Diablo 4 - Pavou msc

Diablo v nakladatelstv FANTOM PRINT

Ddictv krve

Krlovstv stnu

ern cesta

PAVOU MSC

RICHARD A. KNAAK

FANTOM Print 2007

Copyright 2006 by Blizzard Entertainment

Translation Jan Netolika

Cover art by Glenn Ran ISBN 80-86354-81-4

Pro vechny tene,kte si dali vce Zayla s Humbartem...

1

Vtinu severn sti hor halily hust ed mraky. Mraziv vtr se zabodval do tl vech len druiny vyjma vyzbl postavy v tenkm ernm cestovnm plti, kter ji vedla. V thle vce u bylo mono najt i zbytky snhu, a obzvlt nmrazy. Mrz tu ji ovldl ve a dodval borovicovmu lesu, kterm se prodrali, mrtvoln bledou z.

Lord Aldric Jitan krejc dva kroky za vdcem si pithl huat koeinov kabt ke krku. Zpod kapuce hndoblho koichu a hvy rudch vlas vykukovaly lechticovy ikm oi - jedno tmav hnd, druh ledov modr - a zkoumav kmitaly hned tu, hned zase tam. Vystoupl elisti ml seven netrplivost.

"Jak daleko jet, arodji?" zabruel a jeho slova doprovzely hust bl oblky pry.

"Vbec ne daleko, mj pane," odvtila klidn ern odn postava. Na rozdl od lechtice a pti urostlch po zuby ozbrojench mu krel po nerovn stezce, jako by byl na pjemn odpoledn prochzce. Jeho hlas byl pekvapiv hlubok na nkoho takto hubenho, dokonce hlub ne Jitanv. Obrtil se na aristokrata - mue s postavou srovnatelnou s mui, kte mu slouili - a odhalil tak ed vlasy a kousek oste ezan tve s oima tak ikmma, e Aldrikovy proti nim byly pln kulat. Jeho ple mla tmav, ponkud naloutl ndech, tm jako by trpl loutenkou. "Vlastn si troufm tvrdit, e brzy spatme prvn stopy." "Nic nectm."

"Vae schopnosti v tomhle oboru nejsou tak vhlasn jako m, mj pane, ale to se brzy zmn, e?"

Aldric zavrel: "Kvli tomu to vechno dlme, nebo ne, arodji?"

Mu v ele se znovu otoil dopedu a ukzal lechtici zadn st kapuce. "Ano, mj pane."

Znovu se rozhostilo ticho. Pt sluh za Aldrikem bojovalo s thou nkladu. Mimo zsob jdla a dek nesli i krumpe, ohromn kladiva a lopaty. Kad mu ml rovn za pasem me. Jakkoli se tenhle les mohl zdt oputn, skrval mnoh nebezpe, obzvlt od wendig. Tihle obrovt zvec lid byli celkem vzcn - a lovit se je vypravil skuten jen hlupk - ale kdy u jste na n narazili, museli jste je zabt rychle. Wendigov se ivili masem, a to i lidskm. Legendy kaly, e nebyli vdy tak obludn, ale nikdo v Zpadnch krlovstvch na legendy moc nedal. Dleit byla krv zbrocen fakta. Jedin dobr wendigo byl mrtv wendigo.

Koneckonc, jak by mohl potvrdit i lord Aldric Jitan, z koein mrtvch se alespo daly t krsn tepl kabty jako ten, co ml na sob.

Ubhlo nkolik dalch minut a lechtic stle nic nectil. Prozkoumal i oblast dl ped sebou, avak zaznamenal jen vudyptomnou przdnotu hornat zem. Tahle oblast byla pust i pesto, e leela v jihozpadnm Westmarchi. Nebylo to tu jako v ninch, kterm mohl rodnou pdu a mrn srky cel zbytek svta jen zvidt. I hust les, kterm se nyn prodrali, byl nehybn, spe jako duch ne iv vc. Lord Jitan zavrel. A tohle mlo kdysi bt srdce starobylho Westmarche? To tady se kdysi rozkldala rozlehl panstv Syn Rakkise, ze kterch vldli prvnm vzkvtajcm krlovstvm v zemi? Polorozpadl pergameny a popraskan kamenn tabulky, ktermi se Aldric msce probral, mluvily o daleko teplej a vzneenj zemi, o statcch velikosti msta, kterm vldlo pt rodovch lini, potomk legendrnho pna paladin.

O pvodu krle Rakkise, zakladatele a prvnho vldce Westmarche, dnes nco vdlo jen velmi mlo lid a vtina z nich, vetn Aldrika, chpala jen to, e piel odnkud z vchodu, snad ze zem za kehjistanskmi dunglemi. Jako lovk, kter se povaoval za jednoho z lordovch potomk, vidl Aldric dkaz takovho tvrzen ve svch ikmch och.

Co se stalo s posledn z Rakkisovch lini, bylo pedmtem dohad, pestoe ty nebyly pli ast, nebo dnes ji bylo krlovo ddictv tm zapomenuto. Lord Jitan z toho mla, co bylo mono dohledat, dal dohromady, e nkde daleko v minulosti propukl mezi jednotlivmi frakcemi boj o vlastnictv njakho mocnho artefaktu. Ve skutenosti k nmu vichni ctili nco vc ne jen ctu, a to v Aldrikovi probudilo touhu vydat se ho hledat. Ne vak narazil na cizince, kter nyn vedl jejich druinu, nachzel lechtic jen sam slep uliky.

A slep uliky Aldric nepoteboval. Jeho sny byly kadou noc hor. Muily ho a svdly zrove. Ukazovaly neptele hledajc jeho slabiny, pzran postavy, je Aldrikovi pipadaly naprosto skuten, pestoe nemly tve ani konkrtn hlasy. Kadou noc byli fantmov bl k tomu, aby se ho zmocnili, a spolen s tm kadou noc rostl jeho strach. asto se budil zalit potem a jist si tm, e jeho ev musel bt slyet po celm panstv.

Tyhle sny ho vak zrove pivedly na prvn stopu, na tu, kter vedla k historii lorda Rakkise a nakonec a k tomuto

vstupu do mrazivch hor. Pokad, kdy se Aldrika mlem zmocnili straliv neptel bez tv, nco ho zachrnilo. Nejprve to byl jen neurit pedmt, kter se mu magicky zhmotnil v dlanch. V dalch snech vak ji ml konkrtnj podobu a pomalu se z nj stvala koule, ohromn perla s podivnmi, a pesto povdommi rytinami. Zrove se objevil nznak spojen s Rakkisem - star plesniv prapory s netknutm symbolem rodu, temn katakomby s vrcm vlkem vytesanm do skly a dal.

Vtina lid by si jednodue myslela, e je posedlo lenstv, ale tihle lid nebyli lordem Aldrikem Jitanem. Jet ne odhalil, e v nm koluje krev Syn Rakkise, vdl Al-dric, e je jednm z vyvolench. Koneckonc, ml nadn i pro magii. Jeho schopnosti nebyly nijak ohromujc, ale ve snu, kdy se dotkl gigantick perly, mnohonsobn vzrostly. To byl ve skutenosti jedin dvod, pro jeho snov j nakonec vdy peilo.

A jestli m lord Jitan pet i ve svt bdcch, dvalo smysl, aby nael, k emu jeho podvdom neustle smovalo. Copak vechny sny a vzkum nemly mt vrchol v nalezen toho, emu ten bel z vchodu kal...

"Pavou msc..."

Aldric stl, jako by nhle zmrzl stejn jako okoln stromy. Dychtiv se zahledl ped sebe, ale vidl stle jen ernou tmu.

"arodji!" vytkl lechtic. "Pro jste to u lord kal? Nic tu nen!"

Jeho prvodce se ani neotoil. "Vae smysly nejsou dostaten citliv, mj pane. Nevidte, co je zde mono vidt, ale psahm vm, zeje to pmo ped nmi." Nathl hubenou zaloutlou ruku za sebe a pokynul Aldrikovi, aby piel bl. "Postavte se sem a j vm uku chu toho, emu toute vldnout."

Lorda Jitana nemusel pobzet. Pohnn vlastnmi dmony si prodral cestu nahoru k mstu, kde na nj huben mu ekal. Pt sluh nesoucch daleko t nklad se ze vech sil drpalo za pnem.

"Kde? Kde to je, sakra?" Ped sebou vidl jen hromady kamene a ledu a nekonen les.

Zaloutl prvodcova ruka se nhle vymrtila, uchopila ho a stiskla takovou silou, e Aldric zastnal. "Podvejte..."

A lechtic poslechl.

Vechno bylo jako dv, a pesto nyn Aldric vidl detaily, kterch si pi prvnm letmm pohledu neviml. Hromady kamene a ledu mly tvar, kdy jste se podvali bedlivji. Tvar, jak nebylo v silch prody vytvoit.

Lord Jitan hledl na bo hory a dokonale chpal, co tyhle detaily znamenaj.

"U to ctte?" zeptal se ho spolenk, kdy mu pustil ruku.

Aldric pikvl. Jak by to mohl nevidt? A vbec, jak to mohl ped chvl nectit?

Pevnost poslednho ze Syn Rakkise...

Ped nm leelo to, co by pro neznalho vypadalo jen jako velk ovln rokle mezi dvma vrcholy. Jist, oba vrcholy byly a pli stejn a pro Aldrikovy probuzen smysly u to byly zdi s vchodem do daleko vt stavby, kter se tyila nkolik pater nad nimi. Rakkisov si postavili sdlo pmo ve skle. Tam, kde bylo teba, je vytesali pmo do hory, jinde naopak cosi dostavli. Aldric nyn konen vidl msto, kter postavili, a zalou slvu a luxus kadho patra. Vidl mal terasovit stavn vily, upraven chodnky, ve zahalen ve staletch mrazu. Nejve se tyila v, z n sm vldce shlel na krlovstv. Aldric pimhouil oi a viml si, e co se prve zdlo bt skalnm vstupkem, byla ve skutenosti nataen pae obrovsk sochy, kter mohla docela dobe ztlesovat samotnho Rakkise.

lechtic se zazubil a opjel se pravdou. Pohbena pod snhem, ledem a kamenm byla stavba, kter pekonvala ve, co zatm vidl nebo o em slyel, obzvlt ve Westmarchi.

Ozbrojen mui za nm si mezi sebou cosi vzruen mumlali. Bezpochyby mysleli na poklad. Aldric si jich nevmal. U vdl, e vechno, co pro n mlo njakou hodnotu, zmizelo brzy po pdu lord. Ti uboci se budou muset spokojit s tm, co jim tak lechetn zaplatil. Ovem poklad, kter ekal na nj... Oi mu pithla prolklina u paty ruin. Lord Jitan k n zamil a zastavil se u vrstvy zem a ledu, o n byl pesvden, e je tm poslednm, co ho dl od cle. Obrtil se zpt ke sluhm a vytkl: "Tak co je? Shote to a pojte kopat!"

Okamit se pustili do prce, nebo se oprvnn bli lordova hnvu. Zatmco se jinak tichm mstem rozlhalo inen krump a lopat, Aldric se nedokzal ubrnit mylenkm na to, zda rmus njak neme probudit prastar vldce. Zvltn bylo, e ho ta pedstava spe fascinovala, ne e by ml strach. Vdlo se o nich tak mlo a Aldric, jako zejm jeden z jejich nslednk, ctil, e jejich historie je i jeho. Kdyby se djiny odvjely jinak, teba by v t vysok vi nyn sedl on jako pn celho Westmarche a veho pod nm. Pn veho...

Aristokrata napadlo, e to teba mohli bt oni, kdo k nmu promluvil z nekonen propasti smrti, aby mu dal kl k budoucnosti. S nm by smetl vechny neptele, znm i neznm. A pak...

Podsadit sluha s plavmi vlasy a krumpem v rukou nhle zaval. On i jeho nstroj propadli prasklinou, kter se zniehonic objevila ve vrstv ledu a kamen, a okamit je hladov pohltila temnota. Ostatn dlnci radji uskoili, ne aby se ho marn pokoueli zachraovat.

Lord Jitan se dostal k de prv vas, aby zaslechl smrteln nraz. Neastnk ho vak nezajmal, msto toho dychtiv zkoumal tmu.

"Svtlo! Potebuju svtlo!" rozkzal.

Tm okamit se vedle nj objevila bled ze barvy vyblen kosti. Vychzela z pedmtu, kter drel v ruce mu v kpi. irok rukvy jeho plt jej skrvaly ped Aldrikovma oima, ale lechtice nyn zajmalo jen to, e m zpsob, jak prozkoumat, co le na dn dry.

Dv patra popraskanch schod tocch se doprava. Polman tlo ubohho dlnka leelo vedle poslednho schodu a na sam hranici svtla pak jeho krump.

"Sestoupme, mj pane?" zeptal se arodj stle cel skryt v rozmrnm plti.

Lord Jitan odpovdl tak, e se ihned vydal po schodech dol. Mu vedle nj se zasml a nsledoval ho.

Druina sestupovala n a podivn svtlo, kter Aldrikv prvodce vytvoil, vrhalo v kamenn sni dsiv stny. Ze stn jako by se na n vrhala krvelan vl stvoen... ve skutenosti jen kamenn chrlie rzn ztvrujc vl motiv prastarch pn. Hlava kadho z nich byla nejmn tikrt tak velk jako lidsk a ohromn tlamy pln zub byly oteven, jako by byly pipraveny zardousit kadho, kdo by se odvil piblit. Za kadou hladce opracovanou hlavou se rsovala mohutn hru a pod n trely ze stny vraedn spry.

Ve bylo tak pozoruhodn detailn, e lord Jitan dokonce rozeznval chlupy na hlavch. Nhle ho pepadlo nutkn jedn se dotknout, zkusit, jak je na omak, kdy vak udlal krok k t prv nejbli, naplnil ho varovn pocit. lechtic se zamrail a ihned zase ustoupil.

Jeho druh v kpi el dl a nyn osvtloval dal st dlouh sn. Aldrikovu pozornost okamit upoutalo rychl hlasit nadechnut, prvn zjevn vyveden z mry, kterho si u arodje viml.

"Co se..." Dl se nedostal, protoe slov ji nebylo teba. Sarkofg.

Byl vysok a ovln. Nejmn stejn vysok jako dospl mu a tikrt tak dlouh. Vyroben z materilu, kter Aldric nepoznval. Nebyl to kmen, nebo dn z tch, kter kdy vidl, ani ten nejblej mramor, se nedal srovnat s tmhle hladce vyletnm zivm pedmtem. Ve skutenosti, kdy oba pistoupili bl, zdlo se, e se v mdlm svtle mihot, tm jako by byl iv.

Perla. Tohle to Aldrikovi pipomnalo. Perla hrajc vemi barvami. Bylo to, jako by vc ped nm byla vytvoena z jedin gigantick perly.

Kamkoli se podval, nevidl dnou znmku opracovn. Avak jedna vc byla jet podivnj. Aldric Jitan zaal zkoumat rytiny, zvltn ornamenty. m dle na n hledl, tm vce jako by samy o sob zily.

"Tohle nepat Synm Rakkise... nemlo by to tu bt!"

Druh mu zavrtl hlavou. "Ne, mj pane, tohle nepat vlm pnm. A ekal jste, e bude? Tohle je vizjereisk prce... a ano, m to tu bt."

lechtic ekal, e se mu dostane dalho vysvtlen, ale dn nepilo. Aldric se ji nedokzal ovldnout a zaal sarkofg zkoumat detailnji. Pitom si viml jet jednoho ornamentu, ponkud ve, na sam hranici arodjova svtla.

"arodji..."

Jeho prvodce se pohnul a svtlo se nyn pesunulo nad symbol, kter si chtl Aldric prohldnout.

Jeden ze sluh pi pohledu na nj zalapal po dechu a pekvapenm zaal couvat. Zastavil se pmo ped jednou z velkch vlch hlav.

Hlava se s ohluujcm evem vymrtila a tlama iroce rozevela. Obrovsk elisti pohltily hlavu okovanho mue a pevn stiskly.

Na doraz.

Bezhlav tlo se zhroutilo na podlahu. Kamenn vlk se okamit sthl do pvodn polohy... a znehybnl. Jeho elisti zstvaly sklapnut, ale zem pod nimi skrply kapky krve.

Zbyl ti sluhov zaali couvat po schodech nahoru, ale ohniv pohled lorda Jitana je zastavil a piml se vrtit. Spokojen s tm, jakou m nad nimi moc, obrtil pohled zpt k symbolu vyrytmu do horn sti asnho sarkofgu. Navzdory silm, kter v nm ctil, Aldric nevhal a pejel prstem po ziv rudm okraji obrazce, kter tolik vydsil jeho sluhy.

Ohromn kruh... a v nm stylizovan obraz dsivho osminohho tvora. Pavouka.

"Znak Pavouho msce," zaeptal lechtic.

"Copak jsem vm ho neslbil?" zeptal se arodj.

Lord Jitan zaal hledat zpsob, jak sarkofg otevt, ale jeho dychtiv prsty nedokzaly najt dn zlom ani rukoje. "Jsme tu vas?"

"Ano."

m dle byla jeho snaha zbyten, tm usilovnji Aldric hledal. Zaal do vka sarkofgu buit pstmi a mil pmo na symbol.

Nakonec se zklaman otoil ke sluhm. "Rozbijte to! Dlejte!"

Sluhov znan neochotn zvedli krumpe a blili se k sarkofgu.

"Mj pane..." zaal arodj v kpi.

Jitan ho neposlouchal. Ukzal pmo na sted pavouka. "Tady! Udete tady!"

Vichni ti se jako jeden opeli do prce a bili silou znsobenou zkuenostmi. Jednou, dvakrt, tikrt se kad nstroj zakousl do vka sarkofgu a pokad tm na milimetr pesn zashl sted symbolu.

Ale ani jedna z ran nezanechala na povrchu sebemen krbanec.

Hlava jednoho krumpe se s prasknutm ulomila a odltla na druhou stranu sn, kde narazila do zdi. V ten okamik Aldric rozkzal mum, aby pestali.

"arodji?"

"Znm zpsob, ano."

Rozzuen lord Jitan se na prvodce oboil: "A pro jste ns nechal pltvat asem?"

Ne aby se arodj snail vysvtlit, e se to pokouel lechtici ct, radji navrhl: "Tihle ti by byli uitenj, kdyby zaplili loue. Na chvli budeme potebovat jin svtlo."

Aldric mvnutm ruky poslal sluhy vykonat arodjovo pn. Bhem nkolika sekund dreli dva z nich hoc loue.

V ten okamik cizinec schoval pedmt, kterm prve hrobku osvtloval. Sthl si kpi z ela a spokojen si sarkofg prohlel.

"J ekm!" vytkl Aldric.

"Pro rovnovhu je nezbytn trplivost." Zvedl ruku. V dlani se mu zablskl mal ern krystal. "Stejn jako obti."

Z krystalu nhle vyrostly drobn noky... osm. K asu vech krom svho pna krystal seskoil z dlan a pistl pmo na symbolu na sarkofgu.

Tam, kde se krumpe nedostaly ani na milimetr, zarylo se vech osm konetin pln snadno do osmi mst po obvodu rudho obrazce.

Ozvalo se krtk zasyen... a ovln poklop sklouzl na zem.

Lord Aldric Jitan se neptal, kde jeho spolenk tenhle morbidn kl sehnal. Hlavn e cesta byla voln. Sklonil se nad sarkofg a zkoumal jeho obsah.

Uvnit leela vysok postava v rouchu. Bylo na n nco patnho.

"Zvednte ty loue!" rozkzal Aldric.

Obyvatel hrobky se nyn ukzal pmo ve svtle ohn. Pestoe Aldric ekal, e to nebude jeden z lord Rakkis, identita mumifikovan postavy ho vydsila.

"Je to jeden z nich! Vizjerei!"

Vizjereiov byli arodjov, jejich pvod sahal daleko na vchod, ovem svou podstatou byli daleko vce svtobnci ne Aldrikv spolenk. Mli velk ambice i touhy a lord Jitan si u jejich nechutn sluby nkolikrt koupil. Ne pln vichni mli pochybnou povst, ale pro Aldrika byl rozdl mezi dobrm a zlm Vizjereiem neznateln.

Pro vak pltvali nmahou na poheb jednoho z vlastnch prv na takovm mst? Pro se vlastn vydali a sem?

Kosti prastarho arodje byly stle jet skryty pod seschlou k a na hlav zstvaly prameny dlouhch edivch vlas a vous. Cel tlo bylo zabaleno do znmho oranov zbarvenho roucha s vycpvkami na ramenou zvanho turinash - styl, kter se bhem stalet prakticky nezmnil. Roucho bylo poito zlatmi runami zejm navrenmi tak, aby znsobovaly moc lovka, kter ho nosil, a chrnily ho. Znmkou zal slvy a bohatstv pak byl zlat kyrys a opasek, ale podobn vci lechtice nezajmaly. Po lev stran mumie leela jedna z hol s vyezvanmi runami, kter lenov du Vizjerei nosili.

V seschlch kostnatch rukch zaloench na bie pak spoval pedmt, pro nj se lord Jitan vypravil a sem.

Nebyl tak velk jako v jeho snech, ale nebyl o nic mn chvatn. Velk jako jablko, snad o nco vce, ale byl to on. Pipomnal perlu zc msnm svtlem - dokonal plnk - proti kter nyn samotn sarkofg vypadal hrub a zale. Za nco takovho by se dalo koupit msto - ne, cel Westmarch.

Kdyby v artefaktu nebylo ukryto mnohem vc, snad by to i Aldric udlal, nebo jinak by mu byl k niemu. Ani vy-zbl Vizjereiovy prsty vak nedokzaly skrt osm ebenovch ilek dokonale obklopujcch perlu. Podle nich dostal artefakt jmno, kvli nim ho Aldric hledal.

Podle nich se jmenoval Pavou msc.

Lord Jitan u pro nj chtl shnout, ale tajemn spolenk mu zastavil ruku.

"Brt si nco od mrtvho vs nen hodno, mj pane," nadhodil k Aldrikovi a hlubok tn jeho hlasu naznaoval, e jde o cosi vc ne o postaven.

Aldric zvedl obo a luskl prsty na nejbliho sluhu. "Rolfe! Podej mi to."

Rolf se uklbl a sklonil hlavu. Loui podal jednomu ze dvou zbvajcch koleg a pistoupil k sarkofgu. Zavrel a nathl svalnat ruce, aby zvedl pnv poklad.

Jeho prsty zavadily o prsty mrtvho arodje.

Rolf zakvlel. Z Vizjereiova tla vyla ohniv ze, na chvli se rozila a na sluhovo tlo a pak se vrtila.

Cel pemna probhla bhem okamiku. Z Rolfa byla vysta ivotn sla stejn snadno, jako kdyby Jitan makal vu z pomerane. Sluhova ke se svratla a oi mu zapadly do dlk. Jeho mohutn tlo se scvrklo v pouhou seschlou kostru. A do samho konce se pokouel vytrhnout, ale nedokzal to.

A kdy se jeho hrzn vysuen tlo zhroutilo na zem, mumifikovan Vizjerei se posadil.

Jeho ke byla stle such a popraskan, ale nyn pod n byla vrstva sval. Pzran tv se pohnula, ukzala zaloutl zuby a pod otevenmi vky se objevily on dlky pln jedovat lutho hnisu.

Z przdnho hrdla se ozval hrdeln skek a ve stejnm okamiku uctil Aldric, jak se kolem dvaj do pohybu magick sly.

Od lechticova arodje vyltlo cosi obklopen bledou z. Aldric ekal, e to zashne ghoula do msta, kde kdysi mval srdce, ale msto toho se to na posledn chvli stoilo nahoru a zaboilo do ela polorozpadlho tla.

Ghoul oste syknul... a zhroutil se zptky do sarkofgu. Zrove se jeho tlo rozpadlo na popel.

edovlas mu vedle Aldrika klidn a tie pistoupil k ostatkm a z popela vythl to, co prve po ghoulovi hodil. Byla to dka, avak lord Jitan vdl, e nen z kovu. Byla bl, ale bl jako slonovina... nebo kost. I pes svtlo blzkch lou bylo zejm, e bled z.

"Cesta k pedmtu va touhy je nyn voln, mj pane," poznamenal jej majitel.

Aldric Jitan nehodlal dle ekat a odvil se vzt Pavouci msc z toho, co zbylo z Vizjereiovch prst. Nezmocnilo se ho dn straliv kouzlo, nevrhl se na nj dn ghoul, kter by chtl jeho dui.

Byl jeho. Konen byl jeho.

"Prvn krok," poznamenal edovlas prvodce. "Nyn se musme pipravit na zbytek. Pamatujete si to, e, mj pane?"

"Pamatuji si vechno velmi dobe, Karybde," zabruel Aldric a poprv bhem nkolika dn oslovil arodje jmnem. Hladil artefakt, jako by to byla milenka, bhal po nm prsty stejn jako prve po sarkofgu a vnmal linky, podle nich dostal jmno.

Karybdus si zaal svlkat cestovn pl. Stejn klidnm a uenm tnem jako vdy ekl: "Pak musme zat. Nemme moc asu."

Kdy pl sklouzl na zem, objevilo se arodjovo skuten obleen. Bylo zcela ern a na podivn ti psky na hrudi a jeden u pasu. Jedno rameno kryl vystoupl chrni... kter se pi blim pohledu ukzal bt lebkou rohatho tvora s ostrmi tesky, jak nikdy po tomto svt nemohl chodit. Lebka i psky mly stejnou barvu: barvu vyblen kosti.

Vtina z toho, co ml edook arodj na sob, pipomnalo krun jetra, i s vrstky a upinami. Pesto, kdy se Karybdus pohyboval, vlnily se jeho aty jako hedvb a nevydvaly sebemen zvuk. Koen boty ml a nad kolena, kde se dokonale spojovaly se zbytkem odvu.

Za pasem ml dku, kterou tak pohotov zabil nemrtvho Vizjereie. Stle jet zila, pulzovala, jako by ila vlastnm ivotem. Tak jej epel mla tvar plaza, nkolikrt zatoenho, ne konila jako jehla ostrm hrotem.

Do rukojeti byl vyezn takka neviditeln symbol s naprostou jistotou odhalujc Karybdovu skutenou identitu. Byla to mal ikona znzorujc jetrovitho tvora, nad nm visely vhy. Tebae by nkte v tvorovi okamit poznali draka, jen vjimen by kdokoli, snad mon jen cizinec, vdl, pro m nad sebou vhy.

Drak se jmenoval Trag'Oul: Ten, kter dr rovnovhu. TragOul ml stejn blzko k tomu bt bohem jako Karybdus nebo kdokoli z jeho druhu.

Trag'Oul, kter bdl nad stoupenci Rathmy. Nad nekromancery.

2

Hostinec U ernho berana byla kamenn budova s rovnou stechou na dolnm konci msta Westmarche, ve kter lo nalzt vechny mon podezel a nechutn existence. Paradoxn to ale znamenalo, e se v tomhle zazen rovn stdali mocn a bohat, kte vyuvali zdejho temnho prosted, aby uzavrali pochybn obchody nebo zde jen hledali vzruen. Tohoto veera zde byl od kadho druhu nkdo. Sedli u stol i v boxech a mumlali nad korbely piva, po kterm se stahovalo hrdlo, nebo nad napl splenm skopovm.

A ji si vak toho mlhavho veera vybrali ernho berana z jakhokoli dvodu, vichni bez vjimky se v okamiku, kdy zvon ve mst odbil dal non hodinu, otoili k rozvrzanm dvem.

Byl bled a ml prothl obliej, jak by se spe hodil k njakmu zamylenmu ednkovi ne k zhadnmu mui zahalenmu do tmavho plt a roucha. Nejpoutavj na nm byly oi, nebo byly vrazn ikm a asn ed. Zpod kapuce plt mu do ela spadalo nkolik pramen rovnch ernch vlas. Cizinec byl thl, ale stejnm zpsobem jako teba akrobati.

Vysok koen boty nov pchozho nezpsobovaly na starch prknech ani sebemen hluk, kdy pomalu krel k przdnmu boxu. Pl se za nm vlnil a v mihotavm svtle mosaznch olejovch lamp umstnch u stropu se leskly drobn stbrn symboly vyit do v. Ve skutenosti se zaleskly jen krtce, pak zmizely a znovu jako by oily. Pod pltm cizinci z opasku viselo nkolik malch vk a jeden velk. V tom velkm byl zjevn jaksi velk kulat pedmt velikosti vtho grapefruitu.

Sedl si na lavici v przdnm boxu se stejnou tichou eleganc, s jakou ped okamikem vstoupil do hostince. Ostatn nvtvnci ernho berana si ho jet chvli prohleli, ale kdy dl jen tak sedl ve stnu, vtina se vrtila k dohadovn a pit. Nkolik dalch, kte rdi dlali nepjemnosti, pedstralo, e dl to sam, ale jejich pohledy se kadou chvli obracely k cizincov vku a jeho zhadnmu obsahu.

A z rohu pmo naproti novmu hostu ho nezakryt pozorovala mlad ena, jej ztepil krsa v ernm beranu zila jako majk. Spolen s n u stolu sedli dva mui, prvn byl obr s pohledem osobnho strce a druh zhruba jejho vku a s tolika podobnmi rysy, e bylo snadn v nm poznat blzkho pbuznho. Ten se na cizince zamrail, zjevn pohledem na nj zhnusen.

Kypr plavovlas servrka, kter mla mue v kpi obslouit, odmtla vylzt zpoza do pasu vysokho devnho baru, kde se ze sud epovalo pivo. Majitel, zavalit chlapk s ustupujcmi vlasy ve stednch letech, se zatahal za tlust doln ret, zamnul si ruce a el to vydit sm.

Kdy piel k boxu, v rukou muchlal vybledlou zstru. Zpod huatho obo si nejnovjho pchozho prohlel s daleko vtm respektem, ne jak obvykle vnoval vem krom tch nejurozenjch. "B... brej den, miste! M jmno je Hyram! f tady ernho berana! Je to nevobvykl pocta mt tady jednoho z vs, nevobvykl, ale nen to popr-v. Jeden nebo dva u tu byli... v minulejch letech."

Sedc mu pikvl. Jeho hlas byl hladk a klidn. "Ano, divil bych se, kdyby jich sem chodilo vc... myslm do Westmarche."

"Co... vm mu pinst?"

"Ten gul, co tu von, bude stait. Podal bych o vodu... ale pedpokldm, e tady bude zdravj dt si pivo."

Hyram zahml: "To teda jo."

"Tak v tom ppad to je vechno... tedy, pokud nemte na noc voln pokoj."

Hostinsk polkl. "Jenom na jednu?"

"Ano." Kdy mu vyctil Hyramovo vhn, shl rukou v rukavici do jednoho z vk u pasu. Kdy ji znovu vythl, cinkala v n melodie nkolika minc.

Vtina z hostinskho obav zmizela. "Jo, na jednu noc by to lo, miste..."

"Zayl. kejte mi prost Zayle." ed oi se pesunuly z Hyrama jinam.

"Hned vm donesu jdlo i pit, miste Zayle," prohlsil Hyram, ani by zaznamenal posledn cizincova slova. Pro majitele si kad, kdo ml penze na zaplacen traty, tenhle titul zaslouil, i nkdo takov.

Kdy byl Zayl znovu sm, nenpadn se rozhldl po mstnosti. Takhle daleko od domova nikdy nebyl a navzdory vystupovn se vbec nectil jist. Nebyl to jeho zmr odejt z dungl Kehjistanu a do Zpadnch krlovstv, ale pithly jej sem sly mocnj ne on.

K bych tak byl jako oni, pomyslel si, slep k problmm, kter ohrouj ns vechny.

Cesta ho zavedla do krlovstv Westmarch a stejnojmennho hlavnho msta. Opatrn se vyptal mstnch - opatrn, protoe nkdo jako on vdy riskoval, e si jej vimnou ady - ale posbral jen klepy. Staily, aby ho to sem stle lkalo, ale nestaily, aby mu vysvtlily, pro ho to thlo zrovna do thle oblasti.

Viml si eny sedc naproti, kter si ho prohlela pokad, kdy si myslela, e se nedv. Z pohled a eptn, kter si vymovala s menm z obou mu - podle Zayla zejm sourozence - oba poznali, co je za. Stoupenec Ra-thmy, oddan vci udrovn rovnovhy. lovk dlc ve svt mrtvch.

Mnoz se nekromancerm vyhbali - nkdy ne zcela bezdvodn - ale takov jako Zayl, kte se oddali uen Rath-my, pro lidi nepedstavovali hrozbu. Zayl a jemu podobn bojovali proti temnot, proti Pekelnm Mocnostem, nebo vtzstv sil Pekla by navdy zvrtilo rovnovhu. Metody stoupenc Rathmy se ne vdy dokaly uznn irokch mas, ale tady lo o vsledky. Jedna straliv porka mohla znamenat konec veho.

Kad nekromancer se nauil jt po stopch probhajc bitvy sm, zvolit si cestu na zklad toho, co mu velely smysly. Pro Zayla to byl velk ok, kdy uctil, e ho cesta povede na zpad pes Twin Seas, ale nehodlal se zct odpovdnosti. Rovnovha byla a pli kehk, ne aby zavral oi ped tm, co bylo nutn vykonat. Koneckonc, byl znien Kmen svta... Jeho temn rozjmn bylo perueno nvratem Hyrama s jdlem. Gul, zelenohnd hmota s kousky star zeleniny a tlustm masem, ml snesitelnou vni i chu a pivo vypadalo docela erstv. Zayl ekal hor, take vdn pikvl. Ml hlad, e by se skoro pustil do stolu, i kdy takovou slabost by nepiznal ani sm ped sebou. Rathmani se nauili hladovt po dlouh obdob, aby zbavili tla neistot, ale Zayl si te takov obdob prothl vc ne obvykle. I tohle pochybn jdlo mu bude bohat stait, aby znovu nabral potebn sly.

Nekromancer majiteli zaplatil, sundal si levou rukavici, uchopil eleznou lci trc z msy a zaal jst. Pravou ruku nechval skrytou, i pes neustle rostouc teplotu v mstnosti.

Kdy shl po pit, z velkho vku se ozval tlumen zvuk. Zaylova ruka v rukavici okamit sjela k opasku a pedmt ve vku popleskala. Zvuk ustal.

Koutkem oka se pesvdil, zda si ho nikdo neviml. Zdlo se, e jen ena zaznamenala cosi neobvyklho, ale msto aby ji to znervznlo, mluvila nyn s mladkem jet vzruenji. Ten naopak jen pokril rameny a poznamenal zjevn cosi pohrdavho na Zaylovu adresu.

Nekromancer obrtil pozornost zpt k jdlu a svm mylenkm. Popravd, nemohl si bt docela jist, jestli byl Kmen svta znien, ale dkazy ml. Mount Arreat - kde podle legendy leel - vybuchla a cel jej vrchol zmizel. Vbuch bylo slyet i tady, ve vzdlenm Westmarchi. Jet dleitj bylo, e ei mezi tmi, kdo byli obdaeni zrakem, dodvaly stralivm tvrzenm na vrohodnosti. kalo se, e ve zpsobila jedna z Pekelnch Mocnost, Baal-Pn zkzy, a jestli tomu tak bylo, mohl svt ekat vci jet daleko hor. Kmen svta existoval u odnepamti. Podle uen Rathmy byl stvoen, aby chrnil svt smrtelnk. Nyn se lidstva chtly zmocnit sly Svtla i Temnoty a jejich vzjemn bitva hrozila tm, e nakonec zni to, o co jim jde. Vechno se pak njak pojilo se Zaylovm nutknm vydat se do Westmarche. Nkde v tomhle ohromnm krlovstv zejm poct nsledky Baalova podlho inu.

Jedin problm byl, e neml tuen, co m dlat dl. Nalhav pocit ho pivedl do Westmarche, ale tady konil. Nyn se Zayl ctil zmaten a ztracen.

Jestli nejsi schopen najt cestu, pokej a cesta si t najde sama. To zejm ekl sm Rathma a Zayl z pedelch zkuenost poznal, zeje to tvrzen pravdiv. Navzdory dlouhmu vcviku ovem zanal bt netrpliv. Jestli rovnovha - a tm pdem i vechno ostatn - byla v ohroen, mla by si ho cesta najt hodn rychle.

Mue stojcho vedle jeho boxu dve uctil, ne uvidl. Vousat mu s epic na hlav vypadal, jako by strvil cel ivot na moi, a podle jizev a chybjcho prstu to byl zejm korzr. Nmonk se sklonil nad Zaylovm stolem, take nekromancer nevidl nic ne jej, a prohlel si rathmana od hlavy a k pat.

"Mj kmo k, e se nekromancer... " "M pravdu," odpovdl Zayl rychle a doufal, e tm cel rozhovor skon.

Ale nebylo tomu tak. Zpaan se sklonil k Zaylovi tak blzko, e ho dech omval v ohromnch omraujcch vlnch, a pokraoval: "Take tydle znaky, co m na kabt..." chytil kus Zaylova plt mezi rameny a zathl. Takhle zblzka symboly tm tanily. "Ty sou vecky o smrti, jo?"

"Jsou o aspektech smrtelnosti a o tom, co nsleduje po ivot." "Smrt."

"Mimo jin." Nekromancer na sebe nechtl poutat pozornost, ale vidl, e rozhovor jen tak neskon. Jak ml mu asi mysly...

"Sundej mi tu pinavou pracku z oka!" zahml hlas a pli znm.

Odkudsi zpoza Zayla se ozvalo vyjeknut a nadvka. Nsledoval tup der a kik. "Sakra! Zayle! Zayle, chlape!" Mu, kter s nekromancerem mluvil, ho nhle chytil pod krk.

Zayl byl rychlej. Doln st dlan lev ruky zashl nsilnka do elisti tak prudce, e odletl. Zrove si nekromancer pro sebe zamumlal nkolik slov.

Vyden nmonk se v naprost panice rozhlel kolem sebe. Ukzal do przdnho rohu a zakoktal. "U Twin Seas! Co je to za zrdu?" Pak otoil hlavu doleva. "A dal! Dmoni! Vude tu jsou dmoni!"

Zaval a prodral se kolem spolenka stojcho za nm, statnho vousatho mue s dkou v ruce. Druh ruka nmonkova parka byla stle napl seven. Zayl se rychle podval k pasu. Zatmco ho prvn nmonk rozptyloval, spolenk mu z nj odzl velk vek.

To byla samozejm nejvt chyba, jakou zlodj mohl udlat.

Druh mu si viml toho, e Zayl vstal, pli pozd. Chtl bodnout, ale nekromancer zamruel dal slovo.

epel Zayla minula. tonk zavrvoral a zaal kolem sebe zuiv mchat rukama.

"Moje oi! Nevidm! Moje oi!"

Efekt byl jen doasn, stejn jako kouzlo, kter prvnho nmonka pesvdilo, e je obklen dmonickmi zrdami. Zayl nathl k oslepenmu mui ruku...

"Pozor!" vykikl ensk hlas.

Zayl se sklonil prv vas, aby se vyhnul mei, kter mu mil na bicho. Vythl mu, jen byl zjevn s obma tonky spolen, okamit sekl znovu.

Nekromancer shl k opasku a tasil malou dku. Jeho protivnk se zasml, protoe i kdy byla tahle dka velmi podivn - epel ve tvaru hada vyezan zejm ze slonoviny - jen st se mohla co do dlky rovnat s meem.

Ale kdy se hrdloez pokusil proniknout Zaylovm krytm, byla dka na mst a snadno del me odrazila. tonk provedl jet dva vpady, pokad se stejnm vsledkem.

Pak zatoil Zayl. Snadno se vyhnul nmonkovu krytu a dka zashla pai a hru. Nekromancerv protivnk zaal ustupovat - jen aby vzpt zakopl o pohozen vek.

"Bacha kam lape!" oboil se na nj hlas, kter jako by vychzel z vku.

Rdoby zlodj se svalil na podlahu. Zoufale zamchal ped Zaylem meem a pak vyskoil. Chytil stle oslepenho kumpna za ruku a oba se vytili dvemi ven.

Zayl neml v myslu je pronsledovat. Zastril dku za opasek a rychle sebral ze zem vek. U se zdlo, e z nj vyklouzne njak dal nadvka, ale rychl plesknut ho umlelo.

Vtina ostatnch tamgast prchla u bhem rvaky. Tch pr, kte zstali sedt, si jej nervzn, s odporem a spe vystraen prohlelo. Zayla zaujalo, e ena a jej strce nyn stli, jako by byli pipraveni mu pomoci. Ve skutenosti tohle byli jedin dva, kte ho zjevn nemli za vyvrhele. Rathman si vzpomnl na ensk vkik a dolo mu, e to byla ona urozen ena, kdo ho varoval. Nepatrn sej uklonil a viml si, e i nyn mu dv najevo uznn.

Zayl se obrtil k boxu a zjistil, e k nmu jde vystraen Hyram. Nekromancer dokzal snadno z jeho pohledu vyst ve, protoe podobn pohled vdval a pli asto.

"U odchzm," oznmil mu Zayl dv, ne Hyram sebral odvahu, aby ho o tot podal. "A pokoj u nebudu potebovat."

Majitel hostince nedokzal skrt, jak se mu ulevilo. "Nejde vo m, miste, de vo vostatn. Nechpou..."

ern odn mu mvl nad Hyramovm pokusem o vysvtlen rukou a sebral ze stolu rukavici. Nasadil si ji a hodil hostinskmu nkolik minc. "Doufm, e to sta."

Zavalit mu si prohlel, co mu pistlo v dlani. "To je vc ne dost, miste! Todle si nemu..."

"Netrapte se tm." Zayl nebyl bohat, to vbec ne, ale v tomhle mst to byla jeho prvn zastvka a chtl u mstnch vzbudit trochu cty, pestoe byl kolem nj takov zmatek. Byla to bezpochyby marn snaha, ale on ml pocit, e to musel zkusit.

Stejn tichm krokem, jakm prve piel, zamil nekromancer z ernho berana ven. Zayl neml pont, kde strv noc, ale jestli to bude nutn, pesp v divoin. Byl zvykl spt v kehjistansk dungli, take to nebude tak velk rozdl. Dky vcviku uml snet rozdly teplot a poas zde natst nebylo tak chladn.

Od okamiku, kdy dorazil, zhoustla mlha. Zayl se soustedil a pokusil se dvat i jinak ne jen zrakem.

"Zatracen kriminlnci..." zabruel hlas u Zaylova pasu.

"Bu zticha, Humbarte."

"No ty ses tam nekutlel po podlaze... a to jsem pedtm neml nic k pit!"

Zayl vek pleskl. "Ne, j jsem ml proti sob jenom me."

"A za tu pomoc, chlape, rdo se stalo! Nemus mi dkovat! Co by sis beze m poal?"

Bled mu si dovolil krtk smv, ale jinak neodpovdl.

Pak vyctil, e se k nmu cosi bl. Septem pikzal: "Ticho..."

"Ty prost..." avak dal nekromancerv polek neviditelnho spolenka konen utiil.

Zayl prozkoumal okol citlivmi smysly a zaznamenal pchozho pmo za sebou. S rukou u rukojeti dky pokraoval dl, jako by se nic nedlo.

Kroky blcho se lovka doprovzelo hlasit dupn. Tichost jist nebyla pednost toho, kdo ho sledoval.

Kdy Zayl uctil, zeje pronsledovatel dostaten blzko, prudce se otoil. V nekromancerov ruce byla pipravena bl dka.

Dval se pmo na obra napl skrytho ve stnu. Zaylovi na tom mui bylo cosi povdomho, a kdy se podval podn, poznal ho. Byl to osobn strce urozen eny, kter Zayla varovala.

Obr byl nakrtko osthan. Kulat tv Zaylovi pipomnala primty, kte obvali stromy v dungli, vetn plochho nosu se irokmi drkami. Ovem jinak nebylo na mui s tmavou plet vbec nic zvltnho. Stl v postoji dobe vycvienho vlenka, m nekromancerovi pipomnal kapitna Kentrila Dumona, oldka, ktermu Zayl kdysi zkil cestu a kterho si nesmrn vil.

Osobn strce ml na sob tmav modrou uniformu s krvav rudmi lemy na rukvech a nohavicch. Pesn v mst, kde bylo srdce, zdobil uniformu vyit symbol - rud kruh kolem hlavy modrho jestba. Mimochodem, jeden z tch neastnch zvyk, kter dovoloval neptelm celkem pesn zamit. Boty se irokm okrajem pipadaly Zaylovi a pli naletn, ovem nikdy by nebyl takov blzen, aby nco podobnho kal ped takovm hromotlukem nahlas.

"Jdu z poven pan," zahml osobn strce a ukzal przdn ruce. Ml pzvuk, podle kterho bylo poznat, e pochz odnkud od Lut Gholeinu, ze zpadnho pobe Twin Seas, msta, kterm Zayl proel cestou do Zpadnch krlovstv. "d vs o radu, rathmane, v zleitosti duchovn."

"Nebyl by k tomu vhodnj njak zakarumsk knz?" Obr se zazubil a Zayl i v mlze a eru vidl jeho bl

zuby... spousty blch zub. "Zakarumu by zmry pan zejm neocenil."

Skutenost, e si pozvala nekromancera, byla dostaten vmluvn, ale Zayl se nedal tak snadno koupit. "A eho si ode mne d?"

"Mus mluvit s manelem. Je to neodkladn."

A jestli ena potebovala Zayla, bylo to proto, e jej manel byl mrtv. Bezpochyby lo o ddictv. Nkte lid si mysleli, e nsledovnci Rathmy nejsou o nic vc ne arlatni, kte vykldaj budoucnost nebo podaj seance na poutch. Zaplacen komedianti, pestoe nkte z nich skuten maj nadn.

Zayl se u chtl odvrtit, ale strce mu v tom zabrnil. Mu uchopil Zayla za pai, ani by si uvdomoval, jak to s sebou nese nebezpe.

"Nem ke komu se obrtit. kala, e do toho hostince ji cosi pithlo, a kdy vs vidla, byla si jist, e jste to byl vy."

Nekromancer zavhal. To posledn byla zejm le, ale skutenost, e mohla bt pitahovna stejnm mstem jako on, Zaylovi pipomnla slova Rathmy. e by se mu ukazovala cesta?

Zvaoval pro a proti... a zjistil, e proti je vc. Pesto, kdy nakonec Zayl otevel sta, znla odpov: "Dobr. Pijdu za n."

"Dkuji vm..." tn strcova hlasu dval najevo ohromnou levu, co by Zayl od najatho vlenka neekal. Zayl z mue ctil ohromnou loajalitu.

Nekromancerv obrovit spolenk je vedl mlhou zahalenmi ulicemi. Navzdory tomu, e souhlasil s rozhovorem s urozenou enou, zstval Zayl opatrn. Jet pod to mohla bt past od zlodj, nebo dokonce od Zakarumu.

Jestli to vak byla past, musela bt velmi dmysln. Nkolik blok od ernho berana Zayl a jeho stle jet bezejmenn prvodce narazili na honosn kor taen tymi blmi komi. Zayl si viml, e rodov erb nen nijak zakryt, co bylo v kontrastu s obvyklmi praktikami aristokrat pi podobnch akcch. Tahle lechtina musela bt bu velmi oteven, nebo naivn.

Strce ho pedhonil, aby otevel dvee do koru. Jakmile tak uinil, vyklonila se ven ena sedc uvnit. Zayl krtce zavhal.

Jej pokoka byla o nco tmav ne jeho, pln rty vrazn namalovan, ovem tak, e to nemohlo bt vsledkem dnho kouzla. Vlasy j spadaly a k pasu. Nepochyboval, e jej tv a postava dokzala uchvtit kadho mue, ale tahle ena bezpochyby nebyla z tch, kter by pednost vyuvaly, aby si zskaly pze nebo zvltn vhody. A u vbec ne u pinavho nekromancera.

lechtina si Zayla zkoumav prohldla a pak se obrtila ke strci. "Dkuji ti, Polthe."

Obr se uklonil. "Pan..."

Nathla k rathmanovi thlou ruku. "Pojte, prosm, dovnit."

"Nejprve bych rd znal vae jmno, pan, skuten jmno."

Ne mohla odpovdt, zavrel zevnit musk hlas: "U vech hvzd, Salene! kal jsem ti, e zachz pli daleko! Nic mu nekej a vypadneme z toho smradu! Znm daleko lep msta, kde se d opt, ne byla ta zableen putyka, ze kter jsme zrovna utekli!"

Zayl si vybavil mue od ernho berana, kterho povaoval za bratra eny. Zatm se nezdlo, e by mli podobnou povahu. Mnoh mu napovdlo, e klidn prozradil jej jmno, zatmco ji zrove pesvdoval, aby nic nekala.

"Ticho, Sardaku," odpovdla tie a usmla se na Zayla, jako by si byla vdoma, co si asi o jejm neomalenm spolenkovi mysl. "Jestli mi pome, ned toho tolik."

"Tmhle lidem neme vit! Zakarumsk crkev k, e jen znesvcuj hroby, vyvolvaj ghouly..."

Salene zmrzl smv na rtech a pohled, kter vrhla na Sardaka schovanho v koe, ho okamit umlel. Kdy se obrtila zpt k Zaylovi, bylo to s upmn mnnou omluvou. "Mj bratr mne jen chrn, rathmane, stejn jako j jeho, miste..."

Bezpochyby musela chrnit zbrklho Sardaka vce ne on ji, ale Zayl to neekl nahlas. Pikvl a pistoupil bl. "J jsem prost Zayl, m pan."

"Nic vc?"

"Mezi nmi se vtinou na druh jmno zapomn, nebo vichni sloume rovnovze, kter ns nesvazuje s dnm klanem nebo rodem."

"Nue, prost Zayle, j jsem lady Salene Nesardo, a pokud vm to jako pedstaven sta, rda bych nyn vyrazila. Co vm chci ct, bude lep probrat jinde."

Vrtila se do koru a jej pozvn, aby si pisedl, bylo zejm. Zayl svratil obo. Nebylo mnoho en, kter by mu nco podobnho nabdly, i kdyby teba chtly pivolat ducha bohatho manela. ekal, e bude trvat na tom, aby sedl vedle okouzlujcho Sardaka.

Z vku se ozvalo tlumen odfrknut. Polth se zamrail, ale kdy se zvuk neopakoval, zase se uvolnil. S rukou stle na otevench dvech ekl: "Miste Zayle?"

Zayl se strci mrn uklonil a vklouzl do koru tie jako stn. Salene unikl pi pohledu na jeho grcii a rychlost tich vzdech a z druhho sedadla se ozvala Sardakova tlumen nadvka. Dky tomu, e Zayl vidl ve tm daleko lpe ne vtina lid, neunikl mu kysel vraz v oblieji enina bratra. Zayl usoudil, e pes Sardakv negativn postoj k nmu, z thle strany nebezpe nehroz. Sardakovou jedinou zbran bylo pit a pouval ji hlavn sm proti sob. Bhem krtk chvilky, kterou nekromancer vnoval pozornost Sardakovi, lady Nesardo zskala pln pdu pod nohama. Krtce pohldla na velk vek u Zaylova pasu a ekla: "Kor je mal. Mohu ci Polthovi, aby vm to dal dozadu do kufru, pokud chcete. Mon by se vm pak sedlo pohodlnji."

Zayl rychle sjel rukou k vku a odpovdl: "Zstane u m."

Evidentn si jeho pohybu vimla, ale nijak ho nekomentovala. "Ano, vidla jsem, e to zjistili i ti zlodji, a vbec sejim to nelbilo."

Lady Nesardo dl o vku nemluvila ani nedala najevo zjem o jeho obsah. A to navzdory vemu, co musela slyet v hostinci. Jestli bude Zayl souhlasit s tm, co od nj d, stejn se brzy pravdu dozv.

Sardak se cestou jen tie klebil a prohlel si nekromancera, jako by mu nhle narostly rohy a tesky. Zayl ekal, e mu hostitelka zane vysvtlovat, co od nj chce, ale kdy promluvila, ptala se ho jen na zcela bn vci, jako napklad jak byla cesta pes Twin Seas a jak vypad Lut Gholein, Salene se ani nezeptala, pro se tak daleko vlastn vydal. lechtina se ze vech sil snaila prokazovat mu ctu. Pro lovka, na kterho bn hledli s opovrenm, nedvrou nebo strachem - co enin bratr zvldal vechno najednou - to bylo velmi osvujc.

Pak se pes nj bez varovn pevalila ern vlna a oslepila vechny jeho smysly.

Tohle bylo pli i na jeho vcvik. Zaylovi unikl z st sten a pak se nekromancer bezvldn zhroutil do sedadla.

Vnitek koru zmizel. Nekromancer se propadl do bezedn ern propasti. Ctil, jak mu tlo sevely kostnat prsty, a slyel nek tisc ztracench du. Prsty se mu nemilosrdn zarvaly do masa a znovu oivovaly jin dvn zitek tak iv, e sevel pravou ruku v pst.

Nhle Zayla zachytila lepiv hmota, kterou nevidl. Byla vude a pi sebemenm pohybu ho do sebe m dl vc vtahovala. Nek byl nyn pnlivj. Slyel zvuky bitvy a smrteln vkiky. Kolem nj se daly do pohybu magick sly.

A pak... se objevilo jet cosi. Pichzelo to z msta za smrt, z msta daleko horho. Pestoe to bylo velmi daleko, ctil stralivou zlobu...

Ve stejnou chvli vak do jeho bojujcch mylenek vstoupilo jet nco. Zayl nedokzal ct, kdo nebo co to bylo. Vdl jen, e ho to thne od toho, co na nj to. Chopil se zchrannho lana, kter mu to nabdlo, a konen se mu podailo se soustedit. Nekromancerova mysl se vysvobodila z lepkav hmoty, kter ji vznila. Siln ruce i nek se vzdlily a s nimi ustoupila i bolest. Temn ptomnost se poraen sthla zpt na straliv msto, z nho pila.

Ped oima se mu znovu zaaly objevovat prvn znmky skutenho svta.

Prvn vc, kterou Zayl spatil, byla stnem zahalen tv lady Salene Nesardo sklonn nad nm. V jejm vrazu byla starost. Jedna jej chladn ruka spovala na nekromance-rov spnku.

Uvdomil si, e byla tou silou, kter mu hodila zchrann lano.

Tahle lechtina vldla magi.

"Jeho zorniky znovu reaguj!" zaeptala. Nathla druhou ruku k bratrovi. "Dej mi tu lhev!"

"Salene..."

"Tu lhev!"

O chvli pozdji piloila Zaylovi ke rtm malou stbrnou lhev. Rathmanm nezakazovala dn pravidla povat alkohol, i tak vak tekutina, kter Zaylovi nyn protkala hrdlem, plila jako ohe.

Nekromancer se divoce rozkalal. Jak se snail nabrat dech, uslyel Sardakv smch.

"Zvldne mrtvoly, ale tohle pit ne..." Salene na nj upela psn pohled. "Vzhledem k tomu, co do toho dv, bu rd, e jsem ho zatm nemusela podat, aby mi pivolal tvho ducha." "Mj duch by v sob aspo nco ml!" Zayl si jeho slov nevmal, nebo zjevn nemla nic spolenho s tm, co na nj tak nhle zatoilo. Znovu se normln posadil a jeho tv neprozrazovala dnou ze skrytch mylenek. Mohlo se zdt, e je naprosto klidn, ale uvnit stle jet ctil nsledky pedchozho vypt. Naprosto ho to pekvapilo a zaskoilo, kdy neml pipravenou dnou ochranu.

Odkud se to vzalo? Od chvle, kdy pijel do Westmarche, nectil nic, dokonce ani u ernho berana. Jak mohla bt takhle mocn sla tak dobe skryt? "U je vm lpe?" zeptala se Salene. "Jsem v podku." "Co se vm stalo?"

Msto odpovdi se na ni Zayl podval a zeptal se: "Tady nejde jen o to promluvit si s duchem milovanho, e ne?" Kor se prudce zastavil. Lady Nesardo se rychle podvala z okna.

"Jsme tady," pronesla ena a zcela tak pela nekromancerovu otzku.

"Slva nazdar vletu," dodal Sardak posmn.

Ve dvech vedle pan se objevil Polth. Otevel je a pomohl lady Nesardo vystoupit. Sardak se na lovka v takovm stavu pohyboval pekvapiv ladn a vyklouzl hned za n, ani by se na nekromancera teba jen podval.

Salene venku rozkzala: "Polthe, pomo hostu. Neml pjemnou cestu."

Strce bez mrknut oka podal rathmanovi ohromnou aiku. "Miste Zayle?"

"Dkuji, ale u jsem v podku." Pidrel si vek u pasu a vystoupil. Zatmco sbral sly, kor nejene dojel a k brn domu, do nho mili, nbr j i projel. Peliv stien trvnk byl obehnn masivn cihlovou zd s bodci nahoe. Zayl si viml, e kor pijel po kamenn cest vedouc od elezn brny a ke vstupnmu schoditi.

"Vtejte v naem skromnm pbytku," zaertoval Sale-nin bratr a pokynul rukou k domu.

Zayl zvedl hlavu... a pak jet vc.

Hlavn budova rodu Nesard se skvla mezi mnostvm vysokch budov s arkdami, vikami a sochami na cimbu. Samotn dm v podob ve s pravohlm pdorysem byl vy ne cokoli v jeho blzkosti, ale tam, kde okoln viky konily ostrmi stkami pokrytmi bidlic, nabzel dm pohled na bledou kopuli pipomnajc msc, a tak zc i v okoln tm, e si Zayl nejprve myslel, e musela bt vybudovna a nedvno. Pi blim prozkoumn stavby jako celku tuhle mylenku okamit zavrhl. Mezi jednotlivmi stmi nebyl jedin spoj, kter by pi tak sloit prav musel vzniknout. Tenhle dm byl takhle navren ji od potku.

Zayl pesunul pohled jinam. Z podivn ovln stechy na thl zdi ve, kter v ji standardnjm tystnu tvoily pbytek dvakrt vt ne kterkoli jin okolo. Stecha stedn sti se klenula tak oste, e cel Salenina rezidence pipomnala spe katedrlu nebo kostel. Oproti vrcholku ve ohromn kontrast.

V kadm pate bylo osm oken a vechna mla tvar osmihelnku. Osm kanelovanch sloup hldalo vchod v podob masivnch dvoukdlch dve, jejich kdla byla zdobena osmi rmovanmi tverci. Pokud se chtl nvtvnk dostat ke dvem, musel vystoupat po stejnm potu dlouhch mramorovch schod, na n by se s klidem postavilo nkolik tuct lid najednou.

Tm za jakchkoli jinch okolnost by podobn posedlost jednm slem Zayla zajmala daleko vce, nebo uen Rathmy zahrnovalo i pochopen vlivu vech sel na rovnovhu. Existovala sla, jejich pouit ji mohlo snadno naklonit na jednu stranu, pokud by s nimi ovem manipulovala osoba znal jistch zkonitost.

V tuto chvli si toho vak Zayl nevmal, nebo ho pln uchvtilo cosi aktulnjho a daleko vc znepokojivho.

Budova stojc ped nm nebyla pouze sdlem rodu Ne-sard, nbr byla zrove zdrojem toho, co se ho mlem zmocnilo v koe.

3

Zayl nsledoval Salenu a jejho bratra, ani by jim jakkoli naznail, co objevil. Znovu se mu vybavila slova Rathmy. Byla tak pravdiv... ale co jet v sob skrvala? Jak je tohle vechno spojeno se znienm Kamene svta?

Sn domu Nesard byly vysok a pln stn, kter vrhaly ady olejovch lamp s kulatm dnem pipevnn ke stnm jako njak stre. I samotn jejich poet dval tuit, e tu bude vce sluebnictva ne jen ti dva, kter ped chvl vidl, ovem vichni ostatn byli zejm schovan, protoe krom hluku, kter zpsobovali oni sami, nic jinho neslyel. Soustedil se a vyctil ptomnost nkolika dalch lid pohybujcch se s velkou opatrnost, podle nekromancero-va soudu prv kvli nmu.

Jak tak kreli dl podivn przdnmi chodbami, uvdomil si Zayl, e vechno zde bylo postaveno vt, ne bylo nutn. Znovu ho pepadl pocit, e vstoupil do chrmu, a ne do obytnho domu. Nekromancer ani nemusel napnat vycvien smysly, aby chpal, e Salenina rezidence je daleko star, ne se prve domnval. Ve skutenosti, z toho, co zatm ve Westmarchi vidl, musela bt star ne jakkoli jin budova ve mst.

"Dm rodu Nesardo je jednm z nejstarch ve Westmarchi," oznmila mu bez varovn hostitelka. Copak mu etla mylenky? Nevimla si Zaylova krtkho podezvavho pohledu a pokraovala dl: "Pvodn stavba pr byla soust pevnosti, kterou nechal postavit sm velk lord Rakkis."

To jmno u Zayl slyel, ale to, co z palce ctil, nijak neodpovdalo legendm, kter o tom mui znal. A u si souasn obyvatelka domu myslela cokoli, bylo tu cosi daleko starho, stejn starho jako kterkoli ze zcenin v dunglch Kehjistanu.

"Tady budeme mt naprost pohodl," dodala Salene o pr vtein pozdji, kdy ukzala do salnku velkho tak, e by pojal vechny rathmany, se ktermi se kdy Zayl setkal.

Ohromn krb postaven tak, aby pipomnal otevenou vl tlamu, je pivtal ohnivm chtnem. Plameny se zejm rozhoely teprve nedvno, pestoe ani nyn nebylo pobl vidt nikoho ze sluebnictva.

"Slyeli, e pichzte," poznamenal kodolib Sardak, aby ukzal, e i on zejm tu a tam te Zaylovy mylenky. "A umrali touhou se s vmi nesetkat."

"Prosm, omluvte mho bratra," skoila mu do ei lady Nesardo a vele se na nekromancera usmla. "Star se jen o m blaho."

"A pro ne? Ten bastard si mysl, e si podvodem me pivlastnit, co je tvoje, a navc m takov styky, e je schopen vechny li nechat edn potvrdit!"

smv z eninch rt zmizel. "Ano, to je docela mon."

Zayl se rozhodl, e je naase, aby se chopil ot. U nyn ml spoustu otzek tkajcch se domu a vdl, e jestli nezareaguje rychle, zstanou navdy nezodpovzeny. Koneckonc, Rathma sice uil, e jsou chvle, kdy je lep pokat, ale zrove kal, e vhn je prvnm krokem k porce.

"Chtla jste ode mne pomoc," prohlsil nekromancer,

m na sebe upoutal zasten pohledy obou sourozenc. "Nebo jsem, m jsem, a slyel jsem, co jsem slyel, jsem schopen dojt k pomrn pesnm pedpokladm. Jestli vm vak mm slbit pomoc, musm slyet naprostou pravdu... a poznm, kdy to pravda nebude."

Posledn slova nebyla tak docela upmn, ale reputace lid, jako byl on, nutila lidi vit, e podobnou moc skuten m. asto to nekromancerm umoovalo lpe dit chod vc.

"Ano... zdrujeme vs pli dlouho." lechtina ukzala na ti k alounn idle u krbu. Sardak okamit zapadl do t nejble plamenm a shl po stoln lhvi z kouovho skla poloen na zdobenm zlatm tcu na malm tvercovm dubovm stolku. Pestoe vedle lhve stly ti pohry, enin bratr u si tiskl lhev ke rtm.

"Sardaku! Ovldej se!"

Sardak zavrel a lhev poloil. "Pijmi mou omluvu, drah sestiko."

Salene spokojen pikvla. Pohybem naznaila, e by se sama rda posadila, a Polth - jej neoddliteln tich stn - j ihned pisunul idli.

"Dkuji ti, Polthe. Me u jt."

"Pan?"

"V bezhonnost mistra Zayla mm naprostou dvru, Polthe. Me jt."

Strce se j uklonil, pak i Sardakovi a nakonec nekro-mancerovi. Kdy vak zvedl oi, vyetl z nich Zayl varovn, co by se stalo, kdyby se zamstnavatelce cokoli pihodilo.

Kdy za sebou Polth zavel dvee, Salene ukzala na tet idli. "Prosm, posate se, miste Zayle."

"Dkuji, radji postojm... a kejte mi prost Zayle."

"Nedte si alespo nco k pit?"

"Zayl zavrtl hlavou. "Mj zjem nyn spov pouze ve vyslechnut vaeho pbhu, lady Nesardo."

"Pak vm ho tedy povm, ale jestli budete i dl prost Zayl, pak mne od tto chvle oslovujte Salene, a ne lady Nesardo."

"A m," prohlsil Sardak s posmn zivm smvem, "m radji neoslovujte vbec, nekromancere."

Zayl ho ignoroval a zadval se hostitelce do o. Byly asn zelen a pipomnaly mu sv zele dungle. Zraila se v nich sla a byly mrn ikm, jako by se mezi jejmi pedky skrvali i tac, kte nemuseli bt a tolik vzdlen od Zaylovch. "Pokraujte, prosm, pan."

Jej bratr se dusil smchem. Stiskla rty, ale u Sardaka neokikla. "Patme k rodu Nesard. Jak jsem ekla, je to star rod. A bohuel, rod, kter vymr, Zayle. Vid ped sebou posledn dva ddice.

Sardak zvedl pohr. "Na dvno oekvan konec zla." Zayl se zamrail, protoe ho nhle cosi napadlo. "Vy jste lady Nesardo, ale v manel byl tak.

"Jmenoval se Riordan. Mj bratranec z tetho kolena, kdysi ho vyddili, ale nosil jejich pjmen, ano. Dohodnut satek rodi. Nikdy jsme se nesetkali. Spojoval jen to, co zbylo z majetku Nesard, m byl ten zbytek silnj. "Salene zavrtla hlavou. "S nam spojenm to tak bohuel nefungovalo. Chovali jsme k sob vzjemnou ctu a snad i jakousi nklonnost. Kdyby pilo dt, snad by to i stailo."

Brali se, kdy doshla poadovanho vku. Riordan byl navzdory medvd postav jemn due. Snail se v kadm hledat to dobr a nkdy hledal a pli dlouho. Nejednou ho naplili, i kdy nikdy to nemlo dn drastick nsledky.

"Byli jsme svoji ti a tvrt roku, kdy ho schvtila nemoc. Nikdo ji nedokzal ani zpomalit. Stejn dobe by ho nkdo mohl probodnout meem. Za dva dny byl Riordan mrtv."

Po jeho smrti dolehla tha majetku Nesard na mladou vdovu... a ta dokzala, e je v nakldn s nm daleko schopnj ne dobrosrden manel. Bhem nsledujcch t let zskala zpt ve, o co prve pili, take konen mohla alespo klidn spt.

A pak piel lord Aldric Jitan.

"Mj manel ho znal, obchodoval s nm, ale jakmile Riordan zemel, lord Jitan u se neozval... tedy a do chvle, kdy ped mscem zaklepal na dvee a v rukou drel cosi, o em tvrdil, e je to dkaz, e majetek Nesard pat jemu."

Dokumenty se zdly bt prav. Mstopsen prohlen o peveden majetku v ppad, e nebude ve stanoven lht vrcena suma vypjen od lorda Jitana na jaksi obchod, kter nakonec nevyel. Salene poznvala manelv podpis i pee, ale naprosto j okovalo mnostv majetku, kterm lechtici za penze ruil. Nevila, e by byl Riordan takhle naivn.

Vodpov na otzku, pro lord ekal ti roky, ne j tuhle zprvu doruil, Jitan zaal sladkmi slovky o tom, jak chtl mlad vdov poskytnout as, aby se vzpamatovala, ale Salene ctila, e je v tom nco vc. Bohuel, jeho mylenky nedokzala st tak snadno jako ostatnch.

Vtomhle bod vyprvn zvedla lady Nesardo pohr, kter j bratr nhle nabdl. Od chvle, kdy zaala mluvit, jej vraz ztvrdnul, ale Zayl z n nectil dnou lest. Zatm se ve, co slyel, zdlo bt pravdiv.

"Jak dlouho o svm nadn vte?" zeptal se, kdy se Salene napila.

Tentokrt se nepokusila zavst e jinam. Jej pevn pohled se stetl s jeho, Salene pikvla a odpovdla: "Zaalo se to projevovat, kdy jsem dospvala. Od t doby se to snam dret v tajnosti. Pro enu mho postaven to nen prv pitaliv vlastnost." "Nejste tedy vykolena."

Pikvla. "Ne, i kdy nkter aspekty schopnosti chpu lpe ne ostatn."

Nekromancer si vzpomnl, jak mu pila na pomoc. "V tom koe... ctila jste, co se mi stalo. Vdla jste, e na mne nco zatoilo... nco, co m vztah k tomuto domu."

"Ano... nikdy jsem nevidla, e by to na kohokoli zareagovalo, protoe jinak bych si vs sem samozejm nedovolila pivst! U jsem vs tm chtla podat, abyste odeel, jen kvli tomu.

"Co bych odmtl. Nemm rd nerozlutn tajemstv." Nad nm se zamyslel. "ila jste v tomhle dom u ped satkem. Riordan Nesardo se sem pesthoval, ne vy k nmu." "Narodila jsem se tu." Zayl obrtil pohled na Sardaka. "A vy?" "Taky jsem se tu narodil... ale nebydlel jsem tu dlouho. M matka byla sluka."

"Sardak je mj nevlastn bratr, miste Zayle." Salene se na sourozence lskypln podvala. "Narodil se dva roky po mn. Otec ho s jeho matkou poslal na venkovsk statek, kde vyrostl. Kdy m matka zemela, nechal otec Sardaka pivst zptky..."

"A i vy jste stejn obdaen, miste Sardaku?" "Mm velk tst v kartch, jestli se to pot," uklbl se bratr a znovu se zhluboka napil.

"Jen nznaky, nic vc. M nadn je daleko silnj." Salene znovu pohldla rathmanovi do edch o. "I kdy jsem ho nikdy nevyuila, abych pro sebe cokoli zskala..."

"Co je koda," skoil j do ei Sardak.

Nevmala si ho a pokraovala: "Vdy jsem byla schopn odhalit zmry lid, kte chtli zskat mou pze... tedy a na lorda Jitana."

"A u nj?"

"Dokonale przdno. Vbec nic."

Tohle byl pro Zayla dostaten dkaz, e zmiovan lechtic je obdaen stejn. "kala jste, e soudce jeho nrok podpo."

Salene poloila pohr. "On je mu a j ena. Tohle je Westmarch."

"A eho doufte, e rozhovorem s Riordanem doshnete? Soudce to jist nebude brt v potaz."

Sardak se zasml. "Ten rathman m smysl pro humor, ani by to tuil!"

"Nemm jinou monost. Doufala jsem, e by mi Riordan mohl ct nco, co bych mohla pout... to je ve."

Nekromancer se zamrail. "ekala jste na mne u ernho berana. Pmo na mne."

"Ne na vs," zaeptala a sklopila oi. "ekala jsem na nco. Nevdla jsem na co, ale byla jsem si jist, e to tam najdu, i kdy to trvalo pt noc plnch strachu."

Jestli nejsi schopen najt cestu, pokej a cesta si t najde sama. Zdlo se, e slova Rathmy neplat jen pro oddan stoupence, nbr i pro ostatn.

Ano, v tomhle bylo cosi vc ne jen boj o majetek, co to vak pesn bylo, to zatm Zayl netuil. Znal jen jeden zpsob, jak ve odhalit, aby byl spokojen.

"Nemuste vc kat. Udlm, co bude v mch silch, abych pivolal ducha vaeho manela, i kdy nemohu slbit, e vsledek bude podle vaeho oekvn."

"Nic vc neekm."

Byla to pragmatick ena, a to nekromancer dokzal ocenit. Zayl zvil vechny faktory, kter hrli roli v tom, co chtl udlat, a dodal: "Meme zat ztra veer s vchodem msce."

"Ztra?" Sardak vypadal, e z toho vbec nem radost, co Zayla nijak nepekvapovalo. "A pro to nememe sfouknout hned?"

"Protoe to mus bt ztra veer," opil rathman a jeho ed oi se zavrtvaly do lechticovch. Sardak se schoulil na idli.

Salene Nesardo vstala. "Pak jste do t doby nam hostem, miste Zayle." Kdy chtl nco ct, usmla se a dodala: "Na tom trvm a nebudu vm kat prost Zayle, dokud mi nebudete kat jinak ne Salene." "Jak si pejete... m pan."

Jej smv se promnil v zamraen, nebo odpov zjevn nebyla takov, jakou ekala. "Uki vm, kde budete spt. Sardaku, prosm, neusni u ohn." "Bez obav, sestiko. Hoel bych studem." "Mete mne nsledovat, miste Zayle?" Lady Nesardo ladn pela salnek a otevela dvee. Nekromancer ji nsledoval, tie a neustle ve stehu.

Na chodb Salene shla po jedn z lamp. Teprve nyn si Zayl viml, e lampy jdou sundat. Navc bylo vzadu skryt kulat dradlo, dky nmu bylo mono s n snadno manipulovat.

"Dkuji vm, e jste se takhle rozhodl," zaeptala. Oi j ve svtle lampy zily.

"Nemohu vm nic slbit," odpovdl Zayl, kter byl nhle ponkud nervzn.

"Co je vc, ne jsem mla pedtm," poznamenala Salene. Otoila se a la prvn. "Co je vc, ne jsem mla pedtm..."

Rathman nikdy nevyhledval luxus, take souasn pbytek mu pli pohodl neposkytoval. Mkk postel, prachov pe, vysok naletn trmy, elegantn vyvan pedloky, kter sem picestovaly a z Lut Gholeinu... to ve jen zpsobovalo, e zatouil po domovu v dungli.

A zrove to v nm probouzelo vzpomnky.

Naposledy, kdy mu nabdli podobn pepych, bylo to v krlovstv jmnem Ureh daleko na vchod. On, Kentril Dumon, vizjereisk arodj Quov Tsin a kapitnova druina byli hosty vldce krlovstv Juris Khana. Cizinci tehdy dostali to nejlep, co e mohla nabdnout.

Byl tam jen jeden problm: Ukzalo se, e Ureh je krlovstvm prokletch, msto kdysi svren do krlovstv Pekla, jeho obyvatel se nyn vrtili jako krvelan monstra ivc se duemi ivch. Ze vech nakonec peil jen kapitn Dumon.

Zayl stiskl pravou ruku v pst. Peil jen taktak.

"Tak bych podle toho ticha tady ek, e jsme sami!" ozval se hlas z vku. "A jestli ne, tak na to stejn kalu, chlape. J chci ven!"

"Bu trpliv, Humbarte." Nekromancer odvzal vek z opasku a poloil ho na stolek vedle postele. Pak rozvzal provzek, shl dovnit a vythl obsah.

Przdn on dlky bl lebky jako by se na nj vytav dvaly.

"To je dost!" ozval se hrub hlas vychzejc odnkud z mozkovny. Lebka nemla doln elist a v horn j chyblo nkolik zub. Tu a tam byla tak napraskl, ve vsledek nehody, kter se stala jejmu majiteli. "Teda, tady to je hezk, co?"

Humbart Wessel byl lovec poklad stejn jako kapitn Dumon a jeho mui. Byl soust dvj a stejn fatln vpravy do ztracenho Urehu - jen v ppad Humbarta pila smrt v podob pdu z vky, kdy se o nkolik let pozdji pokouel do msta vrtit sm. Mlad Zayl, kter v t dob usilovn studoval ve, co se tkalo Urehu, nael ostatky a oivil lebku, aby zskal odpovdi. Jakmsi zpsobem se mu nikdy nepodailo najt si as, aby poslal ducha mrtvho oldka zpt do podsvt. Tedy, ne e by Humbart nkam spchal.

Hodn toho spolu procestovali, a pestoe lebka byla ponkud pzemn a prostoek, byl Humbart nkolikrt zvam, kter nakonec pevilo misky vah na stranu Zaylova ivota. A to zejmna v ppad vpravy do Urehu.

Rathman postavil lebku na stl, aby jej majitel ml co mon nejlep vhled. I kdy Humbart neml oi, vidl. Taky slyel, ctil a samozejm mluvil. Obas si duch stoval, e by vechno vymnil za schopnost najst se a ut si pozemskch radost, ale vtinu asu byl spokojen se skutenost, e alespo existuje.

"To je krsn, fakt krsn msto," opakovala lebka. "Lb se mi ty zvsy. Tak povdej, je ta tdr pan domu stejn elegantn jako tohle vecko a krsn jako jej hlas?"

"To ns nemus zajmat."

Ostatkm se jakmsi zpsobem podailo si odfrknout. "Jako bych slyel samotnho Rathmu! To mi ekni, jak se ti podailo tak dlouho pet s tak romantickm pohledem na svt?"

Stejn jako astokrt nechal i nyn Zayl poznmku bez odpovdi. Msto toho peel k vtmu kobereku a posadil se s nohama zkenma. Sthl si kpi z hlavy a hledl na stnu ped sebou.

"Zayle, chlape, m tady mkoukou, slaoukou postlku, nachystanou pro zbavu! U kvli mn ji mus pout! Jak asto mme anci si takhle..."

"Sklapni, Humbarte. V, e na tohle si nepotrpm."

Lebka cosi zabruela, ale jinak byla zticha. Rathman obvykle moc nespali; pohrouili se do jakhosi transu, kter umonil jejich tlm odpoinout si, zatmco smysly dl zkoumali okol a vylepovali sv schopnosti. Bylo to nutn, nebo ve snaze udret rovnovhu se museli nekromancei cviit neustle.

Zayl hledl na msto na stn, ale jeho oi je u nevidly. Mstnost tm okamit ustoupila do pozad a nahradila ji nasedla mlha.

Ml v myslu rod Nesard prozkoumat dkladnji... obzvlt nejstar historii. Zl sla, kter ho prve v koe tm zniila, byla jakmsi zpsobem spjat s tmhle mstem... ale pro?

Jeden po druhm odstraoval Zayl tty, kter postavil kolem sv mysli proti dalmu monmu toku. Kad krok byl nesmrn opatrn, protoe dychtivost by v tomto ppad vedla k zhub.

Namsto zhoubn sly, proti n prve bojoval, nyn nekromancer objevil cosi jinho - prchavou, ale jistou ptomnost ehosi. Prostupovala zdi, podlahu, kad kousek domu Nesard. Ponoil se hloubji a zjistil, e tahle ptomnost m vrstvy. Byla vude. Existovala stejn jako sama stavba. Byla jej soust tak jako hebky a kmen. Kdy konen zjistil, co je za, unikl z jeho nehybnho tla povzdech.

Soustedn du.

Byla jich hotov legie. Zayl jich nikdy nenael tolik na jednom mst, ani na nejstarch hbitovech nebo v pohebnch snch na vchod. Jet asnj bylo, e due existovaly ve stavu polo vdom. Neuvdomovaly si svou smrt, ale ani skuten svt. Ctil, jak znovu a znovu ij ivoty, jako herci v nekonen he. Nebyly provzan, ale spjat tak tsn, e Zayl ctil, jak jedna z druh erp energii. Fascinovan nekromancer se na nkolik z nich zamil.

ena odn do bohat veern rby poszen drahokamy mluvila s przdnm vzduchem ped sebou. Vedle n zoufale mchal meem mu ve stednch letech se sveepm vrazem v oblieji, jako by stl proti dvma nebo tem protivnkm najednou. Dv batolata - dvojata - si hrla hned vedle. Tve mla pln netovic, zjevn dkaz piny jejich brzkho odchodu ze svta.

Bylo zvltn, e prv dti si ho nakonec vimly. Pestoe Zayl neml skuten tlo, pro n musel vypadat jako iv. Batolata si pestala hrt - s mem a malmi figurkami - a vn se na nekromancera zadvala.

Hrej... eklo mu nakonec to s mem, ani by pohnulo rty. Dt m zvedlo a podvalo ho Zaylovi.

Nevm, jak se to hraje, odpovdl, ovem jeho rty se ve skutenosti pohnuly.

To zpsobilo, e dti o nj ztratily zjem. Vrtily se zpt ke he. Poslaly si m a pak vybraly z hromady figurky. O chvli pozdji se dvojata tm rozplynula. Byla nezeteln, nicmn stle viditeln.

Teprve a kdy si Zayl prohldl stn vc, nael mezi nimi spolen prvek. Vechny mly oi podobn, pokud ne stejn, jako Salene Nesardo.

Byly tohle due mnoha pedchozch generac rodu Nesardo? Jestli ano, musel bt rodokmen Nesard kdysi skuten rozvtven.

Zcela fascinovn pokraoval dl a prohlel si due jednu po druh. Milenci, lhi, uenci, blzni, vlenci i zbablci. Nemocn, nepraktit i charismatit. Shromdn due Nesard zahrnovaly cel spektrum lidskch slabost i vtzstv.

Pak ho napadlo, e by mezi nimi ml bt i Riordan Nesardo.

Nekromancer se soustedil a tie opakoval muovo jmno; zvyoval tak anci, e k sob jeho stn pithne. Zdlo se mon, e by Zayl mohl nejen zskat odpovdi, kter potebovala Salene, nbr i ty, po kterch touil on sm.

Riordane... Riordane, maneli Salene... pij ke mn, Riordane...

Ze vech du byl Riordan nejmlad a mlo tedy bt nejsnadnj ho zavolat. Poutko se skutenm svtem bylo nejsilnj v okamiku smrti a s lty slblo. Vyvolat ducha starho stalet vyadovalo daleko vt sil ne pivolat nkoho, kdo zemel ped nkolika tdny. Jist, z toho, co zatm Zayl vidl, pro stny Nesard tahle pravidla zejm neplatila. Spousta z tch, kter Rathman zatm prozkoumal, byla mrtv stovky let, a pesto se zdlo, jako by odeli stejn nedvno jako posledn pn domu.

Ale kde byl Riordan? Tuhle konkrtn dui Zayl stle nikde nectil. On by ml bt prvn, kdo zareaguje na nekro-mancerovu ptomnost. Msto toho si cizince ve svch adch zanaly vmat jin stny. ena v extravagantn rb se na chvli zastavila a hledla na Zayla s chvjcmi se rty. Vlenk zavhal, zatepal rukou a stiskl si nkolik nhle krvcejcch ran. Hledl na nekromancera s uritou sms vzteku a nechuti. Dvojice milenc, jejich pzran tve vypovdaly pbh o otrvench rtech, se v nhlm zchvatu strachu pevn objala.

A pak se mrtv zaali straliv mnit.

Jejich ke sesychala a rozpadala se, a nakonec ve velkch kusech odpadala z tl. Bohat roucha zernala a promnila se v hadry. Vyden oi zapadly hluboko do lebek...

Zayl se ponoil a pli hluboko. Stny si zaaly uvdomovat svou smrt. Pochopily, e to, m jsou te, nen nic ne petvka, e jejich skuten j hnij v kryptch, hrobech. .. nebo na daleko horch mstech.

Nekromancer se okamit sthl zpt. Zrove uctil, e pocity zoufalstv, strachu a vzteku, kter byly vude kolem nj, zanaj ustupovat. Pesn jak Zayl doufal, kdy nech mrtv odpovat, budou se chovat jako ta dvojata, ztrat o nj zjem a vrt se zpt ke svm nekonenm innostem.

Kdy se mlhav krlovstv rozplynulo, Zayl se jet jednou podval, aby se utvrdil v pedpokladech. Nekromancer pohledem zachytil enu v rb. Znovu byla na neviditelnm ble ve skvostnch atech, zjevn obletovna obdivovateli. Rozpadl tlo, kter tu bylo jet ped okamikem, zmizelo a po Zaylov vpdu nezbylo ani stopy.

Zayl uctil levu a vrtil se do tla. Byl velmi blzko k tomu rozzlobit samotnou podstatu tajemstv rodu Nesard. To by mohlo zpsobit v rovnovze katastrofu. Existoval konkrtn dvod, pro se lenov rodu po smrti vrtili sem, a ten byl nekromancer odhodln odhalit. Rathman m dl vc chpal, e setkn se Salene nebyla vbec nhoda a bezpochyby mlo co do inn s nm vc ne s jejm manelem.

Kde ale byl Riordan Nesardo? Pro neodpovdl na voln, ktermu mohlo odolat jen velmi mlo mrtvch du. Tisce cest, kter nyn leely ped Zaylem, ho mtly. Zcela pohlcen snahou rozplst je nevnoval pli pozornost nvratu do smrtelnho tla, co pro nj byla innost tm stejn automatick jako dchn.

Tedy a do okamiku, kdy zjistil, e se vrtit neme. Do jeho tla se ped nm dostalo nco jinho. Zjevn se to snailo si jeho tlo pisvojit. Zayl to prozkoumal, ale nezjistil nic, podle eho by to mohl identifikovat. Nebyla to jedna z du, kter objevil - tm si byl rathman jist. Bylo zvltn, e z toho ctil cosi znmho, ale nedokzal pesn popsat co.

V tuto chvli ho vak hlavn zajmalo, e se to sna uchvtit to, co pat jen jemu.

A ji jeho tlo uzurpoval kdokoli, neml k nmu stejn pouta jako Zayl. Rathman vdl, jak tahle pouta zeslit, dokonce i v tak prekrn situaci. Aby nekromancei dokzali porozumt smrti, museli rozumt ivotu, take Zayl moc dobe vdl, co pout dui k tlu.

Soustedil se na tahle pouta vekerou vl, zeslil je a vyuil, jak nejlpe to lo. Zayl se rozhodl vejt, a ji vetelec odejde, nebo ne.

Cestu mu pehradilo nco, co ze veho nejvce pipomnalo pevnou ze, nedokzalo to ale odolat sle, kter poutala rathmanovu dui k tlu. Zayl zatlail a pomalu, ovem zrove nezastaviteln si razil cestu dl.

A jak se kousek po kousku noil do svho tla, zaal si uvdomovat okol.

Prvn vc, kter si Zayl viml, byla, e Humbart ve. Hlas lebky v mstnosti hlasit zvonil a bezpochyby se rozlhal i notnou st budovy.

"Sakra, chlape, pus to! Co to do tebe vjelo? km ti, pus to!"

Kdy rathman ovldl smysly, uctil v tle napt. Uvdomil si, e stoj a pae m nataen ped sebou.

V lev ruce drel kostnou dku obrcenou proti vlastn hrudi.

Jedin vc, kter mu brnila bodnout, byla prav ruka, kter drela zpst lev smrtelnm stiskem. Ob konetiny spolu bojovaly tak urputn, e se nekromancerovo tlo tslo.

"Chlape, Zayle, poslouchej m!" pokraovala lebka. "Vzbu se! To nejsi ty!"

Nkdo zabuil na dvee. Zayl slyel Salenin hlas, ale nerozuml, co k.

Nekromancer zamil vli na to, aby pinutil levou ruku pustit dku. Ta nejprve odolvala, ale pak se jeden prst po druhm zaal odlepovat z rukojeti...

Zcela bez varovn se Zayl pln zmocnil vzbouen konetiny. Otevel se i zbytek prst a dka spadla na koberec. Ve stejnm okamiku zken vetelec zmizel.

Zayl zalapal po dechu a padl na koleno. Prav ruka stle jet svrala zpst t lev. "Zayle! Se vzhru! Slva!"

Tebae nebyl nekromancer schopen odpovdt, v dnm ppad neotlel. Jeho mysl rychle kmitala sem a tam a prohledvala nejbli okol. Hledala jakoukoli stopu po neviditelnm protivnkovi. Ani po dkladnm prohledn vak Zayl neobjevil jedinou vc, kter by byla v nepodku.

Vedle nj stla Salene Nesardo.

Zayl vdl velmi dobe, e zavel dvee na zvoru, aby bhem transu nebyl ruen. Rovn umstil kolem dve ti men kouzla, aby se skuten ujistil, e bez jeho svolen nikdo nevstoup.

Prv to vak lechtina udlala, co vypovdalo o jejm skutenm nadn.

"Zayle!" Salene vzdechla a uchopila ho za ramena. "Co se tu stalo?"

Zayl si uvdomil, e boj nevidla. Salene zejm vdla jen tolik, e uvnit byl velk rachot a e je nekromancer zejm zrann.

Rathman se rozhodl, e pro ni bude nejlep, kdy alespo pro tuto chvli nebude znt celou pravdu. "Moje vina. Zkouel jsem prozkoumat sly prostupujc tenhle dm a pecenil jsem se. Hloup chyba."

"Pecenil ses?" vyhrkl Humbart. "To bylo. "Ticho, Humbarte."

"Ale j jsem jenom..." protestovala lebka.

"Humbarte!"

Salene zalapala po dechu. "Kdo to ekl...?" Upela pohled na lebku. "To jsi byla y."

Zayl si nevmal ani jednoho z nich a msto toho zvedl pravou rukou dku. Hledl na ni a pemlel.

A ji se jeho tla zmocnilo cokoli, chtlo to jeho smrt a jako nstroj si to vybralo dku, nedlnou soust nekromancerova povoln. Shoda nhod? Snad, ale na celm incidentu bylo cosi, co Zayla pivedlo na mylenku, e ona vc toho o nekromancerech vdla hodn... a pli hodn. Stoupenci Rathmy dreli metody a zvyky ped ostatnmi v tajnosti.

Na co to tady narazil?

Karybdus si prohlel dku. Dky slab zi vypadala tm pzran. Zamrail se, ne pmo zklaman, ale ani ne poten.

Sedl na kamenn podlaze zcela neosvtlen sn, tedy vyjma ze vychzejc z dky. Pl a roucho ml rozprosten na zemi, take to tm vypadalo, jako by se propadl do kamene.

V temnot kolem nj probhlo cosi velkho.

"Uklidni se, lsko," zaeptal do stn. "Dalo se to ekat... ale napravme to." Karybdus zasunul kostnou dku za opasek a bez pomoci rukou vstal. Jeho hlas znl zcela vyrovnan. "Rovnovha bude obnovena. Za kadou cenu."

4

Salene trvala na tom, aby si Zayl den odpoinul, ne se pust do vyvolvn, ale nekromancer odpoinek nepoteboval a ve skutenosti se nemohl dokat, a vyvol ducha Riordana Nesarda. U dvakrt byl terem toku zhadnch sil, ale m vce pemlel, co se ho mohlo pokouet jeho vlastn rukou zabt, tm vce nabval pesvden, e druh tok s tm prvnm pli nesouvis. Snad existovalo cosi, co je spojovalo, ale ten druh daleko vce pipomnal tok smrtelnka.

Mohl v tom mt prsty lord Jitan? Jestli ano, pak studoval stoupence Rathmy dkladnji ne vtina lid. Nekromancer se nesmrn til, a lechtice osobn pozn.

Ptho dne byla obloha temn, co bylo pro Zayla znamen, o kterm vak hostitelce nic neekl. Tie zaal s duevnmi ppravami vdom si toho, e tohle vyvolvn nebude jako ostatn. Mus si pipravit ochrann bariry a obrann kouzla.

Sardak vtinu dne prospal, ale Salene za nm pila brzy, aby se zeptala, zda mu me njak pomoci. Zayl zjistil, e je zcela jin ne vtina en podobnho postaven i ne vtina mu. Muselo to mt cosi spolenho i s nm jinm ne s jejm nadnm. Nco podobnho u Zayl bhem pleitostnch setkn se lechtici zail. Salene Nesardo byla siln osobnost a mla vli a odvahu vt ne mnoho jinch.

Humbart Wessel byl dokonal pklad. Salenin pvodn ok se nepromnil v odpor, ale spe v as. Kdy se rno vrtila, pozdravila lebku, jako by byla stejn tak jejm hostem jako Zayl... co Humbarta samozejm nekonen potilo. Humbart ji chtl oblait nekonenm vyprvnm o zaitch dobrodrustvch - ve kterch by samozejm hrl hlavn roli - ale jedin nekromancerv pohled ho umlel. Stejn tak se mu podailo dodret slib, kter dal Zaylo-vi pot, co lechtina po veernm incidentu odela, a toti, e Salene se nedozv, co se stalo.

Za normlnch okolnost by Zayl ped vyvolvnm nepoteboval tolik asu, ale s tm vm, co zde zatm zail, a se skutenost, e Salenin manel neodpovdl na voln bhem exkurze do podsvt, chtl mt rathman vechny trumfy v rukou.

"Hodinu po plnoci," oznmil nakonec Salene a jejmu prv probuzenmu bratrovi. "Ped mstem, kde je pohben."

"To znamen pod domem, v hrobce."

Zayl pedpokldal, e rod Nesard podobn msto m, a pedpokldal tak, e prv tam jsou pitahovny vechny due, kter vera objevil. "Dobr tedy..."

Odnkud zven se ozval zvon. Jednou, dvakrt, tikrt. Na zvonn bylo cosi konenho, co okamit upoutalo nekromancerovu pozornost.

"Zvony," zaeptala Salene a oi se j zily smutkem. Pohldla na Sardaka, kter byl vjimen stzliv. "Krl Cornelius konen zemel."

"Trvalo to dost dlouho," odpovdl Sardak. "A umu, chci, aby to bylo rychle, ne takhle umrat tdny."

Zaylovi se vybavily trky rozhovoru, kter slyel, kdy vystupoval z lodi po pjezdu do Westmarche. Vdl, e krl zem je nemocn, netuil ale, e tak moc. Rathmana pepadl nov pocit nalhavosti. Tahle smrt byla na jeho vkus a pli naasovan.

"M krl ddice?" zeptal se.

"Pvodn ti syny, jeden zemel u jako mlad." Lady Nesardo stiskla rty. "Ddic pojmenovan po nm zahynul ped nkolika msci na kousnut pavouka kdesi na venkov. Zbv Justinian. tvrt toho jmna."

"Nkte mu kaj Justinian s vytetnma oima," dodal Sardak, kter nevypadal zrovna naden. "Nejnaivnj kluk, co kdy il, a to je stejn star jako j."

"Neml tuen, e bude krl, Sardaku. Vichni ekali, e to bude Cornelius mlad."

"Co zrovna te Westmarchi moc nepome, sestiko."

Moudr star vldce smrteln nemocn. Slibn ddic neastnou nhodou otrven. Nezkuen a nepipraven nslednk...

"Pavouk?" zaeptal nhle Zayl. "Jedovat pavouk? Jsou tu bn?"

"Vlastn velmi vzcn, ale..."

Dl se Salene nedostala, protoe v tom okamiku se objevila blovlas sluebn. Snaila se na nekromancera nedvat, zalomila rukama a prohlsila: "Pan, generl Torion ek za dvemi!"

"Generl Torion? lechtina vypadala zmaten.

"Teba ti pijel popt astnou cestu do Entsteigu, sestiko. Mm ti zabalit vci?"

"Sklapni, Sardaku! Fiono, prosm, ekni generlovi, e opravdu nemm as..."

"Myslm, e mte, alespo dnes," zahml hlas zpoza sluebn.

Fiona vyjekla a odbhla. Na jej msto se postavilo ztlesnn vypulrovnho schopnho vojka, o jakch se vyprvj pbhy, ale s jakm se Zayl ve skutenosti v ivot nesetkal. Generl Torion ml dlouh hnd vlasy sesan dozadu a upraven vousy s prvnmi nznaky edin. Orl tv zdobila mal jizva pod levm okem, ziv modrm stejn jako to druh. Byl o hlavu vy ne Zayl a zejm o tetinu ir v ramenou. Nebyl to obr jako Polth, ale koi ladnost, se kterou se dstojnk pohyboval, vyvolvala v Zaylovi pocit, e pi vzjemnm souboji tch dvou by osobn strce tahal za krat konec.

Nov nvtvnk byl odn do rud uniformy se zlatm kyrysem a pod levou pa nesl helmici s otevenm hledm a chocholem. Zbytek vojensk vstroje pedstavovaly vysok boty a me s kulatou hrukou zasunut v pochv. "Torione!" pronesla Salene, kter se rychle z pekvapen vzpamatovala. "emu vdme za tu est?"

Velitel se nejprve pi pohledu na ni usml, ale nyn jeho tv znovu potemnla. "Slyela jste zvony. Star mu ve skutenosti zemel ji vera v noci, ale my jsme cel as od t doby vnovali ppravm. Justinian bude potebovat podporu vtiny lechty a vichni se shodli na tom, e vae vyjden dvry by mu ji mohlo pomoci zskat. Nechceme znovu zat Kartolovu vzpouru."

"A tehdy se stalo co?" zeptal se Zayl.

Zdlo se, e Torion - stejn jako nekromancer snad dal jmno neml - nyn poprv zaregistroval ptomnost ern odnho mue. Generl napl tasil me. "U vech svatch! Co tady dl tenhle pes? Salene, zmocnil se va mysli?"

Sardak okamit uvolnil prostor, kterm mohl vst ppadn generlv tok na Zayla. Na druhou stranu Salene se postavila pmo mezi dstojnka a jeho cl. Rathman se snadno dovtpil pro.

Torion byl do Salene hluboce zamilovn.

"Salene," zaal vojk. "Vte, co je tohle za? Vte, jakch ohavnost se to dopout na hbitovech a v hrobkch a.. .*'

"Torione."

Ztichl, ale dl nekromancera probodval pohledem.

Rathmanova hostitelka pokynula a ekla: "Tohle je Zayl. Je zde na m pozvn. Myslm, e vte pro."

"Ta pot s lordem Jitanem? Salene, kdybyste mi prokzala est, o kterou jsem u nkolikrt dal..."

"Podle mch propot trnctkrt," pispchal na pomoc Sardak.

Na krtk okamik obrtil generl hnv na Sardaka. Pak pokraoval: "Jak jsem kal, kdybyste mi prokzala tu est, u by vs to nemuselo tit..."

"Torione, Nesardo je m rodina, m ddictv." Vc neekla, nebo se zjevn vyjdila dostaten jasn.

Torion znovu upel pohled na nekromancera a pohrdav si odfrkl. "Jestli se j stane cokoli zlho a j zjistm, e za to me ty, pse, jsi o hlavu krat!" Zayl v odpov na to jen pikvl. Ne jejich setkn znovu mohlo perst v souboj, lechtina ekla: "Vzkate rad, e Justiniana pln podporuji. Vm, e bude pro Westmarch pnosem. Chyb mu hlavn sebedvra, Torione, a j myslm, e s tm mu mete pomoci vy."

"Je dobe, e to kte." Pak vojk pevn stiskl helmici a ve tvi se mu objevila jin starost. "Salene, kdybyste potebovala jakoukoli pomoc, nevhejte mne vyhledat... ohledn tohohle vykradae hrob bych byl opatrn." "Torione..."

Generl se zarazil, klapl o sebe podpatky a zrove se uklonil. Sardakovi pokynul na rozlouenou hlavou a Zay-la zcela ignoroval. Pak odeel.

"Ten chlap m smysl pro dramatick pchody," shrnul ve ponkud sarkasticky Salenin bratr. "Psahal bych, e si to naplnoval, aby se objevil pesn s derem zvonu! Zajmalo by m, jestli musel ekat venku."

"Torion je dobr mu, Sardaku."

"Pochybuji, e by si to myslel i tady n ptel. Byl jsem si jist, e vm probodne srdce, pteli Zayle. Povzte, dokzal byste si ho pak dt zase zptky? Jenom by m to zajmalo..."

"Sardaku!"

Salenin bratr docela slun napodobil dstojnkovu uklonu. "Myslm, e jsem se zdrel a pli. Pokud mne budete potebovat, drah sestiko, vte, kde mne mte hledat."

Salene se nebavila. "Ano, U Obencova provazu. S tou chtrou. A jsi zptky ped tm, ne ns bude Zayl potebovat. Jestli nepijde do hrobky, tak bu, prosm t, alespo nkde pobl."

"Copak jsem t nkdy zklamal?"

lechtina si udrela kamennou tv. "Na to ti snad nemusm odpovdat."

Sardak se zasml, piel k n a polbil ji na tv. Pak se komicky poklonil Zaylovi a nechal je o samot.

"Hrozn se za oba omlouvm." Salene zavrtla hlavou. "Pln bych chpala, kdybyste na dnen noc zapomnl a odjel z Westmarche."

"Zstanu."

Rozzila se. "Dkuji vm..."

"Nen to jen kvli va prosb," odpovdl bez obalu. .Jsou tu jist zleitosti, kter zajmaj i mne."

"Jist. Mla jsem si uvdomit, e vai lid obyejn takhle daleko na zpad nejezd, pokud to nen velmi dleit."

"Ne, to opravdu ne." Zayl si pl, aby tomu tak nebylo. Bylo by dobr, kdyby tu narazil na dal sluebnky Rathmy. Rd by se poradil s nkm zasvcenm, aby se ujistil, e nic neopomnl.

Ale bylo pli pozd, aby si s nm takovm dlal starosti. Zvolen hodina se rychle blila a on ml jet hodn prce.

"Mohu vm njak pomoci, Zayle?"

V jedn vci mu pomoci mohla, ale Zayl s dost vhal. Bylo by to poprv, kdy by mohla litovat, e podala o pomoc nekromancera. Ale bylo to nutn.

"Jestli mohu bt tak troufal... budu potebovat trochu va krve, m pan."

"M krve?" Na kratik okamik v jejch och spatil to, eho se obval. Pak se vak Salene dala dohromady. "Samozejm." Nathla jemnou ruku zpstm nahoru. "Vezmte si, kolik potebujete."

"Jen kapku nebo dv," objasnil rathman, na kterho udlala jej ochota a dvra i v tto zleitosti dojem. "Jste spznna s Riordanem, pestoe velmi vzdlen. Vae krev mi jej pome pivolat. Snad jsem ml radji podat vaeho bratra."

"Bute rd, e jste to neudlal. J jsem k tomu ochotna, miste Zayle. Berte."

"Nemuste stt. Budu radji, kdy se posadte, m pan, prosm." Aby zdraznil, e skuten chce, aby se uvolnila, pisunul j nekromancer nejbli idli.

"Jste gentleman," odpovdla s smvem a posadila se. "Dkuji."

Zayla se zmocnil neznm pocit. Rychle se soustedil na kol, vythl zpoza opasku dku a z malho vku vedle malou lahviku z kouovho skla. Sundal z lev ruky rukavici a zaal si pro sebe cosi mumlat a kreslit ped hostitelkou obrazec.

Saleninu tv naplnil zjem a as. Nic nekala ani se nepohnula. Kdy Zayl piblil k jej dlani hrot dky, zadrela lechtina zmrn dech, aby se skuten ani trochu nepohnula.

Zayl j probodl ki.

Rankou vytkala krev, ale jen okamik. Navzdory prodnm zkonm zaala stoupat po epeli dky a zbarvila ji rud.

Kdy Zayl vidl, e m, co potebuje, dku vythl. Pak nakreslil nad Saleninou dlan dal obrazec a rna se zacelila.

"Vy jste to zahojil..." zaeptala a dotkla se zrannho msta, po bodnut ovem nebylo ani pamtky. "Nevdla jsem..."

"Jsme sluebnci rovnovhy. Jestli mme pochopit smrt a jej ozvny, musme vdt tak nco o ivot a uzdravovn. Ovem existuj hranice."

Zatmco mluvil, namil hrot dky nad hrdlo lahviky. Cosi si zamruel pod vousy a vypustil krev dovnit. Zayl s uspokojenm sledoval, jak dku opustila i posledn kapka. Kdy skonil, byla epel naprosto ist.

Nekromancer poloil nstroj na stl a lahviku zaztkoval. Podval se na Salene... a zavhal. Dokonalost jejch rys ormovanch bohatmi rudmi vlasy jej zcela zaskoila.

"Pro to dlte?" zeptala se lechtina. Nejprve si myslel, e se pt na to, pro na ni tak civ. Jej oi se ale nedvaly na nj... nbr na jeho pravou ruku. "Pro si nikdy nesundte rukavici i z t prav?" upesnila Salene. "Vdycky jen z lev, ale z prav nikdy. Nikdy z obou."

Byla vmav... pli vmav. "Je to takov zvyk mezi naimi," zalhal. Zayl si nasadil rukavici a vrtil lahviku do vku. "Pokud mi nyn prominete, m pan, zbytek pprav bych dokonil o samot."

Salene pikvla, ale oima znovu zabrousila k prav nekromancerov ruce. Zayl se pohnul tak, aby ji nenpadn skryl, uklonil se a nechal ji sedt o samot.

Ovem ne pln o samot. Hned za dvemi stl Polth. Obrovit strce si Zayla zkoumav prohlel. Zjevn byl celou dobu pobl, pestoe rathman si ho neviml.

"V vm, miste Zayle. A ml byste vdt, e tohle v jejm ppad znamen velmi mnoho."

"Vynasnam se udlat, co bude v mch silch, Polthe, ale slbit nemohu nic."

"Krom toho, e j neublte." Pothv vraz nekromancera varoval, co vechno by riskoval, kdyby v tomhle ohledu selhal.

Zayl pikvl a chtl jt dl, jen aby zjistil, e mu cestu pehradila Polthova siln pae.

"Jet jedna vc, rathmane. Radil bych vm zstat uvnit. M ptel kaj, e se zakarumt ptaj po ern odnch cizincch, kte vypadaj jako vykradai hrob. Pouvaj pitom slova jako kac a znesvtitel a v obou ppadech mluv o ohni."

Tyhle zprvy Zayla nepekvapily. Crkev si vdycky nala njakou vmluvu, aby mohla rathmany pronsledovat. I tak pijal Polthovo varovn s povdkem. Strce si taky mohl podobnou zprvu nechat pro sebe a pak, a nekroman-cer skon, nechat ho vejt pmo do nrue inkvizitor.

"Budu si to pamatovat, Polthe."

"Veer tam budu s pan," dodal obr. "Jen pro jistotu."

"Samozejm."

Polth ho konen nechal projt, ale kdy Zayl zamil do pokoje, jet dlouho za sebou ctil jeho pohled.

"Kde jsi byl?" vytkl Aldric. "Zatm jsem s tm vbec nepohnul!"

Lord Jitan mval Pavoum mscem, jako by to nebylo vc ne cetka z pouti. Pes vechnu moc, kterou z nj ctil, to zatm klidn mohl bt jen naten kmen. Vechno, co zatm zkusil, bylo k niemu. lechtic z artefaktu nevydmal ani kapiku moci.

"Musel jsem dohldnout na jist zleitosti, mj pane," odpovdl vn Karybdus. "Mimoto, ta noc je teprve ped nmi. Muste bt trpliv."

"Ale ty jsi slbil, e ze sil ukrytch v t vci budu moci erpat u ped tm! Zatm z n nemm nic!"

"Nejste vycvien v magickm umn, lorde Jitane, take chcete zskat pomyslnm kladivem, co by mohlo bt vae otoenm kle..."

"Ueti m poetickch vraz, arodji! A uka mi to!"

Karybdus se rozhldl po mstnosti. V bval knihovn Jitan nyn hldalo est ozbrojench mu. Ti devn police postaven u t ze stn vypovdaly o bohat sbrce knih a pergamen, nyn vak zely przdnotou, a dokonce je pokrval prach. Ve sv posedlosti nechal lechtic vyhodit vechny psemnosti, kter mu k niemu nebyly, a vsledkem byla ztrta nkolika vzcnch knih pojednvajcch o jin problematice. Karybdus skrval rozhoen z tohoto Aldrikova zvrhlho inu, nebo si byl vdom, e konenho cle me doshnout, kdy d hostiteli, po em tou.

I pes impozantn vzhled byl lord Jitan za ohromnm dubovm stolem, kter zabral vtinu prostoru uprosted knihovny, skoro schovan. Tenhle letn kus nbytku ml nohy vyezny do tvaru drach, vetn tlap s drpy svrajcmi koule. Na stole leely rozhzen pergameny, svdkov marnch Aldrikovch pokus o njak fungujc kouzlo.

Karybdus ji dopedu vdl, e hostitel bude nespn, ale rozhodl se mu o tom nezmnit. Vechno muselo fungovat, jak si to rathman naplnoval, jinak se jeho pokus o znovunastolen rovnovhy zvrtne a svt stihne katastrofa.

Ale nyn bylo na ase dt lordu Aldriku Jitanovi ochutnat kousek z toho, po em touil. Karybdus si prohlel est mu stojcch neustle v pozoru. Svmi smysly jim pronikl hluboko do nitra a zkoumal jejich due. Ano, poslou mu velmi dobe. Mli v sob potebnou divokost. Stailo ji jen vyvolat na povrch.

"Je to velmi snadn, mj pane." Karybdus pokynul strnmu u dve, aby zavel, a pak pistoupil k lechtici. "Uchopte artefakt do obou dlan." Nekromancer obeel stl a zastavil se pmo za Aldrikem. Naklonil se k nmu, aby mu mohl zaeptat do ucha. "Tihle mui vm dobe slouili. Prostednictvm Pavouho msce vm budou slouit jet lpe..."

lechtic naslouchal Karybdovu vysvtlen, co m udlat. Nejprve se zdlo, e je tm Aldric znepokojen, ale pak se v jeho oblieji objevil nedokav vraz.

Jakmile rathman domluvil, ustoupil. Aldric obrtil pohled k oddanm sluebnkm a svolal je ke stolu. Lta sluby pro lorda Jitana jim velela okamit beze slova poslechnout. Ani jeden z nich netuil, co se stalo v ruinch.

Aldric se soustedil na obrazec pavouka a mylenkami pohladil kadou konetinu i tlo. Zdlo se, e obrazec se mu ped oima sm od sebe zaal pohybovat. Nohy se unaven nathly, jako by se pavouk uvnit zanal probouzet. Dva jasn rud blesky - oi - se nhle upely na lechtice, kter se zazubil.

Pavouk bez varovn opustil pvodn msto. Ve stopch pzranho tvora krela jeho vlastn kopie. Jakmile se pohnul prvn pavouk, druh ho nsledoval. Pak i on za sebou zanechal dokonal duplikt... a i ten se pohnul.

Aldric si zaal pomalu uvdomovat, e krom Karybda nikdo tohle chvatn magick pedstaven nevid. U tm nco ekl, ale nekromancer se nhle znovu objevil a jeho ucha.

"Nyn mte poehnn Astroghy, mj pane..."

Pavouci byly nyn rozptleni po cel kouli i rukch lorda Juana. Bylo s podivem, e Aldrika jejich doteky nijak neod-puzovaly. Zahledl se na pzran tla a soustedil se.

Kad z pavouk skoil na jednoho ze sluebnk.

Teprve nyn si mui stvoen vimli, tedy pli pozd, ne aby staili udlat cokoli jinho ne zavat, kdy jim pavouci, kte bhem letu jet vyrostli, pistli na hlav.

S chroptivm zasyenm pavouci s krvav rudma oima zaboili nohy do lebek obt.

est zasaench strnch se zapotcelo, nkte se marn snaili chytit toc zrdy, jin se jednodue rozbhli. Ani jeden vak neudlal vc ne pr krok, ne padli na vechny tyi.

Ze rt jim uniklo zvec zavyt. U kadho z Aldrikovch vyvolench zaala probhat pemna. Zda se jim nahrbila a zeslila. Nohy se staly lachovitjmi a chodidla iednodue zmizela. Pae se prothly a narovnaly a ruce se promnily v tlapy, ovem tlapy stle schopn nco uchopit a zrove zakonen ostrmi drpy urenmi k drsn masa. V zuivm zchvatu ze sebe zaali rvt aty, stejn snadno ltku i zbroj, a byly jejich zbytky rozhzeny v -ienm chaosu po cel mstnosti. Nic z toho se vak nedodalo do blzkosti lorda Jitana nebo Karybda, nebo nekromancer ve nenpadn odrel.

Pak se z hrud bvalch strc vynoily dva posledn pry eber. Zmutovan mui znovu zavyli, kdy podlahu potsnila jejich krev a jin tln tekutiny. Avak zrann se rychle zahojila a vyhezl ebra se pokryla novm masem a zaala se prodluovat v pokiven konetiny uren k chzi i ke plhu. Rostly, a byly stejn dlouh jako ostatn, a nakonec zaklepaly o kamennou podlahu.

V tu samou chvli na tle i na tvi kadho z nich vyrostla ern srst. Oblieje se jim zkivily, prothly se a zmnily rysy. Ui i nosy odpadly a pmo ped uaslm Aldrikem Jitanem se jejich oi rozdlily a znovu seskupily ve dva hroznm podobn tvary. Pestoe oi - vechny oi - zstvaly lidsk, a na to, e blmo i zorniky byly nyn rud, zily beze stopy soucitu nebo p etnosti.

est pemnnch tvor jako jeden zasyelo a odhalilo ostr zaloutl tesky, z nich kapaly sliny.

A hlavy kad z tchhle nestvr se dl pevn drel pavouk. Jejich rud oi se nyn upen zahledly na Aldrika a tch est vc, kter dve bvaly lidmi, ztichlo. Jako jeden se otoili k usmvajcmu se lechtici... a poklekli.

Byli to pavouci, ohromn pavouci... ale svm zpsobem stle zstvali lidmi. Pavoum lidmi... a jet nm, co lechtic nedokzal identifikovat... tedy ne, e by mu na tom njak zleelo. "Neuviteln..."

"Stali se Dtmi Astroghy, kterch kdysi bvaly tisce," vysvtlil nekromancer, jako by pednel historii. "Smrtelnci obdaeni jeho pzn, jeho nklonnost."

Dti Astroghy se pomalu houpaly na tyech zadnch konetinch. Zbyl tyi se neustle otevraly a zavraly, jako by dychtiv ekaly, a budou moci splnit prvn Aldrikovo pn.

"Tohle je konec vaich neptel, mj pane," zaeptal Karybdus Jitanovi zblzka. "Dti oddan slou pnovi koule. Ml byste vdt, e vae schopnost ovldat tak mnoho ze sly Msce jet ped konvergenc je dkazem, e jste skutenm prvoplatnm ddicem odkazu, v nm uk