4. strategie vzdělávání do roku 2020 (aktuální vzdělávací politika ČR)

Klíčové pojmy

• koncepce, cíle výchovy a vzdělávání, školská politika, priority, standardy

• normativní přístup x postmoderní myšlení

• politické / sociální / ekonomické cíle vzdělávání

• Zákon 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon); Strategie rozvoje lidských zdrojů;Strategie celoživotního učení ČR; Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky, 2008–2015; Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2014–2020, Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (Bílá kniha); Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky; Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020

• vzdělávací soustava, OECD, UNESCO, zaměstnatelnost, konkurenceschopnost, lidský kapitál, globalizace, zájmové vzdělávání, integrace, inkluze, celoživotní učení; primární, sekundární a terciární vzdělávání; formální a neformální vzdělávání, informální učen; počáteční a další vzdělávání

• soudobé koncepce vzdělávání (sociálně-funkcionalistické, personalistické / progresivistické, funkcionálně-materialistické / technologické, esencialistické / perenialistické, akademické, spiritualistické / idealistické, psychologické, sociálně-kritické, postpedagogické / antipedagogické)

• tradice, hodnotová orientace, historická podmíněnost vzdělání, trivium, kvadrivium, septem artes liberales, kalokagathia, rétorika, scholastika, humanistická koncepce vzdělání, novověká věda, osvícenství, encyklopedizmus, vzdělávací realizmus x novohumanistické vzdělávání, pragmatická pedagogika; tradicionalizmus, aktualizmus, utopizmus; všeobecné x odborné vzdělání, teoretické x praktické vzdělání, formální x materiální vzdělání, polytechnické vzdělání, všeobecné x elementární vzdělání; humanizace, demokratizace vzdělávání



1.2 Dvě pojetí vzdělávání: Komenský a Dewey 4.1 Vzdělání 20 Závěr


2 Vzdělání v didaktickém systému

Další literatura a zdroje

Ideová dimenze kurikula základní školy: kap. 2, 3 web Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 (www.vzdelavani2020.cz)


1. Jakou funkci má koncepční fáze kurikula v rámci celého modelu? (z čeho vychází, co dalšího ovlivňuje, v čem se od ostatních liší, co je její podstatou)?

2. Co je to tradice? Utváří nějak soudobé pojetí výchovy a vzdělávání? 3. Charakterizujte historická východiska a základní principy koncepcí všeobecného a odborného / teoretického a

praktického / formálního a materiálního / všeobecného a elementárního vzdělání a uveďte příklady jejich současného uplatnění.

4. Charakterizujte antické pojetí vzdělanosti / pojetí vzdělanosti období osvícenství. Projevuje se jeho odkaz ještě v dnešních koncepcích vzdělávání?

http://www.vzdelavani2020.cz/

5. Co znamená tvrzení, že vzdělávání je historicky podmíněno? Souhlasíte s ním? 6. Co je to vzdělávací koncepce? 7. Co je to vzdělávací politika? 8. Co to znamená, jsou-li nějaké koncepce výchovy a vzdělávání označovány jako tradicionalistické, aktualistické

nebo utopistické? 9. Jak se v praxi projevuje trend „demokratizace vzdělávání“ / „humanizace vzdělávání“? 10. Jak ovlivňuje formulaci vzdělávacích koncepcí tzv. postmoderní myšlení? 11. Které mezinárodní organizace se aktivně podílejí na formulaci vzdělávacích koncepcí? Jak? 12. Popište (v základních rysech) aktuální vzdělávací koncepci v ČR, resp. cíle této koncepce. 13. Co je to „celoživotní učení“? Jaké místo tento koncept zaujímá v aktuální vzdělávací koncepci. 14. Co je to formální, neformální a informální vzdělávání, resp. informální učení? Vysvětlete, jak tyto koncepty

souvisejí s konceptem celoživotního vzdělávání/učení? 15. Jaký je rozdíl mezi prognózou vývoje vzdělávání a vizí vývoje vzdělávání? 16. Uveďte příklad tří cílů vzdělávání uvedených v (dokument vzdělávací politiky). 17. Stručně charakterizujte (sociálně-funkcionalistické, personalistické / progresivistické, funkcionálně-

materialistické / technologické, esencialistické / perenialistické, akademické, spiritualistické / idealistické, psychologické, sociálně-kritické, postpedagogické / antipedagogické) soudobé koncepce vzdělávání.

18. V čem jsou si blízké a v čem se odlišují… a … koncepce vzdělávání?


1. základní cílové kategorie 2. funkce cílů 3. vlastnosti cílů 4. taxonomie cílů 5. stanovování cílů 6. cíle jako součást pedagogického myšlení

Klíčové pojmy

• kompetence, znalosti, dovednosti, hodnoty, postoje, dispozice, schopnosti, zájmy

• výukové cíle: kognitivní (vzdělávací), afektivní (postojové), psychomotorické (výcvikové)

• zprostředkující x vstřícný model stanovení cílů; chyby při vymezení výukových cílů, aktivní slovesa; SMART

• vlastnosti výukových cílů: komplexnost, konzistentnost, kontrolovatelnost, přiměřenost

• Bloomova / Niemierkova taxonomie kognitivních cílů, Niemierkova / Krathwohlova taxonomie afektivních cílů, taxonomie psychomotorických cílů

• konkretizace, hierarchizace, operacionalizace cílů

• klíčové kompetence (k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské, pracovní)

• (pedagogické) myšlení učitele/vychovatele (učitelovo pojetí výuky)

Důležitá jména

B. S. Bloom, B. Niemierko, D. B. Krathwohl



10 Výukové cíle a jejich taxonomie


6.3 Funkce cíle v procesu vyučování

Další literatura

Ideová dimenze kurikula základní školy: kap. 4 RVP ZV, kapitoly 3+4


1. Co je to ideová dimenze kurikula? Jakou funkci plní v celku kurikula? 2. Co jsou to taxonomie vzdělávacích cílů a k čemu jsou dobré? 3. Vysvětlete a na příkladu ilustrujte rozdíl mezi zprostředkujícím a vstřícným modelem stanovení vzdělávacích

cílů. 4. Vysvětlete a na příkladu ilustrujte, co jsou to afektivní / kognitivní / psychomotorické výukové cíle. 5. Na příkladu vysvětlete požadavek komplexnosti / kontrolovatelnosti / konzistentnosti / přiměřenosti

výukových cílů. 6. Na příkladu vysvětlete proces hierarchizace / konkretizace / operacionalizace výukových cílů. 7. Na příkladu popište proces stanovení vzdělávacích cílů pro konkrétní vyučovací hodinu, lekci, schůzku apod. 8. Popište na praktické situaci vstřícný / zprostředkující způsob stanovení vzdělávacích cílů. 9. Popište na praktické situaci, jak by bylo možné propojit zprostředkující a vstřícný způsob stanovení

vzdělávacích cílů. 10. Popište Bloomovu taxonomii cílů v kognitivní oblasti a vysvětlete její význam. 11. Popište Niemierkovu taxonomii cílů v kognitivní oblasti a vysvětlete její význam. 12. Popište vybranou taxonomii cílů v afektivní / psychomotorické oblasti a vysvětlete její význam.

13. Popište, jak souvisejí pojmy znalosti, dovednosti, hodnoty, postoje, dispozice a kompetence. 14. Uveďte a na příkladech vysvětlete, jaké požadavky jsou obvykle kladeny na formulaci výukových cílů. 15. Popište, jak spolu souvisí komplexnost a kontrolovatelnost výukových cílů. 16. Uveďte příklady obvykle uváděných chyb při vymezení výukových cílů. 17. Uveďte příklady jednotlivých typů dovedností (intelektové, senzomotorické, pracovní, komunikativní). 18. Vysvětlete význam pojmu „kompetence“, popište jakou funkci plní z hlediska aktuálních vzdělávacích

koncepcí. 19. Vyjmenujte a uveďte příklady klíčových kompetencí uváděných v RVP. 20. Vysvětlete, co je/jsou to kompetence k řešení problémů / k učení / komunikativní / občanské / pracovní /

sociální a personální. 21. Jaké klady a zápory představuje skutečnost, že klíčové kompetence jsou kategorií behaviorální?


1. kurikulární dokumenty v projektové formě 2. příprava na pedagogickou činnost 3. RVP

Klíčové pojmy

• národní kurikulum, Národní program vzdělávání; vzdělávací program: Základní škola, Obecná škola, Národní škola, RVP, ŠVP, cílové standardy, evaluační standardy, Standard základního vzdělávání, RVP ZV

• kmenové učivo, kurikulární obsah, cílové zaměření vzdělávací oblasti, integrace vzdělávacího obsahu, očekávané výstupy, učební osnovy, učivo, rámcový/školní učební plán, vzdělávací oblast, průřezová témata, vyučovací předmět, vzdělávací obory, vzdělávací oblasti, vzdělávací obsah, časově-tematický plán

• předmětové x projektové x modulové / lineární x cyklické x spirálové uspořádání učiva, didaktická analýza učiva

• funkce učebnice (ve výuce): formativní, informativní, metodologická, organizační

• projektování (plánování) výuky


KALHOUS, Z.; OBST, O. Školní didaktika. 4.5 Konkretizace učiva v pedagogických dokumentech 4.6 Didaktická analýza učiva 4.7 Učebnice 7.4 Evaluace učebnic (možno vynechat) 15 Význam jednotlivých faktorů ve výuce 16 Projektování výuky

SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. 4 Uspořádání učiva v pedagogických dokumentech

Další literatura Ideová dimenze kurikula základní školy: kap. 3

RVP ZV: celková struktura dokumentu, kapitola 1, úvodní pasáž kapitoly 5, kapitoly 10+11


1. Co je to národní kurikulum? 2. Co je to vzdělávací program? 3. Vysvětlete rozdíl mezi učebními osnovami a vzdělávacím programem / učebním plánem a časově-tematickým

plánem / Národním programem vzdělávání a Národním programem rozvoje vzdělávání v České republice / RVP a ŠVP.

4. Charakterizujte cíle vzdělávání uvedené v Bílé knize / Rámcových vzdělávacích programech. 5. Popište rámcovou strukturu RVP. 6. Je součástí RVP ZV etická výchova? 7. Co je to projektová forma/fáze kurikula? Jakou funkci plní v celku kurikula? 8. Co jsou to vzdělávací oblasti, vzdělávací obory a průřezová témata? 9. Na příkladu popište fáze přípravy na vyučovací hodinu (nebo jinou výchovně-vzdělávací jednotku). 10. Vysvětlete uspořádání vzdělávacích programů na úrovní základního vzdělávání (stávající a předchozí). 11. Kde v praxi se můžeme například setkat s předmětovým x projektovým x modulovým / lineárním x cyklickým x

spirálovým uspořádáním učiva?


1. výuka vs. výchova ve volném čase 2. vnitřní a vnější podmínky výuky 3. učební úlohy 4. didaktické prostředky 5. kázeň 6. činnostní a zkušenostní vyučování 7. komunikativní a emocionálně motivační dimenze vyučování

Klíčové pojmy

• pedagogická komunikace: verbální, nonverbální, komunikace činem, psychosociální klima

• pedagogicko-psychologická diagnostika, prekoncept, pojmová mapa

• kognitivní styl, učební styl: povrchový, utilitaristický, hloubkový

• normovaný čas vyučování, reálný čas vyučování, příležitost k učení, čas pokrytý učivem, čas aktivního učení

• subjekt, objekt, reciprocita (reciproční působení), facilitace, facilitátor, pedocentrizmus, logotropní – paidotropní orientace

• didaktické zásady (principy)

• učební úloha, taxonomie učebních úloh, poznávací náročnost, problémová úloha, obtížnost, složitost, algoritmický postup, heuristický postup, pamětní učení

• materiální didaktické prostředky, učební pomůcky, (technické) výukové prostředky; názornost: předmětná, slovně obrazná; programované učení; hypertext

• motivace k učení: vnitřní (primární), vnější (sekundární); odměna, trest; aktivita, aktivizace, tvořivost; pygmalionský efekt, sebesplňující předpověď

• kázeň: biologické, sociální a situační faktory; šikana; situační myšlení; formální a neformální autorita

• činnostně (zkušenostně) orientované vyučování

• metakognitivní regulace; rozvíjející vyučování, úroveň aktuálního / nejbližšího vývoje

• fáze výuky: motivace, expozice, fixace, diagnóza, aplikace



2 Žák sekundární školy (obsaženo v jiných předmětech)

3 Učitel ve výuce

6 Mimoškolní prostředí – rodina, komunita,...

7.1 Diagnostika vnitřních podmínek výuky

7.3 Evaluace klimatu třídy (obsaženo v jiných předm.)

8 Pedagogická komunikace... (obsaženo v jiných předm.)

9 Didaktické zásady

13 Učební úlohy ve výuce

14 Materiální didaktické prostředky

17 Realizace výuky

18 Kázeň ve výuce


6.4 Vzájemný vztah učitele a žáků ve vyučování

7.2 Činnostní a zkušenostní orientace vyučování

7.3 Osvojování pojmových systémů ve vyučování

7.4 Problémové situace a rozvíjení tvořivosti žáků

7.5 Vytváření dovedností v procesu vyučování

7.6 Komunikativní a emocionálně motivační dimenze...

10 Didaktické prostředky v procesu vyučování

Další literatura

Moderní pedagogika: 8 Profil edukace ve školní třídě (opakování)


1. Vysvětlete a zhodnoťte funkci odměn a trestů ve výchově. 2. Vysvětlete koncept efektivity ve vzdělávání, mj. v souvislosti s pojmy normovaný čas vyučování, reálný čas

vyučování, příležitost k učení, čas pokrytý učivem a čas aktivního učení. 3. Co je to psychosociální klima? 4. Co to znamená, vystupuje-li pedagog v roli facilitátora? Jaký je rozdíl mezi facilitátorem a animátorem? 5. Co je to autentické učení? 6. Co je to činnostně (zkušenostně) orientované vyučování? Vysvětlete filozofické kořeny tohoto konceptu a

jeho aplikaci ve vzdělávání / v oblasti výchovy ve volném čase. 7. Co je to formální a neformální autorita? Zhodnoťte funkci autority ve výchově a vzdělávání. 8. Co je to metakognitivní regulace? V čem spočívá důležitost tohoto konceptu? 9. Popište, jak se v praxi může projevovat pygmalionský efekt. 10. Co je to realizační forma/fáze kurikula? Jakou funkci plní v celku kurikula? 11. Na příkladech vysvětlete biologické, sociální a situační faktory (ne)kázně. 12. Na příkladech vysvětlete rozdíl mezi názorností předmětnou a slovně obraznou. 13. Na příkladech vysvětlete rozdíl mezi vnitřní (primární) a vnější (sekundární) motivací k učení. 14. Co jsou to strategie učení? Zhodnoťte místo pamětního učení mezi strategiemi učení. 15. Popište a na příkladech vysvětlete, co je to kognitivní styl. 16. Popište a na příkladech vysvětlete, co je to učební styl: povrchový, utilitaristický a hloubkový. 17. Uveďte příklady materiálních didaktických prostředků a zhodnoťte možnosti jejich využití. 18. Vysvětlete, co je to úroveň (zóna) aktuálního a nejbližšího vývoje; popište východiska a možnosti aplikace

tohoto konceptu. 19. Co je to programované učení? 20. Co je to pedocentrizmus? 21. Jak se v praxi projevuje logotropní / paidotropní zaměření pedagoga? 22. Na příkladu vysvětlete fáze výuky: motivace, expozice, fixace, diagnóza, aplikace. 23. Vysvětlete rozdíl mezi algoritmickým a heuristickým postupem řešení učebních úloh. 24. Na příkladech vysvětlete, co je to obtížnost a složitost učebních úloh. 25. Popište a na příkladech vysvětlete vybranou taxonomii učebních úloh. Jaký má taková taxonomie smysl?


1. základní kategorie obsahu vzdělávání 2. výběr učiva, zprostředkující a vstřícný přístup k učivu 3. didaktická transformace učiva 4. didaktická znalost obsahu 5. struktura učiva

Klíčové pojmy

• výběr učiva, základní učivo (kmenové učivo, jádrové kurikulum), exemplární vyučování, kategoriální vzdělávání, plodná (generativní) témata, struktura pojmů (učiva),

• didaktická znalost obsahu, didaktická transformace učiva

• struktura učiva, vědomosti, fakta, pojmy, generalizace, zákony, principy, teorie, generalizace (procesuální, kauzální), dovednosti, hodnoty, hodnotová orientace, zájmy

• zprostředkující a vstřícný přístup k učivu



4.2 Učivo a jeho struktura

4.3 Zprostředkující a vstřícný přístup k učivu


3 Učivo a jeho výběr

7.1 Didaktická transformace učiva v činnosti učitele


1. Co je to obsahová dimenze kurikula? Jakou funkci plní v celku kurikula? 2. Popište, jak probíhá proces didaktické analýzy učiva. 3. Co je to didaktická transformace učiva? 4. Co je to didaktická znalost obsahu? Jak by se v praxi projevilo, pokud by ji pedagog postrádal? 5. Co je to kmenové učivo? 6. V souvislosti s pojmy základní učivo (kmenové učivo, jádrové kurikulum), exemplární vyučování, kategoriální

vzdělávání, plodná (generativní) témata vysvětlete problém výběru učiva. 7. Na příkladech vysvětlete lineární, cyklické a spirálové uspořádání učiva. 8. Na příkladech vysvětlete předmětové, projektové a modulové uspořádání učiva. 9. Vysvětlete, co je to zprostředkující a vstřícný přístup k výběru učiva. 10. Na příkladu vysvětlete základní pojmy struktury učiva: vědomosti, fakta, pojmy, zákony, principy, teorie,

generalizace (procesuální, kauzální).


1. vnitřní a vnější diferenciace 2. organizační formy práce žáků 3. organizační formy práce pedagogů 4. komplexní výukové přístupy 5. problém záměny metod a organizačních forem

Klíčové pojmy

• kritéria pro klasifikaci organizačních forem výuky

• výuka individuální, individualizovaná, hromadná, frontální, diferencovaná, skupinová, kooperativní, projektová, otevřená; domácí úlohy; individuální vyučování

• vyučování s asistentem (asistenty); párové vyučování; týmové vyučování

• vnitřní a vnější diferenciace

• organizační formy výuky / výukové přístupy často označované jako (komplexní) výukové metody:činnostně orientovaná výuka (učení se zkušeností); e-learning, blended learning, výuka podporovaná počítačem (CAL); exkurze; koučink; otevřené učení; prezentace; projektová výuka; přednáška; RWCT; seminář; situační metody (metoda rozboru situace, řešení konfliktní situace, metoda incidentu, dynamická situační metoda,...); simulace; televizní výuka; učení v životních situacích; výuka dramatem; workshop; situované (kontextualizované) učení, autentické učení, komunitní vzdělávání



11 Organizační formy výuky


9 Organizační formy vyučování


1. Na příkladech vysvětlete typy organizačních forem výuky. Podle jakých kritérií je můžeme členit? 2. Vysvětlete, jak souvisejí výukové metody a organizační formy výuky. 3. Co je to situované (kontextualizované) učení / týmové / otevřené vyučování? 4. Kde se v praxi můžeme setkat s realizací vnitřní a vnější diferenciace? 5. Co je to komunitní vzdělávání?


1. metody z hlediska fází výuky 2. metody z hlediska pojetí role pedagoga 3. metody z hlediska pramene poznání a typu poznatků 4. metody z hlediska převládajícího cíle 5. „alternativní“ metody

Klíčové pojmy

• dělení z hlediska fází výuky: metody motivační, expoziční, fixační, diagnostické, aplikační

• dělení z hlediska pojetí role pedagoga / studenta: metody transmisivní, aktivizující (brainstorming, situační metody, inscenační metody, didaktické hry,...), facilitační, diagnostické, samostatná práce, metody badatelské (heuristické), problémové

• dělení z hlediska pramene poznání a typu poznatků: metody slovní - ústní (vysvětlování, výklad, přednáška, debata, dialog, diskuse…), písemné práce (písemná cvičení, kompozice…), práce s textovým materiálem; metody názorně demonstrační - pozorování předmětů a jevů, předvádění (předmětů, činností, pokusů, modelů, statických obrazů,...), projekce statická a dynamická, instruktáž; metody praktické - nácvik pohybových a pracovních dovedností, laboratorní činnost, pracovní činnost (v terénu)

• dělení z hlediska převládajícího cíle: metody kognitivní, afektivní, psychomotorické

• „alternativní metody“: sugestopedie, hypnopedie, superlearning



12 Výukové metody


8 Vyučovací metody (8.1-8.6)


1. Popište metodu … a zhodnoťte možnosti jejího uplatnění v kontextu výchovy ve volném čase / zájmového vzdělávání apod.


1. výsledky a efekty edukace (opakování) 2. metody zjišťování vzdělávacích výsledků 3. hodnocení a evaluace 4. vzdělávací výsledky a vzdělávací politika 5. mezinárodní srovnávací výzkumy vzdělávacích výsledků 6. kvalita, přidaná hodnota, akontabilita, efektivnost

Klíčové pojmy

• výsledky a efekty edukace, kauzální atribuce

• schopnosti, znalosti, dovednosti (intelektové, senzomotorické, pracovní, komunikativní), hodnoty, postoje

• kompetence

• kvalita, přidaná hodnota, akontabilita, efektivnost

• EURYDICE, OECD, PISA, TIMSS, PIRLS

• chyba (práce s chybou)

• diagnostika, evaluace, hodnocení, klasifikace, cílový standard, evaluační standard

• ústní zkouška, didaktický test, (ne)standardizovaný, testy rychlosti / úrovně, kognitivní / psychomotorické, studijních výsledků / předpokladů

• testy (hodnocení): absolutního výkonu (ověřující, kriteriální), relativního výkonu (rozlišující, normativní), sumativní / formativní

• objektivní / subjektivní skórovatelnost, testová položka (úloha), úlohy: otevřené, dichotomické, s výběrem odpovědí, obtížnost a citlivost testových úloh

• slovní hodnocení, hodnocení známkou (klasifikace), portfolio, klasifikační řád



7.2 Hodnocení vzdělávacích výsledků žáků

19 Hodnocení výsledků výuky


7.7 Hodnocení jako nedílná součást procesu vyučování

8.7 Metody diagnostické a klasifikační


1. Co je to rezultátová forma/fáze kurikula? Jakou funkci plní v celku kurikula? 2. Co je to akontabilita ve vzdělávání? 3. Co je to teorie kauzálních atribucí? 4. Co znamenají zkratky PISA, TIMSS a PIRLS? 5. Jaký je rozdíl mezi hodnocením a klasifikací? 6. Jaké jsou funkce hodnocení ve výchově a vzdělávání? 7. Jaký je rozdíl mezi výsledky a efekty edukace? 8. Na příkladech vysvětlete rozdíl mezi sumativním a formativním hodnocením. 9. Na příkladech vysvětlete rozdíl mezi testy absolutního a relativního výkonu. 10. Popište několik příkladů metod sdělování výsledků hodnocení vzdělávacích výsledků. 11. Popište několik příkladů metod zjišťování vzdělávacích výsledků. 12. Vysvětlete koncept přidané hodnoty ve vzdělávání a možnosti jeho uplatnění. 13. Jaký je rozdíl mezi pedagogicko-psychologickou diagnostikou a pedagogickou evaluací?

Date post:	29-Aug-2019
Category:	Documents
Upload:	others
View:	4 times
Download:	0 times

Cíle předmětu (anotace) - tf.jcu.czbauman/KPD_NOBD_KOBD/Obecna_didaktika_studijni_pomucka.… ·...

Documents