Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Drobné zprávyListy filologické / Folia philologica, Roč. 32, Čís. 2 (1905), pp. 156-160Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23438983 .

Accessed: 16/06/2014 01:54

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.126.55 on Mon, 16 Jun 2014 01:54:30 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

156 Drobné zprávy.

bulaire du vieux slave, Paris 1902, str. 147—149, jehož výklad také čteme u Brugmanna, Kurze vergleichende Grammatik, 531 ; o témž srv. také Ρ Kretschmer, Zeitscbrift filr ôsterr. Gym nasien 53, 1902, 711—713; o possessivní příponě -ovi> psal F. Prusík, Sitzungsberichte der phil.-hist. Classe der kais. Aka

demie der Wissenschaften in Wien LXXXIII, 407 sl. ; o stčeských místních jménech na -o v B. Spiess v programu reálky králové

hradecké 1883.

Spisy, jež se uvádějí mezi literaturou, mají bytí uvedeny

plným titulem s rokem a místem vydání, má býti udáno také

vydání, jehož užíváno; u článků časopiseckých má býti uvedena

vedle ročníku a roku také stránka. Proti zásadám těmto hřeší

se na str. 19. napořád. Které vydání Leskienova Handbuchu spi sovatel cituje, které vydání Schleicherova Compendia? Také

v textu nemístně citováno LF 90, 147 místo LF XVII, 1890, 147

(str. 18), LF 76, str. 66 místo LF III, 1876, str. 66 atd.

Celkem ovšem lze říci o práci télo, co pověděno již na

hoře, že je v ní pečlivě shromážděn a roztříděn příslušný ma

teriál, i zpracování jeho celkem správně ukazuje, jak se bral

vývoj přípon, jež jsou předmětem studie; poohlédnutí po pří slušné literatuře a přesnější stilisace i jasnější výklad na někte

r>ch místech bvlv bv cenu ieií ieště zvvšilv.

Oldřich Hujer.

Drobné zprávy. Pozoruhodné příspěvky k topografii nejstarších Athén

podává Engelbert Drerup ve Pbilologu LXtV, 1905, str. 66—94. Soudí

nejprve, že devítibranné Pelargikon neznamená opevnění západní části akropole, jak se domnívá Dôrpfeld, nýbrž že tím rozuměti sluší

pelasgické hradby kolem celé akropole. Kromě hlavního vchodu, leží cího na straně západní, bylo dle jeho mínění ještě osm bran v hrad 1 ách, z i.ichž můžeme zjistiti ještě čtyři na straně severní a jednu na straně jižní Hlavní věc, že totiž Pelargikem původně se mínilo opev nění celé akropole, bude asi správná, avšak v podrobnostech jsou některé nesprávnosti. Výkopy, podniknuté na akropoli r. 1885—1889, neobjevily bránu v jižní zdi pelasgické, nýbrž pouze schody v opěrné zdi, která zřízena byla za doby Kleisthenovy, když se budovaly základy pro »starší Parthenon« (v. plán v Ath. Mitt. XXVII, 1902, str. 396). Drerup dal se tu svésti omylem, jehož se dopustil Curtius (Stadtge schichte von Athén, str. 48). Rovněž nelze pokládati za bránu tajný vchod na straně severní. Zde bylá úzká a táhlá rozsedlina ve skále, a jen po žebříku nebo po provaze mohl se tudy někdo dostati na

akropolis. Nelze pochybovati, že na akropoli byl otvor rozsedliny zakryt kamenem nebo prkny; o bráně nemohlo zde býti ani řeči. Bude

tedy třeba ještě dalšího zkoumání, než budeme moci pokládati otázku tuto za vyřízenu. — Ρ η y χ s oběma terasami pokládá Drerup za dílo doby mykenské; byl to prý velkolepý oltář, kdež král před tváří shromážděného lidu obětoval. Teprve později proměněna byla Pnyx

This content downloaded from 188.72.126.55 on Mon, 16 Jun 2014 01:54:30 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Drobné zprávy. 157

ve sněmoviště. — Co se týče ηej staršího města, souhlasí Drerup s Curtiem v tom, že zbytky starého osazení, jež viděti jest ve skále na svazích Pykny (»skalní město«), klásti jest do doby mykenské. Rovněž oněch »sedm křesel«, vytesaných do skály na svahu Museia, klade do téže doby a uvádí je ve spojení s primitivním kultem trůnů, jak jej hlásal Wolfgang Reichel (Vorhellenische Gotterkulte, ve Vídni 1897). I Areiopagos, kde se podobné stopy domů ve skále zachovaly, byl obydlen již. za doby mykenské. Vedle toho byla jiná osada na straně jihovýchodní, blíže Jlisu. Tam klade Drerup s Thukydidem (11, 15) nejstarší svatyně, i pramen Kallirhoi, proměněný od Peisistrata v Enneakrunu, a zamítá důrazně odchylné výklady Dorpfeldovy. Z toho plyne výsledek, že vskulku byly Athény původně osídleny κατά κώμας, jak tvrdí Thukydides, a synoikismos Theseův dochází tím nového potvrzení.

Jihozápadně od Frascati, mezi villami Torlonia a Muti — na plánu v Bâdekrovi jsou obě naznačeny — objeveny byly nedávno zbytky letohrádku a doby republikánské. Topografové římští, na př. Lanciani, pokládají je za Ciceronovo Tusculanum. Je-li výklad ten

správný, ležela villa Ciceronova asi půl hodiny západně od starově kého Tuscula.

V Karthagu objeven byl nedávno model antických varhan, zhotovený z tvrdého dřeva. Je 20 cm vysoký a 6 cm široký. Dle ná pisu zhotoven byl od hrnčíře Possessorida asi v první polovici II. stol. před Kristem.

Tři gymnasijní professoři Fritz Baumgarten, Frant. Poland a Ri chard Wagner spojili se k dílu, jež bude líčiti kulturu hellenskou (Die hellenische Kultur, v Lipsku u Teubnera, 1905). Chtějí podati výsledky nynějšího badání, přihlížejíce hlavně k potřebám školy jakož i k širšímu obecenstvu. První, právě vydaný sešit obsahuje na 96 stranách křídového papíru výklad o zemi a obyvatelstvu, o době mykenské a o t. z v. »řeckém středověku*, t j. o době mezi r. 1000 až 501) př. Kr. Text zajímavě psaný provázen jest 93 velmi jemně prove denými obrázky, z nichž mnohé nebyly dosud nikde uveřejněny. Celé dílo bude míti asi pět sešitů (po 2 mk.), v nichž stopovány budou kulturní dějiny řecké až do doby Alexandrovy. Mají-li autorové v úmyslu, vypsati později též dobu hellenistickou, o tom se nevy šlo v ují.

Praktickou rukověť pro posluchače klassické filologie vydala universita v Cambridgi: A compagnion to Greek studies. Edited

by Léonard Whibly (Cambridge, University Press 1905. XXX a 072 str. se 141 obr. a 5 mapami. Za 18 sh.). Společnou prací 31 pro fessorů podán tu ve stručné formě přehled řecké geografie, fauny a flory (str. 1-40), historie s tabulkami chronologickými (str. 41—88), litera

tury (str. 89—162), filosofie (str. 163~199); vědy (str. 200—'i07), umění

(str. 'z08—294), mythologie a náboženství (str. 295—345), veřejného zřízení (str. 346—4b7), soukromého života (str. 498—565), dialektologie (str. 566—581), epigrafie (str. 581 —59K), palaeografie (str. 597—610), kritiky textové (str. 610—623), metriky (str. 624 — 631) a dějin klassické

filologie (str. 632—651). Že jednotlivé stati svěřeny byly specialistům, má ovšem své výhody, ale také nevýhody. Přes jednotnou redakci

jsou některé části nepoměrně stručné; tak na př. homerské otázce

věnovány pouze 3 stránky, divadlu (i s obrázky) jen 7, a celé metrice

jen 8 stran. Přes to zasluhuje podnik chvály, poněvadž podává cel

kový přehled všech oborů.

Mommsenovy Sebrané spisy počaly právě vycházeti. Bu dou rožděleny v pět oddělení (právnické, historické, filologické, epi

This content downloaded from 188.72.126.55 on Mon, 16 Jun 2014 01:54:30 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

158 Drobné zprávy.

grafické a numismatické), každé bude obsahovati několik svazků. Nej dříve vydány budou spisy právnické, jejichž obsah Mommsen sám určil zcela podrobně ; vydání obstará Bernard Kilbler. Právě vydaný první svazek jejich obsahuje texly zákonů z doby republikánské i cí sařské s podrobným kommentářem, jakož i jiná pojednání rázu po dobného (Gesammelte Schriften von Theodor Mommsen. I. Abteilung: Juristische Schriften, I. Band V Berlíně 1905, Weidmann. VIII a 480 str. s podobiznou Mommsenovou a 2 tab. Za 12 mk., váz. za 14 mk. 40 pf.). V druhém svazku budou pojednání o právnících římských a o sbírkách zákonů, ve třetím ostatní články z dějin římského práva. Nové

vydání nebude pouhým otiskem, nýbrž bude obsahovati četné dodatky, které Mommsen sám učinil ve svých příručních exemplářích ; citáty budou revidovány a dle nynějších kritických vydání upraveny, novější literatura bude připojena a rovněž bude poukázáno na to, kde názory Mommsenovy buď jeho vlastním badáním pozdějším neb pracemi ji ných bylv změněny neb opraveny.

Nový svazek sbírky Corpus i η s c r i ρ tion um Latinarum

obsahuje nápisy z hořejší Germanie, uspořádané od Karla Zangemei stera (Volum. XIII., partis secundae fasc. I, v Berlíně 1905. Str. 80* a 503 fol. Za 60 mk.). O dokončení jeho po smrti Zungemeisterově (8. června 11)02) postaral se Alíred Domaszewski.

H. Merguet, známý skladatel velikých slovníků k řečem a filo

sofickým spisům Giceronovým, počíná vydávati příruční slovník k Ciceronovi (Handlexikon zu Cicero. V Lipsku 1905, Dieterich). Dosud vydaný první sešit obsahuje na 200 kvartových stranách hesla A—clilato a prodává se za 6 mk.; celkem budou čtyři sešity. Nelze

pochybovati, že by stručnější slovník, jenž by podával výbor příkladů ze všech spisů Ciceronových, mohl býti velmi užitečný jak po stránce tvaroslovné a syntaktické, tak i po stilistické, fraseologické a semasio logické. Bohužel nesplňuje nový slovník naděje, jež bychom do něho klásti mohli. Autor jest totiž stále ještě věren zásadě, kterou se řídil r. 1873, vydávaje svůj slovník k řečem Ciceronovým. Podává na př. u substantiv nejprve výčet všech významů, které to neb ono slovo u Cicerona má, aniž pozorujeme, že by se snažil uvéstije mezi sebou v nějaký řád, at logický, ať psychologický. Pak následují příklady, uspořádané dle toho, vyskytuje-li se ono slovo I. v podmětu, přísudku nebo zvolání, II. po slovesech jako akkusativ, genitiv, dativ, ablativ nebo s předložkami, 111. po adjektivech, IV. po jiných substantivech, či vztahuje-li se V. k celé větě buď v ablativu nebo s předložkami. To je uspořádám nejen nevědecké, nýbrž i nepraktické. Za základ měl

býti vzat význam jednotlivých slov, a k tomu měly se připojiti vý klady ostatní. Ovšem nemohla by pak všechna hesla míti stejnou šablonu, ale to přece nevadí. Způsobem naprosto nedostatečným pro brány jsou spojky; kdo by se chtěl na př. poučiti o užívání spojky cum u Cicerona, najde na jediném sloupci pomícháno všecko, cum temporale, causale, concessivum, s indikativem. i s konjunktivem, a při tom mnohdy není ani citována věta hlavní! Skoda, že z materiálu, který autor sebral, neudělal někdo jiný něco lepšího, potřebám doby nynější lépe vyhovujícího. Takto budeme na pravý slovník k Ciceronovi ještě dlouho musit čekati.

i. Luterbacherovi podařilo se novou epitomu Liviovu, objo venou v Oxyrhynchu, velmi šťastně upravili a doplniti. Jeho recense, která znamená značný pokrok, otištěna jest v Neue philol. Rundschau

1905, str. 124 nn

Zlomky nového rukopisu Liviova nalezeny byly nedávno v Bamberce, ve vazbě staré knihy, pocházející z kláštera Karmelitánu. Jsou to tři neúplné listy, patřící ke IV. dekádě. Písmem hlásí se

This content downloaded from 188.72.126.55 on Mon, 16 Jun 2014 01:54:30 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Drobné zprâ'ry. 159

rukopis do Β. stol. po Kr. a je palaeograficky velmi zajímavý. Dle do savadních zpráv zdá se, že byl předlohou známému bamberskému

rukopisu Liviovu z 11. stol.

O Horatiově ztraceném rukopise, zvaném codex Blandi nius vetustis simus, soudí P. Winterfeld (Rhein. Mus. LX, 1905, str. 31 nn.), že byl původu irského, t. j. že byl psán irským mnichem.. Klášter Blandigny -u Gentu ležel v dioecesi lutyšské, a celý ten kraj podléhal irským mnichům. Také o zachovaném cod. Bernensis soudí Winterfeld, že byl původu irského, ale že byl ovšem samostatný, na blandinském nezávislý. Vůbec byli to Irové, kteří asi v polovici 9. stol. po Kr. přenesli Horatia do Francie; před tím nebyl Horatius na pevnině vůbec znám.

sen o lia κ ho r a ti o vi, docnovana ροα jmenem Acronovym, obyčejně se upírají grammatiku Heleniu Acronovi; nejnovější vydavatel jejich, Otto Keller, nadepsal je výslovně »Pseudoacronis scholia in Horatium vetustiora«. Naproti tomu argumentuje P. Graffunder (Rliein. Mus. LX, 1905, str. 128 nn.) asi takto: Porfyrio asi 40krát snaží se

vyvrátiti našeho Acrona aneb aspoň k němu přihlíží. Proto jsou ona

scholia, aspoň ve svém jádře, starší než Porfyrio. Pozorujeme-li pak, jakých pramenů se scholia ta dovolávají, shledáme, že nepřesahují dobu Trajanovu. A přiblédneme-li k údajům topografickým, vidíme, že

ukazují do polovice 2. stol. po Kr. Avšak právě v té době žil gram matik Helenius Aero. Není zajisté nahodilé, že grammatické názory Helenia Acrona, pokud je známe z Charisia, shodují se často nápadným způsobem se zmíněnými scholiemi. Z toho plyne pravdě podobný závěr, že jádro našeho kommentáře. pod jménem Acronovým zacho

vaného, jde přece jen na grammatika Helenia Acrona.

Nové, kommentované vydání Aristofana, jež uspořádal hol

íandský filolog van Leeuwen, jest právě ukončeno. Začalo vycházeti r. 1893 nákladem A. W.v Sijthoffa v Leydenu; prvním svazkem byly Vosy. Pak následovaly Žáby (1896), Mír (1897 od Herwerdena), Oblaky (1898), Jezdci (1900), Acharnšlí (19U1), Ptáci ( 1902"), Lysistrate (1903), Plutus, Thesmoforiazusy (1904) a letos konečně Ekklesiazusy. Každý svazek obsahuje rozsáhlá prolegomena, text s četnými poznámkami scénickými, kritický apparát a latinský kommentář. Ačkoliv co do

úpravy textu vydání nové nás leckde neuspokojí — hollandští filo

logové bývají hyperkritičtí — jsme za to bohatě odškodněni pěkným, elegantní latinou psaným kommentářem. Ač poskytuje daleko více než

vydání Blaydesovo (Halle 1880-1893), jest lacinější; stojíť celkem 67 mk. 60 pf., kdežto Blaydesovo jest za 88 mk.

Z nových knih, jež vyšly v poslední době v bibliothece Teub

nerské, chceme upozorniti zejména na tyto: 1. L. Annaei Senecae

dialog'orum libros XII e d. Emil Hermes (XX a 883 str. Za 3 mk. 20 pf.). Tímto svazkem blíží se nové vydání filosofických spisů Senekových k svému ukončení; zbývají ještě »Naturalium quaestionum libri septem«.

— 2. Apulei Platonici Madaurensis pro se de

magia liber (apologia) rec. Rud. Ile 1 m (II a 120 str. Za Y mk. 40pf.>. Po nezdařeném vydání Apuleja, které lí97 a 1900 uspo řádal J. van der Vliet, podniká nakladatel vydání nové, které, soudě dle tohoto svazku, bude mnohem obezřetnější. — .H. Alciphronis rhetoris epistularum libri IV ed. M. A. Schepers (XXVI a 225 str. se 2 snímky rukopisů. Za 3 mk. 20 pf.). Cena tohoto vydání spo čívá v tom, že se opírá o novou, přesnou kollaçi všech rukopisů, čímž

nejen mnohá místa dosud nejasná byla opravena, nýbrž i poznáno, že

dopisy byly původně rozděleny ve čtyři knihy, a sice podle toho, byly-li psány od rybářů nebo od sedláků, od parasitů nebo od hetér. Schepers také je pojíle toho nově uspořádal. — 4. Nejcennřjší však jest nové

This content downloaded from 188.72.126.55 on Mon, 16 Jun 2014 01:54:30 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

160 Drobné zprávy.

vydání Prokopia: Pr o c op i i Caes ar i en si s opera omnia reco

gnovit Jacobus Haury (2 svazky, LXIV a 552, II a 678 str. Za 24 mk.). Vydavatel, prohlédnuv nově všechny rukopisy Prokopiovy, zjistil, které jsou cenné, a upravil text podle nich. Věc jest tím důleži

tější, poněvadž poslednímu vydavateli Prokopia, Dindorfovi, byl z oněch základních rukopisů znám pouze jediný. Máme tedy nyní poprvé před sebou text spolehlivý. Vydané dva svazky obsahují 8 knih περί πολέ

μων. t. j. 'Δ knihy o válce proti Peršanům, 2 knihy o válce proti Vandalům a 4 knihy o válce proti Gothum. Vyjde ještě jeden svazek, ve kterém vydána budou Prokopiova 'Ανέκδοτα čili tajné dějiny a spis o. stavbách (περί κτισμάτων). Nemírná cena, kterou nakladatel stanovil, bude asi překážeti většímu rozšíření nového vydání.

Ve sbírce «Sammlung in do ger manis ch er Lehrbiicher*

vydávané Hirtem u Wintra v Heidelberce (srv. LF. XXIX, 1902, str. 413). vyšel právě Thumbuv Handbucb des Sanskrit mit Texten und Glossar. I. Grammatik. (XVIII a ň05 str.) Tato nová mluvnice staroindická, které po rozebrání německého překladu známé mluvnice Whitneyovy bylo již velmi potřebí, je za 14 mk. — Y téže sbírce

počalo vycházeti dílo Etymologisches Wôrterbuch der la teinischen Sprache, jež napsal A. Walde, professor university innsbrucké. Slovníkem tímto je zahájena řada etymologických slovníků; prof. Berneker z německé university zdejší má napsati etymologický slovník jazyků slovanských a prof. Zubatý etymologický slovník jazyka litevského. Dosud vydané dva sešity etym. slovníka latinského obsahují na 10 tiskových arších hesla à—cupio. Sešit prodává se za subskripční cenu 1'50 mk., kteráž po vydání posledního sešitu o třetinu bude zvý šena. Celý slovník vyjde dle oznámeni nakladatelstva ještě tohoto roku a bude obsahovati 10 sešitů. -Aby užívání slovníka bylo snadné, tištěn

je na jemném, slabém papíře, takže objem celého díla nebude tak ve

liký, jak u slovníků obyčejně bývá. Není pochyby, že dílem tímto se dostává jak jazykozpytu srovnávacímu, tak jazykovědě latinské po můcky velmi potřebné.

Ve výroční zprávě zemske vyssi realky ve velkem Meziříčí za rok 1902—3 a 1903—4 sestavil prof. Bol. Dolejšek bibliografii pojednání z programů středních škol v Cechách do r. 1903. Práce je zajisté velmi záslužná a při nedostatku jakékoliv bibliografie u nás velmi potřebná. V programu za rok 1903—4 se stavena bibliografie podle vědeckého obsahu. Skupiny, do nichž, jedno tlivé články programové jsou seřazeny, jsou velmi obsáhlé; autor to omlouvá tím, že u mnohých pojednání mohou býti různá mínění, do kterého odboru je dlužno zařadili. Ale v zařazení některých článků sestavovatel dopustil se chyb, kterých by se ten, kdo takovou práci podniká, dopouštěti neměl. Nemluvíce o nevhodném zajisté uspořádání chronologickém, nehledíce na to, že na př. práce lidovědné jsou v od stavci moderní filologie, a mlčením pomíjejíce odstavec, v němž vedle sebe uvedeny jsou překlady ze staroindštiny, práce semasiologické a obecně jazykozpytné a Kašparův překlad z Tennysona, což vše čini

pododdělení d) při moderní filologii: zmiňujeme se tu jen o případech zvlášť do oči bijících. Machalovo známé pojednání Úvod ve studium

ruských bylin je zařazeno v odstavec věnovaný přírodopisu, při čemž

je špatně udáno také jméno autorovo; Langovy práce »Jazykovědecký rozbor Euchologia Sinajského· a »Jakou měrou držel se skladatel zbytku JH latinské Alexandreidy Gualthera Castillionského* jsou v oddělení klassické filologie; v témž oddíle je Pospíšilův překlad I. zpěvu Ca

moensových Lusitánův! To jsou chyby, jakých by se zajisté nikdo nenadál.

This content downloaded from 188.72.126.55 on Mon, 16 Jun 2014 01:54:30 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions