Dětské oční choroby a refrakční vady

Absolventská práce

Mária Ondrášová

Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola

Praha 1, Alšovo nábřeţí 6

Studijní obor: Diplomovaný oční optik

Vedoucí práce: Bc. Petra Ustohalová

Datum odevzdání práce: 25. 8. 2017

Datum obhajoby: 13. 9. 2017 .

Praha 2017

Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny pouţité prameny

jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu pouţité literatury a zdrojů

informací.

Praha 25. srpna 2017

Podpis

Děkuji Bc. Petře Ustohalové , za odborné vedení absolventské práce a za cenné rady při zpracování

této práce.

Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována v knihovně Vyšší odborné školy

zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeţí 6.

Podpis

ABSTRAKT

ONDRÁŠOVÁ, Mária: Dětské oční choroby a refrakční vady. Praha, 2017.

Absolventská práce.VOŠZ a SZŠ Praha 1. Počet stran: 62 Vedoucí práce: Bc. Petra

Ustohalová.

V mé absolventské práci se zabývám nejčastějšími dětskými očními chorobami a refrakčními

vadami. Teoretickou část mé práce tvoří 4 kapitoly. v úvodní kapitole se věnuji anatomii

a fyziologii oka. Popisuji v ní stavbu oční koule, zrakovou dráhu a přídavné zrakové orgány.

v následující kapitole se soustřeďuji na fyziologii vidění. Vyskytují se tu pojmy jako zrakový

vjem,akomodace či konvergence. v třetí kapitole se zabývám nejčastějšími běţnými očními

vadami u dětí. Dále taky závaţnými nádory oka, častými záněty očí a pro mě

nejzajímavějšími vrozenými očními vadami. v závěrečné kapitole stručně popisuji prevenci

a léčbu dětských refrakčních vad.

V praktické části mé práce jsem sestavila dotazník ze sedmi jednoduchých otázek, kde jsem

se ptala dětí nebo rodičů dětí na jejich věk, pohlaví, v jakém věku se na oční vadu přišlo,

jakou oční vadou trpí, jakou oční pomůcku vyuţívají a jak často chodí k očnímu lékaři.

S pomocí 3D tiskárny jsem vytvořila pomůcku, která můţe rodičům pomoci včasně odhalit

refrakční anebo jinou oftalmologickou vadu dítěte.

Klíčová slova: dětské oční vady, anatomie oka, oční lékař, akomodace, konvergence, oční

pomůcka

RESÜME

ONDRÁŠOVÁ, Mária. Augenfehler der Kinder und Brechungsfehler. Praha, 2017.

Abschlussarbeit. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Anzahl der Seite: 62. Beraterin Bc. Petra Ustohalová.

In meiner Absolventenarbeit beschäftige ich mich mit den häufigsten Augenfehlern und

Brechungsfehlern der Kinder. Den teoretischen Teil meiner Arbeit bilden vier Kapitel. Im

Einführungskapitel widme ich mich der Anatomie und Physiologie des Auges. Ich beschreibe

dort den Bau des Augapfels, die Sehbahn und die Anhangsorgane. Im nächsten Kapitel

konzentriere ich mich auf die Physiologie des Sehens. Es kommen hier die Begriffe vor, wie

z.B. die Sehempfindung, die Akkomodation und die Konvergention. Im dritten Kapitel

beschäftige ich mich mit häufigsten üblichen Augenfehler bei den Kindern, weiter auch mit

ernsthaften Tumoren des Auges, mit häufigen Augenentzündungen und mit den für mich

interessantesten angeborenen und erworbenen Augenfehlern. Im Abschlusskapitel beschreibe

ich ganz einfach die Prävention und Behandlung der Refraktionsfehler bei den Kindern.

Im praktischen Teil habe ich eine Umfrage gemacht. Ich habe die Eltern und Kinder nach dem

Alter, nach dem Geschlecht, nach den Augenfehlern gefragt und wie oft sie den Augenarzt

besuchen. Mit Hilfe dem 3D-Drucker schuf ich das Hilfsmittel, das den Eltern helfen kann,

rechtzeitig einen Augenfehler beim Kind zu entdecken.

Schlüsselwörter: Kinderaugenfehler, Anatomie des Auges, Augenarzt, Akkomodation,

Konvergention, Augenhilfsmittel

OBSAH

Úvod ........................................................................................................................................ 9

1 Anatomie oka .................................................................................................................. 10

1.1 Oční koule (bulbus oculi) ......................................................................................... 11

1.1.1 Venkovní vazivová vrstva (tunica fibrosa) ............................................................... 12

1.1.2 Prostřední vrstva (tunica vasculosa) .......................................................................... 13

1.1.3 Vnitřní vrstva (tunica interna) ................................................................................... 13

1.2 Zraková dráha ........................................................................................................... 15

1.3 Přídatné orgány oka .................................................................................................. 16

2 Fyziologie vidění .................................................................................................... . 18

2.1 Zrakový vjem ............................................................................................................ 18

2.2 Motilita ...................................................................................................................... 19

2.3 Akomodace ............................................................................................................... 20

2.4 Konvergence ............................................................................................................. 21

2.5 Zorné pole ................................................................................................................. 22

3 Nejčastější dětské oční choroby a refrakční vady .............................................. . 23

3.1 Refrakční vady .......................................................................................................... 23

3.1.1 Krátkozrakost (myopie) ............................................................................................. 23

3.1.2 Dalekozrakost (hypermetropie) ................................................................................. 24

3.1.3 Astigmatismus ........................................................................................................... 25

3.1.4 Tupozrakost (amblyopie) .......................................................................................... 25

3.1.5 Šilhání (strabismus) ................................................................................................... 26

3.2 Nádory oka ................................................................................................................ 28

3.2.1 Benigní (nezhoubné) nálezy ...................................................................................... 28

3.2.2 Maligní (zhoubné) nálezy .......................................................................................... 29

3.3 Záněty očí ................................................................................................................. 30

3.3.1 Záněty víček .............................................................................................................. 30

3.3.2 Konjunktivitidy ......................................................................................................... 30

3.3.3 Záněty očnice ............................................................................................................ 31

3.4 Vrozené oční vady .................................................................................................... 33

3.4.1 Kongenitální katarakta .............................................................................................. 33

3.4.2 Glaukom .................................................................................................................... 34

3.4.3 Retinopatie nedonošených dětí .................................................................................. 34

3.4.4 Anizometropie ........................................................................................................... 35

3.4.5 Anizeikonie ............................................................................................................... 36

4 Léčba a prevence ................................................................................................... . 37

4.1 Prevence .................................................................................................................... 37

4.2 Léčba ......................................................................................................................... 38

4.2.1 Brýle .......................................................................................................................... 38

4.2.2 Kontaktní čočky ........................................................................................................ 38

4.2.3 Laserové operace ....................................................................................................... 39

5 Praktická část ........................................................................................................ . 40

5.1 Vyhodnocení dotazníku ............................................................................................ 40

6 Hypotézy ................................................................................................................. . 53

Závěr ................................................................................................................................. . 54

Přílohy ................................................................................................................................. . 55

Seznam obrázků ................................................................................................................... . 57

Seznam tabulek a grafů ....................................................................................................... . 58

Seznam zdrojů a literatury ................................................................................................. . 59

9

Úvod

Mnoho z nás si neuvědomuje jak moc důleţité oči jsou. Oko je orgánem zraku. Díky zraku

vnímáme světlo, barvy, tvary a přijímáme 80% informací z prostředí. Toto všechno dělá zrak

nejdůleţitějším smyslem člověka. Dítě se narodí s nedokonalým zrakem, vnímá pouze tmu

a světlo, protoţe mozek ani oko není ještě zcela vyvinuto. Vidění prochází sloţitým

komplexním vývojovým procesem a rozvoj zrakových funkcí je definitivně ukončen okolo

6 aţ 8 roku dítěte. Nesoustředění, stěţování si na bolesti hlavy, mnutí, to jsou jen některé ze

syndromů, které mohou rodiče upozornit na to, ţe se zrakem jejich potomků není něco

v pořádku. Vrozené a získané oční poruchy u dětí mohou při neznalosti, tedy neléčení,

způsobit další zhoršování zraku a následní problémy v dospělosti. Kromě vrozených

onemocnění oka se u dětí nejčastěji vyskytují refrakční vady jako dalekozrakost,

krátkozrakost, astigmatismus, šilhání a poškození oka záněty či úrazy. Léčba se určuje

s přihlédnutím k povaze onemocnění a věku. Léčebný úspěch závisí na včasném odhalení

nemoci. Je důleţité si všímat zraku dítěte a i při nejmenších pochybnostech vyhledat

specialistu - oftalmologa.Včasná a přesná detekce očních patologií u dětí však můţe

představovat pro praktické lékaře výzvu. Některé dětské oční choroby musí být odhaleny

právě v raném věku, aby se zabránilo ztrátě vidění a optimalizovaly se výstupy léčby.

Bohuţel je pro praktické lékaře efektivní screening očních chorob a vidění sloţitý proces.

Malé děti v procesu screeningu nespolupracují a v ordinacích chybí vhodné nástroje

a přístroje na vyšetřování.

10

1 Anatomie oka

Vývoj oka je velice dynamický proces. Jiţ u embrya starého pouhých 22 dnů si můţeme

povšimnout jeho primitivního základu. Rychlost procesu jeho následného vývoje je dána tím,

ţe oko je v podstatě předsunutou částí mozku. Vyvíjí se z předního mozku, kde dochází

k vychlípení jeho laterální stěny a následného vytvoření očních jamek. Vývojově můţeme

zařadit jako přímou součást mozku vnitřní vrstvu oka (tunica interna) a zrakový nerv.

„Dominující úlohu v nejčasnějším vývoji oka sehrává sítnice.“ (Kvapilíková, 2000, s. 155)

Vývoj oka můžeme rozdělit do čtyř základních etap:

oční jamka

oční váček

oční pohárek

embryonální oko [4]

Obrázek 1 Vývoj oka [17]

11

1.1 Oční koule (bulbus oculi)

Oční koule má přibliţně kulovitý tvar. Leţí v očnici, v divergující kostěné schránce tvořené

sedmi kostmi: Maxilla (horní čelist), os zygomaticum (lícní kost), os frontale (čelní kost), os

Palatinum (patrová kost), os sphenoidale (klínová kost), os ethmoidale (čichová kost)

a nakonec os lacrimalis (slzná kost). Tyto kosti svými stěnami vymezují prostor ve tvaru

čtyřbokého jehlanu s bází směřující do obličeje a zakulaceným vrcholem otočeným do střední

lebeční jámy. Stěny očnice obsahují otvory, štěrbiny a kanálky, kterými prostupují nervy

a cévy. Zepředu ohraničuje očnici horní a dolní víčko a orbitální septum. Hloubka a šířka

očnice nabývá rozměry 4 cm, výška očnice 3,5 cm. Očnice pravého a levého oka spolu svírají

úhel 45 stupňů. Orbita obsahuje mnoţství tuku (corpus adiposum orbitae). [9] (Obr. č. 2)

Oční koule je v očnici uloţena tak, ţe její vzdálenost od stěn očnice je přibliţně 1 cm .

Na oční kouli rozeznáváme přední a zadní pól. Jejich spojnici nazýváme anatomická osa

(optická osa). Lineu visus nebo-li osu vidění tvoří spojnice mezi bodem fixace a fovea

centralis – také foveola, centrální jamkou v makule (obr. 1) Tyto dvě přímky se protínají

v uzlovém bodě redukovaného oka a svírají navzájem úhel 4-7 stupňů (tzv. Úhel gama).

Podobně jako na globusu můţeme vymezit ekvátor (rovník) a meridiány (poledníky) kolmé

na ekvátor. Vzdálenost mezi předním a zadním pólem dospělého člověka je přibliţně 24 mm,

průřezově 24 mm a vertikálně 23,5. [14]

Rozlišujeme tři vrstvy bulbu:

vnější vazivovou vrstvu

střední vrstvu zvanou „uvea―

vnitřní vrstvu [12]

Obrázek 2 Osa vidění a optická osa [14]

12

1.1.1 Venkovní vazivová vrstva (tunica fibrosa)

Vnější vazivová vrstva slouţí jako pevný obal oční koule. Je tvořena dvěma hlavními

segmenty. Menší část je průhledná rohovka a větší neprůhledná oční bělmo. [13]

Oční bělmo (sclera) zabírá asi 5/6 plochy bulbu. Pokládá se za jakousi „kostru― oka, upínají

se na něj okohybné svaly. Jeho funkce je také ochranná. Skléra je za fyziologických okolností

neprůhledná a bílá, v dětství od namodralé barvy aţ po naţloutlou ve stáří. Obsahuje přibliţně

90% vody. Její tloušťka se pohybuje od 1,5 mm při zadním pólu po 0,3 mm v oblasti ekvátoru

a úponu okohybných svalů. v oblasti limbu nabývá tloušťky 0,6 mm. [15]

Rohovka (cornea) zabírá 1/6 plochy bulbu. Na rozdíl od očního bělma je průhledná.

„Rohovka má tvar horizontálně uloţené elipsy, horizontálně měří 11,5 - 12 mm, vertikálně

11 mm.― [9] Histologicky lze rozlišit 5 vrstev. Na povrchu se nachází čtyř aţ šestivrstvý

nerohovatějící epitel s rychlou a dobrou regenerační schopností. Pod bazální membránou

epitelu je Bowmanova membrána, která se ale při poškození neregeneruje. Substantia propria

sestává z kolagenových vláken uspořádaných do krátkých svazků. Rohovka se významně, asi

z 2/3, podílí na optické lomivosti oka. Její optická mohutnost bývá od +40 D od +45 D [1]

Rohovka je sloţena z pěti vrstev:

povrchový epitel

Bowmanova membrána

rohovké stroma

Descemetova membrána

endotel [1]

13

1.1.2 Prostřední vrstva (tunica vasculosa)

Prostřední vrstva, také označována jako uvea, pro její podobnost s tmavým hroznem (z lat.

Uva - hrozny), obsahuje jen řídké vazivo, zato se v ní v hojném počtu nachází mnoţství cév

a pigmentových buněk. Dělí se na tři úseky: duhovku, ciliární sval a cévnatku.

Duhovka (iris) je viditelná část cévnatky, situovaná v přední části uvey. Duhovka rozděluje

oční komoru na přední a zadní. Její laterální okraj hraničí s ciliárním svalem. Uprostřed je

kulatá zornice (pupila). Výraznou hranici mezi pupilární a ciliární částí tvoří duhovkové

okruţí. Samotná duhovková tkáň se skládá z předního a zadního listu. Hlavní funkci duhovky

je stahování a roztahování zornice. [15]

Ciliární sval (corpus ciliare) navazuje na duhovku a končí v ora serrata. v průřezu má tvar

trojúhelníku a rozdělujeme na něm dvě části. Blíţe k duhovce je pars plicata - část, u níţ

vychází mnoţství výběţků, a dále od duhovky je pars plana - plochá část přecházející do

cévnatky. Ciliární epitel má dvě vrstvy. Nejdůleţitější funkce ciliárního svalu jsou akomodace

a tvorba a odtok komorového moku.

Cévnatka (choroidea) má významnou roli ve výţivě oka. Uţ její název napovídá, ţe je

tvořena spletí cév a řídkého tkáně. Kromě nich se v cévnatce nacházejí četné pigmentové

buňky, které jí dávají tmavohnědou barvu. To má význam pro zachytávání paprsků světla

a brání tak přesvětlení. [13]

1.1.3 Vnitřní vrstva (tunica interna)

Vnitřní vrstvu oka tvoří sítnice (retina). Je to jemná blána o tloušťce 0,1 - 0,4 mm. Směrem

dovnitř hraničí se sklivcem a z druhé strany naléhá na uveu. k ní je pevně připojena pouze

v ora serrata a v papile zrakového nervu. Podle stavby sítnice ji rozdělujeme na dva úseky.

Slepá část sítnice (pars coeca retinae) je část sítnice, která se rozprostírá od pupilárního

okraje duhovky, kde tvoří tmavé olemování, aţ po ora serrata. Neobsahuje ţádné smyslové

buňky, tvoří ji pouze pigmentový epitel.

14

Optická část sítnice (pars optica retinae) má podstatně sloţitější strukturu, neboť má za

úkol přeměnu elektromagnetického záření ve viditelné oblasti na elektrické impulsy. Sestává

z deseti vrstev. Histologicky rozeznáváme 10 vrstev sítnice - směrem od cévnatky jsou to:

pigmentový epitel

vrstva tyčinek a čípků

vnější limitující membrána

vnější jaderná vrstva

vnější plexiformní vrstva

vnitřní jaderná vrstva

vnitřní plexiformní vrstva

vrstva gangliových buněk

vrstvou nervových vláken

vnitřní limitující membrána [14]

Obrázek 3 Popis oka [18]

15

1.2 Zraková dráha

Primární zraková dráha

První neuron představují světločivé buňky v sítnici, druhý neuron bipolární buňky a třetí

neuron gangliové buňky. Asi milion neuronů gangliových buněk se před výstupem z oka

sbíhají v papile zrakového nervu. Vlákna společně procházejí kostěnou plotenkou lamina

cribrosa sclerae a zvětšují svůj objem, protoţe se začínají objevovat jejich myelinové pochvy.

Zrakový nerv je v očnici esovitě prohnutý a pokračuje k foramen opticum, kde vstupuje do

kanálku a směřuje ke chiasma opticum. v tomto místě se setkávají oční nervy pravého

a levého oka a dochází k částečnému kříţení. Kříţí se vlákna z nazálních polovin nervů

(temporální polovina zorného pole) a částečně makulární vlákna a vlákna pupilomotorického

reflexu. Z chiasmy vycházejí pravý a levý optický trakt. v levém traktu jsou vlákna z levých

polovin sítnice (pravá polovina zorného pole) obou očí a v pravém traktu z pravých polovin.

[15]

Sekundární zraková dráha a mozkové

zrakové centra

Sekundární zraková dráha je tvořena

neurony a jejich neuritis v primárních

zrakových centrech. Neurity se dostávají

jako radiatio OPTICA aţ do kůry týlní

(okcipitálního laloku) v mozku. v oblasti

fissure calcarina se nacházejí zrakové

centra, označované jako Brodmannovi

oblasti 17, 18, a 19. (Obr. č. 4)

Obrázek 4 Zraková dráha [19]

16

1.3 Přídatné orgány oka

K přídavným orgánům oka zařazujeme oční víčka, okohybné svaly, spojivku a slzný aparát.

Spojivka vystýlá prostor mezi víčkem, oční koulí a oční dutinou. Je to blána syté růţové

barvy.

Slzní žláza je uloţena v dutině nad oční koulí. Vylučuje slzy, které obsahují chlorid sodný

a lysozym. Slouţí ke zvlhčování přední stěny oka a na ochranu před infekcí. Slzy odtékají do

slzného váčku vnitřní stranou oka a dále přes slzovod do nosní dutiny.

Vrchní a spodní víčko slouţí k ochraně oka. Jeho volné okraje pokrývají řasy, do kterých

ústí mazivové ţlázy.

Okohybní svaly zajišťují pohyb oka různými směry, jsou čtyři přímé a dva šikmé. Mezi

přímé svaly řadíme horní přímý sval, dolní přímý sval, vnitřní přímý sval a vnější přímý sval.

Šikmé svaly jsou horní a dolní. Všechny svaly s výjimkou dolního začínají šlachovým

prstencem v hrotu očnice. Nervy svalů probíhají v tomto prstenci. [7]

17

Obrázek 5 Okohybné svaly [20]

Obrázek 6 Slzné kanálky [21]

18

2 Fyziologie vidění

„Lidské oko je orgánem nejdůležitějšího smyslu – zraku. Pod pojmem zrak rozumíme vnímání

světla, barev, tvarů, kontrastu, hloubky, rozlišovací schopnost a adaptaci.“ [2] Autrata, Černá

[2] popisují, ţe ve zdravém oku, které je bez jakékoliv dioptrické vady (tzv. emetropické

oko), dopadá světlo od vzdáleného pozorovaného předmětu na přesně určené místo na sítnici,

do malé jamky ve ţluté skvrně, tj. „centrální jamka sítnice―.

To je místo nejostřejšího vidění. Sítnice je vnitřní vrstva oka obsahující světločivé elementy

(tyčinky pro vidění za šera a tmy, čípky pro barevné vidění za světla) a nervová vlákna

vedoucí do mozku. Její úloha se dá přirovnat roli filmu ve fotoaparátu. Centrální jamka

zpracovává světlo pro vznik nejhodnotnějšího ostrého vidění. Světlo dopadající v jejím okolí

dává vznik perifernímu vidění. Sítnice je vyţivována z postupně se větvících cév, jejichţ stav

odpovídá stavu cévního systému celého těla. Proto se vyšetřením sítnice zjišťují (nebo

potvrzují) nemoci a patologické stavy, které zdánlivě se zrakem nesouvisejí (vysoký krevní

tlak, diabetes a jiné).

2.1 Zrakový vjem

Oko je orgán uzpůsoben pro přijímání elektromagnetického záření v rozsahu přibliţně 380 -

780 nm pro potřeby vidění. Jeho optická mohutnost je přibliţně 59 D. Záření vstupující do

oka se v jednotlivých strukturách částečně pohltí a částečně se také odrazí zpět. Prochází

očními strukturami a dopadá na sítnici. Světlo nejprve proniká rohovkou. Její optická

mohutnost je nejvýraznější ze všech očních struktur. Index lomu má 1,37 a i kdyţ její

centrální tloušťka je pouze 0,6 mm, právě na ní se nejčastěji dělají případné refrakční zákroky

na odstranění poruch lámavosti oka. Z rohovky světlo vstupuje do komorového moku. Jeho

index lomu je podobný vodě. Zornice omezí vstupující světlo do oka, podle intenzity světla,

na svazek paprsků. Tento svazek prochází dále čočkou. Akomodací se mění její optická

mohutnost od 19 do 33 D. Po přechodu sklivcem světlo dopadá na sítnici. Na sítnici se vytváří

zmenšený, převrácený a skutečný obraz pozorovaného předmětu. Zobrazení optickými

strukturami oka se často přirovnává ke fotoaparátu. [15]

19

Na ţluté skvrně se nachází místo nejostřejšího vidění. Zde se nacházejí pouze čípky,

zodpovědné za barevné a detailní vidění. Rozeznáváme tři druhy čípků, které jsou nejcitlivější

pro červenou, zelenou a modrou sloţku záření. Čípky pracují při vyšších hodnotách osvětlení,

slouţí k vidění fotopickému. Čípky pod vlivem nízkého stupně osvětlení přestávají reagovat

a hlavní funkci přebírají tyčinky. Úplná adaptace na tmu trvá asi 40 min. Pokud převaţuje

vidění tyčinkami, nazýváme toto vidění skotopické. Mezistupněm je vidění za šera -

mezopické. Opačným procesem je adaptace na světlo, která ale trvá mnohem kratší dobu,

pouze několik minut. [15]

Obrázek 7 Vjem [22]

2.2 Motilita

Motilitu, schopnost pohybu oční koule, zajišťují okohybné svaly. Díky pohyblivosti oka obraz

předmětu dopadne na ţlutou skvrnu. Pohyb oka probíhá ve třech základních osách (Fickovy

osy): horizontální, vertikální a sagitální.

Motilitu (pohyblivost) oka orientačně hodnotíme sledováním prstu, přesně na oblouku

perimetru, na kterém pohybujeme baterkou a sledujeme reflex na rohovce při maximální

moţné exkurzi. Hodnotu odečteme v úhlových stupních.

20

Jestliţe dojde k narušení rovnováhy okohybných svalů, dochází k poruchám oční motility.

Poruchy oční motility vznikají z různých neurologických příčin a jejich klasifikace tvoří

oblast neurologické diagnostiky. v poruchách oční hybnosti se téţ odráţejí patologické

procesy mnohých struktur mozku.

V uţším slova smyslu jsou však poruchy oční motility zahrnovány pod různé druhy strabismu

a jsou předmětem oftalmologické diagnostiky. Důleţité je poruchu včas diagnostikovat,

abychom mohli co nejdříve zahájit léčbu. [7]

2.3 Akomodace

Akomodace je schopnost oka vidět ostře předměty nacházející se v různé vzdálenosti před

okem v závislosti na změnách mohutnosti optického systému oka. u lidí je akomodace

pravděpodobne způsobena zvyšováním zakřivení čočky. Akomodace je obvykle na obou

očích stejná.

Akomodace je mechanický proces uvnitř našeho oka, který nám zajišťuje zaostření na blízké

vzdálenosti (počítač, čtení a další). Akomodační proces je také schopen do určitého věku

a výše vady kompenzovat dalekozrakost. Při zaostřování na blízko je nutné aby se obě oči

přesně stočili na vzdálenost kterou pozorujeme, jinak bychom viděli dvojitě, mluvíme o tzv.

poměru akomodace a konvergence. Tímto poměrem se zabývá během vyšetření velmi málo

vyšetřujících a v případě nesouhry můţe mít dotyčný nejrůznější obtíţe.

Účinnost akomodace je ovlivněna dvěma faktory: schopností čočky měnit svůj tvar a sílou

ciliárního svalu. Je několik teorií o funkci akomodace, doposud není tato funkce oka přesně

popsána. [10]

21

Obrázek 8 Akomodace [23]

2.4 Konvergence

Obě oči se při pohledu na blízký předmět nastaví tak, aby se obraz předmětu vytvořil na ţluté

skvrně. Pohledové osy očí se tehdy protínají na pozorovaném předmětu. Blízký bod

konvergence je ten bod, od kterého vyšetřovaný začíná vidět pozorovaný předmět při

přibliţování k očím dvojmo. Tento blízký bod se s věkem postupně vzdaluje, ale ne tak

dramaticky jako blízký bod akomodace. Konvergence bývá reflexní, ale je moţné natrénovat

i volnou konvergenci.

Reflexní konvergence rozdělujeme:

1. tonické: slouţí k udrţení postavení očí v klidu, při pohledu na předmět v nekonečnu.

2. akomodační: spojená s akomodaci a označována jako AC.

3. fúzní: doplňuje akomodační konvergence, aby obraz předmětu dopadl na ţlutou

skvrnu.

4. proximální (psychologická): navozená vědomím blízkého předmětu, pozorována

zejména při vyšetřeních na přístrojích.[1]

22

2.5 Zorné pole

V neposlední řadě má pro zrakový vjem význam zorné pole. Je to prostor, který oko dokáţe

zachytit při pohledu na fixační bod. Za fyziologických okolností sahá nasálně nahoru a dolů

50° - 60°, na temporální straně 90°. Při pohledu oběma očima najednou se zorné pole

převáţně překrývají. Zorné pole je různě široké i pro jednotlivé barvy. Největší zorné pole je

pro barvu bílou, pak ţlutou, modrou, červenou a nejmenší pro zelenou barvu. [1]

Obrázek 9 Zorný úhel [24]

23

3 Nejčastější dětské oční choroby a refrakční vady

Oční vady a choroby v dětském věku se projevují patologickým postavením bulbu (šilhání,

nystagmus), poklesem zrakových funkcí (zejména zrakové ostrosti) a změnami na předním

segmentu oka a očním pozadí. Trvalé šilhání vede zpravidla ke zhoršení vizu - tupozrakosti

a naopak stavy způsobující trvalejší pokles zrakové ostrosti vedou většinou k šilhání

(strabismus ex anopsia). Obě tyto kvality - postavení očí a zrakovou ostrost - můţe ovlivnit

celá řada patologických stavů: primární strabismus, refrakční vady, vrozená katarakta,

vrozený glaukom, retinoblastom, vývojové anomálie oka.

Nejčastější jsou refrakční vady, které postihují asi 2/3 populace. Zejména vyšší ametropie

(myopie i hypermetropie), astigmatismus a větší anizometropie (rozdíl v refrakci obou očí)

způsobují u dětí tupozrakost, pokud nejsou včas zachyceny a korigovány. Korekce ametropie

se provádí brýlemi nebo kontaktními čočkami. Trvalé sledování je nutné.

3.1 Refrakční vady

Refrakční vady oka jsou způsobeny špatnými vlastnostmi jeho lomivých ploch.

3.1.1 Krátkozrakost (myopie)

Krátkozraké oko je relativně dlouhé. Paprsky se sbíhají před sítnicí. k dobrému vidění je

nutné oslabit lomivý aparát oka rozptylnou čočkou. Krátkozraký člověk vidí špatně na dálku

a dobře na blízko. [8] Hlavním příznakem myopie je neostré vidění do dálky.

Typy myopie:

osová myopie

indexová myopie

rádiusová myopie

Nejčastejší je osová myopie kdy je zvětšený předozadní průměr oka.

24

Dělení podle hodnoty refrakce:

myopie lehká - od -0,25 do -3,0 dioptrií,

myopie střední - od -3,35 do -6,0 dioptrií,

myopie vysoká - od -6,25 do -9,0 dioptrií,

myopie těţká - od -9,25 a výše. [11]

3.1.2 Dalekozrakost (hypermetropie)

V klidovém stavu leţí ohnisko paralelně od dopadajících paprsků za sítnicí. Příčinou je

většinou předozadní průměr neboli délka oka, přičemţ kaţdý milimetr zkrácení odpovídá

přibliţně třem dioptriím refrakční vady. Jde o tzv. osovou hypermetropii a bývá většinou

maximálně +6 dioptrií. Lomivá dalekozrakost je méně častá a je způsobena menší lomivostí

některé lomné plochy celého optického systému oka, většinou oploštělou rohovkou. Při

řídkém sníţení indexu lomu čočky mluvíme o indexové dalekozrakosti. Ta bývá fyziologická

ve stáří.

Dělení dalekozrakosti:

hypermetropie lehká - +0,25 - +3,0 dioptrií,

hypermetropie střední - +3,25 - +6,0 dioptrií,

hypermetropie vysoká - +6,25 - +9,0 dioptrií,

hypermetropie těţká - +9,25 a výše.. [8] (obr. č. 5)

Obrázek 10 Zrakové vady [25]

25

3.1.3 Astigmatismus

U astigmatismu nemá oko ve všech rovinách stejnou optickou mohutnost. Nejčastěji to

způsobuje různá lomivost jednotlivých rovin rohovky. Rozeznáváme rovinu s největší

lomivostí, kdy má rohovka menší poloměr zakřivení a rovinu s nejmenší lomivostí, kdy má

naopak větší poloměr zakřivení. Astigmatismus způsobuje opět neostré vidění a to podle

stupně, většinou na dálku i na blízko. Nekorigovaný astigmatismus můţe vyvolávat

astenopické potíţe spojené s neurastenií a bolestmi hlavy. Astigmatismus se můţe

kombinovat jak s dalekozrakostí, tak i s krátkozrakostí nebo můţe být oko dokonce v jedné

ose dalekozraké a v druhé ose krátkozraké. Astigmatismus korigujeme cylindrickými skly,

které mají různou lomivost ve dvou na sobě kolmých osách..[8]

Obrázek 11 Astigmatismus [26]

3.1.4 Tupozrakost (amblyopie)

Tupozrakost je pokles zrakové ostrosti bez zjevné organické příčiny. Zjednodušeně vzniká

nedostatečným vývojem zrakových drah a mozkových center vidění, nedostatečnou stimulací

oka v útlém věku. Můţe se vytvořit do šesti let. Čím dříve vznikne, tím je těţší. Pokles zraku

nejde zlepšit korekcí. Podle příčiny rozeznáváme několik typů tupozrakostí. Deprivační

tupozrakost se vyskytuje u dětských katarakt a zákalů rohovky nebo sklivce. Léčba je moţná

zhruba do šesti let věku. Spočívá v korekci případné refrakční vady nebo odstranění překáţky

ve vidění s následnou okluzí zdravého oka. Tím je tupozraké oko stimulováno k činnosti, coţ

vede k postupnému zlepšování. Součástí léčby jsou pleoptická a ortoptická cvičení a nácvik

jednoduchého binokulárního vidění. k této zrakové rehabilitaci se pouţívají speciální optické

přístroje. Léčba se provádí převáţně ambulantně. [11]

26

3.1.5 Šilhání (strabismus)

Šilhání je porucha souhybu obou očí. Rozlišujeme souhybné a nesouhybné šilhání. Podle

směru úchylky můţe být buď konvergentní strabismus, kdy se oko uchyluje dovnitř. Pokud se

oko uchyluje ven, je to divergentní strabismus. Posledním druhem šilhání je vertikální

strabismus, kdy se oko uchyluje nahoru nebo dolů. Souhybné šilhání se vyznačuje stále

stejnou úchylkou očí ve všech směrech pohledu. Je to většinou šilhání u dětí, mnohdy spojené

s tupozrakostí a téměř vţdy s refrakční vadou. Léčbou je výcvik případné tupozrakosti,

správná korekce, pleoptický výcvik nebo operace. Nesouhybné šilhání se vyznačuje

nestejným úhlem úchylky v různém směru pohledu, diplopií a vynuceným drţením hlavy

k vyřazení diplopie. Je způsobeno obvykle obrnou jednoho nebo více okohybných svalů

především u dospělých.

Obrázek 12 Šilhaní [28]

27

„Léčba je náročná. Léčí se základní onemocnění, což může být hypertenze, diabetes mellitus

nebo mozkové příhody. Pokud nedojde k ůpravě, tak operační postupy snažící se zajistit

pacientovi paralelní postavení bulbů a tím odstranění diplopie alespoň při přímém pohledu.

Do doby vyléčení je někdy z důvodů vyřazení těžko snesitelné diplopie třeba jedno oko

zakrývat.‟ [11]

Obrázek 13 Strabizmus [27]

28

3.2 Nádory oka

Oblast oftalmoonkologie zahrnuje široké spektrum nádorů, které mohou vycházet přímo

z nitroočních struktur nebo očnice (orbity) nebo z pomocných orgánů oka - z řas, spojivek

a jiných struktur. [5]

3.2.1 Benigní (nezhoubné) nálezy

Névus spojivky je většinou dobře ohraničený lehce vyvýšený útvar růţové, ţlutavé nebo

ţlutohnědé barvy a často ţelatinózního vzhledu, obsahující kapilární síť. Léčbou je excize.

Juvenilní xantogranulom duhovky a řasnatého tělíska jsou pseudotumorózní afekce

nejasné etiologie, podmíněna histiocytární proliferací s příměsí vícejaderných Teutonových

buněk. Léčbou je lokální a celkové podání kortikosteroidů, eventuálně ozáření malými

dávkami nebo výjimečně chirurgická excize.

Névus je vrozeného původu a u dětí není ojedinělý. Na duhovce má podobu nepravidelných

hnědavých plochých loţisek, na fundu to jsou ploché okrouhlé okrsky šedavé barvy. Neléčí

se, ale je nutná dispenzarizace.

Dermolipom spojivky je kongenitální, bělavý, ohraničený, oválný, lehce prominující útvar

převáţně lokalizovaný dále od limbu subkonjunktiválně, hlavně temporálně, můţe zasahovat

do orbity. Jde o tukovou tkáň krytou keratinem. [5]

Obrázek 14 Nevus [29]

29

3.2.2 Maligní (zhoubné) nálezy

Retinoblastom je prakticky jediným zásadním maligním nádorem oka dětského věku. Mezi

malignitami u dětí tvoří cca 3 %. Asi 2/3 onemocnění se manifestují v prvních třech letech

ţivota a jen výjimečně onemocní dítě starší šesti let. Klinicky probíhá retinoblastom v časném

stadiu většinou skrytě. Pouze v 5 % se zjistí nádor při rutinním vyšetření. Nejčastějším

prvotním symptomem je stádium leukokorie, zhruba v 60 %. Šedobělavý aţ ţlutavý reflex

zornice je vyvolán odrazem světelných paprsků od nádoru. Rozsáhlé postiţení bulbu nádorem

bývá v 7 % provázeno příznaky sekundárního glaukomu. Druhým iniciálním příznakem je ve

20 % strabismus ex anopsia, a to častěji exotropie, způsobené nádorovou infiltrací makulární

oblasti. Pokles vizu bez šilhání bývá popisován v 5 %. Vyplývá z toho, ţe kaţdé malé dítě se

strabismem nebo náhlým poklesem vidění má být neodkladně vyšetřeno oftalmologem.

Osvědčená léčba je kombinace chemoterapie a lokální terapie. [5]

Rhabdomyosarkom. Průměrný věk výskytu je 7 let, ale můţe vzniknout dříve i později. Jeho

vznik je rychlý a často progreduje. Spolu s ním se pozoruje edém víček, hmatný útvar nasálně

v horním víčku nebo pod spojivkou či krvácení z nosu. Při vyšetřeních CT vidíme

charakteristickou destrukci kosti, tkáň rhabdomyosarkomu je ohraničena a často v horní části

očnice. Vyšetření MRI s kontrastem a potlačením tuku, zvýrazněné podáním kontrastní látky.

Léčba je radikální enuklace oka po potvrzení diagnózy biopsií. [5]

Metastatický neuroblastom se projeví v prvních letech ţivota dítěte. Manifestuje

jednostranně nebo oboustranně, prokrvácením víček nebo dislokací bulbu. u většiny pacientů

bývá jiţ dříve diagnostikován karcinomatózní proces v dutině břišní. Vyšetření CT ukáţe na

špatně viditelnou masu s destrukcí očnicových kostí. Doporučena celková péče onkologa,

chemoterapie.

Dítě po zjištění jakékoli z těchto diagnóz je třeba

sledovat a dělat kontrolní vyšetření i po

úspěšném vyléčení. Myslet na genetické postiţení

řady onemocnění. [5] Obrázek 15 Retinoblastom-leukorie [30]

30

3.3 Záněty očí

Záněty očí u dětí představují velmi početnou skupinu onemocnění, která mohou postihnout

jakoukoliv část oka a jeho okolí. Oční infekce bývají většinou provázeny konjunktivitidou -

zánětem spojivek, citlivé sliznice vystýlající oční víčka.

3.3.1 Záněty víček

Chalazion je nejčastějším získaným onemocněním víček u dětí. Vlčí zrno vzniká zánětem

vývodu Meibomské ţlázy. Při léčbě menších lipogranulomů aplikujeme antibiotika v masti

nebo kortikoidy intratarzálně. v případě větších granulomů přistupujeme k léčbě chirurgické.

Hordeolum – ječné zrno je akutní hnisavý zánět Zeissovy nebo Mollovy ţlázy, projevuje se

bolestivým otokem části nebo celého víčka.

Blefaritida je chronické onemocnění okrajů víček, hlavní příčinou bývá stafylokoková

infekce.

Herpes simplex je primární virová infekce spojivky. Je téměř asymptomatická nebo se

projeví mírným otokem víčka a drobnými puchýřky. Hojí se spontánně do týdne. Riziko

poškození při opakované infekci.

Herpes zoster ophtalmicus se projevuje bolestivou erupcí puchýřků a tvorbou krust na kůţi

víček, na čele nebo tváři. Současně se můţe rozvinout i keratitida, iridocyklitida a sekundární

glaukom. Léčíme podáváním acikloviru. Dlouhá lěčba

3.3.2 Konjunktivitidy

Zánět spojivek patří k nejčastějším onemocněním, u kterého je jedním z hlavních příznaků

červené oko. Řadíme ho k zevním očním zánětům. k určení správné diagnózy je velmi

důleţitá podrobná anamnéza pacienta.

31

3.3.3 Záněty očnice

Orbitocelulitida je jedním z nejčastějších zánětlivých chorob očnice u dětí. Mezi příčiny

vzniku řadíme zánět horních cest dýchacích. u dětí do tří let se nemoc projevuje horečkami,

výraznou slabostí a rizikem vzniku meningitidy. Léčbu provádíme intenzivními antibiotiky.

Projevuje se bolestí za okem doprovázenou zhoršeným pohybem bulbu, chemózou spojivek,

jejich překrvením, zánětlivým otokem víček, protruzí bulbu, zduřením mízních uzlin. Toto

onemocnění často vzniká přenosem infekce z paranasálních dutin. Neléčená orbitocelulitida

můţe vést aţ k flegmóně očnice.

Flegmóna očnice je, oproti výše uvedené chorobě, hnisavý zánět obsahu očnice, který

způsobují často stafylokoky, pneumokoky a streptokoky. Flegmóna se můţe stát i ţivotem

ohroţující chorobou, můţe se stát totiţ rizikem vzniku trombózy sinus cavernosus,

meningitidy nebo mozkového abscesu. Včasnou léčbou je podávání antibiotik intravenózně ve

vysokých dávkách. [3]

Obrázek 16 Orbitocelulitída [31] Obrázek 17 Zánět spojivek [32]

32

Obrázek 18 Zánět očních víček [33]

33

3.4 Vrozené oční vady

Vrozené oční vady vznikají jednak v důsledku vývojových poruch, zejména v souvislosti

s genetickými poruchami nebo při poškození plodu v děloze zánětem, drogami nebo léčivy.

3.4.1 Kongenitální katarakta

Katarakta (šedý zákal) představuje v tomto věku patologické zkalení čočky. Je patrný hned po

narození a jako infantilní katarakty jsou označovány ty, které vznikly v průběhu prvního roku

ţivota. Katarakta se můţe vyskytovat na jednom nebo na obou očích. [3]

Jednostranná katarakta se můţe projevovat strabismem postiţeného oka a u bilaterální formy

bývá často přítomen nystagmus.

Obrázek 19 Katarakta [34]

34

3.4.2 Glaukom

Dětský glaukom dělíme:

a) primární - se vyskytuje od narození do 3. měsíce ţivota

b) sekundární - jsou spojeny s velkou skupinou patologických stavů oka, proto je jejich

incidence mnohem vyšší neţ u primárních glaukomů

c) juvenilní - vyskytuje se mezi 3. – 40. rokem ţivota. [3]

Obrázek 20 Glaukom [35]

3.4.3 Retinopatie nedonošených dětí

Retinopatie nedonošených dětí zaujímá přední místo mezi příčinami nevidomosti u dětí ve

vyspělých zemích světa. Ke ztrátě zraku v důsledku

retinopatie dochází přibliţně u 70 % nevidomých

dětí. Toto vazoproliferativní onemocnění sítnice

postihuje zejména předčasně narozené děti s nízkou

porodní hmotností. Právě předčasný porod, s ním

spojená nízká porodní hmotnost a gestační věk,

představují dominantní příčiny. [6]

Obrázek 21 Atrofie papily

zrakového nervu [36]

35

3.4.4 Anizometropie

Anizometropie je stav, kdy refrakce pravého a levého oka je rozdílná.

Základní typy anizometropie jsou:

1. anizometropie hypermetropická (anisometropia hypermetropica)

2. anizometropie myopická (anisometropia myopica)

3. anizometropie smíšená (anisometropia mixta)

4. anizometropie astigmatická (anisometropia astigmatica)

Při běţném vyšetření se malá anizometropie dá zjistit velmi často. Absolutně izometropická

refrakce je stejně vzácná jako perfektně symetrický obličej. [16]

Obrázek 22 Anizometropie [37]

36

3.4.5 Anizeikonie

Anizeikonie je stav, kdy obraz předmětu vnímaného pravým i levým okem má na sítnici

nestejnou velikost a tvar. Rozhodující je rozdílnost zrakových vjemů, ne velikost obrazů na

sítnici. Při izeikonii jsou obrazy na obou sítnicích zcela shodné, naproti tomu při anizeikonii

jsou ve všech směrech odlišné.

Anizeikonii lze rozdělit na statickou a dynamickou. První typ je klasická anizeikonie

označující vnímaný rozdíl velikosti obrazů při fixovaném směru pohledu. Druhým typem

anizeikonie je tzv. vyvolaná anizoforie a označuje rozdíl velikosti obrazů způsobený

nepřekonaným prizmatickým efektem při pohledu přes různé části dvou anizometropických

brýlových čoček. [16]

37

4 Léčba a prevence

Nejvýraznější změny prodělává oko zejména během prvních 12 měsíců, ale rozvoj

zrakových funkcí je definitivně ukončen okolo šestého aţ osmého roku ţivota. Teprve

v tomto věku dítě vidí jako dospělý. Uţ po narození a během prvních šesti let se u dětí

mohou, stejně jako kdykoli později, objevit různé oční vady a poruchy. Přestoţe se dají

většinou bez problémů léčit, při zanedbání nebo neodhalení vady včas, hrozí riziko trvalého

poškození zraku. Je to dáno právě tím, ţe v prvních letech ţivota se zrakové funkce teprve

vyvíjejí a pokud nejsou zraková centra dostatečně a správně stimulována, můţe být jejich

vývoj narušen.

4.1 Prevence

Důleţité proto je, aby si rodiče i u docela malého dítěte všímali, jak reaguje, zda při

pozorování předmětu nenaklání hlavičku, nedívá se na hračky jen jedním okem, nepřivírá

jedno oko, nesahá mimo nabízenou hračku atp. Na oční vadu můţe upozornit i to, ţe dítě sedí

velmi blízko u televize nebo ho vyčerpává kreslení, prohlíţení obrázků a jakákoli práce do

blízka. Pokud je takové chování registrované je podezření na poruchu vidění, je nutné

navštívit okamţitě lékaře. Konzultaci s lékařem v ţádném případě neodkládat v případě

šilhání, a pokud jsou v rodině nošeny brýle, neboť v rodinách, kde se oční vady vyskytují, je

zvýšená pravděpodobnost, ţe se vada objeví i u dítěte. Oční vady u dětí nepodceňujte ani

v případě, pokud má jeden z rodičů tupozrakost nebo strabismus, případně se s těmito vadami

léčil v dětství. Oční čočka je u dětí velmi pruţná, dokáţe dobře akomodovat a vyrovnávat

rozdíl i více neţ 5 dioptrií a pravidelné oční prohlídky jsou pak jedinou moţností, jak oční

vadu zjistit. Lékaři proto v případě výskytu oční vady v rodině doporučují absolvovat oční

prohlídky opakovaně, minimálně 1x ročně, a to i v případě, ţe ţádné příznaky oční vady

nepozorujete.

38

4.2 Léčba

Léčba je moţná několika spůsoby: brýlemi, kontaktními čočkami nebo laserovou operací.

4.2.1 Brýle

Dětské brýle, které jsou vyuţívany ke korekci zraku jsou vyráběny v různých velkostech

z mnoha druhů materiálů. Při výběru brýlí je nutné přhlíţet na věk dítěte i na jeho konkrétní

potřeby. v dnešní době je veliký výběr brýlí i pro nejmenší děti, obroučky jsou ohebné, odolné

vůči nárazu a sklíčka vůči rozbití. Je velice důleţité, aby brýle dobře seděly za ušima a na

nose, aby se dítě nedívalo „nad brýlemi―.

4.2.2 Kontaktní čočky

Nejčastejším důvodem indikace kontaktních čoček jak u dospělých, tak u dětí je korekce

refrakčních vad. u malých detí do šesti let je nutnné pečlivě sváţit zda je vhodné kontaktní

čočky aplikovat. Závisí to od více faktorú, počínajíc dostupnými vyráběnými parametry

kontakních čoček. Dále záleţí také na tom jaké má dítě hygienické návyky, zdali bude mít

dostatečnou podporu v rodine a v neposledné řadě jde i o to jak je díté šikovné. To jaký typ

kontaktních čoček je dítěti vybrán ovplyvňují faktory jako je věk dítěte, stupeň astigmatizmu,

snášenlivost pevných kontaktních čoček či aktivita dítěte. Ve většine případů jsou u dětí

zvoleny měkké kontaktní čočky. Indikace kontaktních čoček se často vyuţíva u anizometropie

a to z toho důvodu ţe je úspěšnější neţ korekce brýlovými čočkami. Je tomu tak proto, ţe

díky indikaci kontaktních čoček nedochází k tak velkému rozdílu ve velikosti sítnicových

obrazů a mozek je tak schopen spojit informace z obou očí v jeden vjem. Toto hraje důleţitou

roli pri správném vývoji zraku i binokulárního videní dítěte. [38]

39

4.2.3 Laserové operace

Díky laserové operaci na femtosekundovém laseru se dá v současnosti vyřešit prakticky

kaţdá oční vada. Nejvíce operací je prováděno pacientům s s tzv. Krátkozrakostí alespoň

jeden rok po ustálení oční vady. Na nejnovějších laserech je moţné operovat taky

astigmatizmus a dalekozrakost. Medzi nejnovější i nejspolehlivější operace po všech

stránkách patří operace ReLEx SMILE - 3D operace bez lamely a laserová operace metedou

Femto LASIK. [39]

Obrázek 23 Relex Smile [40]

40

5 Praktická část

V mé praktické části jsem vytvořila dotazník, který se skládal ze sedmi otázek. u většiny

otázek byla moţnost výběru z uvedených moţností. Dotazník bylo moţné vyplnit

elektronicky pomocí aplikace Google formuláře nebo ručně v ambulanci oční lékařky. Otázky

byli určeny pro pacienty ve věku od 0 do 26 let, z čehoţ vyplývá, ţe za mladší respondenty

vyplňovali dotazník rodiče. Obdrţela jsem celkem 156 vyplněných dotazníků, z toho 81 bylo

v elektronické formě a 75 ve formě papírové. Deset dotazníků jsem z důvodu neúplného nebo

chybného vyplnění musela vyřadit. v prvních třech otázkách jsem zjistila základní údaje

o pacientovi - jako je věk, pohlaví a v kolika letech se přišlo na oční vadu. v další části se

otázky týkali toho o jakou konkrétní vadu jde a jaké hodnoty dioptrií pacient nosí.

v předposlední otázce mě zajímala pomůcka na korekci zraku, která je daným pacientem

vyuţívána. Nakonec jsem zjišťovala velmi důleţitou informaci, a to pravidelnost oční

prohlídky.

5.1 Vyhodnocení dotazníku

Graf 1 Pohlaví dítě

Chlapci 36%

Dívky 64%

Pohlaví dítěte

41

Tabulka 1 Pohlaví dítěte

Pohlaví Počet dětí %

Dívky 93 64%

Chlapci 53 36%

Celkem 146 100%

Na můj dotazník odpovědělo více dívek neţ chlapců. Dostala jsem odpovědi od 93 (64%)

dívek. Chlapců bylo o poznání méně, jen 53(36%).

Graf 2 Věk

Tabulka 2 Věk

Věk Dívky Chlapci Celkem

0-3 10 8 18

4-7 20 18 38

8-14 19 10 29

15-20 20 13 33

21-26 24 4 28

0-3 4-7 8-14 15-20 21-26

Chlapci 8 18 10 13 4

Dívky 10 20 19 20 24

0

5

10

15

20

25

30

Věk

42

Můţeme vidět, ţe graf č.2 nám rozděluje zúčastněné do pěti věkových skupin. Při vytváření

věkových kategorií jsem se řídila postnatálním vývojem člověka, který je rozdělen do

12 stádií. Tyto stádia jsou charakterizovány fyziologickými a anatomickými změnami, mezi

které samozřejmě patří i změny související s očima a zrakem. Do 1. skupiny patří děti od

0 do 3 let a v tomto rozmezí je zahrnuté novorozenecké, kojenecké i batolecí období. v této

skupině se nachází 8 chlapců a 10 dívek. Následují děti v předškolním věku od 4 do 7 let.

Toto je jedna z nejpočetnějších skupin, nachází se v ní celkem aţ 28 dětí, z toho 20 dívek

a 8 chlapců. Ve 3. skupině jsou jedinci označováni jako mladší školní a starší školní děti.

v této skupině osmiletých aţ čtrnáctiletých dětí je 19 dívek a 10 chlapců. Dorost je zahrnut ve

4. skupině, kde je 20 dívek a 13 chlapců. v poslední skupině, počtem jedné z největších, jsou

mladší dospělí ve věku 21 aţ 26 let. u této skupiny můţeme pozorovat, největší nadvládu

dívek nad chlapci a to v poměru 24 dívek ku 4 chlapcům. Celkově můţeme z grafů vyčíst, ţe

největší zastoupení mají 4 aţ 7 letí a 21 aţ 26 letí, kterých je stejně. Průměrný počet dětí je

v 3. a 4. skupině a výrazně nejmenší ve skupině nejmladších.

Graf 3 Hypermetropie

12

9

0 0

10

12

3

8

0

2

4

6

8

10

12

14

0-3 4-7 8-12 13 a více

Po

čet

Věk zjištění

Hypermetropie

Chlapci

Dívky

43

Tabulka 3 Hypermetropie dívky

Věk zjištění vady Počet

0-3 10

4-7 12

8-12 3

13 a více 8

Tabulka 4 Hypermetropie chlapci

Věk zjištění vady Počet

0-3 12

4-7 9

8-12 0

13 a více 0

Hypermetropie je sférická vada oka. Tato vada je u dětí přirozená. Hodnoty +2D, +3D i vice

se vyskytují poměrně běţně. Aţ 90% pětiletých dětí je pořád dalekozrakých. Vývojem

a růstem oka by se tato vada měla ztratit, ale u téměř 50% jednotlivců přetrvává. Z grafu

můţeme vidět, ţe ke zjištění vady dochází nejčastěji v raném věku dítěte. Nejmladší skupina

od 0 do 3 let má 22 zástupců, z toho 12 chlapců a 10 dívek. Ve skupině od 4 do 7 let je jen

o jednoho zástupce méně a poměr je 12 dívek ku 9 chlapcům. Další dvě skupiny mají

o poznání méně zástupců a zajímavé je, ţe mezi nimi nejsou ţádní chlapci. Máme tu 3 dívky

ve skupině od 8 do 12 let a 8 dívek v skupině 13 a více let.

44

Graf 4 Myopie

Tabulka 5 Myopie dívky

Věk zjištění vady Počet

0-3 5

4-7 2

8-12 18

13 a více 13

Tabulka 6 Myopie chlapci

Věk zjištění vady Počet

0-3 2

4-7 1

8-12 14

13 a více 3

O myopii můţeme říci, ţe je to porucha z řady refrakčních vad oka. Rozeznáváme 3 stádia

myopie - lehká, střední a těţká myopie. Je známo, ţe lehká a střední myopie se objevují

ve školním věku a ke zhoršení dochází v pubertě. Tento fakt potvrdil i můj výzkum. Na

myopii se přišlo ve věku 8 aţ 12 let u 14 chlapců a 18 dívek. Ve věku 13 a vice let

2 1

14

3

5

2

18

13

0

2

4

6

8

10

12

14

16

18

20

0-3 4-7 8-12 13 a více

Po

čet

Věk zjištění

Myopie

Chlapci

Dívky

45

u 3 chlapců a 13 dívek. Těţká forma myopie se projevuje jiţ v raném věku a je méně častá,

coţ se opět potvrdilo a můţeme to vidět i na grafu. Ve věku 0 aţ 3 let se přišlo na vadu u dvou

chlapců a pěti dívek, ve věku 4 aţ 7 let jen u 3 jedinců, z toho byli dvě dívky a jeden chlapec.

Graf 5 Astigmatismus

Tabulka 7 Astigmatismus dívky

Věk zjištění vady Počet

0-3 7

4-7 7

8-12 8

13 a více 6

Tabulka 8 Astigmatismus chlapci

Věk zjištění vady Počet

0-3 6

4-7 3

8-12 3

13 a více 3

6

3 3 3

7 7

8

6

0

1

2

3

4

5

6

7

8

9

0-3 4-7 8-12 13 a více

Po

čet

Věk zjištění

Astigmatismus

Chlapci

Dívky

46

Na první pohled můţeme zpozorovat, ţe astigmatismus se projevoval v různých věkových

kategoriích ve stejných poměrech. Astigmatismus je vada, která se dá zjistit jiţ v nízkém věku

dítěte, avšak stává se, ţe jí oční lékař nevěnuje dostatek pozornosti. Ve věku 0 aţ 3 let byl

astigmatismus diagnostikován nejvyššímu počtu dětí a to šesti chlapcům a sedmi dívkám.

v další kategorii 4-7 let, se nachází stejný počet dívek, ale uţ jenom 3 chlapci. u 8-12 letých se

počet dívek o jednu zvedl na číslo 8 a u chlapců se opět našli 3 zástupci. v poslední kategorii

13 a vice let je celkově nejmenší počet pacientů. I kdyţ u chlapců jsou to znova 3 zástupci, ale

tentokrát klesl i počet dívek a to na 6 pacientek.

Graf 6 Strabismus

Tabulka 9 Výskyt strabismu u dívek

Vada Počet

Šilhání + hypermetropie 11

Šilhání + astigmatismus 3

Šilhání + myopie 0

Šilhání 6

10

3

2

0

11

3

0

4

0

2

4

6

8

10

12

Š+H Š+A Š+M Š

Po

čet

Věk zjištění

Výskyt strabismu

Chlapci

Dívky

47

Tabulka 10 Výskyt strabismu u chlapců

Vada Počet

Šilhání + hypermetropie 10

Šilhání + astigmatismus 3

Šilhání + myopie 2

Šilhání 0

Strabismus neboli šilhání se ve většině případů vyskytuje v kombinaci s jinou oční vadou.

v mém výzkumu se objevilo nejvíc případů, kdy se strabismus kombinoval s hypermetropií.

Bylo tomu tak u 10 chlapců a 11 dívek. Dále se objevili 2 skupiny se stejným počtem

zástupců. Strabismem a zároveň astigmatismem trpí 3 chlapci a 3 dívky. Samostatné šilhání

uvedlo pouze 6 dívek. Nejméně pacientů, tedy dva chlapci, uvedli šilhání s myopií.

Graf 7 Pomůcky

53%

22%

23%

1% 1%

Využití pomůcek

Brýle

Brýle+okluzor

Brýle+KČ

Kontaktní čočky

Nic

48

Tabulka 11 Vyuţití pomůcek

Pomůcka Počet %

Brýle 77 53%

Brýle+okluzor 32 22%

Brýle+kontaktní čočky 33 23%

Kontaktní čočky 2 1%

Nic 2 1%

Nejčastěji nošenou pomůckou jsou bezpochyby brýle. Aţ 77 pacientů uvedlo, ţe na korekci

zraku vyuţívá jen brýle. Dále se objevilo hodně odpovědí, konkrétně 33, kde pacienti

kombinují nošení brýlí s kontaktními čočkami. Tato kombinace je vhodná, protoţe je důleţité,

aby si oči občas od kontaktních čoček odpočinuly. Rodiče u pacientů v niţším věku, ve

32 případech uvedli, ţe jejich dítě nosí spolu s brýlemi okluzní pomůcku, coţ je velmi

prospěšné, protoţe díky nošení okluzoru napomáháme správnému vývoji binokulárního

vidění. Jenom dva pacienti uvedli, ţe vyuţívají pouze kontaktní čočky a další dva, ţe

nepouţívají ţádnou pomůcku.

49

Graf 8 Preventivní kontroly

Tabulka 12 Preventivní kontroly

Věk čtvrtroční půlroční 1krát za rok 1krát za 2 roky ostatní

0-3 6 11 0 0 1

4-7 9 19 5 1 2

8-14 4 15 10 1 1

15-20 0 5 19 9 1

21-26 0 2 8 13 4

V kategorii 0 aţ 3 letých čtvrtročně chodí na preventivní kontroly k očnímu lékaři 6 dětí

a půlročně 11 dětí. v této kategorii nemáme ţádné pacienty, kteří by chodili na kontroly 1krát

za rok nebo 1 krát za dva roky. Je to z toho důvodu, protoţe prohlídky u malých dětí jsou

velice důleţité vzhledem k tomu, ţe oko se vyvíjí. Jeden dotázaný uvedl, ţe s kontrolami

teprve začínají. v kategorii 4 aţ 7 let chodí čtvrtročně na preventivní oční kontroly 9 dětí,

půlročně 19 dětí, 1 krát za rok 5 dětí, 1 krát za 2 roky dvě děti. Z ostatních odpovědí bylo

v jedné uvedeno, ţe s prohlídkami začínají a v jedné, ţe očního lékaře navštěvují dle potřeby.

Můţeme pozorovat, ţe pravidelnost očních kontrol je velice podobná s první věkovou

6

11

0 0 1

9

19

5

1 2

4

15

10

1 1 0

5

19

9

1 0

2

8

13

4

0

2

4

6

8

10

12

14

16

18

20

čtvrtroční půlroční 1krát za rok 1krát za 2 roky ostatní

Po

čet

Preventivní kontroly

0-3

4-7

8-14

15-20

21-26

50

kategorií a to vzhledem k tomu, ţe stale probíhá vývoj binokulárního vidění. v další věkové

kategorii a to u školáků od 8 do 14 let můţeme pozorovat menší změny v pravidelnosti. Pořád

jsou nejčastější kontroly po půl roce, avšak vidíme, ţe jsme zaznamenali nárůst zástupců,

kteří chodí na preventivní kontrolu 1 krát za rok. Na grafu vidíme, ţe čtvrtročně k lékaři chodí

4 děti, půlročně aţ 15 dětí, 1 krát za rok 10 dětí a jenom 1 dítě 1 krát za 2 roky. Jedna dívka

s myopií uvedla, ţe s očními kontrolami začíná. Následuje kategorie dorostu od 15 do 20 let.

Tady uţ jsou změny výraznější .Můţeme vidět absence zástupců při čtvrtročních kontrolách

a po půl roce chodí k očnímu lékaři jenom 5 zástupců. Nejvyšší počet zástupců, tedy 19,

chodí na preventivní kontroly 1 krát za rok. Nárůst oproti předešlým věkovým kategoriím je

značný u preventivních kontrol 1 krát za 2 roky, počet pacientů se zvedl aţ na devět. v jedné

odpovědi uvedl šestnáctiletý chlapec, ţe chodí jen na preventivní kontroly ke svému

pediatrovi. Poslední kategorie 21 aţ 26 letých je velmi podobná předešlé dorostenecké

kategorii. Při čtvrtročních kontrolách opět nemáme ţádného zástupce a půlročně chodí na

prohlídku uţ jenom 2 zástupci. 1 krát za rok chodí na kontrolu 8 pacientů. Speciální pro tuto

kategorii je, ţe nejvyšší počet zástupců, tedy 13, chodí na preventivní kontrolu 1 krát za

2 roky. Zajímavé je, ţe dva respondenti uvedli, ţe chodí jen k optometristovi a dva na

kontroly nechodí vůbec.

51

Graf 9 Dioptrie-hypermetropie

Tabulka 13 Hodnota dioptrií u hypermetropů

Dioptrická hodnota Dívky Chlapci

0-3 12 5

3-6 18 6

6 a více 3 5

Je všeobecně známé, ţe hypermetropie se nejčastěji vyskytuje v hodnotě od +2D do +6D.

v mém výzkumu se nacházelo nejvíce pacientů se střední dalekozrakostí a to 6 chlapců

a 12 dívek. Lehkou hypermetropii v odpovědi uvedlo 5 chlapců a 3 dívky. Pro tyto pacienty

bylo charakteristické, ţe vada jim byla diagnostikována jiţ v raném věku.

5 6

5

12

18

3

0

2

4

6

8

10

12

14

16

18

20

0-3 3-6 6 a více

Po

čet

Hodnota dioptrí

Dioptrie - hypermetropie

Chlapci

Dívky

52

Graf 10 Dioptrie-myopie

Tabulka 14 Hodnota dioptrií u myopů

Dioptrická hodnota Dívky Chlapci

0-3 27 12

3-6 8 6

6 a více 4 2

Pacienti s myopií nejčastěji v dotazníku uváděli, ţe trpí lehkou formou myopie. Tuto odpověď

uvedlo aţ 27 dívek a 12 chlapců. Dále hodnoty od 3 do 6 dioptrií uvedlo 6 chlapců a 8 dívek.

Těţkou formu, coţ znamená vice neţ 6 dioptrií, měli jen 2 chlapci a 4 dívky.

12

6

2

27

8

4

0

5

10

15

20

25

30

0-3 3-6 6 a více

Po

čet

Hodnota dioptrií

Dioptrie - myopie

Chlapci

Dívky

53

6 Hypotézy

Předpokládáme, ţe hypermetropie je zjištěna časteji v ranním věku dítěte.

Předpokládáme, ţe myopie je zjištěna časteji v školním věku dítěte.

Předpokládáme, ţe nejčastější oční pomůckou u dětí jsou dioptrické brýle.

54

Závěr

Výběr tématu mé absolventské práce byl značně ovlivněn tím, ţe jsem se s podobným

problémem setkala u mojí dcery. Ve věku tří let jí byla diagnostikována hypermetropie

s ambliopií a od té doby se o dětské oční choroby a vady zajímám.

V teoretické části absolventské práce jsem se zabývala anatomií oka, fyziologií vidění

a výskytem nejčastějších očních chorob a refrakčních vad u dětí.

Hlavním cílem práce bylo zjistit pomocí dotazníků, které oční choroby se nejčastěji vyskytují

u pacientů ve věku od 0-26 let. Mezi dalšími cíly bylo zjisti od pacientů, kterou oční pomůcku

vyuţívají, jak často chodí na preventivní oční kontroly a nebo, kdy a v jaké formě se jejich

vada projevila.

Díky mému dotazníkovému šetření se potvrdili všechny 3 hypotézy.

Důleţitou roli při vzniku refrakčních vad hraje dědičnost. Určení refrakční vady je nezbytnou

součástí vyšetření kaţdého dětského pacienta. Rychlé změny refrakce v dětství vyţadují časté

a pravidelné kontroly. Zároveň by měla být refrakce kontrolována co nejdříve, mimo jiné

kvůli moţnému riziku přítomnosti vysoké anizometropie.

Nekorigovaná oční vada u dítěte zhoršuje jeho orientaci v prostředí. Dítě je nejisté v prostoru,

zakopává, padá, vázne motorika zaloţená na spolupráci končetina – oko. Dítě můţe

zašilhávat, můţe mít kompenzační postavení hlavy, nadměrně mrkat. Tyto příznaky by měly

varovat nejen pediatra, ale také rodiče a dítě by mělo bý t převzato do péče oftalmologa.

Včasná diagnóza a léčba refrakční vady u dítěte jsou rozhodujícími faktory v prevenci dalšího

a často nevratného poškození zraku.

55

Přílohy

56

57

Seznam obrázků

Obrázek 1 Vývoj oka [17] ................................................................................................... 10

Obrázek 2 Os videní a optická os [18] ................................................................................ 11

Obrázek 3 Popis oka [14] .................................................................................................... 14

Obrázek 4 Zraková dráha [19] ............................................................................................. 15

Obrázek 5 Okohybné svaly [20] .......................................................................................... 17

Obrázek 6 Slzné kanálky [21] ............................................................................................. 17

Obrázek 7 Vjem [22] ........................................................................................................... 19

Obrázek 8 Akomodace [23] ................................................................................................. 20

Obrázek 9 Zorní uhel [24] ................................................................................................... 22

Obrázek 10 Zrakové vady [25] ............................................................................................ 24

Obrázek 11 Astigmatizmus [26] .......................................................................................... 25

Obrázek 12 Šilhaní [28] ....................................................................................................... 26

Obrázek 13 Strabizmus [27] .......................................................................................................... 27

Obrázek 14 Nevus [29] ........................................................................................................ 28

Obrázek 15 Retinoblastom-leukorie [30] ............................................................................ 29

Obrázek 16 Orbitocelulitida [31] ......................................................................................... 31

Obrázek 17 Zánět spojivek [32] .......................................................................................... 31

Obrázek 18 Zánět očních víček [33].................................................................................... 32

Obrázek 19 Katarakta [34] .................................................................................................. 33

Obrázek 20 Glaukom [35] ................................................................................................... 34

Obrázek 21 Atrofie papily zrakového nervu [36] ................................................................ 34

Obrázek 22 Anizometropie [37] .......................................................................................... 35

Obrázek 23 Relex Smile [40] .............................................................................................. 39

58

Seznam tabulek a grafů

Tabulka 1 Pohlaví dítěte ...................................................................................................... 40

Tabulka 2 Věk ..................................................................................................................... 40

Tabulka 3 Hypermetropie dívky .......................................................................................... 42

Tabulka 4 Hypermetropie chlapc ........................................................................................ 42

Tabulka 5 Myopie dívky ..................................................................................................... 43

Tabulka 6 Myopie chlapci ................................................................................................... 43

Tabulka 7 Astigmatismus dívky .......................................................................................... 44

Tabulka 8 Astigmatismus chlapci ....................................................................................... 44

Tabulka 9 Výskyt strabismu u dívek ................................................................................... 45

Tabulka 10 Výskyt strabismu u chlapců ............................................................................. 46

Tabulka 11 Vyuţití pomůcek .............................................................................................. 47

Tabulka12 Preventivní kontroly .......................................................................................... 48

Tabulka 13 Hodnota dioptrií u hypermetropů ..................................................................... 50

Tabulka 14 Hodnota dioptrií u myopů ................................................................................ 51

Graf 1 Pohlaví dítě ............................................................................................................... 40

Graf 2 Věk ........................................................................................................................... 41

Graf 3 Hypermetropie .......................................................................................................... 42

Graf 4 Myopie ..................................................................................................................... 44

Graf 5 Astigmatismus .......................................................................................................... 45

Graf 6 Strabismus ................................................................................................................ 46

Graf 7 Pomůcky ................................................................................................................... 47

Graf 8 Preventivní kontroly ................................................................................................ 49

Graf 9 Dioptrie-hypermetropie ........................................................................................... 51

Graf 10 Dioptrie-myopie ..................................................................................................... 52

59

Seznam zdrojů a literatury

1. ANTON, M. 1993. Refrakční vady a jejich vyšetřovací metody. NCO NZO Brno. 2004.

ISBN: 80-7013-148-9.

2. AUTRATA. R., ČERNÁ, J. 2006. Nauka o zraku. Národní centrum ošetrovatelství (NCO

NZO), 2006. 226 s. ISBN 9788070133620.

3. AUTRATA, R., KREJČÍŘOVÁ, I. 2010. Dětský glaukom a jeho současná léčba.. 1. Galen:

Praha, 2010. ISBN 978-80-7262-661-8.

4. AUTRATA, R., VANČUROVÁ, J. 2002. Nauka o zraku. Vyd. 1. — Brno: Institut pro

další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2002. 226 s.

ISBN 80-7013-362-7.

5. BARÁKOVÁ, D. a kol. 2002. Nádory oka. Praha: Grada, 2002, 172 s. ISBN 8024701413.

6. DOLEŢALOVÁ, A. 2008. Retinopatie nedonošených - screening, léčba, Masarykova

univerzita v Brně, Lékařská fakulta. Diplomová práce. 2008.

7. HROMÁDKOVÁ, L. 1995. Šilhání. 2. doplněné vydání. Brno: Institut pro další vzdělávání

pracovníků ve zdravotnictví Brno, 1995. ISBN 80-7013-207-8.

8. HYCL., J. 1999. Šedý zákal. Praha: Triton. 1999. 16 s. ISBN 8072540718.

9. KVAPILÍKOVÁ, K. 2000. Anatomie a embryologie oka. Institut pro další vzdělávání

pracovníků ve zdravotnictví. 2000. 206 s. ISBN 80-7013-313-9.

10. KUCHYNKA a kol. 2007. Oční lékařství. Praha: Grada. 2007. 768 s. ISBN 8024711638.

11. MAZAL., Z., HERLE, P. 2011. Oftalmológia pre všeobecných lekárov. Vyd. Raabe. SK,

2011 130 s. ISBN 978-80-8140-023-0.

60

12. MERKUNOVÁ, A., OREL, M. 2008. Anatomie fyziologie člověka. Praha: Grada. 2008.

304 s. ISBN 8024715216.

13. OLÁH, Z. 1998. Očné lekárstvo. Vyd. 1 . Martin: Osveta, 1998. 255 s. ISBN 80-88824-

74-5.

14. STANKOVIČOVÁ T. a kol. 2015. Anatómia a fyziológia. 1. vyd. Univerzita

Komenského v Bratislave. 2015. 268 s. ISBN 978-80-223-3944-5.

15. SYNEK, S., SKORKOVSKÁ, Š. 2004. Fyziologie oka a vidění. Praha: Grada. 2004. 104

s. ISBN 8024707861.

Časopisy

16. NAJMAN, L. 2005. Anizometropie a její korekce. Česká oční optika, 2005. Vol. 2005, no.

1, s.58-59.

Elektronická literatura

17. Kolektiv autorů. Funkce buněk a lidského těla. [online] [25-3-2017] Dostupné na

internetu: http://fblt.cz/skripta/xiii-smysly/1-zrakovy-system/.

18. Popis oka. [online] [25-3-2017] Dostupné na internetu: https://eluc.kr-

olomoucky.cz/verejne/lekce/246 .

19.Zraková dráha. [online] [25-3-2017] Dostupné na internetu:

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Zrakov%C3%A1_dr%C3%A1ha.

20. SME. Primár. Stavba a funkcia oka. Okohybné svaly. [online] [25-3-2017] Dostupné na

internetu: https://primar.sme.sk/c/4117013/stavba-a-funkcia-oka.html.

21. Publi.cz. Fyziologie smyslů. Slzné kanálky. [online] [25-3-2017]

https://publi.cz/books/151/12.html .

61

22. Vjem. [online] [25-3-2017] http://www.elkovo-cepelik.cz/fyziologie-zrakoveho-systemu .

23.O zrakových vadách. Akomodace. [online] [25-3-2017] Dostupné na internetu:

http://www.tyflokabinet-cb.cz/zrak.htm .

24. Zorní uhel. [online] [25-3-2017] Dostupné na internetu: http://www.n-i-s.cz/cz/orientace-

v-interieru/page/515/.

25. Zrakové vady. [online] [25-3-2017] Dostupné na internetu:

https://zdraveomlazeni.cz/ocni-vady/199 .

26. OčníVady. Zdravé oči bez očních vad. Astigmatismus. [online] [25-3-2017] Dostupné na

internetu: http://ocnivady.cz/ocni-vada-astigmatismus-cylindr .

27. OPTIK. Helena Matušková. Strabizmus. [online] [25-3-2017] Dostupné na internetu:

http://optikmatuskova.cz/strabismus/ .

28. OTTLENS. Šilhání a tupozrakost. [online] [25-3-2017] Dostupné na internetu:

http://www.ottlens.com/ocni-centrum-ottlens/ortopticka-ordinace/silhani-tupozrakost.

29.Medscape. Nevus. [online] [25-3-2017] Dostupné na internetu:

http://emedicine.medscape.com/article/1058580-overview.

30. Linkos.cz. Zhoubné nádory oka, očnice, víček a slzné ţlázy. [online] [25-3-2017]

Dostupné na internetu: https://www.linkos.cz/nadory-v-oblasti-oka/zhoubne-nadory-oka-

ocnice-vicek-a-slzne-zlazy/.

31.Rehabilitace. info. [online] [25-3-2017] Dostupné na internetu:

http://www.rehabilitace.info/nemoci/orbitocelulitida-a-vse-o-ni/.

32. StudioFor Bio. Zánět spojivek u dětí. [online] [25-3-2017] Dostupné na internetu:

http://www.forbio.cz/zanety/zanet-spojivek-u-deti.htm.

62

33. KOLOCOVÁ, S., Záněty okrajů víček. [online] [25-3-2017] Dostupné na internetu:

http://sona-kolocova.webnode.cz/informace-pro-pacienty/zanety-okraju-vicek/.

34. Optika Pleyerová. Šedý zákal, katarakta. [online] [25-3-2017] Dostupné na internetu:

http://www.ocnioptik.eu/akantameby/katarakta---sedy-zakal/.

35. MLČOCH, Z., Glaukom, zelený zákal - moderní léčba glaukomu s otevřeným

a uzavřeným úhlem v těhotenství i běţném stavu. [online] [25-3-2017] Dostupné na internetu:

http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/medicina/nemoci-lecba/glaukom-zeleny-zakal-

moderni-lecba-glaukomu-s-otevrenym-a-uzavrenym-uhlem-v-tehotenstvi-i-beznem-stavu .

36. Atrofie papily zrakového nervu. [online] [25-3-2017] Dostupné na internetu: Zdroj:

http://www.csnn.eu/ceska-slovenska-neurologie-clanek/zrakove-funkce-nedonosenych-deti-s-

perinatalnim-mozkovym-postizenim-37189?confirm_rules=1 .

37. Scapa de ochelari. Anizometropia. [online] [25-3-2017] Dostupné na internetu:

https://www.scapadeochelari.ro/anizometropia/.

38.4oci.cz. Společenstvo českých optiků a optometristů. [online] [26-4-2017] Dostupné na

internetu: http://www.4oci.cz/dokumenty/pdf/4oci_2016_04.pdf

39. OKHP. Oční klinika Horní Počernice. [online] [26-4-2017] Dostupné na internetu:

http://www.ocniklinikahp.cz/laserove-operace-oci

40. Relex Smile. Laserová operace očí ReLEx SMILE. [online] [26-4-2017] Dostupné na

internetu: http://www.relexsmile.cz/laserova-operace-oci-relex-smile/