Michael Morris

COneSMÍTEVĚDĚT!

celý západní svět patříjen několika rodináma nyní chtějí zbytek

Michael Morris

COneSMÍTE VĚDĚT !

ANCH BOOKS

Michael Morris

Co nesmíte vědět!z německého originálu Was Sie nicht wissen sollen! 2011

přeložila Zuzana Žáčková 2012www.anch-books.eu

1. vydání

redakce: Daniela Pilařová, Anton Modoryobálka: Atelier Toepfer / ANCH BOOKS

tisk: ARIMES BratislavaISBN 978-3-9814301-4-1

MATRIX KNIHY

ÚVOD 91. část - HOSPODÁŘSTVÍ A PENÍZE 15

Velká krize 16Záchranné balíčky 24Co to vlastně jsou peníze 37Dějiny peněz 39Papírové peníze 44Zlatý standard 53Depozitní peníze 56Inflace 61Hyperinflace 71Zlato 77Banky 87Centrální banky 93BIZ 98IWF 102Dějiny dolaru 109Federal Reserve Act 113Dolar jako hlavní světová měna 121Bretton Woods 125Rozpad brettonwoodského systému 133Svobodné Německo 134Tajemné stříbro 142Manipulace s cenami stříbra 146Manipulace s cenami zlata 153Euro 160Kdo nám vnutil Euro ? 167Shrnutí 171

2. část - MUŽI V POZADÍ 174llumináti 177Černá šlechta 178Výbor 300 183Kulatý stůl 184CFR 185Skull & Bones 188

Římský klub 190Skupina Bilderberg 193Trilaterální komise 200Rothschildové 202Dějiny Rothschildů 204Rothschildové dnes 217Historie Rockefellerů 231Rockefeller a 11. září 240Gang z Jekyll Islandu 244

3. část - NOVÝ SVĚTOVÝ ŘÁD 248Světová měna 253RFID čipy 262Globální stát 267

Válka proti teroru 272Dozor 280Eugenika 285Globální oteplování 292Manipulace s počasím 298Chemtrails - chemické stopy 301Kontrola myšlení 308Média 313

Věda 318Výjimečný stav 319Proč ? 326

4. část - ALTERNATIVY 331David proti Goliášovi 334Zóna bez geneticky modifikovaných organismů 336Občanská neposlušnost 341Vzpoura proti bankám 343NESARA 346Válka iluminátů 351Transition Towns 356Komplementární měny 359Morfogenetické pole 361Shrnutí 364Několik tipů 372

Zdroje a bibliografie 375

8

9

ÚVOD

Cesta, vedoucí ke vzniku knihy, kterou držíte v rukou,nebyla běžná - nikdy jsem ji totiž neměl v plánu napsat.Dá se říct, že mi ji nadiktoval sám život: v průběhu let jsembyl svědkem, jak banky doslova zničily několik mně blízkýchlidí. Viděl jsem, jak můj přítel přišel na burze o celý svůjmajetek. Zažil jsem, jak se při zhroucení americké bankyLehman Brothers rozplynuly v nenávratnu skromné úsporyjedné starší dámy. Viděl jsem hněv, smutek, slzya bezmocnost.

Již léta pozoruji, jak stále více lidí v mém okolí (snaživía slušní lidé) přichází o práci a z donucení se musí profesně„osamostatnit“ a to jim stačí sotva k přežití, protože nárokna podporu v nezaměstnanosti nemají.

Znám mladé, vzdělané a velmi motivované lidi, kteří létatvrdě pracují, aniž by jim za to někdo zaplatil. Jsouto praktikanti, vykořisťovaní moderní otroci.

Během pravidelných pracovních pobytů v USA jsemsi všiml, že v posledních letech rapidně narostl početbezdomovců. Viděl jsem akademika v dobrém obleku, jakpřespává v autě, protože přišel o dům. Vzpomněl jsem si, jakžebráci v Berlíně a Londýně stojí fronty u popelnic, abysehnali k jídlu alespoň nějaké zbytky, a napadlo mne,že sbírání zálohovaných lahví se z nouze změnilo v povolání.Viděl jsem, jak se bída jako šedá clona znovu roztahuje nadcelým západním světem, zatímco hrstka jedinců stálebohatne.

10

Současně s tím jsem slyšel z médií hlášení, která se misnažila namluvit, že prý je vše v pořádku, že jsme v obdobírozmachu, kráčíme vstříc růžové budoucnosti, z kterévšichni profitujeme. Avšak svět kolem mne byl úplně jiný,než jak ho líčila média.

A tak jsem se ptal sám sebe: Proč ? Jak to, že vidímco ostatní nevidí ? Závisí to na mém vnímání a postřehu ?Je za tím nějaký systém, a jestliže ano, tak jaký ?

Ovládal mne stále silnější pocit, že žijeme ve světě klamůa že někde blízko cosi dřímá a chtěl jsem zjistit, co to je.Začal jsem pátrat.

Pokaždé, když jsem četl nebo slyšel něco, co mi nedávalosmysl (což se stávalo stále častěji), pátral jsem po tom.Zpočátku bylo všechno zmatené. V krátké době jsem mělna psacím stole chaos papírků s poznámkami. Prolistovaljsem hezkou řádku knih s oslími rohy a zažloutlými štítky.Celé dny a týdny jsem brouzdal po internetu a naráželna nejrůznější konšpirační teorie, které mne zpočátkuobveselovaly, později ale začínaly šokovat. Tiskl jsemsi texty, ukládal v počítači data a v krátké době jsem zcelaztratil přehled. Kdesi venku, ve virtuálním světě, jsou tisícehledajících, jež si pokládají podobné otázky jako já. Většinaodpovědí ale působí jako čiré fantazmagorie. Předkládajítvrzení, aniž by měli důkazy - ale alespoň se ptají.

Nejsem učený odborník na ekonomii, ale těch několiksemestrů, co jsem ji studoval, stačí. Jednak abych věděl,že tento obor může být k smrti nudný, jednak abych ovšemi pochopil, že světová hospodářská krize, která oficiálněpropukla v roce 2007, není v roce 2011 ještě ani zdalekazažehnaná. Právě naopak ! Teprve se naplno rozběhla.

Zjistil jsem, že mnohá tvrzení, jež novináři a ekonomovépouštěli do médií, byla prostě nepravdivá a nedávalanejmenší smysl.

11

Shodovala se však s neustále opakovanými nesmyslnýmivýroky mnohých politiků. Jako modlitbu drmolila médiastále dokola tutéž větu: „Všechno v pořádku ! Všechnov pořádku ! Všechno je v pořádku !“ Ale nebylo !

Přihlížel jsem, jak se svět kolem mne stále více propadádo chaosu. Stala se z něj hromada střepů. Proč se mi jenompolitici a tisk snažili namluvit, že vše bylo v pořádku, kdyži slepý viděl, že mnohé z toho, na co proud narazil, stáhnulpod hladinu ?

Má situace mi připomněla film Johna Carpentera: „Jsoumezi námi !“ V něm čirou náhodou najde jeden prosťáčekbrýle, s jejichž pomocí vidí pod povrch věcí. Najednou všudečte jen nápisy typu „Buď poslušný !“, „Konzumuj !“, „Spi dál !“nebo „Dívej se na televizi !“ a na bankovkách: „Tohle je tvůjbůh !“

Já jsem byl tím mužem v Carpenterově filmu ! Najednoujsem dostal příležitost a nahlédl jsem za oponu - co jsemviděl, mne ale nepotěšilo. Abych sám tomu lépe porozuměl,začal jsem vše sepisovat. Problém však spočíval v tom, žev Carpenterově filmu to byli mimozemšťané, kdo si lidstvo,aniž by si toho všimlo, držel odedávna jako otroky.Kontrolovali myšlenky a vysílali přes antény signál, kterýbránil lidem v tom, aby uviděli pravou tvář věcí. V tomtobodě bych chtěl být přece jen serióznější.

Četl jsem, bádal a setkával se s lidmi, odborníky na různéoblasti - hospodářství, bankovnictví, finance a média.Pomohli mi vnést světlo do temnot mého osamělého pátrání.Každý z nich věděl něco, co mne posunulo dál, ale všichnividěli jen svůj malý výřez z celku.

12

Věděli více, než si uvědomovali, ale zároveň byli postiženíprofesní slepotou.

Zjištění, že hospodářství, bankovnictví a politika se hrajís falešnými kartami, mi nic nového nepřineslo. Rozdíl bylpouze v rozsahu, v jakém se mi vše zjevilo a který jsemevidentně podcenil. Řečeno slovy Shakespearova Hamleta:„Je něco shnilého ve státě dánském.“ Vše smrdělo až donebes, až se mi dělalo zle.

Zabýval jsem se do hloubky peněžnictvím a vytušil jsem,že klíč ke všemu leží právě tam. Výsledek těchto pátrání bylotřesný a zdrcující, neboť jsem zjistil, že peníze nejsou to,za co jsem je považoval. Spíše než platidlo byly spíšeprostředkem k vytváření (ú)tlaku. Zjistil jsem, že bankysi smějí peníze svobodně vymýšlet. To mne všakna univerzitě nikdo nenaučil. „Jak to banky dělají ? Komupatří ?“ Teď jsem to chtěl vědět přesně !

Opět následovaly týdny sisyfovské práce, táhnul jsemto celé noci a četl, dokud se mi nedělaly mžitky před očima.Rozmotal jsem komplikovaný spletenec firem, nechal jsemse oklamat a poté jsem se znovu vrátil na stezku, vedoucík porozumění a srozumitelnosti. Pak jsem zjistil: Nic nenítakové, jaké se zdá z vnějšku. Vypadalo to na to, že nicz toho, co jsem se naučil ve škole nebo na univerzitěje pravdivé. Jak to však bylo možné ? Všichni mi vědomělhali ? A pokud ano, proč ?

Znova a znova jsem se musel vracet na začátek a stáledokola si pokládat nejjednodušší otázky, až dokud jsemje doopravdy nepochopil a nedokázal na ně odpovědět: „Coto jsou peníze ? Co to je banka ? Jak funguje stát ? Komupatří ? Co vlastně dělá centrální banka ?“ Jednalo seo jednoduché otázky, ale odpovědi na ně byly složité -a nezapadaly do sebe. Takzvaní od

13

borníci poskytovali vysvětlení, u kterých jsem buď usínal,nebo propadal záchvatům šílenství. Musely přece existovatjednodušší, lepší a logičtější odpovědi ! A já jsem je nalezlv okamžiku, kdy jsem si položil rozhodující otázku: „Komuto přináší užitek ?“

Najednou jsem zjistil, že ekonomika, bankovnictvía všechny procesy, jež nějak souvisí s penězi, byly v zásaděúplně jednoduché. Vysvětlení byla komplikovaná pouzeproto, aby jim nikdo nerozuměl. Všechno do sebe začalopomalu zapadat.

Je to mnohem jednodušší, než se zpočátku zdálo: celýzápadní svět patří několika málo rodinám ! Toť vše.Doopravdy - všechno spočívá v rukou několika málo jedinců.V západním světě téměř každý koncern, skoro všechnybanky i celé státy, včetně médií, politiky, vědy a vzdělávacíhosystému, spočívají v rukou několika málo rodin. Těmtovyvoleným patří dokonce i počasí. Ano, četli jste dobře: Tytorodiny ovlivňují i počasí !

Zní to bláznivě ? Já vím ! Věřte mi, že to vím. Ale přijdeještě něco horšího. Na následujících stránkách podrobněrozepíšu výsledky svých výzkumů a vám se nebude dostávatslov. Potom možná pocítíte hněv, strach nebo bezmocnost.Přinejmenším já jsem to tak prožíval. Každý z nás je všakpánem svého života, a ten se může každou vteřinu zcelazměnit - nakonec mne ovládlo přesvědčení, že musím něcoudělat. Vždyť každý by se měl snažit, aby opustil tento světlepší, než když na něj přišel.

Vysvětlím vám, jakou budoucnost nalinkoval tento malýosvícený kruh superbohatých lidí mně i vám. Jejich plánmá jednoduché a neokázalé pojmenování: nový světový řád(=NWO New World Order). Vyložím

14

vám šokující detaily ďábelských úmyslů, při jejichž čtení vámztuhne krev v žilách. Ano, podtitulek už to prozradil: velkáčást lidstva má být kvůli tomuto záměru obětována; miliardynic netušících lidí, kteří nikomu nic neudělali, musí zmizet !Vysvětlím vám jak a proč. Řeknu vám jména těch, jež stojív pozadí. Ukážu vám však také, co můžeme společně udělat,abychom tento šílený projekt překazili.

Jste připraveni pohlédnout do budoucnosti ? Jsteskutečně připravení ? Pokud ano, následujte mnedo budoucnosti, jakou nám naplánovali páni světa.Následujte mne do nového světového řádu ! Už dávno začal !

Pokud si nejste jistí a váháte, potom tuto knihu radějirychle odložte a prostě žijte dál, jak jste byli doposud zvyklí.Zapněte televizi a poslouchejte zprávy: „Všechno jev pořádku ! Všechno je v pořádku ! Všechno je v pořádku !“

Anebo si ještě jednou připomeňme Hamletova slova:„Být, či nebýt, to je to, oč tu jde !“

15

Část první

HOSPODÁŘSTVÍ A PENÍZE

„Mluvit pravdu v časevšeobecného klamuje revoluční čin.“

George Orwell

Ze čtyř dílů této knihy vás bezpochyby nejvíce potěší oběstřední části. Půjdeme zde doopravdy k věci, slovo za slovemdoslova „vymeteme chlívek“, pojmenujeme osoby v pozadí -vládce Země, rozpleteme síť firem a zveřejníme, jakéničemnosti naplánovali pro naši budoucnost. Dozvítese všechny detaily.

Abyste všemu lépe porozuměli, přece jen se však nejprvebudete muset zabývat hospodářstvím, penězi, zlatem, inflacía vůbec nástroji moci a manipulace, jinak řečeno: bankami.Místy to možná půjde poněkud ztuha, ale nakonec budeteodměněni - mnohem lépe pak pochopíte souvislosti.

Začneme událostmi posledních let, protože jsou do jistémíry stále ještě čerstvé. Kolik toho víte o probíhajícíhospodářské krizi ? Co si myslíte, že ji spustilo aco způsobilo ? Domníváte se, že už je zažehnána ?

16

Velká krizeLas Vegas. Flamingo Road. Tma se rozprostírá nad

pouštním městem, avšak miliardy světýlek proměňují nocv den. V kasinu uvnitř Caesarova paláce, jednomz nejluxusnějších ve městě, to sladce voní vášní a chtíčem.Vzadu u jednoho z pokerových stolů sedí muž, kterémuprávě přeje štěstí: černý oblek, bílé boty, nagelované vlasysčesané dozadu. Před ním se kupí svazky dolarů a hromadyžetonů. Má teď vítr v plachtách - chová se stále rozpustilejia také stále více riskuje; shlukují se kolem něho ženys hlubokými dekolty, šampaňské teče proudem, adrenalinkalí rozumné uvažování. Vzduch by se dal krájet. Zasemá dobrou kartu. Davem proběhne vlna šepotu.

Vše se daří až do chvíle, kdy má manažer kasina, kterýsedí v potemnělé místnosti v jednom z horních pater, dítěteštěstěny prostě dost. Dává znamení krupiérovi a do hryse dostávají falešné karty - plán B. Nyní záleží jen na tom,jestli se jedná o profesionálního hráče, nebo ne. Pokud ne,obratem ruky vše zase prohraje. Pokud ano, ukončí hru,nechá si proplatit žetony a vytratí se.

V tom případě se ale spouští plán C - jsou vysláni rváči.Na parkovišti nebo v hotelovém pokoji mu seberou všechnypeníze a přinesou je nazpět. Hra je jednoduchá: zisk nakonecvždycky putuje do banku, jinak by neexistovala kasina.Jakýkoliv jiný scénář představuje naprostou výjimku neboidealistické představy.

Nejedná se totiž o hollywoodskou gangsterku, jež končíhappyendem, nýbrž o realitu. V zásadě neexistuje rozdíl mezihernami, soukromými bankami a centrálními bankami.Všechny přinášejí nepředstavitelné

17

bohatství svým vlastníkům, a ti pak milostivě dovolíostatním, aby se na jejich zisku podíleli - ovšem jen do témíry, nakolik uznají sami za vhodné.

Las Vegas žije ze show, blikajících světel, dlouhýchnohou a krátkých sukní, z adrenalinu, tvrdého pití, hudby,kulis, mýtů, falešných tvrzení a nadějí na rychlé zbohatnutí.To však není možné, přinejmenším ne na dlouho, protoženakonec vždycky vyhraje banka !

Americký trendový prognostik Gerald Celentev rozhovoru ze 17. listopadu 2010 řekl:

„Tohle je začátek konce eura. Euro bylo vytvořenos velkými očekáváními, v době velké hospodářské euforie aza předpokladu, ze růst nikdy neskončí - ale každý růstmá nevyhnutelně svůj konec ! To, co se v Evropě děje, neníjen prostý dominový efekt, tohle je světová hospodářskákrize. Od roku 2007, kdy začala, se (kromě toho,že centrální banky vysypaly biliony dolarů jako pokuso záchranu systému, který se zhroutil sám do sebe) nicnezměnilo !“

Lze očekávat, že současná hospodářská krize, jež se dalado pohybu souběžně s bankovní krizí a prasknutím bublinyv oblasti obchodu s realitami v Anglii, Irsku, Španělsku a vUSA, dalece překoná krizi ze třicátých let. V tomto bodě jsoumnozí vážení ekonomové zajedno.

Spouštěčem obrovských problémů, které nyní trápívšechny státy, bylo, že banky - především ve výšejmenovaných zemích - poskytovaly úvěry na nemovitosti,u nichž bylo jasné, že je dlužníci nikdy nebudou schopnísplatit. Nemyslím tím, že si dlužníci (tedy staviteléa nakupující) uvědomovali, že úvěry nesplatí, nýbrž že

18

každý soudný ekonom, a tím pádem také banka, muselnevyhnutelné splasknutí bubliny předvídat, a to z jednohoprostého důvodu: velké banky západního světav devadesátých letech poskytovaly úvěry bez jistinykaždému, kdo o to požádal. V Číně byla podobná situace.Úvěry se přímo vnucovaly, úroky neustále klesaly, půjčkybyly pořád výhodnější a banky financovaly nemovitosti až dovýše sta procent ! To znamená, že dlužník vůbec nemuselpřispět vlastním kapitálem, a přesto si mohl od bankyvypůjčit na koupi domu nebo bytu celou částku - což hovoříproti jakémukoliv obchodnímu duchu a uvažování;přinejmenším na první pohled. To mělo za následek, že stálevíce lidí, kteří si dříve ani netroufali snít o vlastním bydlení,zavětřilo příležitost a bralo si realitní úvěry. Stoupajícípoptávka povzbuzovala obchod s realitami, ceny stoupaly.Domy se proměnily v objekty spekulace. Chuť nakupovatstále rostla. Spotřeba stoupala, jakoby neexistovalo "zítra !"Velmi snadno se dalo přijít k penězům a kdekdo chtěl svébohatství vystavovat ostatním na odiv.

Vše vypadalo zdánlivě dokonale: kdo si koupil dům,mohl se již po roce těšit z domnělých pěti nebo desetiprocent růstu jeho hodnoty. Za deset let by tentýž objektměl mít teoreticky dvojnásobnou, pokud ne ještě vyššíhodnotu ! A co teprve po dvaceti letech ? Fantazie a lačnostneznaly hranic.

Tento údajný nárůst hodnoty vypočítali tzv. nezávislíexperti, které nepověřili ani prodávající, ani banky. Podle fairvalue (=reálné tržní hodnoty) se neustále vypracovávalanejnovější ocenění nemovitostí. Sotva překvapí, že většinouve prospěch zadavatele, a podle toho "naskočila" i hodnota.Co následovalo ?

Lidé vycházeli z předpokladu, že při podobném

19

obchodu beztak nemůže nikdo nic ztratit. Zlehkomyslnělia začali si najednou brát i úvěry s očividně špatněnastavenými podmínkami. Prostě každý chtěl být u toho.Lidé byli doslova svádění k tomu aby se zadlužovali. Auta,elektronika, zařízení, dokonce i dovolené - vše se dalopořídit na dluh, stačilo vytáhnout kreditní kartu.

Konec internetové horečky (=anglicky: dot-com-bubble)na konci devadesátých let však jako silné varovánídostatečně nezapůsobilo. I když přišly o veškeré své úsporymiliony lidí na celém světě, poté co investovali do tzv. novéekonomiky (=New Economy). Jednalo se o firmy zaměřenéna počítače a internet, které však nevlastnily prakticky nic,žádné licence, továrny či stroje. Žily pouze z barvitě líčenýchidejí a profitovaly z rychle rostoucího trhu. Když se však trhnasytil a mnohé představy se ukázaly bezcenné, burzovníkurzy firem New Economy se propadly a strhly s seboui veškeré obchodování s akciemi.

Šok netrval dlouho. Všichni totiž vycházeliz předpokladu, že ceny nemovitostí porostou i nadále.A právě tohle byla ona zásadní chyba - omyl, se kterým velkébanky počítaly !

Je totiž nemožné, aby hodnota určitého zboží nekonečněstoupala. Konstantní nárůst cen je možný jedině tehdy,kdyby na trh proudilo stále více peněz. Jinak by přecechyběly peníze k uhrazování stále vyšších sum, takže cenyby zase klesly.

Stále větší objemy peněz v oběhu, které ve skutečnostivznikaly následkem ulehčeného a podporovanéhoposkytování úvěrů, však způsobily, že peníze ztrácelyna hodnotě. Inflace rostla, až se nakonec srovnalas domnělým zvyšováním hodnoty. Životní náklady i

20

mzdy rostou, ovšem ne ve stejné míře. Euforii střídá strach,začíná se boj o přežití.

Poznámka:Máte-li na tomto místě problém pokračovat ve čtení,

prosím o strpení. Tematiku poskytování úvěrů a inflace brzyblíže probereme. Vím, že je frustrující, když člověk něčemunerozumí, i to, že s uvedenými pojmy mnozí čtenáři mohoumít obtíže. Znám to z vlastní zkušenosti. Určité souvislostipochopíte již po několika stránkách, to vám slibuji.

Když ekonomika stoupá strmě vzhůru a do oběhu jdevíce a více peněz, neproporčně stoupají ceny vůči platům,neodvratně se tehdy dostává do bodu, kdy se konzumenti,aby si udrželi životní úroveň na jakou jsou zvyklí, stále vícezadlužují. Potom se začíná šetřit, chuť nakupovat mizí.V tomto bodě se motor ekonomiky začíná drhnouta vynechávat.

Nejistota se rozmáhá. Média a politika chlácholía povzbuzují k dalšímu konzumu, znovu a stále dokola:„Poslouchej !, Konzumuj !, Konzumuj !, Konzumuj !...“

Lidé by rádi, ale už to nejde. Chybí peníze. Náhlese motor zastaví nadobro. Ujel svých tři sta tisíc kilometrů aje vyřízený. Hospodářství se zadrhává - šíří se strach, panika,čiré zděšení. Jak se to mohlo stát ?

Stále více dlužníků už nedokáže udržet pod kontrolousvé půjčky, už si je nemůže dopřát. To je okamžik, kdybublina splaskne. Tohoto bodu jsme dosáhli na podzim roku2007. Již několik let předtím bylo jasné, že se blíží konec, alevelké banky přesto dále vesele poskytovaly úvěry a nutilymenší instituce, aby činily totéž, protože by je jinak postihlmasivní odliv klientů. Popsaný princip známe pod názvemletadlo nebo

21

pyramidový systém: první, kteří vstoupí do hry, slíznousmetanu. Čím později se kdo přidá, tím jistěji na svémvkladu totálně prodělá. Jedná se o odedávna známýa osvědčený princip, jenž stále znovu nachází své oběti. Podtitulkem „Alle Ballons kommen runter“ (=Všechny balónyklesnou) napsal Spiegel online již 14. března 2006:

„Nikdy v posledních třiceti letech ceny americkýchnemovitostí tak masivně nestouply, jako v období od roku2003 - a nikdy nebyl tak často prorokován také krach“,psal ekonom Filli Semmler. „Šťastní jsou ti obyvatelé NewYorku, kteří se na začátku devadesátých let chopilipříležitosti. Tehdy, krátce po první válce v Iráku, byldvoupokojový byt na Manhattanu k mání za rovnýchpatnáct tisíc dolarů. Dnes,o patnáct let později, je tržní cena někde kolem čtyř settisíc dolarů. Během uplynulých třech let se ceny ještějednou zdvojnásobily.“

Hovořit lze o tučném zisku - nebo také o mohutnéinflaci. Zatímco ceny domů a bytů v Americe v letech 1975až 2000 ročně stoupaly v průměru o 1,8 procenta, od roku2000 vzrostly o podivuhodných 7 procent.V roce 2005 se pak v celostátním průměru vymrštilyo dalších přibližně deset procent nahoru - ve velkoměstechdokonce i výše.

Všechno to umožnily lehkomyslně poskytované úvěryod bank, které samozřejmě jednaly velmi promyšleně.S chladnou vypočítavostí a svým chováním provokovalystoupající poptávku po nemovitostech. Tatáž lira probíhalav obdobném měřítku v Anglii a Irsku, stejně jakove Španělsku a v umírněnější podobě také v celém západnímsvětě i v Číně.

22

Když od roku 2002 nesplácených úvěrů neustálepřibývalo, tedy stále více dlužníků nebylo schopno hradit svédluhy, rozjelo se čilé obchodování právě s těmito závadnýmiúvěry. Kvůli velké míře rizika se s vysokými nákladyprodávaly jako kompletní balíky z jednoho státu do druhého.

Jednoduše vyjádřeno: banky prodávaly nekryté úvěrovépohledávky svých klientů jiným bankám, aniž by se zeptalysamotných dlužníků ! Obchodovaly s dluhy ! Umíte si topředstavit ? Ptáte se, jak to funguje ?

Když si například rodina v Kentucky vzala od Bankof America úvěr na dům, najednou dlužila tyto peníze, dejmetomu, u Deutsche Bank, nebo jiné bankovní instituce někdena Islandu či v Itálii. Jestliže rodina v Kentucky předtím mělasvou kontaktní osobu ve filiálce své domovské banky, pakse už neměla na koho obrátit, protože, zůstaneme-liu příkladu, Deutsche Bank v Kentucky žádnou pobočkunemá !

Nechci vás trápit dalšími detaily. Pokládám jenza důležité, abyste pochopili, jak absurdní a nelidskéje čachrování s lidskými životy a existencemi a jak násto všechny navzájem odcizuje. Vede k tomu, že konzumentztrácí jakýkoli přímý vztah a spojitost s penězi. Při bližšímprůzkumu se zdá, že se vše odehrává přesně podle plánu.

Ještě bych chápal, že někdo se chce špatných úvěrůzbavit, prodat je a vylepšit si tak své bilance. Stěžípochopitelné však je, že se tak dlouhou dobu našlo tolikbláznů, kteří tyto bezcenné úvěry koupili.

Jestliže se nyní ptáte, jak je možné, že se takový obchodvůbec uskutečnil, odpověď zní prostě: protože banky si svápravidla a zákony určují samy. Na tomto místě mému tvrzenímusíte prostě věřit, vysvětlení se dočkáte později.

23

Žádná z bank tak přesně nevěděla, co vlastně koupilaod jiné. Pokud například v Neckarsulmu (=městov Německu) koupila v jednom balíku tisíc úvěrů z Alabamy,dalo se skutečně jen stěží odhadnout, jestli dlužníci budoumoci splácet i dále. Nevěděla ani to, jestli v dané chvíli vůbecsplácejí, nebo dokonce to, jestli jsou domy obydlené ači ještě vůbec stojí ! V USA se realitní úvěry totižve skutečnosti vztahují jen na budovu a ne na vlastníka.Proto si Američané, kteří se dostali do platebníneschopnosti, prostě sbalili, lidově řečeno, jejich pár švestek,opustili své čtyři stěny a začali znova někde jinde - bez dluhůz minulosti. U nás nemá dluhy dům, nýbrž ten, kdo si bereúvěr.

Splasknutím bubliny přišli miliony lidí v USAv exekucích o své domy a následně skončili na ulici. Jenv roce 2008 jejich počet vzrostl o padesát tři procent.Miliony Američanů tak dnes znovu žijí jako kdysive třicátých letech - na ulici nebo obrovských stanovýchkoloniích ztracených někde v poušti.

Nyní ceny nemovitostí razantně klesly ! Hodnotu všakneztratily jen soukromé domy, ale také, a to především,průmyslové objekty. Mezi lety 2000 a 2007 se jich postaviloa bylo financováno mnohem více, než bylo ve skutečnostipotřeba. Další velkou bublinou, která proto nevyhnutelněmusela splasknout, byly právě průmyslové objekty.K danému tématu psalo online vydání novin Handelsblattze dne 16. dubna 2010:

„Krize v obchodu s průmyslovými nemovitostmisi žádá svou daň. S Whitehall Street International(=mezinárodní realitní investiční fond) GoldmannaSachse dramaticky ztratil na hodnotě další fond.Z někdejší 1,8 miliardy dolarů podle posledních známýchpropočtů ještě zbývá přesně 30 milionů dolarů.

24

Uvedené informace vyplývají z výroční zprávy za rok 2009, ježbyla během minulého měsíce doručená majitelům podílů...Veškerý trh s hospodářskými nemovitostmi se zhroutil a ležív troskách.“

V případě fondů se, zjednodušeně řečeno, jednáo projekt, kdy více lidí vhodí peníze do jednoho hrncea následně pak celou sumu do něčeho investují - napříkladdo nemovitostí. Každý vlastní (přiměřeně podle toho, co dohrnce hodil) ve fondu určitý podíl, něco jako akcii, kteroumůže kdykoliv prodat.

V případě realitního fondu Whitehall StreetInternational každý, kdo vhodil peníze do hrnce, přišelv roce 2009 o více než devadesát osm procent svého vkladu,protože nemovitosti, jež podílníci společně draze koupili,náhle pozbyly hodnotu.

„Příčinou světových událostí není náhoda: Pouzeto tak vypadá, ať už se jedná o národní, nebo komerčnízájmy. Většina z nich je zinscenovaná a mají je nasvědomí ti, v jejichž rukou končí provázek od měšces penězi.“

Denis Healey, bývalý britský ministr obrany

Záchranné balíčkyČím delší dobu potřebuje zákazník na vyrovnání dluhu,

tím déle musí platit úroky. Úroky jsou peníze, které bankydostávají za to, že nic nedělají. To je bombastický kšeft. Aleco se děje v okamžiku, kdy už klienti nemohou splácet aniúroky ? To musí přece banky trápit, nebo ne ?

25

16. února 2003: Zcela v tichosti se v Berlíně na krizovéporadě setkal německý spolkový kancléř Gerhard Schröder,ministr průmyslu Wolfgang Clement a ministr financí HansEichel se špičkami německých bank. Schůzky se zúčastniliJosef Ackermann (Deutsche Bank), Bernd Fahrholz(Dresdner Bank), Dieter Rampl (HypoVereinsbank), JürgenSengera (WestLB), Ulrich Brixner (DZ Bank) a HenningSchulte-Noelle (Allianz). Předmětem debaty bylo vytvořenínaléhavého záchranného plánu pro velké německé banky.Měly být osvobozeny od úvěrové zátěže v hodnotě od 50do 100 miliard eur, tzn. zbavit se „špatných“ půjček, kteréuž klienti bank nemohli splácet.(1)

„Výše uvedené zaznívá po jedné z mnoha obdobnýchzáchranných transakcí, jež proběhly během uplynulýchměsíců. Tajná schůzka se ovšem nekonala po 15. září 2008- dnu insolvence americké Investmentbank LehmanBrothers, po datu, které v novém tisíciletí bankéřioznačují bodem zlomu. Berlínská schůzka se konalao celých 67 měsíců, tzn.o 22 čtvrtletních hlášení, či o šest ročních vyúčtování předkrachem Lehman Brothers, a to 16. února 2003.“(1)

Odhad nedostatečně krytých úvěrů se vyšplhal až na 300miliard eur ! Banky systematicky, pomocí účetních triků,skrývaly nevhodné dokumenty a klamaly tak své akcionáře -a politici o všem velmi dobře věděli ! Nejpozději od roku2003 věděla i spolková vláda, že banky vymámily pro sebena pokrytí úvěrových ztrát stovky miliard a že sumanarůstala. A rozdávaly i nadále půjčky na koupě nemovitostía „rozhýbávaly" trh.

26

V pondělí 15. září 2008 se newyorská pobočka investičníbanky Lehman Brothers doslova zalkla vlastními závadnýmiúvěry. V této chvíli politici spadli z oblaků zpátky na zem,ovšem dělali, jakoby o ničem nevěděli !

Koncem týdne vystoupila před novináře po „dlouhýcha obtížných vyjednáváních“ s tragickým výrazem ve tváři,hluboce pohnutá a naprosto ohromená Angela Merkelovás Peerem Steinbrúckem - dva herci, kteří přesvědčivě hrálirole starostlivé spolkové kancléřky a vzteklého ministrafinancí. Oznámili, že proto, aby zabránili dalším škodáma možnému „plošnému požáru", připravili bankámzáchranný balíček ve výši neslýchaných 500 miliard eur.

V okamžiku tohoto velkého výstupu již přinejmenšímpět let věděli, k čemu dojde a že banky se zhroutí ! Znaličísla. Neudělali však nic pro to, aby ušetřili svůj lidobrovských ztrát a namísto toho lhali vlastnímu národupřímo před objektivy kamer.

Podobné záležitosti se neodehrávaly jen v Německu.V celém západním světě byly státy nuceny vydávatna záchranu bank miliardy dolarů - peníze, které ovšemneměly. Odkud je měly vzít ? Všechny země jsou ohromnězadlužené a příjmy z daní pracujícího obyvatelstva nestačíani na zaplacení úroků !

Ale u koho vlastně mají státy dluhy ? Přirozeně ! Dlužíbankám, komu jinému ?

Myslíte si, že to nedává smysl ? Ale ano, tak to je !

Peer Steinbrúck 13. září 2010, tedy dva roky po výšepopsaném kousku, jenž se bankám skutečně vydařil,v rozhovoru pro magazín Spiegel řekl:

27

„15. září 2008 zkrachovala Investment LehmanBrothers a obrovskému pojišťovacímu koncernu AIGhrozil podobný osud. Byl jsem přesvědčený, že kdybyAIG padl, finanční sektor by vzniklé napětí neustál.Ve skutečnosti stál svět na samém okraji propasti.“(2)

K výše uvedenému citátu bych ještě připojilpoznámku, že AIG sice byl největším americkýmpojišťovacím koncernem, avšak zdaleka ne největšímna světě. Mezi tři největší se řadí francouzská skupinaAXA, italská Generali a německá Allianz. AIG je v pořadíaž štvrtá. Steinbrück dále řekl:

„Ve shodě s názory mých evropských kolegů jsmev telefonní diskusi zapřísahali amerického ministrafinancí Henryho Paulsona, aby v žádném případěneriskoval další případ Lehman.“(2)

Steinbriick pak velmi přesvědčivě vyprávěl, jak strašnéto všechno bylo a jak bezvadně táhli s kancléřkou za jedenprovaz. Neřekl však, za který konec...

„Z mnohých náznaků toho, co se dělo v Americe,jsem pochopil, že absolutně podcenili následky krachuLehman Brothers. Pokládali za nemožné, že byinsolvence banky uvolnila tak otřesnou sílu.“(2)

Citovaná výpověď je prostě k smíchu, poněvadžkaždému odborníkovi v oblasti ekonomie bylo známo,že zhroucení banky této velikosti by způsobilo krachfinančního trhu. Lehman Brothers pohřbily tytéž „toxické“úvěry, které si ve sklepě pokrytecky hromadili i ostatní.Jak by tedy mohl pád této banky beze stopy minoutostatní ?

28

Co mne nejvíce udivilo na prohlášení kancléřky z října2008, bylo, že veřejně nikdo nespustil povyk, když uvedla,že úspory v Německu jsou pojištěné ! Absolutně nikdose nedivil tomu, co tvrdila Angela Merkelová - že se můžezaručit za všechny soukromé německé vklady v odhadovanévýši 570 miliard eur !

Nyní jsem opět získal pocit, že se nacházím ve filmuJohna Carpentera „Jsou mezi námi“. Podobně jako jehohlavní postava, George Nada, jsem skrz brýle viděl a poznal,co se skrývá za prázdnými slovy Angely Merkelové. Alenezdálo se, že by někdo v mém okolí viděl to, co já. V tentoden jsem začal se svým pátráním, které vyústilo v napsáníknihy, jež leží před vámi.

Opakuji ještě jednou, a zřetelněji, neboť většina lidíto dodnes správně nepochopila: Roční rozpočet Německéspolkové republiky v roce 2008 činil 283 miliard eur ! Takvysoká byla částka, kterou mohl stát během celých dvanáctiměsíců utratit. Výplata každého eura z 283 miliard bylapřepečlivě naplánovaná. Jak tedy mohla paní Merkelovágarantovat, že stát v případě zhroucení bank darujestřadatelům 570 miliard eur ? Kde by je vzal ?

Možná to již tušíte. Jedinou cestou je další zadlužení seu bank ! Pokud by tedy šly banky ke dnu, potom by si vládau jiných bank (naším jménem a na naše náklady) vzala úvěrve výši 570 miliard eur, abychom si sami sobě vyplatili svévlastní našetřené peníze ! Špatný obchod ? Pro nás ano, alene pro banky, neboť ty by přišly přes úroky k dalšímpenězům. Vyšlo by levněji, kdybychom se uspořených penězvzdali !

Vím, že to zní bláznivě, ale přesně tohle se opakuje

29

již po staletí. S každou krizí a každým krachem finančníhosektoru banky stále bohatly. To podněcuje celou řaduotázek, především však tu, odkud banky vlastně penízeberou ! Prosím ještě o malé strpení ! Všechno do sebenakonec zapadne do jednoho celku !

Většina obyvatel, inteligentní a vzdělaní lidé, slovůmMerkelové věřila, což dokazuje, jak hypnotickou mocmá tisk a politika. Žádnému politikovi by se však nikdynemělo věřit byť i jedno jediné slovo, vystupuje totiž vždypod vlivem mocných lobbyistů ! Tohle alespoň řekl jedenvýznamný politik, a sice americký prezident Franklin D.Roosevelt těmito slovy:

„Vpolitice za nic nemůže náhoda. Pokud se něco děje,klidně se můžete vsadit, že právě tak to bylonaplánováno.“

Roosevelt přesně věděl, o čem hovoří. Peer Steinbrúcktaké, o tom jsem přesvědčený. 13. září 2010 v rozhovoru promagazín Spiegel se vrátil k výše popsanému vystoupení a sním spojeným lžím:

„Panovala citelná nejistota a lidé začali vyzvedávatpeníze z bank. Tím klesla likvidita úvěrových institucí, cožzároveň z druhé strany podkopávalo důvěru v banky.Hrozilo, že se roztočí ďábelský kolotoč. S kancléřkouMerkelovou jsme se nakonec odhodlali k onomu ujištění,že stát zaručí všechny úspory. Fungovalo to. Neptejtese mne však, co by se stalo, kdyby to nefungovalo.“(3)

SPIEGEL pokračoval a chtěl vědět, co by se stalo, kdybyskutečně došlo na proplácení garancí. Steinbrúck odpověděl:

30

„Samozřejmě by se zaplatily. Museli bychom požádatparlament o schválení odpovídajících prostředků.Kdybychom v takové situaci nedostáli svého slibu,propadla by se republika do chaosu.“

„Schválení odpovídajících prostředků“ jinými slovyznamená: vzít další úvěry od bank. SPIEGEL trvalna zodpovězení dotazu:

„Ale bylo to několik stovek miliard eur !“(3)

Steinbruck odvětil:„Asi ano. Proto jsme také svůj příslib zaměřili

na vklady. Přitom jsme v neděli nechali obezřetněotevřené, co se přesně rozumí pod pojmem úspory.“(3)

Jinými slovy řekl: Kdyby se střadatelé pokusili zachránitsvé peníze a došlo k bankovnímu runu (=překotnému nebonáhlému vybírání vkladů - pozn. překl.), stát a politici by našlicestu, jak se z odpovědnosti vykroutit.

Peer Steinbruck má ještě jinou zkušenost s podporoušpatně hospodařících bank - takto hlídal od roku 1998WestLB, zemskou banku spolkové země Porýní-Vestfálsko,nejprve jako člen dozorčí rady a od roku 2002 jako ministrfinancí: Pod jeho vlivem, v návaznosti na krach dalšíchústavů, promrhala banka peníze a padla. Znovu a znovu všakpřicházela podpora a pokusy o záchranu.

Se splasknutím realitní bubliny v roce 2007 klesla cenanemovitostí, přibývalo nesplácených úvěrů, miliony lidískončily na ulici nebo přišly o své úspory. Veškerá pozornostse však věnovala bankám, protože

31

vyhrožovaly, že jinak půjdou ke dnu. Přinejmenším se toříkalo.

V létě 2008 zachránila americká vláda před krachem třivelké banky (Bear Stearns, Fannie Mae a Freddie Mac)s pomocí finanční injekce ve výši mnoha miliard dolarů,zatímco jiné malé banky nechala zkrachovat. Proč rituálněobětovala malé, aby zachránila velké banky, zdůvodnilaslovy: „too big to fail“, jinými slovy - příliš velké, než abymohly zkrachovat. Argumentovalo se tím, že krach velkých,tzv. systémově relevantních bank, by mohl strhnoutdo propasti celé hospodářství.

Na podzim 2008 začala klopýtat čtvrtá velká americkápeněžní instituce: Lehman Brothers - banka, větší nežkterákoliv z doposud zachraňovaných. Probíhala jednánía zvažovala se rizika. Měl by ji zachránit stát ? Pomohlyby jiné banky ? Na konec nepomohl nikdo. 15. září 2008bankovní dům Lehman Brothers vyhlásil platebníneschopnost a spustil tak celou lavinu: Soukromí klientipřišli o úspory v hodnotě více než 200 miliard dolarů. Nicnetušící střadatelé, mezi nimi mnoho starších lidí, jež díky„odborné“ radě, kterou jim daly jejich domovské banky,nastrkali své úspory do banky Lehman Brothers, stáli tvářítvář nicotě. Jednalo se o formy investic, jimž nerozuměli oniani nikdo, a kterým ani nikdo rozumět neměl. Krachovalydalší banky v USA, Anglii, na Islandu a Řecku. Po celém světědemonstrovali lidé, kteří přišli o všechno a nechápali, co sestalo. Výsledkem byly pocity zmätenosti, hněv a zděšení.

Ale proč zůstala banka Lehman Brothers ve chvíli, kdystála na hraně propasti, bez pomoci ? Proč nikdo nehodilzáchranné lano ?

32

Nabízí se řada možných vysvětlení, ovšem podlevýsledků mého pátrání dává jen jedno doopravdy smysl:Poněvadž vlastníkům této banky patří i všechny dalšíamerické banky, nejschůdnějším řešením pro ně bylo poslatnemocnou banku jednoduše do konkurzu, protože se takmohli zbavit veškerých prodělků. Bance předtím podstrčilizávadné úvěry jiných bank a potom ji shodili z útesu.

„Že americká banka Lehman Brothers je zvláštnímpřípadem, se projevilo také tím, že v USA mezi roky 2000a 2008 čelila celkem třiceti šesti soudním žalobám.Některé procesy kvůli podvodům s bilanční zprávoupřitom mířili proti řediteli společnosti Richardu SeverinuFuldovi. Když Lehman Brothers v roce 2008 zkrachovala,přišlo asi 50 000 německých penzistů a střadatelů přiCitibank, Dresdner Bank a klienti spořitelen o úspory,které našetřili za celý svůj pracovní život. Lehmanůvkrach znamenal škody ve výši okolo 300 miliard dolarů,ovšem rozhodující měrou šlo o ztráty mimo USA -a protože USA se necítily vůči zahraničním klientům nijakzavázány, při pádu banky se neobjevily impulzy k jejízáchraně.“(108)

Zkáza banky sice strhla do záhuby mnoho drobnýchstřadatelů, ale požadovaný efekt se dostavil: Zmizela velkáčást a svět upadl do stavu strachu a zděšení a dostal svoulekci: nikdo nemůže beztrestně nechat padnout velkoubanku !

Ze situace nyní těžily všechny ostatní banky. Pilněse balily záchranné balíčky, do bank se sypaly peníze -a nikdo neprotestoval ! Při mém pátrání mne navíc na-

33

padlo, že Richard Fuld, někdejší představený LehmanBrothers, očividně upadl v nemilost. Z mnohých stranse dočkal hodnocení arogantního povýšence a v tisku bylpomlouván stále dokola. Dostal řádnou lekci a dočkalse potupy před celým světem. Tak byl vytvořen obraznepřítele a viníka za nepochopitelné chování banky: RichardFuld byl zosobněním „zlého“ bankéře, byl poražen a systémse nově zformoval - byl serióznější a transparentnější.V podobném duchu se psalo v novinách přinejmenšímněkolik týdnů. Zdálo se, že davy to uklidnilo. Vše, co sev roce 2008 stalo - od pádu Lehman Brothers až pogigantické záchranné balíčky, jež peníze daňovýchpoplatníků spláchly soukromým bankám přímo do lačnýchchřtánů —, nebylo ničím jiným, než účinným důkazemjejich moci !

Každý špičkový politik toto gesto pochopil a hry sez obavy, aby rovněž neskončil jako kůl v plotě, takézúčastnil. A bankéři oslavovali sami sebe. Zvýšili si platya nepokrytě se smáli těm, kteří nepochopili, o co jde.V listopadu 2007 udělila American Jewish Committee(americko-židovská organizace - pozn. překl.) a bankaLehman Brothers řediteli Deutsche Bank JosefuAckermannovi v New Yorku cenu Herberta H. Lehmanaza výjimečné zásluhy v oblasti lidskosti ! Na medailis vyobrazením Herberta H. Lehmana je nápis: „Každý, kdověří v bratrství a požehnání spravedlnosti, má před sebou cíl,k němuž je oprávněn.“ (‘°3)

Nevyrazilo vám to dech ?

34

V létě 2008, v době, kdy se finanční krize blížila vrcholu,se druhá největší německá banka, klopýtající Commerzbank,chystala koupit třetí největší - Dresdner Bank. Nanejvýšzajímavé načasování: banky totiž věděly, že krach je tuzanedlouho. O dva měsíce později ležel bankovní světskutečně v troskách. Odstoupila však v tomto okamžikuCommerzbank od koupě Dresdner Bank ? Ne.

Německá spolková vláda podpořila Commerzbankdvaceti třemi miliardami eur. A ta z této částky koupila pakDresdner Bank za pět a půl miliardy !

A teď to přijde: V polovině roku 2009 bylo bankámpovoleno, aby založily tzv. Bad Banks (=špatné banky).Jednalo se v podstatě o obrovské skládky, na kterýchse směly shromáždit takzvané špatné úvěry. Banky se zbavilysvých prodělků a najednou měly čisté účty. Jako mávnutímkouzelného proutku ! Commerzbank směla v Bad Bankzlikvidovat více než 15 miliard, Dresdner Bank téměř 40miliard. Stát sice převzal na krátkou dobu jako protislužbudvacet pět procent akcií, ty však později podíloví vlastnícivykoupili nazpět - podle všeho za „speciálních“ podmínek.

Nyní přichází opravdový špek: Ve vlastnictví DresdnerBank se nacházela i rozsáhlá sbírka uměleckých děl, ježpo koupě připadla Commerzbank. Jeden ze skvostů sbírky,Ľhomme qui marche (=Kráčející muž) od AlbertaGiacomettiho, byl 3. února 2010 v aukční síni Sotheby’svydražen za 74,4 miliony euro - doposud nejvyšší cenu,za kterou bylo v aukci prodáno umělecké dílo.Commerzbank údajně rozdělila výnos mezi německá muzeaa nadaci, jež patřila jejímu vlastnímu koncernu(=sdruženípodniků z různých odvětví - pozn. překl.).(‘5)

Nenapadá mne nic, co k tomu dodat !

35

„Po sloučení obou bank, Commerzbank uměleckou sbírkunově uspořádala: Přibližně sto významných děl klasickémoderny a současnosti dostala k časově neomezenýmvýpůjčkám k dispozici muzea ve Frankfurtu, Drážďanecha Berlíně. "Chtěli bychom, aby pokud možno co nejvíce lidímělo příležitost vidět díla umělecké sbírky někdejšíDresdner Bank a zároveň chceme podpořit muzea přibudování těžiště jejich sbírek,´ řekl Martin Blessing,předseda představenstva Commerzbank.“(4)

Hypo Real Estate zachraňovali daňoví poplatnícis pomocí více než 130 miliard eur !

V letech 2008 až 2010 zkrachovalo v USA více než 300menších a středních bank, které následně pohltily velkébanky. Vývoj situace měl negativní účinek předevšímna poskytování úvěrů u těch bank, jež svou činnostzaměřovaly převážně na konkrétní region. Do konkurzu pakšlo mnoho malých podniků, z čehož opět profitovaly velkékoncerny. Finanční a bankovní bankroty mají tedy zcelajasné vítěze: majitele velkých podniků a velkých bank.O koho se přesně jedná, prozradím později. Pěkně jednopo druhém...

Pouze jeden příklad předem: JP Morgan Chase, od roku2007 jedna ze tří největších bank v USA, převzala (s účinnoupodporou amerického státu) v březnu 2008 klopýtajícíInvestment Bear Stearns. Vydařená akce bankéře natoliknavnadila, že o několik měsíců později, v září 2008 připojiliještě největší americkou spořitelnu Washington Mutual -s pomocí velkorysé injekce ve výši 1,9 miliard americkýchdolarů od Federální společnosti pro pojištění vkladů FDIC.Pouhé dva roky stačily k tomu, aby si JP Morgan Chase stálalépe než kdykoliv předtím. Deník FAZ online k tomu 15.ledna 2010 napsal:

36

„Americká velkobanka JP Morgan Chase upevňujepo zmírnění finanční krize své vedoucí postavení. Bankav posledním kvartálu minulého roku znásobila díkyvýnosům z oblasti investic čistý zisk, jenž se vyšplhal až k 3,3miliardám dolarů a předčila tak očekávání analytiků.“

Commerzbank a JP Morgan Chase jsou zde pouzeexemplární příklady, jež zastupují za celý systém. Podobnětomu bylo i s ostatními velkými bankami. Mým záměremovšem není, abych donášel na určité bankovní domy, jejichjednotlivé manažery a už vůbec ne na obyčejnéspolupracovníky těchto institucí, kteří většinou o pleticháchsvých chlebodárců nemají nejmenší tušení. Předmětemzájmu je kritika zcela chorého systému, jehož dosahdoposud jen málokdo pochopil.

Stručně shrnutí finanční krize:Velkobanky poskytovaly úvěry chudákům, ačkoli věděly,

že je nebudou moci nikdy splatit. Malé banky, abyse neocitly mimo hru, byly nuceny dělat totéž. Skrzeposkytování úvěrů stouply ceny nemovitostí a vzniklabublina. Jakmile splaskla, přišli lidé o své úspory a domovy.Malé banky potom zanikly a pohltily je velké banky. Daňovýpoplatník, který již přišel o své úspory, musel převzít ještěnavíc ztráty větších bank. Na jejich vyrovnání si musel stát -tedy my všichni společně - vzít od bank nové úvěry, ježnikdy nebudeme schopní splatit. Ale jednou provždy z nichbudeme platit úroky !

Nevím, jestli jste jako děti měli doma křečka. Já jednohoměl. Žil v malé kleci s kolotočem uprostřed. Běhal v něma běhal, stále dokola. A nikdy se nehnul z místa. Nezdálose však, že by mu to nějak vadilo. Jednoho dne jsemho potom našel ležet mrtvého v rohu klece. Přežral se. Častojsem na něho při psaní této knihy musel myslet.

37

Co to vlastně jsou peníze ?

Je známo, že za půjčování peněz se bankám vrací nazpětmnohem větší objem financí. Především však roste jejichmoc. Tohle je, myslím, naprosto zřejmé. Cílem celé hry všakpřece nemohou být peníze - vždyť banky je mají. Měnypřicházejí a odcházejí. Peníze cl nes určitou hodnotu mají,zítra mohou být bezcenné.)sou pouhým prostředkemve prospěch jistého účelu... A tím je získání moci ! Aby bylosrozumitelné, jak peníze vedou k moci, musíme se nyníponěkud podrobněji zabývat problematikou peněz. Otázkatedy zní: co to vlastně jsou peníze ?

Peníze určují náš život, mají velký vliv na naše myšlenía jednání, zdraví, kvalitu života i vzdělání. Téměř na všechnodnes potřebujeme peníze. O to podivuhodnější je, jak málotoho o nich většina lidí ví. Ve škole se rovněž nic neučí.Ve skutečnosti by se hospodářství bez peněz bez problémuobešlo - v případě, že bychom zase vedli obchod, jenžje závislý na výkonu, což znamená, že se zakládá na výměně(jak to bylo dlouho obvyklé a na mnohých místech znovupřichází do módy). V tomto bodě však banky protestují,protože by v bezpeněžním systému přišly o svou moc. Abyse tak nestalo, zplodili „experti“ nespočet květnatýchproslovů, kterými své vlastní jednání zastírají. Nemámejednoduše pochopit, jak celá hra funguje. Chtějí, abychomjim přenechali svoje peníze a nekladli další otázky. Neustálekolem nás zní: Peníze vládnou světem ! Zeptejme se tedy:„Kdo vládne penězům ?“ Když se toho dopídíme, budemetaké vědět, kdo vládne světu. Nezní to logicky ?

38

Ačkoliv mám za sebou pár semestrů ekonomie, při svémpátrání jsem se neustále potýkal s následujícím problémem:narážel jsem na výrazy a vyjádření, která byla tak absurdnězformulovaná, že se prostě nedala pochopit. Za všechnyuvedu jeden malý příklad, jenž mne rovněž dostal do varu.Na internetové stránce www.finanzberatung-versicherungsvergleich.de jsem objevil následující vysvětlenítermínu „dlužní úpis znějící na majitele“:

„Dlužní úpis znějící na majitele se vyskytuje v podoběpevně zúročitelných, nebo variabilně zúročitelnýchdlužních úpisů znějících na majitele. V případě pevnězúročitelných dlužních úpisů znějících na majitelese jedná o půjčky právnických osob, jež je využijíkfinancování svých investic. Tyto výpůjčky mají různoupodobu, která se liší podle podmínek, splatnosti, měnynebo emitenty. Při pevně zúročitelných dlužních úpisechznějících na majitele kupuje investor výpůjčky ve výši staprocent. Obdrží kupon, jenž zahrnuje i zúročení získanépůjčky. Výpůjčky s kuponem s nulovým záznamem běhemdoby splatnosti nejsou vázány žádnými úroky. Dojde-lipřed koncem splatnosti k jejich prodeji, obdrží prodejceméně než sto procent. Byly-li by prodány po doběsplatnosti, následuje platba ve výši sta procent. Variabilnězúročené dlužní úpisy znějící na majitele jsou podrobenyzúročení doby splatnosti. Úroková sazba se orientujepodle pravidel finančních trhů jako LIBOR neboEURIBOR...“

39

Pochopili jste to ? Potom vám gratuluju ! Já totiž ne.Vysvětlení bylo záměrně sepsáno tak, aby se mu nedaloporozumět. Podobné to je i s naším daňovým systémem.Prostě ho máme svěřit „expertům“. Vsadím se, že jen stěžínaleznete bankovního poradce, který vám v jedné větějednoduše a srozumitelně vysvětlí, co je to dlužní úpis znějícína majitele. Ale nemějte strach, tohle samozřejměnepotřebujete vědět a už vůbec není nutné, abyste se něčímpodobným zabývali.

Dlužní úpis znějící na majitele je cenný papír, dluhopis,příslib peněz v budoucnosti. Podle mého názoru stačí věděttohle.

Pokusím se, abych vám všechny komplikovaně vypadajícíprocesy, jež se točí okolo peněz, vysvětlil prostě a jednoduše- a jak jim po všech mých průzkumech sám rozumím. Věřím,že je důležité, aby pokud možno co nejvíce lidé pochopilo,co jsou peníze, kde se berou a co se s nimi denně děje, neboťpředpokladem každé změny a zlepšení je VĚDĚNÍ !

Ještě něco: Domnívám se, že kdo není schopen něcojednoduše a srozumitelně vysvětlit, buď to sám nepochopil,nebo chtěl něco zatajit. Souhlasíte se mnou ?

Dějiny penězLidé si brzy všimli, že každý umí něco jiného. Výhodné

řešení se přímo nabízelo: každý se zaměřil na své zvláštnínadání. Co pak získal, či vyrobil, vyměňoval s jinými, abysi obstaral všechno potřebné k živobytí.

40

Dělba práce se ukázala jako smysluplná. Ale napříkladpro takového lovce bylo namáhavé, neustále s sebou vláčetkůže, v naději, že je vymění za něco, bez čeho se neobejde.Potřeboval tedy nějaký směnný prostředek, který by se dalsnadno přepravovat, nedal se zfalšovat a jenž by všichniuznávali. Dlouhou dobu sloužily jako všeobecný směnnýprostředek, tedy jako „peníze“, perly, velrybí zuby, šperky,kameny, obilí, kakaové boby, čaj, cukr, tabák, látky nebokožešiny.V několika kulturách používali mušle kauri. Prostřednictvímarabských obchodníků se rozšířila v mnoha zemích - ve staréČíně, od Indie až po západní Afriku, a ještě až do 19. stoletísloužila jako jednotná měna v mnoha koutech Země.

Slovo „peníze“ se v němčině odvozujeod indogermánského slova Ghel (=Gold=zlato). Ve staréspisovné němčině se později proměnilo ve výraz Gelt, cožse odvozuje od Vergeltung (=odplata) a Vergütung(=náhrada, odměna). Označuje se tak směnný prostředek,který nám měl usnadnit život.

Jakmile se člověk naučil zpracovávat kovy, z mědi,bronzu a železa začal vyrábět nejprve kroužky, hroty šípůnebo malé figurky a také s nimi platil. Stříbro lidé dobývajípřibližně od roku 5000 před naším letopočtem. V oné doběbylo cennější než zlato. Souběžně sloužila jako mezinárodněuznávaný směnný prostředek, a tudíž jako „peníze“, sůl. Tatozákladní potravina však byla nepraktická pro dlouhodobéskladování. Nicméně se ve formě lisovaných prutů čiv prášku objevovala až do 18. století především na různýchostrovech v Pacifiku, jižní Americe a v severní Africe.

41

„20 marek vyplatí hlavní pokladna Říšské banky v Berlíně tomu, kde předložítuto bankovku, a to bez dalšího dokladu.“ Bankovky tedy nejsou, a nikdynebyly, skutečnými penězi, ale pouhými dlužními úpisy.

I když solné pruty časem zčernaly, přesto (nebo právěproto) se těšily důvěře. Dokonce se jim nezřídka dávalapřednost před bílou, čistou solí. Jednou z výhodbylo, že znich bylo kdykoliv možné odlomit drobné částečky proúhradu menšího obnosu, což s mincemi šlo jen stěží.

V dnešní době nemá bohužel většina lidí smysl provýznam a hodnotu soli, vedle vody nejdůležitější potraviny.Poněvadž naše tělo téměř celé tvoří voda a sůl, jsou obě látkypro nás nanejvýš důležité. Přesto se většina lidí necháobalamutit bezcennou průmyslově vyráběnou solí —potravinou, která nese pokrytecké označení kuchyňská sůl,ačkoliv se solí nemá vůbec nic společného.

Obr. 1 a 2: Do roku1914 byl na této dolarovébankovce zlatý certifikát azáruka, ze při předloženíbude dotyčnému kdykolivvyplaceno padesát dolarůve zlatě. Na papírovéněmecké dvacetimarkovébankovce z roku 1914 stálo:

42

Sůl obsahuje v zásadě všechny chemické prvky (dokoncei těkavé) přesně v poměru, jak se vyskytují v lidském těle.Průmysl však z ní pro své vlastní účely filtruje všechny prvkypryč, až nakonec ponechá jen pouhé dva: sodík a chlor(=NaCl). Pokud je do sebe člověk celý život neustále sype,kompletně si rozvrací chemické procesy a reakcev organismu. V dobré víře si pak nic netušící lidé spoluse solí vpravují do těla ještě fluor. Tento "zázrak" v boji protizubnímu kazu je však jed s vyšší toxicitou než olovo.V chemických laboratořích se s ním manipuluje pouzeza přísných bezpečnostních opatření. Stejná látka, ježse přidává do zubní pasty - fluorid sodný (NaF) -má například silné účinky jako insekticid nebo jed na krysy !

Lidé ve starověku sice neměli technické možnosti, jakomáme k dispozici dnes, ale přinejmenším věděli, co je to sůla co pro nás znamená ! Odpusťte mi tuto malou odbočku,ale myslím, že by vás uvedené skutečnosti mohly zajímat.

Vedle soli a mincí sloužily našim chytrým předkům jakoplatební prostředky i kousky stříbra nebo zlatý či stříbrnýprášek. Ten však bylo nutné vážit a mohl se také snadnoztratit. Přesto byl jako směnný prostředek v Indii rozšířenýaž do začátku dvacátého století.

S ražbou prvních mincí podle dosud známých výzkumůzačali okolo roku 680 před naším letopočtem Řekové. Mincese vyráběly z elektronu - přírodní slitiny zlata a stříbra.Pověstmi opředený lýdský monarcha Krésus (asi 560-540před naším letopočtem) jako první nechal „razit“ mincez čistého zlata. Zakulacený tvar se dosáhl pomocí kladiva,teprve potom byla mince oražena - nebyly tedy všechnystoprocentně stejné. Vzor Řeků následovali Římané.Poněvadž panovníci poznali, že peníze znamenají moc,zakázali lidem, aby si razili své vlastní a sami sobě vyhradiliexkluzivní právo.

43

Ražba mincí rozdmýchala lavinu nadšení, neboť tentonový platební prostředek přinesl řadu zjednodušení. Mušlímhrozilo, že se polámou, sůl navlhne, či může mít různoukvalitu. Mince však byly tvrdé, odolné a snadno se s nimimanipulovalo.

V celém starém světě se do oběhu dostaly mince ze zlata.Jeden z prvních panovníků, který na ně nechal vyrazit svouvlastní podobiznu, a tím se přirovnal k bohům, byl AlexandrVeliký Díky němu se mince rozšířily do celého světa, až doIndie. Zobrazení na minci nabízelo panovníkovi příležitost,jak se prezentovat před vlastním lidem, a tak tuto starověkouformu reklamy vládcové čile využívali.

Od 13. století se rozšířily jakési první mezinárodnímince: guldeny. Slovo gulden znamená prostě „zlatá mince“a jako taková byla také až do 16. století ve více zemích ražená- než se gulden stále častěji nabízel v menších jednotkácha nakonec ve stříbře.

Tolar Marie Terezie ražený od roku 1741 v Rakouskus vyobrazením císařovny se stal velmi populárnímv arabských zemích. Poněvadž se mu navíc přičítaly magickésíly, ztratila na významu mušle kauri. Tolar Marie-Terezie,než v roce 1943 definitivně vymizel, byl dlouhá desetiletív oběhu v řadě zemí.

Zlaté a stříbrné mince se označovaly také jako kurentnímince (=mince s hodnotou). Poznenáhlu ale přišli vládcina myšlenku, že by mohli zavádět mince s nižší hodnotou,než jakou by představovaly. Tehdy se jim říkalo(neplnohodnotné) drobné mince.

Drobným mincím se říkalo úvěrové peníze, protože

44

jejich prostřednictvím občané panovníkovi nebo státuposkytovali jakýsi úvěr, za který na jedné straně přicházelav plné výši protihodnota v podobě například zboží. To sevyměnilo za bezcenné mince, které však byly uznány jakoadekvátní platidlo a opět dál směněny za zboží. Srovnejmetento systém se skutečným úvěrem: dlužník (=stát) nemusísvému věřiteli (=občanovi) platit úroky, dokonce nemusíúvěr splatit vůbec. Z tohoto pohledu lze drobné minceoznačit za obyčejný podvod, či zostuzení. Jestliže dostanuza svou práci bezcenné mince, souhlasím s tím, že má prácenemá hodnotu.

Proto drobné mince sloužily dlouhou dobu pouze prorozměňování, až dokud si na ně lidé nezvykli. Od roku 1914,od začátku první světové války, na celém světě téměř bezvýjimky platíme drobnými mincemi, tedy bezcennými„penězi“.

Papírové penízeS rozmachem obchodu a se stoupající hodnotou

jednotlivých transakcí se zvětšoval i objem potřebnýchmincí. Kvůli namáhavému transportu těžkých měšců se všakhledal nějaký jiný platební prostředek, který by byl lehký a snímž by se snadno manipulovalo. Panovníci proto poskytliurčitým osobám právo, aby v jejich jméně vydávali lístky, ježsloužily jako poukaz na určitý počet kurentních mincí(=mince s materiální hodnotou). Lístky se mohly kdykolivvyměnit za mince. V tomto okamžiku se zrodily bankovky,dnes namnoze nesprávně označované jako papírové peníze.Ve skutečnosti však bankovka není peníz, protože nemávlastní hodnotu. Je to pouze závazek či příslib peněz.

45

Takovou soustavu platidel můžeme označit i jako systémpeněžních poukázek.

Okamžik zrodu bankovek byl zároveň okamžikem, kdyvznikly banky. Dnes jsme již na papírové peníze zvyklí, aletyto oblíbené papírky se ještě do roku 1914 v USA jmenovalygold certificates, tedy zlaté certifikáty. Na padesátidolarovéstvrzence stál nápis: „50 Dollars in Gold Coin payable to thebearer on demand“. Tomu, kdo předložil tento příslib(v časově neomezené lhůtě), bylo na požádání vyplaceno 50dolarů ve zlatě. (obr. 1).

Když začala pvní světová válka, najednou se na dolarupsalo: „Redeemable In Lawful MoneyAt The United StatesTreasury Or at the Bank of Issue“, tedy - směnitelnéza legální zlato...

Po druhé světové válce se lístky ze dne na den proměnilypřímo v peníze, a to jednoduše tak, že se opět změnil nápis -bez jakéhokoliv vysvětlení: „Legal tender for all debts, publicand priváte.“, což v překladu znamená: Zákonné platidlo provšechny závazky, státní i soukromé. Z toho vyplývá, že dnesuž neplatíme zlatém, ale dluhy !

Na německé dvaceti markové bankovce z roku 1914se píše: „20 marek zaplatí hlavní říšská banka v Berlíně tomu,kdo, aniž by se musel legitimovat, předloží tuto bankovku.“Vydavatel takového lístku dluží jeho majiteli určité množstvímincí. Bankovka tedy nebyla, a ani není, peníz, nýbrž dlužníúpis.

Problém při zavádění těchto lístků byl, že panovnícia bankéři, kteří vládcům financovali války, státní rozpočty,zámky i různé výstřednosti, rychle pochopili, že všichnimajitelé bankovek tyto cáry papíru v jednu chvíli za zlatonevymění, což je zlákalo k vydávání stále

46

dalších a dalších dlužních úpisů, v hodnotě mnohem vyšší,než mělo zlato, které skutečně vlastnili. Přirozeně se tímkamuflovala skutečná hodnota měny. Nikdy se přesněnevědělo, kolik zlata bylo reálně k dispozici, a tím pádemjakou hodnotu tedy ve skutečnosti lístky měly.

Tato podvodná hra určitou dobu vycházela. Poměrněrychle však vedla ke ztrátě důvěry v příslušnou měnu, cožvždy mělo i negativní následky na hospodářství. Pokaždékdyž lidé ztratí důvěru v měnu, dříve či později se naprostonevyhnutelně zhroutí i hospodářství.

Čína byla údajně první zemí na světě, která zavedlapapírové peníze - avšak proti vůli lidu. Okolo roku 1024našeho letopočtu je poprvé z nouze použila k financováníválky, když se jí nedostávalo zlatých mincí. Poněvadžto krátkodobě fungovalo a lidé lístky uznávali jako zlato,pozdější čínští xxxcísařové nechali vytisknout ještě většímnožství bankovek, aniž by je kryli stříbrem nebo zlatem.Tím ztratily peníze svou hodnotu a už je nikdo nechtěl. Sílilainflace (=znehodnocení peněz a pokles jejich kupní síly),a nejistota, propukly nepokoje. V roce 1402 byly papírovépeníze v Číně opět zrušeny, protože obyvatelstvoje nepřijalo. Už tehdy měli Číňané k dispozici bezpeněžníměnovou soustavu, která fungovala nezávisle od centrálnísprávy a úspěšně sloužila svému účelu již celých 11 000 let.Zmíněný úspěšný systém se jmenoval Fei Lun (=létající kolo)a umožňoval bezúročné půjčky. Na malé tabulky se poobvodu kola zapsaly křídou čísla. Odtud pochází i slovníspojení „být u někoho v křídě.“

47

Tento bezpeněžní způsob placení se využívá dodnes,pouze se již nezapisuje na tabulky, nýbrž do malých knížek.Ve stanovené dny se pak provádí vyrovnání, vyúčtování neboodečtení. Když dlužník spořádaně nevyrovná, nový dluhsi již nesmí zapsat. Je to otevřený, průhledný a účinnýsystém, kdy je každý zúčastněný nucen podrobitse pravidlům. Jestliže dlužník zemřel, jeho dluh se obvykledědicům prominul, tak že se z knížečky příslušné lístkyvyňaly a spálily. Dodnes se někdy při pohřbech pálí malécedulky. Z části se jedná o napodobeniny peněz, abyse symbolicky ukázalo, že zesnulý odchází bez dluhů. Penízese v zásadě používaly pouze k odvádění daní státu, protoževrchnost na tomto způsobu plateb trvala. Lid je všakve vzájemném styku odmítal.

Znakem Fei Lun je kolo s pěti paprskovitě rozmístěnýmiloukotěmi a s křídly, což volně přeloženo znamená asi tolikco „svobodný jako pták“, „uzavřený hospodářský koloběh“nebo „fair pro všechny“. Pět ramen kola představuje pětčínských elementů.

Také v Evropě fungoval dlouhou dobu podobný systéms německým názvem Kerbholz, Kerbstock, Zählholz neboZählstab (=česky: rabuše či vrubovka - pozn. překl.). V našízeměpisné šířce se běžně vyskytoval až do 12. století,v některých odlehlých oblastech alpského regionu dokonceaž do 19. století. Vhodná hůl nebo prkénko protáhlého tvaruse označilo náležitými symboly. Následně se dřevo podélněrozštíplo, takže dlužník i věřitel měli každý pro sebepolovinu vyrytého značkování. Když se pak obě části k soběpřiložili, zcela nezpochybnitelně se ukázalo, jestli k soběpatří, nebo jestli s druhou polovinou někdo dodatečněmanipuloval. Ve výplatní den se pak obě části porovnaly

48

a dlužník musel zaplatit. Pokud měl někdo na své poloviněhole záznam, znamenalo to, že ještě své dluhy nevyrovnal.

Byly k tomu pádné důvody, proč se v dějinách za všechvládců, společnost pokoušela obejít soustavu peněžníchpoukázek a vytvořit si systém, v němž půjčované penízea zapůjčitel, jako i dlužná částka a dlužník na straně druhé,měli tvář a jméno a nespravovala je anonymně banka. Jakse dozvíte ve 4. díle knihy, tento systém přichází v současnédobě ve velkém u nás na západě znovu do módy, ovšem podjiným názvem.

V Evropě se papírové peníze objevily poměrně pozdě,podle všeho v roce 1483 ve Španělsku, tedy krátce poté co jeČíňané opět zrušili. V roce 1661 obdržel bankéř JohanPalmstruch od švédského krále právo založit soukromouemisní banku (=banka s právem vydávat peníze), kterounazval Stockholmská banka. Měla právo vydávat peníze proŠvédsko, kryté zlatem a stříbrem v Palmstruchovýchtrezorech. Byl to milník v dějinách peněz, který bohužel mělbýt vzorem pro mnoho následovníků.

I když Švédové sklidili od ostatních panovníků výsměchza to, že bezcenné papírové útržky pokládali za peníze, dříveči později podlehli pokušení a půjčili si penízeod soukromých osob, aby mohli dobývat nová území, nebovést války. Za to postoupili bankéřům své drahocenné právok vydávání peněz jako oběživa.

Nějakou dobu mělo švédské zlato formu nepraktickýchvelkých měděných mincí. Lístky pak vnímali lidé jakoulehčení výměnného styku. Když však v průběhu krize žádaličetní zákazníci protihodnotu svých lístků ve zlatě, zjistili,že bankovní rezervy drahých kovů nekryly množstvíbankovek v oběhu - Palmstruch vydal více lístku, než mělzlata a stříbra.

49

Za to byl v roce 1669 odsouzen k trestu smrti. Díky vlivnýmkontaktům mu byl trest zmírněn na vězení, z kterého bylpropuštěn krátce předt9m než zemřel.

Právo vydávat peníze nepatří do soukromých, nýbrždo rukou státu. Ačkoliv zcela nesmyslný pokus jednésoukromé emisní banky ztroskotal, další na sebe nenechaldlouho čekat. V roce 1688 zela anglická státní kasanásledkem bouřlivého válčení a rozhazovačnosti prázdnotoua země se potácela v obtížích. V této situaci nabídl WilliamPaterson, všemi mastmi mazaný skotský obchodník, králi,že zapůjčí vládě peníze od skupiny finančníků. Nejprve králodmítl. Paterson si však podplatil spojence mezi královýmiporadci a prepracovával svou nabídku tak dlouho, dokudkrál nesouhlasil. Nakonec byl schválen zákon, který oklikoupřevedl příjmy z různých daní, na příklad daň z alkoholu,do jednoho fondu, jenž měl posloužit k založení Bankof England (=Anglická banka). Stalo se tak 27. července 1694.Oficiálně byla založená Bank of England, jako soukromáemisní banka, ovšem s využitím veřejných peněz ! Základníkapitál ve výši 1,2 milionu liber - jednalo se o penízedaňových poplatníků - dala pak banka ve formě úvěrus osmiprocentním úrokem k dispozici státu. Jako protislužbuzískala Bank of England právo provozovat bankovní obchodya do výše úvěru vydávat bankovky, které mohly být kdykolivvyměněny za zlato.

Král daroval hrstce bankéřů tvrdě odpracované daněsvých poddaných ! Bankéři pak založili banku, ježse chovala, jako by byla státní. Vydávala oficiální peníze,které si pak od ní občané i král museli půjčovat za úroky !Tento postup, co do absurdity, sotva něco překoná !Bankéřům se podařil geniální tah, jenž posléze

50

nalezl mnoho napodobitelů - získali licenci k tiskupeněz.

Králova podobizna měla nadále pouze symbolickoufunkci, neboť panovník na produkci peněz ztratil vliv. Bankyměly v hrsti jak lid, tak i krále. Potřeboval-li peníze, snadna další válku nebo větší zámek, musel o ně vždy požádatbanku. Bankéři pak v podstatě rozhodovali sami o tom, jestlise válka povede, případně proti komu. A tak to mělo býtzavedeno později v celé Evropě a na celém světě.

„Peníze nezřídka přivedly celé masy lidí na scestí.Velké kultury se proměňovaly v zoufalé hráče, riskujícícelou svou existenci pro kus papíru....Lidé uvažovali,mírně řečeno, jako stádo. Ukazuje se, že ve stádu člověko rozum přijde rychle. Smysly se pak naopak zotavují jenpoznenáhlu, pomalu jeden člověk za druhým.“(5)

Charles Mackay

Ve velkém stylu se papírové peníze používaly ve Franciiod roku 1718 do 1720, v době vlády ministra financí JohnaLawa. Law byl ostatně Skot. Pařížská burza doslova metalasalta, panovalo všeobecné veselí a radost. Lidé, ještě ránochudí, si koupili akcie a večer z nich byli boháči. Éra JohnaLawa se dodnes považuje za doposud nejextrémnější příkladhysterie, která vypukla v souvislosti s papírovými penězi.Od ní se příliš nelišily ani události z konce dvacátýcha konce devadesátých let.

Případ Johna Lawa nabízí pozoruhodné detaily: synskotského poskytovatele úvěrů byl talentovaný darebák, jenžse v Londýně proslavil jako hazardní hráč a tlučhuba.Po jednom duelu, který se skončil smrtí

51

protivníka mu hrozila poprava, uprchl však do Evropy. Tentosvěták a hazardní hráč si získal v Paříži důvěru vlivných lidí.Brzy však byl nucen znovu prchat. Žil v Benátkách i jinýchevropských městech. Studoval vznikající bankovnictví.V roce 1700 se po sérii neúspěchů usadil znovu v Paříži. Díkyhazardu nashromáždil majetek a jako chameleón se vetřeldo královy přízně. Poté co Law přestoupil ke katolické víře,mu panovník přenechal finanční operace státu !Hazardnímu hráči !

Jak vidíte, od těch dob se mnoho nezměnilo. PočínajePalmstruchem, nebo Williamem Patersonem, žádný státneměl kontrolu nad svými financemi. I nadále ji měliv rukou bezohlední hazardní hráči !

Law byl první, kdo názorně ukázal, jak podobné jsousi kasina a soukromé emisní banky. Chtěl stimulovatekonomiku masovou emisí nekrytých bankovek, což se mudařilo dva roky. Poskytovaly se úvěry, ceny akciía nemovitostí rostly. Nafoukly se a splaskly. Pařížská burzase zhroutila a mnozí přišli o veškeré jmění. Law uprchldo Anglie, stal se tajným agentem a potom galeristou.Zemřel roku 1729 na zápal plic. Voltaire, Lawův současník,napsal: „Papírové peníze se navrátí dříve či později ke svévnitřní hodnotě - nule.“

Výroky Johna Lawa o peněžním hospodářství a potíránídeflace (=pokles cen a nárůst kupní síly peněz)prostřednictvím inflace, ovlivnila ve dvacátém století řaduvýznamných ekonomů a představitelů emisních bank. Takéjeho výmysl - krýt peníze kromě reálných hodnot jakoje zlato a stříbro i hodnotami pozemků a očekávanýchvýnosů z nich, nacházel v posledních stech letech znovua znovu další napodobitele. Švýcarský bankéř Ferdinand Lips

52

ve své knize „Die Gold-Verschwörung“ (=Zlaté spiknutí) citujeDaniela Defoea, Lawsova současníka a autora románuRobinson Crusoe, slovy: „Nechal peníze téct jako voduv Seině !“ Potom Lips popisuje podobnost s dnešní situací:

„Následky a důsledky Lawových aktivit byly omezenépouze na Francii. Říká se, ze se Francie z finančního,hospodářského a sociálního úpadku epizody Johna Lawanevzpamatovala dodnes. Aktuální události na finančníchtrzích však budou mít celosvětový dopad a dotknou se násvšech. Studium historie, obzvláště dějin peněz,je zanedbávanou a podceňovanou oblastí.“(6)

V Rakousku byly poprvé v roce 1762 vydány takzvanébankocedule Vídeňské státní banky. Ve Francii se zase v doběfrancouzské revoluce okolo roku 1791 objevily tzv. asignáty.Pouze 70 let po Lawově fiasku riskli Francouzi hrus nekrytými papírovými penězi nanovo. Tentokrátto skončilo tím, že pařížský lid tiskařské stroje zničil. Zdá se,jakoby nikdo nechtěl pochopit, co vlastně peníze jsou.Peníze musí splňovat tři znaky:

platidlo - musí být přijaty jako prostředek výměny měřítkohodnoty - jejich hodnota musí být jasně patrná;prostředek k uchování hodnoty - musí si dlouhodoběudržet svou hodnotu.

Jakmile peníze přišly o svou imanentní hodnotu, čilinebyly ze zlata nebo stříbra, existovala jen jedna možnost,jak zaručit jejich hodnotu: musely být zlatem nebo stříbremkryté.

53

Zlatý standardMonetární (=peněžní) chaos vždycky vedl k revolucím.

Skoro totéž co ve Francii se později stalo v Ruskua nespočetněkrát v Číně. Po každé politické katastrofě měnybylo peněžnictví na krátkou dobu zkroceno. Jakmile se všakna poslední katastrofu pozapomnělo, vzrostla zpupnostpanovníků nebo politiků a znovu odevzdali veškerou mocdo rukou bankéřů a začali ničit hospodářství nanovo.

Na základě těchto zkušeností s nekrytými nebonedostatečně krytými měnami došli někteří panovnícik závěru, že trvalá peněžní jistota - a tím i dlouhodobý mír -je možný jen tehdy, když jsou „papírové peníze“ vázányna skutečné hodnoty, když ke každé bankovce či minciexistuje reálná, fyzická protihodnota.

Nejdříve byl zaveden stříbrný standard. Znamená to,že každá země mohla vydat jen tolik mincí a cedulek, kolikměla ve státních trezorech stříbra jako protihodnotu.Stříbrný standard postupně nahrazoval zlatý standard, jehozavádění se však stát od státu lišilo. Ve zlatem standarduNěmeckého císařství byla například jako měnová jednotkazlatá marka. 2 790 zlatých marek odpovídalo ceně jednohokilogramu ryzího zlata.

Přibližně od roku 1800 měly zlatý standart praktickyvšechny země, a to až do začátku první světové války v roce1914. Z ekonomického hlediska se jednalo o nejstabilnějšíepochu v dějinách. Poněvadž byl objem zlata daný a jen takz ničeho se další objevovat nemohlo, nevznikaly ani bublinyLidé byli nuceni hospodařit rozumně a bez velkých výkyvů.Pokud si některá země chtěla dovolit více, musela zvýšitvýkon, aby si mohla od jiných koupit více zlata. K tomu řeklznámý rakouský ekonom Friedrich August von Hayek:

54

„S výjimkou dob zlatého standardu využily praktickyvšechny vlády v dějinách své exkluzivní právo k vydávánípeněz k tomu, aby klamali a odírali lid.“(7)

Pokud si žila nějaká vláda nebo země nad poměry,peníze ze země odtekly. Buď musela prodat zlato, neboho vyměnit za své dluhy. Přiteklo nazpět teprve tehdy,vrátila-li se špatně hospodařící země ke zdravé finančnípolitice. Tato automatická kontrolka finančních výstřelkůbyla zásluhou právě zlatého standardu. K tomu se FerdinandLips ve své knize Zlaté spiknutí vyjádřil následovně:

„Okolo roku 1900 bylo do zlatého standardu zahrnutoasi 50 států (všechny průmyslové země). Je zajímavé,že moderní zlatý standard neobjevil žádný génius, aniho nenaplánovali na žádné mezinárodní konferenci. Přišelsám od sebe, přirozeně na základě zkušeností a poučeníz historie... V letech 1879 až 1913 kdy USA a většina dalšíchnárodů uznávala zlatý standard, kolísaly spotřebitelskéceny v Americe během třiceti čtyř let pouze v rozmezísedmnácti procent a průměrná inflace se blížila nule.“(8)

Měny nebyly stoprocentně kryté ani pod stříbrnýmči zlatým standardem. Vždy však bylo pevně dané minimálníkrytí, obvykle ve výši jedné třetiny celku. Emisní bankasměla zbylé (maximálně !) dvě třetiny poskytnout jako úvěry.Nikdy však víc, jinak by při nedostatečném krytí zlatemdošlo ke krachu emisní banky a k znehodnocení (=devalvaci)měny dané země.

V rozhovoru s investičním analytikem a rozhlasovýmmoderátorem Jimem Puplavou v roce 2003 Ferdinand Lipsřekl:

55

„Zkušenost nás vrací o pět nebo šest tisíc let nazpět.Není náhoda, že zlato a stříbro byly zmíněny v Bibli jakokovová měna. Označení přišlo samo od sebe, skrzezkušenost. Vládcové lidem nedali žádné ponaučení,v němž by jim vysvětlili, co jsou a nejsou peníze. Zlatose stalo penězi, protože je nejsnáze zpeněžitelnýmmajetek, a ještě k tomu i vzácným.“(8)

Krytí zlatem fungovalo až do první světové válkya přinášelo relativní stabilitu. Od roku 1914 však téměř bezvýjimky a na celém světě platíme nekrytými, bezcennýmidrobnými mincemi a papírovými útržky - bankovkami !Od onoho okamžiku máme už jen bezcenný papír a téměřbezcenné kovová kolečka, mince, jimž říkáme peníze.

Pod zlatým standardem bylo možné poskytnout jenmálo úvěrů, neboť množství peněz bylo omezeno vlastnímizásobami zlata a banky dělaly mnohem méně obchodů.Bankéři proto o zlatý standard nestáli, naopak, snažili se hozbavit.

V roce 1914 byl zrušen ! Evropské země chtěly véstválku, potřebovaly mnoho peněz na výzbroj, a tak zlatýstandard „přerušily“. Bankovky už nemusely být směnitelnéza zlato, a z toho důvodu se jich mohlo tisknout neomezenémnožství. Přestože nebyly kryté, stát lidem nařídil, abyje uznávali a používali. Bankéři se tetelili blahem - všechnyemisní banky západního světa v té době již přešlydo soukromého vlastnictví několika mocných osob (detailyse dozvíte později). Všechny státy, když chtěli tisknout většímnožství peněz, byly nuceny brát si u nich úvěry. Válkaje vždy to nejlepší, co se bance může přihodit. FerdinandLips píše:

56

„Během dvě stě padesáti let, kdy Anglie měla zlatýstandard (od roku 1664 do roku 1914) byly ceny stabilní,ba dokonce o deset procent nižší než před tím. Běhemnapoleonských válek došlo sice k několika otřesům, světvšak zůstal před opravdovou inflací nebo deflací ochráněn.Do roku 1914 byl francouzský frank celých sto let naprostostabilní měnou. Vlády od zlatého standardu na začátku 1.světové války ustoupily, protože z vybraných danínezískaly dostatek prostředků k financování války. Zlatýstandard zrušily a už ho znovu nezavedly“(8)

Depozitní peníze

Zlatý standard se po válce obnovení nedočkal. Několikstátů se o to sice pokusilo, ale jisté mocné kruhy tomudokázaly zabránit. Mimoto si lidé poznenáhlu zvykli, že platíbezcennými penězi. Dozrál čas pro další velký převrat: Pročvůbec ještě tisknout jakési papírky ?I to stálo peníze, které bankám utíkaly. Na pořad dnese dostal bezhotovostní platební styk.

Věděli jste, že devadesát tři procent peněz, jež jsouv roce 2011 na tomto světě v oběhu, ve skutečnostineexistuje ? Jedná se pouze o čísla na papíře, nebo přesnějiřečeno na monitoru počítačů. Říká se tomu bezhotovostníplatební styk.Platíme něčím, co reálně neexistuje.

No a ? Možná vám to přijde dokonce praktičtější, kdyžzastrčíte do štěrbiny plastovou kartu, namísto

57

placení v hotovosti. Nejpozději v okamžiku, kdy dosudzdaleka nekončící světová hospodářská krize vstoupído dalšího kola, už vám to jedno zaručeně nebude. Bankyvám totiž nebudou schopny vyplatit vaše peníze, protožeje prostě nemají a nebudou mít. Proto byla německáspolková vláda v září 2008 nucena vydat falešné prohlášení,že prý jsou všechny vklady pojištěné. Stůj co stůj bylo nutnése vyvarovat toho, že střadatelé půjdou do banky a budouse domáhat svých peněz. Najednou by totiž pochopili,že tam žádné nejsou ! Pouze ti první u bankomatů by si párbankovek (snad) vyzvedli. Ostatní by měli smůlu.

Peníze na výpisech z vašich účtu nikdy neexistovalya nikdy ani existovat nebudou. Máte je pouze v hlavách ana kousku bezcenného papírku. Položte si nyní otázku,odkud těchto devadesát tři procent smyšlených penězpřišlo ? Kdo si je vymyslel - a proč ? A kde je těch sedmprocent skutečných peněz ? Na to se teď podívejme pěkněz blízka !

Amsterdamská banka začala s vytvářením depozitních,pouze v účetních knihách existujících peněz, od roku 1609.Počínala si při tom ale velmi obezřetně. Dlouhá léta pečlivědbala o jejich neustálé a dostatečné krytí skrze mince.Přesně jako poukázka (=bankovka) představovaly depozitnípeníze sumu, která byla (jako finanční pohledávka ve forměmincí) dána do úschovy do banky. Po předložení bankovkysi vlastník mohl mince kdykoliv vyzvednout. Jakmilebankovní úředník uviděl lístek, předal mince. Odtud pocházípojem peníze na viděnou.

Nebylo potřeba mít u sebe k vyrovnání dluhů množstvíbankovek v různých hodnotách. Účetnictví se svěřovalobankám, které do účetních knih zapisovaly

58

jak pohledávky, tak závazky, a navzájem je vyrovnávaly. Dvěosoby už se kvůli výměně mincí či lístků vůbec nemuselypotkat. Pověřily tím prostě banku a ta za ně vše vyřídila.Na jedné straně v knihách něco vyškrtla, na jiné připsala.Bylo to praktické, dokud se banka těšila důvěře. Za svéslužby si banka účtovala poplatky.

Šek vznikl o něco později jako kříženec bankovkya depozitních (=účetních) peněz. V USA je rozšířený dodnes.Vítězné tažení depozitních peněz začalo teprve s nástupempočítačů. Peníze, pojmenované po žirovém účtu, se začalyoznačovat jako žirové peníze, příp. též depozitní peníze.Banky zavedly ve velkém stylu úhrady různě velkých částek,trvalé příkazy a dluhopisy (=účtování na vrub). Tok penězse stále odosobňoval a banky vydělávaly.

Depozitní peníze vznikají také při půjčkách. Bankasi vytvoří peníze, jež ovšem nemá, a poskytne je na dluh.Většina lidí totiž o peníze v hotovosti nestojí. Banka je protovůbec nemusí mít, stačí, když sumu X přepíše na úvěrovousmlouvu a zanese do počítače. Tuto sumu X potom můžedlužník převést jinému důvěřivci (=věřiteli) na jeho účeta ten může pak následně virtuálně srovnat své vlastnípohledávky. Depozitní peníze takhle vícekrát mění vlastníka,aniž by existovaly skutečné peníze. Banka si jednoduševymyslí určitou sumu. Tím, že ji někdo přijme jakoúvěr(=půjčí si), jsou tyto teoretické peníze probuzenyk životu jen v účetní rovině. Tomuto procesu se říká tvorbaúvěrových peněz. Popsaný proces tak vyzvedává bankéřena úroveň boha, jemuž jedinému bývala dříve vyhrazenaschopnost, nebo zázrak (s)tvoření.

Podpisem na úvěrové smlouvě se nový dlužník zavazuje

59

pouze k tomu, že bance za to poskytne dostatečné záruky,většinou vlastní dům nebo dalšího ručitele. Zato bankaneposkytuje žádnou protislužbu: její veškeré službyse omezují na tvoření peněz. Posuďte sami, jestli je to férovýči oboustranně výhodný obchod.

Další logická otázka by zněla: „Dobrá, takže bankanemusí poskytnout žádné záruky ?“

Ale samozřejmě že ano, dříve musela. Do roku 2007se bankám ukládala povinnost, aby si osm procent všechúvěrů držela jako rezervu formou vlastního kapitálu. Danéustanovení se jmenovalo Basilejská dohoda, označovaná takéBasilej I (=doporučení pro bankovní právo a regulace vydanéBasilejským výborem pro bankovní dohled BCBS), a textznamenal: Vezmete-li si půjčku ve výši sto eur, je bankapovinna uložit si jako rezervu osm eur. Bance však vrátítezpět kapitál plus úroky, dvě sta eur. V momentě kdypodepíšete smlouvu, si do svých účetních knih připisujek dobru oněch dvě sta eur. Nyní může poskytnout dalšíchdvacet pět nových půjček, každou ve výši sto eur (8x 25 = 200).V zásadě byla banka nucena pouze jednou jedinkrát, ato zcela na počátku, použít svůj vlastní kapitál. Zbylá částcelého procesu se financovala sama - skrze další půjčky.Takto bylo možné ve velmi krátké době a bez hnutí prstem,vydělat z osmi eur miliardy. Ovšem pouze pokud si lidépůjčují u bank přes úvěry peníze. Zde je důvod, proč násbanky neustále povzbuzují kupovat na úvěr. To je principtzv. perpetuum mobile, které se jednou rozběhne a pak už sepohybuje samo, dokud nesplaskne bublina, jež vzniklanásledkem přemnožení úvěrů. Potom vše začíná zase pěkněznovu od začátku.

Od roku 2007 ( !) však již banky nemusí uschovávat jakorezervu vůbec nic. V nové regulační úmluvě nazvané

60

Nová basilejská dohoda (Basilej II) jim bylo pouzedoporučeno, aby si ukládaly nějaká procenta.

Záměrně jsem o všech výše uvedených procesech psalv poněkud zjednodušené podobě. V zásadě funguje celá hraprávě takto. Je až děsivě jednoduchá. Jeden z bratříRothschildů prý v roce 1863 řekl:

„Ti, kteří chápou systém, budou tak zainteresovanína vlastním zisku nebo závislí na prospěchu, který systémpřináší, že z jejich řad nikdy opozice nevzejde. Velká masalidí, neschopná to mentálně pochopit, bude však svébřemeno nést bez reptání. Dokonce možná že ani nebudetušit, že celý sytém je nepřátelský jejich vlastnímzájmům.“

Snad má význam zmínit se i o tom, že účetní peníze -v protikladu k hotovosti - nejsou zákonným platidlema nikdo není ze zákona povinen je přijímat. Jsou sicevšeobecně uznávané, v případě nouze nebo krize však nenínikdo povinen je akceptovat. Co to znamená, přenechámna tomto místě vaší fantazii.

Podle výroku exministra financí Peera Steinbrücka mělaDeutsche Bank v roce 2008 pouze tři procenta vlastníhokapitálu. Lze si snadno spočítat, co by se stalo, kdybysi najednou davy lidí chtěly vyzvednout své penízev hotovosti. Jak se již často stalo, přichází to vždy poté,co zmizí důvěra lidí v banky.

Protože naše dnešní peníze - a to platí pro všechnymoderní měny - nesvazuje žádná povinnost k proplaceníreálnými hodnotami, nazývají se také fiat peníze (=penízes nuceným oběhem, čili peníze vytvořené autoritativnímocí). Označení vychází z latinského „staň se !“ či „budiž !“(„...budiž peníze !“). Úvěry však nevytvářejí jenom novépeníze, jež obohacují banky. Je tu ještě

61

něco jiného, co s sebou nese zničující následky, kterýmse nevyhne nikdo: inflace.

InflaceKdyž se uvnitř libovolného hospodářského systému dává

do oběhu stále více peněz, tiskem nových bankovek nebozvyšováním objemu depozitních peněz, aniž by se zároveňzvyšovala produkce, potom hodnota peněz neustále klesá.Čím je něčeho více, tím bezcennější to je. Tento proces,který nikdy nevzniká náhodou, nýbrž podle vůle banka emisních institucí, se nazývá inflace. Jeho nevyhnutelnýmnásledkem je, že člověk dostává za své peníze stále méně !

Snad čtete tuto knihu proto, že máte strach o své peníze- oprávněný. Neboť od zavedení eura, podle konzervativníchpropočtů, rok od roku ztrácejí asi deset procent své hodnoty.To znamená, že po deseti letech, tedy v roce 2012, budoumít, podle všeho, pouze třetinovou hodnotu, i když budouzúročené v bance !

Řekněme, že máte v roce 2001 na spořícím účtu sto eur.Po deseti letech byste měli mít sto deset eur. Na papíře je tovíce, ve skutečnosti je to jinak. Za sto deset eur jste tohototiž v roce 2011 koupili mnohem méně než za sto eur v roce2001. Obrazně řečeno: uložíte si do sklepa deset brambor.I kdyby vám tam někdo ještě jednu přidal, přesto byste bylipo roce chudší, protože brambory se scvrkly. Máte sicejedenáct brambor, ale ty váží dohromady mnohem méně nežpřed rokem.

Nejde tedy o čísla, ale o kupní sílu, tedy o to, co za svépeníze dostanete.

62

Pokud byste si dali tu námahu, vyhrabali staré účtya přepočítali je, potom byste zjistili, že před deseti lety jsteza své peníze dostali třikrát tolik - pokud uvažujemev eurech (a ne v australských dolarech). Během deseti letjste tedy, pokud jste své peníze neinvestovalido skutečných hodnot (=zlato, stříbro, nemovitosti,umělecká díla), ztratili dvě třetiny svého jmění. Tomu sev odborném názvosloví říká inflace. Ve skutečnosti to nenínic jiného než loupež. Ale kdo je zloděj ? Odpověďje jednoduchá: banky. Skrze poskytování nových úvěrůvytvářejí inflaci. Bankám je to jedno, jakou hodnotu majípeníze. Mohou si totiž vytvářet stále nové. Ale kdonevlastní banku, má problém. Aby si udržel životnístandard, musí vydělávat stále více.

Ale možná namítnete —„tady něco nesedí !“ Oficiálnímíra inflace se přece stále pohybuje mezi jedním a dvěmaprocenty !

Ano, tak se to oficiálně vyhlašuje ! Ale není to pravda !Jako téměř vše, co má něco společného s hospodářstvím,penězi a zlatem.

Těchto deset procent ztráty, které jsem vypočítal projeden rok, se totiž přesně kryje s výpočtem četnýchnezávislých ekonomů, jako jsou Prof. Dr. Hans J. Bockernebo Prof. Jochen Senf, jenž dlouhá léta vyučovalna berlínské univerzitě ekonomii. Můj výpočet se kryjedokonce s propočtem německé centrální banky !

Možná odvětíte: „Ano, ale přece existuje známý,spotřebitelský koš‘ který je měřidlem výpočtu inflace ! Co jes ním ?“

Inu, jedná se o poněkud nepřesný nástroj, s jehožpomocí se měří tzv. index spotřebitelských cen.

63

Při určování míry inflace se pak vychází z měřítkavšeobecného vývoje cen. V košíku jsou ovšem zahrnutyi výrobky jako počítače, mobilní telefony, videoprehrávačenebo cesty do exotických destinací, které jsou rok od rokuvýrazně levnější - zejména pokud jde o starší modely.Mimoto uvedené věci neslouží denní potřebě, nemají tedyve spotřebitelském košíku co pohledávat. Tímto způsobemlze pak celkem pohodlně kamuflovat nepřetržitý růstnákladů na energie, pohonné látky, veřejnou dopravu,potraviny, pochutiny, kulturu, zábavu a mnohé další, a tímzastírat skutečnou míru inflace.

Co máte z neustálého zlevňování smartphonu, jestližebrambory a benzin stojí stále více ? Nic. Ale to jestatistickému úřadu jedno. V USA se ceny potravin a palivapři výpočtu oficiální inflace vůbec neberou v potaz. Berese jenom to, co se právě hodí do krámu. Výpovědní sílatakového spotřebitelského košíku - a tím i oficiální míryinflace - se pak rovná nule ! Čísla statistického úřadu jsoupouhá fraška !

Vnímaná míra inflace, tedy subjektivní osobní pocitykonzumenta, které však v médiích takzvaní experti odmítajíjako mylné, odpovídá skutečnosti mnohem více. Stačísi připomenout pár údajů z posledních let:

V Německu, pouze mezi lety 2006 a 2007, stouply nákladyna topení zemním plynem o 12,5% ! (zdroj: DeutscherMieterbund e. V. (=Německý svaz nájemníků)V Rakousku stouply během čtyř let (2003 až 2007) cenyza topný olej o 74 %, koks o 56 %, zemní plyn o 38 % a uhlío 48 %. (zdroj: regionální zpravodaj NiederosterreichischeNachrichten)

64

Od července 2007 do června 2008 vzrostly v Německuceny za chleba a housky o 5,5 %, potraviny všeobecněo 6,2 %. (zdroj: Vereinigung Getreide-, Markt- undErnährungsforschung GMF=Sdružení pro výskumobilovin, trhu a výživy)Litr Naturalu 95 stál v prosinci 2000 v Německuprůměrně 1,95 marky za litr (zdroj:Mineralolwirtschaftsverband MWV), tedy v přepočtupřesně 1 euro. To by při dvouprocentní inflaci mělo býtv roce 2011 1,24 euro ! Litr naturalu však stál v roce 2010v Německu v průměru 1,41 euro. (zdroj: časopis Auto-Motor-Sport)Z roku 2009 na 2010 stouply ceny za čerstvé ovocea zeleninu a čerstvé ryby v Německu o 11,8 %. (zdroj:Statistisches Bundesamt=Německý statistický úřad)

Uvedl jsem pouze několik příkladů, jež mají potvrditoprávněný pocit většiny spotřebitelů, že vše se neustálea prudce zdražuje. Inflace postupuje mílovými kroky amy se blížíme nové hyperinflaci. Začíná být jasno, kamtato cesta vede !

Pro výpočet inflace se využívá ověřený vzorec: růstobjemu peněz mínus hospodářský růst = inflace(=znehodnocení peněz). Srovnejme tedy dvě čísla:

Deutsche Bundesbank hovoří ve své měsíční zprávěz května 2007 o čtrnáctiprocentním nárůstu objemupeněz, k němuž došlo během prvního čtvrtletí roku2007. Odečteme-li hospodářský růst 3,1 %, tak mírainflace vychází na 10,9% ! (Zdroj: Bundesbank)Spolkový statistický úřad Destatis ve Wiesbadenuvypočítal nárůst inflace mezi roky 2006 a 2007 ve výši2,2 %.

65

Přenechám vašemu úsudku fakt, že Bundesbank, jakonejvyšší německá bankovní instituce, by snad měla přesněvědět, o čem mluví. Srovnáme-li čísla Spolkovéhostatistického úřadu a Bundesbanky, je zřejmé, že sistatistický úřad něco nalhává.

Hlavní otázkou ale zůstává: Jak může veřejná institucetak švindlovat ? A proč tyto „švindly“ téměř všechna médiabez komentáře přejímají a šíří dále ? Odpověď přijdepozději,ale snad si i na výše zmíněné souvislosti mezitímuděláte vlastní názor...

Co těm měřítkům zdražování - odhlédnutood pravdivosti - ještě chybí, je výpočet ztráty materiálníkvality mnoha druhů zboží. To, že určité produkty jsouv diskontu za rohem každým rokem levnější, ani zdalekaneznamená, že je výhodněji nakupujeme. Ne. Pouzezlevnily a prostě jsou horší. Mimo to si většina konzumentůnemůže dovolit ani tyto zdánlivě levné výrobky a bere si jena úvěr.

Obr. 3 a 4:Německo ve dvacátých letech: Peníze byly bezcenné. Než za ně kupovat topivo,spíše se vyplatilo je rovnou spálit.

66

Co se tedy jeví, že je výhodné a co akrobati čísels ohledem na míru inflace vyhlašují jako levnější, prostěztratilo svou hodnotu. Nerozroste-li se vaše jměníkaždoročně alespoň o deset procent, budete stále chudší !A komu rostou příjmy každý rok minimálně o desetprocent ?

Množství šrotu, kterým se obklopujeme, neustále roste.Objem vyprodukovaného odpadu rovněž narůstá. Ztrácímevztah ke kvalitě a hodnotě. Ze svého majetku chceme vytěžitněco navíc - vytvořit si dojem, že si můžeme dovolit více neždříve. Toto čistě konzumní uvažování ovšem roztočilonekonečnou spirálu, protože poptávka po levnýchproduktech vedla k laciné výrobě. Ta je možná jen v zemíchs nízkými platy, tedy tam, kde jsou lidé vykořisťovánia držení na práci jako otroci. To vedlo k tomu, že dnes téměřvšechno, co nakupujeme z elektroniky, oblečení, hračeka mnohý další sortiment, pochází z Asie. Tím jsme přišlio pracovní místa, tradici, vědomosti a celá průmyslováodvětví. Zde jsou příčiny nezaměstnanosti a nízkých platůtěch, co si dosud práci udrželi. Na konci této spirály jsouna jedné straně bezcenné výrobky a nešťastní konzumenti,na straně druhé klesající platy a neustále rostoucí ceny.

Obr: 5 a 6:Padesátimarková bankovka z roku 1920 a bankovka o hodnotě 20 miliardmarek z roku 1923 !

67

Jestliže však politika, média a politikům blízcíekonomové, kteří neustále v těchto médiích vystupují,svorně uvádějí falešná čísla, znamená to, že všichni lžou ?

Dle mého názoru řada prostých vojáků v oblastí politiky,ekonomie a mediální sféry nic netuší a ani neví, o čemmluví. Jsou přímo zahlcení plněním úkolů v krátkýchlhůtách, takže si v podstatě jen odkroutí své povinnostia bezmyšlenkovitě reprodukují to, co jim předestřel někdojiný Avšak ti, kteří jim tato čísla průběžně přihrávajía vyžadují, aby tyto falešné údaje šířily mezi lidmi, vědípřesně, co dělají. Zcela vědomě a úmyslně lžou ! O tompodle mne není pochyb. Existují oblasti, kde se čísla dajívykládat dvojím způsobem. Tady jsou ale odchylky přílišvelké - jsme záměrně obelháváni !

Proč by někdo něco takového dělal ?Protože existují skupiny osob, které si nepřejí, abychom

zjistili, co se s našimi penězi ve skutečnosti děje. Kdyby totižširoká masa obyvatelstva věděla, co se děje, hrozilo by velkénebezpečí, že by si vybíjela zlost na těch, kteří šlamastyku,o jejímž skutečném dosahu však většina občanů nemážádnou představu, Způsobili. K tomu řekl výrobceautomobilů Henry Ford (1863- 1947): „Je jenom dobře, že lidénerozumí měnovému systému, neboť kdyby ano, měli bychomtu revoluci už zítra ráno.“

68

Šéf Deutsche Bank, Josef Ackermann, elegantnía většinou vítězoslavně se šklebící Švýcar, v dané souvislostiv květnu 2010 uvedl:

„Nepočítám vůbec s tím, že by v nadcházejících dvouaž třech letech hrozila vysoká míra inflace. Euroje >fundamentálně silné< a Němci si nemusí dělat starosto své důchody, pojištění a výplaty.“(9)

Proč to Josef Ackermann říká ? Prostě proto, že systémšéfovi německé banky absolutně vyhovuje ! Jestliže v roce2008, tedy na začátku takzvané bankovní krize vydělal„pouze" 1,4 milionů eur, tak se suma jeho příjmů za rok 2009vyšplhala na téměř 9,6 milionů eur ! To odpovídá nárůstuo 580 procent !(10) Ackermann si stávající situaci přímoužívá !

„Přibližně 1,3 miliony jsou pevný plat, zbytek prémie.Větší část, jež tvoří hotovost a akcie se nevyplácí ihned,nýbrž závisí na dosažení určitých cílů v následujícíchletech.“(10)

Důvodem k opatrnosti by měla být nejen skutečnost,že míra inflace je falšovaná. Stojí za to zamyslet se již nadsamotným faktem, že inflaci všeobecně vnímáme jako něcopřirozeného ! V této souvislosti Angela Merkelováve Financial Times Deutschland z 29. 11. 2007 velmi pěkněpoznamenala:

„Inflace je jedna z nejzrádnějších forem vyvlastnění jměnídrobných střadatelů.“

Buďme tedy rádi, že vůbec máme inflaci ! K našemutématu se hodí zmínit ještě jeden článek z deníkuSüddeutsche Zeitung, považovaný za seriózní noviny,

69

z roku 2010 s nadpisem „Tučná léta teprve začínají“. Stručněa úderně jsme v něm zpraveni o tom, že na celém světěpřibývá stále více nových milionářů, což prý je ukazatelemhospodářského rozmachu a konce krize !

„Je stále více milionářů: po krizovém roce 2008 sev loňském roce počet milionářů na celém světě zase zvýšil.Také se rozrostlo jejich jmění a v součtu se pohybujekolem 38 miliard dolarů. Ve zprávě high net worthindividuals (HNWI) jsou lidé, kteří vlastní více nežmilion dolarů. V roce 2009 bylo více než deset milionůmilionářů - nárůst tedy činil 17 procent.“(11)

Uvedená fakta jsou nejlepším důkazem toho,že ekonomičtí novináři nedostatečně porozuměli věci.V nekonvenčním investorském magazínu „Anticyklickýburzovní list“ z 1. 7. 2010 , reaguje Andreas Hoose slovy:

„Jestliže v zemích, jako je Austrálie, Japonsko, USAnebo Švýcarsko, rostou oproti předchozím dvěma či třemletům počty milionářů, jedná se samozřejmě o cokolivjiného, jen ne o důkaz ukončení krize. Kdyby autoralespoň v základních rysech danému problémuporozuměl, potom by také věděl, že popisovaný vývoj neses sebou přesně opačné jevy: s rostoucím počtemsuperbohatých celosvětově roste také číslo těch, kteří žijípod hranicí existenčního minima... A nyní připojme ještějednou zcela nové hledisko: dané téma se už delší dobuneomezuje pouze na extrémně chudé země jako Etiopienebo Bangladéš. Boj o potravu poznenáhlu začíná klepat ina dveře průmyslových zemí.“

70

V USA, v zemi nekonečných možností explodoval početpříjemců potravinových lístků v roce 2010 do rekordní výše.Podle amerického ministerstva hospodářství obdrželov březnu 2010 více než 40 milionů Američanů státní podporuna nákup potravin. To byl oproti předchozímu měsíci nárůsto 483 000 ( !) lidí. Pro srovnání: oproti předchozímu rokuse počet zvýšil o sedm milionů (či o 21,11%) !(12)

Inflace není nic jiného než loupež ! Lidé se nechají snázeokrást, když si toho nevšimnou. Když vám někdo ukradnepeněženku a vy si toho všimnete, začnete buď hlasitě křičet„Chyťte zloděje !“ a tak gaunera veřejně označíte, nebose pokusíte svůj majetek získat nazpět sami. Je neuvěřitelné,jakou odvahu je schopen projevit člověk ve chvíli, kdy se cítíohrožený na životě. Přesně tomu se však chtějí manipulátořifinančních trhů vyhnout, a tak plíživě, téměřnepozorovatelně, vytahují občanům peníze z kapes. A médiamezitím drmolí stále dokola stejnou větu: „Všechno jev pořádku ! Všechno je v pořádku ! Všechno je v pořádku !“Prostě máme všechno dělat úplně stejně jako doposud !„Buď poslušný !“, „Konzumuj !“, „Spi dál !“, „Dívej se natelevizi !“

„Znehodnocení peněz, tato velká loupež, nepostihnepřes noc současně všechny obyvatele státu. Zcela naopak:někteří vydělávají, jiní prohrávají. Ztracení jsou příjemci -úředníci a důchodci. Tedy všichni ti, kterým státní krádežznehodnotila výplaty. Výherci jsou ti, jimž nové penízezprvu přibývají - to znamená stát a ti, kteří nové penízerozdělují, tedy banky.“ (13)

71

Většina lidí musí stále chudnout ! Nelze jinak. Dokonce i při2-3% ročním růstu výplat (což se ve skutečnosti týká jenmála profesních skupin) při desetiprocentní inflaci ztrácítekaždým rokem 7-8% kupní síly ! Takové údaje se ale špatněprodávají, a tak je nutno čísla trošku zmanipulovat.

Protože množení peněz přes dluhy zaručeně funguje,říká se jim také úvěrové peníze. V splátkách se kroměpůjčené sumy platí ještě i úroky, které objem dluhů navyšují.Zúročí-li se jedno euro pěti procenty za rok, takza pětačtyřicet let z něho bude osm eur, po šedesáti letech jižšestnáct eur. Protože i samotné úroky s každým rokemrovněž podléhají zúročení, říká se tomuto systému takésystém složených úroků (=systém úroků z úroků). Protožese úročí i úroky, neroste celkový objem peněz rovnoměrně,nýbrž stále rychleji.

Jestliže stoupá objem peněz, měl byl by také stoupatspolečenský produkt, tedy výkonnost. To znamená, že byse mělo produkovat stále více - což přirozeně dlouhodoběnení možné. Čím dlouhodobější jsou úvěry, tím více se celýproces zrychluje a dochází k hyperinflaci. Úvěrová zátěžroste a někdy likviduje i samotný produkt, což pak nutněvede ke zhroucení hospodářství.

HyperinflaceHyperinflace vzniká, když se inflace a růst množství

peněz vymknou kontrole a nelze je zastavit. Aby se zaplatilyúroky za stávající úvěry, berou se nové půjčky, a tím narůstái množství peněz v oběhu. Při hyperinflaci můžeme vlastnějen přihlížet, jak peníze ztrácí hodnotu.

72

Je to jako tajfun, který obratem všechno serve, až nezbudezhola nic, a vyhne se jen bankám.

Množství peněz v eurozóně během posledních deseti letoficiálně stouplo o 130 %. V roce 2010 vzrostly s přibývajícímobjemem peněz také obavy z celosvětové hyperinflace.Zadlužené státy se prostřednictvím hyperinflace rádioddlužují, jak v minulosti, tak dnes. Momentálně trpívšechny země pod tíhou dluhů u soukromých bank.Jednoduše vyjádřeno to znamená: když se vytvoří tolikpeněz, že nakonec nemají žádnou hodnotu, potom jsoui dluhy států u bank nulové. V některých případech se pakpokouší stát zbavit soukromé banky jejich vlivu. Žel se tostává pouze v diktaturách. Demokratické režimy jsouv tomto ohledu zřejmě příliš slabé.

Většina lidí vše lhostejně pozoruje, protože všeobecněpřevládá bludná víra, že extrémní inflace je prospěšná i prosoukromé osoby, neboť se tak samy od sebe údajně vyřešíi jejich dluhy, což však rozhodně neplatí ! Poučenímz historie je, že nakonec vždy vyhraje banka !

Ve dvacátých letech dvacátého století koloval vtip, že jelepší objednat si najednou hned dvě piva, neboť riziko, že todruhé zteplá, je menší než to, že za půl hodiny bude další pivostát dvakrát tolik.

Vtip ukazuje, co se dělo v té době v Německua Rakousku. V letech 1922 až 1923 činila míra inflacev Německu průměrně 30 000 procent za měsíc ! Pouzeza čtyři dny se ceny zdvojnásobily ! V Rakousku to prosrovnání bylo skromných 1,733 procent. V srpnu 1922 bylainflace 14 000 krát vyšší než v roce 1914 ! Největší bankovkaměla hodnotu 500 000 korun.

73

Po první světové válce panoval v Evropě chaos. Německos Rakouskem si rozdělily vítězné mocnosti a oba státy bylynuceny platit obrovské sumy - takzvané reparační platby.Vládla nezaměstnanost, hlad a bída a všeho byl nedostatek.Zůstalo mnoho vdov a sirotků. Německo nebylo schopnéuživit vlastní občany, ani zaplatit své dluhy. A taksi Výmarská republika (=etapa německých dějin mezi lety1918 a 1933) vědomě zvolila cestu hyperinflace, aby takvybředla z dluhů. Vytisklo se tolik peněz, kolik staré strojezvládly. Směnný kurz se vyšplhal na několik set tisícpapírových marek za dolar. Když si lidé chtěli koupit chleba,museli jet do pekárny s plným trakařem bankovek. ThomasMann o této době píše:

„Trhovkyni, která bez mrknutí oka chtěla za jednovejce sto milionů, již nemohlo zhola nic - byť by to bylosebebláznivější - překvapit.“(14)

Zaměstnanci na začátku dvacátých let dostávali mzdudvakrát denně. Po první výplatě utíkali všichni domů, abyženy mohly rychle nakoupit, dříve než budou penízebezcenné. Známý je obraz ženy, která zatápí v kachlovýchkamnech s pomocí celých svazků bankovek - bylo totižlevnější je spálit, než za ně koupit topivo.

Také americká centrální banka FED tiskla během apo první světové válce enormní množství papírových peněza zaplavila jimi trhy. Banky se topily v penězích, a předávalije jako velmi levné půjčky svým klientům, jež je za účelemrychlého zbohatnutí investovali na burze. Protože nebylyvůbec kryty zlatem, tato měnová politika zanedlouhoprolomila hráze. Kurzy akcií stoupaly, vypůjčovalo se stálevíce peněz, které se znovu nastrkaly do akcií, a kurzy dálestoupaly.

74

V Německu se domeček z karet zřítil v roce 1924.Říšskou marku zabila gigantická inflace a s ní spjaté dluhy.Mohlo se zase začít od nuly. Jako doplňková měna bylazavedená tzv. rentová marka, jež se při měnové reforměpřeváděla dle kurzu 1 000 000 000 000 marek za rentovoumarku (tedy miliarda ku jedné !). Kurz k dolaru se takpropadl opět na úroveň z roku 1914.

Německo mělo opět mezinárodně fungující měnua mohlo obchodovat. V krátké době se situace uklidnila.Období, které následovalo, se označuje jako tzv. zlatádvacátá léta. Lidé byli válkou a jejími následky natolikpoznamenaní, že se zprvu chtěli jen bavit. Peníze, politikaa hospodářství jim byly lhostejné. Dokud chodili do kina,mohli si koupit oblečení a potraviny, do té doby trval míra domnělá jistota - a lidé byli spokojení.

V Rakousku v roce 1925 vystřídal korunu šilink. Podlesměnného kurzu odpovídal jeden šilink sumě 10 000 korun.

V USA mezitím vývoj pokračoval vzhůru. Spekulovalose na burzách, automobil nahradil vlaky, ženy získalyvolební právo a byl zakázán alkohol. Následkem tohose rozrůstal černý trh a rostla kriminalita. Nebyla to jen dobazakázaných sklepních hospod a Al Caponeho, ale také rodinyRockefellerů, která vládla nad nejdůležitější surovinou světa:ropou.

Koncem dvacátých let byl akciový trh tak nafouknutý,že se nedalo odvrátit, aby bublina splaskla. Jak již jistě tušíte,nesplaskla jen tak náhodou. Vše se dá plánovat. 24. říjen1929 vstoupil do dějin pod označením „černý čtvrtek“

75

(=anglicky „black thursday“), jako, pokud jde o následky,největší burzovní krach. Miliony Američanů přišlo v tentoden - jenž kvůli časovému posunu vstoupil do dějin jako„černýpátek“ - o veškeré své jmění. Zisky několik málojedinců však byly přímo závratné !

Následky krachu v roce 1929 byly zhoubné.Následovala chudoba, hlad a neklid, které vyústilyve velké deprese třicátých let a nakonec ve fašismus.Hitler, Mussolini a Franco prý věděli kudy z bídy, alenamísto toho odvedli miliony lidí na smrt a do další války- války financované týmiž bankami, jež měly na svědomíi bublinu s burzovními akciemi.

Při hyperinflaci ztratili nejvíce nejméně majetní lidé.Extrémní pokles kupní síly postihl obzvlášť spořitelé.Úroky z vkladů sice stoupaly, ale přirozeně ne natolik, abyse tím vyrovnaly mohutné ztráty kupní síly. Pro dlužníkyto zpočátku vypadalo růžově, neboť dluhy se přes noc(jakoby) snížily. Stoupaly však úroky z půjček a protopřibývalo také dalších dluhů, a to odhlédněme-li zcelaod skutečnosti, že při hyperinflaci platy nikdy nestoupajíve stejné míře, v jaké se znehodnocují peníze. Mimotov takové době dochází k hromadnému propouštění, cožmá za následek, že většina dlužníků nedokáže splácet svépůjčky a následně přichází o své záruky (=domy, byty,atd.) Jen málo dlužníků má fixní úrokovou sazbu. Takév úvěrech stavebního spoření je klauzule, podle kterémůže být prolomena šestiprocentní hranice.

76

„Kromě zlatého standardu neexistuje jiná možnost, jakchránit úspory před vyvlastněním následkem inflace“, píšepozdější ředitel FEDu Alan Greenspan v roce 1966 v jednépozoruhodné stati. Jinými slovy: Protože jsme se za prvnísvětové války vzdali zlatého standardu, v soudobémpeněžním systému se bankrotu nelze vyhnout. Hyperinflacevede vždy k měnové reformě, tedy k náhradě staré nefunkčníměny za novou. Stát se pak může znovu nadechnout, neboťpřinejmenším část jeho dluhů zmizí a může se začít zaseod začátku. Nový začátek uvolňuje nové síly a naplňujeoptimismem, jako nám to již ukázal hospodářský zázrakpo velké německé hyperinflaci v letech 1945 až 1948. Dějinynás však také učí, že další kolaps finančního systémuje otázkou pouhých let či desetiletí.

Protikladem k inflaci je deflace. Tento pojem označujesituaci, kdy citelně klesají spotřebitelské ceny, tedy zbožíje levnější, a hodnota peněz stoupá. Inflace a deflace jsounicméně spojené nádoby a vzájemně se podmiňují. Nebojinak řečeno: inflace a deflace jsou protiklady na vaháchstability.

Při měnové reformě v roce 1948 byla v západnímNěmecku přepočítána říšská marka za novou německoumarku v poměru 100:6,5. Všechny typy soukromých dluhůale byly přehodnoceny v poměru 10:1. Jinak řečeno: jestližejste původně měli na účtu 1000 říšských marek, potomse jejich hodnota změnila na 100 německých marek. Žádnádeflace a žádná měnová reforma se nekoná ve prospěchlidu !

77

ZlatoZlato a peníze od sebe nelze oddělit, přestože takové

snahy jsou v dnešní době značné. Sama podobnost těchtoslov v němčině (Gold=zlato; Geld=peníze, pozn. překl.)navádí k zamyšlení. Význam zlata jsem konečně pochopilaž ve chvíli, kdy jsem vstřebal fungování mechanismů inflacea tvorby peněz. Od té doby mně zlato jistým způsobemfascinuje. Když banky vehementně odmítají obnovenízlatého standardu a všemožně se tomu snaží zamezit,můžeme již tušit, jak velkou moc má asi zlato. Proto se naněho zaměříme detailněji.

„Zlato jsou peníze, a nic jiného !“J. P. Morgan

Zlato je ušlechtilý kov s vysokou hustotou, odolný vůčivzduchu, vlhkosti, horku i většině rozpouštědel. Tím že jevzácné, má hodnotu, je krásné, barevné a energetickyvýjimečné, bylo zlato odjakživa oblíbené jako šperk, alev dobách inflace nebo války také jako jistota.

Zlato se prakticky nikdy neopotrebuje, dá se vždy znovuroztavit a donekonečna recyklovat. Větší část zlata s kterýmse dnes fyzicky obchoduje, byla vytěžena již dávno. Jedná seo měkký kov, jenž bývá většinou zahušťován jiným kovem(=vytvoří se slitina), aby se zvýšila jeho tvrdost, cožje potřeba zejména u šperků a oběhových mincí (=peníze)jako protikladu ke sběratelským. Mince, peníze se totižneustále opotřebovávají a deformují a zanedlouhoby změnily vzhled k nepoznání, či mohly ztratit na vázea tím také na hodnotě. Když je zlato červené, je zahuštěnémědí, bílé zlato stříbrem, platinou nebo paladiem.

78

Protože zlato v zemské kůře se vyskytuje v poměruke stříbru zhruba 1:15, měly by se ceny obou těchto drahýchkovů pohybovat v tomto poměru. Skrze masivní manipulacena trzích se surovinami je však tento vztah dnes zcelanarušený. Podle hodnocení expertů bylo doposud vytěženopřibližně 165 000 tun zlata, což odpovídá kostce o hranědvaceti metrů či 8 000 krychlovým metrům čistého zlata.Přibližně polovina uvedeného množství jsou šperky. Ročněpřibývá asi 2300 tun nově vytěženého zlata. United StatesGeological Survey (=USGS - nezávislá vládnívědeckovýzkumná agentura, mimo jiné se podílína pořizování map Země a zabývá se studiem biologie,geografie, geologie a hydrologie - pozn. překl.) odhadujehospodářsky vytěžitelné rezervy zlata na celém světěna 47 000 tun. Když budeme těžit s dnešní rychlostí,můžeme tedy těžit zlato ještě dalších dvacet let.Připočítáme-li k tomu 53 000 tun, které by za současnýchcen a techniky bylo nehospodárné těžit, dojdeme celkověk objemu 265 000 tun. Více zlata na planetě není.

Nikdy tedy nemůže ztratit svou hodnotu. Tohleje největší rozdíl mezi papírovými penězi a zlatem: zlatý kovnepodléhá inflaci.

První, kdo vytěžil a zpracoval velké množství zlata, byliEgypťané. Mezi lety 4000 a 2000 př. n. l., (dle odhadubankéře Ferdinanda Lipse), vytěžili přibližně 750 tun zlata.Jeho větší část buď přešla do vlastnictví faraónů, nebo se nímzdobily jejich hrobky.

Kolem roku 2500 př. n. l. dostávali egyptštía mezopotamští úředníci své výplaty přímo ve zlatě.Ve střední Evropě jsou zlaté předměty doložené od druhéhotisíciletí př. n. l.: například zlatý klobouk z Schifferstadtuči disk z Nebry. Starý zákon zmiňuje zlatou zemi Ophir

79

a zlaté tele, které si vyrobili izraelité jako modlu, zatímcose od nich Mojžíš vzdálil a přijal od Boha deset přikázání.Již Bible zmiňuje zlato a stříbro. Nejen ve středověku snilialchymisté o tom, že naleznou recept na jeho výrobu.

Ačkoliv se Evropě nikdy neodkryla velká ložiska zlata,byla právě zde poptávka největší. Až do počátku 20. stoletíse těžilo ve francouzských, švýcarských a rakouskýchAlpách. Ale to nestačilo.

Po Kolumbově návratu z objevných cest a po nálezechzlata ve střední a jižní Americe, lákal nově objevenýkontinent evropské a obzvláště španělské dobyvatele.Ve velmi krátké době vyhubili hned několik americkýchkultur, jen aby se dostali k jejich zlatu. To pak dopravovalina svých galeonách (=velké třístěžňové válečnéplachetnice) do Evropy. Španělsko se tak dočasně stalonejbohatším evropským státem. V roce 1671 doplul jistýMoses Mocatta z Amsterodamu do Londýna a obchodovalse zlatem a diamanty. Poptávka byla obrovská.V následujících letech se Londýn proměnil ve světovécentrum obchodu se zlatem. V roce 1684 zahájila svouobchodní činnost banka Mocatta & Goldsmid, a to celýchdeset let před založením Bank of England.

Až do roku 1717 bylo jak stříbro, tak zlato používánoke krytí bankovek. Platil takzvaný bimetalový standard,jenž určoval směnný vztah mezi oběma kovy.

Když anglický mincmistr sir Isaac Newton chybněstanovil za stříbro příliš nízkou cenu, stále více investorůse rozhodovalo pro zlato. S tímto odůvodněním navrhnulNewton zlatý standard, který nakonec platil celkem 200let. Následkem toho v Anglii stříbro z platebního stykupostupně zmizelo a neustále zlevňovalo.

80

V roce 1809 začala banka N. M. Rothschild & Sonsobchodovat se zlatými pruty a mincemi. Rothschildovépředstavují dynastii bankéřů, kteří jsou dodnes těsně spjatíprávě se zlatem. Během napoleonských válek, aby mohlifinancovat postup britských vojsk ve Francii, nechaliRothschildové zlaté mince pašovat přes Lamanšský průliv.Nathan Mayer Rothschild nahospodařil za války celé jměnía stal se jedním z nejvlivnějších britských finančníků.

Francii, oslabené následky experimentovánís papírovými penězi, vrátil klid a hospodářské zotaveníteprve Napoleon tím, že znovu zavedl zlatý standard.

19. století bylo dobou velkých změn. Paroplavbaa železnice najednou umožnily cestovat na dlouhévzdálenosti. Bohatá naleziště zlata v Americe, Austráliia Africe lákala dobrodruhy z Evropy, kteří doufali v rychlézbohatnutí rýžováním nebo kutáním zlata.

V lednu 1848 narazil Johann August Sutter (Švýcarpřistěhovaný do USA) na své farmě při výkopových pracíchna kousky zlata, takzvané nuggety. Zpráva se rozšířila jakoblesk a vypukla zlatá horečka. Davy lidí se hrnuli odevšad.Města rostla jako houby po dešti. Mezi lednem 1848a prosincem 1849 se San Francisco rozrostlo z jednoho tisíceobyvatel na 25 000.

Během dvaceti let (1850-1870) stoupl počet bílýchobyvatel Kalifornie z přibližně 92 000 na asi 560 000. Indiánia černoši se nepočítali. S přibýváním bílého obyvatelstva bylisouběžně decimováni a vyhánění ze svých tradičních územíIndiáni, stačilo v dané oblasti objevit cokoliv cenného.

V roce 1859 vydaly naleziště v San Franciscu poslednízbytky zlata. Poté někdo narazil na cenný kov ve východníchvýběžcích Sierra Nevady. Do skály se ručně vytesala jednaštola, a postavilo se několik domů.

81

V roce 1878 bylo v Bodie, jak se nově vzniklá vesnicejmenovala, objeveno velké naleziště zlata. Během jedinéhoroku se obyvatelstvo rozrostlo z původních dvacetina přibližně deset tisíc, což z Bodie v oné době udělalo jednonejvětších měst Kalifornie. A taky i jednoz nejzlopověstnějších, neboť boj o vytoužený kov odjakživapřitahoval lůzu a přinášel rozbroje a násilí. Vraždy bylyna denním pořádku a v pětašedesáti saloonech to vřelo.Během pětadvaceti let se vytěžilo zlato v hodnotě více než 15milionů amerických dolarů.

Po roce 1900 množství vytěženého zlata kleslo a s ními zisk. Americká vláda se připravovala na vstup do prvnísvětové války a zakázala využívání zdrojů na „bezcennéúčely“. Železniční koleje, jež spojovaly Bodie se SanFranciscem, byly zabaveny a vyrubány z trati. To znamenalokonec města a konec zlaté horečky. Nejprve se zlatuodstřihla cesta, potom byl od zlata odstřižen obyčejný člověka nakonec se zrušilo i krytí zlatem.

Dnes představuje Bodie nanejvýš pozoruhodné muzeum.Mnoho domů zůstalo zachováno. V jednom saloonu stojína pultě stále ještě lahve od piva, u domů rezivějíautomobily. Deset tisíc desperátů se ze dne na denodstěhovalo a téměř vše nechalo na místě. Dnes stojí město -symbol boje proti zlatu - bez povšimnutí uprostředkalifornské pouště.

Následky a hrůzy první světové války jsou všeobecněznámé. V letech 1914 až 1918 si vyžádala v Evropě, na blízkémvýchodě, v Africe a východní Asii více než 17 milionůlidských životů. Kdyby se zlatý standard nezrušil, k tétoválce by nikdy nedošlo. Hyperinflace a následující druhásvětová válka zaměstnávala lidi snažící se o holé přežitínatolik, že o zlatu nikdo nijak zvlášť nepřemýšlel, dokonceani ekonomové. O zlatě se ml

82

čelo. Některé centrální banky sice ještě zlato hromadily alei tomu chtěli mocní finanční mogulové dlouhodobě zamezita jednou pro vždy ho uzamknout do svých trezorů, abyuž jim v budoucnu nekomplikovalo život.

Stávalo se často ve válečných časech, že hlavy státůje chtěli financovat zlatem vlastních občanů a „vyzvali“ je,aby ho dobrovolně odevzdali. Tato výzva se objevila i v prvnísvětové válce. Hodní dárci dostávali pak železné prstenys nápisem: „Dal jsem zlato za železo.“ Zajímavá výměna -člověk odevzdal nejprve zlato, potom položil svůj život.

Přestože celá akce byla „dobrovolná", lidé byli podznačným, tlakem. Sociální kontrola fungovala jednoduše:Kdo nosil železný prsten, byl patriot, kdo zlato, vyzněl jakozrádce. Zlato proudilo do bankovních trezorů a bankéřiposkytovaly státům štědré úvěry jako protislužbu.

Všichni občané však veškeré své zlato neodevzdalia poptávka po něm přetrvávala i nadále. Proto se bankysnažily alespoň kontrolovat trh. V roce 1919 soukromí bankyNM Rothschild & Sons, Mocatta & Goldschmid, SamuelMontanu & Co., Pixley &Abell stejně jako Sharp & Wilkinsv Londýně, probudily k životu London Bullion Market -největší trh s fyzickým zlatEm, tedy skutečnými zlatýmipruty na světě. Cena zlata je od té doby určována při tzv.gold fixingu. Každý pracovní den se zástupci pětijmenovaných bank setkali v domě Rothschildů, aby stanovilicenu zlata pro konkrétní den, která pak byla závazná procelý svět. Totéž platilo i pro stříbro, zde se jednaloo takzvaný silber fixing.

Jak to bylo možné ? Proč celý svět respektoval cenu, jižzadávalo těchto pět mužů ? Zcela jednoduše: Německo,Rakousko a Turecko prohráli válku a jejich zlato shráblivítězové. Většina světového zlata se nyní

83

nacházela v USA, Anglii a ve Francii. A tyto tři země přiřklipánům Rothschildovi a jeho přátelům právo na určováníceny zlata a stříbra. Popsaný jev se v ekonomii označuje jakokartel.

„Kartel je vícevýznamový pojem, který zpravidlaoznačuje spojenectví konkurentů, ale následně ho takéhalí opar organizovaného zločinu nebo zlomyslnosti.Hlavní oblastí jeho výskytu je hospodářství.“(15)

V podstatě všechny velké národy plánovaly návratke zlatému standardu. Kvůli enormním zbrojním nákladůmvšak byl inflační tlak na jejich měny natolik silný, že vytisklymnohem víc nových peněz, než kolik měly k dispozici zlatak jejich krytí.

Tak alespoň zní oficiální verze. Je samozřejmě naprostonesmyslná, protože stačilo pouze přizpůsobit směnný kurzmnožství zlata, které bylo k dispozici. Argumenty bank všakprošly.Cíl vlivných bankéřů - oddělení zlata od peněz - bylzase o krok blíže, ale někteří neposlušní však stále na zlatověřili.

„V londýnském hotelu Savoy stále ještě stojí večeře protři osoby jeden zlatý sovereign (=stará britská zlatá minceo hodnotě 20 schillinků), tedy právě tolik jako v roce 1913.Ve starém Římě stála tóga s páskem a párem sandálůjednu unci zlata. Jedná se téměř o tutéž cenu, již dneso dva tisíce let později zaplatíme za jeden na míru šitýoblek, pásek a pár bot. Neexistují ani centrální banky, anijiné lidské instituce, které by ani přibližně zaručovalytakovou stabilitu cen. Pod zlatým standardem vše fungujeautomaticky.“(16)

84

V roce 1922 se na konferenci v Janově vůdčí národy světadohodly, že jako kompromis zavedou poloviční zlatýstandard: zlatý devizový standard. Znamenalo to, že Angliea USA přistoupí na krytí svých měn zlatem, kterého mělyskutečně dostatek. Proto byly libra a americký dolarpovažovány za jediné solidní měny. Všechny ostatní měnybyly v mezinárodním obchodě bezcenné, což tyto zeměnutilo, aby všechny své mezinárodní transakce a vůbecbyznys prováděly v librách nebo dolarech.

Anglie a USA byly tak mocné, že ostatní museli hořkoupilulku prostě spolknout, neměli do toho co mluvit. Systémale nebyl dokonalý. Inflace, spekulace na burzách a realitníbubliny se celosvětově postaraly o nestabilitu. V roce 1942proběhla v Německu měnová reforma. NásledovaloRakousko. V roce 1925 splaskla realitní bublina na Floridě.V roce 1926 se zakolísala Anglie a vzdala se po otřesechna trzích svého zlatého standardu, neboť údajně neměladostatek zlata ke krytí razantně se propadající libry. Jak jižbylo řečeno: Je to nesmysl, poněvadž stačilo změnit jen kurz,podobně jako se přepočítalo na jakoukoliv jinou měnu.

V roce 1929 došlo ke krachu burzy na Wall Street,o němž francouzský politik a finanční expert Jacques Rueffv přednášce ze 17. března 1933 řekl:

„Je dobře známo a opakovaně se prokázalo, že zlatýdevizový standard byl rozhodujícím způsobem odpovědnýza hospodářskou krizi třicátých let.“

Doposud jsme opomíjeli jednu zemi, která vlastnila velkémnožství zlata, protože se neustále decentně drželav pozadí: Švýcarsko. Nikdy nemělo zájem jakkoliv na sebena mezinárodním poli upozorňovat a marnit

85

čas řešením cizích problémů. Rozhodlo se pro neutralitu.Po roce 1926 zůstal tedy už jen jeden velký národ

s krytou, a tím pádem stabilní, měnou: USA. Od této chvíleneomezeně určovaly pohyby světového hospodářstvíovlivňováním kurzu - strmě nahoru nebo zase dolů. Krachv roce 1929 neotřásl jen trhem, nýbrž také vládamizápadního světa, protože neměly kontrolu nad zlatem.Neomezená moc spočívala v rukou bank.

V roce 1933 činila míra nezaměstnanosti v USA více než25 %. Hospodářství bylo na dně. Místo poznání, že příčinouje tisk bezcenných papírových peněz a odklonod mezinárodního zlatého standardu, odpovědnost padlaprávě na zlato. Místo toho aby se někdo přesvědčil, žev oběhu bylo příliš mnoho zlata, se tvrdilo, že je ho naopakpříliš málo. Prezident Franklin D. Roosevelt pak zlatojednoduše zakázal.

5. dubna 1933 se v novém zákoně o soukromémvlastnictví psalo, že držení většího množství drahého kovuv hodnotě vyšší než 100 amerických dolarů, je ilegální.Občané byli nuceni ho odprodat americké centrální bance(FED) za zákonem stanovenou, a přirozeně co nejnižší, cenu- 20,67 amerických dolarů za trojskou unci. Tak shrábla FEDdesetitisíce uncí levného zlata. Franclin D. Rooseveltse nechal slyšet:

„Na základě mě propůjčené plné moci, dle odstavce 5(b) zákona z 6. října 1917, pozměněnéhoodstavce 2 zákona z 9. března 1933 (...), kdy prohlásilkongres, že jde o stav opravdové nouze, nyní jakoprezident vyhlašuji, že nouzový stav v zemi stále ještětrvá. Dokud budou občané Spojených států privátněhromadit zlato a stříbro, je to vážným ohrožením míru,spravedlnosti a blahobytu Spojených států.

86

Chceme-li chránit zájmy našeho lidu, musí být ihnedpřijata náležitá opatření.“

Že by se na nouzovém stavu z první světové války do tédoby nic nezměnilo ? Byly USA stále ještě ve válce ?Prohledávaly se domy, nalezené zlato v hodnotě nad 100dolarů zabavovalo a jeho majitelé končili na několik letza mřížemi. Tento zákaz trval do roku 1978.

Protože lidé již nemohli nakupovat skutečné zlato,kupovali alespoň akcie - tzn. dosud nevytěžené zlato, neboúdajně kdesi bezpečně uložené. Někteří spekulanti přišlik obrovským ziskům. Jeden z důvodů, proč tyto akciezískávaly na hodnotě, spočíval v tom, že Roosevelt cenu zlata(poté co všechno soukromé zlato vybral) zvedl z 20,67amerických dolarů na 35 za unci - jak výhodné pro FED,která ho získala velmi levně !

Náklady na dobývání zlata díky deflaci klesaly. Ziskytěžebních společností závratně stoupaly. Zatímco se akciovýtrh všeobecně propadal do hlubin, zdolávaly akcie se zlatemjeden vrchol za druhým.

Až dosud na dolarových bankovkách stálo, že mohou býtkdykoliv vyměněny za pravé peníze (=zlato). Od roku 1934už ne. Od tohoto okamžiku se cáry papíru považovalyza peníze a lid to musel akceptovat.

Lord Josiah Charles Stamp, ředitel Bank of England ave své době jeden z nejbohatších mužů světa, napsal v roce1937 něco pozoruhodného:

„Moderní bankovnictví vyrábí peníze z ničeho. Tentopostup je možná ten nejpodivnější vynález v dějináchlidstva. Bankéřům patří Země. Připravil-li by je o ni někdo,ale zároveň jim ponechal moc vytvářet peníze, obratemruky by jich měli zase dost

87

na to, aby si ji koupili nazpátek. Zanikne-li však totoprávo, potom zmizí všechny velké majetky, i moje. A onyby také měly zmizet, pak by byl totiž svět šťastnějšía lepší. (...) Pokud však chceme být otroky bank a ještěsi chceme hradit sami i náklady na své otroctví, potombanky nechejme, ať si vyrábějí své peníze dál.“(17)

Banky

V zásadě by měly banky sloužit k tomu, aby opatrovalya spravovaly peníze svých klientů a poskytovaly úvěryna investice, což má velký význam především prohospodářství. Mimoto mohou obchodovat s cennými papírya koordinovat toky peněz svých klientů, tedy poskytovatúčetní služby. Ve skutečnosti ale mají dnes banky, díkysvému právu na tvorbu peněz, tolik moci, že rozhodujío všem důležitém na tomto světě. Jsou to banky, lépe řečenoněkolik mužů v pozadí, které určují, kdo dostane půjčkua kdo ne. To platí v malém i ve velkém, pro maloobchodníky,stejně jako pro státy.

„Proces výroby peněz v bankách je tak prostý, až nadním zůstává rozum stát.“

John Kenneth Galbraith, ekonom

V textu jsem doposud používal značně obecný pojembanky. Přesněji řečeno je vhodnějším termínem úvěrováinstituce. Tohle je správný nadřazený pojem, prostéoznačení banka je však běžnější. Úvěrové instituce sev podstatě dělí na:

centrální banky

88

soukromé banky spořitelnya zemské banky družstevníbanky speciální banky

Speciální banky jsou instituce se speciální obchodnínáplní o klientelou. Například investiční bankase specializuje na obchodování s cennými papíry, správumajetku a uvedení akciových společností na burzu. Kromětoho sem patří i stavební spořitelny, hypoteční bankya instituce tzv. přímého bankovnictví (=banky nabízející tzv.přímé, jinak řečeno elektronické bankovní služby; „přímo“zde znamená „bez návštěvy banky“ a s využitím technickýchprostředků - pozn. překl.).

Družstevní banky vznikaly od poloviny 19. století jakoprotiváha mocných soukromých bank. Zde není jednotlivecjen zákazníkem, ale zároveň také členem podniku. Původněse označovaly i jako svépomocné skupiny. Nejznámější jsouVolksbank a Raiffeisenbank, které hrají významnou rolipředevším na venkově. V Rakousku vyřizují mimo jiné prosvé členy i nákup a prodej zemědělských produktů.

Spořitelny dělají přesně totéž co soukromé banky -pouze s tím rozdílem, že patří spolkové zemi nebo státu.Nemají se zaměřovat na zisk, ale na podporu podnikánív dané zemi. Jejich cílem by tedy mělo být dosaženíekonomické nezávislosti určitého regionu bez soukromýchbank.

Soukromé banky jsou ty úvěrové instituce, o kterýchvětšinou mluvím, když používám slovo banka. Většina z nichjsou univerzální, někdy nazývané i obchodní banky.

89

Provádějí všechny druhy bankovních operací a oslovujívšechny typy klientů. Největší zisky však soukromýmbankám přináší poskytování úvěrů. Dávají k dispozici penízea za to inkasují úroky. Zajímavé je, že až do 14. století bylopřijímání úroků všeobecně zakázáno. V islámském světětento zákaz platí dodnes.

Starý zákon například zapovídal Židům vzít úrokod bližního ve víře a národě:

- Exodus 22:24: Jestliže půjčíš stříbro někomu z méholidu, zchudlému, který je s tebou, nebudeš se k němuchovat jako lichvář, neuložíš mu úrok.- Leviticus 25, 36-37: Nebudeš od něho brát lichvářskýúrok, ale budeš se bát svého Boha. Tvůj bratr bude žíts tebou. Své stříbro mu nepůjčuj lichvářsky,na poskytované potravě nechtěj vydělávat.- Deuteronomium 23, 20-21: Svému bratru nebudešpůjčovat na úrok, ani za stříbro ani za pokrm aniza cokoli, co se půjčuje na úrok. Cizinci můžešpůjčovat na úrok, ale svému bratru na úrok půjčovatnesmíš, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal ve všem,k čemu přiložíš svou ruku na zemi, kterou jdešobsadit. (15)

Na druhém Lateránském koncilu v roce 1139 vydal papežInocenc III. výslovný zákaz úroků. Totéž nařízení potvrdilVídeňský koncil v roce 1311. Křesťané měli zakázánovyžadovat úroky za půjčené peníze. Přípustné bylo pouzezúročení půjček sjednaných za účelem rozmnoženífiremního kapitálu nebo při sjednávání obzvláště riskantníchobchodů. Běžné půjčky však úročeny být nesměly !(15)

90

Výjimka se vztahovala jen na Lombardy poznačeníitalských bankéřů v německy mluvících zemích) a některévlivné italské kruhy. Další výjimka sé týkala Židů. Protožezákaz ze Starého zákona se vztahoval pouze na bratryve víře, poskytovali a vybírali úroky z půjček nežidům. Židénesměli v pozdně středověké Evropě provozovat řemesla,a tak jim v podstatě nezbyla žádná jiná možnost obživy. Zdemá svůj pramen nechuť a averze vůči lichvářům, jimž bylčlověk ve finanční tísni vydán na milost či nemilost. Kvůlijejich blízkosti s císařským a královským dvorem se jim takéříkalo dvorní Židé (jednalo se o oficiální titul Hojjude, tedydvorní Žid, který uděloval sám panovník —pozn. překl.) (15)

Rozličné skupiny se na základě vidiny ziskůz bankovních obchodů pokoušely neustále zákaz úrokůobcházet a podvracet. Papežové sice až do 18. stoletíprotestovali a trvali na svém, nakonec však katolická církevpřece jen v roce 1830 zákaz úroků oficiálně zrušila.

První velké banky vznikly ve 14. století ve Florencii.Obzvláště je nutné vyzdvihnout Banco Medici, jež více nežsto let představovala evropské mocenské centrum.Mediciové měli zásadní vliv na volbu hlavy katolické církve,a tři papežové pocházeli dokonce přímo z jejich řad.Caterina de’ Medici to dotáhla až na francouzskou královnu.Na konci 15. století však banka zkrachovala a Mediceovése přesunuli do politiky. Dodnes jsou spřízněni podstatěse všemi královskými a knížecími domy.

Než bankovnictví konečně rozkvetlo ve všech regionechEvropy a četné rodiny bankéřů získaly vliv a bohatství,vznikly v Itálii ještě další velké bankovní domy.

Islám dodnes úroky zakazuje. V Koránu, jehož autoritaje podle islámského náboženského práva šaríanedotknutelná, se v súře 3, verš 130 píše: „Vy, kteří věříte !

91

Neživte se lichvou rozmnožujíce vícenásobně zisk z tohoco jste půjčili..,“(18)

„Bankovní loupež je něco pro diletanty. Skutečníprofíci založí banku.“

Bertolt Brecht

Kdo si v Německu mohl založit banku, určoval Spolkovýústav pro dohled nad finančními službami (=Bundesanstaltfür Finanzdienstleistungaufsicht, skratka BaFin)). Hlavnímúkolem BaFinu založeného v roce 2002 byl dohled nadbankami, pojišťovnami a obchodem s cennými papíryv Německu. Měl zajišťovat - přinejmenším teoreticky -funkčnost, nedotknutelnost a stabilitu německéhofinančního systému. Předcházející kapitoly ukázaly, že BaFinna své úkoly absolutně nestačil.

Již během několika málo let své existence se tatoinstituce doslova prohýbala pod tíhou korupčních skandálůa čelila bezpočtu výtek, které upozorňovaly na jejíneschopnost. Spolkový kontrolní úřad v Koblenci (=PÄB,do roku 2012 jich bylo devět v různých městech; podporujíčinnost německého Nejvyššího kontrolního úřadu BRH),například již v březnu 2004 zjistil, že BaFin má nedostatečnýkontrolní systém. Za rok 2006 pak Nejvyšší kontrolní úřad(=BRH) odhalil zpronevěru více než 4 milionů eur, kterouměla na svědomí hlava představenstva - následovalaobžaloba, soud a trest. V odůvodnění rozsudku byl částečněpokárán i chybějící kontrolní systém BaFinu. V září 2006se dočkalo zveřejnění více odborných posudků, ježkonstatovaly, že úkoly antikorupční prevence, které zadalaspolková vláda, nebyly splněny. ('°4)

92

„...zemské úřady BaFinu a regulační úřady zemskýchrad prakticky vůbec nepodrobily v regionálníchporadenských společnostech v oblasti financí (jakoje AWD, MAGUS, PHOENIX...) kontrole strukturupodnikání se znehodnocenými a ztrátovými cennýmipapíry. Když finanční investor PHOENIX prohazardovalúspory penzisty Paula Laueho ve výši 100 000 euro, právnízástupce poškozeného nemohl ani nahlédnut do úředníchkontrolních protokolů, a to navzdory zákonuo svobodném přístupu k informacím(105)

Jak v únoru 2009 informoval magazín německé televizeARD Kontrasty, Horst Seehofer společně s bavorskou FDP(=Svobodná demokratická strana) usiloval o změnu v zákoněo svobodném přístupu k informacím, čím by se BaFin zbavilodpovědnosti za své pletichaření. Magazín ukázal, že politikasi evidentně přála neprůhlednost za každou cenu. Odbornýekonom Wolfgang Gerke ve své zprávě míní, že z dlouhoutajovaných dokumentů vyplývá, že v uplynulých letechse zásadních chyb dopustily nejen banky, ale i bankovnídozor.

„Zanedbávání zájmů německých vkladatelů bylov případě BaFinu prakticky na denním pořádku. Kdyžna konci roku 2008 padla islandská banka Kaupthing,poškozeno bylo také 30 000 německých klientů. Ale zcelazbytečně, protože v Rakousku, Norsku, Finsku a Švédskudostal každý klient této banky své peníze nazpět.V Německu ale BaFin konta banky Kaupthing uzavřel,a tak její klienti své peníze zpět nedostali.“ °°5)

Ten kdo nepracuje v bankovním sektoru, si pravdě

93

podobně jen stěží dokáže představit, jak neomezenou mocmají velké banky. Nic a nikdo se jim nemůže beztrestněpostavit do cesty. Vedle BaFinu existuje v Německu ještějedna instituce, která má kontrolovat banky, a tím pádem býtúzce napojená na bankovní dozor: Bundesbank (=Centrálníspolková banka).

Centrální bankyCentrální banky (=emisní banky) mají na starosti

peněžní a měnovou politiku. Přesněji řečeno politiku, kteráse zabývá platebními prostředky určitého státu nebohospodářského prostoru (například EU). V Německu je toBundesbank (=Spolková banka), v Rakousku a ŠvýcarskuNationalbank (=Národní banka) a v Evropské unii Evropskácentrální banka (EZB).

Název emisní banka souvisí s právem vydávání bankovekdané země. Tiskne bankovky a razí mince. Dále tyto platebníprostředky rozděluje a zajišťuje, aby jich bylo v oběhudostatek, ale zase ne příliš. Emisní banka odpovídáza peněžní stabilitu své země. Teoreticky to znamená, že byměla být vládcem peněz.

Mimo to co jsme uvedli, spravují centrální banky takéstátní poklad: zlato a měnové rezervy (=cizí měny, jež státzískal obchodováním s jinými zeměmi, přičemž jednoznačněpřevažují americké dolary). Kromě toho spravují centrálníbanky vlastní kapitál, který si k nim povinně ukládajído úschovy soukromé banky.

Centrální banky by se měly snažit udržet stabilitu měnya nepopouštět příliš uzdu inflaci ani deflaci. Dle uvedenýchskutečností by se dalo předpokládat, že instituce,

94

jež má působit jako protiváha vlivu soukromých bank,v žádném případě nesmí spočívat v soukromých rukou. Jakjiž však bylo zmíněno, podobné případy jsou velmi vzácné.

Když ale mohou soukromé banky tvořit peníze (a tímurčovat míru inflace), co pak vůbec ještě ovlivňují centrálníbanky ? Aby mohly řídit aktivity soukromých bank, na tomají k dispozici hned dva velmi účinné prostředky:

Dle úvěrové politiky stanovují sazby, takzvanouvedoucí úrokovou míru pro půjčky. Tím zároveňpředepisují nejen to, jak drahé úvěry budou, ale takéto, kolik dostane spořitel(ka) za své naspořenépeníze. Jestliže jsou úroky vysoké, znamená to,že banky i jejich klientela si budou méně půjčovat.Tehdy jsou úvěry drahé a stojí mnohem víc než přinízkém zúročení. Současně se ovšem vyplatí spoření,což vede k tomu, že se zvyšuje objem vkladů, čili oto méně je peněz v oběhu. Pokud jsou úroky nízké,počet i objem úvěrů roste. Vytvářejí se tak novépeníze, což stimuluje inflaci.Emisní banky mohou také vydávat (=emitovat) cennépapíry, takzvané státní dluhopisy. Pokud nějaképrodají, dostanou za ně peníze, které pak chybějív oběhu, což napomáhá k utlumení inflace. Odkoupí-li posléze vlastní dluhopisy nazpět, do oběhuse znovu dostane více peněz.V případě, že ekonomika právě stagnuje, tímtozpůsobem se znovu oživí.

Nejpozději v tomto bodě musí být všem naprosto jasné,že emisní banky prostě nesmí být v soukromých rukou.Teoreticky by měly fungovat jako rozhodčí ve

95

velké hře s penězi.Banca ď Italia je však soukromá z devadesáti, belgická

Národní banka z padesáti procent. Naproti tomu rakouskáNárodní banka jako akciová společnost donedávna také ještěze třiceti procent spočívala v soukromých rukou. Podařilose však prosadit její kompletní zestátnění a oficiálně je todnes státní banka. Rakouský stát by měl vlastnit od května2010 sto procent akcií. Přesto sedí v generální radě i zástupcisoukromých bank a privátního hospodářství, kteří se zajisténebudou rozhodovat v rozporu se svými zájmy. Nezávisloua státní banku vidím osobně trochu jinak...

Evropské národní centrální banky (Německá Spolkovábanka, Rakouská Národní banka,...) dříve zodpovídalyza měnu své země (=německou marku, šilink). Od chvíle,kdy tyto měny zanikly, se z obou staly podílníci Evropskécentrální banky (=EZB). Ta formálně stojí nad nimia předepisuje všem centrálním bankám v eurozóně, co majídělat.

Ještě napínavější je ale situace v německé Bundesbank.Ta je sice oficiálně rovněž ze sta procent státní, v jejímpředstavenstvu jsou však zástupci soukromých bank, jakopan Andreas Dombret, zodpovědný za finanční stabilitu,trhy a statistiku. Vedle německého má pan Dombret ještěamerické občanství. Svou kariéru odstartoval v roce 1987u Deutsche Bank. Potom pracoval deset let v Londýněa Frankfurtu u JP Morgan Chase. Zde měl jako jeden z členůvedení na starosti německé finanční instituce. Následněpůsobil čtyři roky jako mluvčí obchodního vedení a partneru Rothschildů v Německu. V letech 2005 až 2009 zastávalfunkci místopředsedy pro Evropu při Bank of America

96

a byl předsedou představenstva pro Německo, Rakouskoa Švýcarsko. Je členem bezpočtu správních výborů, spolků,bankovních a hospodářských svazů. Kromě toho je čestnýmprofesorem na European Business School v Oestrích-Wínkelu, kde přednáší o finančních trzích a aktuálnífinanční krizi. Je to člověk těsně spjatý s největšímisoukromými bankami světa. Myslíte si, že podobní lidése hodí na to, aby hájili v německé Bundesbank národnízájmy ?

Kromě toho prodléval v německé Bundesbank až do září2010 pan Thilo Sarrazin. Poté, co jeho výroky o integracicizinců v Německu zvedly v médiích vlnu nevole, byl nucen„dobrovolně“ odstoupit. Sarrazin neměl v Bundesbankpřidělenou žádnou speciální oblast činnosti - měl pěknoukancelář, tučnou mzdu, ale nic na práci. Byl placenze státních peněz za to, že psal svou knihu. Proč ?

Po pouhých šestnácti měsících z představenstvaBundesbank odešel. Od té chvíle dostává měsíční rentuve výši deset tisíc eur. Kromě toho si svou knihou„Deutschlad schafft sich ab“ (=Německo páchá sebevraždu,vydavatelstvo ACADEMIA) vydělal odhadem milion eur (1,3prodaných výtisků do února 2011). Kdyby nebyl něco přes rokzaměstnancem Bundesbank, nýbrž prostým důchodcem,vypadala by jeho penze mnohem skromněji a jeho výrokyby nikdy nevyvolaly takový skandál. V každém případěse svou knihou, kterou zaplatili daňoví poplatníci, postaralo týdny trvající neklid. Přitáhl k sobě pozornost tisku, díkyčemuž politika a banky v těchto neklidných dobách mělyalespoň trochu času aby se nadechly.

Německou Bundesbank nezneužívá k vytvoření

97

mocenského vlivu jen finanční elita, slouží navíc jakovýměnek pro dosluhující politiky. Přitom by měla plnitdůležité a závažné úkoly, jako na příklad činit se v bojis doslova cválající inflací v eurozóně. On-line vydání listu DieWelt ze 14. září 2010 v sentimentálně propagandistickézprávě však píše:

„Thilo Sarrazin se nesmí vzdát svých nároků na penzi,neboť nejde o peníze, ale o princip. Téměř po celý životsloužil Thilo Sarrazin své zemi - a sice s onou staromódnívěrností, odevzdaností, ale zároveň hrdostí, jež příslušelapovolání „ve státní službě“. Ať už je názor na něhojakýkoliv, nic to nemění na věci, že se v hospodářstvínesnažil vydělat velké peníze, nýbrž jako přesvědčenýsociální demokrat se snažil podpírat matičku vlast, a to byzasluhovalo odměnu.“

Centrální banky se dnes, údajně, zaměřují na tři hlavnícíle: stabilitu cen, ekonomickou rovnováhu a finančnístabilitu. Když ještě jednou v duchu přehlédneme krizina finančních trzích posledních let a případ Řecka, potomse zdá sporné, jestli těmto úkolům centrální banky dostály.Spíše se zdá, jakoby sledovaly zcela jiné zájmyVe skutečnosti totiž centrální banky proti sobě bojují. Pročtaké ne ? Od té doby co existuje Evropská centrální banka(=EZB), stejně nemají nic jiného na práci.

Když se v květnu 2010 ocitlo Řecko ve finanční nouzi,odkoupila EZB za více než 25 miliard řeckých dluhů - ačkolivpár dnů před tím nutila své členy poskytnout Řecku přímo30 miliard. Díky masivním nákupům řeckých papírovýchcárů stoupla znovu jejich cena. To pomohlo nejen řeckémustátu,

98

ale především tomu, kdo vlastnil většinu řeckých státníchpůjček: bankéři Spiro J. Latsisovi, nejbohatšímu Řekovia šéfovi jednoho z největších finančních a bankovníchimpérií, v němž mají svůj podíl také Deutsche Bank a jinémezinárodní velkobanky. Latsis několik let před tímodkoupil od řeckého státu většinu dluhů. „Jeho bankavlastnila vůbec největší část řeckých půjček“, řekl jedenfrankfurtský bankéř listu BILD.(106)

Touto akcí odlehčila EZB soukromým bankáma současně podpořila inflaci v Evropě, což opět zaplatíobčané prostřednictvím vyšších cen. Pamatujme si: nakonecvždy vyhrává banka !

V zásadě, žádná emisní banka západního světa není dnesnezávislá a schopná spořádaně plnit své úkoly Švýcarskýbankéř Ferdinand Lips v jednom rozhovoru uvedl:

„...k čemu vůbec potřebujeme centrální banky ? Jenstěží se dá pochopit, jak mohlo dojít k takovému rozkladuměny ? Jsem pevně přesvědčený, že centrální banky jsouzbytečné a naší ekonomice tropí pouze škodu.“(8)

BIZBanku pro mezinárodní platby (=BIZ) lze v podstatě

považovat za centrální banku centrálních bank. V kruzíchmezinárodní finanční elity je jeden z nejnenápadnějších, alezároveň nejúčinnějších, nástrojů moci.

Úkolem BIZ je (dle jejího vlastního vyjádření) „podporacentrálních bank a finančních úřadů v jejich snaze

99

o měnovou a finanční stabilitu, podpora mezinárodníspolupráce na tomto poli a bankovní služby pro centrálníbanky.“ (107)

Jinými slovy: BIZ je další instituce, kterou kromě jejíchvlastních akcionářů, v zásadě nikdo nepotřebuje.V jejichž řadách jsou centrální banky, banky a soukromébanky, BIZ tedy reguluje činnost centrálních bank, kterézase z titulu své funkce, mají kontrolovat soukromébanky. Nehledě na obrovský administrativní aparát, jenžstojí obrovské peníze, vlastníci této další instituce vládnounesmírnou mocí nad hospodářskou politikou jednotlivýchčlenských států, a ještě si za to nechávají od občanů platit.Její vliv dosahuje až k zlatým a měnovým rezervámjednotlivých členů. Členem je ostatně každá země, kterámá zájem provozovat mezinárodní obchod - chtě nechtě.

BIZ (se sídlem v Basileji) založila Belgická, Německá,Francouzská, Britská a Italská centrální banka společněse dvěma skupinami soukromých bank z Japonska a USA.Původně se měla starat o to, aby Německo přesně plniloreparační platby. Německo již v roce 1931 následkemhospodářské krize tyto platby přerušilo a z toho důvoduměla vlastně svou činnost ukončit. Nikdo se však jen taknevzdá jednou získané pozice, obzvláště dohlíží-li takna ostatní a může je ovládat.

V BIZ byly zastoupeny především přední americkéfinanční instituce, jejichž zájmy se úzce týkalyobchodování s Německem - na příklad Morgan(JP Morgan Chase & Co., Morgan Stanley), RockefellerovaChase National Bank, Diplom-Read Truple a bankovní důmJ. Henry Schroder v New Yorku. Na německé straně seděli

100

ve správním výboru BIZ Kurt von Schröder, jedenz nejdůležitějších Hitlerových investorů, Hjalmar Schacht(zastupitel Říšské banky a průmyslu v německém Porúří)a Hermann Schmitz za IG Farben (=konglomerátní německáchemická průmyslová společnost, v době svého vrcholučtvrtá největší společnost na světě - pozn. překl.).

BIZ byla známá tím, že velmi sympatizovala s nacismem.V roce 1938 po anšlusu Rakouska převzala do správyrakouské zlato. V roce 1939, po okupaci zbytkuČeskoslovenska, pomohla také s převodem části českéhozlata ve prospěch Národně socialistické strany. LordMontagu Norman, jeden z představených BIZ a současněředitel Bank of England, převodu nedokázal zabránit.Od dubna 1939 stál v čele BIZ americký advokát ThomasMcKittrick, hájící zájmy Rockefellerů. Během válečnéhoobdobí mezi léty 1939 a 1945 vyřizoval za Německou říšivšechny nezbytné devizové obchody.

Od roku 1943 se pokoušeli proti BIZ zakročit (a případněji i zrušit) americký ministr financí Morgenthau i norskáexilová vláda. Jejich snahy však byly marné. Britský finančníexpert Keynes mimo jiné proti Morgenthauovi argumentovaltím, že po válce bude BIZ potřebná při „obnově“.

Po druhé světové válce se vrátila ke své původní práci.Její předpisy prošly natolik výraznou přeměnou, že o členstvíprojevily zájem všechny evropské centrální banky, a to ize socialistických zemí (s výjimkou Sovětského svazua východního Německa). V letech 1962 až 1971 se zaměřovalana koordinaci reakcí na měnové krize. Úzce spolupracovalataké se skupinou G10, ve které byly zastoupeny centrálníbanky deseti nejdůležitějších členů Mezinárodníhoměnového fondu (IWF)

101

a Švýcarska, jež tenkrát ještě členem IWF nebylo. Od roku1971, s koncem systému pevných směnných kurzů, se dozorného pole dostala nová témata, na příklad evropskéměnové trhy, bankovní a dohled nad pojišťovnami.

BIZ, přestože z větší části patří soukromým bankéřům,odpovídá za sestavování pravidel kontroly v bankách (BasilejII a Basilej III). Tudíž všechna ujištění politiků, že se bankámnastaví tvrdší podmínky, vyznívají jako pouhý vtip ! Bankysi svá pravidla určují samy, a to skrze BIZ.

Protože mezinárodní obchody probíhají jen v dolarech,BIZ při vyúčtovávání neuznává žádnou jinou měnu. K tomu,aby dostala nálepku posluhovače a nástroje bankéřů, jimžpatří FED (a americký dolar), není potřeba vytvářet žádnésložité konšpirační teorie. Tím, že rozhodujeo mezinárodních finančních tocích, určuje také nepřímohodnotu jednotlivých měn.

Následuje citát ze zprávy on-line vydání n-tv ze dne 13.září 2010:

„Úleva na burzách: Den poté, co basilejský výbor probankovní dozor schválil nová pravidla (Basilej III),výrazně stoupla cena akcií evropských bank. Obchodnícise těší, že z trhů tím konečně zmizla nejistota.Se vstřícným postojem se setkaly obzvláště dohodnutépřechodné lhůty. Banky mají nyní údajně více času nežse čekalo, na to, aby splnily kapitálové požadavky. Jedenz obchodníků dodal:. ,Zde se instituce prosadily samy.‘ “

102

IWFMezinárodní měnový fond (=IWF) je známý také jako

světový měnový fond a je součástí Spojených národů. Sídlív USA ve Washingtonu, D. C., a je napojený na SkupinuSvětové banky, která sídlí tamtéž a jejíž úkoly jsou rovněžnanejvýš zajímavé. Jedním z vytyčených cílů IWF je: „pomoctzredukovat do roku 2015 mezi světovou populací podílchudých lidí na polovinu.“ Volně přeloženo by to mohloi znamenat: Do roku 2015 musí zmizet polovina obyvatelsvěta !

K úkolům IWF, který díky světové hospodářské krizizískal od roku 2007 mnohem větší moc, oficiálně patří:podpora mezinárodní spolupráce v oblasti měnové politiky,rozšíření světového obchodu, stabilizace směnných kurzů,poskytování úvěrů, dohled nad peněžní politikoua technická výpomoc.

IWF byl založen 22. července 1944 na konferenciv Bretton Woods. V dalším textu se k této události ještěněkolikrát vrátíme, měla totiž závažný dopad na světovéhospodářství. Je základem pro zdárné nastolení Novéhosvětového řádu.

IWF, v zásadě založený jako akciová společnost, mělv roce 2010 přesně 187 členských států, jejichž hlasovacíprávo se odvíjelo od jejich kapitálového podílu. Německáspolková republika přistoupila k IWF v roce 1952. Členskýmistáty s největším hlasovacím podílem byly do té doby USAs 15,85 %, Japonsko s 6,84 %, Německo s 5,88 %, Francies 4,86 %, Velká Británie s 4,86 % a Čína s 4,42 %. Usnesenímusela schválit pětaosmdesátiprocentní většina. USAse svými téměř šestnácti procenty (což provedly v roce 1944velmi šikovně !) a státy Evropské unie s celkově třicetiprocenty tvoří tak

103

při hlasovaní menšinu, která může de facto blokovatjakékoliv usnesení a rozhodnutí. To znamená, že rozvojovéa nově industrializované země musely vždy dělat to,co chtěly bohaté státy. Kromě toho USA mají - jako jedinýčlen - právo veta !

V říjnu 2010 se státy G-20 (=dvacet čelnýchprůmyslových a nově industrializovaných zemí) na zasedánív Jižní Koreji usnesly, že zvýhodní při hlasování nověindustrializované země. Německo pak „dobrovolně“postoupilo svou moc a vliv Číně a Japonsku. USAsamozřejmě ne. Od roku 2011 je proto za USA a Japonskemna třetím místě Čína, a to před Německem, Velkou Británií,Francií, Itálií, Ruskem, Indií a Brazílií. V čtyřiadvacetihlavémpředstavenstvu IWF se Evropa vzdala dvou křesel. Bylto ústupek Evropy Číně a Indii, aby podpořili plány IWFna novou světovou měnu. Má být zavedená v dohledné době,aby upevnila Nový světový pořádek.

IWF poskytuje za určitých podmínek termínované úvěrystátům, které se potýkají s hospodářskými problémy. Mezipodmínkami pro poskytnutí úvěrů na příklad najdeme:krácení státních výdajů, například snížením důchodů,propouštění úředníků nebo liberalizace bankovnictví.Jedním z předpokladů pro získání úvěru od IWF je,že dotyčná země nesmí svou měnu krýt zlatem ! Zcelazásadní podmínka - také k ní se ještě později vrátíme !

Podmínky uložené státům formou takzvanéhoStrukturního adaptačního programu (=SAP) mohou takézahrnovat privatizaci veřejných institucí, jako jsou spořitelny,elektrárny a vodárny. IWF následně určuje, která firmasi potom tyto „statky“ zaslouží. V dokumentárním filmuErwina Wagenhofera, jenž určitě do poručuji zhlédnout,

104

„Leťs make money“ (=Továrna na prachy) John Perkinsvypráví o své někdejší práci pro JWF jako „economic hit man“(=volně přeloženo: lovec státních ekonomik). Jeho úkolspočíval v tom, že pro Světovou banku nebo některou z jejíchdceřiných organizací, vyhledával země, zajímavé pro mocnézápadní koncerny.

Danému státu potom zprostředkoval úvěr na investicev infrastruktuře, nejspíše na stavbu silnic, což oficiálněznamenalo zlepšení hospodářské situace v dané oblastia vytvoření nových pracovních míst.

Peníze potom ale nikdy neproudily přímo do dotyčnézemě, nýbrž na konta podniků, které zodpovídalyza budování infrastruktury v dotyčné zemi ! Byly to západnípodniky, jež zakázky získaly od JWF nebo od světové banky.

Dané zemi nebo jejím většinou chudým obyvatelůmzůstaly pouze dluhy za půjčky, které nikdy nebudou schopnísplatit. John Perkins pokračuje:

„A tak, aby se pod tíží těchto dluhů nezadusily, jsounuceny dát za velmi výhodných podmínek k dispozici svécenné zdroje. Tím, že utváříme zákony, vytvořili jsmevlastně obrovské impérium. Máme pod kontrolou JWFi světovou banku, z větší části také Organizaci spojenýchnárodů. Poněvadž sami píšeme zákony, není činnost lovceekonomik nezákonná. Uvrhnout státy do dluhů a potomje ještě vykuchat, to není nezákonné. Mělo by to býtzakázáno, ale není !“

Že by snad JWF nakonec nebyl tak dobrý, jak se námto snaží vsugerovat jeho vznešené cíle ? Ve skutečnostimá nad financemi a hospodářstvím členských států

105

větší moc než jejich vlastní centrální banky, politikovéa obyvatelé. Dokonce deník FAZ v on-line vydání z 15. září2010 pod titulkem „Když přichází IWF“ píše:

„V historii fondu byly mnohé země po celá létazákazníky IWF. Klouzaly často z jednoho programudo druhého. To nevypovídá o úspěšném plnění úkolůekonomů Mezinárodního měnového fondu.“

Známý případ „úspěšné“ pomoci Mezinárodníhoměnového fondu je Argentina. V roce 2001, když zrealizovalapožadavky IWF, další předem domluvené úvěry jižnedostala. Byla neschopná plateb a totálně zkrachovala.Schweizerische Wochenzeitung ze dne 10. ledna 2002:

„Argentina hospodařila v posledních letech přesně dlepravidel Mezinárodního měnového fondu. O své dluhypečovala s vidinou možnosti dalších půjček. Měnovémufondu se to zdálo v pořádku. A odpovědné kruhyve Washingtonu, Buenos Aires a Madridu si spokojeněmnuly ruce, když sledovaly, jak perónisté ("=stoupencipolitické ideologie J. D. Peróna a jeho ženy Evy v Argentině- pozn. překl.) prodávají jeden státní podnik za druhýma prohospodařují i nerostné bohatství země. Argentinaby podle mezinárodních směrnic a liberalizacihospodářství mohla posloužit jako ukázkový příklad. Takékdyž Menemova vláda očividně nepoužila příjmy z prodejestátních podniků a nerostných zdrojů ke snížení státníhodluhu, držel Mezinárodní měnový fond nadále svou linii.Stát dostával i nadále půjčky, smyčka (dluhů)se utahovala a vydojilo se, co se dalo.“

106

V prosinci 2001 vyšly v mnoha městech desetitisíceArgentinců do ulic a bušili přitom lžícemi o hrnce, aby takprotestovali proti vládě, jež vedla zemi k bankrotu. Kdomohl, měl své zlato již dávno v zahraničí. Země se propadlado chaosu. Vláda se neortodoxními metodami pokoušelaudržet v zemi alespoň nějaké zlato. Bylo zavedeno tak zvanécorralito (=česky chlívek): každý občan mohl ze svého kontaměsíčně vyzvednout jen tisíc pesos (=přibližně tisícamerických dolarů). Zbytek byl zmražený. Část vkladův dolarech byla navíc převedená zpět na domácí měnu. 18.prosince 2001 vyhlásil prezident Fernando de la Rúavýjimečný stav. Protesty vyústily v krvavé pouliční srážkys policií. O čtyři dny (a po řadě obětí na životech) později bylprezident svržen.

„Pád Ferdinana de la Rúa“, psal americký ekonom a hlavaZ-Magazínu Mark Weisbrot v listu Washington Post dne 25.prosince 2001, „nemohl nikoho překvapit. Implose (=opakexplose;vnitřní integrita poručena vyšším tlakem okolníhoprostředí) v Argentině nese jednoznačně otisky prstůMezinárodního měnového fondu.“

Mnohé z toho, co se odehrálo před státním bankrotemv Argentině, se bohužel velmi podobá krizi v Řecku po roce2010. Hlavními důvody špatného stavu státního rozpočtubylo krácení daní a korupce. Podobnosti existují i vměnovém systému. Argentina navázala svou měnu v roce1992 na americký dolar, a tím rovněž pustila z rukou otěževlastní měnové politiky. Jako v případě Argentiny, pocházelypřibližně tři čtvrtiny věřitelů ze zahraničí. A v obou zemíchnavrhoval IWF opatření, jež měla vést ke konsolidaci(=ustálení) měny.

Princip je jednoduchý a účinný: Národ se natlačído obrovských dluhů, až nakonec nemá nikdo peníze. Potomse stát přinutí ke krácení výdajů na sociální účely a

107

platy a současně musí zvýšit daně. Pro obyvatelstvoto znamená: minimální příjmy ale vyšší výdaje - jistojistěskvělý obchod ! Když stát zkrachuje, supi si poraženoukrávu naporcují a národu zůstanou jen bezcenné zbytky.FAZ k tomu 15. září 2010 píše:

„Pro Řeky, kteří v měnové unii čelí podobným tlakům,jsou Argentinci se svou kombinací přebujelého státníhodluhu a pevného směnného kurzu, podle mínění mnohýchekonomů, přímo osudovým předobrazem. Podobně jakoArgentina, mělo i Řecko již léta obtíže s přizpůsobenímrozpočtové politiky požadavkům zvoleného směnnéhokurzu, argumentuje Desmond Lachman z Americkéhoinstitutu pro podnikání a výzkum politiky. Měnový fondv Argentině pouze zdržoval nevyhnutelné - a sice zrušenínávaznosti pesa na americký dolar, dokud se nenavršilanepřekonatelná hora dluhů. Lachman doporučil Řecku,aby se poučilo od Argentinců a opustilo měnovou unii.Nezbytné období recese před novým začátkem by se takmohlo zkrátit na minimum.“

Tím vyslovil Desmond Lachman to, co jsem v případěŘecka považoval za jediný správný krok: vystoupeníz eurozóny, znovuzavedení vlastní měny a s tím spojenéoddlužení. Na veřejnosti a v médiích se však o této možnostinesmělo diskutovat, neboť to mohlo ohrozit další existenciEvropské unie. Místo toho byli řečtí politikové očividnědonuceni prodat vlastní národ a zemi Mezinárodnímuměnovému fondu.

Má osobní rada: Nikdy nevěřte výkladům politiků nebomédií a hlavně si nikdy nezapomeňte položit otázku: „Komuto prospěje ?“

108

13. října 2010 v jednom rozhovoru pro list Standard FranzHermann (profesor ekonomie ve Vídni) řekl:

„Evropské země nezachraňovaly stůj co stůj Řecko,nýbrž své vlastní, a v první řadě německé banky, které tamposkytly zcela absurdní úvěry. Souvislosti jsou takéabsurdní, zamyslíme-li se na následujícími skutečnostmi:Stát se zadluží u bank, aby mohl uhradit úroky z dluhů,které u nich má, nebo aby zachránil banky, u nichžmá sám dluhy. Pak už naprosto nikdo nechápe, kdou koho má vlastně dluhy a co dluhy vůbec jsou.“

Bývalý spolkový prezident Horst Köhler ve svýchprojevech vícekrát kritizoval mezinárodní bankovní systéma nemocné finanční trhy. 22. května 2010 v rozhlasovémrozhovoru pro Deutschlandradio uvedl, že Bundeswehr(=ozbrojené síly Spolkové republiky Německo) chránív Afganistanu hospodářské zájmy Německa. Poté muselodstoupit, protože podle šedých eminencí zašel očividněpříliš daleko. V každém případě však vyvázl živý...

Köhler věděl, ostatně jako sotva kdo jiný, o čem hovořil.Byl totiž poručík v záloze a ekonom a jako státní tajemníkpro finance za kancléře Helmu ta Kohla (s přezdívkou„Kohlův šerpa“) mnoho let jednal s Američany a Rusyo všech finančních záležitostech Spolkové republiky a vletech 2000-2004 byl i ředitelem Mezinárodního měnovéhofondu !

Dodnes je členem jednoho důležitého nástroje mocivládnoucích rodinných klanů, a sice Trilaterální komise.Když muž jako Köhler, který se sám aktivně podílelna vytvoření celosvětového finančního trhu, na

109

kterém si i skvěle vydělal, má toho dost, pak musí býtsituace velice zlá.

Dějiny dolaruV roce 1763 se britská armáda na úkor Francouzů

zmocnila velké části Severní Ameriky. Mocná soukromáBank ofEngland nutila nové kolonie, které předtímpoužívaly své vlastní, od poplatků osvobozené peníze, abyakceptovaly anglickou měnu. Američané se rozhněvali,protože byli se svými penězi velmi spokojení. Bíléobyvatelstvo tvořili osadníci, jež uprchli z Evropy proto,aby zde, v zemi nekonečných možností, začali znovuod začátku. Většina z nich byli Francouzi, Němcia Angličané, kteří již měli dost Evropy a jejích vládců. Nyníale byli nucení k tomu, aby platili Anglii daně ve zlatěa stříbře.

Odkud brát a nekrást ? Inu, museli si půjčit za úrokyod bankéřů. Po dvanácti letech došla Američanůmtrpělivost. Angličani nejenže zemi vykořisťovali, nýbržtaké novým osadníkům zakazovali vlastní průmyslovouvýrobu a nutili je, aby vše nakupovali za drahé anglicképeníze od Británie.

Aby se vysvobodili z úrokové pasti a spárů bank,vypukla v roce 1775 válka za nezávislost. O rok později, 4.července 1776, byla oficiálně vyhlášená nezávislost, bankyji ovšem neuznaly. Tímto se třináct kolonií odloučilood svých mateřských zemí a založilo vlastní společenstvístátů: Spojené státy americké.

Benjamin Franklin, zakladatel USA a rozhořčenýbojovník proti otroctví, se chtěl vrátit k vlastní státní

110

měně a vytvořit peníze osvobozené od úroků a poplatků -rozumné rozhodnutí, které se však anglickým bankéřůmpochopitelně nelíbilo. Pokusili se americké peníze zakázat,nakonec neúspěšně. Americké hospodářství rozkvétalo.Angličané pak na řadě lodí, jež kotvily přímo u východníhopobřeží, nechali tisknout obrovské množství falešných peněza šířili je mezi lidmi. Každý osadník, který odešel na západ,dostal darem balík těchto padělků. Tak Angličané novouměnu nezatíženou úroky vědomě znehodnotili a způsobiliinflaci. Šlo o to, zesměšnit Franklina a dokázat mu,že vydávání peněz náleží do rukou bank. Následovalo dalšíchsedm let války a mnoho mrtvých, než Angličané Pařížskýmmírem z roku 1783, alespoň oficiálně, smluvně uznalinezávislost.

Následovaly rozhořčené zákulisní boje mezi mocnýmibankéři z Anglie a USA na jedné straně a americkoupolitikou na straně druhé. Emisní banky vznikaly a zasezanikaly. Sever chtěl donutit jih k tomu, aby se vzdalotroctví. Ale Jižané na to nedbali a raději vystoupili z unie.Poté se v letech 1861-1865 rozhořela občanská válka(nazývaná také válka Severu proti Jihu). Na válku ovšempotřeboval prezident Abraham Lincoln peníze. Požádalo úvěr soukromé banky. Ty požadovaly úroky mezičtyřiadvaceti a šestatřiceti procenty. Lincoln byl bez sebe,a tak, aby mohl válku financovat, doporučil kongresuschválení zákona, který povoluje legální tisk nekrytýchpeněz. Vytisklo se 400 milionů dolarů. Krátce po válce bylLincoln zavražděn a zákon zrušen.

V roce 1881 se stal dvacátým prezidentem USA James A.Garfield. Sledoval politiku tvrdé měny - krytéve stoprocentní výši zlatem nebo stříbrem.

111

Pár týdnů po zveřejnění své peněžní agendy byl (po pouhýchšesti měsících v úřadě) zavražděn. Také William McKinley,pětadvacátý americký prezident, vehementně vyžadovalzlatý standard. Zavražděn byl 6. září 1901. Je nutné vědět,že kupní síla dolaru v roce 1900 byla téměř na cent shodnás kupní sílou z roku 1800 - o celých sto let dříve ! Dokud mělstát v rukou zlato a kryl ním peníze, neexistovala téměřžádná inflace.

Na začátku dvacátého století zavětřili velcí bankéři svoušanci a rozpřáhli se k obrovskému úderu. Věděli, že politicii obyvatelstvo se na ně díky zkušenostem s emisnímibankami dívalo velmi skepticky. Potřebovali něco, čímby změnili jejich názory. Lidi bylo nutné uvrhnout do stavustrachu a paniky. Tímto způsobem je mohly přesvědčitnejsnáze.

Na počátku dvacátého století byl J. P. Morgannejmocnějším americkým bankéřem a jedním z nejbohatšíchmužů světa. V roce 1907 rozšířil fámu, podle níž prý velkákonkurenční new yorská banka Knickerbocker TrustCompany je neschopná plateb a zkrachuje. Následky bylyzhoubné. Zpráva se rozšířila rychlostí blesku. Desetitisícevystrašených občanů stáli před bankami a chtělisi vyzvednout úspory.

Události oněch dnů líčí různé dokumenty značněodlišně. V každém případě se J. P. Morgan navenek snažilkolapsu zabránit. Ale chtěl to doopravdy a jak ? Možná jižněco tušíte. Svolal nejdůležitější bankéře, kteří společněposkytli státu obrovský úvěr. Ale již bylo příliš pozdě. Bankyse octli během několika hodin v úzkých a musely zrušitdosavadní úvěry. Lidé přicházeli o

112

své domy, malé banky zkrachovaly, mnozí lidé přišlio úspory. A stát měl u bank ještě vyšší dluhy. Je to stále tatážhra, která zřejmě nikdy nezevšední.

Důležitou roli v spiknutí proti americkému lidu hrálněmecký bankéř Paul Warburg, jenž se přistěhoval v roce1902 se svým bratrem Felixem. Třetí bratr Max zůstalve Frankfurtu, aby vedl otcovu banku M. M. Warburg & Co,která o něco později financovala revoluci v Rusku. PaulWarburg se oženil s Ninou Loeb, dcerou Salomona Loeba,jenž byl hlavou nejmocnější mezinárodní americké bankyKuhn, Loeb & Company. Felix Warburg si vzal za ženu FreduSchifif, dceru Jakoba Schiffa, druhého nejdůležitějšího mužev Kuhn, Loeb & Co..

Nechci vás nudit podobnými detaily, ale je důležité,abyste pochopili, že tito lidé stáli a stále stojí nad věcí, nadudálostmi. Často mezi sebou uzavírali sňatky, jistý druhstaletého křížení. Je to společnost s vlastními pravidlya zákony, která si z ostatních lidí nic nedělá.

Protože se všeobecně tušilo, že paniku v roce 1907vyprovokoval J. P. Morgan zcela vědomě, jmenoval americkýkongres vyšetřovací výbor, jejž měl vést senátor NelsonAldrich.

Právě on ! Byl společníkem J. P. Morgana a považovánza prodlouženou ruku amerického bankovního kartelu(=sdružení podniků). Jeho dcera Abby se později provdalaza Johna D. Rockefellera mladšího, syna tehdynejmocnějšího muže USA. Předtím ještě Aldrich aleodevzdal svou zprávu o krachu v roce 1907, která siceneodhalila pozadí tehdejších událostí, zato však nabádalak založení nové centrální banky, aby se podobná příležitostuž nikdy nemohla opakovat !

113

Federal Reserve ActPod tlakem Nelsona Aldricha, miláčka americké

bankovní elity, a prezidenta Woodrowa Wilsona byl v roce1913 utajeně a v noci vydán Federal Reserve Act, zákono federálních rezervách, jenž vložil vládu nad americkýmdolarem do rukou nejvlivnějších soukromých bankéřů.Kromě toho měl dalekosáhlé důsledky nejen pro americkéobčany, ale i pro celý svět ! Následně byla založena novásoukromá americká centrální banka Federal Reserve Bank(=FED).

Sotva která historická událost měla za následek vícerozepří a přispěla ke zmatku kolem pravidel o fungovánípeněz, jako zřízení FEDu. Při svém pátrání jsem narazilna stovky, ba tisíce dokumentů, pojednávajících o tomtotématu a zdá se, že i zkušení právníci nedokáží jasněvysvětlit, co přesně v onom zákoně stojí. Jisté je, že muselbýt jednohlasně schválen jednotlivě každým z padesátičlenských států USA. Zdá se být téměř jistým, že seto dodnes nestalo ! FED tvoří správní rada, dvanáctregionálních bank (=Federal Reserve Banks) a mnohodalších členských bank a jiných institucí. Jeho vedení sicejmenuje prezident Spojených států, ale členské banky jsouvšak zároveň vlastníky FEDu. Federální rezervní systémje tedy zčásti státní, zčásti soukromý. Je to tedy všechnomožné, jen ne „centrální banka“ !

Protože nemá smysl, aby prezident USA jmenovaldo vedení někoho, s kým by vlastníci banky nesouhlasili,nezbývá mu nic jiného, než jmenovat kandidáty, kterému navrhnou vlivní bankéři sami. Toho času je to BenShalom Bernanke, jenž v roce 2006 podědil funkci po AlanuGreenspanovi.

114

„Nepříjemný chlad panoval onu noc na nádraží v NewJersey. První sněhové vločky tancovaly ve světle pouličníchlamp. Listopadový vítr se opíral do střech nádražníchbudov a přístřešků a žalostně kvílel v jejich krovech. Blížilase dvaadvacátá hodina, nádraží bylo téměř prázdné...až na několik cestujících, kteří spěchali na poslední vlaksměřující na jih. Vzhled a vybavení vlaku odpovídalo roku1910; přinejmenším lůžkové vozy s lehátky po dvou nadsebou... Uprostřed vlaku byl zařazen jídelní vůz. Sloužiljako nenápadný předěl mezi jednotlivými třídami. Dledobového standardu působilo vše neutěšeněa neradostně.“(16)

Tak začíná Edward Griffin ve své knize Die Kreatúr vonJekyll Island (=Stvůra z ostrova Jekyll Island) s líčenímudálostí, které předcházely vzniku FEDu. Na podobněkvětnatý popis pletich, označovaných často i jako spiknutí,hned tak nenarazíte. Většina zpráv je buď naprostosuchopárná a nicneříkající, nebo jsou plné zlosti a vzteku.Odkud ale pramení vztek na tuto instituci ?

„Ve chvatu a zmatku nastupování a snaze uniknoutledovému větru si jen nemnozí cestující všimli děnína konci nástupiště. U vchodu, jenž býval v tuto pozdníhodinu jen zřídka využíván, se odehrával pozoruhodnývýjev. K nárazníkům posledního vagonu byl připojendlouhý vagon, jenž přiměl několik málo pozorovatelůk tomu, aby se zastavili a upřeně ho pozorovali. Leskčerné barvy ještě zvyšovaly pečlivě vyleštěná mosaznázábradlí a madla. Průvodčí v bílých oblecích byli zcelazaměstnáni svými běžnými úkoly. A k tomu se přidalanezaměnitelná vůně drahých doutníků.

115

Ostatní vagony měly vpředu i vzadu kvůli orientaciv oblacích dýmu a prachu velká čísla. Podobná nádheravšak žádné číslo nepotřebovala. Z obou stran neslave středu malou desku s jediným slovem: ALDRICH.“ (21)

Senátor Nelson Aldrich si do svého vlastníhoželezničního vagonu pozval úzkou elitu ze smetánkyamerického bankovnictví. Když se zavřely dveře veřejné částivlaku a všichni čekali na odjezd, přikradlo se potají,nepozorovaně a vždy po jednom, přes nástupiště šest mužů.Všichni nastoupili do luxusního vozu k Aldrichovi. Společněodjížděli kvůli spiknutí na jih - přesný cíl: ostrov JekyllIsland. Kromě Aldricha tam byli:

Abraham Piatt Andrew, ministerský předseda, kterýspravoval americké zlato;Frank A. Vanderlip, prezident National City Bankof New York a v té době také delegát WilliamaRockefellera a Investmentbank Kuhn-Loeb;Henry P. Davison, spolumajitel J. P.Morgan & Company;Charles D. Norton, prezident J. P. Morgans FirstNational Bank of New York;Benjamin Strong, předseda J. P. Morgans BankersTrust Company;Paul M. Warburg, společník banky Kuhn-Loeb a voné době také delegát evropských bank Rothschildůa německé Warburg-Bank.

Nemohl jsem zjistit, jestli onoho dne skutečně sněžilo,nebo zda je tato část Griffinova vyprávění výplodem fantazie.Co však lze považovat za jisté, je se

116

znam pasažérů v Aldrichově vagonu, stejně jako jejich cíl.Nevím, jestli si dokážete představit, co to znamená: výšezmínění zástupci klanů Rothschildů, Rockefellerů, Morganaa Warburgů společně reprezentovali zhruba třetinutehdejšího celosvětového bohatství !

„Elita finančního světa se vydala na osm set mildlouhou cestu do Atlanty, potom do Savannah a nakonecdo malého města Brunswick ve státu Georgia. Brunswickse jevil spíše jako nevýznamný cíl cesty - bylo to rybářskéměstečko na pobřeží Atlantiku s malým, ale rušnýmpřístavem, překladištěm bavlny a užitkového dřeva. Žilozde jen několik tisíc obyvatel. V oné době již byly SeaIslands, jež chránily pobřeží od jižní Caroliny až poFloridu, mezi skutečně bohatou vrstvou společnostioblíbenou oblastí pro budování zimních sídel. Jedenz těchto ostrovů nedaleko městečka Brunswick teprvepřed nedávnem získal s několika svými obchodnímipartnery J. P. Morgan. Aby utekli před krutou zimouna severu, přijížděli sem na podzim a v zimě za lovemkachen a vysoké zvěře. Ostrov se jmenoval JekyllIsland.“(22)

Těchto sedm mužů strávilo společně devět dní a vedlodlouhé debaty v Jekyll-Island-Clubu, místním klubuve stylu anglických gentlemanů, který nechal Morganvybudovat na svém venkovském sídle. V diskuzíchse nejednalo o ničem jiném, než o novém uspořádánímezinárodního finančnictví. Šlo o to, jak vyšachovatkonkurenci a otěže peněžnictví předat výhradnědo rukou velkých bank. V letech 1900 až 1910 se početbank ve Spojených státech více než zdvojnásobil.Především na jihu a západě země fungovalo přes dvacettisíc malých bank, jež byly panstvu v New York Citytrnem v oku.

117

Musely zmizet. Ale jak toho dosáhnout ?Inu, odpověď byla prostá: vytvořením mocné emisní

banky, která by byla zcela v soukromém vlastnictví bankéřů.Tak by ovládali finanční trhy a rozhodovali o úvěrovépolitice, inflaci, boomech i krachu na burzách - a takéo zrušení zlatého standardu ! Evropa jim již patřila. Amerikabyla rozvíjejícím se trhem a patřila jí budoucnost. A protožejejich cílem byla vláda nad celým světem, chtěli teď Ameriku.

„Budeme mít světovou vládu, ať chceme, nebo ne.Jediná otázka zní: dosáhneme jí dobyvatelskými výpady,nebo na základě dohody ?“

Paul WarburgPřestože na webu FEDu tuto historii nenaleznete, nabízí

se dostatek odkazů k tomu, že se docela přesně odvíjelatakto. Byl to Paul Warburg, kdo nedržel jazyk za zuby.V roce 1916 poskytl rozhovor B. C. Forbesovi, mladémureportérovi z Leslie’s-Weekly-Reporter a zakladatelipozdějšího magazínu Forbes. V interwiew sice neuvedl jménazúčastněných, setkání ale potvrdil.V roce 1930 sepsal Paul Warburg obsáhlé pojednání „Thefederal reserve systém, iťs Origin and Growth - Rejlections andRecollections“ (=FED, vznik a vývoj - úvahy a paměti), jež čítácelkem 1 750 stran:

„Vše, co se na konferenci dělo, bylo přísně důvěrné.Dokonce se nesměla zveřejnit ani skutečnost, že sesetkání vůbec uskutečnilo. Ačkoliv mezitím uplynulocelých osmnáct let, necítím se dost svobodně psáto průběhu této nanejvýš zajímavé konference, jejížúčastníky zavázal senátor Aldrich mlčenlivostí.“ (23)

118

Všichni výše zmínění muži si očividně nebyli blízkýmipřáteli. Pochopili však, že vybudovat a upevnit svou mocmohou jen společně.

„Paul Moritz Warburg byl předním členemInvestmentbank M. M. Warburg & Co. v Hamburgua Amsterodamu. Teprve devět let po setkání na JekyllIsland odjel do Spojených států. Brzy po svém příchodu -vybaven prostředky skupiny Rothschildů - byli on i jehobratr Felix schopni proniknout do New YorkerInvestmentbank Kuhn, Loeb & Co., zatímco současnězůstali podílníky banky Warburg v Hamburku. Běhemdvaceti let se stal Paul jedním z nejbohatších mužůAmeriky a měl nespornou moc nad železnicí v celézemi.“(24)

Železnice byla v USA na konci 19. a na počátku 20. stoletínejdůležitějším dopravním prostředkem. Železničníspolečnosti dosáhly v některých letech mimořádné zisky.Jakmile se po první světové válce prosadil automobil, vlivželezničních magnátů rychle slábl. Novým centrem mocise staly naftařské společnosti Rockefellerů.

„Třetí z bratrů, Max Warburg, byl finančnímporadcem německého císaře a stal se ředitelem Říšskébanky. Samozřejmě že to byla centrální bankaa představovala jeden z modelů, jež se pak uplatnily přikonstrukci Federálního rezervního systému (=FED). Jenpro doplnění, Říšská banka o několik let pozdějizapříčinila v Německu hyperinflaci, která nezničila jenstřední vrstvy, ale rovnou celé hospodářství.“ (25)

119

Mocní bankéři sepsali na Jekyll Islandu během oněchdevíti dní zákon, který jim měl předat do rukou veškeroumoc nad Spojenými státy americkými. Pojmenovali ho„Federal Reserve Act“. Aldrich se ho poté pokusil prosaditv kongresu. Mezi poslanci však očividně nechyběli rozumnílidé, a tak bylo obtížné získat pro hlasování většinu.Američané byli po zkušenostech s Bank of England a četnýchvlastních pokusech o získání měnové stability nanejvýšopatrní. Thomas Jefferson, americký prezident a autorDeklarace o nezávislosti již v 18. století varoval:

„Pokud by americký lid někdy dovolil soukromýmbankám aby kontrolovaly vydávání peněz, nejprveprostřednictvím inflace a následně deflace, budou bankya podniky ve vašem okolí okrádat lidi o veškerý majetek,až jednoho dne budou vaše děti vyrůstat jako bezdomovcina kontinentu, který vaši otcové dobyli.“(26)

Paul Warburg se stal neoficiálním mluvčím spolkua společně s Aldrichem neústupně propagoval centrálníbanku evropského střihu. O tři roky později složilprezidentskou přísahu Woodrow Wilson. Banky financovalyjeho volební kampaň a jako protislužbu měl I»odepsatFederal Reserve Act. Krátce před tím ještě Woodrow Wilsonv listu The New Freedom napsal:

„Od chvíle, kdy jsem se stal politikem, svěřovali mi lidésvé názory především v soukromí. Několik mužů z řadnejvýznamnějších osobností USA v oblasti obchodua průmyslu má z někoho, či z něčeho strach. Vědí, že sekdesi skrývá síla, která je tak dobře zorganizovaná, taktajemná, ostražitá, vnitřně

120

provázaná, ucelená a s tak hlubokým dosahem, že jevhodnější hovořit o ní pouze šeptem.“

23. prosince 1913, když téměř všichni poslanci odcestovalina vánoční prázdniny a nikdo nemohl protestovat, schválilWoodrow Wilson, osmadvacátý prezident Spojených států,zákon, jenž z jeho národa učinil otroky bankovní elity.

Navíc bylo lidem v předvánoční době vnuceno ještě něcojiného, co doposud neznali: daň z příjmů ! Tato daň je totižv rozporu s ústavou Spojených států amerických a je tedynezákonná, což někteří zástupci amerického berního úřaduIRS zcela otevřeně přiznávají. Četní právníci proti daniz příjmu protestovali až u nejvyššího soudu. Většina dostaladokonce zapravdu - a od té doby jsou od daně osvobození.

Několik let poté, co podepsal Federal Reserve Act,hluboce zdrcený a zlomený Woodrow Wilson řekl:

„Jsem velmi nešťastný člověk. Nevědomky jsemzruinoval vlastní zemi. Nad velkým průmyslovýmnárodem vládnou poskytovatelé úvěrů, kteří jsounavzájem propojení. Proto vzrůst našeho národa a veškeránaše činnost spočívá v rukou několika mála jedinců. Jsmejednou z nejhůře vládnoucích, nejkontrolovanějšícha nejovládanějších vlád civilizovaného světa. Nejsme vládasvobodného názoru nebo rozhodnutí většiny, nýbrž vládamínění a nátlaku malé skupinky panujících mužů.“(27)

121

Dolar jako hlavní světová měnaV roce 1913 dostali velkobankéři dolar plně do své moci

a stali se tak nejmocnějšími lidmi světa. Pokud se všeobecněpředpokládá, že nejmocnějším mužem na Zemi je prezidentSpojených států amerických, je to ve skutečnosti pouhý vtip.Opravdovou moc má ten, kdo má peníze. Nikde tatomoudrost neplatí více než právě v USA. Prezidentská volebníkampaň je neskutečně drahá a musí být hrazenase soukromých zdrojů. Existují doklady, které potvrzují,že bankéři již po generace financují kandidáty obou stran,aby měli pak prezidenta, jenž jim bude zavázána rozhodovat v souladu s jejich vůlí.

Na konferenci v Janově v roce 1922 učinili mocní bankéřize „svého dolaru“ a libry hlavní světové měny, a to zřízenímzlatého devizového standardu. Zároveň se jim podařilooddělit měny ostatních národů od zlata. Nyní byl „jejichdolar“ jedinou krytou měnou, měnou, jež měla skutečnouhodnotu. A tak si mohli dělat, co chtěli. Banky poskytovalyobrovská množství levných úvěrů, na burzách se bez zábranspekulovalo. V letech 1914 - 1919 zdvojnásobil FED objempeněz v oběhu, což přirozeně mělo za následek inflaci.V roce 1919 zase množství peněz razantně snížila a a bankyzačaly masově vypovídat existující úvěrové smlouvy. Lidépak vzali banky útokem (=Bank Runs= runy na banky), abyzachránili své úspory. Bankroty, kolaps hospodářství, rasovénepokoje, anarchie a krach burzy v roce 1920 na sebe paknenechaly dlouho čekat. Kongresman Charles Lindberghv roce 1921 řekl:

„Díky zákonu Federal Reserve Act bylo možné uměle vyvolatpaniku. Nynější zmatky jsou první, které byly vyvolány uměle,a sice pouhým výpočtem prosté matematické rovnice.“(28)

122

Krach v roce 1920 byl pro bankéře, kteří mezitím získalinepředstavitelné jmění a neomezenou moc, pouhým před-zahřátím. V letech 1921 až 1929 opět zvýšili objem peněz,donekonečna poskytovali půjčky a přidali k tomu ještě jednunovinku - půjčku, již pojmenovali Margin Loan (=lombardníúvěr). Tento typ úvěru se stal v bláznivých dvacátých letechopravdovým hitem.

Margin Loan sloužil k nákupu cenných papírů, přičemžstačilo přispět pouze deseti procenty vlastního kapitálu. Jakozáruka sloužily akcie. Za sto dolarů se daly koupit akciev hodnotě tisíc dolarů. To byla bomba ! Všichni najednouspekulovali na burze a chtěli zbohatnout přes noc. Kurzyexplodovaly. Lidé slavili a radovali se. Z minulého krachuse vůbec nepoučili. Margin Loan skrýval však jedenrozhodující háček: datum splatnosti se mohl určit kdykoliv(=Margin Calí) a musel být vyplacen během čtyřiadvacetihodin. V tom případě, když chtěl dlužník zaplatit dluh,musel prodat své akcie.

V roce 1929 FED náhle snížila objem peněz a bankynásledně vypověděly miliony půjček. Burza a finanční sektorse opět zhroutily. Splasknutí akciové bubliny v černý čtvrtek(=Black Thursday) padlo za oběť 5 400 malých bank, kterévzápětí pohltilo pět největších bank v zemi. Nepřipomínávám to něco ?

Nejpozději nyní musí být jasné, že hospodářství fungujena základě zcela prostých mechanismů a že se opakuje stáledokola tatáž hra. Zvětší se objem peněz v oběhu - vznikábublina. Pak se množství peněz zredukuje - bublinasplaskne.

123

Prohrávají prostí lidé a malé banky. Velké bankyshrábnou všechno, o co ostatní přijdou a upevní svémocenské struktury. Tohle se bude opakovatdonekonečna, až do chvíle, kdy se na našemfinančním systému nezmění něco zásadního - dokudse soukromým bankám neodejme moc nad penězi !

Sen o blahobytu, který si vybájili statisíce vkladatelů,se po roce 1929 zhroutil jako domeček z karet. Prvnímrakodrapy v New Yorku a Chicagu se tyčili do nebes jakoprázdné památníky - žádná firma si totiž nemohla dovolitplatit drahý nájem. Začalo se hromadně propouštět,nekonečné řady prázdných nákladních aut marně čekalyna nějaký náklad, a tak dále... Nejhůře to však postihlozemědělce. Jejich výrobky si už nikdo nemohl dovolit. Abyzabránili dalšímu poklesu cen, vylévali mléko do řek,zabíjeli dobytek a zapalovali svá pole. Americký politikLouis McFadden, bojovník proti monopolu bank, k tomuv roce 1936 řekl:

„Ke krachu v roce 1929 nedošlo jen tak samood sebe. Bylo to pečlivě naplánované... mezinárodníbankéři vytvořily strašné okolnosti, a tím se stali našimivládci.“

Protože řekl pravdu, byl zanedlouho během jednévečeře otráven, a to ještě předtím, než stačil v kongresuprosadit zákon proti oligarchům:

„Máme ve své zemi jednu z nejbezcharakternějšíchorganizací, jakou kdy svět viděl. Mám tím na myslipředstavenstvo bank FEDu... jež nejsou státnímiinstitucemi. Jsou to soukromé monopoly, které

124

okrádají americký lid ku vlastnímu a prospěchu a ziskujejich zahraničních zákazníků.“(29)

5. dubna 1933 prohlásil nově schválený zákon soukromévlastnictví zlata v hodnotě vyšší než sto amerických dolarůza ilegální. Občané byli nucení ho odprodat FEDuza zákonem stanovenou (a přirozeně co nejnižší) cenu 20,67amerických dolarů za unci. Tak shrábnul soukromý FEDdesetitisíce uncí levného vyvlastněného zlata.

V USA a Evropě následovala hořká léta: nezaměstnanost,chudoba a hlad. Lidé na obou stranách oceánu si stále ještěmysleli, že za vzniklou situaci nesou sami vinu aže ekonomika jako taková je krutá a nevypočitatelná.

V roce 1939 vypukla druhá světová válka, jež stálavšechny zúčastněné národy obrovské sumy peněz. Válečnýmateriál byl drahý, a čím déle se válka táhla, tím vícevysychaly příjmy z daní, neboť hospodářství bylo na dněa sotva kdo měl prostředky na konzum. Hromady válečnýchpeněz se daly pořídit jen nezřízeným tiskem bankoveka obrovským zadlužením u bank.

Navíc některé národy tiskly a vypouštěly na trh takéfalešné peníze v cizích měnách, jen aby poškodili měnuprotivníka. Nakonec už nikdo nevěděl, kdo měl původněkolik peněz a jakou hodnotu měly jednotlivé měny vůči soběnavzájem. Kvůli pořádku v poválečné době se muselo najítnějaké řešení.

125

Bretton WoodsDohoda z Bretton Woods byla vedle založení

soukromého FEDu největším podvodem a lžív hospodářských dějinách světa. Smlouvou a pomocíjednoduchého triku zotročil americký bankovní kartel kolemRotshilda, Rockefellera a Warburga celé lidstvo.

Protože spojenci (=USA, Anglie, Francie a Rusko) se jižv roce 1944 považovali za vítěze, přizvali zástupce dalšíchčtyřiceti států za účelem vytvoření plánů o novémuspořádání světa. V době od 1. do 23. července 1944 se setkaliv Bretton Woods, štvrti poklidného maloměsta Carrollv americkém státě New Hampshire.O nadvládu v novém poválečném světě sváděla skrytýmocenský boj Anglie s USA. Přesněji řečeno, anglickéa americké banky, poněvadž centrální banky obou zemí bylypřece v soukromém vlastnictví.

Je těžké odhadnout, jak úzce evropské banky kolemRothschilda a Warburga a americké kolem Rockefelleraa Morgana navzájem spolupracovaly. Založily sice v roce 1910kartel a vlastnily společně FED, nicméně to na mne přistudiu dobových materiálů působí tak, jako by se každýsnažil toho druhého spíše vyhodit ze sedla, jen aby se stalsám jedinou a nepřekonatelnou jedničkou. Ale možná tentopohled také klame a všechna vyjednávání vztahující sek novému uspořádání měnových systémů byla pouhouexhibicí pro naivní masy. Nevylučuji ani jednu z obouzmíněných variant, stejně jako je možné, že ve skutečnostibylo něco pravdy na obou verzích.

Dolar byl až doposud hlavní světovou měnou, jakýmsivztažným bodem, vůči kterému se vymezovaly ostatní měny.

126

Znamená to, že směnný kurz každé měny se vůči dolaruneustále měnil, vždy podle toho, jak úspěšné bylohospodářství a tým i měna země. To však Američanůmnebylo vhod, protože když se některý stát hodně snažil,hodně vyráběl a vyvážel své produkty, potom rostla šance,že by měna dané země mohla předstihnout i dolar. Kdybytéto měně důvěřovaly pak další státy, mohl by dolar přijíto prvenství. A tak bylo nutné na systému volně pohyblivýchsměnných kurzů něco změnit.

Jak známo, bankéři již krytí měn zlatem zrušili. NyníAngličané, zastoupení ekonomem Johnem MaynardemKeynesem, navrhli fiktivní světovou měnu (=BANCOR)a všem regionálním měnám stanovili převáděcí kurz. Každýsi mohl ve své zemi ponechat vlastní měnu, alena mezinárodní úrovni musely státy obchodovats BANCORem.

Keynes tahal při vyjednáváních se zástupcem americkévlády Herry Dextrem Whitem za kratší konec lana. White,litevsko-židovský přistěhovalec, předtím než byl odhalenjako ruský špion, to dotáhl až na zástupce ministra financí.Zemřel ještě před zahájením soudního procesu.

Poznámka:Na tomto místě nemohu nezmínit, že mne při mém

pátrání uvedlo do rozpaků zjištění, kolik hazardnícha falešných hráčů, podvodníků a pochybných postavrozhodovalo v Evropě a USA po celá staletí o finančnictvía politice. Je s podivem, že lidé všech národů se zřejmě rádinechávali unášet a oslepovat povrchními dojmy z pozlátka.V průběhu dějin byl nesčetněkrát zcela nekriticky svěřen nášosud do rukou podivných existencí. Když pomyslímna přítomnost, zdá se mi, jakoby naše touha po vlastnímobelhávání a manipulaci dokonce sí-

lila. To ale jen na okraj.

127

Harry Dexter White v každém případě se svým plánemproti Keynesovi uspěl. Americký dolar, majetek několikamálo bankéřských rodin, se stal novou hlavní světovouměnou. Měl zmizet systém pohyblivých směnných kurzůa místo něho nastoupit systém pevných směnných kurzů.To znamenalo, že již nezáleželo na tom, do jaké míryhospodářství určité země v budoucnu povyroste a jak mocse budou její obyvatelé snažit - hodnotu jejich měny by tov mezinárodním měřítku nijak nepoznamenalo. Směnnýkurz, jenž byl pevně stanoven 22. července 1944, měl platitnavždy. BANCOR se stal, alespoň prozatím, minulostí.Znovu se k němu vrátíme ve třetí části této knihy.

Stále však zbývalo několik vzpurných národů, kterése nechtěly vzdát zlata a s ním spojeného jistého řádu. Rádyby se vrátily ke zlatemu standardu, jehož se během prvnísvětové války vzdaly. K tomu Keynes napsal:

„Věděl jsem, že hlavní centrální banky by se nikdysvobodně nevzdaly tehdejší podoby formy zlatéhostandardu. A ani jsem netoužil přivolat žádnoukatastrofu, která by je svou sílou nedobrovolně přinutilak tomu, aby svůj postoj změnily. Jediná naděje tedyspočívala v pomalém vývoji formou regulované světovéměny, pro kterou existující zlatý standard posloužil jakovýchozí bod.“(30)

Účastníci konference byli ujišťováni, že dolar kryjívydatné zlaté rezervy Spojených států. Svět tomu uvěřil,vždyť FED se ve zlatě přímo topil. USA shrábly po prvnísvětové válce nejen zlato poraženého Německa, Rakouskaa Japonska, ale v roce 1933 vyvlastnily i vlast-

128

ní obyvatelstvo, které muselo zlato odevzdat FEDu.Hodnotu každé měny určoval nyní pevně daný směnný

kurz k dolaru. Každý stát, pokud chtěl obchodovat, muselkupovat dolary. Stejně tak dostal dolary, jestliže cokolivprodával. Od této chvíle se v dolarech platily všechnydůležité suroviny, lhostejno, kde se obchod uskutečnil.Všechny ceny za jakékoliv zboží v mezinárodním obchodumusely být udávány v dolarech. Prodal-li například ÍránNěmecku barel surové ropy, transakce se uskutečnilav dolarech. Z dolaru se stalo nové zlato. Proto se dodnescena diamantů, zlata, stříbra nebo ropy udává právěv dolarech. Tímto se stal dolar v podstatě světovou měnou.

Je těžké říct, zda si politikové nebo jejich zástupci, kteřítyto smlouvy vyjednali, vdanou chvíli byli vědomí toho,že dolary nevydávají Spojené státy, nýbrž soukromí bankéři.To však nehraje téměř žádnou roli. V zásadě není důležitézda-li jednali nekompetentně anebo byli koupeni. Faktemzůstává, že to mělo dopad na celé lidstvo ! Možné je i to,že účastníci konference smlouvu v dané podobě nikdynepodepsali. Autor knihy „Welt Macht Geld“ (=Svět, moc,peníze) Georg Zoche, v kapitole „Nebyla to chamtivost, aledolar.“ píše:

„...Jak k tomu došlo, že americký dolar sehrál natolikspeciální roli ? Kdo si klade tuto otázku, dostane většinoustejnou odpověď, a sice, že se země západního světana konferenci v Bretton Woods shodly na dolaru jakohlavní světové měně. Chyba ! Státy se na dolaru jakohlavní světové měně v Bretton Woods nejenže neshodli,o tom se tam totiž vůbec ani nejednalo ! Událo se něcozcela jiného: Během konference - v noci ze 13. na 14.července 1944 - USA tajně přepsaly dokumenty.

129

Když účastníci konference pocházející ze čtyřiačtyřicetizemí konečně smlouvu podepsali, netušili, že USAv dokumentu slovo „zlato“ doplnily opci „nebo americkýdolar“. Tímto způsobem, který později Velká Británieoznačila jako podvod, se americký dolar stal hlavnísvětovou měnou a USA velmocí. Následky tohoto podvodubyly více než tragické: bez něho by se nespustila dnešnífinanční krize, neboť k enormní nerovnováze mezi USAa světem došlo prvé řadě následkem zvláštního postaveníamerického dolaru.“

Ve skutečnosti se jedná o zřetelný odkaz na to,že americká delegace prostě zmanipulovala smlouvy.V dané době ještě nekončila druhá světová válka a tlakna všechny zúčastněné musel být obrovský. Přesto: Pročpozději nebyly smlouvy zrušeny ? Měli strachze zesměšnění ?

USA slíbily všem zemím, že dolary z jejich obchodníchtransakcí kdykoliv vymění za zlato. Jako směnný kurz bylourčeno 35 dolarů za trojskou unci, což se od té chvíle rovnaloceně zlata na světovém trhu: jedna unce zlata (=31,1 gramů)měla podle toho vždy hodnotu pětatřiceti dolarů. Tímtokrokem bankéři konečně nenáviděné zlato přemohli !

Spolková republika Německo k systému pevnéhosměnného kurzu přistoupila v roce 1949, protože nemělajinou možnost. Když hospodářský výkon dané zeměneodpovídal směnnému kurzu jeho měny vůči dolaru(například hospodařil s lepšími výsledky, než předpokládal),musel kvůli udržení rovnováhy nakoupit ještě další dolary.Pro země, jež zvyšovaly produktivitu (jako na příkladNěmecko), z toho plynuly četné nevýhody.

130

Zajímavá je v této souvislosti také skutečnost, že neexistovalažádná omezení pro množství peněz v amerických dolarech.FED prostě tiskla libovolné množství těchto barevnýchcedulek. Všichni členové zřejmě vycházeli z toho, že USAby do oběhu daly jen tolik peněz, kolik jich doopravdyve zlatě mají. Americkou centrální banku však nesvazovalažádná povinnost aby prokázala své bezedné rezervy ve zlatě.Svět naprosté a bezmezné důvěry !

Kvůli kontrole a prosazení dohody v praxi vzniklyv Bretton Woods i následující organizace: Světová bankaa Mezinárodní měnový fond (=IWF), které se mělydo budoucna starat o dodržování pravidel hry americkýchbankéřů.

IWFa Skupina Světové banky - organizace s mnohadceřinými společnostmi a desetitisíci spolupracovníky -spadaly pod doposud bezvýznamnou organizaci Spojenénárody, jež rovněž fungovala pod dominantním vlivemAmeričanů. Nejprve měly koordinovat obnovu světapo válce, později se starat o to, aby FED neztrácel vliv.

Obnova po druhé světové válce stála mnoho peněza banky vydělávaly ve velkém. Nové organizace Spojenýchnárodů určovaly, která země směla vydat kolik penězve státní měně, a kontrolovaly tím růst jednotlivých zemí.Když ekonomové a politici pochopili, na co v Bretton Woodspřistoupili, bylo již pozdě. FED měla pevně ve svých rukounejen cizí měny, nýbrž značně škodila i samotným Spojenýmstátům americkým. Každý vytištěný a v oběhu se nacházejícídolar byl dluhem USA vůči bankéřům, a úroky plus úrokyz úroků neúměrně zatěžovaly obyvatelstvo, které následněmuselo za to platit stále vyššími daněmi.

131

Pochopili jste ? Není to snad největší novodobýkriminální čin ?

Prezident John F. Kennedy hledal z této pastivýchodisko. 4. června 1963 pozornosti téměř unikl jedenprezidentský výnos (=Executive Order 11110), který měl za cílvydávání bankovek krytých stříbrnými rezervamiministerstva financí Spojených států amerických. Chtělvydávat vlastní „pravý“ americký dolar, jenž by si vystačili bez FEDu ! Tím by bylo vše rázem jiné. Změnilo by to celýsvět ! Kennedy pochopil, co politikové na celém světěignorovali: že sedli na lep několika soukromým bankéřům.

Do oběhu se dostaly čtyři miliardy těchto nezatíženýchbankovek nazývaných Kennedyho dolary. 22. listopadu 1963byl John Fitzgerald Kennedy zavražděn.

Údajný vrah Lee Harvey Oswald čin vehementně popírala dva dny po Kennedyho vraždě se zastřelil, ještě předtímnež dorazil jeho advokát. Z výslechů nebyly zaprotokoloványžádné výpovědi.

Obr. 7;Na Kennedyho dolaru z roku 1963 se píše: „United States Note“(Bankovka Spojených států) a ne (jako před tím a poté) „FederalReserve Note“((Bankovka FEDu)

132

Nové Kennedyho bankovky další prezident Lyndon B.Johnson ihned stáhl, a to s odůvodněním: „Stříbro je mezitímnatolik cenné, než aby se mohlo využívat jako peníze !“ Od tédoby se žádný z prezidentů neodvážil postupovat proti„neviditelné vládě“ bankéřů, kteří své soukromé dolaryvydávali i nadále. Peníze, jež dodnes používá celý svět.

Válka ve Vietnamu a vysoké náklady na její financovánínutily americký stát, aby si bral u FEDu stále vyšší půjčky.Státní dluh rostl, rovněž tak inflace, ceny se zdvojnásobily.Následkem toho ztratil dolar v zahraničí polovinu svéhodnoty. Mnohé země, jež byly nuceny obchodovatv dolarech se ocitly v nesnázích. Aby snížily své dluhyu bank, musely USA prodávat zlato. Mimoto „partneři“příležitostně vyměňovali své přebytečné dolary za zlato, cožtaké urychlilo znehodnocení měny.

Spojencům Spojených států pomalu docházelo,že Američané jsou díky obrovským válečným výdajůma gigantickému dluhu neschopní plateb. Když pakfrancouzský prezident Charles de Gaulle, jenž nebylpříznivcem FEDu, chtěl najednou veškeré francouzskédolarové rezervy proměnit na zlato, zjistil, že nepostačovalo.Ostatní státy se pokusily o totéž, ale jak se říká, kde nic není,ani smrt nebere...

V roce 1971 činila hodnota zlatých rezerv FEDu údajně9,7 miliardy amerických dolarů. Další země nashromáždilyzlaté rezervy ve výši 60 miliard amerických dolarů.To znamená, že pouhých šestnáct procent dolarů, různěpo celém světě, bylo kryto zlatém evidentní porušenízávazku o krytí dolaru zlatem z Bretton Woods.

133

15. srpna 1971 prezident Richard Nixon prostě povinnostvýměny amerických dolarů za zlato zrušil. Řada členskýchstátů poté prodala své dolarové rezervy na devizovém trhu.Protože o ně ale měl jen málokdo zájem, kurz dolaruse propadl a enormně ztratil na hodnotě. Americký dolarse dočkal nejhoršího úpadku v dosavadní historii.

Na tomto místě zkrátím zcela vědomě posloupnostdalších událostí: následovaly létá tuhých bojů mezi USAazbytkem světa, protože všem bylo jasné, že dohoda z BrettonWoods byla pouhým divadélkem a že USA dostatek zlataneměly. Byl založen zlatý fond (=Gold Pool), který mělmanipulovat ceny zlata a poptávku po něm ještě více, než jakto již odedávna činil goldfixing (=stanovení ceny zlata; vizníže v kapitole Manipulace s cenami zlata - pozn. překl.)u Rothschildů.

Rozpad brettonwoodského systémuV roce 1973 byla dohoda z Bretton Woods oficiálně

zrušena, čímž se uvolnily směnné kurzy jednotlivých měn.Kromě států východního bloku a Číny se na jejím odvolánípodílely téměř všechny země světa.

Pokud však někdo doufal, že konec smlouvy z BrettonWoods znamená také konec FEDu a dolaru, hlubocese mýlil. Všichni se chovali i nadále, jakoby se nic nestalo.Dolar zůstal hlavní světovou měnou a Mezinárodní měnovýfond a Světová banka i nadále kontrolovali, jestli všichniposlušně spolupracují. Kennedyho veřejná poprava bylazřejmě pro všechny dostatečnou výstrahou.

134

Například s ropou či zlatem se na mezinárodních trzíchsmí dodnes obchodovat pouze v dolarech - ačkoliv každý ví,že jsou bezcenné. Byl to podvod nepředstavitelnýchrozměrů. To, že zůstal nepotrestán, pouze dokládá sílu vlivubankéřů.

Jednoduchou lži, několika triky a s nezbytnýmtiskařským vybavením „přemluvili“ svět, aby přijal za svouměnu nedostatečně kryté peníze. Bankéř Ferdinand Lipsk tomu v roce 2003 napsal:

„Je téměř nepochopitelné, co se vlastně stalo. Dnesodpovídá hodnota dolaru přibližně pouhým pětiprocentům hodnoty z roku 1913. Nač tedy potřebovalyFederální rezervní systém, nebo ještě lépe, k čemu vůbecpotřebujeme centrální banky ? Stěží lze pochopit, pročse táto měna tak propadla.“(8)

Svobodné NěmeckoPo celá staletí politikové opakovali - většinou na základě

nevědomosti a slabosti - stále dokola jednu a tutéžzhoubnou chybu: Finance svých zemí svěřili do rukousoukromých osob, jejichž nejniternějším zájmem nebylprospěch lidu, nýbrž nárůst vlastního vlivu a bohatství.

Že se totéž děje neustále a opakovaně až dodnes, všakneznamená, že to tak musí být nebo zůstat i nadále. Tvořenípeněz náleží státu a má probíhat za pozorné kontroly lidu.K tomu je ale nutná platná ústava, jež zaručuje přímoudemokracii (jako ve Švýcarsku). Nic z toho se dnešníhoNěmecka netýká. Článek 146 Základního zákona k tématu„doba platnosti“ říká:

135

„Tento základní zákon (=Grundgesetz), kterýpo dokončení sjednocení a osvobození Německa platí proveškerý německý národ, pozbývá platnost dne, kdy nabudeúčinnosti ústava (=Verfassung), sepsána a odsouhlasenaněmeckým národem na základě svobodného rozhodnutí.“(do češtiny se obvykle obě označení „Verfassung“ i„Grundgesetz“ překládají shodně jako „ústava“ - pozn.překl.)

Výše citovaná jednoduchá věta zcela jasně dokládá,že základní zákon není ústavou, že se na něm očividněněmecký lid neusnesl a že ho tedy ani nepřijal dobrovolně,čili na základě svobodné vůle. Základní zákon byl totižsepsán a iniciován po válce spojenci jako přechodní formak mírové dohodě. Protože však v Německu - na rozdílod Rakouska - nikdy k mírové dohodě s vítěznýmimocnostmi nedošlo a Německo je dodnes de facto obsazeno,neexistuje ani Německá ústava.

Spojenecká vojska se sice z větší částipo znovusjednocení Německa po roce 1990 ze země stáhla,ne však všechny jednotky. Armáda a letecké síly Spojenýchstátů má na území Německa (převážně ve spolkovýchzemích Bavorsko, Hesensko a Porýní-Falc) stále ještě kolemsedmdesát tisíc mužů. Britské ozbrojené síly (British ForcesGermany) drží dodnes Německo v obsazení o síle přibližnědvaceti tisíc příslušníků armády, a to hlavně v SevernímPorýní-Vestfálsku a Dolním Sasku.

Bez nezávislosti a bez ústavy nemůže v Německuv zásadě fungovat ani Ústavní soud,(=Verfassungsgericht)ani Ochrana ústavy státu (=Verfassungsschutz), přestoženeustále zaznívají výroky, jež tvrdí pravý opak. Německýadvokát Dominik Torr píše:

136

„Přísně právnicky vzato, by Spolková republikaNěmecko nesměla mít vůbec žádné ústavní orgány,protože ,základní zákorí není, podle doslovného zněníčlánku 146, ústavou, nýbrž pouhým provizoriem, kterémá později nahradit ústava. Na jejím znění se másvobodně shodnout německý národ. Nákladní zákon je takzcela nesporně pouze prozatímním bezpečnostnímnástrojem vítězných mocností druhé světové války.Vynikající politik a demokrat Car-lo Schmidt označil ve svém projevu v parlamentu, dne 8.září 1948, Spolkovou republiku Německo za ,fragmentstátu a ,základní zákorí výslovně nazval provizoriem, ane ústavou. Neboť takzvaní „otcové německé ústavy“ kní směli připsat sotva něco víc než tečku nebo čárku.“(31)

Nejsem právník a uvádím zde jen to, co jsem odhalil přisvých průzkumech. Podle nich Německo (právně vzato)spadá stále ještě do poručnictví spojenců a ve všech ohledechse jim má podřídit. Z právního hlediska mají spojenci, podlenázoru expertů, možnost kdykoliv v Německu posílit svéozbrojené síly a kdykoliv také dosadit vlastní vládu. Jakse zdá, každá německá vláda o tom ví a nepodniká nic,co by bylo v rozporu se zájmy USA, Anglie a Francie. Kdojiný než Německo (jako přední průmyslová země Evropy)by se mohl stavět na odpor anglickým a americkýmbankéřům ?

„Právo k rozmístění vojsk a možnost absolutnísvobody pohybu si spojenecké ozbrojené síly v souvislostise znovusjednocením Německa tajně prodloužily...Spojenečtí vojáci stojí Německo ročně přibližně 6,9 miliardamerických dolarů, z nichž 1,2 miliardy dolarů jsouhrazeny jako převzatý náklad,

137

a 5,7 miliardy dolarů byly v roce 2000 zaplaceny jako„foreign development assistance“ (=zahraniční rozvojovápomoc). Zatímco Japonsko hradí pouze 78% nákladůza americké vojáky rozmístěné ve své zemi, článek 120,základního zákona‘ stanovuje, že Německo nese tytonáklady v plné výši. Podle vyjádření saského ministerstvavnitra slouží obrovské letiště v Lipsku, které bylopostaveno za 350 milionů eur nejen německémupoštovnímu a přepravnímu sdružení podniků DHL, nýbržpředevším potřebám NATO jako mezinárodní dopravníuzel.“(108)

Mnohé jednoznačně odkazuje na to, že Německood konce první světové války vykuchávají a utlačují britskéa americké finanční špičky. Je s podivem, že navzdorynepředstavitelně vysokým reparačním platbám (=náhradya odčinění škod placené po 2. světové válce, viz výše; pozn.překl.) a rozsáhlému drancování německých pokladůa cenností nadále zůstalo nejsilnější evropskou ekonomikou.

Na konto Evropské unie převedlo Německo v roce 2010rekordní sumu 26 miliard eur, což bylo o celých 13,3 miliardvíce, než dostalo nazpět. Od založení Evropské unieje Německo hlavním zdrojem hotovosti v pokladně a vletech 1990-2002 zaplatilo celkem o 278,9 miliard eur více,než získalo nazpět.

Spolkový kancléř Kohl zavázal Německo v Edinburghskédohodě k tomu, že převezme vždy minimálně 40% všechunijních nákladů a subvencí. Kancléřka Merkelová v roce2005 přiřkla k této sumě ještě další 2 miliardy eur.(108)

Výše uvedené informace v zásadě shodně poukazujína fakt, že ostatní velké západní národy jsou ekonomicky

138

spíše neschopné a pouze se spoléhají na to, že Německojejich nedostatky vždy vyrovná. Vnucuje se mi neustálejedna otázka, jak dlouho budou Němci ještě tuto zátěž mocia chtít snášet !

„Také vychvalované čelné postavení Německa jako„světového mistra vývozu“ - převis exportu z roku 200Jčinil 195 miliard eur - si zaslouží detailnější průzkum.Různé odkazy a fakty naznačují, že se vlastně jednáo skryté reparační platby, vyplácení podpory, jakési platbyvýpalného či o světové mistrovství při poskytovánímilodarů. Na příklad ceny německých vozidel jsou v USAo polovinu nižší než v samotném Německu, a to i přeslodní dopravu v kontejnerech. Golf, který v Německu stojídvacet tisíc eur, je v USA k dostání za pouhých deset tisíceur. V Německu se ročně vyrobí 5,5 milionů automobilů,což je třetina evropské a pětina světové produkce. Když sev roce 2008 vyvezly do USA automobily v hodnotě 73miliard eur, Spojené státy tím pádem dostaly jako dárek,díky padesátiprocentnímu rabatu, okolo 73 miliardeur.“(108)

Hlavním aktérem čachrování německých firem do cizinyje, jak se zdá dle četných, Deutsche Bank. Opakovaně jednájako prodloužená ruka amerických finančních špiček.Ačkoliv se jedná o univerzální banku - to znamená, že sinenechá ujít žádný obchod —, se těžisko jejich obchodníchzájmů evidentně orientuje na Mergers &Acquisition (=M&A),tedy na poradenství firmám, které přejímají (=skupují) jinépodniky. Přitom se často zdá, že z dojednaných fúzí profitujeDeutsche Bankvíce než samotné firmy. Tak se Deutsche Bankpostarala také o převzetí Hoesch AG společností Krupp,

139

jež byla sama později pohlcena firmou Thyssen. Banka mělav obou případech na obou stranách rozhodující zastoupenív dozorčích radách. Novějším příkladem je převzetíspolečnosti Schering AG společností Bayer AG, za kterýmrovněž stála Deutsche Bank. (109)

„Deutsche Bank je zvláštním druhem jakési německécentrální banky, i když nesmí tisknout eura. Slouží většiněněmeckých bank jako přestupní stanice pro vyřízenípeněžních operací směřujících do, nebo ze zahraničí.Je poradcem německé vlády a jiných bank a poskytuje jim,pokud je potřebují, úvěry. V poslední době se všakneprojevuje jako banka Němců, nýbrž spíše jako zástupcezájmů anglických a amerických bank v Německu, jež majíza cíl vyvedení peněz a majetku z Německa. Mocenskécentrum Deutsche Bank je také v Londýně u GroupExecutive Committee. Tam se přímo a otevřeně hovořío ,de-germanizaci´ (od-němečtění) Deutsche Bank.Deutsche Bank se rozhodujícím způsobem podílela ina prodeji společnosti Mannesmann Vodafonu. Teprvev roce 2003 se však naplno vrhla dobíjet německý trh.Zatímto účelem vznikla ,Initiative FinanzstandortDeutschland" (=IFD), jejímž mluvčím se stal JosefAckermann. Členy iniciativy byly výhradně americkéinvestiční banky - přesněji řečeno němečtí zástupci bankLehman Brothers, Goldman Sachs, Morgan Stanley,JP Morgan, Citibank a Merrill Lynch.“(108)

„Initiative Finanzstandort Deutschland“ je lobbyistickouorganizací německého finančního hospodářství. Nemážádnou konkrétní formu, vedení ani předsedu -přinejmenším ne oficiálně. „Jako tlumočník svého oboru

140

je IFD přínosem v politické diskuzi s nositeli rozhodnutína různých úrovních“, oznamuje IFD na svém webu. Její cílbyl a je, jak se zdá, zřejmý, a sice uvolňovat pravidlaa stanovení platná pro banky. Podporovala mezinárodníobchod se závadnými úvěry a byla založena v roce 2003po tajné poradě nejvyšších zástupců německých bankse špičkovými politiky. Její úkolem bylo vytvoření Bad Banks(=“špatné banky"), jakýchsi odkladišť toxických úvěrů, kterébankovnictví samo vyrobilo. Deutsche Bank vybízela ostatníbanky ke koupi závadných úvěrů a poskytovala jim na něpůjčky.

„IKB (=Deutsche Industrienbank) tak hromadněkoupila Asset Backed Securities (=cenné papíry zajištěnéjměním firmy), čili balíky sběrového papíru (=pozn.autora). Popostrčil se tak asi největší program proměnypohledávek na cenné papíry v Evropě, jehož následkemNěmecko převzalo velkou část bezcenných americkýchnemovitostí za zhruba 2 biliony eur. BaFin testoval IKBv roce 2005 a vše nalezl v nejlepším pořádku. Rovněžratingové agentury (=agentury hodnotící důvěryhodnostdlužníka či cenného papíru) mu dávaly zelenou. Dozorčírada neviděla žádná rizika. Americký guru v oblastiinvestic Jim Cramer se v té době nechal v jednomtelevizním vystoupení slyšet, že prý němečtí bankéři jsouúplní hlupáci, jimž se dá prodat cokoliv. Když se fondys nemovitostmi v roce 2007 zhroutily, zablokovalaDeutsche bank instituci IKB úvěry a ta následnězkrachovala. Německý stát potom zachraňoval IKBčástkou 10 miliard eur, aby ji poté prodal za 150 milionůeur americkému investičnímu fondu Lone Star. DeutscheBank má své pobočky, kromě Německa a USA, také

141

v daňových rájích jako je Lucembursko, Jersey (=ostrovv Lamanšském průlivu, závislé území Británie - pozn.překl.), Švýcarsko, Dubaj a Irsko. Přímo v Německuuž Deutsche Bank neplatí vůbec žádné daně. V roce 2000obdržela od německého finančního úřadupřibližně 8 miliard eur.“(108)

Deutsche Bank prošla finanční krizí nápadně dobře.Zatímco miliony lidí přišly o veškeré úspory a musely snášetkrácení mezd, Deutsche Bank z těchto událostí těžilaa navzdory krizi si připsala velké zisky. Zisk 5 miliard eurv roce 2009 předčil veškerá očekávání. Šéf představenstvaAckermann hodnotil úspěch jako „jasnou vývojovou tendencisměrem k zotavení ekonomiky“ a svým investičnímbankéřům zvýšil odměny.(110)

Poté, co Deutsche Bank v roce 2006 koupila Norisbank,získala mezi léty 2008 a 2010 po částech ještě Postbank,ve které již dříve měla většinu. V roce 2009 převzalaza miliardu eur největší skupinu nezávislých bank v Evropě:Sal. Oppenheim. Deutsche Bank vlastní mimoto podílyv četných dalších bankách a pojišťovnách po celém světěa zdá se, že si kvůli volbě prostředků, díky nimž buduje svůjvliv, nedělá příliš těžkou hlavu.

Deutsche Bank musí podle údajů americké justicezaplatit Spojeným státům jako trest za napomáháníke krácení daní okolo 550 milionů dolarů. Jako protislužbuse vzdaly americké úřady trestního stíhání a přerušilyvyšetřování... Deutsche Bank uzavřela s americkýmministerstvem spravedlnosti dohodu o trestnímnepostihování (=Non-Prosecution Agreement). Tím byla

142

učiněna tlustá čára za dlouhá léta trvajícím vyšetřováníma pátráním vedeným proti této bance. (111)

Deutsche Bank bývá přičítána také manipulace na burze.V listopadu 2010 musela její dceřiná banka DeutcheSecurities Korea zaplatit za porušení burzovního řáduve prospěch provozovateli burzy Korea Exchange pokutuv rekordní výši jedné miliardy jihokorejských wonů -v přepočtu asi 640 000 eur. Jedná se o vůbec nejvyšší pokutu,jaká kdy byla na burze uložena. (112)

Tajemné stříbro

Vraťme se nyní ještě ke stříbru: Svět spotřebuje vícestříbra, než se ho vytěží. Stříbro je natolik podhodnoceno,že po dalším krachu systému papírových peněz se jeho cenamůže vyšplhat až na pětisetnásobek.

Stříbro se těží přibližně od roku 5000 př. n. l. Odjakživabylo mimořádně oblíbené při výrobě šperků, okultníchpředmětů a mincí. Dlouhou dobu si ho lidé cenili výše nežzlato. Asyřané, Gótové, Řekové, Římané i Germáni ho přímomilovali, stejně jako Egypťané, kteří ho přiřkli Měsíci,zatímco zlato zůstalo symbolem Slunce.

První stříbrné doly jsou doloženy v blízkosti Athén.Ve středověku bylo stříbro nalezeno i na různých místechv Německu. Nejvydatnější doly se ale dlouho nacházelyve Schwazu v Tyrolsku. Tamní horníci pokryli ve středověkuosmdesát procent tehdejší poptávky. Později byla objevenaa otevřena ložiska stříbra i v jiných světadílech. Španělého do starého světa dováželi

143

ve velkém z nově objevené Ameriky. Dnes pochází většinastříbra z Peru, Mexika a Číny. Největší provozovatelestříbrných dolů jsou však v Kanadě.

Těžba se v průběhu staletí zefektivňovala, a to předevšímna konci 19. století. Objem výroby se velmi zvýšil zejménav oblasti Comstock Lode na západě USA. Protože všakstříbrné mince ztrácely svůj význam a stříbrný pomaluustupoval zlatému standardu, cena ušlechtilého kovudramaticky poklesla.

Zlato bylo stále oblíbenější a dražší. Na stříbro jakoinvestici se již nebral ohled a po tunách zapadalo prachem.Celá staletí dodržovaly mnohé státy pevně určený směnnýkurz v poměru přibližně 15 uncí stříbra za unci zlata.Předpokládalo se totiž, že se oba kovy vyskytují v zemskékůře zhruba v tomto poměru. V roce 1920 se však za uncizlata již muselo jako protihodnotu zaplatit sto uncí stříbra.Ale pak došlo ke zvratu !

Při elektrifikaci milionů domácností, výrobě automobilůa fotografií bylo najednou potřeba právě stříbro. Bylo aje nejlepším elektrickým i tepelným vodičem. Je to materiál,jenž nejlépe odráží světlo, funguje jako vynikající mazadlo aje všestranně použitelné i jako katalyzátor. Kromě průmysluse stříbro používá ve velkém i v medicínsko-technickéoblasti. Tak se z něho zase stala jedna z nejdůležitějšíchsurovin. Zlato nenašlo kvůli vysoké ceně nikdy většíprůmyslové uplatnění, jen proto, že stříbro bylo na konci 19.století tak levné, se mohl z něho stát nenahraditelnýa nepostradatelný průmyslový kov. Bylo tak nepostradatelné,že se brzy zpracovaly nejen jeho veškeré skladové zásoby,nýbrž i jo ho těžba začala znovu přinášet zisk. Ve 20. století

144

se každá vytěžená unce rychle dočkala zpracování.

Ve čtyřicátých letech se na zemském povrchu nacházelopřibližně deset miliard uncí stříbra, z čehož polovina bylav držení americké vlády. Pro srovnání existovala přibližněi miliarda uncí zlata. Po sedmdesáti letech vysoké spotřebystříbra se karta obrátila. Nyní se na povrchu nacházímnohem více zlata. Zatímco se stříbro zpracovává v celéřadě výrobků (a následně se pak většinou vyhodí),ke ztrátám zlata téměř nedochází - stále dokola se přetavujea obrábí.

Hrubým odhadem je celosvětově nyní k dispozici pětkrátvíce zlata než stříbra. Zásoby stříbra klesly z 10 miliard uncív roce 1940 pod dnešní jednu miliardu. Zásoby zlata, včetněšperků, stouply z jedné miliardy v roce 1940 na dnešních pětmiliard uncí - údaje vychází z všeobecně uznávaných zdrojůWorld Gold Councils (=Světová rada pro zlato). Americkávláda, největší vlastník stříbra s 5 miliardami uncí v roce1940, nyní již nevlastní žádné stříbro.

Podíl stříbra v mincích poznenáhlu celosvětově klesal,protože cena kovu konstantně stoupala a brzy přesáhlanominální hodnotu platidla. Rakouská pětišilinková mince(z doby před rokem 1974) měla v roce 2010 kvůli svémučtyřiašedesátiprocentnímu podílu stříbra hodnotu přibližně2,30 eur, což bylo v přepočtu 32 šilinků, tedy 6,4 násobeknominální hodnoty. Od roku 1974 se pětišilinkové mincevyráběly již jen z niklu (přesněji řečeno ze slitiny niklu).Cena ušlechtilého kovu v posledních desetiletíchnezadržitelně stoupala, avšak tak pomalu, že si tohoveřejnost ani nevšimla.

145

Stříbro plní dvě role: je základním průmyslovým kovema je i historicky ukotvenou a jako investice žádanouhodnotou. Žádný jiný materiál se mu v tomto ohledu neblíží.Jinak řečeno: stříbro je cennější a vzácnější než zlato. Vlastněby dnes mělo být pětkrát dražší než jeho žlutý bratr. Stojívšak pouhou pětatřicetinu !

Jak je to možné ? Inu, s cenami stříbra a zlata očividnějiž po desetiletí manipulují titíž bankéři, kteří provozují takésilverfixing a goldfixing (=stanovení cen stříbra a zlata, vizdále v kapitole Manipulace s cenami zlata - pozn. překl.).Uměle jsou drženy nízko, a to z jednoho jediného důvodu:kvůli zamaskování toho, že americký dolar, jenž patřísoukromým bankéřům, nemá žádnou cenu. Výrazný vzestupcen stříbra a zlata by totiž odhalil bezcennost dolaru.

„Dnešní globální systém nekrytých papírových penězse nezakládá na ničem jiném než na důvěře a naději,že dluhy budou jednoho dne splaceny. Jediné, co by mohlotouto důvěrou, a také samotnými základy moderníhofinančního systému, vážně otřást, je (zejména prudký)vzestup cen zlata v amerických dolarech.“(32)

Proč ? Zlato a stříbro mají v zásadě stále tutéž hodnotua tím pádem i nezměněnou kupní sílu. Stoupne-li jejichcena, znamená to, že hodnota dolaru (v němž se od BrettonWoods musí s oběma kovy obchodovat) stále klesá,a následně se za unci musí zaplatit stále více. Jak to tedabankéři dělají ? Jak drží ceny stříbra při zemi ?

146

Manipulace s cenami stříbraJak lze udržet nízkou cenu velmi žádaného zboží ?

Odborník na stříbro Theodore Butler to ve své přednášcena konferenci ve Phoenixu v roce 2009 vysvětlil následovně:

„Jak je možné, aby poptávka po něčem byla větší nežaktuální produkce (=ponuka) a neodrazila se přitomna ceně... ? Uvažoval jsem dlouho a usilovně nad„stříbrnou hádankou“, která sestává z nabídky, poptávkya cenotvorby. Tento myšlenkový proces a mé zkušenostiburzovního makléře s nerostnými surovinami mne vedlyk závěru, že trh se stříbrem je bezhraničné manipulovánfiktivními „blanko prodeji“ u COMEXu (=celosvětověnejvětší komoditní burza v New Yorku). Základní poučkaříká: když je spotřeba vyšší než produkce, musí cenastoupat. Hledal jsem příčinu toho, proč je stříbrovýjimkou. Něco, co by vysvětlovalo natolik odlišné chovánítrhu v porovnání s ostatními surovinami. Teprve, kdyžjsem se podíval na Open Interest (=systém, který určujemnožství otevřených obchodů v daném trhu v určitý čas -pozn. překl.) COMEXu, tak mi svitlo. Když jsem sečetlvšechny pohledávky stříbra, jakoby se jednalo o reálněexistující kov, zde jsem objevil podstatný rozdíl oprotijiným trhům se surovinami.“

Butler tím říká, že Open Interest, tedy počet otevřenýchpohledávek, je u termínovaných obchodů (=v podstatěkupní/prodejné smlouvy realizované k dátumuv budoucnosti) extrémně vysoký. Jednoduše řečeno:v moderním obchodování fyzické stříbro nikdy neměnívlastníka a proto se s ním obchoduje

147

ve větším objemu než existuje reálně. Podobně jako dřívepři zápisu křídou na tabulku, se i zde pilně obchodujea připisují položky na účty na obou stranách. Ve skutečnostivšak nikdo nechce mít stříbro doopravdy v rukou, a protoke dni splatnosti nikdy nedojde. Je to těžký a neskladný kov,muselo by se kdovíkam transportovat a kromě tohoi bezpečně uložit. To vše by stálo spoustu dalších peněz.

Proto se při termínovaných obchodech hráči na burzespokojují s dokladem, na němž stojí: koupili jste sedm prutůstříbra a kdykoliv si je můžete vyzvednout u XY. Pokud cenastříbra stoupne, prodá dotyčný tento doklad se ziskem zaseněkomu dalšímu.

Obdobné virtuální termínované obchody jsou, podobnějako papírové peníze, čistě věcí důvěry. Žádný z kupců totižběžně nekontroluje, jestli má prodávající stříbro skutečněněkde uložené. I kdyby tak i učinil, stejně by nevěděl, jestliprodávající nevystavil více dlužních úpisů než má prutů !

O to však vůbec nejde. V centru zájmu je pouze obchod,o zisk, jenž se pak dá opět virtuálně připsat k dobruna některý účet. Tím jsme se opět dostali k počátkůmbankovnictví a dobám, kdy si občané ukládali v bankách svézlato a stříbro a dostávali za ně vlastnické listy. Těchto listůvšak úschovny brzy vydávaly rafinovaně více v naději,že jejich klienti si své cennosti nikdy nevyzvednou najednou.Na trhu se zlatem a stříbrem se tedy téměř čtyři sta let nicnezměnilo. Butler pokračuje:

„To znamenalo, že trhy pro deriváty stříbra byly většía rozsáhlejší než trh, kde se obchoduje se skutečnýmkovem, který je základem těchto derivátů.

148

To je zcela absurdní. Ocas (=trh cenných papírů) vrtělpsem (=fyzickým trhem). Během pětadvaceti letmanipulace se na tom nic nezměnilo.“(33)

Deriváty jsou termínované obchody, tedy pohledávkyna papíře. Zde se sází na klesající nebo stoupající kurzy -v našem případě na určitou cenu stříbra. Teprve když stříbrodosáhne dohodnuté ceny, je zboží splatné.

Tohle je ono tajemství, nesmírně prosté a geniálnízároveň: při elektronickém obchodování, jež nahradiloněkdejší skutečné, se přes přepážky nepřesouvají opravdovépruty, nýbrž především virtuální, které nejsou reálněk dispozici. Tomu se říká blanko transakce. Takhle nenínápadné, že se na papírech přesouvá přibližně stokrát víceprutů, než je jich vůbec k dispozici.

Bankéři, kteří se podílejí také na silverfixingu, manipulujíceny velmi jednoduše: prodávají si a kupují mezi seboukaždý den pruty, jež nemusí mít nikdo k dispozici. Přitomvzniká dojem, jakoby bylo reálně k dispozici dostatek stříbra.Tímto se udržují nízké ceny, neboť dokud nabídka převyšujepoptávku, ceny nestoupají.

Od roku 2004 u COMEXu dodatečně k blanko prodejůmstříbra obchodují také s Silver ETFs (Exchange TradedFunds =fondy s kterými se obchoduje na burzách), kterése těšily velké oblibě. Webová stránka silberinfo.com ze dne10. října 2010 informovala o „Runu na Silber ETFs“:

„Celosvětové zásoby Silver ETFs stouply v týdnu před6. říjnem 2010 celkem o 1,35 %, čili o 6,13 milionů uncí;celkově je tedy ve všech fondech Silver ETFs uloženo453 957 432 uncí stříbra.“(33a)

149

Skutečně ? Kdo kontroluje, zda bylo toto stříbrodoopravdy někde uloženo ? Mimo to se celosvětověobchodovalo se stříbrnými deriváty v hodnotě kolem 170miliard dolarů.

Co by se stalo, kdyby všichni, kteří mají na papíře nárokna stříbro - v akciích, termínovaných obchodech, derivátecha fondech - si najednou chtěli své pruty stříbra vyzvednout ?Zjistili by nevyhnutelně, že byli podvedeni a že dané prutyvůbec neexistují ! Trh by se v minutě zhroutil a cena stříbraby stoupla sto, možná i pětisetnásobně. Kdy se to můžepřihodit ? Ve chvíli, kdy se hroutí finanční trh a všichnizačnou opět vyhledávat opravdové zboží !

Cena stříbra stoupla od listopadu 2000 do března 2011z přibližně tří amerických dolarů na 36. Pouze v roce 2011se zvýšila z osmnácti na dvacet osm dolarů a stříbro se stalonejlepší investicí roku s růstem sedmdesát procent ! Přitomse tehdy teprve zahříval motor ! Na papíře se obchodovalos asi stokrát větším objemem, než skutečně existoval.Obchodovat se zbožím, které nemám, je, pokud vím,zakázáno. Dokud však po tom nikdo nepátrá, je to lukrativníobchod. Lidé se sice v poslední době na podobné praktikystále více dotazovali, ale manipulátoři se bránili zuby nehty.Na internetovém portálu Godmode-Tradet informoval JochenStanzl 27. října 2010 o „senzaci na trhu se stříbrem“:

„Bart Chilton, úředník při americkém dozorutermínovaných burz CFTC, si stěžoval na cenovémanipulace na trhu se stříbrem a vyzval úřady, abykonečně uzavřely již dva roky trvající vyšetřovánía jednaly. Při výslechu... Chilton uvedl, že se účastníci

150

burzy,opakovaně, a,podvodně’pokoušeli trh se stříbrem,lstivě a úskočně kontrolovať... Během uplynulýchšestatřiceti let své existence iniciovala CFTC více než tucetvyšetřování kvůli manipulaci s cenami, pouze jediná všakskončila rozsudkem. Všechny ostatní vyšumělydo prázdna.“

Kdo nevlastní žádné závazky ve stříbře, to nemusí dálezajímat. Důležité je však pochopit, že ročně se stříbra vytěžív přepočtu 620 milionů jednouncových mincí, a to přicelosvětové populaci bezmála osm miliard lidí. Kromě tohoČína od roku 2009 v státní televizi CCTV dělá proobyvatelstvo velkou reklamu ohledně vlastnictví stříbra.Dlouhá léta většinu svého stříbra vyvážela. Od roku 2009 alečínská vláda rezervovala velké množství domácí produkcepro vlastní obyvatelstvo. Nabízí mu stříbrné pruty po pětistech gramech, jednom, dvou či pěti kilogramech. Zřejměvychází z toho, že by mohlo dojít ke krachuna mezinárodních finančních trzích. Každopádně je čínskávláda, o níž si každý může myslet, co chce, přinejmenším takmilá, že varuje své obyvatelstvo a vyzývá ho, aby se pojistilo.

Jasně řečeno to znamená: Kdo by se rád pojistil na těžkédny, docela dobře by mu posloužilo i stříbro. Žádné akcie,fondy, nebo jakékoliv poukázky ! Pouze to, co můžete držetv hrsti.

Výjimku tvoří akcie dolů na stříbro, neboť v případěnouze budou podíly v těchto dolech velmi oblíbené. Kdyžnebude již po ruce žádné stříbro, všichni budou nažhavenína to, co se bude ještě dát vytěžit. A když stoupne cenastříbra, poroste i hodnota akcií dolů na stříbro.

151

Kdo se zajímá o stříbro jako investici, měl by si k tomuněco přečíst a nechat si osobně poradit od zkušenýchobchodníků se stříbrem, zlatem nebo mincemi. Investovatlze do mincí a prutů různých výrobců. Původ je v zásadělhostejný, kvalita je totiž vždy stejná. Jedna unce stříbraje prostě jedna unce stříbra - nezávisle na tom, co je na nívyobrazeno. Nejoblíbenější investiční mince v Evropě jsoukanadský Maple Leaf, Wiener Philharmoniker a americkýSilver Eagle. Všechny tři jsou jednouncové mince (=31,1gramů) z čistého stříbra (ryzost 99,9 %).

Sběratelské, speciální nebo pamětní mince jsou častokrásné, avšak většinou ne příliš výhodné, protože jejichsběratelská hodnota je téměř vždy vyšší než hodnota kovu,jsou tedy příliš drahé. Pruty se vyskytují ve váhovýchkategoriích jeden nebo třicet čtyři kilogramů. Zvláštnostíjsou jednokilogramové mince. Jsou zajímavé pouze tím,že když si je někdo koupí v Německu, může využít toho,že na stříbrné mince připadá pouze sedmiprocentní daňz přidané hodnoty, na pruty však již devatenáctiprocentní.Proto je zde kilogramová mince levnější než stejně vážícíprut. V ostatních zemích to neplatí, ražené mince jsou tamvždy dražší než pruty.

Nutné je uvážit i skutečnost, že v historii docházeloopakovaně k zákazům vlastnictví zlata a vyvlastňování.Vyvlastnění může postihnout pouze lidi, jimž lze vlastnictvízlata nebo stříbra prokázat. To lze státu ulehčit, kdyžse zlato objednává a nakupuje oficiální cestou, to znamenáv bance, přes internet či kreditní kartu. Soukromě nebou obchodníka s mincemi můžete však nakupovat anonymně,což může mít v jisté době své výhody. Totéž platí i prostříbro.

152

Stříbro má vlastně ještě další důležitý význam, o kterémmnozí nic nevědí: v nejmenších dávkách je to nejčistší lék.Koloidní stříbro, zvané také stříbrná voda nebo silver sol,se až do začátku dvacátého století navýsost úspěšněpoužívalo při potírání infekcí. Může si ho snadno připravitkdokoliv a nelze ho patentovat. Farmaceutický průmyslho proto přímo nenávidí a váš lékárník vás bude od něhourčitě odrazovat. Hodí se jak k vnitřnímu, tak vnějšímupoužití, dokonce se ním údajně léčí AIDS. Americká správapotravin a léčiv FDA (=Food & Drug Administration)považuje koloidní stříbro za přírodní léčivý prostředek.V dřívějších dobách si mnozí Američané vkládali večer předspaním do sklenice s vodou stříbrný dolar a ráno tuto vodupili jako prevenci proti nemocem.

„Jakýkoliv druh houby, viru, bakterie, streptokoků,stafylokoků a dalších patologických organismů zabijedo tří až čtyř minut. Není doposud známá bakterie, ježby koloidní stříbro nezničilo během nanejvýš šesti minut,a to při koncentraci pouhých pěti miligramů na litr(=ppm). Ani při vyšších koncentracích se neobjevují žádnévedlejší účinky.“(34)

Za pouhých asi 50 eur je k dostání přístroj, kterýmsi koloidní stříbro může zcela jednoduše vyrobit každý sám.

153

Manipulace s cenami zlata„Asi nejlépe si kupní sílu udrží lidé pomocí zlata. Jeho

cena sice klesá, ovšem jednotlivec z dané situace vyjdestále relativně dobře, a to díky tomu, že hodnota ostatníchhmotných statků se propadá ještě výrazněji. Z uvedenéhodůvodu bychom na zlato neměli nahlížet jakona surovinu, nýbrž jako na měnu, u níž nelze výrazněnavýšit množství - v protikladu k penězům papírovým.“

Marc Faber

Manipulace s cenami zlata i stříbra funguje v zásaděstejně. Od dvacátých let minulého století bylo nutnéudržovat nízké ceny zlata, aby se podpořil dolara zamaskovala jeho bezcennost, což soukromé bankyúspěšně zvládly.

Do roku 2004 probíhal takzvaný gold fixing (=stanoveníceny zlata - pozn. překl.) v budově Rotschildovy bankyv Londýně. Zde se zjevně pravidelně udržovaly nízké cenyzlata prostřednictvím fiktivních prodejů na přidruženémBullion Marketu. London Bullion Markét je nejdůležitějšímmimoburzovním trhem na světě obchodujícím se zlatema stříbrem. Tento druh obchodování však značnězkomplikovala okolnost, že ceny zlata a stříbra leze jižněkolik let sledovat v reálném čase na internetu. Takse ukázalo, že ceny obou kovů sice každé ráno při otevřeníasijských trhů výrazně stoupaly, zatímco o něco později, přiotevření londýnského fixingu, znovu značně poklesly. Kdyžotevřela odpoledne newyorská burza, ceny klesaly dála umožnily tím při odpoledním londýnském fixingu ještěnižší ceny. Ráno se vše opakovalo: cena na asijských burzáchstoupala a trhy v Anglii a USA ji opět stlačily. Nakonec

154

se ustálila nízká cena. Tento proces však byl tak nápadný,že Rotschildové oficiálně od gold fixingu po osmdesáti pětiletech úspěšné manipulace cen zlata odstoupili a přenechalipole spřáteleným bankám, které stanovují cenu dvakrátdenně po telefonu. Jejich možnosti manipulace jsou však, jakjiž bylo řečeno, poněkud omezené.

Ceny fixingu slouží především k určování pevné cenyzlata pro určitý den. Od chvíle, kdy jeho cena není již závislána londýnském fixingu, konstantně stoupá, což oslabujeamerický dolar, a následně i hospodářství USA. Proto bylycentrální banky v posledních letech stále častěji donucenyzasahovat ve prospěch bankéřů. Od začátků třetího tisíciletí,vždy, když stoupnou ceny zlatý, předávají západní centrálníbanky na trhu tony zlatý, aby utišily trhy a podpořilyamerický dolar. Ve jménu lidu tak většinou utrpěly obrovskéztráty. Bankéř Ferdinand Lips píše:

„Podle toho, co jsem vypozoroval v Africe, ato zejména v zemích, kde se zlato těží, bych řekl,že manipulace s cenou zlata je zločinem namířeným jakproti podnikání v oblasti produkce zlata, tak proti jehoakcionářům. Jsou pod enormním tlakem, protože horníhranice ceny zlata je již omezená několik let.Zmanipulovaná ! Připadá mi to mimořádně hloupé, neboťvšechny tyto země by mohly žít v blahobytu. Dokonce i vUSA a Kanadě přináší prosperující průmysl zpracovávajícízlato pouze výhody, už jen díky multiplikačnímu efektu,že z něho prosperují i další průmyslová odvětví. Platya příjmy z daní stoupají, a tak je naprosto nesmyslné totoprůmyslové odvětví jakkoliv narušovat - cožse manipulátorům málem podařilo.“(16)

155

Na příklad rakouská Nationalbank prodala během desetilet kolem sto padesáti tun zlata. Na počátku roku 1999 mělave vlastnictví bez mála 430 tun zlata, na konci roku 2008to bylo pouhých 280 tun. V té době se cena zlataztrojnásobila a dalo se předpokládat, že bude i nadálevýrazně stoupat. Těmito prodeji vznikla rakouskému lidupodle hrubého odhadu škoda ve výši 1,5 miliardy euro.

Rakušané však nějaké zlato (alespoň teoreticky) ještěmají.Německo totiž tolik štěstí nemá. Jeho zlato leží z většíčásti v New Yorku, na následující adrese: 33 Liberty Street,Manhattan, a sice ve sklepeních FEDu. Další je uloženov Londýně, ve sklepech Bank of England a něco i u Banquede France v Paříži. Zcela nepatrná část je prý ve Frankfurtu.Kde konkrétně, to však nikdo neví. O přesných číslech takéneexistují žádné závazné informace. Jisté je, že Německoje jedinou zemí na světě, která své zlato nepřechovávána svém území.

Němci za to vděčí Karlu Blessingovi, šéfovi Bundesbankz let 1958 až 1969. Ten totiž v roce 1967 přislíbil FEDu,že dokud budou američtí vojáci na německém území,Německo nepromění přebytečné dolary na zlato - jakje známo, vojáci jsou tam dodnes. Anglie a USA vyžadovalyod Německa za rozmístění svých vojsk poplatek, proti čemužvšak Němci protestovali. Američané pak začali vyhrožovatstažením svých vojsk ze Západního Berlína, cožby znamenalo, že Berlín by navždy připadl Rusůma Spolková republika Německo by zároveň ztratila šancina znovusjednocení země.

Namísto poplatku přislíbil Blessig (jeho jménov angličtině znamená rozmarně „požehnání !“)

156

Američanům a Angličanům, že odkoupí od jejich centrálníchbank zlato, které však nadále ponechá v jejich úschově.Němečtí strážci měny měli sice výhrady, ale protože FED -nebo oficiální americká vláda - měla v rukou lepší karty,se musela německá Bundesbank pokořit a pan Blessing takučinil svému jménu skutečně čest.V roce 1971 již USA neměly žádné vlastní zlato - odevzdaliprávě poslední zbytek Francouzům - a tak byly oběpřemožené válečné mocnosti (=Japonsko a Německo)nuceny poskytnout Spojeným státům půjčku ve zlatěs výpovědní lhůtou třicet let, a to ve výši 120 miliardamerických dolarů ve zlatě (cena z roku 1971). Takže muselyUSA půjčit své zlato na třicet let, jež už bez toho bylouskladněno u FEDu. Tato půjčka vypršela na konci roku2001, kdy mělo dojít k vyplacení Japonska a Německave zlatě. V oné době by obě půjčky měly přibližněosminásobnou výši, tedy hodnotu téměř jednoho bilionudolarů.

Zlaté rezervy ležely údajně ve sklepech FEDu, kterésahaly až pod pouhých sto metrů vzdálené World TradeCenter (=Světové obchodní centrum). „Nešťastnounáhodou“ se však World Trade Center několik týdnů předvypršením splatnosti zřítilo a zlato zmizelo v nenávratnu.Údajně se při úklidových pracích našlo několik prutů. Bylopojištěné ? Pokud ano, na jak vysokou částku ? Byla tatosuma vyplacena ? Pokud ano, komu ? Proč se tyto otázkyneobjevily na veřejnosti ?

Inu, za prvé, málokdo o tom ví, a za druhé, Bundesbankmlčí a žádné informace neposkytuje. Pokud by to bylooficiální, že jak zlato Spojených států, tak zlato Japonskaa Spolkové republiky Německo je tatam, znamenalo

157

by to jediné: státní bankrot ! Hodnocení všech třech zemíby se u ratingových agentur okamžitě drasticky snížilya veřejně by se muselo připustit, že Německo a Japonskose stali oběťmi vydírání a podvodu. Také by se muselazodpovědět otázka, kam zlato zmizelo ! Komu by se alechtělo odpovídat na takové dotazy ?Ačkoliv zlato centrálních bank náleží příslušnému národu,nebo lépe řečeno: mělo by mu patřit, jeho cena zásobyzůstávají pro veřejnost, ba i politiky, velkým tajemstvím.Poslanci německého parlamentu nedostávají k tomutotématu od Bundesbank žádné informace.

„Banky, jisté centrální banky a některé vlády nemajízlato rádi. Zpočátku jsem ve spiknutí nevěřil a myslel jsemsi, že většině zúčastněných chybí potřebná inteligence.Finanční instituty chtějí vydělávat peníze a zlato, ježse dnešním měnovým systémem neslučuje, jim prostě stojív cestě. V určitém smyslu je zlato barometrem, který námsděluje, zda v našem světě není něco v pořádku. Protoby se zastánci papírových měn rádi zlata zbavili. Svůj dílodpracovala také média a přesvědčila lidi, že zlatoje vyřízená věc.“(16)

Protože po roce 2007 už nebylo možné dostatečněmanipulovat ceny zlata a stříbra ani s pomocí západníchcentrálních bank a cena zlata nepřetržitě stoupala(na podzim 2010 to bylo více než 1 400 dolarů za unci), bylistrážci dolaru nuceni sáhnout k osvědčeným prostředkům.

Od roku 2008 byla v USA na obchodování se zlatemv hodnotě nižší než 1 500 amerických dolarů, zavedena

158

daň z přidané hodnoty. Měla znevýhodnit nákup malýchmnožství a postihla široké masy. Kromě toho vyšel v roce2010 v USA zákon, jenž od 1. ledna 2012 zakazuje anonymníobchod s mincemi. Při transakcích v hodnotách nad šest setdolarů, se musí povinně vyplnit několika stránkový formulář,tak zvaný „Internal Revenue Service 1099 Form“. V roce 2012už pravděpodobně za šest set dolarů neseženete ani zlatoučokoládovou minci.

Proč chce americký stát opět přesně vědět, kdo má kolikzlata ? Možná, protože se brzy zhroutí domeček z karet,který postavily velkobanky, a přijde výplatní den ? Od tédoby, co byly JP Morgan Chase a HSBC (Hongkong andShanghai Banking Corporation) obžalovány za domněloumanipulaci s cenami stříbra, se obchody jen tak točily.JP Morgan Chase je největší americká na termínové burzeobchodující banka, která drží v rukou přibližně devadesátprocent závazků ve zlatě a stříbře v zemi (=blanko prodeje).Je nemožné aby vše pohledávky vyplatila. Co tedy zbývá ?Snad opětovné vyvlastnění lidu a zákonem stanovená cenaušlechtilého kovu ? Jak by se této hry účastnily i jinénárody ? Zde mne napadají slova irského filozofa a politikaGeorga Bernarda Shawa (1856-1950):

„Kdybyste se museli rozhodovat, jestli dát důvěruvládě, nebo zlatu, potom, pánové, vám naléhavě radím,abyste se rozhodli pro zlato.“

Poptávka po zlatě stoupla v Číně ve druhém čtvrtletíroku 2010 o celých dvacet šest procent. Dohromady bylov Říši středu zapotřebí v rozmezí duben-červen více než 111tun zlata. Číňané se ve spotřebě zlata zařadili hned za Indii,jež je největším odbytištěm toho

159

to drahého kovu. Čínský trh se zlatem ostatně rostenejrychleji na světě. Starosti kolem otázky celosvětovéprosperity a růstu poptávku ještě podporují. Navícvzmáhající se střední vrstva v Číně oblibuje zlaté šperky jakosymbolu společenského postavení. Protože je soukromévlastnictví zlata a stříbra v Číně povoleno teprve od roku2003, je tu obrovský rozvojový potenciál. Zatímco USA couvápomalu směrem k zákazu zlata, v Číně se dostává stále vícedo módy. Říše středu má asi čtyři až pětkrát tolik obyvatela proto lze očekávat, že dříve či později ceny stříbra i zlatapřímo explodují. Ferdinand Lips:

„Když skončil zlatý standard, vznikla takzvaná ,teorievětšího blázna‘, jak ji říkám já. Lidé dnes kupují hlavněakcie s tím, že je později za vyšší cenu prodají ještěvětšímu bláznovi. Tak lze přibližně charakterizovat dnešníkulturu akcií. Podobná situace je podle mého názoru zcelapochybná. To je také důvod, proč jsem vždy zastávalnázor, že pouze pod zlatým standardem, s opravdovýmzlatem a nulovou inflací, se dá zaručit bezchybnéfungování finančních trhů.“(16)

První díl této knihy jsme začali současnou krizícelosvětového finančnictví, záchrannými balíčky pro bankya inflací v eurozóně. Nakonec jsme podnikli cestudo minulosti. Nyní jsme se dostali opět do současnostia zakončíme tento díl dějinami eura - protože euro je podlevšeho také již historií.

160

EuroZatímco americký dolar doposud od svého zavedení

v roce 1913, tedy dobrých devadesát šest let, ztratil přibližně95 procent své kupní síly, euru se povedl mistrovský kousek:během pouhých devíti let (2002-2010) ztratil kolempětašedesáti procent své hodnoty. To z něj v mých očích činínejhorší západní měnu v poválečných dějinách.

V roce 2002 nahradilo euro ve třinácti zemích místníměny. Nové společné platidlo, které mělo Evropu silnějisemknout a podpořit „její integraci“. 1. ledna 2002 bylozavedeno k původním měnám jako účetní peníze, o tři rokypozději od 1. ledna 2002 jako hotovost. Od roku 2011je oficiálním platidlem v sedmnácti státech Evropské unie(=Belgie, Německo, Estonsko, Finsko, Francie, Řecko, Irsko,Itálie, Lucembursko, Malta, Nizozemí, Rakousko,Portugalsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Kypr), a sedmistátech mimo unii (Andora, Kosovo, Monako, Černá Hora,San Marino, Vatikán), jež všechny dohromady tvoří takzvanou eurozónu.

Politikové a nově založená Evropská centrální banka(=EZB) naslibovali Evropanům jen výhody: na dovolenýchsi prý ušetříme poplatky za směnárnu, srovnání cen mezijednotlivými zeměmi bude transparentnější, kolísánídřívějších měn nahradí stabilita, která se pozitivně odrazív průmyslu, a že euro vůbec bude stabilnější než dosavadnínárodní měny. Zdánlivě samé přednosti !

Především v Německu a Rakousku však byli mnozíznepokojení, vždyť německá marka a šilink byly solidní

161

a velmi tvrdé měny, které zajišťovaly po desetiletí oběmazemím stabilitu a blahobyt. Obyvatelstvo intuitivně vycítilo,že se jim vnucuje něco, co nedává smysl.

Nejen prostí občané, nýbrž na pochybách byli také četníodborníci. Několik německých právníků a ochránců ústavyžalovalo Maastrichtskou (1992) i Lisabonskou smlouvu(2007). Účastnické státy totiž musely postoupit značnou částsvé nezávislosti ve prospěch EU. Žalobci Karl AlbrechtSchachtschneider, Joachim Starbatty, Wihelm Hankela Wilhelm Nolling dostali od soudu potvrzeno, že některáujednání v evropských zákonech byly neslučitelnés národními zákoníky některých zemí, což však v zásaděnemělo žádné následky. Co nebylo vhod, se nějakpřizpůsobilo nebo zakamuflovalo.

Politikové a lidé ovlivňující veřejné mínění se pokusilive velkoryse založených reklamních kampaních veškerépochybnosti rozptýlit a slibovali měnu, jež měla býtv dlouhodobém výhledu přinejmenším tak spolehlivá jakomarka a šilink - a mohla bojovat proti dolaru !

Ve skutečnosti v roce 2002 v celé eurozóně pokleslaspotřeba, přechodem na euro totiž vše podražilo. To si všaknikdo nepřál. Odpověď byla stejná jako vždy: bankya centrální banky uvolnily úrokovou politiku. Snížilyse úroky a na všechny strany se lehkomyslně rozdávalyúvěry, jen aby se oživila spotřeba. Krátkodobě to vedlo kprudkému růstu zaostalejších evropských zemí. Všechnyzemě, obce a soukromé domácnosti se během několika letzoufale zadlužily. Následně se základní úroková sazba opětzvedla a ekonomika se jaksi zadrhla.

162

V roce 2007 splaskla mezinárodní realitní bublina. Na všechstranách hrozil krach a náhle chyběly peníze na splátkypůjček. Poté výše úroků zase radikálně klesla a dělalo se všeproto, aby se zabránilo rozpadu eurozóny.

Úspěch eura byl od počátku více než sporný a nejistý.Evropa se totiž skládá z různě ekonomicky silných regionů.Dokud měla každá země vlastní měnu, zrcadlily tyto rozdílymezi jednotlivými měnami směnné kurzy. Kdo byl slabý, bylpotrestán tím, že jeho měna měla mezinárodně nižšíhodnotu a menší kupní sílu. Silné země jako Německoa Rakousko naproti tomu měly silné měny. Produkty jinýchzemí byly proto pro ně výhodnější. Jinými slovy: výkonse vyplatil. Kdo byl pilný, dočkal se odměny.

S eurem ale připadla všem těmto zemím jedna společnáměna, jež se ale nehodila všem. Jednotný střih měnovépolitiky totiž nepadne každému, a tak je tentýž kabátněkomu příliš dlouhý, jinému zase příliš těsný.

Cílem společné měny bylo vytvoření jednotné úrovněve společném měnovém prostoru. Všem se mělo dařit „stejnědobře“ a všichni měli mít podobné životní podmínky. To jemožné ovšem pouze tehdy, když se každý přizpůsobía podává stejné výkony. Takový průběh by potřebovalněkolik generací, pokud by byl vůbec možný, neboť by semusely překonat regionální odlišnosti, mentalita, dějinyi kultura.

Příklad: Německo vyváží do zahraničí mnoho zbožívysoké kvality. Bez existence hranic, směnných kurzů a cla,jsou pak německé produkty, na příklad v Řec

163

ku, stejně drahé jako domácí řecké výrobky. Když jsouněmecké výrobky lepší a nestojí více, sáhnou Řekové častějipo německém zboží. Řecké hospodářství tím pak trpí a ztrácíkonkurenceschopnost. Čím déle to tak půjde, tím více budeNěmecko vyrábět a vydělávat. Současně bude Řecko stálechudší. Nakonec bude pak muset Německo všechnynahospodařené peníze poslat zpátky do Řecka, aby Řekovémohli žít na stejně úrovni jako Němci. V dlouhodobémvýhledu se ze slabých stanou příjemci milodarů a z těchsilných otroci slabých. Záměr s podobným scénářemje bezvýhledný.

Před zavedením eura se dalo podobné pasti vyvarovat.Na příklad německé produkty byly v Řecku dražší neždomácí, protože v ceně byly i celní a směnné poplatky za cizíměnu. V době eura se mohou silné země (Německo, Francie,Nizozemí, Finsko, Rakousko a Lucembursko) snažit, jakchtějí. Lhostejno jak jsou pilní, přebytky vždy odtečouke slabým, aby je mohli vléct s sebou.

„Řecký záchranný balíček od Evropanůa Mezinárodního měnového fondu (IWF) má podle údajůministra hospodářství Rainera Brůderleho (FDP) po dobutří let objem 135 miliard euro. Roční zatížení pro Německose má aktuálně pohybovat někde okolo 8,4 miliard eur.Na Evropu připadne ročně30 miliard eur, na IWF 15miliard eur. Rizika by ale mohla být daleko větší: ,Nemohuvyloučit, že to nebude vyšší obnos', řekl během cestypo Brazílii v Sao Paulu.“(16)

Řecko bylo prvním článkem dlouhého řetězu převodupeněz ze silných unijních zemí k slabším. Další převodyna jiné slabší státy unie budou neodvratně ná

164

sledovat. V daném systému tomu ani jinak být nemůže.V roce 2010 muselo několik zemí EU společně s IWFpodpořit Řecko, které se ocitlo v platební neschopnosti. Tatopřímá pomoc odporovala Maastrichtské smlouvě, ježpodobné platby zakazuje. V článku 125 evropské úmluvy(=Smlouva o Evropské unii - Maastrichtská smlouva) se totižpíše:

"Členský stát neodpovídá za závazky ústředních vlád,regionálních nebo místních orgánů nebo jiných veřejnýchorgánů, veřejnoprávních subjektů nebo veřejných podnikůjiného členského státu a podobné závazky ani nebere podochranu."

Státy unie přesto Řecko podpořily a podle názoruodborníků porušily smlouvu o Evropské unii. Rozhodující je,abyste pochopili, že „krize“ v eurozóně nemůže mít krátkétrvání. Oslabení ekonomiky po roce 2007 není náhoda.Považuji za důležité uvědomit si, že takové události mají jižpo staletí stejný vzorec a vždy jsou za nimi tytéž síly.

V oficiálních smlouvách k euru přirozeně stálo,že popsaná situace nikdy nesmí nastat. Evropská unie si jižv roce 1992 v Maastrichtské smlouvě zapracovala takzvanákonvergenční kritéria, označovaná rovněž pakt stability.

Pakt stability mimo jiné nařizoval, že:- míra inflace nesmí přesáhnout tři cenověnejstabilnější členské země více než o 1,5 % - ročnínetto zadluženost nesmí činit více než 3 % hrubéhodomácího produktu - dluhy jednotlivých zemí nesmíčinit více než 60 % hrubého domácího produktu

165

Ani Řecko, ani Itálie nesplnily tyto požadavky již připodpisu smlouvy v roce 1999 ! Od počátku se fixlovaloa vedly se spory o způsob výkladu těchto velmi prostýcha jednoznačných pravidel. Slabé země, takzvané PIIGS(=Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko a Španělsko), bylyk vstupu navnaděny půjčkami, které samozřejmě nikdynemohou splatit.

Hrubý domácí produkt (HDP) je součtem všeho, co sev určité zemi vytvoří za jeden rok. Jedná se o hodnotu všehozboží a služeb dohromady V roce 2009 překročily pravidloo šedesátiprocentním zadlužení následující země:

Řecko 115,1 %Itálie 115,8 %Belgie 96,7 %Francie 77,6 %Portugalsko 76,8 %Německo 73,2 %Malta 69,1 %Rakousko 66,5 %Nizozemí 60,9 %

Čistá zadluženost znamená, že určitý stát má více výdajůnež příjmů. V eurozóně smějí výdaje státu překročit příjmyo maximálně 3 %. V roce 2009 překročily pravidlo o růstuzadlužení následující země:

Irsko 14,3 %Řecko 13,6 %Španělsko 11,2 %Portugalsko 9,4 %

Skutečnost, že všechny státy utratí více, než činí jehopříjmy, je sama o sobě zvrácená a v dlouhodobém

166

výhledu nevede k ničemu jinému než ke zkáze národa.Historie nás poučila, že to končí vždy chudobou, hladema nouzí, a v konečném důsledku válkou.

V roce 2011 vešlo ve známost, že německá Bundesbankposkytovala zbytku eurozóny utajené úvěry ve výši přes 330miliard euro, jen aby ji uchránila před krachem ! Peníze, ježNěmci podle všeho nikdy neuvidí... Finanční a ekonomickýporadce Guido Hehn píše:

„Toto brizantní číslo se skrývá pod položkou,Pohledávky uvnitř euro-systému (netto)“ v měsíčníchhlášeních Bundesbanky. Podle nich totiž dluhy, kteréEvropská centrální banka (EZB) a národní centrální bankyv europrostoru nakupily vůči Bundesbank, stouplyke konci roku 2010 do výše 338 miliard eur. Samotnépohledávky u národních centrálních bank v zemíchplatících eurem činily 326 miliard eur.V roce 2006, tedy před vypuknutím finanční krizea následně evropské dluhové krize, dosahovaly dluhyv úhrnu pouze osmnáct miliard eur.“(“3)

Média neustále srovnávají euro s dolarem, z čehožvychází euro lépe, neboť mezi slepými je i jednooký králem.Ve srovnání se stabilními měnami si euro (předevšímod roku 2007) naopak vede přímo katastrofálně.Nejstabilnější měny mají mimochodem právě země, kterévlastní mnoho zlata:

Proti jihoafrickému randu ztratilo euro v roce 2010 17%. Za 100 eur byste 1. ledna dostali ještě 1 060 randů,na konci roku již jen 880.K australskému dolaru ztratilo euro v roce 2010dokonce 19 %. Na začátku roku byste dostali 160dolarů, na konci již jen 130.

167

Vůči švýcarskému franku ztratilo euro 14 %, vůčičínskému juanu 12 %, vůči ruskému rublu 11% a protiamerickému dolaru nakonec 11 % !

Seznam by mohl pokračovat donekonečna, protožežádná měna si v uplynulých třech letech nevedla hůře. Kamto vše směřuje, si představujte sami. Na jedné z akcí bankyPrivatbank Metzler v lednu 2009 Angela Merkel řekla:

„Šíří se fáma, že státy nemohou zkrachovat. Neníto pravda.“(37)

Kdo nám vnutil euro ?O vývoji inflace v eurozóně jsme již hovořili, proto bych

se nyní chtěl věnovat otázce, jak vůbec mohlo vstoupitv platnost euro.

Již v roce 1957 založila Belgie, Francie, Itálie,Lucembursko, Nizozemí a Německo Evropské hospodářskéspolečenství (EHS), a to za účelem posílení spolupráce mezievropskými zeměmi. Cílem bylo dlouhodobé odbourání cel,později dokonce hranic. Evropa chtěla ukončit historii plnouválek a žít společně v míru.

Z EHS se stalo Evropské společenství (ES), z něhožnakonec vznikla Evropská unie. Do roku 1998 se plánovanáspolečná evropská měna nazývala ECU (=European currencyunit; = Evropská zúčtovací jednotka), později ale padlorozhodnutí o názvu EURO.

Vědomě zjednodušuji průběh kvůli přehlednosti. BerndSenf, od roku 1973 do března 2009 profesor na

168

uky o národním hospodářství na vysoké škole ekonomickév Berlíně, k danému tématu v jedné přednášce řekl:

„Zavedení eura bylo proti veškerému ekonomickémurozumu. Je to výplod čirého nadšení a zároveň past, ježhrozí Evropě bankrotem ! Nejprve periferní země(=Portugalsko, Irsko, Itálii, Řecko a Španělsko), potomčisté přispěvatele do rozpočtu.“

V roce 1989 se rozpadl Sovětský svaz. K jeho pádupřispěla i dlouholetá snaha polského hnutí Solidarita podvedením Lecha Walesy stejně jako katastrofální hospodářskásituace v Rusku. Když v říjnu 1989 padla Berlínská zeď, vládaSpolkové republiky Německo pod vedením Helmuta Kohlavyjednávala o znovusjednocení východního a západníhoNěmecka. Ale protože Spolková republika byla de facto ještěobsazena Američany a Brity a východ zase Rusy,do vyjednávání o procesu znovusjednocení se zapojilivšichni. Především Anglie a Francie udaly jako podmínkujejich souhlasu společnou evropskou měnu.

Avšak Helmut Kohl i jeho důvěrný poradce AlfredHerrhausen (=člen představenstva a mluvčí Deutscher Bank)byli vehementně proti. Pokud vůbec, společná evropskáměna měla být podle Kohla otázkou daleké budoucnosti.Všem zúčastněným to bylo jasné: znovusjednocení bylodrahým počinem a pro tento účel vyžadovali solidní západnímarku. Ale Margaret Thatcher a Francois Mitterandsouhlasili se spojením obou německých států pouze podpodmínkou, že se vzdají marky ! Zpětně se zdá naprostonezpochybnitelné, že se snažili oslabit Německo.

169

Ale Kohl a Herrhausen stáli zásadně proti - muselo přeceexistovat řešení i bez společné evropské měny ! Ano,do chvíle, než se Alfred Herrhausen 30. listopadu 1989, pártýdnů po pádu berlínské zdi, stal obětí bombového atentátu.

„Je 30. listopadu 1989, krátce po půl deváté ráno.Alfred Herrhausen, jediný mluvčí představenstva DeutcheBank, je na cestě do práce. Jeho řidič Jakob Nix ho vezez místa bydliště v Bad Homburgu v luxusní čtvrtiWingertsberg do Frankfurtu. Obrněný služební mercedesnásledují dva další vozy s ochrankou. Pro šéfa banky platínejvyšší stupeň ochrany. Sotva kilometr od domova AlfredHerrhausen zemřel. Nálož aktivovaná paprskem světelnézávory roztrhala vůz na kusy. Řidič Nix přežil s těžkýmiporaněními, Alfred Herrhausen byl na místě mrtev.“(38)

Kohla atentát hluboce zasáhl. O týden později,na počátku prosince, podepsal ve Štrasburku na summituEU smlouvu, jež donutila Německo, aby se vzdalo marky.Kohl později označil tento den jako nejčernější momentysvého života. Kalus Wirtgen v magazínu Spiegel ze dne 2.března 1998 se ptal:

„Co se cestou do Maastrichtu doopravdy stalo ? Museločerstvě znovusjednocené Německo obětovat symbol svésíly, německou marku, a zaměnit ji za společnou měnu jenproto, aby bylo snesitelnější pro své sousedy ?... Politikovéa historikové si dodnes lámou nad těmito otázkami hlavu.Kompetentní svědek, spolkový prezident Hans Tietmeyer,tehdy ještě viceprezident Centrální banky, nezná ani dnespřesnou odpověď. O rozhodnutí Helmuta Kohla se

170

tehdy dozvěděl až dodatečně - po telefonu. Dlouholetýnáměstek ministra financí v Bonnu si ostatně ještědnes dokáže ,dobře představit', že Paříž a další sousedése dokázali smířit s náhlým znovusjednocenímnejvětšího národa v srdci Evropy pouzeza mimořádných okolností. Mimořádný tlakna Německo vyústil ke zřeknutí se marky a jejínahrazení eurem."

Oficiální místa se dlouho pokoušela atentátna Herrhausena připsat na vrub krajně levicové teroristickéRAF. Způsob provedení však neodpovídá žádnému z akcí,které kdy RAF provedla. Mimo to se vždy vehementněohrazovala proti tomu, že by měla s atentátem cokolivspolečného. Vyšetřování nebylo dodnes uzavřeno. Kdoskutečně nese zodpovědnost, se možná nikdy nedozvíme.Ale s trochou fantazie to snad lze vytušit...

Angličané sice byli při zavádění eura jednou z hybnýchsil, sami ale nebyli tak hloupí (či slabí), aby se vzdali anglickélibry. Zavedení eura a začátek zkázy Evropy umožnila smrtAlfreda Herrhausena, manažera s rozumem a svědomím.Nepostavil se jen proti euru, nýbrž usiloval také o prominutídluhů zemím třetího světa.

Pro zachování podniků na východě a intenzivníspolupráci se spolkovými zeměmi na východě Německa se,podobně jako Herrhausen, vyslovil také Detlev Rohwedder,prezident Treuhandanstalt, úřadu spravujícího majetekv SRN (=obdoba českého Fondu národního majetku - pozn.překl.). Také on byl zavražděn - pachatelem byla údajněrovněž RAF. Východoněmecké podniky pak byly z velké částiprodány hluboko pod cenou zahraničním západním firmám.

171

„Dne 1. dubna 1991, na velikonoční pondělí,přibližně půl hodiny před půlnocí byl Rohwedderzastřelen u okna v prvním patře svého düsseldorsfkéhodomu ve čtvrti Niederkassel (Kaiser-Friedrich-Ring 71).Zabila ho první rána ze tří, druhá zranila jeho ženuHergardu, třetí zasáhla poličku s knihami. Střely bylyvypáleny z třiašedesátimetrové vzdálenosti, z puškytypu FN FAL ráže 7,62 x 51 mm. Na místě činu se našlytři nábojnice, plastová židle, kapesník a přiznání sek činu RAF komanda Ulricha Wessela. Pachatel,či pachatelé, nebyli dodnes dopadeni.“ (114)

Shrnutí:Zdá se být naprosto jasné, že nás s eurem někdo vědomě

oklamal. Ale s jakým cílem ? Pasti s úvěry a dluhyúčinkovaly přece docela dobře i v případě jednotlivých měn.

Existují jasné odkazy k tomu, že bankovní kartel usilujeo zavedení jediné měny pro celý svět. Od roku 2008 o ní častohovoří řada politiků, Mezinárodní měnový fond IWF a EZB.Pokud je tohle oním plánem, potom se zavedením eurapokročili o velký krok kupředu. Co to znamená a jak by tatosvětová měna mohla vypadat, vysvětlím ve třetím dílu tétoknihy.

Závěrem bych chtěl k euru ještě říct, že všechny zeměeurozóny čekají velmi těžké časy. V lednu 2011 zde stouplainflace, ve srovnání s předchozím měsícem, již o 1,9 % - přistejném vývoji by to za celý rok 2011 bylo více než 22 % ! (115)

Když zvážíme, že oficiální inflace se doposud po

172

hybovala přibližně do dvou procent ročně, ovšem reálnásahala k hranici deseti procent, z těchto údajů odvozenáreálná inflace za rok 2011 by činila více než 100 % ! To byznamenalo, že se v roce 2011 ceny v eurozóně zvednouna dvojnásobek. V Řecku již v druhé polovině roku 2010spotřebitelské ceny přímo explodovaly. Litr naturalu tam stáljiž v lednu průměrně 1,80 euro ! Tím se Řecko blíží velmirychle k hyperinflaci, jež potom - pokud Řecko, Irsko,Španělsko a Portugalsko nevystoupí z eurozóny -automaticky postihne všechny členy eurozóny. Co toznamená, možná již tušíte.

Věřte mi prosím, když říkám, že bych si to nikdy nepřál !Nevím ale, jak by se tomu dalo zabránit. Tiskem dalšíchpeněz a poskytováním stále dalších a dalších půjček určitěne. Před hrozícím krachem společné měny se nabízí pouzejedna jediná úniková cesta: prominutí státních dluhů. Avšakna tomto poli nebudou bankéři jistojistě chtít spolupracovat,protože sami učinili vše pro to, abychom se dostali tam, kdejsme.

Děsí mne, jak jsme doposud všichni podceňovali vážnostsituace, ve které se nyní nacházíme. Co v lednu 2011 začalov arabském světě, je bezpochyby pouhým začátkem něčehonevypočitatelného - přinejmenším z mého pohledu.

Chtěl bych první díl knihy zakončit úryvkem z interview,jež poskytl 10. ledna 2011 newyorský trendový prognostikGerald Celente:

„V roce 2011 hra skončí - co by je mohlo ještěnapadnout ? Je konec ! Již není žádná možnost ani důvodto protahovat... Ve Španělsku je míra nezaměstnanostimezi osmnácti až šestadvacetiletými

173

lidmi kolem 50%, evropský průměr činí okolo 35%. Univerzitnídiplomy jsou k ničemu... Kromě toho se krátí sociální dávky,národ je vyvlastněn... Lidé se pomalu probouzejí, začínajíchápat, co se děje... Mládež se dává dohromady... Musímezdolat hory dluhů, vrchol ovšem zůstává v nedohlednu...V Evropě budeme svědky stále častějších studentských bouřía nepokojů... V USA se neděje nic jiného, jen vše probíháponěkud pomaleji... Ale semknou se na celém světě, protožemladí lidé jsou dnes po celém světě propojení po síti, a postavíse na odpor...“

174

Část druhá

MUŽI V POZADÍ

Nyní, když jsme již podrobně probrali manipulacis měnami i cenami zlata a stříbra, nabízí se důležitá otázka:Kdo přesně jsou oni manipulátoři a jaký je jejich další cíl ?Pochopili jsme, že v zásadě jsou za vším banky. Ale kdo je zanimi ?

Již několik staletí všechny západní státy, vlády,ekonomiky a jejich měny ovládá několik málo evropskýchrodin. Přibližně před sto lety převzaly tytéž rodiny kontrolutaké nad USA. Tyto superbohaté klany se bez pochyb snažíovládnout Zemi a ve jménu nového světového řádu plánujízřízení světovlády a zavedení jednotné světové měny. Státypřitom chtějí připravit o nezávislost a jejich měny zrušit.Novou světovou vládu má sestavit elita, která věří tomu,že jako jediná je k tomu oprávněná a způsobilá, a genetickynadřazená. Pokud uspěje její taktika, získá totalitní moc nadcelosvětovou populací. Malá privilegovaná horní vrstvaby ovládala zástupy otroků. Sotva koho překvapí zjištění,že onu tajemnou horní vrstvu tvoří nejdůležitější zástupcivysoké evropské šlechty spolu s evropskou a americkoufinanční elitou.

175

Tato skupina šedých eminencí již ve 20. století dosáhlana své cestě za velkým cílem „světové vlády“ neuvěřitelnýchúspěchů. Prostřednictvím četných, zčásti oficiálníchorganizací, usměrňovali osud světa a určovali rámcovépodmínky života nás všech. Rozhodovali o válce a míru,o životě a smrti, o tom, kdo se stane prezidentem nebospolkovým kancléřem. Vysloužili si označení „stínová vláda“nebo „ilumináti“.

Převážná většina lidí nemá ani tušení, že tato vládavůbec existuje. Jiní, kteří o ní slyšeli, ji považují za mýtus,„spikleneckou teorii“ a nedokážou (nebo ani nechtějí)si představit, že naši politikové jsou pouze bezmocnýmiloutkami, jež na provázcích vodí ti, kteří mají peníze.

„Dejte mi kontrolu nad měnou jednoho národa- potom mi bude zcela lhostejné, kdo píše zákony.“

Mayer Amschel Rothschild (1744-1812)

I když mnoho poslušných občanů stále chce věřit tomu,že americký prezident je nejmocnějším mužem na Zeminebo že u volební urny svobodně rozhodují o vládě svézemě, na druhé straně se naštěstí probouzí na této planetěstále více lidí a chápe, že nastal nejvyšší čas pro zásadnízměnu. Víra, že volby v západním světě probíhají mnohemsvobodněji než v zemích tak zvaného třetího světa,je pouhým zbožným přáním. Stínová vláda však vlastní nejennejdůležitější banky a pojišťovny, největší investiční firmya burzy, nýbrž také všechny významné tiskové agenturya mediální koncerny. Jejich prostřednictvím pak určuje, co sebude psát v novinách, co odvysílá televize a rozhlas, kteréfilmy se natočí a poběží v kinech. Rozhoduje o tom, kteřípolitikové

176

se dostanou na výsluní a kteří naopak padnou za oběťskandálu. A očividně má vliv i na to, že nepohodlné jedincestihne předčasná smrt.

Mohu to dokázat ? Inu, viděli jsme, co se přihodiloprezidentům a politikům, kteří chtěli usměrňovat mocbankéřských klanů. Není to dostatečný důvod ? A neřeklisami politikové, jako na příklad Woodroow Wilson, že totospiknutí skutečně existuje (viz výše) ? Ano, vypověděli.Pouze neuvedli jména.

Prostřednictvím manipulace s finančními trhy, burzamia cenami zlata a stříbra pracuje nepřetržitě na přechoduk nové světové měně. Prvním krokem byl dolar, druhýmeuro, třetím má být amero a čtvrtým (a posledním) bancor -bezhotovostní měna, kde jsou veškeré naše finančníprostředky, svoboda a práva uložené na jeden jediný čip.Tento RFID-čip (=Radio FrequencyIdentification=identifikace pomocí rádiové frekvence) jižreálně existuje, a jak uvidíte v třetím díle této knihy, už bylimplantován tisícům lidí.

Pokud sledujeme (zčásti velmi nejasné a propletené)stopy manipulátorů, potom nevyhnutelně dospějemek několika málo rodinám, které jsou rozdílně prominentnínebo veřejné a stojí v pozadí celého procesu.

Dříve než se budu těmto rodinám věnovat podrobněji,rád bych vysvětlil několik termínů a popsal několikorganizací, jež pracují ve službách tajné světové vlády.

177

IluminátiPojem ilumináti velmi silně ovlivnily knihy a filmy

Dana Browna, jenž měl ale ve skutečnosti s obsahempopisovaných událostí jen velmi málo společného.Skuteční ilumináti byli řád, tajný pánský spolek, kterýv roce 1776 na univerzitě v Ingolstadtu založil filozofa církevní advokát Adam Weishaupt. Měl být protipólemvůči dominanci tamních jezuitů a intelektuálníalternativou k zednářským a rosekruciánským lóžím.Symbolem spolku se stala sova bohyně Minervy, římskébohyně moudrosti. Název ilumináti pochází z latinya znamená „osvícení“. Weishauptův spolek brzy splynuls jinými zednářskými lóžemi, jež v tehdejší doběprocházely krizí a hledaly novou inspiraci.

Jeho členy se staly vysoce postavení politikovéi šlechtici a moc spolku (až příliš velká) rychle rostla.Proto v roce 1785 přišel jeho zákaz, a své aktivity podlevšeho stáhl do ilegality, ve které prý funguje dodnes.Společně s institucemi a dalšími tajnými spolky a lóžemi,o nichž se dočtete dál, se řád iluminátů, jak se zdá, podílína světovém dění.

Lze pokládat za prokázané, že žádná velká kariéra,ať už politická, žurnalistická, či v hospodářství, se nedávybudovat bez toho, že by dotyčný byl vysoce postavenýmčlenem některé zednářské lóže.

Někdejší ideály svobodných zednářů, „svoboda,rovnost, bratrství“, tento vysoce morální nároka skutečně křesťanské počínání, v průběhu posledních stopadesáti let ustoupily do pozadí. Z lóží svobodnýchzednářů se staly spíše odrazové můstky kariéry.To poškodilo jejich vážnost. (Viz i: Jan van Helsing„Geheimgesellschaften 3 - Krieg der Freimauer

178

“-Tajná společenství 3 - Válka svobodných zednářů. Zapsalzde interview s vysoce postaveným svobodným zednářem,kterého jsem mezitím osobně poznal i já.)

Dnes termín ilumináti používáme pro všechny vysocepostavené svobodné zednáře i pro mocné osoby v pozadí, ježjsou "osvícené" nebo "zasvěcené". „Osvícené“ v tom smyslu,že vědí o zákonitostech kosmu a tajemství lidstva. Mají roleochránců staré moudrosti, kterou v průběhu posledníchstaletí církve falšovaly a rozmělňovaly. Cíl církví je totižtotožný s plánem tajné světové vlády: chtějí získat moc nadnic netušícím lidstvem, jemuž upírají pravdu o celé řaděvěcí. Slovo „osvícený“ je přitom zavádějící, protože světlove spirituálních kruzích symbolizuje pozitivní, čistou lásku.Ve spojení s ilumináty má světlo spíše negativní příchuť,neboť jsou přiřazování k temnotě a zlým stránkám moci.Mnohá tajná společenství vzdávají hold spíše satanovi nežbohu. Na tyto otázky zde však není čas ani prostor. Navícmají jen velmi málo společného s tématem této knihy. Chcipouze říct, že pojem ilumináti se v dalším textu na většinusvobodných zednářů nevztahuje.

Černá šlechta

Vysoká evropská šlechta, která se navenek prezentujejako kultivovaná, civilizovaná, vzdělaná, vědomá si tradicía odpovědnosti, patří z větší části k takzvané Černé šlechtě(=Aristocrazia Nera či Black Nobility). Název Černá šlechtanení náhodný. Většina z těchto "vznešených" rodin se ke svémoci a bohatství dopra

179

covala díky neuvěřitelné brutalitě a chybějícímu svědomí,skrze války, vraždy, mučení a vydírání. Mimo to sev souvislosti s nimi odjakživa hovoří o úzkém napojenína satanismus a černou magii. Jak tvrdí Jan Colemanve svých knihách, řada z těchto šlechtických rodů bylav posledních staletích činná v obchodu s drogami,se zbraněmi, lidmi, ve válkách nebo se zapletla do jinýchlukrativních, často ilegálních obchodů. Mnohé z nich jsoutěsně spjaty s bankami nebo dříve měli svoje a všichnivlastnili velké statky. Díky příjmům z pronájmůzemědělských ploch pracujícímu lidu si mohli dovolitvyzbrojovat a udržovat vlastní vojska. Armáda jimna oplátku pomáhala hájit moc a privilegia, a to předevšímvůči lidu.

A tak se bohatství rodu Windsorů do značné míryzakládá na obchodu s opiem a otroky. Grimaldiové naprotitomu byli piráti, kteří poté, co v roce 1297 jistý FrancoisGrimaldi dobyl hrad vysoko nad mořem, po staletídrancovali lodě, jež proplouvaly kolem.(39)

Původ Černé šlechty je v 11. století v italské AristocraziaNera, kdy si několik rodin rozdělilo města Janov a Benátkya podle vlastního uvážení je kontrolovalo a řídilo. Tytomocenské struktury jsou tedy staré již téměř tisíc let - a zdáse, že jsou nesmrtelné. Později vzniklá italská mafie pracujepodle přesně téže předlohy a s pomocí stejných prostředkůjako její šlechtické vzory. Jejich pověst však již dávno neníbez poskvrny. K jedné z nejdůležitějších událostí došlo meziléty 1122 a 1126. Tehdy se byzantský panovník Jan II.Komnenus, jenž veřejně zastupoval a hájil vysoké morálníhodnoty, pokusil benátské oligarchy odkázat do patřičnýchmezí a odmítl s Italy obnovit stávající smlouvy o obchodníchtrasách. Jan odmítal těm, kteří nestydatě vykořisťovali

180

vlastní lid, nadále dopřávat jejich privilegia a monopol.Došlo k válce, v níž benátská flotila, poté co ovládla Egeidua Korfú, zvítězila i nad Janovými loděmi. Jan byl nakonecdonucen uznat privilegia Italů, což se stalo milníkemv dalším šíření vlivu italské Černé šlechty.

Zmíněné rodiny jsou úzce napojeny na katolickou církev,Vatikán a především na jezuity. Ti zase tahali za nitkyběhem křížových výprav a „černým rodinám“, díkyrozsáhlým stykům v srdci Evropy, zajistili neutrální prostorpro praní jejich černých peněz, aby si navenek udrželi dojemušlechtilé šlechty: Švýcarsko !

V zásadě jsou všechny evropské šlechtické domynavzájem spřízněné a nějakým způsobem navázané na staréitalské rody. Na příklad německý rod Thurn-Taxisů (=Thurnund Taxis) vznikl z rodu „delia Torre e Tassis“ (také „deliaTorre e Tass“). Italská vysoká šlechta (Braganzové,Grosvenorové, Collonnasové, Pallaviciniové a Savojové)podle všeho v 19. století ztratila značnou část svého vlivuna své německé a rakouské příbuzné. Protože však zástupcijednotlivých rodů mezi sebou stále uzavírají sňatkyza účelem zachování nebo získání mocenských nároků, takjak to dělali již celá staletí, člověk zvenčí to může jen stěžíodhadnout.

Příležitostně směli někteří exponovaní zástupcijmenovaných rodů uzavřít sňatek i s někým „ lidu“ - za prvé,aby do úzkého kruhu urozených přibyla nová krev, za druhé,aby zachovali zdání blízkosti a otevřenosti vstříc běžnýmobčanům a bulvárními historkami o princeznách rozptýlilia zvedli náladu davů. Mnohé rodiny Černé šlechty tahajíza nitky v Marshallově fondu (=Marshall Fund - oficiálníeuro-americký přátelský projekt) a v „Club of Rome“(vysvětlení viz níže). Mimo to patří k největších uživatelůmvýhod Evropské unie.

181

Tak princ Albert Thurn-Taxis (ročník 1983) v roce 2008obdržel něco přes 575 000 eur z fondu zemědělských dotací zEU pro své polnosti. A to přesto, že se podle magazínuForbes počítá mezi nejmladší miliardáře na světě a jehosoukromý majetek činí 2,3 miliardy amerických dolarů. RodThurn-Taxisů vládne největším lesním bohatstvím v Evropěa nad více než 36 000 hektary půdy. (15)

Kníže Liechtenstein dostal pro své 3 000 hektarů ornépůdy, 3 500 hektarů lesa a 42 hektarů vinic (v Rakousku)v roce 2007 více než 912 000 eur. V roce 2006 to bylo dlezprávy v médiích dokonce 1,77 milionů eur !

Pokud víme, že průměrný rakouský zemědělec - jenžskutečně musí ze své půdy vyžít - dostane za rok sotva vícenež 10 000 euro, potom jsou evropské zemědělské dotaceve výši přes 780 000 eur, které bere ročně anglická královnaElizabeth II, čirou provokací. Její syn, princ Charles, na svésoukromé polnosti dalších 350.000 eur. Majetek Windsorůnelze opravdu seriózně odhadnout, protože nikdo nedokážeříct, co všechno jim doopravdy patří. Oficiální odhadyhovoří o jmění v hodnotě dvou miliard eur, ale to se mi zdáspíše k smíchu. Královna je největší majitelkou pozemkůna světě. Je hlavou Velké Británie, stejně jako dalších 31 zemía teritorií.

Královna Elizabeth II. je sestřenicí švédského krále KarlaXVI. Gustava. Přímo spřízněná je ale i se všemi dalšímievropskými královskými rodinami - se španělskou královnouSophií, dánskou královnou Margrethe II., norským králemHaraldem V. a mnoha dalšími. Windsorové by zaplnili svouvlastní - veskrz napínavou - knihu. Pro nás je ještě zajímavé,že tato rodina je původem německá a pochází z Hannoveru.Do roku 1917 se „anglický“ královský rod jmenoval vonSachsen-Coburg-Gota a mluvil německy.

182

Protože však Anglie v první světové válce stála protiNěmecku, nebylo „moderní být Němcem“, a tak bez okolkůzměnila jméno. Pojmenovali se podle malého městečkaWindsor v hrabství Berkshire, kde je i rezidence královskérodiny.

A ještě něco, protože ve třetím díle knihy na tohle ještěnarazíme: princ Philip, manžel anglické královny,je stoupenec eugeniky (nauka o dědičném zdraví).V roce 1988 řekl německé tiskové agentuře: „Až se znovunarodím, potom bych se chtěl vrátit jako smrtící virus,abych nějak přispěl k vyřešení přelidnění.“

Na tomto místě chci upozornit na to, že samozřejměne všechny rody patří k „černé šlechtě“ a mnozí příslušnícišlechty jsou veskrze čestnými lidmi s poctivými úmysly. Alevětší část jedinců s modrou krví je již po staletí organizovanáv tajemných spolcích a organizacích, které sledují jedinýzájem: získání a upevnění vlastní moci. Zde je seznamněkterých rodů, jež náleží k „černé šlechtě“:

FinckThurn-Taxis (Německo/Bavorsko)Thyssen-BornemiszaGuelph (Windsorové) (Anglie)Wettin (Belgie)Bernadotte (Švédsko)Liechtenstein (Lichtenštejnsko)Oldengurg (Dánsko)Hohenzoller (Německo)Bourbon (Francie)Oranien (Nizozemí)Grimaldi (Monako)Wittelsbach (Německo)Braganza (Portugalsko)

4

183

Nassau (Lucembursko)Habsburg (Rakousko)Savoy (Itálie)Karadjordjevis (Jugoslávie)Wüttemberg (Německo)Zogu (Albánie) (39)

Někdy se černá a bílá šlechta rozlišuje i podle toho,od koho získala šlechtický titul: černá šlechta svůj urozenýstav získala od papeže, někteří papeži pocházeli z jejich rodůanebo odvozují svůj původ od některého z nich. Bíloušlechtu naproti tomu jmenovali knížata a králové.

Výbor 300Toto sdružení vysoké šlechty s finanční šlechtou založila

v roce 1729 BEIMC (=British East India Merchant Company),aby mohla kontrolovat mezinárodní bankovnictví a obchod -především obchod s opiem ! BEIMC patřila černé šlechtěa vedla ji britská koruna.

Výbor 300 je tajná společnost, ve které tahají za nitkya ovlivňují politiku i hospodářství celého západního světanejdůležitější zástupci vysoké i finanční šlechty a nejvlivnějšía nejloajálnější političtí zástupci západních národů. Dr. JohnColeman zveřejnil ve své knize „The Conspirators Hierarchy:The Commitee of 300“ (=Hierarchie konspirátorů: Výbor 300- pozn. překl.) vedle 290 organizací a 125 bank také 341 jmenbývalých nebo nynějších členů sdružení. Chtěl bych je zdezmínit jen několik: dům Rothschildů, David Rockefeller, rodHohenzollerů, rod habsbursko-lotrinský, královna ElizabethII., rod Thurn-Taxisů, královna Beatrix z Nassau-Oranien(CFR - Rada pro mezinárodní vztahy, skupina Bilderberg),rod Fincků, monacký princ Albert, George Bush a HenryKissinger. (39)

184

Kulatý stůlPodnět ke vzniku této politické organizace dal v roce

1891 v Anglii Cecil Rhodes. Mezi zakládajícími členy bylimimo jiné také lord Esher, lord Alfred Milner, lordRothschild a lord Arthur Balfour. Hlavním cílem skupinybylo podřízení celého světa britské vládě a prosazeníangličtiny jako světové řeči. Rhodes možná skutečněusiloval o světovou vládu, která by usilovala o prospěchveškerého lidstva, do skupiny však posléze pronikli takéagenti bank. Přítomností Rothschildů je Kulatý stůlnapojen na sionisty (=myšlenkový směr, hlavním cílembylo vybudování a udržení židovského státu a přesídleníŽidů do Svaté země - pozn. překl.), a v USA na rodinySchiffů, Warburgů, Guggenheimů, Rockefellerůa Carnegiů. Ze skupiny, jejíž vedení později převzal lordMilner, vyrostl také Royal Institute of International Affairs(=RIIA - Královský institut pro mezinárodní vztahy) a CFR(=Council on Foreign Relations=Rada pro mezinárodnívztahy - viz níže).

„Na konci první světové války bylo jasné,že strukturu systému je potřeba rozšířit... LionelCurtis... k již existujícím skupinám Kulatého stoluzaložil v Anglii a všech zámořských regionechnastrčená organizace,... Jedna z nich, známá podnázvem Royal Institute of International Affairs,v sobě na každém území jako svou klíčovou součástjiž dříve zřízené skupiny Kulatého stolu... V NewYorku byla známá Council on Foreign Relations(Rada pro mezinárodní vztahy), od které zase vedlynitky k J. P. Morgan & Co., a jedné velmi maléskupině Kulatého stolu.

185

Americké organizátory ovládalo seskupení „expertů“ve službách Morgana... Publikace The Round Table(Kulatý stůl) vznikala po mnoho let (až do roku 1961)v zadní místnosti na pozemku Chatham Housev Ormond Yard. Přes centrálu v Chatham Houseprocházely rovněž veškeré telefonní hovory.“ (40)

Výše uvedený citát pochází ze čtrnácti set stránkovéknihy „Tragédy & Hope: A History of the World in ourTime“ (=Tragédie a naděje: historie světa v naší době)profesora Carrolla Quigleyho, poradce Billa Clintonana Georgetownské univerzitě. Quigley v Council on ForeignRelations zastával funkci dvorního historika.

Centrála v Chatham House na náměstí James’ Squarev Londýně, jež až do té doby sloužila jako sídloministerského předsedy, v roce 1923 připadla organizaciCouncil on Foreign Relations. „Společnost Kulatého stolu“funguje i v dnešní době, jako místo komunikace pro mladémuže (od 18 do 45 let). Jejím oficiálním záměrem je podporahospodářského dialogu, také v Německu a Rakousku.

CFRCouncil on Foreign Relations (=CFR, česky: Rada pro

mezinárodní vztahy) založila v roce 1921 skupina Kulatéhostolu. Rada byla označována také jako „establishmenť(=instituce autority a moci), „neviditelná vláda“ nebo„Rockefellerovo ministerstvo pro zahraniční záležitosti“.

186

Tato polotajná organizace je dnes jednou z nejvlivnějšíchspolečností v USA a jejími členy jsou výlučně občanéSpojených států amerických. Griffin o CFR píše:

„Není přehnané mluvit o této skupině jako skrytévládě Spojených států. Členové CFR se nikdy neštítilihovořit o oslabení Ameriky jako o nezbytném krokuna cestě k většímu majetku, lépe řečeno ke světovévládě. Jedním ze zakladatelů CFR byl také John FosterDulles, kterého později jiný člen CFR, DwightEisenhower, jmenoval ministrem.“(41)

CFR dnes kontroluje národy západního světa, ať užpřímo propojením s obdobnými organizacemi, nebos využitím institucí jako je na příklad Světová banka, v nichžřídí představenstvo. Od založení CFR nalezneme mezi jejímičleny všechny americké prezidenty, a to již před svýmzvolením do funkce. Jedinou výjimkou byl Ronald Reagan.Členem CFR však byl jeho místopředseda Georgie Bush.Bush byl v roce 1977 dokonce ředitelem CFR. Jedná seo soukromou organizaci, z větší části financovanouRockefellerovou nadací. CFR udává pokyny americké vládě,nebo oficiálněji vyjádřeno: předkládá jí návrhy.

Po americké vládě představuje CFR nejmocnějšíinstituci. Ve druhé světové válce nastavila výhybky vývojesměrem k celosvětové globalizaci a neoliberalismu, tedyk ústupu státu z oblasti ekonomiky. Tím byly v podstatězrušeny státní hranice a svět padl do rukou velkýchamerických koncernů.

Jako německá pobočka CFR vystupuje DeutscheGesellschaft fúr Auswärtige Politik

187

(=DGAP; Německá společnost pro zahraniční politiku), ježvznikla 29. března 1955 jako nadstranícke sdružení. Britská„filiálka“ se nazývá RIIA (=The Royal Instituteof International Affairs) nebo jednoduše „ChathamHouse“.

Tato organizace se běžně označuje jako think-tank(=výzkumná instituce, společnost nebo skupina, zejménav oblasti politiky a ekonomiky - pozn. překl.), jakási továrnana myslení, která kolem sebe seskupuje ekonomy, politiky,diplomaty a lidé z hospodářství a poskytuje vládáma politikum „doporučení“. Prostřednictvím těchto„ekonomických“ studií a zdánlivě nezávislých expertízk rozličným tématům ovlivňuje CFR politické směřovánízemě a veřejné mínění. Tímto způsobem se pak vytvářídomnělé "obecné povědomí" o povaze určitých problémů.

Německá společnost pro zahraniční politiku (=DGAPnebo německá CFR) je poradkyni zahraničního výboru(=dílčí orgán německého spolkového sněmu - Bundestagu),jenž je přímým poradcem Bundestagu v oblasti zahraničnípolitiky. To znamená: poslanci tohoto výboru (po jednánís GDAP) rozhodují o aktivitách zahraniční politiky a azbytek poslanců to následně odkývne. Na internetovéstránce Bundestagu se píše:

„Zahraniční výbor... asistuje... vládě předevšímběhem příprav k závažným rozhodnutím v oblastizahraniční a bezpečnostní politiky. Pracuje zásadněza zavřenými dveřmi, protože projednávaná tématajsou vysoce choulostivá. Jeho členové určují, zdaje třeba, aby spolková vláda vyslala německé vojákyna zahraniční mise. Dosud se valné shromážděníneodchýlilo od doporučení zahraničního výboru aniv jediném případě “(116)

188

Zdá se tedy, že CFR přímo udává směr německézahraniční a obranné politiky. Autorka Friederike Beckzachytila v článku ze 7. dubna 2009, jak se Karl TheodorGuttenberg (po náležitém „proškolení“ v Německu a v USA)stal nejprve členem DGAP. V mladistvém věku jednatřicetilet ho pak povolali do zahraničního výboru, odkud následněprudce vystartoval nejprve k postu spolkového ministrahospodářství a následně obrany.

Mezi organizace, jež jsou CFR velmi blízké (nebopodřízené) a patrně existují jen proto, aby mladé akademiky(především ekonomy, právníky a novináře) dostali„do kurzu“, patří mimo jiné Atlantik-Brücke, AmericanAcademy a American Council on Germany (ACG). Poskytujístipendia a posílají mladé Němce do USA, kde jsouseznámeni s americkým způsobem uvažování a vychováni,jak se zdá, v řádné stoupence americké politiky.Nejdůležitější z těchto programů se nazývá American-German Young Leaders Conference. Řada německýchpolitiků (jako na příklad Karl Theodor Guttenberg)a vůdčích osobností ekonomie, politiky a médií byla „jemněvybroušena“ právě v tomto programu.(117)

Skull & Bones

Rád Skull & Bones (=Lebka a kosti) představujenejvnitřnější jádro CFR. Tento výhonek CFR a zároveňpověstmi opředený studentský spolek získává své členy mezielitou na Yalově univerzitě (USA). Zasvěcuje je krvavýmpřijímacím rituálem, jenž je přísahou věrnostia kompromitujícím materiálem navždy zavazujek bezvýhradné poslušnosti vůči řádu a vyžadujebezmyšlenkovitou oddanost.

189

Organizaci založil v roce 1832 v New Havenu ve státěConnecticut William Huntington Russell. Potřebné penízetehdy získal od své sestřenice - pocházely z pašování opia.A tak se znovu uzavírá kruh vedoucí k Černé šlechtěa Windsorům...

Skull & Bones je známý pod různými názvy: TheOrder of Death (=Řád smrti), The Order (=Řád), TheEulogian Club (=Euloginánský klub) nebo také Lodge 322(=Lóže 322). Ze Skull & Bones vyšly četné vůdčí osobnostiv oblasti politiky a hospodářství, mezi nimi i několikprezidentů USA. Spolek byl jednou z hybných sila spoluorganizátorů konference v Bretton Woods v roce1944 v New Hampshire. Tímto i spoluodpovědnýmza založení Mezinárodního měnového fondu a Světovébanky. Nepřekvapí tedy ani to, že většina vůdčích špičekzmiňovaných iluminátských organizací pocházela z Yalskéuniverzity.

Od roku 1991 mohou do řádu vstupovat také ženy.Odpovídajícím způsobem se proto změnilo i označeníčlenů tohoto vysoce exkluzivního kroužkuna Boneswomen (=Kostlivkyně) či Laides of Eulogia(=Dámy eulogie). Eulogia byla podle pověsti bohyněřečnického umění, jež s Démosthenovou smrtí v roce 322před naším letopočtem vystoupila na nebesa, odkud v roce1832, údajně kvůli založení Eulogiánského klubu, znovusestoupila. Protože členové řádu jsou extrémně mlčenliví,je k dispozici více pověstí než faktů. Jisté však je,že členové jsou k poslušnosti a loajalitě vůči skupiněnuceni prostřednictvím obřadů černé magie a zvláštníchsexuálních rituálů. Oficiální brožura spolku Skull & Bonesze 17. června 1933 s titulkem „Continuation of the HistoryofOur Order for the Century Celebration“ svědčí o tom,že spolek se svými konzervativními zásadami přímo pyšní:

190

„Přiznávám se tímto, že Bones (=Kosti) nemajížádnou historii. Jak by nějaká mohla existovat ?Nezpochybnitelnou podstatou naší tradiceje přesvědčení, že změna neexistuje. Hlubocímyslitelé barbarského dvacátého století se problémyčasu a prostoru nechávají rádi mást, ale bohyně ví,že existuje jen jeden čas - čas Skull & Bones - a pouzejedno místo - jejich chrám. Nic jiného neexistuje.“(42)

Římský klubŘímský klub (=CoR - Club of Rome) nemá nic

společného ani s Římem nebo Vatikánem, ani s katolickoucírkví. Tvoří ho nejstarší rodiny Černé šlechty a třináctnejvyšších rodin z řad Iluminátů v Americe. Pro správnísbory široce rozvětvených organizací tajné světové vládypomáhá vychovávat „režimu věrné“ vědce a talentovanýdorost. Organizace měla původně své sídlo v Hamburku,v roce 2008 ho však přeložila do Winterthuru (Švýcarsko).Club of Rome financuje vlastní celodenní školyi univerzity a poskytuje také stipendia.

V Německu jsou to následující školy:

Leonardo da Vinci Campus (Nauen), WilhelmGymnasium (Hamburk), Schule am Katzenberg(Adendorf), Christopherusschule (Droyflig), Carl vonOssietzky Gymnasium (Hamburk), Schule Carl-Cohn-Strasse (Hamburk), Gesamtschule Max Bauer(Hamburk), Lernwerft (Kiel), Hans Georg KargGrundschule (Braunšchweig), Dr. Wilhelm MeyerGymnasium (Braunschweig), Josef von Eichendorff

191

Schule (Kassel), Käthe Kollwitz Gymnasium(Halberstadt), Leibnizschule (Offenbach), HeleneLange Schule (Wiesbaden), Grund- und Hauptschulemit Werkrealschule (Neuenstein), ThomasStrittmatter Gymnasium (St. Georgen), GeorgChristoph Lichtenberg Oberstufengymnasium(Bruchköbel). (43)

S výše uvedenými školami nemám žádnou osobnízkušenost. Vycházím ale z předpokladu, že většina rodičů,která do nich své potomky posílá, vůbec netuší, co vlastněClub of Rome je a jaké jsou jeho skutečné cíle.

Oficiálně se uvádí: „Naším cílem je společná péčea odpovědnost za budoucnost lidstva !“ Kromě toho si Clubof Rome vytýčil za úkol: „Vytvoření globální společnostia vlády ve 21. století.“ Pokud se výše uvedená hesla pokusímvyložit s využitím svých nynějších zkušeností, potom Clubof Rome prostřednictvím svých vlastních škol podporujevznik světové vlády a soustavně získává nové stoupence svéideologie z řad dorostu pozvednuté střední třídy. Je tu tedyna to, aby pečlivě vybíral a formoval příští elitu Novéhosvětového řádu. Za tímto účelem zaměstnává nejlepší vědcea pedagogy. Vše je zaobaleno jako přátelská podporadorostu. Co má v USA na starosti CFR, to Club of Romeprovádí na celém světě...

Studie, kterou v roce 1972 CoR zveřejnil pod titulkem„The Limits to Growth“ (=Meze růstu) a jež se zabývalaotázkami budoucnosti hospodářství a našeho světa, přišlana trh ve třiceti milionech výtisků ve třiceti řečech. Klíčovývýrok zní: „Tak to nemůže jít dál ! Na této planetě je nás přílišmnoho - to se musí změnit !“

V roce 2004 vyšla aktualizovaná verze výše zmíněnéstudie, která pro rok 2030 předpovídá kolaps našeho

192

světa. Požaduje urychlené snížení počtu obyvatel Zeměa nekompromisní omezení produkce škodlivých látek.

V první okamžik to snad zní rozumně, svůj význam všakzásadně změní ve chvíli, kdy si přečtete kapitolu „Eugenika“ve třetím díle této knihy.

CoR založil v roce 1968 Ital Aurellio Peccei, tehdejšímanažer firmy Fiat a Olivetti. Fiat byla odjakživailuminátska firma a v jejím představenstvu byli vždyckyčlenové Výboru 300, v čele s rodinou Agnelli. Peccei odešeldo Anglie, kde získal vzdělání na Tavistock Institutu - matcevšech ústavů pro vymývání mozků. Potom vedl poradenskoufirmu a radil rozvojovým zemím (k jejich škodě). Své sílynasadil i ve službách World Wide Fund for Nature (=WWF -Celosvětový fond pro přírodu), iluminátskou organizaci,kterou (rovněž jako spolek Bilderberg) založil holandskýprinc Bernard. Dále Peccei vedl předsednictvohospodářského výboru Mezinárodního atlantickéhoinstitutu (Internationale Atlantik Institut) a vyučovalpolitické špičky NATO o „Novém světovém řádu a nutnostiglobálního plánování !“ (131)

Tavistock Institut of Human Relations (=Tavistockinstitut mezilidských vztahů) v tu dobu vedl generálmajorJohn Rawlings Rees, šéf oddělení pro psychologické vedeníválky v britské armádě. Velký vliv v tomto institutu měli takébratři Aldous a John Huxleyové. Aldous Huxley se proslavilsvým románem „Brave New World“, zásadním dílemstoupenců nového světového řádu, ve kterém lidstvodosáhne dokonalosti prostřednictvím výběru a genetickémanipulace a jeho počet je zredukován na žádoucí počet.K Tavistock Institutu se ještě později vrátíme. EduardPestel, jeden ze spoluzakladatelů Club of Rome, prý řekl:„Svět má rakovinu a tou rakovinou je člověk.“(128)

193

Jedním z cílů CoR (podle výpovědi jednoho člena, kterýsi nepřeje být jmenován) má být mimo jiné zničenízemědělské a hospodářské síly Spojených států amerických.(98)

I když Černá šlechta spolupracuje s Výborem 300,skupinou Bilderberg a americkými ilumináty, v jinýchorganizacích dochází přece jen k neustálým třenicíma rozmíškám mezi USA a Evropou a zápasům o pozice uvnitřmocenské struktury Nového světového řádu. Vše se podobákoaličním vyjednáváním při sestavování nové vlády:Spolupráce jen pokud je nevyhnutelná a když umožňujepodílet se na moci. Zároveň ale každý činí všechno proto,aby ostatní příliš mocní nebyli.

Skupina BilderbergTato organizace se v posledních letech dostala

do zorného pole veřejnosti a tisku natolik, že nakonec bylav roce 2010 oficiálně rozpuštěna, či se přinejmenším nescházítak jako v minulosti. Oficiálně to znamená: „KonferenceBilderberg jsou neformální soukromá setkánínejvlivnějších osobností z oblasti hospodářství, vojenství,politiky, médií, vysokých škol a šlechty.“(15)

Několik statečných a neohrožených žurnalistů jakoDaniel Estulin nebo Jim Tucker po léta tato polotajná setkáníšpiček finanční elity, politiky, hospodářství a tisku svýmpátráním značně narušovali. Pokaždé poté, jakmilena pletichy temných mocností dopadlo příliš mnoho světla,začali se mu vyhýbat a shromažďovali se někde jinde.

Daniel Estulin na tiskové konferenci v Bruselu 1. června2010 uvedl:

194

„Organizace Bilderberg je dynamická, takžese postupem času mění. Dle potřeby si vytváří novésoučásti, zatímco ty chřadnoucí vstřebává a pohlcuje.Členové přicházejí a odcházejí, systém však zůstávábeze změny. Jedná se o sebezáchovný systém, doslovapavouci síť, sestávající z navzájem propletenýchfinančních, politických a průmyslových zájmů.“ (44)

Jak vše začalo:V roce 1954 svolal nizozemský princ Bernhard do hotelu

de Bilderberg v Oosterbeeku tajnou konferenci, na kteroupozval více než sto nejvlivnějších osobností z politikya hospodářství, aby projednali otázku nového uspořádánísvěta. Usnesli se, že se do budoucna budou každoročněscházet, a to pokaždé v jiné zemi. Vždy bylo pozvánonejvnitřnější jádro a k němu alternativně různé vlivné osoby,převážně muži. Mluvili o problémech světa a jak s nimiv nadcházejícím roce naložit.

V případě skupiny Bilderberg (mezinárodně známái jako Bilderberg-Club) se v podstatě jedná o neformálníorganizaci. Pokud je známo, neexistuje ani zakládajícísmlouva, ani status členství. Bilderbergské konference trvajívždy tři dny, jsou označovány za neformální rozhovorya konají se v luxusních hotelech poblíž mezinárodních letišť.Nápadné je, že každý významný prezident byl pozván buďrok před svým úspěšným zvolením do funkce, nebo hnedpo něm. Vzniká tak dojem, že se zde prezidenti „vyrábějí“,nebo se po složení přísahy „do kurzu“ následně dostanou.

„Skupina Bilderberg není tajná společnost... Je tosetkání lidí, kteří reprezentují určitou ideologii. Za

195

stupují... názor jakési NADNÁRODNÍ FIRMY PRO CELÝSVĚT S RUČENÍM OMEZENÝM. Záměrem každéhojednotlivého setkání skupiny Bilderberg je tvorbaněčeho, co sami označují jako ÚČELOVOUARISTOKRACII mezi elitami Evropy a Severní Ameriky- tím účelem je co nejlepší řízení planety. Jinými slovy:vytvoření celosvětové sítě gigantických kartelů,mocnějších než kterýkoliv stát na Zemi, kterámá kontrolovat životně nezbytné tovary lidstva.Ze jejich úhlu pohledu zjevně pouze ku prospěchu a vzájmu nás všech. Nás nazývají UNWASHED MASS(=špinavá, nečistá banda).“(44)

Vedení konferencí Bilderberg přísluší úřadujícímupředsedovi. Nizozemský princ Bernhard tento post zastávalv letech 1954 až 1975. Ačkoliv v očích veřejnosti kvůli různýmskandálům (obchod se zbraněmi s USA, členství v SS)působil jako sporná osobnost, jeho přátelé ve skupiněBilderberg mu projevovali velký respekt.

Dalšími předsedy byli Alec Douglas-Home, německýspolkový prezident Walter Scheel, lord Roli of Ipsdena baron Peter Carington. Současným prezidentem tétovybrané společnosti je Etienne Davignon, vůdčí členEvropské komise, belgický politik a obchodník. Davignonje vlivná osobnost: Seděl ve správní radě Société Généralede Belgique (odpovědné za hospodářské vykořisťováníBelgického Konga), předsedal u kulatého stolu evropskýchprůmyslníků (=European Round Table), je místopředsedouhotelového řetězce Accor a belgického zásobovateleenergiemi Tractebel, nástupnického podniku po SociétéGénérale de Belgique. Mimo to je Davignonviceprezidentem lucemburského producenta oceli Arbeda největší belgické banky Fortis. Zasedal v představenstvu

196

společnosti Sabena (někdejší belgické aerolinky - pozn.překl.). Nyní je členem dozorčí rady firmy Anglo AmericanMining, jedné z největších světových těžařských společností,a dozorčí rady Fiatu.

Mezi nejpilnější návštěvníky konferencí se jednoznačněpočítají: holandská královna Beatrix, Giovanni Agnelli (Fiat),Henry Kissinger a David Rockefeller (Chase ManhattanBank), kteří se každý zúčastnili asi dvaceti setkání a navícrozhodují o tom, kdo další dostane pozvánku. Posledníkonference hostily města Versailles (2003), Stresa (2004),Rottech-Egern (2005), Ottawa (2006), Istanbul (2007),Chantilly (stát Virginia, USA) (2008), Atény (2009) a Sitges(Španělsko) (2010).

Pozoruhodné na setkáních je mimo jiné i to, že ač jsousoukromé, pozvaní politikové si náklady (které rozhodněnejsou zanedbatelné) nechávají platit svými parlamenty.Hostitelská země pak dává k dispozici rozsáhlý policejnía bezpečnostní aparát, a to včetně vrtulníků a speciálníchjednotek - to vše na účet daňových poplatníků. Není to sicelegální postup, ale dělá se to tak. Personál příslušného hotelujiž týdny před akcí prochází detailním přezkoušeníma příležitostně je vyměňován. Demonstranty před místemzasedání hlídají kamery, účastníci protestů jsou častopronásledováni, kontrolování a zastrašování tajnýmislužbami. Přesto tato každoroční setkání nejbohatšícha nejmocnějších lidí světa, kteří tam projednávají politikua hospodářství, unikají pozornosti oficiálního tisku. Nenídivu - vždyť hostům konference a jejich nejbližšímspojencům patří většina (nejen) tištěných médií a ta majízakázáno o Bilderbergu informovat. Kdo se toho nedrží,musí nést následky.

197

V roce 1976 byl C. Gordon Tether, autor sloupkůve Financial Times po rozmíšce s šéfredaktorem propuštěn.Neustále se totiž pokoušel o bilderbergských setkáníchinformovat. O rok později vydal knihu „The Banned ArticlesofC. Gordon Tether“, (=Zakázané články C. Gordon T.) v nížsdružil 46 sloupků, které jeho noviny neotiskly. Mezi nimijeden článek s titulkem „The Prince and the Bilderbergers“(=Princ a bilderbergové) pojednával o holandském princiBernardovi. Tether se v něm ptá: „Když je toho tak málo,co se má tajit, proč se potom vynakládá tolik úsilí, abyse to utajilo ?“ Když americký aktivista a filmař Alex Jonesv roce 2006 letěl do Ottawy, aby pak informoval o tamníBilderbergské konferenci, zadržovaly ho úřednícikanadského imigračního úřadu přímo na letišti celých 16hodin. (120)

Novinář Campbell Thomas: Kvůli tomu, že dělalrozhovory s lidmi v okolí hotelu v místě konferenceve skotském Turnberry, uvízl v roce 1998 na osm hodinv policejní vazbě.(119)

Daniel Estulin mluvil zase o desetihodinovém výslechuze strany německých tajných služeb přímo na Mnichovskémletišti v roce 2005 na cestě do Rottech-Egernu.

„Myšlenky a politika pocházející z Bilderbergskýchsetkání, jsou každý rok základem pro tvorbu zprávvšech nejdůležitějších deníků a zpravodajskýchagentur celého světa. Jde o to, aby měly názory, ježsdílí většina účastníků setkání, dostatečně přitažlivouformu, aby pronikly do obecné politiky a vyvinulyna vůdce tohoto světa takový tlak, že se pak pod jehovlivem podrobí ,potřebám pánů univerza‘Bilderbergským náleží přízeň tisku a ten smluvenoupropagandu dále rozšiřuje.“(45)

198

Přesto v posledních letech stále více nezávislýchnovinářů píše o těchto setkáních v malých nezávislýchlistech nebo na internetu a informuje o nich milionovépublikum.

Široké publikum a demonstrace při setkání ve Španělskuv roce 2010 vzbudily, jak bylo úvodem zmíněno, meziúčastníky konference značné znepokojení, což vedlo k tomu,že se, podle všeho, jejich setkání již nebudou do budoucnakonat touto formou. Soukromé bankéře to od jejich cílůneodvráti a ani jim nezabrání v tom, aby se setkávali někdejinde. Zkomplikuje jim to však život a je to ukázkou toho, žei nejmocnějších z mocných se dá ovlivnit a že jsou zranitelní.

Detailnější informace o skupině Bilderberg a jejíchpletichách naleznete v knize Daniela Estulina „Die WahreGesichte der Bilderberger“ (=Skutečná historieBilderbrgů), kterou vydalo nakladatelství Kopp. DíkyEstulinovi, ale také Jimu Tuckerovi nebo Janu van Helsingovivíme mnohé o této organizaci, která je pojítkem mezidalšími skupinami iluminátů a veřejností, protožeke konferencím je vždy pozváno také několik šéfredaktorůvýznamných novinových titulů. Na setkání Bilderbergův roce 1992 v Baden-Badenu David Rockefeller řekl:

„Jsme vděční listům Washington Post, New YorkTimes, Time Magazíne a dalším velkým publikacím,jejichž předsedové byli přítomni našim setkáním a svůjslib diskrétnosti drželi téměř čtyřicet let. Byloby nemožné, abychom rozvíjeli náš světový plán,kdybychom v těchto letech stáli ve světlech rampna očích veřejnosti. Ale svět již pokročil a je připravenk pochodu ve směru, který mu bude udávat světovávláda. Nadnárodní vláda intelektuální elity a světových

199

bankéřů má zajisté přednost sebeurčenímjakéhokoliv národa, jež bylo praktikovánov uplynulých staletích.“(46)

Mezi německými zástupci, kteří se v pošledních letechčastěji účastnili konferencí, jsou mimo jiné: JosefAckermann (Deutsche Bank), Hubert Burda (mediálníholding Hubert Burda Media Holding), Mathias Döpfner(multimediální koncerny Springer, Tima Warner, dpa -Německá tisková agentura), Wolfgang Ischinger(Ministerstvo zahraničních věcí, člen dozorčí radyv koncernu Allianz), Josef Joffe (deník „Die Zeit“), Eckartvon Kladen (zahraničně politický mluvčí CDU/CSU -Křesťansko Demokratická unie/Křesťansko sociální unie),Klaus Kleinfeld (Siemens), Hilmar Kopper (DeutscheBank, automobilka DaimlerChrysler), Matthias Nass(deník „Die Zeit“), Friedbert Pfüger (CDU), Otto Schily(SPD - Sociálnědemokratická strana Německa, Zelení,společnost zabývající se bezpečnostními technologiemiSAFE ID Solutions AG), Jürgen E. Schrempp(DaimlerChrysler, Allianz, Vodafone), Ekkehard Schulz(průmyslový konglomerát Thyssen AG), Joschka Fischer(strana Zelených, poradenská firma Joschka FischerConsulting, CFR), Roland Koch (CDU), MatthiasWissmann (CDU), Klaus Zumwinkel (poraadenská firmaMcKinsey, zásilkový obchod Quelle, Deutsche Telekom,Allianz, aerolinky Lufthansa, americká investiční bankaMorgan Stanley), Peter Löscher (Siemens).

Významní němečtí účastníci z poslední doby byliHelmut Kohl, Alfred Herrhausen, Otto Wolff FreiherrTaets von Amerongen (prezident německé Asociaceprůmyslových a obchodních komor), Otto GrafLambsdorff

200

(FDP - Svobodní demokraté, soukromá banka Trinaus,pojišťovna Victoria-Rückversicherung AG, předsedapředstavenstva Trilaterální komise), Volker Rühe (CDU,investiční společnost Cerberus), Walter Scheel (FDP)a Helmut Schmidt (SPD, „Die Zeit“).

Rakouští zástupci posledních let: Martin Bartenstein(ÖVP - Rakouská lidová strana), Oscar Bronner (listy Trend,Profil, Der Standard), Alfred Gusenbauer (SPÖ -Sociálnědemokratická strana Rakouska), Bernard Randa(banky Austria, Magna, Římský klub), Rudolf Schölten(rakouská Kontrollbank), Karel Schwarzenberg(velkostatkář, český politik, nakladatel) a Franz Vranitzky(SPÖ).

Švýcarští zástupci: Daniel Lucius Vasella (PepsiCo Inc.,mezinárodní farmaceutická společnost Novartis,DaimlerChrysler, banka Credit Suisse, Siemens), MichaelRingier (mediální korporace Ringier AG) a Christoph W.Blocher (společnost Patvag Technik AG, Národní rada,společnost EMS-Chemie, společnost, která působí v oblastibiochemického a farmaceutického průmyslu Lonza Group).

Trilaterální komiseTrilaterální komise (=Trilateral Commission, zkratka:

TC) vznikla v sedmdesátých letech dvacátého stoletíze členů skupiny Bilderberberg. Společně se ZbigniewemBrzezinskim, který se později stal bezpečnostním poradcemprezidenta Cartera, ji založil David Rockefeller (ChaseManhattan Bank). Zatímco Bilderbergové jsou pojítkemmezi evropskou a americkou elitou, Trilaterální komisezahrnuje i Asii a dálný východ.

201

Nej důležitější členove jsou bossové koncernů, bankéřiči špičkoví politici, na příklad ze společností Sony, Mitsumi,Mitsubishi, Fuji Bank a Mitsubishi Bank.

U diskusního a poradního stolu samozřejmě nikdynechybí ani šéfové anebo šéfredaktoři nejdůležitějšíchmediálních koncernů, jako je Time Warner, CNN neboWashington Post. Slavnými členy Trilaterální komise TC byliJimmy Carter, Georgie Bush starší, Bill Clinton, Cyrus Vance,Walter Mondale, Warren Christopher a v Evropě DavidOwen, Edward Heath, Roy Jenkins a Chris Patten.

Trilaterální komise vznikla v roce 1973 a není nicjiného než světová vláda ve stavu vyčkávání. Na jejíchzasedáních se projednávají aktuální globální problémya dělají odpovídající rozhodnutí (jako na příklad v roce1991 rozpad Jugoslávie). Obstarala jsem si všech 51protokolů ze zasedání Trilaterální komise a využilaje pro svou knihu ,Trilateralna Komisija'. SkupinaBilderberg je jiný spolek, z větší části však má tytéžčleny. Její založení bylo podníceno Vatikánem.“(47)

Tolik bělehradská odbornice na mezinárodní právoSmilja Avramov v rozhovoru s Jůrgenem Elsässerem 21.května 2009. Když se Elsässer ptal, co předchází důležitýmrozhodnutím Mezinárodního měnového fondu, Světovébanky nebo členů špiček G8, odpověděla:

„Tam se rozhoduje jen na oko ,pro forma', vše musíbýt předtím dojednáno. A na to je Trilaterálníkomise."(48)

202

Rothschildové

„Peníze jsou bůh dnešní doby, Rothschild je jehoprorokem...“

Heinrich Heine v březnu 1841

Nyní jsme dospěli tam, kde se sbíhají nitky méhopátrání a průzkumu v oblastech vztahujících sek iluminátům, Novému světovému řádu a manipulacitrhů se zlatem a penězi: u Rothschildů. Zpočátku jsemmýtus, jenž obklopuje tuto rodinu, považovalza přehnaný. Mnohé, co se lze o nich dočíst, se mi zdáabsurdní a pochybné - a je tomu tak stále. Proto jsemse snažil, držet výlučně faktů a vyhýbal se spekulacím.Přesto všechno však nevycházím z úžasu.

Výsledek je jednoznačný: Rothschildové jsounejmocnější, nejbohatší a nejvlivnější rodinou západníhosvěta. Nicméně se o nich neobjevuje téměř nic v tisku ana veřejnosti. Záměrně jsou v pozadí a odtud i jednají.

V biografii o Rothschildech autor Derek Wilson píše:

„Tajemnost byla a stále je, charakteristickýmznakem politických aktivit Rothschildů. Jen zřídkase k důležitým tématům vyjadřovali veřejně. Nikdyneusilovali o vládní posty. Přestože jich bylov posledních letech několik v parlamentu, drželise vždy v pozadí, v Londýně, Paříži nebo Berlíně.A přece ovlivnili všechny důležité jednání: tím,že peníze buď přislíbili nebo je zadrželi, a čilýmstykem s důležitými osobami s pravomocírozhodování.“(49)

691 nejbohatších osob světa vlastní podle magazí

203

nu Forbes dohromady jmění v hodnotě zhruba 2 200 miliardamerických dolarů. Neviditelné jmění Rothschildůse odhaduje na asi 100 tisíc miliard. Rovněž neviditelnéjmění Rockefellerů na asi 11 tisíc miliard. (138) Naproti tomuse Bill Gates a Warren Buffett s asi padesáti miliardaminebo Karl Albrecht s 25,5 miliardami řadí pouze mezi„ostatní". Nicméně Forbesův seznam deseti nejbohatšíchlidí světa roku 2011 vypadá následovně:1. Carlos Slim Helu (Mexiko)2. Bill Gates (USA)3. Warren Buffett (USA)4. Bernard Arnaut (Francie)5. Lawrence Ellison (USA)6. Lakshmi Mittal (Indie)7. Amancio Ortega (Španělsko)8. Eike Batista (Brazílie)9. Mukesh Ambani (Indie)10. Christy Walton (USA)

Jak je tedy možné, že Rothschildové nefigurují v tomtoa ani v žádném jiném seznamu superbohatých lidí ? Inu,protože nechtějí ! Čím méně jsou v zorném úhlu veřejnosti,mohou nakládat a vládnout jak se jim zlíbí. Když některáz významných událostí vzbudí hněv lidu, je to někdo jiný,jenž musí položit hlavu za Rothschildy a jejich spojence.

Jak to dělají ? Inu, patří jim nejen magazín Forbes, alei anglická zpravodajská agentura Reuters, která zásobujezprávami ostatní evropské agentury.(139) Patří jim většinamediálních koncernů na světě, a to buď přímo, nebonepřímo skrze podíly. Jinými slovy: kdo je oficiálněnejbohatším člověkem na Zemi, určují Rothschildové.

204

A los nyní zdánlivě padl na Carlose Slim Helúa. Z titulníchstran magazínů září jako „nejbohatší muž světa“ a (podobnějako v předchozích letech Bill Gates) jako protislužbu smíhrát v klubu opravdových superboháčů.

Dějiny Rothschildů

Mayer Amschel Rothschild, zakladatel ohromnédynastie, se narodil 23. února 1744 ve Frankfurtu nadMohanem a zemřel 19. září 1812 tamtéž. G. Edward Griffink tomu ve své knize „The Creature from Jekyll Island“)(=Stvůra z ostrova Jekyll Island) píše:

„Tuto dynastii založil v polovině 18. stoletíve Frankfurtu Mayer Amschel Bauer, syn zlatníka.Mayer začínal jako zaměstnanec banky Oppenheimv Hannoveru, kde se stal později společníkem. Po smrtisvého otce se vrátil do Frankfurtu a vedl rodinnýobchod. Nad vstupními dveřmi se blýskal rudý štíta orlem... Změnil si své jméno z Bauer na Rothschild(=Rot Schild=rudý šít) a vložil jako symbol jeho pětisynů do spárů orla, pět zlatých šípů. Štěstí se na rodinuRothschildů začalo usmívat ve chvíli, když Mayer začalobchodovat s penězi.“(50)

V druhé polovině 18. století Mayeru Amschelovi věnovalsvou důvěru princ William IX. von Hesse-Kassel, jenž bylzase spřízněný s anglickým, dánským a švédským dvorem.Poté co měl Rothschild úspěch jako finanční poradcea finančník essenského knížete, vystoupal rychle až k postuporadce a soukromého bankéře evropských králůi rakouského císařského dvora.

205

„...Dům Rothschildů přetrumfnul všechny ostatní.Za vše vděčil svému vynikajícímu smyslu pro obchoda svým pěti neobyčejným synům, kteří se stalifinančními odborníky. Když dorostli a ovládli magiiproměňování dluhů v peníze, opustili těsné zdiFrankfurtu a začali působit ve finančních centrechEvropy a mnohých místech civilizovaného světa.“(51)

V roce 1817 rakouský císař František I. posmrtně povýšilRothschilda do šlechtického stavu, jako uznání jeho práce.Jeho synové, kteří měli pouze titul „svobodný pán“ (cožodpovídá titulu baron), pokračovali v otcově celoživotnímdíle a rozšiřovali rodinné impérium:

„V první polovině 19. století se bratři staralio důležité finanční transakce pro vlády Anglie, Francie,Pruska, Rakouska, Belgie, Španělska, Neapole,Portugalska, Brazílie, různých německých státůa mnoha dalších malých zemí.“(52)

Neapol je dnes spojován spíše s mafií, ale v tehdejší doběbyla centrem Itálie. V Casertě poblíž Neapole je letní sídloneapolského krále, barokní palác (=Palazzo Reále), jedenz největších zámků na světě.

Odsud financovala a řídila firma CM deRothschild & Figli Bank, jak Neapol a Sicílii, tak i Vatikána vévodství Parmské a Toskánské. Griffin píše:

„Stali se osobními bankéři mnoha korunovanýchevropských hlav. S pomocí důvěrníků investovalido trhů Spojených států, Indie, Kuby a Austrálie.Financovali Cecila Rhodese a umožnili mu získatmonopol nad diamantovými poli jižní Afriky. Dosudmají své podíly ve společnosti De Beers.“(53)

206

Aby bohatství rodiny Rothschildů nevzbuzovalona veřejnosti pozornost, Mayer Amschel ve své závětizakázal všem členům rodiny vést mezi sebou jakékolivsoudní procesy kvůli majetku. Velmi rozvážný a moudrýkrok od „selfmade-miliardáře“, kterého lze označit za „BillaGatese osmnáctého století“.

Aby zůstal majetek v rodině, Amschel navíc nařídiluzavírat sňatky mezi bratranci a sestřenicemi prvníhoa druhého stupně, aby majetek a know-how jehorozmnožování zůstaly v rodině. Díky tomu, že velmi rychlevlastnili banky po celém světě a měli nejlepší stykys monarchy, rostl vliv Rothschildů na politiku a peněžnictvírychleji, než to kdokoliv mohl tušit nebo pochopit. Každýpanovník, jenž chtěl vést válku, byl okamžitě odkázanýRothschildy, jejich peníze i souhlas. A permanentní válkyv Evropě nabízely neuvěřitelné zisky. Stačilo jen propašovatprávě nezbytně zboží přes vojenské šiky.

Protože Rothschildové často financovali obě stranystejného konfliktu a byli známí svým velkým politickýmvlivem a mocí - jak to potvrdil i Heinrich Heine v úvodukapitoly. K tomu, aby poslové nebo celé náklady volněprocházely kontrolami jakýmkoliv směrem, stačil většinoupouhý pohled na rudý erb na kožené brašně, kočáru nebolodní vlajce. Tato imunita jim umožnila obchodovatna rozkvétajících černých trzích s bavlnou, přízí, tabákem,kávou, cukrem a indigem (=sytě modré přírodní barvivo).Pohybovali se neomezeně přes všechny hranice po celéEvropě.

„Tato přízeň byla jednou z nepřímých zvláštních výhod,které přinášely mnohem vyšší zisky než úrokyz vládních výpůjček.

207

Všeobecně platí, že prodělek jednoho člověka je ziskemu jiného. I Rothschildům nejvíce nakloněni životopiscipřipouštějí, že více než dvě století skvěle vydělávalina válkách a hospodářských úpadcích, i když jiníutrpěli obrovské ztráty.“(54)

Od poloviny 19. století to tedy byli Rothschildové, kdorozhodoval o válce a míru, a v konečném důsledku i ovítězích. Kdo stál v cestě jejich moci, nemilosrdně dostalpocítit důsledky. Napoleon Bonaparte, jenž Francii topící sev porevolučním chaosu, přinesl právo a pořádek, chtěl svouzemi osvobodit i od dluhů a povstal proti mezinárodnímbankéřům, kteří měli své sídlo v City of London. (=Cityof London - londýnský finanční okrsek, jenž je označovánjako „nejbohatší čtvereční míle na světě“. Je samostatným,nezávislým státem - podobně jako Vatikán nebo D.C.ve Washingtonu.) Napoleon si myslel: „Peníze nemají svouvlast. Finančníci nejsou žádní patrioti, chybí jim zdvořilosta snaží se jedině o zisk..“(55)

Neměl zájem vést další válku, ani si dělat další dluhy.Toužil po finanční stabilitě a nechtěl si nechat od bankéřůmluvit do toho, jak má řídit svou zemi. Založil nezávisloufrancouzskou banku a postavil se do jejího čela.Rothschildové však věděli, že Napoleon bez půjčky žádnouválku nepřežije. A tak, aby ho dostali na kolena, musela semnějaká válka. Bonaparte byl ale chytrý a prodal rozsáhlépozemky, které Francie stejně nepotřebovala: za tři milionyliber získali od něho Američané obrovský močál nazývanýLouisiana.

Nyní měla Francie dost peněz a bankéři si museli

208

"utřít hubu". Nic ovšem nedali zadarmo - bojkotovali každémírové jednání s Francií a nakonec Napoleonovi nabídli, abyspolečně s Anglii zaútočili na Ameriku. Jako odměnumu slíbili titul „krále Ameriky“. Napoleon však odmítl.Prohlédl naskrz i všechny další triky a pokusy bankéřů.Stručný průzkum této části historie má svůj význam. Umožnípochopit to, co Griffin nazývá „Rothschildův vzorec“.

„Napoleon musel být zničen, ať to stojí, co to stojí.Bank of England proto natlačila vládě obrovské haldypapírových peněz, aby mohla financovat mohutnouarmádu. Armády Ruska, Pruska a Rakouska bylypermanentně financovány proudy zlata. Hospodářstvízačalo kvůli válečných dluhům znovu klopýtat. Účetvšak znovu zaplatil bez reptání obyčejný lid, kterýneměl ani nejmenší tušení.“(56)

Rothschildové a jejich spojenci vyšli z války jakovítězové. Napoleon byl zahnán a pokořen. Na trůn se dostalLudvík XVIII. a dělal, co mu bankéři nakázali. O rok pozdějise však Napoleon vrátil a postaral se o nekrvavý převrat.

Tentokrát mu však nezbylo nic jiného, než se dohodnouts bankéři a vzít si půjčku ve výši pěti milionů britských liber.Tyto peníze potřeboval, aby se ubránil ve válce proti Anglii.Titíž bankéři financovali i anglickou stranu. Angličanénakonec válku bitvou u Waterloo vyhráli a zbavilise Napoleona jednou pro vždy. Rothschildové jim totiž dalik dispozici ohromný balík peněz a jejich vojevůdci lorduWellingtonovi nad to podřídili také své soukromé kurýrya zvědy. Znovu tak získali kontrolu nad Francií. Díky nověutvořenému monopolu a výhodám, jež jim obě stranymusely poskytnout oplátkou za poskytnutí úvěrů, jimsplácení státních dluhů přineslo ohromné zisky.

209

A to nebylo vše. Ještě dříve než se svět dozvěděl, jakbitva dopadla - v oné době neexistovala televize, ani rádio -dostal Nathan Rothschild zprávu o vítězství Anglie brzy ráno20. června 1815 v Londýně od svého agenta Rothwortha. Tenvyrazil přímo z bitevního pole, nejprve na koni a potom lodí.Rothschild ihned spěchal na burzu, kde zaujal stejné místojako obvykle. Protože se o jeho zangažovanosti v této válcevšeobecně vědělo, stejně jako o jeho zvědech i agentech,všichni očekávali, že se dozví od něho, jestli válka skončilaa kdo vyhrál. Ale Rothschild mlčel. S hluboce sklíčenýmvýrazem prodal anglické státní dluhopisy a předstíral tak,že Anglie válku prohrála. Fáma se šířila rychlostí blesku:„Rothschild prodává... Wellington prohrál u Waterloo !“Většina akcionářů ze strachu, že by mohli o všechno přijít,propadla panice a prodávala své státní dluhopisy, protožekdyby Anglie skutečně prohrála, ztratily by hodnotu.Po několika hodinách spadla jejich hodnota o 95 %. Asitucet Rothschildových agentů pak skoupil veškeré státnídluhopisy doslova za hubičku. O pár hodin později se všeoficiálně potvrdilo: Anglie vyhrála - a s ní i Rothschildové.

Příjem Jamese Rothschilda, který pro svou rodinu dobylAmeriku, činil v roce 1850 čtyřicet milionů dolarů, jež v onédobě byly nepředstavitelným jměním. Třicet kilometrůod bran Paříže si nechal vystavět sídlo. Když ho uviděl králVilém I., údajně zbledl závistí a řekl: „To by si královédovolit nemohli. To může patřit pouze Rothschildovi.“(57)

Jestliže doposud těžiště jejich zájmů spočívalov peněžnictví a poskytování úvěrů, nyní se očividně zhlédli

210

v železničních společnostech, jež v oné době slibovaly velkéobchody. Mimo to získali značné podíly v různých dolech,důlních závodech a později i v ropných koncernech. Jižv polovině 19. století byli považováni za nejbohatší rodinusvěta. Nechtěli se ale spokojit jen s bohatstvím a mocí.Chtěli víc - toužili po vlastním státu, který i dostali: Izrael.

Albert Salomon Anselm, svobodný pán z Rothschildu,byl v roce 1910 s odhadovaným jměním ve výši jedné miliardykorun považován za nejbohatšího Evropana. Vídeňskábankéřská rodina Rothschildů ve výčtu svého majetkuuváděla mimo jiné tři paláce ve Vídni, zámky v Langau,Enzesfeldu, Schillersdorfu, Beneschau, Reichenau, dálezámek Rothschild ve Waidhofenu an der Ybbs a pozemkypřímo gigantické rozlohy. Podle přání v dědečkově závěti sev roce 1876 oženil se svou sestřenicí Bettinou Carolinede Rothschild (1858-1892), dcerou Alphonse Jamesede Rothschild. (58)

V 19. století vlastnil klan vedle nesčetných zámků,paláců, obchodních domů a pozemků v Evropě i v Novémsvětě také nejcennější umělecké sbírky své doby. Kromě tohonejvětší a nejvýznamnější producenty vína, jako ChâteauMouton-Rothschild v Bordeaux.

Rothschildové měli své banky ve všech významnýchzemích a již tehdy byli považováni za majitele největšíhozlatého pokladu na světě. V podzemních trezorech svýchbank, především v Londýně, skladovali údajně tisíce tunzlata. Proto, že goldfixing (=určování ceny zlata pro celýsvět) v letech 1919 až 2004 probíhal u N M Rothschild & Sonsv Londýně, měli Rothschildové samozřejmě informaceo vývoji cen, a tak mohli nakupo

211

vat či prodávat vždy ve správnou chvíli. Jakýkoliv vývoj kurzujim přinášel zisk.

Přestože v obou světových válkách přišli o nějaké zámkya pozemky, v posledních dvou staletích se s bohatstvímRothschildů nemohl nikdo měřit. I když sami tvrdili opak,v 20. století zaručeně nezchudli. Právě naopak ! ZaloženímFEDu v roce 1913, vznikem státu Izrael, financováním obousvětových válek a díky neoliberalismu a globalizaci svénepředstavitelné jmění a sotva popsatelnou moc ještěrozšířili. Spletenec jejich firem a podílů je tak komplikovanýa vzájemně propojený, že je udivující, že sami mají o tomvůbec přehled. (Více k tomu v dalším textu.)

Rothschildové jsou bankéři, mecenáši umění, vinaři a -filantropové, jak se titulují s mimořádnou oblibou sami.Novináři, kteří spletenec firem následovníků AmschelMeyera částečně rozmotali a došli k závěru,že Rothschildové jsou podle všeho nejbohatší rodinou světa,se snaží tvrdit, že vliv klanu však nemůže být tak velký, jakmnozí tvrdí. Znovu a znovu se objevuje slovo: „konšpiračníteorie“.

Proč ? Ze strachu ! Obavy z následků, když se někdonaveze do nejbohatší rodiny světa ! I strach z toho, že bysi dotyčný musel přiznat, že je jim vydán na milosta nemilost. Pokud totiž chceme věřit tomu, že vše, co zdeodhaluji, je skutečností, potom to znamená, že všechno,co jsme se učili ve škole, a vše, co nám chtějí prodat médiaa politikové, musíme hodit přes palubu a vytvořit si zcelanový obraz světa.

V mnohých vzbuzuje taková představa strach, jemužhluboce rozumím. Považuji však za důležité, abych o tominformoval. Jsme v době zásadních převratů a budoucnostlze snáze utvářet tehdy, pokud známe

212

fakta o minulosti a přítomnosti.

V roce 1882 začal Edmond James de Rothschild (1845-1932)skupovat pozemky v Palestině. Podpořil založení osadZichron Jaakow a Rischon leTzion a stal se tak jednímz nejaktivnějších mecenášů a finančních opor sionismu.V roce 1889 předal Edmond de Rothschild 25 000 hektarůpalestinské zemědělské půdy včetně na nich stojících osadŽidovskému kolonizačnímu sdružení (=Jewish ColonizationAssociatiton). V osmdesátých letech podporoval přiusídlování v Palestině řadu ruských emigrantů. V listuJerusalem Post z 26. listopadu 2010 pod titulkem„Rothschildův Izrael“, se však dočteme, že u osadníkůzjevně nebyl bezpodmínečně oblíbený:

„Ne všichni, kterým baron pomohl, ho i bezmeznémilují. Někteří měli dojem, že se do každodenníhoživota nových osad příliš vměšuje na dálku a že jejímobyvatelům vnucuje své vlastní názory, metodya rozhodnutí. Ve skutečnosti však zastupovali baronav osadách spíše jeho agenti, kteří si chtěli "ocelovoupěstí" podrobit první pionýry a často jim tak zbytečněkomplikovali život.“(59)

V roce 1924 založil Edmond Jamesde Rothschild 1 Palestinské židovské kolonizační sdružení,jež získalo v Palestině více než 500 čtverečních kilometrůzemě, což je plocha dvakrát tak velká jako Frankfurt nadMohanem. Edmond podnikl mezi léty 1887 a 1925do Palestiny celkem pět cest aby sledoval vývoj svých„sionistických kolonií. Odhaduje se, že za tyto projekty vydalvíce než 50 milionů dolarů.

213

Označení „sionismus“ se poprvé objevilo v roce 1893u Nathana Birnbauma. Za zakladatele sionistické ideologieje však považován Maďar Theodor Herzl. Východiskemje jeho kniha Zidovský stát, která vyšla v roce 1896. Vní prohlásil, že nejlepším prostředkem jak porazitantisemitismus, je založení židovského státu. Z jeho pohledubylo pro to nejlepší místo v Palestině.

Edmonda Jamese de Rothschilda představa vlastníhostátu zřejmě rovněž lákala - mohl ho utvářet podle svýchpředstav. Možná že, vlastní-li někdo stát, to přináší i daňovévýhody ? V každém případě si tak mohl postavit pomník,a proto podporoval sionisty. Dnes je podle Edmondade Rothschilda a dalších rodinných příslušníků pojmenovánv Tel Avivu Rothschildův bulvár, stejně jako četné izraelskébudovy, zařízení, nadace, školy, nemocnice, galerie a muzeav celé zemi.

První světová válka by se bez přičinění velkobanknemohla uskutečnit, protože právě ony na ni poskytovalyúvěry. J. P. Morgan financoval Anglii a Francii,Rothschildové zřejmě Německo a Rakousko. Protože aleMorgana pojilo s Rothschildy, nejpozději od společnéhozaložení FEDu v roce 1913, těsné pouto, dá se říct,že financovali společně obě strany.

Když byla v roce 1916 první světová válka takřka u konce,protože Německo ji mělo již v podstatě vyhranou, nabídlisionisté tajně Angličanům, že zatáhnou do hry USAa zamíchají tak nově kartami. Jako protislužbu požadovaliPalestinu, kde si chtěli zřídili vlastní stát.

Angličané zřejmě souhlasili. Balfourská deklaracez roku 1917 potvrzuje nejen tuto tajnou dohodu, nýbrž takéto, že Rothschildové z této dohody profitovali a měli za todostat „svůj stát“ Izrael. Dohoda mezi an

214

glickou vládou a Lionelem Waltrem Rothschildem bylaformulovaná poněkud nabubřele, aby se nedala každémua okamžitě dekódovat. Její obsah je však jednoznačný:

„Vážený lorde Rothschilde,jsem velmi potěšen, že Vám mohu jménem vlády

Jeho Veličenstva odevzdat následující projev sympatiís Vašimi židovsko-sionistickými snahami, které bylypředloženy kabinetu a jím schváleny: ,Vláda JehoVeličenstva pohlíží příznivě na zřízení národníhodomova pro židovský lid v Palestině a učiní co budev jejích silách, aby dosažení tohoto cíle usnadnila, přičemž se samozřejmě rozumí, bez toho, abyse zpochybnila občanská a náboženská právastávajících nežidovských společenství v Palestině, nebopráva a politický statut Židů v jakékoliv jiné zemi.‘

Byl bych Vám vděčný, kdybyste toto prohlášení dalna vědomí Světové sionistické organizaci.

Váš oddaný Arthur Balfour“

J. P. Morgan měl v USA pod kontrolou již přibližněod roku 1910 nejdůležitější tisková media. Prezident Wilsonchtěl být zvolen ještě jednou, což by se mu bez podporymocných bankéřů nepodařilo. Vtáhnout USA do války protonebylo pro bankovní kartel obtížné.

Díky účasti amerických ozbrojených sil potom spojenciFrancie, Ruska a Anglie relativně rychle první světovou válkui vyhráli. Nad Palestinou, která doposud náležela k Turecku,získala protektorát Anglie. Zvedla se velká židovskápřistéhovalecká vlna a rozběhla se výstavba mnoha osada měst. V roce 1948 - poté, co spojenci díky americké pomocivyhráli také druhou světo

215

vou válku - byl konečně oficiálně založen stát Izrael.

Edmondův nejstarší syn James Armand de Rothschildse svou manželkou Dorothy pak pokračovali v otcověživotním díle. Věnovali 16 milionů izraelských liberna novostavbu izraelského parlamentu (=Knesset) ana vlastní náklady nechali vystavět i izraelský nejvyšší soudnídvůr.

Edmond James Rothschild a jeho žena Adelheid bylinejprve pohřbeni na pařížském hřbitově Père Lachaise.V roce 1954 však po státním pohřbu našli místo svéhoposledního odpočinku poblíž města Binjamina v Izraelina vrchu Ramat haNadiv (=vrch Dobrodince).

Větve rodiny Rothschildů jsou navzájem propletené.V 19. století žili hlavně ve Francii, Rakousku, Německu,Anglii, Itálii, Španělsku a Austrálii. Rodinná sídla si budovalive všech koutech Země, a to také v Asii a Severní a JižníAmerice.

Pokrevní sňatky mezi rodinnými příslušníky jsouv rodině Rothschildů dodnes obvyklé. Jsou nejjistějšímzpůsobem, jak zaručit oddanost k rodině, držet penízev rámci klanu a zajistit, aby rodinná tajemství zůstalaneprozrazena. A tak se Evelina de Rothschild (poté co jejímatka Charlotte von Rothschild uzavřela sňatek se svýmbratrancem baronem Lionelem de Rothschild) přibližněv roce 1865 provdala za svého bratrance Ferdinanda Jamesevon Rothschild. Svobodný pán Wilhelm Karl vonRothschild se oženil se svou sestřenicí Mathilde vonRothschild. Jeho bratranec svobodný pán Mayer Karl vonRothschild si zase vzal za ženu svou sestřenici Louise Mayervon Rothschild. Seznam by mohl pokračovat do nekonečna.

216

Foreign Office,November 2nd, 1917.

Dear Lord Rothschild,I have much pleasure in conveying to you, on

behalf of His Majesty's Government, the following declarationof sympathy with Jewish Zionist aspirations which has been submittedto, and approved by, the Cabinet

"His Majesty’s Government view with favour theestablishment in Palestine of a national home for the Jewishpeople, and will use their best endeavours to facilitate theachievement of this object, it being clearly understood thatnothing shall be done which may prejudice the civil andreligious rights of existing non-jewish communities in Palestine,or the rights and political status enjoyed by Jews in any othercountry“

I should be grateful if you would bring this declaration to theKnowledge of the Zionist Federation.

Obr. 8:Gratulace k založení sionistického státu Izrael, kterou ve jménu britskévlády zaslal Arthur Balfour lordu Rothschildovi.

217

Rothschildové dnesProč se vůbec tak dlouho a podrobně zabýváme jedním

jediným rodinným klanem ? Z jednoho prostého důvodu:v západním světě je sotva nějaký velký koncern, kterýby úplně, nebo přinejmenším částečně nepatřilRothschildům !

Nechcete tomu věřit ? Inu, na dalších stranách vámmohu poskytnout pouze stručný přehled toho, co jsemzjistil. Jak se zdá, nikdo si totiž nevšiml (přinejmenšímto uniklo „serióznímu tisku“), že rodinní příslušníci skrzenejrůznější investiční firmy v posledních desetiletíchskoupili polovinu světa. Protože neovládám hebrejštinu,jsem nucen vynechat izraelské firmy. Výsledky mých pátránív Evropě a USA, by však jako důkaz měly postačit.

Po vyvlastňování v „třetí říši“ se Rothschildové dlouhooficiálně drželi od Německa a Rakouska dál. V roce 2009však v těchto zemích opět otevřeli své banky, a provozují je ive všech větších městech Evropy, USA, Jižní Ameriky,Austrálie a v Izraeli.

Tyto finanční ústavy se nezaměřují na průměrnousoukromou klientelu, nejsou nijak nápadné a na pěšíchzónách neprovozují žádné pobočky. Banky Rothschildůpečují výlučně o bohaté klienty, velké podniky, bankyči mezinárodní organizace. Maloobchod přenechávají jiným.Na webové stránce jejich německé banky se dočtěte:

„Rothschild je vůdčí nezávislá investiční banka po celém světěposkytujeme klientům poradenství v oblasti strategie, fúzícha přebíraní firemních podílů (=Mergers & Acquisitions), přiobstarání vlastního i cizího kapitálu a restrukturačníchprocesech.

218

Kombinace objektivity naší banky jako nezávislého domu,poradenského přístupu, jenž využívá globální sítě a zaměřujese na trvalé partnerské vztahy s klienty, je pro zákazníkapřidanou hodnotou, skrze stabilitu, integritu a kreativitu.Rothschild od svého založení před více než 200 lety stálespočívá v rodinném vlastnictví. S našimi přibližně 950bankovními poradci ve více než pětatřiceti zemích celého světaje Rothschild vyhledávaným poradcem vlád, finančníchinstitucí, podniků i soukromých osob.“(60)

Bankovní impérium Rothschildů tvoří tucty bankovníchskupin, investičních fondů a firem:

Groupe LCF Rothschild Banque PrivéeEdmond de Rothschild N MRothschild & Sons N M Rothschild ChinaHolding Rothschild BankAGBanca Privata Edmond de Rothschild LuganoLa Compagnie Benjamin de Rothschild S.A.Rothschild Continuation LimitedRothschild North AmericaRothschild Bank InternationalRothschild AustraliaRothschild Asset Management Holdings

V řadě případů se však z názvů firem nedá usoudito účasti rodiny v dané instituci. Následující banky, podlemých výzkumů, jsou v úplném vlastnictví klanu Rothschildů:

Cie BanqueConcordia BV

219

RIT Capital Partners PLCParis-Orléans SAFive Arrows Asian Enterprise TrustFive Continents Financial Limited

Podle výzkumů, které provedl portál The Intel Hub,do majetku této rodiny filantropů (přinejmenším z části,když ne celé) vedle četných bank patří i realitní a pojišťovacíspolečnosti a investiční firmy - na příklad o Royal & Sunči The Blackstone Group.(132)

Zvláštní pozornost si zaslouží The Blackstone Group -soukromá investiční banka a správce majetku.V roce 1985 tuto společnost, s pomocí Rothschildovýchpeněz, založili Peter G. Peterson a Steven A. Schwarzman.Peterson je také v New Yorku v představenstvu FEDu a vpředstavenstvu Council on Foreign Relations (CFR).Schwarzman je, překvapivě, též členem CFR. Jeho studijnímpřítelem je George W. Bush. Oba byli ve stejnou dobuna Yaleské univerzitě a členy spolku Skull & Bones.

Firma Henryho Kissingera, Kissinger McLarty Associates,s Blackstone úzce spolupracuje (dle webové stránkyBlackstone). Obě společnosti se zapletly do obchodus realitami v souvislosti s World Trade Center, jež LarrymuSilversteinovi vyneslo výplatu značně vysoké pojistnéčástky (k tomu později v kapitole o rodině Rockefelerů).Randall Rothschild je jednou z hlav skupiny Blackstonea také šéfem oddělení nemovitostí v Blackstone Real EstateDebt Strategie (=strategie v oblasti realitních dluhů). LordJakob Rothschild zasedá ve správní radě.

Blackstone drží v rukou obrovské balíky akcií mimo jinénásledujících firem:

Deutsche Telekom, Gerresheimer Glas (sklářská

220

firma - výroba obalů pro farmaceutický, kosmetickýa potravinářský průmysl), TRW (jeden z 10 největšíchsubdodavatelů pro automobilový průmysl), Nalco ChemicalCompany (chemickýprůmysl), Freescale (polovodiče),Merlin Entertainment (provozovatel turistických atrakcí -Legoland, Muzeum Madame Tussaud, rekreační parky, SeaLife Center, Earth Explorer), Universal Orgando Resort(zábavní park zaměřený na filmovou tematiku), Cineworld(kinematografie), Houghton Mifflin (nakladatelství), SpiritGroup (gastronomie), Klockner Pentaplast (fólie), hotelyHilton, The Weather Channel Landmark Communisationsa mnohé další.

Proč zmiňuji výše uvedené firmy ? Protože významnýpodíl v kterékoliv z těchto společností znamená zároveňprávo spolurozhodování ve velkých koncernech.A Rothschildové díky nejrůznějším konstruktům vlastníněkolik procent v téměř každé velké západní firměči koncernu. On-line vydání listu Handelsblatt 24. dubna2006 v pod titulkem „Blackstone jedním z hlavníchakcionářů Telekomu“ informuje:

„Státní banka Forderbank KfW otevřela dveřeamerickému investorovi k nákupu cenných papírůbonnského telekomunikačního gigantu. Prodalamu balík se 4,5 procenty akcií. Tím že se KfWi Blackstone zavázaly podržet akcie do určité lhůty,otevřela burza prudkým vzestupem kurzu akcíTelekomu... Očekává se, že Blackstone získá i mandátv dozorčí radě...“

Každý větší podíl v nějaké firmě (bezmála pět procentz balíku akcií velké firmy je již významným podílem)znamená také vliv na strategii a orientaci firmy, a

221

tedy moc. Moc, kterou může na trhu a burzách využítk vlastnímu prospěchu. Tímto způsobem Rothschildovéovlivňují ekonomiku, fuze (=slučování firem), podmínkyposkytování úvěrů a v neposlední řadě i burzovní kurzy. AleRothschildové nevlastní jen akcie investičních firem (jakoje Blackstone), jež zase fungují jako společníci ve všechvětších západních firmách. Rodinní příslušníci kromě tohovlastní v řadě těchto jednotlivých firem i své osobní podíly.Nakonec lze zvnějšku jen stěží vytušit, komu kolik čehopatří a kdo v konečném důsledku určuje strategii celéhokoncernu.

Online-vydání časopisu Focus z 25. září 2008 podtitulkem „Rothschild objevuje německé firmy“ píše:

„Investiční banka Rothschild startuje dle zprávv tisku s 600 miliony eur vlastní investiční balíkna nákup akcí a má v plánu investovat také v Německu.Rothschild chce více investovat do německých firem, ato z jednoho prostého důvodu: Jsme přesvědčeni, žev Německu lze nalézt celou řadu velmi zajímavýchinvestičních příležitostí,' řekla hlava rodiny baronDavid de Rothschild listu Süddeutsche Zeitung. Jehobanka údajně nemá zájem firmy kompletně koupit,nýbrž chce pouze na nich získat menšinové podíly.Rothschild je největší investiční banka na světěv rodinném vlastnictví a doposud prochází krizímnohem lépe než její velcí konkurenti jako LehmanBrothers nebo Merrill Lynch.“(6,)

Není se čemu divit, že tímto způsobem lze projít krizísnáze a lépe než ostatní. Dalo se tušit, že podílníkovi téměřvšech západních podniků a bank a poradci vlád nemohlataková krize nijak zvlášť uškodit, ba na

222

opak. Kdo vážně věří tomu, že burza je zrcadlem nabídkya poptávky je - slušně řečeno - „naivní“.

Rothschild je podílníkem také v BlockRock Inc.(=investiční společnost), která drží zase významné podílyve firmách Adidas, Allianz (=pojišťovna), BASF (=největšíchemická společnost na světě), Bayer (=farmaceutickýa chemicko-technologický průmysl), Bilfinger Berger(=stavební společnost), Daimler (=automobilka), DeutscheBank, Deutsche Borse (=jedna z největších burzovníchspolečností světa),, EO.N. (=dodavatel elektřiny a zemníhoplynu), HeidelbergerCement (provozovatel cementáren),Infineon (=výroba polovodičových součástek a čipů prorůzné oblasti využití), K+S Aktiengesellschaft(=agrochemický průmysl), Linde (=výroba a prodejtechnických, lékařských a speciálních plynů), RWE(=dodavatel zemního plynu a elektřiny), SAP (=poradce přiřízení firem), Siemens, Solarworld (=solární a fotovoltaickésystémy, obnovitelé energie), Sky (=největší evropskáspolečnost v oblasti satelitního vysílání) a mnoha dalších.(133)

Barclays Global Investors (dceřiná společnost BarclaysBank) patří rovněž k BlockRock. Přitom mateřská společnostBarclays se asi dvaceti procenty podílí v BlockRock. Jmění,jež BlockRock spravuje, obnáší okolo 2700 miliardamerických dolarů, což je 2,7 bilionů ! V číslech vyjádřeno:2 700 000 000 000 amerických dolarů !

BlackRock je podílníkem také v Glencore (=největšíobchodník se surovinami na světě), do nějž navíc v roce 2010vstoupil (osobně se 40 miliony amerických dolarů)Nathaniel Rothschild. (134) Společnosti Glencore patří zasetřetinový podíl v Xstrata plc, velké švý

223

carské báňské společnosti. Nathaniel Rothschild zastáváfunkci druhého předsedy představenstva v Attara Capital LP,jednom New Yorském hedge fondu (=speciální investičnífond s vysokým rizikem). Tento fond zase drží v rukoupodíly ve firmě Xtrata pic. V tomtéž roce koupil za 100milionů amerických dolarů akcie společnosti United Co.Rusal, největšího producenta hliníku na světě. Hlavnímivlastníky Rusalu jsou Oleg Deripaska a RomanAbramowitsch, se kterými Rothschilda váže osobnípřátelství. V jednom rozhovoru Nathaniel Rothschildprozradil:

„Rusal a Glencore jsou příkladem firem, ježv minimálně krátkém čase zrychlily z nuly na sto.Glencore se může pochlubit zcela speciální podnikovoukulturou a naprosto výjimečným vyzařováním. Tentodruh podniku vzniká jen s velkými obtížemi.“(62)

Zatímco v soukromí se Rothschild s ruskými oligarchypřátelí a společně investují do stejných firem, avšak oficiálně,aby přivedli tisk a veřejnost na falešné stopy a aby mohliovlivňovat politiku, proti sobě osnují. Pod titulkem „Kvůliaféře se sponzorskými dary se konzervativci dostalido pěkné kaše“ on-line vydání listu Handelsblatt ze dne 23.října 2008 informuje:

„George Osborne má skutečný problém. Stínovýministr vůdce britské opozice Davida Camerona mělúdajně jednoho ruského oligarchu požádat o peníze...Druhý muž v týmu Davida Camerona bojuje o svoupověst. Manažer hedgeového fondu NathanielRothschild mu totiž v otevřeném dopise v listu „Times“vyčetl, že o darech politické straně diskutoval s jednímruským oligarchou. Takové dary

224

jsou však ilegální, protože dotyčný muž, Oleg Deri-paska, nemá ve Velké Británii volební právo.“

Příliš zamotané ? Sliboval jsem příliš ? Tajné pletichyRothschildů by naplnily celé stohy papíru. Jisté je,že zaujímají pozice, skrze které ovlivňují veškeré důležitéhospodářské a politické události v západním světě.

Rothschildové a jim rovní, které zde označujeme jakoilumináty, jsou bez problému schopní zinscenovathospodářskou krizi jako je ta, jež právě probíhá. Za jakýmúčelem ? Aby státy uvrhly do ještě větších dluhů, aby střednítřídu sedřeli z kůže a zvětšili své bohatství a moc - moc,nezbytnou na to aby se mohli udržet proti stále víceposilujícím Asiatům. Proto zajímají Rothschildové nejlepšípozice nejen na západě..

JNR UK Ltd (=Jakob a Nathaniel Rothschild) je banka,jejímž prostřednictvím se vyřizují tajné obchodyve Východní Evropě a Rusku. JNR má filiálky po celém světě.Neuskutečňují se zde jen obchody s Deripaskoua Abramowitschem. Dle amerického prezidentskéhokandidáta Lyndona LaRouche banka usilovala i o převzetívětšinového podílu v ruském koncernu Yukos. Ruská vládatomu v poslední chvíli zabránila tím, že v roce 2003předsedu koncernu Chodorkowského odstavila od válu,protože prý chtěl převést firmu na Jakoba Rothschilda.

Aby toho nebylo málo, zřídila si rodina Rothschildů (dleLyndona LaRouche) také svou vlastní tajnou službu. V roce2007 koupila JNR firmu Diligence LLC, kterou v roce 2003spolu s bývalým agentem CIA Mikem Bakerem založil NickDay, jeden z předních brit

225

ských tajných agentů. Podle listu Handelsblatt vyšla více nežpolovina, z přibližně stovky spolupracovníků, z řad bývalýchagentů různých tajných služeb. Zbytek jsou (podle firemníhowebu) bankéři, investigativní novináři a diplomaté. (63)

Nathaniel Rothschild kromě toho zastává funkcizástupce předsedy představenstva společnosti AtticusCapital Group, velké americko-anglické investiční firmy.Od roku 2005 je „Nat“ také členem obchodní skupiny YoungGlobal Leaders v rámci Světového ekonomického fóra(=World Economic Forum/WEF), známé předevšímkaždoročními meetingy ve švýcarském Davosu. Zde se schází„mezinárodní elita, ekonomičtí experti, politici, intelektuálovéa novináři, aby diskutovali o nejnaléhavějších otázkách světa,jako je zdraví a životní prostředí.“ Sídlo této anglické odnožeklanu Rothschildů je Spencer House v ulici St. Jamess. Je tojediný palác v srdci Londýna, jenž doposud zůstalv soukromém vlastnictví.

Další firma Rothschildů je Monument Capital GroupLLC (jedna z největších soukromých investičních firemna světě) se sídlem ve Washingtonu. Zde vystupuje JamesRothschild v roli viceprezidenta. Monument Capital založiliRobert Dunn (někdejší šéf společnosti Carlyle Group)a Douglas Baker, bývalý vysoce postavený spolupracovníkBílého domu a důvěrný přítel George W. Busche. SpolečnostCarlyle Group, která patří rodině Bushových, saudskémukrálovskému domu a rodině Bin Ládina, profituje z válkyv Afganistanu nejvíc. Domovskými bankami skupiny Carlylejsou finanční instituce rodiny Rothschildů. MonumentCapital se zase specializuje na výzbroj a zakázky ame

226

rického Úřadu pro vnitřní bezpečnost (=HomelandSecurity), jenž od útoku z 11. září 2001 do dohledu nadvlastním obyvatelstvem a do ostrahy hranic nastrkal mnohomiliard.

„Monument Capital Group LLC dnes podepsalaobsáhlou smlouvu se společností Vortex Systems LLC, ježje hlavním dodavatelem vybavení pro americkoupohraniční stráž (Border Patrol).“(64)

Rodiny Rothschildů a Bushů tedy na „válce s terorismem“(kterou po útocích z 11. září 2001 vyhlásil George W. Bush)skvěle vydělávají.

Rothschild Erken Group (REGroup) poskytuje dlevlastní výpovědi „poradenství německým inovativním firmám,které chtějí uplatnit nové poznatky na americkém trhu, a tov kterékoliv etapě. ,Víme, že budoucnost patří těm firmám, ježnejrychleji rozpoznají možnosti a příležitosti trhu a podletoho zaměří i své aktivity'.“(65)

Rothschild Capital Group zase financuje koncernům,finančním institucím a vládám (dle vlastního tvrzení)všechny druhy velkých obchodů. Sami o sobě píší: „Aždo roku 2000 poskytoval Rothschild poradenství v oblastiprivatizace mimo jiné téměř čtyřiceti vládám.“™

Rothschild Capital Motion Picture Financing Divisionposkytuje poradenské služby, financuje filmovou a televizníprodukci, půjčovny filmů, hudební producenty a všechnytypy zábavných projektů.

Magazín Focus Money v roce 2009 zveřejnil pod názvem„Komu patří Německo ?“ sérii článků, v níž obšírně

227

popisuje, co všechno spadá do majetku Capital Group. Anijedinkrát se však nezmiňují o jménu Rothschild:

„Tomuto gigantu mezi fondy patři každá desátá akcieve společnostech Linde, Bayer a Merck. Jen skrze Dax(=německý index obchodování s akciemi) drží Američanépodíly o celkové burzovní hodnotě ve výši 16,4 miliard eur- což odpovídá přibližně souhrnné hodnotě Deutsche Banka Lufthansy... Investiční bankéř Jonathan Bell Lovelacezaložil Capital Group v roce 1931 - dva roky po burzovnímkrachu. Zhroucení burzy předvídal a zavčas své cennépapíry prodal. Capital Group dnes sídlí v 53. poschodív budově Bank of America Towers v Los Angelesa spravuje peníze dvaceti milionů střadatelů v jednatřicetifondech (750 miliard dolarů). Firma sama patří z desetiprocent zakladatelské rodině - a část spadá do vlastnictvísto padesáti manažerů a analytiků fondu. To je důvodemtoho, proč je většina z nich podniku dlouhodobě věrná.“(67)

Společnost Massingberd Rothschild se specializujena internetová média a v jejím čele stojí Oliver Rothschild.Spolu s Rio Tinto Group provozují již téměř 140 let jednu znejvětších těžařských společností a doly po celém světě. Těžízlato, diamanty, železnou rudu, bauxit, hliník, měď, titan,sůl a jiné. Firma sama má tržní hodnotu přes 30 miliard eur.

Rothschildové jsou dodnes podílníky také v De Beers,jenž je největším světovým zpracovatelem a obchodníkems diamanty. Podnik založili společně s Cecil Rhodesemv osmdesátých letech devatenáctého století. Baron Davidde Rothschild zasedá v jeho představenstvu.

228

Úzce spjati jsou Rothschildové také s NewsCorporation Ruperta Mudrocha, který je největšímsvětovým mediálním koncernem. V představenstvu je mimojiné i Andrew S. B. Knight, člen představenstva v RothschildCapital Management.

News Corporation provozuje přes sto novinových titulůa řadu magazínů, mezi nimi tak významné listy jako TheNew York Post, Wall Street Journal, GQ nebo Vogue. K nimnáleží i stovky filmových a televizních společností, jakoje 2oth Century Fox, Sky a různé kanály National Geographic.

„Murdoeh, vydírá zvolené politiky jednostranněa cíleně zaměřenou volbou zveřejňovaných informací takdlouho, dokud se nepodřídí jeho vůli. Podrývá takdemokracii na celém světě. Dlouhá léta manipuloval velkédemokracie jako je USA, Velká Británie a Austrálie, nyníchce však svou kontrolu ještě zdokonalit. Většinurepublikánských kandidátů na prezidenta USA naleznemena Murdochově výplatní listině. Když Obama jehotelevizní kanál Fox-News-Network nazval "hlásnoutroubu propagandy", Murdoeh rozhýbal pravicové hnutíTea party a začal vysílat jejich nenávistné útoky zaměřenéproti Obamově zdravotní reformě a mírovým snahám.Výsledkem bylo velké vítězství republikánů při volbáchdo kongresu v roce 2010.“(121)

Důvěrníci Rothschildů sedí ve všech důležitýchnárodních bankách, vládách, vládních institucích, výborecha poradenských firmách, u Kulatého stolu, v CFR, ve Světovébance, IWF, BIZ a UNO (abych jmenoval alespoň některé).Jejich loajalita je znamenitě zaplacena.

229

Tak například v říjnu 2003 šéf Bank of England, sirEdward George, přesedlal do představenstva anglickéRothschild Bank. V dubnu 2010 přestoupil Michael Helou zNM Rothschild & Sons Ltd. k anglické velkobance Barclays,jejímiž podílníky jsou rovněž Rothschildové. Marcus Agius,předseda představenstva v Barclays, je manžel Katherinede Rothschild, dcery Edmunda de Rothschild.

Neměli bychom také zapomenout, že klan Rothschildůje rovněž spoluzakladatelem a společníkem ve FEDu,soukromé americké centrální bance, které zase patříamerický dolar.

Rothschildové jsou spolumajiteli Morgan Chase, CitiGroup a Bank of America (tří největších bank ve Spojenýchstátech), a to jak skrze soukromé podíly, taki prostřednictvím firmy FMR Corporation (FidelityManagement & Research Corp). V Německu se jmenujeDeutschland Fidelity Investment Services GmbH aje hlavním akcionářem ve společnosti Monsanto, největšífirmě na světě zabývající se genovou manipulacía zemědělstvím.

Od roku 1902 je rodina Rothschildů také spolumajitelemRoyal Dutch Shell, jednoho z největších světových ropnýchkoncernů, jehož hlavním vlastníkem je holandská královskárodina. Kromě toho se přímo či nepřímo podílí i ve firměTransocean, největším světovém producentu ropya zemního plynu, a jiných naftařských společnostech.

Firmy Rothschildů k sobě již dvě stě let vážou vlivnépolitiky a hospodářskou elitu, kteří v zájmu firemRothschildů tahají na pozadí za nitky. Rozpletení všechtěchto vláken, by byl pravděpodobně úkol na celý ži

230

vot. Záhadou pro mne zůstává, jak se v takové džunglidokáže vyznat samotný klan. Očividně to však zvládá,úspěchy totiž hovoří za vše. List Financial Times Deutschland31. března 2008 informoval:

„Investiční banka Rothschild zaměřuje své zájmyna významné německé obory, a rozšiřuje proto okruhsvých poradců. Takzvaným Senior Advisorem poradcův oblasti fúzí a kapitálových trhů se stalsedmapadesátiletý Walter Thießen. V polovině roku 2007se nečekaně vzdal svého postu předsedy představenstvav AMB Generali - třetí největší pojišťovací skupině...Thießen pronikl do jedné z nejlépe obsazených skupinporadců v německých investičních bankách. Rothschild jižcelá léta využívá strategie, kdy s pomocí zkušenýchodborníků stimuluje trh ve vlastní prospěch. Banceposkytoval poradenství Bernd Gottschalk, někdejšíprezident vlivného sdružení v oboru automobilovéhoprůmyslu. Ve službách banky stojí od svého odchoduz politiky rovněž bývalý bavorský ministr financí KurtFaltlhauser. Úzké styky Rothschild již tradičně udržujetaké s BayernLB. Skupinu vede Klaus Mangold, kdysihlava firmy Quelle a bývalé společnosti Daimler-Benz AG.Dnes je Mangold navíc i šéfem Výboru německéhohospodářství pro Východ.“

Mangold přivedl k Rotschildovi i Gerharda Schrödera.On-line list Manager-Magazin.de o druhé kariéře bývaléhospolkového kancléře informoval 9. dubna 2010:

„...ke spolupráci v uhlazeném bankovním doměho konečně v březnu 2006 přemluvil bývalý man

231

ager firmy Daimler Klaus Mangold (sám po létave službách Rothschildů). David de Rothschild poslalSchrôderovi, jak je v takových případech obvyklé, krátkýdopis, ve kterém mu děkoval za ochotu ke spoluprácia pozval ho k dalšímu zasedání evropské rady. Takovýprostý, ale kultivovaný způsob obchodování Schrôderafascinoval. ,Nejsou potřeba stohy papírů. Stačí si krátcepohovořit o podmínkách, potřást rukou - a vše funguje'.“

Ano, přesně tak to funguje ! Téměř žádné oficiality !

Historie RockefellerůČím byli v 19. století Rothschildové v Evropě, tím byli

v Americe Rockefellerové. Byla to nejbohatší rodina v zemi,mluvilo se o ní, že nemá zábran a byla považovánaza ztělesněnou „tvář zla“. Zároveň ale byli také symbolemamerického snu. Byli uctívaní a zároveň nenávidění. John D.Rockefeller IV. je i dnes nejbohatším Američanem a vládcemgigantického impéria.

Rodina má své kořeny v Německu - pochází z Fahru(dnešní Neuwied), oblasti, jež se v 16. století jmenovalaRockenfeld. První písemná připomínka o ní pochází z roku1280, region se v ní zmiňuje jako „Rukenvelt“, a to kvůli svépoloze na prvním horském hřbetu mezi Rýnema Westerwaldem. Krajina patří dnes do spolkové zeměPorýní-Falc. Příjmení Rockenfeller je v Neuwiedu častédodnes.

Dva Rockenfellerové se na počátku 18. století vystěhovalii se svými rodinami do New Jersey a New Yorku. Tamsi začali říkat Rockefeller. Rodina se ale proslavila

232

teprve na konci 19. století díky Johnu D. Rockefellero-v a jeho bratru Williamovi. Tito dva bratři byli synovéWilliama Avery Rockefellera, podomního obchodníkaa mastičkáře, který podobně jako postava z americkéhowesternu, táhl vesnicemi a „zázračně léčil", dokud nebylzatčen a uvězněn.

Malý John D. měl ve škole vynikající prospěch, alev šestnácti letech měl už školy dost, protloukal se a živilpříležitostnými zaměstnáními, dokud společněs Angličanem Mauricem Clarkem nezaložil obchodse smíšeným zbožím. Vložil do něho veškeré své úspory —2 000 dolarů. Pro své ambiciózní plány však potřebovaljednou takový úvěr v bance. Sebejisté vystupování ještěneplnoletého mladíka ovlivnilo ředitele natolik, že mu sumuvyplatil. John D. prý z banky vyběhl a jásal: „Stojím jim za to,aby mi půjčili 2 000 dolarů ! Jsem velký muž !

V roce 1862 byla firma Rockefeller, Clark & Co. jednouz největších v Clevelandu. Roční zisk ve výši 35 000 dolarůbylo potřeba někam investovat, a tak se Rockefeller vydaldo Pensylvánie, kde se začínal rozmáhat obchod s ropousrovnatelný se zlatou horečkou. Ale podobně jakove zlatokopeckých osadách i zde panoval chaos, násilía anarchie. Špína a zločinné prostředí Johnovi hledání ropyznechutily. Zjistil však, že transportem a rafinováním (dalšízpracování ropy) lze vydělat mnoho peněz. John D.přemluvil svého partnera, aby investovali svůj kapitáldo jedné rafinérie. Jakmile vynesla mnohem větší zisk nežjejich dřívější obchody, Rockefeller (mezitím pětadvacetiletýa ženatý) svého partnera proti jeho vůli vyplatil a vytlačilz firmy.

Obchod s ropou zažíval nebývalý rozkvět. Automobilzačal dobývat svět. Během jen několika let Rockefellerovamladá firma novými metodami překonala

233

konkurenci. Využívali i ropní zbytky a sami si vyrábělinádrže, sudy a kádě. John D. si úzkostlivě hlídal každý cent.Založil dvě další rafinerie a jednu pobočku pro exportdo Evropy, jež následně všechny v roce 1870 sdružil do jednéspolečnosti Standard Oil of Ohio.

Standard Oil však byla pouze jedou z 250 podobnýchfirem. Protože konkurence držela ceny u země, uzavřelse všemi železničními společnostmi tajnou dohodu, kterájim zaručovala velké objemy ropných transportů. Rockefellerzato požadoval velkorysou slevu z ceny. Železniční baronisouhlasili a Standard Oil mohl konkurenci nabídnout ropuvýhodněji. Výsledek: téměř všechny menší a střední rafineriezbankrotovaly.

Tentýž princip funguje znamenitě dodnes, jak jsmeviděli na bankách v letech 2007-2008. Dal by se nazvatRockefellerův princip. S nutnými kontakty na patřičnýchmístech a konáním bez zábran se dá zničit fungovánítrhu. Přitom je jasné, že přežiji jako jediný, a mohukopit všechny ostatní.

Se stávajícími velkými rafineriemi založil John D.sdružení, v němž sám vlastnil většinu akcií. Tento kartel paks železnicemi uzavřel smlouvu, která měla zničit těžaře ropy.Jeho záměry však byly prozrazeny, výrobci se dalidohromady, vytvořili „unii výrobců“ a postavili se na odpor.Rockefeller se stal symbolem zla. Veřejně se pálily loutkyznázorňující Rockefellera, jehož obličej se šklebil z titulníchstran všech časopisů.

Tajně zosnoval nový kartel a opět (proti jejich vůli)vykoupil všechny své spolupodílníky. Kdo nechtěl prodat,měl smůlu - buď už od něho nikdo nekupoval, nebo jehorafinerie vyhořela. V roce 1873 v patřilo v Clevelanduspolečnosti Standard Oil 21 z 25 rafinerií.V Pittsburghu a Philadelphii jednal Rockefeller podlestejného vzorce. V roce 1877 Standard Oil ovládala na

234

trhu s ropou již 95 % akcií a poprvé vyplatila padesátiprocentní dividendy. Akcie byly tehdy v oblibě.

A znovu se začal boj s vytrvalými konkurenty, a zasevyhrál Rockefeller. Byl bezcitnější a bez rozpaků zašelmnohem dál než ostatní. Vypukla bitva o Evropu, již rozhodljediný telegram. Stálo v něm, že „američtí producentise shodli na tom, že německý trh přenechají společnostiStandard Oil.“

Ceny burzovních akcií konkurence se hluboko propadlya Standard Oil se stal celosvětově největší firmou obchodujícís ropou a olejem. Telegram byl samozřejmě zfalšován,k takové dohodě nikdy nedošlo. Rockefeller se od svého otcenaučil ty nejlepší triky. Jak se zdá, zapůsobily ina Rothschildy.

William Rockefeller (1841-1922), bratr Johna D.,společník ve Standard Oil, byl v představenstvu hnedpětatřiceti společností Rockefellerů. Kromě toho se podílel ina National City Bank, největší banke v New Yorkuna počátku 20. století. Společně s rodinou Stillmanů(se kterou tuto větev Rockefellerů pojilo několikanásobnépříbuzenství) kontrolovali William a jeho syn William G.dění v National City Bank. Z ní poté vznikla dnešníCitibank, jež je dodnes z větší části v majetku Rockefellerů.

William Rockefeller byl rovněž spoluzakladatelemkovodělného gigantu Amalgamated Copper. Bratři a jejichsynové společně investovali do nemovitostí a železnic. Velmirychle si vystavěli celé impérium. Podobně jako v případěrodiny Rothschildů je to složitá spleť firem a dceřinýchspolečností. V americkém tisku Rockefellera znázorňovalijako chobotnici s tisíci rameny.

Na konci 19. století se několik osob a institucí snažiloRockefellera zastavit. Poslední pokus se uskuteč

235

nil přes politiku. Především kvůli Standard Oil přijal kongresantimonopolní zákon. Rockefeller musel v roce 1892 slíbit,že komplikovaný spletenec rozpustí a části svého impériarozprodá.

Dostal lhůtu pěti let. John D. se stáhl z managementua prezentoval se veřejnosti jako prototyp předsedy dozorčírady hrajícího golf, milovník umění a filantrop.

V roce 1897 úřady zjistily, že trust zrušen nebyl.Na naléhání tisku se musel John D. z „nerespektovánízákona“ zodpovídat. Začalo vyšetřování a nakonecRockefeller části svého impéria prodal. Založil ovšem kvůlitomu nové firmy, takže je prostě prodal sám sobě a členůmvlastní rodiny. Tím obešel stávající zákon, který zakazovalmonopoly.

V roce 1906 byl vynesen rozsudek a podle výnosu souduse čekalo, že se Standard Oil rozpadne. Následně kurzy jehoakcií výrazně klesly. Tím lépe ! Rockefellerovi využilipříležitosti a skoupili z trhu veškeré volné akcie. Sám JohnD. vydělal o něco později mezi léty 1910 a 1014, tím že kurzjeho akcí stoupal, asi 200 milionů dolarů (což dnes odpovídáasi 200 miliardám). Vítězné tažení automobilu a prvnísvětová válka totiž způsobily, že poptávka po ropě dosáhladoposud nepředstavitelných dimenzí.

Standard Oil se rozložil na 34 jednotlivých podniků, ježnadále patřily Rockefellerům. Mezi nimi to byly Exxon(=v Evropě Esso - čerpací stanice), Mobil, BP (=v NěmeckuAral - čerpací stanice), ARCO, Valvoline (=motorové oleje),Unilever (=výrobce spotřebního zboží), Colonial Oil Copany(=americký dodavatel energií), Conoco-Phillips (=největšíamerický dodavatel energií, v Evropě provozuje čerpacístanice JET), Crescent Petroleum, Pipelines, CumberlandPlateau Pipaline Company (=dodavatelé plynu), šest dalšíchproducentů plynu a četní menší dodavatelé plynu a energií.

236

Rodině Rockefellerů náleží i ropné koncerny Chevrona Texaco. To znamená, že spolu se všemi výše jmenovanýmifirmami, patří obchod s ropou celého západního světaRockefellerům !

Chevron je známý mimořádnou obchodní brutalitoua bezcitností. V roce 2006 dostal i cenu Public Eye Award(=Oko veřejnosti) za obzvlášť nezodpovědné jednání vůčilidstvu a životnímu prostředí. V květnu 1998 byla totižna žádost Chevronu násilně a s pomocí armády rozehnánademonstrace 121 mladých lidí z národa Jaw v Nigérii. Připrotestech zemřeli dva demonstranti. Jedenáct jich bylozatčeno a mučeno. Od roku 2007 se z toho Chevronzodpovídal před soudem v San Franciscu. Stejně tak bylChevron hnán k zodpovědnosti i za zničení vesnic Opiaa Ikeyan v nigerijském spolkovém státě Delta. Dlouholetouředitelkou Chevronu byla Condoleezza Rice, bývaláministryně zahraničí USA.

William Rockefeller měl dva syny a dcery. Mezině rozdělil dědictví: Geraldine Ethel Rockefeller (1862- 1973)se provdala za majitele továrny na výrobu těžkých zbraní(Remington Arms) E. Dodgeho (1881-1963), jenž bylspolumajitelem koncernu Phelps Dodge. Emma Rockefeller(1868-1934) si vzala za manžela hoteliéra DavidaMcAlpineho. William G. Rockefeller (1870- 1922), do roku1911 finanční ředitel ve Standard Oil a ředitel v Citicorp Bank,se oženil s Elise Stillmanovou (dcerou prezidenta CiticorpJamese Stillmana). Nejmladším synem byl Percy Rockefeller(1878-1934).

Aby si vylepšil pošramocenou image, založil John D. řadunadací a věnoval muzeím, na příklad Metropolitan Museumof Art, umělecká díla a velké sumy.

237

Jeho syn John D. Rockefeller II. (1874-1960) a jeho ženaAbby Aldrich Rockefeller v jeho díle pokračovali a v roce1929 založili v New York City Museum of Modern Art.

Přišli na to, že prostřednictvím velkorysých nadačníchfondů lze získat značný vliv i na ekonomiku a společenskýživot - a navíc v očích veřejnosti vypadat dobře. Od tédoby klan Rockefellerů finančně podporoval nespočetnadací, univerzit, studijních programů a stipendií.Rockefeller Foundation (=nadace založená v roce 1913),General Educationa Board, Rockefeller Brother Fund(=fond založený v roce 1940) a Rockefeller Family Fund(=fond založený 1967) se celosvětově angažují ve všechmožných oborech, a to především v zemích třetího světa.Úzce spolupracují s UNO a dalšími podřízenýmiorganizacemi, jako je Světová banka nebo IWF. Oficiálnětyto fondy pomáhají chudým lidem a zprostředkovávajíjim léky, čistou vodu, potraviny a vzdělání. Zapojují se doboje proti tzv. klimatické katastrofě a zasazují se v zájmuchudých a utlačovaných.

Jaká to neuvěřitelná změna image ! Z obchodníka bezsvědomí, jenž se neštítil jakékoliv metody, přerodv ochránce chudáků a vyděděnců !

V roce 1946 věnoval John D. Rockefeller II. UNOpřibližně sedmihektarový pozemek (70 000 čtverčníchmetrů !) na východním břehu Manhattanu. Tím přivedlUNO z Londýna do New York City - do oblasti svého vlivu.Na jeho pozemku vzniklo hlavní sídlo UNO. Nechtěl za tonějakou protislužbu ?

238

Od roku 1929 do roku 1936 byl prezidentemv Rockefeller Foundation americký matematik Max Mason.Rektora University of Chicago chtěl Rockefeller získat proto,že se mu velmi líbily jeho teze o eugenice. Eugenikaje selektivní genetika, kterou národní socialisté o něcopozději označili jako „rasovou hygienu“. Mason odjakživaotevřeně hlásal své přání, podle kterého by prý bylo potřebavyvinout nějaký „antihormon“, s jehož pomocí by secelosvětově snížila plodnost. Rockefeller, podobně jakoMason, sdílel názor, že je nutné v kontrole porodnostipokračovat. Ve výroční zprávě Rockefellerovy nadace z roku1934 se uvádí:

„Rockefellerova nadace se rozhodla, ze své aktuálnísnahy zaměří na oblast přírodních věd a na pole moderníexperimentální biologie, a to se zvláštním zájmemna problémy, které souvisí s procesem plánovanéhorozmnožování, psychobiologií, všeobecnou a tkáňovoufyziologií, biofyzikou a biochemií... Výzkum se provádína fyziologii rozmnožování opic. Tato práce začala v roceig2i na John Hopkins University a od roku 1923 pokračujena University of Rochester. Patří k ni pozorovacía experimentální výzkumy reprodukčního cyklu určitýchdruhů vyšších primátů, kterých cyklus se je velmi podobnýlidskému druhu. Výzkum se koncentruje na působenírůzných, vzájemně interagujících rozmnožovacíchhormonů.“(68)

Ve výroční zprávě z roku 1933, tedy o rok dříve,Rockefellerova nadace zdůrazňovala, že výzkumrozmnožovacích hormonů primátů tvoří pouze předstupeňk dalším experimentům prováděným přímo na lidech:

239

„...při řešení zásadních problémů z oboru všeobecnébiologie a fyziologie pohlavních orgánů u jiných nežlidských organismů byl odveden velký kus práce. Průzkumorganismů nižších než je člověk měly průkopnickýa rozhodující význam pro výzkum přímo na lidech.“

Adele E. Clarke se ve své knize o rozmnožovánív několika poznámkách zmínila o původu „anti-hormonu",jejž financoval Rockefeller, a upozornila na to, že snahyRockefellerů o kontrolu plodnosti lidstva, i když jsou běžněuváděná třicátá léta dvacátého století, sahají ještě mnohemhlouběji do minulosti.

V archivu Rockefeller Archive Center ve státě NewYork lze dodnes nalézt doklady (v Kanceláři sociálníhygieny) o tom, že v letech 1911-1940 se na objednávku JohnD. Rockefellera prováděly experimenty se sterilizací„slabomyslných“ a kriminálníků. Žádným tajemstvímči konšpirační teorií není ani úzká spolupráce Standard Oils národními socialisty během druhé světové války.Rockefellerův Standard Oil se přímo podílel na společnostiIG Farben (=v době svého vrcholu čtvrtá největší společnostna světě), v níž měly po válce svůj původ, mimo jiné i firmyAgfa, Hoechst (=chemický průmysl), Bayer a BASF.

V šedesátých letech dvacátého století začalaRockefellerova nadace stále otevřeněji hovořit o tom,že podporuje výzkum v oblasti „očkování proti plodnosti“

velmi se přimlouvala za nasazení léku v praxi. Dobřesi ještě jednou přečtěte označení cíle výzkumu: očkov á n íproti plodnosti !

Ze třetí generace „králů Ameriky“ na sebe upozornilJohn D. Rockefeller III. (1906-1978), který se aktivně

240

zapojil v oblasti celosvětové kontroly porodnosti. K tomutoúčelu založil v roce 1952 soukromý Population Council,jenž dnes vydržuje kanceláře v šedesáti zemích třetího světaa specializuje se na kontrolu porodnosti a výzkum HIV. Jakoprvního ředitele institutu ustanovil Rockefeller FrederickaOsborna, známého stoupence eugeniky. Population Councilpodporuje nasazení trvalých antikoncepčních prostředků,jako je norplant, který se implantuje do paže nad loketa způsobuje neplodnost.

John D. III., zakladatel Lincolnova centra (=největšíkulturní zařízení na světě), založil též Asia Society,organizaci s kancelářemi po celém světě, jež rodině zpravujea dělá výstavy asijských kulturních pokladů a udržuje s Asiídobré kontakty, především s Čínou, Japonskem, Indiía Koreou. Zřejmě zavčasu zjistili, komu patří budoucnosttéto planety, a rozhodně nechtěli zůstat přede dveřmi.

Rockefeller a 1 1. záříZe všech společností v majetku Rockefellerů stojí nejvíce

za povšimnutí stavební firma Tishman ConstructionCorporation. Vznikla jako malý rodinný podnik v roce 1898a přešlapovala na místě tak dlouho, dokud do nív šedesátých letech dvacátého století nevstoupiliRockefellerovi a neučinili z ní jednu z největších v USA.Tishman od té doby pro Rockefellerovy giganty v oborunemovitostí realizoval všechny stavební projekty - na příkladBank of America Tower, Goldman Sachs New WorldHeadquarter nebo World Trade Center.

241

Většinu z nesčetných komplexů, jež Rockefellerovínaplánovali a realizovali a které jsou rozptýlené po celémsvětě (mimo jiné také v Německu) zadali firmě TishmanSpeyer (která opět z větší části patří Rockefellerům). Sempatří na příklad Chrysler Center nebo Rockefeller Center.

Mou pozornost nejvíce poutá World Trade Center(WTC). V letech 1966 až 1973 ho postavila firma Tishmana financovala ho Rockefellerova Chase Manhattan Bank. Jehodvě věže (=Twin Towers) byly obecně nazývány „David“ a„Nelson“ (podle bratrů Rockefellerových). „Investory tohotoprojektu byla New Yorská přístavní správa (=Port AutorityofNew York and New Persey), v pozadí s bratryRockefellorovými Nelsonem a Davidem“, tolik Wikipedie. Jakpřesně jsou Rockefellerovi s přístavní správou spojení,nemohu říci, ale že tomu tak je, není těžké odhadnout.

24. července 2001 - sedm týdnů před teroristickýmiútoky na WTC ! - si věže „David“ a „Nelson“ na celých 99 letpronajala firma Silverstein Properties, společnost miliardářeLarryho Silversteina. Proti případnému poškozeníse pojistil nezvykle vysokou částkou.

Silversteina pojí důvěrné přátelství s HenryKissingerem, jenž je zase věrným kumpánem DavidaRockefellra s kterým společně navštívili většinuBilderbergských setkání. Dne 11. září 2001 naletěly do věžíWTC dva letouny. Následné zřícení obou věží, které podleprohlášení architektů, odporuje všem zásadám statiky, stáloživot více než 2 600 lidí !

Nechci nyní zabřednout do různých „konspiračníchteorií“, jež se vážou k útoku na World Trade Center.K tématu existuje spousta filmových i knižních materiálů.

242

Pouze bych rád zmínil, že Silverstein obdržel odškodnéve výši 4,57 miliard dolarů, které použil na zaplacenízbytku relativně vysokého nájemného se smlouvy trvající99 let. Spojení Rockefeller-KissingerSilverstein považujiza hodné povšimnutí kvůli následující skutečnosti: v USAbrzy na to splaskne v obchodu s realitami gigantickábublina a pravděpodobně na dlouhou dobu stlačí i cenypronájmů kanceláří v New York City na minimum.Pozoruhodný je ještě jeden fakt, jenž souvisí s útoky z 11.září. O něm však blíže pojednáme až ve 3. části této knihy.

Davidův bratr Nelson Rockefeller (1908-1979),významný podnikatel a politik, to dotáhl až k postuamerického viceprezidenta (1974-76). Jako řada jehopříbuzných zastával i on funkci prezidenta v Museuof ModernArt (=Muzeum moderního umění). V roce 1947založil IBEC - zemědělský koncern, který se významněangažuje v Latinské Americe.

Laurence Rockefeller (1910-2004) založil mimo jinékoncern ITEK a při budování svého leteckého koncernu(letadla DC) financoval společnost McDonnell.

Winthrop Rockefeller (1912-1073) byl vlivnýmpolitikem a obchodníkem v Arkansasu, kde založilAntropologické muzeum Williamsburg.

David Rockefeller, nejmladší z legendárních pětibratrů, se narodil v roce 1915 a dodnes, navzdory svémuvěku řídí celé impérium. V letech 1960 až 1981 vedl ChaseManhattan Bank, která z větší části patří jeho rodině.Udělal z ní největší banku na světě. Mimo to

243

byl řadu let členem Bilderbergu a od roku 1975 prezidentemv Council on Foreign Relations (CFR). Nikdo jiný v takovémíře jako on v posledních čtyřiceti letech neutvářela neurčoval politiku USA. Rockefellerův klan založilz vlastních prostředků četné univerzity, s kterými je dodnesúzce spojen: Harvard, Dartmouth, Princeton, Stanford,Columbia a Yale - to jsou jen některé v USA. V roce 1901si dopřál také vlastní Rockefellerovu univerzitu v Upper EastSide na Manhattanu.

V Evropě mezi jejich instituty patří University CollegeLondon, London School of Economics a UniverzitaGottingen (kde studoval J. P. Morgan). Na gottingenskéuniverzitě Rockefellerové založili a financují matematickýinstitut.

Závěrem lze říci, že tato přičinlivá rodina má ve svémmajetku velkou část světového naftařského trhu, vlastnínejvětší síť čerpacích stanic v západním světě, je údajněspolečníkem ve třech největších amerických bankách,financuje celou řadu škol, univerzit, muzeí a vědeckýchzařízení a tím jim i vládne. Kromě toho patří Rockefellerůmvýznamná část Manhattanu. Mají značný vliv na UNO a přesBayer, BASF, JP Morgan Chase, skupinu Citibank a FED jsouúzce napojeni přímo na Rothschildy. Zvláštní zalíbenínalezla rodina v eugenice.

Navenek vynikají jako mecéni umění. Sami se veřejněrádi označují za filantropy, což znamená asi tolik jakolidumilové - zdá se mi, že se tomu Rockefellerové musí vždyznovu asi srdečně smát !

244

Gang z Jekyll IslanduMožná vás již napadlo, co se stalo s účastníky Jekyll

Islandského klubu ? Inu, zdaleka ne to, co z Rothschildůa Rockefellerů.

Mezi nimi byli tři společníci z JP Morgan - Henry P.Davison, Charles D. Norton a Benjamin Strong, kterépodle mého názoru můžeme opominout, stejně jako správcestátní pokladny Andrewa Abrahama Piatta. Důležití bylinaopak následující osobnosti: Paul M. Warburg, jakozástupce Rothschildů, Frank A. Vanderlip zastupujícíRockefellery, dále sám hostitel J. P. Morgan a senátors vlastním železničním vagonem Nelson Aldrich.

Hamburčan Paul Warburg sice po setkání na JekyllIslandu Spojené státy neopustil a přijal americké občanství,přesto však nadále zůstal společníkem v německé Warburg-Bank. Oženil se s Ninou J. Loebovou a působil jako ředitelbanky Kuhn, Loeb & Company. Od roku 1910 zastávalfunkci ředitele ve Wells Fargo, dnes čtvrté největší banceUSA.

Po úspěšném založení FEDu se stal v roce 1914 jejímředitelem. Ve Wells Fargo ho vystřídal v roce 1907 JakobSchiff, jenž svým útočným projevem položil jedenze základních kamenů pro založení FEDu:

„Jestliže nebudeme mít centrální banku, kteráby dostatečně kontrolovala poskytování úvěrů, potomtato země zažije nejostřejší finanční paniku s nejhlubšímdosahem ve svých dějinách.“

Paul Warburg se stal v roce 1921 ředitelem novězaloženého Council on Foreign Relations, kde zůstal až

245

do své smrti v 1932. Jeho předkové se přistěhovali z Itáliev 17. století do města Warburg v německém Vestfálskua odtud pochází také jejich příjmení. V 18. století přesídliliWarburgové do Altony.

Paulův bratr Felix Warburg, jenž rovněž zasedalve vedení FEDu, se oženil s Fredou Schiffovou, dcerouJacoba Schiffa a Theresy Loeb Schiffové. Členové rodinWarburgů, Loebů a Schiffů byli všichni nějakým způsobemspřízněni - mnozí z jejich rodinních příslušníků totiž mezisebou uzavírali sňatky.

Třetí bratr Max M. Warburg předtím, než se v roce 1893vrátil do Hamburku a vstoupil do rodinné banky M. M.Warburg & Co., pracoval několik let pro Rothschilda v Pařížia Londýně.

Čtvrtý bratr Abraham Moritz, přezdívaný Aby Warburg,nechtěl mít s bankovnictvím nic společného. Studovalumění, zabýval se astrologií a sbíral knihy, z nichž pakpozději založil Kulturwissenschaftliche Bibliothek Warburg(=Uměnovědná knihovna - pozn. překl.). Stál také u zrodulondýnského Warburg Institutu.

Německá větev rodiny byla rovněž úspěšná jakota americká. Vedle Warburg-Banky vlastnili významnépodíly v dalších hamburských bankách Commerz a Disconto(=dnešní Commerz Bank). V roce 1925 založil Max WarburgIG-Farben, v té době největší chemický koncern na světě,který se později stal jedním z hospodářských motorůnárodních socialistů. V roce 1938 museli Warburgovéemigrovat do USA. Max zemřel v roce 1946 v New Yorku.

Jeho syn Eric M. Warburg se vrátil do Německa a rodinazískala zpět své bankovní jmění. Je pravděpodobné,že rodině byly vráceny i podíly v Commerzbank.K Wartburg-Gruppe dnes patří: M. M. Warburg & Co.,

246

bankovní domy Hallbaum, Lobbecke, Plump & Co.,Marcard, Stein & Co., další instituce v zahraničí a podílyv mnoha dalších bankách a investičních firmách.

Od roku 1988 uděluje organizace Atlantik-Brúckecenu Erica M. Warburga - jako poctu osobnostem, kterépřispěly k tomu, že „zabezpečily a upevnily postaveníNěmecka v Severoatlantické alianci“. Atlantik-Briickeje útvar podřízený organizaci Council on Foreign Relations(CFR). Financuje ho elita německých i amerických banka hospodářství. Arend Oetker v roce 2002 popsallobbyistickou činnost tohoto spolku následovně: „USA jsouřízeny dvě stě rodinami - as nimi chceme mít dobréstyky.“

Dosavadní nositelé ceny Erica M. Warburga jsoumimo jiné Angela Merkel, Condoleezza Rice, Georgie W.Bush a Henry Kissinger.(15)

Frank A. Vanderlip (1864-1937) byl v letech 1909-1919 viceprezidentem a později prezidentem v NationalCity Bank v New Yorku, která z větší části patřilaWilliamu Rockefellerovi a později se z ní stala Citibank.Kromě toho vystupoval jako společník v četných jinýchpodnicích a společnostech (banky: National Bankof Commerce, Farmers’ Loan & Trust Company of NewYork, Riggs National Bank of Washington, Union PacifikRailroad - železniční společnost).

Nelson Aldrich, nejvlivnější politik své doby, zemřelv roce 1915 v New Yorku. Jeho dcera Abby Aldrichse provdala za Johna Rockefellera ml. a jeho vnukAldrich Rockefeller (bratr tehdejší hlavy rodiny DavidaRockefellera) se stal guvernérem New Yorku a zastávalrozličné funkce ve vládách prezidentů Roosevelta,Trumana, Eisenhowera a Nixona.

247

Třikrát usiloval o post prezidenta USA. Jedině za GeraldaForda to však dotáhl „pouze“ na viceprezidenta - ovšemprosadil se proti Georgi Bushovi. Zemřel v roce 1979.

Abbyho bratr Winthrop W. ALdrich byl dlouhoprezidentem v Chase National Bank (později splynulas bankou J. P. Morgan do Morgan Chase) a následněvelvyslancem v Londýně.

O Johnovi Pierpontu Morganovci (=J. P. Morgan),jenž studoval v Gottingenu, se hovoří jako o velkém, statnéma působivém muži. Miloval a sbíral krásné věci - umění,jachty a vůbec všechno možné. Kouřil nejméně dvanácthavanských doutníku denně. Protože finančně podporovaljak Nikolu Teslu, tak Thomase Edisona, jeho důmna Madison Avenue byl první v New Yorku, který bylvybaven elektrickým osvětlením. Vlastnil nejen největšíhododavatele energie General Electric, nýbrž také ještě 25železničních tratí. Zemřel v roce 1913, devět měsíců před tím,než prezident Wilson podepsal Federal Reserve Act.

Jeho syn J. P. Morgan mladší neměl formát jako jehootec. Zdědil impérium a během první světové válkyfinancoval Angličany a Francouze. Později poskytovalvelkorysé půjčky diktátorovi Mussolinimu. Nedokázal alezabránit tomu, aby banka v roce 1933 nebyla dle zákonao regulaci bank rozdělena na tři části, z nichžnejvýznamnější byla Morgan Stanley (později vstoupilado Rockefeller-Bank Morgan Chase). J. P. Morgan mladšízemřel v roce 1943. Od té doby si četní potomci této rodinyv USA a Anglii žijí všichni velmi dobře, ale spíše nenápadně.

248

Část třetí

NOVÝ SVĚTOVÝ ŘÁD

„Pohnutky, které vedou Rockfellery a jejich spojence,směřují k vytvoření jediné světovlády, jež by sjednotila podjednou střechou jak superkapitalismus, tak komunismus,a sice - pod jejich kontrolou. Hovořím o spiknutí ? Ano,přesně tak. O existenci takového plánu, a to namezinárodní úrovni, jsem přesvědčen. Vznikl již předněkolika generacemi a v jeho záměrech se skrývánepopsatelné zlo.“

Poslanec kongresu USA Larry PatronMacDonald v roce 1976; zemřel při pádu JumbaKorejských aerolinek, který v roce 1983 údajněsestřelil Sovětský svaz.

Pojem nový světový řád (=New World Order; skratkaNWO) označuje politickou ideu o vytvoření nových způsobůuspořádání, jež by platily pro všechny lidi na Zemi. Jedinávláda s jedinou měnou, která by měla být příslibem trvaléhomíru, a pod jednou střechou by sjednotila celé lidstvo.Zmizely by hranice i jednotlivé státy.

Problematickou však zůstává otázka, kdo má tutosvětovládu a všeobecně závazná pravidla ustanovit.

249

Systém, jenž žádá rovnost všech lidí, nehledě na jejichnáboženství, tradice, kulturu, řeč a původ, velmi připomínákomunismus. Ten měl bez pochyby také řadu zajímavýchprohlášení a hesel. Ztroskotal ale nakonec na tom, že věčnoutouhu člověka po svobodě a individualitě mohl zlomit jenobrovským tlakem a organizační logistikou.

Dávnému snu o světovládě se již kdysi značně přiblížiliŘímané. Také Alexandr Veliký či Hitler si to nasměrovaliaž ke hvězdám a snili o světovládě stejně jako Čingischánnebo katolická církev. Ta se křižáckými výpravami snažilaobrátit svět na svou víru a dostat ho pod nadvládu. Velmitěsně se světovládě přiblížilo britské impérium, kteréve dvacátých letech dvacátého století zabíralo čtvrtinuzemské souše a asi třetinu tehdejšího obyvatelstva Země.Dodnes ke Commonwealthu (=volné sdružení Britániea jejích bývalých kolonií) patří 48 států, mezi nimi Kanada,Austrálie a Nový Zéland.

Pojem nový světový řád se formoval nezdařenýmpokusem amerického prezidenta Woodrowa Wilsonapo skončení první světové války o ustavení Spojených národů(UNO) jako světovlády. Staré uspořádání světa 19.a počínajícího 20. století se ukázalo jako nejisté a bojechtivé.Wilson se domníval, že spory o území by se vyřešily, jestližeby se jednotlivé státy prostě zrušily a řízení naší Zeměpřenechalo Spojeným státům. Angličané ovšem byli proti.A tak vznikla Organizace spojených národů, instituce, kterácelou dobu zoufale bojuje o smysl a uznání vlastní existence.

Sousloví nový světový řád znovu stoupla popularitav devadesátých letech dvacátého století, když po zhrouceníkomunistických diktatur ve východní Evropě snil tehdejšíamerický prezident George Bush o nové éře pod vedenímUSA. Znovu a znovu ve svých

250

nekonečných proslovech zmiňoval nový světový řád.Nejznámější z těchto projevů zazněl 11. září 1990 ( !) předamerickým kongresem u příležitosti blížícího se vstupuozbrojených sil USA do Iráku:

„...Mezi státy začalo nové partnerství. Dospěli jsmedo skutečně jedinečného a mimořádného bodu. Krizev perském zálivu, i když je těžká, nám otevírá vzácnoupříležitost k vývoji vstříc epoše jednoty. Z této těžké dobyby mohlo vzejít... uskutečnění nového světového řádu,našeho cíle !“(69)

Také Angela Merkel, Barack Obama a četní politikovév minulých letech stále dokola „přivolávali“ nový světový řáda neúnavně uvykali masy na představy o novém změněnémsvětě.

Na druhé straně jsou na celém světě světě statisíce,možná miliony protivníků nového světového řádu, kteřívěnovali kus svého života v boji proti tomuto systému,protože si myslí, že přinese lidstvu obrovské pohromy.Východiska i pozadí těchto lidí se často značně liší. Mnozíz nich se řadí k pravé straně politického spektra.V USA jsou to především osoby, jež se obávají, že byse redukovaly jejich občanská práva, jako na příklad právovlastnit a nosit u sebe zbraň.

Na levé straně jsou ti, kteří se obávají o budoucnostdemokracie a práva na svobodu vyjadřování a znepokojujeje nárůst sociální nespravedlnosti.

Stále více lidí se však pohybuje také někde uprostřed,jsou politicky neutrální a přesvědčení o tom, že Západ sev posledních deseti letech vyvíjí ke státům s totálníkontrolou a že jsme již z velké části o svobodu přišli. Dálejsou to i různí náboženští či spirituální fanatici, kteříočekávají v roce 2012 konec světa - přinejmenším v podobě,v jaké ho doposud známe.

251

Katastrofický scénář těchto zapřisáhlých protivníkůnového světového řádu vypadá následovně:

Malé elitě se podaří ustanovit světovládu (možná podhlavičkou Spojených národů OSN a sesadit všechny stávajícía řádně zvolené vlády.

Jednotlivé státy, národní zákony, individuální měnya veškeré peníze v hotovosti budou zrušeny. Svobodnévolby, svobodné vyjadřování názorů, svobodný tiska svoboda jednotlivce přestanou úplně existovat.Právo na život bude mít pouze ten, kdo bude užitečnýpro společnost a podřídí se diktátu elity. Kdo je užitečnýa co je potřebné, určí světovláda.Střední vrstva a „darmožrouti“ budou odstraněni. To byznamenalo, že se počet obyvatel Země zredukujena jednu třetinu.Kdo bude smět žít, ale nebude náležet k elitě, ji budesloužit jako otrok. Bude mu implantován pod kůži čip,jehož prostřednictvím bude možné kdykoliv zjistit, kdese pohybuje. V čipu budou uloženy všechny nezbytnéinformace o otroku a bude sloužit i k placení a využíváníslužeb.Neposlušní budou zcela jednoduše „napomínání“, ato tak, že se vynulují jejich finanční prostředky na účtěčipu. Anebo mohou následkem určitých impulzůonemocnět nebo je bude možné skrze tyto impulzyi mučit. Pokud by to nestačilo, otrok bude prostě odpojena tím odstraněn.

Připadá vám to absurdní ? Že něco takového nenímožné ? Zní to ztřeštěně ? Jsou tedy tito lidé všichni do

252

jednoho fantastové či fanatici ? Zpočátku jsem si to sámmyslel.

Zjistili snad něco, co doposud zůstává širokým masámutajeno ? George Orwell o tom, co odpůrci nového světovéhořádu pozorují dnes ve svém okolí, psal ve svém slavnémrománu 1984 velmi podrobně.

První díl 1984 popisuje všední den v absolutně totalitnímstátě. Winston Smith pracuje v Londýně na „Ministerstvupravdy“, jakémsi ministerstvu propagandy, které má nastarosti udržení kázně mezi bezmocnými otroky. Winstonje vyděšený, osamělý a vydělává s bídou sotva na živobytí.Každý jeho krok a pohyb hlídají kamery a protože se nesmídopustit žádné chyby, má neustálý strach. V práci má zaúkol manipulovat s dějinami podle toho, jak to vyhovujerežimu. Musí proto mazat ze systému nepohodlné informacea data a nahrazovat je novými. Tak jako on žijí i všichni jemuznámí příslušníci v Oceánii, v jednom ze tří superstátů. Dalšídva jsou Eurasie a Východní Asie. Jejich existence ovšem nenídoložená a Winston se proto domnívá, že si je strana možnápouze vymyslela, aby ospravedlnila neustálý válečný stav.Winston má také podezření, zda množství raket, ježdopadají do Oceánie, neodpálila sama strana.

V skrytu duše straně nevěří, ale nemůže o tom s nikýmpromluvit. Neodváží se ani nikomu pohlédnout do očí,protože pouhá myšlenka na přečin se tvrdě trestá. Každénervózní cuknutí prstu, podezřivý pohled, může znamenatzatčení nebo smrt.

Winstonův velký zájem o historii ho stále znova přivádído chudinské proletářské čtvrti. V zastavárně mu panCharrington jednou ukáže skleněnou kouli, která obsahuječást minulosti. Winston je fascinován a

253

kouli koupí. Charrington ho pak zavede do nábytkemzařízeného pokoje bez dohlížejících kamer. Winston je zcelaohromený a nejraděj i by si pokoj pronajal. Ovšem pouhámyšlenka je již zločin.

Utopie ? Skutečně ? Co to má společného s námi ?

Při studiu faktů o novém světovém řádu se mi neustálevybavoval Orwelův příběh. Co obnáší román 1984 a novýsvětový řád a v čem spočívá vazba mezi nimi, uvidímena následujících stránkách.

Světová měnaFinanční expert dr. Franz Piek razil větu: „Osud měny je

a vždy bude osudem národa.“ Když ji přizpůsobíme éřeglobalizace, potom by mohla znít: „Osud světové měny jea vždy bude osudem světa !“

Světová měna by znamenala konec veškerýchregionálních měn, jako euro, dolar nebo libra. Byla by pouzejedna jediná měna platná pro všechny státy na Zemi. Jejípříznivci míní, že jediná měna by znamenala konecměnových krizí a směnných kurzů, a tím pádem taképoplatků za výměnu peněz. Člověk by mohl cestovatkamkoliv a nikdy by si nemusel měnit peníze. Někteří lidé -s velkou důvěrou ve stvoření - tuto myšlenku považujíza dobrou. Jednotná světová měna by ale také znamenalakonec individuální svobody a konec všech liberálnícha ekonomických představ. Pokud by totiž všechny státya měny byly stejné, jednalo by se o supersocialismus nebočistý komunismus. Všichni by museli naprosto stejněi hospodařit. Všichni by si byli rovní - až na pár „rovnějších“.Za světovou měnu by

254

se ručilo bezhotovostním platebním stykem. Nakonec byz každého účastníka učinila snadno ovladatelného otrokasystému. Zavedení eura přineslo, v rozporu se všemi slibyobyvatelstvu ve všech členských státech platících eurem,pouze nevýhody ! Proč by tedy měla světová měna přinéstobyvatelstvu výhody ?

George Bernard Shaw, známý socialista a členFabiánské společnosti (=britské socialisticko-intelektuálníhnutí) jednou řekl:

„V socialismu vás nenechají trpět nouzí. Nakrmí vás,oblečou, dostanete přístřeší, vzdělání a zaměstnání,ať chcete nebo ne. Pokud by se někdo dopídil, že si toho,na základě vaší povahy nebo úsilí, nevážíte, tedy, že nejstetoho hodni, mohli byste být humánním způsobem možnái odstraněni. Dostanete-li však povolení žít, bude se vámžít dobře.“(70)

Kdo na vlastní kůži zažil komunismus, ví, co toznamená. Kdo na život v Číně nebo bývalém východnímNěmecku nepohlíží s nadšením a nemyslí si, že je žádoucí,měl by kriticky posuzovat i světovládu a světovou měnu.

Při vrcholném setkání G8 v L’Aquila v červnu 2009představil ruský prezident Dmitrij Medveděv minci, kteráměla být návrhem „světové měny pro sjednocenoubudoucnost“. Byl to jeho pokus o nahrazení vedoucíhopostavení dolaru jinou měnou. V Belgii ražená mince bylapředvedena všem účastníkům G8. Honosí se anglickýmnápisem „Unity in Diversity“ (=„Jednota v rozmanitosti“).Mince svědčí o tom, že mincovny jsou již na nástup novéjednotné světové měny připraveny.

Podle jedné zasvěcené osoby Evropská centrální

255

banka po dohodě s FED (a zřejmě také s Ruskem) jižpřinejmenším od roku 2007 začala s přípravami nové měny,jež by měla vystřídat euro od června 2011 - nejpozději všakv roce 2012 ! Dodrží tento plán ?

10. listopadu 2010 se v jednom interview šéf Světovébanky Robert Zoellick vyslovil pro „brettonwoodský systémIII“, přičemž současný systém volných směnných kurzůoznačuje jako „brettonwoodský systém II“. Také NicolasSarkozy v roce 2010 požadoval ve své zahajovací řečina Světovém ekonomickém fóru v Davosu novoubrettonwoodskou dohodu. Josef Ackermann z Deutsche Banka jeho kolegové z branže mu s širokými úsměvy tleskalina souhlas.

Dohoda v Bretton Woods, jak již víme, byla podvodempřímo gigantických rozměrů na všechny státy a obyvatelstvotohoto světa. Její prostřednictvím byl v roce 1944 skrzeamerickou centrální banku FED světu vnucen dolar jakosvětová měna ! Byli to Francouzi, kdo na konci šedesátýchlet dvacátého století způsobil pád tohoto systému, jenžsliboval, že dolar lze kdykoliv vyměnit za zlato. Je s podivem,že v roce 2010 všichni západní politikové požadovaliznovuzavedení nového podvodného systému - v čeles Francouzi !

Nabízejí se pouze dvě možná vysvětlení: buď nemají anitušení, o čem hovoří, nebo chtějí úmyslně obelhat vlastníobčany.

Rusko, Indie a Čína již delší dobu zpochybňujíbudoucnost dolaru jako hlavní světové měny. Čína se jižod roku 2009 domáhá nahrazení dolaru skutečnou světovouměnou, kterou by mohl vydávat IWF (=Mezinárodní měnovýfond) díky svým zvláštním právům čerpání. Zvláštní právačerpání jsou uměle vytvořenou

2 56

bezhotovostní měnou, již má už od roku 1969 povolenou„pěstovat“ IWF. To znamená, že Mezinárodní měnový fondmůže při vyúčtování mezinárodních obchodů nebo umořenívlastních dluhů připisovat jednotlivým zemím na jejich účtyurčité sumy v penězích IWF. Výše sumy závisína hospodářském výkonu daného státu. Zvláštní právačerpání nejsou nic jiného než další podvod - nedávají smysl,jsou neprůhledná a stěží pochopitelná i pro studovanéekonomy, a to pomlčme o politicích.

Již několik let straší celý svět údajné vyhlášení o zavedeníspolečné severoamerické měny (pro Kanadu, USA a Mexiko),která by se měla jmenovat „amero“. Na internetu lze takéna příslušné mince i narazit. Fámy o této měně ale doposudvyznívají spíše do ztracena.

IWF se touto otázkou zabývala a v roce 2010 zveřejnilaprohlášení, v němž požaduje zavedení světové měny nazvané„bancor“. Název a pravidla hry nejsou nová - vracejí se opětk Bretton Woods. John Maynard Keynes, hlavní jednatelAngličanů, tehdy požadoval zavedení této měny, ztroskotalvšak na Američanech, kteří se prosadili s dolarem jako hlavnísvětovou měnou. Tím byl bancor na téměř sedm desetiletíuložen k ledu. Nyní ho vykramařili a znovu naleštili - coždokládá, že šedé eminence jsou velmi trpělivé, čekají na svoupříležitost a udeří teprve v rozhodující okamžik.

Keynesovy teorie o ekonomice a penězích v 20. i 21.století vytrvale ovlivňují náš svět, přestože jeho skutečněkomplexním teoriím sotva kdo doopravdy porozuměl.Skloubit pod jednou střechou představy o jedné světovéměně a silném vlivu jednotlivých zemí současně, není vůbecsnadné.

Zpráva o bancoru, již sestavil Mezinárodní měnový

257

fond, objasňuje, jak je pro dosažení „stability“ údajně velmidůležité zavedení nové světové měny Dává též vládám rady,jak provést tento přechod od národních k mezinárodnímpenězům.

„Světová měna bancor vydávaná světovou centrálníbankou, by byla vytvořena jako stabilní úložna hodnot,která není výlučně vázána na podmínky určitéhonárodního hospodářství.“(71)

INTERNATIONAL MONETARY FUND,Reserve Accumulation and InternationalMonetary Stability (=MEZINÁRODNÍMĚNOVÝ FOND, akumulace rezerva mezinárodní peněžní stabilita), 13. dubna2010

Právě zde se však ukrývá zásadní problém. Jižna příkladu Evropské unie a eura jsme poznali, jakje obtížné, sloučit zájmy tolika odlišných kultur a požadavkůdo jednoho celku. Protože to není možné, zasahoval v roce2010 Mezinárodní měnový fond do jakýchkoliv práv státůeurozóny a zbavil je tak svéprávnosti. Cesta, jež naznačuje,jak se v budoucnu ustanoví i světová měna.

„Mezi překážky v rozšiřování systému, který vycházíze zvláštních práv čerpám, náleží i případný odporze strany států, jimž by z těchto práv neplynul žádnýzisk.“( ?2)

Aha ! Na všechny tedy zisk nečeká ! Proč by tedy potomměli všichni dobrovolně spolupracovat ?

Navíc je zřejmé, že by se tyto opatření mohly realizovatpostupně - a to prostřednictvím tvrdých ekonomickýchzásahů.

258

„Je jasné, že pokud nedojde k dramatickému zvratua touze po mezinárodním sjednocení, některé z myšlenek,o kterých se zde diskutuje, nebude v dohledné době možnésnadno prosadit.“(73)

Slovo „touha“ (=anglicky appetite) je v textu obzvláštězajímavé. Dokládá totiž, co by mělo být vlastním cílem IWF:vytváření „touhy“ po mezinárodní jednotě ! Jak pouze ?

Prvním důležitým krokem na cestě ke světové měně bylozavedení eura. Bylo prosazeno proti vůli většiny obyvatelEvropské unie, dokonce i proti vůli mnoha politiků (vizHelmut Kohl a Alfred Herrhausen). Tajná světová vládasi tak ověřila, že s pomocí dobré propagandy a trochounátlaku lze prodat všechno, lhostejno nakolik nevýhodnéto může být pro obyvatelstvo. A když se vše provede plíživěa nenápadně, potom lze lidem podsunout ledasco. Fakt,že se přitom pracuje na zavedení světové měny je nesporné.Otázkou pouze zůstává, jak vypadá, koho zvýhodňuje, kdya jak se uskuteční.

Banka pro mezinárodní platby (=BIZ) ve zprávě z března2010 oznamuje, že všechny členské státy jsou natolikbeznadějně zadlužené, že prý stávající finanční systémvlastně už nelze zachránit. Ukazuje, jak od roku 2007do roku 2011 stouply dluhy v různých členských zemích:Rakousko z 62 na 82 procent, Německo z 65 na 85 procent,Řecko ze 104 na 130 procent, Itálie ze 112 na 130 procent, USAze 62 na 100 procent. A nyní přijdou největší „skokani“:Španělsko ze 42 na 74 procent, Velká Británie ze 47 na 94procent. Mistrem světa v zadlužování je pak za uvedenéobdobí Japonsko: ze 167 na 204 procent ! ! ! No, jestli tohleneznamená zaru

259

čený státní bankrot !Všechny velké organizace Rockefellerů kolem Spojených

národů, BIZ a IWF zveřejňují neochvějně data, která majídoložit, že nástup světové měny je nevyhnutelný.

Avšak proč se kritikové nového světového řádu tolikbrání zavedení světové měny, v čem je tedy problém ?

Inu, za prvé, protože přechod by podle všeho (podobnějako v případě eura) přinesl občanům pouze nevýhodya zaručeně by nakonec opět tratili. Za další, protožezavedením pouze jediné měny by již nebylo před Velkýmbratrem (v Orwellově smyslu) úniku. Nespokojenosts politikou nebo ekonomikou jednoho státu by neumožnilavýměnu za národní ekonomiku jiné země. Vše by totiž bylojediným velkým trhem řízeného jednou autoritou.

Pro šedé eminence z řad finanční elity by světová měnabyla zcela jistě perfektním posledním krokem k totálníkontrole. Při existenci jediné měny se totiž množství penězv oběhu dá lehce manipulovat, inu vyrábět inflaci jak se zlíbí.Nikdo pak neuteče k jiné měně. Není úniku.

Navíc, světová měna by určitě povedlak bezhotovostnímu platebnímu styku. Cesta k němu již bylapřipravena. Dokud nezmizely ze světa veškeré penízev hotovosti (vzpomeňte si, že se jedná již jen o stěží 7%celosvětových peněz), má jednotlivec alespoň trochasvobody. Pokud zaplatím v hotovosti, nikdo (kromě mnea prodavače) neví, kdy a kde jsem si co za své peníze koupil.Nikdo přesně neví, kolik mám peněz - což lze označitza jistou formu svobody.

Při bezhotovostním platebním styku s kreditní

260

nebo platební kartou ví o mně firma, která provádívyúčtování kreditních nebo jiných platebních karet,o mně opravdu všechno. Každému je určitě známo,že podobná data lze jen stěží udržet v tajnosti. Počítačovýmagazín WIRED dne 27. prosince 2010 přinesl následujícíinformaci:

„Na Apple a řadu výrobců iPhonů, jako je Pandoraa Dictionary.com, bude v pondělí podána žaloba, protožeměli potají pomáhat svým reklamním partnerům vytvářetbez souhlasu uživatelů iPhonů jejich profily - včetně jejíchstanoviště.“

Daleko větší nebezpečí by mi ale hrozilo v případě,kdyby někdo manipuloval mým účtem, kdykoliv by ho mohlvynulovat a já bych se proti tomu vůbec nemohl bránit.Už by nebylo možné někam si zastrčit nebo schovat párdrobných pro případ nouze a pak si s nimi na příkladzaplatit taxík, teplé jídlo nebo v případě náhle cesty dokonceletenku. Jestliže se režimu někdo zprotiví, bez hotovostiv kapse mu neunikne, protože každá platba automatickyprozradí místo, kde se zdržuje.

Kdo by něco takového dělal ? Kdo by měl zájemo manipulaci s mými finančními prostředky ?

K tomu mne napadá hned několik možností. Jestliže násbanky, státní a mezinárodní zařízení uměle vytvářenouinflací nebo skrze nové daně doposud podváděly, obelhávalya neustále nám něco vyvlastňovaly, nebylo by se čemu divit,kdyby tytéž instituce ve svých praktikách i nadálepokračovaly, ovšem mnohem důsledněji a ve větším rozsahu.Proč ne, když se to dá ? Další možností jsou zločinciv obvyklém slova smy

261

slu. Do úvahy přicházejí rozličné typy: hackeři, tedy modernízloději, kteří pro zábavu (nebo z jiných důvodů) prostěvynulují (=vymažou) určité konto (a tím také existenci). Jakojiná varianta přicházejí do úvahy teroristé - jde o způsob,který by měl být údajně momentálně obzvláště v kurzu.Kdybych byl teroristou (což nejsem), potom bych nenakládaldo auta bomby, nýbrž bych svému protivníkovi zablokovalbankovní konta. Anebo bych přerušil dodávku proudu, cožby bylo zajisté mnohem napínavější než pouhá exploze.

Ukázkou nám mohou být Skandinávci: jsou totiž mistrysvěta v placení kartou a čipy. Protože reklama odvedla svůjdíl práce, nemají strach ze ztráty soukromé svobody.Ve Švédsku probíhá od roku 2009 kampaň se sloganem -„Bezhotovostné - ihned !“ Na její internetové stráncese nepřetržitě píše o pokroku v boji proti mincíma bankovkám a celou věc komprimují do sloganu: „Hotovostpotřebuje už jen tvá babička - a bankovní lupič.“ Přesněto jsou argumenty zastánců bezhotovostních plateb: Jižnikdo neztratí nebo někam nezaloží peníze, a nikdo nebudemoci být okraden.

Inu, fyzicky ne, to je pravda. Přesto však uvedenýargument zůstává nesmyslným, vždyť každoročně docházípřes internetové bankovnictví k milionům krádežídigitálních peněz i dat. Mluvíme zde o ztrátách nebokriminálních přesunech finančních obnosů v hodnotěněkolika stovek miliard eur.

Pokud se vše bude odvíjet podle vůle iluminátů,budoucnost patří čipu, s jehož pomocí bychom měli platitvšechno - tak nebo onak.

262

RFID čipyTakzvaný RFID čip (=Radio Frequency IDentification)

vysílá signály (=informace), které snímají čtečky a jež mohoubýt dále zpracovány. Proces lze popsat jako „identifikaciprostřednictvím elektromagnetických vln“.

Existují dvě skupiny čipů:

Pasivní transpondéry (=odpovídač) nemají vlastnízdroj energie. Aktivuje je teprve čtečka (=aktivnísenzor - snímač). Pomocí energie čtečky vysílá čipv něm uložená data, jež počítač dále zpracovává.Výhodou je, že jsou velmi levné, pořídíte je skutečněza pár drobných. Nevýhodou je jejich omezený dosah(maximálně několik metrů). Čtečky se tedy musínacházet relativně blízko u čipu.

Aktivní transpondéry mají vlastní zdroj energie(=baterie) a mohou tím pádem odesílat informace ina velké vzdálenosti. Jsou ovšem větší a dražší.Velikost a náklady jsou však velmi rozdílné, ato podle oboru použití a výkonnosti.

RFID čipy se již celosvětové čile využívají při identifikacia lokalizaci předmětů a živočichů. Používají se ku příkladuv moderních bibliotékách. I v každé jednotlivé knizese skrývá čip, s kterým se potom zákazník (společněs průkazem) může u scanneru obsloužit sám. Velmirozšířené jsou též v oděvním průmyslu, a to údajně kvůlilepší kontrole dodávek a odbytu zboží. Čipy nalezetev džínách Levťs, v zboží od Gerry Webera a od LemmiFashion (=dětská móda)(129)

263

V obalech potravin (jako jsou tavené sýry Philadelphianebo řada produktů firmy Procter & Gamble - napříkladholicí strojky Gilette) jsou právě tak doma, jako v každémpanelu s tištěnými obvody. Tento nepatrný stavební kámen aje nastrčený ve všech moderních elektrických spotřebičích.(129)

Pro firmu, jež rozesílá drahé zboží po celé zeměkouli,jsou čipy samozřejmě výhodné. Kdykoliv díky nim zjistí, kdeprávě tovar je a pokud nedorazí tam kde měl, lze ho najíta poslat ještě jednou.

Soukromá osoba má však z toho jen málo výhod. Jestližesi takový produkt koupíte a zaplatíte-li ho kartou, pakje možné vás k tomuto výrobku kdykoliv přiřadit. Na vašíkreditní nebo platební kartě je totiž rovněž čips informacemi o vás. „Všeobecně“ se tedy ví, kdo tentoprodukt kdy, kde a za jakou cenu koupil. A ví se také, kdese produkt (a tedy kupec) zdržuje.

V budoucnosti se bude v EU vědět i o platbáchv hotovosti, protože Evropská centrální banka již v roce 2003vyjednávala s japonským elektronickým koncernem Hitachio nasazení RFID transpondérů do euro bankovek. Podlemých výzkumů nikdo přesně neví, čeho se ve vyjednáváníchdosáhlo.

V Anglii jsou již takové čipy zabudovány v poznávacíchznačkách vozidel. Strážci pořádku tak mají vždy přehled,kde právě které vozidlo je. Místo pobytu téměř každé osobylze však dnes snadno zjistit i bez čipu v poznávací značce.Mobil vás totiž vždy spolehlivě prozradí, u kterého vysílačese právě zdržujete. Radiové vlny, jež vysílá aktivní čip nebočtečka, procházejí skrz dřevo, kámen i beton - tedy skrze vše,o čem si myslíme, že zaručuje naše soukromí.

264

Výše popsaný proces byl odstartován v osmdesátýchletech dvacátého století zavedením čárového kódu. Jedná seo binární (=dvojkové) symboly, které jsou optickýmičtečkami (=scannery) nebo kamerami přečtenya elektronicky zpracovány. Dalším vývojovým stupněmtohoto kódu je čip. V jeho případě již nejsou potřeba optickéčtečky - na vzdálenost několika metrů totiž vyzařuje vše,co by mohl „kdo“ chtít vědět: jméno, adresu, datumnarození, číslo pojistky, číslo účtu, přístupové údaje k účtůmatd...

13.16: A způsobí, aby všem, malým i velkým, bohatými chudým, svobodným i otrokům, byl dán cejch na pravouruku nebo na čelo,

13.17: aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, ledaten, kdo má cejch: jméno šelmy nebo číslo jejího jména.

Zjevení 13.16-17 (Lutherova Bible 1545)

Zatím se většina těchto čipů skrývá v kartácha výrobcích. Napříště však již mají být vsazovány i lidem.Už dnes ho mají v pravé paži nebo ruce implantován tisícelidí. Těm, kteří nemají pravou ruku nebo jsou příliš malí(protože na příklad sedí na vozíku), se umisťuje na čelo.Není to vtip. Bible má pravdu. Už je to skutečnost !Do četných diskoték od Holandska po Izrael získávají mladínoční tuláci oprávnění ke vstupu prostřednictvím čipu, jenžsi dobrovolně nechali naimplantovat od lékaře. Díky němunemusí stát ve frontě před vchodem a mohou využít vlastnívstup pro VIP.

V Rakousku platí od června 2008 povinnost očipovatvšechny psy - aby v případě, že utečou, mohl být zjištěnjejich majitel ! Dříve na to stačila psí známka.

265

Stejně jako psi jsou čipováni také pacienti s Alzheimerem,aby se neztratili.

Čip je v cestovním pasu, v klubových kartáchobchodních řetězců, ve skipasech, imobilizérech automobilů(=brání nastartování vozidla bez použití originálního klíče -pozn. překl.) i v krabičkách léků.V roce 2003 opatřil provozovatel Metra část svýchzákaznických karet RFID transpondéry, aniž by o tom svézákazníky informoval. Metro za svůj čin získalo negativnívyznamenání Big Brother Award. V roce 2007 tatáž trofejpřipadla německým drahám Deutsche Bahn AG, protože(opět aniž by informovaly zákazníky) vybavily slevovoukartu BahnCard 100 RFID čipy. (15)

Dobíjecí jízdenky (=také kreditové) jsou již širocerozšířené v Asii. Od léta 2011 se s kreditovými jízdenkamicestuje i v Berlíně. Stálí zákazníci dostanou vlastní čipovoukartu. Od jara 2011 mají být čtečkami vybaveny takéautobusy v Berlíně a Brandenburku. Na nádražích pak majíe-jízdenky prověřovat mobilní kontrolní týmy.

Ale to ještě není vše, je to pouhý začátek ! Pro Berlínskédopravní podniky BVG se od roku 2008 vyvíjí nový systém.Měl by umožnit každému zadat přes vlastní počítač místoodjezdu a cíl cesty. Pak se dostaví na nejbližší zastávkua čeká dokud se rozsvítí e-jízdenka zeleně, kdy přicházímetro nebo autobus správné linky. Pak nastoupí a při dalšímrozsvícení jízdenky zase vystoupí. Jízdenka ho/jí dovede ažk cíli. Výhoda: Není potřeba číst jízdní řád. Dá se říct,že není potřeba myslet, stačí se nechat vést.

Mnohé země budou o tento systém zajisté velmiusilovat. Usnadní jim totiž likvidaci nežádoucích individuí, ato rychle a nenápadně. Kdo upadne u velkého bratrav nemilost, bude prostě převeden do jiného tábora...

266

Jednoduchá čtečka, kterou lze snadno koupit a jižsi každý počítačový fanoušek dokáže sám případněi sestrojit, umožňuje číst data z každého čipu na vzdálenostaž pěti metrů. To znamená, že s sebou a na sobě nosímestále více informací, které může v zásadě kdokoliv zjistita využít. Každý člověk má své globální ID číslo(=identifikační číslo), podobně jako má kráva vypálenouznačku. Bez něho již ve velké části světa nelze udělat anikrok. Je uloženo prostřednictvím RFID čipu v cestovníchpasech, občanských průkazech, kreditních kartách,klubových kartách, apod. Bez tohoto ID čísla se užv mnohých zemích nedostanete do letadla ani veřejnébudovy.

Velikost RFID čipů je různá. Několik centimetrů, aleexistují také menší, lehčí a podstatně tenčí než zrnko rýže.Skládají se z mikročipu a antény, jež je většinou spirálovitězatočená kolem čipu.

Podle výzkumů dr. Katherine Albrecht, bylo v roce 2010donuceno k očipování více než milion občanů. Čipya technologii prý dodala IBM. Čipování má tu výhodu,že vláda má neustálý přehled o tom, kdo se kdy, kde a s kýmsetká. Napříště tedy žádné shromažďování, aniž by o němnevěděl velký žlutý bratr.

Mexiko, Indie a Rumunsko již tyto čipy u IBM ve velkémobjednaly. Zůstává pouze otázkou měsíců nebo let, kdyse prosadí i v Rakousku a Německu. Elektronická poutana nohy pro pachatele trestných činů jsou evropskýmpředchůdcem tohoto vývoje.

Australští badatelé v roce 2010 vyvinuli metodu, díky nížlze pomocí čipu potlačit bolest. Je-li možné tohle, potomji čipem mohou rovněž vyvolat. Tímto způsobem budoumoci být všechny očipované „ovečky“ v budoucnu docelasnadno „umravňovány“. Toho,

267

kdo nepojede v kolejích velkého bratra, to prostě bude bolet.Dříve než proběhlo testování čipů na lidech, byly celé

série pokusů vyzkoušeny na myších. Více než deset procentz nich v krátké době onemocnělo rakovinou, jako příméhonásledku záření čipu. O tom se však v reklamách na čipynehovoří. Namísto toho jsou velebeny jako nástroj, jenžzvýší bezpečnost. Tisíce nic netušících rodičů již po celémsvětě nechaly opatřit čipem své děti, aby je v případě únosubylo možné rychleji nalézt.

Najdou se tedy doopravdy i lidé, kteří čip doporučují,touží po jediném globálním státě a uvítali by světovou měnu.Je neskutečné, co všechno dokáže reklama a kontrolamyšlení...

Globální státVznik Evropské unie byl prvním velkým krokem

ke zrušení svrchovanosti jednotlivých vlád a jejich nahrazeníjedinou velkou centrální vládou. V roce 2010 došlok porušení jejích zákonů (zákaz navzájem se finančněpodporovat) prostě tím, že Řecko a Irsko dostaly finančníinjekce, protože unie by jinak šla ke dnu. Byl to jednoznačnýpřestupek a porušení Maastrichtské smlouvy, a tím takéomezení svéprávnosti občanů.

Prof. Dr. Wilhelm Hankel, bývalý šéf hessenskéLandesbank, se v dané problematice orientuje a dobře ví,o čem hovoří. Společně s ekonomem Joachimem Starbattym,Wilhelmem Nollingem a odborníkem na právo KarlemAlbrechtem Schachtschneiderem v květnu 2010 protestovalpřed spolkovým ústavním soudem v Karlsruhe proti tétoprotiprávní výpomoci, neboť:

268

„Spolková vláda poslala peníze Řecku přes KfW(=Kreditanstalt fur Wiederaufbau - banka založenápo válce kvůli obnově), a to bez schválení parlamentem a vrozporu se zákonem Evropské unie, jenž vylučujevzájemné závazlcy mezi státy. Touto platbou se Evropskáunie proměnila, v cosi jako jeden národ s jednotlivýmispolkovými zeměmi.“(74)

Jejich stížnost pravděpodobně nic nepřinese a zůstanebez vlivu na politiku. Tito pánové se alespoň pokusili vyslatsignál a ukázali, že ještě nevymreli občané se srdcema rozumem na správném místě, kteří se staví na odporomezování svéprávnosti ze strany Evropské uniea Mezinárodního měnového fondu.

Elita dělá vše (legálně i ilegálně), aby zabránila rozpaduEU, protože by tak mohl být ohrožen nový světový řád. Prodesetiletí trvající přípravách by to znamenalo tlustou čárupřes rozpočet. Hankel v případě Řecka požadoval jedinýsmysluplný čin, totiž vystoupení z eurozóny. Tomu všakdokázaly mezinárodní banky s pomocí IWF zabránit.Jednotlivé evropské vlády budou zatím poznenáhlu a bezvelkých rozruchů přicházet o svou moc. Dpa (=německátisková agentura) 4. února 2011 v krátkosti informovalao tom, že demokraticky zvolené parlamenty jednotlivýchevropských států byly zbavovány moci. Nevzpomínám si,že by se Evropanů na to někdo ptal:

„Zdá se, že je položen základní kámen společnéhospodářské politiky v Evropské unii: plán na ustaveníhospodářské vlády bude přijatý v jednom balíkuse souhrnným plánem reformy eurozóny. Uvedl to dnesna zvláštním zasedání v Bruselu vrcholný představitelEU Herman Van Rompuy. Státy unie

269

tímto vyhověly německo-francouzskému návrhuna koordinovanou hospodářskou politiku zemí EU. Podlení se mají v budoucnu, pokud jde o výplaty mezd, důchodůa daní, přizpůsobit společným cílům. Kritika vzešlapředevším od menších zemí EU.“(75)

V roce 1944 nebylo možné, aby se prostřednictvímSpojených národů ustanovil globální stát a svetovláda. Od tédoby se však neustále a důsledně otáčelo malými šroubky.Občas se některý povolil, jindy se zase jinde odstranilamatka. A než se kdo nadál, jednotlivé státy a jejich občanépřišli o právo na spolurozhodování.

Od zavedení eura si pro sebe europarlament krůčekpo krůčku loudil stále větší vliv. Zdá se, že na novémtotalitním světovém řádu iluminátů je nebezpečný zejménajeho plíživý příchod. Nenápadně se vkradl do myšleneka vzpomínek očipovaných oveček jako pevná součást reality.„Ministerstvo pravdy“ odvedlo svůj díl práce.

Jak je to možné ? Někdejší eurokomisař (a členBilderbergu) Jean Claude Juncker vysvětluje: „O něčemrozhodneme, zasadíme to do prostoru a potom nějaký časvyčkáváme, co se stane. Nestrhne-li se pak žádný velký povyka nevypukne-li povstání (protože většina lidí nic z toho, o čemse rozhodlo, nechápe), pracujeme dál. Krok za krokem, pakuž není cesty zpět.“

Svět je dnes rozdělený do několika málo bloků - snadnějise dá sjednotit:

Evropská unie a eurozóna;NAFTA, Severoamerická dohoda o volnémobchodování z roku 1994 uzavřená mezi USA,Kanadou a Mexikem;

270

podle vzoru EU vznikla v roce 2008 Unionof South American Nations (=Uniejihoamerických národů);od roku 2007 existuje Central Asian Union(Kazachstán, Kirgizstán, Tádžikistán,Turkmenistán a Uzbekistán; Unie států centrálníAsie); v roce 2010 vznikla po uzavření dohodyo volném obchodu mezi Čínou a ASEAN (Sdruženínárodů jihovýchodní Asie; Brunei, Kambodža,Indonésie, Laos, Malajsie, Filipíny, Singapur,Thajsko a Vietnam) největší zóna volnéhoobchodu na světě.

Mezinárodní měnový fond IWF a BIZ (=Banka promezinárodní platby) řídí světovou ekonomiku jižpo desetiletí dle potřeb FEDu. Rothschildovés Rockefellerové tak neustále posilují svou moc. Protoževšak mezitím na FED útočilo mnoho tak zvaných„konspiračních teoretiků“, ale také ekonomů a některýchnovinářů, přesunuli těžisko své moci na zdánlivě neutrálnímezinárodní organizace IWF a BIZ. Zajisté podotknete,že žádná země se při obchodování neobejde bez oněchpapírků s nápisem americký dolar, který má být hlavnísvětovou měnou. Jestliže se některá země vzepře,(na příklad jako Irák, když Saddam Hussain v roce 2003oznámil, že se svou ropou nechce do budoucnaobchodovat v dolarech, ale v eurech), následuje ozbrojenéřešení daného problému, jak dotyčného znovu „postavitdo latě“. Strobe Talbott, zástupce ministra zahraničíza prezidenta Clintona, již 20. července 1992 řekl:

„V příštím století budou národy, tak jak je známe,zastaralé; všechny státy budou uznávat jedinouglobální autoritu...“( ?6)

271

S Barrackem Obamou, černým, dobre vypadajícím,sympatickým, vzdělaným a výmluvným politikem s čistýmštítem postavili ti, kteří v pozadí tajně tahají za nitky,na světové jeviště postavu, jež skrývá potenciál býtakceptována celým světem. Obama dokonce zabodoval,možná díky svému původu, v islámském světě, je oblíbenýv Africe, v Evropě je ctěn a v USA ho, především mladí lidé,zbožňují téměř jako mesiáše.

Když mu v roce 2010 byla udělena Nobelova cena za mír,prezidentovi, jenž kromě prázdných slov do té doby nijakk míru ve světě nepřispěl, ilumináti dokonce i riskovali, že sezesměšní. Ale s nepostradatelným a pozitivně naladěnýmtiskem prodali i tohle. Zdá se však, že něco se přece jenzvrtlo - v druhé polovině roku 2010 hvězda Barracka HussainObamy očividně pohasla. Někdo jako on by se ale v případěkrize dal světovému obyvatelstvu snadno prodat v rolizachránce. Nebo je možné i to, že na jevišti světové politikyzahyne před očima veřejnosti tragickou smrtí, která všechnypřihlížející zasáhne až do morku kostí a přinutí jek zamyšlení, že pouze sjednocený svět může být světemmíru !

Cesta k poslednímu velkému kroku, k světovládě,by byla nejschůdnější v případě nějakého společnéhocelosvětového ohrožení, celosvětových nepokojů nebodokonce třetí světové války. Ten, kdo by pak zjednal a slíbiltrvalý „mír“, by to měl lehčí jako globální vláda (i kdybyto bylo pod jiným názvem), aby ho uznala většina obyvatelsvěta, neboť člověk touží po stabilitě a jistotě. Obama jasněukázal, jak lze miliardy lidí vytrhnout z hlubokého spánkupomocí jediného prostého hesla: „Change !“ (=„Změna !‘‘)Tak zněl jeho slib. Další roky ukážou, po které z cestse vydáme vstříc promě

272

ně. Aby se mohla etablovat světová vláda, musí se masyk sobě pevně semknout, tak nebo onak...

Válka proti teroruOd „atentátů“ z 11. září 2001 celý svět setrvává

v permanentním válečném stavu. Jestliže jsme snadpo rozpadu východního bloku chovali naději, že se svět vydácestou míru, zmařila ji jedna jediná významná událost.

USA po skončení studené války prostě potřebovaly válkunovou. Bez války, bez nebezpečí a strachu totiž neprojdevelký armádní rozpočet a nedají se snadno manipulovat lidé.Ovládá-li člověka strach, v jeho těle se vše stáhne, shrbí se,nasadí si klapku na oči a nechá si vše líbit, hlavně že přežije.Kdo má strach, na nic se neptá. Od 11. září panuje nepřetržitěvýjimečný stav, emocionálně i právně. Od 11. září 2001 se světod základů proměnil.

V roce 1966 americký ministr obrany a pozdější šéfSvětové banky Robert McNamara tajnému zařízení HundsonInstitute ve státě New York zadal vypracování studieo zakladateli a vůdčí osobnosti této instituce HermanuKahnovi. Oba, Kahn i McNamara, byli členy CFR. Studievešla ve známost jako „Zpráva z Iron Mountain“ předevšímdíky svému zveřejnění v knize G. Edwarda Griffina Stvůraz ostrova Jekyll Island. Oficiální náplní studie byl průzkummetod, jež by vedly ke „stabilizaci společnosti“.Ve skutečnosti se jednalo o problematiku udržení vládnímoci za všech okolností, otázku kontroly občanů a způsobůochrany před jakoukoliv možnou vzpourou.

273

Výsledek studie ukázal, že jako jediný prostředekk podrobení obyvatel se doposud spolehlivě osvědčila pouzeválka. Za války se masy bez jakýchkoliv výtek smířís jakýmikoliv nedostatky a strádáním, daněmi i kontrolami.Ve prospěch vítězství není žádná oběť příliš velkáa odmítnutí se považuje za zradu. Ve válečném stavu lzes obyvatelstvem provádět cokoliv. Protože existuje jedenspolečný nepřítel, nebude se lid bouřit. Válka, jak pravístudie, je pro úspěšné řízení početných populací nezbytná.Doslova se v ní píše:

„Hrozba války je nebezpečím hrozícím z vnějšku, bezněhož dlouhodobě nezůstane u moci žádná vláda..Historické záznamy zřetelně dokládají, že režim, kterýzanedbá péči o udržování věrohodného rizika válečnéhokonfliktu, směřuje k vlastnímu pádu. Způsobí ho buď sílasoukromých zájmů, reakce na sociální nespravedlnost,či jiné rozkladné elementy. Příprava společnostina případnou válku je nejvýznamnějším politickýmstabilizátorem.“(77)

V zprávě se však dále hovoří o tom, že uvedené starérecepty v blízké budoucnosti snad ani nebudou potřeba,protože se prý v dohledné době rýsuje šance na vzniksvětovlády, která by mohla odzbrojit všechny státy a spomocí světové armády jich přimět k „disciplíně“—což je stav, který by se mohl nazvat „mírem“.

Zpráva dále vysvětluje, že jednou z předností „stáléarmády“ (=armáda v pohotovosti plus záložníci) je i to,že může v sobě spoutat asociální a k režimu kritickéelementy a v neválečných dobách je takto nutit k sociálním,ekologickým nebo jiným „dobrým službám“. Dále zprávapodrobně pojednává o prospěšnosti formování mládežev rebelském věku prací a o tom, jak by

274

si mohli své daně, tresty a pokuty odpracovat staří lidé.Obzvláště napínavá je tato studie na straně 70, kde se píše:

„Další alternativou pro kontrolu potenciálníchnepřátel společnosti by bylo znovuzavedení otroctví,přizpůsobené moderním technologiím a politickýmprocesům...“

V tomto bodě vyvstávají dvě hlavní otázky: Kdo přesnějsou nepřátelé společnosti a jak by vypadalo otroctvís využitím moderních technologií ? Zde se jakoopodstatněná jeví jedna z obav odpůrců nového světovéhořádu. Totiž ta, že by se obyvatelstvo dalo díkyimplantovaným mikročipům velmi snadno ovládat -především v souvislosti s bezhotovostním platebním stykem.

Jak již USA několikrát výslovně prohlásily, v současnostise nacházíme ve stavu války proti Iráku, proti Afganistanua v brzké době také proti Íránu. Zároveň se vede další válka,která obepíná celý svět, a sice válka proti fiktivnímunepříteli: proti teroru. Jedná se o nepřítele, jehož nikdo z násneviděl, který však má přimět národy celého světake sjednocení. Dle politiků jsme totiž všichni údajněvystavení permanentnímu ohrožení.

Ono „ohrožení“ stojí z největší části na tvrzeních, ježjistá vládní místa předávají tiskovým agenturám. Ty je potomvypouští skrze média na vystrašenou společnost, kterou pakstále více svírají křeče, je paranoidnější a snázekontrolovatelná. „Ohrožení“ se zakládá převážně na tvrzení,že prý se kdosi kdesi pokusil spáchat teroristický útok,jemuž se ale dalo zabránit. Také Winstona Smithav Orwelově románu 1984 občas ovládly

275

pochybnosti o tom, zda bomby, které neustále dopadalyna Oceánii, doopravdy pocházely od „protivníků“.

Po útocích z n. září 2001, při nichž se zhroutily tři věže(včetně budovy WTC 7) Světového obchodního centrav New Yorku a zemřelo více než 2600 lidí, západní politikovévyčarovali nebezpečí islámského teroru. Od té doby se tímtoohrožením neúnavně zapřísahají. Spiegel online 28. 4. 2005informoval:

„...Počet obětí teroristických útoků podle výsledkůsčítání amerického ministerstva zahraničí v minulém roceznačně stoupl. Atentátníci měli zabít okolo 1 900 lidía více než 7 000 jich zranit.

Číslo oproti roku 2003 stouplo zhruba třikrát. Prudkývzestup lze podle údajů ministerstva přičíst novémusystému sčítání a hodnocení. Čísla z roku 2004 protonemají být srovnatelná s těmi z předchozího roku. Za rok2004 zpráva o terorismu uvádí asi 650 útoků. Ještě v roce2003 jich úřady registrovaly 208, mrtvých bylo 625...,

‘Terorismus zůstává celosvětově největšímnebezpečím, vůči kterému není žádný stát imunnť, řeklprávní poradce ministerstva zahraničí PhilipZelikow.Měnící se vývoj terorismu, který neplánuje útokyz jednoho centra ale přes lokální skupiny, si nevyhnutelněvyžaduje úzkou mezinárodní spolu práci.“

Zde jsou pozoruhodné dva důležité momenty:

1. Počet obětí teroristických útoků činil v roce 2004NA CELÉM SVĚTĚ přibližně 1 900. Přesný počet neníznám, protože Američané si nejsou jistí, jak mrtvéspočítat !

276

V tomtéž roce při dopravních nehodách zemřelo,POUZE V NĚMECKU, dle statistik dopravníhoúřadu 5 844 lidí !

To je více než třikrát tolik ! Odhady hovoří o vícenež 1,2 milionu obětí dopravních nehod za rokna celém světě ! Počet obětí teroristů měl v roce2003 činit 625. Ze stromu padající kokosové ořechyusmrtí ročně více než 150 lidí !Znamená to, že kokosové ořechy jsou druhýmnejvětším nebezpečím na světě ?

2. Dle amerického ministerstva zahraničí je to aleterorismus ! A „činí úzkou mezinárodní spoluprácineodmyslitelnou“.

„Válka proti teroru" přihrála americkým, anglickým,německým a italským zbrojařským koncernům miliardovézisky. Do pokladen firem, jež obchodují se zbrojnía kontrolní technikou, připlavila miliardy a ve velkémměřítku zprivatizovala vojenské mise a úkoly. V lednu 2010list Handelsblatt pod titulkem „Válka proti teroru -bombastický obchod“ uvedl:

„ ,Válka proti teroru není ani zdaleka vyhránaa spirála zbrojení se od dob konce studené války roztočilarychleji než kdykoliv předtím, a to v čele s německýmivýrobci zbraní. Krize a prázdné pokladny tlumí zatímrozvoj zbrojení jen zlehka - průmysl se přizpůsobil novýmvýzvám.“(78)

Aby se umlčelo mírové hnutí a odpůrci zbrojení bylopo skončení „studené války“ nutné nalézt nového nepřítele.

277

Vršily se bezmezně lži, jako například ta, jejímžpůvodcem byla Bushova vláda, že Saddám Hussain prývlastní zbraně hromadného ničení. Toto tvrzení bylo rovněžlživé jako i výše zmiňovaná prohlášení o nebezpečí teroruze strany islamistů. Pokud by vůbec mělo existovat, pak totonebezpečí vzniklo teprve následkem podobných tvrzení !Německá spolková vláda tyto lži kryla, s vědomím,že hnacím motorem ekonomiky je zbrojní průmysl a že jeona sama vydána napospas bankovnímu kartelu:

„Také významným německým výrobcům a vývozcůmzbraní lze přičíst značný podíl na odstartovánícelosvětového závodu ve zbrojení. Ačkoliv se ve srovnáníse zbrojními giganty z USA a Velké Británie jedná spíšeo malé ryby: na seznamu Sipri, který zahrnuje 100největších, se nachází jen pět podniků a důsseldorfskáfirma Rheinmetall je až na 29. místě.

,Německo má v speciálních oblastech velmi dobrépostavení', řekl Michael Brzoska, ředitel hamburskéhoInstitutu pro mírový výzkum a bezpečnostní politiku(IFSH) univerzity v Hamburku. Ať už jde o ponorkya korvety firmy HDW, dceřiné společnosti Thyssen-Krupp, obrněná vozidla firmy Rheinmetall a Krauss-Maffei Wegmann (KMW), samopaly od firmyHeckler & Koch, letecké motory od MTU nebo raketyod firmy Diehl: vojenský materiál „made in Germany“je velmi žádaný na celém světě a dělá z Německa(s podílem ve výši deseti procent světového trhu) třetíhonejvětšího exportéra konvenčních zbraní, a to po USA(31 procent) a Rusku (25 procent). Jak vyplývá ze zprávyo zbrojení ze společné Konference církev a rozvoj GKKE,v roce 200y putovaly německé zbraně do 126odběratelských zemí.

278

Výrobcům ovšem přicházejí dobré zprávy i ze samotnéhoNěmecka: Rheinmetall a KMW ulovili uprostřed červencetřetí největší zakázku ve své historii: Německá armádasi objednala 405 nových obrněných transportérů typu,Puma‘, s kterými počítá v nebližších letech. Celkováhodnota zakázky: 3,1 miliard eur.“(79)

Z islámských teroristů něco tedy vytěží i Německo.Nejvíce však z toho profitují rodiny Rothschildů,Rockefellerů, Bushů a Cheneyů. David Rockefeller v roce1994 prý řekl:

„Jsme na okraji globální přeměny. Vše,co potřebujeme, je pořádně velká krize a národ pak novýsvětový řád přijme.“

Zdánlivé teroristické nebezpečí nenapomáhá jen tomu,že strkáme naše peníze, daně, do kapes zbrojních koncernů.Vlna zbrojení a potřeba zesílených bezpečnostních opatřenínutí státy stále více se zadlužovat. A vedle toho je tu ještědalší efekt, a sice - usnadňuje to kontrolu „asociálnícha destruktivních elementů“.

Jedním z často citovaných potomků široce rozvětvenéhoklanu Rockefellerů je Nicholas „Nick“ Rockefeller.Nicholas je, podle vlastních údajů, advokát, člen CFR a podlevšeho také vzdálený příbuzný hlavy klanu - DavidaRockefellera. Aaron Russo, hollywoodský producenta režisér, jenž zemřel v roce 2007, v jednom interviewrozhlasovému moderátorovi a známému autorovikonspiračních (=s tematikou spiknutí), Alexu Jonesovivyprávěl, že se v mládí s Nicholasem

279

Rockefellerem přátelil. Russo na sebe Nicholase upozornildíky své slávě a úspěchům v Hollywoodu. Mimoto byl Russotaké velmi aktivní politicky a působil jako členLibertariánské strany (=hlavními cíli jsou požadaveksvobody jedince, právo na soukromý majetek a volný trh -pozn. překl.).

Zajímavým je toto interview ve chvíli, kdy Russo mluvío tom, že mu Rockefeller, kdysi na počátku roku 2001,v dobrém rozmaru a poněkud neprozřetelně vyprávěl, žev blízké době dojde k velké události, která změní svět. To jepozoruhodné z důvodu, že Rockefellerové se totiž podílelina stavbě World Trade Center a nadto David a NelsonRockefellerovi dlouho patřili k spolumajitelům nemovitosti.

Nicholas Rockefeller prý mimo to ještě vyprávěl, že pooné „příhodě“ USA napochodují do Afganistanu a Iráku.Rockefeller se údajně „válce proti teroru“ smál, jedná se prýo jeden velký podfuk, při němž vojáci pátrají v jeskyníchpo neexistujícím nepříteli. Rockefeller se během rozhovoruRussoa zeptal také na to, zda by nechtěl přistoupit k CFR.Russo pozvání odmítnul s tím, že nemá zájem „zotročovatlidi“, načež měl Rockefeller opáčil: „Co tě tito lidé zajímají ?Jsou to jenom nevolníci !“

Russo pak na Nicholase měl vznést dotaz, proč to všedělají, když už přece mají veškerou moc a peníze světa.Chtěl vědět, co má být konečným cílem těchto aktivit. Na toNick Rockefeller údajně odpověděl: „Konečným cílemje implantovat každému čip, aby se tak dala kontrolovatspolečnost a aby bankéři a lidé patřící k elitě mohli vládnoutsvětu.“ Rockefeller ho kromě toho ještě údajně ujistil,že kdyby se Russo stal členem této elity, dostal by speciálněoznačený čip, aby se tak vyhnul detailnímu vyšetřováníze strany úřadů !

280

Jak již bylo řečeno, je to svědectví Aarona Russa. Citujese sice opakovaně a často, nelze ho však nijak ověřit.O tomto rozhovoru totiž neexistují žádné důkazy.Dochovaly se však fotografie Aarona Russa společněs Nicholasem Rockefellerem. Je jisté, že Aaron Russo bylváženou osobností a že jeho výpověď zcela odpovídácelkovému obrazu rodiny Rockefellerů.

Mimoto prý„Nick“ Russovi ještě vyprávěl, že nadace jehorodiny založila a financovala i ženské osvobozenecké hnutí(=women’s liberation movement). Proto, aby mohla být daňkonečně uložená i ženám a aby se rozpadla instituce rodiny.Tím se údajně získal snazší přístup k dětem a již od maličkase jim mohly vštěpovat žádoucí programy.

DozorZápadní svět se během posledních deseti let přeměnil

v jediný velký stát totální kontroly. Snímání otisků prstů,scanování oční duhovky a použití takzvaných svlékacíchscannerů je při cestování z a do USA, Anglie a mnoha dalšíchzemí standardem. Očipované cestovní pasy i občansképrůkazy, permanentní dozor skrze mobilní telefonya skladování digitalizovaných dat jsou také naprostousamozřejmostí. Vše je financováno z daní - aniž by se kdoobčanů zeptal ! A zastavilo to terorismus ? Je snad světbezpečnější a mírumilovnější ?

Děj románu 1984 George Orwella se odehrává v Londýněa je důkazem autorových věšteckých schopností. V ulicích,na nádražích a v nákupních centrech po celé Anglii bylodoposud nainstalováno bezmála 4,5

281

milionů kamer. Na třináct občanů připadá jedna veřejnábezpečnostní kamera. Jejich počet stále roste. Od počátkudevadesátých let dvacátého století se šroubují snad na každývolný sloup pouličních lamp. Policie údajně chce tímtozpůsobem zvýšit podíl objasněných trestných činů a snížitnáklady na personál. Ale daří se jí to ? BBC News 24. srpna2009 pod titulkem „1 000 kamer objasní jeden zločin“informoval:

„Londýn je nejlépe střežené město světa. V uplynulémroce byl v poměru na tisíc bezpečnostních kamer objasněnjeden trestný čin... Interní policejní zpráva ukazuje,že více než milion londýnských kamer sotva přispělok dopadení kriminálníků. V průběhu jednoho měsícenafilmovaly CCTV kamery (= Closed Circuit Television)pouze osm z 269 domnělých přepadů..

Přispěla snad válka proti teroru v posledních letechk bezpečnějšímu světu ? Ne, úplně naopak. Způsobila většístrach. My všichni značně ztrácíme na svobodě a mezitímjsme hlídáni na každém kroku, stačí, abychom vystrčili nosna ulici. Bezpečnostní kamery však nečíhají jen na ulicícha veřejných prostranstvích, ale také uvnitř domů,v supermarketech a bankách. Přitom si kdokoliv můžeradiotelegraficky s pomocí dětské video-chůvičky naprostojednoduše pořídit snímek a zachytit nás na příklad přizadávání číselného kódu (=PIN).

Přestože mnozí si ničeho nevšimli, Orwellův scénářse proměnil v naši realitu. Nejhrozivější na celé věcije skutečnost, že mladá generace tento stav považujeza zcela normální, ba dokonce se ho doprosuje. Nejlepším

282

nástrojem kontroly je však mobilní telefon.Nové smartphony (Blackberry nebo iPhone)

neshromažďují jen všechna data, jako telefonní číslaa adresy, nýbrž mají i přístup k internetu a v podstatěfungují jako malý počítač, se kterým lze i fotografovata následně si v něm snímky ukládat. Moderní člověkshromažďuje všechna důležitá data ve svém telefonu, k nimpřipočtěme ještě fotografie, na nichž je on sám, přáteléa rodina - to vše ukrývá malý čip, který nosíme u sebe.

Každý (a myslím tímto skutečně kohokoliv), kdomá zájem, může s pomocí malého přístroje, jenž lzezakoupit ve specializovaném obchodě za méně než 100 eur,odečítat na dálku jakékoliv data. Větší firmy tak činídennodenně. Jak dne 30. června 2008 online informovalanonymní odborník na ochranu před odposlechy, brzy se všedokonce usnadní:

„Nebude dlouho trvat a tento malý software budena internetu. Revoluce špiónování. S něčím podobnýmjsem se za 25 let kontrašpionáže u Bundespost (=Spolkovápošta) nesetkal. Nejsem jediný, kdo bije na poplach - vidíto tak celá naše branže. Tento malý software zatímvlastní jen málo jedinců. Jakmile však bude na internetu (ato se stane brzy), kdekdo získá možnost odposlouchávatkterýkoliv mobilní telefon, jenž se mu zlíbí, a to jakoukolivznačku či typ.“

Smartphone lze také kdykoliv využít k navigaciv kterémkoliv městě. Uživatel vidí, na které ulici je plynulýprovoz a kde naopak vázne. Funguje to docela jednoduše:dohlížející firma sleduje po celém světě po

283

hyby všech mobilů. Jestliže všechny mobily na ulici náhlezastaví, s největší pravděpodobností vznikla zácpa, jestližese pohybují, pak je tam plynulý provoz. Platí to však i prokaždý jednotlivý telefon.

Za přibližně 300 eur je k dostání malá helikoptérana dálkové ovládání, vybavená kamerami, které lze dlepotřeby i nasměrovat. Snímané obrazy se pak přenášína smartphone.

Možná namítnete: „Ale já přece nemám co skrývat !“ ]stesi tím jistí ? A co čísla vašich účtů nebo firemní plány ? Přihlubším zamyšlení vás třeba napadnou ještě nějaké dalšívěci, jež by o vás neměl jen tak ledaskdo vědět. Bude stáleobtížnější najít volné místo a zákoutí, kde můžeme býtskutečně sami. Zkuste se zeptat nějakého Číňana, kterýmá výhrady vůči vládě, zda má pocit, že státní dozorprospívá jeho osobnímu pocitu bezpečí ! Nebo ještějednodušeji: zeptejte se někoho z Východního Německa, kdonebyl právě ve Stasi (=hlavní tajná služba bývaléhovýchodního Německa), jak se asi cítil, když nesměl říkatnikdy pravdu a nikomu doopravdy věřit !

V roce 2010 byly zavedeny na téměř všech letištíchtělesné („svlékací“) scannery - údajně kvůli zvýšeníbezpečnosti. Bylo ovšem prokázáno, že tyto scannery škodízdraví. Kromě toho mají ještě další nedostatek: naleznoupouze věci, které pasažéři nosí na těle, tedy 11a kůži. Kdoněco spolkne, zastrčí si do úst nebo řitního otvoru, projdebez problému.

Zajímavé také je, že do konce roku 2009 všechnyněmecké strany v Bundestagu i všechny německé instituceproti zavádění těchto scannerů jednohlasně protestovaly.Ještě 30. prosince 2009 magazín Focus online

284

ve speciálním vydaní věnovaném rakovině psal:

„Záření může svým ionizujícím účinkem poškoditbuňky a následně vyvolat rakovinu. Jak uvedl RolJ Michel,vedoucí Centra pro ochranu před zářením a radioekologiiLeibnizovy univerzity v Hannoveru a předseda komise proradiační ochranu, při jednorázovém prosvícení jsou prýlidé vystaveni jen velmi malému množství rentgenovýchpaprsků, s každou další kontrolou ale riziko stoupá.“

V článku se dále uvádí, že rentgenové paprsky jsouznačným rizikem zejména pro lidi, kteří často cestují letecky,zaměstnance letišť a těhotné ženy. K témuž zjištění došeli Spolkový úřad pro radiační ochranu. „Použitírentgenového záření se z pohledu ochrany před škodlivýmzářením je neomluvitelné a jeho využití se odmítá,“ prohlašujeúřad na svém webu.

Policejní odborová organizace (GdP) však za podobnoudebatou vidí pouze snahu o odvedení pozornosti. „Diskuzeo tělesných scannerech je pouze řečnickým vystoupenímpolitiků, jež má odvést pozornost od pochybení a nedbalostiminulých let,“ řekl předseda GdP Josef Scheuring listu NeueOsnabrucke Zeitung. „Mezery v bezpečnosti leteckéhoprovozu v Německu“ se prý od 11. září 2001 nezmenšily -právě naopak. Spolková vláda již nesmí leteckým pasažérůmněco předstírat. Riziko útoků se rozhodujícím způsobemnesnížilo ani s využitím scannerů nejnovější generace.Nastal nejvyšší čas pro upřímnou debatu. „Pokud seo bezpečnost na letištích mají pečovat gastarbajtři a vůbeclidé, které si najaly soukromé firmy, a kteří jsou ochotnipracovat za méně než minimální mzdu nebo kteří využívajísystém

státní sociální podpory, tak se to nepodaří.“(8o)

285

Když se německý Bundestag začátkem ledna 2010, tedyo pouhých pár dní později, znovu sešel, změnili náhleVŠECHNY parlamentní frakce svůj názor a jednohlasněodsouhlasily zavedení tělesných scannerů na německýchletištích !

Ptám se, co způsobilo během několika málo dní takzásadní změny názorů ? O několik měsíců později se tělesnéscannery začaly objevovat na téměř všech letištíchzápadního světa.

Eugenika

Kde hledat skrytou souvislost mezi sexualitou jako„těžkým zločinem“ v Orwellovém románu 1984 a dnešnímsvětem ? Co má s námi společného skutečnost, že v románuGeorge Orwella se „otroci smí rozmnožovat výlučněprostřednictvím umělého oplodnění“ ? Kde je pojítko mezikonspiračními teoriemi o novém světovém řádua opravdovým absolutně totalitním státem ?

Někdy ke konci druhé světové války, kdy ještě týdenza týdnem na bojištích nesmyslně umírali tisíce lidí,se kolem Juliana Huxleyho, který byl v letech 1937-1944viceprezidentem britské Eugenics Society (=Společnost proeugeniku) a později prvním generálním ředitelem sekce provzdělání, vědu a kulturu u nově vzniklé Organizace spojenýchnárodů (UNESCO), se začali seskupovat přední britštístoupenci eugeniky. Huxley v roce 1946 sepsal oficiálnídokument Organizace spojených národů „UNESCO, jehoúčel a filozofie“, v němž otevřeně hledá jádro problému:

286

„Přestože je jistě správné, že se mnoho let, politickyi psychologicky, bude radikální eugenická politikaodmítat, UNESCO má důležitý úkol: postarat seo nanejvýš pečlivé prozkoumání eugenické problematikya informovat o tomto sporném tématu veřejnosta připravit půdu pro budoucnost, aby se mnoho z toho,co se dnes jeví být nemyslitelné, stalo přinejmenšímmožným.“

Idea eugeniky pochází z Anglie, kde tento pojem jižkoncem 19. století razil britský antropolog Francis Galton.Eugenika znamená použití poznatků humánní genetikyv oblasti demografické a zdravotní politiky se záměrem,zvýšit podíl kladně hodnocených dědičných vloh (=pozitivníeugenika) a snížit podíl dědičných vloh, jež jsou hodnocenyzáporně (=negativní eugenika). (15)

Jinými slovy se jedná o výběr pro společnost více,či méně hodnotních jedinců a o vyřazení bezcennýchjedinců tím, že se jim zabrání v rozmnožování. Protoženadvládě Angličanů podléhaly okolo roku 1900 četné koloniea neustále byli nucení nějak se s necivilizovanými„primitivními divochy“ vypořádat, není se čemu divit,že eugenický myšlenkový směr pochází právě z Anglie.Američané myšlenky „rasové hygieny“ s povděkem převzali.Rasová segregace (=oddělování, rozdělování), tedydiskriminace černého obyvatelstva, se zde udržela až dosedmdesátých let dvacátého století. Až do té doby bylyv USA indiánské ženy při vyšetřeních nebo porodu bezsouhlasu sterilizovány a indiánské děti často nedobrovolněoddělovány od svých rodičů - poté následovala buďsystematická „převýchova“, nebo děti beze stop zmizely.

287

Jednu z obav protivníků nového světového řádu posilujíneustále se opakující výroky předních iluminátů (jako je NickRockefeller), členů OSN, CFR nebo Bilderbergu, že jenaléhavě nutné učinit přítrž neustálému nárůstu počtusvětové populace. K tématu se opakovaně a srozumitelněvyjadřoval především David Rockefeller a Bill Gates. Z dobřeinformovaných zednářských kruhů se doneslo, že světováelita plánuje vyhlazení 60- 80 procent světové populace.Ušetřeni budou údajně ti, kteří se v jejích očích jeví nějakcenní nebo užiteční. Představa, z níž vstávají vlasy hrůzouna hlavě - mírně řečeno. Nad podobnými výroky se všakmnozí lidé usmívají, podle nich něco takového prostě nenímožné.

Již v roce 1974 nechal tehdejší ministr zahraničí USAHenry Kissinger vypracovat studii, z jejíž výsledkůvyplynulo, že největší nebezpečí budoucnosti spočívá právěv růstu počtu obyvatel naší planety, a to především v zemíchtřetího světa. Toto „Memorandum 200 studie národníbezpečnosti“ (National Security Study Memorandum 200,skratka NSSM-200) uvádí, že USA budou v budoucnupotřebovat stále více surovin. Přírůstkem světové populaceby se zásoby těchto surovin neustále tenčily, a tím pádemtaké zdražovaly, a proto by bylo rozumné obyvatelstvov zemích třetího světa namísto podpory redukovat.

„Prostřednictvím NSSM 200 učinil Washingtonrealizace programů kontroly porodnosti podmínkoufinanční pomoci z USA, a to dokonce v případěhladomoru. Díky Washingtonu redukce porodnostipronikla do oficiální politiky Mezinárodního měnovéhofondu, Světové banky a OSN. Od poloviny sedmdesátýchlet dvacátého století tak veškerá pomoc Mezinárodníhoměnového fondu a Světové banky

288

závisí na ochotě rozvojových zemí přijmoutWashingtonem diktovaná opatření kontroly porodnosti.NSSM 200 výslovně označila třináct států jako „klíčovézemě“, ke kterým směřuje,speciální politický a strategickýzájem’ Spojených států amerických. Jednalo se o Indii,Pákistán, Bangladéš, Indonésii, Thajsko, Nigérii, Filipíny,Turecko, Egypt, Etiopii, Mexiko, Brazílii a Kolumbii.Nárůst počtu obyvatelstva v těchto zemích je z hlediskastátních zájmů USA dle Kissingera považovánza obzvláště znepokojující.“ (81)

Henry Kissinger je úzce spjatý s Rothschildy,Rockefellery a Billem a Melindou Gatesovými. Bill Gatesvystoupil 18. února 2010 na výroční konferenci TEDuv kalifornském Long Beach (=TED=Technology,Entertainment, Design = Technologie, zábava, design)s přednáškou s názvem „Innovating to Zero !“ (=Inovacemik nule !). Po několika minutách přešel rovnou k věci:

„...Jako první je tu přelidnění. Dnes žije na tomto světě6,8 miliardy lidí, brzy jich může být 9 miliard. Jestližes pomocí nových očkovacích látek, zdravotní péčea reprodukční medicíny odvedeme celou práci, můžemetoto číslo o takových 10 až 15 procent snížit !“ (82)

Zde se kruh opět potkává a uzavírá s eugenickýmiprogramy Rockefellerů. Tajný iluminátský ministr zahraničíGates, s milou a přátelskou tváří skrytou za kulatýmibrýlemi, veřejně oznámil, že skrze svou Nadaci Billaa Melindy Gatesových strká za účelem snížení počtuobyvatel Země miliony dolarů do vývoje speciálníhoočkování. To je impulzem k vážné úvaze, uvědomíme-li si,

289

že tato nadace úzce spolupracuje se Světovou bankou, OSN,Světovým potravinovým programem a Dětským fondem -stejně jako nadace Rockefellerů. Protože Rockefeller věnovalSpojeným národům pozemek pro stavbu jejich budovy, lzepředpokládat, že tato organizace je jemu a jeho ideámblízká.

Oba, Gates a Rockefeller, již řadu let přes své nadaceinvestují do výzkumu sterilizace. Stále dokola otevřeněprohlašují, že část obyvatelstva musí zmizet ! Avšak jakpřimět lidi k tomu, aby se dobrovolně nechali naočkovatškodlivými látkami ?

Zcela jednoduše: O tom, že po očkování budouneplodní, nebo je dokonce zabije, se jim neřekne. Naopakse jim vysvětlí, že vakcína slouží pouze k jejich dobrua ochraně !

Aby sami dobrovolně běželi k lékaři a škemralio očkování, k tomu je potřeba jen nějaké hrozící nebezpečí,něco, co by nezasvěcené dostatečně vystrašilo. Pak si za to,že mohou být i odstraněni, dokonce zaplatí sami. Aleco může být takovým nebezpečím ? Je něco takového vůbecmožné ?

Inu, a co na příklad ptačí chřipka ? Málo nebezpečná ?A po ní, zrovna po dvou letech, prasečí chřipka.V USA bylo již jednou proti údajné prasečí chřipce v letech1976-1977 naočkováno asi 100 milionů lidí. Kampaň tehdybyla přerušena, poté co obávaná epidemie nepřišla. Jakonásledek očkování se však množily případy výskytu GullianBarréova syndromu, který si vyžádal přes tisíc obětína životech. Syndrom Gullian Barrého je neurologickánemoc. Charakteristickým projevem je ochrnutí, jež začínáv nohou a může se rozšířit až k dýchacímu ústrojí.V Německu takto ročně onemocní asi 1 000 až 1 500 lidí !Do začátku roku 2010 údajně na pra

290

sečí chřipku v Německu zemřelo CELKEM 178 lidí !(83)

To znamená: Téměř desetkrát více lidí zemřelona následky očkování než na nemoc samotnou !

Nadace Billa a Melindy Gatesových v současnostipodporuje program, který se zaměřuje na studium vlivuultrazvukových vln na mužský šourek. Ultrazvukové vlnynasměrované na mužské pohlaví způsobují neplodnostnejméně šest měsíců, to znamená, dočasně sterilizují(135)

Pokud jsou ultrazvukové vlny schopné zabíjet spermie, lzejen stěží uvěřit, že by neměly žádný negativní vlivna nenarozené dítě. Vyšetření ultrazvukem nicméně klasickámedicína v západním světě doporučuje.

Další program rodiny Gatesových je zacílen na využitínanotechnologie při očkování. Očkovací látky se propojís nanočlánky, jež jsou tak miniaturní, že pronikají do tělai přes kořínky vlasů. Mohou být rozprašovány a očkovacílátku aktivují v momentě, jakmile se dotyčná osoba začnepotit. V roce 2010 Gatesovi na tento výzkum darovali 100 000dolarů do Braunschweigu Carlosu Albertu Guzmanoviz Helmholtzova centra pro výzkum infekcí a vědcům Claus-Michaelu Lehrovi a Steffi Hansenovi z Helmholtzovainstitutu pro farmaceutický výzkum v Sársku.

To jsou dva působivé příklady z programu „GrandChallenges Explorations“, který o sobě tvrdí, že pracujena průlomových technologiích v globálním zdravotnickémsystému. O použití očkovacích sprejů s nanočlánkůza účelem masové sterilizace by se dalo uvažovat na letištích,v bezpečnostních rámech ve veřejných budovách nebo přirockových koncertech.

291

Bill Gates říká, že očkovací látky mohou pomociredukovat světovou populaci. A má i pádný argument na to,proč je to údajně tak naléhavé. Ne, že by většina lidí bylapouhými hloupými a neužitečnými jedlíky - tak to nevyjádřil- ale proto, že produkují CO2 (=oxid uhličitý). A ten je, dleBilla Gatese, škodlivý. Při své TED přednášce v Long Beachpředstavil Bill vzorec pro sledování emisí CO2:

CO2 = P x S x E x CP = People (=lidé)S = Service pro Person (=služby na osobu)E = Energie pro Service (=energie na službu)C = CO2 na jednotku energie

Dále uvedl, že aby se snížilo množství „zlého“ CO2, byloby nutné v jeho vzorci snížit jeden z faktorů na nulu.Nejjednodušší by dle Billa bylo, kdyby se tak učinilos faktorem P, jenž symbolizuje lidi - méně lidí znamenáméně CO2. Pokud bychom tedy drasticky snížili početobyvatel Země, bylo by to dle Billa mnohem lepší.

Myšlenkový předchůdce iluminátů Huxley hlásal, že namísto diskreditovaného pojmu eugenika, bude nutné dosaditpojmy jako ochrana životního prostředí, nebo ekologie.V roce 1961 sir Julian Huxley, mezitím prezident EugenicsSociety, spolupracoval s britským princem Filipem přizakládání fondu World Wildlife Fund (=WWF= Světový fondna ochranu přírody), který měl sloužit k udržení lidskéhostáda na uzdě, a to ve jménu ,ochrany životního prostředí‘.Prvním prezidentem WWF byl někdejší člen SS, holandskýprinc Bernard. (15)

292

Globální oteplování

Globální oteplování způsobené skleníkovým plynemCO2 neexistuje ! Smyslem lži o CO2 je snaha o zavedenísvětové daně, o rychlejší a efektivnější zotročení lidstvaa udělení moci nové světovládě.

6. října 2010 napsal renomovaný americký fyzik Dr.Herold Hal Lewis, profesor fyziky na University of Californiav Santa Barbaře, dopis prezidentovi americké fyzikálníspolečnosti APS (=Společnost amerických fyziků) Curtisu G.Allanovi mladšímu. Tímto listem po 67mi letech vystoupilze společnosti, která se podle jeho názoru nechová správněpoté, co vešlo ve známost, že centrum pro výzkum klimatuna University of East Anglia obelhalo celý svět padělanýmizprávami:

„V případě globálního oteplování jde samozřejměo podvod, za nímž se skrývají biliony dolarů, kterézkorumpovaly řadu vědců, podvod, který žene před sebouAPS jako cunami. Je to největší a nejúspěšnějšípseudovědecký podvod, jaký jsem ve svém dlouhém životěfyzika viděl. Každý, kdo by o tom sebeméně pochyboval,by se měl přinutit a přečíst si dokumenty ClimateGate(=označení celé aféry s únikem informací - pozn. překl.),jež tuto problematiku osvětlují (Monfordova knihareprodukuje fakta velmi dobře). Nevěřím, že skutečnýJyzik, ne pouhý jakýkoliv vědec, může číst tento materiálbez pocitu odporu. Zajdu dokonce tak daleko, že bychtento odpor vztáhl k samotné definici slova vědec.“(84)

Počítačoví hackeři se v roce 2009 nabourali do po

293

čítačů anglické University of East Anglia a zveřejnili jejichdata. Dokumenty, i 073 e-mailů a 3 485 jiných souborů,pocházely z let 1996 až 2009. Doložily, že univerzitníoddělení pro výzkum klimatu zfalšovalo čísla tak, abyodpovídala tvrzení, že klimatické změny způsobil člověk. K„zamaskování poklesu“ teploty za posledních dvacet letse použily „triky“, psal ředitel oddělení pro výzkum klimatuna University of East Anglia Phil Jones v e-mailechadresovaných svým kolegům. Pravost dokumentů potvrdila odstoupil.

Pro objasnění: University of East Anglia byla (a stále je)v pozadí údajného globálního oteplování doslova hybnouvědeckou silou. Její ředitel veřejně připustil, že čísla bylazmanipulována. Přiznal, že k žádnému oteplovánínedochází, nýbrž naopak, Země se ochlazuje !

A co se od té doby změnilo ? Nic ! V masových médiíchse šíří nadále lži o globálním oteplování, které údajněprostřednictvím CO2 způsobují lidé. Znova a znova se mámedívat na tající ledovce a klátící se lední medvědy. Jen velmimálo vědců se chová tak čestně jako profesor Lewis. Většinaz nich ani nemukne a podílí se 11a této lživé hře, protože jimz ní plyne živobytí. Je vědecky dokázáno, že teplota Slunce,topné těleso naší Sluneční soustavy, v posledních stechletech neustále stoupá. Současně se Země okolo Sluncepohybuje po dráze elipsovitého tvaru, což znamená,že vzdálenost mezi těmito tělesy je jednou delší, jindy kratší.Právě teď jsme velmi blízko Slunci, a tím pádem dostávámepocítit žáruplné erupce silněji, než před sty lety. Takéna Marsu nyní tají polární čepice. Led na Měsících Jupiteraa Saturnu mizí již celá léta. To znamená: Pokud

294

na naší Zemi dochází k celkovému oteplování,je způsobené Sluncem a ne lidmi.

Vplyvem Slunce se sice na Zemi mění počasí, nejednáse však bezpodmínečně o globální oteplování. Ledovápokrývka v Alpách od roku 2005 dokonce zesílila. Zimyv letech 2009-2010 a 2010-2011 byly ve Střední Evropěa Severní Americe nejchladnější za poslední desetiletí.Léto 2010 bylo v Kalifornii jedno z nejchladnějšíchza posledních mnoho let.

Poté, co lžím o oteplování Země udělalo tlustou čárupřes rozpočet počasí, lháři couvli a v roce 2010 začalipátrat po nějakém novém pojmu. Obamův poradce provědu a technologii John Holdren v září 2010 předložilnávrh, že účinky skleníkových plynů se nadále budounazývat „klimatická porucha“. Profesor Mojib Latif řekl 1.září 2009 na třetí konferenci Spojených národů zaměřenéna klima, která se konala v Ženevě, že Země sev posledních deseti letech neoteplila, a to ze zcelapřirozených příčin. Prý snad dokonce v následujících„deseti až dvaceti letech prožijeme globální ochlazení.“

Přesto se mašinérie lží o klimatu nezadržitelně valídál. David Meyerde Rothschild (nejmladší potomekEvelyn Meyer de Rothschild) mezitím napsal o globálnímoteplování pro děti dvanáct knih, mezi nimi také Příručkapro přežití globálního oteplování (=Global WarmingSurvival Handbook). S jejich pomocí se mají dětem jižod malinka vymývat mozky tím, že se jim naočkuje špatnésvědomí a zcela chybné nahlížení na celou problematiku.Rothschildovy knihy připravují děti na zkázu světa a na to,že na ní údajně sami nesou vinu.

Společně s Billem Gatesem, AI Gorem a Hillary

295

Clintonovou odstartoval David Meyer de Rothschildv posledních letech gigantickou celosvětovou kampaň, kterámá pouze jediný cíl: připravit lidi na to, že se do budoucnabudou muset uskromnit a mnozí z nich i zemřou - údajněnásledkem sucha, vln tsunami, bouří a pandemií. AI Gorůvpropagandistický film Nepříjemná pravda (=natočeno v roce2006) již shlédly miliony diváků a v roce 2007 dokonce získalOskara za nejlepší dokumentární film. Jak se dá proti tomuargumentovat ?

IPCC (=Intergovernmental Panel in ClimateChange=Mezivládní panel pro změny klimatu), nazývanýtaké Světová klimatická rada, kterou již v roce 1988 vytvořilaUNO jako vlastní organizaci na podporu lží o klimatu. Tatopodporuje z veřejných prostředků projekty a zájmyRockefellerů, Rothschildů, Gatesů, Clintonů a Goreů a všechjejich přátel, kteří na tom vydělávají. Komise pravidelně„vědecky“ zpracovává číselné údaje a vypracovává návrhy,jak (neexistující) klimatické proměně čelit. Jako nejúčinnějšíje podle jejích názoru obchod s emisemi, tedy zavedenípoplatku, který musí zaplatit na celém světě každý, kdoprodukuje CO2 - takže každý, kdo dýchá.

Poplatky musí platit průmyslové podniky i celé státy.Jednotlivci ho uhradí skrze daň z provozu motorovéhovozidla. Pokud státy a podniky vypouštějí velké množstvízplodin, mohou si koupit( !) tzv. emisní povolenky. Nejednáse ale o omezení produkce škodlivých látek, ale o obchod.OSN vše zdaňuje a protahuje rozličnými státními nebosoukromými firmami, jako na příklad energetické burzy.V roce 2007 IPCC získala, společně s tehdejšímviceprezidentem USA AI Gorem, Nobelovu cenu míru !Pravděpodobně za mírové zavedení celosvětové „daněhlupáků“

296

Tvrzení, že oteplování Země má na svědomí rostoucíprodukce CO2, je zcela nelogické, pokud si uvědomíme,že CO2 je základem veškerého života na naší planetě. BezCO2 by život neexistoval ! CO2 (=oxid uhličitý), kterývyrábíme, zachycují zelené rostliny a při fotosyntéze ho štěpína C (=uhlík) a O2 (=kyslík). Rostliny se živí výlučněuhlíkem a kyslík vylučují skrze listy jako odpad. Čím víceCO2 ve vzduchu, tím více kyslíku mohou rostliny vyrobit,což znamená, že se poměr nakonec vždycky vyrovná. Ledažeby rostlin štěpících CO2 bylo příliš málo.

Řešením však není zvýšení celosvětové daně z CO2,nýbrž třeba jednoduše zasadit více stromů ! Jestližeje narušená rovnováha mezi CO2 a kyslíkem, potom je to jenproto, že neustále kácíme obrovské plochy deštných pralesů,čímž snižujeme počet stromů, které tuto důležitou práciprovádějí. Emisní daň nic nezmění, pouze s větší intenzitoupřesouvá peníze z rukou chudáků do kapes boháčů.

Největší část skleníkových plynů nepocházíz automobilů, letadel a průmyslu, nýbrž výkrmu a chovuzvířat. Emise metanu, z chovů hovězího dobytka a vepřůnabývají tak gigantické míry, že dalece zastíní škodliviny, ježmá na svědomí automobilový a letecký provoz - přestožeIPCC neustále tvrdí opak.

Protiopatření by i v tomto případě byla velmijednoduchá: Musely by vzniknout zákony a rámcovépodmínky na zvýšení cen masa. Pokud by lidé jedli masopouze (tak jak bylo před několika málo desetiletími naprostoběžné) jednou, dvakrát týdně, produkce skleníkových plynůby se rázem snížila o dobrou třetinu. Současně by se mohlopřestat s kácením deštných pralesů.

297

Nebylo by potřeba získávat nové plochy pro osev, neboťby klesla potřeba krmiva. Jak uvedla v prosinci 2009ministryně zemědělství lise Signet listu HannoverscheAllgemeine Zeitung: „Zdravá vyvážená výživa s omezenýmpodílem masa je příspěvkem k ochraně životního prostředí !“

Zásadní snížení spotřeby masa - buď prostřednictvímzákonů, nebo pochopením daných procesů - by narázvyřešilo celou řadu údajných problémů, a to i zdravotních.Zvýšená konzumace červeného masa je totiž prokazatelnějedním ze spouštěčů onemocnění oběhového systému,rakoviny a Alzheimerovy choroby.

Přestože hrozba globálního oteplování se nezakládána pravdě, přirozeně to neznamená, že bychom se, jakv průmyslu, tak v domácnostech a pouličním provozu,neměli pokusit o omezení produkce zplodin ze spalování.Snížení množství škodlivých látek, jejichž původcemje automobilová doprava, je přirozeně žádoucí a lzeho dosáhnout ihned a bez nákladů. Krachuje však kvůlistřetu zájmů s automobilovým průmyslem.

Přestože globální oteplování neexistuje, přece jenv posledních letech opakovaně dochází k extrémnímprojevům počasí, jako jsou přívalové deště, silnějšízemětřesení nebo vlny tsunami. Opovážím se všakpochybovat o tom, že se jedná o jasný příznak klimatickýchzměn.

298

Manipulace s počasím

K manipulacím s počasím dochází prokazatelněod padesátých let dvacátého století a i dnes jsouv rozsáhlých částech USA na denním pořádku. Obzvláštěv zemědělských oblastech s nedostatkem srážek ses pomocí malých letadel „očkují oblaka“. V atmosféřerozprašují v určitých výškách jodid stříbrný, jehož částiceslouží jako zárodky pro krystalizaci. Jsou to nejmenší části,ke kterým může voda přilnout a zmrznout. Jodid stříbrnýurychluje tvorbu ledových krystalků a spouští jistý druhřetězové reakce. Díky ní se vytvářejí kapky, jež padajík Zemi v podobě deště nebo sněhu. Umělé ovlivňovánípočasí se nazývá „geoinženýrství“ (=Geo Engineering).

Již v roce 1952 měly tajné experimenty s počasím, kteréprovádělo britské vojenské letectvo Royal Air Force,v britském přímořském městě Lynmouth na svědomíničivou přívalovou vlnu. „Projekt Cumulus“ mělprokázat, zda by bylo v případě války možné umělevyvolaný déšť využít k zaplavení zákopů nepřátela nepřátelská bojiště tak proměnit v blátivé pustiny. Protobyla oblaka naočkována jodidem stříbrným. MěstoLynmouth (North Devon), které se leží na jižním pobřežíAnglie, se nacházelo ve vzdálenosti pouhých 300kilometrů od jádra akce. Dne 16. srpna 1952čtyřiadvacetihodinový přívalový déšť proměnil říčkyv dravé proudy. Město Lynmouth zpustošila přívalovávlna. Množství srážek vystoupalo na 250tinásobekobvyklého průměru. Třebaže vojenská operace bylananejvýš přesně zaprotokolována, spisy byly ve státnímarchivu celá desetiletí pod zámkem,.

V USA armáda s jodidem stříbrným experimentovala jižod čtyřicátých let dvacátého století, a to s cílem oslabitničivou sílu uragánů.

299

V rámci „projektu Cirrus“ se 13. října 1947 podařilo ovlivnitdráhu hurikánu - bohužel ve špatném směru do hustějiobydlené oblasti. Hromadné žaloby poškozených lidí vedlyk zastavení projektu. To však armádě samozřejmě v dalšíchpokusech nezabránilo... Pod krycím jménem „projektStormfury“ (1962-1983) byly neustále obohacovány o jodidstříbrný věžovité mraky předznamenávající nebezpečnéuragány. Výsledek údajně nebyl přesvědčivý a projekt bylopět pozastaven. Také ve válce ve Vietnamu se očkovalydešťové mraky za účelem zesílení monsunových dešťů. Abyse znemožnilo zásobování Vietkongu (Vietkong = Národnífronta osvobození Jižního Vietnamu), bylo třeba Ho ČiMinovu stezku zatopit přívalovým déštěm.

18. května 1977 byla uzavřena konvence (=úmluva) OSN,která manipulace s počasím odmítá. Sotva to však někomubrání v tom aby pokračoval. V USA se „počasína objednávku“ stalo naprostou samozřejmostí již předdesetiletími. A tak se kvůli ochraně polního hospodářstvíproměňovalo hrozící krupobití v déšť, nebo se naopakv obdobích sucha déšť vyčaroval - zcela oficiálně a legálně.V zemědělských oblastech denně stoupají na oblohu maléstroje a na příkaz velkých nadnárodních zemědělskýchkoncernů rozstřikují chemikálie. Proto vypadá krajněnevěrohodně představa, že vojenské pokusy s ovlivňovánímpočasí nebyly úspěšné. Pokud se však v určitém regionumanipuluje s počasím, může to mít negativní dopadyna zemědělství a zásobování vodou jiných oblastí. Kdoovlivní počasí, ovlivní také tlak vzduchu, vítr a řadu dalšíchparametrů rozsáhlých oblastí.

300

Jeden omyl, například čínských meteorologů, způsobilv Pekingu na podzim 2009 obrovskou sněhovou bouřia ohromné přívaly sněhu.

V USA údajně již po desetiletí manipulují s počasímnejen na vlastním území, nýbrž také na území „protivníků“,jako na příklad Kuby. Pod titulkem „Owning the Weatherin 2025“ (Vlastnit počasí v roce 2025 - pozn. překl.) byl US-Air-Force v roce 1996 předán vědci dokument, vypracovanýve jménu americké armády. Píše se v něm, jakým způsobemsi USA skrze cílenou manipulaci s počasím (v malém, stejnějako ve velkém) můžou udržet světovou nadvládu s případněji ještě posílit. Podrobně se zde popisuje, jak lze s využitímnepříznivého počasí, bouří nebo sucha zničit trasyzásobování a rozložit morálku protivníků či jak v určitýchregionech zpustošit úrodu nebo znehodrtotit pitnou vodu.Podrobně se tam líčí, jak budou v budoucnosti počasí na celézeměkouli sledovat v reálném čase satelity a jak by ho mohlyprecizně ovlivňovat.

Pozoruhodná mi v této souvislosti připadá i skutečnost,že firma EL Rothschild (=Sir Evelyn Robert a Lynn Foresterde Rothschild) v lednu 2011 získala 70 procent v WeatherCentral LLC. Weather Central LLC je celosvětově největšímposkytovatelem informačního servisu z oblasti počasí protelevize, internet a mobilní komunikaci. Firma zásobujeanalýzami a grafikami více než 400 televizních stanic ve 21státech.

301

Chemtrails - chemické stopy

Kromě jodidu stříbrného se ve vzduchu pomocí stovekletadel pravidelně rozprašují ještě zcela jiné, mnohemškodlivější substance, a to především v zemích NATO, aletaké v Rakousku a Švýcarsku. Zatímco dříve se za tryskovýmiletouny táhly po nebi kondenzační stopy - bílé pruhy, kterése během několika sekund opět vypařily, dnes se dopohonných látek mnoha armádních a civilních letadelpřimíchává chemický koktejl, jenž obsahuje hliník, baryum,stroncium a titán. Tyto chemikálie zanechávají ve stratosféře(=vyšší vrstva atmosféry) tak zvané chemické stopy, nebopruhy (=chemtrails).

Chemické stopy lze v rozsáhlých oblastech západníhosvěta pozorovat již několik let. Než se pomalu spustí k zemia rovnoměrně rozloží, zanechávají na obloze bílé čáry. Jsou-li piloti v dobrém rozmaru, potom dokonce na oblohuvyčarují i podivuhodně pravidelné šachovnicové vzory - cožje zřejmým důkazem vědomého a záměrného šíření těchtochemikálií po obloze. Jak lze velmi dobře vidětv dokumentárním filmu „What in The World Are TheySpraying ?“ (=Co to na svět sprejují ?) od MichaelaMurphyho, většina oslovených politiků je pobouřená a tvrdí,že o tom nic neví. Je však dokázáno, že chemtrails jsouskutečností, a tím pádem na nás za ta léta byly vysypánytuny chemikálií.V USA (a mezitím i v Evropě) vznikla řada soukromýchiniciativ, jejich snaha však zatím připomíná spíše bojs větrnými mlýny.

Hlavním prvkem obsaženým v chemtrails je hliník,chemický prvek, jenž se v přírodě vyskytuje pouze jakostopový prvek, tedy ve velmi malém množství.

302

Ve větším množství je lidskému zdraví nanejvýš škodlivýprotože se ve formě oxidu hliníku usazuje v tepnácha způsobuje neurologické obtíže. Prokazatelně má podílna onemocnění rakovinou, Alzheimerovou chorobou,senilitou, vede k podráždění žaludku a střeva, ke ztrátě chutik jídlu a energie, ztrátě citlivosti a poruchám řeči.V mozcích pacientů s Alzheimerem byl po smrti při pitváchvždy ve zvýšené míře objeven hliník.

Obr. 9 vpravo nahoře: Zařízení pro postřik na zádi letadla.Obr. 10 vpravo dole: Stanice HAARP na Aljašce.Obr. u vlevo nahoře: Chemtrails ve Wisconsinu v USA, jaro 2003. Obr.12 vlevo dole: Letadlo s chemickou stopou - pohled dovnitř.

303

Na lidi, půdu a vodu padá déšť, který seslaly z nebe letadla.My všichni dýcháme, pijeme a jíme - a zároveň se již několiklet předávkováváme hliníkem. Souběžně prudce přibylopřípadů onemocnění rakovinou a Alzheimerovou chorobou.S molekulami hliníku se vážou ještě další účinky: společněs rovněž zvýšeným podílem hořčíku rozdmýchávají lesnípožáry, jichž výrazně přibylo nejen na území USAa Austrálie, ale také v některých částech Evropy. Boj s nimije stále obtížnější.

Důkazy potvrzující skutečnost, že příliš vysoký podílhliníku v pitné vodě může poškozovat paměť, byly podányv roce 1988. Příhoda ve vodárně v Camelfordu v anglickémCornwallu vedla k tomu, že obyvatelstvo tam pilo vodus výrazně zvýšeným podílem síranu hlinitého, což u značnéčásti obyvatelstva vedlo k náhlým poruchám paměti. Studie„McLachlans-Ontario“ podává důkaz, že při pravidelnékonzumaci pitné vody s obsahem více než 100 mikrogramůhliníku na litr onemocní Alzheimerem 2,5krát více lidí, nežpři běžných hodnotách. Při podílu více než 175 mikrogramůhliníku na litr vody onemocnělo sedm až osmkrát více lidí.Kromě toho hliník v deodorantech může způsobit rakovinuprsu.

V knize „Genome“ vysvětlují Jerry E. Bishop a MichaelWaldholz:

„...Chybné geny nezpůsobují nemoci jen tak samyod sebe. Jejich vliv na zdraví člověka zůstává vcelkuminimální, dokud se osoba nedostane do škodlivéhoprostředí. Význam a účinek závadných genů závisí protona místě bydliště a způsobu života, tedy na geografickýchfaktorech.“(85)

V oblastech USA, v nichž lze pravidelně pozorovatchemické stopy, se vyskytuje ještě jiný fenomén budící

304

hrůzu: nárůst hodnoty pH v půdě, vzduchu i vodě.Ve Phoenixu v Arizoně normální hodnoty stavu ovzdušípředstavují 2 ppm (=koncentrace v poměru 2:1000000)hliníku. V roce 2009 bylo naměřeno 39000 ppm !V Siskiyou County (Kalifornie) se koncentrace v půdě a voděběhem pěti let zvýšila 50 oookrát ! Zvýšená hodnota pHv půdě přináší především jeden rozhodující účinek:obvyklým přirozeně se vyskytujícím se rostlinám se daří stálehůř. Na příklad -na Havaji, také oblíbený cíl chemické palby,kůra stromů očividně slábne, bělá a pomalu odpadává.Málokoho v této souvislosti překvapí, že firma Monsantovyvinula a nechala si patentovat genově manipulované osivo(#7582809), ze kterého vyrostou rostliny i v půdě zamořenéhliníkem. Kdo zapomněl, komu Monsato patří, ať si ještějednou přečte kapitolu „Rothschildové dnes“.

Zajímavé jsou také výsledky pozorování, z nichž vyplývá,že chemické stopy bombardují v USA (obzvláště v Kaliforniia Arizoně) především oblasti, ve kterých se zdržuje hodněduševně probuzených a politicky aktivních lidí (=Sedonaa Mount Shasta), což zde vede k silně zvýšenému výskyturakoviny.

Kromě hliníku se na lidstvo v příliš vysokýchkoncentracích vypouští ještě jeden stopový prvek: fluor.Potřebnou dávku organismus bez problémů získá z potravy,takže ho prakticky není potřeba doplňovat. Přesto sev rozsáhlých částech USA, Kanady a Velké Británie fluorpřimíchává do pitné vody. V těchto třech zemíchse celosvětově nejvíce vyskytuje onemocnění označovanéCFIDS. CFIDS (=Chronical Fatigue and Immune DysfunctionSyndrome) se jinak nazývá též chronický únavovýsyndrom nebo také myalgická encefalopatie.

305

Jedná se o chronické onemocnění, které nezřídka končízdravotním postižením. První příznaky se projevují jakoochromující duševní a tělesné vyčerpání, bolesti hlavy, krku,kloubů a svalů, dále poruchy koncentrace a paměti, spánek,který nepřináší zotavení, citlivost lymfatických uzlina zhoršování stavu po námaze.

V Německu a většině dalších evropských státůje přidávání fluoru do pitné vody zakázáno. Evropané jsoupřesto „nuceně fluorizovaní“, a to prostřednictvím fluoruobsaženého v zubní pastě a potravinách, zvláště v kuchyňskésoli.

Značnou oblibu si v potravinářském průmyslu získalrovněž jód. Prvek, jenž v nadměrném množství způsobujeporuchy funkce štítné žlázy a pokožky, problémyse žaludkem a střevy, bolesti srdce, zrychlení či poruchysrdečního rytmu, vysoký krevní tlak, chronickou rýmu,dechovou nedostatečnost, obtíže s ledvinami, revma, třes,nervozitu, poruchy spánku a deprese. Jód je obsaženpředevším v jedlé soli, chlebu, másle, ve výrobcích z masaa mléka nebo v polotovarech.

Z celkového pohledu je příčinou značného podílunemocí špatná a neúplná výživa, přestože medicínaa farmaceutický průmysl hovoří jinak. Ale to by vydalona zvláštní knihu.

Vedle doposud uvedených příznaků, v jejichž pozadíse skrývají chemické stopy, jsme nezmínili ještě jeden, ato nanejvýš příšerný: Morgellony ! Že jste o něčem takovémještě neslyšeli ? To se brzy změní, protože morgellony jsou„nemoc“, která se v západním světě rychle šíří. Toho časuje známo přibližně 20000 případů a toto číslo razantněstoupá ! Temné odhady hovoří o více než 200 000nemocných, lékaři tuto nemoc totiž neuznávají.

306

Co jsou morgellony ? Jedná se o jev, kdy postiženýmosobám vyrůstají s kůže plastiková vlákna ! Není to vtip, animotiv z filmového hororu ! V magazíně New Scientist ze září2007 popisuje jeden pacient příznaky nemoci:

„Tato vlákna jsou ohebná jako plast a dlouháaž několik milimetrů. Pod kůží jsou rozložena klikatě cikcak. Ačkoliv mohou být jemná jako vlákna pavučiny, jsoudostatečně pevná, aby strhla i kůži, jestliže se zaně zatáhne. Jiní pacienti je popisovali jako když jimpo kůži 'lozí, bodají a hryžou tisíce drobounkýchbroučku.“Sedmačtyřicetiletá kosmetička Lalani Duval si chtěla již

třikrát prohnat hlavu kulkou.

„Každou noc si šestkrát přejedu postel vysavačem.Připadá mi, že nevidím látku, ale červy. Je to peklo."

Dr. Hildegarde Staninger, doktorka integrovanémedicíny v Los Angeles (v Kalifornii), se zaměřuje ina negativní vliv chemických sloučenin na životní prostředí.V jednom rozhovoru s Kate a Richardem Mucci (=Out ThereTV) informovala o svém výzkumu morgellonů a jejichsouvislosti s chemtrails. Prozkoumala množství vlákenodebraných z pokožky pacientů a porovnala je se vzorkyz chemických stop. Bylo totiž velmi nápadné, že tato novánemoc se vyskytuje především v oblastech, ve kterých bylyčasto pozorovány chemtrails. Vzorky se shodovaly.

307

Obr. 14:Síť nanovláken.

„Vlákna, jež prší z nebe, vypadají jako nejjemnějšícukrová vata“, vysvětluje Dr. Staninger. Jedná se o spojenínanočástic. Jednotlivé součásti jsou pouhým okemneviditelné.

Po kontaktu s pokožkou proniknou do těla. Tytonanočástice lze považovat za jakési nanoroboty - navzájemse vyhledávají a sdružují. Potom vytvářejí pod pokožkou síťskleněných vláken, jež se neustále rozrůstá a zpevňuje.Následně také prorůstají skrze kůži ven a nahrazujíopravdové vlasy. Vlákna těchto mimořádně pevnýchumělých vlasů z umělé hmoty jsou buď bílá, červená, modránebo černá a vykazují neobvyklou žárovzdornost. Shoříteprve při teplotě vyšší než 450 °C.

Silikonová hlavička vlákna se zdá být jakýmsi mozkem.Tyto částice, zřejmě díky hlavičce, mohou ze svého okolízískat nezbytnou energii k pohybu a „rozmnožování“,přestože žádnou vlastní nejsou schopny vyrobit.

Klasická medicína onemocnění morgellony zatímneuznává, a proto o něm také ví jen minimum lékařů.Pacientům s výše popsanými symptomy pak léčí jako

Obr. 13:Hlavička vlákna Morgellona.

308

nákazu parazity, nebo je odkážou na psychiatra. Protože lékyproti parazitům obsahují kovy, které morgellonům bránírůst, příznaky krátkodobě potlačí. Jakmile však tělo kovyodbourá, celá nepříjemnost začíná znovu.

Kdo by se chtěl o této nové nemoci dozvědět více, nebokoho postihla, měl by se obrátit na Morgellons ResearchFoundation® či přímo na paní Dr. Hildegarde Staninger(Integrative Health Systems, LLC) nebo na www.chemtrails-info.de.

Kontrola myšlení

Příčinou povětrnostních jevů mohou být nejenchemikálie rozptýlené ve vzduchu, nýbrž také určité druhyvlnění a záření. Podle mých informací byly dosud za tímtoúčelem vybudovány tři obrovské anténní parky. Nejstaršía největší z nich je HAARP na Aljašce (obr. 10), druhýMUOS v jižní Itálii a třetí LOIS v jižním Švédsku. Nedlouhopo Novém roce 2011 najednou spadlo v těchto regionechz oblohy mnoho tisíc ptáků - a teď, babo, raď !?

„Nejprve v USA, potom ve Švédsku a také v Rumunskua Itálii. Nad záhadným hromadným umírání zvířatsi experti stále více lámou hlavy.“(86)

Škála „odborných“ vysvětlení expertů fenoménuneobvyklých úmrtí ptáků sahá od přežrání až posilvestrovskou pyrotechniku nebo krupobití. O anténníchparcích však doposud nepadla ani zmínka. S jejich pomocílze obsáhnout celý západní svět, včetně Blízkého východu.

309

Prokazatelně dokázaly způsobit zemětřesení na pevniněa údajně nesou odpovědnost i za podmořská zemětřesení,jež v uplynulých letech opakovaně zvedla vlny tsunami.Přirozeně je obtížné to dokázat. Několik bývalýchspolupracovníků těchto armádních zařízení poskytlo o tomdůvěryhodné informace. Stejně tak existují dokumentárnífilmy, v nichž je tyto zařízení možné vidět a stávajícíspolupracovníci je podrobně popisují.

Skutečností zůstává fakt, že skrze tyto anténní parky lzesnadno ovlivňovat masy lidí. Příslušné pokusy proběhlyv padesátých letech dvacátého století.

„Občané demokratických společností by mělinavštěvovat kurzy duševní sebeobrany, aby se ubránilimanipulaci a kontrole...“(87)

Již více než sto let různé vědní obory, obzvláštěpsychologie, vyvíjejí metody, jak ovlivnit a řídit chování,myšlení nebo cítění lidí. Souhrn těchto metod a jejich využitíse označuje jako Mind Control (=kontrola myšlení nebovědomí) a jsou útokem na svobodu člověka.

„Propaganda, podprahové ovlivňování, odpíráníspánku nebo podnětů, drogy, vymývání mozku,implantáty nebo elektromagnetické vlny. V mnoha zemíchna této planetě, včetně Německa, se již od padesátých letdvacátého století pracuje (z části v armádních, zčástiv civilních výzkumných zařízeních a programech)na zdokonalení kontroly myšlení.“ (88)

Diplomovaný psycholog Heiner Gehring ve svých dvouknihách „Versklavte Gehirne - Bewusstseinskontrolle und

310

Verhaltensbeeinflussung“ (=Kontrola vědomí a ovlivňováníjednání) a ,,Im Vollbad der Bosheiten - Mind-Control und dieIllusion einer schönen neuen Welt“ (=V koupeli zlomyslnosti- Mind-Control a iluze hezkého nového světa) popisuje, jakjisté skupiny a vládní organizace po celém světě řídí lidskémyšlení a chování.

Násilnou formu Mind Control (či vymývání mozku)představuje mučení, nedobrovolné užití drog nebo„psychochirurgie“. Pod pojmem psychochirurgie se rozumíchirurgické zákroky zničení mozkové tkáně, jímž se mázměnit myšlení, chování, subjektivní prožívání nebo identitaosoby. Americký psychiatr Walter Freeman, jeden z vědcůzapojených do rozvoje psychochirurgie, pojmenoval cíletohoto oboru bez jakýchkoliv příkras:

„Psychochirurgie dosahuje úspěchu tím, že roztříštífantazii, otupí pocity, zničí abstraktní myšlení a vytvoříkontrolovatelné individuum podobné robo tovi.“

Ohromný úspěch si v oblasti „lámání vůle“ a ovlivňovánímyšlení připsal na své konto již ve třicátých letechdvacátého století Tavistock Institute For Human Relations(v Sussexu a v London City). Nelidské metody, kterými zdetestovali tak zvaní „lékaři“, později posloužily jako výbavabritských a amerických tajných agentů. Tento institut byl(a jak jsme již viděli, také stále zůstává) úzce spjatýs Římským klubem.

Mezi běžné metody dodnes patří takzvanýwaterboarding (=simulované utonutí). Při něm má oběťmučení zakryté ústa i nos ručníkem na který bez ustání

311

přitéká proud vody, což jí značně ztěžuje dýchání amá pocit, že se utopí. Podobné techniky zhusta používaliAmeričané ve válce v Iráku. George W. Bush je dodnes hájía považuje za oprávněné.

Nejzáhadnější metodou vymývání mozku a ovlivňovánílidí jsou takzvané Nonlethal Weapons (=nesmrtící zbraně).Paleta těchto zbraní sahá od elektrošoků přes slepé nábojeaž po ozvučení osob slyšitelnými a neslyšitelnýmifrekvencemi. Skrze určité zvukové frekvence je ovlivňovánopodvědomí osob a bez toho aby o tom věděli mění svémyšlení i chování. Tímto způsobem lze pak snadno vzbuditpocity únavy, skleslosti, nebo také nadšení.

Jestliže popsané účinky má hudba, která je vlastněrovněž zvukovým vlněním, lze si naprosto snadnopředstavit, že totéž funguje i použitím neslyšitelných vln.Touto metodou lze vlastní obyvatelstvo uchránit před pocityzloby, přimět armádu jiné země, aby složila zbraně a srukama nad hlavou vylezla ze zákopů (jako v případě velmirychlého konce první irácké války) nebo dráždit a probouzetagresivitu v obyvatelstvu znepřátelené země. Americkáarmáda již desetiletí operuje s přístrojem nazývanýmHERMES, s jehož pomocí lze vysílat frekvence schopnéochromit radarové stanice (nebo také protivníkovy vojáky).Jeden důstojník elitní americké jednotky Marines:

„Zařízení, jež produkují mikrovlnné záření, existují jižod padesátých let. Již byly použity v oblastech, jakoje Kosovo... Značně nám ulehčují úklid po popravách. Tělaneexplodují ale implodují...zhroutí se do sebe.“(90)

Bývalí spolupracovníci mezitím zrušeného letiště

312

Tempelhof v Berlíně, které využívá z části LKA (=Zemskýkriminální úřad) a BND (=Spolková zpravodajská služba),o vysílacím zařízení ukrytém ve čtyřech podzemníchpodlažích, s jehož pomocí byli dříve ovlivňováni občanéve východní části města. Dnes slouží k ovládání mas -zabraňuje výtržnostem nebo větším protestům. Důkazy sicedosud chybí, ale v Berlíně se proslýchá, že v určité dnyopakovaně postihuje značnou část obyvatel únava nebobolesti hlavy. Oficiálně se však tyto obtíže připisují„biorytmu“ nebo počasí.

Prostřednictvím určitých vysokých frekvencí lze takévysílat zprávy a celé texty, které sice nejsou uchem normálněslyšitelné, nevědomky je však dotyčná osoba přijímáa zpracovává. Lidé s jasným sluchem nezřídka „slyší hlasy“,jež mnohé z nich nakonec dovedly k šílenství a skončiliv uzavřených zařízeních.

Ke všem operacím myšlenkové kontroly existuje rozsáhláliteratura a filmový materiál. Zmínil jsem se o nich pouzeokrajově, protože rovněž náleží k nástrojům, které využívajíkontroloři světového dění.

Jako přechod k další kapitole se nabízí úryvek z jednohointerview, jež Eric de Rothschild poskytl 15. července 2010listu „Die Zeit“:

„V Řecku jsem došel k zajímavému zjištění. Původcemtěchto nepokojů není ve skutečnosti obyvatelstvo. Jasně,lidé vyšli do ulic a protestovali. Ale kravály bylyorganizovány poté.“(91)

Skutečně ? Inu, kdo by tomu měl rozumět lépe nežRothschild ?

313

Média

„Nic takového jako svobodný tisk neexistuje. Vy tovíte, já to vím. Nikdo z vás by se neodvážil napsat upřímněsvůj názor a i když by to třeba udělal, stejně by honeotiskli. Každý týden jsem dostával výplatu za to, že jsemse do novin nevměšoval se svým vlastním názorem. Totéžplatí i pro vás všechny. Kdo vybočí z řady, ocitne se naulici a může si hledat novou práci. Vlastní úkol novinářůspočívá v podrývání pravdy, vyprávění lží, překrucovánífaktů a prodávání sama sebe, své země i rasy, za chlébkaždodenní. Vy to víte, já to vím, co to je tedy za hloupost,připíjet si na svobodný tisk ? Jsme nástroje a loutkyv rukou boháčů, kteří v zákulisí tahají za nitky.Tancujeme podle toho, jak pískají. Naše talenty, možnostii život jsou vlastnictvím cizích lidí. Nejsme nic víc nežintelektuální prostitutky.“

John Swinton, vydavatel New York Times, ve svérozlúčkové řeči pro New York Press Club, 1953

V poněkud jemnější podobě kontrolují naše myšlenímédia. Jak bylo uvedeno výše, média již více než sto let jsounástrojem propagandy mocných rodin. Když uvážíme,že většina médií (=noviny, časopisy, rádio, televize a řadainternetových platforem) spočívá v rukou několika málo lidí,a všichni patří mezi členy jedné nebo i více v předchozíchkapitolách zmíněných iluminátských organizací. Potomje snadno pochopitelné, proč lži o „nebezpečí terorismu“nebo o „globálním oteplování“ považuje tolik lidí za pravdivéa nekriticky je přejímá. Stačí, pokud se určitý výrokdostatečně

314

často opakuje, najednou je považován za skutečnost. Jestližeje známo, že průměrný člověk ve střední Evropě stráví sedmlet svého života u televizoru, není se čemu divit, že promnohé je těžké mít vlastní a jasné názory.

Jen tři procenta Němců nemají televizi. No i ti to majítěžké, snaží-li se uniknout manipulativním zprávám. Sotvakteré metro, vlak nebo letiště se dnes obejde bez televizea permanentního ozvučení. Média ale lidi mohou přímoovládat jen stěží, hlavně ovlivňují názory a vytvářejí nálady.

„Byla jednou média a ta byla zlá...“

Umberto Eco

Jsou snad všichni novináři bezcharakterní a úplatní ?Ne, samozřejmě že ne. Mnozí z nich si vědomě vyprali svépovolání, protože chtěli zlepšit svět. Řada novinářů oplývávyhraněným smyslem pro spravedlnost. Proti nim ale stojí,například jako v Německu, koncentrovaná hrstkavydavatelských skupin, jimž patří soukromé televizníspolečnosti, většina rozhlasových stanic a dokonce i celémateřské společnosti.

Profil novin nebo vysílání ovlivňuje šéfredaktor. Právěon (většinou je to muž) určuje ducha a zaměření svéhomédia. Vedoucí jednotlivých oddělení odpovídajíza dodržování dané linie. Jestliže by některý novinář chtělnapsat příspěvek, který tomuto zaměření neodpovídá,na redakční radě se mu to zcela jasně sdělí. Kdo týdenza týdnem nabíhá hlavou proti zdi, se nakonec vzdá píšeo tom co přijde. Nikdo se nechce zesměšňovat před kolegys novými „konspiračními teoriemi“.

315

V novinářských kruzích není nic trapnějšího nežsi vysloužit přezdívku „konšpirační teoretik“.

Odvážní lidé, kteří se přesto nevzdají, přijdou nakoneco práci a mají problémy. Jako například novináři kolínskéstanice WDR Gerhard Wisnewski a Willy Brunner, autořidokumentárního filmu „Aktenzeichen u. 9.“ (=Akta 11.9),kritický dokument o atentátech z 11. září 2001. Tento filmredakce přirozeně nejdříve schválila i financovala a WDRho odvysílala. Film měl velký úspěch, ale WDR poté přestooběma spoluautorům vypověděla spolupráci. ProWisnewského však strasti nebyly novinkou. Po vydání knihyFantom RAF ho oficiální místa dlouho šikanovaly.

„1. března 1994 někdo přesně v osm ráno zazvonilu dveří našeho domu. Sešel jsem se schodů a otevřel. Mojepartnerka byla s naším ročním synem v kuchyni. Zahradníbrankou prošlo šest až sedm osob. Představili se jakopříslušníci bavorské a hessenské zemské kriminální policiea jako místní policie. Měl jsem jim ihned otevřít, protožemuseli u mne údajně provést domovní prohlídku.“(92)

Znám případy, kdy kritičtí a odvážní novináři zažili ještějiné věci než propuštění - od zbití až po výhružky smrti,zdemolovaná auta, vloupání do bytu či krádež počítačůa podkladů. A protože mediální svět je velmi, velmi malý,je těžké znovu získat místo, pokud vás před tím vyhodiliz jednoho z velkých vydavatelství. I novináři jsou pouze lidé.Mnozí mají rodiny a chtějí žít slušným a poklidným životem.

V roce 1917 si J. P. Morgan najal dvanáct špičkových

316

manažerů v oboru zpravodajství, aby s jejich pomocívypátral nejvlivnější novinové tituly v USA. Měli zjistit,kolik nakladatelství je potřeba na to, aby bylo možnékontrolovat politické mínění v USA. Zjistili, že stačívlastnit většinu v pětadvaceti největších americkýchnovinách. Byla vytvořená dohoda o koupě politické linienovin. Do každého listu byl nasazen jeden redaktor, jenžručil za to, že každá zveřejněná informace se shodujes linií objednávatele.V Německu není na to potřeba ani pětadvacet

novinových titulů. Stačí jediná nakladatelská skupina. Uvedupříklad: nakladatelství Axel Springer je jedním z největšíchvydavatelů novin a časopisů v Evropě a vydává následujícítituly: Bild, Bild am Sonntag, Die Welt, Die Welt am Sonntag,Die Welt kompakt, BZ, BZ am Sonntag, Berliner Morgenpost,Berliner Woche, Hamburger Abendblatt, HamburgerAnzeiger, Bergedorfer Zeitung, Bildwoche, Funk Uhr, Hörzu,TV digital, TV guide, TV neu, Bild der Frau, Frau von heute,Auto Bild, Sport Bild, Computer Bild, Audio Video Foto Bild,Metal Hamer, Musikexpress, Rolling Stone, The Iconist, FotoMagazin, Segeln, Tauchen a Tennis Magazin. K tomu ještědalších jedenáct časopisů ve Španělsku, 22 v Maďarsku a 14ve Švýcarsku.

Kromě toho mu patří televizní kanály jako DoganTV (Turecko), Hamburg 1, TV Berlin a rozhlasové staniceAntenne 1, Radio Antenne Bayern, Radio FFH, Radio Hamburga Radio NRW, a nejen kompletní nakladatelství Ullstein, aletaké podíly ve více než tuctu menších lokálních listů, jakona příklad Ostsee-Zeitung nebo Lübecker Nachrichten. Taktose snadno vytvářejí názory, „vyrábí celebrity“ nebo vypouštějífámy, které mohou zničit existenci kohokoliv.(93)

317

Další složkou mediálního ovlivňování vedle novinařinyje zjevná a viditelná reklama. Má silný vliv předevšímna chování mládeže. Neprodává jen produkty, nýbrž vytvářínálady, a určuje co je právě „moderní“ a by si nikde nemělnechat ujít. Skrze viditelnou reklamu lze docela snadnoovlivnit myšlení a chování celé generace.

Ještě brutálnější je tak zvaná podprahová reklama.Prokazatelně se již využívá na řadě míst a je i dostatečněvědecky prozkoumána. Účinek podprahového ovlivňovánímnohdy bývá dokonce ještě silnější a dlouhodobější, nežvědomě vnímaná reklama, a to především proto, že se protiněmu nelze bránit. Jednotlivé obrázky filmu nelze pouhýmokem sice rozeznávat, mozek je však přesto vnímáa zpracovává. Rychlá poselství vpletená do hudebníchprodukcí ucho nerozpozná, mozek ovšem ano. Do hudebníkulisy v obchodních domech jsou prokazatelnězakomponované krátké zprávy jako „krást se nemá“ nebo„kup si ten či onen výrobek“.

Je známo, že od padesátých let dvacátého století sev USA v kinofilmech objevují opakovaně a krátce obrazynapříklad popcornu nebo coca-coly. Spotřeba těchtovýrobků pak stoupá až o padesát procent. Mezispolupracovníky německých televizních stanic se šuškáo tom, že na vysílaných pásech opakovaně vídají obrazy,které tam vlastně nepatří.

318

Věda

Věda nás každodenně ovlivňuje tak, jako vzdělávacísystém. Je úzce propojená se školami a univerzitamia předkládá nám to, co máme považovat za poslední neboliaktuální „pravdu“, a určuje, co se píše v učebnicích: „Vědciz univerzity XY zjistili, že...“ Stěží by nás přitom napadlo,že dnešní věda je často omylem zítřejška.

Věda (a vědci) jsou jedním z nejúčinnějších nástrojůpropagandy finanční elity. Konkurence mezi vědcije nesmírná a všichni jsou pod nepředstavitelným tlakem.Rozpočty nebo granty jsou omezené, dobrých postů je máloa kolotoč s nejnovějšími poznatky se točí velmi, velmi rychle.Každý rok přicházejí tisíce mladých dychtivých konkurentů,většina z nich z elitních univerzit. Touží po velké kariéře,uznání a slávě a chtějí zbohatnout.

Několik známých vědců se zaprodalo ! Ne, že by jimpřímo někdo tajně podstrkoval peníze za přikrášlené zprávy,ne. Nýbrž tak, že finance získají pouze zcela konkrétnívýzkumy nebo studie. Téměř všechny nadace v anglosaskémprostoru jsou ve spojení s Rockefellery nebo Billem Gatesem.

Pokud chce vědec udělat kariéru, musí pravidelněpublikovat v jednom z renomovaných odborných časopisůjako je Nature nebo Science - to platí pro všechny vědcev západním světě. Kdo se pravidelně v těchto publikacíchobjevuje, získá respekt, následně i zakázky, objevuje sev televizi nebo rádiu, které ho/ji pak citují a může psátknihy, které se i prodají. Kdo v těchto magazínechnepublikuje, nikdy velkou vědeckou kariéru nerozjedea široké masy o něm/ní neuslyší.

319

Renomovaný „nezávislý“ magazín Science spadádo majetku AAAS (=American Association for theAdvancement of Science=Americká asociace pro rozvojvědy), jejíž prezident David Baltimore je jednímz průkopníků genetického inženýrství. Promoval v roce 1963na Rockefellerově univerzitě a v roce 1990 se dostaldo jejího čela. V roce 1975 získal společně s RenatoDulbeccem a Howardem M. Teminem Nobelovu cenuv oboru lékařství „za objevy na poli vzájemného působenímezi rakovinotvornými viry a genetickým materiálem buňky.“Magazíny Nature a Scientific American patří k vydavatelskéskupině Holtzbrinck Publishing Group (Stefan vonHoltzbrinck a Monika Schoeller), která společněs nakladatelstvím Springer patří pod PinAG (Post), stejnějako nakladatelství Rohwolt, Handelsblatt, Berliner Zeitunga mnoho dalších.

Výjimečný stav

Jak jsme viděli, mnohé podklady a výpovědi naznačují,že k „instalaci“ světovlády na Zemi, je potřebný velkýspouštěč neboli jistý druh výjimečného stavu.

V rovině úvah zatím zůstává, zda tímto speciálnímkatalysátorem může být vědecká či humanitární katastrofa,„teroristický čin“ gigantických rozměrů, válka nebokombinace těchto možností. Na druhou stranu se všakv rozsáhlých oblastech světa na takovou mimořádní situacijiž učinily přípravy. David Rockefeller už v roce 1994prorokoval:

„Jsme na pokraji globální přeměny. Vše, co potřebujeme,je vhodná velká krize - a lid pak přijme

nový světový řád.“ (94)

320

Boháče v samotné ze života se těšící Vídni obcházíod roku 2008 strach z případné vzpoury lůzy, kdybyse zhroutil sociální stát. To zřejmě vedlo četné obyvateleluxusního 19. vídeňského obecního obvodu Grinzing k tomu,že se spojili a vytvořili jistý druh tajné domobrany. Obstaralisi zbraně a pravidelně se setkávají na střeleckýchstanovištích, aby své vily mohli v případě, že by se tak stalo,hájit proti rozzuřenému lidu.

S odporem při zavádění nového světového řádu nepočítájen Mezinárodní měnový fond. Předběžná opatření protísňovou situaci (tedy pro případ, že by obyvatelstvo ovládlhněv, nastal výjimečný stav nebo vypukla občanská válka)učinily také jednotlivé státy.

Ve Francii vyhlásili 9. listopadu 1925 na několik měsícůvýjimečný stav poté, co v chudých čtvrtích kolem Pařížea dalších francouzských měst propukly nepokoje a došlok výtržnostem v trvání několika dní. Podobný stav, díkyněmuž francouzský stát získal plnou moc k prováděnírepresivních opatření, naposledy nastal v roce 1955 za válkyv Alžíru. V létě 2010 došlo v Grenoblů k pouličnímpotyčkám, během kterých policie zastřelila prchajícíhozloděje. V roce 2010 docházelo opakovaně k výtržnostemse smrtelnými následky v Řecku, na začátku roku 2011vypukl stav podobný občanské válce v Tunisku, Egyptěa Libyi. Jak se zdá, situace se vyostruje.

Veřejnost v Německu ani nezaznamenala, že tam 12.srpna 2004 vstoupilo v platnost rozšíření zákonao výjimečném stavu z roku 1968. Nařízení, aniž by upou-

321

talo mnoho pozornosti, podepsal kancléř Schröderi spolkový ministr hospodářství Clement a 17. srpnaho zveřejnili ve Sbírce zákonů (ročník 2004, díl I., č. 43). Tato„Vyhláška o zajištění hospodářství“ a „Zákon o dopravě“umožňuje hluboké zásahy do občanských svobod -od zavedení přídělových lístků přes nucenou práci až pozabavení věcí nebo celých podniků.

Ještě dále v uplynulých letech zašly USA. Výraznéhorozšíření pravomocí se dočkal úřad FEMA (=FederalEmergency Management Agency=Federální agentura prozvládání krize). Po celém území bylo vybudováno několikstovek koncentračních táborů. Tyto FEMA kempy majínejmodernější výbavu, jsou přísně střežené a připojenéna zcela nové železniční tratě - a zatím jsou všechnyprázdné. Tábory by mohly ihned pojmout několik tisícaž desetitisíce obyvatel. V USA se tedy v blízké budoucnostipočítá s miliony vězňů. Proč, co se plánuje ?

V případě, že prezident Spojených států vyhlásí národnístav nouze nebo válečné právo, má FEMA nad obyvatelstvema státem plnou kontrolu ! Lidé se mu po vyhlášení válečnéhopráva musí ve všem podřídit, kromě toho nemají žádná jinápráva ! FEMA by mohl jedním rázem převzít všechna média,formy komunikace, měl by moc nad dodávkami elektřinya ostatními formami energie, jako jsou pohonné hmotyvšeho druhu. Mohl by zabavit všechny potraviny a zásoby,automobily, zbraně, nářadí, letadla i železniční tratě - jaksoukromé tak firemní. Získal by kompletní kontrolu nadulicemi, letišti, železničními nádražími, přístavy, a mělby právo nutit obyvatelstvo k různým druhům prací. Mohlby zabavovat peníze a konta a měl by plnou moc nadveškerými finančními transakcemi.

322

Dle tajných dokumentů, které unikly na veřejnost,a podle výpovědí některých Marines (=elitní američtí vojáci),kteří již byli jednou převeleni do blízkosti těchto kempů,čekají tam tisíce speciálně vycvičených vojáků a desetitisícemilicionářů na svoje velké nasazení. Jakmile by prezidentvyhlásil válečné právo, jejich úkolem je zajistit, abyse obyvatelstvo nevzpíralo příkazům „autorit.“

Občané USA jsou již několik let v armádních počítačíchrozdělení do tří kategorií: „green flaggedpeople“, „red flaggedpeople“ a „black flagged people“(=zeleně, rudě a černěoznačkovaní jedinci). Osoby označené zeleně jsou pokládányza příznivce, jsou „čistí“, stojí na straně vojáků a zůstanounetknutí - z jejich strany přinejmenším nehrozí žádnénebezpečí. Červeně označené osoby znamenají nebezpečí,a proto musí být ihned umístění do některéhoz připravených transportních vlaků, které je dopravído nejbližšího FEMA kempu. Tam mají šanci prokázat,že jsou buď neškodní, a pak mohou být - jako WinstonSmith v románu 1984 - převychováni. Černě označenéjednotlivce prý mají vojáci povel okamžitě odstranit. Jejichveřejná poprava má posloužit k tomu, aby se tím zlomilavůle potencionálních odpůrců.

Jistý šerif z Texasu vyprávěl už v roce 2008, že sev některých obcích na poštovních schránkách objevilybarevné nálepky, o nichž nikdo nevěděl, kdo je tam nalepil.Poštovní doručovatel tvrdil, že o ničem neví.

Mnozí z těchto elitních vojáků umístěnýchza základnách v blízkosti kempů, mají za sebou Iráki Afganistan. Jsou zvyklí uposlechnout příkazy jakéhokolivdruhu, namířené proti komukoliv. V soukromém rozhovorujeden důstojník vysvětluje:

323

„Tito muži jsou tak otrlí, že zabíjí na povel. Bylivycvičení, neptat se na důvody příkazů svých nadřízených.Na povel kohokoliv a kdykoliv bez váhání zabijí.“(95)

V USA má nový světový řád miliony odpůrců, kteří jsoupo zuby ozbrojení a připravení, ať to stojí, co to stojí,postavit se v den D na odpor vlastní armádě. Zde se skrýváhlavní důvod, proč FEMA vytvořila takové ohromné táborya učinila pro případ občanské války extrémně rozsáhlépřípravy. Důstojník k tomu dodává:

„Pokaždé, když v rádiu hovořím o výjimečném stavu,vysílám na závěr smířlivé poselství... Milicím americkýchpatriotů tam venku dávám vědět, že je obdivuji v jejichúsilí v boji za mír a proti novému světovému řádu. Ale oninemají (zcela upřímně) reálnou představu o tom, jakdobře ozbrojené, trénované a připravené jsouve skutečnosti armády ve službách nového světovéhořádu... a že mnozí z těchto čestných lidí tam venkubezpochyby zemřou, pokud se budou bránit... Inu, říkámjim, postarejte se alespoň o to, abyste se usmířilis Bohem...“(96)

Je těžké říci, jak vážná je situace ve skutečnosti a zdavůbec a jak rychle se tyto scénáře mohou stát skutečností.Za výpovědi vojáků se nemohu zaručit, ale připadajími důvěryhodné.

Autor Jan van Helsing k tomu ve své knize „Tajnáspolečenství 3 - Válka svobodných zednářů“ napsal:

„Nasloucháme-li nejznámějšímu světovémuprognostikovi současnosti, jenž jde z jedné americkétalkshow do druhé, Geraldu Celente, nijak silný přílivodvahy a nadšení ovšem nepocítíme...

324

Jeho prognózy pro následující léta jsou všelijaké, jen ne růžovéa odporují předpovědím těch, kteří jsou častými hostyněmeckých médií a stále dokola nás ujišťují, že velká krizeje pryč a vše bude zase brzy v pořádku.

Celente předpovídá, že Američany čeká druhá velkárevoluce a Evropa (od Velké Británie až po Rusko) se rozpadnena mnoha malých oblastí, v nichž propukne občanská válka. Ato vše ne teprve za jedno či dvě století, nýbrž běhemnásledujících několika let. To ale není ještě všechno. GeraldCelente a jeho tým se v minulosti nikdy nemýlili - proto nynína základě jeho brutálních výroků média i politiky ovládlohluboké znepokojení. Autor bestsellerů Dr. Udo Ulfkotte,o kterém je známo, že si při svých prohlášeních nebereservítky, píše: „Zatímco němečtí prognostici, jako napříkladskvěle placený Matthias Horx, nás informují o barvách, ježmají být v následující sezóně moderní, nebo o velkýchpříležitostech, které nám nabízí krize, a ustavičně šíří(zejména ze strany politiků vítaný) optimismus, Celenteukazuje zcela jiný obraz budoucnosti, v níž vznikají naprostonová povolání. Podle jeho názoru již brzy nebudouv západních státech ,bezpečnostní síly' schopné zaručitochranu občanů a v mnoha aglomeracích převezmou mocrabující gangy. Finance i státní autority jsou v koncích. Zákonulice a právo silnějšího se pro velkou část lidí, kteří žijív ,zámožných' státech, stane opět smutnou každodenností.Lze očekávat, že politika, jež má zkušenosti s podváděníma obelháváním obyvatelstva, bude reagovat útlakemnejsurovějšího typu.'(97)

Mimoto varuje Gerald Celente před vývojem,

325

kterému podle jeho názoru sotva dokážeme zabránit.Mluví o deportacích imigrantů zpět do zemí jejich původu,a to protože miliony nezaměstnaných tuzemských občanůbudou na ulici povykovat a požadovat, aby přistěhovalcikonečně zmizeli.(97)

Gerald Celente proto všem v Evropě žijícím muslimůma islámským skupinám již nyní doporučuje, abysi vypracovali plány útěku, nebo aby začali pomaluopouštět Evropu už teď, protože historie se bude opakovata ve všech regionech dojde k v tuto chvíli stěžípředstavitelnému vyhánění muslimů.

K podobnému názoru došla také CIA (=Americkátajná služba) - ačkoliv situaci, podobnou občanské válce,která by měla být reakcí na islámskou imigraci, očekáváve městech jako Berlín teprve po roce 2020. Šéf CIAMichael Hayden s uvedenými tvrzeními osobně vystoupilna veřejnost. (97)

Citované výpovědi jsou pozoruhodné, rozhlédneme-li se,jak Evropa po převratech v arabském světě v roce 2011 ubozea v panice zachází s uprchlíky z těchto oblastí. Podnětk opatrnosti dává i řeč tureckého ministerského předsedyErdogana v Německu na konci února 2011. Ví něco, co mydosud ne ?

Turecký premiér varoval své krajany před asimilací -děti se mají nejprve naučit turecky, teprve potomněmecky. Jeho vystoupení v Düsseldorfu vyvolalo meziněmeckými politiky prudkou reakci. Obzvláště ostrákritika přišla od CSU (=Křesťansko-sociální unie), tentoprojev odsoudila jako nesnášenlivý a nepřijatelný.,Erdoganovo vystoupení odmrštilo naše snahy o integraciv Německu o léta nazpět. Je neslýchané, aby hlava cizívlády v pravidělných intervalech provokovala své krajany

326

žijící u nás‘, řekl generální sekretář CSU AlexanderDobrindt. Jeho výrok, že Turecko je ochráncem všechTurků, a to také v Německu a Lybii, je nepřijatelnýmklopýtnutím. Panem Erdoganem se k Lybii přirovnávatnenecháme.“ CSU požadovala předvolání tureckéhovelvyslance... Erdogan vyzval své krajany i k integraci,znovu se ale obrátil proti kulturnímu splynutí(,asimilaci‘). ,Nikdo nebude schopen přimět nás k tomu,abychom se zřekli vlastní kultury.“ Na jiném místěve svém proslovu turecký premiér řekl: ,Naše děti se musíučit německy, nejprve se však musí naučit turecky‘.“(118)

Proč ?

Poté, co jsme vysvětlili jak, kde a kdo, zůstává ještě jednaotázka, kterou si klade většina z vás. Jedná se o tutéž otázku,jež se opakovaně honila hlavou i mně: PROČ ? Proč lidétohle dělají ?

Inu, jednoduchá odpověď by zněla: Neboť mohou !Dělají to, protože jim v tom nikdo nebrání. Ale tato odpověďvětšině z vás stačit nebude.

Dříve než tuto otázku probereme v dalším textupodrobněji, myslím, že má význam připomenout ještě jednuskutečnost, kterou většina lidí neustále ze své myslivytěsňuje - totiž fakt, že společnost žijící v míru, harmoniia lásce by na této planetě byla výjimkou. Alespoň v dějináchse objevovala pouze zřídkakdy. Žijeme v klamnémpředpokladu, že jsme součástí svobodné společnosti ana riziko propuknutí války nemyslíme,

327

přinejmenším ne tehdy, jestliže jsme se narodili v západníEvropě po roce 1945. Promluvíte-li s lidmi, již spatřili světlosvěta v meziválečné době, situace bude vypadat zcelaodlišně.

Mladší generace západního světa se domnívají, že ženya muži mají mít stejná práva, že všichni lidé jsou si rovni a žev naší společnosti existuje právo a spravedlnost - ale to jemylný úsudek, který nám vsugeroval „osvícený“ vzdělávacísystém a stejně smýšlející mediální systém.

Ve Švýcarsku získaly ženy volební právo teprve v roce1971; ve Španělsku si směly ženy zřídit své vlastní bankovníkonto teprve od roku 1976; v roce 1984 zavedloLichtenštejnsko volební právo i pro ženy; v Kuvajtu bylototéž právo v roce 2001 znovu nejvyšším soudem zrušeno;do roku 1977 nesměly ženy ve Spolkové republice Německobez manželova souhlasu pracovat. Dodnes existuje, podleúdajů Spojených národů ( !), více než 12 milionů otroků.Většina z nich jsou děti a mládež, kteří jsou trvale nucenyk práci nebo sexu. Podle zprávy Kindernothilfe (=německákřesťanská organizace pro pomoc dětem) žilo v roce 2009na Haiti, a to především v hlavním městě Port-au-Prince,v rodinách vyšších a středních vrstev v roli domácích otrokůasi 300 000 dětí, jako takzvaní Restavěks (=česky: u někohozůstávat). Krátce po zemětřesení 12. ledna 2010 bylo zatčenodeset Američanů, kteří se pokusili z Haiti ilegálně odvézt 33dětí. Za jakým asi účelem ? Také v USA miznou i dnes z ulic,podle tajných zpráv, desetitisíce lidí, již nikdo nepohřešujea kteří jsou údajně drženi jako „otroci v domácnosti“.

328

Co to má společného s naším tématem ? Velmi mnoho !Jestliže si položíme otázku: „Proč tohle všichniti Rothschildové, Rockefellerové a Gatesové tohoto světadělají ?“ Je naprosto důležité pochopit, že to mohou jenproto, že se této hry účastní mnoho dalších lidí, kteří jejichsystém podporují. Funguje to jen díky tomu, že se většinalidí radši dívá jinam a dělá, jako by o ničem nevěděla.

Sociologové došli v posledních letech k přesvědčení,že zločiny nejčastěji páchají lidé, kteří vůbec nejsoupsychicky nemocní. Zločiny nejsou v naší historii nicvýjimečného, naopak byly odjakživa obvyklou součástí dějinlidstva. Kongo, Rwanda a bývalá Jugoslávie - to je pouzeněkolik aktuálních příkladů. Od toho, co činí ilumináti(a především od toho, co ještě mají v plánu), se odlišujípouze rozsahem a vnějším zaobalením svých akcí. Obsahzůstává tentýž.

Psychologové pomocí experimentů dokázali, že většinalidí je ochotná mučit jiné, jestliže jim vsugerují okolnosti,že je to namístě. V suterénu univerzity ve Stanfordu zřídiliv roce 1961 vězení a několika studentům určili role vězňů,jiným role hlídačů. Po pár dnech začali dozorci vězně mučit.Vyvinuli metody, jejichž prostřednictvím získávali kontrolunad vězni a mohli zastavit případnou vzpouru: rozdělovalia odebírali privilegia. Trestali vězně tím, že je nechali dělatkliky nebo jim sebrali oblečení a postele. Velká částtrestanců zareagovala vážnými psychickými problémy.Studie je známá jako Milgramův experiment a bylavícekrát zfilmována.

Genocida Arménů (1915-1916), Židů (1939-1945)

329

nebo Tutsiů (1994) se podle mého názoru odlišuje jenvelmi málo od toho, oč usilují krok za krokem tajní vládcisvěta se stovky miliony dolarů. S výjimkou jednohonepatrného bodu: mezinárodní společenství států nemůžejejich počínání odsoudit, protože Spojené národy (OSN)ve druhém článku definují genocidu jako „jednoz následujících jednání, spáchané se záměrem zcela, nebočástečně, zničit národnostní, etnickou, rasovou nebonáboženskou skupinu“:

- usmrcení příslušníka skupiny- způsobení těžkých tělesných nebo duševních škodpříslušníkovi skupiny- úmyslné podmanění za životních podmínek, kterésměřují k úplné nebo částečné fyzické likvidaciskupiny- přijetí opatření směřujících k zabránění porodnosti- násilné přemisťování dětí z určité skupiny do jiné

Plány iluminátů se nezaměřují proti určité „národní,etnické, rasové nebo náboženské skupině“. Míří na všechnylidi, již jim nepřinášejí žádný užitek a neúčastní se hry podlepravidel, které určili sami. Míří na „nečisté“'.

Odpovězme si nyní na otázku - PROČ: Činí tak, neboťmohou a nikdo jim v tom nebrání !

Jiná otázka, která se v této souvislosti opakovaně přímonabízí, zní: „Ale jestliže znečistí vzduch, vodu a půdu, jakz toho sami mohou vyváznout bez důsledků ?“ To nevím !Myslím, že je to čirá nerozvážnost, arogance, přeceňování sea ztráta kontaktu s realitou. Nazvěte

330

to, jak chcete - funguje to podle principu „zavřít oči a jítdál.“ Každý doufá, že nebude postižen, protože sám sebepovažuje za něco zvláštního a výjimečného. Je to takv pouličním provozu, při krádežích, daňových únicích a...výčet by mohl pokračovat do nekonečna. Každý si myslí,že jemu se neštěstí vyhne - přinejmenším tehdy, jestližemu nechybí sebedůvěra a má v zásobě náhradní plán.

Nejbohatší lidé světa mají v Kanadě, daleko od veškerécivilizace rozsáhlé pozemky. Právě tam si mnozísuperboháči během uplynulých desetiletí vybudovali sváútočiště pro okamžiky, kdy přejde den D, a to včetně bunkrůa podzemních měst. V roce 2011 existuje roztroušenopo celém světě asi 120 podzemních měst, ve kterých můžedlouhodobě přežít několik sto tisíc lidí - například v případěatomové války, pádu meteoritu, při přírodních katastrofáchnebo útoku jedovatým plynem (za účelem zdecimovánívelkých mas lidí).

Norsko zřídilo společně s nadací Billa a MelindyGatesových v oblasti věčného ledu ve Svalbardu (=Špicberky)semennou banku, v níž je uloženo více než 450 tisíc semenrůzných druhů rostlin z celého světa. Bill Gates financovaltoto zařízení s 200 miliony norských korun, tedy asi 25milionů eur. Jeho společnost Global Crop Diversity Trustje úzce napojená na Organizaci spojených národů a těšíse její podpoře.

Vládnoucí kruhy nepochybně počítají s katastrofou, ježby mohla zničit velkou část života na naší planetě. Kdese hobluje, lítají ovšem také třísky. Elita zřejmě předpokládá,že to přežije a vše poté nastaví tak, jak bude sama považovatza správné.

Zní to bláznivě ? Ano, domnívám se, že to tak můževypadat.

331

Část čtvrtá

ALTERNATIVY

Mnohý čtenář se potom co doposud četl/a, možná cítídeprimovaný/á nebo frustrovaný/á a myslí si, že stejně už jena cokoliv pozdě. Nikdy není příliš pozdě na to, abychomse probudili, nově si uspořádali vlastní život a tím přispěli i kproměně světa.

Každá proměna je vzdálená o pouhou myšlenku ! Silouvůle můžeme v kterémkoliv okamžiku způsobit, že náš život- a tím pádem také vše kolem nás - začne zářit novýmsvětlem.

„Existuje mnoho důvodů, proč nechat vše při starém,ale jen jediný proč změnit alespoň něco. Ten důvod je:prostě, už to dál nevydržíš !“

Hans Curt Flemming

Mým úmyslem nikdy nebylo, abych vás, milá čtenářko a milýčtenáři, deprimoval nebo vám bral odvahu - naopak ! Nikdynebyla vhodnější doba k tomu, abyste vzali svůj i osud svýchdětí do vlastních rukou. Je načase, abychom na naší planetěněco změnili směrem k lepšímu. Ještě nikdy se v dějináchlidstva neobjevilo tolik bojovníků za pravdu jako v naší době.Tisíce a tisíce organizací a miliony osobností zveřejňujíinformace,

332

jako jsou ty, jež uvádím ve své knize, a snaží se vytrhnoutlidstvo ze stavu dřímoty. Miliony malých skupinse pravidelně setkávají, vyměňují si zkušenosti, meditují;osvobozují zvířata z klecí nebo protestují proti pěstovánígeneticky manipulovaných rostlin; zveřejňují tajnédokumenty podobně jako WikiLeaks; protestují a svrhávajídiktátory jako například tuniský a egyptský lid.

Totéž vypozoroval i Zbigniew Brzezinski, poradce pětiamerických prezidentů a spoluzakladatel Trilaterální komise,jenž v březnu 2010 svým iluminátským přátelům v Římskémklubu vysvětloval, „že hrozí, že vývoj směrem k světovládě sjelmimo připravené koleje“. Důvody vidí zaprvé v rozmachuČíny jako geopolitické mocnosti a za druhé v možnýchmocenských bojích mezi rodinami elity. Jakonejvýznamnějšího činitele však vidí skutečnost, že asi poprvév dějinách lidstva jsou lidé politicky bdělí a všimli by si,že spiknutí elity probíhá na jejich účet. To má být zcela nováskutečnost a také důvod, proč by se také začali protisvětovládě bránit. (99)

Zůstává mnoho, co lze dělat. Vše, co přispějek opětovnému souladu s přírodou; vše, co pomáhá postavitintuici nad rozum; vše, co nám umožní pochopit, že všichnijsme na jedné lodi - to vše je dobré a důležité.

„Zemi jsme nezdědili po rodičích, nýbrž vypůjčili od našichdětí.“

Každá pozitivní myšlenka, každý úsměv, každé miléslovo a každé přátelské gesto je příspěvkem k pozitivníproměně této utrápené planety a pomůže zkřížit temnéplány iluminátů.

333

„Zbavme se bruselských byrokratů a všechny je vyhoďme. Jsouto lenoši. Nejsou užiteční k ničemu. Tito lidé nikdy v životě nicsmysluplného neudělali.“

Daniel Estulin (1. červenec 2010, Brusel)

Není náhoda, že v uplynulých letech se velkýmikasovními trháky staly filmy o upírech, čarodějích a temnýchmocnostech, film vždy zrcadlil dobu. Velká část lidstva,především mladá generace, instinktivně cítí, co se odehrávána naší planetě: boj temných mocností proti mocnostemsvětla, lži proti pravdě ! Kdo chce, může to chápat obrazně,nebo doslova, mezi tím není rozdíl. Proč myslíte, že více nežmiliarda lidí ( !) sledovala v kině se zatajeným dechempříběh malého kluka jménem Harry Potter bojujícího protizlu zosobněnému v postavě temného mága LordaVoldermortal Je to pouhá náhoda, že více než sto milionůteenagerů četlo knihy ságy Stmívání a rovněž tolik jich vidělofilmy, ve kterých bojují upíři proti vlkodlakům ? Je to bojlásky proti chladu a necitelnosti !

Uvedené příběhy jsou zrcadlem naší doby a velmimnoho lidí to cítí, nezáleží na tom, jestli si to uvědomujínebo ne. Tato doba často nese označení „konec věků“a mnohé opravdu spěje ke konci. Staré uvolní místo novému.Záleží na všech, abychom toto NOVÉ i aktivně utvářeli !Je tu čas, zbavit se okovů, které nám již dávnonepozorovatelně nasadila tajná vláda světa. Je na časepovstat a něco změnit !

Temnotu lze nejlépe přemoci světlem. Nejsou k tomupotřeba žádné zbraně - jen odvaha a otevřít oči.

Chápejte proto, prosím, zbývající stránky této kni

334

hy jako podnět a jako ukázku toho, co všechno se už protinovému světovému řádu podniklo a podniká. Pokud bysteměli pocit, že nový světový řád není to, co si představujetejako ideál pro budoucnost svých dětí, potom by vám mohlyzbývající stránky této knihy posloužit jako impulsa inspirace.

„Nejprve tě ignorují, pak se ti smějí, poté s tebou bojujía potom vyhraješ !“

Mahátma Gándhí

David proti Goliášovi

Bolivie je malá chudá země v jihoamerických Andách.Bolivijci byli odjakživa zvyklí vyjít s málem, jsou prostía skromní. Tento stát doslova vykrvácel následkem staletíútlaku ze strany Španělů, několika krvavých revolucí,hospodářské krize, špatného řízení a hyperinflace.

Když bolivijský prezident Hugo Banzer Suárez požádalo mezinárodní úvěry, poskytly je Světová bankaa Mezinárodní měnový fond - avšak s podmínkou: Suárezmusel zprivatizovat pitnou vodu a zisk měl shrábnoutamerický koncern Bechtel. V roce 2000 Suárez podepsalsmlouvu s Aguas del Tunari, dceřinou společností Bechtelu,která byla založena právě kvůli tomu. Aguas del Tunarizískala právo na vodu v Cochabamba, třetím největšímměstě Bolívie. Za zmínku stojí to, že rodina Bechtelů je úzcespjatá s rodinami Bushů, Cheyneů a se saudskou královskourodinou. Rodina Bechtelů je tedy mocná, dokonce velmivlivná !Během několika měsíců firma poplatky za voduv Cochabamba ztrojnásobila, což zvedlo vlnu protes

335

tů a nepokojů - většina obyvatel si již čistou vodu nemohladovolit. Kvůli ohromným cenám vody museli mnozí vzít svéděti ze školy a přerušit návštěvy u lékaře. Koncern Bechtelpožadoval poplatky dokonce i závodu dešťovou ! Všimnětesi pachuti, kterou pocítíte v ústech při čtení následující věty:Světová banka zařídila, aby obyvatelé města Cochabambanesměli používat ani dešťovou vodu ! Mezi lednema dubnem roku 2000 vyšli do ulic protestovat statisícepůvodních obyvatel. Ženy, muži, děti, staří i mladíse vzepřeli americkému imperialismu a vlastní armádě. Celéměsíce bojovali proti větrným mlýnům a pak se postavilina odpor i vlastní armádě vyzbrojení pouze kameníma holemi ! 20. dubna 2000 po tříměsíční občanské válce, ježsi na obou stranách vyžádala řadu zraněných a mrtvých,ustoupila vláda tlaku vlastního obyvatelstva a jednostranněsmlouvu s Bechtelem vypověděla. Bolivijci získali nazpětsvou vodu, práva i důstojnost.

Bechtel se s Bolivií dlouhá léta soudil i s armádou hříšnědrahých právních zástupců. Nakonec se musel podvolit,protože do sporu se zapojily četné organizace bojujícíza lidská práva a proti globalizaci. V lednu 2006 souhlasilBechtel s vyrovnáním a musel se uspokojit s symbolickoučástkou třiceti ( !) amerických centů !

Je v Bolívii od té doby všechno v pořádku ? Ne. Nadáleji sužují politické a společenské problémy, lidé jsou stálevelmi chudí a Západ tuto zemi nadále utiskuje. V dubnu2010, čtyři roky po vítězství nad Bechtelem a Mezinárodnímměnovým fondem, se však v Cochabamba konal alternativnísummit o klimatu. Poté, co ztroskotalo oficiální jednánív Kodani, přizval bolivijský prezident Evo Morales světovouveřejnost na „světovou konferenci národů o proměněklimatu a právech matky Země“. Konference se účastnilovíce

336

než 20 ooo aktivistek a aktivistů ze sto třiceti zemí světa.Integrovat do našeho myšlení a konání i matku Zemi

je skvělá myšlenka ! Jestliže se temným lordům ze Západumůže postavit čelem bolivijský lid, potom by to nemělo býtnemožné ani pro jiné skupiny lidstva.

Zóna bez geneticky modifikovaných

organismůMonsanto je chemický koncern se sídlem v St. Louis

v Missouri (USA) s pobočkami v 61 zemích a je celosvětověnejvětším výrobcem geneticky upraveného osiva.

Monsanto je jedním z největších nepřátel přírodya zemědělství a jedním z nejmocnějších nástrojů v rukouiluminátů, jenž má posloužit k zotročení světa. (136)

Monsanto je účinnou zbraní, která by mohla udělatzávislou a možná i nemocnou velkou část našeho lidstva ?90 procent všech geneticky upravených rostlin pěstovanýchpo celém světě pochází od společnosti Monsanto, zbytekjsou produkty z firem Pioneer, BASF, Bayer, Syngenta, Dupota Dow Chemical.

V čem je u geneticky modifikovaného osiva (popřípaděrostlin, jež z něho vyrostou) problém ? Inu, hlavu bychomsi měli lámat zejména nad dvěma skutečnostmi:

Geneticky modifikované osivo má na přírodu masivnívliv. Geneticky modifikované rostliny jsou umělevytvořená „monstra" a jejich vliv na faunu, flórui zdraví lidí není vůbec otestován. Genetickymodifikované osivo je patentováno.

337

Jeho použití činí ze zemědělců otroky koncernů.

Moc firmy Monsanto, i na politiku(y), je tak ohromná,že sotva která země na světě se opováží protivit se tlakutohoto farmaceutického gigantu. Přesto se tak stalo !

„Jsme v roku 50 před Kristem...celá Galie je okupovanáŘímany. Tedy, skoro celá... Jedna vesnička obydlenánepoddajnými Galy stále odolává nájezdníkům...“

Tak začíná každý sešit Asterixe. Malá vesnice se vždyúspěšně ubrání celé římské armádě. Další příklad toho,že David může zvítězit nad Goliášem. Též v oblastipěstování geneticky modifikovaných organismů (=GMO)se jedna malá země staví na odpor celé Evropské unii -Rakousko. Doposud se proti pěstování genetickymodifikovaných rostlin úspěšně brání. Jeho účinky jakna přírodu, tak na lidi jsou totiž zcela neprobádané a mohlyby být s velkou jistotou zhoubné. Farmaceutická a chemickálobby, jež tyto rostliny prodává, se proto velmi zlobí.Diplomatický a mediální tlak vyvíjený na tuto malou zemibyl a je nesmírný.

Mezi údaji o amerických diplomatech, které se dočkalyv roce 2010 zveřejnění díky informační platformě WikiLeaks,se objevily také informace o Craigu Stapletonovi, americkémvelvyslanci v Paříži. Světová veřejnost se tak mimo jinédozvěděla, že americká diplomacie možná, kromě jiného,pracuje i pro Monsanto - snad jako tajní agenti ve službáchprůmyslu zaměřeného na genetické inženýrství ? Stapletonk tématu

338

„Odpor proti pěstování geneticky modifikovanýchorganismů “‘uvádí:

„Evropa v této oblasti nejde kupředu, ale nazpět,a vedoucí roli při tom hraje Francie společněs Rakouskem, Itálií a dokonce Evropskou komisí...

Odvetná opatření se stanou dokladem toho,že evropské zájmy za to budou muset zaplatit, což by nadruhé straně mohlo však opět přispět k posílení pozicpříznivců biotechnologií.“(100)

Americký velvyslanec vyhlásil proti Rakousku a Itáliirepresivní opatření ! Inu vyčkejme, jak budou vypadat.Současně je však nutné pokračovat v plné síle v boji protiGMO. GMO slouží k zotročení zemědělců celého světa,protože toto osivo se nemůže - a ani se nesmí - samorozmnožovat, a proto je nutné ho neustále kupovat - a to zapodmínek, které dle libosti diktuje koncern Monsanto.Na rozdíl od toho co tvrdí Monsanto a jeho příznivci,geneticky modifikované osivo (GMO) není ve srovnánís tradičním mnohem odolnější ale právě naopak. Rolníci,jimž bylo osivo vnuceno, spotřebují mnohem víceumělých hnojiv a insekticidů než dříve a stěží sez výnosů uživí.

GMO se mezitím uvádějí i v souvislosti s řadou běžnýchonemocnění. Nároky, a tím pádem také náklady, na klinickéstudie však pod tlakem farmaceutického a chemickéhoprůmyslu v posledních letech stouply natolik, že podobnéstudie si mohou dovolit jen velké koncerny.

Monsanto evidentně bez skrupulí postupuje protikaždému, již se mu postaví do cesty. (137) O to obdivuhodnějšíjsou případy, kdy se aktivisté nenechají odra

339

dit. V Německu mělo v roce 2011 jejich odhodlané konáníúspěch. V osadě Zepkow bylo po čtyřech letech zastavenopěstování geneticky upravených brambor Amfora.Rozhlasová stanice SWR dne 8. ledna 2011 informovala:

„Statek Bútow v Zepkowě (=spolková zeměMeklenbursko-Přední Pomořansko) již nebude pěstovatgeneticky upravené brambory Amfora. Vypověděl smlouvus Plant Science, dceřinou společností firmy BASF. Firemnívedení uvedlo v pátek jako důvod skončení smlouvyprotesty odpůrců genetického upravování. Zabránitblokádě polností v obdobích setby a sklizně by si pokaždévyžádalo enormní policejní nasazení. Obchodní vedenístatku vyjádřilo politování a hlava experimentálníhoprojektu Denis Behrendt k tomu dodal, že genetickéinženýrství je a zůstane technologií budoucnosti.“

Opakovaně se vyskytující případy dokazují, že i maléiniciativy mají velký úspěch a jsou schopni čelit i takovýmgigantům jako BASR Na Monsanto to sice velminezapůsobilo, ale nezapomeňme - i kapky vody dokážouvyhloubit jeskyni !

Haiti, jež v lednu 2010 postihlo a zpustošilo silnézemětřesení, chtěla pod záminkou humanitární pomociv květnu téhož roku firma Monsanto „věnovat“ 60 000 pytlůosiva (475 tun) hybridní kukuřice a semen zeleniny. Vůdcedrobných rolníků Jean-Baptiste Chavannes (=MPP=Hnutírolníků z Papay) označil tuto „pomoc“ za „nové zemětřesení“.Osivo je považováno za agresivní a nepřizpůsobenéklimatickým poměrům na Haiti. Mimoto je silně závisléna pesticidech a vyžaduje

340

nasazení drahých prostředků k ochraně rostlin, kterésamozřejmě rovněž vyrábí koncern Monsanto. Navíc je tatogeneticky upravená kukuřice naočkovaná fungicidem(=prostředek proti houbám) Maxim XO.(130)

Rovněž „darovaná“ semena rajčat Kalypso byla zaseošetřena Thiramem. Thiram náleží do třídy vysocejedovatých chemikálií (EBCD). Výsledky testů této látkyna myších a krysách vyvolaly na americkém úřadu proochranu životního prostředí EPA „značné rozpaky“. EPA totižzjistil, že rostliny ošetřené EBCD jsou natolik nebezpečné,že zemědělci při styku s nimi musí nosit speciální ochrannýoděv. V otevřeném dopise Chavannes 14. května 2,010napsal:

„Je to závažný útok na drobné zemědělstvía biologickou různorodost Haiti... je to útok na našeživotní prostředí.“(101)

Via Campesina, celosvětově největší střešní zemědělskýsvaz s členskými organizacemi ve více než šedesáti zemích,označil Monsanto jako jednoho „z hlavních nepřátelzemědělců v oblasti trvalého polního hospodařenía suverenity nezávislé obživy všech národů“.

Haitští zemědělci na společné akci v květnu 2010 osivood Monsanto spálili. Více informací k tématu Monsantonaleznete ve filmu Svět podle Monsanto (=The worldaccording to Monsato), jenž rozhodně stojí za zhlédnutí.

„Jakmile se právo promění v bezpráví, je vzpourapovinností !“

Bertolt Brecht

341

Občanská neposlušnostObčanská neposlušnost znamená vědomý přestupek

proti zákonu, povinnosti či příkazu ze strany státu nebo jinémoci, učiněný z důvodů vlastního svědomí a bez použitínásilí. Tento přestupek není - v protikladu ke stávce - právněkrytý a „neposlušný“ občan se vědomě vystavuje rizikutrestu.

Výraz občanská neposlušnost (=anglicky: CivilDisobedience) pochází od amerického ministra HenryDavida Thoreau(a) a jeho eseje „Civil Disobedience“, v nížvysvětlil, že neplatil daně z důvodu protestu proti válces Mexikem a otrokářství. (122)

Gerald Celente v již zmíněném rozhovoru z 10. února2011 předpověděl, že by v Evropě a možná i celém západnímsvětě od roku 2011 mohly nastat bouřlivé časy. Stále více lidí -nezávisle na věku a vzdělání - přišlo zjevně k závěru, že jena čase, aby začali jednat proti zcela zvrhlému politickémua ekonomickému systému.

V říjnu 2009 propukly v Rakousku pod heslem „My vašíkrizi nezaplatíme“ týdny trvající protesty studentů, kteříobsadili i univerzity. Hnutí se krátce nato rozšířilodo Německa. Na konci roku 2010 vzplanuly rozsáhlé protestya stávky v Portugalsku, Španělsku a Irsku. Řecko je odpoloviny roku 2010 prakticky ve výjimečném stavu, protožeŘekové dávno překročili pravidla stávky a dostali se na poleobčanské neposlušnosti.

„Pokud stát opustí půdu práva, je občanskáneposlušnost svátou povinností.“

Mahátma Gándhí

Podle názoru mnoha právních znalců překročily mezeplatných zákonů nejpozději v květnu 2010 všechny státy

342

Evropské unie tím, že nechaly projít záchranný balík proŘecko. Ve článku 20 Základního zákona Spolkovérepubliky Německo (=ústava) se ve druhém odstavci mimojiné píše: „...veškerá státní moc vychází z lidu...“ avečtvrtém odstavci: „Jestliže není možný jiný způsob nápravy,mají všichni Němci právo klást odpor každému, kdose pokusí tento řád odstranit.“ (‘5)

V roce 2010 v Řecku z několika malých protestníchskupin vzniklo celostátní hnutí s názvem NEZAPLATÍME.Již měsíce - s velkým úspěchem - vyzývá prostřednictvímletáčků a internetu své spoluobčany k tomu, aby neplatiliu mýtných bran zprivatizovaných dálnic ani ve veřejnédopravě. V rozhovoru pro list Junge Welt 18. ledna 2011informoval Leonidas Papadopoulos o aténském výboruNEZAPLATÍME a o tom, že asi 40 procent Řeků už neplatímýtné poplatky:

„Vláda poskytla v roce 2009 navzdory závazkům,které vyplývají z platné ústavy, soukromým firmámpráva k využívání státních silnic s tímto výsledkem:dnes se žádají poplatky všude a jejich výše navícneustále roste. Používání silnic, jejichž výstavbu jsmesi zaplatili z vlastních daní, bude nakonec neúnosněa nepřekonatelně drahé. Například jízda z Athéndo Soluně a zpět stojí 45 euro. Často ale nejsouk dispozici souběžné cesty, které lze projet bezpoplatku...

A tak jsme se před půldruhým rokem poprvéspontánně shromáždili a zvedli závory, aby řidiči mohlivolně projíždět. Tento vztek se v průběhu doby proměnilv organizovanou akci a podobné výbory postupněvznikly po celé zemi.“(123)

Vzpoury v severoafrickém prostoru a protesty v Ev

343

ropě dávají tušit, že ve vzduchu visí rozsáhlé změny.My všichni bychom měli dát pozor na to, aby proběhlymírumilovnou a nenásilnou cestou. Protože ne vše, co sezdánlivě jeví jako hnutí, které vzešlo z lidu, ve skutečnostimusí takové také být. Právě v případě velkých převratůa pádů vlád se střetávají značně rozdílné zájmy. Protože USAuž roky plánují pád hlavy Íránu Mahmúda Ahmadínežáda,mohl by jim požár v sousedních zemích padnout do notyv naději, že by se potom snad „problém Írán“ vyřešil sámod sebe. Měli bychom si tedy stále dokola klást otázku:„Komu to prospěje ?“ Po mnohatýdenní neschopnostizaujmout jasné stanovisko, popichovala v únoru 2011americká ministryně zahraničí Hillary Clinton Íráncek převratu. Americké Ministerstvo zahraničí spustilona Twitteru kanál v jazyce Farsi - v řeči Íránců. V prvnímtweetu se psalo: „Ministerstvo zahraničí USA uznáváhistorický význam sociálních sítí pro Íránce. Rádi bychomse účastnili vašich rozhovorů.“(124)

Při jakémkoliv počínání očividně platí, že je nezbytnézůstat velmi ostražitý a nedopustit, aby se z nás stalynástroje v nepovolaných rukou.

Vzpoura proti bankám„Nikdy jsem nepatřil k těm, kteří popírali naši moc.

Tohle jsem již jako mladý muž dával v předsednictvuveřejně a upřímně najevo, k lítosti mých tehdejších kolegů.Samozřejmě, že máme moc. Nejde o to, jestli ji máme, aleo to, jak s ní nakládáme a zda ji užíváme odpovědně, nebone...“

Alfred Herrhausen

344

Většině bankéřů se zřejmě nepodařilo odpovědněvyužívat vlastní moc, neboť v západním světě stále více rosteodpor proti bankám.

V roce 2011 začala činnost nová mezinárodní organizace,která má dozor nad finančními institucemi. Tato nezávislánevládní organizace nese název Finance Watch a podnětk jejímu vzniku vzešel z Bruselu, nadstranícky z řadposlanců evropského parlamentu. „Nová organizace má naúrovni Evropské unie být protiváhou k absolutní dominancifinanční lobby“, řekl Sven Giegold, europoslanec za Stranuzelených a jeden z iniciátorů jejího vzniku, v rozhovoru proFinancial Times Deutschland. (125)

Giegold patří také k zakladatelům hnutí AttacDeutschland, které kritizuje globalizaci. Organizace pocházíz Francie a vystupuje proti mocenskému monopolu bank:„Zasazujeme se za ekologický, solidární a mírový světovýekonomický řád. Gigantické bohatství tohoto světa musí býtspravedlivě rozděleno.“(126)

Z Francie přišla v roce 2010 rovněž iniciativa Bankovnírun 2010. Kritici bank vyzvali 7. prosince 2010 k bankovnímurunu. Bankovní run je událost, kdy si mnoho lidí současněvyzvedne své peníze, což bankám obvykle způsobuje značnénesnáze a v nejhorším případě platební neschopnost.V tomto případě je bankovní ran vyvolaný záměrně, většinouale v důsledku přelomových hospodářských událostí,například krachu burzy, kdy lidé ze strachu a obav přednásledky chtějí zachránit své peníze.

Tváří této akce, ke které se připojily desetitisíceFrancouzů a Němců, se stal bývalý profesionální fotbalistaEric Antona, jenž v jednom videu na internetu oznámil:„Revoluce jde přes banky.“ Tato akce sice ban

345

ky na kolena nesrazila, u mnoha šéfů bank a politiků všakvzbudila strach. (35) V roku 2011 byly nahlášeny další akce.

V prosinci 2010 podali právní zástupci četných klientů,kteří přišli o své investice uložené v mediálních fondech,u zemského soudu v Mnichově žalobu proti několikaněmeckým bankám. Jak informovala 29. prosince 2010 n-tv.de, nákladní vůz dodal k zemskému soudu v Mnichověv stěhovacích krabicích okolo jedenácti set žalobních spisů.

V Itálii v tomtéž roce podala v Turíně organizacena ochranu spotřebitelů Codacons hromadnou žalobu protibankám Intesa San Paolo a Unicredit. Codacons požadovalapo každém z obou bankovních domů nejméně miliardu eurpro poškozené bankovní klienty. Dvě další organizaceAdusbef a Federconsumatori, rovněž ohlásily podáníhromadné žaloby. (127)

K cíli mnohdy vedou různé cesty. Bankovní runy mohouřadě nic netušících klientů způsobit zhoubné následky,a jejich žaloby pak mohou být drahé a přinést sebouzdlouhavé soudní procesy. Nejefektivnější cesta jak oslabitmoc bank je snad to, když nedostanou žádné peníze.

Nejjednodušší a nejúčinnější vzpoura je, kdyžsi ponecháte své peníze a nevezmete si od bank žádnépůjčky. Přirozeně, moc bank posiluje i nákup jejich akcií.Celkově jsou spekulace s akciemi hrou, při které doposudpokaždé nakonec vyhrálo jen několik málo bankéřů. GeraldCelente v jednom rozhovoru trefně poznamenal: „Na burzese hraje falešnými kartami.“

346

NESARA

Podle všeho ještě nikdy neexistoval zákon s takdalekosáhlými následky pro celé lidstvo jako NationalEconomic Security And Reformation Act (=NESARA), někdyoznačovaný také jako National Economic Stabilization andRecovery Act.

Podklady pro jeho vznik připravil americký SupremeCourt, nejvyšší soudní dvůr v USA, údajně již v roce 1993.Záměrně píšu „údajně“, protože o tomto „americkémzákonu“ koluje mnoho zpráv a odvolávají se na něho milionyodpůrců nového světového řádu. Tento zákon však nikdyoficiálně nenabyl právní účinnosti a také není k nalezenív oficiálních registrech. Americké úřady ho prý již vícekrátohlásily, jeho schválení však ilumináti zabránili.

NESARA v překladu znamená asi tolik co „Národně-ekonomický bezpečnostní a reformní zákon“. 9. března 2000ho měl potají schválit americký kongres a 10. října 2000podepsat prezident, tehdy Clinton. V lednu 2003 byl údajnýzákon kongresem během tajného zasedání znovu projednán,aby se vztahoval i na nové poslance, kteří budou zvoleniv listopadu 2002, a schválen. Zákon údajně předepisujezrušit a v budoucnosti zabránit přijetí zákonů, za kterýmise skrývají nekalé úmysly. Do značné míry by to v USAznamenalo zrušení daně z příjmů (která je ve své nynějšípodobně ve skutečnosti protizákonná); FED by tím okamžitěztratil moc a USA by získaly novou vlastní měnu, mohlysesadit vládu a během sto dvaceti dní uskutečnit nové volby.Kromě toho údajně zakazuje zákon úroky a plánujeprominutí (=zrušení) dluhů u bank, což by banky a úvěrové

347

společností zbavilo moci. Kromě toho by přišel o moci Mezinárodní měnový fond, Světová banka a OSN. Krátceřečeno: Zákon NESARA by všem lidem - alespoň v USA -přinesl opravdový mír, blahobyt a svobodu !

Krásná představa, ale zní to spíše jako zbožné přáníhrstky odpůrců nového světového řádu. Pokusíme-li se přijítcelé věci na kloub, není to snadný úkol, protože v éterunarazíme na mnoho různých teorií o NESARA. DleWikipedie to má být soukromá iniciativa americkéhofilozofa jménem Harvey Barnard, jenž v osmdesátých letechrozpracoval vlastní vizi lepšího světa, kterou prý potomrozeslal všem poslancům amerického kongresu jako návrhna změnu zákonů. Od tohoto bodu se však jednotlivé verzerozcházejí. Jedna uvádí, že kongres na předložený návrhnikdy nereagoval, jiná, že byl připojen k tajnému zákonu,jenž nyní čeká na oficiální vyhlášení.

Další verze hovoří o tom, že zákon prý podepsalo pětsoudců. Pozadí události bylo následující (a určitě odpovídárealitě): v sedmdesátých letech poskytly četné malé bankyna středozápadě USA zemědělcům levné úvěry na pořízenínových strojů nebo na přikoupení pozemků. Když se bankynáhle začaly domáhat splacení těchto úvěrů, mnoho farmářůtoho nebylo schopno a proběhlo a došlo i k exekucím. Velkéfirmy pak skoupily nepředstavitelné plochy zemědělské půdy- firmy, úzce spojeny s nadnárodními koncerny jakoMonsanto. Finanční úřady začaly pak četné paragrafyvykládat v neprospěch zemědělců a dostaly je pod silný tlak.

Country zpěvák Willie Nelson tehdy začal pořádatkoncerty (=Farm Aid Concerts) na pomoc zeměděl

348

cům. Peníze z nich slouží na zaplacení prošlých úvěrůa jejich soudních procesů. Společně s JohnemMellencampem a Neilem Youngem pořádá Nelson tytokoncerty dodnes.

Koncem sedmdesátých let začali někteří zemědělcipodávat žaloby u místních soudů. Někteří vyhráli, jiníprohráli, ale pak se procesy rozrostly do vlny žalob, jež v roce1933 skončily před Nejvyšším soudním dvorem USA.Po zdlouhavém řízení dal soud nakonec za pravduzemědělským odborům a rozhodl, že za spoluúčasti úřadůdocházelo v USA po desetiletí k nezákonnému vyvlastňovánízemědělců. Soudci také potvrdili, že banky jednalynezákonně a po domluvě s nadnárodními zemědělskýmikoncerny a zruinovaly řadu zemědělců. Mimotoi konstatovali, že daň z příjmu, jejíž zavedení se prosadilov roce 1913 se založením FEDu, je ilegální a v rozporus ústavou.

Rozhodnutí soudu zvedlo v celé zemi další vlnu žalob.Právní zástupci nyní podávali žaloby proti nezákonnémuplacení daně z příjmu a soudy jim dávaly za pravdu. Od tédoby tisíce občanů USA neplatí daň z příjmu, a ani k tomunemohou být ze strany finančního úřadu IRS (=finančníúřad) nuceni.

Soudní proces skončil v roce 1996. Jak již bylo řečeno,až potud je vše jasné. V této době prý ale soudci hodlali svározhodnutí o protiprávnosti daně z příjmu a o nezákonnémjednání řady bank a FEDu postoupit kongresu. Podkladyo celkové záležitosti byly s ohledem na národní bezpečnostoznačeny classified (=informace ke kterým mají dle zákonapřístup jen oprávněné osoby) a uchovávány v tajnosti.

Odsud se opět ztrácí každá seriózní stopa. Jestli kongrespodklady vůbec někdy dostal do rukou a jestli skutečně

349

došlo k prosazení zákonu NESARA a Bill Clinton, jakse namnoze tvrdí, ho i podepsal, to nelze zatím ani dokázatani vyvrátit.

V souvislosti s NESARA bývá opakovaně zmiňováni RICO ACT - Racketeer Influenced and CorruptOrganisations Act. Jedná se o zákon platný pro celé Spojenéstáty vydaný 15. října 1970. Slouží k potírání organizovanéhozločinu a doposud byl využíván především v devadesátýchletech zejména v boji s mafiánskými organizacemi. Ačkolivk tomu doposud nedošlo, teoreticky by se dal použít taképroti bankovním a vládním machinacím.

V rámci pátrání po informacích k mému tématu jsemzjistil, že na internetu lze k NESARA nalézt mnoho tisíczáznamů a že spousta lidí vkládá do splnění snu o lepšímsvětě v míru a spravedlnosti velké naděje. V kombinaci s tímse objevují také četné záznamy o tak zvaných „Whiteknights“ (=bílých rytířích). Výraz pochází z ekonomiea popisuje osoby nebo firmy, které uchrání jiné podniky předplánovaným nepřátelským převzetím.

Mnozí příznivci NESARA hovoří o tom, že bílí rytíři majíbýt těmi, kdo tajně podporují NESARA a v jistý denD povstanou. Mají mezi nimi být zástupci všech profesníchskupin celého světa i četní vysocí politikové a soudciz Evropy a USA - a dokonce i mladí potomci nejbohatšíchbankéřských rodina světa, které s nastolením novéhosvětového řádu nesouhlasí. Nikde se však neuvádějí jména,protože rytíři zatím musí zůstat v anonymitě.

Výše uvedené považuji za zbožné přání, nebo ale takéza záměrnou dezinformaci. Při svých detailních

350

průzkumech jsem nenarazil ani náznakem na skutečnost,že by byť jen JEDEN člen některé z nejbohatších rodin světapatřil k bílým rytířům a že by jeho ideálem bylo blahoveškerého lidstva.

Znám osobně lidi, již v iluminátských firmách vystoupalivelmi vysoko. V momentě, kdy však promluvilo jejichsvědomí nebo začali o systému pochybovat, nezbylo jimnikdy nic jiného než nenápadně ze svého postu odstoupit,anebo hodit všechny své rozpaky přes palubu a pokračovatv zajetých kolejích. Je tu ještě třetí možnost, ale ta je zcestná.Od určitého okamžiku uvízne člověk v síti tak hluboko,že už prostě nemůže ven, pak je vydíratelný a vydánna milost či nemilost.

Je důležité, abyste pochopili, že lidé, kteří vyrůstajív prostředí iluminátů, jsou vychovávání pod jejich vlivem,přísahali, že budou pracovat ve prospěch jejich systému a žijídíky němu v přepychu a blahobytě a nemají vůbec pocita vědomí protiprávnosti v pravém slova smyslu. Jsoupřesvědčení o tom, že stojí na správné straně. Rovněždiktátoři nebo těžcí zločinců mají málokdy pocit, že udělaliněco špatného.

Myslím, že bychom neměli čekat na bílé rytíře,až přijdou jednoho dnes zbavit svět jeho neduhů. Kdo toužípo změně k lepšímu, musí jednat sám. Stačí malé krůčky, aleaby se něco změnilo, musí je udělat sám. Jinak zůstanenavždy míčem na kopačkách velkých hráčů, a tím pádemtaké obětí.

351

Válka iluminátůI když nejbohatší rodiny západního světa již odedávna

úzce spolupracují, zasedají ve společných organizacícha vlastní podíly v týchž firmách, tak to přesto neznamená,že všechny tahají za jeden provaz a ve všem zastávají tentýžnázor.

Již léta se objevují jasné známky toho, že určité skupinyuvnitř nejmocnějších rodin, uvnitř Výboru 300 a dalšíchorganizací nejsou za jedno, jak postupovat. Jedná se o detaily- především o mocenské nároky.

Zároveň začínají mít Asiaté očividně plné zuby jakEvropy, tak USA. Není tajemstvím, že již delší dobu Číňanéusilují o to, aby se zbavili amerického dolaru a FEDu.Podporují to dokonce i vlivní Japonci, z čehož vyrostlo zcelanové spojenectví, jaké zde doposud v historii ještě nebylo.Kolují pověsti, že prý máme na planetě nového nejbohatšíhomuže a že se pro změnu nejmenuje Rothschild. Údajně je toKorejec a má stát v čele nové asijské aliance. Tuto informacijsem získal nezávisle z více zdrojů.

Až potud se zdá vše v pořádku a má to logiku.Za to, co přijde níže v textu, se ovšem zaručit nemohu.

Dokonale to však do sebe zapadá, zdá se mi to spolehlivéa zodpovědělo mi to řadu otázek.

Benjamin Fulford, syn zámožných Kanaďanů a bývalýasijský dopisovatel magazínu Forbes a rozličných dalšíchlistů, žije v Japonsku. Poté co odhalil několik skandálův japonské vládě a ekonomice, získal si jméno jakoinvestigativní novinář.

352

Obr. 25; David Rockefeller a BenjaminFulford během rozhovoru, rok 2007.

Fulford tvrdí, že prýsi ho špičkynejmocnějších asijskýchklanů vybrali k tomu, abyvyjednával s rodinamina západě a předával jimod Asiatů poselství.Ta uvádějí, že na Zemizačala nová éra a že senebude trpět zotročovánílidstva ze strany západníbankovní elity.Asijské rodiny si rovnoměrně rozložily svou moc a za cílsi kladou respekt v zacházení s přírodou. Ve svém týdenníminternetovém blogu zveřejňuje Fulford nanejvýš zajímavédetaily a interpretace aktuálního světového dění, kteréskutečně stojí za přečtení.

Buď je Benjamin Fulford tím, co tvrdí a má svéinformace z nejvyšších míst, nebo je to šílenec, jemuž úplněpřeskočilo. Která z obou variant odpovídá skutečnosti, ukážebudoucnost.

Na tomto místě bych chtěl pouze otisknout Fulfordůvotevřený dopis, jímž se v prosinci 2010 obrátil na Ron Paula.Ron Paul je dlouholetý kriticky uvažující poslanecamerického kongresu, který se sám již vícekrát pustildo křížku s FEDem a bankami:

Vážený pane kongresmane Paule,

jmenuji se Benjamin Fulford a jsem mluvčím jakSpolečnosti černého, bílého a zlatého draka, tak takéčerveného a zeleného draka. Tato prastará tajnáspolečenství

353

velí celosvětové síti jednotek, která je částečně patrnáv organizacích bojových sportů.V případě nouze jsou schopné zmobilizovat v krátké doběarmádu o síle 100 milionů mužů. Tato společenství přešlaze stavu klidu do poloaktivního stavu, protože se díkyúspěšnému odposlouchávání schůzek vaší elity dozvěděly,že tato usiluje o třetí světovou válku, během níž chce zabítnejméně 4 miliardy lidí a zpustošit velkou část severnípolokoule. Vaši informanti v Pentagonu a CIA vám to potvrdí.

Píšeme vám tento otevřený dopis, abychom vysvětlili,proč musí být zrušen FED a obnovena globální finančníarchitektura. Spojené státy jsou na mizině a v posledníchdesetiletích mohly existovat jen díky blahovůli obyvatel našíplanety. Tato benevolence se nyní vyčerpala.

Vaše finanční elita navrhla buď oficiální znehodnocenídolaru, nebo provedení téhož, ale skrytě, a to zavedení novéměny amero. Oba návrhy jsme odmítli. Důvodemje skutečnost, že větší část dolarů už nespočívá v rukouAmeričanů. Kdyby dolar náhle pozbyl polovinu ze svéhodnoty, nesmírně by tím trpělo mnoho, často velmi chudýchlidí.

Naše skupiny navrhly jiný alternativní plán: Americkýdluh vůči Číně by se srovnal tím, že zlato, které odtamtudbylo ve dvacátém století ukradeno, se vrátí zpět. Kromě tohochceme tímto vyřešit americký dluh i vůči zbytku světa tím,že dolary, které jsou ve vlastnictví jiných států, pokryjemezlatem a tyto peníze podrobíme kontrole ze strany novémezinárodní organizace. Tato organizace by nikdy netisklanekryté bankovky (=fiat-peníze); mnohem spíše by mělasloužit vládám, firmám a velmi boha

354

tým lidem jako mezinárodní zúčtovací ústředí.

Nová nezadlužená americká vláda by potom měla právovydávat novou měnu, kterou by sama kontrolovala. Takováměna by měla mezinárodně menší kupní sílu než současnýamerický dolar. Výsledkem by bylo, že čínské zboží by proAmeričany zdražilo, zatímco americký export by byl opětschopen mezinárodní konkurence. Tak by mohly USA postavitsvé hospodářství znovu na nohy.

Jak ale dokládá historie čínského jenu a dohoda z hoteluPlaza, pouze znehodnocení dolaru nevyřeší chronicképroblémy s americkým deficitem. Deficit zrcadlí strukturálníproblém, jenž se zakládá na skutečnosti, že vojensko-průmyslový komplex neprodukuje zboží, s kterým se dá běžněobchodovat.

Vysoce postavení spolupracovníci Pentagonu nám naopakdali naprosto jasně na srozuměnou, že by raději rozpoutaliválku, než aby (jako bývalí sovětští generálové) skončili jakotaxikáři.

Proto navrhujeme, aby národy celého světa financovalykompletní proměnu vojensko-průmyslového komplexu. DleAmerické asociace vědců (=American Associationof Scientists) bylo ,z důvodů národní bezpečnosti' zadrženopřes 6 ooo patentů. Věříme, že kdyby experti tyto vynálezypřezkoušeli, byl by to pro americký lid a hospodářství,zlatýdůl špičkových technologií‘ a ulehčilo by to jeho přerod.

Navrhujeme také zřízení globální agentury prohospodářské plánování. Tato agentura by fungovala podlehesla ,zprostředkováváme mezi přáními a skutečností'.Organizace by se pokusila napravovat

355

bídné činy Světové banky a Mezinárodního měnového fondutím, že by realizovala opatření, které by ukončily chudobua ničení životního prostředí a do budoucna navedla lidstvona cestu exponenciální ho rozvoje. Americkému liduby nenařizovala žádné platby a neohrozila by ani suverenituUSA. Spíše by otevřela Američanům a jejich firmám novérozsáhlé příležitosti.

A konečně Vám důrazně doporučujeme, ačkoliv se jednáo interní americkou záležitost, zabavit kriminálním živlůmz řad finančníků peníze, které bez rozpaků ukradli v minulémstoletí, a vrátit je zákonným vlastníkům. Podobnýmiopatřeními zvýšil Vladimír Putin v Rusku pětinásobně životnístandard.

Na závěr chceme poukázat na to, že lidé na Zemi toužípo míru. Kriminální pozadí FEDu má stále ještě nesmírnoumoc a stále ještě se pokouší rozpoutat třetí světovou válku.Prosíme americký lid o pomoc, aby se skončilo toto perverzníohrožení lidstva a planety.

S přátelskými pozdravy,

Benjamin Fulford

P. S.: Pokud byste se chtěl dozvědět více, kontaktujte mneprostřednictvím amerického velvyslanectví v Tokiu. (102)

356

Transition TownsJako logická odpověď na globalizovaný svět, ve kterém

se ztratil přehled o tom, co komu patří, kde se co skrýváa kdo je za co zodpovědný, vznikly mnohé iniciativy, ježse pokoušejí alespoň v malém měřítku učinit velké krokyna cestě za větším sebeurčením. Jejich cílem je posílenívlastního společenství, trvale udržitelné hospodařenía odpovědný přístup k životnímu prostředí.

Jedno skutečně zajímavé hnutí je Transition TownMovements, jehož název lze přeložit jako „hnutíza transformaci města“ - přechod do nové epochy. Cílemtohoto hnutí je, aby se malé obce, města a osady zbavilyzávislosti a znovu se naučily postarat se samy o sebe. To setýká potravin, ale především energie. Toto hnutí se snaží dátvýrobkům znovu tvář.

Východiskem byla takzvaná teorie Peak-Oil, podle kteréjsme již většinu ropy na naší planetě spotřebovali, z čehožlze usoudit, že ropa bude jako nejdůležitější surovinamoderní společnosti do budoucna stále vzácnější a tímpádem stále dražší. Tato teorie sice není nezpochybnitelná,ale byla pro mnohé lidi impulsem k zamyšlení nad tím, jakby se dala utvářet budoucnost, jak by bylo možné vyvarovatse dlouhých transportů zboží ke spotřebiteli, a tím pádemtaké výfukových plynů, a především, jak se znovurozpomenout na síly dřímající ve vlastní lokalitě.

Svůj původ má hnutí Transition Town v malémjihoanglickém městě Totnes, kde začalo několik aktivistůna začátku nového tisíciletí osazovat veřejné plochyovocnými stromy a zeleninou a přesvědčovat svéspoluobčany o tom, že by se měli přichystat na dobu, která

357

bude následovat po éře levné ropy. Pátrání po alternativáchk současnému stavu vedlo rychle k prostým řešením,k posílení místního hospodářství a identity, k aktivnějšíspolečnosti a v neposlední řadě také k nižším životnímnákladům. Zapojil se každý a přispěl svými vědomostmia talentem. Město zavedlo své vlastní peníze - totneskoulibru (=Totnes Pound), kterou lze platit pouze v Totnes.Podporuje nákup místních výrobků i kolektivní vědomí.

Jeden ze základních principů „měst v transformaci“je permakultura. Jedná se o protipohyb k industrializaci.Jejím cílem je odpovědné zacházení nejen se zvířatya rostlinami, ale také s ostatními lidmi, podpora lokálníchkoloběhů a provozování zemědělství bez monokultura chemie. Tato forma trvale udržitelného zemědělství nesázína množství ale kvalitu, místo absurdních předpisů Evropskéunie upřednostňuje individualitu, rozmanitost a kreativitu.Dalece přesahuje pravidla závazná pro bio-zemědělství.

„Zeptej se přírody, zeptej se své půdy, své vody a svýchzvířat, zda se pod tvým vedením cítí dobře.“

Sepp Holzer

Průkopníkem permakultury byl a je Sepp Holzer,rakouský zemědělec, který dokázal, že i ve výšce i 700 metrůnad mořem roste všechno, od kiwi až po citrony a žes pomocí nezbytných vědomostí se může bez problémůkdokoliv a kdekoliv zaopatřit sám. Holzer se proslavil jako„agrární rebel", o své formě alternativního hospodařenínapsal řadu knih a kromě toho i vyučuje. Při revitalizaciekologicky zničených oblastí a při přechodu na ekologickézemědělství ve formě permakultury pečuje o celá městaa oblasti.

358

Řada alternativních společenství vznikla jen proto,že lidé již měli dost bezduchého života konzumenta žijícíhove velkoměstě. Spojili se se stejně smýšlejícími a pracovali na„své věci“. Co bylo kdysi "zpátečnictvím" (=Aussteiger),se mezitím rozrostlo v celosvětové hnutí. Transition TownMovement, jež už dávno přerostlo i do Německa a Rakouska,je pouze jedním příkladem z mnoha.

Jsou i podobné formy, které mají však své těžiskov spiritualitě, například Damanhur. Damanhurje společenství, jež funguje přibližně od roku 1975 v Itáliia jehož centra postupně vznikla také v dalších evropskýchstátech a v Japonsku. Damanhur samo sebe označuje jakoeko-společenství, „federaci kolektivů se sociální a politickoustrukturou, která prochází neustálým procesem vývoje“.V jedné malé skupince žije vždy společně dvacet lidí. Dvacetskupinek tvoří společenství, jež se pravidelně setkává,vyměňuje si informace, doplňuje se a podporuje. Damanhurje soběstačný, má vlastní školy, vlastní výzkumné projektya ústavu.

Od roku 1998 je Damanhur členem GENu (=Global Eco-Villages Network), celosvětovém svazu eko-vesnic. Přestoženázev „GEN“ nebyl, dle mého názoru, zvolen příliš šťastně,idea za ním, která je totožná s konceptem Totnes je oto cennější.

Pochybnou se však v této souvislosti jeví skutečnost,že GEN je od roku 2000 stálým poradním členem komiseSpojených národů (=ECOSOC - Economic and SociálCouncil). Mohl by to být argument, že takhle je možnépozitivně vplývat na OSN a jejich projekty. Zkušenost všakspíše naznačuje, že každá vazba na Organizaci spojenýchnárodů se rovná "smlouvě s ďáblem".

359

Komplementární měnyVedle obcí a společenství, které se (vědomě

či nevědomě) pokoušejí vytvořit protiváhu k novémusvětovému řádu, vznikla i řada menších iniciativ, kterési vytvořily systémy vlastní měny. Uvnitř určitého regionufungují na principu výměny služeb, příležitostně i zboží, ato bez použití zákonných platidel. Tato společenstvívětšinou využívají bodový systém, kdy každý nabídne to comá nebo umí. Za zboží nebo službu si potom připíše k dobruurčitý počet bodů. Člověk tu na jedné straně bere,konzumuje, na druhé přispívá, dává. Očividně to ve většiněpřípadů funguje skvěle a vytváří rovnováhu mezi braníma dáváním.

V zásadě jsou všechny tyto spolky a společenstvímoderní podobou prastarého systému, jenž již před tisícilety Číňané znali jako Fei Lun a my jako vrubovku. Úspěchtohoto znovuvzkříšeného systému je zrcadlem nedůvěrymnohých lidí vůči globalizaci, pochybné politice Evropskéunie, vůči neoblíbenému euru i praktikám anonymníchvelkých koncernů.

Jsou ale také dokladem toho, že velká část lidstvaintuitivně pochopila, že nejúčinnější odpovědí na snahyo zavedení světové vlády a měny je bojkotování tržníchmechanismů. Dokládá to také existence značného množstvíregionálních či komplementárních měn.

Označují se tak regionální „peníze“, které se doplňkověuvnitř určité skupiny používají vedle zákonných platidel.Mají za cíl větší nezávislost na „legálních platidlech“.Hlavním smyslem je posílení lokální ekonomikya sounáležitosti.

Lokální měny se v Asii a Americe objevují již po celástaletí: například Banjar na Bali funguje jako sociální,

360

ekonomická a kulturní síť už tisíc let nebo mušle kaurina Papui-Nové Guineji, které tam obíhají vedie tvrdé měnyKina a kvůli nimž byla na ostrově New Britain otevřenacelosvětově první speciální „mušlová banka".

Také v Německu jsou četné lokální měny. Asi nejstaršíje benthel-euro (dříve benthel-marka), které vzniklo jižroku 1908. Zatím největší lokální měnou v Německuje chiemgauer. Byl zaveden v roce 2003 v rámci školníhoprojektu desáté třídy Waldorfské školy v Chiemgau in Prien.Chiemgauer vydává spolek stejného jména v rámci okresuRosenheim a Traunstein. Pokud chce někdo platitchiemgauerem, musí se stát členem spolku. Chiemgauer jek dostání jako poukázka v hodnotě 1, 2, 5, 10 a 30, v jednéz četných výdejen vyměňuje se za stejné množství eur.Pokud by chtěl někdo chiemgauer vyměnit zpět na euro,zaplatí poplatek ve výši 5%. Poukázky platí tři měsíce,po uplynutí této doby se dá prodloužit platnost nálepkouv hodnotě dvou procent z hodnoty poukázky. Má to zabránittomu, aby se hromadily peníze a zadrhlo hospodářství.

Model má svůj původ v slavném wörglském zázraku.Tyrolský spolek Wörgl v roce 1932 v době hospodářské krizezavedl vlastní peníze, díky tomu v krátké době stimulovalhospodářství a snížil nezaměstnanost, což z osady učinilovzor pro celý svět. Wörglské nouzové peníze vycházelyz teorie o volném hospodářství Silvia Gesellse. Tenhlekoncept byl tak úspěšný, že se rakouská centrální bankacítila přímo ohrožena, neboť experiment jasnědemonstroval, že peníze vydávané centrálními bankaminestojí za nic.

Během jednoho roku se díky vlastním penězůmve Wörglu snížila nezaměstnanost z 25 na 15 procenta hospodářsky kvetl. Teprve když rakouský stát pohrozil

361

obci, že vyšle armádu, Worgl v září 1933 experiment ukončil.Tento systém lokální měny, peněz s tzv. zaručeným

oběhem (=Freigeld nebo Schwundgeld) v zásadě rovněžpodléhá inflaci. Výhodu je, že peníze si vydává samospolečenství a nemusí se zadlužovat u bank. Tato peněžníforma nepřináší bankám zisk a když začne být úspěšná, pakji z pozice moci zruší. Přesto jsou regionální měny, systémymístního výměnného obchodu a druhově příbuzné formyalternativního hospodářského koloběhu účinným způsobem,jak oslabit moc bank a velkých koncernů. Nejefektivnějšízpůsob však je a do budoucna i zůstane stáhnou své penízez bank a kupovat lokální produkty. Dokud budeme krmitbanky svými úsporami a kupovat od nadnárodních koncernůanonymní produkty, je skutečná změna v rovině pouhýchpřání. Dokud si budeme u soukromých velkobank brátpůjčky zatížené úroky, nebudeme svobodní a nezávislí.'

Dokud používáme platební a kreditní karty,usnadňujeme tím bankám, aby nás zotročovaly. Jakse výstižně říká: „Jen hotovost je opravdová !“

Morfogenetické pole

Morfogenetické pole je jistým typem kolektivní paměti,která ukládá a ovlivňuje podoby a chování organismů.Obklopuje a prochází jakoukoliv hmotou, od krystalu až poskupiny lidí, a uchovává na energetické úrovni jejich věděnía zkušenosti. Lze uvést různé případy, jež dokládají účinekmorfogenetických polí. Například krysy, kterév experimentech

362

z generace na generaci stále rychleji nacházely cestu venz bludiště. Když se to naučily a spolehlivě zvládly oni, totéžokamžitě dělaly i krysy na druhé straně světadílu (bezjakéhokoliv tréninku). Tato informace byla k dispozicikrysám po celém světě ihned, jakmile ji nejprve zvnitřnilurčitý počet těchto zvířat. Po dosažení tzv. kritickéhomnožství přeskočila jiskra na celý druh.

Jiný příklad s ptáky: Dlouhá léta byli v Anglii sledovánizpěvní ptáci, kteří se naučily rozklovnout víčko lahvena mléko, když ji postavili před vchodové dveře. Totéž bylotéměř současně pozorováno v různých regionech ostrova.Zajímavé je, že o pár let později se balení mléka změniloa kovové víčko nahradil plast. Ptáci si pak hledali jiný zdrojpotravy. Generace, které víčko od láhve s mlékem umělyrozklovnout, postupně všechny vymřely. O několik leta generací ptačích potomků později se opět objevily lahves kovovými víčky. Trvalo jen krátce a ptáci je znovus jistotou otvíraly a pily z nich mléko. Nové generace ptákůchápaly mnohem rychleji, než se to naučily jejich předkové.

Výše uvedené příklady ukazují sílu ducha, moc našichmyšlenek, jiskru, jež ve chvíli, kdy uzraje čas pro změnu,může přeskočit na jiné.

Vše živé obklopuje energetické pole, které se takénazývá aura. Sejde-li se více živých tvorů, jejich energetickápole se sčítají a někdy i mísí. Každopádně vzniká nové, většíenergetické pole, jež britský biolog Rupert Sheldrake označiljako morfické pole. Toto morfické pole je celkovou energiiskupiny ovlivněné energii každého z jejích členů. Každýsi může vzpomenout na řadu příkladů vzájemnéhoenergetického spojení více živých tvorů. Matky i přesvzdálenost větší než tisíc

363

kilometrů cítí, že se jejímu dítěti daří zle. Myslíte na jinéhočlověka a v tomtéž okamžiku zazvoní telefon a ozve se.Nejvýstižnější příklad je asi koncert: zazní první akord určitépísně a v tomtéž okamžiku jsou deseti tisíce lidíelektrizováni, sjednoceni a všechny ovládne jeden a týžpocit. Takové okamžiky účinně dokládají, že celková energie(sjednocené) skupiny může být silnější, než součetenergetických polí jejich členů.

Tento jev lze využít pozitivně i negativně. Určitě znátesami několik takových příkladů. V dějinách lidstvaopakovaně docházelo k tomu, že osoby, kteří o soběnavzájem nic nevěděli, vynalezli nebo objevili současněna různých místech Země totéž. To znamená: Když je nějakámyšlenka „zralá“, chvěje se, vibruje v energetické forměv éteru a je rozpoznatelná nebo vnímatelná pro každého,kdo je schopen intuitivně proniknout do jejíhoenergetického pole. Pak stačí tuto neviditelnou energiipouze „nalít“ do fyzické formy nebo ji jinak probuditk životu.

Co mají tyto řádky společného s tématem této knihya bankami ? Je to ukázka toho, jak ovlivňujemea proměňujeme životní prostředí, své okolí, zemi i kulturusilou vlastních myšlenek. To činíme neochvějně, ať chceme,nebo ne, vědomě, či nevědomě. Inu, proč by jsme to neměličinit zcela vědomě ?

Na počátku roku 2011 vypukla v arabském světě, nejprvev Tunisku, potom v Egyptě a následně v dalších zemích tétooblasti, revoluce proti starým zkostnatělým strukturám.To nám dává tušit, že na naší planetě možná opět dozrál časna dalekosáhlé změny. Mnoha lidem to dává naději.Současně musíme být ale velmi ostražití, neboť to nebo toho,

364

kdo se za určitými událostmi, procesy skrývá, častorozpoznáme teprve mnohem později., až když už je pozdě.

Omluva neexistuje ! Nikdo není bezmocný a odkázánpouze sám na sebe ! Není pravda, že samotný jednotlivecnemůže ničeho dosáhnout. Každý z nás může být toujiskrou, která v rozhodujícím okamžiku přeskočí na někohodalšího. A každý z nás může všechno změnit ! Každýje součástí celku a proto může měnit i CELEK !

„Buď sám onou proměnou, kterou si přeješ pro tentosvět.“

Mahátma Gándhí

ShrnutíNáš svět skrytě řídí malá skupinka lidí - prostřednictvím

peněz a bank, které má do značné míry pevně ve své moci.Tyto klany neovládají jen hospodářství, nýbrž také vládya nadnárodní organizace jako je Organizace spojenýchnárodů, Světová banka, Mezinárodní měnový fond a BIZ(=Banka pro mezinárodní platby). Ovládají značnou částtisku, vědy, školství a dokonce manipulují s počasím.

Cílem této finanční elity není nic menšího nežsvětovláda ! Je připravena přinést mnoho obětí, dokoncelidských, o nichž jsme si mysleli, že náleží hlubokéminulosti. Tato individua, která sama sebe považují(a označují) za filantropy (=přátele lidstva !), jdouv nejopravdovějším slova smyslu přes mrtvoly. Jsouzorganizovaní v tajných spolcích a považují se za něcolepšího než ostatní.

365

Tyto rodiny věří, že mají právo utiskovat a zotročovatzbytek lidstva. Nás nazývají "nečistými", sebe „osvícené“. (45)

V zásadě je lhostejné, zda se tyto mocichtivé rodinyjmenují Rothschildovi, Rockefellerovi, Horákovi neboNovákovi. Jsou pouze špičkou ledovce, jenž vyrostlna starých zkostnatělých mocenských strukturácha zpátečnickém myšlení - tento led však taje.

Rozhodující je, aby konečně, pokud možno, mnozíuznali, že tyto mocenské struktury skutečně existují. Značnáčást obyvatel Země se totiž doposud vytrvale brání tomu,aby si připustila (a uvědomila), že v pozadí světového děníexistuje reální, neviditelná vláda, která má nesmírný hladpo stále větší moci. Většina lidstva radši klopí zrak a díváse jinam a přikrášluje si realitu - buď ze zbabělosti nebostrachu. Právě díky tomu je tato tajná světová vláda schopnápokračovat ve své hře stále zběsileji a stále úspěšněji si nászotročovat.

Ve své knize jsem se zaměřil na hospodářství, penízea bankovnictví, protože právě zde jsem odhalil nesmírnémezery ve vzdělání - díky záměrně zmanipulovanémuškolství a nekritickému tisku. Usoudil jsem, že je nezbytné,abychom všichni nejprve pochopili malou násobilku, dřívenež se budeme moci společně věnovat komplexnějšímúlohám. Až když bezcenné papírové útržky centrálních bankjednou pro vždy zavrhneme, budeme se moci osvoboditze spárů finanční elity. Alternativu k bankovkám všakv žádném případě nepředstavují kreditní karty, nýbrž tvrdáměna krytá zlatem nebo stříbrem.

366

Bezodkladně musíme přestat krmit soukromé bankysvými penězi. Nesmíme si brát od bankéřů zúročené úvěry,které jen „vyrábějí“ stále další peníze, vytvářejí tím inflacia znehodnocují veškerý náš blahobyt. Musíme se vrátit zpětdo bodu, kdy znovu začneme dbát na hodnotu a kvalitu a vmalém měřítku podporovat a dožadovat se pospolitosti.

Již více než dvě sta let skočíme vždy na tytéž triky.V hospodářském systému, v němž se volně „vymýšlejí“peníze a který usiluje o permanentní růst, se koloběh prostěmusí opakovaně hroutit - neboť každý růst má svůj konec.Stále dokola se opakují fáze, kdy trhy po dlouhou doburostou, až se náhle a zcela řízeně zhroutí. A vždy vyhraje jenněkolik málo jedinců, a sice kormidelníků tohotoekonomického systému. Většina lidstva však na každémkrachu prodělá - a to naprosto plánovaně a kontrolované.Nic z toho všeho, co se děje, není nahodilé !

Záměrně j sem se v této knize téměř výlučně zabývalmateriálním pozadím nového světového řádu a vyhnulse spirituálním aspektům. Tato kombinace mi připadalapříliš komplexní a rozsáhlá a možná by toho či onohočtenáře i vystrašila. Je však lhostejné, zda někdoupřednostňuje spirituální, jemnohmotné úvahy, nebo se lépecítí spíše na poli materiálním, hrubohmotném - všichnikráčíme týmž směrem, tak jako tak. Je tedy výhodné,budeme-li tak činit vědomě a kormidlo nepřenechámehrstce hazardních hráčů a žvanilů, kteří se pouze zmítajíjako loutky na nitkách, za něž tahá někdo jiný.

Často citovaný mayský kalendář popisuje den 21.12.2012jako důležitý přechod do nové světové éry, dověku,ve kterém se má svět výrazně proměnit.

367

Tento přechod se však neodehraje přesně v tento den.V tento den pouze vrcholí proces, který již započal dávno.Zdá se, že 21. prosinec 2012 z astronomickéhoa astrologického hlediska je vyvrcholením velkého cyklu.Určitě to neznamená zánik planety, mohl by to být všakkonec nám "důvěrně známého dobrého světa". Odhadyčetných vědců se podivuhodně kryjí s vizemi řady "proroků".Mnohé předpovědi hovoří o přepólování Země, ke kterémumá dojít okolo roku 2012. Jedná se o obrácení magnetickéhopole Země, jež mají provázet ohromné projevy počasí,zemětřesení a přírodní katastrofy.

Přepólování se prý již v minulosti odehrálo - posledníúdajně před přibližně 780 000 lety ! Již léta jsme na Zemisvědky zesílené sluneční aktivity, přírůstku slunečních skvrna tím i zesílení slunečního záření. Všechno tohle má všakmizivě málo společného se skleníkovými plyny a přemírouCO2. NASA varuje před silnými slunečními bouřemi, ježby mohly ochromit satelity a veškeré zásobování elektřinouna Zemi.

Extrémní povětrnostní jevy pozorujeme už celé rokyv rozsáhlých částech Severní a Střední Ameriky, Austrálie,Nového Zélandu a Japonska. Také v Evropě se v posledníchletech množí povodně a lesní požáry, jejichž rozsah ještěpodporuje lidská ignorance vůči přírodě. Počasí je rozsáhlemanipulováno a proto dokážeme „my, obyčejní smrtelníci“stále obtížněji poznat, co je přirozeně a co vzniklo lidskourukou.

Dámy a pánové z Výboru 300, Římského klubu,z Bilderbergu, Organizace spojených národů a dalšíchiluminátských organizací samozřejmě vědí, co nám i jimna Zemi hrozí. Mají k dispozici poslední informace,

368

které jsou vůbec k mání, přístup k nejmodernější technice,právě tak jako ke starým tajným spisům, do kterýchmy nahlédnout nesmíme. Znají skutečná čísla a širšísouvislosti, zatímco zbytek lidstva krmí falešnými datya ponechávají v omylu.

Vládci světa se pokusí využít své vědomostio nastávajících událostech ve svůj prospěch. Jejich cílemje nepochybně vzbudit tolik nejistoty, zmätenosti a neklidu,že se pak lidstvo nebude bránit zřízení světového státu,světové měny a bezhotovostnímu platebnímu styku.

Jako v románu George Orwella 1984 „velký bratr“ponechá samostatnost jen několika státům či blokům jenproto, aby mohl dále vyhrožovat nebezpečím války. Jejichjasným cílem zůstává snaha o zrušení jednotlivých státůa demokracie. Namísto toho usilují o nastolení diktaturyfinanční elity, která by automaticky zotročila široké masyobyvatelstva Země, jež by přežilo. Otroky by potom řídilaa kontrolovala prostřednictvím implantovaných mikročipů.

Velkobankéřům nikdy nešlo o peníze, protože byly,a jsou, pouze prostředkem k dosažení určitého cíle. Přestopeníze zůstávají jedním z nejdůležitějších klíčů k světovládě.Peníze znamenají moc a rozumět penězům znamená znovuzískat moc !

Iluminátům šlo vždy pouze o moc a mohli by pro sebeskutečně hodně vytěžit, protože široká masa lidí se vlastnímoci svobodně vzdala a velmi dlouho spala. Nyní jsmedospěli k okamžiku probuzení. Vyspali jsme se, protahujemese a narovnáváme - a zmateně se rozhlížíme kolem. Kdeto jsme ? Jak jsme se sem dostali ? Není to jen špatný film ?

369

Spali jsme tak dlouho, že bychom nyní měli mít dostateksíly k tomu, abychom se znovu chopili kormidla. Pokudto učiníme společně, mělo by to jít snáze !

Kromě výzev vyplývajících z nastávajících proměn našíZemě budeme v nadcházejících letech nuceni počítat i spřelomovými procesy v hospodářství. Již brzy nás čeká dalšíkrach hospodářského a finančního systému a bude mít podlevší pravděpodobnosti fatálnější a mocnější dopad nežvšechny předchozí. Mezi následky takového krachu bychomměli vedle chudoby a hladu podle všeho počítat i se silnýmisociálními nepokoji, jichž by mohla mocenská elita využítk rozdmýchávání hněvu, nenávisti a dalších, ještě většíchnepokojů. Strach a chaos se vždy využívaly ke zdecimovánílidstva válkami, včetně občanských. Pokud by seto nepovedlo, technicko-chemickou cestou by pomohlistoupenci „přátel eugeniky“.

Další krach se dostaví velmi brzy. Jinak to ani v našemsoučasném hospodářském systému není možné. Kdy přesněk němu dojde, nikdo z nás neví, neboť taková událost budeřízena v tajnosti „shora“. Zkáza světového hospodářstvípředstavuje dynamický proces, který však - zvětší částinevědomky - ovlivňujeme my všichni. Krach přijde náhlea nic netušící jedince zaskočí stejně, jak tomu bylo v případěvšech jiných velkých globálních politických a hospodářskýchudálostí.

Nezbývá nám, než abychom se pro nastávající rokypřipravili na nanejvýš neklidnou jízdu. V rozporus toužebnými očekáváními mnohých „expertů“ nebude dalšíkrach očisťující letní bouřkou, nýbrž spíše něco jako potopouči mohutnou vlnou tsunami. Na to bychom se

370

měli připravit.Lhostejno zda náš člun rozhoupává příroda, vládci světa,

nebo oba společně - musíme se postarat o to, abyse nepřevrhnul. K tomu potřebujeme otevřeného ducha,ostražitost a odvahu podívat se nepříjemné pravdě do očí,třebaže to bude bolet, protože ti, kteří pohledem uhýbají,budou trpět ještě více.

Na duchovní úrovni bych vám chtěl poradit, abystese spojili se Zemí a přírodou, ať do uděláte jakkoliv. Vyraztesi do hor nebo do lesa a naslouchejte větru a stromům.Můžete zrýt zahradu, vnímat vůni hlíny a hovořits rostlinami... naslouchat zvířatům, protože nám majímnoho co říct. Jsou mnohem vnímavější k přírodním jevůma již celé hodiny (a často dny) předem vědí, blíží-li napříkladse bouře.

Na materiální úrovni vám mohu poradit pouze to, abyste- kdykoliv to bude jen trochu možné - používali penízev hotovosti a dali ruce pryč od plastových karet. Radím vám,proměňte si eura také v jiné měny, nejlépe za zlato a stříbro -jsou to jediné měny, které přežily v minulosti skutečněvšechno. Hotové peníze by měly být tam, kde jsou kdykolivk dispozici - to znamená, že ne v bance ! Jakmile budouvšichni současně chtít od banky své peníze, nikdo žádnénedostane.

Kupte si vlastní kus země ! Vlastní pozemek a půdapředstavovali v zlých časech vždycky velkou výhodu, protožepřinejmenším dávají možnost, jak si vypěstovat něco k jídlu,a navíc představují prostor, jenž se může stát majiteliútočištěm. Prozíraví již v uplynulých letech kupovalizemědělskou půdu ve velkém, její ceny pak vyletěly vysokonahoru. Tito lidé vědí, co si ve zlých

371

časech udrží svou hodnotu. Kdo zažil poválečné Německo,ví, co mám na mysli.

Nezadlužujte se a ruce pryč od burzy ! Výjimka platípouze pro skutečné odborníky. Před každým krachemstoupaly burzovní kurzy nejprve prudce vzhůru, aby paknáhle a „nečekaně“ spadly. Kdo nyní vsadí na akcie, podlevšeho prohraje vše, co vsadil ! Myslím, že je velmipravděpodobné, že se v blízké budoucnosti přinejmenšímčas od času budeme muset obejít bez dodávek elektrickéenergie. Zkuste se zamyslet, co by to pro vás znamenalo.Malé pohotovostní agregáty na výrobu elektrické energie lzesestavit a použít kdekoliv.

Svou knihou vám nechci nahnat strach, nýbrž vásvyburcovat, protože právě nyní potřebujeme na této planetěco nejvíce bdělých lidí. Doufám, že jsem vás inspirovala doufám, že se o své myšlenky a vědomosti podělítes jinými. Buďte ti, kdo všechno změní ! Buďte jiskrou, kterápřeskočí na ostatní ! Buďte onou poslední kapkou, díky nížpohár přeteče ! Buďte proměnou ! A bděte !

Přeji vám, milá čtenářko a milý čtenáři, z celého srdcevšechno dobré !

Váš Michael Morris

372

Několik tipůPokud jste tuto knihu dočetli až sem a nepovažujete mne

za šílence, jistě se ptáte, co konkrétního tedy můžete udělatPROTI novému světovému řádu iluminátů a PRO sebe, Zemia své bližní. Než vyrazíte na cestu, chtěl bych vám dát krátkýseznam s podněty a myšlenkovými impulzy. Tento seznamsi nedělá nároky na úplnost a určitě si k němu doplňte novémyšlenky, návrhy a vynálezy:

Tak často, jak je to možné, používejte penízev hotovosti a vyhýbejte se využívání platebníchči kreditních karet.Nepůjčujte si u bank peníze. Namísto do fiktivních,investujte do skutečných hodnot. Poskytujte o soběna internetu jen naprosto nezbytné, minimálnímnožství údajů.Mikrovlnné trouby jsou dobře uzpůsobené tomu, abyzničily nežádoucí RFID-čipy. Jejich záření však ničívše a proto by jsme je v žádném případě nemělipoužívat na přípravu jídla ! Podporujte regionálníiniciativy, tam máte lepší přehled: GO LOCAL !Dbejte na svou výživu. Kupujte pokud možno místnívýrobky, nejlépe v biokvalitě, a přímo od zemědělců.Pouze pokud vidíte, odkud jídlo pochází, víte také,co máte skutečně na talíři a co se pak dostanedo vašeho těla.Podporujte drobné zemědělce, nejlépe ty, kteříse drží pravidel bio-produkce. Od těchto lidíse můžeme naučit více než ze všech knih, škola univerzit dohromady.

373

Jezte co nejméně masa - výrazně tak prospějete životnímuprostředí, zvířatům i vlastnímu zdraví.Zvlášť dbejte na čistou zdravou vodu a opravdovou sůl !V této souvislosti vám doporučuji, abyste si vyslechlipřednášky Petera Ferreiry „Voda a sůl“ - lze je naléztna internetu.Vyhýbejte se jodu a fluoru v soli, stejně jako všem kyselýmnápojům v hliníkových plechovkách (a také hliníkuv deodorantech).Mějte doma zásoby jídla a pití na jeden týden.Popřemýšlejte, co by stalo, kdyby vypadl na několik dníproud - nepodstatné z jakých důvodů ? (Kdo se chcepřipravit na skutečně extrémní případ a chce hrát na jistotu,více informací nalezne například zde:www.versorgungspakete. de (Na stránce je e-shop, přes kterýsi můžete objednat balíčky se základní výbavou pro přežití.Kromě semen obsahují také nezbytné nejnutnější nástrojepro získávání potravy vlastními silami. - pozn. překl.)Věnujte se sportu, meditaci, józe nebo tchaj-ťi. Nejlépe všemjmenovaným aktivitám. Nedůvěřujte slepě klasickémedicíně. V případě nemoci si vyžádejte názor několikarůzných a také různě zaměřených lékařů. Mnohé nemocnicemají „kvóty pro počet lůžek“, které jim předepisují, kolikpostelí během jednoho měsíce obsadit. Následkem tohose často téměř zdravým pacientům provádějí závažnézákroky, ale také se naopak nemocní příliš brzy propouštějí,protože jiní pacienti možná přinesou vyšší zisk. O svém tělea zdraví se snažte získávat co nejvíce informací - věděníznamená moc !

Podělte se o své vědomosti s dalšími lidmi - bez poučovánínebo dotěrnosti. Otevřených zaujatých lidí jevíce, nežsi často myslíme.Na všechno se ptejte a nedůvěřujte slepě žádným výpovědíma svědectvím ! Ani těm mým... Udělejte si svůj vlastní názor,naslouchejte svému břichu a pozorujte zevrubně své okolí.Hloupé otázky neexistují - pouze hloupé odpovědi !Neustále si pokládejte otázku: „Komu to prospěje ?Svých místních politiků se ptejte na všechno, co vás zajímá.Buďte „nepohodlní“, je to vaše svaté právo ! Vy dávátepeníze na výplaty svých starostů a všech poslanců, v regionui ve státě. Tito lidé jsou povinní se vám zodpovídat.Proměňte to ve svůj zvyk !Pokud vám někdo něco nedokáže snadno a srozumitelněvysvětlit, potom buď nemá tušení, o čem hovoří, nebo něcoskrývá. Nepochybujte o sobě !Rozšiřujte radost a lásku !

375

Zdroje a Bibliografie

Filmy

What in The World Are They Spraying ?, Paul Wittenberger, 2010We feed the world/Nasytíme celý svěř, Erwin Wagenhofer, 2005 Letsmake money/Továrna na prachy, Erwin Wagenhofer, 2008 What theBleep do we know ! ?/Co my jen víme ! ?, William Arntz, 2004They Live/Jsou mezi námi, John Carpenter, 1988The world according to Monsanto, Marie-Monique Robin, 2008

Knihy

Permakultur, Wo ein Wille, da ein Weg, Sepp Holzer /Zahrada knakousnutí - Permakultura podle Seppa HolzeraThe Creature from Jekyll Island/Die Kreatur von Jekyll Island, G.Edward Griffin1984, George OrwellVersklavte Gehirne, Heiner GehringGod rush and Gold war, Die Goldverschwörung, Ferdinand LipsGeheimgesellschaften 3 - Krieg der Freimaurer, Jan van Helsing

Obrázky

1. Soukromý archiv2. http://dailycapitalist.com/wp-content/uploads/2009/i0/50-

d0llar-g0ld.jpg3. http://neithercorp.us/npress/wp-

content/uploads/20io/o4/hyperinflatiom.jpg4. http://en.academic.ru/pictures/enwiki/73/Inflation-1923.jpg5. Archiv Stefan Erdmann6. Archiv Stefan Erdmann

376

7. http://d0llardaze.0rg/bl0g/p0sts/2007/0ct0ber/19/1/Kennedy5D0llarLarge.jpg

8. http://3-bp.blogspot.com/_x8VXabAc8PA/TP5dEYHA42I/AAAAAAAAAVs/eQUajVIaD3l/s16oo/balfour_declaration.jpg

9. www.chemtrails-info.de/ct/flugzeuge/00/100%20heckspruehduesen%20tankflugzeug-2.jpg

10. www.science-explorer.de/haarpantennen.jpg11. www.artthe0ry.net/chemtrails2.jpg12. http://4.bp.blogspot.com/_PZnvgQoWvQw/SVpZvE5XtgI/

AA\AAAAAB-Q/g648DSNcVZU/s400/chemtrail-inners3. ÍPg13. http://aftermathnews.files.w0rdpress.c0m/2007/09/g0ldenhead_

nanofiber_morgellonsi.jpg14. www.morgellons-disease-research.com/15. http://educate-

yourself.org/cn/DavidRockefellerBenFulfordrjpg.jpg

Bibliografie

1. Capital, 5.8.2009, www.capital.de/p0litik/100023953.html2. www.spiegel.de/spiegel/o,1518,716955,00.html3. Spiegel 37/2010; 13.9.2010, „Es war ein Erdbeben“4. Commerzbank , tisková zpráva z 8.1.20105. Charles Mackay, „Außergewöhnlicher Irrglaube der Men

sehen und die Dummheit der Massen“, Předmluva k vydá níz r. 1852

6. www.goldseiten.de/content/kolumnen/artikel.php ?storyid=53

7. www.finanzprofil-online.de/HTML/Zitate/HomeZitate. html8. Ferdinand Lips, „Die Gold-Verschwörung“, Kopp Verlag,

Rottenburg9. Welt online, 13.5.2010, http://www.welt.de/wirtschaft/

article7614327/Ackermann-haelt-hohe-Inflation-fuer-ausgeschlossen.html

377

10. Focus money online, 16.3.2010, „Deutsche Bank - JosefAckermann steigert Gehalt um 580 Prozent“

11. www.sueddeutsche.de/geld/krise-mehr-millionaere-die -fetten-jahren-fangen-erst-an-1.963419

12. www.mmnews.de, 14.6.201013. Frank Schäffler, Ökonomenblog, 13.5.200914. Thomas Mann15. Wikipedia16. G. Edward Griffin, „Die Kreatur von Jekyll Island“, Kopp

Verlag, Rottenburg, Str. 17417. www.noeastro.de/opencms/opencms/de/astrologie/Win

fried-Noe-Kolumne/Winfried-Noe-Inflation-i.html18. http://de.wikipedia.org/wilci/Zinsverbot19. Jim Puplava - Rozhovor s privátním bankéřem Ferdinan

dem Lipsem o jeho knize „Die Gold-Verschwörung - EinBlick hinter die Kulissen der Macht“, (Zlaté spiknutí -po hled za kulisy 11100)2003, Financial Sense

20. viz (16), str.1821. viz (16), str. 1822. viz (16), str. 2323. Paul Warburg, „The Federal Reserve System: Its Origin and

Growth“, New York, Macmillan, 1930, str. 5824. viz (16), str. 3525. viz (16), str. 3526. The quotations-page, http://www.quotationspage.com/

quote/37700.html27. www.investor-verlag.de/rsi-funktionsweise-und-anwen

dung/104045721/28. Wolfgang Dahm, „Die Finanzkrise“, www.absolute-return -

invest.de29. Louis McFadden on the Federal Reserve, Congressional Record,

June 1932, str. 12595-12603,(29a)Jim Puplava - Rozhovors privátním bankéřem Ferdinan dem Lipsem o jeho knize „DieGold-Verschwörung Ein Blick hinter die Kulissen der Macht“,(Zlaté spiknutí - pohled za kulisy moci)

378

30. John Maynard Keynes, The Collected Writings of..., Vol. V,New York, Macmillan

31. www.buergeranwalt.c0m/02-ra-st0rr-standpunkte/02 -13-maer-gesamtdeutsche-verfassung.html

32. Ferdinand Lips, „Die Goldverschwörung“ str. 20233. Theodore Butler, přednáška na Phoenix Silver Summit 2009,

(33a)http://www.silberinfo.com/home/nachrichten/ top-thema/detail-4/article/silber-etfs-profitieren-von-rekordpreisen.html

34. Health Consciousness, Vol. 15,435. švýcarská televize, neděle, 5. prosince 2010,17:0636. Spiegel online, 28.4.201037. Der Spiegel: 5/2009 z 26.1.2009, titulek: „Irgendwann ist

Zahltag“, str. 5038. http://0rigin.wdr.de/themen/kultur/stichtag/2004/11/30.

jhtml39. „Black Nobility Unmasked Worldwide“, Dr. John Cole man,

198540. Info-Blog Media,

http://infoblogmedia.wordpress.com/2010/03/17/cecil-rhodes-und-die-round-ta ble-group/

41. viz (16), str. 13742. WeAreChangeGermany, „Skull & Bones“, str. 743. http://www.clubofrome.de/schulen/44. Daniel Estulin na tiskové konferenci, Brusel am 1. června

2010 - WeAreChangeAustria / http://wearechangeaustria.w0rdpress.c0m/2010/06/03/bilderberg-2010/

45. Daniel Estulin, „Bilderberg und die Massenmedien“, 6.6.200746. Rozhovor s Janem van Helsingem, www.mysteries-maga

zin.com, 5/200847. http://juergenelsaesser.w0rdpress.c0m/2009/05/21/bil

derberger-und-trilaterale-kommission/48. viz (47)49. Derek Wilson, „Rothschild: The Wealth and Power of A Dynasty“,

New York, Charles Scribner’s Sons, 1988, str. 99

379

50. viz (16), str. 1851. viz (16) str. 21952. viz (16) str. 218-21953. viz (16) str. 218-21954. viz (29), str. 22055. R. McNair Wilson, „Monarchy or Money Power“, London, Eyre

and Spottiswoode56. viz (16), str. 25557. Die Akte Rothschild, „Spurensuche in der europäischen

Gelddynastie“, 2003, str.658. http://de.wikipedia.org/wiki/Albert_Salomon_Anselm_

von_Rothschild59. http://de.wikipedia.org/wiki/Albert_Salomon_Anselm_

von_Rothschild60. www.rothschild.de61. www.focus.de/finanzen/banken/investition-rothschild -

entdeckt-deutsche-firmen_aid_335864.html62. Maritime News, 7.1.201063. Lyndon LaRouche, Political Action Committee, www.la

rouchepac.com/node/1387164. The Street, 23.6.201065. www.rothschild-erken.de/strategie.html66. www.worldlingo.com/ma/dewiki/de/Rothschild#Aktivit.

C3.A4ten_von_Rothschild67. FOCUS Money, č. 8 (2009), 3. část: „Wem gehört Deutsch

land ?“68. Jurriaan Maessen, www.infowars.com, 10.9.2010, www.in

fowars.com/rockefeller-foundation-conceptualized-anti -h0rm0ne-vaccine-in-the-i920s-and-30s-rep0rts-reveal/

69. www.sweetliberty.org/issues/war/bushsr.htm70. „The Intelligent Woman’s Guide to Socialism and Capi

talism“, 1928, New Brunswick, New Jersey, TransactionBooks, 1984, str. 47

71. INTERNATIONAL MONETARY FUND, Reserve Accumulation and International Monetary Stability, Reza Moghadam, 13.4.2010

380

72. Reserve Accumulation and International MonetaryStabi lity, bod 42, str. 22

73. Reserve Accumulation and International MonetaryStabi lity, bod 4, str. 3

74. Výtah z rozhovoru s Prof. Dr. Wilhelmem Hanklem,www.dr-hankel.de

75. www.stern.de/politik/ausland/eu-staaten-folgen-vorschlag-fuer-wirtschaftsregierung-1650744.html

76. http://stevenblack.w0rdpress.c0m/2011/01/15/eindeutige -zitate-bezglich-der-nwo

77. Leonard Lewin, Report from Iron Mountain on thePo ssibility and Desiability of Peace, New York, DellPub lishing 1967, str.39

78. www.handelsblatt.com/unternehmen/industrie/ruestu ngsindustrie-der-krieg-gegen-den-terror-ein-bombensi cheres-geschaeft;25i043i, Handelsblatt,„Der Krieg gegen den Terror“, 11.1.2010

79. Handelsblatt online, 11.1.201080. Spiegel online, 30.12.200981. F. William Engdahl, „Die Saat der Zerstörung,

Geopolitik mit genetisch verändertenNahrungsmitteln“, 6.9.2004

82. viz (81)83. http://www.schweinegrippe-him.seuchen-

info.de/servi ce/zahlen-tote.html84. Die Freie Welt, 14.2.201185. NEXUS Magazin, Alzheimer und Aluminium, květen 201086. Blick, 8.1.201187. Noam Chomsky, „Mediacontrol - Von Macht und

Medi en“, 2. vydání, Europa Verlag, Hamburg květen2003, str. 8

88. Dipl.-Psych. Heiner Gehring, „Mind Control - Angriffauf die Freiheit“

89. Dipl.-Psych. Heiner Gehring, „Mind Control - Angriff aufdie Freiheit“, str. 7

381

90. www.freedomfiles.org/war/fema.htm - FEMAs 911 Concentration Camps

91. Die Zeit, c. 29, 201092. Gerhard Wisnewski, „Dienstgeheimnis: Pressefreiheit

wurde schon immer ausgetrickst“, str. 293. www.mediadb.eu/datenbanken/deutsche-medienkonzer

ne/axel-springer-ag.html94. http://derhonigmannsagt.wordpress.com/2010/12/14/

abwicklung-der-alten-weltordnung-ii-die-krise-rothschilds-hoffnung-auf-goldwahrung-und-weltregierung/Abwicklungder alten Weltordnung II. die Krise: Rothschilds Hoffnung aufGoldwäh- rung und Weltregierung, 14.12.2010, von honigmann

95. www.freedomfiles.org/war/fema.htm - FEMAs 911 Concentration Camps

96. viz (95)97. Jan van Helsing, „Geheimgesellschaften 3 - Krieg der Frei -

maurer“, Amadeus Verlag98. Jan van Helsing, „Geheimgesellschaften 2“, Ewert Verlag

199699. viz (97)100. http://sieleben.w0rdpress.c0m/2010/12/28/wikileaks-d0

kumente-enthullen-usa-planen-vergeltungsmasna hmen-gegen-europaische-nationen/

101. www.y0ice.net/bl0g/2010/05/20/landwirte-in-haiti-verbrennen-monsanto-samen-und-verweisen-auf-respekt -zur-mutter-natur/

102. www.politaia.org/englische-reporte/fulford/ben-fiilford -ofifener-brief-an-ron-paul-deutsch-und-englisch-polita ia-org/

103. Deutsche Bank Medien, New York, 26. listopad 2007: „JosefAckermann vom American Jewish Committee aus gezeichnet.“http://www.db.com/medien/de/content/presse_informati0nen_2007_3721.htm

104. wikipedia, Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsauf sicht- http://de.wikipedia.org/ wiki/Bundesanstalt_f%C3%BCr_Finanzdienstleistungsaufsicht

382

105. http://www.sklaven-ohne-ketten.blogspot.com/106. Bild.de, 30.4.2010107. BIZ, výroční zpráva, 31. březen 2010108. Karlhein Krass, „Sklaven ohne Ketten“,

www.sklaven -ohne-ketten.blogspot.com - 2-13Die deutsche Ursa che der weltweiten Finanzkrise

109. Wikipedia, Deutsche Bank110. Spiegel online, 4.2.2010, „Deutsche Bank

überrascht mit Riesengewinn“111. NZZ online, 21.12.2010112. Focus money online, 25.2.2011113. Guido Hehn, 24.2.2011, HehnFinanz.de114. Wikipedia, Detlev Karsten Rohwedder115. n-tv, 28.1.11116. www.bundestag.de/bundestag/ausschuesse17/a03/

in dex.jsp, Deutscher Bundestag, AuswärtigerAusschuss

117. http://zeitgeist-online.de/exklusivonline/dossiers-und -analysen/230-das-guttenberg-dossier-teil-1.html

118. Welt online, 28.2.2011, „Erdogans Rede erzürntdeutsche Politiker“

119. UK Press Gazette, 22.5.1998120. Ottawa Citizen, 8.6.2006121. Stoppt Rupert Murdoch, Ricken Patel, www.avaaz.org122. www.uni-

protokolle.de/Lexikon/Ziviler_Ungehorsam. html- Uni-Protokolle

123. Junge Welt, 18.1.2011, „Vier von zehn Autofahrernzahlen nicht“

124. Focus online, 14.2.2011, „Unruhen in Teheran -Clinton treibt iranischen Widerstand an“

125. www.ftd.de/politik/europa/:parteiuebergreifende-initiative-eu-abgeordnete-gruenden-lobby-gegen -banken/50216002.html

383

126. www.attac.de/was-ist-attac/ ?L=2127. www.i23recht.net/article.asp ?a=56i38&ccheck=i128. www.science-skeptical.de/blog/warum-

regenerative -energien-in-deutschland-keine-zukunft-haben/002119/

129. Dr.Katherine Albrecht,www.youtube.com/watch ?v=9l_ Cg4MxtCEwww.youtube.com/watch ?v=mrITx7_tTTo&feature=related

130. www.y0ice.net/bl0g/2010/05/20/landwirte-in-haiti-ver brennen-monsanto-samen-und-verweisen-auf-respekt- zur-mutter-natur/

131. Andreas Popp, „Geheime „Friedensspiele“ desReports of IronMountain...,http://ingeo9.bl0g.de/2010/01/29/geheime-friedensspiele-7899818/

132. http://theintelhub.c0m/2010/06/10/c0rexit-linked-t0 -the-blackstone-group-lord-jacob-rothschild/

133. www.moneymanagement.com.au/news/rothschild-to -outsource-global-fixed-interest

134. http://uk.reuters.c0m/article/2010/07/09/uk-xstrata -glenc0re-r0thschild-idUKTRE66834M20i00709

135. www.naturalnews.c0m/028887_vaccines_Bill_Gates. html

136. http://haiti-kinderhilfe.bl0gsp0t.c0m/2010/05/akti0n -gegen-monsanto-hybridsamen.html

137. Film „The world according to Monsanto“, Marie-Mo nique Robin

138. www.inf0kriegernews.de/w0rdpress/2010/01/31/die-r0 thschilds-eine-bankendynastie/

139. http://100777.c0m/n0de/164 und „Who Owns theTV Networks”, Eustice Mullins

Knihy ANCH BOOKS

Jan van Helsing:Ruce pryč od této knihy !

Jistě se zeptáte: „Proč bych neměl tuto knihu brát do rukou ?“ Je jejítitul jen promyšlenou reklamní strategii ? Sotva. Možná nevíte, že dvěknihy Jana van Helsinga byly kvůli jejich brizantním obsahůmv Německu a Švýcarsku zakázány Masmédiá dodnes varují veřejnostpřed jeho myšlenkami a mluví o „nejnebezpečnějším německémautorovi faktografické literatury“Jan van Helsing zde otřásá základy světonázoru - tentokrát vašeho !Svou publikaci nazval Ruce pryč od této knihy ! A myslel to opravduvážně. Když si ji přečtěte, nebude pro vás snadné žít dál jak dosud.Dnes si snad ještě můžete myslet: „O tom mi přece nikdo nic neřeld,odkud jsem to měl vědět ?“ Nebo vás napadne, že sám či sama nicnezměníte. No přečtěte-li si tuto knížku, změníte postoj. Pokud vásvšak tajemné a nepoznané nezajímá, nikdy jste nezatoužilipo vnitřním a vnějším bohatství, nezamýšleli jste se nad vlastnímúspěchem a nezáleží vám ani na zdraví, bude lépe, když dobřemíněnou radu autora poslechnete, a knihy se více nedotknete.Máte-li však pocit, že se světem, v němž žijeme, není něco v pořádku,zajímáte se o jeho poslední tajemství a toužíte se to dozvědět přímood života - je to VAŠE kniha !Nemůžete se však stěžovat, že jsme vás nevarovali. Jan van Helsingmluví zde o věcech a událostech, které vám otevřou možnosti nabýtmoc nad vlastním životem a sílu, o kterou se můžete podělits ostatními. No kdo má moc, má i velkou odpovědnost.Jsou dvě možnosti: Chcete aby nadále žil život vás nebo nastal teďokamžik vzít osud do vlastních rukou ?Rozhodněte se !

čeština_ 385 strán_ ISBN 978-3-9814301-1-0

Jan van Helsing: Kdo se bojí Smrti ?

Každý z nás se s ní alespoň dvakrát v životě setká. Toltékové říkají,že kráčí stále s námi za levým ramenem a je naším nejmocnějšímprůvodcem. Německý autor Jan van Helsing přežil dvě autonehody,které ho přivedly do její bezprostřední blízkosti.Fascinovaný jejím zjevem a především prodchnut nesmírnouzvědavostí se během následujících dvou let pokoušel navázat sní kontakt.V prosinci 2004 se mu to podařilo...V jedinečném interview položilbytosti, kterou my nazýváme Smrt, 222 otázek: Kdo jsi ? Kam odnášíšduše ? Co cítíš, když vyzvedáš duši vraha ? Jak vypadá druhý svět ?Jsi nesmrtelný ? Viděl jsi Boha ? Existuje peklo ? Kdo vládne světu ?Komu slouží Ilumináti ? Kdy přijde Antikrist ? Co víš o Ježíši ? Co jesmyslem života ? Je smrt nevyhnutelná ? Jaká budoucnost čekálidstvo ? Jaký smysl má nemoc ? Jak být zdravý a šťastný ?...Odpovědi bytosti, která od počátku stvoření nepřebývala ve fyzickémtěle a sama si říká Anděl proměny, přesahují naše „pozemské“vnímání světa. Otevírají čtenáři intergalaktické, univerzální pohledynezatížené dualitou a představami dobra a zla.

čeština_ ISBN 978-3-9814301-0-3; slovenčina_ISBN 978-3-00-030187-2

Dvojkniha: Wolfgang Kremling: Z lásky

k Prameňu alebo obrátenie LuciferaV Biblii vysloví diabol legendárnu vetu: „Volám sa Légia, lebo je násveľa.“ „Diabol“, s ktorým sa stretávame na stránkach tejto knihy, jez iného cesta. Argumentuje na najvyššej intelektuálnej úrovnia vysvetľuje svoju úlohu v dejinách sveta. Pôsobí totiž ako jedenz pólov duálneho systému, vytvára a udržuje napätie, v hraniciachktorého sa pohybujeme.

Zaisťuje nás tak v pozemskej štruktúre, aby sme odtiaľto „nevypadli“,mohli prechádzať skúsenosťami a odovzdávať ich do svetelných sfér.To je celkom iná interpretácia božského antipódu, než akú námsprostredkovala výchova a všeobecná mienka. „Som časťou sily, ktorázlo chce a dobro činí,“ hovorí Mefistofeles vo Faustovi. Tieň svetaa tieň v nás má mnohé mená a mnohé tváre. V svojej prapodstateje však Luciferom, Nosičom svetla, Ariadninou niťou, základovýmkameňom nášho vnútorného chrámu - svieti nám na ceste späťku hviezdam, k božskému prameňu.

V čertovsky otvorenom rozhovore prostredníctvom média WolfgangaKremlinga hovorí Lucifer o prevratných zmenách aktuálnej epochy,o svojom poslaní v minulosti a dnes na prelome vekov a - o svojejnajhlbšej túžbe, ktorou je... Nechajte sa prekvapiť !

Svetelná Matrix alebo ako sa spojiť s Prameňom

Všetko, čo človek prežíva, skúsenosti a poznanie prechádza kanálom,božskou svetelnou štruktúrou do pra-pôvodu. Každá bunka ľudskéhotela je s touto sieťou spojená.

Keď prenikneme do tejto sústavy a naviažeme s ňou vedomý kontakt,otvorí sa nášmu poznaniu univerzálna databanka. Za „normálnychokolností“ do nejnazeráme až v okamihoch fyzickej smrti, keďsi prezeráme uplynulý život a vidíme i do minulých existencií.Do božskej svetelnej štruktúry však môžeme vstupovať už za životana Zemi.Táto kniha je návodom pre nadviazanie spojenia s našim duchovnýmBytím.Čo tým získame ? Dôležité poznania pre súčasnú existenciu.Aký to má zmysel ? Môžeme si z nadhľadu pozrieť doterajší života rozpoznať, opraviť alebo zmeniť konanie, myslenie či cítenie tam,kde sme skúškami Lucifera neprešli.

slovenčina_222_ strán ISBN 978-3-9814301-2-7

Christoph Fasching: Společnost 2015 - návod

k vytvoření nové společnosti v 5. dimenziO tématu vstupu lidstva do páté dimenze se píše velmi často.Nepíše se v nich však podrobněji o tom, jaké procesyse momentálně odehrávají na Zemi a co na lidstvo vstupemdo pátého rozměru čeká.V této knize najdete rozšiřující informace k zamyšlení se nad tím,co to znamená žít ve vyšší dimenzi lidského vědomí.

Naše lidstvo právě prochází ve svém vývoji milníkem a opouští stavoddělenosti. Základem nového vědomí není oddělená existenceod VŠECH a VŠEHO, ale návrat k JEDNOTĚ. Centrálním bodemzměn je spojení, propojení člověka se všemi částmi univerza. Novévědomí, to je jednota všech lidí, člověka s přírodou, matkou Zemi,stávajícími planetami, hvězdami a bytostmi univerza.

V knize píši o stavu po roce 2012, ve kterém bude ukončenproces změny lidského vědomí, a o projektu vzniku ÚPLNĚnové společenské formy založené na rozšířeném VĚDOMÍJEDNOTY. Nechci pouze informovat, ale i vyzvat každéhočtenáře(ku), aby tato fakta pochopil(a), uvědomil(a) si jea aktivně tyto informace dále rozšiřoval(a) v rozhovorech,neboť jen tak bude tento přechod plynulý a bez větších iritací.

V knize jsou pokyny archanděla Gabriela, který nás chce připravitna přechod do páté dimenze a následný život s novým vědomím.Abych to lépe pochopil a umožnil to i vám, channeloval jsemkromě toho i další světelné bytosti. Končím doplňujícímiodpověďmi a poselstvími, které jsem dostal před i při psaní tétoknihy. Máte v rukou poselství věnované celému lidstvu !

čeština_ ISBN 978-3-9814301-3-4

Připravujeme:

Flavio M. Cabobianco

Přicházím ze Slunce

„Když jsem řekl, že přicházím ze Slunce, byl jsem ještě malý a neuměljsem tak dobře používat slova. Nejde o fyzické Slunce ale duchovní. Nežjsem přišel na Zemi, přebýval jsem v tomto prameni světla.Nepřicházím ze Slunce sám. Všechny děti, které se nyní rodí, jsou odtuda také všichni dospělí, kteří se mění a kteří obnovili své propojeníse světlem.Nové děti zůstávají spojené se svým původem. Miminka pláčou, nebotje velmi těžké být na této planetě. Pokoušejí se telepaticky dorozumět,ale většinou to nejde, všechno je tu takové nepropustné... Bojí se,protože jsou uzavřeny v tělesné schránce. Touží po esenciální jednotě,z níž přicházejí, a proto se upínají na své opatrovníky. Úkol nejvyššíbytosti přenášejí na rodiče. Když však rodiče věří jen hmotě, strhávajídítě stále více do tělesnosti. Když ho učí mluvit, omezují jeho myšlení.A dospíváním ztrácejí děti spojitost se svým původem. Pokud chcemepomoci dětem, musíme pomoci rodičům.“Flavio, 8 let

Flavio z Argentiny začal již jako dvouletý vyprávět svým rodičůmo sobě, svém původu a o minulých životech. O tom, co jsou duše,odkud přicházejí a kam jdou, co je univerzum a Bůh, jak funguje svět- jednoduše, slovami dítěte a s nevídanou filozofickou hloubkou.Texty jsou ilustrované Flaviovými malbami a kresbami.

čeština, slovenština

Dr. Richard BartlettMatrix Energetics neboli umění transformace

V roce 1997 se dr. Richardu Bartlettovi podařil epochální objev:Koncentroval se na jistou myšlenku, dotkl se dvou senzibilních,s problémem pacienta souvisejících bodů na jeho těle nebo v auřea vyvolal u něj spontánní a působivé změny. Svou metodu nazvalMatrix energetics. Když ji použil, záhy překvapivě zmizelo vadnédržení těla, uvolnila se emoční blokace a pacienti se cítili odlehčenía plní energie.

Dr. Bartlett zde učí, jak jednoduše funguje tento jemný a zdánlivětajemný postup umožňující trvalé změny.Matrix energetics nebo-li Metoda dvou prstů je vhodná pro terapeutyi laiky. Může se ji lehce naučit a použít pro svůj vývoj každý, kdose otevře intuitivnímu přístupu.čeština

Enrique Barrios

Ami chlapec z hvězd - 1. díl

Ami sa vrací - 2. díl

Knihy o mimozemském příteli malého Pedrita, Amim, se stalyv mnohých zemích kultovní lekci nových časů.Zde je několik názorů čtenářů:

„...Za dva dny jsem knihu spolkla se šťastným úsměvem na rtech. Aminám ukazuje ráj a cestu do něj. Ta je celkem jednoduchá - láska, láska,láska. Věděli to už Beatles... „„... kniha, která vás podnítí zamyslet se - a nikdy na ni nezapomenete !

Ujišťuji vás, že když si ji přečtete, ihned se obdaříte i pokračovánímAmi se vrací. Vřele ji každému doporučuji ! Začnete se na realitu dívatz jiné perspektivy. A sice - z té nejrozumnější... „„...naučit se srdcem létat... myslela jsem si, že je to dětská kniha.No velmi rychle jsem pochopila, že jde o velký dar pro všechny. Kdyžse do těchto řádků ponoříte, otevře se vám srdce i cesty k našimúžasným hvězdným sourozencům... „„... Kdo si přečte Amiho, nepotřebuje již jinou ezoterickou neboposvátnou knihu. Je v ní všechno - jednoduché a jasné a nepřipouštížádné „ale". Je to poklad, který nosím stále v srdci... „

„... Překrásná kniha pro děti i dospělé. Její myšlenky mě budou dlouhoprovázet... „„... Kouzelná a okouzlující kniha, která nám připomíná všeobjímajícísílu lásky... „

„...Miluji tuto knihu od okamžiku, kdy jsem ji poprvé četl. Daroval jsemji i mnohým přátelům. Je nadčasová, láskyplná, věrohodná. Vzbuzujenaději - na přátelství, které překonává všechny hranice... „

slovenština, čeština

Informace o autorech, úryvky z knih a objednávky:

www.anch-books.eu