fra

Film a divadlo

Dorota

Masłowská

Dva ubohý

Rumuni,

co uměj

polsky

fra

Film a divadlo

fra

Dorota Masłowská (1983), jedna z neznámějších a nejpřeklá-danějších autorů nejmladší polské spisovatelské generace, au-torka románů Červená a bílá, Královnina šavle a dvou divadel-ních her Dva ubohý Rumuni, co uměj polsky a Mezi náma dobrý.Držitelka mnoha ocenění (Paszport Polityki, NIKE) a stipen-distka DAAD v Berlíně (2009–2010). Podle knižního debutuČervená a bílá natočil film Xawery Żuławski.

2

Dorota MasłowskáDva ubohý Rumuni, co uměj polsky

3

Od téže autorky ve FraKrálovnina šavle, 2008

4

Dorota MasłowskáDva ubohý Rumuni, co uměj polskyPřeložila Barbora Gregorová

fra

6

Film a divadloDorota MasłowskáDva ubohý Rumuni, co uměj polskyZ polského origináluDwoje biednych Rumunów mówiących po polsku(Lampa i Iskra Boża, Warszawa 2006)přeložila Barbora GregorováObálka a ilustrace Martin KubátVydalo Agite/Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz,roku 2010 jako svou 90. publikaciVytiskla Tiskárna VS, PrahaVydání první

Czech edition © Agite/Fra, 2010Copyright © by Dorota Masłowska, 2008–2010Translation © Barbora Gregorová, 2010Cover & drawings © Martin Kubát, 2010Author photo © teatry.art.pl, 2008ISBN 978-80-86603-29-2

BE002

Hra byla přeložena v lotyšském Domě spisovatelů a překlada-telů ve Ventspils. Kniha vychází s podporou Instytutu Książkiv Krakově. This publication has been funded by the Book In-stitute – the ©POLAND Translation Program.

Martini rose, martini bianco, martini kašel.Martini rose, seičento, los trabantos, buenos aires.Ekesera, činquečento, seičento, fellatio.Mirel matie, kantare, romi šnajdr, kafe a čaj.

On vyřvává, ona říká: Sklapni. On: To je našerumunská národní píseň, nezříkej se tradice,miláčku. Tady je to ještě vidět, protože se tu tak-hle přichytli, a jakmile sem se pohnul, tak mi hopoškrábali. Nejdražší lak, černá metalízka.

Když jsem jel autem z Varšavy na Tčev, potkalamě taková podivná situace…

A ty postavy, které se tak podivně chovaly, sepředstavily… My sme z Rumunska, já vam můžuukázat vlajku. Ale jakou vlajku? Jakou vlajku?

Řekl jsem jim: Jaký vodřezky z uzenin? Dopr-dele, jaký vodřezky z uzenin? Posaď mi tu holkudo auta, dej mi adresu a já ti pošlu vodřezkyz uzenin. Budeš mít jedinečnou životní příleži-tost udělat si z tý holky svačinu. VYSMAHNĚTE.

S manželkou jsme se stavili na Shellce, přišlyk nám dvě osoby a chovaly se velmi podivně,přičemž jedna z nich, žena, byla těhotná, vydá-vali se za Rumuny, co mluví polsky. Moje ženachodí na chemoterapii, nemá jednu kozu, nikdynevím, jestli levou nebo pravou a…

A ta holka, to byla taková holka, co se drželadveří a nechtěla je pustit, dokonce i když jsempopojel. A já jsem jí řekl, kdepak, doprdele, taktakhle teda ne.

To je nechutný. Ani náhodou.Já jsem řekla ne, že je nemůžu vzít do auta,

7

protože ho mam zaregistrované na takzvanouživnost, a kvůli té mříži, co vidí, kvůli ní že jeteda nemůžu vzít, a na to mi řekli…

A tak podivně se dívala. Měla takovou tvář,s takovým výrazem normálně jako ryba v rosolu.Manžel jim řekl, že je bohužel nemůžeme vzít,ale oni byli děsně drzí. Jakmile jsme je odmítli,začali děsně brečet a dušovat se.

Řekl jsem: Ne. Ne. Prostě ne.No a tak si ta pitomá holka lehla na zem, ale

její vina. Tady si lehla, tak, a já řekl: Tak to tuještě nebylo. Dobrá, ty jedna krávo, pocem, já těpřeválcuju. A jedu přímo na ni, jo, takhle. A jakutíkala. Až se za ní kouřilo. To je tak, když ně-kdo moc fetuje.

Natankovali jsme a já šel na kasu zaplatit, kdyžjsem se vrátil, můj desetiletý syn se zeptal, jestliexistují Rumuni, kteří mluví polsky. Odvětiljsem mu, samozřejmě že ne, on je totiž neuro-tické dítě, nač ty zbytečné řeči, oproti vrstevní-kům je trochu opožděný a vymýšlí si různé bá-chorky.

Byli zdánlivě takoví milí, zdánlivě takoví milí,ale jakmile jsem spatřila jejich chrup, tak to ne,okamžitě jsem je odmítla svézt. Já neříkám, že jeto hned nějaký velký trapas, ale dnes přece neníproblém koupit si ten nejlevnější kartáček nazuby, dokonce i v trafice, a dvakrát denně si zu-by vydrhnout, pořádně umýt, čistíme, čistíme,černý kříž a je to. Člověk se o ně musí starat. Toje radost. Ament.

8

Akt první

9

12

Scéna první

13

Zima, benzínová stanice, smráká se, do Řidičovaauta se cpou dva ubohý Rumuni.

parcha:Žena se menuje Džina.

řidič: Té holce bylo něco kolem 20 let, byla těhotná,nic neříkala, jenom seděla, ale řekl bych, že ne-se spoluvinu v účasti na vraždě. Na jaké vraždě?Mojí vraždě, prosím vás, přestože to může vypa-dat nereálně.

parcha: Řikej jí prostě Džina. Džino, jaký máš přímení?

řidič: Nic neříkala a mlčela, i když se jí zeptal na pří-jmení, ale jmenovala se Džina, což je nejspíšzdrobnělina od Regina, a to už je stopa, podlekteré lze oba vrahy lehce identifikovat, tohlejméno totiž není časté a já trvám na tom, abyvrahové byli dopadeni ve jménu všech daňo-vých poplatníků, které mohou přepadnouta zabít.

parcha: Vona nemá přímení. Prostě Džina. Pro takovuholku je to pěkný méno, právě že méno, ménoa přímení, a zároveň uměleckej pseudonym.Džinka je hodná holčinka. Nic nelohne, nicnenablinká. Přísahám na to nevinný dítě, kterýnosí u srdce. Víte co, to je život. Sme ubohý,poctivý Rumuni, co uměj polsky. Žena je těhot-ná, jede k doktorovi do Vratislavi, k vodborní-kovi, protože se jí udělaly ty, metastázy, cysty,

14

prostě má v tom svym břichu sajrajt. A tak dál.Takže společně s váma vyrazíme tam, kampakjedete?

řidič: Do Vratislavi! Chápete, komisaři, a tohle je vý-padovka na Gdaňsk!

parcha: Do Vratislavi, ale my na tom nijak netrváme.V Gdaňsku je to možná ještě lepší, taky tam sou různý vodborníci, moře, jód, mušle, lodě,Gdaňsk může bejt, já se vo tom s váma nechcidohadovat.

řidič: Řekl jsem jim, že nikam nejedu. Jenom do Elb-lągu. A že odtamtud se potom zase hned vra-cím, řekl sem jim to v klidu, popravdě, protožesem kliďas.

parcha: No tak do Elblągu nebo tam někam, vona už sipotom poradí sama. Vona si pokaždý ví rady.Kterou si ví pokaždý. My, Rumuni, jó, my smeumanutej národ. Eště vám něco zazpívá, až setrochu uklidní, co, Džino? Ty to dokážeš, miláč-ku. Moc sympatická holka. No, sedni si takhle,no, takhle, ty moje krasavice, je všecko v poho-dě? Máš novou gumičku do vlasů? A kdy sis jikoupila, teď? Nevěřim ti. Je překrásná, co? A tykameny, to sou akáty?

řidič: Právě že těžko říct, jak se to stalo, byla to chvil-ka. Muž, se kterým byla, odněkud jsem tu tvářznal, nejspíš to byl jeden z těch známých vrahů,Pájínek, nebo ten druhý, který ukazujou, a já

15

sem se akorát otočil, protože na mě křiknul: Po-zor! Rumuni jdou! Nebo něco takového. A jásem se na ně otočil, jasně že to byla léčka, a onmi ji nacpal na přední sedadlo, s nějakýma krá-mama, taškama, a já řikám: Cóóó?

A on: Džina. To je Džina.Byl jsem vytočenej, což si myslím, komisaři, že

je logický. Já mu řikám: Jaká Džina, člověče, jakázase Džina, nějaká tvoje žena Džina je mi ukra-dená. To jsem mu řekl.

Pro mě za mě se může jmenovat doktorkaQuinnová, ale už si ji vocuď odveď, spěchám,jedu do práce, co se tu kurvafix děje?!…

parcha: No, jako vopravdicky podle vobčanky se menujeIbalgína a já každýmu řikám, aby jí řikali Džina.Ibalgína, Aspirína, Kofeína, to sou u nás tradič-ní ženský jména. Svatá Ibalgína, to u nás v Ru-munsku byla taková patronka vopilejch žen-skejch, který chodily domu v noci. Ne? Takovýženský v životě bejvaj. Jako vona. Přitom jakokaždýmu tvrdí, že je Džina, nevim, co to má zapodivnej rozmar. Jenom jí neřikejte Ibalgína,řikejte jí Džina, snažte se pochopit pocity velkýmožná že i umělkyně.

řidič: Ale to mi může bejt ukradený! Mazejte ven,Rumuni, nebo na vás zavolám…

Jenomže ta těhotná holka, o který už jsem sezmiňoval, dělala, jako že neslyší, a jak tam viselten voňavej stromeček, hrála si s ním a pravdě-podobně plánovala jeho nenápadnou krádež.

A on říká, abych se podíval, jaká je pěkná, ale

16

to je mi úplně ukradený, hezká nehezká, já je-nom vím, že je z ní cejtit smaženej volej, nějakávodporná smaženina, vypadni, ty jeden smrade,a vezmi si s sebou tu svou princezničku s pup-kem!

Já nikam nejedu.džina:

Si řikal, že jedete!řidič:

Jo? Tak to jsem se splet.Řekl jsem ironicky. Protože už sem byl tou

protivnou a nečekanou situací vytočenej.džina:

Máš to, máte to tu suprový.řidič:

A ta mrcha si cynicky hrála se stromečkem, abyzměnila téma.

džina: To ste takhle koupil, nebo vyrobil sám?

řidič: Jak vyrobil?! Jak vyrobil sám?! Vyřezal sem toz koberce?! Ženská jedna, to se normálně kupu-je, tady jdeš na benzínku a tam toho mají sto-hy!!! Kde jste se tu vy dva vzali?

parcha: Jenom se podivejte, jaká je pěkná, nó. Mrška.No, zuby má trochu z cesty. Ale to díky těžký-mu životu, co, miláčku? U nás v Rumunsku ne-existujou kompromisy, celej život sme jedli je-nom vodřezky z uzenin, to je na kosti vražedný.A taky ten, achát. Akát. A ze sladkýho mamnejrači gastrogel, takový bombónky na pálenížáhy.

17

řidič: A vypráví mi jakýsi svý vesmírný odyseje, jak oniv tom Rumunsku, jak jedli jakýsi ty keře, býlía skály, to je možný, ale PANE, u nás byl taky vý-jimečnej stav, všechno bylo na kupóny, DOPR-KÝNKA, CO JE MI PO TOM! Už mi prosím nicneříkejte! Protože já vás neposlouchám! Už toneposlouchám! Neposlouchám!

Dramaticky si zacpává uši.džina:

Anebo suchej vanilkovej cukr. Například. Celas-kon zřídkakdy, zřídkakdy, to jenom když mámaněco nechala v zastavárně, rodovej křišťál, tohosme měli stohy, protože strouhala klacky celýmuRumunsku a byla tam dost známá.

parcha: Já vlastně vůbec nepopíram, že hadr onuci tres-ce, znáte to slavný rumunský přísloví, a já sámsem moc zubů nepobral. Chrup velkej, ales protrhávánim oblačnosti, jo.

řidič: A ukazuje mi zuby, takový hnědý nevymáchanýkůly, takový jakože nedopalky, skoro jsem hodilšavli, jak může mít někdo takový zuby a ještě setentononc, rozmnožovat… A ta děvucha s timstromečkem, jestli je to přípustný, slušný?

džina: Ach bože, taky bych chtěla mít něco takovýho…

řidič: A on:

parcha: Si to vem, ne, von má dva, se na tebe přece ne-naštve, nebo jo?

18

řidič: Chápete to? Řekl jí, aby si ho vzala. Můj maje-tek, mou věc. Cizí lidi, které vidím poprvé v ži-votě.

džina (snaží se zavěsit si stromeček na krk): Ale kam si ho pověsim?

parcha: Víte co, s ní to člověk nemá lehký, když si něcoumíní. Umanula si to, protože je umíněná. Jenjí to dejte, jenom to PRO MĚ udělejte. U násv Rumunsku takovýhle stromečky nemaj, vůbectam vlastně takový stromy jako stromečky ne-jsou, ale takový jiný. Dub. Záhon.

řidič: Záhon! Slyšel jste někdy o takovém stromu,komisaři? Já teda ne! Laskavě opusťte územímého vozidla. A nechte mě být. Zavolám pří-slušné orgány. Ta děvucha taky. Seber si tykrámy a vypadni, to je moje auto, nemám čas.A zkoušel sem ji vytáhnout z auta, vypadni, tyjedna mrcho!!! V tu chvíli se jakoby zničehonicprobudila:

džina: No nevíš?!!

řidič: A popadla do rukou kabelku a bouchla mě sem,do krčních obratlů na páteři…

džina: Ty seš ale zlej člověk, kampak s těma prackama?

řidič: A právě kus od toho mám nežit, což mi mohlozpůsobit nenávratné ohrožení zdraví a života.Začal sem křičet: Lidi! Lidi! Pomoc! Chtěl sem

19

přivolat pomoc, ale oni mi to nedovolili a ztero-rizovali mě, a pak mě chtěli zabít.

parcha: Co je, kluku jeden, přeskočilo ti? Chceš mlátittěhotnou ženu, takovej velkej chlap, nevidíš, žeje menší, hubenější a že proti tobě nemá šanci?Džinuš, ty hezky seď, rozepni si kozačky, no ano,sluníčko moje, máš tady holuba v nose, víš to?No, Džina chodí s holubičkama v nose, víte to?Špindíra. Ale je roztomilá. Ukaž, vyndám ti ho.

džina: Ne-é, já sama! Sama!

parcha: Ne, ukaž, vyndam ti ho. VYNDAM TI HO! Noprosim!

řidič: A normálně mi ukazuje její hlen, hnusnýho ho-luba z nosu. Víte co, já sem citlivej na veškerýtakový, mně… já sem si vzpomněl na všemožnýtakový historky ze základní školy, kde si jiný klu-ci slinou, maz z uší, podpalovali prdy… NEJE-DU! NIKAM NEJEDU! SEDÍM! Sedím v autě!Sedím! Dívám se! Protože mám rád zimu!

parcha: To je tvoje věc, ale já tě moc moc prosim a teďtě timhle zabíjim…

Parcha ukazuje nožík.řidič:

Právě v tu chvíli nastala první výhružka méhozabití.

parcha: Zabíjim tě, i když to nechci udělat a vůbec toneumim, neumim techniky, takže to může bolet

20

mnohem víc, než tě kdy cokoli v životě bolelo.A po tom všem pudeš do pekla a já ti přeju je-nom to dobrý. A v tom pekle bručíš, hořej tikoule a dobrý to neni a ty si řikáš: Tohle se minevyplatilo, kdepak, nevyplatilo, stejně sem tamdo toho Elblągu jel, a teď hovno. A nevinnýhočlověka, to znamená mě, posíláš do vězení…

džina: A jak byl asertivní, jako ve scénce na kurzech.Ale jen co bys mu ukázal struhadlo na zeleninu,byl by posranej až za ušima.

parcha: A navíc nemůžeš vědět, co sem předtim s timnožem dělal. Možná sem voškraboval akvárko.Nebo že bych krájel psí hovno na plátky, co?A možná že je tupej. Páč možná to je muj nůž,kterym votvíram vobálky. Ve kterejch sou dopisy.Vod mejch příbuznejch v Rumunsku, dopisy,který píšou na kůru ze stromů, močí a kalem.A barvou na vajíčka. Malý bratranci v nich ža-doněj, abych jim poslal nějakej papírek, Lászlóchce vod Snikersky, Ruchla vod Marsky a Rakoc-ze vod Twixu, kdežto Cincinatti touží po papíro-vym tácku po hranolkách, víš jakym? A co mys-líš, posílam jim je? Posílam. Znamená to pro něfakt jako hodně, vopravdu hodně.

Nožem si otevírá zadní dveře a nasedá do auta.Nasedej, řikam ti, nasedej, nekecej, nasedej

nasedej nasedej. My Rumuni sme hodně trpěli-vý, ale každej Rumun ti nakonec jednou řekne:Dost. Jedem.

21

9788086603292

fra.cz

Co

ver

© M

arti

n K

ub

át,

2010

Konec, ty pičo, konec. Žádný pařby,žádnej fet, žádný geniální pařby, kte-rý končej tak, že sem, ty pičo, jakozmagořenej dal nějakýmu posraný-mu dědkovi s neurózou pět litrů.

Photo © teatry.art.pl, 2008