Droberjar 2006 B

HORNOLABŠTÍ SVÉBOVÉ – MARKOMANI

K problematice dalšího vývoje großromstedtské kultury

ve stupni Eggers B1 („Zeitgruppe 3“) v Čechách

(dobřichovská skupina)

Eduard Droberjar

1. ÚVOD

Když před více než půl stoletím napsal Bedřich Svoboda (1948, 21), že „doba římská se netěšila

velkému zájmu českých badatelů“, neboť „úhelným kamenem všeho poznání je tu stále ještě 3. svazek

II. dílu Starožitností země České z pera Dr Josefa Ladislava Píče (Praha 1905)“, netušil, na jak dlouhou

dobu budou jeho slova doprovázet bádání o době římské v Čechách, které předtím tak výrazně oboha-

tili svým teoretickým i praktickým přínosem zejména E. Šimek (1923), H. Preidel (1930) a M. Jahn

(1941). Pracemi těchto osobností pak byl v Čechách položen – pro další výzkum – rámec historický, ar-

cheologický a kulturní. Ačkoli za posledních padesát let přibylo nepřeberné množství lokalit, nálezů,

poznatků a publikací (zejména zahraničních), intenzita zkoumání germánského osídlení v české kot-

lině, zejména pokud jde o starší dobu římskou, se znásobila nemnoho. Po důležitých pracích K. Moty-

kové (Šneidrová 1956; táž 1959; Motyková-Šneidrová 1963a; táž 1963b; táž 1965; táž 1967; táž 1981),

J. Dobiáše (1964), V. Sakaře (1970) a J. Licharduse (1984) bádání jako by ustrnulo. Příčiny toho stavu

tkví ve vícerých faktorech (stav publikování pramenů, obtížnost tématu, úroveň přípravy specialistů na

univerzitní půdě, silné zjednodušování a absence kritiky pramenů, jež je zejména patrná v posledních

letech, neblahá doba obou totalitních konceptů, které zasáhly české bádání o germánském starověku,

mnohdy i osobní vztahy, zvýrazňování abstraktních témat na úkor důkladného poznání archeologic-

kých pramenů a historických souvislostí apod.). Nepochybně svoji roli v tomto procesu sehrály i naše

dvě nejvýznamnější lokality starší doby římské – žárové nekropole Dobřichov-Pičhora a Třebusice –,

jejichž historie poznávání, první od dob sklonku rakousko-uherské monarchie, druhá od počátků Čes-

koslovenské republiky – je současně historií zkoumání české doby římské a současně i naší reflexí dě-

jin archeologie. Nechci zde podrobně rozebírat všechna negativa, jež zpomalila a zpomalují vědecký

výzkum. Mnohem důležitější je využít shromážděné a dostupné materiály k hlubšímu studiu české

doby římské. Před deseti lety jsem se pokusil v tomto časopise (Droberjar 1997a) poukázat na význam

časně římských spon západní provenience pro objasnění problematiky tzv. Marobudovy říše (též Dro-berjar 1998a). Mezitím byl prozkoumán veškerý nálezový fond pohřebišť Dobřichova-Pičhory (Dro-berjar 1999) a Třebusic (Motyková – Droberjar 2005).1 Před dokončením je kompletní soupis římských

nálezů z Čech (CRFB-CZ 1). Na tomto fondu, doplněném o další prameny, lze už stavět širší histo-

ricko-archeologické úvahy. K desátému jubileu našeho časopisu Archeologie ve středních Čechách

předkládám tuto studii o hlavních problémech stupně B1 v Čechách (přehled archeologických pra-

menů, jejich třídění, chronologie, struktura společnosti, kulturní vztahy, historické souvislosti a defino-

ARCHEOLOGIE VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH 10, 2006, str. 599–712

1 Nálezy z lokalit Dobřichova-Pičhory a Třebusic byly zpracovány v letech 1996–1998 a 2002–2004 v rámci dvou projektůGrantové agentury ČR č. 404/96/1627 a č. 404/02/0047. Na teoretickém vyhodnocování jsem pracoval v Národním muzeu(1996–2004), v rámci Humboldtova stipendia na Mohučské univerzitě v roce 1998 (Institut für Vor- und Frühgeschichte derJohannes-Gutenberg-Universität in Mainz) a na svém současném pracovišti ÚAPPSČ (od roku 2005).

vání dobřichovské skupiny GRK), jež navazuje na práci o plaňanské skupině großromstedtské kultury

(GRK) publikované ve sborníku Archeologie barbarů 2005 (Droberjar 2006). Během řady let se už na-

kupilo tolik problémů, že je nutné přistoupit k postupnému řešení aktuálních otázek: chronologie, Ma-

robud – tzv. Marobudova říše – Markomani – dobřichovská skupina – Svébové. Kde, kdy a jak se vy-

tvořila kultura českého stupně B1, kterou v této práci označuji dobřichovskou skupinou? Jaký je

vzájemný vztah plaňanské a dobřichovské skupiny? Jakou úlohu měla großromstedtská kultura a jed-

notlivé regiony, v nichž je tato kultura rozšířená (střední Německo a Polabí, Pomohaní a Čechy)?

Hlavní problém v bádání spatřuji právě v dosud neobjasněné úloze tzv. großromstedtské kultury a jejího

vztahu k historickým Svébům.

2. SVÉBOVÉ, MARKOMANI A GROßROMSTEDTSKÁ KULTURA

Pojem Svébové má v písemných pramenech – u Caesara, Tacita i později v průběhu doby římské

a v době stěhování národů – rozdílný význam (Timpe 1992; Ament 1999). Nejčastěji se jím rozumí

velký kmen polabských Germánů, jenž se dále dělí na jednotlivé kmeny: např. Semnoni, Langobardi,

Hermunduři, Naristové, Markomani, Kvádové, Marsignové ad. (Tacitus, Germania 38–43). Jindy lze

pod tímto jménem vidět konkrétní kmen, za nímž se mohly skrývat jednotlivé svébské kmeny podle lo-

kalizace svého dočasného pobytu, např. Svébové-Kvádové (Timpe 1978, 126–127). Ti Svébové, jež

uvádí Caesar v roce 58 př. Kr., byli podle J. Dobiáše (1964, 75) součástí velké skupiny germánského

kmene Svébů, kam patřili i Markomani a další kmeny. D. Timpe (1978, 124, 126–127) soudí, že tzv.

caesarské Svéby a Svéby po Caesarovi lze ztotožnit se Svéby-Kvády, kteří měli své centrum v severním

Hesensku a jejichž nájezdy směřovaly do středního Porýní. Ačkoli Caesar žádné jasné hranice mezi jed-

notlivými germánskými kmeny a Svéby nezná, víme jen, že Svébové sídlili východně od Ubiů, tedy

východně od řeky Lahn a oblasti zv. „Neuwieder-Becken“ (Timpe 1978, 124; Baatz 1997, 38, 39, Abb.

1–2). Tito Svébové, jež ohrožovali galská území se stali trnem v oku C. I. Caesara, který s nimi bojoval

a události popsal ve svých Zápiscích o válce galské. A právě zde se poprvé společně uvádějí s Marko-

many a dalšími kmeny. O Markomanech je to tedy vůbec nejstarší zmínka: „Tum demum necessarioGermani suas copias castris eduxerunt generatimque constituerunt paribus intervallis, Harudes, Mar-comanos, Tribocos, Vangiones, Nemetes, Eudusios, Suebos, omnemque aciem suam raedis et carris cir-cumdederunt…“ (Caesar, Bell. gall. I 51, 2). V roce 58 př. Kr. utrpěli Svébové pod Ariovistovým vede-

ním, v jehož řadách bojovali také Markomani, od Caesara porážku. K tomu mělo dojít na území

galských Sekvanů (Šimek 1934, 90).

Půl století pak nemáme žádné písemné zprávy o Markomanech a celá doba před jejich odchodem

do Čech je zahalena četnými nejasnostmi (Peschel 1978, 121). Mezitím Římané bojují se Svéby. Roku

38 př. Kr. výprava za Rýn, jíž vedel M. Vipsanius Agrippa, skončila neúspěšně. Svébské nájezdy odrazil

v roce 30 př. Kr. C. Carrinas. Další expedici proti nim vedl roku 25 př. Kr. Marcus Vinicius. Nejrozsáh-

lejší válečný střet začal v roce 12 př. Kr. a pokračoval až do r. 16 po Kr. (např. Kühlborn 1988; Musil2006, 210–213), římským vojskům proti Germánům, včetně Svébů, velel Drusus. Zda se počátečních

bojů účastnili také Markomani, nelze zjistit.

Nové světlo vnášejí do zkoumání markomanských dějin antičí autoři Orosius a Florus. Někdy

v roce 10 nebo 9 př. Kr. Drusus porazil Markomany a spolu s nimi také další germánské kmeny Usipety,

Tenktery, Chatty, Cherusky, Svéby a Sugambry (Dobiáš 1964, 90; Kehne 2001a, 292; týž 2002,

312–313): „Missus in eam provinciam Drusus primos domuit Vsipetes, inde Tencteros percucurrit etCatthos. Nam Marcomannorum spoliis et insignibus quendam editum tumulum in tropaei modum exco-luit. Inde validissimas nationes Cheruscos Suebosque et Sicambros pariter adgressus est, …“ (Florus,

Epit. II 30). „Drusus in Germania primum Usipetes, deinde Tencteros et Chattos perdomuit. Marco-mannos paene ad internecionem cecidit. postea fortissimas nationes et quibus natura uires, consuetudoexperientiam uirium dabat, Cheruscos Suebos et Sygambros pariter uno bello sed etiam suis aspero su-perauit…“ (Orosius VI 21, 15–16).

Kde došlo k oné bitvě a kde se nacházelo markomanské území v době, než je Markomani opustili

před stěhováním do Čech? Jediný, kdo nám zachoval jméno země, z níž přišli Markomani do Čech, byl

Cassius Dión: έν μέρει τής Μαρκομαννίδος (Dobiáš 1964, 81, Kehne 2001b); země jménem Marko-

Eduard DROBERJAR600

mannida (Markomannis). Původní sídla Markomanů před jejich odchodem do Čech bývala podle ně-

meckých historiků Kaspara Zeusse (1837, 115) a Karla Müllenhoffa (1920, 477) kladena už od časných

etap historického bádání do horního a středního Pomohaní. Tuto teorii zastával u nás např. J. Dobiáš

(1964, 75, 82). Mardomannida se podle něj nacházela ve středním Pomohani, resp. v oblastech na jih,

event. i na sever až k pohoří Harzu. Lokalizaci této tzv. pohermundurštěné části Markomannidy dával

J. Dobiáš (1964, 81) do souvislosti s tím, kde budeme hledat území Hermundurů, kteří Markomany ales-

poň na části jejich původních sídel vystřídali. Markomani postoupili Hermundurům své území zřejmě

z vůle Ahenobarba (Šimek 1934, 80; Dobiáš 1964, 90). Písemné prameny o vztazích Hermundurů s Mar-

komany jsou však velmi skoupé. Také např. K. Peschel (1978, 121) soudí, že starší vlast Markomanů se

nacházela v jižní části středního Německa. Jinou teorií k určení lokalizace Markomanů je ta, jež určuje

jejich sídla do Porýní, resp. na dolní tok Mohanu a na Nekar, zejména v souvislosti s lokalizací kmene

Suebi Nicretes. S těmito hypotézami přišel K. Schumacher (1909) a v české literatuře je zastával E. Ši-

mek (1934, 89). Nekarští Svébové (Neckarsueben, civitas Ulpia Sueborum Nicretum: jako samostatná

kmenová obec za Trajána) jsou podle některých teorií pozůstatkem po původních Svébech, jiné připouš-

těly jejich vztah k českým Markomanům (např. Nierhaus 1966, 231 ad.) – k tomu viz dále. Ze součas-

ných německých historiků se pro dolní a střední Pomohaní (a severovýchodní Hesensko nebo i západní

Durynsko?) – vzhledem k poloze eponymní lokality Großromstedt a směru velkého tažení Drusa roku 9

př. Kr. k Labi – kloní např. P. Kehne (2001a, 292). Svébové v okolí Mohanu bývají někdy označováni ja-

ko tzv. mohanští Svébové/“Mainsweben“ (Pescheck 1978; Schlegel 2000, 162). Jiní Svébové (Markoma-

ni-Svébové) byli podle J. Dobiáše (1964, 90) ti, které měl roku 8 př. Kr. usídlit Tiberius spolu se Su-

gambry někam ke galskému břehu Rýna.

Dalším důležitým datem dějin Markomanů je jejich odchod z oblasti mohansko-franské do horno-

labské pod vedením Marobuda. Podle J. Dobiáše (1964, 90) se tak mělo stát mezi roky 9 až 6/1 př. Kr.,

601Hornolabští Svébové – Markomani

Obr. 1. Dobřichov-Pičhora. Letecký pohled na lokalitu od západu. Foto I. Benková, fotoarchiv ÚAPPSČ

tedy mezi smrtí Drusa a obdobím, kdy L. Domitius Ahenobarbus (legatus pro praetore podunajských

provincií) na svém tažení k Labi (dostal se až za tuto řeku) usadil Hermundury na někdejším marko-

manském teritoriu. D. Timpe (1978, 127) toto datum určuje jako terminus post quem roky 8 nebo 7 př.

Kr. a terminus ante quem rokem 1 př. Kr. Podle Strabóna (VII 1,3) se měli spolu s Marobudovými Mar-

komany do Čech přesunout i příslušníci jiných menších germánských (s velkou pravděpodobností svéb-

ských) kmenů (např. Marsignové?). Když Markomani dorazili do Boiohaema a usídlili se zde, píše sou-

časník těchto událostí: „Nihil erat iam Germania, quod vinci posset, praeter gentem Marcomannorum,quae Maroboduo duce excita sedibus suis atque in interiora refugiens incinctos Hercyniae silvae cam-pos incolebat.“ Tedy: „V Germanii nebylo už ničeho, co by mohlo být ještě podmaněno mimo národ

Markomanů, jenž byl vyveden od svého vůdce Marobuda ze svých sídel a ustupuje dovnitř země,

obýval v rovinách obklíčených Hercynským lesem“ (Velleius Paterculus II 108,1).

Už z tohoto stručného historického exkursu je zřejmé, jak neobyčejně složitá je problematika dě-

jin nejstarších Svébů. Rovněž tak je obtížné zkoumat jejich hmotnou kulturu, označovanou nejčastěji

jako labsko-germánský okruh. Byla to však jedna souvislá kultura nebo spíše komplex rozličných re-

gionálních skupin? S počátky svébských dějin se někdy spojuje großromstedtská kultura (GRK), po-

jmenovaná podle žárového pohřebiště Großromstedt,2 zkoumaného počátkem 20. století ve středním

Německu a publikovaného G. Eichhornem v roce 1927. Poprvé tento pojem použili M. Jahn (1941)

a I. Borkovský (1942), kteří viděli za touto kulturou germánský kmen Hermundurů, reprezentovaný

v Čechách tzv. plaňansko-kostomlatským typem. V moderní historii bádání pojem großromstedtská

kultura znovu oživil D. Rosenstock (1986) a S. Rieckhoffová (1995), i když S. Rieckhoffová (1995,

151–168) jej používá v úvozovkách. K. Peschel (1978) označení großromstedtská kultura vůbec ne-

používá, neboť zavedl pojem tzv. großromstedtský horizont (Peschel 1968) a rovněž Th. Völling (2005)

se o GRK nezmiňuje. Této kultuře jsou zpravidla přisuzovány jen ty projevy Germánů, potažmo Her-

mundurů (Svébů), jež jsou rozpoznatelné ve středním Německu, Pomohaní a Čechách, a to v 1. století

př. Kr. (LT D2). Častěji se GRK definuje jako chronologický horizont mezi pozdní dobou laténskou

a dobou římskou (např. Peschel 1968; Salač 1996, 81; týž 2006, 230) nebo jako kulturní projev Ger-

mánů v pozdní době laténské (LT D2), se starším horizontem (LT D2a) rozpoznaným na lokalitě Schko-

pau a mladším (LT D2b) zastoupeným zejména v Großromstedtu (Rieckhoff 1995, 151 ad.). Poněkud se

zapomíná na to, že vývoj großromstedtské kultury nekončí na sklonku starého letopočtu (viz např. další

vývoj pohřebiště v Großromstedtu ve stupni B1). GRK není podle mého soudu jen izolovaným časo-

vým horizontem nebo lokální kulturní skupinou, ale celým komplexem chronologických, geografic-

kých a kulturních jevů, problémů a fenoménů. Zda byla GRK tak velkým kulturním komplexem, že by

bylo možno ji považovat za kulturu celého svébského kmene, resp. kmenů na území tzv. Svébie, nelze

ještě dnes zcela prokázat. Mnohé indicie však naznačují, že vzájemná propojenost hmotných památek

chronologického stupně B1 časné doby římské na širokém teritoriu polabských Germánů umožňuje

hlubší prozkoumání oněch teoretických předpokladů.

3. MARKOMANI, DOBŘICHOVSKÁ SKUPINA A TZV. MAROBUDOVA ŘÍŠE

3.1. Konfrontace historie a archeologie

Čechy jsou nepochybně velmi důležitou oblastí pro zkoumání počátků germánské (svébské) civilizace,

v nichž se střetly na přelomu letopočtu dva hlavní kolonizační proudy, které současně reprezentují dva

časově následné stupně (LT D2b, resp. A a B1) a kulturní skupiny (plaňanská a dobřichovská) časné

doby římské. Kromě bohatých archeologických nálezů se k Čechám vztahují i některé písemné pra-

meny: hlavně Velleius Paterculus (Historia Romana II, 108–110, Tacitus (Annalen II, 26, 44–46,

62–63), Strabón (VII 1,3), Ptoleimaios (Geogr. II 11, 14) a okrajově i Suetonius (Suet. Tib. 37,4), Epit.

de Caes. 2,8 a Vict. Caes. 2,4. V nich se dochovaly údaje o příchodu Markomanů do Boiohaema (Čech),

Marobudovi, existenci tzv. Marobudovy říše, početné armádě vedené Marobudem, obchodnících smě-

Eduard DROBERJAR602

2 Důležité pohřebiště a eponymní lokalita Großromstedt nebyla dosud bohužel moderně zpracována a zveřejněna. Její publi-kaci už delší dobu připravuje K. Peschel (Jena).

řujících na Marobudův dvůr, diplomatických vztazích mezi Markomany, Římany a dalšími germáns-

kými kmeny, římské výpravě proti Marobudovi apod. Písemné a archeologické prameny k dějinám

Čech se doplňují, ale také ovlivňují. To je možná příčina mnohých současných těžkostí, v nichž jsou

upřednostňovány tu jedny, tu zase druhé zdroje informací. Problém vztahů mezi prameny písemnými

a archeologickými a jejich vzájemná korelace se táhne už desítky let (souborně Dobiáš 1964). Datum

9–6 př. Kr., považované za příchod Marobuda do Čech, je nejnověji podle V. Salače (2006) právě jed-

ním z problémů, kdy archeologické poznatky se podřizují písemné zprávě. Hlavní problém dle mého

soudu spočívá v několika rovinách, které jsou dosavadními metodami obtížně propojitelné. Například

už samo automatické ztotožňování konkrétních jmen kmenů s archeologickými prameny (Hermunduři

= plaňanská skupina, resp. großromstedtská kultura, a Markomani = kultura českého stupně B1) může

v jistých časových rovinách působit těžkosti. Nejvíce rozporů je na počátku stupně B1 v souvislosti

s příchodem Markomanů do Čech z Pomohaní. Podle V. Salače (2006, 232) nemohli přijít z této oblasti,

neboť tam žádné nálezy analogické českým lokalitám stupně B1 nejsou. Domnívám se, že nálezy


Obr. 2. Dobřichov-Pičhora. Žárový hrob 30 z přechodného stupně A/B1 (Droberjar 1999)

stupně B1 v oblasti mohansko-franské jsou a některé byly i publikovány: např. Bebra; Aubstadt, hr. 12

a hr. 13; Gaukönigshofen (sídlištní nálezy); Altendorf, hr. 51, hr. 85 a hr. 149; Eggolsheim, žár. hrob

(obr. 55, tam literatura).

I tak je dnes už zřejmé, že zjednodušený výklad o následném osídlení Čech, tj. že Markomani vy-

střídali Hermundury, nemusí být v takovéto podobě zcela platný. Pokusme si modelově vytvořit pře-

stavu založenou na odlišném výkladu písemných a archeologických pramenů. Nositelé großromstedt-

ské kultury osídlili ve 2. polovině 1. století př. Kr. (1. vlna: přibližně 40.–30. léta) Čechy. Tito kolonisté

směřovali pravděpodobně z Pomohaní, kde se tato kultura postupně ze středního Německa rozšířila. Je-

jími nositeli byli obecně Svébové (především však Hermunduři, ale snad také Markomani – pokud je

vůbec lze před příchodem do Čech rozpoznat). Markomani měli ve své předchozí zemi (mohansko-

franská oblast?) stejnou hmotnou kulturu jako Hermunduři. Jedině tak by bylo možno vysvětlit Tacitův

údaj o Markomanech, kteří vytlačili Bóje: „Praecipua Marcomanorum gloria viresque, atque ipsaetiam sedes pulsis olim Boiis virtute parta“ (Tacitus, Germania 42). Mezi příchozími Germány z mo-

hansko-franské oblasti byli jak Hermunduři, tak i Markomani, obecně v těch končinách známí jako mo-

hanští Svébové („Mainsweben“). Následovala 2. vlna (přibližně 20.–10. léta), která rovněž směřovala

z Pomohaní. Tu tvořili opět Svébové (Hermunduři? a dominantní složkou byla markomanská elita).

Touto vlnou se podstatně vylidnilo Pomohaní. Vlastní kultura Markomanů ve stupni B1 se začala tvořit

až v Čechách, proto jsou pro ni příznačná četná specifika, která umožňují definování samostatné sku-

piny (tzv. dobřichovská skupina). Zda je tato skupina přímým pokračovatelem plaňanské skupiny a tedy

i součástí großromstedtské kultury, což se zdá být pravděpodobné, se musí zřetelněji prokázat. Teprve

později se „vynořili“ (začali být takto označováni v písemných pramenech) Markomani v Čechách,

resp. Svébové, pod vládou markomanské elity. Základní problém je tedy v tom, že se großromstedtské

kultuře připisují památky jen po Hermundurech. Zapomíná se na Markomany, event. jiné svébské kme-

ny. Domnívám se, že v 1. a 2. fázi vývoje GRK je pro Markomany a Hermundury v mohansko-franské

oblasti společná kultura. Proto nejsme schopni etnicky identifikovat hmotné památky po Markomanech

v Pomohaní před odchodem do Čech. Obdobný problém je v identifikaci kultury Kvádů a Markomanů

ve středním Podunají v pozdější době.

3.2. Problém chronologie stupně Eggers B1Už na sklonku 50. let minulého století rozpoznala K. Motyková (Šneidrová 1959) v Čechách dva hlavní

nálezové horizonty (A a B1) časné doby římské. Svoji chronologii pak výrazně propracovala (Moty-ková-Šneidrová 1965) v návaznosti na systém H. J. Eggerse (1951; týž 1955). Stupeň B1 rozdělila na tři

fáze (B1I=B1a, B1II=B1b, B1III=B1/B2). Tohoto členění se přidržel také J. Tejral (1969) při definování

nejstarších chronologických fází germánského osídlení ve středním Podunají v logické návaznosti na

počátky doby římské v Čechách. Jiný chronologický systém pro hornolabské území, resp. Čechy navrhl

J. Lichardus (1984). Časnou dobu římskou dělí do pěti tzv. českých fází: 1. fáze (konec Eggers A = Ti-

šice 1 = Großromstedt B = Altendorf B = 1. horizont tzv. geschweiften Fibeln), 2. fáze (přechod Eggers

A a B1 = Tišice 2 = Dobřichov-Pičhora AA a A = Großromstedt C = Altendorf A = 2. horizont tzv. ge-

schweiften Fibeln), 3. fáze (Eggers B1 = Tišice 3 = Dobřichov-Pičhora B = 3. horizont tzv. geschweif-

ten Fibeln), 4. fáze (počátek stupně Eggers B1), 5. fáze (konec stupně Eggers B1 a počátek B2). Zákla-

dem chronologie se mu stala zejména lokalita Tišice, kde vyčlenil tři časové skupiny (Lichardus 1984,

16–20, Abb. 2–3), na rozdíl od K. Motykové (Motyková-Šneidrová 1963b; Motyková 2006, 223–225,

obr. 7), pro kterou byly a jsou Tišice hlavní lokalitou pro rozlišení dvou časových stupňů časné doby

římské (A a B1). Pro chronologii české časné doby římské mají velký význam práce K. Peschela

(1991), S. Rieckhoffové (1995) a zvláště Th. Völlinga (1994; týž 1995; týž 2005).3

Z Völlingovy chronologie, vypracované na základě analýzy spon, jsem vycházel ve své první stu-

dii k počátkům české doby římské podle nálezů spon (Droberjar 1997a, 275–276), v níž Eggersův stu-

peň A = Völlingův horizont II a Eggersův stupeň B1 = Völlingův horizont III–IV (Völling horizont III =

Eduard DROBERJAR604

3 Völlingova publikovaná studie z roku 1994 je částí jeho disertace obhájené v roce 1993 na mnichovské univerzitě. Ostatnípasáže z jeho zásadní disertační práce byly publikovány posmrtně (Völling 2005) zásluhou frankfurtských kolegů H. Bai-tingera, A. Popu a G. Rasbachové. Na těchto místech musím vzpomenout velmi přínosnou korespondenci z let 1997 a 1998,kterou jsem s Th. Völlingem udržoval a v níž jsme diskutovali o počátcích doby římské.

B1a, Völling horizont IV = B1b). Členění stupně B1 na dvě fáze je zdůvodnitelné především sponami.

Pokud nejsou v souborech zrovna k dispozici ty spony, podle nichž je možné detailní chronologii

provést, pak lze nálezy datovat jen rámcově do stupně B1. A takových hrobových celků je většina,

včetně sídlištních souborů. Pro časnou fázi stupně B1 (B1a) jsou charakteristické zejména následující

spony: Almgren/Völling 2aII, Almgren/Völling 2b, typ Třebusice, typ Vippachedelhausen, Almgren 44,

Almgren 54, Kostrzewski var. N-a, typ Haltern, Almgren/Völling 19aI, typ Nertomarus (Feugère 14b2),

Almgren/Demetz 67a, Almgren 237b, Demetz TKF Ia1. Českou fázi B1b můžeme datovat především

podle spon typu Almgren 45, Kostrzewski var. N-b, Kostrzewski var. N-c, Almgren/Völling 19aII, Alm-

gren/Demetz 67b, Almgren/Garbsch 236c, Almgren/Garbsch 236d, Demetz TKF Ib1–2. Ostatní typy

spon se mohou vyskytovat v obou fázích, v některé z nich s větší či menší převahou. Např. pro spony

s očky typu Kalkriese je terminus post quem na lokalitě Kalkriese (předpokládaném místě bitvy v Teu-

toburském lese) rok 9 po Kr., což odpovídá české fázi B1a. V Čechách se však vyskytují tyto spony pře-


Obr. 3. Žárové hroby z konce 1. stol. př. Kr. (LT D2b[A]/B1) ze středního Polabí.1 Tangermünde, hr. 1 (Seyer 1976); 2 Plötzin, hrob (Krüger ed. 1979)

devším v hrobových celcích fáze B1b. Je tedy pravděpodobné, že byly používány ve fázi B1a a do

hrobů se dostaly až za nějakou dobu. Časový posun lze sledovat rovněž u tzv. vysokých vázovitých te-

rin. Na pohřebišti v Großromstedtu (Eichhorn 1927) se často vyskytují na počátku stupně B1, v Če-

chách je nacházíme v průběhu celého stupně B1.

Některé hrobové a sídlištní objekty vykazují poněkud jinou skladbu nálezů než většina nálezových

celků časné fáze stupně B1 (B1a). Přítomnost starších předmětů, včetně keltských prvků, např. kruhů

s výčnělky (obr. 2:5,8; 3:1,2b–d,f–g), součástí koňského postroje (obr. 2:2,4,6), na kruhu točené kera-

miky (Droberjar 1999, Taf. 23:1; týž 2006, 28–42), by mohly svědčit o existenci určité přechodné fáze

mezi stupni A a B1. Tuto přechodnou fázi, resp. stupeň A/B1 (stupeň Dobřichov-Pičhora AA podle Li-charda 1984) mohou reprezentovat např. hroby z Dobřichova-Pičhory, hr. 30 (se sponou typu Almgren

2aI), a Třebusic, hr. 514, nebo některé sídlištní objekty z Mlékojed či objekt z Hoštic (Motyková 1974).

Podobných objektů bude určitě možno rozpoznat daleko víc. Právě přechodný stupeň mezi A a B1, ale

i vzájemná kulturní propojenost mezi plaňanskou a dobřichovskou skupinou großromstedtské kultury,

by mohly nejlépe dokumentovat jednu z migračních vln, která zasáhla území Čech na sklonku 1. století

př. Kr. Poměrně bohatý charakter podobný pičhorskému hrobu č. 30 mají některé hroby předpo-

kládaného přechodného stupně A/B1 ze středního Polabí, datované sponami typu Almgren 2aI nebo

Kostrzewski var. N-a, např. z lokalit Tangermünde, hr. 1 (obr. 3:1) nebo Plötzin, hrob (obr. 3:2). Rovněž

řada nálezů na pohřebištích mohansko-franské oblasti, např. v Altendorfu (Pescheck 1978), Abstadtu

(Völling 1995) nebo Hatzfeld-Lindenhofu (Seidel – Soares da Silva 2001) vykazuje znaky přechodného

období. Nejlépe je možno přechodný stupeň sledovat v Großromstedtu (obr. 45:1; 46).

3.3. Dobřichov-Pičhora a dobřichovská skupina großromstedtské kultury Žárové pohřebiště na Pičhoře u Dobřichova (okr. Kolín), jež se rozprostírá na ostrožně obtékané poto-

kem Výrovkou, provázelo a provází české bádání o časné době římské mnohem výrazněji, než jakákoli

jiná lokalita. Od doby hlavních vykopávek v roce 1896 přibylo v průběhu dalších let (1897, 1899, 1902,

1904, 1905 a 1919) několik hrobů, čímž celkový počet zachráněných hrobových celků dosáhl čísla 160.

Kromě dochovalých a částečně rekonstruovaných inventářů jednotlivých hrobů, jsou naše další znalosti

o této klíčové lokalitě velmi omezené. Plán pohřebiště nebyl pořízen, víme jen, že hroby byly v řadách,

jež směřovaly od SSV k JJZ, nejstarší se nacházely v SSV části včetně bohatého hrobu č. III. Další bo-

haté hroby č. I, II–VI spočívaly na opačném konci pohřebiště, tj. v JJZ části. J. L. Píč (1897, 481) také

píše, že se nepodařilo zjistit žádné vzájemné porušení hrobů. Antropologický materiál se zachoval jen

z 27 hrobů (Dobisíková 1999). Velké kritice podrobil pičhorské vykopávky E. Šimek (1923, 60–61).

Nicméně po zveřejnění nálezů (Píč 1897; týž 1906; Hellich 1919, 95), kterým se J. L. Píč významně za-

sloužil o výzkum starší doby římské, začaly být dobřichovské nálezy zkoumány z různých pohledů.

První, kdo v širších evropských souvislostech vyzvedl jejich důležitost, kromě samotného Píče, byl

O. Almgren (1913). Necelý rok po tragické Píčově smrti přednesl v roce 1912 na prvním baltském ar-

cheologickém kongresu ve Stockholmu důležitý příspěvek k významu bronzové industrie pro vztahy

mezi říší Marobudovou a římskou na základě nálezů z Dobřichova-Pičhory. Dobřichovské nálezy stu-

doval a poznámky k této práci si dělal O. Almgren přímo v Národním muzeu v Praze na jaře roku 1896

(tedy bezprostředně po objevu lokality), a to během studijní cesty v rámci přípravy svého životního díla

o sponách (Almgren 1913, 266, Anm. 1).4 V rámci různých publikací pak bylo pohřebiště v Dobři-

chově-Pičhoře hodnoceno z různých pohledů (Šimek 1923, 59 ad.; Preidel 1930; Svoboda 1948; Ry-bová 1959; Motyková-Šneidrová 1963a; táž 1965; Motyková 1984; Sakař 1970; Köhler 1975; Lichar-dus 1984) a také nálezy se staly nedílnou součástí všech hlavních děl (např. Almgren 1897, resp. 1923;

Jahn 1921; Eggers 1951; Garbsch 1965). Teprve až po jednom století od prvotní pičhorské publikace

došlo k novému komplexnímu zpracování a vyhodnocení celé nekropole (Droberjar 1999).

Eduard DROBERJAR606

4 V archivu Národního muzea v Praze (Píč, karton 3, inv. č. 77) se zachovaly jen dva krátké dopisy, které O. Almgren napsalJ. L. Píčovi. V prvním (korespondenční lístek, 15. 9. 1897 Stockholm) děkuje Píčovi za publikaci „Archeologický výskum1895–96“, kde poprvé zveřejnil nálezy z Dobřichova-Pičhory. „…, die ein so reichhaltiges und so überaus wichtiges Materialbringt,…Die schöne Gabe wird mir bei meinen Studien vom grössten Werth und Interesse sein.“ Také druhý dopis (20. 2. 1901Upssala) je rovněž více či méně zdvořilostní: „Für Ihren liebenswürdigen Brief und die günstige Aufnahme meiner Bittegestatte ich mir Ihnen. Nierdurch meinen ganz ergebensten Dank auszusprechen. Ich habe Ihr Schreiben an reicht, die sich alleMühe geben wird um Ihrer Bibliothek passenden Ersatz zu bereiten. Ihr ergebenster Oscar Almgren“

Už ve staré vědecké literatuře se začal objevovat ve spojení s Dobřichovem pojem dobřichovská

kultura. Sám J. L. Píč označení dobřichovská či pičhorská kultura nepoužíval a pokud ano,5 tak nejprve

v kontextu s mladším pohřebištěm na Třebické, objeveném už v roce 1892. Termín dobřichovská kul-

tura, resp. „starší kultura římská (píčhorská či dobřichovská)“ poprvé paradoxně používají až Píčovi ně-

kdejší rivalové K. Buchtela a L. Niederle (1910, 83). První, kdo pojem dobřichovská kultura (starší ob-

dobí pičhorské) zdůvodnil a obsahově rozpracoval, byl E. Šimek (1923, 59 ad., 132 ad.). E. Šimek tak

rozdělil celou dobu římskou (dobřichovskou kulturu) v Čechách a na Moravě na dva stupně: starší –

pičhorský (1.–2. století) a mladší – třebicko-piněvský [pňovský] (3.–4. století). Toto pojmosloví se pak

více či méně udrželo po určitou dobu (např. Jahn 1941; Böhm 1941, 459; Filip 1948, 294; dokonce

i v nedávné době – Podborský 1989, 112). Rovněž M. Jahn (1941) akceptoval pojem „Dobřichov-Kul-

tur“, resp. „Dobřichov-Píčhöhe-Kultur“. Ve své práci upozornil na to, že pozdní typy nádob (vázovité

teriny) na pohřebišti v Großromstedtu se plně shodují s nejstaršími nádobami na markomanských po-

hřebištích v Čechách, zejména na lokalitě v Dobřichově-Pičhoře. Počátkem šedesátých let už byly zá-

sluhou K. Motykové (Šneidrová 1956; táž 1959) známy hlavní teze nového chronologického systému,

a proto také mohl J. Dobiáš (1964, 82–83) konstatovat, že „z nálezů plaňanského a kostomlatského typu

vychází naše kultura dobřichovsko-pičhorská“. Přispěl se zajímavou hypotézou, zda nositelé großrom-

stedtské kultury nebyli Markomané (tamtéž, 81, 83). Nutno zdůraznit, že dobřichovská kultura v pů-

vodním pojetí, zabírající celé 1.–4. století v Čechách, je dnes obtížně akceptovatelná, poněvadž celá

česká doba římská je komplexem různorodých kulturních skupin a nikoli jednolitou kulturou Germánů.

Navíc území Čech nebylo izolovaných prostorem, ale bylo propojené v různých časových stupních

a fázích silnými kulturními vazbami k dalším oblastem polabských Germánů (Svébů).

Na základě analýzy nálezů z Dobřichova-Pičhory, Třebusic a dalších lokalit jsem se pokusil v této

práci vytvořit jiné pojetí počátků doby římské, které sice částečně vychází ze starších představ, ale re-

flektuje nejnovější bádání hlavně německých a polských archeologů a historiků. Používal jsem přede-

vším osvědčené klasické archeologické metody, opíraje se hlavně o chronologii, strukturu společnosti,

analýzu hmotných pramenů, včetně římských importů, srovnávací analýzu s ostatními regiony osídle-

nými nejstaršími Svéby v počátcích doby římské a konfrontaci pramenů písemných s archeologickými.

Navazuji tak na chronologicky starší a v nedávné době nově definovanou plaňanskou skupinu GRK

(Droberjar 2006). Dobřichovská skupina má s pojmem dobřichovská kultura společné jen jméno loka-

lity, neboť zde definovaný soubor památek má odlišné pojetí než původní tzv. dobřichovská kultura.

Dobřichovská skupina je součásti großromstedtské kultury, důsledkem migrací Svébů ze středního Ně-

mecka, resp. z mohansko-franské oblasti do Boiohaema, výsledkem splynutí starších složek germán-

ského (svébského) osídlení (plaňanská skupina), důsledkem silné romanizace v augustovsko-tiberiov-

ském období a současně odrazem historických událostí v době existence tzv. Marobudovy říše. Trvání

dobřichovské skupiny lze předpokládat přibližně po dobu půl století, zejména v 1. polovině 1. století po

Kr., částečně snad už od sklonku 1. století př. Kr. (stupeň B1). Nositeli dobřichovské skupiny byli Své-

bové (tzv. hornolabští Svébové), resp. Markomani, určitě také alespoň část kmene Hermundurů a patrně

i dalších menších kmenů, o nichž víme z písemných pramenů velmi málo. Rozsah osídlení na základě

soupisu všech hrobů stupně B1 se částečně kryje se starším osídlením (Droberjar 2006, obr. 49). Hlav-

ními oblastmi byly severozápadní Čechy, pražská oblast a zejména Polabí. Na rozdíl od předchozího

osídlení chybějí přesvědčivé nálezy stupně B1 z jižních Čech. Archeologickými prameny pro poznání

dobřichovské skupiny jsou žárové a kostrové hroby, velké žárové nekropole a dále sídliště. K nej-

důležitějším lokalitám patří pohřebiště v Dobřichově-Pičhoře, kde je doloženo nejvíce hrobů (včetně

hrobů elity) s bohatou výbavou a četnými římskými importy, dále Třebusice, Tišice, Stehelčeves a kost-

rové hroby z Prahy-Bubenče. Vedle velkých nekropolí s desítkami, zřejmě i stovkami hrobů, existovala

i malá pohřebiště. Typické jsou malé skupiny kostrových hrobů, které se nacházejí mimo žárová pohře-

biště. České nálezy stupně B1 umožnují, a to jak z kvantitativního, tak i kvalitativního hlediska před-

stavit obsah dobřichovské skupiny.


5 Např. „lidé kultury Dobřichovské“, „obyvatelstvo typu Dobřichovských hrobů“, „Dobřichovské typy“, „typus Dobřichov-ský“ atd. (Píč 1892, 747).

Eduard DROBERJAR608

Obr. 4. Vázovité teriny. 1 Altendorf, hr. 149 (Pescheck 1978); 2 Dobřichov-Pičhora, hr. 35; 3 Bornitz, hr. 148 (Voigt1976); 4 Kostolná pri Dunaji, hr. 25 (Kolník 1980); 5 Třebusice, hr. 258; 6 Kostolná pri Dunaji, hr. B (Kolník 1980);7 Abrahám, hr. 78 (Kolník 1980); 8 Kleinzerbst, hr. 79 (Schmidt-Thielbeer 1998); 9 Aubstadt, hr. 12 (Völling 1995);10 Bornitz, hr. 1451(Voigt 1976); 11 Dobřichov-Pičhora, hr. 7; 12 Dobřichov-Pičhora, hr. 41; 13 Dobřichov-Pičhora,

hr. 9; 14 Třebusice, hr. 505; 15 Třebusice, hr. 958; 16 Třebusice, hr. 404. Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999), Třebusice (Motyková – Droberjar 2005). Různá měřítka


Obr. 5. Vázovité teriny. 1 Stehelčeves, hr. U 1 (Motyková 1981); 2 Schwäbisch Hall (Lenz-Bernhard – Bernhard 1991);3 Třebusice, hr. 398; 4 Třebusice, hr. 544; 5 Hollabrunn, žár. hrob (Lantschner 1993); 6 Kostolná pri Dunaji, hr. 9

(Kolník 1980); 7 Lužec nad Vltavou, hr. 87 (Kytlicová 1970); 8 Abrahám, hr. 67 (Kolník 1980); 9 Dobřichov-Pičhora, hr. 4 (Droberjar 1999); 10 Dingolshausen (Pescheck 1978); 11 Kuhbier, hr. 75 (von Uslar 1988); 12 Quetzdölsdorf,

kostr. hrob (Nitzschke – Schröter 1989); 13 Dobřichov-Pičhora, hr. 6 (Droberjar 1999); 14 Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999); 15 Přešťovice (Flügel – Martinec – Motyková – Wagner 2000). Různá měřítka

KeramikaCharakteristickým tvarem českého stupně B1, příznačným pro dobřichovskou skupinu, jsou vedle klasic-

kých terin (obr. 10) a tzv. nečleněných terin (obr. 11) především vysoké vázovité teriny, pro něž se někdy

používá pojem vázovité tvary (též terinovité vázy), resp. vázy (Preidel 1930, 149, 152–153, Abb.

161–162; Motyková-Šneidrová 1965, 145–146; Rieckhoff 1995, 161; Droberjar 1999, 40–42, Abb.

12:1–5; Lenz-Bernhard 2002, 74, Abb. 56). Ačkoli mezi nimi lze najít četné odlišnosti v profilaci, převa-

žují nezdobené formy s kuželovitým nebo válcovitým hrdlem, odsazenou výdutí a horizontálními lištami

na hrdle a výduti (obr. 4–6). Druhou podskupinou jsou nádoby s vyššími hrdly a lištou mezi nimi a výdu-

tí, jež bývají častěji zdobené radélkováním (obr. 7–8). Vázovité v ruce tvarované nádoby mají své předlo-

hy nepochybně ve vázovitých nádobách točených na kruhu předchozího stupně A, resp. LT D2b (Dro-

Eduard DROBERJAR610

Obr. 6. Třebusice, vázovité teriny: 1 hrob č. 541, 2 hrob č. 234, 3 hrob č. 403, 4 hrob č. 473. Foto: L. Káchová

berjar 2006, 42, 44, obr. 17–18), známých např.

z Großromstedtu, Aubstadtu a Třebusic. Tyto

nádoby nepochybně vznikly za přispění kelt-

ských vlivů (např. Mähling 1944, 72, Abb. 32;

Filip 1948, 285, obr. 8:2–4) v prostředí großro-

mstedtské kultury (Eichhorn 1927, 21–23; Sch-midt – Nitzschke 1989, Taf. 2:5a) a v některých

ojedinělých případech přežívají až do časné

fáze stupně B1 – u nás např. Dobřichov-Pičho-

ra, hr. 1 (Droberjar 1999, Taf. 23:1/1). Jistou

typologickou blízkost s dobřichovskými váza-

mi vykazují také przeworské nádoby typu Lia-

na I/1 stupně A 3 przeworské kultury (Liana1970, 438, tabl. I:1,3; Dąbrowska 1988, 26, ta-

bl. V:74). Určitá tvarová podobnost je i s bron-

zovými vědry Eggers 18 a 24. Nejlepším dokla-

dem toho jsou typologicky identické tvary

bronzového vědra Eggers 24 s keramickou

nádobou v kostrovém hrobě v Quetzdölsdorfu

(Nitzschke – Schröter 1989, Abb. 3–4).

Soupis vázovitých terin (typ DP 1–5 = Preidel typ 161–162 = typ Lenz-Bernhard E):(Čísla v soupisu odpovídají číslům na mapě – obr. 9)

Čechy:1. Dobřichov-Pičhora: hr. 3, 4 (obr. 5:9), 5, 6 (obr. 5:13), 7 (obr. 4:11), 8, 9 (obr. 4:13), 35 (obr. 4:12), 41 (obr.4:12), 56, 132, další nálezy bez hr. celků (obr. 5:14), (Droberjar 1999, Taf. 24:3/1,4/1; 25:6/1,7/1; 26:8/1; 27:9/1;

41:35/1; 42:41/1; 47:56/1; 72:132/1; 88:2,8; 103:5; 104:5);

2. Duchcov, kostr. hrob (Glott 1935, Abb. 2–3);

3. Hořín, žár. hrob (Sklenář 1966b, 31, tab. XXIV:994);

4. Hoštice, chata 1 (Motyková 1974, 510, obr. 4:19), obr. 8:5;

5. Hrdly, žár. hrob (Motyková-Šneidrová 1963a, Taf. XI:1);

6. Liběšice, žár. hrob (Motyková-Šneidrová 1963a, Taf. XIII:14);

7. Lomazice, hr. 74 (nepubl.);

8. Lužec n. Vlt., hr. 87 (obr. 5:7), (Kytlicová 1970, 345, obr. 28:4);

9. Mikovice, žár. hrob (Grbić 1924, obr. 1:1; Motyková-Šneidrová 1963a, Taf. XVIII:26);

10. Nový Bydžov-Chudonice, sídliště;

11. Praha-Bubeneč, kostr. hroby II a IV (Novotný 1955, 243, 250, obr. 8; 12);

12. Praha-Dejvice, sídliště (nepubl.);

13. Praha-Stodůlky, sídliště (Pleiner 1960, 197, obr. 9:3,5);

14. Praha-Vysočany (nepubl.);

15. Přešťovice, sídliště (Flügel – Martinec – Motyková – Wagner 2000, 77, Abb. 1:R2), obr. 5:15;

16. Siřem, žár. hrob (Motyková-Šneidrová 1963a, Taf. XI:6);

17. Stehelčeves, hr. U1 und U2 (obr. 5:1), (Motyková 1981);

18. Straky, kostr. hrob III (obr. 8:1), (Píč 1905a, 345–346, obr. 9:6);

19. Tišice, hr. 38, 43, 50 (obr. 8:3), (Motyková-Šneidrová 1963b, obr. 13:1; 15:5; 17:2);


Obr. 7. Wiazów (Wansen)/Polsko, kostrový hrob (?) (Pescheck 1939)

20. Třebusice: hroby 7, 17, 34, 161, 234 (obr. 6:2), 258 (obr. 4:5), 318, 320, 348, 358, 377, 380, 398 (obr. 5:3),

403 (obr. 6:3), 404 (obr. 4:16), 466, 473 (obr. 6:4), 474, 479, 498, 505 (obr. 5:14), 506, 511, 519, 520, 532, 541

(obr. 6:1), 544 (obr. 5:4), 550, 553, 563, 580?, 599, 603, 612, 666, 958 (obr. 4:15), (Motyková –Droberjar 2005,

tab. 2:1; 5:17/1; 7:34/1; 34:61/1; 52:234/1; 56:258/1; 75:318/1; 75:320/1; 83:348/1; 85:358/1; 90:377/1;

93:380/1; 99:403/1; 101:398/1; 103:404/1; 122:466/1,473/1; 123:474/1; 125:479/1; 131:498/1; 132:506/1;

133:505/1; 134:519/1; 135:511/1; 137:520/1; 139:532/1; 144:541/1; 146:544/1; 147:550/1; 148:553/1;

158:563/1; 169:580/1; 174:599/1; 177:603/1; 180:612/1; 191:666/1; 301:958/1);

21. Zápy, žár. hroby (Motyková-Šneidrová 1963a, Taf. X:7,10).

Německo: 22. Altendorf, hr. 149 (Pescheck 1978, Taf. 17:7): obr. 4:1;

23. Aubstadt, hr. 12 (Völling 1995, Taf. 10:6): obr. 4:9;

24. Bonn-Alfter, hrob (Heimberg 1998, 25, Abb. 13);

25. Bornitz, hr. 47 a 148 (Voigt 1976, Abb. 40:h; 77:148): obr. 4:3;

26. Dingolshausen, sídliště (Pescheck 1978, Taf. 62:9): obr. 5:10;

27. Großromstedt, např. hroby 1911/39 a 1910/96 (Eichhorn 1927, 27–28,29): obr. 48:5,7;

28. Hamburg-Fuhlsbüttel, hr. 261 (Tischler 1954, Taf. 31:261): obr. 8:6;

29. Klein Kreutz, Kr. Brandenburg, hr. 10 (Seyer 1976, Taf. 9c);

30. Kleinzerbst, hr. 79 (Schmidt-Thielbeer 1998, Taf. 39:3): obr. 4:8;

31. Crüchern, hrob (Voigt 1940, Taf. XIX:9);

32. Kuhbier, hr. 75 (obr. 5:11) a 244 (obr. 8:4), (von Uslar 1988, Abb. 15:5; 30:1);

33. Ladenburg, sídliště (Lenz-Bernhard 2002, Abb. 56:3–5);

34. Minzow, Kr. Röbel (Schuldt 1974, Abb. 37): obr. 8:2;

35. Schwäbisch Hall (Lenz-Bernhard – Bernhard 1991, Abb. 168:3): obr. 5:2;

36. Quetzdölsdorf, kostr. hrob (Nitzschke – Schröter 1989, Abb. 3): obr. 5:12;

37. Wulsen, hroby (Voigt 1940, Taf. X:1; XII:8);

Naumburg, hr. 3 (Spehr 1968, 281, Abb. 20:2), není na mapě.

Polsko:38. Stargard Szczeciński (Eggers – Stary 2001, Taf. 274:6);

39. Wiazów, kostr. hrob? (Pescheck 1939, Abb. 20): obr. 7.

Rakousko: 40. Hollabrunn, žár. hrob (Lantschner 1993, 352, Abb. 140): obr. 5:5;

41. Marchegg, žár. hrob (Tejral 1977, Abb. 12:2).

Slovensko: 42. Abrahám, hr. 67 (obr. 5:8) a 78 (obr. 4:7), (Kolník 1980, Taf. XXIII:67a; XXV:78a);

43. Kostolná pri Dunaji, hr. A, B (obr. 4:6), 9 (obr. 6:5), 20, 23, 25 (obr. 4:4), (Kolník 1980, Taf. LXXIV:Aa, Ba;

LXXIX:9a; LXXXVII:20a, 23a; XCII:25a);

44. Žlkovce, hrob (Kolník 1959, tab. IV:4).

Z rozšíření vázovitých terin (obr. 9) je patrná silná koncentrace právě v Čechách, přičemž v Třebusicích

bylo identifikováno celkem 37 nádob. Lze se tedy domnívat, že se jedná o specifický tvar dobřichovské

skupiny. Další lokality se táhnou v určitém pásmu od středního Polabí do Pomohaní a Porýní. Výskyt je

zaznamenán také v dolním Polabí a ve středním Podunají (v severním Rakousku a na západním Slo-

vensku). Vázovité teriny se nacházejí jak v hrobech žárových, tak kostrových, a to s běžnou výbavou

i s bohatou (např. Praha-Bubeneč, kostr. hr. IV; Quetzdölsdorf, kostr. hrob; Kostolná pri Dunaji, žárové

hroby 23 a 25). V Čechách, Pomohaní (Dingolshausen) a v oblasti Neckaru (Ladenburg) se vyskytují

také na sídlištích. Teritoriální a časový rozptyl vázovitých terin je možno dát do kontextu jednak se šíře-

ním svébských kmenů (střední Německo, Pomohaní, Porýní, Čechy a Podunají), tak i s určitými kon-

takty, které se mezi svébskými, ale i jinými germánskými kmeny rozvíjely v 1. polovině 1. století

a v době následující. Relativně nejstarší tvary jsou patrné v Großromstedtu (A/B1), mladší jsou v Če-

chách (B1a, B1b), na Slovensku a v Rakousku (B1b) a nejmladší v horním Porýní (B1/B2, B2a). Za-

Eduard DROBERJAR612


Obr. 8. Vázovité teriny s vysokým hrdlem. 1 Straky (Píč 1905); 2 Minzow (Schuldt 1974); 3 Tišice, hr. 50 (Motyková-Šneidrová 1963b); 4 Kuhbier, hr. 244 (von Uslar 1988); 5 Hoštice (Motyková 1974);

6 Hamburg-Fuhlsbüttel (Tischler 1954). Různá měřítka

jímavé je sledování některých obdobných nebo dokonce identických tvarů stupně B1 v germánském,

ale nesvébském prostředí, zejména v przeworské kultuře. Vázovitá terina (typ DP 4) z neuvedené loka-

lity (Liana 1970, tabl. V:44) je zcela identická s nádobami (popelnicemi) z Dobřichova-Pičhory, hr. 4

(obr. 5:9) a hr. 56 (Droberjar 1999, Taf. 47:56/1). Jde tedy v případě polských nálezů o dobřichovskou

nebo przeworskou keramiku? K rozřešení zmíněné hypotézy bude potřeba provést podrobnější výzkum

vybraného keramického materiálu przeworské kultury stupňů A3 až B1. Typologicky shodná (typ DP 4)

je rovněž nádoba z Domaradzic, hr. 79 (Kostrzewski 1954, 193, ryc. 72:9), s tím rozdílem, že výzdoba

je typická przeworská. Jinými obdobnými tvary jsou např. nálezy z lokality Charłupia Mała, hr.

V (Olędzki 2002, tabl. XXVI:10), datované do B1c, s analogií v Dobřichově-Pičhoře, hr. 9 (obr. 4:13)

Eduard DROBERJAR614

Obr. 9. Rozšíření vázovitých terin u Svébů. Čechy: 1 Dobřichov-Pičhora, 2 Duchcov, 3 Hořín; 4 Hoštice, 5 Hrdly, 6 Liběšice, 7 Lomazice, 8 Lužec n. Vlt., 9 Mikovice, 10 Nový Bydžov-Chudonice, 11 Praha-Bubeneč, 12 Praha-Dejvice, 13 Praha-Stodůlky, 14 Praha-Vysočany, 15 Přešťovice, 16 Siřem, 17 Stehelčeves, 18 Straky, 19 Tišice,

20 Třebusice, 21 Zápy; Německo: 22 Altendorf, 23 Aubstadt, 24 Bonn-Alfter, 25 Bornitz, 26 Dingolshausen, 27 Großromstedt, 28 Hamburg-Fuhlsbüttel, 29 Klein Kreutz, 30 Kleinzerbst, 31 Crüchern, 32 Kuhbier,

33 Ladenburg, 34 Minzow, 35 Schwäbisch Hall, 36 Quetzdölsdorf, 37 Wulsen; Polsko: 38 Stargard Szceciński, 39 Wiazów; Rakousko: 40 Hollabrunn, 41 Marchegg; Slovensko: 42 Abrahám, 43 Kostolná pri Dunaji, 44 Žlkovce


Obr. 10. Tzv. klasické teriny stupně B1. 1 Dobřichov-Pičhora, hr. 11; 2 Dobřichov-Pičhora, hr. 57; 3 Třebusice, hr. 202; 4 Třebusice, hr. 732; 5 Třebusice, hr. 707; 6 Dobřichov-Pičhora, hr. 49; 7 Dobřichov-Pičhora, hr. 43;

8 Dobřichov-Pičhora, hr. 51; 9 Dobřichov-Pičhora, hr. 27; 10 Třebusice, hr. 270; 11 Dobřichov-Pičhora, hr. 65;12 Třebusice, hr. 877; 13 Třebusice, hr. 444; 14 Dobřichov-Pičhora, hr. 54; 15 Dobřichov-Pičhora, hr. 12;

16 Dobřichov-Pičhora, hr. 26; 17 Dobřichov-Pičhora, hr. 16; 18 Uherčice (Peškař 1978); 19 Kostolná pri Dunaji, hr. A (Kolník 1980). Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999), Třebusice (Motyková – Droberjar 2005). Různá měřítka

nebo Charłupia Mała, hr. 11 (Olędzki 2002, tabl. VII:2), datované sponou Almgren 67a do B1a, s protěj-

škem opět v Dobřichově-Pičhoře, hr. 51 (obr. 10:8). Podle J. Tejrala (1970, 137) je výskyt vázovitých

terin, resp. váz v Polsku dokladem lokálního vývoje jižních oblastí przeworské kultury.

Nejběžnějším typem nádob u polabských Germánů byly ve stupni B1 tzv. klasické teriny (typ DP

6–10 = typ Lenz-Bernhard C2–C3). Základní tvar těchto terin, jako jeden z určujících znaků Svébů, pak

pokračuje v průběhu celé starší doby římké. Vyskytují se hlavně v Čechách, ve středním Německu

a středním Polabí a v Meklenbursku (Seyer 1976, Taf. 1:a–b; 9:b; 10:i ad.; Müller 1985, Taf. 67:20,22;

Motyková 1965, 143–144, Taf. 41:11,15,18–19; Droberjar 1999, 38, 42–46, Abb. 12; Lenz-Bernhard2002, Beilage 7:21–23,34–37,65–66,68,74–79), ale i v Pomohaní (obr. 55:4,11,13), Podunají (Tejral1970, 135–136; Kolník 1980, Taf. 11:2a; LXIII:Ha; LXXXIV:14a; CXLV:42a; CXLVII:45a;

CLIX:76a), méně v Meklenbursku (obr. 54:16), ojediněle v Porýní (Schlegel 2000, 112, Abb. 17:1–2;

Lenz-Bernhard 2002, 68–69, Abb. 49–53) nebo dokonce zcela vzácně ve Skandinávii (Droberjar 2000,

tab. XIX). Mezi klasickými terinami lze rozlišit dvě velké podskupiny, tj. tvary s kuželovitým hrdlem

(typ DP 6–9 = Lenz-Bernhard C2), a to buď s odsazenou výdutí nebo horizontální rýhou mezi hrdlem

a výdutí (obr. 10:1–4,16), lištou mezi hrdlem a výdutí (obr. 10:5–8,10) či odsazenou výdutí nebo hori-

Eduard DROBERJAR616

Obr. 11. Nečleněné teriny stupně B1. 1 Třebusice, hr. 617; 2 Třebusice, hr. 552; 3 Třebusice, hr. 27; 4 Dobřichov-Pičhora, hr. 50; 5 Dobřichov-Pičhora, hr. 60; 6 Třebusice, hr. 451; 7 Třebusice, hr. 8; 8 Třebusice, hr. 862;

9 Dobřichov-Pičhora, hr. 14; 10 Třebusice, hr. 456; 11 Dobřichov-Pičhora, hr. 13. Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999), Třebusice (Motyková – Droberjar 2005). Různá měřítka

zontální rýhou a lištou na hrdle (obr. 10:9,15,17). Druhou skupinou jsou teriny s válcovitým hrdlem

(DP 10 = Lenz-Bernhard C3 (obr. 10:12–14). Vedle vázovitých terin (váz) a tzv. klasických terin jsou

třetí velkou skupinou nádob polabských Germánů tzv. nečleněné teriny (obr. 11), resp. „teriny bez

hrdla“ (typ DP 11–12 = typ Leube A 1 = typ Lenz-Bernhard B 3), které se koncentrují hlavně v dolním

Polabí (Wegewitz 1937, Abb. 20:74/1697,165/2258; 139:2225; 214:2482; Lenz-Bernhard 2002, Beilage

7:8–11), Meklenbursku (Leube 1978, 24, Abb. 14:2,5; Keiling 1991, Abb. 3:E911a; Lenz-Bernhard2002, Beilage 7:19–20) a v Čechách (Motyková-Šneidrová 1965, 143; Taf. 41:8,10–11; Droberjar1999, 46, Taf. 44:46/1; 45:50/1; 46:49/1; 86:2,8)

SponyBezesporu hlavním chronologickým indikátorem časné doby římské jsou spony, i když při jejich detail-

ním zkoumání vyvstávají různé svízele. Především o spony se opírá vnitřní členění stupně B1 na dvě

fáze („B1a“ a „B1b“). Pro toto období, resp. pro dobřichovskou skupinu české doby římské jsou cha-

rakteristické čtyři velké skupiny spínadel: germánské (obr. 15), s očky (obr. 12), noricko-panonské (obr.16) a západořímské (obr. 17). U některých spínadel není zcela jasná jejich provenience (Droberjar1997a, 284–285), zejména u některých spon s očky (Almgren A, Almgren 54a, typ Kalkriese; naopak

u typu Haltern se předpokládá římský původ), ale také u některých tzv. germánských spon (např. Alm-

gren 2b). Nově do stávajícího systému klasifikace spon časné doby římské, založeném na díle O. Alm-

grena (1897; 1923) a rozpracovaném řadou badatelů (zejména: Kostrzewski 1919; Garbsch 1965;

Glüsing 1968; Ettlinger 1973; Jobst 1975; Riha 1979; Feugère 1985 a nejnověji zejména Kunow /ed./1998; Völling 1994 a Demetz 1999), lze přičlenit dva typy rozpoznané a definované podle českých

nálezů (viz dále).

Kombinací různých typů spon v germánských hrobových celcích časné doby římské podle chrono-

logického systému Th. Völlinga (1994) a detailního typologického třídění S. Demetze (1999) je možné

také v Čechách rozčlenit stupeň B1 na dvě fáze (Droberjar 1997a; týž 1999, 59–83, 138–144). Nicméně

ne vždy musí být dosaženo zaručeného výsledku. Existuje totiž celá řada hrobových souborů se spo-

nami, v nichž se obě časové vrstvy („B1a“ a „B1b“) prolínají. Například v Dobřichově-Pičhoře: hr. II

(Almgren 24, Almgren 45, Feugère 19a, Feugère 19d, Demetz TKF Ib2), hr. VI (Almgren 67a, Almgren

67b, Almgren 236c), hr. 13 (Almgren 45, Almgren 236c, typ Kalkriese), hr. 74 (Almgren 19aI, Almgren

45), hr. 94 (Almgren 67b, Almgren 45, Almgren 54, Riha 7.11.4), hr. 147 (Almgren 54b, Almgren 45),

hr. 149 (Almgren 49, Almgren 19aII, Almgren 236c, typ Riha 5.9, typ Kalkriese). Ačkoli můžeme na-

mítat, že mnohé hrobové celky mohly být sekundárně pomíchány během vykopávek v roce 1896 či po-

zději, existuje vícero dokladů i z jiných lokalit o vzájemném prolínání některých jasně definovatelných

chronologických prvků. Např. hrob č. 748 z Třebusic obsahoval spony Almgren 19aII a Almgren 2aII,

v jiném hrobě č. 900 téhož pohřebiště byla spona Almgren 2aII se spínadlem Almgren 19aI. Také tzv.

bodlákovité spony („Distelfibeln“) typu Feugère 19c nemusí být jednoznačně datovány jen do B1a, což

potvrzují nálezy z třebusického hrobu č. 587 se sponami typu Třebusice a Almgren 19aII. Kostrový hrob

č. IV z Prahy-Bubenče je např. podle spony Almgren 24 běžně datován do časné fáze stupně B1. Obsa-

hoval však také spínadla (TKF Ib1, TKF Ib2 a Almgren 45), podle nichž by náležel spíše do pozdní fáze

stupně B1. A tak bychom mohli pokračovat dál. Na druhé straně klasická spínadla fáze B1b, tj. spony

s očky Almgren 45 se v hrobových celcích třebusického pohřebiště vyskytly s ostatními sponami, které

potvrzují datování do B1b (zejména hr. 202: Almgren 19aII; hr. 514: Almgren 19aII; hr. 708: Almgren

67b; hr. 910: Almgren 67a2; hr. 927: Almgren 67b; hr. 956: Almgren 236d a Almgren 67b/c). Je tedy

zřejmé, že systém detailní chronologie spon je aplikovatelný především pro vybrané hrobové celky.

U většiny hrobů musíme vystačit pouze s rámcovým datováním nálezů do stupně B1.

Hlavní typy spon stupně B1 v Čechách:

a) germánské spony:Kostrzewski var. M-b (obr. 15:19), Kostrzewski var. N-b (obr. 15:20–23), Almgren 11 (obr. 15:8–9), Almgren 24

(obr. 15:1–4,7), Almgren 26 (obr. 15:5–6), Almgren 2a (obr. 15:14–16), Almgren 2b (obr. 15:17–18), Almgren

18b, Almgren 44, spony s očky Almgren A (obr. 12:1), Almgren 54a–b (obr. 12:2–6), AWG (obr. 12:9), typ Kal-

kriese (obr. 12:8), Almgren 45 (obr. 12:10–11,18), Almgren 46 (obr. 12:13), Almgren 48 (obr. 12:14–17), Almgren

49 (obr. 12:19–20), Almgren 50 (obr. 12:21), typ Vippachedelhausen (obr. 15:10), typ Třebusice (obr. 15:11–12);


b) západořímské spony:Almgren 241 (obr. 17:9), bodlákovité spony typu Feugère 19a–b (obr. 17:1,3), typ Feugère 19d (obr. 17:2), typ Feu-gère 16a (obr. 17:5), spona typu Nertomarus (obr. 17:7), spona typu Langton Down (obr. 17:6), galská spona

s křidélky typu Feugère 13b (obr. 17:8), šarnýrová spony se střechovitým lučíkem typu Riha 5.13 (obr. 17:14), Alm-

gren 22a (obr. 17:11), šarnýrová spona typu Ettlinger –var. (obr. 17:15), tutulovitá destičkovitá spona typu Riha

7.11.4 (obr. 17:19), „Höckerfibel“ typu Riha 2.12, tzv. vojenská spona typu Almgren 15 (obr. 17:13), uzlíkovitá

spona („Knotenfibel“) typu Riha 1.5 (obr. 17:20), spona s očky typu Haltern (obr. 12:7), Aucissa typu Riha 5.2.2

(obr. 17:12), šarnýrová spona typu Riha 5.9 (obr. 17:16), Almgren 19aI (obr. 17:17), Almgren 19aII (obr. 17:18);

Eduard DROBERJAR618

Obr. 12. Spony s očky v Čechách (stupeň B1). 1 Dobřichov-Pičhora, hr. I (Almgren A); 2,8 Dobřichov-Pičhora, hr. 94 (A 54a, typ Kalkriese); 3 Dobřichov-Pičhora, hr. 43 (A 54a); 4 Dobřichov-Pičhora, hr. 133 (A 54a);

5 Třebusice, hr. 781 (A 54a); 6 Třebusice, hr. 753 (A 54b); 7 Třebusice, hr. 808 (typ Haltern); 9 Dobřichov-Pičhora,hr. V (typ WGA); 10 Dobřichov-Pičhora, hr. 126 (A 45a); 11 Třebusice, hr. 954 (A 45b); 12 Dobřichov-Pičhora,

hr. 119 (A 49); 13 Dobřichov-Pičhora, hr. 52 (A 46); 14 Dobřichov-Pičhora, hr. 114 (A 48); 15 Dobřichov-Pičhora,hr. 4 (A 48); 16 Dobřichov-Pičhora, hr. 67 (A 48); 17 Třebusice, hr. 505 (A 48); 18 Dobřichov-Pičhora, hr. 13

(A 45b); 19 Dobřichov-Pičhora, hr. 35 (A 49); 20 Dobřichov-Pičhora, hr. 118 (A 49); 21 Třebusice, hr. 12 (A 50).Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999), Třebusice (Motyková – Droberjar 2005). Různá měřítka

c) noricko-panonské spony:Almgren 67a (obr. 16:1–4,6), Almgren 67b (obr. 16:5,7), Alm-

gren 67/68 (obr. 16:8), Almgren 236b (obr. 16:13–14), Almgren

236c (obr. 16:9–12), Almgren 237c (obr. 16:15,17–18), Almgren

238a, spony se zvířecí hlavičkou (Fibeln mit beißenden Tierkopf)

TKF Ia1–2, TKF Ib1, TKF Ib2 (obr. 16:16), TKF IIb.


Obr. 14. Rozšíření časných variant spon s očky typu Haltern (�) a typu Kalkriese (�). Typ Haltern (podle Völlinga1998): 1 Aubstadt, 2 Bebra, 3 Gaukönigshofen, 4 Gladbach, 5 Haltern, 6 Lomazice, 7 Moers-Asberg, 8 Neuss, 9 Petershagen-Lahde, 10 Radovesice, 11 Woerden „De Horden“, 12 Bollstedt, 13 Eggolsheim, 14 Kalkriese,

15 Lich-Kloster Arnsburg, 16 Třebusice. Typ Kalkriese (podle Droberjara 1999, doplněno):1 Butterstadt-Bruchköbel, 2 Dobřichov-Pičhora, 3 Großromstedt, 4 Haltern, 5 Kalkriese, 6 Kněževes,

7 Libochovice, 8 Moers-Asberg, 9 Nymburk, 10 Třebusice

Obr. 13. Spona s očky typu Haltern z Třebusic, hr. 808. Foto L. Káchová

Některé z výše uvedených typů šatových spínadel se koncentrují v rámci barbarika především na území

Čech. Z germánských spon je to typ Almgren 2b (Völling 1994, 226–230, 280–282, Abb. 37), spony

s očky typu Kalkriese (Droberjar 1999, 71–72), spony s očky typu Almgren 45–47 (Cosack 1979, Karte

13; Kunow 1998b; týž 2002; Mączyńska 2004) a spony typu Třebusice (Droberjar 1999, 81–82). Jen

v Čechách jsou doloženy spony s očky Almgrenova typu A (Droberjar 1999, 67–69, Abb. 16). Další

prioritu má české území v rozšíření galských spon („Distelfibeln“) typů Feugère 19a, Feugère 19d, Feu-gère 16 a tzv. zvířecích bodlákovitých spon „fibules a arc zoomorphe“ typu Feugère 19c (Droberjar1997a, 278–279; týž 1999, 138) a zejména výrazně členěných noricko-panonských spon typu Almgren

67a–b (Demetz 1999, 127–137, 260–265, Taf. 35; 40–43).

Eduard DROBERJAR620

Obr. 15. Germánské spony stupně B1 v Čechách. 1 Dobřichov-Pičhora, hr. II (A 24); 2 Dobřichov-Pičhora, hr. 50(A 24); 3 Třebusice, hr. 476 (A 24); 4 Dobřichov-Pičhora, hr. V (A 24); 5 Třebusice, hr. 578 (A 26); 6 Dobřichov

-Pičhora, hr. 9 (A 26); 7 Třebusice, hr. 714 (A 24); 8 Třebusice, hr. 592 (A 11); 9 Třebusice, hr. 544 (A 11); 10 Zdětín(typ Vippachedelhausen; Droberjar 1997a); 11 Dobřichov-Pičhora, hr. 124 (typ Třebusice); 12 Třebusice, hr. 933(typ Třebusice); 13 Třebusice, hr. 707 (typ Třebusice); 14 Dobřichov-Pičhora, hr. 82 (A 2aII); 15 Třebusice, hr. 912(A 2aI); 16 Dobřichov-Pičhora, hr. 36 (A 2aII); 17 Třebusice, hr. 912 (A 2b); 18 Dobřichov-Pičhora, hr. 113 (A 2b);19 Dobřichov-Pičhora, hr. 49 (Kostrzewski var. M-b); 20 Třebusice, hr. 933 (Kostrzewski var. N-a); 21 Třebusice, hr. 807 (Kostrzewski var. N-b); 22 Třebusice, hr. 714 (Kostrzeswki var. N-b); 23 Třebusice, hr. 176 (Kostrzewski

var. N-b). Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999), Třebusice (Motyková – Droberjar 2005). Různá měřítka

Ve zkoumání spon se upřesňuje chronologie, typologie a popisují nové, už známé typy. Ojediněle se

podaří rozpoznat některé nové formy a varianty. Th. Völling (1998) definoval nový typ časných spon

s očky (typ Haltern) s charakteristickým výrazně zalomeným lučíkem a prolamovaným zachycovačem,

které lze datovat pravděpodobně do fáze B1a. Při novém zpracování nálezů z pohřebiště v Dobřichově-

Pičhoře byly rozpoznány dva nové typy, označené jako typ Kalkriese (typ Lichardus 3) a typ Třebusice

(původně jako Almgren 22a-var. Třebusice = tzv. spony s očky typu Lichardus 1). Pro spony s očky typu

Kalkriese (Droberjar 1997a, 285; týž 1999, 71–72, Abb. 18), datované v Čechách především až do fáze

B1b, je příznačný výrazněji prohnutý a směrem k hlavici se rozšiřující lučík, plný zachycovač a zavřená,

ven vyčnívající očka s postranními knoflíky. Rozšíření spon typu Haltern a typu Kalkriese (obr. 14) se


Obr. 16. Noricko-panonské (podunajské) spony v Čechách (stupeň B1). 1 Dobřichov-Pičhora, hr. 49 (A 67a);2 Třebusice, hr. 320 (A 67a); 3 Třebusice, hr. 212 (A 67a); 4 Dobřichov-Pičhora, hr. VI (A 67a); 5 Dobřichov

-Pičhora, hr. 38 (A 67b); 6 Třebusice, hr. 714 (A 67a); 7 Dobřichov-Pičhora, hr. 117 (A 67b); 8 Dobřichov-Pičhora,hr. 27 (A 67/68); 9 Třebusice, hr. 699 (A 236c); 10 Třebusice, hr. 451 (A 236c); 11 Dobřichov-Pičhora, hr. 14

(A 236c); 12 Dobřichov-Pičhora, hr. 13 (A 236c); 13 Třebusice, hr. 417 (A 236b); 14 Třebusice, hr. 340 (A 236b);15 Dobřichov-Pičhora, hr. 43 (A 237c); 16 Dobřichov-Pičhora, hr. II (TKF Ib2); 17 Dobřichov-Pičhora, hr. 9

(A 237c); 18 Třebusice, hr. 188 (A 237c). Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999), Třebusice (Motyková – Droberjar 2005). Různá měřítka

nápadně podobá: Čechy, dolní Porýní (Moers-Asberg, Haltern a Kalkriese), Pomohaní a střední Ně-

mecko. Zatímco spony typu Haltern lze datovat do B1a, spony typu Kalkriese náleží jak do B1a (Nym-

burk, hr. 3), tak i do fáze B1b (Dobřichov-Pičhora, hr. 13 a hr. 149). Největší počet spon typu Kalkriese

pochází z Dobřichova-Pičhory (6 kusů), z Kalkriese jich je dosud publikováno jen několik.

Spony s očky typu Kalkriese:1. Butterstadt-Bruchköbel (Wahl 1982, 54, Anm. 103, Taf. 56,9);

2. Dobřichov-Pičhora, hr. 13, 81, 88, 94, 129, 149 (Droberjar 1999, Taf. 30,13/5; 57,81/1; 59,88/4; 61,94/4;

72,129/1; 83,149/2);

3. Großromstedt (Eichhorn 1927, 201, Abb. 1910);

Eduard DROBERJAR622

Obr. 17. Západořímské spony (galské a porýnské) v Čechách (stupeň B1). 1 Dobřichov-Pičhora, hr. 16 (Feugère19b); 2–3 Dobřichov-Pičhora, hr. II (Feugère 19d, Feugère 19a); 4–5 Třebusice, hr. 587 (Feugère 19c); 6 Stehelčeves,

hr. G6 (typ Langton Down; Motyková 1981); 7 Dobřichov-Pičhora, hr. 32 (typ Nertomarus); 8 Dobřichov-Pičhora, hr. 26 (Feugère 13b); 9 Třebusice, hr. 589 (A 241); 10 Nový Bydžov-Chudonice (Aucissa – Riha 5.2.4; Droberjar

1997a); 11 Stehelčeves, hr. G1 (A 22a; Motyková 1981); 12 Třebusice, hr. 732 (Aucissa – Riha 5.2.2); 13 Třebusice, hr. 453 (A 15); 14 Stehelčeves, hr. G6 (Riha 5.13; Motyková 1981); 15 Dobřichov-Pičhora, hr. 101 (Ettlinger 28-var.);

16 Dobřichov-Pičhora, hr. 149 (Riha 5.9); 17 Třebusice, hr. 867 (A 19aI); 18 Dobřichov-Pičhora, hr. 76 (A 19aII);19 Dobřichov-Pičhora, hr. 94 (Riha 7.11.4); 20 Třebusice, hr. 453 („Knotenfibel“). Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999),

Třebusice (Motyková – Droberjar 2005). Různá měřítka

4. Haltern (Kropatscheck 1909, 336, Abb. 1; Taf. XXXVI,3; Müller 2002, Taf. 3:21–22);

5. Kalkriese (Franzius 1992, Abb. 2,4; táž 1993, Abb. 28);

6. Kněževes (nepubl.);

7. Libochovice (Zápotocký 1969, obr. 2,6);

8. Moers-Asberg/Asciburgium (Bechert 1973, Taf. 14, 129, 132);

9. Nymburk, hr. 3 (Jaklová 1994, Tab. 13,11);

10. Třebusice, mimo hrobový celek (frag.).

Druhým typem spon (typ Třebusice) rozpoznaným v Dobřichově-Pičhoře a v Třebusicích jsou

spínadla, která se nápadně podobají sponám typu Almgren 44 (Kunow 1998a), označené také jako tzv.

Protoaugenfibeln, sponám typu Vippachedelhausen (Peschel 1968/69, 69) a sponám, které Th. Völling

(1995, 30–32, Karte 3) nazývá jako „geschweifte Fibeln mit Kugelfortsätsen“ (Aubstadt, Großromstedt,

Haldern-Landermann a Markkleeberg-Gautzsch). Spony typu Třebusice jsou však odlišné: nemají tak

výrazně zalomený lučík a prolamovaný zachycovač jako spony typu Vippachedelhausen, od spon Alm-

gren 44 je liší absence náznaků oček či půlobloučků a konečně od Völlingových prohnutých spon se od-

lišují větším prohnutím lučíku a plným zachycovačem. Největší genetickou příbuznost mají se sponami

typu Vippachedelhausen, které z Čech známe z Dobřichova-Pičhory, hr. 57 (Droberjar 1999, Taf. 49,

57/3), Třebusic, hr. 773 a ze Zdětína. Nejvíce spon typu Třebusice bylo nalezeno na třebusické nekropoli

(7 kusů: hr. 587, 707, 791, 808, 877, 901, 933), pocházejí také z Dobřichova-Pičhory, hr. 124 a hr. 128

(Droberjar 1999, Taf. 71:124/1; 72:128/4), Stehelčevsi, hr. G2 (Motyková 1981, 351, Abb. 8:3), Lieber-

see, hr. 3819 (Bemmann – Wesely-Arents 2005, 387, Taf. 51:3819/2) a z dalších lokalit.

Bronzové jehliceMezi velkým počtem jehlic lze v českém stupni B1, a to v obou fázích, rozpoznat jen několik charakte-

ristických skupin a typů. Hlavní formou v Čechách (Droberjar 1999, 85) jsou jehlice s bohatě profilova-

nou hlavicí a s podélným otvorem skupiny Beckmann IIa (Beckmann 1966, Taf. 9; Lenz-Bernhard 2002,

34, 12). Nejčastěji se nacházejí právě v dobřichovské skupině (obr. 18:1–6), ale známe je ojediněle také

odjinud, např. u nekarských Svébů: Mutterstadt a Neustadt-Mußbach (Lenz-Bernhard 2002, Abb.

11:6–7). Dalším oblíbeným typem byly jehlice s kruhovým otvorem v kruhovitém mezičlánku skupiny

Beckmann IIc (obr. 18:8–10) a jednoduché jehlice s kulovitou hlavicí a zduřelým krčkem (skupina

Beckmann IVb – typ 83; obr. 18:14,15–21), které rovněž patří k častému inventáři žárových hrobů v Če-

chách (Beckmann 1966, Taf. 11; Droberjar 1999, 85–86) a pocházejí také z Großromstedtu (obr. 45:3/1).

Ojediněle se objeví i další typy, např. skupiny Beckmann IIb – s kruhovitým otvorem v podélném mezi-

článku (obr. 18:11–12), skupiny IV/typ 104 – s kolínkovitě zahnutou hlavicí (obr. 18:13) nebo zvláštní

s bohatě zdobenou hlavicí (obr. 18:7; Droberjar 1999, 86–87).

OpasekKovové součásti opasku (pásové zápony, přezky, nákončí a další kování) poskytují velmi důležité infor-

mace nejen ke kroji a úrovni jejich nositelů, ale zejména pro chronologii a kulturní vztahy v barbariku

i navenek, k římským provinciím. Významní svébští jedinci, zejména bojovníci, se honosili dvěma

opasky. Nejlépe to máme prokázáno nálezy z bohatých hrobů z Prahy-Bubenče, kostr. hr. IV (obr. 19:1);

Třebusic, hr. 954 (obr. 19:2); Dobřichova-Pičhory, hr. V (obr. 19:3) a Kostolné pri Dunaji (obr. 19:4). Je-

den opasek byl sepnutý záponou typu Grabsch G1 nebo G2 a tvořila jej pásová garnitura typu Lekowo

(Kaczanowski – Madyda-Legutko 2000), druhý obsahoval podélnou osmičkovitou přezku ze skupiny

A podle R. Madydy-Legutko (1986, Taf. 1). Zvyk nošení dvou opasků po římském (vojenském) způsobu

byl znám už od augustovsko-tiberiovského období (např. Lindenschmit 1882, Taf. III:vlevo; V:vpravo).

Na prvním opasku s velkou přezkou byl zavěšen meč, druhý spínal šat, případně na něm byly zavěšeny

různé předměty, jak to dokládá tzv. zavěšovací kování v bubenečském hrobě (obr. 19:1). Římští legionáři

měli často na druhém opasku zavěšenou dýku (např. Ulbert 1968, 11). Z uvedených germánských hro-

bových celků, kde byla nalezena kování dvou opasků, dochovaly se ve dvou případech i meče, a to gla-

dius typu Newstead (Třebusice) a jednosečný meč (Dobřichov-Pičhora).

Součástí oděvu mnohých svébských mužů a žen byly opasky sepnuté buď záponou nebo přezkou.

Germánské pásové zápony, jejichž původ je třeba hledat v dolním Polabí a ve středním Německu (Voigt


1960), patří k nejstarším součástem opasků. V Čechách jsou doloženy železné pásové zápony potažené

bronzovým zdobeným plechem typu Hingst C (Hingst 1989, 49–57, Abb. 2) z Dobřichova-Pičhory, hr. 5

(obr. 20:1) a Třebusic, hr. 807 (obr. 20:2), jež mají nejbližší analogii na lokalitě Bebra (Pinkert 1998,

Abb. 12:11). Zvlášť působivým artefaktem je nález se stylizovanou zvířecí hlavičkou z Dobřichova-Pič-

hory (Droberjar 1999, Taf. 24:5/3; 114:5). Jiné formy reprezentují jednoduché železné zápony (obr.20:5), bronzové zápony typu Voigt C (obr. 20:3) a zejména prolamované zápony („Lochgürtelhacken“)

typu Voigt A (obr. 20:4). Většina českých nálezů těchto zápon (Droberjar 2006, 32–35, obr. 12, 13,

Eduard DROBERJAR624

Obr. 18. Bronzové jehlice dobřichovské skupiny v Čechách (stupeň B1). 1 Dobřichov-Pičhora, hr. 118;2 Dobřichov-Pičhora, hr. 134; 3 Třebusice, hr. 730; 4,21 Třebusice, hr. 807; 5 Dobřichov-Pičhora, hr. 133;

6 Dobřichov-Pičhora, hr. 127; 7 Dobřichov-Pičhora, hr. 10; 8 Dobřichov-Pičhora, hr. 94; 9,16 Třebusice, hr. 444;10 Třebusice, hr. 212; 11 Třebusice, hr. 241; 12 Stehelčeves, hr. U 2 (Motyková 1981); 13 Třebusice, hr. 212;14 Třebusice, hr. 714; 15,18 Stehelčeves, hr. G6; 17 Třebusice, hr. 241; 19–20 Třebusice, hr. 809. Dobřichov

-Pičhora (Droberjar 1999), Třebusice (Motyková – Droberjar 2005). Různá měřítka


Obr. 19. Noricko-panonské pásové garnitury (dva opasky v hrobě). 1 Praha-Bubeneč, hr. IV; 2 Třebusice, hr. 954(Motyková – Droberjar 2005); 3 Dobřichov-Pičhora, hr. V (Droberjar 1999); 4 Kostolná pri Dunaji, hr. 35

(Kolník 1980). Různá měřítka

15:1–3,12) patří do plaňanské skupiny (LT D2b). Tradice nošení pásových zápon zřejmě přežívala z poz-

dní doby laténské do časné doby římské. O tom svědčí nejen nálezy české, ale zejména dolnolabské.

U dolnolabských Svébů byly ve stupni B1 časté pásové zápony se stylizovanými zvířecími hlavičkami

(Wegewitz 1972, 280, Abb. 45). O vzhledu dolnolabských opasků si dokážeme učinit nejlepší představu

podle nálezů z hrobových celků z lokalit (např. Ehestorf-Vahrendorf I; Hamburg-Marmstorf, hr. 225;

Husby, hr. 190), kde se zachovaly všechny kovové díly, včetně nákončí (obr. 23:1–4). Pásová zápona se

stylizovanou zvířecí hlavičkou, s kroužkovým upínacím kováním a nákončím typu D tvořila opasek,

který rekonstruovala na základě nálezů z Harsefeldu, hr. VIII R. Madyda-Legutko (1983, 95, ryc 1:1).

Obdobný opasek (obr. 24:c,f,g,h) s knoflíkovitou záponou a se dvěma nákončími typu D byl součástí

výbavy hrobu č. 175 ve Schkopau (Schmidt – Nitzschke 1989, 142, Taf. 42:175), který lze klást na samý

sklonek 2. a snad do počátku 3. stupně (LT D2b/R B1) großromstedtské kultury.

Vedle pásových zápon germánské provenience, se v Čechách vyskytuje velký počet noricko-panon-

ských forem (Motyková-Šneidrová 1964; Droberjar 1999, 145), zejména typy Garbsch G1 (obr. 20:18)

a Garbsch G2 (obr. 20:17), doprovázených dalšími typy kování opasků: honosné prolamované destičky

typů Garbsch B1 (Droberjar 1999, 146), destičky s řadami drobných nýtů typu Garbsch B7 (tamtéž,

147), kachničkovitá kování („Entenbügel“) typu Garbsch E1a E3 (tamtéž, 147–148), člunkovitá kování

(„Känchen“) typu Garbsch Ka (tamtéž, 148), spojovací články (obr. 19:1,2), nýty a nákončí typu

Garbsch R2 (obr. 21:13–20). Prolamované destičky známe v Čechách především z Dobřichova-Pičhory,

Býčkovic a Mikovic. Mnohé z těchto komponent nebo dokonce celé garnitury, jako např. typu Lekowo

(Kaczanowski – Madyda-Legutko 2000) s kováními typu Garbsch B1 a B7 a se spojovacím článkem (pet-

licí), jsou považovány za imitace noricko-panonských opasků, které podle některých badatelů byly zho-

tovovány v barbariku (Motyková-Šneidrová 1964, 358; Garbsch 1965, 92). Právě opasky typu Lekowo se

koncentrují v Čechách a na jihozápadním Slovensku (Kaczanowski – Madyda-Legutko 2000, ryc. 9),

z Německa jsou známé jen z Großromstedtu (obr. 45:4/2) a z Liebersee (obr. 56:15). V hrobě na pomo-

řanské lokalitě Lekowo/Leckow (Kaczanowski – Madyda-Legutko 2000; Eggers – Stary 2001, Taf. 320)

je tato pásová garnitura datována sponami Almgren 45 a Almgren 67b až do pozdní fáze stupně B1

(B1b).

Charakteristickými přezkami stupně B1 jsou formy s dlouhými tzv. osmičkovitými rámečky typů

Madyda-Legutko A1–5 (obr. 20:8–9,12,14) a Madyda-Legutko A15–17 (obr. 20:10–11). Objevují se

v przeworské kultuře, v dolním Polabí, středním Podunají, horním Porýní a v Čechách. Nejvíce se kon-

centrují právě v Čechách (Madyda-Legutko 1999, 256–257, ryc. 1; Lenz-Bernhard 2002, 43, Abb. 22).

Podle R. Madydy-Legutko (1999) jsou nálezy v przeworské kultuře buď markomanským importem

nebo místní výrobou (?). Také L. Lenz-Bernhard (2002, 40) soudí na germánskou provenienci osmič-

kovitých přezek. Známe je v železném i bronzovém provedení. Bronzové osmičkovité přezky (obr.20:8–12) se nacházejí především v bohatých hrobech (Zliv; Kropáčova Vrutice; Straky, hr. I; Praha-Bu-

beneč, hr. IV). Vedle osmičkovitých přezek s dlouhým rámečkem, pocházejí z Čech i kratší formy (typ

Madyda-Legutko A7 a A12), zpravidla zhotovované ze železa (obr. 20:6–7) nebo bronzu (obr. 20:13).

Posledně zmíněná přezka typu Madyda-Legutko A20 z Třebusic, hr. 553, byla zdobená a luxusně pro-

vedená. Našla se v hrobě spolu s fragmenty bronzové nádoby a bronzových nůžek.

Dalšími typy přezek jsou v Čechách tvary (především s rámečkem ve tvaru písmene D nebo kru-

hové), které se průběžné vyskytují po celou starší dobu římskou i déle (obr. 20:15–16,19,20). Lepší da-

tovací schopnosti mají bronzové přezky typu Oldenstein 1033 a jejich varianty, jež v Čechách známe

z Třebusic, hr. 587 (obr. 20:21) a Dobřichova-Pičhory (Droberjar 1999, Taf. 93:4). Ačkoli jsou běžně

považovány za římské, v Třebusicích jsou doklady pro jejich místní germánskou (?) výrobu (viz dále).

Zcela ojedinělý typ bronzové masivní přezky (o délce 10 cm) pochází z Třebusic, hr. 954 (obr. 20:22)

a mohl by vést k představě o používání koňských postrojů při upínání sedel (?).

Významnou komponentou pásových garnitur jsou nákončí („Riemenzunge“). V Čechách se vysky-

tují v různém provedení. Jelikož jejich podrobná typologie zatím nebyla vypracována, pokusil jsem se na

základě následujícího předběžného a spíše orientačního soupisu vyčlenit hlavní formy pro časnou dobu

římskou. Jedním z vůdčí prototypů pro nákončí stupně B1 jsou pozdně laténská nákončí, zde označená

jako typ A (obr. 22:1–16,24). Nacházejí se především v keltském prostředí (např. Stradonice, Staré Hra-

disko, Manching, Karlstein, Mokronog), ojediněle i v kultuře púchovské (Kojetín-Požaha) a przeworské

(Domaradzice) a v časně římském prostředí (Madgalensberg). Je pro ně typická profilovaná hlavice, nad

Eduard DROBERJAR626

níž se nachází plastický obrácený V-motiv. Geneticky provázané s tímto typem jsou nákončí s časně řím-

ské Vindonissy (obr. 22:9) a z Dobřichova-Pičhory (obr. 22:17). Vzájemné souvislosti mezi keltskými

nálezy ze Stradonic a germánskými z Pičhory si u tohoto typu povšiml už O. Almgren (1913, 272, Abb.

12 a 13). Nákončí z Vindonissy a Dobřichova-Pičhory jsou tedy určitými variantami typu A, resp. mezi-

tvarem typů A a B1. Je velmi pravděpodobné, že mají k sobě časově i kulturně velmi blízko. O proveni-

enci nákončí typu A lze vést diskuse. Nicméně např. na Stradonicích se nacházejí v souvislosti se želez-

nými imitacemi norických pásových zápon s pevným háčkem (Píč 1903, tab. XXXIII:50,56,57), jež mají

své předlohy v záponách typu Garbsch G1a, se kterými mohla nákončí typu A tvořit garnitury. Na Mag-


Obr. 20. Pásové zápony a přezky stupně B1 v Čechách. 1 Dobřichov-Pičhora, hr. 5; 2 Třebusice, hr. 807;3 Dobřichov-Pičhora, hr. 126; 4 Třebusice, hr. 912; 5 Třebusice, hr. 930; 6 Třebusice, hr. 90; 7 Třebusice, hr. 479;8–9 Zliv (Schulz 1885); 10 Kropáčova Vrutice (Červinka 1884); 11 Straky, hr. I (Píč 1905); 12 Praha-Bubeneč,

hr. IV (Droberjar 2005); 13 Třebusice, hr. 553; 14 Třebusice, hr. 612; 15 Třebusice, hr. 899; 16 Třebusice, hr. 206;17 Býčkovice (Motyková-Šneidrová 1964); 18 Mikovice (Motyková-Šneidrová 1964); 19 Třebusice, hr. 115;

20 Třebusice, hr. 450; 21 Třebusice, hr. 587; 22 Třebusice, hr. 954. Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999), Třebusice(Motyková – Droberjar 2005). Různá měřítka

Eduard DROBERJAR628

Obr. 21. Noricko-panonská a germánská nákončí opasků v počátcích doby římské. 1–3 typ B 2; 4–12 typ B 3;13–20 typ B 4; 21–22 typ B 5; 29–47 typ D; 23–24 typ E 1; 25–26 typ E 2. 1 Dobřichov-Pičhora, hr. 20 (Droberjar

1999); 2 Maria Saal (FÖ 23, 1984); 3 Slovinsko (Sagadin 1979); 4 Tišice, hr. 42 (Motyková-Šneidrová 1963b);5 Křesín; 6 Kadaň-Jezerka, obj. 18 (Kruta 1972); 7 Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999); 8 Magdalensberg

(Deimel 1982); 9 Bornitz, hr. 99 (Voigt 1976); 10 Liptovská Mara I (Pieta 1982); 11 Niedanowo, hr. 591 (Ziemlińska-Odojowa 1999); 12 Sládkovičovo, hr. 34 (Kolník 1980); 13 Magdalensberg (Garbsch 1965), typGarbsch R2; 14 Dobřichov-Pičhora, hr. 148 (Droberjar 1999); 15 Dobřichov-Pičhora, hr. III (Droberjar 1999);

16 Třebusice, hr. 592 (Motyková – Droberjar 2005); 17 Kleinzerbst, hr. 6 (Schmidt-Thielbeer 1998); 18 Bornitz, hr. A [FK 21] (Voigt 1976); 19 Třebusice, hr. 316 (Motyková- Droberjar 2005); 20 Dobřichovice; 21 Sörby-Störlinge(Resi 1986); 22 Třebusice, hr. 115 (Motyková- Droberjar 2005); 23 Kutná Hora-Sedlec, hr. 1 (Čižmář – Valentová

dalensbergu se našlo nákončí typu A i zápona typu Garbsch G1a (Garbsch 1965, 80; Deimel 1982).

Určitá možnost, že nákončí typu A představují norický výrobek, mohou potvrzovat obdobná bohatě pro-

filovaná nákončí typu B5 (obr. 21:21–22), B4 = typ Garbsch R2 (obr. 21:13–20), která jsou častá v čes-

kých nálezech stupně B1 a známá i z Magdalensbergu (obr. 21:13) nebo jednodušší formy typu B3 (obr.21:4–12), jež rovněž pocházejí z Čech a Magdalensbergu, popř. z dalších lokalit (Bornitz a Kleinzerbst),

event. velmi jednoduché prototypy předchozích (obr. 21:1–3), které byly nalezeny opět v Čechách

a v Noriku (typ B2). Podobnost se skupinou A a B mají nákončí skupiny C. Nálezy z Prahy-Bubenče,

kostr. hr. IV a Přerova nad Labem (obr. 22:18–19) jsou velmi blízké časně římským nákončím z Augs-

burgu-Oberhausenu (obr. 22:20–21,25). V dobřichovské skupině se vyskytují také bronzová, ojediněle

železná (obr. 21:39) nákončí typu B1 (obr. 22:29–31), opět podobná typům A, B3 a B4. Vyhraněnou

skupinu nákončí reprezentují jednoduché páskové formy typu D (obr. 21:29–47). Ačkoli se vyskytují už

od stupně B1 (např. Dobřichov-Pičhora, hr. 3; Praha-Bubeneč, kostr. hr. IV; Třebusice, hr. 212; Ehestorf-

Vahrendorf I), resp. od LT D2b/R B1 (Schopau, hr. 175), jejich hlavní rozšíření náleží až do stupně B2

(Godłowski 1977, 39). Při detailním pozorování zjišťujeme, že některá nákončí typu D mají při spodním

okraji horizontální rýžku (obr. 21:29,31–33,47), jiná (obr. 21:43–47) drobné kroužky. Ostatní typy

nákončí (skupina E) jsou v českém stupni B1 méně časté (obr. 21:23,25,27–28). Typ E1 má určitou po-

dobnost s nákončím ze Zemplína, hr. 106 (Pieta 2005, Taf. X:16), které lze datovat do stupně B1. Rytá

výzdoba v podobě písmene X na zemplínském nákončí je shodná s nálezy z rakouské lokality Maria Saal

(obr. 21:2) nebo ze Stehelčevsi, hr. U2 (obr. 60:11).6

Typologie nákončí opasků z pozdní doby laténské až časné doby římské:

Typ A: 1. Dobřichov-Pičhora, hr. II (Droberjar 1999, 306, Taf. 4:2–3), 2 kusy: typ DP 1-zvláštní var. – obr. 22:17;

2. Domaradzice, hr. 1 (Liana 1970, tabl. III:27);

3. Karlstein (Menke 1977, 225, Abb. 1:1163–1164) – obr. 22:6,15;

4. Kněževes, rozruš. žár. hroby (Preidel 1930, I 224);

5. Kojetín-Požaha (Pieta 1982, 257, Taf. XV:13; Čižmář 1996, 178, Abb. 3:8) – obr. 22:3–4;

6. Magdalensberg (Deimel 1982, Taf. 57:14) – obr. 22:5;

7. Manching (Menke 1977, 226, Abb. 2) – obr. 22:7;

8. Mokronog (Guštin 1984, Beilage 1:78) – obr. 22:8;

9. Staré Hradisko (Čižmář 2002, 26; Čižmářová 2004, 88): 14-zvláštní var. – obr. 22:2,14;

10. Stradonice (Rybová – Drda 1994, 109, Fig. 36:7; Píč 1903 ) – obr. 22:1,10–13,16,24;

11. Vindonissa (Unz – Deschler-Erb 1997, Taf. 63:1787) – obr. 22:9.

Typ B 1:1. Augsburg-Oberhausen (Hübener 1973, Taf. 9:22) – obr. 22:31;

2. Domaradzice, hr. 104 (Kostrzewski 1954, 217, ryc. 108:7);

3. Praha-Bubeneč, hr. II (Novotný 1955, 253, obr. 14:3) – obr. 22:29;

4. Zliv (Schulz 1885, tab. IV:24) – obr. 22:30;

5. Žarošice, žár. hrob (Tejral 1977, 325, Abb. 15:7), dat.: B1/B2;


1979); 24 Magdalensberg (Deimel 1982); 25 Dobřichov-Pičhora, hr. 69 (Droberjar 1999); 26 Feldberg (Oldenstein1976); 27–28 Praha-Bubeneč, hr. IV; 29 Třebusice, hr. 212 (Motyková – Droberjar 2005); 30 Praha-Modřany;31 Stehelčeves (Motyková 1981); 32–33 Husby, hr. 182 (Raddatz 1974); 34 Oblin, hr. 85 (Czarnecka 2001);

35–36 Schkopau, hr. 175 (Schmidt – Nitzschke 1989); 37 Hamburg-Fuhlsbüttel, hr. 461 (Tischler 1954);38 Geesthacht (Hachmann 1960); 39 Dobřichov-Pičhora, hr. 103 (Droberjar 1999); 40 Ehestorf-Vahrendorf I

(Wegewitz 1937); 41 Harsefeld, hr. VIII (Wegewitz 1937); 42 Liptovská Mara VII (Pieta 1982);43–44: Praha-Bubeneč, hr. IV; 45–47 Bornitz, hr. 6 [FK 29] (Voigt 1976). Různá měřítka

6 Neobvyklé lopatkovité nákončí ze Stehelčevsi bylo zdobené identicky jako držadlo štítu ve stejném hrobě (obr. 60:2),datovaném do pozdní fáze stupně B1. Jelikož v hrobovém celku U2 stehelčevského pohřebiště je publikována (Motyková 1981,348, Abb. 5:14) výrazně mladší ostruha, která nemohla být součástí původního inventáře hrobu, nelze tudíž vyloučit ani mladšístáří neobvyklého lopatkovitého nákončí. Shodný výzdobný styl nákončí a držadla štítu, by však tuto eventualitu mohl vyloučit.

Typ B 2 (typ DP 3):1. Dobřichov-Pičhora, hr. 20 (Droberjar 1999, Taf. 34:20/1) – obr. 21:1;

2. Maria Saal (Fundberichte aus Österreich 23, 1984) – obr. 21:2;

3. Slovinsko (Sagadin 1979, Taf. 4:9) – obr. 21:3.

Typ B 3 (typ DP 2):1. Bornitz, hr. 99 (Voigt 1976, 242, Abb. 61:99k) – obr. 21:9;

2. Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999, 395, Taf. 93:8) – obr. 21:7;

3. Domaradzice, hr. 1 (Kostrzewski 1954, ryc. 4:2–3);

4. Groß-Gerau (Lenz-Bernhard – Bernhard 1991, 287, Abb. 140:3);

Eduard DROBERJAR630

Obr. 22. Pozdně laténská a časně římská nákončí opasků. 1–17,24 typ A; 29–31 typ B1; 18–22,25 typ C1;23,26–28 typ C2. 1,10–13,16,24,26 Stradonice (Rybová – Drda 1994; Píč 1903); 2,14 Staré Hradisko (Čižmář

2002; Čižmářová 2004); 3–4 Kojetín-Požaha (Pieta 1982; Čižmář 1996); 5 Magdalensberg (Deimel 1982);6,15 Karlstein (Menke 1977); 7 Manching (Menke 1977); 8 Mokronog (Guštin 1984); 9,27 Vindonissa (Unz –Deschler-Erb 1997); 17 Dobřichov-Pičhora, hr. II (Droberjar 1999); 18 Přerov nad Labem; 19 Praha-Bubeneč,

hr. IV; 20–21,23,25,31 Augsburg-Oberhausen (Hübener 1973); 22 Dangstetten II (Fingerlin 1998); 28 Chelmsford(Coulston ed. 1988); 29 Praha-Bubeneč, hr. II (Novotný 1955); 30 Zliv (Schulz 1885). Různá měřítka

5. Kadaň-Jezerka, obj. 18 (Kruta 1972, tab. I:4) – obr. 21:6;

6. Křesín (Motyková-Šneidrová 1963a, 26, Taf. IV:14) – obr. 21:5;

7. Liptovská Mara I (Pieta 1982, 299, Taf. LVII:23) – obr. 21:10;

8. Magdalensberg (Deimel 1982, Taf. 57:13) – obr. 21:8;

9. Niedanowo, hr. 591 (Ziemlińska-Odojowa 1999, 360, Taf. CCIX:2) – obr. 21:11;

10. Sládkovičovo, hr. 34 (Kolník 1980, 303, Taf. CXL:34h) – obr. 21:12;

11. Tišice, hr. 42 (Motyková-Šneidrová 1963b, 364, obr. 14:1) – obr. 21:4;

12. Vrutice, žár. hrob (Zápotocký 1969, 180, obr. 2:3).

Typ B 4 (typ Garbsch R 2):1. Bornitz, hr. A [FK 21] (Voigt 1976, 196, Abb. 17:21e) – obr. 21:18;

2. Dobřichov-Pičhora, hr. III (Droberjar 1999, 310, Taf. 8:10) – obr. 21:15;

3. Dobřichov-Pičhora, hr. 148 (Droberjar 1999, 384, Taf. 82:2) – obr. 21:14;

4. Dobřichovice (nepubl.) – obr. 21:20;

5. Kleinzerbst, hr. 6 (Schmidt-Thielbeer 1998, Taf. 4:5) – obr. 21:17;

6. Magdalensberg (Garbsch 1965, 105) = typ Garbsch R2 – obr. 21:13;

7. Třebusice, hr. 316 (Motyková- Droberjar 2005, tab. 73:8) – obr. 21:19;

8. Třebusice, hr. 592 (Motyková – Droberjar 2005, tab. 175:3) – obr. 21:16.

Typ B 5:1. Sörby-Störlinge (Resi 1986, Pl. 42:9) – obr. 21:21;

2. Třebusice, hr. 115 (Motyková – Droberjar 2005, tab. 28:115/7) – obr. 21:22.

Typ C 1: 1. Augsburg-Oberhausen (Hübener 1973, Taf. 9:24,35,43) – C1b (obr. 22:20–21,25);

2. Dangstetten II (Fingerlin 1998, 357, Abb. 1155:4) – C1c (obr. 22:22);

3. Praha-Bubeneč, hr. IV (nepubl.) – C1a (obr. 22:19);

4. Přerov nad Labem (nepubl.) – C1a (obr. 22:18).

Typ C 2:1. Augsburg-Oberhausen (Hübener 1973, Taf. 9:21) – C2a (obr. 22:23);

2. Chelmsford (Coulston ed. 1988, 252, Fig. 3:3) – C2b (obr. 22:28);

3. Stradonice (Píč 1903) – C2b (obr. 22:26);

4. Vindonissa (Unz – Deschler-Erb 1997, Taf. 63:1789) – C2a (obr. 22:27).

Typ D (podobné sk. Raddatz V - zde zahrocenější zakončení, sk. v. Müller B /1957, 43/ = Liana III:26):

1. Bornitz, hr. 6 [FK 29] (Voigt 1976, 213, Abb. 33:29a) – obr. 21:45–47;

2. Dobřichov-Pičhora, hr. 103 (Droberjar 1999, 366, Taf. 103/2) – obr. 21:39;

3. Domaradzice, hr. 160 (Liana 1970, tabl. III:26);

4. Ehestorf-Vahrendorf I (Wegewitz 1937, 133, Abb. 61:9) – obr. 21:40;

5. Geesthacht (Hachmann 1960, Taf. 7:2) – obr. 21:38;

6. Hamburg- Fuhlsbüttel, hr. 461 (Tischler 1954, Taf. 46:461/c) – obr. 21:37;

7. Harsefeld, hr. VIII (Madyda-Legutko 1983, 95, ryc. 1:1) – obr. 21:41;

8. Husby, hr. 182 (Raddatz 1974, Taf. 45:n–p) – obr. 21:32–33;

9. Liptovská Mara VII (Pieta 1982, 300, Taf. LVIII:15) – obr. 21:42;

10. Oblin, hr. 85 (Czarnecka 2001, 98, ryc. 7g) – obr. 21:34;

11. Praha-Bubeneč, hr. IV (nepubl.) – obr. 21:43–44;

12. Praha-Modřany (Motyková-Šneidrová 1967, 31) – obr. 21:30;

13. Schkopau, hr. 175 (Schmidt – Nitzschke 1989, 142, Taf. 42:175/f,g) – obr. 21:35–36;

14. Stehelčeves „popeliště“ (Motyková 1981, 360, Abb. 14:14) – obr. 21:31;

15. Třebusice, hr. 212 (Motyková – Droberjar 2005, tab. 46:212/11) – obr. 21:29.


Eduard DROBERJAR632

Obr. 23. Dolnolabské pásové garnitury se záponami (stupeň B1). 1 Ehestorf-Vahrendorf I (Wegewitz 1937);2 Hamburg-Marmstorf, hr. 225 (Wegewitz 1964); 3 Husby, hr. 190 (Raddatz 1974); 4 Harsefeld, hr. VIII

(Madyda-Legutko 1983)

Příklady dalších nákončí typu D z mladších kontextů – stupeň B2 (podobné jako Raddatz typ V):

Abrahám, hr. 207 (Kolník 1980, Taf. LIX:207b); Abrahám, ojedinělý nález (Kolník 1980, Taf. LXVI:27); Bordes-

holm (Sagau 1981, Taf. 72:1534m; 155:10314i); Hamfelde, hr. 150 (Bantelmann 1971, Taf. 22e); Husby, hr. 140

(Raddatz 1974, Taf. 36:140e–f); Kamieńczyk, hr. 311 (Dąbrowska 1997, Taf. CXLI:311/2); Klein-Warin (vonMüller 1957, Taf. 15b); Körchow (Beltz 1920, Taf. XIII:116); Łajski, ojedinělý nález (Liana 1961, Taf. II:12);

Mistelbach, hr. 4 (Tejral 1977, 323, Abb. 13:2); Putensen (Wegewitz 1972, Taf. 16,B198); Saalburg (Oldenstein1976, Taf. 36:308); Sörby-Störlinge (Resi 1986, Pl. 42:10–11); Sládkovičovo, hr. 35 (Kolník 1980, Taf.

CXLII:35o); Sládkovičovo, hr. 51 (Kolník 1980, Taf. CXLIX:51l); Třebusice, hr. 315 (Motyková – Droberjar2005, tab. 72:315/3); Wiebendorf, hr. 615 (Keiling 1984, Taf. 85:615); Wólka Domaniowska, hr. 52 (Olędzki2000, 126, tabl. XLIII:2).

Typ E 1:1. Kutná Hora-Sedlec, hr. 1 (Čižmář – Valentová 1979, 145, obr. 1:5) – obr. 21:23;

2. Magdalensberg (Deimel 1982) – obr. 21:24.

Typ E 2 (typ Oldenstein 305):

1. Dobřichov-Pičhora, hr. 69 (Droberjar 1999, 356, Taf. 54:69/4) – obr. 21:25;

2. Feldberg (Oldenstein 1976, Taf. 36:305) – obr. 21:26.

Typ E 3:Hamburg-Marmstorf, hr. 225 (Wegewitz 1964) – obr. 23:2.

Zlaté šperkyVzácným druhem nálezů v dobřichovské skupině a obecně ve stupni B1 časné doby římské jsou zlaté

předměty. Čtyři z nich, dva prsteny (Droberjar 1999, 96, Taf. 1:I/3; 10:IV/4; 126:3) a dva závěsky (Dro-berjar 1999, 96–97, Taf. 1:I/2; 95:26; 126:2), pocházejí z Dobřichova-Pičhory, další zlatý závěsek byl

součástí inventáře žárového hrobu A v Mikovicích (Motyková-Šneidrová 1963a, Taf. XVIII:11). Prs-

teny náležejí k typu Beckmann 1. Stejné zlaté prsteny se našly v bohatých hrobech stupně B1 v Hoby

a Mollegardsmarku (Beckmann 1969, 26–27). A právě v Dánsku je hledán původ těchto forem. Prsteny

z Pičhory jsou nejjižnějšími doklady jejich výskytu v barbariku. Hruškovité závěsky reprezentují typ


Obr. 24. Schkopau, hr. 175. Inventář žárového hrobu s pásovou garniturou (Schmidt – Nitzschke 1989)

von Müller II. Nálezy z Dobřichova-Pičhory a Mikovic, spolu se šperkem z Neubrandenburgu, hr. 31

(Leube 1978, 19, Abb. 11) patří k nejstarším kusům tohoto typu v barbariku.

Zlaté a stříbrné šperky v žárových a kostrových hrobech stupně B1 v Čechách:Dobřichov-Pičhora, hr. I: Au prsten, Au závěsek; Dobřichov-Pičhora, hr. II: Ag spona A.24; Dobřichov-Pičhora,

hr. III: Ag A.26, Ag vendická spona; Dobřichov-Pičhora, hr. IV: Au prsten, Ag spona; Dobřichov-Pičhora, hr. V:

Ag WGA, Ag A.24; Dobřichov-Pičhora, hr. 62: Ag A.26; Dobřichov-Pičhora, hr. 94: Ag A.54a; Dobřichov-Pič-

hora, hr. 148: Ag A.26; Mikovice, hr. A: Au závěsek, 2x Ag A.24; Holubice: Ag A.24; Zliv: 2 Ag A.24; Praha-Bu-

beneč, hr. IV: Ag A.24; Stehelčeves, hr. U3/62: Ag náramek; Dobřichov-Pičhora, hr. 37: Ag jehlice; Tišice, hr. 67:

Ag jehlice; Tišice, hr. 82: Ag jehlice; Třebusice, hr. 444: Ag jehlice; Třebusice, hr. 714: 3–4 Ag jehlice; Třebusice,

hr. 808: Ag jehlice.

Picí rohyVelmi častým předmětem germánské provenience mezi žárovými hroby stupně B1 v Čechách jsou ko-

vání picích rohů. Objevují se v různě vybavených hrobech, bohatých i chudých (někdy je v hrobě jen

jedno kování z picího rohu), se zbraněmi i bez nich. Nejčastěji se v hrobech zachovala kování z jednoho

picího rohu, ojediněle ze dvou (Hrdly, Třebusice, hr. 544) či dokonce ze tří (Holubice, Obříství, Třebu-

sice, hr. 912 a 877). Přítomnost dvou picích rohů v jednom hrobě je spíše výsadou bohatých hrobů starší

doby římské, v nichž se často nacházejí stříbrná kování (Gebühr 1974; Droberjar 1999, 54–55; Andrze-jowski 2002). V českém stupni B1 bylo zjištěno jen jedno stříbrné kování v Dobřichově-Pičhoře, hr. 30

(obr. 2:1). Vedle okrajových a řemínkovitých (řetízkovitých) kování, patří k nejpříznačnějším pozůstat-

kům původně dřevěných či volských rohů nákončí ze spodní zahrocené části. Jejich morfologie je velmi

pestrá (obr. 25). Nejběžnějším typem jsou nákončí Andrzejowski D1 (obr. 25:18–30), v nichž lze roze-

znat řadu variant. Právě typ Andrzejowski D1 je nejvíce rozšířen v Čechách. Kromě toho se objevují

i další typy podle systému J. Andrzejowského (1991): A1 (obr. 25:1–2), A2 (obr. 25:3–6), C3 (obr.25:12), C4 (obr. 25:11,13–14), D2 (obr. 25:17), D3 (obr. 25:31–32) a B2/3 (obr. 25:9–10). Méně obvyk-

lým nálezem v Čechách je nákončí picího rohu z Třebusic, hr. 869 (obr. 25:7), pro nějž lze protějšek na-

jít na lokalitě Biebertal-Fellingshausen/Dünsberg (Bockius – Łuczkiewicz 2004, 106, Abb. 17:8). Podle

autorů jde o typ Andrzejowski A2. Typ kování picího rohu z třebusického hrobu č. 693 (obr. 25:8) J. And-

rzejowski (1991) neuvádí. Jiným neobvyklým typem v našem prostředí je nákončí v podobě býčí hlavič-

ky z Třebusic, hr. 69 (obr. 25:16). Stejný typ byl v hrobě na lokalitě Klein-Moitzow v Pomořansku (Eg-gers – Stary 2001, Taf. 280:212/7). Kromě českého nálezu a panonské Scarbantie (Nováki 1967), se

nálezy těchto nákončí picích rohů koncentrují na území Dánska, skandinávských ostrovů, severního Pol-

ska a ojediněle dolního Polabí (Andrzejowski 1994, 338, Fig. 2).

ZbraněDoba existence tzv. Marobudovy armády, častých bojových střetů a všeobecného napětí mezi jednotli-

vými germánskými kmeny, jakož i známého tažení římské armády proti Marobudovi roku 6 po Kr.

(Droberjar – Sakař 2000), se odrazily v hmotné náplni dobřichovské skupiny velkým počtem nálezů

germánských, ale i římských zbraní. Ačkoli o způsobu získávání římských zbraní barbary ve starší době

římské se vedou diskuse (např. Kunow 1986; Kaczanowski 1992a; Erdrich 1994; u nás zejména Musil1994), je patrné, že v Čechách patřily k výzbroji předních bojovníků či přímo náčelníků. Nejběžnějším

militáriem byla kopí, ojediněle i oštěpy, méně častěji se objevují meče, a to jednosečné germánské (obr.26:1–7) i římské dvojsečné (obr. 26:9,14–16). Celkem známe ve stupni B1 z Čech 22 mečů (z toho 13

pochází z Třebusic), 14 je germánských a minimálně 8 římských. Mezi jednosečnými meči z Třebusic

jsou zastoupena tato militária I. a III. skupiny podle klasifikace P. Łuczkiewicze (2000): typ IB (obr.26:1,3–4), IIIA (obr. 26:2,5), IIIB (obr. 26:6). Łuczkiewiczův typ IIIA (též Raddatz 1985, Abb. 5:1) od-

povídá Bochnakovu typu D podle nového zpracování zbraní (Bochnak 2005, 65). Meč typu Łuczkie-

wicz IIIB = typ Bochnak F (též Raddatz 1985, Abb. 5:2) s mírně obloukovitou rukojetí zakončenou

příčkou je znám z Třebusic, hr. 580 a má přesnou analogii v Großromstedtu, hr. 1912/2 (obr. 44:4/3).

Jednosečné meče první Łuczkiewiczovy skupiny jsou považovány za starší (stupeň A2 przeworské kul-

tury), oproti mečům III. skupiny, které náleží především stupni A3 przeworské kultury (Łuczkiewicz2000, 367).

Eduard DROBERJAR634


Obr. 25. Nákončí picích rohů v Čechách (stupeň B1). 1 Třebusice, hr. 585; 2 Dobřichov-Pičhora, hr. 73;3 Třebusice, hr. 727; 4 Dobřichov-Pičhora, hr. 117; 5 Dobřichov-Pičhora, hr. 46; 6 Dobřichov-Pičhora, hr. 97;

7 Třebusice, hr. 869; 8 Třebusice, hr. 693; 9–10 Třebusice, hr. 544; 11 Dobřichov-Pičhora, hr. 88; 12 Dobřichov-Pičhora, hr. 78; 13 Třebusice, hr. 935; 14 Třebusice, hr. 706; 15 Třebusice, hr. 578; 16 Třebusice, hr. 69;

17 Třebusice, hr. 544; 18 Třebusice, hr. 505; 19–20 Třebusice, hr. 912; 21 Třebusice, hr. 408; 22 Třebusice, hr. 592;23 Třebusice, hr. 867; 24 Zliv (Schulz 1885); 25 Dobřichov-Pičhora, hr. IV; 26 Dobřichov-Pičhora, hr. III;

27 Dobřichov-Pičhora, hr. 67; 28 Dobřichov-Pičhora, hr. 94; 29 Dobřichov-Pičhora, hr. 9; 30 Dobřichov-Pičhora, hr. 6; 31-32 Dobřichov-Pičhora, hr. 147–149. Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999), Třebusice

(Motyková – Droberjar 2005). Různá měřítka

Zajímavý typ meče, a v Čechách dosud ojedinělý nález, pochází z Dobřichova-Pičhory, hr. 116

(Droberjar 1999, 98–100, Abb. 23:4). Jde o dvojsečný meč s rukojetí, které se vyskytují jen u jednose-

čných. Podle W. Wegewitze (1937, 97, Abb. 44:21) jsou tyto dvojsečné meče „mit Griff nach Art der

einschneidigen Schwerter“ typické pro dolnolabské Germány.

Významnou skupinu tvoří dvojsečné meče římské provenience. Jejich poměrně velký počet v Če-

chách na počátku 1. století po Kr. je nepochybně projevem historických událostí tzv. Marobudovy říše,

jejíž centrum je třeba hledat právě v Čechách. Podle klasifikace M. Biborského (1994; týž 1999; týž

Eduard DROBERJAR636

Obr. 26. Germánské jednosečné (1–7) a římské dvojsečné (9,14–16) meče a kování pochev gládií (8,10–13)v Čechách (stupeň B1). 1 Třebusice, hr. 620; 2 Třebusice, hr. 560; 3 Třebusice, hr. 706; 4 Třebusice, hr. 588;5 Třebusice, hr. 535; 6 Třebusice, hr. 580; 7 Třebusice, hr. 316; 8 Třebusice, hr. 404; 9–11 Třebusice, hr. 420;

12–13 Třebusice, hr. 398; 14 Dobřichov-Pičhora, hr. 95; 15 Třebusice, hr. 398; 16 Třebusice, hr. 313. Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999), Třebusice (Motyková – Droberjar 2005). Různá měřítka

2004) můžeme v dobřichovské skupině vyčlenit čtyři hlavní typy římských mečů. Typologicky nejstar-

šími (obr. 26:15–16) jsou zbraně typu Bell-Zemplín (skupina Biborski I), které jsou považovány za

předchůdce typu Mainz („proto-Mainz“). Vyskytují se od konce doby laténské a ve stupni B1 přede-

vším na území v rozsahu keltské kultury od Galie přes seveverní Itálii do jihovýchodní Evropy a v prze-

worské kultuře (Biborski 1994, 93–94, Abb. 1–3; týž 1999, 93–95, ryc. 8; týž 2004, 549, 551, Abb.

111:1). Nejtypičtější římskou zbraní časné doby římské (v barbariku velmi vzácné) byly meče s krát-

kou, poměrně širokou čepelí a vysoce položeným zahrocením, jež jsou označovány jako typ Mainz

(skupina Biborski III). Z Čech známe tři exempláře, jež lze datovat do stupně B1 (obr. 26:9,14). Mlad-

ším nálezem, už z počátku stupně B2, je meč z Třebusic, hr. 77 (obr. 27:1), který byl na rukojeti zdoben

mosazným kováním, jež má analogie (obr. 27:2–4) ve Slovinsku, na Magdalensbergu a v Haltern (Bi-borski 1994, Abb. 6:7; Božič 1999, Abb. 3; Müller 2002, Taf. 39:428). Další nálezy mečů typu Mainz

mimo území římské říše pocházejí především ze stupně B2 z przeworské kultury a ze Skandinávie (Bi-borski 1994, 95–96, Abb. 5–6; týž 1999, 95–98; týž 2004, 555, Abb. 111:3). Jiným typem jsou velmi

krátké až dýkovité meče skupiny Biborski IV (Biborski 1994, 96, Abb. 7), které z našeho území po-

cházejí ze severozápadních Čech, a to z lokalit Hradiště (Droberjar 2002a) a Radovesice (nepubl.).

A konečně ve stupni B1 se v dobřichovské skupině může objevit i typ Newstead (skupina Biborski II),

jež jsou rozšířeny i ve stupni B2, v barbariku především v dolním Polabí, velmi časté v przeworské kul-

tuře, ojediněle v Čechách a na Slovensku (Kaczanowski 1992, 22; Biborski 1994, 94–95, Abb. 5; týž1999, 100, ryc. 99; týž 2004, 551, Abb. 111:2). Kolem středu 1. století, resp. až ve druhé polovině to-

toho věku se začíná objevovat nový typ mečů, s uzší čepelí než typ Mainz a s kratším zahrocením, který

se nazývá typem Pompeji (skupina Biborski VI). Z Čech jsou tyto meče doloženy především nálezy

z Třebusic, hr. 169 a 696 (Biborski 2004, 551).

Římské meče v Čechách (stupeň B1):1. Dobřichov-Pičhora (okr. Kolín), hr. V: typ Newstead (Droberjar 1999, 150–151, Taf. 16:V/2);

2. Dobřichov-Pičhora (okr. Kolín), hr. 95: typ Mainz (Droberjar 1999, 150, Taf. 60:95/3) – obr. 26:14;

3. Hradiště (okr. Louny), žár. hr. z r. 1905: typ Biborski IV;

4. Radovesice (okr. Litoměřice), rozr. hr.: typ Biborski IV (Motyková-Šneidrová 1963a, 50);

5. Stehelčeves (okr. Kladno), hr. U 2: typ Mainz (Motyková 1981, 349, 351, Abb. 6:1; Biborski 1999, Abb. 12a);

6. Třebusice, hr. 313: typ Bell-Zemplín (nepubl.) – obr. 26:16;

7. Třebusice (okr. Kladno), hr. 398: typ Bell-Zemplín (Motyková-Šneidrová 1963a, Taf. XXIX:12; Droberjar

1999a, tab. 11:12) – obr. 26:15;

8. Třebusice (okr. Kladno), hr. 420: typ Mainz (Droberjar 1999a, tab. 11:10) – obr. 26:9.


Obr. 27. Římské meče s bronzovými kováními. 1 Třebusice, hr. 77 (Motyková – Droberjar 2005);2 Strmec (Božič 1999); 3 Haltern (Müller 2002); 4 Magdalensberg (Božič 1999). Různá měřítka

Nedílnou součástí římských mečů, podobně i jednosečných germánských (Droberjar 1999, 98, Taf.

22:6; 68:6,15), byly jejich dřevěné pochvy, z nichž se dochovala bronzová (resp. mosazná) kování. Ta se

zachovala z několika hrobů na pohřebištích v Dobřichově-Pičhoře a Třebusicích (Droberjar – Sakař2000, 33, 34, 36, Fig. 10). Okrajové kování pochy se našlo v bohatém hrobě č. V pičhorského pohřebiště,

stejně tak jako páskové kování-svorka (Droberjar 1999, 318, Taf. 16:3,8). Identická svorka byla součás-

tí inventáře třebusického hrobu č. 404 (Droberjar – Sakař 2000, Fig. 10:5). V jiném případě pásková ko-

vání pochev (minimálně 2 až 3 typů) se našla mimo hrobové celky nebo nevíme, ve kterých hrobech pič-

horského pohřebiště původně spočívala (Droberjar 1999, 396, Taf. 94). Listovitá kování s průřezem

(„Stichblatt“) známe jen z Třebusic (obr. 26:8,10,13), stejně jako nákončí pochev („Ortband“; obr.

Eduard DROBERJAR638

Obr. 28. Hroty oštěpů, šípů a kopí v Čechách (stupeň B1). 1 Dobřichov-Pičhora, hr. 83; 2 Dobřichov-Pičhora, hr. II; 3–5 Liběšice (Motyková-Šneidrová 1963a); 6 Pečky (Motyková-Šneidrová 1961); 7 Dobřichov-Pičhora, hr. 98; 8 Dobřichov-Pičhora, hr. VI; 9,14 Dobřichov-Pičhora, hr. 9; 10 Dobřichov-Pičhora, hr. 3; 11 Třebusice,

hr. 560; 12 Dobřichov-Pičhora, hr. 22; 13 Třebusice, hr. 417; 15 Třebusice, hr. 8. Dobřichov-Pičhora, Třebusice (Motyková – Droberjar 2005). Různá měřítka

26:11–12). Oba tyto hlavní typy kování po-

chev se našly spoly s meči typu Bell-Zemp-

lín a typu Mainz jen ve dvou třebusických

hrobech – č. 398 a 420 (obr. 26:9–11;

12–13,15). Všechny uvedené komponenty

pochev gládií mají přímé analogie v prostře-

dí augustovských táborů (Droberjar – Sakař2000, 35, Fig. 11 – tam další literatura).

Hlavní zbraní germánských bojovníků

a tedy i hornolabských Svébů v Čechách by-

la kopí. Jejich hroty lze třídit do několika

hlavních skupin. Převládají formy se zašpi-

čatěle oválným listem (obr. 28:13,15) typu

Kaczanowski I/2 = typ Pieta 1 (Kaczanows-ki 1995, 12; Pieta 2005, 41, Taf. I:1–5; We-gewitz 1937, 83, Abb. 32) a s dlouhým úz-

kým listem (obr. 28:11–12,14) typu Pieta 2

(Wegewitz 1937, 83, Abb. 33; Pieta 2005,

41, Taf. 1:6–10). Doloženy jsou i hroty

s krátkých listem (obr. 28:9) typu Kacza-

nowski V/1 (Kaczanowski 1995, 16) nebo

s krátkým listem a dlouhou tulejí (obr.28:10) typu Kaczanowski IX/2 (Kacza-nowski 1995, 20), jež se vyskytují v průběhu

celé starší doby římské.

Zcela unikátní zbraní je velmi dobře

zachovalý (s minimální korozí) a bohatě

zdobený železný hrot kopí z Třebusic, hr.

789 (obr. 29:1). Shodně tauzovaná kopí

s půlměsícovitým motivem a hustě provede-

ným vybíjením se nacházejí na przewors-

kých lokalitách: Szymocin/Simbsen (obr.29:3; Raschke-Ratibor 1933, 53), Rogów

Opolski/Rogau (obr. 29:4; tamtéž) a na ne-

známé lokalitě ve Slezsku (obr. 29:2; Jahn1919, 102, Abb. 10). Tauzované hroty kopí

a oštěpů se vyskytují hlavně v areálu prze-

worské kultury, častější jsou především ve

2. polovině 2. a ve 3. století (Kaczanowski1988; Droberjar – Peška 2002, 109–111,

Abb. 8). Vzhledem k přítomnosti časné teri-

ny v hrobě se zdobeným kopím, lze třebu-

sický celek datovat do stupně B1. Přesná

analogie ke tvaru třebusického kopí se stře-

dovým žebrem pochází z bohatého hrobu

svébského bojovníka z Putensenu, hr. 150

(obr. 30), který náleží na sklonek stupně B1

(Wegewitz 1972, Taf. 35).

Vedle hrotů kopí, jsou v menší míře doloženy i hroty oštěpů s křidélky. Mezi nimi v dobřichovské

skupině převažují typy Kaczanowski F1 (obr. 28:1–2), Kaczanowski G (obr. 28:3–4); objeví se i typy

Kaczanowski H (obr. 28:7), Kaczanowski A1 (Stehelčeves, hr. U 2) a další. Méně časté jsou v Čechách

hroty šípů s křidélky, jež známe jen z Dobřichova-Pičhory, hr. VI (obr. 28:8) a sedm hrotů bylo uloženo

do liběšického hrobu (Motyková-Šneidrová 1963a, Taf. XIII:1–2,4–7,9). Hroty šípů dokládají existenci


Obr. 29. Třebusice, hr. 789: bohatě zdobený hrot kopí (1)a analogie z przeworských lokalit: 2 neznámá lokalita

ve Slezsku (Jahn 1919); 3 Szymocin/Simbsen (Raschke-Ratibor 1933); 4 Rogów Opolski/Rogau

(Raschke-Ratibor 1933). Různá měřítka

luků, které se v barbariku začaly hojněji rozšiřovat až v mladší době římské. Nálezy známe i ze 2. sto-

letí, ale nejsou hojné, spíše se objevují, podobně jako v 1. polovině 1. století, v prostředí významných

bojovníků, kteří přišli do kontaktu s antickým světem (Droberjar – Peška 2002, 111–115, Abb. 12).

Zcela ojedinělým nálezem je malá sekera ze Stehelčevsi, hr. U 1, která patří k tzv. miniaturnímu typu

a které se vyskytují hlavně ve středním Německu a Polabí (Kieferling 1994, 352, 353, Abb. 13).

Do žárových hrobů dobřichovské skupiny byly svébským bojovníkům vkládány také štíty, z nichž

se zachovala bronzová a železná kování – především puklice a držadla, ojediněle i okrajová kování (obr.31:9). Nejčastějším typem štítových puklic jsou formy Zieling G1 (obr. 31:7) a Zieling I1 (obr. 31:1–4),

tedy kuželovité až mírně prohnuté tvary. Objeví se i puklice zakončené hrotem typu Zieling B2a (obr.31:5–6). Uvedené formy jsou doloženy na vícerých lokalitách, především v Dobřichově-Pičhoře a Tře-

busicích. Ojedinělých typem jsou dvě polokulovité štítové puklice z Dobřichova-Pičhory, hr. IV (obr.31:8) a hr. 117 (Droberjar 1999, 371, Taf. 69:8), pro něž má N. Zieling označení Na, tedy časný typ po-

lokulovitých puklic (Zieling 1989, 131–134). Chronologie zmíněných typů puklic je poměrně široká

Eduard DROBERJAR640

Obr. 30. Putensen, hr. 150 (Wegewitz 1972)

(Zieling 1989, 1049), od pozdní doby laténské (Zieling I1), přes celou starší dobu římskou (typy Zieling

I1, B2a, G1). Jen u typu Zieling Na lze přijmout datování především do stupně B1.

Poněkud hodnotnější je chronologie držadel štítů. Kromě běžných tvarů vyrobených ze železa –

Zieling B1 (obr. 31:16,18–19) a typ Zieling B2 (obr. 31:17), které se vyskytovaly od předřímské doby

železné do stupně B1 (Zieling 1989, 1050), je doloženo železné držadlo typu Zieling F5 (obr. 31:14).

Tyto formy klade N. Zieling (tamtéž) do stupně B2. Hrobový inventář č. 705 třebusického pohřebiště

(zejména podle spony s očky Almgren 46) však umožňuje datovat uvedené držadlo už do stupně B1. Ke

skupině honosných držadel patří ty formy, které byly vyrobeny z bronzu a navíc zdobeny. Mezi něko-

lika exempláři, získanými z bohatých hrobů z Dobřichova-Pičhory (obr. 31:10–12) a Třebusic (obr.31:13,15) jsou zastoupeny typy příznačné pro starší dobu římskou: Zieling F1 (obr. 31:13), Zieling G2


Obr. 31. Štítové puklice (1–8), okrajové kování (9) a držadla štítů (10–19) v Čechách (stupeň B1). 1 Třebusice, hr. 592; 2 Třebusice, hr. 8; 3,18 Třebusice, hr. 954; 4 Třebusice, hr. 606; 5 Třebusice, hr. 398; 6 Dobřichov-Pičhora,hr. 9; 7 Dobřichov-Pičhora, hr. 26; 8,11 Dobřichov-Pičhora, hr. IV; 9–10 Dobřichov-Pičhora, hr. VI; 12 Dobřichov

-Pičhora, hr. V; 13 Třebusice, hr. 560; 14 Třebusice, hr. 705; 15 Třebusice, hr. 530; 16 Třebusice, hr. 797;17 Dobřichov-Pičhora, hr. 8; 19 Třebusice, hr. 599. Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999),

Třebusice (Motyková – Droberjar 2005). Různá měřítka

(obr. 31:11), ale i jen pro stupeň B1: Zieling F2 (obr. 31:13), Zieling F3 (obr. 31:10,15). Některé hlavní

typy štítů (puklice typu Jahn 6 = Zieling I1, držadla štítů typu Jahn 6 = Zieling F2 apod.) se vyskytují

jak v przeworské kultuře – skupina 1 hrobů se zbraněmi stupně B1 (Godłowski 1992, 72, 73, ryc. 1:1,3),

tak zejména u polabských Germánů – Svébů (Weski 1982).

Mezi 104 hroby se zbraněmi, tj. 18,4 % všech žárových hrobů dobřichovské skupiny stupně B1

v Čechách, byla zjištěna jako nejčastější výzbroj svébských bojovníků kopí/oštěp (30,8 %) a štít (25 %).

Tzv. kompletní výzbroj (meč-kopí-štít) se vyskytla jen v deseti případech, a to vždy, kromě Stehelčevsi

(hr. U2), na lokalitách Dobřichov-Pičhora (hr. V, VI, 116) a Třebusice (hr. 316, 398, 420, 560, 706, 954).

Koňský postrojKromě jedné podkovovité uzdy z hrobu 30 pičhorského pohřebiště (Droberjar 1999, 110, 110, Abb.

25:4; Taf. 38:30/2), která má silnou keltskou tradici, se v hrobech žárových a v jednom kostrovém

(Praha-Bubeneč, hr. IV) nacházejí ostruhy železné typu Jahn 19 (obr. 32:5,6–7) a bronzové typu Jahn

23 (obr. 32:2–3,5,8), ojediněle Jahn 49 (obr. 32:1). Ve třech hrobech jsou ostruhy jen jedním milodarem

(Třebusice, hr. 17 a hr. 629 a Dobřichov-Pičhora, hr. 93), jindy byly součástí nejbohatších hrobů stupně

B1 v Čechách (Dobřichov-Pičhora, hr. IV; Zliv a Praha-Bubeneč, hr. IV). V třebusickém hrobě 781 se

našly dvě ostruhy, jedna železná, druhá bronzová. V Čechách zatím chybějí stoličkovité ostruhy s kru-

hovitými destičkami, jež jsou rozšířeny v dolním Polabí a ve středním Německu, jeden nález pochází

z dolnorakouské lokality Ringelsdorf (Völling 1993). Autor se domnívá, že rakouský nález je dokladem

pohybu germánských kmenů z dolního Polabí a středního Německa přes Čechy do středního Podunají

v době kolem zlomu letopočtu. Podobně nálezy podkovovitých uzd v Čechách (Dobřichov-Pičhora,

Stradonice) a v Porýní (Werner 1953) mohou naznačovat směr pohybu Svébů na naše území. Přičemž

nálezy ze Stradonic už nemusejí bezprostředně souviset s keltským osídlením oppida, i když je J. Wer-

ner považuje za keltské. Mohly se do Čech dostat s Germány na sklonku doby laténské, a to původně

z keltského prostředí, podobně jako mohli být k nám importováni velcí koně z neřímského území, kteří

byli předtím vyšlechtěni římským způsobem a jejichž kosterní pozůstatky známe ze sídlištních objektů

plaňanské skupiny z lokalit Praha-Michle a Kolín-Radovesnice (Droberjar 2006, 51–52).

Nástroje

K běžnému inventáři žárových hrobů patří různé typy nástrojů (nože, nůžky, břitvy, šídla, jehly apod.),

většinou železné. Objevují se však také bronzové předměty, zejména zdobené nůžky (obr. 33:6) – typ

DP 3 = typ Preidel 308 (Dobřichov-Pičhora, hr. II, IV, 120, 134, 148; Kostomlaty n. Labem, Radim,

Třebusice, hr. 553, 588, 617, 753, 893, 954), které jsou považovány za znak vyšší společenské vrstvy,

neboť jsou standardní součástí nejbohatších hrobů (Eggers 1953; Gebühr 1974; Köhler 1975, 50; Dro-berjar 1999, 120). Mezi železnými nůžkami převažuje typ s jednoduchým obloukovitým zakončením

držadla – typ Bezzenberger A = typ DP 1 nebo typ Preidel 307 (obr. 33:1,3–5,7–9), nad nůžkami, je-

jichž držadlo je zakončeno kroužkem – typ Bezzenberger B = typ DP 2 = typ Preidel 306 (obr. 33:2).

V posledních letech zaujaly pozornost některé typy nožů, které bývají interpretovány jako lékařské

nástroje-skalpely (Kolník 2004). Z českých nálezů má k takovéto klasifikaci nejblíže dlouhý zdobený

bronzový nůž s plnou litou rukojetí ze Zlivi (obr. 41:21), jenž má přímou analogii v bohatém kostrovém

Eduard DROBERJAR642

Tab. 1. Kombinace zbraní v hrobech bojovníků dobřichovské skupiny v Čechách (stupeň B1)

hrobě ze starší doby římské v Poggendorfu (Eggers 1932, Abb. 4; Eggers – Stary 2001, Taf. 241:11). T.

Kolník (2004, 208, Abb. 4:6–8) pokládá také některé typy srpovitých nožů za skalpely. Tomuto tvrzení

lze oponovat, neboť vysoký počet oněch nožů v žárových hrobech stupně B1 v Čechách svědčí o exi-

stenci běžnějších typů nožů, jež měly spíše funkci břitev, než lékařských nástrojů. Neobvyklým srpovi-

tým nožem je nález z Dobřichova-Pičhory, hr. 64 (Droberjar 1999, 116–117, Abb. 26:9, Taf. 52:64/5),

neboť má celokovovou zdobenou rukojeť.

Na pohřebišti v Dobřichově-Pičhoře se našly čtyři fragmenty nožů se zalomenou rukojetí (2 kusy

z hrobu IV, 1 kus z hrobu 102 a jeden mimo hrobový celek), které jsem původně interpretoval jako po-

řízy (Droberjar 1999, 120–121, Taf. 13:IV/7,9; 64:102/1; 98:2). Na základě nového srovnávacího mate-

riálu můžeme tyto předměty považovat spíše za tzv. sečné nože (Hiebmesser nebo Griffdornmesser). Ob-

dobný zdobený nůž pochází z časně germánského hrobu č. 1 z Naumburgu (Spehr 1968, 274, Abb. 17:9),

jenž lze datovat na sklonek 1. století př. Kr. (LT D2b). Stejné nože jsou zjišťovány jak na oppidech, tak

v przeworské kultuře (Spehr 1968, 281–282; Jacobi 1974, 122–123, Taf. 18:305; 23:375–376).

HřebenyV žárových hrobech dobřichovské skupiny se zachovalo poměrně málo hřebenů. Pouze dva lze blíže ty-

pologicky určit, ostatní jsou ve značně fragmentárním stavu (Třebusice, hr. 138, 176, 292, 592, 677,

742, 958), což je zapříčiněno prostředím žárových hrobů. Běžný typ jednoduchého hřebene Thomas

AI se našel v Dobřichově-Pičhoře, hr. 57 (Droberjar 1999, Taf. 57:80/1). Ojedinělým nálezem v dobři-

chovské skupině je prolamovaný hřeben typu Thomas C z kostrového hrobu z Noutonic (Felcman 1900,

17–18, obr. 4). Obdobné hřebeny, jako typický produkt polabských Germánů, se vyskytují především

ve stupni B2 (Thomas 1960, 66 –71; Droberjar 2002, 92–94, obr. 4–7), v bronzovém provedení jsou

doloženy na keltském oppidu ve Stradonicích (Píč 1906, 70, Taf. 17:3).


Obr. 32. Ostruhy stupně B1 v Čechách. 1 Dobřichov-Pičhora, hr. 93; 2 Třebusice, hr. 629;3 Třebusice hr. 781; 4 Dobřichov-Pičhora, hr. 78; 5 Zliv (Schulz 1885); 6 Třebusice, hr. 781;7 Třebusice, hr. 17; 8 Praha-Bubeneč, hr. IV. Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999), Třebusice

(Motyková – Droberjar 2005)

Eduard DROBERJAR644

Obr. 33. Nůžky (stupeň B1) v Čechách. 1 Třebusice, hr. 560; 2 Stehelčeves, hr. U 4 (Motyková 1981); 3 Třebusice,hr. 713; 4 Třebusice, hr. 707; 5 Lužec nad Vltavou, hr. 87 (Kytlicová 1970); 6 Třebusice, hr. 617; 7 Dobřichov-Pičhora, hr. II (Píč 1897); 8 Třebusice, hr. 212; 9 Třebusice, hr. 699. Třebusice (Motyková – Droberjar 2005).

1–5, 7–9 železo; 6 bronz. Různá měřítka

3.4. K diferenciaci časně svébské společnostiPoznat strukturu společnosti je neobyčejně obtížným úkolem, zejména z toho důvodu, že prameny, které

pro toho zkoumání máme k dispozici, jsou velmi torzovité a odrážejí původní podobu jen v relativně

omezené míře. Na tom se do značné míry podepsal žárový pohřební ritus. Z mnohých hrobů se docho-

val neúplný inventář, často pro značnou fragmentárnost, obtížně rozpoznatelný. Problematikou sociál-

ního třídění germánské společnosti na základě hrobových celků starší doby římské v Čechách se po-

drobně zabýval R. Köhler (1975). K dispozici měl pouze do té doby publikované lokality a nálezy.

Kritérii pro členění společnosti se mu staly následující typy předmětů (Köhler 1975, 59): 1. jedna im-

portovaná nádoba, 2. dvě nebo ještě více importovaných nádob, 3. plná výzbroj, 4. předměty z drahých

kovů, 5. nástroje z bronzu, 6. ostruhy. Některé z těchto komponet, zastoupené v jednom exempláři v hro-

bovém celku, kde už nebyly žádné další předměty, nemusí být ještě dokladem existence vyšší společen-

ské vrstvy. Týká se to např. fragmentu (-ů) bronzové nádoby (nádob), ostruhy (Gupte 2002), stříbrné jeh-

lice apod. Není totiž zřejmé, jak se předmět, příznačný spíše pro vyšší společenskou vrstvu, do hrobu

dostal. Jiná kritéria sociálního třídění společnosti starší doby římské v barbariku (v oblasti mezi Labem

a Odrou) si zvolit M. Gebühr (1976, 165). Na základě počtu předmětů rozlišuje ve stupni B1 tři hlavní

skupiny hrobů ženských a mužských a na základě toho pak vyčleňuje vrstvu III („horní vrstva“) se se-

dmi až deseti předměty, vrstvu II („střední vrstva“) se čtyřmi až šesti předměty a vrstvu I („nižší vrstva“)

od žádného po tři předměty (zde pak má ještě tři poskupiny: Ic se třemi předměty, Ib s jedním až dvěma

předměty a Ia bez milodarů). U mužských hrobů zvolil částečně odlišné počty milodarů: vrstva I („horní

vrstva“): 8–13 předmětů, vrstva II („střední vrstva“): 3–6 předmětů a vrstva III („nižší vrstva“): 0–2

předměty. V této práci jsem se pokusil na základě předloženého soupisu 566 žárových hrobů stupně B1

v Čechách (z toho 282 hrobů z Třebusic a 142 z Dobřichova-Pičhory) vyčlenit čtyři hlavní skupiny. Jsem

si plně vědom toho, že použitá kritéria, založená na kombinaci zvolených artefaktů (tab. 2), jsou pouze

jednou z možností, jak nálezy z hrobových celků třídit s využitím pro další studium sociálního rozvrst-

vení časně svébské společnosti. Domnívám se, že počet předmětů není určujícím kritériem. Daleko dů-

ležitějším indikátorem je zastoupení jednotlivých nálezových kategorií (nádoby, oděv, šperk, toaletní

potřeby, zbraně, nástroje a ostatní), typů předmětů a velmi často i artefaktů z drahých kovů (nádob

a šperků).

Pokus o rozvrstvení společnosti ve stupni B1 podle nálezů v žárových hrobech:

Skupina I (11 hrobů):Ag nádoba, více br. nádob, Ag spona nebo Au šperk (jejich kombinace), event. další předměty1. Ag nádoba + 9–10 br. nádob + picí roh + 7 spon (1×Ag) + opasek + meč + 3 kopí/oštěp + nástroje: 1× (Dobři-

chov-Pičhora, hr. II)

2. Ag nádoba + 5 br. nádob + 2 spony (Ag) + opasek + 2 jehlice + nástroje: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. III)

3. Ag nádoba + 6 br. nádob + 2 picí rohy + 2 spony (1×Ag): 1× (Holubice)

4. Ag nádoba + br. nádoba + 2 spony + opasek + nástroj: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 147)

5. 9 br. nádob + dřev. skříňka + 2 spony (Ag) + opasek + jehlice + meč + 3 kopí + štít + nástroje: 1× (Dobřichov-

Pičhora, hr. V)

6. 5 br. nádob + 1 spona (Ag) + opasek + jehlice + Au prsten + kování pochvy meče + štít + ostruha + nástroje +

med. drápy + Ag kování: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. IV)

7. 4 br. nádoby + 9 spon + 2 opasky + meč + kopí + šíp + štít + hrací kameny + nástroje + med. drápy: 1× (Dobři-

chov-Pičhora, hr. VI)


Tab. 2. Hlavní typy artefaktů v žárových hrobech stupně B1 v Čechách

8. br. nádoba + 5 spon + opasek + jehlice + Au prsten + Au závěsek + meč + 3 kopí/oštěp + nástroje + Ag kování:

1× (Dobřichov-Pičhora, hr. I)

9. 5 br. nádob + picí roh + 4 spony (2×Ag) + 2 opasky + ostruha + nástroje: 1× (Zliv)

10. 4 br. nádoby + dřev. skříňka + 1 spona (Ag) + opasek + nástroje: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 148)

11. br. nádoba + 4 spony (2×Ag) + opasek + Au závěsek + korále + přeslen: 1× (Mikovice)

Skupina II (183 hrobů):podskupina a) br. nádoba, picí roh, spona, opasek, zbraň, event. další předměty (6 hrobů):1. 2 br. nádoby + picí roh + 4 spony + opasek + meč + oštěp + štít + nástroje: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 116)

2. br. nádoba + 3 picí rohy + 2 spony + kování pochvy meče: 1× (Třebusice, hr. 544)

3. br. nádoba + picí roh + 2 spony + opasek + hřeben + kování pochvy meče + štít + nástroje: 1× (Třebusice, hr. 592)

4. picí roh + 9 spon (1× Ag) + 2 jehlice + kopí + nástroje: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 94)

5. br. nádoba + picí roh + 4 spony + opasek + kopí + med. drápy: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 13)

6. br. nádoba + picí roh + 2 spony + opasek + jehlice + štít + nástroje: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 134)

podskupina b) br. nádoba, picí roh, spona, opasek, zbraň (jedna z komponent chybí), event. další

předměty, přítomnost meče/kování pochvy (33 hrobů):

1. 1–2 br. nádoby + 2 spony + opasek + meč + kopí + štít + nástroje: 1× (Třebusice, hr. 954)

2. picí roh + 1 spona + opasek + meč + kopí + štít + nástroje: 1× (Třebusice, hr. 706)

3. br. nádoba + 1 spona + jehlice + meč + 2 kopí/oštěp + štít + nástroj: 1× (Třebusice, hr. 560)

4. br. nádoba + 1 spona + kování pochvy meče + štít: 1× (Třebusice, hr. 530)

5. br. nádoba + opasek + meč + kopí: 1× (Třebusice, hr. 620)

6. br. nádoba + 1 spona + meč: 1× (Hradiště)

7. picí roh + meč + štít: 1× (Třebusice, hr. 313)

8. 3 spony + opasek + meč + kopí: 1× (Liběšovice)

9. 3 spony + jehlice + meč + nástroj: 1× (Třebusice, hr. 956)

10. 2 spony + meč + kopí + nástroj: 1× (Třebusice, hr. 791)

11. 1 spona + jehlice + meč + kopí + štít + nástroje: 1× (Třebusice, hr. 398)

12. opasek + meč + kopí + štít + nástroje: 1× (Třebusice, hr. 316)

13. opasek + meč/ kování pochvy meče + nástroje: 2× (Třebusice, hr. 404; hr. 580)

14. meč + kopí + štít: 1× (Třebusice, hr. 420)

15. meč + štít (+ nástroj/kování): 3× (Dobřichov-Pičhora, hr. 95; Třebusice, hr. 535)

16. meč/ kování pochvy meče + nástroje/kování: 4× (Tišice, hr. 97; Třebusice, hr. 582; hr. 588, hr. 605)

17. br. nádoba + 2 picí rohy + 5 spon + opasek + 11 jehlic + nástroje: 1× (Třebusice, hr. 912)

18. 2 br. nádoby + 2 picí rohy + 1 spona + opasek: 1× (Obříství)

19. br. nádoba + picí roh + 2 spony + opasek: 1× (Dobřichov-Pičhora , hr. 53)

20. br. nádoba + picí roh + 2 spony + štít: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 101)

21. 2 br. nádoby + 4 spony + opasek + štít + nástroj: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 43)

22. br. nádoba + dřev.skříňka + 1 spona + opasek + kopí + štít + nástroje: 1× (Třebusice, hr. 562)

23. picí roh + 7 spon + opasek + kopí + nástroj: 1× (Nymburk, hr. 3)

24. picí roh + 3 spony + opasek + 3 kopí + 2 štíty + nástroje: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 9)

25. picí roh + 2 spony + opasek + jehlice + štít + nástroje: 2× (Přerov n.L., hr. ?; Třebusice, hr. 578)

26. picí roh + 1 spona + opasek + jehlice + 2 kopí + štít: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 117)

podskupina c) br. nádoba, picí roh, spona, opasek, zbraň (dvě z komponent chybí), event. další před-

měty (33 hrobů):

1. 2 spony + opasek + jehlice + meč + oštěp + štít + nástroje: 1× (Stehelčeves, hr. U 2)

2. 1 spona + opasek + meč + kopí + šípy + nástroje: 1× (Liběšice)

3. picí roh + 2 spony + 2 ostruhy + štít + nástroje: 1× (Třebusice, hr. 781)

4. br. nádoba + 1 spona + opasek + jehlice + sklo + nástroje: 1× (Třebusice, hr. 450)

5. br. nádoba + picí roh + 2 spony + 3 jehlice + nástroj + přeslen: 1× (Třebusice, hr. 617)

6. br. nádoba + picí roh + min. nádoby + 1 spona + náramek: 1× (Velké Zboží)

7. 3 br. nádoby + 1 spona + opasek: 1× (Stehelčeves, hr. G 2)

8. br. nádoba + 6 spon + opasek (nástroj): 1× (Třebusice, hr. 587)

9. br. nádoba + 3 spony + opasek + 6 jehlic + nástroj: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 14)

10. br. nádoba + 3 spony + opasek + nástroj: 1× (Tišice, hr. 91)

11. br. nádoba + 2 spony + opasek + kopí + sekera + štít + nástroje: 1× (Stehelčeves, hr. U 1)

12. br. nádoba + 2 spony + opasek + 1–2 jehlice (+ nástroj): 2x (Dobřichov-Pičhora, hr. 61; Nymburk, hr. ?)

Eduard DROBERJAR646

13. br. nádoba + 2 spony + opasek + nástroje: 3× (Kostomlaty n.L.; Nymburk, hr. ?; Třebusice, hr. 508)

14. br. nádoba + 1 spona + opasek + jehlice: 1× (Třebusice, hr. 930)

15. br. nádoba + 1 spona + 1 jehlice + nástroj: 1× (Třebusice, hr. 753)

16. br. nádoba + 1 spona + opasek (+ nástroj): 1× (Třebusice, hr. 653)

17. br. nádoba + 1 spona: 2× (Hořín; Třebusice, hr. 862)

18. 3 picí rohy + 2 spony + opasek: 1× (Hrdly)

19. picí roh + 1 spona + opasek + prsten + nástroje: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 97)

20. picí roh + 1 spona + opasek + 2 jehlice: 1× (Třebusice, hr. 249)

21. picí roh + 1 spona + opasek (+ nástroje/kování): 1× (Třebusice, hr. 693)

22. picí roh + 1 spona + jehlice + kopí + med.drápy: 1× (Třebusice, hr. 555)

23. 3 spony + opasek + 3 jehlice + nástroje/přeslen: 2× (Třebusice, hr. 212; hr. 807)

24. 2 spony + opasek + kopí + nástroj: 1× (Třebusice, hr. 511)

25. 2 spony + opasek + štít: 1x (Třebusice, hr. 708)

26. 1 spona + opasek + jehlice + nástroje: 1× (Tišice, hr. 12)

27. 1 spona + opasek + kopí/oštěp + nástroje: 1× (Lužec n. Vlt., hr. 87)

28. 1 spona + opasek + kopí + štít + nástroj: 1× (Třebusice, hr. 417)

podskupina d) br. nádoba a picí roh, event. další předměty nebo br. nádoba a spona, event. další předměty

nebo br. nádoba a opasek, event. další předměty nebo br. nádoba a zbraň, event. další předměty, br.

nádoba a další předměty, jen bronzová nádoba, jen skleněná nádoba, Ag spona+další předměty, Ag

spona+další předměty (31 hrobů):

1. 2–3 br. nádoby + 2 picí rohy + 2 jehlice: 1× (Třebusice, hr. 887)

2. 2-3 br. nádoby + 2 spony: 1× (Třebusice, hr. 504)

3. 2 br. nádoby + picí roh + dřev.skříňka + nástroje: 1× (Třebusice, hr. 727)

4. br. nádoba + picí roh + nástroj: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 79)

5. br. nádoba + picí roh + štít: 1× (Třebusice, hr. 69)

6. br. nádoba + 3 spony + zrcátko: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 131)

7. br. nádoba + 2 spony (+přeslen): 3× (Lomazice, hr. 15; Lysá n. L., hr. 1; Třebusice, hr. 539)

8. br. nádoba + 2 spony + 2 jehlice + nástroje: 1× (Třebusice, hr. 273)

9. br. nádoba + 2 spony + korálky + nástroje: 1× (Nymburk, hr. 2)

10. br. nádoba + 1 spona (+ nástroj): 2× (Tišice, hr. 72; Třebusice, hr. 320)

11. br. nádoba + opasek (+ nástroje): 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 70)

12. br. nádoba + kopí (+ nástroj/kování): 2× (Třebusice, hr. 703; Vrbice, hr. 9)

13. 2 br. nádoby + jehlice + korálky + další předměty: 1× (Třebusice, hr. 217)

14. br. nádoba + jehlice + štít: 1× (Lomazice, hr. 13)

15. br. nádoba + jehlice + nástroj/přeslen: 2× (Praha-Bubeneč, hr. XIV; Třebusice, hr. 236)

16. br. nádoba (+ nástroj/přeslen/frag. předmětů): 5× (Dobřichov-Pičhora, hr. 84; Tišice, hr. 56; hr. 63; Třebusice,

hr. 16; hr. 519)

17. br. nádoba: 3× (Lysá n.L., hr. 2; Třebusice, hr. 78; hr. 256)

18. skleň. nádoba (frag.): 1× (Třebusice, hr. 518)

19. 2 spony (1× Ag) + kopí + nástroje: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 62)

20. 4 spony + Ag náramek: 1× (Stehelčeves, hr. U 3/62)

podskupina e) picí roh a spona, event. další předměty nebo picí roh a opasek, event. další předměty nebo

picí roh a zbraň, event. další předměty, picí roh a další předměty, jen picí roh (33 hrobů):

1. picí roh (Ag) + 1 spona + jehlice + koň. postroj + sklo + nástroje: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 30)

2. picí roh + 2 spony + 2 jehlice (1×Ag): 1× (Třebusice, hr. 808)

3. picí roh + opasek + ostruha + nástroje: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 78)

4. picí roh + 4 spony + opasek + 5 jehlic + ker. nádoba + nástroje: 1× (Třebusice, hr. 867)

5. picí roh + 3 spony + nástroj(-e): 3× (Dobřichov-Pičhora, hr. 77; Praha-Vysočany, hr. 1; Tišice, hr. 68)

6. picí roh + 2 spony + 9 jehlic + kování: 1× (Třebusice, hr. 869)

7. picí roh + 2 spony, event. další předmět (nástroj): 3× (Dobřichov-Pičhora, hr. 67; hr. 73; Duchcov)

8. picí roh + 1 spona + 1–2 jehlice, event. další předmět (nástroj/kování): 3× (Dobřichov-Pičhora, hr. 125; 10. Tře-

busice, hr. 408; hr. 896)

9. picí roh + 1 spona + opasek + nástroje: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 6)

10. picí roh + 1 spona (+ nástroje/kování): 3× (Dobřichov-Pičhora, hr. 88; Třebusice, hr. 505; hr. 585)

11. picí roh + 1 spona + jehlice + nástroje: 1× (Třebusice, hr. 713)

12. picí roh + opasek (+ nástroj): 3× (Lomazice, hr. 74; Tišice, hr. 42; Třebusice, hr. 89)


13. picí roh + kování: 2× (Tišice, hr. 74; Třebusice, hr. 427)

14. picí roh + kopí + štít: 1× (Třebusice, hr. 461)

15. picí roh + med.drápy: 1× (Tišice, hr. 88)

16. picí roh + 5 jehlic: 1× (Třebusice, hr. 894)

17. picí roh + 1 jehlice + nástroje: 1× (Třebusice, hr. 935)

18. picí roh (+ nástroj): 5× (Dobřichov-Pičhora, hr. 46; Tišice, hr. 44; Třebusice, hr. 240; hr. 506; hr. 679)

podskupina f) spona + opasek, event. další předměty nebo spona + zbraň, event. další předměty nebo

opasek + zbraň, event. další předměty (47 hrobů):

1. 2 spony + opasek + závěsek + Ag předmět: 1× (Třebusice, hr. 115)

2. 1 spona + opasek + jehlice + Ag předmět + nástroje: 1× (Třebusice, hr. 449)

3. 5 spon + opasek, event. další předmět (nástroj): 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 149)

4. 4 spony + 6 jehlic + kopí: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 133)

5. 3 spony + opasek, event. další předmět (nástroj): 3× (Dobřichov-Pičhora, hr. 32; hr. 69; Praha-Křeslice, hr. 3)

6. 3 spony + opasek + jehlice + štít + nástroj: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 112)

7. 3 spony + opasek + jehlice, event. další předmět (nástroj): 1× (Všechlapy)

8. 3 spony + opasek + závěsek + nástroje: 1× (Stehelčeves, hr. U 4)

9. 2 spony + opasek + 1–3 jehlice, event. další předmět (nástroj): 4× (Dobřichov-Pičhora, hr. 122; Třebusice, hr. 90;

hr. 206; Třebusice, hr. 748)

10. 2 spony + opasek + zrcátko: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 68)

11. 2 spony + opasek + kopí + štít: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 33)

12. 2 spony + opasek + štít: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 89)

13. 2 spony + opasek, event. další předmět (nástroj): 4× (Mladá Boleslav; Přerov n.L., hr. 2; Třebusice, hr. 476;

Vrutice, hr. I)

14. 1 spona + opasek + oštěp + nástroj: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 98)

15. 1 spona + opasek + jehlice + štít: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 103)

16. 1 spona + opasek + jehlice + nástroj: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 24)

17. 1 spony + opasek + ker. nádoba: 1× (Kadaň, hr. ?)

18. 1 spona + opasek, event. další předmět (nástroj,-e): 10× (Dobřichov-Pičhora, hr. 7; hr. 28; Tišice, hr. 1; hr. 29;

Třebusice, hr. 377; hr. 469; hr. 699; hr. 873; hr. 899; Zdětín, hr. 2)

19. 1 spona + 1–2 kopí (+ nástroje/kování): 1× (Třebusice, hr. 687)

20. 1 spona + kopí + štít (+ nástroj,-e): 4× (Dobřichov-Pičhora, hr. 26; Třebusice, hr. 8; hr. 603; hr. 705)

21. 1 spona + kopí + korálek + nástroje: 1× (Ohrada)

22. 1 spona + kopí + nástroj,-e: 2× (Třebusice, hr. 589; hr. 707)

23. 1 spona + štít + kování: 1× (Třebusice, hr. 760)

24. opasek + kopí + 2 šípy + nástroj: 1× (Pečky)

25. opasek + kopí: 1× (Třebusice, hr. 612)

26. opasek + štít + nástroje: 1× (Třebusice, hr. 7)

Skupina III (301 hrobů):podskupina a) spona, opasek, zbraň/ostruha (jedna z těchto komponent), event. další předměty (228

hrobů):1. štít + sklo: 1× (Třebusice, hr. 70)

2. 5 spon + jehlice (+ nástroj): 2× (Dobřichov-Pičhora, hr. 27; Praha-Modřany)

3. 4 spony (+ nástroj,-e): 3× (Stehelčeves, hr. U 2/62; Třebovle, hr. 1; Třebusice, hr. 522)

4. 2–4 spony + 1–6 jehlic (+nástroj,-e): 36× (Býčkovice; Dobřichov-Pičhora, hr. 1; hr. 10; hr. 49; hr. 50; hr. 54; hr.

57; hr. 66; hr. 81; hr. 127; Prosmyky, hr. 1; Přerov n.L., hr. 1; Stehelčeves, hr. G 6; Tišice, hr. 16; hr. 67[1× Ag jeh-

lice]; Třebusice, hr. 109; hr. 444[1×Ag] hr. 188; hr. 208; hr. 241; hr. 258; hr. 446; hr. 451; hr. 454; hr. 492; hr.

714[3× Ag jehlice]; hr. 730; hr. 732; hr. 809; hr. 814; hr. 856; hr. 870; hr. 901; hr. 910; hr. 920; hr. 946)

5. 2–3 spony + 2 jehlice + korálky + nástroj: 2× (Dobřichov-Pičhora, hr. 44; Stehelčeves, hr. U 3)

6. 3 spony + 1–2 ker. nádoby (+ přeslen): 2× (Beroun-Plzeňské předměstí; Dobřichov-Pičhora, hr. 52)

7. 2–3 spony (+nástroj,-e/kování): 34× (Budiměřice; Bylany; Dobřichov-Pičhora, hr. 4; hr. 29; hr. 58; hr. 59; hr.

72; hr. 74; hr. 82; hr. 85; hr. 106; hr. 121; Jaroměř; Lomazice, hr. 87; Mělník-Pšovka, hr. 1938; hr. 1951; Pro-

smyky, hr. 2; Stehelčeves, hr. G 1; Tišice, hr. 8; hr. 34; hr. 39; hr. 86; Třebusice, hr. 253; hr. 453; hr. 514; hr. 583;

hr. 881; hr. 900; hr. 927; hr. 933; Vrbice, hr. 1; hr. 2; hr. 7; hr. 8)

8. 2 spony + jehlice + mosazný ingot + nástroje: 1× (Třebusice, hr. 202)

9. 2 spony + nástroje + přeslen: 1× (Tišice, hr. 80)

10. 2 spony + 2 korálky + nástroj: 1× (Stehelčeves, hr. U 5)

Eduard DROBERJAR648

11. 1 spona + 6 jehlic + dřev. skříňka, event. další předmět (nástroj): 1× (Třebusice, hr. 877)

12. 1 spona + 1–2 jehlice + hřeben, event. další předmět (nástroj): 2× (Třebusice, hr. 138; hr. 176)

13. 1 spona + 3–6 jehlic, event. další předmět (nástroj): 3× (Třebusice, hr. 197; hr. 445; hr. 907)

14. 1 spona + 1–2 jehlice, event. další předmět (nástroj/přeslen): 11× (Dobřichov-Pičhora, hr. 18; hr. 31; hr. 35; hr.

39; hr. 40; hr. 45; hr. 118; hr. 123; hr. 128; Třebusice, hr. 773; hr. 938)

15. 1 spona + 3 jehlice + korálek + další předměty: 1× (Ratenice, hr. 1)

16. 1 spona + 2 ker. nádoby + jehlice(Ag) + nástroj: 1× (Tišice, hr. 82)

17. 1 spona + 1–3 ker. nádoby (+ nástroje): 4× (Tišice, hr. 23; hr. 43; hr. 65; Třebusice, hr. 270)

18. 1 spona + korálek (+další předmět) plíšky: 2× (Dobřichov-Pičhora, hr. 129; Třebusice, hr. 744)

19. 1 spona + jehlice + nástroj + přeslen: 2× (Třebusice, hr. 893; Zdětín, hr. 1)

20. 1 spona + přeslen (+kování): 2× (Třebusice, hr. 729; Třebusice, hr. 746)

21. 1 spona (+ nástroj či nástroje/kování): 70× (Beroun-Závodí; Dobřichov-Pičhora, hr. 12; hr. 16; hr. 25; hr. 36;

hr. 38; hr. 41; hr. 42; hr. 47; hr. 48; hr. 51; hr. 60; hr. 64; hr. 65; hr. 75; hr. 76; hr. 90; hr. 91; hr. 104; hr. 108; hr. 113;

hr. 114; hr. 115; hr. 119; hr. 126; Hředle, hr. ?; Lomazice, hr. 1; Louny; Odřepsy, hr. 3; Ohnišťany, hr. 3; Praha-

Křeslice, hr. 1; Siřem, hr. ?; Teplice; Tišice, hr. I; hr. 20; hr. 46; hr. 48; hr. 51; hr. 53; hr. 81; hr. 83; hr. 98; Třebu-

sice, hr. 9; hr. 12; hr. 15; hr. 22; hr. 160; hr. 186; hr. 214; hr. 285; hr. 322; hr. 323; hr. 338; hr. 340; hr. 470; hr. 471;

hr. 473; hr. 536; hr. 590; hr. 591; hr. 602; hr. 661; hr. 692; hr. 755; hr. 771; hr. 902; Tvršice, hr. VII; hr. VIII; Vel-

vary; Vrbice, hr. 4)

22. 1 spona + dřev.skříňka: 1× (Tišice, hr. 54)

23. opasek (+ nástroj,-e/kování): 10× (Dobřichov-Pičhora, hr. 20; Křesín; Ratenice, hr. 3; Tišice, hr. 2; hr. 55; Tře-

busice, hr. 79; hr. 542; hr. 601; hr. 618; hr. 700)

24. opasek + 1–2 jehlice: 3x (Dobřichov-Pičhora, hr. 5; Doksany; Třebusice, hr. 185)

25. opasek + hřeben (+ nástroje): 2x (Dobřichov-Pičhora, hr. 80; Třebusice, hr. 677)

26. opasek + dřev.skříňka: 1× (Třebusice, hr. 805)

27. opasek + 2 ker. nádoby: 1×(Třebusice, hr. 654)

28. kopí/oštěp + štít (+ nástroj): 3× (Dobřichov-Pičhora, hr. 8; Třebusice, hr. 606; hr. 761)

29. kopí (+ nástroj): 12× (Dobřichov-Pičhora, hr. 2; hr. 3; hr. 22; hr. 83; hr. 142; Ratenice, hr. 2; hr. 15; Třebusice,

hr. 458; hr. 563; hr. 689; hr. 789; Vrbice, hr. 3)

30. štít (+ nástroje/kování): 10× (Dobřichov-Pičhora, hr. 23; hr. 63; hr. 107; Třebusice, hr. 14; hr. 28; hr. 348; hr.

565; hr. 566; hr. 599; hr. 797)

31. ostruha: 3× (Dobřichov-Pičhora, hr. 93; Třebusice, hr. 17; hr. 629)

podskupina b) ostatní předměty (73 hrobů):

1. 1 Ag jehlice: 1× (Dobřichov-Pičhora, hr. 37)

2. 2 jehlice + hřeben + sklo: 1× (Třebusice, hr. 292)

3. 1–4 jehlice (+nástroj,-e/kování/přeslen): 21× (Dobřichov-Pičhora, hr. 11; hr. 71; hr. 86; hr. 100; hr. 130; Praha-

Bubeneč, hr. III; Třebusice, hr. 105; hr. 135; hr. 184, hr. 204; hr. 216, hr. 233, hr. 291; hr. 549; hr. 726; hr. 763; hr.

766; hr. 813; hr. 868; hr. 880; hr. 898)

4. 1–4 korálky (+ Fe předmět): 3× (Praha-Bubeneč, hr. II; Tišice, hr. 85; Třebusice, hr. 493)

5. 1–3 nástroje (nůž, břitva, nůžky, křesací souprava, klíč, rydlo, jehla): 30× (Dobřichov-Pičhora, hr. 55; hr. 56; hr.

87; hr. 92; hr. 96; hr. 102; hr. 105; hr. 109; hr. 110; hr. 111; hr. 120; hr. 135; hr. 140; hr. 143; hr. 150; Ohnišťany, hr.

6; Tišice, hr. 100; Třebusice, hr. 87; hr. 154; hr. 231; hr. 238; hr. 252; hr. 380; hr. 474; hr. 586; hr. 594; hr. 652; hr.

853; hr. 897; Tvršice, hr. XXXIV)

6. hřeben + kování: 2× (Třebusice, hr. 742; hr. 958)

7. 5 kování (svorek): 1× (Třebusice, hr. 403)

8. 1–2 neurč. fragmentů či slitků (předmětů): 13× (Nymburk, hr. 1; Tišice, hr. 45; hr. 52; Třebusice, hr. 27; hr. 36;

hr. 48; hr. 118; hr. 153, hr. 167; hr. 283; hr. 318; hr. 343; hr. 547)

9. další ker. nádoba: 1× (Vrbice)

Skupina IV (71 hrobů):urna bez milodarů: 71× (Bohušovice nad Ohří; Dobřichov-Pičhora, hr. 34; hr. 99; hr. 132; hr. 151; hr. 152; hr. 153;

hr. 154; Hradenín; Hrdly, hr. 1; Hrdly, hr. 2; Lovosice, hr. 1930; Lovosice; Mikovice, hr. B; hr. C; hr. D; Praha-

Křeslice, hr. 2; Tišice, hr. 38; hr. 50; Třebusice, hr. 34; hr. 38; hr. 83; hr. 103; hr. 111; hr. 112; hr. 117; hr. 125; hr.

158; hr. 161; hr. 163; hr. 165; hr. 213; hr. 222; hr. 225; hr. 234; hr. 235; hr. 237; hr. 278; hr. 358; hr. 378; hr. 391;

hr. 456; hr. 466; hr. 494; hr. 498; hr. 499; hr. 507; hr. 520; hr. 521; hr. 532; hr. 537; hr. 541; hr. 550; hr. 569; hr. 576;

hr. 610; hr. 614; hr. 637; hr. 666; hr. 722; hr. 741; hr. 762; hr. 770; hr. 819; hr. 852; hr. 874; hr. 885; hr. 908; hr. 934;

hr. 942; hr. 948.


Z výše uvedeného podrobného členění je zřejmé, že systém je možno dále doplňovat a zpřesňovat,

neboť některé hroby mají spíše blíž k té či oné skupině; např. hroby podskupiny IIf mají v mnohém po-

dobnost se skupinou III. Nicméně i na základě této předběžné struktury je možné dospět k závěru, že

v nejbohatších hrobech (I. skupina) byla pohřbena elita svébské (markomanské) společnosti Čech na

počátku doby římské. Jedenáct těchto hrobů z Dobřichova-Pičhory, hr. I–VI, hr. 147, hr. 148 (Droberjar1999, 213–224, 263–264, Taf. 1–22; 80:147/1–6; 81); Holubic (obr. 39), Zlivi (obr. 40–41) a Mikovic

(Motyková-Šneidrová 1963a, 34, Taf. XVIII) patří současně k nejbohatším žárovým hrobům stupně B1

v barbariku. Tato elita mohla tvořit 2 % celé společnosti. Použijeme-li terminologii M. Gebühra (1976,

165) pak mezi hroby II. skupiny lze částečně vyčlenit tzv. vyšší vrstvu (a snad i „vyšší střední vrstvu“).

Tu mohli tvořit významní bojovníci a jejich ženy. Podle analýzy to mohlo být až 32 % obyvatel. Nej-

početnější „střední vrstva“ je zastoupena 53 % a „nižší“ vrstva 13 % předpokládaného počtu svébského

obyvatelstva Čech. Ačkoli tyto úvahy je třeba považovat za předběžné, na základě vysokého počtu ana-

lyzovaných hrobových celků jsou předložená data určitým odrazem tehdejší společnosti.

3.5. K problematice kostrových hrobů (B1)Poprvé se problémem kostrových hrobů ve starší době římské v Čechách zabýval J. Břeň (1953). V šir-

ším kontextu polabských Germánů pak zkoumal význam kostrových hrobů časné doby římské J. Li-

chardus (1984). V Čechách bylo dosud nalezeno 36 (resp. 35) kostrových hrobů, tj. 6,4 % z celkového

počtu hrobů stupně B1. Můžeme tedy mluvit o birituálním pohřbívání? Jaký význam mají kostrové

hroby a kdo v nich byl pochováván? Na tyto otázky se snažili najít odpověď už četní badatelé (např. Eg-gers 1953; Gebühr 1974; Lichardus 1984; Peška 2002). Nejčastěji bývají kostrové hroby z časné doby

římské označovány jako hroby lübsowského typu, bez rozdílu na hrobovou výbavu (Lichardus 1984,

78, Abb. 31). Není to však zcela přesné, protože do této kategorie by měly podle definovaných kritérii

(Gebühr 1974) patřit jen hroby bohaté a těch je ve stupni B1 v barbariku poměrně málo, zejména:

Praha-Bubeneč, hr. IV (Novotný 1955); Quetzdölsdorf (Nitzschke – Schräter 1989), Schladitz-Zwochau

(Jacob 1911), v severnějších oblastech – v Meklenbursku-Předním Pomořansku – pravděpodobně Pog-

gendorf (Eggers 1932), Groß Kelle (Voß 1998, 116) a v Dánsku – Hoby (Friis Johansen 1923). Bohaté

kostrové hroby lübsowského typu začínají nápadně přibývat až kolem poloviny 1. století, resp. až ve 2.

polovině 1. století (např. Peška 2002, 26).

V Čechách se kostrové hroby nacházejí především izolovaně po jednom nebo ve skupinách, a to

po čtyřech (Praha-Bubeneč) nebo třech (Straky, Noutonice, Nehvizdy). V několika případech byly zjiš-

těny dva kostrové hroby (Semčice, Kutná Hora-Sedlec, Radovesice, Tvršice). Pouze kostrové hroby

v Tvršicích a Býčkovicích se našly v prostředí žárových hrobů stupně B1. V Tvršicích byly vedle dvou

hrobů kostrových tři žárové, v Býčkovicích byl jeden kostrový a jeden žárový hrob. Nemáme tedy

žádné přesvědčivé argumenty k tomu, abychom mohli konstatovat výskyt kostrových hrobů v místech

soudobých pohřebišť. Většina kostrových hrobů se nacházela mimo areály žárových pohřebišť. To do-

kládají i výzkumy velkých nekropolí v Třebusicích, Dobřichově-Pičhoře a Tišicích, kde žádný kostrový

hrob z časné doby římské nebyl zjištěn. Je tedy zřejmé, že kostrový ritus nemá v Čechách příliš velké

vazby na ritus žárový. Přitom koncentrace kostrových hrobů je v české kotlině ve stupni B1 (obr. 62) ve

srovnání s okolními oblastmi naprosto zřetelná (Lichardus 1984, 57, Abb. 23). Z celého středního Ně-

mecka známe z časné doby římské, resp. ze stupně B1, sedm kostrových hrobů: Döllnitz, Gautzsch (Ot.

von Markkleeberg), Quetzdölsdorf, Schladitz-Zwochau, Wehlitz, Westeregeln, Wüstenneutzsch (Li-chardus 1984, 128–129; Bemmann 1999, 173–174, Abb. 14). Z Moravy pochází pravděpodobně z poz-

dní fáze stupně B1 kostrový hrob z Mušova „U sv. Jana“ (Čižmář – Rakovský 1985, 130–132, obr. 2)7

a zřejmě snad také starší složka bohatého knížecího hrobu z Mušova ? (Tejral 1995, 242; Peška – Tejral/eds./ 2002). Na jihozápadním Slovensku bylo prozkoumáno více kostrových hrobů. Největší skupina

kostrových hrobů byla zjištěna uvnitř žárového pohřebiště v Abrahámu (Kolník 1980, Abb. 3). Většina

hrobů však náleží až 2. polovině 1. století a pravděpodobně jen dva hroby (č. 4 a 144) lze klást do

stupně B1.

Eduard DROBERJAR650

7 Hrob nemohl být z důvodu vysoké hladiny spodní vody prozkoumán v úplnosti, tudíž o jeho celkovém obsahu nelze vícezjistit.

Hlubšímu poznání kostrového ritu u hornolabských Svébů (Markomanů) brání především ta sku-

tečnost, že většina hrobů byla vykopána v minulosti, a tudíž postrádáme plánky a podrobné popisy

umístění milodarů. Jen u několika objektů z Čech můžeme studovat rozložení nálezů, orientaci hrobo-

vých jam apod. (obr. 43). Mezi sedmi hroby se zjištěnou orientací měly tři západo-východní (Nouto-

nice, hr. 6 a hr. 7; Tvršice, hr. III;), dva východo-západní (Kutná Hora-Sedlec, hr. 1; Poplze), v jednom


Tab. 3. Kostrové hroby dobřichovské skupiny (stupeň B1) v Čechách(P = pohlaví, J = jehlice, K = keramika, PR = picí roh)

případě ležel zemřelý v jámě orientované ve směru sever-jih (Noutonice, hr. 8), v jiné hrobové jámě

měla kostra orientaci ve směru SV–JZ (Záluží). Antropologicky byly zkoumány jen čtyři hroby, při-

čemž v Praze-Bubenči, hr. IV a ve dvou hrobech v Semčicích leželi muži, v Poplzích žena. O poloze

milodarů víme ze dvanácti hrobů (obr. 43). Nejčastějším nálezem byly spony, které po jednom kuse na

každé straně ležely v místech ramenou (4×), nebo po jedné sponě kolem levého ramene (2×), jedna

spona na levém rameni a druhá v oblasti pánve (1×) nebo se jedna spona našla u dolních končetin (Libě-

šovice) či v místech hrudníku (Straky, hr. III). V okolí hlavy ležely především jehlice (Tvršice, hr. III;

Noutonice, hr. 8), keramická (Noutonice, hr. 6) nebo bronzová nádoba (Straky, hr. III), picí roh (Libě-

šovice) a zvířecí kosti (Semčice, hr. II). V místech pasu nebo horních končetin byl nalezen hřeben

(Noutonice, hr. 6), přezka (Tvršice, hr. III) a břitva (Semčice, hr. II). U dolních končetin, kromě

zmíněné spony z Liběšovic, ležela keramická nádoba (Noutonice, hr. 7) a ostruha (Semčice, hr. I).

Pouze v jednom kostrovém hrobě (Býčkovice) byla zjištěna zbraň (kopí). Často bývá význam kostro-

vých hrobů přeceňován, zvláště pokud obsahují bronzové nádoby. Postavení kostrových hrobů se náhle

změní, když jejich nálezy srovnáme s obsahy žárových hrobů, kde např. fragmenty bronzových nádob

působí ve srovnání s krásnými zachovalými tvary méně významně. Ale jak bylo poukázáno výše,

žárové hroby dobřichovské skupiny jsou v Čechách bohatší, než hroby kostrové. Mezi nejbohatší hroby

(skupina I), z nichž je v Čechách 11 žárových hrobů, by mohl patřit jen jeden hrob kostrový (Praha-Bu-

beneč, hr. IV). Většina ostatních náleží do III. (53 %) nebo II. (32 %) skupiny, což koresponduje se

strukturou žárových hrobů (skupina III: rovněž 53 % a skupina II: 42 %). Na otázku, kdo byl pocho-

váván v dobřichovské skupině inhumačně, není snadná odpověď; ale jedno je poměrně zřejmé – nebyla

to svébská elita, neboť ta své zemřelé patrně spalovala. Zajímavý je vysoký podíl římských importů

v kostrových hrobech (44,4 %), což je identické s nálezy na Pičhoře (44,7 %). Lze snad v kostrových

hrobech spatřovat cizince, obchodníky či řemeslníky?

3.6. K významu římských importůNápadným jevem českého prostředí v časné době římské, resp. ve stupni B1, je velká koncentrace řím-

ských importů, která v této době nemá v celém barbariku obdobu (naposledy souhrnně Sakař 1970). Od

dob, kdy V. Sakař vypracoval soupis římských nálezů z českého území, se poznatky k problematice

římského dovozu zásadně zmnožily, a to zejména v důsledku systematického zpracování nálezů ze

dvou největších nekropolí časné doby římské – Třebusic (zatím jen rukopisný katalog: Motyková – Dro-berjar 2005) a Dobřichova-Pičhory (Droberjar 1988). Římské importy byly zjištěny v téměř 38 %

všech hrobů stupně B1. Z těchto 213 hrobů s importy bylo 40 % nalezeno v Třebusicích, 30 % pochází

z Dobřichova-Pičhory a 30 % zbývá na ostatní naleziště. Podíl římských importů v rámci stupně B1

a jedné lokality je nejvyšší v Dobřichově-Pičhoře (44,7 %) a v Třebusicích (30,5 %). Už z těchto údajů

je zřejmé mimořádné postavení obou lokalit. K nejčastěji se vyskytujícím předmětům římské proveni-

ence patřily bronzové nádoby, spony a pásové garnitury. O významu posledních dvou kategoriích pro

dobřichovskou skupinu už byla řeč na předchozích stránkách. Bronzovým nádobám z českých nálezů,

a to jak z typologického, tak i chronologického a funkčního hlediska, byla věnována v dosavadní litera-

tuře značná pozornost (např. Eggers 1951; Sakař 1970; Kunow 1983; Petrovszky 1993; Karasová 1998;

táž 1999; Droberjar 1999, 128–137). Z kartografického zpracování je zřejmá jejich koncentrace ve

stupni B1, resp. v jeho časné fázi, právě v Čechách (Kunow 1983, 178, Karte 8), což je jedním z do-

kladů existence silného mocenského centra (Tejral 1995).

Hlavní typy kovových nádob v Čechách (stupeň B1):kotle typu Eggers 8 (obr. 34:10), vědra typu Eggers 18 (obr. 34:6), Eggers 24 (obr. 34:1), Eggers 30 (obr. 34:2), Eg-

gers 33 (obr. 34:3), östlandská vědra typu Eggers 38 (obr. 34:5), mísy na nožce typu Eggers 92 (obr. 34:19), další

misky typu Eggers 91 nebo 97 a Eggers 99/100, mísa typu Eggers 67 (obr. 34:18), mísa s výlevkou typu Eggers

73/74 (obr. 34:7), konvice typu Eggers 124/125 (obr. 34:8,14), pánve typu Eggers 131 (obr. 34:11) a Eggers 134-

var. (obr. 34:4), pánve typu Eggers 137 (obr. 34:15), patery typu Eggers 154/155 (obr. 34:13,16,17), časné soupravy

naběraček a cedníků typu Eggers 159a (obr. 34:12), simpulum (obr. 34:9) a malá amforka typu Boesterd 264/265.

Ostatní kategorie římských nálezů (včetně už popsaných militárií) patří v Čechách k méně častým

nebo dokonce vzácným dokladům importu. Jde zejména o stříbrné nádoby (poháry), které se ve zlomcích

zachovaly ve čtyřech žárových hrobech, v Holubicích – typ Eggers 170/171/175 (obr. 39:2–3) a Dobři-

Eduard DROBERJAR652


Obr. 34. Bronzové nádoby stupně B1 v Čechách. 1 Dobřichov-Pičhora, hr. V (E 24; PDČ 1978); 2 Zliv (E 30;Píč 1905); 3 Holubice (E 33; Píč 1905); 4 Třebusice, hr. 912 (E 134–var.); 5 Dobřichov-Pičhora, hr. IV (E 38);

6 Dobřichov-Pičhora, hr. II (E 18b; Sakař 1970); 7 Praha-Bubeneč, hr. II (PDČ 1978); 8 Dobřichov-Pičhora, hr. II(E 124/125); 9 Straky (Píč 1905); 10 Dobřichov-Pičhora, hr. VI (E 8; Motyková-Šneidrová 1965); 11,13–14,19

Praha-Bubeneč, hr. IV (E 131, E 154/155, E 124, E 92; PDČ 1978); 12 Dobřichov-Pičhora, hr. III (E 159a);15 Třebusice, hr. 562 (E 137); 16 Dobřichov-Pičhora, hr. II (E 154/155; Píč 1897); 17 Dobřichov-Pičhora, hr. IV

(E 154/155; Sakař 1970); 18 Holubice (E 67; Píč 1905). Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999), Třebusice (Motyková – Droberjar 2005). Různá měřítka

chově-Pičhoře, hr. II – typ Eggers 173? (Droberjar 1999, Taf. 4:7), hr. III – typ Eggers 170 (Droberjar1999, Taf. 9:12–13) a hr. 147 – pohár s držadlem znázorňujícím Pana, tzv. Storchenbecher s analogií

v Casa del Menandro v Pompejích (obr. 35:3; Künzl 1975, 65, Taf. 19:2–3; Stefani 2006, 203). Nedosta-

tečné informace máme o skleněných nádobách. Z třebusického hrobu č. 518 pochází fragment skla s vel-

kou pravděpodobností z nádoby. Rovněž z Prahy-Vysočan, hrob 1(?) uvádí V. Sakař (1994, 31) slitky

skleněné nádoby zelené barvy. Za římské importy augustovsko-tiberiovského období je možné považo-

vat také terakotu z Třebestovic-Sadské (obr. 35:1; Motyková – Sedláčková 1974; Dufková 1974), držadlo

zrcátka z Dobřichova-Pičhory, hr. 68 (obr. 35:2), bronzový prsten s gemmou z Kadaně-Jezerky, chata 18

(obr. 35:4) nebo fragment bully z Dobřichova-Pičhory, hr. 147–149 (obr. 35:5; Droberjar 2000a).

Eduard DROBERJAR654

Obr. 35. Vzácné druhy římských importů ve stupni B1. 1 terakota z Třebestovic-Sadské (Motyková – Sedláčková 1974); 2 držadlo zrcátka

z Dobřichova-Pičhory, hr. 68; 3 Dobřichov-Pičhora, hr. 147: uchostříbrné nádoby; 4 bronzový prsten s gemmou z Kadaně-Jezerky, chata

18; 5 Dobřichov-Pičhora, hr. 147–149: fragment bully.Dobřichov-Pičhora (Droberjar 1999). Různá měřítka


Obr. 36. Kovolitecké předměty v žárových hrobech třebusického pohřebiště.1 hrob č. 202 (4 polotovar mosazi); 2 hrob č. 320 (4 kamenný kadlub).

Podle Motyková – Droberjar 2005

Někteří badatelé (např. Almgren 1913; Motyková-Šneidrová 1964, 358; Garbsch 1965, 92; Sakař1994, 20–21; Lenz-Bernhard 2002, 42, 178, Abb. 21) už v minulosti, ale i v nedávné době připouštějí

domněnku o napodobování, event. domácí germánské výrobě některých kovových součástí opasků

označovaných za římské, zejména obdélníkovitých destiček s koncentrickými kroužky (Garbsch

B7a.b.c.f.g.h.i) nebo pásových zápon (Garbsch G1). Rozšíření těchto předmětů zejména v Čechách, by

mohlo tuto domněnku potvrzovat. Na druhé straně některé typy spon (např. s očky a prolamovanými za-

chycovači), považované běžně za germánské, nesou rysy podílu provinciálních řemeslníků. Bylo

zřejmé, že technologický transfer a ovlivňování germánské industrie římskou měl na počátku doby řím-

ské, ale i v pozdějších dobách, značný význam (např. Almgren 1913; Stupperich 1997; Erdrich 2001).

Argumenty, které by potvrdily teoretické předpoklady o domácí germánské (markomanské) výrobě

vzpomenutých artefaktů, dosud chyběly. Vycházelo se především ze srovnávací a stylové analýzy ko-

vových součástí oděvu a dalších předmětů stupně B1 v Čechách, ale i z pramenů písemných: „nostrise provinciis lixae ac negotiatores reperti, quos ius commercii, dein cupido augendi pecuniam, postremooblivio patrie suis quemque ab sedibus hostilem in agrum transtulerat“ (Tacitus, Ann. II, 62,3). Z toho

je zřejmé, že na Marobudově dvoře pobývala celá kolonie římských kupců (Dobiáš 1964, 97), která ob-

chodovala s různým sortimentem.

Eduard DROBERJAR656

Obr. 37. Třebusice, hr. 587. Mosazná přezka (7) v nálezovém kontextu stupně B1(Motyková – Droberjar 2005)

Nové světlo do problematiky vnášejí nálezy z Třebusic a po-

znatky získané exaktními analýzami tzv. bronzů, které potvrdily, že

většina předmětů drobné industrie ze stupně B1 – spony, pásové

garnitury a další kování – byla vyráběna z mosazi, resp. z kla-

sického antického aurichalka (Droberjar – Frána 2004). Jak potvr-

zují nálezy ze tří hrobových celků třebusické nekropole – hr. 202

s polotovarem (ingotem) mosazi (obr. 36:1/4), hr. 320 s kamenným

kadlubem na odlévání přezek typu Oldenstein 1033 (obr. 36:4)

a hr. 587 s tzv. římskou mosaznou přezkou typu Oldenstein 1033

(obr. 37:7) – byly některé z těchto typů přezek, běžně považované

za římský produkt (např. Ritterling 1912, Taf. XI:22; Oldenstein1976, Taf. 77:1033; Metzler 1995, Bd. 1, Taf. 191:23–24; Trufanov


Obr. 38. Třebusice. Mosazná přezka(hr. 587), jež pasuje do kadlubu

(hr. 320). Foto: L. Káchová

Obr. 39. Holubice. Bohatý žárový hrob. Různá měřítka

2004, 161, ris. 1:10–11,12–13), odlévány v Čechách. Výroba obdobných mosazných přezek, jaké se vy-

skytují především v prostředí římských táborů, je prokázána ve středoaugustovském období na Magda-

lensbergu (Dolenz – Flügel – Öllerer 1995, 63, Abb. 7:1–5). Ve stejné dílně jako zmíněný typ přezek je

doložena výroba ozdobných kování pro držadla mečů (Dolenz – Flügel – Öllerer 1995, Abb. 8:27),

které rovněž známe z Třebusic, hr. 77 (obr. 27:1). Z toho je zřejmé, že se muselo obchodovat i se suro-

vinami, neboť výroba mosazi (aurichalka) byla v té době zvládnutelná jen ve vyspělém antickém pro-

středí. Z římských provincií se tedy dovážela do barbarika i tato ceněná surovina, jež v mnohém imito-

vala svým vhledem zlato. Římský obchod tedy hrál v germánské společnosti mimořádně důležitou roli,

Eduard DROBERJAR658

Obr. 40. Zliv. Bohatý žárový hrob (dvojhrob?): bronzové nádoby. Různá měřítka

o čemž svědčí nejen velké množství antických výrobků v barbariku, dovoz suroviny, ale také systém

precizní organizace obchodu (např. Kunow 1980; Godłowski 1985).8 Ne všechny výrobky však musely

být dováženy. Některé nepochybně byly zhotovovány v Čechách (viz mosazné „římské“ přezky: obr.38), a to pravděpodobně přímo římskými řemeslníky. I když řada předmětů, zejména luxusního prove-

dení (např. stříbrné nádoby nebo některé typy honosných nádob bronzových) se do barbarika dostala

snad jako dary svébským velmožům a významným bojovníkům, většina předmětů snadno dostupných

a hojně se vyskytujících v žárových hrobech, byla součástí organizovaného obchodu.

3.7. Numismatické poznatkySoučástí římského importu v barbariku byly také mince. Nálezy římských mincí augustovského a tibe-

riovského období v Čechách nejsou početné, nicméně poskytují některé cenné informace, i když

většina z nich byla nalezena v minulosti a postrádá tudíž přesnější údaje o nálezových okolnostech. Za-


Obr. 41. Zliv. Bohatý žárový hrob (dvojhrob?): ostatní inventář. Různá měřítka

8 Rozdílné názory, založené na negaci systému obchodu z římských provincií do barbarika a opírající se o novodobé paralelya další teoretické úvahy, opakovaně publikuje M. Jančo (naposledy např. 2006).

jímavý je výskyt zlatých mincí. Z jihočeských Dobronic pocházejí dva aureae – Augustův (Pochitonov1955, 97, č. 249) a Tiberiův (Pochitonov 1955, 98, č. 256). Přičemž z téhož katastru mělo být v minu-

losti získáno více zlatých římských mincí (Pochitonov 1955, 196, č. 775), o jejichž osudu a souvislo-

stech bohužel nedokážeme říct nic přesnějšího (Militký 2004, 508, 509, tab. 1). Aureus císaře Augusta

měl být nalezen také v Drahorazi na Jičínsku (Pochitonov 1955, 98, č. 254) a v Chrudimi (Pochitonov1955, 97, č. 250). Kromě toho je nutné zmínit i nejistý nález republikánského aureu z Velešic u Roud-

nice n. L. (Pochitonov 1955, 96, č. 247). Koncentrace zlatých mincí Augusta a Tiberia v Čechách mo-

hou mít podle J. Militkého (2004) spojitost s tzv. Marobudovou říší. Na druhé straně malý výskyt mincí

může být indicií k předpokladu, že mincovní kov byl využíván v germánském šperkařství.

Neobyčejně důležitým numismatickým a historickým pramenem jsou nálezy dvou kontramarko-

vaných Augustových bronzů se značkou VAR z lokalit Počeplice na Litoměřicku a Kostomlaty nad La-

Eduard DROBERJAR660

Obr. 42. Třebusice. Ukázky žárových hrobů: nahoře – hrob č. 398 (LXXXII/36), dole – hrob č. 927 (XXXI/63)

bem (Šnajdr 1876, 648, tab. II:4; Pochitonov 1955, 97, č. 251). Nejbližší analogií je nález mince s kon-

tramarkou VAR z germánského sídliště na severu Saska-Anhaltska z lokality Sanne, Ldkr. Stendal (La-ser – Ludwig 2003, Abb. 1). Také toto naleziště, podobně jako obě česká, leží poblíž Labe. Římské raž-

by se značkou VAR, které nechal označit legát v Germánii z let 6 až 9 po Kr. Publius Quinctilius Varus,

se nejčastěji nacházejí v místě bitvy z roku 9 po Kr. v Teutoburském lese, v níž Varus spolu se svými le-

giemi utrpěl zdrcující porážku od Germánů, tj. v Kalkriese (Berger 1996). Nabízí se tudíž určitá spoji-

tost českých nálezů s mincemi z Kalkriese a podél Labe, čemuž mohou napomoci např. spony typu Kal-

kriese z českého Polabí a z místa bitvy v Teutoburském lese se středoněmeckými a mohanskými nálezy

(obr. 14).

3.8. Přínos sídlištních souborů pro chronologiiV předložené studii nebylo možné pracovat se všemi sídlištními lokalitami v Čechách, neboť jejich mo-

derní soupis a mapa nejsou ještě dopracovány. Problém spočívá v tíživém nedostatku publikování sídli-

štních souborů a v tom, že u řady lokalit nelze z literatury a často ani z archivních zpráv určit po-

drobnější časové zařazení a další údaje o nálezech. Většinou jsou konstatována příliš obecná, mnohdy

i velmi nepřesná fakta, málo použitelná pro chronologické zkoumání. Přesto jsou k dispozici některé

sídlištní prameny, jež mají pro chronologii velkou důležitost. Předně je nutné zmínit lokalitu Hoštice,

okr. Praha-východ (Motyková 1974). Zčásti prozkoumaná chata obsahovala neobyčejně početný a za-

jímavý materiál. Z rozměrného a hlubokého objektu pochází 63 rekonstruovaných nebo částečně re-

konstruovaných nádob a 1667 fragmentů. Mezi nimi lze určit vysokou vázovitou nádobu, teriny bez


Obr. 43. Kostrové hroby stupně B1 v Čechách (rozložení milodarů)

hrdla nebo s nízkým hrdlem, jež jsou příznačné spíše pro plaňanskou skupinu (např. Motyková 1974,

obr. 4:16; Droberjar 2006, obr. 9:8) nebo kónické misky s vyhnutými okraji (např. Motyková 1974, obr.

5:1; Droberjar 2006, obr. 9:12). Na druhé straně objekt obsahoval i nádoby s typickými prvky pro stu-

peň B1, tj. vázovitou terinu zdobenou víceřadým ozubeným kolečkem (Motyková 1974, obr. 4:19) nebo

pravděpodobně rovněž vázovitou terinu s radélkovanými zavěšovanými liniemi s V motivy (Motyková1974, obr. 5:2). Domnívám se, že tento objekt lze datovat na rozhraní stupňů A (LT D2b) a B1. Podobný

charakter mají také některé objekty z Mlékojed (Droberjar 2006, 66–67, obr. 41–42). V hoštické chatě

je doložena výroba hracích kostěných kostek, které známe i z bohatých hrobů, např. Łeg Piekarski;

Groß-Kelle; Körchow, hr. 120 (Motyková 1974, 512, 514), kde současně byly nalezeny i hrací kameny.

Obdobné hrací kameny jsou v dobřichovské skupině součástí výbavy nejbohatších hrobů stupně B1

(Dobřichov-Pičhora, hr. VI: 14 kusů a Praha-Bubeneč, kostr. hr. IV: 23 kusů).

Dalším sídlištním objektem s chronologickým přínosem je chata 18 z Kadaně-Jezerky (Kruta1972). Vedle keramiky obsahovala nákončí opasku typu B 3 (obr. 21:6) a římský bronzový prsten se

skleněnou gemmou s motivem kvadrigy (obr. 35:4), které jsou podle I. Ondřejové (1974) poměrně

běžnými typy na území římské říše, avšak v prostředí dobřichovské skupiny jsou vzácné. Podle nízkých

hrdel některých terin (Kruta 1974, obr. 5:13,19) by bylo možno usuzovat opět na relativně starý objekt,

zřejmě z počátku stupně B1. Z několika sídlištních objektů (převážně chat) pocházejí šatová spínadla.

Spony s očky byly v Ratenicích, obj. 4 (BZO 1972 [1975], 155–156, č. 222); Trubíně, chata (Benková1997) a v Trmicích, obj. 11A. Z posledně jmenované lokality jsou hlášeny dvě spony s očky (Almgren

45 a Almgren 49) a jedna porýnská spona typu Almgren 19a (Reszczyńska 2006, 367). Spona Almgren

19aI se našla také v Ovčárech, obj. V (Sklenář 1973, tabl. XLIX:10), z jiného objektu (č. XX) téže lo-

kality pochází spona Almgren 2b (Sklenář 1973, tab. XLIX:11). V. Moucha (BZO 1990–92 [1995], 90,

č. 446) informuje, že v objektu ze starší doby římské v Hořešovicích, okr. Kladno, objevil dvě bronzové

nádoby, bližší údaje neznáme.

Z výše uvedeného stručného přehledu je zřejmé, že sídliště jsou dosud značně nevytěženým zdro-

jem poznání počátků doby římské a jsme jejich studiu a zpracování mnoho dlužni. Na řadě lokalit bude

možno vypracovat vnitřní chronologii, čemuž nasvědčují nejen nálezy z Mlékojed a Trmic (Reszczyń-

ska 2006), ale i z dalších sídlišť. Podle keramických nálezů se jeví minimálně dva až tři časové hori-

zonty (A, A/B1 a B1) také v Tuchlovicích (Motyková-Šneidrová 1970; Motyková 2006b), odkud byla

zachráněna četná dobře zachovalá dřeva, včetně žebříku z počátku doby římské.

4. GROSSROMSTEDTSKÁ KULTURA (GRK) A SVÉBSKÉ OSÍDLENÍ VE STUPNI B1

K hlavním problémům GRK patří zejména její časoprostorové vymezení. Na základě pohřebiště v Groß-

romstedtu vyčlenil R. Hachmann (1960, 102 ad.) tři chronologické stupně. Pro počátky GRK má však

hlavní význam pohřebiště ve Schkopau (Schmidt – Nitzschke 1989), kde bylo možno nejlépe rozpoznat

nejstarší fázi GRK v LT D2a („Zeitgruppe 1“). Druhá časová skupina („Zeitgruppe 2“ = LT D2b = Eg-

gers A) je zase nejlépe dokumentovatelná v Großromstedtu dvěma fázemi (A a B). Oběma těmto stu-

pňům chronologického vývoje byla věnována hlavní pozornost (zejména Peschel 1991; Rieckhoff 1995,

151ad.), poněkud se opomíjela třetí časová skupina. Důvodů je podle mého názoru několik. Předně není

dosud moderně publikovaná základní lokalita – Großromstedt. Čerpat poznatky ze staré publikace (Eich-horn 1927), zejména rekonstruovat nálezové celky, je poměrně obtížné. Dalším důvodem jsou nedosta-

tečné vědomosti o dalším vývoji GRK ve stupni B1 (Großromstedt C). Obecně je tento stupeň doby řím-

ské dosud velmi málo propracovaný právě ve středním Německu, kde se nachází i eponymní lokalita

Großromstedt. Střední Německo, resp. středolabsko-sálská oblast (území Spolkových zemí Saska-An-

haltska a Durynska) je považováno za jádro polabských Germánů (Svébů). Druhou klíčovou oblastí pro

pochopení problematiky stupně B1 jsou Čechy. Vzájemné srovnávací studium obou těchto oblastí však

dosud nebylo provedeno. To je možno považovat za další důvod toho, proč jsou naše vědomosti o třetím

stupni großromstedtské kultury tak malé.

Eduard DROBERJAR662

Na großromstedtském pohřebišti (Großromstedt C) lze vyčlenit několik charakteristických hrobů

stupně B1, a to jak bojovnických: např. hr. 1911/n.; hr. 1910/n.d.; hr. 1910/n.e.; hr. 1912/2; hr. 1911/87;

hr. z r. 1950 (obr. 44; 46–47), tak i hrobů beze zbraní, často s římskými importy: např. hr. 1911/12; hr.

1910/n.f.; hr. 1911/115 (obr. 45:1,3–4). Příznačnými nálezy pro B1 jsou teriny, včetně tzv. vázovitých

terin (obr. 48). Zde lze zmínit analogickou nádobu (terina s uchem) z Kostomlat n. Labem (obr. 49),

které nejsou v našem prostředí časté. Dalšími typickými předměty v Großromstedtu jsou spony s očky

typu Almgren 45 (obr. 44:1/2,3/1–2) a typu Kalkriese (obr. 44:2/2), spony Almgren 2aI (obr. 44:4/1),

Almgren 19aI (obr. 44:4/1; 47:2–5), typu Nertomarus (obr. 45:1/4) a „Distelfibeln“ (obr. 45:1/3), dále

pásová garnitura typu Lekowo (obr. 45:4/2), bronzové nádoby Eggers 18 (obr. 44:2/1) a Eggers 131

(obr. 45:3/4), nákončí picích rohů typu Andrzejowski A2c (obr. 47:13b), Andrzejowski A2d (obr.44:1/1) a Andrzejowski D1 (obr. 44:4/2; 45:1/2,2/3,3/2), bronzová jehlice skupiny Beckmann IVb (obr.45:3/1), štítové puklice typu Jahn 4a = Zieling A1 (obr. 44:1/32/3) nebo Jahn 4c = Zieling I1 (obr. 46:3;

47:11), držadlo štítu typu Zieling C (obr. 47:10) a jednosečné meče typu Łuczkiewicz IIIB = typ Boch-

nak F (obr. 44:4/3; 46:4a), přičemž meč Łuczkiewicz IIIB z hrobu č. 1912/2 je identický s třebusickým

mečem z hrobu č. 580 (obr. 26:6).

Kromě nekropole v Großromstedtu se ve středolabsko-sálské oblasti nacházejí i další důležitá po-

hřebiště se žárovými hroby, jež mají význam pro stupeň B1: zejména Bornitz (Voigt 1976), Kleinzerbst

(Schmidt-Thielbeer 1998), Wulfen (Schmidt-Thielbeer 1983), Wahlitz a Crüchern (Schmidt-Thielbeer1967). Vedle žárových hrobů jsou ojediněle doloženy hroby kostrové (Bemmann 1999, 173–174), z ni-

chž je nejdůležitější bohatý hrob z Quetzdölsdorfu (Nitzschke – Schräter 1989). Ve středním Německu

můžeme najít stejné nebo velmi podobné typy předmětů, se kterými se setkáváme v žárových hrobech

stupně B1 v Čechách: spony s očky Almgren 45 (obr. 51:1) a Almgren 54 (obr. 51:3), dále spony Alm-

gren 19aII (obr. 51:2), Almgren 25 (obr. 51:4), nákončí picích rohů typu Andrzejowski D1 (obr. 51:20)

a Andrzejowski B3 (obr. 51:19), štítové puklice typu Jahn 4a = Zieling A1 (obr. 51:21), jednosečný meč

typu Łuczkiewicz IB = typ Bochnak E (obr. 51:18), ostruha typu Jahn 19 (obr. 51:16) nebo stoličkovité

ostruhy s kruhovitými destičkami (obr. 51:15), jehlice sk. Beckmann IIa (obr. 51:9), přezky typu Ma-

dyda-Legutko A15 (obr. 51:11) a typu Madyda-Legutko D15 (obr. 51:7), nákončí opasku typu Garbsch

R2 (obr. 51:10) a nákončí našeho typu D (obr. 51:6), jež má přímou analogii v kostrovém hrobě č. IV

v Praze-Bubenči (obr. 21:43–44). Důležité kontakty k českému prostředí mají nálezy z žárových hrobů

na lokalitě Liebersee (Bemmann – Wesely-Arents 2005). Minimálně 13 hrobů (hr. 786, 793, 1918, 2008,

2040, 2045, 2339, 2775, 2776, 3818, 3819, 3833, 3951) lze řadit do stupně B1 (obr. 56). Některé no-

ricko-panonské pásové garnitury, které byly v Liebersee objeveny (Bemmann 1999), se do saského Po-

labí mohly dostat přes území Čech.


Tab. 4. Chronologie großromstedtské kultury (GRK) podle hlavních germánských nekropolí ve středním Německu, Frankách a Čechách (Völling 1994; Rieckhoff 1995; Droberjar 2006)

Obdobné typy keramických nádob a kovové industrie, jaké známe z oblasti středolabsko-sálské

a hornolabské, lze rozpoznat i v dalších německých regionech. Zejména v havelsko-sprévské oblasti

(obr. 53), na území dnešní Spolkové země Braniborsko, se nachází celá řada žárových pohřebišť s hmot-

nou kulturou stupně B1: např. Klein Kreutz (obr. 52:2,5,7–8,10–11), Kuhbier (obr. 52:3,14–15), Kem-

nitz (obr. 52:1,12), Tangermünde (obr. 52:6,16), Glövzin (obr. 52:13), Osterburg (obr. 52:4), Gensha-

gen (obr. 52:9), kde jsou časté nečleněné a vázovité teriny a obdobná kovová industrie, která pochází

Eduard DROBERJAR664

Obr. 44. Großromstedt. Žárové hroby se zbraněmi stupně B1. 1 hrob č. 1911/n.; 2 hrob č. 1910/n.d.;3 hrob č. 1910/n.e.; 4 hrob č. 1912/2 (Eichhorn 1927)

rovněž z českých žárových hrobů stupně B1 (např. spony Almgren 45 a 48, Almgren 19aI, Almgren

67a, jehlice skupiny Beckmann IIa a IVb).

Také v dolním Polabí, kde byla zejména zásluhou W. Wegewitze, ale i dalších archeologů pro-

zkoumána četná žárová pohřebiště, existuje velké množství materiálu stupně B1 (obr. 53), především na

lokalitách Hamburg-Fuhlsbüttel (obr. 53:1,9–10), Hamburg-Marmstorf (obr. 53:4), Hornbek (obr.53:2–3,5–8,11–12,16–17,18,20), Wiebendorf (obr. 53:13–15,19), Harsefeld (Wegewitz 1937) a dalších.

Pro dolnolabské Svéby jsou příznačné jak nečleněné teriny, tak zejména baňaté tvary s uchy. Rovněž na

dolnolabských pohřebištích lze najít obdobné typy spon, kováních opasků a jehlic, společných pro ce-

lou kulturu polabských Germánů. Kontakty z dolního Polabí podél Labe do Čech až do středního Po-

dunají prokazují nálezy nádob, které jsou zdobené ozubeným kolečkem s motivem v podobě ležatých

„V“ umístěných v meandrech (Droberjar 1995, 35, Abb. 5), ale také některé typy pásových zápon, jed-

nosečných mečů apod.

Poněkud jiná je situace v severnějších oblastech, speciálně v Meklenbursku (obr. 54). Avšak i zde

existují pro Eggersův stupeň B1 četné podobnosti (obr. 54:1–5,10–11) se středoněmeckými a českými

nálezy. Nejlépe jsou dokumentované na lokalitách v Neubrandenburgu (Leube 1978) a Badowě (G. Bem-


Obr. 45. Großromstedt. Žárové hroby beze zbraní stupně B1. 1 hrob č. 1911/12;2 hrob č. 1910/90; 3 hrob č. 1910/n.f.; 4 hrob č. 1911/115 (Eichhorn 1927)

mann 1999). Převažují tam nečleněné teriny (obr. 54:14–15), objevit se mohou i klasické teriny (obr.54:16) a další tvary (obr. 54:6,9,12). V Meklenbursku-Předním Pomořansku bylo zjištěno několik kost-

rových hrobů z časné doby římské, z nichž lze některé považovat za bohaté. Do stupně B1 můžeme dato-

vat nálezy z Groß-Kelle (Voß 1998, 116) a Poggendorfu (Eggers 1932), do B1/B2 patří bohatý hrob v La-

lendorfu (Keiling 1977).

Už mnohokrát byl zmíněn význam Pomohaní a tzv. mohanských Svébů („Mainsweben“) pro

české území a zpravidla vždy bylo konstatováno, že v mohansko-franské oblasti chybějí nálezy stupně

B1. V západním Bavorsku a Hesensku se však nachází řada lokalit, kde lze rozpoznat hrobové celky

nebo sídlištní nálezy z doby kolem zlomu letopočtu, které jsou identické s českými (obr. 55). Některé

hrobové celky z Bebry (Pinkert 1998), Aubstadtu, hr. 12, hr. 13, hr. 88 (Völling 1995), Altendorfu, hr. 51

a hr. 149, Eggolsheimu (Haberstroh) a Hatzfeld-Lindenhofu (Seidel – Soares da Silva 2001) lze datovat

na počátek stupně B1, podobně jako např. sídlištní nálezy Gaukönigshofenu (Völling 1995). Terminus

ante quem na pohřebišti v Hatzfeld-Lindenhofu je kladen do období 15/10 př. Kr. Kromě svébského

osídlení, lze v oblasti mohansko-franské předpokládat zásah vesersko-rýnsko-germánské kultury, který

dokumentují zejména keramické nádoby typu von Uslar I (von Uslar 1938). Tyto nálezy jsou rozšířeny

Eduard DROBERJAR666

Obr. 46. Großromstedt. Žárový hrob č. 1911/87 (Peschel 1991)

mezi Mohanem a Veserou, zejména v severním Hesensku (Peschel 1997, 31, Abb. 11; Meyer 2000, 139,

140, 143, Abb. 1; 3). Bližší časové určení sídlištních nálezů je často velmi obtížné.

Po velmi stručném představení hmotné kultury stupně B1 časné doby římské v německém Polabí

a Pomohaní se nabízí otázka, co je tedy vlastně großromstedtská kultura na počátku doby římské, jaký

byl její další vývoj, kdy končí a kam až zasahovala. Je to jen střední Německo, Pomohaní a Čechy, nebo

daleko širší oblast, kde sídlili Svébové, tedy území mezi przeworskou kulturou a tzv. vesersko-rýnsko-

germánskou kulturou („weser-rhein-germanische Kultur“)? Je zřejmé, že svébská kultura zaujímala

velké teritorium, které lze rozdělit na několik menších oblastí, jež současně naznačují směry šíření jed-

notlivých svébských kmenů v průběhu pozdní doby laténské až časné doby římské (obr. 50): dolnolab-

ská a havelsko-sprévská oblast, středolabsko-sálská oblast, mohansko-franská oblast (mohanští Své-

bové, „Mainsweben“) a hornolabská oblast (hornolabští Svébové).9 K tomu je třeba zahrnout i další dva

významné regiony, v nichž Svébové zanechali řadu velmi důležitých památek, tj. oblast středodunaj-

skou (tzv. kvádská sídelní zóna) a hornorýnskou (nekarští Svébové, „Neckarsweben“).


Obr. 47. Großromstedt. Žárový hrob 1950 (Peschel 1990)

9 Pro Germány v Čechách používám v této práci pojem hornolabští Germáni (Svébové). V německé literatuře se objevujepojem „südelbgermanisch-böhmischer Raum“ nebo „südliche Elbgermanen“.

Pro další vývoj svébského osídlení v časné době římské má rozhodující význam skupina památek,

která už nese charakteristické znaky pokročilého stupně B1, resp. přechodu mezi stupni B1 a B2 (B1/B2)

z doby kolem poloviny 1. století po Kr. V Čechách mezi takové nálezy mohou patřit např. některé hroby

z Třebusic: hr. 77, datovaný zvláštní variantou pozdních noricko-panonských spon, hr. 875 se dvěma spo-

nami Almgren 67c a přezkou typu Madyda-Legutko A24, hr. 379 s pozdní sponou s očky tzv. pruské va-

rianty typu Almgren 58 nebo hr. 696 s mečem typu Biborski VI/1, puklicí typu Jahn 7b či držadlem štítu

typu Jahn 7–8. Jak se vyvíjela situace v Čechách po zániku tzv. Marobudovy říše a zejména v době po

zániku mocenského centra v Čechách kolem poloviny 1. století je v současné době velmi obtížné zod-

povědět. Vůbec nevíme, zda osídlení české kotliny tvořili ještě Markomani či zda na jeho vývoji už měli

podíl jiní germánští (svébští) obyvatelé. O tom, že osídlení na sklonku stupně B1 a pak zejména na pře-

lomu stupňů B1 a B2 v Čechách slábne a dobřichovská skupina rapidně ztrácí svůj význam, svědčí ne-

četné nálezy, resp. hrobové celky z fáze B2a, datované především sponami typu Almgren 68 a dalšími

předměty. Z české kotliny jich známe jen několik: např. žárové hroby z Dobřichova-Pičhory, hr. 138

Eduard DROBERJAR668

Obr. 48. Großromstedt. Teriny: 1 hr. 1908/E10; 2 hr. 1908/E74; 3 hr. 1910/90;4 hr. 1910/46; 5 hr. 1910/96; 6 hr. 1907/01; 7 hr. 1911/39 (Eichhorn 1927)

(Droberjar 1999, 378, Taf. 76:138); Od-

řeps, hr. 1 (Motyková-Šneidrová 1967, 32,

34, Abb. 17) a zejména Třebusic, hr. 425,

hr. 669, hr. 775, hr. 949 (Motyková – Dro-berjar 2005).

Úpadek svébského (markomanského)

centra v Čechách je nepochybně odrazem

hlubokých společenských změn, v němž

rozhodují roli sehrál zánik tzv. Marobudovy

říše, ale také transformace sídelní struktury

ve druhé třetině 1. století, při níž germánské

osídlení české kotliny výrazně oslabilo. Ur-

čitou roli zde mohou hrát i naše dosavadní

vědomosti o chronologii hrobových a ze-

jména sídlištních nálezů přechodného stup-

ně B1/B2 a pak zejména časné fáze stupně

B2 (B2a.). Jedno je však jisté: centra moci

hornolabských Svébů se postupně přesunu-

la jinam. Archeologické prameny ze 2. třeti-

ny 1. století, které mají nejbližší spojitost

s českými nálezy stupně B1, a tedy i s hmot-

nou kulturou dobřichovské skupiny, se na-

cházejí především ve středním Podunají

a horním Porýní. Od fáze B1b a pak zejmé-

na na přelomu B1/B2 (podle T. Kolníka a J.

Tejrala – B1c, resp. B1III) se na jihozápad-

ním Slovensku, jižní Moravě a naddunajské

části Dolního Rakouska koncentrují výraz-

né doklady svébského osídlení, jež mají přímé genetické vazby na českou kotlinu, tedy na hornolabské

Svéby – Markomany (Kolník 1971; týž 1977; Tejral 1969; týž 1970; týž 1977; týž 1995; Droberjar 1995).

Postupný vznik silného mocenského centra ve středním Podunají je nepochybně odrazem existence tzv.

Vanniova království (regnum Vannianum), známého z antických písemných pramenů (Dobiáš 1964,

149–170; Kolník 1977). Mezi nejvýznamnější památky patří skupina slovenských žárových pohřebišť

v Abrahámu, Kostolné pri Dunaji a Sládkovičovu (Kolník 1980). Avšak jen některé z hrobů na těchto ne-

kropolích lze klást do pozdní fáze stupně B1. Jedná se zejména o hroby č. 2, 67 (obr. 58), 80, 81, 86, 100,

144 a hr. H v Abrahámu, dále o hroby č. 3, 23, 24 a 35 v Kostolné pri Dunaji, hroby č. 34, 53, 64, 66, 69,

hr. A a B (obr. 59) ve Sládkovičovu, event. o další nálezy (např. Žlkovce). Většina ostatních hrobů náleží

až Kolníkově fázi B1c, resp. přechodnému stupni B1/B2 až časné fázi stupně B2. Také některé nálezy

z Moravy a Rakouska lze datovat na sklonek stupně B1: zejména žárové hroby z Nedakonic (Tejral 1970,

121, 169, obr. 8:1), Hollabrunnu (Lantschner 1993), Marcheggu (Tejral 1970, 141, 172, obr. 19; týž 1977,

321, Abb. 12:1), Schwechatu (Künzl 1997) nebo Mannersdorfu an der March (Lauermann 1995). Po-

sledně zmíněný bohatý hrob, objevený v roce 1988 (obr. 57), obsahoval spony Almgren 67b, osmičkovi-

tou přezku typu Madyda-Legutko A1, štítovou puklici typu Jahn 4c = Zieling I1, držadlo štítu typu Zie-

ling B1, jednosečný meč a další nálezy, které byly uloženy v kotli Eggersova typu 7. Zdá se tedy, že část

hornolabských Svébů (Markomanů) odešla do Podunají (středodunajští Svébové). To potvrzují i antické

písemné prameny, z nichž je zřejmé, že část Marobudových oddílů usadili Římané mezi řekami Moravou

a Váhem (např. Dobiáš 1964, 149).

Kromě oblastí na východ, resp. jihovýchod od Čech (střední Podunají) má pro zkoumání dějin

Svébů značný význam skupina památek rozšířená na západ od Čech – v horním Porýní, v kontaktní ob-

lasti mezi vesersko-rýnskými Germány a Svéby. V mnoha případech mezi tamními labskogermánskými

nálezy tzv. nekarských Svébů zjišťujeme obdobné nebo dokonce identické prvky s nálezovými celky do-

břichovské skupiny. Podobný obsah a typy předmětů (vázovité teriny, bronzová vědra, štíty a sekery)

mají např. hroby dvou bojovníků ze Stehelčevsi, hr. U1 (obr. 60) a Mannheimu-Feudenheimu, hr. 1/1907


Obr. 49. Hliněné urny z Großromstedtu (1), hrob 1950 (Peschel 1990) a Kostomlat nad Labem (Sedláčková 1975)

(obr. 61). Zatímco stehelčevský hrob lze datovat ještě do pozdní fáze stupně B1 (B1b), mannheimský

celek má už znaky příznačné pro přechodný stupeň B1/B2 (zejména spony typu Almgren 57). Počátek

labskogermánského osídlení na horním Rýnu je v archeologických pramenech zaznamenán na dolním

levobřežním Mohanu už od fáze B1a: např. sídlištní a hrobové nálezy z Groß-Gerau „Schindkaute“ nebo

Nauheimu „Seigböhl“ (Lenz-Bernhard – Bernhard 1991, 292, Abb. 145; Lenz-Bernhard 2002, 126, Taf.

5),10 ale nálezů není mnoho. Hlavní vlna osídlení v horním Porýní, zejména v oblasti dolního Nekaru ve

středním Bádensku a Falce začíná až v přechodném stupni B1/B2, rep. ve druhé třetině 1. století, např.

Eduard DROBERJAR670

Obr. 50. Großromstedtská kultura a rozsah svébského osídlení na sklonku 1. stol. př. Kr. a v 1. polovině 1. stoletípo Kr. (LT D2b[A]–B1) a předpokládané směry šíření Svébů. 1 dolnolabská a havelsko-sprévská oblast,

2 středolabsko-sálská oblast, 3 mohansko-franská oblast, 4 hornolabská oblast, 5 středodunajská oblast, 6 hornorýnská oblast (Lenz-Bernhard 2002, doplněno)

10 Většina svébských nálezů z lokalit Nauheim a Groß-Gerau náleží až do následujícího období zejména B1/B2 a B2a (např.Lenz-Bernhard – Bernhard 1991, 276–277, 280–282, Abb. 139:1). Hrob z Groß-Gerau, č. 35/1915 (tamtéž, 287, Abb. 140) lzedatovat do B1b.


Obr. 51. Středolabsko-sálská oblast v B1 (výběr charakteristických nálezů ze žárových hrobů). 1 Kleinzerbst, hr. 3(Schmidt-Thielbeer 1998); 2 Kleinzerbst, hr. 92 (Schmidt-Thielbeer 1998); 3,10–11,16 Bornitz, hr. A [FK 21]

(Voigt 1976); 4,6,9,13–15,20 Bornitz, hr. 6 [FK 29] (Voigt 1976); 5 Bornitz, hr. 148 (Voigt 1976); 7–8 Kleinzerbst,hr. 81 (Schmidt-Thielbeer 1998); 12 Wahlitz, hr. 344 (Schmidt-Thielbeer 1967); 17,21 Crüchern, hrob

(Schmidt-Thielbeer 1967); 18 Kleinzerbst, hr. 58 (Schmidt-Thielbeer 1998); 19 Wulfen, hr. 1 (Schmidt-Thielbeer 1983). Různá měřítka

Eduard DROBERJAR672

Obr. 52. Havelsko-sprévská oblast (ukázka charakteristických nálezů ze žárových hrobů stupně B1).1,12 Kemnitz, hr. 1 (Seyer 1976); 2 Klein Kreutz, hr. 17 (Seyer 1976); 3,14 Kuhbier, hr. 75 (von Uslar 1988);

4 Osterburg (Seyer 1976); 5 Klein Kreutz, hr. 17 (Seyer 1976); 6 Tangermünde (Seyer 1976); 7–8 Klein Kreutz, hr. 20 (Seyer 1976); 9 Genshagen (Seyer 1976); 10–11 Klein Kreutz, hr. 10 (Seyer 1976); 13 Glövzin, hr. 260

(Keiling 1979); 15 Kuhbier, hr. 66 (von Uslar 1988); 16 Tangermünde (Seyer 1976). Různá měřítka


Obr. 53. Dolnolabská oblast (příznačné nálezy pro stupeň B1 ze žárových hrobů). 1,9 Hamburg-Fuhlsbüttel, hr. 461; 2–3 Hornbek, hr. 12; 4 Hamburg-Marmstorf, hr. 244; 5,12,18 Hornbek, hr. 126; 6 Hornbek, hr. 833;

7 Hornbek, hr. 39; 8 Hornbek, hr. 4; 10 Hamburg-Fuhlsbüttel, hr. 460; 11 Hornbek; 13,15,19 Wiebendorf, hr. 325;14 Wiebendorf, hr. 61; 16 Hornbek, hr. 614; 17 Hornbek, hr. 33; 20 Hornbek, hr. 359. Hamburg-Fuhlsbüttel

(Tischler 1954), Hornbek (Rangs-Borchling 1963), Hamburg-Marmstorf (Wegewitz 1964), Wiebendorf (Keiling 1984). Různá měřítka

Eduard DROBERJAR674

Obr. 54. Meklenbursko (ukázka nálezů ze žárových hrobů stupně B1). 1 Neubrandenburg, hr. 35; 2,6 Badow, hr. 19; 3,11,14 Neubrandenburg, hr. 60; 4 Neubrandenburg, hr. 65; 5 Neubrandenburg, hr. 2; 7 Neubrandenburg,hr. 88; 8 Neubrandenburg, hr. 31; 9 Badow, hr. 1143; 10 Neubrandenburg, hr. 139; 12 Neubrandenburg, hr. 108;

13 Neubrandenburg, hr. 4; 15 Badow, hr. 1125; 16 Neubrandenburg, hr. 29. Neubrandenburg (Leube 1978), Badow (Bemmann 1999). Různá měřítka


Obr. 55. Mohansko-franská oblast (nálezy ze stupně B1). 1,5 Bebra (Pinkert 1998); 2,11–12 Aubstadt, hr. 12 (Völling 1995); 3,9 Gaukönigshofen (Völling 1995); 4,6,10 Aubstadt, hr. 13 (Völling 1995); 7 Altendorf, hr. 51

(Pescheck 1978); 8 Eggolsheim (Haberstroh 2000); 13 Altendorf, hr. 85 (Pescheck 1978); 14 Altendorf, hr. 149(Pescheck 1978). Různá měřítka

Eduard DROBERJAR676

Obr. 56. Saské Polabí (B1). 1–15 Liebersee (Bemmann – Wesely-Arents 2005)

Ladenburg „Ziegelscheuer, Edingen, Mannheim-Feudenheim, Diersheim, Landau, Zeiskam a Weingar-

ten (Nierhaus 1966; Engels 1972; Schlegel 2000, 93, Tab. 1; Abb. 5–6; Lenz-Bernhard 2002, 127, Abb.

82). Už R. Nierhaus (1966, 231 ad.) v souvislosti se zkoumáním nálezů z pohřebiště v Diersheimu do-

spěl k teorii, že Germáni zde pohřbení přišli do horního Porýní z Čech. Tuto teorii („Out of Bohemia-

Theorie“) znovu v poslední době oživil O. Schlegel (2000, 165–167). K argumentům pro spojení Čech

s horním Porýním, a tudíž pro předpokládaný původ nekarských Svébů z Čech, je více: např. v obou ob-

lastech je v hrobech vysoký podíl římských importů, u obou skupin dominují zbraně, labsko-germánská

keramika v hornorýnských hrobech obsahuje identické typové spektrum. Jedním z dalších argumentů

může být výskyt typických zahloubených chat se šestiúhelníkovitým rozmístěním kůlů typu B1 (Dro-berjar 1997, 22, Abb. 11), jež jsou charakteristické pro hornolabské a středodunajské Svéby. Na ger-

mánském sídlišti v Seckenheim-Suebenheimu u Mannheimu bylo ve 30. letech 20. století prozkoumáno

několik chat tohoto typu (Schlegel 2000, 220, Abb. 51). V oblasti horního Porýní (pravo- i levobřeží) lze

podle O. Schlegela (2000, 164, Abb. 30) rozlišit dokonce několik malých regionálních skupin svébského

osídlení z doby kolem poloviny 1. století: jihomohanská, resp. skupina Groß Gerau (jedna ze skupin tzv.

mohanských Svébů, „Mainsweben“), bürstädtská, nekarští Svébové (Neckarsweben), ludwigshafenská,

jihofalcká skupina bojovnických hrobů a diersheimská.

Na základě geografického rozložení svébských lokalit, chronologického rozvrstvení nálezů a kul-

turních změn na počátku doby římské lze tedy v Čechách ve třetím stupni großromstedtské kultury sle-

dovat proces stěhování Svébů a jejich vzájemné kontakty s dalšími regiony. Po první vlně svébského


Obr. 57. Mannersdorf an der March, hr. 1988 (Lauermann 1995)

osídlení Čech (plaňanská skupina), jež směřovala z Pomohaní, následovala druhá (dobřichovská skupi-

na), která do české kotliny vedla pravděpodobně rovněž z Pomohaní a částečně také ze středního Polabí.

Mezi oběma vlnami došlo k vzájemnému splynutí obou těchto svébských skupin obyvatelstva (přechod-

ný stupeň A/B1). V době nejintezivnějšího osídlení Čech ve stupni B1 – Amentova „böhmische Fund-

provinz“ (Ament 1999, 3), kdy se zde vytvořilo významné centrum polabských Germánů (tzv. Marobu-

dova říše), můžeme rozlišit dvě fáze vývoje (B1a, B1b). Následný rozpad Marobudova kmenového sva-

zu zřejmě způsobil řadu migračních procesů. Už v mladší fázi stupně B1 došlo k částečnému přesídlení

hornolabských Svébů do středního Podunají (první tzv. hornolabskosvébská/markomanská vlna). V ná-

sledujícím období kolem středu 1. století (B1/B2), tedy v předpokládané druhé (tzv. hornolabskosvéb-

ské/ markomanské) vlně mohlo dojít k dalšímu odchodu Svébů z Čech, tentokrát na západ. Svébové hor-

nolabští se tak mohli rozdělit na tři skupiny: středodunajské Svéby, hornorýnské Svéby (nekarští Své-

bové) a vlastní hornolabské Svéby (ti, co zůstali v Čechách). Všechny tyto tři svébské skupiny pak vy-

tvořily základ dalšího samostatného vývoje v jednotlivých regionech ve 2. polovině 1. století.

5. ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ POZNATKŮ

Tato studie navazuje na práce o pohřebišti v Dobřichově-Pičhoře (Droberjar 1999) a plaňanské skupině

GRK (Droberjar 2006). Pokusil jsem se zde vyčlenit a definovat dobřichovskou skupinu, kterou lze po-

važovat za součástí großromstedtské kultury, jak prokázal rozbor nálezů z třetího chronologického stupně

großromstedtského pohřebiště (Großromstedt C = Eggers B1). Základem práce je soupis a analýza žáro-

vých a kostrových hrobů stupně B1 v Čechách (602 hrobů, z toho 566 žárových a 36 kostrových). Výraz-

ný podíl z tohoto počtu představují nálezy z Třebusic (282 hrobů) a Dobřichova-Pičhory (142 hrobů), při-

čemž právě v Dobřichově-Pičhoře je doloženo nejvíce bohatých hrobů s četnými římskými importy,

Eduard DROBERJAR678

Obr. 58. Abrahám, hr. 67 (Kolník 1980) Obr. 59. Kostolná pri Dunaji: 1 hr. A, 2 hrob B (Kolník 1980)

včetně hrobů markomanské elity. Velký počet archeologických pramenů s kvalitními vypovídajícími hod-

notami, včetně existence písemných pramenů, podle nichž je právě do české kotliny (Boiohaema) možno

umístit centrum Marobudova kmenového svazu (tzv. Marobudovu říši), vytvářejí z tohoto teritoria mimo-

řádně důležitý prostor v rámci poznání počátků doby římské a rovněž svébských dějin.

České nálezy stupně B1 umožnily představit obsah dobřichovské skupiny. Pro ni jsou typické ze-

jména následující nálezy: vázovité teriny (obr. 4–9), klasické teriny (obr. 10) tzv. nečleněné teriny (obr.11); různé typy spon germánských, s očky, západořímských a noricko-panonských, zejména: Almgren

2b, Almgren 45–47, Almgren 54, Almgren 67, Almgren 19a, Kostrzewski var. N-a a var. N-b, typ Alm-

gren A, typ Kalkriese, typ Třebusice a další typy (obr. 12–17), bronzové jehlice skupiny Beckmann IIa,

IIc a IVb (obr. 18); nošení dvou opasků (obr. 19); různé typy pásových zápon a osmičkovitých přezek

skupiny Madyda-Legutko A1–5 a A15–17 (obr. 20) a nákončí opasků (obr. 21–22). Charakteristickými

nálezy jsou také: nákončí picích rohů (obr. 25) nejčastěji typu Andrzejowski D1. Ze zbraní se vyskytují

především kopí a oštěpy (obr. 28), jednosečné germánské a dvousečné římské meče (obr. 26), mezi ni-

miž dominují typy Bell-Zemplín a Mainz. Mezi štíty (obr. 31) převládají puklice typu Zieling G1 a Zie-


Obr. 60. Stehelčeves, hr. U1 (Motyková 1981)

ling I1, z držadel Zieling B1 a honosná držadla typů Zieling F1-F3. O používání koní svědčí četné do-

klady ostruh, zejména typů Jahn 19 a Jahn 23 (obr. 32). Nejčastější výzbrojí svébských bojovníků byla

kopí/oštěp (30,8 %) a štít (25 %). Tzv. kompletní výzbroj (meč-kopí-štít) se vyskytla jen v deseti přípa-

dech, a to vždy, kromě Stehelčevsi (hr. U2), na lokalitách Dobřichov-Pičhora (hr. V, VI, 116) a Třebu-

sice (hr. 316, 398, 420, 560, 706, 954). Hroby se zbraněmi tvoří v dobřichovské skupině 18,4 % (z toho

v Dobřichově-Pičhoře bylo 22 % a v Třebusicích 17,8 % hrobů stupně B1), což je shodné ve srovnání

s plaňanskou skupinou, kde bojovnických hrobů je 17,2 %. Zajímavé jsou nálezy dvou kontramarkova-

ných Augustových bronzů se značkou VAR z lokalit Počeplice na Litoměřicku a Kostomlaty nad La-

bem (Šnajdr 1876, 648, tab. II:4; Pochitonov 1955, 97, č. 251).

Na základě analýzy žárových hrobů bylo možno vyčlenit čtyři hlavní skupiny obyvatel dobřichov-

ské skupiny: I. skupina (elita Markomanů, 2 %), II. skupina (vyšší vrstva a „vyšší střední vrstva“, 32 %),

III. vrstva („střední vrstva“, 53 %) a IV. skupina („nižší“ vrstva, 13 %). Žárové hroby dobřichovské sku-

Eduard DROBERJAR680

Obr. 61. Mannheim-Feudenheim, hr. 1/1907 (Lenz-Bernhard – Bernhard 1991)

piny jsou v Čechách bohatší, než hroby kostrové. Mezi nejbohatší hroby (skupina I), z nich je v Čechách

11 žárových hrobů, by mohl patřit jen jeden hrob kostrový (Praha-Bubeneč, hr. IV). Většina ostatních ná-

leží do III. (53 %) nebo II. (32 %) skupiny, což koresponduje se strukturou žárových hrobů (skupina III:

rovněž 53 % a skupina II: 42 %). V kostrových hrobech nebyla zřejmě pochovávaná markomanská elita.

Zajímavý je vysoký podíl římských importů v kostrových hrobech (44,4 %), což je identické s nálezy na

Pičhoře (44,7 %). Lze snad v kostrových hrobech spatřovat cizince, obchodníky či řemeslníky?

Nápadným jevem českého prostředí v časné době římské, resp. ve stupni B1, je velká koncentrace

římským importů (obr. 16–17; 34–35), která v této době nemá v celém barbariku obdobu. Římské im-

porty byly zjištěny v téměř 38 % všech hrobů stupně B1. Z těchto 213 hrobů s importy bylo 40 % nale-

zeno v Třebusicích, 30 % pochází z Dobřichova-Pičhory a 30 % zbývá na ostatní naleziště. Podíl řím-

ských importů v rámci stupně B1 a jedné lokality je nejvyšší v Dobřichově-Pičhoře (44,7 %)

a v Třebusicích (30,5 %). Už z těchto údajů je zřejmé mimořádné postavení obou lokalit. K nejčastěji se

vyskytujícím předmětům římské provenience patřily bronzové nádoby, spony a pásové garnitury. Nové

světlo na problematiku přinášejí nálezy z Třebusic a poznatky získané exaktními analýzami tzv. bronzů,

které potvrdily, že většina předmětů drobné industrie ze stupně B1 – spony, pásové garnitury a další ko-

vání – byla vyráběna z mosazi, resp. z klasického antického aurichalka (Droberjar – Frána 2004). Jak

potvrzují nálezy ze tří hrobových celků třebusické nekropole – hr. 202 s polotovarem mosazi (obr.36:1/4), hr. 320 s kamenným kadlubem na odlévání přezek (obr. 36:4) a hr. 587 s tzv. římskou mosaz-

nou přezkou (obr. 37:7) – byly některé z těchto typů přezek, běžně považované za římský produkt, odlé-


Obr. 62. Dobřichovská skupina großromstedtské kultury v Čechách (pohřebiště, hroby a ojedinělé nálezy stupně B1).Čísla odpovídají soupisu lokalit v textu

vány v Čechách. Zřejmě se obchodovalo i se surovinou (aurichalkem) a římský obchod tudíž musel mít

velmi důležitý strategický význam.

Lze mít za to, že dobřichovská skupina je součásti großromstedtské kultury, důsledkem migrací

Svébů ze středního Německa, resp. z mohansko-franské oblasti do Boiohaema, výsledkem splynutí star-

ších složek germánského (svébského) osídlení (plaňanská skupina), důsledkem silné romanizace v au-

gustovsko-tiberiovském období a současně odrazem historických událostí v době existence tzv. Marobu-

dovy říše. Trvání dobřichovské skupiny lze předpokládat přibližně po dobu půl století, zejména v první

polovině 1. století po Kr., částečně snad už od sklonku 1. století př. Kr. (stupeň B1). Nositel dobřichov-

ské skupiny byli Svébové (tzv. hornolabští Svébové), resp. Markomani, určitě také alespoň část kmene

Hermundurů a patrně i dalších menších kmenů, o nichž víme z písemných pramenů velmi málo. Rozsah

osídlení na základě soupisu všech hrobů stupně B1 se částečně kryje se starším osídlením (Droberjar2006, obr. 49). Hlavními oblastmi rozšíření byly severozápadní Čechy, pražská oblast a zejména Polabí.

Úpadek svébského (markomanského) centra v Čechách je zřejmě projevem hlubokých společenských

změn, v němž rozhodující roli sehrál zánik tzv. Marobudovy říše, ale také transformace sídelní struktury

druhé třetiny 1. století, při níž germánské osídlení české kotliny výrazně oslabilo. Centra moci hornolab-

ských Svébů se postupně přesunula jednak do středního Podunají (1. fáze stěhování hornolabských

Svébů z Čech) a jednak do horního Porýní (2. fáze odchodu tzv. českých Svébů).

SOUPIS ŽÁROVÝCH A KOSTROVÝCH HROBŮ DOBŘICHOVSKÉ SKUPINY (STUPEŇ B1) V ČECHÁCH

A. Žárové hroby a pohřebiště

1. Beroun-Závodí (okr. Beroun, Středočeský kraj), poloha: ul. Fibichova čp. 414. Hrob: urna, spona s očky Alm-

gren 54 (frag.). Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 9, Taf. XI:2–3.

2. Beroun-Plzeňské předměstí (okr. Beroun, Středočeský kraj), poloha: mezi ul. Plzeňskou a Tyršovou. Hrob?(obj. 24/79): 2 ker. nádoby, spona Almgren 45, 2 spony Almgren 19aII. Lit.: Břicháček – Charvát – Matoušek1983, 382, 383, obr. 7–8.

3. Bohušovice nad Ohří (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: stavba železnice. Hrob (1849): urna. Lit.: Mo-tyková-Šneidrová 1963a, 9, Taf. XI:5.

4. Budiměřice (okr. Nymburk, Středočeský kraj), poloha: ? Rozrušené žár. hroby (před r. 1905): spona Almgren

237b, br. spona Almgren 24. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 12, Taf. XIV:12–13.

5. Býčkovice (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: Goldberg. Hrob 1 (1903): urna, spona Almgren 19aI, 2 br.

spony Almgren 2aII, br. spona Almgren 24–25, br. jehlice typu Beckmann 83, Fe srpovitý nůž s prolamovanou če-

pelí, 2 Fe nýty. Lit.: Michálek 1999, 32, tab. 28.

6. Bylany (okr. Kolín, Středočeský kraj), poloha:? Hrob: urna, br. spona Almgren 45, br. spona (frag., typ?). Lit.:

Preidel 1930, I 29; Motyková-Šneidrová 1963a, 12.

7. Dobřichov (okr. Kolín, Středočeský kraj), poloha: Pičhora. Na lokalitě bylo odkryto minimálně 160 hrobů z 1.

–2. stol., nejvíce v roce 1896 (méně v letech 1897, 1899, 1902, 1904, 1905 a před r. 1919). Kromě osmnácti hrobů

(z B2, B2/C1 a blíže nedat.) lze 141, resp. 142 datovat do stupně B1. Hrob I: urna (br. kotel Eggers 7), br. spona

s očky Almgren A, br. spona s očky (typ?), 2 br. spony Almgren 67, br. spona (typ?), br. jehlice Beckmann V, br.

pásová zápona Garbsch G2(b–e), br. kování opasku Garbsch E1b, 3× Garbsch Ka, 17 br. nýtů, Au prsten Beck-

mann 1, Au závěsek von Müller II, dvousečný meč (frag., typ?), br. kování štítu Zieling E, br. nýt, Fe nůž DP 2,

přeslen, Ag kování, Ag a br. slitky. Hrob II: urna (br. vědro Eggers 18b), Ag pohár (Eggers 173?), 2×(?) br. vědro

Eggers 18 (frag.), br. mísa Eggers 91 nebo 97 (frag.), br. mísa Eggers 99/100 (frag.), br. konvice Eggers 124/125

(frag.), br. pánev Eggers 131 (frag.), br. pánev Eggers 134–135 (frag.), br. patera Eggers 154/155 (frag.), br. ced-

ník a naběračka (frag., typ?), br. nádoba,-y? (frag.), br. kování picího rohu Andrzejowski D1, K2, S5, Ag spona

Almgren 24, 2 br. spony Almgren 45, 2 br. spony Feugère 19a, br. spona Feugère 19d, br. spona Demetz TKF Ib2,

br. přezka Madyda-Legutko A1, 2 br. nákončí opasku DP 1, br. kování opasku, jednosečný meč, hrot kopí, 2 hroty

oštěpů (1× Kaczanowski F1), Fe nůžky DP 1a, Fe nůžky (frag.), br. jehla, kost. jehelníček, br. kování, Fe kování

(frag.). Hrob III: urna (östlandské vědro Eggers 38), Ag+Au pohár (frag.) Eggers 170, br. konvice Eggers

Eduard DROBERJAR682

124/125 (frag.), br. cedník a naběračka (frag.) Eggers 159a s kolkem PHILOCALI (frag.), br. amforka Boesterd

264/265 (frag.), br. nádoba (frag., typ?), br. nákončí picího rohu Andrzejowski D1b, br. nákončí picího rohu (frag.,

typ?), 2 br. kování picího rohu Andrzejowski S10 a typ?), Ag spona Almgren 26, Ag vendická spona (frag., typ?),

2 br. jehlice (1× Beckmann IVb, 1× Beckmann V), br. kování opasku Garbsch B1i, 2× Garbsch E3a, 2× Garbsch

Ka, br. nákončí opasku Garbsch R2, 14 br. nýtů, 2 Fe nože DP 1, 2 br. kroužky, br. kování (frag.). Hrob IV: urna

(br. östlandské vědro Eggers 38), br. konvice Eggers 124/125 (frag.), br. nádoba (frag.,pánev?), br. patera Eggers

154/155 (frag.), br. nádoba (frag., vědro?), br. kování picího rohu Andrzejowski D1a-var.2, S2, S5, Ag spona

(frag., typ?), kost. jehlice DP4, br. přezka Madyda-Legutko A17, br. kování opasku, br. kování opasku DP 3, br.

kování opasku DP 6, br. nákončí opasku, Au prsten Beckmann 1, 3 Fe kování pochvy meče, štítová puklice Zie-

ling Na, br. držadlo štítu Zieling G2, br. kování štítu Zieling E, Fe ostruha Jahn 19, 2 Fe pořízy, Fe nůž (frag.),

kost. střenka nože, br. nůžky DP 3, brousek, Ag kování (frag.), Fe předmět (frag.), 9 medvědích drápů (20–30 let).

Hrob V: urna (br. vědro Eggers 18), br. vědro Eggers 24 (frag.), br. vědro (frag., typ?), br. mísa Eggers 91 nebo 97

(frag.), br. konvice Eggers 124/125 (frag.), br. pánev Eggers 131 (frag.), br. pánev (frag., typ?), br. patera Eggers

154/155 (frag.), br. nádoba,-y? (frag., typy?), Ag+Au spona s očky WGA, Ag+Au spona Almgren 24, br. jehlice

(frag.), br. kování opasku Madyda-Legutko A, br. pásová zápona Garbsch G2d, řím. meč typu Newstead, 2 br. ko-

vání pochvy meče, 3 hroty kopí (1× DP 2, 1× DP 3, 1× ?), štítová puklice Zieling I1, br. držadlo štítu Zieling F1,

br. nýty, Fe nůž DP 1, Fe kování dřevěné skříňky, Fe kování (frag.), smola. Hrob VI: urna (br. kotel Eggers 8), br.

vědro Eggers 38 (frag.), pánev Eggers 131 (frag.), br. nádoba (frag., typ?), 2 br. spony s očky, 2 br. spony Almgren

67a, 2 br. spony Almgren 67, 1 br. spona Almgren 67b, 2 br. spony Almgren 236c, br. pásová zápona Garbsch

G1b, br. přezka (frag., typ?), br. kování opasku Garbsch B1k, Garbsch B7a, Garbsch B7f (2×), br. kování opasku

(frag., typ?), br. spojovací kování opasku, jednosečný meč, Fe kování pochvy meče, hrot kopí DP 1, Fe patka kopí,

Fe hrot šípu, štítová puklice Zieling F1, br. držadlo štítu Zieling F3, br. kování štítu Zieling E, 2 Fe nože DP 1, Fe

břitva, 14 hracích kamenů, Fe předmět (frag.), 13 medvědích drápů (juv.–ad.). Hrob 1: urna, br. spona Almgren

2aII, br. spona Almgren 24, 4 kost. jehlice, Fe nůž DP 4, Fe kování (M?). Hrob 2: urna DP 8c, hrot kopí DP 2, Fe

nůž DP1. Hrob 3: urna DP4, hrot kopí DP 7 (Kaczanowski I×, var. 2) (juv.–ad.). Hrob 4: urna DP 4, 2 br. spony

Almgren 48, hrot kopí DP6, Fe nůž DP15, Fe nůžky DP1 (Bezzenberger A). Hrob 5: urna DP 2, Fe pásová

zápona, Fe kování opasku, 2 kost. jehlice, br. frag. Hrob 6: urna DP4, br. kování picího rohu Andrzejowski D1e,

br. spona Almgren 45, br. kování opasku Garbsch G1c a Garbsch B1f, Fe nůž DP 3, Fe břitva DP 15, smola. Hrob7: urna DP 5, br. spona Almgren 236b, Fe přezka Madyda-Legutko A (juv.–ad.). Hrob 8: urna, hrot kopí DP 1,

štítová puklice typu Zieling I1, Fe držadlo štítu typu Zieling B2, Fe břitva DP 15 (ad.). Hrob 9: urna DP 3, br. ko-

vání picího rohu Andrzejowski D1d-var.1, K1 a S1, br. spona Almgren 26, br. spona Almgren 45, br. spona Alm-

gren 237c, Fe+br. kování opasku, br. kování opasku, Fe kování opasku, 3 Fe hroty kopí DP 2, DP4 a DP 5, Fe

patka kopí, štítová puklice Zieling B2a, 2 Fe držadla štítu Zieling B2 a Zieling F1, Fe břitva DP15, Fe nůžky, Fe

hrot, 2 br. kování (ad.?). Hrob 10: urna DP 8a, br. spona Almgren 48, br. spona Almgren 49, br. jehlice DP 7, Fe

kování nože, Fe nůžky DP 1 (Bezzenberger A), Fe nůžky DP 1a. Hrob 11: urna DP 6a, 4 kost. jehlice (2× DP 1a,

1× DP 1b), Fe nůž DP 4. Hrob 12: urna DP 10b, br. spona Almgren 54b, Fe nůž, Fe nýt. Hrob 13: urna DP12, br.

nádoba (frag., typ?), br. kování picího rohu, 2 br. spony Almgren 45, br. spona typu Kalkriese, br. spona Almgren

236c, Fe přezka Madyda-Legutko C13, Fe hrot kopí, 9 medvědích drápů (inf. I). Hrob 14: urna DP 12, br. öst-

landské vědro Eggers 38 (frag.), br. spona Almgren 45, br. spona s očky (frag., typ?), br. spona Almgren 236c, 6

kost. jehlic (1× DP 1b, 3× DP 2a, 1× DP 2b), Fe přezka Madyda-Legutko C13, Fe nůž (frag.), Fe předmět (frag.).

Hrob 16: urna DP 7, br. spona Feugère 19b, Fe nůž DP 5. Hrob 17: urna DP 8c, br. spona (frag., typ?), kost. jeh-

lice DP 2a. Hrob 18: urna DP 6c, br. jehlice Beckmann 87, Fe nůž DP 5, Fe nýt. Hrob 20: br. nákončí opasku DP

3 (= typ B 2). Hrob 22: urna DP 1, hrot kopí DP 1. Hrob 23: štítová puklice Zieling G1. Hrob 24: br. spona Alm-

gren 19aI, kost. jehlice DP 1a, Fe přezka Madyda-Legutko C13, Fe nůžky DP 1 (Bezzenberger A), Fe nýt. Hrob25: urna DP 8a, br. spona Almgren 236c, Fe nůž DP 5a. Hrob 26: urna DP 8b, br. spona Feugère 13b, hrot kopí

DP 1, štítová puklice Zieling G1, Fe držadlo štítu Zieling B1, 3 Fe nože (1× DP 1, 1× DP 12). Hrob 27: urna DP

8c, Fe spona Kostrzewski var. N-c, br. spona Almgren 19aII, br. spona Almgren 67/68, 2 br. spony Almgren 77, br.

jehlice Beckmann IVb, Fe nůž DP 5, Fe kování (frag., přezka?). Hrob 28: urna DP 13a, br. spona Almgren 45, Fe

přezka Madyda-Legutko C4, 2 Fe poutka opasku DP 4 a DP 1, Fe břitva DP 15, Fe kování nože, Fe kování (frag.,

přezka?), 2 Fe nýty. Hrob 29: 2 br. spony Almgren 19aI, br. spona Almgren 67b, Fe nůž DP 1, Fe nůžky (frag.).

Hrob 30: urna, br. spona Almgren 2aI, Ag kování picího rohu Andrzejowski K1, 3 frag. sklo, br. jehlice, 5 br.

kruhů, Fe kruh, br. udidlo, br. přezka, 2 Fe nože, 2 Fe kování nožů, Fe nůžky (A/B1a). Hrob 31: urna DP 18, br.

spona Almgren 19aII, kost. jehlice DP 3a, Fe nůž DP 5a, br. kroužek, br. kování. Hrob 32: urna DP 6a, br. spona

Almgren 54b, br. spona typu Nertomarus (Feugère 14b2), br. spona Almgren 19aI, br. záponka, Fe nůž (frag.), br.

kroužek. Hrob 33: urna DP 6c, br. spona Almgren 45, br. spona Almgren 19aII, Fe přezka Madyda-Legutko

A (frag.), br. kování opasku, hrot kopí DP 2, štítová puklice Zieling G1, br. držadlo štítu Zieling F4, Fe kování

štítu Zieling F1, br. kování, kamen. Hrob 34: urna DP 15. Hrob 35: urna DP 1, br. spona Almgren 49, kost. jeh-

lice DP 3b. Hrob 36: urna DP 10a, br. spona Almgren 2aII, Fe kroužek (20–30 let). Hrob 37: urna DP 8b, Ag jeh-


lice. Hrob 38: br. spona Almgren 67b. Hrob 39: urna DP 10b, Fe spona Kostrzewski var. N-b, kost. jehlice DP 2b,

Fe nůž (frag.), Fe předmět (frag.) (15–25 let?). Hrob 40: br. spona Almgren 19aI, br. jehlice Beckmann III, kost.

jehlice DP 2a, Fe nůž (frag.). Hrob 41: urna DP 3, br. spona Almgren 2aII, Fe břitva DP 15. Hrob 42: br. spona

s očky (frag.). Hrob 43: urna DP 9, br. pánev Eggers 131 (frag.), br. nádoba (frag., typ?), br. spona Almgren 54a,

br. spona Almgren 19aI, br. spona Almgren 67, br. spona Almgren 237c, Fe kování opasku, br. držadlo štítu Zie-

ling F1, br. kování štítu (frag.), Fe kování nože. Hrob 44: urna DP 8b, br. spona Almgren 2aII, Fe spona Kostr-

zewski var. M-b, 2 sklen. korálky, br. jehlice typu Beckmann 83, kost. jehlice DP 1a, 2 Fe nože (1× DP 5), pazou-

rek. Hrob 45: br. spona Almgren 236b, kost. jehlice DP 2a, Fe nůž DP 4a, Fe předmět (frag.). Hrob 46: urna DP

11, br. nákončí picího rohu Andrzejowski A2d. Hrob 47: urna DP 6a, br. spona Almgren 67(?), Fe nůž DP 13.

Hrob 48: urna DP 6a, br. spona Almgren 67. Hrob 49: urna DP 11, 2 Fe spony Kostrzewski var. M-b, br. spona

Almgren 67a, kost. jehlice (frag.), Fe nůž DP 5, Fe šídlo. Hrob 50: urna DP 11, br. spona Almgren 2b, br. spona

Almgren 24, br. spona Almgren 19aI, 2 kost. jehlice DP 2b, Fe nůž DP 5a. Hrob 51: urna DP 8a, br. spona Alm-

gren 49 (30–50?, M?). Hrob 52: urna DP 17, miniaturní nádoba DP 20, 2 br. spony Almgren 2b, br. spona Alm-

gren 46, přeslen. Hrob 53: br. nádoby,-y? (frag.), br. kování picího rohu Andrzejowski K1, br. spona Almgren 45,

br. spona (frag., typ?), br. kování opasku DP 2. Hrob 54: urna DP 10a, 2 br. spony Almgren 45, kost. jehlice DP

1a. Hrob 55: Fe nůžky DP 1 (Bezzenberger A). Hrob 56: urna DP 4, Fe nůž DP 1, Fe břitva DP 15. Hrob 57: urna

DP 6a, br. spona typu Vippachedelhausen, 2 br. spony Almgren 67a, kost. jehlice DP 1a, Fe nůž DP 13. Hrob 58:

br. spona Almgren 2aII, br. spona Almgren 67b, Fe nůž DP 5. Hrob 59: urna DP 5a, 2 br. spony Almgren 26, Fe

nůž DP 5, Fe nůžky DP 2 (Bezzenberger B). Hrob 60: urna DP 6b, Fe spona Kostrzewski var. M-b, Fe nůž DP 5,

Fe jehla. Hrob 61: urna DP 6a, br. östlandské vědro Eggers 38? (frag.), br. spona Almgren 2aII, br. spona Almgren

54a, 2 br. jehlice Beckmann IIc a Beckmann V, Fe přezka Madyda-Legutko A1, Fe nůž (frag.), Fe šídlo. Hrob 62:

Ag spona Almgren 26, br. spona Almgren 236 nebo 237, hrot kopí DP 2, Fe nůž DP 3, Fe břitva DP 15. Hrob 63:

br. kování štítu (frag.), br. kování (frag.), pazourek. Hrob 64: urna DP 6a, br. spona Ettlinger 51 (Jobst 35), 2 Fe

nože (1× DP 9), Fe nůžky DP 2 (Bezzenberger B). Hrob 65: urna DP 9, Fe spona Kostrzewski var. N-b, Fe nůž DP

4. Hrob 66: urna DP 6a, 2 br. spony Almgren 45, 2 br. jehlice Beckmann IIa a Beckmann III, kost. jehlice DP 1a,

Fe nůž (frag.). Hrob 67: br. nákončí picího rohu Andrzejowski D1c, br. spona Almgren 2b, br. spona Almgren 48.

Hrob 68: urna DP 8b, br. spona Almgren 45, br. spona s očky (frag.), br. kování opasku, br. zrcátko (frag.), br. ko-

vání. Hrob 69: 2 br. spony Almgren 45, br. spona s očky (frag.), br. nákončí opasku Oldenstein 305, Fe nůž (frag.).

Hrob 70: br. mísa Eggers 92 (frag.), br. kování opasku Garbsch B1b. Hrob 71: kost. jehlice DP 1a, Fe břitva DP

15. Hrob 72: br. spona Almgren 2aII, br. spona Almgren 54. Hrob 73: br. kování picího rohu Andrzejowski A1, br.

spona Kostrzewski var. N-c, br. spona Almgren 236c, br. kroužek. Hrob 74: br. spona Almgren 45, br. spona Alm-

gren 19aI, Fe kování nože. Hrob 75: br. spona Almgren 19aII. Hrob 76: br. spona Almgren 19aII, Fe nůž DP 1.

Hrob 77: br. nákončí picího rohu (typ?), 2 br. spony Almgren 45, br. spona Almgren 48, Fe nůž DP 5, smola. Hrob78: urna DP 8c, br. kování picího rohu Andrzejowski C3 a K3, br. přezka Madyda-Legutko D17, br. kování opasku

Garbsch B1f a B1k, Fe ostruha Jahn 19, br. jehla, pazourek, Fe kování. Hrob 79: br. nádoba (frag., pánev?), br. ko-

vání picího rohu Andrzejowski K3, pazourek. Hrob 80: Fe přezka (frag.), kost. hřeben Thomas AI. Hrob 81: Fe

spona Kostrzewski var. N-b, br. spona typu Kalkriese, kost. jehlice (frag.). Hrob 82: br. spona Kostrzewski var. N-

b, br. spona Almgren 2aII, Fe spona Almgren 2aII, Fe nůž DP 8. Hrob 83: hrot oštěpu Kaczanowski F1. Hrob 84:

br. nádoba (frag., vědro?), přeslen. Hrob 85: br. spona Almgren 2a, br. spona Almgren 19aI, Fe nůž DP 3. Hrob86: kost. jehlice DP 1a, Fe nůž DP 12, Fe nůž (typ?). Hrob 87: Fe nůž DP 1. Hrob 88: br. kování picího rohu And-

rzejowski C4, br. spona typu Kalkriese, Fe nůž DP 12, Fe kroužek, Fe předmět (frag.). Hrob 89: 2 br. spona Alm-

gren 67, br. kování opasku, br. kování štítu Zieling E. Hrob 90: Fe spona Kostrzewski var. N-b. Hrob 91: urna DP

6b, br. spona Almgren 19aII. Hrob 92: Fe kroužek, 2 pazourky. Hrob 93: br. ostruha Jahn 49. Hrob 94: br. kování

picího rohu Andrzejowski D1c, 5 br. spon Almgren 45, Ag spona Almgren 54a, br. spona typ Kalkriese, br. spona

typu Riha 7.11.4, br. spona Almgren 67b, 2 br. jehlice Beckmann IIc, hrot kopí, 6 Fe nožů (1× DP 1, 1× DP 5, 1×

DP 5a, 1× DP 11), smola. Hrob 95: řím. meč typu Mainz, štítová puklice Zieling I1, Fe břitva DP 15. Hrob 96: Fe

břitva DP 15. Hrob 97: br. kování picího rohu Andrzejowski A2b, br. spona Almgren 54, br. kování opasku

Garbsch B7g, br. prsten Beckmann 8c, 2 Fe nože DP 6 a DP 12, Fe nůžky (frag.). Hrob 98: br. spona Kostrzewski

var. N, br. kování opasku Madyda-Legutko A, hrot oštěpu, Fe nůž (frag.). Hrob 99: bez nálezů (?). Hrob 100:

kost. jehlice DP 3b, Fe nůžky DP 1 (Bezzenberger A). Hrob 101: br. pánev (frag., typ?), br. kování picího rohu

Andrzejowski K3, br. spona Almgren 2aII, br. spona Ettlinger 28-var., Fe držadlo štítu Zieling F1, Fe kování štítu

Zieling B. Hrob 102: 2 Fe nůž (1× DP 1), Fe poříz. Hrob 103: br. spona (frag., typ?), br. jehlice typu Beckmann

83, Fe nákončí opasku Raddatz J V (= typ D), Fe kování štítu Zieling B. Hrob 104: br. spona Almgren 67b, Fe

břitva DP 15, Fe nůž (frag.), Fe nůžky DP 1, br. jehla. Hrob 105: Fe břitva DP 15. Hrob 106: Fe spona Kostr-

zewski var. M-b, br. spona Almgren 67a. Hrob 107: štítová puklice Zieling G1. Hrob 108: br. spona Almgren

236b, br. kování. Hrob 109: Fe nůž DP 1. Hrob 110: Fe nůž DP 1. Hrob 111: Fe nůž DP 5a. Hrob 112: br. spona

45b, br. spona Almgren 49, Fe spona Almgren 126, br. jehlice typu Beckmann 83, Fe přezka Madyda-Legutko

G16, br. kování opasku Garbsch B7f, br. držadlo štítu Zieling G2, Fe nůžky DP 1a, br. kování. Hrob 113: br. spona

Eduard DROBERJAR684

Almgren 67a. Hrob 114: br. spona Almgren 48. Hrob 115: br. spona Almgren 45, br. jehla. Hrob 116: urna DP 7,

2 Fe ataše br. vědra (Eggers 38?), br. mísa Eggers 92 (frag.), br. kování picího rohu Andrzejowski S2, 3 br. spona

Almgren 45, br. spona Almgren 67b, br. přezka Madyda-Legutko A1, br. kování opasku Garbsch B1a, Gabrsch Ka

(2×), 2 br. nýty, jednosečný meč, 8 Fe kování pochvy meče, hrot oštěpu Kaczanowski G, štítová puklice Zieling

I1, Fe nůž DP 1, Fe nůž DP 4a, Fe kroužek, Fe nýt. Hrob 117: br. kování picího rohu Andrzejowski A2b, br. spona

Almgren 67b, br. jehlice Beckmann IIa, br. kování opasku Garbsch B7g, 2 hroty kopí DP 1 a DP 6, br. kování štítu

Zieling N. Hrob 118: br. spona Almgren 49, br. jehlice Beckmann IIa. Hrob 119: br. spona Almgren 49. Hrob120: br. nůžky (frag.). Hrob 121: 3 br. spona Almgren 45, Fe nůž DP 4, Fe kroužek, pazourek. Hrob 122: br.

spona Almgren 45, br. spona s očky, kost. jehlice, br. pásová zápona. Hrob 123: br. spona s očky, br. jehlice Beck-

mann IIa. Hrob 124: br. spona typu Třebusice, 2 kost. jehlice. Hrob 125: br. kování picího rohu Andrzejowski K1,

br. spona Almgren 2b, kost. jehlice DP 1a, Fe kování, brousek. Hrob 126: br. spona Almgren 45, br. jehla. Hrob127: 2 br. spony Almgren 19aII, br. jehlice Beckmann IIa. Hrob 128: br. spona typu Třebusice, br. jehlice typu

Beckmann 83, kost. jehlice DP 1a, br. jehla, Fe nůž DP 5a. Hrob 129: sklen. korál(?), br. spona typ Kalkriese.

Hrob 130: br. jehlice typu Beckmann 83, 3 br. jehlice Beckmann V, Fe nůž. Hrob 131: br. nádoba (frag., typ?), Fe

spona Kostrzewski var. M-b nebo N-b, br. spona s očky, br. spona Almgren 77, br. zrcátko (frag.). Hrob 132: urna

DP 4 (30–50 let, M?). Hrob 133: br. spona Almgren 54, br. spona Almgren 15, br. spona Almgren 19aI, br. spona

Almgren 67, 6 br. jehlic: Beckmann IIa (1×), Beckmann 83 (1×), Beckmann V (2×), hrot kopí DP 3, smola. Hrob134: br. cedník (frag.), br. nádoba (frag., typ?), br. kování picího rohu Andrzejowski K1, 2 br. spony Almgren 67,

br. jehlice Beckmann IIa, br. přezka Madyda-Legutko A, 3 br. kování opasku Garbsch B7f (2×), br. kování štítu

Zieling E, br. nůžky DP 3, br. jehla, 2 br. kování. Hrob 135: Fe nůžky. Hrob 140: Fe nůž. Hrob 142: hrot kopí, Fe

nůž. Hrob 143: Fe nůž, Fe klíč. Hrob 147: Ag pohár (frag.), patera (frag.) Eggers 154/155 (frag.), 2× br. spona

Almgren 45, br. kování opasku Garbsch Ka, Fe nůž DP 4. Hrob 148: br. vědro Eggers 24 (frag.), br. mísa Eggers

92 (frag.), br. pánev Eggers 131, br. pánev Eggers 131 (frag.) s kolkem ///IPI PO///, Ag spona Almgren 26, br.

přezka Madyda-Legutko A, br. kování opasku Garbsch E3a (2×), Ka (1×), br. nákončí opasku Garbsch R2, br. nýt,

3(?) Fe nože, Fe břitva (1× DP 14), br. nůžky DP 3, 4 br. kování dřevěné skříňky. Hrob 149: br. spona Almgren 49,

br. spona typu Kalkriese, br. spona Riha 5.9, br. spona Almgren 19aII, br. spona Almgren 236c, br. kování opasku

Garbsch B7f, 2 Fe nože (1× DP 7), Fe tyčinka. Hrob 147 až 149: 2 br. nákončí picího rohu Andrzejowski D.3, br.

nůžky DP 3, br. bulla, br. nýt, br. kování. Hrob 150: urna DP 8c, 2 Fe nože (1× DP 8), Fe kování. Hrob 151: urna

DP 8a (<50 let). Hrob 152: urna DP 8c (ad.?). Hrob 153: urna DP 6a. Hrob 154: urna DP 6a (ad.?). Lit.: Píč 1897;

Droberjar 1999.

8. Dobřichovice (okr. Praha-západ, Středočeský kraj), poloha: Barthova vila. Několik hrobů (1899–1900): 6 br.

spon s očky (převažuje typ Almgren 45), br. spona (frag., typ?), br. noricko-panonské nákončí opasku, br. destička

(frag.) noricko-panonské pásové garnitury, br. jehla, br. kroužek. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 16.

9. Dobříň (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: les mezi Dobříní a Bezděkovem, u bezděkovského kříže. Roz-rušené žár. hroby (1869 nebo před tímto rokem): spona Almgren 67a, 3 spony Almgren 236b, spona Almgren

237d. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 16, Taf. XV:1–5; Sklenář 1992, 48, č. 105/2.

10. Doksany (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: ? Hrob (80. léta 19. stol.): urna, br. pásová zápona Garbsch

G2c/e, br. jehlice. Lit.: Píč 1905, 300, obr. 64; Motyková-Šneidrová 1964, obr. 4.

11. Duchcov (okr. Teplice, Ústecký kraj), poloha: u šachty Union. Hrob (80. léta 19. stol.): urna (frag.), 2 br.

spony Almgren 19aI, br. kování picího rohu, Fe nůžky. Lit.: Píč 1905, 300; Motyková-Šneidrová 1963a, 18.

12. Holubice (okr. Praha-západ, Středočeský kraj), poloha: Nad Průhonem, parc. č. 98. Hrob (1879): urna (vědro

Eggers 33), Ag pohár Egers 170/171/175 (fragmenty), vědro Eggers 18 (2 ataše, 3 nožky), mísa Eggers 67 (den

Boesterd 194), mísa Eggers 96 (fragmenty), pánev Eggers 131 (fragmenty), frag. držadla patrně ze simpula, Ag

spona Almgren 24, br. spona s očky Almgren 45, br. fragmenty (včetně nákončí a okrajových kování) ze dvou pi-

cích rohů. Lit.: Berger 1884; Motyková-Šneidrová 1963a, 19, Taf. XVII:9; Sakař 1970, 29, Fig. 20:4–6, Pl. II:2.

13. Hořín (okr. Mělník, Středočeský kraj), poloha: Bažantnice, u JZ části obce Brozánky na katastru obce Hořín.

Hrob (1962): urna, br. pánev Eggers 131 (frag.), spona s očky Almgren 45, 2 frag. keramiky (asi 50 let, M). Lit.:

Sklenář 1966a; týž 1966b, 31, tab. XXIV:994; XXV:1000,1008; týž 1999, 63, obr. 79; 84.

14. Hradenín (okr. Kolín, Středočeský kraj), poloha: ? Hrob (před r. 1963): urna. Lit.: Motyková-Šneidrová1963a, 19.

15. Hradiště (okr. Louny, Ústecký kraj), poloha: ? Hrob (poč. 20. stol.): krátký římský meč sk. Biborski IV, prav-

děpodobně také spona Almgren 19aII a frag. br. nádoby (typ?). Lit.: Droberjar 2002a.

16. Hrdly (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: návrší mezi Hrdly a vesničkou Oleško. Hrob 1 (1848): urna.

Hrob 2 (1848): urna. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 20, Taf. XI:1,4.


17. Hrdly (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: poblíž nádraží v Hrdlech. Hrob (1916): urna (vázovitá terina),

2 br. spony Almgren 2b, 3 noricko-panonská pásová kování typu Lekowo (podle Kaczanowski – Madyda-Legutko2000) s destičkami typu Garbsch B7f, br. čtvercovitá destička s nýty, 2 br. nákončí picích rohů typu Andrzejowski

B1, br. nákončí picího rohu typu Andrzejowski D1, br. kování řemínku picího rohu. Lit. Motyková-Šneidrová1963a, 20, Abb. 5.

18. Hředle (okr. Rakovník, Středočeský kraj), poloha: pozemek Ant. Ledvinky. Hrob? (poč. 20. stol.): urna, br. spo-

na (Almgren 2aI), br. kroužek (A–B1a). Lit.: Felcman 1909, 550–551, obr. 5–6; Motyková-Šneidrová 1963a, 20.

19. Jaroměř (okr. Náchod, Královéhradecký kraj), poloha: ? Hrob: 2 spony s očky (typ ?). Lit.: Neustupný1932/33, 31.

20. Kadaň (okr. Chomutov, Ústecký kraj), poloha: ? Hrob (?): spona s očky (typ ?), br. přezka, frag. ker. nádoby.

Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 23.

21. Kněževes (okr. Rakovník, Středočeský kraj), poloha: ? Rozrušené hroby(?): spona Almgren 236 (frag.), malý

fragment spony Almgren 67(?), spona s očky typu Kalkriese, spona s očky Almgren 49, spona s očky Almgren 45,

mosazná přezka zvláštního typu (Madyda-Legutko skupina A), 2 br. nákončí picích rohů Andrzejowski B3, br. ře-

tízkovité kování picího rohu; fragment rukojeti naběračky nebo cedníku typu Eggers 162. Lit.: Píč 1905, 301, tab.

LVI:1–5; Almgren 1913, 272, Abb. 14; Motyková-Šneidrová 1963a, 23; Sakař 1970, 30, Pl. XI:15.

22. Kostomlaty nad Labem (okr. Nymburk, Středočeský kraj), poloha: JV okraj obce. Hrob (1973): urna, br.

pánev Eggers 131 (frag.) s rytou značkou v podobě X, spona Almgren 22a, br. spona Almgren 24, br. destička

z přezky, br. kování opasku, br. nůžky. Lit.: Sedláčková 1975.

23. Křesín (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: některá z četných pískoven na levém břehu Ohře. Hrob(1906): br. pásová zápona Garbsch G1c, br. kování opasku Garbsch B7f (fragmenty), br. noricko-panonské náko-

nčí opasku typu B 2 (= DP 2). Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 26, Taf. IV:11–14,16.

24. Libčeves (okr. Louny, Ústecký kraj), poloha: ? Rozrušené žár. hroby: 2 spony s očky Almgren 45, spona

s očky Almgren 48, ker. nádoba (urna). Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 29, Taf. XVI:1–3,5.

25. Liběšice (okr. Louny, Ústecký kraj), poloha: vedle cesty z Trnovan do Liběšic. Hrob (1945): urna (vázovitá

terina), spona s očky Almgren 45, br. přezka (frag.), jednosečný meč, hrot kopí, 7 hrotů šipek (včetně s křidélky),

Fe nůžky, 2 Fe nože, Fe svorka. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 29, Taf. XIII.

26. Liběšovice (okr. Louny, Ústecký kraj), poloha: na levém břehu Zlatého potoka. Hrob (1939): 3 br. spony: 1×

s očky (typ?), 2× Almgren 236b, Fe přezka (typ?), Fe břitva(?), deform. dvojsečný meč, hrot kopí. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 29.

27. Lomazice, k.ú. Dolany (okr. Chomutov, Ústecký kraj), poloha: Kostelní pole. V roce 1967 prozkoumal

V. Kruta celkem 30 žárových hrobů z doby římské (z toho min. 5 hrobů z B1). Hrob 1: urna, br. spona Almgren

24, Fe předměty (frag.). Hrob 13: urna, br. nádoba (frag., typ?), br. kroužek, br. jehlice, br. kování (držadlo štítu?).

Hrob 15: urna (?), 2 br. spony s očky, br. nádoba (frag., typ?), přeslen. Hrob 74: urna, br. pásová zápona Garbsch

G1c, 2 br. pásové kování Garbsch B7f, nákončí picího rohu. Hrob 87: urna, 2 br. spony Almgren 19aI, br. břitva.

Lit.: NZ č.j. 1187/77 (D. Koutecký); BZO 5, 1967, 23–24, č. 64 (V. Kruta); Koutecký (ed.) 1980, 147; Droberjar2002, 160.

28. Louny (okr. Louny, Ústecký kraj), poloha: stavba domu poblíž kostela. Hrob (konec 19. století): urna, spona

s očky Almgren 49. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 32; Čejková – Droberjar – Vykouková 1999, 193 ad., obr. 1,

2:1.

29. Lovosice (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: u hřbitova. Hrob (1930): urna. Lit.: Motyková-Šneidrová1963a, 32.

30. Lovosice (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: poblíž bývalého cukrovaru. Hrob: urna. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 33.

31. Lužec nad Vltavou (okr. Mělník), poloha: býv. pískovna na terase Vltavy, v západním cípu katastru obce.

Výzkumy v letech 1955–56 (O. Kytlicová) odkryly část pohřebiště z doby římské se 46 hroby ze 2. pol. 2. stol. až

1. pol. 3. stol., pouze jeden (na západním okraji pohřebiště) byl z B1. Hrob 87: urna (vázovitá terina), br. spona

Almgren 2b, Fe kování opasku, Fe nůžky, Fe břitva, Fe nůž (frag.), Fe kopí (mat., M). Lit.: Kytlicová 1970,

302–303, 345, obr. 28.

32. Lysá nad Labem (okr. Nymburk, Středočeský kraj), poloha: Na Hvězdáříku. Porušené žárové hroby, z nich

byl zachráněn jeden celý. Hrob 1 (1930): urna, spona s očky Almgren 45, spona s očky Almgren 49, br. pánev

Eduard DROBERJAR686

(frag.) Eggers 131 s kolkem C?BVCCION(is) OMVL(li). Hrob 2 (1932): pánev Eggers 131. Lit.: Svoboda 1939;

Motyková-Šneidrová 1963a, 33; Sakař 1970, 32–33, Pl. XII:7–9.

33. Mělník-Pšovka (okr. Mělník, Středočeský kraj), poloha: někdejší továrna Hefa (dřívější košíkárna). Hrob(1938): urna, 2 spony patrně Almgren 236 (fragmenty), Fe srpovitý nůž (břitva). Hrob (1951): urna a pravděpo-

dobně také 2 spony s očky (typ?). Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 34, Taf. X:3; Sklenář 1966b, 32, tab.

XXV:1005,1007.

34. Mikovice (okr. Mělník, Středočeský kraj), poloha: při stavbě železnice v roce 1922, poblíž nádraží. Hrob A:

urna (vázovitá terina), frag. bronzové nádoby, 2 Ag spona Almgren 24, spona Almgren 67, spona Almgren 2aII(?),

br. pásová zápona Garbsch G1c s prolamovanou destičkou Garbsch B1d, 3 br. kování opasku Garbsch E1, 3 br.

nýty z opasku, br. kotouček s otvorem uprostřed, Au závěsek typu von Müller II, br. závěsek(?), frag. jantarových

korálků, hliněný přeslen. Hrob B: urna. Hrob C: urna. Hrob D: urna. Lit.: Grbić 1924; Motyková-Šneidrová1963a, 34, Taf. XVIII:1–27.

35. Mladá Boleslav (okr. Mladá Boleslav, Středočeský kraj), poloha: býv. vojenská střelnice, na V okraji města.

Hrob? (před r. 1946): 2 spony s očky (min. jedna Almgren 48), br. osmičkovitá přezka s destičkou, 2 br. kroužky.

Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 34–35; Motyková 1997, 40, obr. 48.

36. Nebovidy (okr. Kolín, Středočeský kraj), poloha: Zádušní pole a býv. pískovna pana Skokana (východně od

obce). V letech 1906–1907 a 1917 tam byl prozkoumán větší počet žárových hrobů z doby římské. Rozlišení jed-

notlivých hrobových celků a určení jejich počtu není za stávající situace možné. Mezi nálezy uloženými v kolín-

ském muzeu, které lze zařadit do stupně B1, patří: br. spona Almgren 2b (frag., inv. č. 10466), spona s očky Alm-

gren 49 (inv. č. 10378), spona Almgren 67 (frag., inv. č. 10377), spona Almgren 67? (frag., inv. č. 10381), spona

Almgren 67 nebo 236 (frag., inv. č. 10328), spona Almgren 67a nebo 236b (frag., inv. č. 10379), spona Almgren

236b (inv. č. 10373), spona Almgren 236 (inv. č. 10374), spona Almgren 236? (frag., inv. č. 10369), noricko-pa-

nonské pásové kování typu Lekowo (podle Kaczanowski – Madyda-Legutko 2000) s destičkami typu Garbsch

B7b (inv. č. 10333), br. jehlice Beckmann skupina IIa (inv. č. 10390), br. jehlice Beckmann skupina IIb (inv. č.

10389), štítová puklice typu Jahn 6=Zieling F1 (inv. č. 10440), Fe držadlo štítu typu Zieling B1 (inv. č. 10425), Fe

okrajové kování štítu typu Zieling B (frag., inv. č. 10427–428), Fe kosočtverečné kování opasku (inv. č. 10432),

br. nákončí picího rohu typu Andrzejowski D1 (inv. č. 10368), 2–3 br. nákončí picích rohů (frag., inv. č. 10423,

10384–385). Lit.: Dvořák 1941, 11–12; Motyková-Šneidrová 1963a, 36, Taf. VII:8–11,20.

37. Nymburk (okr. Nymburk, Středočeský kraj), poloha: mezi tratí U Sv. Vojtěcha a plynárnou. Hrob 1 (1943):

urna, fragmenty br. a Fe předmětů (předměty ani popis se nezachovaly). Hrob 2 (1943): urna, br. pánev Eggers

140 (fragmenty) s kolkem CNTREBELLIROMANI, 2 spony s očky Almgren 45 (1× frag.), jantarové korálky

(fragmenty), Fe nůžky, Fe nůž. Hrob 3 (1941): 7 br. spon: 1× spona s očky typu Kalkriese, 1× spona s očky (typ

?), 1× spona Almgren 67, 1× spona Almgren 19aI (ostatní nepopsány), br. pásová zápona typu Garbsch G1b(5),

br. destičkovité kování opasku, br. kování picího rohu, br. jehla, hrot kopí, Fe nůžky. Rozrušené hroby (1904):

vázovitá terina, br. pánev (frag., typ?), 2 spona s očky Almgren 45, 3 spony s očky Almgren 49, spona Almgren

236c, destičkovitá spona typu Riha 7.10, Ag kování (frag.), br. jehlice (frag.), br. D-přezka s destičkou Garbsch

B7a, 3 kování opasku Garbsch Ka, 2 br. nýty u opasku, 3 br. kroužky, Fe nůžky, Fe srpovitý nůž (břitva). Hrob?

(stavba plynárny): fragmenty keramiky, br. naběračka (fragmenty), br. přezka (frag., typ?), 2 br. spony s očky

Almgren 48/49, Fe nůžky, Fe srpovitý nůž. Lit.: Novotný 1953; Motyková-Šneidrová 1963a, 38–40, Taf.

XIV:1–11; Jaklová 1994, 4, tab. 13:9,11,16–17.

38. Nymburk (okr. Nymburk, Středočeský kraj), poloha: za cukrovarem. Hrob(?): br. nádoba (frag., typ?), 2

spony Almgren 67, br. přezka typu Madyda-Legutko A1, br. jehlice. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 39; Jaklová1994, 3, tab. 12:5; 13:5,7,13–14.

39. Obříství (okr. Mělník, Středočeský kraj), poloha: za hřbitovem. Rozrušený hrob (1865): br. pánev Eggers

134/135 s kolkem NORBANI, br. mísa (fragmenty) Eggers 92, spona Almgren 236b, br. přezka typu Madyda-Le-

gutko A1, br. terčovité kování, br. hákovité kování, 2 br. nákončí picího rohu typu Andrzejowski D1, br. kování ře-

mínku picího rohu typu Andrzejowski S5. Lit.: Píč 1905, 302–303, tab. LVII:1–6,8,12; Motyková-Šneidrová1963a, 40.

40. Odřepsy (okr. Nymburk, Středočeský kraj), poloha: Na Struze. Na lokalitě byly zjištěny minimálně čtyři

hroby z doby římské, z nichž jeden patří do B1. Hrob 3: urna (fragmenty), br. spona patrně typu Almgren 236, Fe

břitva. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 40.

41. Ohnišťany (okr. Hradec Králové, Královéhradecký kraj), poloha: na polích E. Kadlíka po obou stranách sil-

nice vedoucí do Podlesí (v letech 1902–1903). Hrob 3: br. spona pravděpodobně typu Almgren 236 (frag.), frag.

Fe nože. Hrob 6: Fe nůž (lékařský skalpel?), Fe břitva. Rozrušené hroby: souprava cedníku a naběračky Eggers


162 (frag.) s kolky C MANLVANNI a C M // LIV, spona s očky (frag.) typu Haltern(?), spona Almgren 236

(frag.), Ag kování, pásová zápona (frag.) typu Garbsch G1b, br. nákončí picího rohu typu Andrzejowski D1, br. sr-

povitý nůž (břitva). Lit.: Píč 1905, 303, tab. XLIX; Motyková-Šneidrová 1963a, 40–41; táž 1967, 34, Taf.

V:1–3,13; Sakař 1970, 36, Fig. 21:10,12,14–20.

42. Ohrada (okr. Kolín, Středočeský kraj), poloha: dřív. Mrzenova pískovna. Hrob: br. spona Almgren 19aI, hrot

kopí, Fe nůž (frag.), Fe břitva, Fe předmět, sklen. korál. Lit.: Dvořák 1941, 13; Motyková-Šneidrová 1963a, 41.

43. Pečky (okr. Nymburk, Středočeský kraj), poloha: jižní část obce, za Čápovou stodolou. Hrob: urna, br. pásová

zápona (frag.) pravděpodobně typu Garbsch G1c a destička typu Garbsch B7g, 2 br. frag. (patrně kování opasku),

2 Fe šipky s křidélky, 2 hroty kopí, Fe hrotitý nástroj. Lit.: Motyková-Šneidrová 1961,36, obr. 23:1–7.

44. Pchery (okr. Kladno, Středočeský kraj), poloha: Na Bezděkově. Rozrušené žár. hroby (poč. 20. století): br.

spona Kostrzewski var. N nebo Almgren 2aII (frag.), br. kování opasku patrně typu Garbsch B7f (fragmenty), br.

zdobené nůžky. Pravděpodobně ze stejné polohy pochází br. spona „Distelfibel“ Feugère 19d. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 42, Abb. 12; Taf. XVI:7; Sakař 1970, 36.

45. Praha-Bubeneč (Praha 6, kraj Praha), poloha: U Modré růže a na Panském poli (dnes mezi ulicemi Paťanka

a Pod Juliskou). Na pohřebišti asi s 9–12 (?) žár. hroby (1899–1900) lze minimálně tři datovat do B1. Hrob II:

urna (frag.), skleněný korál, frag. Fe předmětu, smola (B1?). Hrob III: Fe kroužek (frag.), kost. jehlice (frag.)

(B1?). Hrob XIV: frag. br. nádoby (?), kost. jehlice, Fe háček, Fe hrot, 2 kost. kolečka, ker. přeslen. Lit.: Moty-ková-Šneidrová 1963a, 45.

46. Praha-Bubeneč (Praha 6, kraj Praha), poloha: Terronská ul., nedaleko Modré růže. Několik žár. hrobů (1938):

urny. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 45.

47. Praha-Křeslice (Praha 10, kraj Praha), poloha: Ke Štítu. Hrob 1: urna, br. spona Almgren 236b. Hrob 2: urna

(fragmenty) (B1?). Hrob 3: urna, spona Almgren 45, spona s očky (typ?), spona Almgren 67, Fe pásová zápona

typu Werner C, 2 Fe hroty, Fe nůž, Fe předmět. Lit.: Beneš – Jiřík – Kypta 2006.

48. Praha-Modřany (Praha 4, kraj Praha), poloha: ? Hrob (1929): urna, spona Almgren 67b, spona s očky Alm-

gren 45, br. spona Kostrzewski var. N-b, frag. dvou dalších neurčitelných spon, kost. jehlice. Hrob: urna, Fe

břitva. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 35, Taf. XVII:1–5; Droberjar 2005, 835.

49. Praha-Vysočany (Praha 9, kraj Praha), poloha: někdejší Istlerova cihelna (ulice Ke Klíčovu). Hrob 1: urna

(terina), slitky skleněné nádoby, 2 spony Almgren 19aI, spona Almgren 67, br. kování picího rohu (okrajové a ře-

tízky typu Andrzejowski L.2), 3 br. jehlice, Fe srpovitý nůž, Fe nůžky. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 46, Taf.

XII: 3–5,8–12; Sakař 1994, 31; Droberjar 2005, 840.

50. Prosmyky (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: jižně od Lovosic a západně od železnice do Litoměřic.

Hrob 1 (1912): 2 spony s očky (1× Almgren 49), 2 br. jehlice typu Beckmann 83, br. skoba (svorka), br. jehla.

Hrob 2 (1912): urna, 2 spony s očky (1× Almgren 48). Lit.: Kern 1930, 54, Abb. 4:3–8.

51. Přerov nad Labem (okr. Nymburk, Středočeský kraj), poloha: JZ okraj obce, mezi zámeckým parkem a čet-

nými parcelami. Hrob 1: urna, spona s očky Almgreb 45b, spona s očky Almgren 49(?), frag. br. spony s očky

(typ?), br. jehlice Beckmann skupina IVa. Hrob 2: urna, 2 spony Almgren 19aI (1× frag.), Fe pásová zápona typu

Werner C. Hrob(?): spona s očky Almgren 45, spona Almgren 24 (frag.), br. nákončí opasku (typ C 1), br. kování

řemení picího rohu, br. prolamované kování opasku podobné typu Garbsch B1k, 3 br. kování opasku typu Garbsch

B7f (1× frag.), Fe srpovitý nůž (břitva), hrot kopí. Rozrušené hroby: spona s očky Almgren 48, spona s očky Alm-

gren 54b, spona s očky Almgren 49 (Muz. Čelákovice, A 2930–2932). Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 47–48,

Taf. III:2,8.

52. Radim (okr. Kolín, Středočeský kraj), poloha: Viselec. Rozrušené žárové hroby: br. přezka typu Madyda-Le-

gutko A1, br. destička opasku Garbsch B7b, br. okrajové kování opasku, br. jehlice Beckmann skupina IIc, br.

nákončí picího rohu typu Andrzejowski B2, br. závěsné kování opasku nebo picího rohu, br. nůžky (B1?). Lit.:

Motyková-Šneidrová 1963a, 48.

53. Radovesice (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: někdejší lom H. Venclíčka na severu obce. Rozrušenéžár. hroby: 2 spony s očky typu Haltern, spona s očky typu Almgren A, krátký římský dvojsečný meč (stočený)

patrně Biborski IV, hroty kopí, železný nůž, fragment štítové puklice a další nálezy, u nichž není zřejmé, zda po-

cházejí z rozrušených hrobů žárových nebo kostrových. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 48–50, Abb. 14:2–5;

Sakař 1970, 40, Fig. 21:21–27.

54. Ratenice (okr. Nymburk, Středočeský kraj), poloha: Šverstákova zahrada. Hrob 1 (?): br. spona Almgren

19aII, br. spona s očky? (slitek), 3 Fe předměty (frag.), 3 kost. jehlice, sklen. korál (slitek). Hrob 2 (1935): urna,

Eduard DROBERJAR688

hrot kopí. Poloha: č.kat. 400/1. Hrob 3 (1971): urna, br. křesací souprava s Fe bodcem, br. kování opasku, Fe

rydlo. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 51, Taf. X:2; Sedláčková 1972.

55. Siřem (okr. Louny, Ústecký kraj), poloha: pole pana H. Manna. Hrob? (1912): urna (vázovitá terina), br.

spona Almgren 2aI. Rozrušené žár. hroby: spona s očky Almgren 49, další spona s očky (typ?), 2 spony Almgren

236b. Lit.: Födisch 1941; Motyková-Šneidrová 1963a, 53, Taf. XI:6,8.

56. Stehelčeves (okr. Kladno, Středočeský kraj), poloha: od počátku 20. století byly těžbou hlíny v bývalé Žákově

cihelně, nalézající se na mírném jižním svahu, ničeny žárové hroby. Z terénní dokumentace A. Knora se podařilo

K. Motykové rekonstruovat 26 hrobových celků, z nichž min. 10 lze klást do stupně B1. Hrob U 1: urna (vázovitá

terina), 2 br. spony Almgren 67b, Fe držadlo br. vědra, Fe závěsné kování opasku nebo ataše vědra(?), Fe nákončí

opasku s lopatkovitým ukončením, Fe kování opasku, 2 Fe svorky, Fe držadlo štítu typu Zieling B2, Fe kopí, Fe

sekera, Fe nůž, Fe srpovitý nůž (břitva), Fe ostruha Jahn 56 (intruze!). Hrob U 2: urna (váza), spona s očky (frag.,

typ?), spona typu Demetz TKF IIb, br. jehlice typu Beckmann 12, Fe přezka typu Madyda-Legutko D1, Fe destič-

kovité kování opasku, Fe křesací souprava (Fe bodec s br. hlavicí): bodec typu Peškař I, ocílka typu Kokowski

IA2c, meč typu Mainz, oštěp typu Kaczanowski A1, štítová puklice typu Jahn 5=Zieling I1, Fe nůž s vývalkovi-

tým zakončením, 2 Fe srpovité nože (břitvy). Hrob G 1: spona Almgren 22a, spona Almgren 45. Hrob G 2: spona

typu Třebusice, br. prolamovaná zápona (deform.), br. fragment rukojeti naběračky Eggers 159A, br. fragment ru-

kojeti naběračky Eggers 160, br. fragment rukojeti naběračky Eggers 159–160. Hrob U 3: urna, spona Almgren

67b, br. spona Almgren 2b, br. spona Kostrzewski var. N-a, br. kroužek se svinutými konci, fragmenty dvou kostě-

ných jehlic, 3 skleněné korály: 1× typ Tempelmann-Mączyńska 158a, 2× tmavomodrý a zelený válcovitý podélně

rýhovaný (Mączyńska tento typ neuvádí), Fe klíč typu. Hrob U 4: urna, spona s očky Almgren 48, spona Almgren

67 (frag.), spona s uzlíkem („Knotenfibel“), kování opasku Garbsch K, br. závěsek, br. kování se třemi otvory po

nýtech, br. tulejkovité kování s bohatou rytou výzdobou, Fe nůžky, Fe klíč, br. slitek, (sekundární nález: br. náko-

nčí opasku Raddatz skupina O). Hrob U 5: urna, spona s očky Almgren 45, spona Almgren 67, 2 Fe klíče, slitky

dvou skleněných korálů (žlutavý a modrozelený), br. slitek. Hrob G 6: spona typu Langton-Down, 2× šarnýrová

spona Riha 5.13, Fe spona Kostrzewski var. N-b, 2 br. jehlice: 1× Beckmann skupina III, 1× Beckmann skupina

IVa. Hrob U 2/62: urna, 2 br. spony Almgren 2b (1× frag.), 2× Fe spony Kostrzewski var. N-b, Fe srpovitý nůž

(břitva), Fe nůžky. Hrob U 3/62: urna, 4 spony (frag.) Almgren 67, Ag náramek zakončený zvířecí hla-

vičkou(frag.). Popelovitá jáma („Aschengrube“): br. spona (frag., typ?), pásová zápona typu Garbsch G1c, br.

přezka typu Madyda-Legutko D1/2, br. přezka typu Madyda-Legutko G12, br. nákončí typu Raddatz J V (=typ D),

2 br. nákončí picích rohů typu Andrzejowski A1, br. nákončí picího rohu typu Andrzejowski C1, br. kruh (prsten),

hliněný korál kvadratického tvaru, br. terčovité kování s otvorem uprostřed pro nýt, frag. rukojeti cedníku nebo

naběračky Eggers 162, Fe srpovitý nůž (břitva), 2 br. nýty. Nálezy z rozrušených hrobů: 3 spony s očky Almgren

45–48 (frag.), noricko-panonské pásové kování typu Lekowo (podle Kaczanowski – Madyda-Legutko 2000) s des-

tičkami typu Garbsch B7i, br. přezka typu Madyda-Legutko A10, pánev Eggers 131 (frag.). Lit.: Motyková 1981.

57. Světice (okr. Teplice, Ústecký kraj), poloha: ? Rozrušené žár. hroby: 4 spony s očky (typy?). Lit.: Preidel1926, 78; Budinský 1978, 156.

58. Teplice (okr. Teplice, Ústecký kraj), poloha: při stavbě divadla. Hrob (1923): urna (fragmenty), br. spona (typ

?), Fe nůžky (frag.). Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 60; Budinský 1978, 160.

59. Tišice (okr. Mělník, Středočeský kraj), poloha: Kaberna, západně od obce na písečné labské terase v bývalé

pískovně při silnici z Tišic do Mlékojed. Přestože tato lokalita leží už na katastru obce Mlékojedy, je známa v lite-

ratuře pod výše uvedeným názvem. Celkem byly prozkoumány 104 hroby. Minimálně 16 hrobů patří plaňanské

skupině a min. 43 hrobů lze klást do stupně B1. U ostatních pohřbů není možné bližší datování, především pro ab-

senci průkazných nálezů. Hrob I: spona s očky (deform., typ?), Fe břitva. Hrob 1: urna (fragmenty), spona Alm-

gren 67 (frag.), br. přezka typu Madyda-Leguko A1. Hrob 2: br. destička přezky, Fe nůž (frag.). Hrob 8: urna, br.

spona Almgren 2aII (frag.), spona Almgren 19aI, Fe srpovitý nůž (břitva), Fe kroužek (frag.), Fe hřeb. Hrob 12:

urna, br. spona Almgren 2b (frag.), Fe přezka typu Madyda-Legutko E14, Fe nůž, Fe srpovitý nůž, Fe jehla či jeh-

lice (frag.). Hrob 16: 3 spony s očky Almgren 45, 2 br. jehlice typu Beckmann 83, Fe srpovitý nůž (břitva), Fe hrot,

zvířecí kost. Hrob 20: urna (fragmenty), spona Almgren 67 (frag.). Hrob 23: ker. fragmenty z různých nádob,

spona s očky (frag., typ?). Hrob 29: spona s očky (frag., typ?), br. pásová zápona typu Garbsch G1b(2), br. plech

s nýtem (frag.), Fe hrot, br. slitek, zvířecí kost, uhlíky (dub, habr, borovice). Hrob 34: urna, 2 spony Almgren 19a,

Fe jehla, Fe srpovitý nůž (břitva). Hrob 36: urna (fragmenty), Fe spona Kostrzewski var. N-a, Fe nůž, Fe srpovitý

nůž (břitva). Hrob 38: urna (patrně vázovitá terina). Hrob 39: spona s očky Almgren 46, br. spona Almgren

241=Riha 2.2.1. Hrob 42: fragmenty keramiky, br. nákončí opasku podobné typu Garbsch R1 (= typ B2), br. náko-

nčí picího rohu Andrzejowski skupina D (frag.), 2 Fe nýty. Hrob 43: 3 ker. nádoby: vázovitá terina, terina bez hrdla

a pohárek na nožce, spona s očky Almgren 48, Fe břitva, Fe nůžky, uhlíky (dub). Hrob 44: br. nákončí picího rohu

(frag., typ?), uhlíky (dub). Hrob 45: fragmenty keramiky (miska či terina bez hrdla?), Fe nýt, uhlíky (dub letní).


Hrob 46: fragmenty keramiky , br. spona (frag., typ?), Fe hrot. Hrob 48: urna, br. noricko-panonská spona (frag.)

typu Almgren 67(?), Fe předmět (nůž?). Hrob 50: urna (váza). Hrob 51: br. spona (frag., typ?), uhlíky (dub). Hrob52: 1 frag. keramiky, br. předmět (frag.), br. slitek. Hrob 53: fragmenty keramiky, spona s očky Almgren 45, br. je-

hla, valounek včelího vosku. Hrob 54: urna, spona s očky Almgren 46, Fe kování, 28 Fe hřebů (z dřevěné

skříňky?), uhlíky (dub). Hrob 55: fragmenty keramiky (terina bez hrdla), br. nákončí picího rohu typu Andrze-

jowski D1, Fe nůžky, uhlíky (dub letní). Hrob 56: slitek br. cedníku(?), Fe srpovitý nůž. Hrob 63: fragmenty kera-

miky, frag. držadla pánve Eggers 131 s kolkem C•NIC, 2 plíšky (frag.), uhlíky (dub letní). Hrob 65: fragmenty

z různých ker. nádob, spona s očky Almgren 46, br. kování (frag.). Hrob 67: spona Almgren 19aI, br. spona (frag.,

typ?), Ag jehlice? (frag.), br. jehlice? (frag.), Fe nůžky, uhlíky (borovice sosna). Hrob 68: 3 spony s očky Almgren

46, br. nákončí picího rohu (frag.), Fe srpovitý nůž (břitva), uhlíky (dub). Hrob 72: frag. držadla pánve Eggers 137,

Fe destička s nýty (frag.), br. slitky (snad ze spony s očky?), 2 frag. keramiky, zvířecí kosti (savec a patrně kur do-

mácí), uhlíky (olše, vrba, neurčitelný list). Hrob 74: frag. keramiky, br. okrajové kování picího rohu, 3 Fe nýty, Fe

kování (frag.), uhlíky (dub letní). Hrob 80: br. spona Demetz TKF Ia1, Fe spona (frag., typ?), Fe nůžky, Fe břitva,

ker. přeslen, uhlíky (dub letní). Hrob 81: spona s očky patrně Almgren 46, Fe nůž, uhlíky (dub letní). Hrob 82:

urna a dvě další nádoby, br. spona Kostrzewski var. N-a, Ag jehlice (2 frag.), Fe srpovitý nůž (břitva), uhlíky (dub

letní). Hrob 83: frag. keramiky, spona s očky (frag., typ?). Hrob 85: frag. keramiky, 2 hliněné korále typu Tempel-

mann-Mączyńska 482. Hrob 86: frag. keramiky, 2 spony s očky typu Almgren 46(?) nebo 45b(?). Hrob 88: frag.

keramiky, br. kování picího rohu (frag.), br. slitky, uhlíky (dub), zvířecí kosti, medvědí drápy. Hrob 91: 2 spony

s očky Almgren 45, spona s očky (frag., typ?), br. pásová prolamovaná zápona typu Voigt C, br. pánev Eggers

131–136 s kolkem ///PIRI•LIB, Fe nůžky. Hrob 97: 2 Fe svorky pochvy meče, Fe nůžky, frag. keramiky, uhlíky

(dub). Hrob 98: br. výrazně členěná spona zvláštní varianty, frag. keramiky, uhlíky (dub letní). Hrob 100: Fe srpo-

vitý nůž (břitva), br. plíšek a slitky, uhlíky (borovice). Lit.: Motyková-Šneidrová 1963b.

60. Třebovle (okr. Kolín, Středočeský kraj), poloha: ? Hrob 1 (před r. 1905): urna, 2 spony s očky Almgren 49, br.

spona Almgren 24, br. spona Almgren 2b, Fe nůžky, Fe srpovitý nůž (břitva), Fe nůž. Lit.: Motyková-Šneidrová1963a, 61.

61. Třebusice (okr. Kladno, Středočeský kraj), poloha: Za Lesíkem a K Nádraží (na katastrech obcí Třebusice

a Želenice), rozsáhlé žárové pohřebiště zkoumané v letech 1921–27, 1929, 1931, 1932, 1935, 1936–39, 1941–42,

1944, 1956–57, 1962–63. Výzkumem a během zpracování jeho výsledků se podařilo rozlišit min. 960 hrobových

celků, z toho do stupně B1 můžeme zařadit asi 282 hrobů. Hrob 7 (VI/21): urna, Fe přezka Madyda-Legutko C13,

Fe držadlo štítu Zieling B1, štítová puklice Zieling I1, Fe nýt, 2 Fe nože, Fe břitva. Hrob 8 (VII/21): urna, br.

spona (frag., typ?), hrot kopí, štítová puklice Zieling I1, Fe okrajové kování štítu, 2 Fe nýty, Fe tyčinka, smola,

zrno pšenice. Hrob 9 (VIII/21): urna, br. spona Almgren 236. Hrob 12 (skupina C/21): br. spona Almgren 50.

Hrob 14 (XII/21): urna, kování štítu (ztraceno). Hrob 15 (XIII/21): br. spona (typ?). Hrob 16 (skupina D/21): br.

nádoba (pánev?). Hrob 17 (XIV/21): urna, Fe ostruha Jahn 19, br. plech a slitek. Hrob 22 (skupina E/21): br.

spona Almgren 67. Hrob 27 (XXI/21): urna, br. kování, Fe tyčinka. Hrob 28 (XXII/21): urna, br. držadlo štítu, Fe

předmět, zvířecí kosti. Hrob 34 (XXVIII/21): urna. Hrob 36 (XXX/21): urna, br. plech, br. kování. Hrob 38(XXXII/21): urna. Hrob 48 (XLII/21): urna, Fe předmět. Hrob 69 (LXI/21): urna, br. pánev Eggers 131, br.

zvířecí hlavička (picí roh), Fe držadlo štítu (frag.) Zieling F1. Hrob 70 (LXII/21): urna, Fe držadlo štítu (frag.), Fe

tyčinka, sklo. Hrob 78 (LXX/21): br. naběračka Eggers 160(?). Hrob 79 (LXXI/21): br. přezka Madyda-Legutko

A1, Fe nůžky. Hrob 83 (LXXV/21): urna. Hrob 87 (LXXVII/21): urna, Fe břitva (B1?). Hrob 89 (LXXIX/21): br.

kování picího rohu (frag.), br. kování opasku(?), zvířecí kosti. Hrob 90 (LXXX/21): urna, 2 br. spony s očky Alm-

gren 45, br. jehlice typu Beckmann 83, Fe přezka typu Madyda-Legtko A12, Fe břitva, br. nádoba(?), zvířecí kosti

(ad.–mat.). Hrob 103 (hr. z r.1922): urna. Hrob 105 (II/22): urna, kost. jehlice. Hrob 109 (VI/22): urna, 2 br.

spony derivát Aucissy „type d'Aucissa précoce“ (Feugère 1985), br. jehlice (Beckmann 75). Hrob 111 (VIII/22):

urna-fragmenty keramiky (B1?). Hrob 112 (IX/22): urna (B1?). Hrob 115 (XII/22): urna, br. spona s očky Alm-

gren 48, br. spona (frag., typ?), br. nákončí opasku typu B 5, br. přezka Madyda-Legutko D1, br. jehlice, kost. jeh-

lice nebo závěsek(?) s br. drátkem v otvoru, Ag předmět, slitky bronzu, br. kování. Hrob 117 (XIV/22): urna.

Hrob 118 (XV/22): urna, br. předmět. Hrob 125 (XXII/22): urna. Hrob 135 (XXXII/22): urna, Fe jehlice (B1?),

přeslen, smola. Hrob 138 (XXXV/22): urna, br. spona (frag., typ?), br. jehlice, br. plech, kost. hřeben (frag.), 2

smoly. Hrob 153 (L/22): urna, br. plech. Hrob 154 (LI/22): urna, br. jehla, br. slitek. Hrob 158 (LV/22): urna

(B1?). Hrob 160 (LVII/22): urna, br. spona s očky Almgren 48 (ad.). Hrob 161 (LVIII/22): urna. Hrob 163(LX/22): urna, frag. keramiky (B1?). Hrob 165 (LXII/22): urna. Hrob 167 (LXIV/22): urna, br. slitek (B1?).

Hrob 176 (LXXIII/22): urna, br. spona Kostrzewski var. N-b, kost. hřeben (frag.), Fe předmět (nůž?), 2 kost. jeh-

lice, br. plech (juv.–ad.). Hrob 184 (LXXXI/22): urna, br. kování, kost. jehlice. Hrob 185 (LXXXII/22): br. jeh-

lice, Fe kování opasku, opracovaná zvířecí kost (B1?). Hrob 186 (LXXXIII/22): urna, br. spona (frag., typ?).

Hrob 188 (LXXXV/22): urna, 2 br. spony Almgren 67, br. spona Almgren 237c, 3 br. jehlice, br. plech, Fe nůžky,

Fe nůž, Fe kování. Hrob 197 (XCIV/22): urna, Fe spona (frag., typ?), Fe břitva, 3 kost. jehlice, zvířecí kosti. Hrob

Eduard DROBERJAR690

202 (XCIX/22): urna, br. spona Almgren 45, br. spona Almgren 19aII, br. jehlice, br. kroužek, mosazný ingot, br.

kování, br. slitek, Fe jehla, Fe nůž, Fe nůžky. Hrob 204 (CI/22): br. jehlice, br. plech. Hrob 206 (I/23): urna, 2 br.

spony Almgren 2b, br. přezka, 3 kost. jehlice (sen., Ž?). Hrob 208 (III/23): urna, br. spona Almgren 45, br. spona

(typ?), 2 br. jehlice, zvířecí kosti (mat., Ž?). Hrob 212 (VII/23): urna, 2 br. spony Almgren 67a, br. nákončí

opasku (typ D), br. kování opasku, 3 br. jehlice (1× Beckmann skupina IIc, 2× typ Beckmann 104), Fe jehla, Fe

nůžky, Fe břitva, Fe hřeb. Hrob 213 (VIII/23): urna (B1?). Hrob 214 (IX/23): urna, br. spona (frag., Almgren

19a?) (B1?). Hrob 216 (XI/23): urna, Fe jehla, kost. jehlice. Hrob 217 (XII/23): urna, br. nádoby (frag., cedník

a naběračka), kost. jehlice, sklen. korál, 3 br. nýty (B1?). Hrob 222 (XVII/23): urna. Hrob 225 (XX/23): urna.

Hrob 231 (XXVI/23): urna, Fe nůžky, br. svorka. Hrob 233 (XXVIII/23): urna, br. jehlice, kost. jehlice, Fe nůžky,

Fe břitva, přeslen (mat. III, M). Hrob 234 (XXIX/23): urna. Hrob 235 (XXX/23): urna (B1?). Hrob 236(XXXI/23): urna, br. nádoba (frag., typ?), kost. jehlice, Fe předmět (B1?). Hrob 237 (XXXII/23): urna. Hrob 238(XXXIII/23): urna, Fe břitva (inf. II). Hrob 240 (XXXV/23): urna, br. kování picího rohu, Fe jehla (B1?). Hrob241 (XXXVI/23): urna, br. „Höckerfibel“, br. spona Almgren 19aI, 4 br. jehlice. Hrob 249 (XLIV/23): urna, br.

kování picího rohu, br. spona Almgren 19a (frag.), Fe přezka, br. kování opasku, 2 kost. jehlice, zvířecí kosti (inf.

II). Hrob 252 (XLVII/23): urna, Fe břitva. Hrob 253 (XLVIII/23): urna, br. norická spona (frag.) patrně Almgren

236, Fe spona (frag., typ?), br. kování, Fe břitva, Fe tyčinka, zvířecí kosti (inf. II). Hrob 254 (XLIX/23): urna,

frag. Fe předmětů (nůž). Hrob 256 (LI/23): urna, frag. br. nádoby (typ?). Hrob 258 (LIII/23): urna, br. spona Alm-

gren 45, br. spona s očky (frag., typ?), br. jehlice. Hrob 270 (III/25): urna, ker. miska, br. spona Almgren 18a, Fe

břitva, br. slitky, Fe předměty (frag.). Hrob 273 (VI/25): urna, br. pánev Eggers 131 s kolkem MHEREN, br.

spona s očky Almgren 45, br. spona (frag., typ?), 2 br. jehlice, Fe nůžky, Fe svorka, br. slitky. Hrob 278 (XI/25):

urna. Hrob 283 (II/26): urna, br. předmět (frag., nádoba?) (B1?). Hrob 285 (IV/26): urna, br. spona typu Aucissa,

br. předmět (frag.). Hrob 291 (X/26): urna, kost. jehlice, br. kování. Hrob 292 (XI/26): urna, br. jehlice, kost. jeh-

lice, kost. hřeben (frag.), Fe svorka, sklo (slitky) (B1?). Hrob 313 (Hájkova sb., hr. I, zakoupeno v roce 1935):

meč typu Bell-Zemplín, br. okrajové kování štítu, Fe kování, Fe kování pochvy meče, br. nákončí picího rohu

(frag.) (B1?). Hrob 316 (Hájkova sb., hr. IV, zakoupeno v roce 1935): urna, štítová puklice, jednosečný meč, hrot

kopí, Fe nůž, Fe hrot, Fe nůžky, br. kování štítu, br. nákončí opasku, 2 br. kování, Fe tyčinka, br. kování opasku.

Hrob 318 (II/36): urna, br. plech (kování opasku?). Hrob 320 (IV/36): urna, br. nádoba (frag., pánev?), br. spona

Almgren 67a, kam. kadlub pro odlévání přezek. Hrob 322 (VI/36): urna, br. spona Almgren 236c. Hrob 323(VII/36): urna, br. spona s očky Almgren 48, Fe nůž. Hrob 338 (XXII/36): urna, br. spona s očky (frag., typ?).

Hrob 340 (XXIV/36): urna, br. spona Almgren 236b. Hrob 343 (XXVII/36): urna, br. plíšky (nádoba?) (B1?).

Hrob 348 (XXXII/36): urna, Fe kroužek, Fe svorka, štítová puklice (frag.). Hrob 358 (XLII/36): urna. Hrob 377(LXI/36): urna, br. spona Almgren 2aII, Fe přezka (fragmenty), Fe kování. Hrob 378 (LXII/36): urna. Hrob 380(LXIV/36): urna, Fe nůžky, Fe rydlo. Hrob 391 (LXXV/36): urna (B1?). Hrob 398 (LXXXII/36): urna, br. spona

Almgren 45, br. nákončí pochvy meče, br. kování pochvy meče, řím. meč typu Bell-Zemplín, 3 br. kování, br.

okrajové kování štítu, štítová puklice Zieling B2a, br. jehlice (frag.), br. tyčinka, hrot kopí, Fe patka kopí, Fe nůž,

2 Fe kování. Hrob 403 (LXXXVII/36): urna, 5 br. svorek. Hrob 404 (LXXXVIII/36): urna, 2 br. kování pochvy

meče, Fe držadlo štítu, br. přezka (frag.), Fe břitva. Hrob 408 (XCII/36): urna, 2 br. spony Kostrzewski var. N-b,

Fe rydlo, kost. jehlice, br. plíšek, br. kování picího rohu Andrzejowski D1, smola. Hrob 417 (CI/36): urna, br.

spona Almgren 236b, Fe nákončí opasku(?), Fe nůž, Fe břitva, hrot kopí, 4 Fe nýty, Fe držadlo štítu patrně Zieling

B1. Hrob 420 (CIV/36): urna, řím. meč typu Mainz, 2 br. kování pochvy meče, Fe a mosaz. nákončí pochvy

meče, hrot kopí, štítová puklice (frag.). Hrob 427 (CXI/36): br. kování picího rohu (frag.), 2 br. tyčinky (B1?).

Hrob 444 (XVII/37): urna, br. spona Almgren 49, br. spona Almgren 45, Ag jehlice, 2 br. jehlice, Fe klíč, smola.

Hrob 445 (XVIII/37): urna, br. spona Almgren 19a, 4–6 kost. jehlice, Fe nůž. Hrob 446 (XIX/37): urna, br. spona

Almgren 236b, br. spona Almgren 19a, br. jehlice, 2 kost. jehlice, Fe břitva, Fe nůžky. Hrob 449 (XXII/37): urna,

br. spona Almgren 67, Ag kroužek, br. kování opasku, br. jehlice, 2 Fe nože, Fe břitva, Fe nůžky. Hrob 450(XXIII/37): urna, br. spona Almgren 19aI, br. nádoby (frag.,typ?), sklen. slitky, Fe nůžky, kost. jehlice, br. jehlice,

Fe přezka, 2 Fe nože, br. nýt, Fe opaskový článek. Hrob 451 (XXIV/37): urna, br. spona Almgren 236c, br. spona

(frag.) Almgren 236c(?), Fe spona (frag., typ ?), 2 br. jehlice, 4 kost. jehlice, Fe břitva. Hrob 453 (XXVI/37):

urna, 2 br. spony s uzlíkem („Knotenfibel“), br. tzv. vojenská spona Almgren 15 (inf.I–II). Hrob 454 (XXVII/37):

urna, br. spona Almgren 49, br. spona s očky (frag., typ?), Fe břitva, 2 kost. jehlice, Fe jehla. Hrob 456(XXIX/37): urna. Hrob 458 (XXXI/37): urna, hrot kopí, Fe nůž, Fe břitva (B1?). Hrob 461 (XXXIV/37): urna,

štítová puklice Zieling I1, hrot kopí, Fe patka kopí, Fe kování, Fe hrot, Fe svorka, kování picího rohu Zieling B1,

br. kování. Hrob 466 (XXXIX/37): urna. Hrob 469 (XLII/37): br. spona (frag.) patrně Almgren 236, br. poutko

opasku, Fe kování, br. kování (B1?). Hrob 470 (XLIII/37): urna, br. spona (frag.) Almgren 2b (ad., Ž?). Hrob 471(XLIV/37): urna, br. spona (frag., typ ?). Hrob 473 (XLVI/37): urna, br. spona Almgren 19aI. Hrob 474(XLVII/37): urna, Fe předmět (nůž nebo jednosečný meč?), Fe břitva, Fe kování. Hrob 476 (XLIX/37): urna, br.

spona Almgren 24, br. spona typu Aucissa (frag.), 2 br. kování opasku, Fe nůž, pazourek, smola, zvířecí kosti

(inf. I). Hrob 479 (LII/37): urna, br. cedník (frag.), Fe přezka, Fe břitva, Fe plech, Fe jehlice. Hrob 492 (I/38):


urna, br. spona s očky (frag.), br. spona Almgren 19aII, Fe nůž, kost. jehlice. Hrob 493 (II/38): urna, 3 sklen. ko-

rálky, ker. korál. Hrob 494 (pole 1/38, poloha a): urna, frag. keramiky (B1?). Hrob 498 (pole 2/38, poloha a):

urna. Hrob 499 (pole 2/38, poloha b): urna. Hrob 504 (II/39): urna, 2–3 br. nádoby (frag.) – Eggers 131, cedník

a naběračka(?), 2 br. spony s očky (frag.), Fe nýt (ad.–mat.). Hrob 505 (I/41): urna, br. spona Almgren 48, br. ko-

vání picího rohu Andrzejowski D1, br. nýt, 2 Fe nýty (mat., M). Hrob 506 (II/41): urna, Fe břitva, br. kování pi-

cího rohu. Hrob 507 (III/41): urna-frag, frag. keramiky. Hrob 508 (IV/41): urna, br. nádoba? (frag.), br. spona

s očky Almgren 48, br. spona (frag., typ?), br. přezka (frag.), br. nýt, Fe břitva, Fe předmět (frag.), Fe kování nože,

zvířecí kosti (inf. II). Hrob 511 (VII/41): urna, 2 br. spony Almgren 67, br. kování opasku, br. přezka (frag.), Fe

nůž, hrot kopí (inf. II). Hrob 514 (X/41): urna, frag. keramiky na kruhu, br. spona s očky Almgren 45, br. spona

Almgren 19aII, Fe tyčinka, smola. Hrob 518 (XIV/41): urna, sklen. nádoba? (frag.). Hrob 519 (XV/41): urna, br.

pánev (frag.). Hrob 520 (XVI/41): urna. Hrob 521 (XVII/41): urna. Hrob 522 (XVIII/41): urna, frag. keramiky, 2

br. spony s očky Almgren 48, br. norická spona Almgren 236c, br. spona Kostrzewski var. N-a, Fe nůžky, Fe ty-

činka, smola, zvířecí kosti (2 jedinci: mat. M+inf. II). Hrob 530 (XXVI/41): urna, br. nádoba (frag., typ?), br.

spona Almgren 45, 2 Fe nýty, Fe kování pochvy meče, br. držadlo štítu typu Zieling F4, zvířecí kosti (ad.II, M?).

Hrob 532 (XXVIII/41): urna, smola, zvířecí kosti (inf. II). Hrob 535 (XXXI/41): urna, jednosečný meč, br. ko-

vání, 2 Fe nýty, Fe šítová puklice, okrajové kování štítu, Fe kroužek, 3 Fe+mos. kování, zvířecí kosti. Hrob 536(XXXII/41): urna, Fe spona Kostrzewski-var.N, zvířecí kosti (ad.I, M). Hrob 537 (XXXIII/41): urna (inf. II).

Hrob 539 (XXXV/41): urna-frag., br. nádoba (frag.,vědro?), 2 br. spony s očky. Hrob 541 (XXXVII/41): urna.

Hrob 542 (XXXVIII/41): urna, Fe nýt, br. přezka (frag.) Madyda-Legutko A4, zvířecí kosti (ad.–mat., M?). Hrob544 (XL/41): urna, br. nádoba (frag., typ?), br. spona Almgren 48, br. spona Almgren 11, br. kování picího rohu

Andrzejowski D2, 2 br. kování picího rohu Andrzejowski B2/3, br. řetízkovité kování picího rohu (tento typ And-

rzejowski neuvádí), br. okrajové kování picího rohu, br. nýt, 5 Fe kování pochvy meče, zvířecí kosti (mat., M).

Hrob 547 (XLIII/41): urna-frag., br. kování (B1?). Hrob 549 (XLV/41): urna, frag. keramiky, 3 br. tyčinky, br.

jehlice, Fe kroužek se skobou (ad. II–mat. I). Hrob 550 (XLVI/41): urna. Hrob 552 (XLVIII/41): urna, frag. kera-

miky, br. spona s očky Almgren 45, hrot kopí, Fe nůž, Fe břitva, br. tyčinka, zvířecí kosti (mat., M?). Hrob 553(XLIX/41): urna, br. nádoba? (frag.), br. přezka typu Madyda-Legutko A20, Fe břitva, br. slitek, br. nůžky (frag.),

smola (ad., Ž?). Hrob 555 (LI/41): urna, br. spona (frag., typ?), hrot kopí, br. picího rohu (frag.) Andrzejowski D1,

2 Fe nýty, kost. jehlice, zvířecí kosti, 5 medvědích drápů (B1?). Hrob 559 (LV/41): urna, zvířecí kosti. Hrob 560(LVI/41): br. pánev Eggers 131 (frag.), br. spona Almgren 45, jednosečný meč, Fe kování pochvy meče, Fe břitva,

Fe nůž, štítová puklice Zieling I1, hrot kopí, hrot oštěpu, Fe držadlo štítu Zieling F2, br. kování, kost. jehlice,

brousek (inf. I–II). Hrob 562 (LVIII/41): urna, br. pánev Eggers 137, br. spona s očky Almgren 45, br. kování štítu,

2 br. kování opasku, Fe nůžky, hrot kopí, Fe nůž, Fe plech, Fe kování, br. kování (dřevěná skříňka?), zvířecí kosti

(mat. II, M?). Hrob 563 (LIX/41): urna frag. keramiky, hrot kopí, Fe břitva, smola. Hrob 565 (LXI/41): Fe

držadlo štítu, smola, zvířecí kosti (juv.–ad.). Hrob 566 (LXII/41): urna, Fe držadlo štítu (fragmenty), Fe břitva

nebo nůž, zvířecí kosti (ad.). Hrob 569 (LXV/41): urna. Hrob 576 (LXXII/41): urna (ad. I, M). Hrob 578(LXXIV/41): urna, 2 br.+Ag vendické spony Almgren 26, br. jehlice, trubičkovité nákončí opasku, 2 nýty, br.

závěsné kování, br. nákončí picího rohu (frag.), Fe tulejka, br. slitky, štítová puklice (frag.), Fe rydlo, br. držadlo

štítu, brousek nebo křesadlo, zvířecí kosti (inf. II). Hrob 580 (LXXVI/41): urna, jednosečný meč, Fe nůž, 2 ko-

vání pochvy meče, Fe okrajové pování pochvy meče, Fe kování nože, br. slitky, br. předmět (frag., přezka?), br.

trubičkovité kování, Fe kování, zvířecí kosti (inf. III–juv.). Hrob 582 (LXXVIII/41): urna-frag., Fe kování pochvy

meče, Fe tyčinka, br. předmět (frag., přezka?), Fe kování, br. jehla nebo jehlice (B1?, inf. II). Hrob 583(LXXIX/41): urna, 2 br. spony Almgren 49, br. plíšek, smola, zvířecí kosti (inf. II). Hrob 585 (LXXXI/41): urna,

br. spona Almgren 18b-var. Titelberg, Fe kování(souprava) picího rohu: nákončí Andrzejowski A1, kování Andr-

zejowski L9 a okrajový pásek s kroužem; Fe kování, smola (inf. I). Hrob 586 (LXXXII/41): urna-frag., Fe břitva,

Fe nůž(?) (ad.). Hrob 587 (LXXXIII/41): br. pánev Eggers 131 (frag.), 2 br. spony s očky, br. spona typu Třebu-

sice, br. spona Almgren 19aII, 2 br. „Distelfibeln“ (frag.) typu Feugère 19c, br. přezka římsko-provinciálního typu

(Oldenstein 1033), br. kování, Fe tyčinka, smola, kam. úštěp (inf. I–II). Hrob 588 (LXXXIV/41): urna-frag., jed-

nosečný meč, br. slitky, Fe nýt, br. nůžky, br. tyčinka, zvířecí kosti, 4 drápy velkého psa nebo vlka (inf. II). Hrob589 (LXXXV/41): urna-frag., br. spona Almgren 241, Fe nůžky, hrot kopí, Fe předměty (frag.) (mat. I, Ž?). Hrob590 (LXXXVI/41): urna-frag., br. spona Almgren 19aI, 2 Fe nýty (ad. I, Ž?). Hrob 591 (LXXXVII/41): urna-

frag., br. spona Almgren 2aII, Fe břitva, brousek. Hrob 592 (LXXXVIII/41): br. nádoba (frag., typ?), br. spona

Almgren 49, br. spona Almgren, štítová puklice Zieling I1, kost. hřeben (frag.), br. slitek, br. nákončí picího rohu

Andrzejowski D1, br. přezka, 1–2 Fe nože, 2 Fe nýty, br. nýt, br. nákončí opasku Garbsch R2, br. kování štítu, 2

Fe + 1 br. kování pochvy meče (B1). Hrob 594 (XC/41): urna, br. plech, Fe břitva, zvířecí kosti (B1?). Hrob 599(XCV/41): urna, 2 Fe nýty, Fe držadlo štítu Zieling B1 (2 jedinci: mat.–sen., M a juv.–ad., Ž). Hrob 601(XCVII/41): urna-frag., br. kování opasku. Hrob 602 (XCVIII/41): urna-frag., br. spona Almgren 45, zvířecí kosti

(juv.). Hrob 603 (XCIX/41): urna, br. spona Almgren 2b, hrot kopí, štítová puklice Zieling B2, Fe držadlo štítu Zi-

eling B1, Fe břitva (B1, ad. II–mat. I, M+Ž?). Hrob 605 (CI/41): urna-frag., Fe kování pochvy meče, Fe předmět

Eduard DROBERJAR692

(frag.) (B1?). Hrob 606 (CII/41): urna, štítová puklice Zieling I1, hrot kopí, Fe nůž, Fe břitva, zvířecí kosti (ad.).

Hrob 610 (CVI/41): urna. Hrob 612 (CVIII/41): urna, frag. keramiky, hrot kopí, Fe přezka typu Madyda-Legutko

A4 (inf. III). Hrob 614 (CX/41): urna. Hrob 617 (CXIII/41): urna, br. pánev Eggers 131, 2 br. spony s očky Alm-

gren 45, br. nůžky, br. jehla, 2 br. jehlice typu Beckmann 83, br. řetízkové kování picího rohu Andrzejowski L8,

kost. jehlice, přeslen. Hrob 618 (CXIV/41): urna, Fe břitva, Fe nůž, br. přezka (frag.). Hrob 620 (CXVI/41): urna-

frag., br. pánev (frag.), jednosečný meč, Fe kování pochvy meče, hrot kopí, 2 br. slitky, br. nýt, Fe kování(opa-

sek?). Hrob 629 (pole 1/41, jamka 7): br. ostruha Jahn 23. Hrob 637 (pole 3/41, tlum A): urna-frag. (B1?). Hrob652 (pole 14/41, jamka 3): Fe břitva (B1?). Hrob 653 (pole 9/41, nároží koryta): smola, br. nádoba (frag., pánev?),

br. spona (frag., typ?), br. přezka, br. tyčinka, zvířecí kosti (B1?). Hrob 654 (pole 15/41, tlum B): frag. keramiky

ze 2 nádob, br. kování opasku. Hrob 661 (pole 16/41, tlum A): urna, Fe nůž, br. spona (frag., typ?). Hrob 666(pole 21/41, tlum B): urna, frag. keramiky z jiné nádoby. Hrob 677 (pole 23/41, tlum A): Fe břitva, kost. hřeben

(frag.), br. kování opasku, br. jehla nebo jehlice, Fe tyčinka (B1?). Hrob 679 (pole 1a/41, tlum A): urna, br. plech,

br. okrajové kování picího rohu a řetízkové kování Zieling S3 (B1?). Hrob 687 (IV/42): urna, br. spona s očky, 2

hroty kopí, br. nýt, br. slitek. Hrob 689 (VI/42): frag. keramiky, Fe břitva, Fe nůž, hrot kopí (B1?, juv.). Hrob 692(IX/42): urna, frag. další nádoby, br. spona Almgren 2b, zvířecí kost (inf. I). Hrob 693 (X/42): urna, br. spona

Almgren 67, Fe přezka Madyda-Legutko A7, br. nákončí picího rohu (tento typ Andrzejowski neuvádí), br. plíšky,

Fe nůž (inf. I). Hrob 699 (XVI/42): urna, br. nádoba (frag, typ?), br. spona Almgren 236c, br. přezka Madyda-Le-

gutko A4, Fe nůžky, Fe nůž, Fe kování nože (inf. III). Hrob 700 (XVII/42): urna, br. kroužek, Fe kruhová až

oválná přezka, Fe břitva, zvířecí kosti (B1?). Hrob 703 (XX/42): urna, br. pánev (frag.), Fe nůž, hrot kopí, br.

kroužek, zvířecí kosti (B1?, inf. II). Hrob 705 (XXII/42): br. spona Almgren 46, hrot kopí, Fe držadlo štítu Zie-

ling F5. Hrob 706 (XXIII/42): br. spona s očky(?), jednosečný meč, br. okrajové kování štítu, Fe nůž, br. nýt, br.

kování picího rohu (frag.) Andrzejowski C4, okrajové a řetízkovité kování, 2 Fe trubičkovitá kování, br. přezka

(fragmenty, skupina Madyda-Legutko A), Fe tyčinky, hrot kopí, štítová puklice (frag.), 2 Fe nýty, kam. valounek,

Fe břitva, 2 Fe kování pochvy meče, Fe rydlo, 3 Fe kování, Fe držadlo štítu patrně Zieling B1. Hrob 707(XXIV/42): urna, br. spona typu Třebusice, Fe nůžky, Fe břitva, hrot kopí (ad., Ž?). Hrob 708 (XXV/42): frag. ke-

ramiky, br. spona Almgren 45, br. spona Almgren 67b, br. nýt, br. přezka, br. plíšek, smola, Fe předmět (frag,

držadlo vědra?), Fe držadlo štítu typu Zieling B1, 2 Fe kování (ad. II–mat. I). Hrob 713 (XXX/42): urna, br. spona

Almgren 45, Fe břitva, br. nákončí picího rohu patrně Andrzejowski D1, Fe jehla, Fe kroužek, Fe nýt, Fe nůžky,

kost. jehlice (více), br. jehlice, br. slitek, 2 Fe tyčinky (ad., Ž?). Hrob 714 (XXXI/42): br. spona s očky, br. spona

Almgren 24, br. spona Almgren 67a, br. spona Kostrzewski var. N-b, br. okrajové kování picího rohu, 3 br. jehlice,

3–4 Ag jehlice, Fe jehla, 2 br. jehly nebo jehlice, Fe nýt, Fe nůžky, Fe předměty (frag.), Fe břitva, 3 Fe tyčinky,

zvířecí kosti (mat.–sen.). Hrob 722 (XXXIX/42): urna. Hrob 726 (XLIII/42): urna, br. jehlice Beckmann 83

(mat.). Hrob 727 (XLIV/42): urna, br. patera (frag.), br. pánev (frag.), br. nákončí picího rohu Andrzejowski A2,

br. kování (dřevěná nádoba?), Fe nůž, Fe svorka, Fe jehla nebo jehlice, Fe nýt, br. tyčinky a slitky, pazourek,

zvířecí kosti (B1?, mat., Ž?). Hrob 729 (XLVI/42): urna, br. spona Kostrzewski var. N-a, ker. přeslen nebo korál,

ulita, zvířecí kosti (ad. I, Ž?). Hrob 730 (XLVII/42): urna, br. spona Almgren 67, br. spona (frag., typ?), 4 br. jeh-

lice, Fe nůžky, Fe předměty (frag.), zvířecí kosti (ad. I, Ž?). Hrob 732 (XLIX/42): urna, br. spona typu Aucissa

(Riha 5.2.2), br. spona Almgren 2b(?), Fe nůžky, Fe destička, Fe břitva, Fe nůž, Fe tyčinka, br. jehlice, kam. va-

lounek (frag.) (sen., Ž?). Hrob 741 (LVIII/42): urna, frag. keramiky. Hrob 742 (LIX/42): urna, Fe kování, br.

drátek, kost. hřeben (frag.) (mat., M?). Hrob 744 (LXI/42): urna, br. spona (frag., typ?), sklen. korálek, br. slitky,

2 Fe kování, br. plíšky, smola (B1?, inf. II). Hrob 746 (LXIII/42): br. spona Almgren 67, br. trubičkovité kování,

přeslen, smola, zvířecí kosti. Hrob 748 (LXV/42): urna, br. spona Almgren 19aII, br. spona Almgren 2aII, Fe nůž-

ky, Fe jehlice nebo jehla, Fe břitva, br. plech, br. přezka (frag.), br. jehlice (ad.). Hrob 753 (LXX/42): urna-frag.,

br. nádoba (frag., typ?), br. spona s očky Almgren 54b, 3 br. plíšky, br. nůžky (frag.), br. jehlice (inf. II?). Hrob755 (LXXII/42): urna, br. spona (frag., typ?), Fe kování, zvířecí kosti (B1?, ad.). Hrob 760 (LXXVII/42): urna,

frag. keramiky, br. spona Almgren 2b, br. okrajové kování štítu, Fe svorka (mat., Ž?). Hrob 761 (LXXVIII/42):

urna, br. slitky, br. okrajové kování štítu, hrot oštěpu (B1?). Hrob 762 (LXXIX/42): urna, frag. keramiky. Hrob763 (LXXX/42): urna, br. jehlice Beckmann 83. Hrob 766 (LXXXIII/42): urna, br. jehla nebo jehlice (inf. III

–ad., Ž?). Hrob 770 (pole 25/42, skupina A): frag. keramiky. Hrob 771 (pole 25/42, tlum B): br. spona Almgren

67. Hrob 773 (pole 28/42, poloha B): br. spona typu Vippachedelhausen, br. jehlice Beckmann 89. Hrob 781(I/44): urna, br. spona s očky Almgren 54b, Fe spona (ztracena), štítová puklice Zieling I1, br. držadlo štítu (frag.),

Fe ostruha Jahn 19, br. ostruha Jahn 23, Fe nůž, Fe břitva, br. okrajové kování picího rohu, Fe jehla nebo jehlice,

Fe tyčinka, br. tyčinka. Hrob 789 (IX/44): urna (frag., terina), Fe zdobený hrot kopí, Fe objímka nože (B1?). Hrob791 (XI/44): urna, br. spona s očky Almgren 48, br. spona typu Třebusice, jednosečný meč, hrot kopí, Fe nůž, Fe

předmět, Fe tyčinka, zvířecí kosti (ad., Ž?). Hrob 797 (XVII/44): urna, Fe držadlo štítu Zieling B1, Fe nýt (B1?,

ad., Ž). Hrob 805 (XXV/44): urna, Fe kování dřevěné skříňky, br. přezka Madyda-Legutko A1/4, br. slitek, smola,

zvířecí kosti (B1?). Hrob 807 (XXVII/44): urna, 2 br. spony Almgren A, br. spona s očky Almgren 46, br. spona

Kostrzewski var. N-b, Fe nůžky, Fe nůž, Fe kování, br. kování opasku, br. jehlice Beckmann 10, 2 br. jehlice Beck-


mann 83, Fe a br. pásová zápona, přeslen, valounek, smola (Droberjar 2000, 89, obr. 43). Hrob 808 (XXVIII/44):

urna, br. spona typu Haltern, br. spona typu Třebusice, Ag jehlice (frag.), br. jehlice, br. kování picího rohu: náko-

nčí (frag.), okraj a řetízkové kování, 2 Fe destičky (ad.–mat., Ž). Hrob 809 (XXIX/44): urna, 2 br. spony Almgren

2b, 3 br. jehlice Beckmann 83, zvířecí kosti (mat.–sen., Ž). Hrob 813 (XXXIII/44): frag. keramiky, kost. jehlice,

Fe nůž(břitva) (B1?). Hrob 814 (XXXIV/44): urna, 2 br. spony Almgren 2aII, br. spona Almgren 2b, kost. jehlice

(min. 4), kam. valoun. Hrob 819 (pole 8/44, shluk): urna. Hrob 852 (IX/62): urna. Hrob 853 (X/62): urna, Fe nůž,

zvířecí kosti (dospělý?). Hrob 856 (XIII/62): urna, br. spona Kostrzewski var. N-b, Fe spona (frag., typ ?), Fe

břitva, 2 br. jehly nebo jehlice (frag.), 6 kost. jehlic (mat., Ž). Hrob 862 (XIX/62): urna, br. pánev Eggers 131, br.

spona s očky nebo vendická (mat., M). Hrob 867 (XXIV/62): urna, miniaturní ker. nádobka, 2 br. spony Almgren

19aI, 2 br. spony Almgren 2b, 5 br. jehlice (4× Beckmann 83), Fe nůžky, br. kroužek, br. kování opasku, br. náko-

nčí picího rohu Andrzejowski D1 a řetízkové kování, Fe břitva, Fe jehla, br. slitek, úštěp křemene (inf. III–juv.).

Hrob 868 (XXV/62): urna, br. jehlice Beckmann 83, Fe břitva (mat.). Hrob 869 (XXVI/62): urna, 2 br. spony

Almgren 2b, br. nákončí picího rohu Andrzejowski skupina A (typ nezná) a řetízkové kování, Fe svorka, Fe ty-

činka, min. 9 kost. jehlic (mat., Ž). Hrob 870 (XXVII/62): urna, spona Almgren 45, 2 br. spony Kostrzewski var.

N-b, Fe nůžky, Fe břitva, Fe jehla, Fe tyčinka, 3 kost. jehlice, zvířecí kosti (mat.–sen., M). Hrob 873 (XXX/62):

urna, br. spona s očky(?), Fe přezka, Fe nůž (inf. II). Hrob 874 (XXXI/62): urna-frag. Hrob 877 (XXXIV/62):

urna, br. spona typu Třebusice, 4 br. jehlice (2× Beckmann 104), 2 kost. jehlice, Fe nůž, 2 Fe svorky, Fe kování, Fe

kování dřevěné skříňky (mat. II–sen, Ž). Hrob 880 (XXXVII/62): urna, Fe jehla nebo jehlice. Hrob 881(XXXVIII/62): urna, 2 br. spony Almgren 45, Fe tyčinka, zvířecí kosti (inf. III). Hrob 885 (XLII/62): urna. Hrob887 (XLIV/62): br. pánev (frag.) Eggers 131(?), 2? br. nádoby (frag., typy?), 2 br. nákončí Andrzejowski D1

a okrajové kování ze dvou picích rohů, 2 kost. jehlice, zvířecí kosti (mat). Hrob 893 (L/62): frag. keramiky, br.

spona Almgren 2aII, 2 br. kroužky, kost. jehlice, br. nůžky (frag.), br. slitky, přeslen (inf. II). Hrob 894 (LI/62): br.

okrajové kování picího rohu, Fe jehla nebo jehlice, 4 kost. jehlice, br. slitek (B1?, juv.–ad.). Hrob 896 (LIII/62):

urna, br. spona Almgren 19aI, br. okrajové a řetízkové (Andrzejowski L8) kování picího rohu, kost. jehlice. Hrob897 (I/63): urna, Fe nůž. Hrob 898 (II/63): frag. keramiky, Fe nůž, kost. jehlice, zvířecí kosti (B1?, juv.–ad.).

Hrob 899 (III/63): br. spona Almgren 2b, Fe přezka s dvojdílným rámečkem ve tvaru písmene D a s příchytnou

destičkou. Hrob 900 (IV/63): br. spona Almgren 19aI, br. spona Almgren 2aII. Hrob 901 (V/63): urna, br. spona

Almgren 19aI, br. spona typu Třebusice, 3 br. jehlice, br. trubička, zvířecí kosti (ad. II). Hrob 902 (VI/63): urna,

br. spona Almgren 45 (ad.–mat.). Hrob 907 (XI/63): urna, br. spona Almgren2b(?), 5 kost. jehlice (ad. I, Ž). Hrob908 (XII/63): urna, frag. keramiky (juv.–ad. I). Hrob 910 (XIV/63): urna, br. spona Almgren 67a, 2 br. spony

Almgren 45, Fe jehla, Fe břitva, kost. jehlice (M). Hrob 912 (XVI/63): urna, br. naběračka Eggers 134 – var., 3 br.

spony Almgren 2aI, 2 br. spona Almgren 2b, Fe nůžky, Fe břitva, br. prolamovaná pásová zápona typu Voigt A, br.

kroužek, 2 br. nákončí picích rohů Andrzejowski D1, 11 kost. jehlic, Fe předmět (mat. II–sen.). Hrob 920(XXIV/63): urna, 2 br. spony s očky Almgren 48, Fe břitva, 3 kost. jehlice, zvířecí kosti (inf. I–II). Hrob 927(XXXI/63): urna, br. spona Almgren 67b, 2 br. spony Almgren 45 (B1, inf. I–II). Hrob 930 (XXXIV/63): urna, br.

nádoba (frag., typ?), br. spona s očky (frag.), Fe pásová zápona, kost. jehlice, Fe jehla, br. slitky (ad.–mat.). Hrob933 (XXXVII/63): urna, frag. keramiky, br. spona typu Třebusice, br. spona Kostrzewski var. N-a, Fe břitva

(mat.). Hrob 934 (XXXVIII/63): urna-frag. (B1?). Hrob 935 (XXXIX/63): br. kování picího rohu typu Andrze-

jowski C4, Fe nůžky, Fe břitva, br. plíšky, br. jehlice (B1?). Hrob 938 (XLII/63): br. spona s očky? (frag.), br.

plíšek, 3 br. svorky, br. jehlice, 2 přesleny (B1). Hrob 942 (XLVI/63): urna (B1?). Hrob 946 (L/63): urna, 2 br.

spony (frag.) patrně Almgren 2b, Fe břitva, min. 3 kost. jehlice, zvířecí zub. Hrob 948 (Fiedlerova sb., hr. I): urna.

Hrob 954 (Muz. Slaný): br. pánev, slitky br. nádoby, 2 br. spony Almgren 45, Fe přezka, br. norická pásová zápona

Garbsch G1c, 2 br. kování opasku, br. norické kování opasku, jednosečný meč, Fe nákončí pochvy meče, Fe ko-

vání pochvy meče, Fe držadlo štítu typu Zieling B1, štít. puklice typu Zieling I1, hrot kopí, Fe nůž, Fe břitva, Fe

nýt, br. nůžky, 2 br. nýty, br. tyčinka. Hrob 956 (Muz. Slaný): urna, br. spona Almgren 45, spona Almgren 236d,

spona Almgren 67b/c, Fe kování (jehlice?), jednosečný meč, Fe břitva, kost. jehlice, br. pinzeta. Hrob 958 (Muz.

Kladno, hr. 1): urna, Fe nýt, kost. hřeben (frag?). Lit.: Droberjar 2002, 342–344 (tam další literatura); Motyková2006a; Motyková – Droberjar 2005 (rkp.).

62. Tvršice (okr. Louny, Ústecký kraj), poloha: U Červeného kříže. Mezi 31 germánskými hroby z doby římské lze

min. 3 klást do stupně B1. Hrob VII: urna, spona Almgren 2b. Hrob VIII: urna, spona (frag,, typ?). Hrob XXXIV:

urna, frag. keramiky z další nádoby, Fe srpovitý nůž (břitva), kost. rourka. Lit.: Motyková-Šneidrová 1965a.

63. Velké Zboží (okr. Nymburk, Středočeský kraj), poloha: při rozšiřování odpadního příkopu za někdejším pan-

ským dvorem. Hrob (1895): urna, 4 miniaturní ker. nádobky, br. nádoba (frag., cedník?), frag. keltského skle-

něného náramku, spona Almgren 67a, okrajové kování picího rohu, br. kování s očkem a se čtyřmi nýty. Lit.: Hel-lich 1916; Motyková-Šneidrová 1963a, 64–65.

64. Velvary (okr. Kladno, Středočeský kraj), poloha: býv. lesní školka. Hrob (před r. 1963): br. vendická spona

s prolamovaným zachycovačem. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 65.

Eduard DROBERJAR694

65. Vrbice (okr. Nymburk, Středočeský kraj), poloha: u domu čp. 41, při kopání kanalizace. Hrob (1942): urna,

další ker. nádoba. Lit. Charvátová – Spurný – Venclová 1992, 225.

66. Vrbice, (okr. Rakovník, Středočeský kraj), poloha: Na Rozkoši (1897–98). Hrob 1: urna, 3 spony s očky (2×

Almgren 45 nebo 49, 1× Almgren 54?), Fe nůž, Fe srpovitý nůž (břitva). Hrob 2: urna (fragmenty), spona s očky

(typ?), br. spona typu (frag., typ?), Fe nůž, Fe nůžky, Fe kroužek. Hrob 3: urna (fragmenty), hrot kopí, Fe nůž

(B1?). Hrob 4: fragmenty urny, Fe spona (typ?). Hrob 7: fragmenty urny, spona s očky (typ?), frag. spony Alm-

gren 238. Hrob 8: fragmenty urny, spona s očky (typ?), 2 br. spony Almgren 2b. Hrob 9: fragmenty urny, frag-

menty br. nádoby patrně mísy Eggers 92, hrot kopí. Hroby 10–12: část urny, Fe spona (typ?), Fe přezka, 2× Fe

nože, 2× Fe srpovité nože (břitvy), Fe nůžky, hrot kopí, Fe kroužek, 2 Fe tyčinky. Hrob 15: fragmenty urny, hrot

kopí, Fe břitva. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 66–67, Taf. IV:15; V:1–16.

67. Vrutice (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: poblíž vodárny. Hrob I (1935): spona s očky Almgren 49,

spona Almgren 65, br. nákončí opasku. Lit.: Zápotocký 1969, 198, obr. 2:1–3.

68. Všechlapy (okr. Nymburk, Středočeský kraj), poloha: parc. č. 180. Hrob (1899): spona s očky (typ?), další br.

spona (s očky?), spona Almgren 237b, přezka typu Madyda-Legutko A9, br. jehlice typu Beckmann 9, Fe nůžky,

Fe nůž. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 67; Jaklová 1994, 5, tab. 13:6,8,19.

69. Zápy (okr. Praha-východ, Středočeský kraj), poloha: Choděrka (1903). Několik rozrušených žár. hrobů:

podle zachovalých nádob (uren) min. 7, max. 12. Lit.: č.j. 4913/50 (archiv NZ ARÚ Praha); Motyková-Šneidrová1963a, 68, Taf. X:4–13.

70. Zdětín (okr. Mladá Boleslav, Středočeský kraj), poloha: západní okraj obce, při kopání základů pro stodolu pa-

na Suldovského. Hrob 1 (1932): urna, br. spona typu Vippachedelhausen, kost. jehlice, Fe srpovitý nůž (břitva), ker.

přeslen. Hrob 2 (1932): urna, br. spona (frag.) typu Almgren 2a nebo Kostrzewski var. N, Fe přezka typu Madyda-

Legutko A1/2, Fe srpovitý nůž (břitva). Lit.: Borkovský 1932; Motyková-Šneidrová 1963a, 68, Taf. XII:16–23;

Waldhauser – Košnar 1997, 147–148.

71. Zliv (okr. Jičín, Královéhradecký kraj), poloha: Na Pískách, parc. č. 127. Hrob skříňkový (1885): 2 vědra Eg-

gers 30, patera Eggers 154, pánev Eggers 131 (fragmenty) s kolkem PAPIRI•FELIC, konvice Eggers 124, 2 Ag

spony Almgren 26, 1 br. spona Almgren 37 nebo 26(?), 1 br. spona Almgren 67a, 2 br. přezky typu Madyda-Le-

gutko A4, br. noricko-panonské nákončí opasku (typ B 1), br. svorka (úzké destičkovité kování opasku), br. úzké

destičkovité a prohnuté kování (z opasku?), frag. br. kování, br. kruh, br. nákončí picího rohu typu Andrzejowski

D1, br. okrajové kování picího rohu typu Andrzejowski K3, br. kování řetízku picího rohu, br. ostruha typu Jahn

23, Fe hrotitý nástroj, br. nůž (skalpel?), br. srpovitý nůž (břitva), Fe břitva. Lit.: Schulz 1885; Píč 1905, 304, tab.

LIV–LV; Motyková-Šneidrová 1963a, 68, 70, Sakař 1970, 53, Pl. IV–VI.

72. Židovice (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: při stavbě cukrovaru. Rozrušené žár. hroby (1870–71):

urny, spony s očky (typy?), norické výrazně členěné spony (typy?) a br. spona Almgren 2b, Fe nůžky a Fe nože.

Lit.: Pudil 1874; Motyková-Šneidrová 1963a, 60, Taf. XVI:4.

B. Kostrové hroby

73. Býčkovice (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: Goldberg. Hrob 4 (1903): 2 ker. nádoby, frag. keramiky, 2

spony Almgren 54a, br. spona Almgren 2aI, br. jehla, hrot kopí, br. jehla, brousek, mušle, br. a Fe předměty (frag.),

mušle (M?). Lit.: Michálek 1999, 33, tab. 29.

74. Čížkovice (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: ? Hrob (1898): spona s očky. Lit.: Preidel 1930, II 263;

Motyková-Šneidrová 1963a, 13.

75. Duchcov (okr. Teplice, Ústecky kraj), poloha: povrchový důl Petr a Pavel. Několik kostrových hrobů (1892): 3

ker. nádoby (z toho 2 vázovité teriny), 1 frag. keramiky, br. spona Almgren 236. Lit.: Glott 1935; Motyková-Šneid-rová 1963a, 18.

76. Kropáčova Vrutice (okr. Mladá Boleslav, Středočeský kraj), poloha: svah vrchu Žakovec. Hrob (1882): br.

pánev Eggers 131, 4 br. spony Almgren 45, br. spona Almgren 19aII, br. přezka Madyda-Legutko A17, Fe nůž,

frag. keramiky. Lit.: Červinka 1884; Břeň 1953, 520–521, Motyková-Šneidrová 1963a, 25–26.

77. Kutná Hora-Sedlec (okr. Kutná Hora, Středočeský kraj), poloha: nádvoří cukrovaru. Hrob 1 (1887): 2 br.

spony Almgren 45, 4 br. kování opasku, br. nákončí opasku (M). Hrob 2: br. nákončí picího rohu, br. jehla, br. os-

mičkovitá přezka Madyda-Leguto A5. Lit.: Píč 1905, 305; Motyková-Šneidrová 1963a, 26, Taf. 11,13,15–17; Čiž-mář – Valentová 1979, 144, 146, obr. 1:4–8.


78. Liběšice (okr. Most, Ústecký kraj), poloha: ? Hrob: 2 br. spony Almgren 19a. Lit.: Preidel 1930, II, 221; Mo-tyková-Šneidrová 1963a, 29.

79. Liběšovice (okr. Louny, Ústecký kraj), poloha: V Jámách. Hrob (1933): br. spona Almgren 2b, br. kování pi-

cího rohu. Lit.: Franz 1935, 95, Taf. VI; Motyková-Šneidrová 1963a, 29.

80. Líbeznice (okr. Praha-východ, Středočeský kraj), poloha: ? Hrob: br. spona Almgren 19aII, br. spona 24, Fe

kroužek. Lit.: Břeň 1953, 526; Motyková-Šneidrová 1963a, 29, Taf. XIV:14–16.

81. Lysá nad Labem (okr. Nymburk, Středočeský kraj), poloha: ? Hrob: br. spona Almgren 237c. Lit.: Břeň1953, 525; Sakař 1970, 32–33.

82. Lysec (okr. Teplice, Ústecký kraj), poloha: pod hradištěm. Hrob (1858): br. pánev Eggers 131 se dvěma kolky

TI.ROBILI.SI a C.ATILI.HANNON, br. konvice Eggers 124. Lit.: Břeň 1953, 516–520, obr. 215–217; Sakař1970, 33.

83. Nehvizdy (okr. Praha-východ, Středočeský kraj), poloha: stavba domu A. Sysla. Hrob I: br. spona Almgren

236b, br. spona Almgren 19aII, br. jehlice, 2 Fe kroužky. Hrob II: br. spona Almgen 45b, br. spona Almgren 67,

br. jehlice. Hrob III: br. spona Almgren 236b. Lit.: Břeň 1953, 526; Motyková-Šneidrová 1963a, 36; Lichardus1984, 123.

84. Noutonice (okr. Praha-západ, Středočeský kraj), poloha: u lomu, parc.č. 136, při výzkumu únětického pohře-

biště v r. 1898. Hrob 1 (č. 6): br. spona Almgren 48, br. spona typu Vippachedelhausen, kost. hřeben Thomas C,

ker. nádoba. Hrob 2 (č. 7): br. spona Almgren 2b, ker. nádoba. Hrob 3 (č. 8): br. jehlice. Lit.: Felcman 1900,

17–18, obr. 1–4; Lichardus 1984, 123; Droberjar 2002, 215–216.

85. Pečky (okr. Kolín, Středočeský kraj), poloha: u rafinerie. Hrob: br. spona s očky. Lit.: Břeň 1953, 526; Moty-ková-Šneidrová 1961, 36, 38.

86. Poplze (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: návrší Viničky. Hrob (1962): 2 br. spony Almgren 2aII (Ž).

Lit.: Zápotocký 1969, 194–195, obr. 12.

87. Praha-Bubeneč (Praha 6, kraj Praha), poloha: ul. Terronská a mezi ul. Albánskou a Čínskou. Hrob I (1929):

3 br. spony Almgren 49, br. přezka s příchytnou destičkou typu Madyda-Legutko G9, Fe nůžky, Fe nůž, ker.

nádoba, pazourek. Hrob II (1942): br. miska s výlevkou, br. spona Almgren 45, br. spona Almgren 19aII, br.

přezka Madyda-Legutko A1, br. nákončí opasku typu B 1, ker. nádoba. Hrob III (1944?): br. konvice Eggers 124

(B1). Hrob IV (1948): br. mísa Eggers 92, br. konvice Eggers 124, br. pánev Eggers 131, br. patera Eggers

154/155, br. a Ag spona Almgren 24, 1× TKF Ib1, 1× TKF Ib2, 3 br. spony Almgren 45, br. pásová zápona

Garbsch G1c, br. přezka Madyda-Legutko A3(var.), 4–5 br. kování Garbsch B7b, 3 br. kování Garbsch B1k, 2 br.

spojovací články opasku, br. destičkovité kování, 7 br. drobných kováníček, 10 br. rosetovitých kování, 3–5 br.

nákončí opasku (1× C 1, 2× D, 2× neurč.), br. poutko opasku, 2 br. ostruhy Jahn 23, ker. nádoba, hrací kameny (23

kusů), kožená obuv (frag.) (M). Lit.: Horáková-Jansová 1931; Novotný 1955; Motyková-Šneidrová 1963a, 45; Li-chardus 1984, 123–124; Droberjar 2005, 815–817.

88. Praha-Ďáblice (Praha 8, kraj Praha), poloha: Chřibská ulice (dříve Havlíčkova ulice). Hrob (1955): spona

s očky. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 13; Droberjar 2005, 825.

89. Praha-Modřany (Praha 4, kraj Praha), poloha: ? Hrob: br. spona Kostrzewski var. N-c, br. nákončí opasku

Raddatz JV. Lit.: Břeň 1953, 526; Motyková-Šneidrová 1967, 31, Taf. XXXIV:8; Droberjar 2005, 834–835 (zde

hrob datován do 2. stol.).

90. Radovesice (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: lom H. Venclíčka. Hrob 1: br. mísa Eggers 69, br. pásová

zápona typu Voigt C, br. nůžky, br. kování picího rohu, br. kroužek. Hrob 2 (1914): 2 br. spony Almgren 19aII, br.

pásová zápona typu Voigt B, 6 br. jehlic, br. kroužek. Lit.: Píč 1905, 303, tab. LI; Motyková-Šneidová 1963a, 48,

50. Taf. IX:1–10; Sakař 1970, 40, Fig. 21; Lichardus 1984, 124.

91. Semčice (okr. Mladá Boleslav, Středočeský kraj), poloha: u okálů. Hrob I (obj. 16/02): br. spona Almgren 45,

Fe břitva, zvířecí kosti (M). Hrob II (obj. 18/02): br. ostruha Jahn 23 (M). Lit.: BZO 2002 (2004), 256, č. 1217 (J.

Waldhauser).

92. Siřem (okr. Louny, Ústecký kraj), poloha: JZ od obce. Hrob (1911): br. spona s očky, br. přezka Madyda-Le-

gutko A1(?), Fe nůžky, Fe nůž. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 53.

93. Straky (okr. Nymburk, Středočeský kraj), poloha: Z od obce, Frejhubovo pole (kopání štěrku r. 1904–1905).

Hrob I: 2 br. spony TKF Ia2, br. spona Kostrzewski var. N-c, br. přezka Madyda-Legutko A15, br. jehlice, br. ko-

vání picího rohu. Hrob II: br. spona s očky. Hrob III: br. mísa Eggers 69, br. pánev Eggers 131, br. simpulum Eg-

Eduard DROBERJAR696

gers 163, br. spona Almgren 24, br. kování picího rohu, ker. nádoba (váza). Lit.: Píč 1905, 305, obr. 49, 51; týž1905a, 337– 338, obr. 8–9; Motyková-Šneidrová 1963a, 59, Taf. XVII:10; Lichardus 1984, 124.

94. Trnovany (okr. Teplice, Ústecký kraj), poloha: parc. č. 706. Hrob: br. spona Kostrzewski var. N-c. Lit.: Břeň1953, 526; Motyková-Šneidrová 1963a, 60, Taf. IV:9–10.

95. Tvršice (okr. Louny, Ústecký kraj), poloha: U Červeného kříže. Hrob III: 2 br. spony Almgren 45, Fe

přezka(?), 3 br. jehlice. Hrob IV: bez nálezů (časná DŘ?). Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 64, Taf. VI:1–5.

96. Záluží u Čelákovic (okr. Praha-východ, Středočeský kraj), poloha: Límanova cihelna. Hrob: 2 br. spony

s očky. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 67.

C. Ojedinělé nálezy

97. Bezno (okr. Mladá Boleslav, Středočeský kraj), poloha: ? Spona s očky Almgren (typ?). Lit.: Motyková-Šne-idrová 1963a, 9.

98. Bílina-Chudeřice (okr. Teplice), poloha: okolí někdejšího dolu Rudiay. Nádoba. Lit.: Filip 1956, Taf.

CXXXII:13; Motyková-Šneidrová 1963a, 9.

99. Brozany (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: ? Noricko-panonská výrazně členěná spona (typ?). Lit.: Mo-tyková-Šneidrová 1963a, 11.

100. Býčkovice (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: Luční Mlýn u Ploskovic (1890). 2 br. prolamované ko-

vání opasku typu Garbsch B5a a pásová zápona typu Garbsch G2b. Lit.: Kern 1930, 52, 53, Abb. 4:1; Motyková-Šneidrová 1963a, 12, Taf. XVI:6.

101. Český Brod (okr. Kolín, Středočeský kraj), poloha: ? Stříbrná spona „Rollenkappenfibel“ (typ?). Lit.: Moty-ková-Šneidrová 1963a, 13.

102. Číňov, o. Břežany (okr. Louny, Ústecký kraj), poloha: ? Delfínovitá ataše bronz. vědra typu Eggers 18. Lit.:

Motyková-Šneidrová 1963a, 13; Sakař 1970, 54.

103. Dobroměřice (okr. Louny), poloha: ? Hliněná nádoba (terina). Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 16, Taf. XI:7.

104. Duchcov (okr. Teplice, Ústecký kraj), poloha: ? Spona s očky s prolamovaným zachycovačem a úzkým lu-

číkem (patrně typ Almgren 54a). Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 18.

105. Havraň (okr. Most, Ústecký kraj), poloha: ? Spona s očky (patrně Almgren 45) a noricko-panonská členěná

spona typu Almgren 67. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 18, Taf. XVI:10–11.

106. Hořovice (okr. Beroun), poloha: ? Fragment br. mísy Eggers 69. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 19.

107. Cholenice (okr. Jičín), poloha: ? Br. spona typu Almgren 24. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 20.

108. Jenišovice (okr. Mělník, Středočeský kraj), poloha: ? Spona Almgren 19aI. Lit.: Sklenář 1966b, 32, tab.

XXV:1002; Sakař 1970, 54 (zde jako lokalita Býkev).

109. Kolín (okr. Kolín, Středočeský kraj), poloha: Sandberg-pískovna, nalezeno při těžbě písku. Hrob? (1984):

mosaz. okrajové kování picího rohu (Andrzejowski K3) spojené s pěti články (Andrzejowski L9). Uložení: muz.

Kolín, př. č. 1/86. Lit.: nepubl.

110. Kšely (okr. Kolín, Středočeský kraj), ojedinělý nález (2002). Frag. br. konvice typu Eggers 124/125. Lit.: ne-

publ.

111. Libochovice (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: vrch Jiřetín (1913). Br. spona s očky typu Kalkriese.

Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 19, Abb. 14:1 (zde jako Horní Jiřetín); Zápotocký 1969, 180, 188, obr. 2:6.

112. Lovosice (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: Resslova ulice. Noricko-panonská spona s křidélky na lu-

číku Almgren 238b. Lit.: von Carnap-Bornheim – Salač 1994.

113. Lučice (okr. Klatovy), poloha: ? (sbírka hr. Eugena Černína). Spona Aucissa typu Riha 5.2.1b. Lit.: Hůrková1996, 5, tab. 18:22.

114. Měcholupy (okr. Louny, Ústecký kraj), poloha: stavba domu lékaře Kühnela. Spona typu Demetz TKF Ia1

(tzv. východní Menkeho série), nález z bohatého hrobu z 5. stol. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 34; Svoboda1965, tab. XXIX:8.


115. Nové Dvory (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: ? Br. spona s očky typu Almgren 49. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 37, Taf. XVI:9.

116. Orasice, obec Počedělice (okr. Louny, Ústecký kraj), poloha: ? Spona s očky typu Almgren 45(?), noricko-

panonská spona typu Almgren 67. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 42, Taf. XVI:13, 12.

117. Otvovice (okr. Kladno, Středočeský kraj), poloha: ? Spona s očky typu Almgren 45(?), 2 spona norické pa-

nonské typu Almgren 67(?). Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 42.

118. Pečky (okr. Nymburk, Středočeský kraj), poloha: ulice Slavie čp. 542. Spona pravděpodobně typu Almgren

236 nebo 237. Lit.: Motyková-Šneidrová 1961.

119. Praha-Ďáblice (Praha 8, kraj Praha), poloha: Stejskalovy pozemky (?). Spona typu Almgren 67. Lit.: Moty-ková-Šneidrová 1963a, 13; Droberjar 2005, 827.

120. Praha-Michle (Praha 4, kraj Praha), poloha: sokolovna. Mos. spona s očky typu Almgren 45 a mos. spona

s očky typu Almgren 48. Lit.: Droberjar 2005, 834.

121. Praha-Smíchov (Praha 5, kraj Praha), poloha: ? Fragment noricko-panonské spony typu Almgren 67. Lit.:

Motyková-Šneidrová 1963a, 46; Droberjar 2005, 838.

122. Soběchleby (okr. Louny, Ústecký kraj), poloha: ? Spona s očky typu Almgren 48. Lit.: Nischer-Falkenhof1934, 43, Abb. 1:1; Motyková-Šneidrová 1963a, 56.

123. Stadice (okr. Ústí nad Labem, Ústecký kraj), poloha: ? Hliněná nádoba (terina) analogická nálezům z Do-

břichova-Pičhory. Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 56.

124. Stradonice (okr. Beroun, Středočeský kraj), poloha: Hradiště (keltské oppidum). 2 spony s očky Almgren

45; bronz. lunulovitý falický závěsek typu Bishop 10p = Mackensen var. 2c; br. kování koňského postroje zdobené

emailem. Lit.: Píč 1903, tab. XXVIII:8; Schiermeisen 1934, 114, Abb. 9; Filip 1956, tab. CXXV:20.

125. Těchobuzice, obec Ploskovice (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: ? Spona s očky. Lit.: Kern 1930, Abb.

4:2; Motyková-Šneidrová 1963a, 60.

126. Touchovice (okr. Louny, Ústecký kraj), poloha: zahrada pana H. Švestky. Spona Aucissa typu Riha 5.2.2b.

Lit.: Píč 1905, 307, obr. 69; Motyková-Šneidrová 1963a, 60, Taf. XVI:8.

127. Třebenice (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: u kostela. Spona s očky (typ?). Lit.: Motyková-Šneidrová1963a, 61.

128. Třebenice (okr. Litoměřice, Ústecký kraj), poloha: Rážkovec. Noricko-panonská spona typu Almgren 236.

Lit.: Preidel 1930, I 20; Motyková-Šneidrová 1963a (zde jako Rašovice), 51; Sakař 1970, 56.

129. Větrušice (okr. Praha-východ, Středočeský kraj), poloha: ? Noricko-panonská spona typu Almgren 237b.

Lit.: Preidel 1930, 72; Motyková-Šneidrová 1963a, 65.

130. Žatec (okr. Louny, Ústecký kraj), poloha: ? Spona s očky (typ?). Lit.: Motyková-Šneidrová 1963a, 70.

Dodatky

Hořín (okr. Mělník, Středočeský kraj), ojedinělý nález: spona Almgren 24 (Fe). Lit.: Sklenář 1985, 16, tab.

LXXVI:26.

Eduard DROBERJAR698

LITERATURA

Almgren, O. 1897: Studien über Nordeuropäische Fibelformen der ersten nachchristlichen Jahrhunderte mit Be-

rücksichtigung der provinzial-römischen und südrussischen Formen, Disertace. Stockholm 1897.

Almgren, O. 1913: Zur Bedeutung des Markomannenreichs in Böhmen für die Entwicklung der germanischen In-

dustrie in der frühen Kaiserzeit, Mannus 5, 265–278.

Almgren (A) = Almgren O. 1923: Studien über Nordeuropäische Fibelformen der ersten nachchristlichen Jahr-

hunderte mit Berücksichtigung der provinzial-römischen und südrussischen Formen. Leipzig.

Ament, H. 1999: Zur historischen Deutung der suebischen Funde am Oberrhein. In: Festschrift für Günter Smolla

I. Materialien zur Vor- und Frühgeschichte von Hessen 8. Wiesbaden, 1–3.

Andrzejowski = Andrzejowski, J. 1991: Okucia rogów do picia z młodszego okresu przedrzymskiego i okresu

wpływów rzimskich w Europie środkowej i pólnocnej (Proba klasifikacji i analizy chronologiczno–terytori-

alnej), Materiały Starożytne i Wczesnośredniowieczne 6, 7–120.

Andrzejowski, J. 1994: An ox-head drinking horn terminal from Scarbantia and its background. In: H. Friesinger

– J. Tejral – A. Stuppner (eds.), Markomannenkriege – Ursachen und Wirkungen. Brno, 331–340.

Andrzejowski, J. 2002: Die Trinkhornbeschläge. In: J. Peška – J. Tejral (eds.), Das germanische Königsgrab von

Mušov in Mähren, Band 2. Mainz, 311–328.

Baatz, D. 1997: Rhenus transeundus est - Rom überschreitet den Rhein. Antike Schriftquellen und archäologische

Spurensuche in Hessen, Berichte der Kommission für Archäologische Landesforschung in Hessen 4

(1996/97), 37–52.

Bantelmann, N. 1971: Hamfelde, Kreis Herzogtum Lauenburg. Ein Urnenfeld der römischen Kaiserzeit in Hol-

stein. Neumünster.

Beckmann (jehlice) = Beckmann, B. 1966: Studien über die Metallnadeln der römischen Kaiserzeit im freien Ger-

manien, Saalburg-Jahrbuch 23, 5–106.

Beckmann (prsteny) = Beckmann, Ch. 1969: Metallfingerringe der römischen Kaiserzeit im freien Germanien, Sa-

alburg-Jahrbuch 26, 5–106.

Bechert, T. 1973: Asciburgium. Ausgrabungen in einem römischen Kastell am Niederrhein. Duisburg.

Beltz, R. 1920: Das Urnenfeld von Körchow, Jahrbuch des Verereins für mecklenburgische Geschichte und Alter-

tumskunde 85, 3–98.

Bemmann, G. 1999: Badow. Ein Gräberfeld der jüngeren vorrömischen Eisenzeit und älteren römischen Kasiser-

zeit im Landkreis Nordwestmecklenburg. Lübstorf.

Bemmann, J. 1999: Norisch-pannonische Trachtbestandteile aus Mitteldeutschland. Zur Bedeutung fremden

Sachguts am Beginn der älteren römischen Kaiserzeit in Mitteldeutschland, Arbeits- und Forschungsbe-

richte zur Sächsischen Bodendenkmalpflege 41, 151–174.

Bemmann J. – Wesely-Arents, E. M. 2005: Liebersee 5. Ein polykultureller Bestattungsplatz an der sächsischen

Elbe. Dresden.

Beneš, J. – Jiřík, J. – Kypta, J. 2006: Sídlištní a hrobové nálezy ze starší doby římské z Prahy-Křeslic (poloha Ke

Štítu). In: E. Droberjar – M. Lutovský (eds.), Archeologie barbarů 2005. Praha, 287–311.

Benková, I. 1997: Chata ze starší doby římské v Trubíně, okr. Beroun, Archeologie ve středních Čechách 1,

303–308.

Berger, Š. 1884: Der Grabfund von Holubic, Mitteilungen der K.K. Central-Commission N.F. 10, LXXXVII–XCIII.

Bezzenberger = Bezzenberger, A. 1924: Zur Geschichte der Schere, Prussia 25, 114–148.

Biborski, M. 1994: Die Schwerter des 1. und 2. Jahrhunderts n. Chr. aus dem Römischen Imperium und dem Bar-

baricum, Specimina Nova (Pécs) 9, 91–130.

Biborski, M. 1999: Typologische Differenzierung der Schwerter und ihrer Scheiden im europäischen Barbaricum

in der ersten Hälfte des 1. Jh. n. Chr. In: J. Andrzejowski (ed.), COMHLAN. Studia z archeologii okresu pr-

zedrzymskiego i rzymskiego w Ewropie Środkowej dedykowane Teresie Dąbrowskiej w 65. rocznicę urod-

zin. Warszawa, 81–107.

Biborski, M. 2004: Schwert - Römische Kaiserzeit. In: Reallexikon der Germanischen Altertumskunde Bd. 27.

Berlin – New York, 549–562.

Boesterd = Boesterd, M. H. P. 1956: The bronze vessels in the Rijksmuseum G.M. Kam at Nijmegen. Nijmegen.

Böhm, J. 1941: Kronika objeveného věku. Praha.

Bochnak, T. 2005: Uzbrojenie ludności kultury przeworskiej w młodszym okresie przedrzymskim. Rzeszów.

Bockius, R. – Łuczkiewicz, P. 2004: Kelten und Germanen im 2.–1. Jhr.v.Chr. Archäologische Bausteine zu einer

historischen Frage. Mainz.

Borkovský, I. 1932: Žárový hrob z doby římského císařství ze Zdětína, Památky archeologické 38, 63–64.

Borkovský, I. 1942: Ein neues germanisches Urnengrab der Grossromstedter Kultur aus Südböhmen, Nachrich-

tenblatt für deutsche Vorzeit 18, 257–261.


Božič, D. 1999: Hat man in der augusteischen Werkstatt auf dem Magdalensberg auch Standartenteile produziert?

Instrumentum Bulletin 10 (Montagnac), 30, 32.

Břeň, J. 1953: Kostrové hroby starší doby římské v Čechách, Archeologické rozhledy 5, 476–479, 515–529.

Břicháček, P. – Charvát, P. – Matoušek,V. 1983: Zpráva o záchranném výzkumu v Berouně 1979–1980, Archeo-

logické rozhledy 35, 377–386.

Budinský, P. 1978: Teplicko v pravěku II. Přehledné dějiny Teplicka 1/2. Teplice 1978.

Buchtela, K. – Niederle, L. 1910: Rukověť české archeologie. Praha.

von Carnap-Bornheim, C. – Salač, V. 1994: Eine norisch-pannonische Flügelfibel aus Lovosice (Bez. Litoměřice,

NW-Böhmen). Festschrift für Otto-Herman Frey zum 65. Geburtstag. Marburger Studien zur Vor- und Früh-

geschichte 16, 127–137.

Cosack, E. 1979: Die Fibeln der älteren römischen Kaiserzeit in der Germania libera (Dänemark, DDR, BRD, Ni-

ederlande, CSSR). Eine technologisch-archäologische Analyse (Teil I: Armbrustfibeln, Rollenkappenfibeln,

Augenfibeln). Neumünster.

Coulston, J. C. (ed.) 1988: Military Equipment and the Identity of Roman Soldiers. Proceedings of the Fourth Ro-

man Military Equipment Conference. Oxford.

Czarnecka, K. 2001: Cmentarzysko kultury przeworskiej w Oblinie, gm. Maciejowice, woj. Mazowieckie, Wia-

domości Archeologiczne 54 (1995–1998), 89–100.

Čejková, I. – Droberjar, E. – Vykouková, J. 1999: K využití elektronového rastrovacího mikroskopu při konzer-

vaci spon z doby římské, Archeologie ve středních Čechách 3, 193–203.

Červinka, O. 1884: Dvě naleziště starožitností u Vrutice Kropáčovy, Památky archeologické 12 (1882–1884),

457–464.

Čižmář, M. 1996: Sie Stellung der Púchov-Kultur auf dem Gebiet der Mährischen Pforte. In: Kontakte längs der Bern-

steinstraße (zwischen Caput Adriae und den Ostseegebieten) in der Zeit um Christi Geburt. Kraków, 173–182.

Čižmář, M. 2002: Keltské oppidum Staré Hradisko. Olomouc.

Čižmář, M. – Rakovský, I. 1985: Nové archeologické nálezy pod Pavlovskými vrchy, Archeologické rozhledy 37,

1985, 130–137.

Čižmář, M. – Valentová, J. 1979: Příspěvek k poznání doby římské na Kutnohorsku, Archeologické rozhledy 31,

144–150.

Čižmářová, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku. Praha.

Dąbrowska, T. 1988: Wczesne fazy kultury przeworskiej. Chronologia – zasięg – powiązania. Warszawa.

Dąbrowska, T. 1997: Kamieńczyk. Ein Gräberfeld der Przeworsk-Kultur in Ostmasowien. Kraków.

Deimel, M. 1982: Die Bronzekleinfunde von Magdalensberg, Dissertation. Wien (táž 1987, Die Bronzekleinfunde

von Magdalensberg. Klagenfurt).

Demetz = Demetz, S. 1999: Fibeln der Spätlatène- und frühen römischen Kaiserzeit in den Alpenländern. Früh-

geschichtliche und provinzialrömische Archäologie, Materialien und Forschungen, Band 4. Rahden/Westf.

Dobiáš, J. 1964: Dějiny československého území před vystoupením Slovanů. Praha.

Dobisíková, M. 1999: Anthropologische Auswertung der Brangräberfeld von Dobřichov-Pičhora. In: Droberjar

1999, 181–185.

Dolenz, H. – Flügel, Ch. – Öllerer, Ch. 1995: Militaria aus einer Fabrica auf dem Magdalensberg (Kärnten). In:

Provinzialrömische Forschungen. Festschrift für Günter Ulbert zum 65. Geburtstag. Espelkamp, 51–80.

Droberjar, E. 1995: Zur Frage der ältesten germanischen und römischen Siedlungsfunde in Mähren. In: J. Tejral

– K. Pieta – J. Rajtár (eds.), Kelten, Germanen, Römer vom Ausklang der Latène-Zivilisation bis zum 2. Jh.

im Mitteldonaugebiet. Brno – Nitra, 21–37.

Droberjar, E. 1997: Studien zu den germanischen Siedlungen der älteren römischen Kaiserzeit in Mähren. Praha.

Droberjar, E. 1997a: Časně římské spony západní provenience v Čechách, Archeologie ve středních Čechách 1,

273–301.

Droberjar, E. 1998a: Zur Bedeutung der römischen Fibeln der westlichen Provenienz für die Erkenntnis des Mar-

bod-Reiches. In: J. Kunow (ed.), 100 Jahre Fibelformen nach Oscar Almgren. Internationale Arbeitstagung

25.–28. Mai 1997 in Kleinmachnow, Land Brandenburg. Forschungen zur Archäologie im Land Branden-

burg 5 (Wünsdorf), 403–410.

Droberjar, E. 1998b: L'Italia Senttentrionalle e l'impero di Marobuduo. Testimonianze sulle reciproche relazioni

in base al vasellame bronzeo e alle fibule, Quaderni Friulani di Archeologia 8, 31–48.

DP = Droberjar, E. 1999: Dobřichov-Pičhora. Ein Brandgräberfeld der älteren römischen Kaiserzeit in Böhmen

(Ein Beitrag zur Kenntnis des Marbod-Reichs). Praha.

Droberjar, E. 1999a: Od plaňanských pohárů k vinařické skupině (Kulturní a chronologické vztahy na území

Čech v době římské a v časné době stěhování národů), Sborník Národního muzea, řada A–Historie 53, 1999,

č. 1–2, 1–58.

Droberjar, E. 2000: Příběh o Marobudovi a jeho říši. Praha.

Eduard DROBERJAR700

Droberjar. E. 2000a: Unikátní doklad ke korespondenci mezi Římem a Marobudovou říší (K nálezu římské schrán-

ky na pečetě z Dobřichova-Pičhory). In: P. Čech – M. Dobeš (eds), Sborník Miroslavu Buchvaldkovi. Most,

67–69.

Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě. Praha.

Droberjar, E. 2002a: Římský meč typu Biborski IV z Hradiště, okr. Louny. In: P. Čech a Z. Smrž (eds.), Sborník

Drahomíru Kouteckému. Most, 111–115.

Droberjar, E. 2005: Praha germánská. Doba římská a doba stěhování národů (konec 1. století před Kristem až 6.

století po Kristu). In: M. Lutovský – L. Smejtek a kol., Pravěká Praha. Praha, 777–841.

Droberjar, E. 2006: Plaňanská skupina großromstedtské kultury. K chronologii germánských nálezů a lokalit

v Čechách na sklonku doby laténské a v počátcích doby římské. In: E. Droberjar – M. Lutovský (eds.), Ar-

cheologie barbarů 2005. Praha, 11–90.

Droberjar, E. – Frána, J. 2004: Antická mosaz (aurichalcum) v českých nálezech časné doby římské, Archeologie

ve středních Čechách 8, 441–462.

Droberjar, E. – Peška, J. 2002: Die Waffen. In: J. Peška a J. Tejral (eds.), Das germanische Königsgrab von Mu-

šov in Mähren, Band 1. Mainz, 97–125, 517–525.

Droberjar, E. – Sakař, V. 2000: Problems of the Roman military campaign against the empire of Marobuduus in the

year 6 A.D. In: J. Bouzek – H. Friesinger – K. Pieta – B. Komoróczy (eds.), Gentes, reges und Rom. Ausein-

andersetzung – Anerkennung – Anpassung (Festschrift für Jaroslav Tejral zum 65. Geburtstag). Brno, 21–42.

Dufková, M. 1974: K nálezu antické terakoty z Čech. In: V. Sakař (ed.), Římské importy. Praha, 8–11.

Dvořák, F. 1941: Nálezy z doby císařství římského a z doby stěhování národů na Kolínsku. Ročenka města Kolína

a okresu. Kolín, 5–17.

Eggers, H. J. 1932: Ein frühkaiserzeitlicher Grabfund von Poggendorf, Kreis Grimmen, Vorpommern, Prähistori-

sche Zeitschrift 23, 248–260.

Eggers (E) = Eggers, H. J. 1951: Der römische Import im freien Germanien. Hamburg.

Eggers, H. J. 1953: Lübsow, ein germanischer Fürstensitz der römischen Kaiserzeit, Praehistorische Zeitschrift

34, 1949–50, 58–107.

Eggers, H. J. 1955: Zur absoluten Chronologie der römischen Kaiserzeit im freien Germanien, Jahrbuch des

Römisch-Germanischen Zentralmuseums Mainz 2, 196–238.

Eggers, H. J. – Stary, P. F. 2001: Funde der Vorrömischen Eisenzeit, der Römischen Kaiserzeit und Völkerwande-

rungszeit in Pommern. Lübstorf.

Eichhorn, G. 1927: Der Urnenfriedhof auf der Schanze bei Großromstedt. Mannus-Bibliothek 41. Leipzig.

Engels, H.-J. 1972: Frührömische Waffengräber aus dem pfälzischen Rheintal, Archäologisches Korrespon-

denzblatt 2, 183–189.

Erdrich, M. 1994: Waffen im mitteleuropäischen Barbaricum: Handel oder Politik, Journal of Roman Military

Equipment Studies 5, 199–209.

Erdrich, M. 2001: Rom und die Barbaren. Das Verhältnis zwischen dem Imperium Romanum und den germani-

schen Stämmen vor seiner Nordwestgrenze von der späten römischen Republik bis zum Gallischen Sonder-

reich. Mainz.

Ettlinger = Ettlinger, E. 1973: Die römischen Fibeln in der Schweiz. Bern.

Felcman, J. 1900: Archaeologický výzkum „Údolí Svatojiřského“ a okolí, Památky archeologické 18 (1898–1899),

13–40.

Felcman, J. 1909: Archaeologický výzkum v roku 1906 až do roku 1908, Památky archeologické 23 (1908–1909),

547–564.

Feugère = Feugère, M. 1985: Les fibules de la Gaule Méridionale de la conqueta a la fin du V s. apod. J.-C. Paris.

Filip, J. 1948: Pravěké Československo. Praha.

Filip, J. 1956: Keltové ve střední Evropě. Praha.

Fingerlin, G. 1998: Dangstetten II. Katalog der Funde (Fundstellen 604 bis 1358). Stuttgart.

Flügel, Ch. – Martinec, P. – Motyková, K. – Wagner, U. 2000: Zur Herkunft der germanischen Keramik vom Auer-

berg. In: S. Biegert – S. v. Schnurbein – B. Steidl – D. Walter (eds.), Beiträge zur germanischen Keramik

zwischen Donau und Teutoburger Wald. Bonn, 75–82.

Födisch, H. 1941: Das Saazer Land in vorgeschichtlicher und germanischer Zeit. Saaz.

Franz, L. 1935: Neue Germanenfunde in Saaz, Sudeta 11, 91–96.

Franzius, G. 1992: Die Fundgegenstände aus Prospektion und Grabungen in der Kalkrieser-Niewedder Senke bei

Osnabrück. In: W. Schlüter (ed.), Archäologische Zeugnisse zur Varusschlacht? Die Untersuchungen in der

Kalkrieser-Niewedder Senke bei Osnabrück, Germania 70, 349–383.

Franzius, G. 1993: Die römischen Funde aus Kalkriese. In: W. Schlütter (ed.), Kalkriese – Römer im Osnabrücker

Land. Archäologische Forschungen zur Varusschlacht (Bramsche), 107–182.

Friis Johansen, K. 1923: Hoby-Fundet, Nordiske Fortidsminder 2, 119–164.


Garbsch = Garbsch, J. 1965: Die norisch-pannonische Frauentracht im 1. und 2. Jahrhundert. München.

Gebühr, M. 1974: Zur Definition älterkaiserzeitlicher Fürstengräber vom Lübsow-Typ, Praehistorische Zeitschrift

49, 82–128.

Gebühr, M. 1976: Der Trachtschmuck der älteren römischen Kaiserzeit im Gebiet zwischen unterer Elbe und

Oder und auf den westlichen dänischen Inseln. Neumünster.

Glott, J. 1935: Die germanischen Funde im Duxer Heimatmuseum, Sudeta 11, 24–25.

Glüsing, P. 1968: Studien zur Chronologie und Trachtgeschichte der Spätlatčnezeit und der frühen römischen Kai-

serzeit. Kiel.

Godłowski, K. 1977: Materiały do poznania kultury przeworskiej na Górnym Śląsku (część II), Materiały Staro-

żytne i Wczesnośredniowieczne 4, 7–238.

Godłowski, K. 1985: Der römische Handel in der Germania libera aufgrund der archäologischen Quellen. In: Unter-

suchungen zu Handel und Verkehr der vor- und frühgeschichtlichen Zeit in Mittel- und Nordeuropa, Teil 1.

Göttingen 1985, 337–366.

Godłowski, K. 1992: Zmiany w uzbrojeniu ludności kultury przeworskiej w okresie wpływów rzymskich. In: Arma et

Ollae. Studia dedykowane Profesorowi Andrzejowi Nadolskiemu w 70 roczicę pracy naukowej. Łódź, 71–88.

Grbić, M. 1924: Římsko-provinciální žárové hroby z Mikovic u Kralup, Obzor prehistorický 3, 124–127.

Gupte, O. 2002: Herren und Reiter? Anmerkungen zur Sporenbeigabe in reichen älterkaiserzeitlichen Gräbern,

Acta Praehistorica et Archaeologica 34, 83–94.

Guštin, M. 1984: Die Kelten in Jugoslawien. Übersicht über das archäologische Fundgut, Jahrbuch des Römisch-

Germanischen Zentralmuseums 31, 305–363.

Haberstroh, J. 2000: Germanische Funde der Kaiser- und Völkerwanderungszeit aus Oberfranken. Kallmünz/Opf.

Hachmann, R. 1960: Die Chronologie der jüngeren vorrömischen Eisenzeit. Studien zum Stand der Forschung im

nördlichen Mitteleuropa und in Skandinavien, Bericht der Römisch-Germanischen Kommission 41, 1–276.

Heimberg, U. 1998: Was bedeutet „Romanisierung“? Das Beispiel Niedergermanien, Antike Welt 29, 19–39.

Hellich, J. 1916: Nejmladší hrob typu platenického ze Zboží u Poděbrad, Památky archeologické 28, 72–75.

Hellich, J. 1919: Žárové hroby z doby císařství římského na Poděbradsku, Památky archeologické 31, 88–98.

Hingst, H. 1989: Urnenfriedhöfe der vorrömischen Eisenzeit aus Südostholstein. Neumünster.

Horáková-Jansová, L. 1931: Nové provinciálně římské nálezy z Prahy XIX, Zprávy Československého státního

archeologického ústavu 2–3 (1929–1930), 80–84.

Hůrková, J. 1996: Okresní muzeum v Klatovech. Katalog pravěké a raně středověké sbírky, Zprávy České společ-

nosti archeologické, Supplément 27. Praha.

Hübener, W. 1973: Die römischen Metallfunde von Augsburg-Oberhausen. Kallmünz.

Charvátová, K. – Spurný, V. – Venclová, N. 1992: Nálezové zprávy Státního Archeologického ústavu v Praze

1919–1952. Praha.

Jacob, K. H. 1911: Der Römerfund von Schladitz bei Zwochau (Kreis Delitzsch), Jahrb. Städt. Mus. Völkerkunde

Leipzig 3 (1908–1909), 130–132.

Jacobi, G. 1974: Werkzeug und Gerät aus dem Oppidum von Manching. Wiesbaden.

Jahn (štíty) = Jahn, M. 1916: Bewaffnung der Germanen in der älteren Eisenzeit etwa von 700 v. Chr. bis 200

n. Chr. Würzburg.

Jahn, M. 1919: Die schlesischen verzierten Waffen der Eisenzeit, Jahrbuch des Schlesischen Museums für Kunst-

gewerbe und Altertümer 7, 93–112.

Jahn (ostruhy) = Jahn, M. 1921: Der Reitersporn, seine Entstehung und früheste Entwicklung. Leipzig.

Jahn, M. 1941: Die ersten Germanen in Südböhmen, Altböhmen und Altmähren 1, 64–93.

Jaklová, V. 1994: Vlastivědné muzeum v Nymburce. Katalog pravěké sbírky, Zprávy České archeologické společ-

nosti, Supplément 22, Praha.

Jamka, R. 1964: Fibule typu oczkowatego w Ewropie Środlowej ze szczególnym uwzlędnieniem ziem polskich,

Materiały Starożytne 10, 7–104.

Jančo, M. 2006: Několik poznámek k římským výrobkům 1. poloviny 1. století v Čechách. In: E. Droberjar – M.

Lutovský (eds.), Archeologie barbarů 2005. Praha, 373–378.

Janssen, W. 1980: Brandgräber der ausgehenden Latènezeit aus Merhoog, Gemeinde Hamminkeln, Kreis Wesel.

In: Beiträge zur Archäologie Nordwestdeutschlands und Mitteleuropa (Raddatz-Festschrift), 147–168.

Jobst = Jobst, W. 1975: Die römischen Fibeln aus Lauriacum. Linz.

Kaczanowski, P. 1988: Chronologia inkrustowanych grotów broni drzewcowej z okresu wpływów rzymskich

z obszaru europejskiego barbaricum. Scripta Archaeologica (Warszawa – Kraków), 51–77.

Kaczanowski, P. 1992: Importy broni rzymskiej na obszarze europejskiego Barbaricum. Kraków.

Kaczanowski, P. 1992a: Bemerkungen zur Chronologie des Zustroms römischer Waffenimporte in das europäi-

sche Barbaricum. In: Probleme der relativen und absoluten Chronologie ab Latènezeit bis zum Frühmittel-

alter. Kraków, 171–186.

Eduard DROBERJAR702

Kaczanowski = Kaczanowski, P. 1995: Klasyfikacja grotów broni drzewczowej kultury przeworskiej z okresu

rzymskiego. Kraków.

Kaczanowski, P. – Madyda-Legutko, R. 2000: Uwagi o napływie norycko-panońskich części pasów na teren środ-

kowoeuropejskiego Barbaricum. In: SVPERIORES BARBARI. Księga pamiątkowa czci Profesora Kazimi-

erza Godłowskiego. Kraków, 169–187.

Karasová, Z. 1998: Die römischen Bronzegefäße in Böhmen. Praha.

Karasová, Z. 1999: Bemerkungen zur Bedeutung der Metallgefäße in Böhmen. In: Droberjar 1999, 205–211.

Kehne, P. 2001a: Markomanen - § 1: Historisches. In: Reallexikon der Germanischen Altertumskunde Bd. 19.

Berlin – New York, 290–302.

Kehne, P. 2001b: Markomannis. In: Reallexikon der Germanischen Altertumskunde Bd. 19. Berlin – New York,

321–324.

Kehne, P. 2002: Limitierte Offensiven: Drusus, Tiberius und die Germanienpolitik im Dienste des augusteischen

Prinzipats. In: J. Spielvogel (ed.), RES PUBLICA REPERTA. Zur Verfassung und Gesellschaft der römi-

schen Republik und des frühen Prinzipats. Festschrift für Jochen Bleicken zum 75. Geburtstag. Stuttgart,

297–321.

Keiling, H. 1977: Zur kulturgeschichtlichen Bedeutung des Fürstengrabes Lalendorf, Kr. Güstrow. In: Sympo-

sium Ausklang der Latène-Zivilisation und Anfänge der germanischen Besiedlung im mittleren Donauge-

biet (Bratislava), 123–142.

Keiling, H. 1979: Glövzin. Ein Urnenfriedhof der vorrömischen Eisenzeit im Kreis Perleberg. Berlin.

Keiling, H. 1984: Wiebendorf. Ein Urnenfriedhof der frührömischen Kaiserzeit im Kreis Hagenow. I. Katalog. Berlin.

Keiling, H. 1991: Eisen- und frühkaiserzeitliche Fundplältze auf der Gemarkung Holdorf, Kreis Gadebusch, Bo-

dendenkmalpflege Mecklenburg-Vorpommern 39, 73–119.

Kern, J. 1930: Germanische Funde der Kaiserzeit im Leitmeritzer Stadtmuseum, Sudeta 6, 50–55.

Kieferling, G. 1994: Bemerkungen zu Äxten der römischen Kaiserzeit und der frühen Völkerwanderungszeit im

mitteleuropäischen Barbaricum. In: C. von Carnap-Bornheim (ed.), Beiträge zu römischer und barbarischer

Bewaffnung in den ersten vier nachchristlichen Jahrhunderten. Lublin – Marburg, 335–356.

Köhler, R. 1975: Untersuchungen zu Grabkomplexen der älteren römischen Kaiserzeit in Böhmen unter Aspekten

der religiösen und sozialen Gliederung. Neumünster.

Kolník, T. 1959: Germánské hroby zo staršej doby rímskej zo Zohora, Žlkoviec a Kostolnej pri Dunaji, Slovenská

archeológia 7, 144–162.

Kolník, T. 1971: Prehľad a stav bádania o dobe rímskej a sťahovaní národov, Slovenská archeológia 19, 499–558.

Kolník, T. 1977: Anfänge der germanischen Besiedlung in der Südwestslowakei und das Regnum Vannianum. In:

Symposium Ausklang der Latène-Zivilisation und Anfänge der germanischen Besiedlung im mittleren Do-

naugebiet. Bratislava, 143–171.

Kolník, T. 1980: Römerzeitliche Gräberfelder in der Slowakei. Teil I. Bratislava.

Kolník, T. 2004: Das mitteldanubische Barbaricum – Eine Brücke zwischen Zentrum und Peripherie am Beispiel

der medizinischen Messerfunde. In: H. Friesinger – A. Stuppner (eds.), Zentrum und Peripherie – Gesells-

chaftliche Phänomene in der Frühgeschichte. Wien, 195–210.

Kostrzewski (spony) = Kostrzewski, J. 1919: Die ostgermanische Kultur der Spätlatènezeit. Leipzig.

Kostrzewski, B. 1954: Cmentarzysko z okresu późnolateńskiego i rzymskiego w Domaradzicach pow. Rawicz,

Fontes Archaeologici Posnanienses 4 (1953), 153–274.

Koutecký, D. (ed.) 1980: Archeologické výzkumy v severozápadních Čechách v letech 1953–1972. Archeolo-

gické studijní materiály 13/1. Praha.

Kruta, V. 1972: Železářská osada ze starší doby římské Kadaň–Jezerka (okr. Chomutov), Archeologické rozhledy

24, 317–327, 367–368.

Krüger, B. (ed.) 1979: Die Germanen. Geschichte und Kultur der germanischen Stämme in Mitteleuropa, Bd. I–II,

Berlin.

Kropatscheck, G. 1909: Ausgrabungen bei Haltern. Die Fundstücke der Jahre 1905 bis 1907 (mit Ausnahme der

keramischen Funde), Mitt. Alt.-Komm. Westfalen 5, 323–375.

Kühlborn, S. 1988: Die Zeit der augusteischen Angriffe gegen die rechtsrheinischen Germanenstämme. In: Kaiser

Augustus und die verlorene Republik. Berlin, 530–541.

Kunow, J. 1980: Negotiator et Vectura. Händler und Transport im freien Germanien. Marburg.

Kunow, J. 1983: Die römische Import in der Germania libera bis zu den Markomannenkriegen. Studien zu Bronze-

und Glassgefäßen. Neumünster.

Kunow, J. 1986: Bemerkungen zum Export römischer Waffen in das Barbarikum. In: Studien zu den Militärgren-

zen Roms III. Stuttgart, 740–746.

Kunow, J. (ed.) 1998: 100 Jahre Fibelformen nach Oscar Almgren. Internationale Arbeitstagung 25.–28. Mai 1997

in Kleinmachnow, Land Brandenburg. Forschungen zur Archäologie im Land Brandenburg 5. Wünsdorf.


Kunow, J. 1998a: Die Figur A 44 und ihr Umfeld. In: J. Kunow (ed.) 1988, 87–92.

Kunow, J. 1998b: Die Hauptserie der Augenfibeln: Gruppe III, Fig. 45–54. In: J. Kunow (ed.) 1988, 93–118.

Kunow, J. 2002: Katalog und Kartierungen zur Hauptserie der Augenfibel: Almgren Gruppe III, Figuren 44, 45–54,

Veröffentlichungen des Brandenburgischen Landesmuseums für Ur- und Frühgeschichte 33, 65–105.

Künzl, E. 1975: Eine Silberkanne mit Kentauromachie aus Pompeji, Jahrbuch des Römisch-Germanischen Zent-

ralmuseums Mainz 22, 62–80.

Künzl, S. 1997: Schwechat (Niederösterreich) – Ein germanisches Grabb der Stufe Eggers B1, Archäologisches

Korrespondenzblatt 27, 145–158.

Kvetánová, I. 2006: Noricko-panónske súčasti odevu v germánskych hroboch zo severnej časti stredného Podu-

najska. In: E. Droberjar – M. Lutovský (eds.), Archeologie barbarů 2005. Praha, 379–404.

Kytlicová, O. 1970: Pohřebiště z doby římské v Lužci nad Vltavou (o. Mělník), Památky archeologické 61, 291–393.

Lantschner, M. 1993: Ausgrabungen in der Stadtpfarrkirche St. Ulrich von Hollabrunn, Fundberichte aus Öster-

reich 32, 349–358.

Laser, R. – Ludwig, D. 2003: Ein Augustus-As mit Gegenstempel des Varus von Sanne, Ldkr. Stendal, Jahress-

chrift für mitteldeutsche Vorgeschichte 87, 47–54.

Lauermann, E. 1995: Ein reich ausgestattetes germanisches Brandgrab aus Mannersdorf an der March, VB Gän-

serndorf, Niederösterreich, Fundberichte aus Österreich 33 (1994), 281–292.

Lenz-Bernhard, G. 2002: LOPODVNVM III. Die neckarswebische Siedlung und Villa rustica im Gewann „Zie-

gelscheur“. Eine Untersuchung zur Besiedlungsgeschichte der Oberrheingermanen. Stuttgart.

Lenz-Bernhard, G. – Bernhard, H. 1991: Das Oberrheingebiet zwischen Caesars Gallischem Krieg und der fla-

vischen Okkupation (58 v.–73 n.Chr.). Eine sidlungsgeschichtliche Studie, Mitteilungen des Historischen

Vereins der Pfalz 89. Speyer.

Leube, A. 1978: Neubrandenburg – ein germanischer Bestattungsplatz des 1. Jahrhunderts u.Z. Berlin.

Liana, T. 1961: Znaleziska z okresu późnolateńskiego i rzymskiego na terenach mięzdy Wisłą a dolnym Bugiem,

Materiały Starożytne 7, 215–221.

Liana, T. 1970: Chronologia względna kultury przeworskiej we wczesnym okresie rzymskim, Wiadomości Ar-

cheologiczne 35, 429–491.

Lichardus, J. 1984: Körpergräber der frühen Kaiserzeit im Gebiet der südlichen Elbgermanen. Bonn.

Lindenschmit, L. 1882: Tracht und Bewaffnung des römischen Heeres während der Kaiserzeit. Braunschweig.

Łuczkiewicz (jednosečné meče) = Łuczkiewicz, P. 2000: Zur späteisenzeitlichen Bewaffnung in Polen. Stand der

Forschung, Jahrbuch des Römisch-Germanischen Zentralmuseums Mainz 47, 355–437.

Mączyńska, M. 2004: Bemerkungen über einige Typen der Augenfibeln in Barbaricum. In: H. Friesinger –

A. Stuppner (eds.), Zentrum und Peripherie – Gesellschaftliche Phänomene in der Frühgeschichte. Wien,

211–240.

Madyda-Legutko, R. 1983: Próba rekonstrukcji pasów z metalowymi częściami na obszarze środkowoeuropiej-

skiego Barbaricum w okresie wpływów rzymskich i we wczesnej fazie okresu wędrówek ludów, Przegłąd

Archeologiczny 31, 91–133.

Madyda-Legutko (ML) = Madyda-Legutko, R. 1986: Die Gürtelschnallen der Römischen Kaiserzeit und der

frühen Völkerwanderungszeit im mitteleuropäischen Barbaricum. Oxford.

Madyda-Legutko, M. 1990: Gürtelhaken der frührömischen Kaiserzeit im Gebiet des mitteleuropäischen Barbari-

cum, Przegłąd Archeologiczny 37, 157–180.

Madyda-Legutko, R. 1999: Żelazne sprzączki o ramach ósemkowatych na ziemiach polskich. Naśladownictwo

markomańskie czy wyrób miejscowy? In: J. Andrzejowski (ed.), Comhlan. Studia z archeologii okresu przed-

rzymskiego i rzymskiego w Ewropie Środkowej dedykowane Teresie Dąbrowskiej w 65. rocznicę urodzin.

Warszawa, 247–258.

Menke, M. 1977: Zur Struktur und Chronologie der spätkeltischen Siedlungen im Reichenhaller Becken. In: Sym-

posium Ausklang der Latène-Zivilisation und Anfänge der germanischen Besiedlung im mittleren Donauge-

biet. Bratislava, 223–238.

Metzler, J. 1995: Das treverische Oppidum auf dem Titelberg (G.-H. Luxemburg). 2. Luxembourg.

Meyer, M. 2000: Keramik der römischen Kaiserzeit aus der Siedlung Mardorf 23, Kr. Marburg-Biedenkopf. In:

S. Biegert – S. v. Schnurbein – B. Steidl – D. Walter (eds.), Beiträge zur germanischen Keramik zwischen

Donau und Teutoburger Wald. Bonn, 139–150.

Michálek, J. 1999: Archeologické nálezy ze středních a severozápadních Čech ve sbírce Naturhistorisches Mu-

seum ve Vídni. Most.

Militký, J. 2004: Import zlatých římských a raně byzantských mincí do českých zemí v době římské až raném stře-

dověku, Archeologie ve středních Čechách 8, 505–536.

Motyková-Šneidrová, K. 1961: Nálezy z doby římské v Pečkách, Archeologické nálezy 13, 33–40.

Motyková-Šneidrová, K. 1963a: Die Anfänge der römischen Kaiserzeit in Böhmen. Praha.

Eduard DROBERJAR704

Motyková-Šneidrová, K. 1963b: Žárové pohřebiště ze starší doby římské v Tišicích ve středních Čechách, Pa-

mátky archeologické 54, 343–437.

Motyková-Šneidrová, K. 1964: Noricko-panonská kování opasků a jejich napodobeniny v Čechách, Památky ar-

cheologické 55, 350–362.

Motyková-Šneidrová, K. 1965: Zur Chronologie der ältesten römischen Kaiserzeit in Böhmen, Berliner Jahrbuch

für Vor- und Frühgeschichte 5, 103–174.

Motyková-Šneidrová, K. 1965a: Žárové pohřebiště z Tvršic na Žatecku, Památky archeologické 56, 11–148.

Motyková-Šneidrová, K. 1967: Weiterentwicklung und Ausklang der älteren römischen Kaiserzeit in Böhmen.

Praha.

Motyková-Šneidrová, K. 1970: Nově objevené sídliště ze starší doby římské u Tuchlovic, Památky archeologické

61, 236–260.

Motyková, K. 1974: Sídelní objekt s doklady výroby hracích kostek z doby římské u Hoštic, Archeologické roz-

hledy 26, 504–519.

Motyková, K. 1981: Das Brandgräberfeld der römischen Kaiserzeit von Stehelčeves, Památky archeologické 72,

340–415.

Motyková, K. 1984: Dobřichov. In: Reallexikon der Germanischen Altertumskunde Bd. 5. Berlin – New York,

544–548.

Motyková, K. 1997: Doba římská – Germáni. In: Mladoboleslavsko v proměnách času. Praha – Mladá Boleslav,

37–43.

Motyková, K. 2006: Příspěvek k diskusi o zániku českých oppid a o počátcích germánského osídlení Čech. In:

E. Droberjar – M. Lutovský (eds.), Archeologie barbarů 2005. Praha, 217–227.

Motyková, K. 2006a: Třebusice. In: Reallexikon der Germanischen Altertumskunde Bd. 31, Berlin – New York,

150–152.

Motyková, K. 2006b: Tuchlovice. In: Reallexikon der Germanischen Altertumskunde Bd 31, Berlin – New York,

312–314.

Motyková, K. – Droberjar, E. 2005: Třebusice – významné germánské pohřebiště z doby římské v Čechách (kata-

log). Praha (rkp.).

Motyková, K. – Sedláčková, H. 1974: Nálezy ze sídliště doby římské u Třebestovic-Sadské, Archeologické roz-

hledy 26, 225–235.

Musil, J. 1994: Römische Waffen und Rüstung aus Böhmen, Památky archeologické 85, 5–14.

Musil, J. 2006: Keltové a Germáni v Caesarově a Augustově pojetí. Vojenské obsazování zaalpských oblastí. In:

E. Droberjar – M. Lutovský (eds.), Archeologie barbarů 2005. Praha, 207–215.

Müllenhoff, K. 1920: Deutsche Altertumskunde IV. Berlin.

von Müller, A.1956: Die birnen- und kugelförmigen Anhähnger der älteren römischen Kaiserzeit, Offa 15, 93–114.

von Müller, A.1957: Formenkreise der älteren römischen Kaiserzeit im Raum zwischen Havelseenplatte und Ost-

see. Berlin.

Müller, M. 2002: Die römischen Buntmetallfunde von Haltern. Mainz.

Müller, R. 1985: Die Grabfunde der Jastorf- und Latènezeit an unterer Saale und Mittelelbe. Berlin.

Neustupný, J. 1932/33: Královédvorský okres v pravěku, Pod Zvičinou 8, 24–33.

Nierhaus, R. 1966: Das swebische Gräberfeld von Diersheim. Studien zur Geschichte der Germanen am Oberr-

hein vom gallischen Krieg bis zur alamannischen Landnahme. Berlin.

Nitzschke, W. – Schräter, E. 1989: Ein Adelsgrab der frühen römischen Kaiserzeit von Quetzdölsdorf, Kr. Bitter-

feld, Jahresschrift für Mitteldeutsche Vorgeschichte 72, 71–83.

Nováki, G. 1967: Északi ivókürtveret a rómaikori Sopronból, Arrabona 9, 13–19.

Novotný, B. 1953: Žárové hroby z doby římské z Nymburka. Památky archeologické 44, 215–219.

Novotný, B. 1955: Hrob velmože z počátku doby římské v Praze-Bubenči, Památky archeologické 46, 227–264.

Oldenstein = Oldenstein, J. 1976: Zur Ausrüstung römischer Auxiliareinheiten. Studien zu Beschlägen und Zie-

rat an der Ausrüstung der römischen Auxiliareinheiten des obergermanisch-raetischen Limesgebietes aus

dem zweiten und dritten Jahrhundert n.Chr., Bericht der Römisch-Germanischen Kommission 57, 49–284.

Olędzki, M. 2000: Cmentarzysko z młodszego okresu przedrzymskiego i okresu rzymskiego w Wólce Domaniow-

skiej koło Radomia. Łódź.

Olędzki, M. 2002: Cmentarzysko ludności kultury przeworskiej w Charłupi Małej koło Sieradza. Łódź.

Ondřejová, I. 1974: Římský bronzový prsten z Kadaně. In: V. Sakař (ed.), Římské importy. Praha, 37–39.

PDČ 1978 = Pleiner, R. – Rybová, A. (eds.) 1978: Pravěké dějiny Čech. Praha.

Pescheck, Ch. 1939: Die frühwandalische Kultur in Mittelschlesien. Leipzig.

Pescheck, Ch. 1978: Die germanischen Bodenfunde der römischen Kaiserzeit in Mainfranken. München.

Peschel, K. 1968: Der Horizont von Großromstedt im Rahmen der Eisenzeit des südlichen Mitteldeutschlands,

Zeitschrift für Archäologie 2, 192–206.


Peschel, K. 1968/69: Die Grabfunde der römischen Kaiserzeit aus dem Palmberghügel bei Vippachedelhausen,

Kreis Weimar, Alt-Thüringen 10, 177–204.

Peschel, K. 1978: Anfänge germanischer Besiedlung im Mittelgebirgsraum. Sueben – Hermunduren – Marko-

mannen. Berlin.

Peschel, K. 1990: Großromstedt, Kreis Apolda. Urnengrab 1950, Inventaria Archaeologica, Heft 9, Blatt DDR 86.

Berlin.

Peschel, K. 1991: Zur Chronologie und Struktur des elbgermanischen Gräberfeldes Großromstedt. In: Bestat-

tungswesen und Totenkult. Berlin, 131–155.

Peschel, K. 1997: Frühgermanische Bodenfunde zwischen Werra und Rhein und die Stammesfrage, Berichte der

Kommission für Archäologische Landesforschung in Hessen 4 (1996/97), 19–36.

Peška, J. 2002: Das Grab. In: J. Peška – J. Tejral (eds.), Das germanische Königsgrab von Mušov in Mähren, Band 1.

Mainz, 3–71.

Peška, J. – Tejral J. (eds.) 2002: Das germanische Königsgrab von Mušov in Mähren, I.–III. Mainz.

Peškař, I. 1978: Starší doba římská na Moravě, Zprávy Československé společnosti archeologické při ČSAV 20/3,

55–83.

Petrovszky, R. 1993: Studien zu römischen Bronzegefäßen mit Meisterstempeln. Buch am Erlbach.

Píč, J. L. 1892: Bójové, Markomani a Češi dle svědectví historického a archeologického, Památky archeologické

15, 193–210, 257–276, 305–318, 431–438, 521–528, 597–604, 655–658, 727–764.

Píč, J. L. 1897: Archeologický výzkum ve středních Čechách, Památky archeologické 17 (1896–97), 479–538.

Píč, J. L. 1903: Starožitnosti země České II. 2. Hradiště u Stradonic jako historické Marobuduum. Praha.

Píč, J. L. 1905: Starožitnosti země České II. 3. Žárové hroby v Čechách a příchod Čechů. Praha.

Píč, J. L. 1905a: Z archeologického bádání r. 1904, Památky archeologické 21, 329–350.

Píč, J. L. 1906: Paběrky z Pičhory u Dobřichova, Památky archeologické 21 (1904–1905), 531–534.

Pieta, K. 1982: Die Púchov-Kultur. Nitra.

Pieta, K. 2005: Spätlatènezeitliche Waffen und Ausrüstung im nördlichen Teil des Karpatenbechens, Slovenská

archeológia 53, 35–84.

Pinkert 1998: Die Funde aus dem elbgermanischen Gräberfeld von Bebra, Gemarkung Sondershausen, Kyffäuser-

kreis, Alt-Thüringen 32, 186–238.

Pleiner, R. 1960: Význam typologie železářských pecí v době římské ve světle nových nálezů z Čech, Památky ar-

cheologické 51, 184–220.

Podborský, V. 1989: Dějiny pravěku. Brno (druhé přepracované vydání).

Pochitonov, E. 1955: Nálezy antických mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. In: E. Nohejlová-Prátová (ed.),

Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha , 85–308.

Preidel, H. 1926: Germanen in Böhmen im Spiegel der Bodenfunde. Ein Beitrag zur Frühgeschichte des Landes.

Reichenberg.

Preidel, H. 1930: Die germanischen Kulturen in Böhmen und ihre Träger, I.–II. Kassel – Wilhelmshöhe.

Pudil, J. 1874: Pohřebiště mezi Hrobcem a Židovici blíže Roudnice, Památky archeologické 9, 961–962.

Raddatz (nákončí opasku) = Raddatz, K. 1957: Der Thorsberger Moorfund. Gürtelteile und Körperschmuck. Neu-

münster.

Raddatz, K. 1974: Husby. Ein Gräberfeld der Eisenzeit in Angeln. Offa-Bücher 30. Neumünster.

Raddatz, K. 1985: Die Bewaffnung der Germanen vom letzten Jahrhundert v.Chr. bis zur Völkerwanderungszeit.

In: Aufstieg und Niedergang der römischen Welt II, Bd. 12/3 (Berlin – New York), 281–361.

Rangs-Borchling, A. 1963: Das Urnengräberfeld von Hornbek in Holstein. Neumünster.

Raschke-Ratibor, G. 1933: Heilszeichen auf wandalischen Altertümern Oberschlesiens, Aus Oberschlesiens Ur-

zeit 20, 49–60.

Resi, H. G. 1986: Gravplassen Hunn i Ostfold. Oslo.

Reszczyńska, A. 2006: Současný stav zpracování sídliště z doby římské v Trmicích, okr. Ústí nad Labem. In: E.

Droberjar – M. Lutovský (eds.), Archeologie barbarů 2005. Praha, 365–372.

Rieckhoff, S. 1995: Süddeutschland im Spannungsfeld von Kelten, Germanen und Römern. Trier.

Riha = Riha, R. 1979: Die römischen Fibeln aus Augst und Kaiseraugst. Augst.

Ritterling, E. 1912: Das frührömische Lager bei Hofheim im Taunus, Nassauische Annalen 40, 1–416.

Rosenstock, D. 1986: Ein reicher Keramikkomplex der Großromstedter Kultur aus Oberstreu, Landkreis Rhön-

Grabfeld. Ein Beitrag zur frühgeschichtlichen Besiedlung in Mainfranken.In: Aus Frankens Frühzeit (Fest-

schrift P. Endrich), Mainfränkische Studien 37, 113–132.

Rybová, A. 1959: Poznámky k pohřebišti ze starší doby římské na Pičhoře v Dobřichově, Acta Universitatis Caro-

linae – Philosophica et Historica 3/59 (Filipův sborník), 241–250.

Rybová, A. – Drda, P. 1994: Hradiště by Stradonice. Rebirth of a celtic oppidum. Praha.

Sagadin, M. 1979: Antične pasne spone in garniture v Sloveniji, Arheološki vestnik 30, 294–338.

Eduard DROBERJAR706

Sagau, H. E. 1981: Bordesholm. Der Urnenfriedhof am Brautberg bei Bordesholm. Teil 2. Neumünster.

Sakař, V. 1970: Roman Imports in Bohemia. Praha.

Sakař, V. 1994: Čechy a podunajské provincie Římské říše, Sborník Národního muzea, řada A-Historie 45, 1991,

1–66.

Salač, V. 1996: O hospodářství, oppidech a Marobudovi, Archeologické rozhledy 48, 60–97.

Salač, V. 2006: Kdy začíná doba římská? In: E. Droberjar – M. Lutovský (eds.), Archeologie barbarů 2005. Praha,

229–235.

Sedláčková, H. 1975: Žárový hrob ze starší doby římské z Kostomlat n. L., o. Nymburk, Archeologické rozhledy 27,

126–131.

Seidel, M. – Soares da Silva, M. A. 2001: Das frühgermanische Gräberfeld von Hatzfeld-Lindenhof, Fundberichte

aus Hessen 37/38 (1997/98), 281–352.

Seyer, R. 1976: Zur Besiedlungsgeschichte im nördlichen Mittelelb-Havel-Gebiet um den Beginn unserer Zeit-

rechnung. Berlin.

Schiermeisen, K. 1934: Eine kleine Fundsammlung vom Stradonitzer Hradischt, Sudeta 10, 113–117.

Schlegel, O. 2000: Germanen im Quadrat. Die Neckarsweben im Gebiet von Mannheim, Ladenburg und Heidel-

berg während der frühen römischen Kaiserezit. Rahden/Westf.

Schlegel, O. 2000a: Frühe germanische Keramik an Oberrhein und Neckar – Die Neckarsweben zwischen Tradi-

tion und Romanisierung. In: S. Biegert – S. v. Schnurbein – B. Steidl – D. Walter (eds.), Beiträge zur ger-

manischen Keramik zwischen Donau und Teutoburger Wald. Bonn, 83–96.

Schmidt-Thielbeer, E. 1967: Das Gräberfeld von Wahlitz, Kr. Burg. Ein Beitrag zur frühen römischen Kaiserzeit

im nördlichen Mitteldeutschland. Berlin.

Schmidt-Thielbeer, E. 1983: Wulfen, Kreis Köthen, Inventaria Archaeologica, Blatt DDR 13.

Schmidt-Thielbeer, E. 1998: Kleinzerbst. Ein germanisches Gräberfeld der Spätlatènezeit und der frühen römis-

chen Kaiserzeit aus dem Landkreis Köthen. Halle(Saale).

Schmidt, B. – Nitzschke, W. 1989: Ein Gräberfeld der Spätlatènezeit und der frührömischen Kaiserzeit bei Schko-

pau, Kr. Merseburg. Berlin.

Schuldt, E. 1974: Germanische Töpferei in Mecklenburg. Schwerin.

Schulz, V. 1885: Hrob u Zlivi, Památky archeologické 13, 65–80.

Schumacher, K. 1909: Grabfunde des 1. Jahrhunderts der Suebi Nicretes, Alterthümer unserer heidnischer Vorzeit

5, 11, s. 64 ad.

Sklenář, K. 1966a: Žárový hrob ze starší doby římské u Brozánek, Archeologické rozhledy 18, 131, 199–200.

Sklenář, K. 1966b: Vlastivědné muzeum v Mělníku. Katalog pravěké sbírky, Zprávy Československé společnosti

archeologické při ČSAV, Supplément 2. Praha.

Sklenář, K. 1973: Vlastivědné muzeum v Mělníku. Katalog pravěké sbírky II, Zprávy Československé společnosti

archeologické při ČSAV, Supplément 10. Praha.

Sklenář, K. 1985: Vlastivědné muzeum v Mělníku. Katalog pravěké sbírky III, Zprávy Československé společ-

nosti archeologické 29. Praha.

Sklenář, K. 1992: Archeologické nálezy v Čechách do roku 1870. Prehistorie a protohistorie. Praha.

Sklenář, K. 1999: Pravěk na soutoku. Mělník.

Spehr, E. 1968: Zwei Gräberfeld der jüngeren Latènezeit- und frühesten Römischen Kaiserzeit von Naumburg

(Saale), Jahresschrift für mitteldeutsche Vorgeschichte 52, 233–290.

Stefani, G. 2006: Casa del Menandro (I, 10). In: P. G. Guzzo, Argenti a Pompei. Milano, 191–223.

Stupperich, R. 1997: Export oder Technologietransfer? Beobachtungen zu römischen Metallarbeiten in Germa-

nien. In: C. Bridger – C. v. Carnap-Bornheim (eds.), Römer und Germanen – Nachbarn über Jahrhunderte.

Oxford, 19–24.

Svoboda, B. 1939: Hroby z doby římského císařství v Lysé nad Labem, Památky archeologické 41 (1936/38),

129–131.

Svoboda, B. 1948: Čechy a římské Imperium. Praha.

Svoboda, B. 1965: Čechy v době stěhování národů. Praha.

Šimek, E. 1923: Čechy a Morava za doby římské. Praha.

Šimek, E. 1934: Keltové a Germáni v našich zemích. Brno.

Šneidrová, K. 1956: Zur Chronologie des Plaňaner Typus. In: Chronologie préhistorique de la Tschécoslovaque .

Praque, 153–158.

Šneidrová, K. 1959: Dva nálezové horizonty starší doby římské v Čechách, Referáty Liblice 1958, 95.

Šnajdr, L. 1876: Starožitnosti Kostomlatské, Památky archeologické 10, 647–650.

Tejral, J. 1969: Zur Chronologie der älteren römischen Kaiserzeit im Lichte mährischer und westslowakischer

Bodenfunde, Musaica 20, 27–60.

Tejral, J. 1970: Počátky doby římské na Moravě z hlediska hrobových nálezů, Študijné zvesti 18, 107–192.


Tejral, J. 1977: Die älteste Phase der germanischen Besiedlung zwischen Donau und March. In: Symposium

Ausklang der Latène-Zivilisation und Anfänge der germanischen Besiedlung im mittleren Donaugebiet.

Bratislava 1977, 307–342.

Tejral, J. 1995: Zur Frage der frühesten elbgermanischen Machtzentren nördlich der mittleren Donau am Beispiel

des römischen Impores. In: J. Tejral – K. Pieta – J. Rajtár (eds.), Kelten, Germanen, Römer vom Ausklang

der Latène-Zivilisation bis zum 2. Jh. im Mitteldonaugebiet. Brno – Nitra, 225–265.

Timpe, D. 1978: Die Siedlungsverhältnisse Mainfrankens in caesarisch-augusteischer Zeit nach den literarischen

Quellen. In: Pescheck 1978, 119–129.

Timpe, D. 1992: Der Sueben-Begriff bei Tacitus. In: G. Neumann – H. Seemann (eds.), Beiträge zum Verständnis

der Germania des Tacitus, Teil. II. Göttingen, 278–310.

Thomas = Thomas, S. 1960: Studien zu den germanischen Kämmen der römischen Kaiserzeit, Arbeits- und Fors-

chungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege 8, 54–215.

Tischler, F. 1954: Das Gräberfeld von Hamburg-Fuhlsbüttel. Hamburg.

Trufanov, A. A. 2004: Prjažki rannich provincialno-rimskich form v Severnom Pričernomorje, Rossijskaja arche-

ologija 2004/4, 160–170.

Ulbert, G. 1968: Römische Waffen des 1. Jahrhunderts n. Chr. Stuttgart.

Unz, Ch. – Deschler-Erb, E. 1997: Katalog der Militaria aus Vindonissa. Militärische Funde, Pferdegeschirr und

Jochteile bis 1976. Brugg.

Voigt, Th. 1940: Die Germanen des 1. und 2. Jahrhunderts im Mittelelbgebiete, Jahresschrift für Mitteldeutsche

Vorgeschichte 32, 1–242.

Voigt, Th. 1960: Einige Funde der Spät-La-Tène-Zeit von Halle und Umgebung, Jahresschrift für mitteldeutsche


Voigt, Th. 1976: Das hermundurische Urnengräberfeld bei Bornitz, Kreis. Zeitz, Jahresschrift für mitteldeutsche


Völling, Th. 1989: Bemerkungen zu einer älterkaiserzeitlichen Fibel aus Gaukönigshofen, Bayerische Vorges-

chichtsblätter 54, 235–241.

Völling, Th. 1993: Sporen aus Ringelsdorf, Niederösterreich. Bemerkungen zu den frühkaiserzeitlichen Stihlspo-

ren mit kreisförmigen Nietplatten, Archaeologia Austriaca 77, 105–111.

Völling, Th. 1994: Studien zu Fibelformen der jüngeren vorrömischen Eisenzeit und ältesten römischen Kaiser-

zeit, Bericht der Römisch-Germanischen Kommission 75, 1994 (1995), 147–282.

Völling, Th. 1995: Frühgermanische Gräber von Aubstadt im Grabfeldgau (Unterfranken). Kallmünz/Opf.

Völling, Th. 1998: Bemerkungen zum frühgermanischen Grab aus Eggolsheim, Lkr. Forchheim. In: Zeitenblicke

Ehrengabe für Walter Janssen. Rahden/Westf., 125–132.

Völling, Th. 2005: Germanien an der Zeitenwende. Studien zum Kulturwandel beim Übergang von der vorrömi-

schen Eisenzeit zur älteren römischen Kaiserzeit in der Germania Magna. Oxford.

Voß, H.-U. 1998: Corpus der römischen Funde im europäischen Barbaricum. Deutschland 3. Bonn.

Wahl 1982: Der römische Militärstützpunkt auf dem Frankfurter Domhügel. Mit einer Untersuchung zur germa-

nischen Besiedlung des Frankfurter Stadtgebiets in vorflavischer Zeit. Bonn.

Waldhauser, J. – Košnar, L. 1997: Archeologie Germánů v Pojizeří a v Českém ráji. Praha - Mladá Boleslav.

Wegewitz, W. 1937: Die langobardische Kultur im Gau Moswidi (Niederelbe) zu Beginn unserer Zeitrechnung.

Hildesheim/Leipzig.

Wegewitz, W. 1964: Der Urnenfriedhof von Hamburg-Marmstorf. Hildesheim.

Wegewitz, W. 1972: Das langobardische Brandgräberfeld von Putensen, Kreis Harburg. Hildesheim.

Werner, J. 1953: Keltisches Pferdegeschirr der Spätlatčnezeit, Saalburg-Jahrbuch 12, 42–52.

Werner = Werner, J. 1961: Bemerkungen zu norischem Trachtzubehör zu Fernhandelsbeziehungen der Spätla-tènezeit im Salzburger Land, Mitteilungen der Gesellschaft für Salzburger Landeskunde 101 (Festschrift M.

Hell), 143–160.

Weski, T. 1982: Waffen in germanischen Gräbern der älteren römischen Kaiserzeit südlich der Ostsee. Oxford.

v. Uslar, R. 1938: Westgermanische Bodenfunde des 1.–3. Jahrhunderts n. Chr. Aus Mittel- und Westdeutschland.

Berlin.

v. Uslar, R. 1988: Kuhbier in der Prignitz. Ein Urnengräberfeld des 1.–2. Jahrhunderts n. Chr., Offa 45, 181–282.

Zápotocký, M. 1969: Materiály k osídlení Litoměřicka v době římské – I: Dolní Poohří, Archeologické rozhledy

21, 178–201.

Zeuss, K. 1837: Die Deutschen und die Nachbarstämme. München.

Ziemlińska-Odojowa, W. 1999: Niedanowo. Ein Gräberfeld der Przeworsk- und Wielbark-Kultur in Nordmaso-

wien. Kraków.

Eduard DROBERJAR708

OBERELBSWEBEN – MARKOMANENZur Problematik der weiteren Entwicklung der Großromstedt-Kultur in der Stufe Eggers B1

(Zeitgruppe 3) in Böhmen (Dobřichov-Gruppe)

Die Problematik der ältesten Sweben ist ungewöhnlich kompliziert. Ähnlich schwierig ist ihre mate-rielle Kultur zu untersuchen - am häufigsten als elbgermanischer Kreis bezeichnet. War das eine zu-sammenhängende Kultur oder eher ein Komplex verschiedener Regionalgruppen? Mit den Anfängender swebischen Geschichte wird manchmal die Großromstedt-Kultur verbunden, benannt nach demBrandgräberfeld Großromstedt. Zuerst verwendeten M. Jahn (1941) und I. Borkovský (1942) dieseBezeichnung, welche hinter dieser Kultur den Stamm der Hermunduren sahen, der in Böhmen durchden sog. Plaňany-Kostomlaty-Typ repräsentiert wird. In der modernen Forschungsgeschichte belebtenD. Rosenstock (1986) und S. Rieckhoff (1995) die Bezeichnung der Großromstedt-Kultur neu. K. Pe-schel (1978) benutzt die Bezeichnung Großromstedter Horizont (Peschel 1968) und Th. Völling (2005)äußert sich gar nicht zu Großromstedt. Dieser Kultur werden meist nur die Erscheinungen der Germa-nen bzw. der Hermunduren (Sweben) zugewiesen, welche in Mitteldeutschland, das Mainfrankengebietund in Böhmen bekannt sind - und das im 1. Jhdt. v. Chr. (LT D2). Häufiger wurde die Großromstedt-Kultur als chronologischer Horizont zwischen Spätlatènezeit und römischer Kaiserzeit definiert (z.B.Peschel 1968, Salač 1996, 81; derselbe 2006, 230) oder als Kulturerscheinung der Germanen in derSpätlatènezeit (LT D2) mit einem älteren Horizont, erkannt in Schkopau (LT D2a), und einem jüngerenHorizont, vertreten namentlich in Großromstedt (Rieckhoff 1995, 151 ff.). Dabei wird ziemlich verges-sen, daß die Entwicklung der Großromstedter Kultur nicht an der Zeitenwende, also in der Stufe EggersA, endet, sondern sich weiter in Stufe B1 fortsetzte, wie Funde gerade aus Großromstedt (Abb. 44-49)belegen. Welche Rolle hatte die Großromstedt-Kultur und einzelne Regionen, in denen diese Kultur ver-breitet war (Mitteldeutschland und das Unterelbegebiet, das Maingebiet und Böhmen)? Das Haupt-problem in der Forschung findet sich gerade in der bisher ungeklärten Rolle der sog. Großromstedt-Kultur und ihrer Beziehung zu den historischen Sweben am Beginn der römischen Kaiserzeit. DieGroßromstedt-Kultur ist nach meiner Beurteilung nicht nur ein isolierter Zeithorizont oder eine lokaleKulturgruppe, sondern ein ganzer Komplex chronologischer, geographischer und kultureller Erschei-nungen, Probleme und Phänomene. Falls die Großromstedt-Kultur ein so großer Kulturkomplex wäre,wäre es möglich, sie für die Kultur des gesamten swebischen Stammes bzw. der Stämme auf dem swebi-schen Gebiet zu halten, was sich heute noch nicht ganz nachweisen lässt. Viele Indizien zeigen jedoch,daß die wechselseitige Verflechtung der materiellen Denkmale der Stufe B1 der frühen römischenKaiserzeit auf dem breiten Territorium der Elbgermanen (Abb. 51-56) eine tiefere Untersuchung diesertheoretischen Vorraussetzungen ermöglicht.

Eine außerordentliche Wichtigkeit für die Kenntnis der frühen römischen Kaiserzeit und die Kulturder ältesten Sweben in der Stufe Eggers B1 haben die Funde in Böhmen. Deren Bedeutung verstärkenauch schriftliche Quellen, nach denen es möglich ist, gerade in Böhmen das Zentrum des Stammes-verbandes der Markomannen bzw. das Marbods Reich zu lokalisieren. Auf der Grundlage der Fund-analyse aus 566 Brandgräbern und 36 Körpergräbern der Stufe B1 in Böhmen (von denen 282 Gräberaus Třebusice und 142 aus Dobřichov-Pičhora stammen) versuchte ich, andere Auffassungen vomBeginn der römischen Kaiserzeit zu definieren, welche zwar häufig aus älteren Vorstellungen hervorge-hen, aber die neuesten Forschungen hauptsächlich deutscher und polnischer Archäologen und Histori-ker reflektieren. Ich benutzte hierzu vor allem die erprobten klassischen archäologischen Methoden,welche sich hauptsächlich auf die Chronologie, die Gesellschaftsstruktur, die Analyse der materiellenQuellen, einschließlich der römischen Importe, die vergleichende Analyse anderer von den ältestenSweben besiedelten Regionen am Beginn der römischen Kaiserzeit und die Gegenüberstellung schrift-licher und der archäologischer Quellen stützen. Ich schließe so an die chronologisch ältere und un-längst neu definierte Plaňany-Gruppe der Großromstedt-Kultur an (Droberjar 2006).

Die Dobřichov-Gruppe ist Bestandteil der Großromstedt-Kultur als Folge der Migration derSweben aus Mitteldeutschland bzw. aus dem mainfränkischen Bereich nach Boiohaemum mit dem Er-gebnis der Verschmelzung mit älteren Komponenten germanischer (swebischer) Besiedlung (Plaňany-Gruppe) und einer starken Romanisierung in der augusteisch-tiberischen Zeit; gleichzeitig die Wider-spiegelung historischer Ereignisse in der Zeit der Existenz des sog. Marbods Reiches. Die Dauer derDobřichov-Gruppe lässt sich annähernd auf die Zeit eines halben Jahrhunderts festsetzen, namentlich inder 1. Hälfte des 1. Jhdts. n. Chr., teilweise vielleicht schon an der Neige des 1. Jhdts. v. Chr. (Stufe B1).


Die Träger der Dobřichov-Gruppe waren Sweben (sogenannte Oberelbsweben), bzw. Marko-mannen, sicher auch wenigstens ein Teil der Hermunduren und wahrscheinlich auch kleinerer Stämme,über die wir aus den schriftlichen Quellen nur sehr wenig wissen. Das Ausmaß der Besiedlung auf derGrundlage des Verzeichnises aller Gräber der Stufe B1 deckt sich teilweise mit der älteren Besiedlung(Droberjar 2006, Abb. 49). Das Hauptverbreitungsgebiet war NW-Böhmen, der Prager Bereich und na-mentlich das Elbgebiet. Im Unterschied zur vorangehenden Besiedlung fehlen dagegen überzeugendeFunde der Stufe B1 in Südböhmen. Archäologische Quellen zur Erkenntnis der Dobřichov-Gruppe sindBrand- und Körpergräber, große Brandgräbernekropolen und weiterhin auch Siedlungen. Zu den wich-tigsten Lokalitäten zählt der Friedhof von Dobřichov-Pičhora, wo die meisten Gräber (einschließlichvon Gräbern der Elite) mit reicher Ausstattung und zahlreichen römischen Importfunden belegt sind;weiter Třebusice, Tišice, Stehelčeves und Körpergräber aus Prag-Bubeneč. Neben großen Nekropolenmit mehreren Dutzend, offensichtlich auch hunderten Gräbern, existierten auch kleinere Friedhöfe.Typisch sind kleine Gruppen von Körpergräbern, welche sich außerhalb der Brandbestattungen finden.

Die böhmischen Funde der Stufe B1 ermöglichen es, und das sowohl aus quantitativer als auchaus qualitativer Sicht, den Inhalt der Dobřichov-Gruppe vorzustellen. Für diese sind namentlich nach-folgende Fundgegenstände typisch:

Vasenartige Terrinen (Abb. 4–9), klassische Terrinen (Abb. 10), sog. ungegliederte Terrinen (Abb.11), verschiedene Typen germanischer Fibeln, Augenfibeln, weströmischer und norisch-pannonischerFibeln, namentlich Almgren 2b, Almgren 45–47, Almgren 54, Almgren 67, Almgren 19a, KostrzewskiVar. N-a und Var. N-b, Typ Almgren A, Typ Kalkriese, Typ Třebusice und weitere Formen (Abb. 12–17),Bronzenadeln der Gruppen Beckmann IIa, IIc a IVb (Abb. 18); Tragen zweier Gürtel (Abb. 19), ver-schiedene Typen der Gürtelschnallen und achterförmiger Spangen der Gruppe Madyda-Legutko A1–5a A15–17 (Abb. 20) sowie Riemenzungen (Abb. 21-22). Charakteristische Funde sind ebenfallsTrinkhornenden (Abb. 25), am häufigsten vom Typ Andrzejowski D1. Unter den Waffen erscheinen vorallem Lanze und Wurfspeer (Abb. 28) einschneidige germanische und zweischneidige römischeSchwerter (Abb. 26), unter denen die Typen Bell-Zemplín und Mainz dominieren. Unter den Schilden(Abb. 31) überwiegen Schildbuckel vom Typ Zieling G1 und I1, und bei den Schildgriffen Zieling B1 undPrunkschildgriffen die Typen Zieling F1-F3. Von der Verwendung des Pferdes zeugen zahlreiche Belegeder Sporen, namentlich der Typen Jahn 19 und 23 (Abb. 32). Die häufigste Ausrüstung der swebischenKrieger waren Speer/Lanze (30,8%) und Schild (25%). Die sogenannte Komplettausrüstung (Schwert,Lanze, Schild) erschien nur in 10 Fällen und alle, außer Stehelčeves (Grab U2) auf den FundplätzenDobřichov-Pičhora (Gräber V, VI, 116) und Třebusice (Gräber 316, 398, 420, 560, 706, 954).Waffengräber bilden in der Dobřichov-Gruppe 18,4% (davon in Dobřichov-Pičhora 22% und inTřebusice 17,8 % der Gräber aus der Stufe B1), was übereinstimmt im Vergleich mit der Plaňany-Gruppe, wo Kriegergräber 17,2% ausmachen. Interessant sind zwei Bronzemünzen des Augustus mitKontramarken (Zeichen VAR) von den Fundstellen Počeplice bei Litoměřice und Kostomlaty nadLabem (Šnajdr 1876, 648, Taf. II:4; Pochitonov 1955, 97, Nr. 251).

Auf der Grundlage der Analyse der Brandgräber lassen sich vier Hauptgruppen der Bevölkerunginnerhalb der Dobřichov-Gruppe ausgliedern:

I. Gruppe (Elite der Markomannen, 2%), II. Gruppe (höhere Schicht und „höhere mittlereSchicht“, 32%), III. Gruppe (mittlere Schicht 53%) und IV. Gruppe („niedere“ Schicht 13%). DieBrandgräber der Dobřichov-Gruppe sind in Böhmen reicher als die Körpergräber. Unter den reichstenGräbern (Gruppe I) von denen 11 Brandgräber sind, war nur ein Körpergrab feststellbar (Prag-Bubeneč, Grab IV). Die Mehrzahl der übrigen findet sich in der III. (53%) und II. Gruppe (32%), wasmit der Verteilung der Brandgräber korrespondiert (Gruppe III: ebenfalls 53% und Gruppe II: 42%). Inden Körperbestattungen war offensichtlich nicht die markomannische Elite bestattet. Interessant ist derhohe Anteil römischer Importgegenstände in den Körpergräbern (44,4%), was identisch mit denFunden in Pičhora ist (44,7%). Ist es vielleicht möglich, in den Körpergräbern Fremde zu sehen –Händler oder Handwerker?

Ein augenfälliger Zug im böhmischen Milieu der frühen römischen Kaiserzeit bzw. in Stufe B1 ist diegroße Konzentration römischer Importe (Abb. 16, 17, 34, 35), was in dieser Zeit im gesamten Barbarikumkeine Parallele hat. Römische Importe wurden in nahezu 38% aller Gräber der Stufe B1 festgestellt. Vonden 213 Gräbern mit Importen wurden 40% in Třebusice gefunden, 30 % stammen aus Dobřichov-Pičhoraund die übrigen 30% verteilen sich auf die anderen Fundplätze. Der Anteil römischer Importe im Rahmender Stufe B1 je Fundstelle ist am höchsten in Dobřichov-Pičhora (44,7%) und in Třebusice (30,5%).

Eduard DROBERJAR710

Schon aus diesen Daten ist die außerordentliche Stellung beider Fundstellen ersichtlich. Zu denam häufigsten vorkommenden Gegenständen römischer Provenienz gehören Bronzegefäße, Fibeln, undGürtelgarnituren. In einem ganz neuen Licht stellen sich uns die Funde aus Třebusice vor sowie dieErkenntnisse, gewonnen durch die exakte Analyse sogen. Bronzen, welche behaupten, daß die Mehrzahlder Kleinfunde aus Stufe B1 – Fibeln, Gürtelgarnituren, und weitere Schmiedeerzeugnisse aus Messingbzw. klassischem antiken Aurichalcum (Oreichalkos) hergestellt waren (Droberjar – Frána 2004). Wiedie Funde aus drei Grabensensembles der Třebusicer Nekropole bestätigen – Grab Nr. 202 mit einemHalbfabrikat von Messing (Abb. 36:1/4), Grab Nr. 320 mit einer steinernen Gussform für Schnallen desTyps Oldenstein 1033 (Abb. 36:4) und Grab Nr. 587 mit einer sogen. römischen Messingschnalle vomTyp Oldenstein 1033 (Abb. 37:7) – wurden einige dieser Schnallentypen – die gewöhnlich als römischesErzeugnis angesehen werden - in Böhmen gegossen. Offensichtlich aber handelte man mit dem Rohstoff(Aurichalcum).

Wie entstand die Dobřichov-Gruppe der GRK in Böhmen? Die Träger der GRK besiedelten in der2 Hälfte des 1. Jhdts. v. Chr. (1. Welle ca. 30-40-er Jahre?) Böhmen (Plaňany-Gruppe der Groß-romstedt-Kultur). Diese Kolonisten richteten sich aus dem Mainfrankengebiet, wohin sich diese Kulturschrittweise aus Mitteldeutschland verbreitete. Ihre Träger waren gewöhnliche Sweben (vor allem frei-lich Hermunduren, aber vielleicht auch Markomannen – wenn sich das überhaupt vor ihrer Ankunft inBöhmen erkennen lässt). Die Markomannen hatten in ihrer vorherigen Heimat (mainfränkischesGebiet?) die gleiche materielle Kultur wie die Hermunduren. Nur so lässt sich die Angabe von Tacitusüber die Markomannen erklären, welche die Boier verdrängten (Tacitus, Germania 42). Unter den ausdem mainfränkischen Bereich ankommenden Germanen waren sowohl Hermunduren als auchMarkomannen, allgemein in diesen Regionen als Mainsweben bekannt. Es folgte eine 2. Welle (etwa inden 20-er bis 10-er Jahren), welche sich gleichfalls aus dem Maingebiet richtete. Diese bildeten wiede-rum Sweben (Hermunduren? und der dominante Bestandteil war die markomannische Elite). Mit die-ser Welle wurde das mainfränkische Gebiet im Wesentlichen entvölkert.

Die eigentliche Kultur der Markomannen in Stufe B1 begann sich erst in Böhmen zu formen, da-her sind für diese zahlreiche Spezifika kennzeichnend, welche die Definition einer eigenständigenGruppe (der sogen. Dobřichov-Gruppe) ermöglichen. Ob diese Gruppe die Fortsetzerin der Plaňany-Gruppe und damit auch ein Bestandteil der Großromstedt-Kultur ist, was wahrscheinlich erscheint,muss sich deutlicher zeigen. Erst später „tauchten“ die Markomannen (bzw. Sweben unter Herschafftder markomannischen Elite) dann in Böhmen auf (man begann sie so in den Schriftquellen zu bezeich-nen). Das grundlegende Problem besteht also darin, daß der Großromstedter Kultur nur die Denkmaleder Hermunduren zugeschrieben werden. Man vergisst dabei die Markomannen, evtl. auch andere swe-bische Stämme. Ich vermute, daß es für Markomannen und Hermunduren in der 1. und 2. Phase derEntwicklung der Großromstedt-Kultur im mainfränkischen Gebiet eine gemeinsame Kultur gab. Dahersind wir nicht in der Lage, den Markomannen materielle Zeugnisse im Maingebiet vor ihrem Abzugnach Böhmen zuzuschreiben. Ein ähnliches Problem ist die Identifikation der Quaden und Marko-manen im mittleren Donaugebiet in späterer Zeit.

Was ist überhaupt die Großromstedt-Kultur am Anfang der RKZ, wie war ihre weitere Ent-wicklung? Wann endet sie und bis wohin griff sie über? Ist das nur Mitteldeutschland, das Mainfran-kengebiet und Böhmen oder ein weit größerer Bereich, wo die Sweben siedelten – das Gebiet zwischenPrzeworsk-Kultur und der sogen. rhein-weser-germanischen Kultur? Es ist offensichtlich , daß die swe-bische Kultur ein großes Territorium einnahm, welches sich in einige kleinere Bereiche einteilen lässt,die gleichzeitig die Richtungen der Verbreitung einzelner swebischer Stämme im Verlauf der Spätla-tène- bis frühen RKZ (Abb. 50) angeben: Unterelbe und Havel-Spree-Gebiet, Mittelelbe-Saale-Bereich,mainfränkisches Gebiet (Mainsweben) und das Oberelbe-Gebiet (Oberelbsweben). Dazu sind auchzwei weitere bedeutende Regionen hinzuzufügen, in denen die Sweben eine Reihe sehr wichtiger Denk-male hinterließen, das ist der Bereich der mittleren Donau (sogen. quadische Siedlungszone) und dasOberrheingebiet (Neckarsweben).

Der Niedergang des swebischen (markomannischen) Zentrums in Böhmen ist unzweifelhaft einReflex tiefer gesellschaftlicher Veränderungen, in dem der Niedergang des sogen. Marbods Reichesseine entscheidende Rolle spielte, aber auch der Transformation der Siedlungsstruktur des 2. Drittelsdes 1. Jahrhunderts, bei der sich die germanische Besiedlung des böhmichen Beckens deutlich ab-schwächte. Die Machtzentren der Oberelbsweben verlagerten sich woandershin. ArchäologischeQuellen aus dem 2. Drittel des 1. Jhdts., welche den nächsten Zusammenhang mit böhmischen Funden


der Stufe B1 und also mit der materiellen Kultur der Dobřichov-Gruppe haben, finden sich vor allem imGebiet der mittleren Donau und des oberen Rheins. Von Phase B1b und dann namentlich am ÜbergangB1/B2 (nach T. Kolník und J. Tejral – B1c, bzw. B1III) konzentrieren sich in der SW-Slowakei, S-Mähren und im Oberdonaugebiet Niederösterreichs deutliche Belege swebischer Besiedlung, welcheeine direkte genetische Verbindung zum Böhmischen Becken, also zu den Oberelbsweben-Markomanenaufweisen (Kolník 1971; derselbe 1977; Tejral 1969; derselbe 1970; 1977; 1995; Droberjar 1995). Derschrittweise Aufstieg eines starken Zentrums im mittleren Donaugebiet ist unzweifelhaft die Wider-spiegelung der Existenz des sogen. Vannianischen Reiches (regnum Vannianum), bekannt aus antikenSchriftquellen (Dobiáš 1964, 149–170; Kolník 1977). Es scheint so, dass ein Teil der Oberelbsweben(Markomannen) ins Donaugebiet abwanderte (Mitteldonausweben). Das bestätigen auch die antikenSchriftquellen, aus denen ersichtlich ist, daß die Römer einen Teil der Marbods Abteilungen zwischenMarch und Waag umsiedelten (Dobiáš 1964, 149).

Außer den Bereichen östlich bzw. südöstlich von Böhmen (mittleres Donaugebiet) hat für dieErforschung der Geschichte der Sweben eine Gruppe von Denmkmälern, welche westlich von Böhmen– im Oberrheingebiet, im Kontaktbereich zwischen Rhein-Weser-Germanen und Sweben - verbreitet ist,beträchtliche Bedeutung. In vielen Beispielen stellen wir zwischen den dortigen elbgermanischenFunden der sogenannten Neckarsweben ähnliche oder sogar identische Elemente zu Fundensemblesder Dobřichov-Gruppe fest, z.B. Stehelčeves, Grab Nr. U 1 (Abb. 60) und Mannheim-Feudenheim, Grab1/1907 (Abb. 61). Schon R. Nierhaus (1966, 231f.) kam im Zusammenhang mit der Untersuchung derFunde aus dem Gräberfeld in Diersheim zu der Theorie, daß die dort bestatteten Germanen aus Böh-men an den Oberrhein kamen. Diese Theorie („Out of Bohemia-Theorie“) wurde in letzter Zeit durchO. Schlegel (2000, 165-167) wiederbelebt. Zu den Argumenten für eine Verbindung Böhmens mit demOberrheingebiet und folglich für den angenommenen Ursprung der Neckarsweben aus Böhmen istmehr anzuführen: z.B. ist in beiden Gebieten in den Gräbern ein hoher Anteil römischerImportgegenstände, in beiden Gruppen dominieren Waffen, die elbgermanische Keramik in der ober-rheinischen Gräbern beinhaltet ein identisches Typenspektrum. Ein weiteres Argument kann dasAuftreten der typischen eingetieften Hütten mit sechseckiger Pfostenkonfiguration des Typs B1 (Drober-jar 1997, 22, Abb. 11) sein, welche charakteristisch für die Oberelb- und Mitteldonausweben sind, unddie wir vom Fundplatz Seckenheim-Suebenheim kennen (Schlegel 2000, 220, Abb. 51).

Auf der Grundlage der geografischen Verteilung der swebischen Fundplätze, der chronologischenSchichtung der Funde und der kulturellen Veränderungen am Beginn der RKZ lassen sich nunmehr inder dritten Stufe der Großromstedt-Kultur (Großromstedt C = Eggers B1) der Prozess der Wanderungder Sweben und ihre wechselseitigen Kontakte mit anderen Regionen verfolgen. Auf die erste Welle derswebischen Besiedlung Böhmens (Plaňany-Gruppe, Eggers A), welche sich aus dem Mainfrankengebietrichtete, folgte eine zweite (Dobřichov-Gruppe), welche sich zum Böhmischen Becken wahrscheinlichgleichfalls aus dem Maingebiet und teilweise auch aus dem mittleren Elbegebiet richtete. Zwischen bei-den Wellen kam es zur gegenseitigen Verschmelzung dieser swebischen Gruppen (ÜbergangsstufeA/B1). In der Zeit der intensivsten Besiedlung Böhmens in der Stufe Eggers B1 - Aments „böhmischeFundprovinz“ (Ament 1999, 3) – als sich hier ein bedeutsames Zentrum der Elbgermanen (das sog.Marbods Reich) bildete, können wir zwei Phasen der Entwicklung (B1a, B1b) unterscheiden. Der nach-folgende Zerfall des Marbods Stammesverbandes verursachte offenbar eine Reihe von Migrations-prozessen. Schon in der jüngeren Phase der Stufe B1 kam es zur teilweisen Übersiedlung der Oberelb-sweben in das mittlere Donaugebiet (erste sogen. Oberelbswebische/markomannische Welle). In dernachfolgenden Zeit um die Mitte des 1. Jhdts. (B1/B2), also in der vorausgesetzten zweiten Oberelbswe-bisch/markomannischen Welle, konnte es zur weiteren Abwanderung der Sweben aus Böhmen kommen,dieses Mal nach Westen. Die Sweben des Oberelbegebietes konnten sich so in drei Gruppen teilen:Mitteldonausweben, Oberrheinsweben (Neckarsweben) und eigentliche Oberelbsweben (diejenigen,welche in Böhmen verblieben). Diese drei swebischen Gruppen bildeten dann die Grundlage der weite-ren selbständigen Entwicklung in den einzelnen Regionen während der 2. Hälfte des 1. Jahrhunderts.

EDUARD DROBERJAR

ÚSTAV ARCHEOLOGICKÉ PAMÁTKOVÉ PÉČE STŘEDNÍCH ČECH, NAD OLŠINAMI 3, 100 00 PRAHA 10

Eduard DROBERJAR712

Date post:	24-Mar-2015
Category:	Documents
Upload:	elea2005
View:	957 times
Download:	7 times

Droberjar 2006 B

Documents