Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Drobné zprávyListy filologické / Folia philologica, Roč. 33, Čís. 6 (1906), pp. 477-480Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23439127 .

Accessed: 14/06/2014 14:26

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 91.229.248.187 on Sat, 14 Jun 2014 14:26:10 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Hlídka programů středních škol. 477

z tehdejších poměrů kulturních (srovn. Heinzel v Anzeiger fiir

deutsches Altertum XVII, 93 n.); to ostatně připouští dále (str.

39) pan spisovatel sám. S prof. Mourkem oproti mínění Krau

sovu, jak český básník Tandariáše pracoval, souhlasil také prof. R. Heinzel na uvedeném už místě. Píšeme buď Rudolf von Ems

nebo Emžský, nikoliv však Emsský (str. 6); vysvětluje-li se stě.

slovo ,páry' jinou formou ,máry', mohlo se ukázati na něm.

Bahre (střdhn. bare), z něhož je slovo české.

Stránce stilistieké věnována jest malá pozornost: leckde·

vadí nejasnost (str. 6 dole); jinde neobratnost, vycházející z ne

porozumění věci, na př. na str. 12, kde je řeč o stolovém kruhu:

»byl to sbor dvanácti rytířů, kteří, sedíce kolem kulatého stolu,,

jsou si přec důstojenstvím rovni«; opět neobratné spojení na

str. 7, kde čteme: »příběhu o Filippovi a Olympiádě v lat. básni

není, narážky na hada Aspise a Gualtera také není, zdá se uka

zovati na oblíbené Fysiology«; a také jinde překvapuje neobratnost

pana spisovatele, kde český čtenář po skvělé charakteristice

Schererově musí se spokojiti větou, že »líčení Gottfriedova, ,na líčená' na vnímavost duše čtenářů, jsou . v naší básni setřena, hluchá« (str. 26)!

Pojednání toto neřeklo nám nic nového; neřeklo a ne

zopakovalo nám ani tolik, kolik jsme už věděli; trpí neznalostí

literatury a opakuje věci překonané a zřejmě nesprávné. Za

bývali jsme se jím déle, poněvadž bychom si přáli, aby jeho· slíbené pokračování bylo lepší. Ant. Beer.

Drobné zprávy. V Bull. de corr. hellénique XXX, 1906, str. 103—149 uveřejňuje

Pierre Jouguet zlomky dvou řeckých komoedií, nalezené v hrobech u egyptského města Ghoránu. Papyrus první komoedie

pochází z kartonáže jedné mumie a skládá se ze sedmi kousků; písmo ukazuje k druhé polovici III. stol. př. Kr. Ačkoliv tu máme přes sto

veršů, přece nemůžeme si utvořiti určitého pojmu o obsahu oné ko

moedie, poněvadž ani jediný verš není zachován úplně a jen málo které lze doplnili s jistotou. Shledáváme tu známé motivy nové ko moedie: jednáno o shledání rodičů se ztraceným (nebo vysazeným) dítětem, při čemž zůstává nejasno, byl-li to syn nebo dcera, vystupoval tu jinoch Moschion, otroci Dromon a Donax, nevěstka Malthake, ale

jak básník spojil ony stále se opakující živly v zajímavý děj, o tom nelze pronésti ani domněnky jen poněkud pravdě podobné. Rovněž nic nelze souditi o básníku. Přes to však přinesl nám nový nálei velmi cenné poučení. Na konci jedné scény odcházejí všichni přítomní (otec, matka a nově nalezené dítě) do domu, načež napsáno jest v papyru velikými písmeny XOP, t. j. χορον. Pak následuje nová

scéna, v níž vystupují zcela jiné osobý. Z toho poznáváme, jakou úlohu měl v nové (a snad i ve střední) komoedii sbor: vyplňoval pouhým tancem dobu mezi jednotlivými akty. Κ tomu soudu jsme

This content downloaded from 91.229.248.187 on Sat, 14 Jun 2014 14:26:10 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

ί-78 Drobné zprávy.

vedeni proto, že tu není ani stopy nějaké písně, složené pro sbor Poněvadž sbor v děj komoedie nikde nezasáhal, musíme si jeho úkol

představit! asi tak, že pokaždé v meziaktí přiběhl do orchestry, tam

mlčky zatančil, načež zase odkvapil. Začátky toho úkazu pozorovati jest, jak známo, již v Aristofanově Plutu, provozovaném r. 388 př. Kr. Zde sice vystupuje sbor venkovanů, jenž rozmlouvá s osobami na

jevišti, zpívá a tančí, ale na mnohých místech, kde bychom čekali

jeho zpěvy, čteme v rukopisech prostě χορον. A starý životopisec Aristofanův zaznamenal, že pozdější básníci, napodobujíce Aristofana, psali χορον na místech, kde chtěli dopřáti hercům oddechu nebo času k přestrojení. Tato zpráva se novým nálezem potvrzuje. Možná, že máme před sebou dokonce zbytek t. zv. střední komoedie, jak soudí Blass na str. 123, pozn. 3. NeboC zlomky komoedií Menandrových, dosud objevené, nasvědčují tomu, že pozdější komoedie zbavila se i onoho posledního zbytku sboru. — Lépe jsme na tom při druhé koraoedii. Zde máme zachován kus ze začátku, a zvláštní náhodou

víme, že to jsou verše 72—8i a 99—179; u jednoho verše stojí totiž číslice ρ' ( = 100). Verše jsou zachovány, aspoň v druhé části, velmi

dobře, tak že se můžeme obdivovati umění básníkovu, jak dovedl udržeti napjetí u diváků. Bohužel právě ty verše, ve kterých se diváci

přece něčeho dovědí, jsou nepřízní osudu pro nás ztraceny; proto zůstává mnoho nejasného. V první scéně dovídá se stařec, jehož jméno není dochováno, o poklesku své dcery a odchází naříkaje. V druhé scéně dochází k prudkému výstupu mezi mladíkem Faidimem a jeho přítelem Chairestralem. Faidimos má přítele v podezření; nevíme však jasně, proč. Když Ghairestratos počíná věc vysvětlovati, objeví se nový přítel Nikeratos, ale ten musí brzy na žádost Cbairestratovu

odejiti dovnitř, poněvadž Chairestratos nechce před ním o věci mlu viti. Tu však souvislý text končí. Ze scény následující máme zachován

konec, tři neúplné verše. Pak čteme opětně v papyru ΧΟΡΟ, t. j. χορον, na označení, že tu první akt končil. Z aktu druhého zachováno sice Í3 veršů, ale tak neúplných, že je těžko, pronésti nějakou do mněnku o obsahu. Jest opravdu škoda, že se nedochovalo více z této komoedie, která jistě patřila mezi zdařilé. Papyrus její přinesl nám však ještě jiné překvapeni; máme tu totiž na zadní straně (verso) dva prology, psané rukama mladšíma a složené nejspíše teprve k po zdějším představením. Oba prology jsou rázu žertovného. První prolog pronáší Eros, a sice tak, že každý druhý verš jest jen variace prvého. Jako ukázku uvádíme začátek:

"Ερως Αφροδίτης νΙος έπιεικης νεος νέος ίπιεικης νιος 'Αφροδίτης "Ερως έλήλν&α αγγέλων τοιούτο πράγμα τι πραγμά τι τοιούτον άγγελών έλήλν&α.

Το je nejspíše úmyslné; měla se tím zvědavost diváků napínati a zároveň smích buditi. Prolog sám je stručný, obsahuje jen 14 veršů; z obsahu podává však pouze to, že mladík koupil si mladou dívku troizenskou, kteráž byla za otrokyni prodávána, že se do ní zamiloval a pak že ji pojal za manželku, stav se občanem troizenským. Prolog druhý pronáší Afrodita; aby prý ukázala, jak je vzdělána v umění básnickém, slibuje, že podá obsah kusu podle jednotlivých písmen, t. j. akrostichicky. Z vlastního obsahu zachovány však pouze dva verše, počínající písmenami A a B. Také papyrus druhé komoedie klade vydavatel do III. stol. př. Kr.; o době, kdy připsány byly po zdější prology, však se nevyslovuje. O jménu básníka rovněž nelze říci nic určitého.

Μνήματα της Ελλάδος jest název nové publikace, vy dávané archaeologickou společností athénskou. Právě vydaný svazek

This content downloaded from 91.229.248.187 on Sat, 14 Jun 2014 14:26:10 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Drobné zprávy. 479

první (v Athénách 1906, P. D. Sakellarios, IV a 118 str. s 83 tab. 4°. Váz. za 30 mk.) obsahuje plastiky z musea akropolského, jakož i několik bronzů z národního musea athénského. Obrazy prove deny jsou fototypicky od známé firmy bratří Rhomaidů v Athénách. O každé památce podán v textu obšírný, novořecky psaný výklad, sepsaný od archaeologů řeckých, německých i francouzských; zde uvedena též bibliografie. Díl tento poslouží velmi dobře při studiu ar chaické plastiky attické.

Nakladatelství Fr. Bruckmanna v Mnichově počalo vydávati nové, důležité dílo Denkmaler der Malerei des Alter tam s. Na 600 velikých tabulích formátu foliového bude tu zobrazeno vše důležité, co nám ze starověké malby v Pompejích, Herkulanu, v Nea

poli a v Římě jest zachováno. Také malby, objevené v Knossu a Faistu na Krétě, jakož i některé mosaiky a malby etruské budou tu zastou

peny. Základem bude vždy fotografie originálu, kteráž jedině zaručuje naprostou věrnost; při reprodukci bude užito různých method, fototypie, fotogravury, barevného světlotisku a j. Asi 12—15 obrazů bude pro vedeno v barvách. Řízení celého díla spočívá v osvědčených rukách Pavla Hermanna. Vítáme tento důležitý podnik, jenž učiní konec myl ným představám o malbě antické, zakládajícím se zejména na ne

správných vyobrazeních maleb pompejských a herkulanských. Celé dílo bude se skládati z 60 sešitů po 10 tabulích; každý sešit bude po 20 markách.

Záslužnou knihu vydal švédský filolog Martin P. Nilsson: Griechis che Feste von religioser Bedeutung mit Ausschluss der attischcn (v Lipsku 1906, u Teubnera. VI a 490 str. Za 12 mk.). Jsou tu probrány podle všech dosud známých pramenů nápisných i literárních řecké slavnosti významu nábožen

ského, vyjímaje slavnosti attické, o nichž pojednal nedávno, ovšem se stanoviska zcela jiného, Aug. Mommsen (Feste der Stadt Athén, v Lipsku 1898). Slavnosti nejsou seřaděny ani podle měst ani podle kalendáře, nýbrž podle bohů, jimž byly určeny; uspořádání to vyplývá jak z materiálu našeho, tak zejména z účelu, který spisovatel sleduje, vyzkoumati totiž náboženství řecké, jak se jeví v slavnostech, pravi delně konaných. Vyloučeny jsou proto veškeré slavnosti později zří zené, při nichž šlo spíše o hry a závody, na př. Soterie delfské, slav nosti všehellenské a podob. Také slavnosti soukromé, pořádané od bratrstev náboženských, Nilsson vypustil. Dílem Nilssonovým dostává se nám cenné pomůcky k studiu náboženství i kultu řeckého.

Dielsova sbírka, obsahující zlomky filosofů řeckých před Sokratem, vyšla právě v novém, celkem jen málo změněném vydání (Die Frag mente der Vorsokratiker. Griechisch und deutsch von Hermann Diels. Zweite Aufl. Erster Band. V Berlíně 1906, u Weidmannů. XII a 466 str. Za 10 mk.). Zlomky přímé jsou přelo ženy pod čarou; zlomky nepřímé však, jichž jest většina, podány jsou jen řecky a vytištěny tak drobným a hustým písmem, že čtení oko velice unavuje. V novém vydání byla kniha rozdělena ve dva svazky. V prvním jsou vlastní filosofové; v druhém, jenž má vyjiti na počátku příštího roku, budou kosmologové, astrologové a sofisté. Κ tomu svazku budou připojeny též kritické poznámky a ukazatelé.

Jakou řečtinou se mluvilo a psalo v době hellenistické, pozná váme nejlépe z četných papyrů, v Egyptě objevených. Byla to vděčná úloha, sestaviti grammatiku řečtiny té doby. První pokusil se o to Stanislav Witkowski ve spise Prodromus grammaticae papyrorum Graec. aetatis Lagidarum, v Krakově 1897. Ve větším měřítku provedl touž práci nyní Edwin Mayser v díle: »Grammatik der grie chischen Papyri aus der Ptolemáerzeit. Laut- und Wort

This content downloaded from 91.229.248.187 on Sat, 14 Jun 2014 14:26:10 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

480 Drobné zprávy.

lehret (v Lipsku 1906, u Teubnera. XIV a 538 str. Za 14 mk.). Spiso vatel, jenž jest jazykozpytně dobře vzdělán, probírá způsobem jasným a přehledným veškeré úkazy hláskoslovné a tvaroslovné, pokud se jeví v papyrech doby Plolemaiovců, přihlížeje při tom též k sou

časným ostrakům a k nápisům v Egyptě složeným. Při tom všímá si též toho, je-li který zjev charakteristický pouze pro papyry egyptské, či lze-li jej pokládat) za platný pro řečtinu hellenistickou vůbec. Dílo jest stejně důležité pro grammatiku jako pro studi.im papyrů řeckých.

Roku 1870 vydal Hermann Peter první díl svého díla Historicorum Romanoruro reliquiae a po 56 letech

připojuje konečně k němu druhý (v Lipsku 1906, u Teubnera VII, CCX a 208 str. Za 12 mk.). V úvodě pojednáno pěkně o životě a

spisích jednollivých dějepisců římských od Cicerona až k Symmachovi, pak podány zachované zlomky s kritickým apparátem. S radostí uvítá každý zprávu spisovatelovu, že co nejdříve vyjde též první díl znova přepracovaný.

Κ četbě Caesarových Pamětí o válce občanské lze vřele doporučiti nové vydání, jež právě vyšlo ve sbírce Weid mannské. Je to 11., úplně přepracované vydání Kranerovo, jež uspo řádal výtečný znalec spisů Caesarových Jindřich Meusel (v Berlíně

1906, XVI a 376 str. s 5 mapami. Za 3 mk. 40 pf.). Co od r. 1881, kdy vyšlo poslední vydání, vykonáno bylo pro kritiku textovou i pro věcný výklad, je tu velmi pěkně zpracováno. Nově připojené mapky všech důležitějších bojišť, pracované hlavně podle výzkumů Stoffe

lových, jakož i podrobná chronologická tabulka (str. ¡367—b74) učiní četbu zajímavější a snazší.

Thesaurus linguae Latinae dokončil nedávno vydaným svazkem druhým písmenu B. Zároveň počalo se pracovati o svazku třetím a čtvrtém, jenž bude věnován písmeně C; vyšel již svazku J.V. sešit 1, obsahující hesla od con — confio. Veliké zpoždění dílu druhého

způsobilo veliké množství vlastních jmen, které písmena Ü obsahuje; proto rozhodla se redakce, že písmenou C počínaje budou vlastní

jména vycházeti ve zvláštních sešitech. Rovněž usneseno, rozsah

mnohých hesel zkrátiti. Jakkoliv tím vznikne jakási nesouměrnost, dlužno se přece s tím opatřením smířiti, poněvadž by jinak, soudě dle dosavadního postupu, vycházel Thesaurus ještě plných třicet let. Hmotná stránka podniku jest nyní již úplně zabezpečena; nakladatel ství Teubnorovo vzalo na sebe úplně pořádání a vydávání vlastních

jmen a dává nyní dokonce z čistého zisku 5000 marek ročně ústřed. redakci.

Brugmannova Kurze verglei chende Grammatik, o níž referovali jsme v Listech fil. XXXI, 1904, 444 nn., byla přelo žena do francouzštiny. (Abrégé de grammaire comparée des langues indo - européennes ďaprěs le Précis de grammaire comparée de K. Brugmann et B. Delbrueck. . Traduit par J. Bloch, A. Cuny et A. Ernout sous la direction de A. Meillet et R. Gauthiot. V Pa říži 19U6, C. Klincksieck. Za 20 fr.) Je to pro význam knihy této tím

pozoruhodnější, že Francouzové mají podobnou knihu stejného skoro data z péra domácího učence A. Meilleta v díle »Introduction a 1'étude

comparative des langues indo-européennes« (Paris 19031, knihu vyni kající zejména velmi pěknou formou. Vedle kapitol jednajících o ja

zycích indoeuropských, o hláskosloví, morfologii a větě indoeuropských jazyků je tu odstavec věnovaný slovníku těchto jazyků a v přídavku čteme stručné dějiny srovnávacího jazykozpytu a poznámky biblio

grafické, v nichž zejména také vyčteny nejduležitější časopisy jazyko zpytem se obírající; ze slovanských uvedeny tu vedle Jagičova Archivu a Petrohradských Izvěstijí také Listy filologické.

This content downloaded from 91.229.248.187 on Sat, 14 Jun 2014 14:26:10 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions