Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Drobné zprávyListy filologické / Folia philologica, Roč. 34, Čís. 1 (1907), pp. 77-80Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23443314 .

Accessed: 14/06/2014 05:26

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.34.79.49 on Sat, 14 Jun 2014 05:26:13 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Hlídka programü středních škol. 77

prvé se jich chytá rukama a pak je nohama šlape«, nebo

»Zítra budete míli: počty, dějepis a kreslení«; v první větě je

dobrým zvykem psáti středník, v druhé po »míti« nic.

Cenná pozorování p. spisovatelova uložena jsou v poznám kách (na př. v pozn. 5 o vadách našich obvyklých výměrů věty a užitečný pokus nové definice; v pozn. 8, pudle čeho žáci nej snáze rozpoznávají věty vedlejší od hlavních).

Chybně položeno bylo na str. 15 ř. 11 zdola »jím samým» za zájmeno »týž Jos. Straka.

Drobné zprávy. Velmi zajímavý nápis nalezen byl roku minulého v portugalských

měděných dolech v Aljustrelu. Zatímnou zprávu o něm podal E.

Cagnat v Journal des savants 1906, 441 nn. a 675 n., kdež uveřejněn text i faksimile. Jsou to pravidla o dolováni z doby nejspíše Jladrianovy, vyrytá na bronzové, výtečně zachované desce. Původně

napsána byla pravidla ona nejméně na třech deskách vedle sebe; naše deska je nejspíše druhá z nich, poněvadž chybí začátek i konec. Zbývá sice ještě leccos nevysvětleného, ale zdá še, že se věc měla asi takto. Na onom místě byly za Hadriana objeveny stříbrné a měděné doly a hrnulo se sem asi mnoho dobrodružných lidí, kteří chtěli zde rychle zbohatnouti. Leč celou věc vzala ve svou správu pokladna císařská

(fiscus), jež sem vyslala svého úředníka, (procurator metallorum). Zřízeny byly jednotlivé dílce {partes), které stát jednotlivcům prodával, aby tam na svůj vrub drahý kov dobývali. Každý mohl si přibrati společníků, kofik chtěl; podle toho, čím přispěli, měli také podíl na

výtěžku. Dílec, na kterém by se šest měsíců po sobě nepracovalo, připadl však znovu fisku, jenž jej mohl opět prodati. A!e také majitel mohl svůj dílec prodati, ovšem jen s vědomím procuratora. Největší a nejpohodlnější výtěžek měl z těchto dolů stát: osoboval si polovičku vykopaného kovu, ale ne v stavu surovém, nýbrž žádal, aby těžebník

zaplatil cenu hotovými, a to dříve než přikročí k tavení kovu. Aby byla možná kontrolía, ustanoveno, že se ruda smi odvážeti do hutí jen ve dne; kdo by ji odvážel po západu slunce neb v noci, propadl pokutě 1000 sestertiů. A kdo by se opovážil taviti rudu dříve než

zaplatil fisku předepsanou částku, toho důl mohl procurator jednoduše prodati jinému. Udavači dostalo se za odměnu čtvrtého dílu nejspíše té částky, o kterou by byl jinak stát přišel. Také fiskus sám chtěl na

počátku asi provozovati těžbu stříbra, a to hned na pěti místech. Ale zdá se, že to dobře nešlo. Proto připomíná se, že ze zvláštní milosti císaře Hadriana (secundum iiberalitatem saCratissimi imp. Hadriani

Aug.) budou tyto šachty přenechány tomu, kdo první se přihlásí a

zaplatí 4000 sestertiů do císařské pokladny. Ale ustanovují se mu za to přísnější podmínky. Jakmile dojde v jedné šachtě k žíle stříbra, má bez váhání zahájiti práci také v ostatních; jinak se přenechají jinému. Totéž se stane, kdyby deset dní po sobě nepracoval. Zajímavá jsou ustanovení, týkající s.e bezpečnosti v dolech. Všechny šachty mají býti pečlivě podepřeny, podpory zpuchřele mají býti novými nahra

zovány, průchod má býti snadný. Rovněž pečováno o to, aby chodba

podzemní, kudy se do dolů přiváděla voda, zůstala nedotčena dolo váním. Ustanoveno totiž, že kdo doluje na měd, musí zůstati na 15 stop s obou stran od ní vzdálen, kdo doluje na stříbro dokonce na 60 stop. Jen výjimkou může procurator dovoliti, aby k vyzkoumání nového

This content downloaded from 195.34.79.49 on Sat, 14 Jun 2014 05:26:13 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

78 Drobné zprávy.

kovu byla z oné chodby vedena pokusná chodbička (ternagus), která však nesmí míti více než po čtyřech stopách výšky a šířky. Na pře stoupeni těchto předpisů stanoveny jsou tresty. Bude-li vinníkem otrok, má býti zmrskán a pak prodán s dodatkem, že již nikdy nesmí se zdržovati v dolech; bude-li to svobodný občan, má všechno jeho jmění propadnouti fisku a má mu býti na věčné časy zakázán přístup do dolů. — Jak viděti, poskytuje tato jediná deska tolik nového a

zajímavého, že by si bylo přáti, aby při dalších pracích v Aljustrelu nalezeny byly ještě desky ostatní. Zvláštní článek o této důležité pa mátce chystá konservátor musea lisabonského Leite de Vasconcellos; zde bude zajisté taktéž pojednáno o otázce, jak souvisí nový nápis se

starším, tamtéž objeveným, jenž jest otištěn v CIL II, suppl. č. 5181 = Dessau, Inscr. Lat. sel. 6891 (lex metalli Yipascensis).

Kdokoliv se obíral athénskými nápisy didaskalickými, velice toho želel, že důležitý nápis IG II 971 d, znám byl pouze z ne

spolehlivého, libovolně interpolovanébo přepisu Pittakysova. Nyní podařilo se Adolfu Wilhelmovi, objeviti onen zlomek v soukromém domě v Athénách; i uveřejnil jej v Anz. d. phil. hist. Klasse d. Wiener Akademie 1906, str. 77—82. Jsou to, jak již Koehler poznal, tři sloupce, týkající se vítězství o Dionysiích v 1. 399—374; některá leta jsou ovšem zastoupena jen zlomkovitě, jiná dokonce chybí. Nejzajímavější však jsou dvě nové zprávy, obsažené v sloupci prostředním, dobře zachovaném. První jest, že r. 387 dosáhl první ceny komický básník

Araros, syn Aristofanův. Tím se potvrzuje zpráva v hypothesi Aristo fanova Pluta, provozovaného r. 388, že básník dal provozovati své komoedie Kokala a Aiolosikona pod jménem syna svého, chtěje ho tak

doporučiti obecenstvu. Araros zvítězil zajisté jedním z obou dramat. Druhá zpráva týče se r. 386. Zde čteme hned na začátku παλαών

δράμα πρωτο[ν] παρεδίδαξαν ol τραγ[ωιδοί\. Toho roku bylo poprvé vloženo do programu Dionysií provozování staré tragoedie; poněvadž to byla věc mimořádná (παραδιδαοκαλία), dána na první místo, před ostatní program. Vypravení staré tragoedie měli na starosti tragičtí herci (τραγψδοί). O komoedii máme touž věc zjištěnu ve zlomku, který nedávno uveřejnil Wilhem (Urkunden dramatischer Aufführungen in

Athén, ve Vídni 1906, str. 28). Zde čteme při roce 389 [πά]λαιόν δραμ[α πρωτ]ον [π]αρεδίδαξα[ν ol\ ·χ[ω\μ[ωιδοί\.

Při výkopech v PrienS, podniknutých r. 1895—1898 správou král. museí berlínských, objeveny byly též četné nápisy, které jsou nyní vydány v díle >Inschriften von Priene. Unter Mitwirkung von C. Fredrich, H. von Prott, H. Schrader, Th. Wiegand und H. Winnefeld herausgegeben von F. Frhr. Hiller von Gaertringen* (v Ber líně 1906, G. Reimer. XXIV a 312 stran velkého quartu. S 81 vyobr. v textu a 3 přílohami. Za 25 mk.). Kromě nápisů, nově nalezených, jsou zde ovšem otištěny též nápisy, chované od r. 1870 v britském

museu, tak že zde máme úplnou sbírku všech nápisů z Prieny. Nápisy britského musea byly sice r. 1890 vydány od E. L. Hickse (Ancient Greek inscriptions in the British Museum, sv. III., str. 1 nn.), ale pro nové vydání byly srovnány znova. Největší zásluhu o nápisy prienské získal si H. Prott, a jeho jméno byla by zajisté sbírka nesla, kdyby náhlá smrt nebyla r. 1903 učinila konec jeho nadějnému životu. Nápisy podány jsou v minuskulích, jako při nápisech z Magnesie nad Mai andrem r. 1900, ale chvály hodná novota zavedena v tom, že u důle

žitějších nápisů podány ukázky písma podle fotografie. To je asi nej vhodnější cesta, kterou by se měly bráti příští publikace epigrafické.

Studium starořecké plastiky jest nyní značně usnadněno

krásným dílem Viléma Lermanna: Altgriechische Plastik. Eine Ein

fuhrung in die griechische Kunst des archaischen und gebundenen

This content downloaded from 195.34.79.49 on Sat, 14 Jun 2014 05:26:13 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Drobné zprávy. 79

Stils (v Mnichově 1907, C. H. Beck. XIII a 231 str. 4° s 80 obrazy v textu a s 20 barevnými tab. Váz. za 25 mk.). Djlo vzniklo ze studií, které konal Lermann r. 1904 za svého pobytu v Řecku před originály samými. Pojednává se tu o archaických skulpturách z poru^ o zpodo bování nahého těla mužského a oděného těla ženského, o archaickém

usmívání, o účesu soch mužských i ženských, o sochách mužů i žen za válek perských, o reliefech a o skulpturách štítových. Zvláštní zřetel věnován jest omalování starověkých soch. Za tím účelem jsou na 20 tabulkách, přesně dle originálů, zobrazeny zbytky barevného vzor

kování, jež se zachovalo na šatě soch ženských, objevených v letech 1886—1889 na akropoli athénské. Spisovatel jeví dobrou školu archaeo

logickou, má jemný, v pravdě umělecký vkus a zajímavý sloh. Nádherně

vypravené dílo jeho bude tedy zajisté míti hojně čtenářů.

Kdo jest oněch deset vážných mužů, kteří stojí ve východním vlysu parthenonském po obou stranách sedících bohů, o tom

byly pronášeny různé domněnky. Jedni pokládali je za devět archontů s písařem, jiní za hieropoie, epimelety, athlothety nebo prostě za občany, očekávající průvod. Pěkný výklad nový pronesl nedávno A. S. Arva

nitopullos v Ath. Mitt. XXXI, 1906, str. 38 nn. Pokládá je za heroy desíti attických fyl, poukazuje dobře k tomu, že podle úmyslu Feidiova tvoří skupinu zvláštní, která nepatří ani k bohům ani k účastníkům

průvodu. S domněnkou tou lze souhlasiti, ale j de -li Arvanitopullos dále a pokouší-li se stanovití jména jednotlivých herou eponymů, nelze ho v tom následovati. Možná, že heroové byli sestaveni v tom pořádku, v jakém se v úředních listinách uváděly fyly za sebou a v jakém stály sochy heroů vedle sebe na agoře athénské, avšak naprosto je pravdě nepodobno, že bychom měli začíti na straně pravé, kde stojí čtyři heroové, a pak přeskočili k šesti heroům na straně levé. Tím bychom dostali, dívajíce se na vlys, takovýto pořádek fyl: Y—X....I —IV; to jest zajisté nepřirozené. Můžeme tedy přijmouti sice zajímavý výklad Arvanitopullův, ale nesmíme jiti tak daleko, abychom určovali

jména jednotlivých heroů.

Jordánová topografie starého Říma, jež, jak známo, zůstala nedokončena, byla nyní dokončena právě vyšlým svazkem, jejž zcela nově napsal Christian Huelsen, nejlepší znalec topografie římské

(Topographie der Stadt Rom in Altertum von H. Jordán. Erster Band, dritte Abteiiung. Bearbeitet von Ch. Huelsen. V BerlínS 1907, u Weid mannů. XXIV a 710 str. s 10 tab. Za 16 mk.). Probírá se tu topo grafie celého Říma až na Capitolium a fórum, kteréž byly zpracovány od Jordana r. 1885 ve svazku předešlém. Skoda, že Huelsen, jak praví sám v předmluvě, nemá v úmyslu znovu přepracovati také onen sva zek, novými výkopy na foru zastaralý!

Královská bibliotbeka berlínská zakoupila před několika lety zajímavý rukopis řecký z konce XI. neb začátku XII. stol. (cod. Bero linensis graec. oct. 22). Je to t. zv. codex mixtus, jenž obsahuje na listě 1.—67. šestnáct různých traktátů z doby byzantské, psaných růz

nýma rukama, ke konci však na listě 68.—111. začátek slovníku Fotiova a sice předmluvu a hesla od α—ϋπαρνος. To byla skutečně znamenitá koupě; neboť cod. Glareanus, náš hlavní pramen pro slovník

Fotiův, má právě na počátku značné mezery. Obsahujeť kromě před mluvy pouze hesla od a—άάσαι, pak od άγχίνοια—αδιάκριτος, načež

následuje veliká mezera až do hesla έπώννμοι. Při tomto stavu věcí

poskytuje ovšem nový rukopis doplnění četných hesel, která dosud

chyběla. Ovšem ani tak nemáme ještě slovník Fotiův úplný; nebot hesla mezi απαρνος a έπώννμοι chybí nám stále ještě. Správa knihovny berlínské pátrala usilovně po druhém svazku onoho rukopisu, ale

nepodařilo se jí, jej objeviti. Aby nový nález učiněn byl badatelům co

This content downloaded from 195.34.79.49 on Sat, 14 Jun 2014 05:26:13 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

80 Drobné zprávy.

nejdříve přístupným, převzal jeho vydání R. Reitzenstein, jenž svými pracemi olexikografech řeckých byl k tomu nad jiné způsobilý. Editio

princeps má nadpis: Der Anfang des Lexikons des Photios herausgegebeú von R. Reitzenstein (v Lipsku 1907, u Teubnera. LIV a 166 str. se 2 snímky rukopisu. Za 7 mk.). Nový nález jest zejména důležitý tím, že podává mnoho nových, bohužel jen krátkých zlomků ze ztracených tragoedií, hlavně Sofokleových, jakož i četné zlomky z komoedie řecké i ze spisovatelů jiných. V úvodě snaží se vydavatel zjistiti způsob, jak Fotios svůj slovník skládal.

Schanzových známých dějin římské literatury vyšla právě I. dílu 1. polovice v třetím, zcela přepracovaném a značně rozmno ženém vydání (v Mnichově 1907, G. H. Beck. XII a 362 str. Za 7 mk., váz. za 8 mk. 80 pf.). Probrána jest tu literatura římská od prvých začátků až do konce války spojenecké. Co bylo v předešlém vydání z r. 1898 na 151 stránkách, tomu je zde věnován počet stran více než dvojnásobný. Rozšíření jeví se hlavně v tom, že v poznámkách přihlíženo k literatuře nejnovější, avšak i text byl na četných místech

přepracován a novými paragrafy doplněn, tak že máme před sebou knihu takřka novou.

Ρ. prof. Král nám píše: Na str. 421 posledního ročníku Listů filol.

(1906) v či. Fr. Cády »Básně Vincencia Zahradníka« je řečeno, že prý v Zahradníkových článcích »Zábavné hodiny« jsem právem shledal

rhythmus, a to přízvučný; stalo prý se tak v mé studii o »metrice« české v Listech íiloJ. 1894. V mých článcích o prosodii české, v nichž se ovšem špatně hledá, poněvadž jsou rozdrobeny po šesti ročnících Listů fil. (v samostatné knize jsem jich vydati nemohl, dobře víte, proč) děje se zmínka o Zahradníkovi v připomenutém ročníku na str. 419. Zahradník jest tam uveden mezi básníky, kteří v letech-. 1818—1853 veršovali buď úplně bez chyby nebo s nepatrným poměrně počtem úchylek od správného přízvuku. F. Strejček ve svém

vydání Bájek a básní Zahradníkových uvádí jná slova na str. 19 v pozn. dobře, kdežto v Listech fil. —■ asi vinou Besed Času 190L?, str. 141 — vkládá se mi do úst výrok naprosto nesprávný. Já jsem k Zahradníkovým pra cím, které byly tištěny jako prosa, ve své práci vůbec nepřihlížel; úsudek onen podán jest jen podle jeho nepopiratelných veršů, které

jsem poznal při systematickém pročítání literatury té dovby (tuším jen podle jeho básně »Žalm 100«, otištěné také v článku Čádově na str.

481); neshledával jsem tedy v nijaké jeho próse rhytbmu a ani jsem ho v ní nehledal. Prosím, opravte tedy tvrzení Cádova článku. Stává se mi již asi po čtvrté, že se někdo mé práce o prosodii české dovolává

chybně, poněvadž cituje asi z paměti. Aspoň tolik snad ta práce zasluhovala, aby se ti, kteří se jí dovolávají, přesvědčili, co je v ní psáno. Mimochodem připomínám, že velká část »básní« Zahrad

níkových je podle mého mínění vskutku psána trochejským rhythmem (asi po způsobu BK.), u některých však zdá se mi to velmi pochybné jak pro arciprosaický obsah, tak pro četné konjektury, kterými slova třeba upravovati ve verš. To platí zejména o č. 2 (podle číslování

Strejčkova), str. 4 (Naříkání ctnosti), 5, 7, 8, 10, 11, 12, 13 (Jan Roky cana a Dobravský), 14, 15, 18 (Komenský Cechům), 23. Byly-li to

kdy vskutku verše, byl by je Tyl (patrně pro obsah naprosto prosaický) důkladně změnil, že těžko se nyní v nich dopátrati rhythmu; a ten by arci musil býti u Zahradníka podle jeho básně »Zalm« bezvadný a nesměl by vykazovati verše, končící se na α a když, jichž by Zahradník

jistě nebyl připustil. Rozmlouvání Jana Bokycany s Dobravským je zcela jistě holá prósa: vždyť jevto napodobení prosaických dialogů Lukianových! V č. 18 (Komenský Cechům) zdá se býti pouze úmyslný parallelismus prosaických vět.

This content downloaded from 195.34.79.49 on Sat, 14 Jun 2014 05:26:13 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions