DAilyDAily

pravidelný měsíčník

herně-literárního serveru

www.darkage.cz

MirrorMirror

Červ e n 20 0 9

č í sl o

6

Ilustrace na obálce: ZekeasakurAutoři textů: Angeluss, Matob, Perilan, Moire, DonSimon, AveyKorektury: PerilanSazba: AngelussRočník první, číslo 6Vydáno pod patronátem serveru www.darkage.cz, 28.6.2009.

Redakce

Obsah

Letní megasraz 4

Mayská mytologie 5

Střípky z DA 6

RPG dno 7

Literární rubrika 8

Srazy a akce 11

Válečná Lest 12

Čtení na prázdniny 13

Zombiewalk 14

Zbabělci! Dopisy sice nedorazily, ale myto s vámi nevzdáváme. I v červnu se dočkátesvé pravidelné porce DM článků. Po méně zá-živných úvodech zminula vás čeká opravdovéčtení. Mytologická i literární sekce se poprvéukáží v plné síle. Zelenou dostala i dlouho žá-daná RPG rubrika, která startuje seriálem vě-novaný undergroundovým RPGčkům.Tradičně nechybí ani recenze, reportáž a srazya akce na nejbližší dobu.

Stránky, které se (doufám) chystáte číst,jsou na delší dobu to poslední, co od nás uvi-díte. Ne že by měl Mirror problémy, naopak.Všechno je, jak má být, a my se těšíme nadlouhé a zasloužené prázdniny: chystáme sepřečíst pár pohádek chudým bahamskýmdětem, zachránit svůj strom v brazilských pra-lesích, zavlažit kus australské divočiny, pojme-novat první rybku korálových útesů... Zkrátkanačerpat nové síly a inspiraci, aby za dva mě-síce bylo čím překvapit.

Do srpna daleko, tak čtěte pomalu ;)

Angeluss

Angeluss

Matob

Moire

Perilan

Přibližně v polovině července se bude konat ví-kendová akce, na kterou se většina z nás těší celý rok– velký letní sraz serveru DarkAge. Tentokrát se po-tkáme kousek od Jičína a stejně jako minulé rokypřipravujeme bohatý program. Pokud se snad teprverozhodujete, zda přijet, nebo jste ještě na žádnémpředchozím srazu nebyli, nechte se navnadit toutolehkou ochutnávkou toho, co nás čeká.

Příjezd jednotlivých účastníků očekáváme v prů-běhu pátečního odpoledne. Oficiální uvítání tedy pro-běhne někdy večer, současně s tím bude možnostpřihlásit se na jednotlivé turnaje, soutěže a hry. Také roz-dáme objednaná trička, narazíme sudy a zbytek páteč-ního večera obětujeme na oltář zábavy a poznávánínových tváří ;)

V sobotu se program rozeběhne naplno a počítámes tím, že zážitky nabitý den zakončíme velkou žranicí.Máme přislíbeného kance, kterého se pokusíme běhemodpoledne a večera dozlatova upéci.

V neděli dopoledne budeme rychle dohrávat zbý-vající turnaje, dojídat jídlo, dopíjet pití, rozdávat ceny…a pak už uklízet a odjíždět :)

A co že se to na vás vlastně chystá?

Už tradičně budeme mít volně k zapůjčení připra-venou hromadu deskových, karetních a jiných společen-ských her. Jejich kompletní seznam naleznete nawebových stránkách srazu a budou mezi nimi jak známéfláky, tak i ne tolik provařené novinky. A pro ty z vás,

kteří by si ze srazu rádi odvezli i nějakouhodnotnou památku, mám další dobrouzprávu – stejně jako předchozí roky chys-táme několik turnajů ve vybraných hrách.

Vzhledem k tomu, že jsme server, kterýse zajímá hlavně o RPG, dostane samoz-řejmě prostor i tento druh her. Pokud jste setedy zatím účastnili zajímavých příběhů jenza pomoci svého internetového prohlížeče,neváhejte a přihlaste se na některé z vypsa-ných dobrodružství na živo.

Odpočinek i zábavu pak slibuje filmovámístnost. K dispozici bude projektor i kvalitní

zvuková aparatura, takže bychom se opět mělidočkat solidních uměleckých prožitků. Program

se teprve tvoří, ale lze předpokládat, že se budeodvíjet v duchu toho minulého (http://sraz.dar-

kage.cz/2007/kino.pdf).

Těšit se opět můžete na několik zajímavýchpřednášek (popř. workshopů), které vám rozšíří obzory.Za všechny mohu jmenovat kupříkladu přednášku o pře-kladech anime, chybět nebude ani tradiční ‚bilanční‘ po-vídání o tom, co se na DA za minulý rok povedlo, co nea co se chystá na rok příští.

Nechystáme se celý víkend jen tak prosedět, takžeje v plánu výlet do nedalekého Jičína za fotbalem a taképro vás připravujeme jeden speciální zážitek - pátrání poRumcajzově pokladu. Někde v okolí našeho dočasnéhobydliště bude skryt poklad nesmírné ceny (podle neově-řených pověstí obsahuje vzácné likéry a pochutiny všehodruhu). A ten (nebo ti), kdo ho objeví, ho mohu celý namístě sníst a vypít :)

Pokud vás šance strávit příjemný víkend ve společ-nosti kamarádů z DarkAge oslovila, prostudujte si bližšíinfo na srazovém webu nebo se zapojte do plánování nafóru Třetí letní megasraz.

Základní údaje:Datum konání: 17. -19. 7. 2009Místo: JičínWeb: http://sraz.darkage.cz

DonSimon

DA DAily MirrorS

tran

a 4

ofic

iáln

í měs

íční

k w

ww

.dar

kage

.cz

Letní megasraz

Mesoamerický národ Mayů, kterýobýval oblast poloostrova Yucatánu ajeho okolí, proslul v moderním podvě-domí především svojí vyspělostí, kteráse v mnohém vyrovnala vyspělosti kul-tury evropské. Od plně vyvinutého psa-ného jazyka přes fascinující uměleckévýtvory až po nesmírně exaktní matema-tický a astronomický systém je mayskácivilizace podivuhodná a není divu, že vmnohých vzbuzuje zájem.

Mayská kultura, a především myto-logie je dosud zastřena tajemstvímmožná také proto, že nejstarší písemnědochované mýty pocházejí ze 16. století,ačkoli vývoj mayské civilizace dosáhlsvého vrcholu kolem 9. století. Dá sepředpokládat, že tyto dokumenty jsoustoletími ústního vyprávění a neustáléhopozměňování pro potřeby vypravěče,nepřesným a mnohdy i výrazně reduko-vaným svědectvím o mayské víře – ne-mluvě o tom, že k zápisu těchto mýtů došlo až pošpanělské invazi na Yucatán. Podobně tomu bylo se zá-znamem severských mýtů, ke kterému došlo až po chris-tianizaci Skandinávie. Je tedy velice pravděpodobné, žev tomto procesu došlo k úpravám obsahu ve snaze jejzpřijatelnit pro křesťanskou obec.

Mezi nejdůležitější dokumenty popisující příběhyz mayské mytologie patří Popol Vuh, Kniha komunityobsahující především mýtus o stvoření světa a lidstva ao vzniku Slunce a Měsíce.

Podle Popol Vuh byli první lidé, které bohové stvo-řili, nedokonalí. Jejich těla, vymodelována z hlíny, ne-byla schopna citů, pohybu ani řeči. Když si to bohovéuvědomili, zničili tyto polotovary. Ve snaze napravitsvou chybu se pokusili tito tři bohové, dohromady zvaní‚Srdce Nebes‘, vytesat lidi ze dřeva. Tato stvoření siceuměla mluvit, ale neměla v žilách krev a postrádala duši.Stvořitelé ve vzteku rozštípali další svůj omyl. Až třetípokus se podařil, když ‚Pravé Lidi‘ vykonstruovali z ku-kuřičných klasů.

Mnoho ze starých mayských tradic a jejich nábo-ženství zůstává stále neprozkoumáno a hlavně nepocho-peno. Mayové, stejně jako většina ostatníchpřed-moderních kultur věřili na tři základní úrovně exis-tence - nebe, Zemi a podsvětí.

Zatímco nebe je doménou Kinich Ahau, bohaslunce, a Itzamny, tajemného boha stvořitele, podsvětí

vládli staří bohové smrti a rozkladu. Mayové věřili, ženoční nebe je oknem, které ukazuje nadpřirozené bytosti,bohy a místa a ve kterém se prolínají všechny tři existu-jící úrovně. Zkoumali jejich konstelace a interpretovalivýznamy pohybů hvězd v různých ročních dobách.

Mayský pantheon není tak přímočarý jako třebapantheon řecký. Řečtí bohové měli každý přesně určeno,které sféře života, světa a přírody který z nich vládne,kdo je s kým příbuzný atd. - příklady není třeba jmeno-vat, řecké báje a pověsti jsme museli číst všichni. UMayů je to jinak. Každý z bohů sice je spřízněn s něja-kou oblastí a má své distinktní aspekty, ale právě díkynim splývají jeden v druhého a je těžké je rozeznat právěproto, že žádný aspekt ani vlastnost nejsou unikátními ajedinečnými poznávacími znaky jednoho konkrétníhoboha. Neexistuje přesné rozlišení mezi zlým a dobrýmbohem a ne vždy je ‚dobrý‘ tou obdivuhodnou vla-stností.

Bohů a polobůžků existuje v mayském pantheonunepřeberné množství a jenom málokteří se v různýchzdrojích vyskytují pravidelně, nebo více než jednou čidvakrát. Na toto má jistý vliv i mayská závislost naastronomii a astrologii a jejich spoléhání se na cykly. To,co bylo vhodné v jednu dobu, se díky změnám na nebimohlo v příštím období stát nepřijatelným. Proto je ne-stálost v mayském náboženství jednou z nejtypičtějšíchvlastností.

Cyklus života kukuřice přitom hraje centrální roliv Mayském náboženství. Proto také mayská kukuřičnábožstva jsou hlavními postavami pantheonu. V mayské

Mytologie Sekce

Str

ana

5

Mayská mytologie

ústní tradici je kukuřice zosobněna jako žena, na rozdíltřeba od rýže v jiho-východní Asii. Přesto se zdá, že ma-yská předšpanělská aristokracie preferovala personifi-kaci kukuřice jako muže. Zajímavé je, že žádný z těchtotak důležitých bohů nebo bohyň nemá specifické jméno,lépe řečeno žádný se nevyskytuje dostatečně pravidelněaby bylo možné o něm zjistit něco víc. Obecně se všakdá říci, že se téměř výlučně jedná o boha mladého, jehožvzhled byl považován za ideál tělesné krásy, byl takévzorem pro společenské chování pro Máye klasickéhoobdobí.

Mayové věřili v cykličnost času, rituály a slavnostibyly velmi úzce spojeny s nebeskými a zemskými cykly,které pozorovali a zapisovali do různých kalendářů.Úkolem kněží bylo tyto změny interpretovat a věštit znich výhled do budoucnosti i minulosti, podle vztahů apodobností s již existujícími kalendáři. Také bylo jejichúkolem určit, které úkony, obřady nebo bohy je vhodnév nadcházejícím období vzývat a provádět. Mayové simysleli, že znát minulost znamená znát cyklické vlivy,které pomáhají formovat současnost, a pomocí znalostivlivů, které utváří přítomnost, mohou pozorovat cy-klické vlivy, které ovlivní budoucnost.

Mayové, stejně jako jiné středoamerické kultury,praktikovali rituály, součástí kterých bylo obětování. Vpředšpanělské době byla obětována menší zvířata jakokrocani, ryby nebo například jelení maso. Při zvláštníchpříležitostech, mezi které mimo jiné patřilo těžké one-mocnění panovníka nebo královský pohřed, byli oběto-váni i lidé. Při jednom z hlavních způsobů obětovánídotyčnému, jehož ruce a nohy byly znehybněny, knězrozřízl hrudí koš a vyrval z něj ještě bijící srdce k uspo-kojení bohů.

Mezi další způsoby patřily dekapitace, prostřeleníšípy, shození do propasti nebo stáhnutí z kůže. Součástímayských tradic bylo také sebeobětování, které provo-zovali především vysoce postavení členové společnostia rodinní příslušníci panovníka. Při obřadech tohoto typuse účastníci řezali na různých částech těla, od ušníchboltců přes jazyky až po pohlavní orgány, malými, alevelmi ostrými noži.

Bohužel nemám dostatek prostoru věnovat se všemstránkám fascinující mayské kultury, protože esej o nichby nezabral kratičký článek do nadšeneckého časopisu,ale soubor knih. V tomto pojednání jsem se snažila podatalespoň ty nejzákladnější a nejzajímavější součásti conejjednodušeji, ale zároveň tak, aby to laiky potěšilo aodborníky neurazilo. Doufám, že aspoň v někom tenhlečlánek zanechá jiskru zájmu a ochoty hledat dál. Znovuopakuji, že mnoho z dědictví, které po sobě tato tajuplnákultura zanechala, nebylo dostatečně prozkoumáno a vněkterých případech ani objeveno – možná tyto objevyčekají na jednoho z vás.

Moire

Juker- spánek škodí vám i lidem ve vašem okolí

Chriss- Nerozumím řeči vašeho kmene.

Supik- Až mi bude tak stodeset, přijde Bůh azmáčkne RESET .

Spinal - Máš aspoň nějakýho ... take by sa mi jedenhodil...

Morna - Sem se jednou předávkovala kofolou...

Kerstin - Jen mě prosím vás šetřte, už mám svá léta

Nufen - …Jdu si na brusku obrousit tužku…

Chriss - Dneska k večeru zapátrám, snad najduněco normálního…

Kolaps - Sakra, jak mám uklízet, když tady je ta-kovej bordel.

Matob - Malá lama - taky lama!

Darkbrother - nejlepší je stejně bezdrátová sprchaChucka norrise

Astralien - Chuck Norris pálí mravence lupou. Vnoci.

Enefa - asi nejsem ženská…

Orcslayer - Hm, nutíte mě přemýšlet, ale neva.

Kerstin - Já bych chtěla něco takovýho malýho vy-kulenýho, co bych mohla drbat…

Matob - Důchodce je člověk, jehož poslánímběhem zbytku života zabrdzdit co nejvíce lidíběhem vystupování z MHD nebo cestou po scho-dech v metru.

Meladyanne - Křičet na papíře moc nejde...

Vexar - Dredy fungujou jako airbag

Avey

Mytologie DAily MirrorS

tran

a 6

ofic

iáln

í měs

íční

k w

ww

.dar

kage

.cz

Střípky z DAStřípky z DA

DAily Mirror RPG

Str

ana

7

Nejspíš teď kroutíte hlavou nad nadpisem a říkátesi: "Co je to proboha za název?" Inu, spanilého rytíře nabílém koni, který by se hrdinně chopil dlouho plánovanéRPG rubriky, jsme v redakci zatím nenašli, a tak mi ne-zbylo než se tohoto nechtěného dítěte ujmout sám.

Přemýšlel jsem, jestli bude lepší čtenáře obohatit onázory na věčně nevyřešené otázky světa RPG, nebo jimpřiblížit některý z profláknutých RPG systémů. Trochuto bolelo, a když jsem si uvědomil, že originalita těchtotémat je veskrze nulová, po pár vteřinách jsem obě va-rianty zavrhl a s přemýšlením raději přestal. Nikdy mito nesvědčilo.

Mimochodem, právě profláknutá velká RPGčkajako dračák, Shadowrun nebo Vampire jsou na internetunejvětší problém. Ačkoli je propaguje většina onlineRPG serverů, několika set stránkovou příručku si má-lokdo přečte. Složitost hraných světů je na webu jentěžko obsáhnutelná. Veškerá herní filozofie se paksmrskne na povrchní vidinu rasy, povolání, klanů...Hráči dál hrdě prohlašují, že hrají dračák, Shadowrun iVampire, ale myslí přitom obecně fantasy, sci-fi nebopříběh v kůži nadlidské stvůry, která jim přijde hrozněcool. Hlavně ve světech World of Darkness (Vampire)je podobný přístup zavrženíhodným rouhačstvím, pro-tože úplně potírá veškerý hlubší obsah, na němž WODstaví. Stejně jako hrdinu nedělá jeho kvér, myšlenkuRPG nelze vtěsnat do pouhého seznamu herních arche-typů.

Uspěchaný a povrchní svět internetu propracovanéhře nefandí. To je důvod, proč tu denně slýcháme zpro-fanované pojmy jako RP (což, mezi námi, vůbec neníhra bez pravidel, ale jen upřednostnění hrané role předneobjektivní náhodou) i důvod, proč se v RPG dně ob-sáhlejší a složitá RPGčka neobjeví. Na internetu spolé-háme především na vlastní fantasii a jakkoli promyšlenékonvence zvenčí považujeme za přítěž. V příběhu si ce-níme svobody a nevázanosti, rozvleklá pravidla protopovažujeme za omezující a nechtěná. Známější RPG setak dostávají úplně mimo mísu.

Sáhneme tedy jinam - po příručkách, které v ob-chodech nenajdete, a to ani jako podložku pod policí.Leží až na pomyslném RPG dně, kam se běžný smrtel-ník málokdy dostane. Drtivá většina těchto hříček vznikájako tzv. Indies - hry, jejichž původcem je nezávisláscéna.

Indies si oblíbily minimalismus. Zpravidla vyja-dřují jen několik jednoduchých myšlenek za použitísnadno a rychle pochopitelných mechanismů a cílenýchzápletek. Pro ilustraci si posloužíme krátkým příkladem:

V sobotu odpoledne se sejde parta studentíků. Staréznámé RPG už je neláká a proto se rozhodli vymyslet

něco vlastního. Kája se vždycky chtěl stát rytířem, Májaby zas ráda nějakou romantiku, Pája je rozený diplomata Áju zajímá jedině historie.

Čeho bude svědkem jejich potemnělý podkrovní by-teček dnes? Vyberou zápletku, která všechny jejich přáníspojuje. Námětem dobrodružství budou například Artu-šovské legendy. Kostky tentokrát nikdo nedonesl, takžese bude hrát RP. Aby se podpořila myšlenka diplomaciea mezilidských vztahů, nebude úspěch postav vyhodno-covat vypravěč, ale ostatní hráči společným hlasováním.Každá postava si na začátku definuje původ a cíl, kte-rého hodlá dosáhnout, hlubší charaktery se zformují zaběhu. Nová Indie hra je na světě.

Specifický námět a ne zcela konvenční řešenímůžou a nemusí sednout. Nenechte se proto znechutit,pokud vás prvních pár dílu RPG dna neosloví. Na rozdílod komerčních titulů podbízejících se co největšímu pu-bliku (proto je většina příruček tak nesmyslně dlouhá)si Indies své příznivce pečlivě vybírají a na vaši notumohou naladit třeba až v pátem nebo i pozdějším pokra-čování tohoto seriálu. Byla by škoda tu chvíli propás-nout.

Netradiční přístupy, ve kterých si Indies doslova li-bují, jsou pro internet jako dělané. Setkáme se se spous-tou bezkostkových a RP systémů osvobozených odnadvlády šestistěnné náhody. Narazíme i na příručkyumožňující hraní bez přípravy příběhu i herních postavnebo bez vypravěče.

O minimalismu už řeč byla, některé RPG jsou do-konce tak krátké (1-2 strany), že je můžeme bez prob-lémů přidat jako časopisovou přílohu. Se zmínkou opříloze jsme se mimoděk dostali k té největší výhodě.Indies jsou často volně šiřitelné. Spoustu z nich si mů-žete bezplatně stáhnout a beztrestně rozeslat svým hrá-čům. Máte se tedy na co těšit.

Tolik k úvodu. Na příště už čeká nějaká ta ňamka.Doufám, že vás budoucí díly RPG dna potěší a že ale-spoň některým vnuknou použitelný herní nápad. O to tupřeci jde.

Angeluss

RPG dno

Máme tu druhou část série o psaní, ve které se blížpodíváme na základy řemeslné stránky textu, konkrétněna jednotlivé způsoby jeho výstavby.

Tento a další články budu psát tak, aby se z nichpoučili i ti méně znalí, tedy pokud možno co nejpodrob-něji a nejsrozumitelněji. Je pravděpodobné, že ti zkuše-nější z vás se nového dozví jenom málo nebo dokoncenic – od těch naopak rád přijmu jejich názory, připo-mínky a vlastní postřehy ohledně psaní, protože jakznámo, nikdo vyjma Divace na DA neomylný není.Fórum DAily Mirroru čeká na vaše komentáře. :)

Základem toho, aby se nějaké dílo vůbec dalo číst,je bezesporu jeho stylistická úroveň. Nepřijde jen tak,člověk si ji musí získat – a bohužel vůbec neplatí, žepokud jste měli ve škole ze slohu jedničky, je váš ře-meslný um bez jediné chyby. A protože ani dům se ne-staví od střechy, musíme i tady začít odspoda, tedyslovní zásobou.

Jestliže máte zato, že zrovna ta vaše za moc nestojí,nepomůže vám přelouskat si slovník. Recept je jediný:číst a psát, psát a číst. Autor, který dovede používat na-příklad deset tisíc slov, na tom bude, bez ohledu na ta-lent, vždycky líp než ten, kdo má rozsah jenompoloviční. Druhou věcí je to obsáhlé penzum slov a vý-razů aktivně používat a ‚vidět‘ místa, kde by se co hodilonebo kde co dře, až z toho bolí oči. Každému to zeza-čátku půjde hůř nebo líp, ale všechno nakonec přijdečasem spolu s okřídlenou vypsaností.

Pro příklad si můžeme ukázat, jak asi takový textbude vypadat, je-li na tom autor se slovní zásoboušpatně. Posuďte sami, že to zrovna za moc nestojí:

…Při přestávce jsem zaslechl jsem směs zvuků.Něco mi to připomínalo, ale nemohl jsem si vzpomenout,jestli jsem tyto zvuky už někdy slyšel či nikoli. Zvuky při-cházely od moře, a to mě čím dál tím víc znepokojovalo.V okolí mé chaty totiž není žádný přístav a veškeré loděspojenců nemají povolení cestovat až tak na sever. Poténa chvíli zvuky ustaly. Usoudil jsem, že to nejspíš nešlood moře, ale že to bylo jenom stádo zvěře. Za chvíli jsemuž na žádné zvuky nemyslel. Když vtom se začaly ozývatznovu! V tu chvíli jsem si byl jistý, že zvuky jdou odmoře. Jelikož mám mnohé zkušenosti na loďstvu, věděljsem, že u pobřeží jich právě mnoho kotví. Pomalu a tišejsem se začal plížit se sekerou a lukem k pobřeží. Stromymi zakrývaly výhled. Zvuky byly stále blíž a stále hlasi-tější…

Opakování slov a výrazů je dost častý nešvar i naDA – tady je vidět, že v hraničním případě to vážně mochezky nevypadá. Někdy není potřeba znát hned deset sy-

nonym; příklad mimo jiné ukazuje, že kolikrát stačí pro-stě zmíněný termín vypustit (čtenáři to zkrátka dojde,nepodceňujte jeho inteligenci) nebo nahradit odpovída-jícím zájmenem. A když už se vám bude zdát, že to jinaknejde, že to líp napsat nedokážete, dejte textu čas – oby-čejně se k němu za nějakou tu dobu vrátíte a zjistíte, žeřešení vám leželo přímo před nosem, popřípadě tkvělov něčem úplně jiném.

U sloves už se mají věci trochu hůř, tam jednodušemusíte vhodné alternativy znát a některým se vyhnetejenom těžko. Malou útěchou může být, že vzácně vypa-dají v různých formách a časech jinak; typickým příkla-dem je být. Je – není – bylo.

Slovní zásoba je alfa a omega psaní, ať už jste mi-nimalisté, kteří květnatý projev nemají v lásce, nebo sesnažíte o co nejbohatší sloh. Zkuste si jen tak k někte-rému ze slov v ukázce přiřadit tolik synonym, kolik vásjich napadne. Čím více, tím lépe.

Text lze v zásadě tvořit třemi základními způsoby:popisem, vyprávěním a dialogem, kam osobně řadím ivnitřní monolog, na DA v podobě mnohdy tak populár-ních kurzívových pasáží s duševními pochody postav.Tento měsíc se zastavíme u prvních dvou jmenovaných,třetí si i s příklady necháme na příště.

Popis a vyprávění mají některé společné rysy. Za-prvé se u nich mnohem výrazněji než u přímé řeči a je-jích sestřiček projeví, kterak umíte s textem pracovat –každá chybka, každé špatně použité slovo nebo spojeníjsou tu vidět. Zadruhé fungují jako jakýsi graf vašehoslohového vývoje; s dalšími a dalšími napsanými strán-kami si můžete nejen vy, ale i nezainteresovaný člověkvšímat, jaký je váš pokrok. V neposlední řadě se navzá-jem velice často prolínají. Mnohokrát narazíte na vyprá-vění, které plynule přechází v popis reálií, a samozřejměi naopak.

Okrajem se musím zmínit ještě o jednom nebez-pečí: kopírování jiných autorů, zejména těch (vámi) ob-líbených. Inspirací po stránce myšlenky a nápadu užjsem se zabýval v minulém díle a stejné je to i tady:nikdo neocení dalšího vousatého kouzelníka s holí amluvícím vraníkem, nicméně znalého čtenáře taky mocnenadchne louskat něco, co zdánlivě připomíná mla-dické pokusy dnes vytříbeného literáta z regálů knihku-

Literární rubrika DAily MirrorS

tran

a 8

ofic

iáln

í měs

íční

k w

ww

.dar

kage

.cz

Jak psát: sloh poprvé...

pectví.Ze zkušenosti se dá říct, že tenhle problém oby-

čejně nepřichází hned, ale spíš časem, kdy se začínajícíautor dostává z kategorie píšu-jako-kopyto o něco dál, anení zrovna lehké mu vzdorovat – možná se stane, že nanepříjemnou podobnost s někým jiným vás upozorní ažvaši vlastní kamarádi. Jediné, co se proti tomu dá zřejmědělat, je důsledně si hlídat svůj pokrok a držet se stranouod svých oblíbenců (to ještě neznamená, že byste je mělipřestat číst). Lidé, kteří vlastní vzor mezi profesionálynemají, jsou pochopitelně ve výhodě; rozhodně neplatí,že tohle musí potkat každého. Společné vlastnosti jsmesi vyjmenovali, takže se můžeme pustit dál.

PopisPopisem můžeme vykreslit prakticky cokoli v

našem dohledu, od lidí na ulici přes záclony v oknechpaneláků až po rýhy na stole, u kterého sedáváme v hos-podě. Může být krajně objektivní, strohý a realistický,ale taky subjektivní až lyrický, snový a surrealistický.Fantazii se meze nekladou. Většině z nás už na středníškole cpali do hlavy, že popisy se rozdělují dvěma způ-soby:

1) Objektivní x subjektivní2) Prostý x odbornýPro potřeby beletrie lze využít všechny, byť od-

borný se svou snahou o co největší přesnost nebude ot-loukánek nejspíš jen u strohých realistů – prosté popisykladoucí důraz na názornost převládají. Objektivní jsouty, které srozumitelným a neutrálním způsobem vykres-lují jistý objekt nebo činnost. Subjektivní neboli citovězabarvené jsou naopak zaujaté, nepřesné, podmíněné au-torovým vztahem k tomu či onomu. Na začátek si znovuuvedeme ukázku toho, co ano a co ne:

„Mohl by mi někdo pomoct?“ zeptal se bojovník.„Sám si tu ruku neobvážu.“

Byl středně vysoké postavy a byl oblečený v černétunice bez rukávů, pod kterou měl blýskající kroužkykroužkového brnění. V úrovni pasu měl pás, na kterémbyl připjatý meč a zahnutá dýka. Zelený plášť mu spadalaž ke kotníkům. Na nohou měl vysoké šněrovací boty ave tváři zarostlé tmavým strništěm nečitelný výraz o tovíc podtržený zachmuřeným pohledem tmavě hnědýchočí…

Popis prvořadě nesmí přeskakovat páté přes deváté,má mít svou určitou strukturu. Od nejbližšího k nejvzdá-lenějšímu, odshora dolů, od nejdůležitějšího k méněpodstatnému. Přebíhat od bot ke grimasám v obličejinení zrovna ideální. Také je potřeba určitá bohatost vy-jadřovacích prostředků – všimněte si, jak často se vukázce opakují dvě obyčejná, snadno nahraditelná slo-vesa.

V popisech se často vyskytují ustálené obraty nebometafory. Není to chyba, kolikrát se hodí, ale není radnoto s nimi přehánět; synekdochy a metonymie vyskakujícízpoza každého druhého řádku jsou trochu moc. Vhodné

připodobnění může přidat na atmosféře, špatné (nebopříliš používané) udělá přesný opak.

Délka popisu a jeho obsah jsou přímo závislé nadané situaci. V příkladu se dovídáme přesně to, co jenám, čtenářům, momentálně k ničemu, ale to důležité,předně vše okolo poraněné ruky, už ne.

Neplatí, že co je příliš dlouhé, to je zároveň inudné; vždy záleží na tom, co se nám právě hodí dokrámu. Pokud máme v úmyslu zpomalit děj, delší popis(ovšem oprávněný!) není na škodu. Chceme-li udržetspád a tempo při ‚akci‘, je vhodné popsat jen to, co čte-nář bezprostředně potřebuje k pochopení dalších řádků.Popis s adekvátním využitím slovní zásoby a odpovída-jící situaci – opět zasazený do kontextu – může vypadatnapříklad takto:

Někde na prahu vědomí a snů jsem zaslechl po-slední slova invokačního nápěvu. Kdo by to zrovna teďsesílal? Za zády se mi ozval Samuelův hlas:

„Tohle už není jen tak, Dame.“Tma před mýma očima se pomalu rozjasnila. Pod

nohama se mi svíjel polonahý voják s vyvrženými vnitř-nostmi, dalších šest plavalo na hladině mělkého toku abarvilo vodu doruda. Vyděšeně jsem se rozhlédl. Zbylýchosm mužů nebo spíš to, co z nich zůstalo… všude kolem.Muž s těhotnou ženou nabodnutý na uražený pahýl větve,pobočník s rukou utrženou v rameni v předsmrtné agó-nii.

„Mohl jsem to nechat, dokud jsi nikoho nezabil.Tohle už nemůžu ututlat, brachu. Promiň.“

Na závěr krátké shrnutí výše řečeného: popisy semusí držet určité konstrukce, po které ‚lezou‘; měly byvykreslovat to, co je pro povídku/text potřeba, být podletoho přiměřeně krátké nebo dlouhé a nezabíhat do de-tailů, které jsou čtenáři k ničemu. Jenom málokdyzrychlí děj a uspíší jeho vývoj, ale jako určité zklidněnía zpomalení mohou, když se to s nimi umí, fungovatdobře tím spíš.

VyprávěníVyprávění slouží ke zprostředkování toho, co pro-

bíhalo nebo právě probíhá. Než si k němu řekneme něcovíc, musíme si udělat jasno v typech vypravěčů. Zpo-čátku je lepší nepřeskakovat od jednoho k druhému, textpůsobí zbytečně nesourodě a rozháraně. I u zkušenějšíchautorů je to někdy sázka do loterie. Vypravěče můžemerozdělit následovně:

1) Objektivní - nejtypičtější je pro realisty; je ne-utrální, dění nekomentuje, působí jen jako svědek.Nikdy neví víc než postavy, které sleduje.

2) Autorský – do pozice vypravěče se staví ten,kdo příběh tvoří. Působí do jisté míry jako bůh – vívšechno, často filozofuje sám se sebou i se čtenáři, vy-slovuje hypotetické otázky ohledně budoucího děje; narozdíl od objektivního vnáší do vyprávění osobitost vla-stního charakteru – může být cynický, melancholický apodobně. Dovede mnohem snáz než objektivní typ obe-

DAily Mirror Literární rubrika

Str

ana

9

znamovat čtenáře s pravidly světa a doby.3) Subjektivní – typický pro „ich“ formu, kdy je

vypravěč sám aktérem příběhu a může děj dynamickyovlivňovat. Je nutně osobitý a svůj. Ví jen to, co je mujako postavě určeno, ale jinak je pro něj platné totéž, copro autorský typ: hádá se sám se sebou, pokládá řečnickéotázky, vzpomíná, odvolává se na všechno možné neboseznamuje čtenáře se zákonitostmi vlastního prostředí.

Pomocí vyprávění můžeme děj notně uspíšit, díkypřípadné osobitosti – nepřípustné pro první, objektivnítyp – text rychleji plyne, člověk se u něj baví, až můžezískat dojem, že se všechno odbývá takříkajíc jemu předočima.

Nemusíme se zaměřovat jenom na přítomnost neboblízkou budoucnost; vyprávění se může retrospektivněpitvat i v tom, co bylo, a rozhodně není třeba jít pokaždédo hloubky a cpát čtenáři pod nos, že to bylo přesnětakhle. Méně je někdy více - lidi kolikrát potěší, že siněco mohou podle náznaků domyslet (byť špatně; nikdonetvrdí, že je na konci nelze šokovat opačným vyústě-ním, než předpokládali).

Neexistuje pravidlo, které by říkalo, že i vyprávěnímusí jít podle určitého řádu. Může se postupně víc a vícbrodit do minulosti, může osvětlovat děj na přeskáčkunebo se vůbec okovy času nemusí zabývat (technikaPásma); je to autorův rajón pro experimentování. Čímodvážnější ale budete, tím větší um je potřeba, aby toneskončilo fiaskem. Je lepší začít tím jednodušším.

Vyprávění, především je-li nám předkládáno sub-jektivním nebo autorským typem, rozhodně nemusí vy-užívat pouze ordinérní slovník, který učí profesořičeštiny na středních školách. Tu se hodí argot, tam slang,u příběhu z pohledu přístavního rváče zase patřičně vul-gární vyjadřování. Čtenář musí tomu, jak je děj pod-ávaný, věřit. Jazykové prostředky jsou zde širší než upopisu, vyprávění dává autorovi do jisté míry křídla –právě tady může reflektovat své vlastní názory, morálnípravidla, kritizovat chyby, které ten či onen svět má. Po-dobnou příležitost má sice i u dialogů prostřednictvímvlastních postav, ale pouze do určité omezené míry.

Na DA je nejčastějším typem vypravěče subjek-tivní; uvedu znovu dva příklady. Nejdřív tady máme tenméně povedený:

Kvůli informacím, které přinesli našemu králi En-tadovi I. špioni, jsme museli zaujmout obranné posta-vení. Démoni prý už dodělali svou pekelnou činnost avalí se přímo na nás. Naštěstí jsme tento zásah čekali, atak máme dobré opevnění, nejlepší lučištníky na hrad-bách, kterým stojím v čele kvůli mým výborným bojovýmschopnostem, neuvěřitelné zručnosti v zacházení s lukema mým bystrým očím. Jsem nervózní. Snažím se to za-maskovat neustálým přerovnáváním mých šípů, ale ipřesto na mne několik vojáků hledí se strachem ve tváři.Místo toho, abych jim šel příkladem, je ještě více zner-vózňuji. Naštěstí akorát přichází král Entada I., aby pro-

nesl svůj proslov. Nemám ani náladu na to ho poslou-chat. Stále jsem nervózní, ale vím, že jakmile skolímprvního ohavného Démona, nervozita ze mne okamžitěspadne a budu vzorem pro ostatní bojovníky.

Subjektivní typ má za následek to, že se vyprávěnív textu často mísí s klasickými vnitřním monologempostavy, a tak klade větší nároky na uvěřitelnost. Příkladvýše je špatný nejen proto, že postavy ‚v mládí jsem bylnamyšlený, ale až teď nemám chybu‘ jsou zoufalenudné, nýbrž i proto, že vyprávěčova osobitost stojístručně řečeno za nic.

Ve vlastních postojích, kterými by subjektivní typtu a tam měl děj prokládat, se opakuje, není ničím oje-dinělý nebo specifický a vůbec nevyužívá svého poten-ciálu. Čtení neubíhá tak rychle, jak by mohlo, a pokud vtextu něco pobaví, nebude to zřejmě původním autoro-vým záměrem.

Vypravěč na pár místech vypadává ze svého jinaksofistikovaného, až archaického slovníku, když využívávýrazy a obraty víceméně hovorové – například slovo‚akorát‘ tu působí jako pěst na oko. Nijak oslnivá slovnízásoba špatný dojem jenom dokresluje. Na opačnéstraně barikády máme trochu povedenější pokus:

Nicotná šarvátka, poslední z ‚velkých střetnutí‘téhle války, jak to vzletně odpadávalo z tlam pánů gene-rálů. Odbojný šlechtic, pečlivě zahrabaný ve své horamichráněné baště, mohl počítat dny do popravy. Jehokonec zaplatilo krví něco přes deset tisíc mužů, z tohodvě desítky bojových čarodějů. Na každý pluk připadalitři, jeden na tisícovku vojáků. Bylo to málo, ale Kole-gium udělalo královi dost velký ústupek, už když se uvo-lilo sem vůbec někoho poslat. Nejvyšší pro tuhle prácivybrali tu největší spodinu – nás.

Tady je subjektivní typ vypravěče nesrovnatelněštědřejší. Používá bohatý slovník, nepřímo vyjadřujevlastní názory o minulosti a právě probíhající situaci avyjadřuje se osobitým jazykem. Nevidíme tu nic navíc– žádnou repetici postojů a vnitřních stavů ani nic po-dobného. Vypravěč se v ději pohybuje bez zbytečnýchzádrhelů nebo širokého opisování nezajímavých fakt.

Literární rubrika DAily MirrorS

tran

a 10

ofic

iáln

í měs

íční

k w

ww

.dar

kage

.cz

Na závěr si také u vyprávění shrneme to podstatné:je to na papír přenesená dějovost z pohledu jednoho zetří typů vypravěče. Otevírá prostor pro projekci vlastníchstanovisek a názorů autora, je jeho hřištěm časových ijazykových experimentů a způsobem, jak předkládat čte-náři věci minulé, stávající i budoucí. Děj posouvá do-předu a coby brzda překotného vývoje příběhu vámnikdy neposlouží.

S formou výše zmíněných prostředků se každýmusí popasovat sám. Samozřejmě je potřeba text dělitdo odstavců, aby se vůbec dal číst, a radit se v tom prak-ticky nedá. Někdy může odstavec představovat jednuvětu, jindy deset. Dřív nebo později každý získá cit abodů ‚předělu‘ si bude všímat sám od sebe.

Způsoby podání popisu a vyprávění byste měli ‚od-měřovat‘ i podle toho, kdo váš příběh, quest nebo pos-tavu bude číst a posuzovat. Typického muže dějpodávaný prostřednictvím jemné, cudné a způsobnédívky, jejíž svět je plný pentliček, mašlí, sametu a mar-cipánu, asi moc nenadchne. Podobně tak běžnou ženudvakrát nepotěší sarkastický vypravěč brodící se potokykrve a úlomky lidských kostí v prostředí, oproti kterémuje válečná zóna něco jako dětský píseček.

Pokud hodláte psát pro blíže neurčené obecenstvo,musíte počítat s tím, že podle vašeho stylu podávání in-formací se nejspíš vymezí i vaši příznivci nebo odpůrci.Když se ale někomu nebude líbit váš sloh, a to pouzeproto, že je zrovna příliš suchý, objektivní, subjektivnía kdo ví, co ještě, může být problém stejně tak ve vás(tam hledejte nejdřív) jako ve vašich čtenářích.

Za nápravu stojí ty boty, kterých by se neměl do-pouštět nikdo – vidět popáté na třech řádcích to saméslovo zkrátka není žádný med. Chyby týkající se vašehopojetí si zaslouží pozornost, zamyšlení a otevřenou de-batu obou stran, ale ne změnu za každou cenu. Autorůvdenní chléb spočívá i v tom, že se jednoduše nezavděčívšem.

V příštím díle pomocí názorných příkladů rozebe-reme dialogy a podíváme se i na alfu a omegu každéhopříběhu: postavy.

Pozn. aut.: některé z uvedených ukázek jsou z dílaHistorie elfů autora HellKiller. Celý text je k dohledánína http://www.onlinehra.cz/blog/evolution/zajimavosti-/2007/historie-elfove.html.

Perilan

ConventiconPraha, 28. - 30.8. Dravý nováček v záplavě šedivějících conů. I tak

by se dal charakterizovat Conventicon. Jeho pravá tvářse sice ukáže a až začátkem srpna, jedná se totiž o prvníročník, ale očekávání směřují vysoko. Už to, že se orga-nizace chopili zkušení pardálové v čele s Maelstromem,prozrazuje, že bude o co stát.

DarkAge na podobné akci samozřejmě nemůžechybět. V sekci srazů už Conventicon visí nějaký tentýden a jednou webovou tabulkou to pro nás rozhodněnekončí. Poprvé v historii chystáme samostatnou pro-gramovou linii, celodenní a možná i celonoční zábavu.

Conventicon je šance i pro vás. Poutavá tématapřednášek a dobré nápady vůbec se v našem programuurčitě uplatní. Představte nám svoji oblíbenou hru nebos návštěvníky odehrajte zajímavý oneshot příběh. Naakce, jako je Conventicon, se nezapomíná, a pokud sestanete součástí, nezapomene se ani na vás.

Fallout MadnessMimoň - Česká Lípa, 24. -26.7.Ne každého na LARPu uspokojí dřevěný mečík a

pár středověkých hlášek. Někdo se dokáže odvázat, jenkdyž v ruce drží pořádné železo a na jazyku převalova-luje zásobu peprných výrazů z moderního slangu. PrávěFallout a jeho vyprahlá pustina za obzorem blízké bu-doucnosti je pro podobné lidi ideálním místem.

Třetí Fallout Madness je městský LARP. Zavedevás hluboko do centra Denu známého z Falloutu 2, kdekrom ostatních hráčů potkáte i původní NPC přímo zehry. Co ve městě zažijete, je jenom na vás.

Písek by NightPísek, 12. - 16.8.Písek by Night je pokračováním série upířích měst-

ských LARPů, které naši republiku vysávají už pěknědlouho. Noční Písek vás vtáhne do tajemného prostředísupernaturálů inspirovaného světem World of Darkness.A na scéně se neobjeví zdaleka jen krvelační upíři. Po-tkat můžete animální vlkodlaky, manipulativní mágy ifanatické lovce. Za všechny si samozřejmě můžete i za-hrát.

Písek by Night pojí temný příběh se silnou atmo-sférou. Cílem pořadatelů je účastníky pohltit a pomoctjim překonat hranici mezi hráčem a rolí tak, aby se obojestalo jedním. Přijďte se přesvědčit, jak se to povede.

Angeluss

DAily Mirror Srazy a akce

Str

ana

11

Srazy a akceSrazy a akce

Poprvé jsem se o Vladimíru Šlechtovi a jeho cykluKrvavé pohraničí dočetl (a doslechl) až v antologii Le-gendy české fantasy, jejíž recenzi jsem si vám dovolilnabídnout v jednom ze starších čísel Daily Mirroru. Avzhledem k tomu, že jeho povídka se četla skvěle, jsembyl nucen usoudit, že něco na tom Šlechtovi je. Netrvalodlouho a odkládal jsem dočtené Krvavé pohraničí a opár dnů později i Šílený les a s chutí sáhl po obsažnějšíVálečné lsti…

Válečná lest je, na rozdíl od jiných titulů z Krva-vého pohraničí, knihou povídkovou. Společným jmeno-vatelem všech povídek je voják Roger Schnirega. Knihazačíná zhruba před dvacátým rokem jeho věku, kde se vpovídce Válečná lest zcela nedobrovolně stane velitelempevnosti Rudenrog a musí čelit nájezdu orků vedenýchsamotným Temným mágem. Každá další povídka před-stavuje významnou událost v Rogerově životě – kapitánSchnirega se představí jako zamilovaný blázen jdoucíza hlasem svého srdce, velitel ochranného komanda dře-vařské osady, ochránce a mstitel slabých a nepochope-ných, nepříliš ambiciózní velitel a vládce města a vposlední povídce nakonec jako čtyřicetiletý otec rodiny,kterou se snaží zaopatřit. Výborná je zejména rozmani-tost jednotlivých povídek – některé jsou plné boje aakce, některé jsou naopak pochmurně a tajuplně laděné,zajímavé je také střídání městského prostředí s okrajo-vými výspami civilizace a úplnou divočinou.

Šlechtův styl je zvláštní (kritika často v souvislostis ním hovoří o tzv. zálesácké fantasy) – prezentuje kla-sickou fantasy plnou elfů, orků, čarodějů a dalších ryzefantaskních bytostí, ale v pozadí nechává magii a různézvláštní schopnosti, aby na světlo vytáhl vlastně zcelaobyčejné lidi s jejich slabostmi, přednostmi a charakte-rem. Každý příběh představuje několik dobře vykresle-ných postav, které se následně objeví nebo jen mihnou iv dalších Šlechtových dílech.

A zde je třeba zmínit další zajímavý rys Šlechto-vých děl - jejich komplexnost. Autor vytvořil fiktivní dě-jiny Pohraničí a postupně je doplňuje prostřednictvímpovídek a knih. To funguje právě díky jednotlivým pos-tavám – zatímco v této knize je hlavním hrdinou Rogera potkává spousty dalších postav, v jiných knihách a po-vídkách je věnován prostor právě těmto ‚vedlejším pos-tavám‘, čímž můžeme zažít část příběhu ze dvourůzných pohledů.

Celkově lze tedy říci, že Válečná lest není vůbecšpatná kniha, na které si ‚pochutnají‘ zejména milovníciklasické fantasy bez větší míry násilí a magie, ovšemmnohem větší kouzlo a smysl získává až v kontextu sdalšími povídkami a knihami z Krvavého pohraničí (bo-hužel, některá díla jsou vyprodána, ale chystá se druhé

vydání). Zkrátka – Válečná lest není kniha pro každéhoa rozhodně není tak masovým tahákem, jako jsou dílaod Kulhánka nebo třeba Kopřivův Asfalt. Asi nejschůd-nější cestou by mohlo být pro případné čtenáře pokusitse ulovit ve vodách internetu některou z povídek a vy-zkoušet, zda právě vám Šlechtův styl sedne. Cena Šlech-tova díla činí 230 korun a znatelnou nevýhodou knížkyje její ultraměkká obálka (mně se podařilo ji brutálně po-ničit po cca třech dnech transportu v batohu, což jinéknížky ve stejných podmínkách vydržely bez vážnějšíchproblémů).

Matob

Recenze DAily MirrorS

tran

a 12

ofic

iáln

í měs

íční

k w

ww

.dar

kage

.cz

Vladimír Šlechta – Válečná lest

Za dveřmi jsou prázdniny, a tak jsem kromě ob-vyklé recenze tentokrát připravil i několik tipů, co si pře-číst v době flákání a volna. Už teď vám můžu zaručit,že bude pršet vydatně a nějaká ta silnější knížka se vámbude hodit!

Máte rádi MiroslavaŽambocha? Tak v tompřípadě zajisté uvítátezprávu, že se na pulty vrá-tilo nové vydání Líhně.Původně dvojdílná knihaje nyní spojena do jed-noho pořádně tlustéhošpalku (v ceně kolem340,-- Kč) a opatřenanovou (bohužel zasetrapně měkkou!) obálkou.

Samotný příběh je hutné akční čtení, ve kterém protisobě válčí americké tajné služby, česká mafie a ještě párdalších frakcí. Příběh zpočátku trochu připomíná Kul-hánka očesaného o černý humor, druhá polovina pak při-náší odklon do úplně jiných vod a zajímavou pointu.

Dalšího nového vydání se dočkala i kniha ŠtěpánaKopřivy Zabíjení. Kniha je to vskutku jednoduchá: úko-lem hrdiny je vykostit jedenatřicet lidí a zabránit tím ší-ření tajné informace. Hlavní postava je tudíž překvapivěmasový vrah. Jinými slovy jde o řezničinu protkanouhumorem tak černým, že vás z něj občas má tendencitrefit šlak. Prodejní cena 195,-- Kč. Ještě si neodpustímpoznámku – Asfalt byl přece jen o něco lepší, ale i takZabíjení nezklame.

Nyní již sáhnu do novi-nek staršího data, které jsouvšak k dostání v každém vět-ším knihkupectví a o kterýchsi myslím, že zasluhují pozor-nost.

Krokem vedle rozhodněnebude jakákoliv kniha Se-rgeje Lukjaněnka. Většina zvás už určitě přečetla všechnymožné knihy s názvem Hlídka. Hlídky nejsou špatné,spíš jen profláklé. Poměrně zajímavou alternativou jsouvšak cyberpunková Lživá zrdcadla a jeho pokračováníBludiště odrazů. Jedná se o zajímavou knížku o lidechžijících ve virtuální realitě a virtuální realitou – je tohodně čtivé zamyšlení o prolínání reálného a virtuálníhoživota, o virtuálním randění a kriminalitě, to vše zaba-lené v lehce filozofickém, zadumaném hávu.

Další dílka od Lukjaněnka, která mám zmapována,jsou Spektrum, pojednávající o záhadném zmizenímladé dívky a jejím hledání galaktickým detektivem (sa-mozřejmě s příslušným filozofickým podtextem zamyš-lení), a novější věc nazvaná Nanečisto o strážci bran doparalelních světů (a ani zde nechybí ona potřebná kapkamozkolamného přemítání). Nevýhodou těchto titulů jejejich poměrně vysoká cena - zhruba 290,-- Kč za knihu.

Od oblasti cyberpunku se plynule překlopíme dožánru new weird. Zde bych vaší pozornosti doporučil li-teráta s exotickým jménem China Miéville a jeho knihy.Za zmínku stojí kupříkladu Král krysa, který kloubí kla-sickou legendu o Krysaři s undergroundem moderníhoLondýna a houseovou kulturou (cca 220,-- Kč). Dílkotak trochu připomíná Neila Gaimana a jeho Nikdykde.

Dalšími zajímavýmiknihami téhož autora jsoui Nádraží Perdido a Jizva(v ceně kolem 260,-- Kč).A když už jsme se otřeli oGaimana, skutečně pře-mýšlivým povahám dopo-ručím jeho Americkébohy. Ovšem pozor -opravdu nejde o lehké akonzumní čtivo!

A abyste neřekli, že jsem se naprosto vyhnul fan-tasy, sáhnu i do tohoto žánru. Poměrně slušným se mijeví například sborník Legie nesmrtelných, který přinášímix fantasy povídek z českých a slovenských luhů ahájů spolu se zahraničními autory a obsahuje příběhy zeznámých cyklů (350,-- Kč). Dobrou volbou je i sborníkpovídek městské fantasy Pod kočičími hlavami (350,--Kč), tentokrát v režii známých československých autorů.A do třetice sborník – Čas psanců (330 ,-- Kč). Opět sejedná o československý projekt s povídkami o vyděděn-cích společnosti, to vše rozdělené do tří časových rovin– minulosti, současnosti a budoucnosti - se zastoupenímpředních českých autorů.

Snad vás některá z knih zaujme (pro podrobnějšíinformace si klidně napiště na redakční mejl) a příjemněsi počtete. Bezva prázdniny přeje Matob.

Matob

DAily Mirror Literatura

Str

ana

13

Čtení na prázdniny

16. květen 2009 byl pro většinu lidí obyčejná so-bota. Ne tak pro hrubým odhadem sedmistovku nad-šenců, kteří se před pátou hodinou odpoledne sešli naStaroměstském náměstí. Japonští turisté na notnou chvílipřestali obdivovat památky stověžaté matičky a hlídat sisvoje peněženky – mnohem zajímavějším objektem profotografování se stala rostoucí banda porůznu zkrášle-ných individuí s omezenými motorickými schopnostmia poněkud stereotypním slovníkem.

Vítá vás Zombiewalk, v Praze už podruhé.

Na úvod bych měl upřesnit, co to ten Zombiewalkvlastně je. Jde o svérázný druh protestu proti všeobjíma-jícímu konzumu. Organizátoři se pokoušejí upozornit nato, že zombíci, kteří se v různých městech světa – jme-novitě například Toronto, San Francisco a Vancouver –ploužili ulicemi, se zas tak neliší od lidí, které můžemepotkávat každý den.

Znudění, unavení, lhostejní, připravení sednout sik televizi nebo internetu a nechat si vymývat hlavy pa-sivní zábavou a zůstat u toho, že základní fyziologicképotřeby jsou vše, o co člověk musí stát. Proti tomu Zom-

biewalk brojí – i realita může být nevšední, zájmy ori-ginální a aktivní, život pestřejší.

Celý pochod měl oficiálně začít v pět hodin odpo-ledne, ale jak to bývá, nic nevychází přesně podle plánu,a tak se pár pomalejších kreatur připojilo k davu s men-ším zpožděním. K vidění byla pestrá plejáda všeho mo-žného: nechyběli farmáři s obligátními krumpáči,motykami a lopatami, dostavilo se i několik nestárnou-cích sestřiček a v davu jsme dokonce zahlédli jednohovkusně upraveného domácího mazlíčka.

Některé ‚kostýmy‘ byly odfláknuté, zato jiné sepyšnily smyslem pro originalitu a detail; jedním zvrcholných kousků byla trojice slečen, které se neváhalyvšechny ‚narazit‘ na jednu tyč a pochodovat všude po-spolu. Bohužel ne všechny zombie se držely daných rolía často z nich vypadávaly – po cestě jsme potkávalimrtvolné tváře ve volném vycházkovém tempu a dru-žném hovoru. Takových naštěstí nebylo příliš a většinanezapomínala, že pár vrstev make-upu znamená dočasněodpojit artikulovanou řeč a vybavit se přiměřenou sko-liózou páteře.

Akce se samozřejmě účastnila i početná suita zDarkAge – obzvlášť povedení byli Sirall, který zarputileodmítal vystoupit ze své role (ačkoli přes ten umný před-kus asi ani mluvit nemohl), a Tortor, jehož vzhled námvšem připomínal Mozarta, jak by býval vypadal, kdybyzaklepal bačkorami v deseti letech. Mezi další relikviepatřili Lutus s až příliš mírumilovným výrazem (nebályse ho dokonce ani přítomné chodící stromy), Angelusss grimasou utečence z psychiatrické léčebny, Morna,Alissea a Nehvízdek s neodolatelnou umělou krví vevlasech.

Celý průvod frene-ticky obíhali fotografu-jící jednotlivci, mezinimi i nám dobře známýReziel, a dokumentovali,div že se jim z jejichaparátů nekouřilo. Nohysi protáhli víc než slušně– procesí bylo vinou ne-zodpovědných (tedy pří-liš rychlých) jedincůroztrhané málem po celédélce trasy.

Davu vévodil jeden z pořadatelů, Silver, který súpravou zevnějšku rozhodně nezůstal oproti svým oveč-kám pozadu – s napůl černým a napůl bílým obličejem,cylindrem, holí a v dlouhém kabátu připomínal Harle-kýna.

Reportáž DAily MirrorS

tran

a 14

ofic

iáln

í měs

íční

k w

ww

.dar

kage

.cz

Přiznávám se. Jako mrtvola se cítím skvěle.Moje morbidní já si v průvodu vyloženě libuje.Úzké uličky plné fotografujících turistů mi silněpřipomínají červené VIP koberce. Nejspíš na tomněco bude, on totiž Hollywood je také plný vyčpě-lých hvězd. Člověk se jednou za čas odvázat musía Zombiewalk je zkrátka skvělá příležitost.

Mimochodem, od minulého roku přibylomrtvol na úrovni. I když mému žebříčku stále vé-vodí rozpadající se Ježíš z minula, mám pocit, žena letošním walku se hnilo mnohem důstojněji.

Angeluss

Zombiewalk je pro mě jedinečná příležitost,jak se uvolnit a odreagovat od téměř každodenníhostresu ze školy. Letošní ročník jsem si za sebe užilvíce než loni, ale pokud bych měl mluvit o akcijako celku, tak mě letos mírně zklamala. Lidé ažpříliš často vystupovali ze své role a tempo, kterépři chůzi nasadili, se chodícím mrtvolám nijakzvlášť neblížilo.

Na druhou stranu afterparty, která se konalav malém klubu kousek od Prašné Brány, mělaúžasnou atmosféru a výběr kapel byl též výborný.Příští rok, pokud mi v tom nic nezabrání, se určitěopět zúčastním.

Sirall

Zombiewalk

Na konci letošního walku, u sochy svatého Vác-lava, se všichni zombíci úhledně poskládali kolem pod-stavce (vyvolení vystoupali i na něj), několikrátzapózovali pro hyperaktivní fotografy a završili celouakci vystavením transparentu. Rekord akce podle před-běžných odhadů padl a hromadné skandování podle tohovypadalo – citlivějším povahám mohlo zvonit v ušíchještě dlouho poté, co se nalíčená banda odporoučela naafter party do klubu Chapeau Rouge.

A jaké je tedy resumé? Pokud vidíte současnouspolečnost podobně jako organizátoři nebo se chcete jentak odreagovat, tu a tam spadnout na zem a děsit zvě-davé turisty, neváhejte a přidejte se příští rok k nám. Zatu podívanou a zábavu to rozhodně stojí.

Brains.

Bližší informace o celé akci naleznete na stránkáchwww.zombiewalk.cz.

Perilan

DAily Mirror Reportáž

Str

ana

15

Prvního ročníku jsem se nezúčastnila, a protonemohu srovnávat. Z fotek mohu ale potvrdit, želetošní účast zombíků byla větší a pestřejší. Potkalajsem i několik zahradníků, Červenou Karkulku adokonce Střihorukého Edwarda, který vypadalopravdu skutečně (dotyčný si s přípravou kostýmudal určitě velikou práci a popravdě řečeno bych honechtěla potkat někde v temné uličce :D). Pochodjako takový byl zajímavý, i když se někteří necho-vali jako správní zombíci (to znamená pomaláchůze, slintání, popř. plazení se po zemi a zom-bácká mluva – mručení, hučení, hýkání :D). Ně-které reakce přihlížejících turistů stály opravdu zato … bylo se čeho bát. Bylo zde pár blázínků, kteříplivali po přihlížejících umělou krev.

Můj celkový dojem z akce? Bylo to pěkné.Najde se i pár nedostatků, třeba že byl pouze jedenstůl na registrování, nebyly zde žádné kabinky napřevlečení a doladění převleků, jinak snad více při-pomínek nemám. Těším se na další ročník a do-ufám, že bude větší účast z řad DA. A už stačí jen

dodat: Braaains!!!

Morna