Co dělat v březnu

Mnohdy stačí jeden nedočkavec v zahrádkářské osadě a ostatní už mají pocit, že něco promeškají. Předčasný řez nebo výsev může rostliny poškodit. Počasí, ač se tváří velmi příjemně, dokáže prodělávat poměrně velké zvraty.

Co nás čeká na zahrádce?

Co nás čeká na zahrádce

Nepřenosné nádrže vyčistíme, abychom je mohli začít používat. Přenosné nádrže umístíme zpět na jejich místo. Jímáme do nich jímát dešťovou vodu, která je pro zalévání nejvhodnější.

Na všech záhonech začneme s pletím, dokud jsou plevele ještě mladé a netvoří semena.

Březen je měsícem prvních výsevů. Kromě petržele a mrkve, kterou jsme mohli sít průběžně podle podmínek již od konce listopadu, pokračujeme venku s výsevy salátů (konec března), ředkviček, pastináku, kedlubnů a špenátu. V druhé polovině měsíce vyséváme jarní ředkev. V případě chladného počasí si pomůžeme bílou netkanou textilií.

Do poloviny měsíce vysejeme černý kořen. Půdu je třeba hluboko zpracovat. Do studeného pařeniště vyséváme pórek. Do výsevních truhlíčků vyséváme celer, rajčata a papriku, pokud jsme ji již

nevyseli koncem února. Papriku je vhodnější vysévat rovnou do kontejnerků a ponechat vždy jen jednu rostlinu.

V druhé polovině března sázíme jarní česnek. V březnu také vysadíme sazečku odrůd, které jsou odolnější k vybíhání do

květu. Milovníci ovaru s křenem si v této době mohou vysadit kořenové řízky křenu. Z

řízků je třeba odstranit všechny postranní kořínky a vyslepit všechny pupeny. Asi 1 cm silné řízky sázíme do hluboké, nejlépe písčité půdy šikmo.

Osivo kopru vysejeme do řádků nebo jej rozhodíme naširoko na záhony. Vysévat již můžeme také hrách, ovšem pouze ten běžný. Hrách dřeňový by

pozdní mrazíky mohly poškodit. Koncem března uděláme hrůbky na záhonech s chřestem. Jinou možností je

rostlinu zakrývat černou fólií nebo nějakou nádobou. Dobře očistíme jahodiště od suchých nebo poškozených a nemocných listů. Je čas přihnojit jahodník, rybíz, angrešt, ale také další ovocné dřeviny. Od poloviny března můžeme přeroubovávat jádroviny. Peckoviny bychom

naopak měli přeroubovat do poloviny března. Během března můžeme udělat základní řez jádrovin. Je-li jejich růst bujný, s

řezem ještě počkáme. V případě potřeby seškrábeme starou borku stromů na plachtu a spálíme. Za

šupinkami borky se ukrývají škůdci. Vysazujeme některé okrasné a ovocné dřeviny. S výsadbou broskvoní

nespěcháme. V posledních letech se velmi rozšířilo americké padlí angreštové. Nutné je z

keřů odstranit všechny napadené vrcholky a spálit je. Následovat by měly opakované postřiky fungicidními prostředky.

Včas odstraníme z trvalek zimní kryt. Odstraníme též odumřelé a poškozené části rostlin.

Vřesům odstřihneme odkvetlé konce výhonů. Rostliny tak znovu získají kompaktní tvar.

Řez vyžadují také růže. Řežeme je podle zásad jednotlivých skupin. Pokud jste na podzim nestihli výsadbu živého plotu, lze to dohnat ještě nyní v

březnu. Byla-li zima suchá, je třeba dobře zavlažit všechny neopadavé jehličnany a

stálezelené listnáče.

Ostříhejte traviny

Teprve v předjaří je čas ostříhat okrasné traviny na záhonech.

Teprve v předjaří je čas ostříhat okrasné traviny na záhonech nebo třeba rákos v okolí jezírek.

Suchá stébla ale nevyhazujte, mohou se stát základem pro velikonoční dekorace. Vytvořit z nich

můžete jednoduchá hnízdečka, copy, silná stébla rákos u je možné svázat do pevnějších snopků.

Neutrální barva a přírodní materiál budou dobrým pozadím pro pestrá vajíčka, zvířátka nebo

hrnkové jarní rostliny.

Budky pro pomocníky

I ta nejmenší zahrádka může na jaře přivítat ptačí rodinku. Pomozte užitečným sýkorkám a

rehkům s hledáním vhodného místa pro hnízdění a nabídněte jim tu správnou budku. Nejenže

posbírají neuvěřitelné množství hmyzu a housenek, ale stanou se i vyhledávanými objekty

pozorování dětí i dalších členů rodiny. Máte-li však na zahradě kočky, poohlédněte se po

takovém typu budky, který kočkám nedovolí vytáhnout tlapkou ptáčata z hnízda. Starší budky,

které už na zahradě máte, můžete vyklepat a vyčistit, není to ale bezpodmínečně nutné.

Práce v sadu

Ovocná zahrada potřebuje v březnu hodně péče. Pokračujte v zimních postřicích, ovocné stromy

pohnojte kompostem nebo průmyslovými hnojivy, která lehce zapravte do půdy pod korunou

stromu. Řezem zmlaďte koruny starých stromů a proveďte řez mladých a tvarovaných stromků.

Ovocné stromy a keře můžete nyní také vysazovat, časný termín výsadby prospěje zvláště

prostokořenným sazenicím.

Jarní výsadba česneku

Česnek se v našich krajích vysazuje zpravidla na podzim. Během posledních nevýrazných a

bezmrazých zim je ale jeho pěstování tímto způsobem neúspěšné. Stroužky v teplé a vlhké půdě

napadají nejrůznější patogeny, zahnívají, často předčasně raší a mladé výhonky pak ohrozí

každý náhlý mrazík. Mnoho zahrádkářů proto přesunulo výsadbu česneku na jaro. Postup je při

ní stejný jako při podzimním termínu. Nezapomeňte stroužky namořit a vysaďte je do hloubky asi

4–5 centimetrů, řádky by měly být od sebe vzdálené asi 25 centimetrů. Pokud topíte dřevem,

můžete místo moření vyzkoušet i jiný způsob ochrany – do rýh pro výsadbu nasypte lopatkou

trochu dřevěného popela. Draslík a fosfor, který je v něm obsažený, změní chemismus půdy, a

patogeny v okolí vysazených stroužků tak nemají šanci se rozmnožit.

Vyzkoušejte osivo

Okurky nakládačky se vysévají až v květnu, nyní je ale čas na zkoušku klíčivosti jejich osiva. Je

to jednoduché – deset až dvacet semen položte na navlhčenou buničinu, misku přetáhněte

mikrotenovým sáčkem a asi za dva týdny už víte, jak na tom jste. Pokud semena klíčí málo (pod

50 %) nebo vůbec, nakupte včas nová. V květnu už budou hodně přebraná a některé oblíbené

odrůdy už možná ani nedostanete bez náročného cestování a shánění.

Pro voňavou zahradu

Hrachory patří k bezproblémovým letničkám, které se nejčastěji pěstují z přímého výsevu.

Můžete si je ale i předpěstovat a těšit se z voňavých květů skoro o měsíc dříve. Je to jednoduché,

když víte, čeho se vyvarovat. Luskoviny nesnášejí přesazování, proto semena nevysévejte do

truhlíku a nepikýrujte, ale vysaďte do větších květináčků. Až vyrostou a vytvoří listy, připravte pro

ně venku místo a opatrně je vyklepněte z květináčku i s kořenovým balem a po výsadbě je hned

zalijte. Pokvetou vám už na konci května.

Univerzální polníček

Málokterá plodina má tak všestranné použití jako polníček. Nejčastěji se pěstuje z letních výsevů,

kdy přezimuje a sklízí se na jaře. Bez obav je možné ho vysévat i zjara, kdy je dobrým a

spolehlivým náhradníkem za špatně přezimovaný špenát nebo ozimou cibuli. Vysévá se řídce do

řádků asi 20 centimetrů od sebe, má rád lehčí půdu. Polníček netvoří hlávky, sklízejí se celé silné

růžice. Ve srovnání s hojně pěstovanými saláty je odolnější, netrpí hnilobou a není tak citlivý na

zahrnutí srdéčka půdou.

Hortenzie po zimě

V březnu nastává ten správný čas na ostříhání hortenzií. Výhony zkraťte asi o třetinu až polovinu.

Zastřihněte je přitom k prvnímu rašícímu pupenu, zkraje jara už poznáte, které pupeny jsou živé a

raší a které jsou zmrzlé. Slabé výhonky z vnitřku keře odstraňte celé, jen by keř zbytečně

zahušťovaly.

Dusíkaté vápno pro kompost

Do kompostu nepatří nic, co je plesnivé nebo napadené nějakou chorobou. Jen potom je

kompost zdravý a kvalitní. Někdy se ale i přes všechna opatření objeví při jeho přehazování

ložiska napadená plísní. Takový kompost je možné převrstvit a proházet trochou dusíkatého

vápna (asi lopatku na deset centimetrů silnou vrstvu). Toto hnojivo má silný sanitární účinek a

používá se pro dezinfekci půdy ve skleníku. Účinné je ale jen ve vlhkém prostředí. Takto ošetřený

kompost je dobré překrýt plachtou, aby se účinek dusíkatého vápna ještě zesílil. Kompost nechte

zakrytý asi deset dní. Podobný efekt má také dřevěný popel.

Správný substrát

Kdo si pěstuje vlastní sadbu, ví, že záleží i na vybraném substrátu. Semena se vysévají vždy do

výsevního substrátu, který má snížený obsah dusíku, a proto nenutí klíčící rostliny k rychlému

růstu. Posiluje naopak růst kořenového systému, což usnadňuje ujmutí rostlin po pozdějším

přesazení. Pokud výsevní substrát nemáte, můžete ten zahradnický smíchat s perlitem nebo

pískem v poměru 1:1. Nebojte se, že budou rostliny trpět nedostatkem živin, v truhlíku poros tou

jen několik týdnů.

Bylinky do kuchyně

Třebaže jsou v obchodech čerstvé bylinky dostupné prakticky celoročně, doma vypěstované mají docela jiný říz.

Třebaže jsou v obchodech čerstvé bylinky dostupné prakticky celoročně, doma vypěstované mají

docela jiný říz. Pokud vaříte často nebo máte velkou rodinu, určitě se vám vyplatí vypěstovat si

vlastní. Bazalka má velká semena, která se snadno vysévají, a její pěstování a přesazování je

jednoduché. Naopak majoránka má drobounká semínka, která je nutné vysévat opatrně, aby se

alespoň trochu od sebe oddělila. Vzešlé rostlinky majoránky jsou velice jemné a přepichovat je po

jedné je prakticky nemožné. Přesazují se proto celé špetky, v nichž je pohromadě osm či deset

klíčních rostlin.

Jaká rajčata?

V polovině března je nejvyšší čas vysít rajčata. Jejich výběr není zrovna snadný, sortiment

obsahuje desítky odrůd. Určitým vodítkem by mělo být, jestli je chcete pěstovat na venkovním

záhonu, ve skleníku či vysadit do nádoby. Řada odrůd je totiž těmto podmínkám přizpůsobena, a

pokud je budete pěstovat jinde, nevyužijí svůj potenciál a vy se zbytečně ochudíte o úrodu. Na

venkovní záhony je vhodné třeba tyčkové ‘Tornádo F1’, ‘Stupické’ nebo ‘Parto F1’, z keříčkových

se do volném půdy hodí odrůda ‘Pavlína’ nebo ‘Tereza’, do skleníku ‘Start F1’ nebo ‘Strillo F1’ a

do nádob vysaďte vždy nižší keříčkové odrůdy, jako je například ‘Karla’, ‘Rubínek’ nebo ‘Oranže’.

Pozor si dejte na třešňová rajčata – třebaže mají drobné plody, rostliny samotné jsou často

standardních rozměrů. Z novinek třešňových rajčat je možné uvést odrůdy ‘Datlo’, ‘Bibi’ nebo

‘Mini’. Ježci na zahradě Při jarním nadšeném úklidu, který má za účel vymést poslední stopy zimy

ze zahrady, dejte pozor na ježky. Přespávají ve velkých neuklizených hromadách listí nebo větví,

třeba pod schody nebo u hromady dřeva. Ježci se nebudí s prvními teplými dny, jsou vázáni na

dostatek živočišné stravy, jako jsou slimáci, brouci a žížaly. Vzbudíte-li tedy ježky příliš brzy, bez

pravidelného dokrmování zemřou hlady. Jestliže víte o tom, že na vaší zahradě žijí, je lepší jim už

na podzim nabídnout na klidném místě ježčí domeček, ve kterém mohou spát až do teplého jara.

Doplňte mezery

S prvními teplými dny začne růst i zelenina, kterou jste vyseli nebo vysadili už na podzim.

Nejčastěji jde o špenát, tímto způsobem se ale pěstuje i salát nebo cibule. Ta se sklízí buď na

jaře jako naťová cibulka, nebo až v létě jako klasická cibule. Mezery v řádcích se doplňují

nejčastěji dosetými ředkvičkami, můžete sem ale vysázet i cibuli sazečku nebo sazenice salátu.

První zelenina

Ve skleníku nebo poloteplém pařníku si už můžete vypěstovat první zeleninu. Půjde nejspíš o tzv.

přirychlení, kdy sklizeň zeleniny jen o dva tři týdny předběhne zeleninu z venkovních záhonů. Pro

tento typ pěstování se hodí poloteplé pařeniště nebo nevytápěný skleník. Nejčastěji se pěstují

ředkvičky, salát a kedlubny. Salát a kedlubny se pěstují ze sadby, ředkvičky se vysévají přímo do

půdy. O rychlenou zeleninu se jedná tehdy, když se pěstuje ve vytápěných prostorech.

Ježci na zahradě

Při jarním nadšeném úklidu, který má za účel vymést poslední stopy zimy ze zahrady, dejte pozor

na ježky. Přespávají ve velkých neuklizených hromadách listí nebo větví, třeba pod schody nebo

u hromady dřeva. Ježci se nebudí s prvními teplými dny, jsou vázáni na dostatek živočišné

stravy, jako jsou slimáci, brouci a žížaly. Vzbudíte-li tedy ježky příliš brzy, bez pravidelného

dokrmování zemřou hlady. Jestliže víte o tom, že na vaší zahradě žijí, je lepší jim už na podzim

nabídnout na klidném místě ježčí domeček, ve kterém mohou spát až do teplého jara.

Klíční rostliny

Výsevy zeleniny a letniček vzejdou většinou do deseti dnů.

Výsevy zeleniny a letniček vzejdou většinou do deseti dnů. Jakmile se objeví klíční rostlinky,

snažte se teplotu trochu snížit a hodně větrat. V příliš teplém prostředí porostou rostliny jen do

výšky a nebudou mít silné kořeny. V nevětraných truhlících se také rychle šíří padání klíčních

rostlin. Tento jev je způsoben komplexem patogenů (hub a bakterií), které napadají jemné a

křehké pletivo kořenových krčků. Jde o nevratný proces, takže pokud se objeví, rostlinám už nic

nepomůže. Bránit se můžete snížením teploty pěstování (pod 18 °C), řídkým výsevem, častým

větráním a včasným jednocením. Profesionální zahradníci ošetřují výsevy postřikem (Merpan 80

WP).

Stálezelené dřeviny

Za sušších let potřebují stálezelené rostliny zalévat i na jaře. Nezapomeňte, že prakticky nemají

„zimní klid“ a jejich životní pochody se jen trochu zpomalují. Vydatná zálivka jim pomůže, aby

využily jarní sluníčko a zazářily v nové kráse. Platí to nejen pro zimostrázy a bobkovišně, ale

samo zřejmě i pro túje a jehličnany.

Poznámky zahrádkáře

Pravidelně kontrolujte oseté truhlíky. Odstraňte zimní kryty ze všech záhonů s trvalkami. Narašené begónie vysazujte do květináčků. Vyčistěte vnější i vnitřní skla ve skleníku. Zajistěte, aby tající voda dobře odtékala a nehromadila se nikde v

prohlubních. Okopejte a přihnojte jahodníky. Vyhrabejte a přihnojte trávník. Vysazujte vinnou révu. Vysévejte letničky a zeleninu. Připravte si zásobu kompostu. Prořezávejte stromy a proveďte jarní postřik. Vyvazujte větve v ovocných stěnách. Dosévejte lysá místa v trávníku.

BŘEZEN, ZA KAMNA VLEZEM

Ale kdepak, pobývat v březnu na zahradě je zajímavější než se choulit za kamny. Stačí se dobře obléct a můžeme obdivovat zázraky přírody. Už jste se třeba někdy podívali hodně zblízka, jak den po dni pučí jehnědy na břízách? Březnová zahrada je akční a vybízí k akci i nás. Uklízejí se trávníky od mechu a stařiny, po zimě je třeba odkrýt růže a pročistit skalky. Rozmrzlá půda zahradníkovi umožní i trochu si zarýt – například při sázení keřů. Je právě vhodná doba k sestřižení i výraznějšímu seříznutí živých plotů, jakož i k řezu růží. Uschlé trsy ozdobnice a kortaderie, které zdobily zahradu od podzimu, definitivně končí na kompostu. První jarní měsíc je dobou, kdy je vhodné

pohnojit všechno, co se hnojit má – trávníky i záhony. Deště se postarají, aby se živiny dostaly až k čerstvě probuzeným kořínkům. Před budkou už zpívá špaček a sekundují mu zvonci, kosi a sýkory. První žluťásci a babočky jsou ve skutečnosti pamětníci loňského konce léta, kteří přečkali zimu v nějaké skrýši. Ano, březen je prvním měsícem po zimě, kdy si můžeme vychutnat bzučení a hemžení hmyzu.

Brčál menší je půdopokryvná trvalka.

Koniklece se nakonec vytáhnou za sluncem a ztratí část ochmýření.

Březen je prvním měsícem kvetoucích dřevin. ZDRAVÍČKO! Březnové kýchnutí nemusí být způsobeno jenom podceněním potutelnosti přírody ve střídání teplot. Své o tom vědí alergici, kterým se naplno rozjíždí pylová sezona. Rozkvétají stromy a keře. Alergenní pyly mají především dřeviny opylované větrem, mezi nimiž v březnu vévodí líska, tis, olše, topol, a startuje i kvetení břízy a dubu. Větrosnubné rostliny musejí vytvořit doslova oblaka pylu, protože čekající samičí květy jsou malé a je jich méně. Jen zkuste za pěkného počasí ťuknout do lískových jehněd nebo do samčí větévky tisu a spatříte žlutý obláček na vlastní oči. Alergie ovšem může vyvolávat i pyl dřevin, které opyluje hmyz. Teď právě kvetou vrby a koncem měsíce přibudou javory. Bývají obletované jarními samotářskými včelami, čmeláky, motýly, a pochopitelně i medonosnými včelkami, které celé natěšené vyrazily na první vydatnou pastvu. Kvetou i další keře, většinou ještě před olistěním. Zezlátnou větve málo známého lískovečku i často pěstovaného dřínu. Pokud asijský žlutokvětý jasmín začal na nějakém stinném místě kvést až koncem února, určitě ještě pokvete dál a později se k němu přidá i zlatice. Hrozny bílých květů rozsvítí od března také stálezelené keře pierisů a omamnou vůni šíří náš obyčejný lýkovec.

Čemeřice zelená

Javor mléč je vydatným zdrojem jarní včelí pastvy.

Lísky kvetou opravdu ve velkém stylu.

Jasmín nahokvětý touto dobou už dokvétá.

Pestrý koberec sasanek pryskyřníkovitých, dymnivek a dalších hajních rostlin kvete jen krátce. HAJNÍ ROSTLINY V listnatých lesích mírného pásma – od Anglie po Japonsko a od východního po západní pobřeží Severní Ameriky – se nejpestřejší koberce květů rozprostírají hned zjara. I u nás rostliny, které mají pod zemí ukryté oddenky, hlízy a cibule, v březnu naráz vykvetou. Mají naspěch, než jim rychle přibývající olistění korun stromů zacloní nadílku slunečních paprsků. Honem, honem nabízejí potravu prvním jarním opylovačům, dokud jsou náležitě vyhládlí. Včely a čmeláci později dají přednost záplavě květů keřů a stromů. Jiné druhy hmyzu, například samotářské jarní včelky, mouchy dlouhososky a pískorybky zase žijí jen tak krátce, jak krátké je kvetení těchto hajních rostlin, a poté hynou. Hajničky na našich zahradách nejsou často pěstované. Dymnivky, orseje a plicníky stojí na okraji zájmu, ze sasanek se ponejvíce uplatňuje modře kvetoucí sasanka apeninská. Na milost byly naopak vzaty něžné podléšky, protože se pěstitelům daří šlechtit z nich stále nové variety – plnokvěté, bíle či růžově kvetoucí… Svou až exotickou elegancí upoutají také kandíky. Hajní cibuloviny reprezentují v březnu především bledule jarní, hyacinty, puškinie, modřence a něžné ladoňky. Modře září kvítky barvínku neboli brčálu menšího, do kvetení se daly poslední čemeřice. A primulky? Samozřejmě, ty k jaru rovněž patří, i když v březnu jejich sezona teprve začíná.

Keře pierisů pocházejí ze Severní Ameriky a z Asie.

Lískovníček chudokvětý

První sluníčko vyláká ruměnice.

Lomikámen Saxifraga allendale má spoustu forem, tahle se jmenuje Betty. JARO NA SKALÁCH A SKALKÁCH V přírodě na skalách už od konce února taje sníh a to znamená hojnost vody zatékající do spár mezi kameny. Střídání sluníčka s nočními mrazíky způsobuje drolení kamene a vzniku základu půdy. Zároveň příjemné denní teploty probouzejí ke kvetení první skalničky. Objevují se lomikameny, primule, tařičky nebo koniklece. Koniklece jsou přímo prototypem rostliny časného jara. Jsou celé zahalené do kožíšku stříbřitých chloupků. Ty zadrží poslední sníh i noční mráz, aby nepoškodily vyvíjející se listy a květy. Současně ale zabraňují tomu, aby se přes den rostlina od slunečních paprsků přehřála. Podobné finty – kožíšky, plstnaté pokryvy nebo dokonce krystalky minerálů – používají ke své ochraně před extrémy počasí i další skalničky. Nedivme se tedy nadšení těch tvůrců zahrad, kterým se skalky postupně „rozlézají“ po celém pozemku. Tulipány do vázy si u nich nenařežete, ale těch unikátních pidirostlinek!

Kočičky vrb hostí spoustu hmyzu.

Puškinie

Primule

Plicník lékařský

Zahradničení podle Měsíce

Rostliny i půda se nadechují a vydechují stejně jako člověk. Nádech nastává v době

dorůstání Měsíce, výdech v době, kdy couvá. Vliv Měsíce spočívá v přitažlivé síle,

kterou působí na všechny tekutiny na zeměkouli, přičemž nejznámějším příkladem je

příliv (nádech) a odliv (výdech).

Měsíc dorůstající a couvající

Měsíc ovlivňuje proudění mízy a šťávy v rostlinách. Když dorůstá, stoupají vzhůru,

čímž se posiluje tvorba listů, květů a plodů, a při výdechu naopak klesají, čímž se

posiluje tvorba kořene. Podle tohoto jednoduchého pravidla byste se měli řídit.

Když Měsíc dorůstá, je čas na:

výsadbu rostlin, které rodí nad zemí

přesazování

očkování

roubování (rouby se ujmou rychleji)

činnosti spojené s vodou (hledání pramene, odvodňování, zpevnění

břehů potoka či řeky, oprava studní)

sečení trávy

sešlapávání kompostu

sklizeň květů

sklizeň plodů

Když Měsíc couvá, je čas na:

výsadbu zelenin, které plodí pod zemí (kořenová zelenina)

ochranu proti škůdcům

sklizeň úrody a její uskladnění

zpracování úrody

zálivku

hnojení

zmlazování rostlin

prořezávání stromů (nevyteče z nich míza)

těžbu dřeva

výstavbu i rekonstrukci plotů či cest

napíchání řízků

založení kompostu

V době úplňku a novoluní je vhodné nevysévat, nevysazovat ani nepřesazovat

vůbec nic! V období novoluní se doporučuje upravit nadzemní části rostlin, protože

nejsou tak citlivé na bolestivé zásahy a v následující fázi Měsíce se dobře uzdraví.

Naopak při úplňku jsou nadzemní části rostlin velmi citlivé, takže řezu stromů a keřů

či zaštipování rostlin se vyhněte.

Poněkud složitější je zahradničení podle čtyř fází Měsíce. V první čtvrti se sejí trvalky

a listová zelenina, vysazují se růže, ve druhé čtvrti se vysévají letničky, fazole, dýně,

rajčata, papriky a bobuloviny. Ve třetí čtvrti se sázejí druhy rostlin, které přmášejí

užitek pod zemí. Ve čtvrté čtvrti se obdělává půda, hubí se škůdci a bojuje se proti

chorobám.

Ve znamení zvěrokruhu

Měsíc prochází během měsíčního cyklu dvanácti znameními zvěrokruhu a to, kde se

v danou chvíli nachází, ovlivňuje i růst či zrání rostlin. Každé znamení je spojeno s

jedním ze čtyř živlů, kterými jsou voda, vzduch, oheň a země.

1. voda (je živlem Raka, Štíra a Ryb): podporuje růst listů a stonků, dny v

těchto znameních se nazývají listové

2. vzduch (je živlem Blíženců, Vah a Vodnáře): podporuje tvorbu květů,

dny v těchto znameních se nazývají květové

3. oheň (je živlem Berana, Lva a Střelce): podporuje tvorbu semen a

plodů, dny v těchto znameních se nazývají plodné

4. země (je živlem Býka, Panny a Kozoroha): podporuje tvorbu kořenů,

dny v těchto znameních se nazývají kořenové

Nejlepší čas pro práce na zahradě je, když Měsíc prochází znamením Panny

Při pěstování rostlin podle zvěrokruhu vám už nebude stačit jen pohled na Měsíc, je

nutné řídit se astrologickou příručkou. Můžete si pořídit lunární kalendář (dá se koupit

v papírové podobě či stáhnout z netu v podobě elektronické), v němž je přesně

zapsáno, co se děje na obloze i co z toho plyne pro vás coby zahrádkáře.

Pokud bude v den, kdy máte naplánované práce venku, nevlídno, například bude

pršet, případně nebudete mít čas, svou činnost odložte na jiný vhodný den, který si v

lunárním kalendáři najdete. Termíny pro určité práce se opakují.

Nad zemí vs. pod zemí, květ, list, kořen či plod?

Hodláte vysadit ibišek. Vzhledem k tomu, že se jedná o rostlinu, která poroste nad

zemí, zvolte období, kdy Měsíc dorůstá. A protože vaším cílem je, aby vykvetl,

vysaďte ho v jednom z květových dnů, kdy bude vládnout znamení Blížence, Vah či

Vodnáře.

Hodláte vysít petržel. Vzhledem k tomu, že se jedná o rostlinu, která poroste pod

zemí, zvolte období, kdy Měsíc couvá. A protože vaším cílem je kořen, vysejte ji v

jednom z kořenových dnů, kdy bude vládnout znamení Býka, Panny či Kozoroha.

Jednotlivé živly ovlivňují určité části rostliny, takže pokud chcete podpořit jejich růst, přihnojte

rostlinu v době, kdy se Měsíc nachází v tom kterém znamení

Charakteristiku jednotlivých znamení lze ještě upřesnit:

Ohnivá znamení

Znamení Berana ovlivňuje zrání a tvorbu semene. Hodí se pro sklizeň,

rytí, okopávání a pletí, nevhodné je pro setí a sázení.

Znamení Lva se hodí pro sečení trávníku (zpomalí se jeho další růst),

ničení plevele, vytrhávání nežádoucích rostlin a křovin, nevhodné je pro

setí a sázení.

Znamení Střelce se hodí pro výsadbu ovocných stromů, a je-li to nutné,

je možné sázet cibuli, mrkev a brambory. Pokud už sázíte, ať Měsíc

ubývá. Nevhodné je pro setí a sázení.

Zemská znamení

Znamení Býka je vhodné pro setí a sázení listové zeleniny a rostlin, u

nichž má síla přejít do hlíz a do kořenů, a pro přesazování.

Znamení Panny je vhodné pro výsadbu zeleniny, jednoletých okrasných

rostlin a popínavek, pro péči o půdu a plevel, k hubení škodlivého

hmyzu přírodními postřiky.

Znamení Kozoroha je vhodné pro výsadbu plodin zrajících pod zemí,

okrasných keřů i stromů, je nevhodné pro výsadbu květin.

Vzdušná znamení

Znamení Blíženců je vhodné pro sečení trávníku (zpomalí se jeho další

růst), výsev popínavých a šlachovitých rostliny, úpravu půdy a sklizeň

plodů.

Znamení Vah je vhodné pro výsev a sklizeň, je vhodné zasít i různé

druhy zeleniny.

Znamení Vodnáře je vhodné pro zahradnické práce, kopání, plení a

hubení škůdců, je nevhodné pro výsev a výsadbu.

Vodní znamení

Znamení Raka je vhodné pro výsev a výsadbu (klíčí i mladé rostlinky),

zálivku a hnojení.

Znamení Štíra je vhodné pro výsadbu květin, zeleniny, ovocných

stromů a keřů či exemplářů, u nichž si nejste jisti, zda vydrží.

Znamení Ryb je vhodné pro výsev a výsadbu kořenové zeleniny, květin,

které rostou z cibulí a hlíz, i keřů.

O březnu

Březen

Po Út St Čt Pá So Ne

1

2 3 4 5 6 7 8

9 10 11 12 13 14 15

16 17 18 19 20 21 22

23 24 25 26 27 28 29

30 31

2020

Březen je podle gregoriánského kalendáře třetí měsíc v roce. Má 31 dní. Český název měsíce pochází

z rašení bříz a začátek březosti zvířat.

Březen (Přebohaté hodinky vévody z Berry)

V období kolem 21. března nastává jarní rovnodennost. Slunce při svém zdánlivém ročním pohybu

protíná světový rovník – přechází z jižní polokoule na severní.

Původně byl březen v římském kalendáři první měsíc v roce.

Březen začíná vždy stejným dnem v týdnu jako listopad a v nepřestupný rok jako únor.

Pranostiky

Bouřka v březnu klade na dobrý rok.

Březen bez vody, duben bez trávy.

Březen hřmí – květen sněží.

Březen, za kamna vlezem.

Březnový sníh škodí polím.

Druhdy i v březnu hýl na nos se posadí.

Lépe býti od hadu uštknutu, nežli v březnu od slunce ohřitu.

Suchý březen, chladný máj – bude humno jako ráj.

Suchý březen, mokrý máj – bude humno jako ráj.

Březen – za kamna vlezem, duben –- ještě tam budem, máj – vyženem kozy v háj.

Údržba nářadí – broušení

Jestliže je před zazimováním nářadí očištěné, mělo by se před novou sezonou také nabrousit. Protože k práci na zahradě i činnosti v dílničce potřebujeme značné množství nástrojů, je i údržba náročná. Ostření a broušení některého nářadí vyžaduje demontáž (nože ručních hoblíků, kosa), většinou je ale záhodno k odborníkům odnést celý stroj (řetězovou pilu, sekačku na trávu, křovinořez).

Ostření zahradního nářadí

I když se to na první pohled nezdá, proniká například rýč, je-li naostřený, do půdy mnohem „ochotněji“ než rýč tupý. Pro obnovení ostří rýčů (ale i lopat) je vhodné nejprve největší deformace napravit (pokud ji máte, tak na kovadlině) kladivem. Pro broušení stačí bruska pásová nebo excentrická s brusným plátnem na kov (zrnění 100 až 120), pro masivnější kovové výrobky (motyky, krumpáče) je vhodnější bruska úhlová. Ještě lepší je brousit ostří nástrojů na dobře upevněné dílenské brusce, nejprve s hrubým brusným kotoučem, nakonec s jemným. Nejlépe se k tomu, a zejména pro menší nástroje jako jsou dláta či želízka hoblíků, hodí bruska dvoukotoučová, s jedním kotoučem „brodivým“, tedy takovým, jehož jeden z kotoučů má nízké otáčky a zasahuje do vody. Kotouč i broušený předmět se tak chladí a nemůže v nich dojít k nežádoucímu pnutí.

Brousíme nůž sekačky

Nejprve je zapotřebí sejmout nůž (sekačku je nutno naklopit na bok svíčkou vzhůru jen tak málo, abyste se k upevňovacímu šroubu rotačního nože dostali); osu, na které je nůž upevněn, musíte zaaretovat. Nůž je možné nabrousit jak ručním pilníkem (přitom je ale obtížné dodržet optimální geometrii břitu), tak na dvoukotoučové (pomaloběžné) brusce, a rovněž různými bruskami přenosnými (pásová,

excentrická…); těm méně zručným kutilům to ovšem doporučit nelze. Ohnutý nůž bude třeba vyměnit, vyrovnání v domácích podmínkách není prakticky možné.

Vyvažováním můžete zjistit tzv. statické vyvážení, dynamické zatížení (za provozu) velmi často odhalí nestejné parametry obou ramen nože. Nevyvážený nůž vibruje, práce se strojem je nepříjemná, vibrace namáhají stroj, zejména jeho ložiska a zkracuje jejich životnost. Nabroušený nůž je nutné co nejpečlivěji namontovat zpět, vyvážit jej a dobře upevnit, aby se při otáčkách a vibracích neuvolnil. Matice na upevňovacích závitech musí být důkladně utažena. Pod maticí nesmí chybět pérová podložka, jinak hrozí při sekání uvolnění nože. I tak je pravděpodobné, že stroj se při provozu bude nadměrně chvět.

Řešením je svěřit naostření nože odborníkům, kteří nůž zkontrolují i v rotačním režimu. Nejvhodnější je autorizovanému servisu na podzim přivézt celou sekačku a požádat o její celkovou prohlídku.

Broušení sekyr

Sekyra se před broušením nesnímá z topůrka (u některých typů to ani nejde). Na pracovní stůl je nutno ji upevnit buď truhlářskými poděráky, nebo truhlářskou svěrkou. Její ostří je sice možné srovnat pomaluběžnou „brodivou“ bruskou, profesionálové však sekyry zásadně brousí ručně vhodnými plochými pilníky. Broušení provádějí krouživým pohybem vždy proti ostří nástroje, namísto pilníků nebo po hrubém sbroušení s nimi lze použít „dvoupatrový“ brousek z karborundu s dvojím zrněním. Brousek musí být namočený (položíme jej na deset minut do misky s vodou). Začneme brousit hrubší stranou, přičemž respektujeme dosavadní úhly břitu. Každá strana sekyry vyžaduje nejméně 200 tahů hrubou a aspoň 100 tahů jemnou stranou brousku.

Součástí zimní údržby sekyry je kontrola a případná oprava topůrka. Jestliže je nějak poškozené, uvolněné nebo naprasklé, je bezpodmínečně nutno jej vyměnit. Při výměně topůrka uchytíme hlavu sekyry do svěráku a topůrko odřízneme pilou těsně u hlavy sekery. Do dřeva, které zbylo v otvoru hlavy sekyry, vyvrtáme díry a pak je pomocí dřevěného špalíku vyrazíme z otvoru (nikdy je nevypalujeme, zahřátí oka sekyry by nenapravitelně narušilo mechanické vlastnosti sekyry).

Nové topůrko musíme přizpůsobit oku sekyry. Pokud v něm není vytvořen zářez pro klínek, opatrně jej vyřízneme. Klínek má být z tvrdého dřeva (existují i kovové). Pomocí dřevěné paličky nebo kladiva se silonovým návlekem jej narazíme tak, aby sekyra dobře držela a přečnívající část klínku odřízneme.Nové topůrko – jestliže není již od výrobce nalakováno – vyhladíme jemným brusným papírem a přetřeme napouštěcí fermeží, aby dřevo neplesnivělo.

Broušení zahradnických nůžek

Zahradnické nůžky se vyrábějí ve dvou zásadně odlišných provedeních – jedny se nazývají střižné neboli dvojsečné (obdoba krejčovských nůžek), pro silnější větvičky jsou vhodnější nůžky dorazové neboli jednosečné (též kovadlinkové), s jediným nožem, který při domáčknutí rukojetí přitiskne větvičku ke „kovadlince“ – plošce, která nahrazuje druhý břit. Oba typy nůžek se dají brousit jemnějším karborundovým brouskem vhodného profilu. U dvoubřitých nůžek se brousí pouze rovné strany čepelí, nikoli jejich „vnitřní“ strany!

Součástí zimní údržby nůžek je jejich ochrana před korozí – kontakt s rostlinnými tekutinami a přítomnost zahnívajících zbytků rostlin urychluje oxidaci povrchu břitů. Před zazimováním nůžek je proto nutné je důkladně očistit a opatřit nátěrem nebo nástřikem konzervačního oleje.

Ostření dlát

Broušení dlát, pokud nejsou mimořádně ztupena nebo zdeformována, se provádí na hrubším brusném kameni a to pouze z vnější strany dláta. Konkrétní vrcholový úhel závisí na předpokládaném materiálu, s nímž se má pracovat; zatímco pro běžné měkké dřevo (smrk) je vhodný úhel 25°, tvrdá dřeva vyžadují asi 30°. Při broušení se na konci ostří vytvoří tzv. jehla (grót), což je slabý ocelový otřep. Ten vám signalizuje, že je nutno přejít na jemnější brusivo, nejlépe přírodní kámen. Patří k nim například břidlice, dovozový „arkansas“ nebo belgický přírodní brusný kámen Ardennes Coticule. Všechny tyto kameny lze používat výhradně za mokra, pro některé z nich je vhodnější petrolej nebo olej (respektujte instrukce výrobce!). Tekutinou se sníží tření při dolešťování a vymývají se odbroušené částice.

Jemné obtahování kamenem má zahrnovat i vnitřní stranu dláta, které jsme se dosud vyhýbali; v tomto případě jde prakticky o leštění – dláto nesmíte při obtahování nijak přizvedávat! Namísto přírodního kamene (břidlice, „arkansas“) lze v nouzi použít nejjemnější brusný papír určený pro broušení „pod lak“ (zrnění nejméně 400),

popřípadě tradiční brusný materiál: hovězí nebo vepřovou kůži, napnutou nebo přilepenou k dřevěné destičce. Na kůži lze nanést jemnou brusnou pastu, například Silichrom. Lesklý povrch nejenže vyhlíží lépe, ale zejména snižuje tření o materiál.

Ekonomicky úspěšní kutilové si mohou koupit brusné kameny pokryté umělým diamantem (DMT® Diamond Stones) amerického výrobce Diamond Machining Technology. Ty jsou vhodné k broušení ručního i strojního dřevoobráběcího zařízení, nožů a dalších řezných nástrojů, stejně jako k broušení skla, keramiky, karbidů a jiných tvrdých materiálů; pro běžné uživatele jsou však víceméně zbytečné. Vzhledem k tomu, že uhlíkatá ocel (HSS) není odolná vůči rezivění (a korodují i některé nerezové oceli!), musíme předmět před uložením osušit a popřípadě nakonzervovat.

Broušení želízek hoblíků

Běžné hranaté želízko s velkou plochou se ostří obtížněji. V celé broušené ploše je totiž nutno udržet shodný úhel, který by neměl být menší než 25° a větší než 30°. Želízko s menším úhlem ostří sice odebírá třísku snáze, ale dřív se otupí. Jestliže chcete brousit větší množství želízek, pak se vyplatí zakoupit pro ně elektrickou brusku, ovšem jen takovou, která má jeden brusný kotouč s nízkými otáčkami zasahující do vody. I při broušení nožů na ručních bruskách je nutno nůž nebo brusný kotouč máčet, aby se ostří nevyhřálo.

Nůž se ostří tak dlouho, dokud se nevytvoří „jehla“. Pak je nutno želízko tzv. obtáhnout. Jeho šikmou plochu při broušení tiskněte k brusnému kameni se zrněním asi 60 a bruste krouživými pohyby. Po několika minutách broušení želízko obraťte, abyste strhli tzv. grot, který se na ostří vytvořil; přitom se želízko nesmí přizvedávat – „zadní strana“ musí zůstat zcela rovná!

Pro broušení je nutno používat výhradně brusku s chlazením, protože jinak hrozí nežádoucí vyhřátí materiálu. Jestliže byste chtěli nástroj chladit ponořením do vody, musí se broušení vždy po několika sekundách přerušit, abyste ostří ochladili. Pak je ale pravděpodobné, že želízko k brusnému kotouči nepřiložíte stejně jako minule, takže plocha nebude zcela rovnoběžná. Po hrubém broušení použijte jemnější brusný kámen (zrnění 120–150). Při obtahování vlhčete obtahovací kámen vodou nebo řídkým olejem s přísadou petroleje. Nožem při obtahování pohybujte kruhovitými pohyby po celém kameni. Pozor, některé brusné kameny lze chladit výhradně vodou; olej je může znehodnotit, proto čtěte návody výrobců!

Shodný způsob broušení i obtahování můžete použít i pro dláta s rovným ostřím a pro drobná rydla pro dřevořez či linoryt. Protože dláta a rydla s ostřím půlkulatým se brousí pracněji, měli bychom je raději přenechat odborníkům.

Kuchyňský nůž - nezbytný a nenahraditelný pomocník

I v dnešní přetechnizované době jsou kuchyňské nože nepostradatelným, nezbytným a

nenahraditelným pomocníkem každé domácnosti. Kterákoliv dobrá hospodyňka, mistr kuchař ba i

řezník vědí, že se bez kvalitního nože v kuchyni neobejdou. Člověk by jen velice těžko hledal nástroj,

který je s ním spjat více než právě nůž.

Kuchyňský nůž - nezbytný a nenahraditelný pomocník

Kuchyňské nože mají všestranné využití. Slouží nejen k řezání nebo krájení, ale využití naleznou

například při vykrajování, vykosťování, loupání či sekání a drcení. Jak efektivně a jak dlouhou dobu

bude nůž sloužit, záleží již na jeho vhodném výběru. S kvalitním kuchyňským nožem se pracuje

přesněji, rychleji, bezpečněji a hlavně snadněji.

Existuje mnoho různých typů kuchyňských nožů. Každý z nich je konstruován k jednomu specifickému

využití. I když si v kuchyni nevystačíme pouze s jedním univerzálním typem nože, není nezbytně

nutné, aby se na kuchyňské lince povalovalo nepřeberné množství speciálních typů nožů. V běžné

domácnosti si většinou vystačíme s třemi základními typy kuchyňských nožů.

Velký kuchařský nůž je základ každé kuchyně

Typy nožů do kuchyně

Velký kuchařský nůž - jedná se o nůž s širokou a mírně zakřivenou čepelí. Délka čepele se

pohybuje v rozsahu od 14 do 19 centimetrů. Jedná se víceméně o univerzálního kuchyňského

pomocníka, kterým lze zastat snad všechny kulinářské práce. Používá se k naporcování masa

nebo ryb, nakrájení či nasekání různých druhů zeleniny i očištění a sekání cibule. Své využití

nalezne také při utření česneku nebo drcení pepře.

Menší univerzální nůž - jedná se o nůž s užší a kratší čepelí. Její délka se pohybuje kolem 10

centimetrů. Své využití nalezne nejen při krájení menších surovin, ale také při loupání,

vykrajování nebo krájení bylin.

Nůž na pečivo - jedná se o nůž s velmi dlouhou čepelí a charakteristickým zoubkováním.

Délka čepele bývá obvykle 21 centimetrů dlouhá a měla by být prohnutá. Tímto nožem se

velmi snadno a rychle nakrájí chléb i ostatní druhy pečiva. Využití však nalezne také při

krájení dortových korpusů a jejich následné natírání krémem.

Správný nůž na pečivo má zubaté ostří

Postupem času k těmto třem základním pomocníkům se mohou připojit další dva kuchyňské nože,

které by doma neměly chybět. Jedná se o velký nůž na maso a malý nůž na zeleninu.

Velký nůž na maso je velice podobný velkému kuchařskému noži a to nejen svou velikostí, ale

i tvarem. Jeho čepel je však nižší. Je vhodný k porcování hotového masa i k čištění a

plátkování ryb. Vzhledem k tomu, že se používá na krájení jakýchkoliv plátků, můžeme se

setkat i s názvem plátkovací nůž.

Malý nůž na zeleninu patří k nejmenším kuchyňským nožům. Délka čepele se pohybuje mezi

6 až 8 centimetry. Je malý, lehký a dobře se s ním pracuje. Své využití nalezne nejen při

čištění, loupání a vykrajování zeleniny, ale používá se také na ovoce nebo čištění hub.

Malý nůž je výborný ke krájení zeleniny

Další druhy kuchyňských nožů

Japonský nůž pochází původně z asijské kuchyně. Vyznačuje se velmi vysokou, tenkou čepelí s

prohnutým ostřím v délce 14 nebo 17 centimetrů. Používá se k rychlému krájení perfektních

plátků masa. Další využití je například při krájení zeleniny a bylinek.

Čínský nůž svým vzhledem představuje tento kuchyňský pomocník spíše řeznický sekáček.

Jeho konstrukce je však odlišná. Stejně tak jako nůž japonský, je původ tohoto nože v asijské

kuchyni. Čínský nůž je lehký a tenký. Jeho ostří je jen mírně prohnuté. Jedná se o nástroj

vhodný k rychlému krájení bylinek a zeleniny. Dále představuje perfektního pomocníka při

rychlém porcování a filetování plátků masa.

Čínský nůž je velice podobný sekáčku na maso

Vykosťovací nůž tento nůž se používá především k oddělování masa od kosti a k odstranění

kůže nebo šlach. Dále je i ideálním pomocníkem při čištění ryb nebo drůbeže.

Filetovací nůž je štíhlý a ohebný. Velice dobře se s ním manipuluje. Čepel filetovacího nože je

možné ohnout až do úhlu 45° a to bez jakékoliv deformace či poškození čepele. Vzhledově je

velmi podobný noži vykosťovacímu. Používá se především k filetování ryb.

Nůž na sýr - tyto nože jsou speciálně přizpůsobeny krájení plátků sýra. Povrch je speciálně

upraven tak, aby se sýr nelepil k čepeli.

Nůž na sýry bývá v čepeli

děrovaný, aby se sýry nelepily na kov

Nůž na šunku, salám a uzeniny vzhledem k tomu, že běžná domácnost není vybavena drahým

nářezovým strojem pro krájení plátků salámu, je možné si pořídit kvalitní nůž uzpůsobený ke

stejnému účelu. Jedná se o štíhlý dlouhý nůž se zubatým ostřím. V některých případech může

být doplněn bočními výbrusy, které zabraňují přilepení plátků salámu k noži. Tyto nože mají

velice dlouhou a pružnou čepel.

Cukrářské a dekorační nože svým tvarem je tento nůž velmi podobný noži na chleba.

Schopnost krájet korpus je díky zubatému ostří stejná, avšak profil jednotlivých zubů je více

zaoblený. Získává tím lepší schopnost při roztírání krému na dortu a docílí se tím i

rovnoměrné tloušťky krému. Čepel nože je velmi dlouhá a špička čepele tupá a zaoblená

Steakový nůž jedná se o nůž s univerzálnějším použitím v kuchyni. Je podobný noži

příborovému a může být i stejně použit. Především díky malým ostrým zoubkům se tento nůž

používá při krájení pečeného steaku.

Steakový nůž se může používat také jako příborový

V neposlední řadě je nutné zmínit, že existují i domácnosti, ve kterých se často porcuje maso a

pořádají zabíjačky. Právě v těchto kuchyních jsou nepostradatelnými pomocníky sekáček na maso,

palička, pilka či kolébka. Právě poslední ze zmíněných pomocníků se používá také při drcení bylinek či

ořechů.

Výběr správného nože

Při výběru vhodného nože je nutné probrat několik zásadních otázek. Za prvé je důležité vědět, pro

jaký účel bude kuchyňský nůž používán. Na základě toho totiž volíme mezi nožem univerzálním a

kuchyňským nožem, který bude používán pro speciální účel. Dále je velice důležité si uvědomit, že

nůž není jednorázová záležitost. V kuchyni bude cenným společníkem několik let, proto se vyplatí

investovat do kvalitnějších nožů. O kvalitě zmíněného pomocníka napoví nejen osvědčená značka, ale

také precizní výroba či ostrá a pevná čepel.

Je velice důležité, aby zmíněný kuchyňský nůž padl přesně do ruky. Podstatný je v tomto případě tvar

rukojeti. Úchop rukojeti by měl být co nejpohodlnější a nůž by měl být vyvážený s dobrou stabilitou

při řezání. Při manipulaci s kuchyňským nožem je velmi důležitá jeho hmotnost. Obecně platí, že čím

lehčí nůž, tím je manipulace s ním komfortnější, avšak u lehčích nožů roste riziko poškození ostří.

Je důležité, aby nůž padl přesně do ruky

Materiál na výrobu čepelí

Na výrobu čepele nožů se používají různé materiály. Nejčastěji se jedná o ocel, keramiku nebo

bambus.

Pro ocelové čepele se nejvíce používá nerezová ocel. Tyto čepele jsou odolnější proti korozi.

Dalším materiálem, který se může použít, je uhlíková ocel. S noži z uhlíkové oceli se můžeme

setkat jen ojediněle. Většinou se jedná o zakázkovou výrobu nebo sběratelské kousky.

Vyrábí se také nože s ostřím z damaškové oceli. Jedná se o kombinaci měkčí a pružnější oceli

s ocelí tvrdou. Nože jsou pak pevné a přitom i ohebné.

Keramické nože mají poměrně křehkou čepel, což může být i jejich nevýhodou. Při pádu

takového nože na zem, dochází velice často k odštípnutí materiálu. Používají se pro krájení

měkčích potravin jako je například ovoce nebo zelenina. Tyto nože nevstřebávají žádné

pachy, tudíž nedochází k ovlivnění chutí jednotlivých potravin.

Bambusové nože jsou kompletně vyrobeny z tohoto materiálu. Jsou velmi lehké a používají

se pro krájení ovoce, zeleniny, másla nebo sýrů.

Jak správně pečovat o nože

Správnou péčí a vhodnou manipulací s kuchyňskými noži roste pravděpodobnost prodloužení

životnosti těchto pomocníků.

Mytí nožů - pro kuchyňské nože všeobecně platí, že by se neměly vkládat do myčky. A to i v

případě, kdy jejich výrobce toto nezakazuje. Jedná se zde především o minimalizaci rizika

poškození nožů. V myčce může dojít ke kontaktu s jinými příbory a tím k poškození ostří. Dále

pak tlak vody v myčce může mít za následek poničení rukojeti.

Nože by se měly mýt přímo po použití a to tekoucí vlažnou vodou a poté okamžitě utřít utěrkou. Není

vhodné nechat zbytky jídla na čepeli zaschnout. Taktéž by se kuchyňské nože neměly nechat delší

dobu odložené v dřezu.

Uložení nožů - existují různé způsoby uložení kuchyňských nožů. Nejméně vhodným se jeví

skladování v šuplíku společně s jiným kuchyňským náčiním. Mohlo by takto dojít k otupení

nebo poškození ostří. Vhodnějším způsobem jsou dřevěné stojany, do kterých se nože

zasunou, nebo magnetický držák na stěnu, kde se jednotlivé kuchyňské nože mezi sebou

nedotýkají.

Při skladování se nože nesmí dotýkat

Dobré rady

Kuchyňské nože je potřeba pravidelně ostřit. Správně naostřený nůž pak stačí během

používání jen přiostřovat.

Při používání nožů by se vždy mělo používat prkénko. Tato podložka by měla být z měkčího

materiálu než je ostří nože. Nejvhodnější jsou dřevěná prkénka a podložky z některých druhů

plastů. Nejméně vhodná je podložka skleněná.

Nože by se měly vždy používat pouze pro účely jim určené.

Ostatní nože

Na trhu nejsou pouze nože kuchyňské. Tito pomocníci se mohou využívat i k jiným účelům než jen k

práci v kuchyni. Existuje nepřeberné množství různých typů nožů, z nichž nejčastěji je možné se

setkat s noži loveckými, bojovými a útočnými, zavíracími, vrhacími či roubovacími. Dále se mezi nože

řadí i holičské břitvy a speciální nože, kterými jsou například skalpely.

Co jíst v březnu? Přehled sezónních potravin a jeden recept

na závěr

Sezónní potraviny patří bezesporu k nejchutnějším a nejkvalitnějším jídlům, která jsou na trhu

v různých měsících k dostání. Tělo je na ně už tisíce let zvyklé a dodávají mu přesně to, co

potřebuje. Jaké ovoce, zelenina, maso a další potraviny jsou typické pro březen?

Sezónní potraviny přináší tělu mnoho benefitů

V lednovém a únorovém vydání našeho seriálu jsme vám prozradili, proč je dobré jíst takové

potraviny, které v daném období dozrávají. Pro jistotu si to ale ještě jednou shrneme.

Sezónní potraviny obsahují mnoho vitamínů, které uměle dozrávané plodiny nemohou

nabídnout.

Jsou mnohem zdravější než dovážené plodiny dozrávané na palubách lodí či v kamionech.

Člověk je jí už tisíce let, a proto je na ně tělo zvyklé.

V různých částech roku dodávají tělu právě to, co potřebuje.

Na zeleninovém trhu najdete nové brambory, růžičkovou kapustu, řeřichu a chřest.

Sezónní potraviny na měsíc březen

Ani březen není na sezónní potraviny tak bohatý, jak bychom si po dlouhé zimě přáli. Na zeleninovém

trhu najdete:

nové brambory

růžičkovou kapustu

řeřichu

sladké brambory

šťovík

bílý chřest (v březnu ještě velmi drahý)

V řeznictví si řekněte o pořádný flák hovězího masa. To je v tomto období ze všech mas nejlepší,

jelikož se dobytek přes zimu výborně krmí. Naopak drůbež v březnu téměř vůbec není. A když, tak

mražená. Zvěřina je v březnu ještě stále chráněná, a tak pokud na ni narazíte, bude s největší

pravděpodobností ze zamrazených zásob.

V lese je v březnu veseleji. Připravte si košík na hlívu nálevkovitou a ústřičnou, lanýž černovýtrusý,

kačenku českou a smrž špičatý.

Recept ze sezónních potravin

Po dlouhé zimě nemá nikdo sil nazbyt. A proto jsme pro vás vybrali jednoduchý recept, na jehož

přípravu vám bude stačit pár ingrediencí z lednice a jeden pekáč. Není to žádný luxus, ale kdo má rád

guláš, ten se bude oblizovat ještě týden. Jestli nějaké přísady doma nenajdete, nevadí. I tak uvaříte

dokonalý sobotní oběd.

Zapečené hovězí maso s bramborem a se sýrem

Na zapečené hovězí s bramborem budete potřebovat:

0,5 kg hovězí kližky

1 cibuli

1 žlutou papriku

1 mrkev

3 bobkové listy

6 kuliček nového koření

2 snítky rozmarýnu

2 lžíce rajčatového protlaku

1 lžíci drcené sladké červené papriky

2 dl piva

2 dl vody

1 nastrouhanou bramboru

6 uvařených brambor

150 g sýru Eidam / Gouda

sůl

Zapečené hovězí maso s bramborem a se sýrem

Jak připravit zapečené hovězí maso s bramborem a sýrem?

1. Na oleji osmahněte na kostičky nakrájenou cibulku.

2. Přidejte kostky hovězí kližky a nechte je ze všech stran zatáhnout.

3. Přidejte nakrájenou žlutou papriku, mrkev i nastrouhanou bramboru, směs okořeňte, zalijte

pivem a vodou, osolte a přidejte protlak.

4. Směs zamíchejte a asi hodinu a půl pečte v pekáči na 180 °C.

5. Jakmile maso změkne, přidejte uvařené brambory a vše zasypte sýrem.

6. Zapékejte v troubě na 200 °C do zezlátnutí.

7. Přejeme vám dobrou chuť.

Slivovice

Slivovice je destilovaný alkoholický nápoj, oblíbený ve střední Evropě v Polsku, na Slovensku a

na Balkáně, v České republice hlavně na Moravě (Slovácko, Luhačovické zálesí a Valašsko,

Brněnsko, Horácko). Původ je ale sporný a vede k problému o ochranné označení původu.[1] Vyrábí se

například ze švestek, durancií či lepotice.

V obchodech se prodává také tzv. řezaná verze (40 % obsahu alkoholu,[2] vyrábí se ve velkém), jinak

pravá slivovice vyráběná pro domácí použití v soukromých pálenicích (pro malou spotřebu) má

nejčastěji okolo 51 % obsahu alkoholu. Důvodem vysokého obsahu alkoholu je skutečnost, že pokud

se čistý ovocný destilát naředí na méně než 45 %, může v něm být cítit kyselost.

Kvalitní slivovice při nalití do sklenice tzv. řetízkuje (vytváří drobné praménky kondenzujícího alkoholu

stékající zpět do sklenice). Kvalita slivovice se dá kontrolovat i promnutím mezi palcem a

ukazováčkem ruky, kdy stupeň drhnutí (odporu) tekutiny mezi prsty také charakterizuje ovocný

obsah a tím i její kvalitu.

Na výrobu slivovice se používá kvas. Ve vhodné nádobě kvasí čisté zralé ovoce nejméně 6 týdnů, při

domácí výrobě se někdy část ovoce vypeckuje a pečlivě se odstraňují stopky a nahnilé plody. Výroba

se provádí v pálenici.

Výroba slivovice na Valašsku: Čisté zralé plody slivoně se uloží do sudů (dřevěných, dnes většinou

plastových) a nechají se zhruba 6 až 8 týdnů kvasit. Doba kvašení závisí na teplotě, cukernatosti plodů

a množství v jednom sudu. Cukernatost se měří moštoměrem při založení kvasu a při jeho dokvašení.

Z obsahu zkvasitelné sušiny lze odhadnout obsah alkoholu ve výsledném produktu.

Vykvašené ovoce se pálí při teplotě do 88 °C, kdy se odpařuje jen alkohol, a v kvasu zůstávají silice,

které jinak způsobují pachy a pachutě v konečném výrobku. Výpary se ochlazují a kondenzát vytéká

do připravené nádoby. Tento postup se opakuje dvakrát, přičemž teprve při druhém pálení teče čistý

nápoj, který je možno ochutnat. Destilát má v závislosti na počáteční cukernatosti kvasu a stavu při

dokvašení přibližně 32 až 76 % objemových procent alkoholu. Ideální je ředit na 50 - 51 procent, kdy

je nápoj lahodný a voňavý.

Čerstvá slivovice mívá ostřejší chuť a je lepší nechat ji uležet několik měsíců, až let. Přitom první čtyři

týdny se ponechá bez zátky, chráněná je před hmyzem a prachem. Někdy se nad destilát zavěšují

sušené švestky, ze kterých skapává destilát, aby slivovice dostala nazlátlou barvu a více voněla.

Zralá slivovice v průmyslové výrobě je slivovice, která dlouhodobým zráním (stařením) v dubových

sudech získala zlatou barvu a chuť podobající se koňaku. Někteří výrobci ovšem dobarvují svoje

destiláty uměle (kulérem – např. karamelizovaným cukrem, barvivem nebo sušenou švestkou). Nemá

ale kvalitu slivovice vyráběné domácím pálením.

Historie a výrobci

V Bulharsku je pálení v klášterech doloženo od 14. století. Bulharské slivové rakije mají zlatavou

barvu.

Valašské právo pak vedlo k dosídlení oblastí jako je Valašsko na Moravě osadníky z Balkánu.

V oblasti okolo města Vizovice je pálení slivovice doloženo od 17. století (nikoli už roku 1585), kdy byl

majitelem panství uherský šlechtic Emerich Dóczy. Mezi nájemci pálenice byli od počátku židé a pak

například i tradiční výrobce Rudolf Jelínek, jehož košér výrobky se staly světově proslulé.

Na Slovensku v oblasti Bošácká dolina je doložená v 18. století.

Roku 1835 císařský patent dovoloval rolníkům pálit jedno vědro bez nutnosti odvádět daň. To vedlo k

rozšíření výroby slivovice mezi obyvatele.

Nyní lidé na Valašsku tradičně nechávají zkvasit svou úrodu doma v sudech a poté odvezou sudy do

pálenice, kde dojde k přeměně na skupenství kapalné, a výsledný produkt si odvážejí v demižonech

domů. Pálenice se na Valašsku a Luhačovickém zálesí nacházejí v každé větší vesnici nebo poblíž

každého většího města.

Botanická zahrada Praha v březnu

Přednáškový cyklus

23.1. - 26. 3. 2020

Vždy ve čtvrtek od 17.30 h

Ornamentální zahrada – Rostlinné bistro Botanická na talíři

Vstup zdarma (v březnu v rámci vstupného)

5. 3. Mirek Horský – Cesty za bonsajemi do Vietnamu a Japonska

12. 3. Tomáš Vencálek – Množení a řez okrasných dřevin

19. 3. Jiří Burda – Proměny Průhonického parku

26. 3. Vlaďka Egertová – Vinice

A pár vtipů na závěr