Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Drobné zprávyReview by: Fr. Groh, Kd. and Fr. ŠimekListy filologické / Folia philologica, Roč. 36, Čís. 5 (1909), pp. 395-400Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23443295 .

Accessed: 14/06/2014 17:19

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.78.108.51 on Sat, 14 Jun 2014 17:19:17 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Drobné zprávy. 395

Poznámky jsou počtem malé a stručné, což schvaluji. Celkem možno říci, že překlad jest zdařilý; snad by

p. Dr. Petřík mohl leccos ze svých překladů Lukiana vydati na

př. ve Světové knihovně; tam by se překlady ty jistě dobře

hodily a našly by mnohem více čtenářů. Jos. Hrusa.

Drobné zprávy. Dne 22. září t. r. zemřel v Praze zemský školní inspektor Dr.

Edvard Kastner, čestný člen Jednoty českých filologů. Zesnulý na rodil se 20. prosince 1845 v Náchodě, studoval gymnasium v Král.

Hradci, načež se oddal studiu klassické filologie na universitě Pražské. Od r. 1870 působil jako professor nejprve na gymnasiu malostranském, pak na gymnasiu ve Spálené ulici v Praze. Roku 1888 jmenován ře ditelem gymnasia v Truhlářské ulici v Praze a r. 1893 zemským in

spektorem pro humanitní předměty na českých školách středních v království Českém; v úřadě tomto působil až do své smrti. V letech 1877—1890 byl též examinátorem pro řečtinu při české zkušební ko missi pro gymnasia. Jako professor byl horlivě literárně činný. Ve

výroční zprávě gymnasia malostranského uveřejnil r. 1870 cenné po jednání »0 zástupkách Sofokleových«, v programu gymnasia ve Spá lené ulici z r. 1878 článek »0 zařízení domů starořímských« a v těchto Listech r. 1876 pojednal »0 daktylu kyklickém a jeho významu v lyrickém básnictví řeckém*. Roku 1883 vydal nákladem Jednoty českých filologů «Výbor řečí Demosthenových« s poznámkami Byla to práce velmi pěkná, která se vyrovnala podobným vydáním cizo

jazyčným a dočkala se také v zpracování K. Himera již třetího vy dání. Pokračování těchto studií značí důkladný článek »0 kritické

úpravě textu řečí Demosthenových« ve Sborníku prací filologických na oslavu J. Kvíčaly, v Praze 1884. Od té doby, co Kastner byl jme nován ředitelem a později zemským inspektorem, přenesl svou činnost na pole paedagogické. Jsa sám výborným učitelem a znamenitým praktikem, usiloval zejména o to, aby učení latině a řečtině podávalo se způsobem snadným a přehledným, jakož i aby látka učebná byla důkladně procvičena. Sestavil stručnou grammatiku řeckou, která obsa hovala jen tolik látky, kolik jest jí pro školu nezbytně třeba, a to v té podobě, jak by se ve škole mohla podávati. Κ vydání však nikdy nedošlo; Kastner nechtěl činiti konkurrenci osvědčené mluvnici Nieder lově. V té době pocházejí od něho jen články z oboru antické metriky a řeckého řečnictví v Ottově Slovníku naučném a přehled prací českvch, týkajících se řečnictví řeckého v Památníku České akademie z r. 1898. Též o Jednotu českých filologů, u jejíž kolébky stál, Kastner nemálo se zasloužil. V době před zřízením české university a v prvních letech jejího trváni konal v Jednotě několikráte kursy přednáškové, ve

kterých podával návod k studiu klassické filologie a probíral řecké

starožitnosti a metriku. Praktické tyto kursy těšily se vždy veliké

návštěvě. Za tuto obětavost jakož i za vydání Demosthena, o kterém

isme se iiž zmínili, imenovala iei Jednota svým čestným členem a

zachová mu vždy čestnou památku. Fr. Groh.

Ve sbírce »Kleine Texte fiir theologische und philologische Ûbungen« na kterou jsme upozornili v tomto ročníku na str. 77 n.,

vyšla právě jako číslo 38—40 sbírka starolatinských nápisů,

This content downloaded from 195.78.108.51 on Sat, 14 Jun 2014 17:19:17 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

396 Drobné zprávy.

sestavená od Arnošta Diehla (Altlateinische Inschrif'ten. Ausgewáhlt von E. Diehl. V Bonnu 1909, A. Marcus und E. Weber, str. 64. Za 180

mk.). Je tu sebráno celkem 575 nápisů z doby republikánské, opatře

ných zcela stručnými poznámkami. Jsou rozděleny podle druhů v šest

kapitol: I. nápisy sakrální, II. zákony a usnesení senátu, III. nápisy čestné, IV. stavební, V. náhrobní, VI. instrumenta; v každé kapitole pak hleděno k tomu, aby byl pokud možno zachován pořádek chrono

logický. Nápisy příliš rozsáhlé, jako na př. lex Acilia de repetundis, lex agraria z r. lil nebo lex Cornelia de XX quaestoribus a j. nejsou však zde otištěny, nýbrž poukázáno ke sbírkám jiným; snad budou

tyto nápisy, jež jsou vesměs rázu právnického, uveřejněny v sešitě

jiném. Ke konci připojeno rozdělení sbírky Corpus inscriptionum La

tinarum jakož i tituly důležitějších sbírek jiných; knihu uzavírá prak tický ukazatel, z něhož možno snadno zjistiti, jsou-li zde obsaženy

nápisy, podle jiných sbírek citované. Vydavatel mohl užiti dosud ne

vydané 2. části I. svazku CIL, kterou k druhému vydání uspořádal E. Lommatzsch. Nelze pochybovati, že se knížečka tato velmi dobře hodí nejen pro cvičení epigraíická, nýbrž i pro studium staré latiny.

Kdežto ještě přednedávnem byl citelný nedostatek laciných pomůcek ke studiu palaeografie 1 at i nské, máme nyní na výběr buď Steffen

sovy ukázky z rukopisů latinských spisovatelů, na něž jsme upozornili výšena str. 77, nebo právě vydané ještě dokonalejší dílo Maxe Ihtna (Pa laeographia Latina Exempla codicum Latinorum phototypice expressa scbolarum maxime in usum edidit Maximilianus Ihm. Sériés I. Lipsiae [1909], in aedibus B. G. Teubneri, 16 str. 8° a XXII tab. fol. V mapě za 5 mk.l Právě tak jako Steffensovy »Proben aus Handschriften lateinischer Schriftsteller< podává i sbírka Ihmova vhodné ukázky pro vývoj latinského písma od III. až do XV. stol., ale vyniká nad ně tím, že všechny snímky podány jsou v původní velikosti a provedeny způ sobem dokonalejším, totiž fototypií, a mimo to že připojen podrobný, latinsky psaný výklad o každé tabulce. Ovšem s druhé strany musíme zase podotknouti, že většina ukázek týče se spisovatelů, na gymnasiích nečítaných, takže pouze tří nebo čtyř bylo by možno užiti ve školách středních. Vydavatel nadepsal svou sbírku »Šeries I<, hodlaje v dalším

vydávání pokračovat! ; bohužel zemřel nedlouho po vydání jejím.

Gomperzova krásná kniha, »Griechische Denker«, o níž

jsme se zmínili předešle (v. str. 315 n.), jest právě vydaným sešitem 17. dokončena (Griechische Denker. Eine Geschichte der antiken Philo

sophie von Theodor Gomperz. Dritter Band. V Lipsku 1909, Veit & spol. VIII a 483 str. Za 10 mk.). Je to konec ovšem předčasný. Pů vodně měl spisovatel v úmyslu vylíčiti dějiny filosofie řecké až do

počátku našeho letopočtu, nyní učinil konec žákem Aristotelovým Theo frastem. Κ upokojení svých čtenářů dodává, že hodlá napsati ještě zvláštní knihu ^Filosofie doby bellenistické<, ve které pojedná o filo sofii stoické, epikurejské a o skepticismu.

Velikého díla Zellerova »Die Philosophie der Griechen*

vyšel právě třetího dílu oddíl první v novém vydání, uspořádaném od Eduarda Wéllmanna (Die Philosophie der Griechen in ihrer

geschichtlichen Entwicklung dargestellt von Eduard Zeller. Dritler Teil, erste Abteilung. Die nacharistotelische Philosophie, ersle Halíte. Vierte Auflage herausg. von Eduard Wellmann. V Lipsku 1909. O. R. Reisland. XIII a 804 str. Za 19 mk., váz. za 2150 mk.). Tento svazek

týče se stoicismu, epikureismu, skepse a eklekticismu, jinak řečeno podává dějiny filosofie řecké od Zenona až lo Marka Aurelia. Též k filosofii u Římanů přihlíženo. Proti předešlému, od spisovatele sa mého uspořádanému vydání vzrostla kniha jen o 30 stran; nový vy davatel přestal na tom, že vložil na piíslušná místa poznámky, které

This content downloaded from 195.78.108.51 on Sat, 14 Jun 2014 17:19:17 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Drobné zprávy. 397

si učinil Zeller do svého exempláře a že připojil v poznámkách nej du ležitější literaturu novější. Hlavní jeho úkol záležel v tom, že znova kontrolloval a podle nejnovějších vydáni upravil všechny citáty ze spi sovatelů starověkých. Bylo by žádoucno, aby co možná nejdříve byly zpracovány oba nyní rozebrané < ddíly druhého dílu, týkající se So

krata, Platona a Aristotela.

Všem, kdož se zajímají náboženstvím starých Římanu, nemálo se zavděčil Alfred v. Domassewski, že své, po rozličných časo

pisech a příležitostných spisech roztroušené články sebral a vydal v pěkné knížce, nadepsané »Abhandlungen zur romischen Religion* (v Lipsku 1909, u Teubnera. VIII a 240 str. s 26 obr. a tabulkou. Za 6 mk., váz. za 7 mk.). Jsou tu otištěny celkem 2í články v témž pořádku a v podstatě i v téže formě, jak původně v letech 1892—1009 byly uveřejněny.

Zlomky Euripidovy Hypsipyly, objevené v Oxyrhynchu (v. výše, str. 156 n.). vydal nedávno Hermerden v laciném otisku, v němž zároveň zaznamenány jsou všechny návrhy, které dosud byly učiněny k doplnění četných mezer a k opravě porušených míst. Zároveň

pojednáno tu o obsahu a složení této tragoedie (Euripidis Hypsipylae fragmenta. Post Grenfellium et Huntium in usum studiosae inventulis

[sic| edidit Henricus van Herwerden. Traiecti ad Rhenum MCMIX apud A. Oosthoek. 47 str. Za 1'25 mk.).

Značné zlomky z Helienik neznámého historika řec

kého, vypravující o událostech z r. 395 před Kr., byly dosud přístupny pouze v V. svazku sbírky »Tbe Oxyrhynchus Papyri (srv. Listy fil.

XXXV, 1908, str. 150). Nyní odhodlali se šťastní nálezcové učiniti je přístupnější v menším vydání, nadepsaném »Hellenica Oxyrhynchia cum Theopompi et Cratippi fragmentis. Recognoverunt brevique adno tatione critica instruxerunt Bernardus P. Grenfell et Arturus S. Hunt«

(Oxonii [MCMIX] e typographeo Glarendoniano. VIII a [171] str. Váz. za 4 sh. 6 d.). Poněvadž se dosud badatelé neshodli, pochází-li spis objevený od Theopompa či Kratippa, zavděčili se vydavatelé všem, kdo se tou otázkou budou obírati, že připojili veškeré zlomky obou těchto historiků. To zasluhuje chvály tím větší, poněvadž sbírka Hi storicorum Graecorum fragmenta, uspořádaná od bratří Mullerů, ny nějším požadavkům dávno již nevyhovuje. Zdá se, že se mínění učenců přikloní k Theopompovi; neboť tomuto dějepisci přičítá nové

zlomky Ecluarcl Meyer v pozoruhodné monografii »Theopomps Helle nika. Mit einer Beilage uber die Rede an die Larisaeer und die Ver

fassung Thessaliens·* (V Halle n. S. 1909, M. Niemeyer. XI a 292 stran. S mapou Boiotie v r. 395 př. Kr. Za 8 mk). Pojednává nejprve o tom, jaký význam mají zprávy nově objeveného spisu pro poznání historie řecké a pak uvádí závažné důvody, pro které zamítá domněnku, že by dílo mohlo pocházeti od Kratippa, a rozhoduje se pro Theo

pompa. Text nově nalezený je tu také otištěn, jakož i dříve známé

zlomky Theopompových Ilellenik. Κ tomu připojil Ed. Meyer dů kladnou rozpravu o řeči, zachované pod názvem Ήρώδον περί πολι

τείας, kterou pokládá za pravou a klade do r. 401 nebo 400 př. Kr. Také tato řeč je tu otištěna.

Constantin lïitter, jenž vydal r. 1896 v Lipsku pěkný obsah

Platonových Zákonů a r. 1903 v Stuttgarlě přehledné obsahy pozděj ších dialogů Platonových, Parmenida, Sofisty, Politika, Fileba, Timaia a Kritia, vystoupil opět s dílem podobným, s obsahem Platonova Státu (Platons Staat. Darstellung des Inhalts von Constantin Ritter. V Stuttgartě 1909, W. Kohlhammer. IV a 216 str. Za 4-50 nik.). Lze

doufati, že tento obsah, v němž vězí více filologické i filosofické práce než se na první pohled zdá, setká se s touž oblibou jako předešlé a

This content downloaded from 195.78.108.51 on Sat, 14 Jun 2014 17:19:17 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

398 Drobné zprávy.

že usnadni studium tohoto důležitého díla Platonova; dobrou pomůc kou při tom budou oba pečlivě zpracovaní ukazatelové (str. 157—216], z nichž jeden týče se formy, druhý obsahu.

Ingram Bywater vydal r. 1898 v Oxfordě malé textové vy dání Aristotelovy Poetiky, o kterém jsme téhož roku referovali v těchto Listech. Nedávno vyšlo od něho velké vydání, opatřené úvodem, kritickým apparátem, anglickým překladem a rozsáhlým kom mentářem 'Αριστοτέλους ΙΙερΙ ποιητικής. Aristotle On the art oť poetry A revised text with critical introduction, translation and commentary by Ingram Bywater. V Oxfordě Í909, Clarendon press. XL1I a 383 str. Váz. za 1tí sh.). Je to zralý plod životní práce Bywaterovy, při čemž se obdivujeme jistotě a snadnosti, s jakou dovede spisovatel vykládati o spletitých věcech jako o komposici díla, o rukopisném podání, o de finici tragoedie a j. Bywater zná rozsáhlou literaturu o Aristotelově Poetice tak dobře, jako málo kdo z jeho současníků; škoda jen, že ji neuvádí měrou rozsáhlejší. Jeho vydání jest nyní nejlepší pomůckou ke studiu důležitého onoho snisu Aristotelova.

Podle nového plánu učebního bude možno na gymnasiu čisti někdy také Plutarcha. A tu vyšlo právě vhod nové vydání Plutarchova

ThemistokleaaPeriklea;jeto nové zpracování vydání Siefertova a

Blassova, které uspořádal Bruno Kaiser (Plutarchs AusgewâhlteBiogra phien. Ftir den Schulgebrauch erklártvon Otto Siefertund Friedrich Blass. III. Bandchen. Themistokles und Perikles. 3., umgearb. Aufl. von Bruno Kaiser. V Lipsku 1909, u Teubnera. III a 180 str. Za 180 nik.). Nový vydavatel přihlížel k tomu, aby se mohlo jeho vydání užívati pro četbu soukromou; proto upravil kommenbiř tak, aby žáku nezůstalo nic

nejasného. Zvlášt značných změn vyžadovaly poznámky historické; zde podány výsledky badání novějšího.

Tomu, kdo by chtěl v kratke době poznati mince řeckéa římské, lze vřele doporučiti knížku Salletovu. nově zpracovanou od Reglinga (Alfred von Sallet: Die antiken Miinzen. Neue Bearbeitung von Kurt

Regling. V Berlíně 1909, G. Reimer. Str. 148 s 228 obr. Za 2-50 mk., váz. za 3 mk.). Patří k rukovětem, sestaveným pro návštěvníky museí

berlínských, ale svými četnými, velmi zdařilými obrázky a jasným vý kladem poslouží každému i jinde. Obrázky nejsou kreslené, nýbrž zdělány jsou mechanickou cestou z fotografií originálů, chovaných většinou v Berlině; podávají tedy věrný obraz mincí.

Pověstné místo Pliniovo o křesťanech (epist. ad Trai. 96, 7) znovu probírá a vykládá prof. university záhřebské Julije Golik v článku Plinijemladi o krščanima, uveřejněném v časopise «Katolički List« 1909, a vyslovuje se právem podle analogiokých iníst z Minucia Felika a Tertulliana proti výkladu Efrema Baumgartnera (v Zeitschr. ftir katol. Theologie 1909, str. 50), jenž ve větě »morem... rursus coeundi ad capiendum cibum, promiscuum tamen et innoxium«

přikládá výrazu promiscuus význam s>společný« ainnoxium »frugálm« (eine geeminsame Mahlzeit bei der frugale Speisen gereicht wurden). Podle analogického místa v Minuciu Felikovi nemůže promiscuus zna čití nic jiného než jídla obyčejná (obecná) a innoxius nic než neškodný či nevinný. Odpor Pliniův ke křesťanům vys\ětluje se odtud, že v nich

(ovšem neprávem) viděl společnosti poíilické, proti nimž zvláště v orientu císař Trajan ostře vystupoval. Kel.

Meilletova kniha Introduction a létude comparative des langues in d o e ur op é e η η e s, o jejímž druhém vydání refero váno v Listech XXXV, str. 151—153, vyšla nyní v překladě německém

(Einfilhrung in die vergleichende Grammatik der indo

germanischen Sprachen. Vom Verfasser genehmigte und durch

This content downloaded from 195.78.108.51 on Sat, 14 Jun 2014 17:19:17 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Drobné zprávy. 399

gesehene Ûbersetzung von W. Ρ ri η t z. V Lipsku a Berlíně 1909, Β. G. Teubner. Str. XVIII a 330. Za 7 mk.). Překlad pořízen podle druhého

vydání, při čemž jednak spisovatelem samým, jednak překladatelem leccos zdokonaleno a podle nových prací upraveno; přidán také index

slovný, jehož v originálu francouzském není. Příklady francouzské

nahrazeny pravidlem příslušnými příklady německými. Překladem tím dostává se jazykozpytné literatuře německé díla, jehož dosud neměla:

opravdu vědeckého, ale přece obecně přístupného uvedení do studia

jazyků indoeuropských. Tím se stává pěkná tato kniha přístupnější i u nás, i upozorňujeme na ni jako na výbornou pomůcku k studiu srovnávacího jazykozpytu, která přichází zvláště vhod nyní, kdy s různých stran ozývají se hlasy, aby se také na středních školách, ne-li soustavně, tedy aspoň v rámci rozmanitých předmětů (zejména při vyučování jazyku mateřskému a při klassické filologii, ale také

při logice a psychologii) hledělo k srovnávacímu jazykozpytu.

Sbírka »Aus Nátur und GeisteswelU, vydávaná u Teubnera, při náší ve sv. 267. pěkný přehled o jazycích celého světa od F. N. Fincka. Die Sprach stà mme des Erdkreises (v Lipsku 1909. VIII a 143 str. Váz. za 1-25 mk.). Po výkladě F. Miillera v jeho Allgemeine Ethnographie (2. vyd. ve Vídni 1879) nemáme vlastně díla, v němž by byl podán přehled všech jazyků, vyhovující nynějšímu stavu vědy. Lze tedy jen vítati tento spisek, v němž zcela přístupně, přece však

vědecky bezpečně — pokud je o tom dnes bezpečný výklad možný —

podává poučení o věcech tak zajímavých a důležitých. Po úvodním

výkladě o tom, jak třeba rozumřti slovu »kmen jazykový« podává spisovatel přehled (mnohdy pouhý výčet) jazyků rassy kavkazské, mongolské, americké a aethiopské. Doplňkem k tomu jest jiná práce téhož spisovatele, tvořící 268. svazek téže sbírky: »Die Haupttypen des menschlichen Sprachbaus«, v níž podána charakteristika šesti hlavních typů, na něž lze všechny jazyky světa uvésti.

Nejnovější svazek sbírky »Indogermariische Bibliothek«, vydávané u Wintera v Heidelberce, obsahuje dobrou příručku ke studiu řeckých dialektův od A. Tlíuwiba: Handbuch der griechisch en Dialekte

(V Heidelberce 1909. XVIII a 403 str. Za 7 mk., váz. za 8 mk.). Po

úvodě, jednajícím o jazyku řeckém jakožto celku, o pramenech a po můckách, z nichž poznáváme řecké dialekty, a o třídění řeckých dialektů, následuje rozbor dialektů v tomto seskupení: I. dialekty dorské, II. dial.

achaisky, III. elidský, IV. dialekty severozápadní, V. aiolské, VI. ar

kadsko-kyperské, VII. dialekt pamfylský, VIII. ionsko-attické dialekty. Výklady doprovázeny jsou pečlivými záznamy bibliografickými, celek

opatřen podrobným indexem věcným.

Thesaurus linguae Lat in ae přikročil k vydávání ohláše ných již doplňků, kteréž budou obsahovati jména vlastní, počínaje pís menou C. Nedávno vyšel první sešit, obsahující hesla C-Carine (I str. a 192 sl. Za 7-20 mk.). Podle předmluvy jest to práce tří spolupracov níků: Ottona, Reische a Jacobsohna; další sešity budou prý rychleji následovati.

Životopis slavného filologa Rich arda Bentleye (1662—1742), kterýž vydal r. 1882 Richard C. Jebb, vyšel právě v novém, laciném

vydání ve sbírce English Men of Letters (Bentley. By R. C. Jebb. V Londýně 1909, Macmillan and Co. XI a 229 str. malé osmerky. Za 1 sh.).

*

Marci Pauli peregrinationes in lingua bohemica.

Zprávu Dobrovského o druhém českém rukopise cestopisu Marco Po lova (viz Korrespondenci Josefa Dobrovského díl III., vyd. A. Paterou str. 53, 60, 62, a posouzení této práce od J. Jakubce v Lfil. XXXVI,

This content downloaded from 195.78.108.51 on Sat, 14 Jun 2014 17:19:17 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

400 Drobné zprávy.

str. 69—70, i jeho Dějiny literatury české [Doba staročeská], při Naší

Době, str. 10tí pozn.) lze nám již vysvětliti. Hodlal jsem se po ruko

pise Marca Pola od Dobrovského v korrespondenci se Zlobickým uvá děném ohlédnouti v Mikulově o letošních prázdninách, ale nebylo po třebí hledati. Dostal jsem do rukou český překlad Mandevilla (účelem mé cesty do Mikulova bylo prostudovati tento rukopis), a na hřbetě

překladu toho našel jsem nápis hnědou barvou, dnes již velmi vy bledlý: Marci Pauli Veneti peregrinationes in lingua Bohemica.

Byl tedy tento rukopis Mandevillův omylem pokládán za Marco Polův Million. Domněnka, že v Mikulově jest nějaký dosud blíže neznámý rukopis českého Millionu, je tedy bohužel mylná. Do

brovský asi sám omyl poznal, poněvadž v Geschichte der bôhmischen

Sprache und altern Literatur (1818) str. 274—5 druhého rukopisu Mil lionu neuvádí (listy Dobrovského, v nichž činí zmínku o tomto ruko

pise v Mikulově, jsou z r. 1789 a 1790). Proto ani Dudik (Hand schriften der Fiirstlich Dietrichstein'schen Bibliothek zu Nikolsburg in

Mâhren) neuvádí rukopisu Millionu českého, ani A. Patera, který ze vrubně prohlížel taměiší rukopisy, nenalezl nic podobného.

Fr. Simek.

Na str. 313 pozn. tohoto ročníku vynechati jest slovo »stěpak«, které má Bartoš v Dialektickém slovníku _s. v. čepák. Jest pozoruhodno, že assibilata c sluchu mému (i jiných Cechů na Strážničku žijících) zněla jako šť. Také rodilý Moravan mi potvrdil, že lze slyšeti >|čepák«.

Fr. Šimek.

Dr. Servác Heller v XXX. ročníku »Květu« otiskoval vele

zajímavé vzpomínky »Z e života Svatopluka Čecha*. Tam

(kniha LX., str. 685—6) čteme také toto charakteristické místo: »Co se

Rukopisu Královédvorského týče, náležel Svatopluk Cech dlouho mezi věřící. Na gymnasiu byl tehdy RK arci ještě obligátní četbou

jakožto dokument pravosti nade všechnu pochybnost povznesené, naše

pak Květová Staročeská mluvnice měla RK za jeden z hlavních svých pramenů a pilířů; ale někteří z nás, zejména Otakar Hostinský, pisatel těchto řádků a jiní ještě septimáni a oktaváni považovali jej, nikoli snad na základě polemických spisů Dudíkových a Fejfalíkových, kterých jsme vůbec do podrobností ani neznali, nýbrž na základě vlastního uvažování a přemýšlení za apokryf, aspoň pokud se týče času nebo doby jeho vzniku. Nám zdál se již tehda celý myšlenkový proud, celý způsob vyjadřování citů a myšlenek, celý fond pojmů a

celý, jak se říkalo, ,světový názor1 těchto básní příliš vytříbeným, příliš vyspělým a jasným, příliš básnicky vybroušeným, příliš raffino

vaným a moderním, aby mohl býti považován za emanaci, za plod nějakého i sebe vzdělanějšího ducha XII. neb XIII. století. Otázkou, kdo by asi mohl býti původcem básní RK, hlavy jsme si ovšem ne

lámali, zůstavujíce vyřízení této otázky budoucnosti. Hanku pova žovali jsme za neschopna takového díla, Lindova ,Jaroslava' ani téhož básníka ,Záře nad pohanstvem' jsme ještě neznali, Svoboda

byl nám pouhým překladatelem RK a Jungmann patriarchou nade všechno podezření povýšeným. Že by RK byl museálním padělkem z počátku XIX. století, nepovažovali jsme za pravděpodobné, majíce spiše za možné, že nějaký básnicky velmi nadaný, klassicky vzdělaný, také západních literatur a staré češtiny znalý mnich nebo šlechtic ně kterého dřívějšího věku [kterého?] básně ty z pouhé záliby v mluvě

svých předků složil a spolu též napodobeným, starým písmem sepsal. Leč to nebylo naší starostí; to bylo, jak jsme soudili, problémem bu doucnosti.» Jinými slovy: vzdělaná a prohlédavá mládež naše již před více než čtyřiceti lety v pravost RK nevěřila. Skoda, že se k tomuto významnému faktu dr. Heller nepřiznal za kritickvch «válečných* let 1886 atd. !

This content downloaded from 195.78.108.51 on Sat, 14 Jun 2014 17:19:17 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions