Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Drobné zprávyListy filologické / Folia philologica, Roč. 27, Čís. 1 (1900), pp. 77-80Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23437720 .

Accessed: 14/06/2014 23:32

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.126.108 on Sat, 14 Jun 2014 23:32:46 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Drobné zprávy. 77

umístiti diaeresi po druhém metru. Jest to nesnadné, ale zároveň

důkazem veliké obratnosti překladatelovy, jestliže se mu to ve

všech případech podařilo. Písně lyrické překládány jsou pří

zvuěně, a to dle zásad, které jsem vytkl. Ve verších 804 = 817

(jsou tu jambické pentapodie, ne tetrapodie), 825 (je tu trochejská

pentapodie: J- υ _í_ u il—L w lL), 836 (to je pentapodie jambická: —¿i^j^jJ-lL^jJ- lL) jsou chyby. Stasimon v. 955

až 979 jest převahou glykoňské a lze je přeložiti přízvučně

úplně přesně. Proč tu zase zbytečně překladatel rhythmus měnil? Či si máme mysliti, že rhythmu těchto strof nepo znal? Totéž platí o strofách v. 990—1008 = 1012—1030. V. 1145 = 1152 je nejspíš jambická hexapodie, jako dvě kola předešlá. V. 1156—1158 = 1162 — 1164 jsou dvě jam bické tetrapodie a jedna jambická hexapodie. V té věci

p. překladatel příště musí si počínati opatrněji a bedlivěji. Pří

zvuku českého šetří se v překladu přísně; ve v. 656 nelze

»Aigeův syn* měřiti — w — w (syn má přízvuk větný!), v. 682

lépe byl zněl: >a Kadmově též jízdě neušel ten zjev« (m. zjev

ten). Ve v. 738 a 739 opakuje se na začátku nelibě totéž slovo

když. Κ dalšímu překládání přejeme překladateli všeho zdaru;

jen překlad lyrických částí musí býti rhythmicky přesný, ¡má-li překlad docela uspokojovati. Josef Král.

Drobné zprávy. Kritiku textu V e 11 e i o v a na jiný základ uvésti se snaží Ro

binson EUis ve svém vydání (Vellei Paterculi ad M. Vinicium libri duo. Ex Amerbachii praecipue apographo edidit et emendavit. Oxonii 1898. XXIV a 194 str. Cena 6 sh.). Kdežto dosud se soudilo, že pro text Velleia nejdůležitější jest vydání basilejské z r. 1520 s poznámkami Burerovými, dokazuje Ellis v prolegomenech velmi přesvědčivě, že opis Amerbachův z r. 1516, chovaný v Basileji, jest pečlivým opisem ztra ceného rukopisu murbašského a musí tudíž vzat býti za základ kritiky textu Velleiova. Ellis jde vlastně jen dále po cestě, kterou naznačil již K. Halm v předmluvě svého vydání z r. 1876, pravě: »videtur Amer baehio maiorem fidem habendam esse quam vulgo solet«. Jeden z hlavních důvodů, svědčících pro mínění Ellisovo, že totiž četná čtení Burerova shodují se s opisem Amerbachovým, znám byl rovněž již Halmoví. Kdežto však Halm přes to, dav se svésti spisem Fechterovým (Die Amerbachische Abschrift des Velleius, v Basileji 1844), soudil, že

opis Amerbachův nebyl pořízen přímo z rukopisu murbašského, nýbrž z opisu nějakého, náleží Ellisovi zásluha, že novým srovnáním ruko

pisu Amerbachova uvedl v otázku tuto žádoucí světlo. Při úpravě velmi porušeného textu užil Ellis hojnou měrou četných návrhů, jež od 16. stol. až po nynější dobu k opravě textu Velleiova byly učiněny, a přispěl sám řadou pozoruhodných čtení. Též konjektury Rob. Nováka

častěji se uvádějí v apparátu kritickém; leč v text nepřijal z nich Ellis

This content downloaded from 188.72.126.108 on Sat, 14 Jun 2014 23:32:46 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Drobné zprávy.

ani jediné. Ke konci (str. 145—194) připojen kommentář kritický, kdež o porušených místech methodicky pojednáno. Škoda, že pěkné toto

vydání postrádá ukazatele a seznamu příslušné literatury.

Michelova sbírka nápisů řeckých, o níž referovali

jsme v těchto Listech již r. 1898, str. 284 n., dospěla právě k svému ukonCení (Recueil ď inscriptions Grecques par Gh. Michel. Preface par B. Haussoullier. Bruxelles 1900, Lamertin. XXVI a 1000 str.). Jest to

nyní nejobšírnější výbor nápisů řeckých; obsahujeC 1426 nápisů, jež týkají se ústavy, náboženství a soukromého práva řeckého od dob nej starších až do I. stol. př. Kr. Poněvadž v Cele každého nápisu udán struCně obsah a vroCení, a připojen seznam dosud uveřejněných příspěvků k jeho výkladu, nelze pochybovati, že bude kniha vítanou pomůckou ke studiu řeckých starožitností. Nemálo přispěje k tomu též konkordance

(str. 951—973), dle níž snadno lze tu nalézti nápisy, jinak citované. Nakladatelství ohlašuje, že míní vydávati dodatky, kdež budou otištěny nejdůležitější nápisy z doby císařské, jakož i nápisy, v nejnovější době

objevené a dosud nikde neuveřejněné. Tam mohly by bytí vloženy též nápisy pohřební, na něž ve sbírce své Michel úplně zapomněl.

Známý Handbuch der klassischen Altertums

wissenschaft, vydávaný Ivanem Müllerem, vstupuje ještě před svým ukončením již do třetích vydání. Po Christově literatuře řecké

vydány po třetí obě oblíbené grammatiky, řecká od Brugmanna a la tinská odStolze a Schmalze (II. Band, 1. Abteilung: Griechische Gram matik von K. Brugmann. 3. Aufl. Mit einem Anhang Uber Griechische

Lexikograpbie von L. Cohn. München 19U0. Str. XIX a 632. Cena 12 mk., váz. 14 mk. — II. B., 2. Abt.: Lateinische Grammatik von Fr. Stolz und J. 11. Schmalz. Mit einem Anhang über Lateinische Lexiko

graphie von F. Heerdegen. 3. Aufl. München 1900. Str. XIV a 574. Cena 11 mk., váz. 13 mk.). Jak již z počtu stran patrno, jest vydání nové proti dřívějšímu (z r. 1889) značně rozšířeno. Latinská skladba

jest dokonce úplně přepracována dle návodu Riesova (ve spise Was ist

Syntax? Marburg 1894). Lexikografii řeckou nově spracoval Cohn; v latinské lexikografii vypsány přehledně přípravné práce k monumen tálnímu Thesauru linguae Latinae.

O náboženství starých Římanů vydány krátce po sobě dvě pěkná kompendia. Ve sbírce »Darstellugen aus dem Gebiete der nichtchristlichen Religionsgeschichte« vyšla jako XIII. svazek kniha Emila Austa, Die Religion der Rómer (Miinster i. W. 1899, Aschendoríf. Str. VIII. a 268. Cena váz. δ mk. 25 pf.j. V úvodu podána charakteri stika náboženství římského, načež vypsány jeho dějiny, nastíněna víra vlastní a vylíčen kult státní a soukromý. Aust měl příležitost poslou chat! akademické čtení prof. Wissowy v Halle η. S. o tomto předmětě a dle nich spracoval svou rukověť. Pokud nevyjde tedy dávno očeká vané dílo Wissowovo o římském náboženství, bude kniha Austova nej lepším spisem v tom oboru. Leč i potom bude pro své praktické uspo řádání a pěkný sloh dobrou a spolehlivou pomůckou ke studiu, třebas

nepodávala potřebných dokladů. — S jiné stránky osvětluje náboženství římské W. Warde Fowler v knize The Roman festivals of the period of the republic, an introduction to the study of the religion of the Romans (London 1899, Macmillan. Str. XII a 873, Cena 6 sh.). Probírá totiž a vykládá dle zachovaných kalendářů, Ovidiových Fastů a jiných zpráv obřady a slavnosti římské den po dni, 1. březnem počínaje. Prozkoumav tak skutečné náboženství starých Římanů, podává ke konci nástin dějin náboženských ideí a ukazuje, jaký vliv měly na život a

povahu národa římského. Svědomitá tato práce, v níž doklady hojně

This content downloaded from 188.72.126.108 on Sat, 14 Jun 2014 23:32:46 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Drobné zprávy. 79

jsou uváděny, poskytne zejména pro hlubší pochopení básně Ovidiovy dobrých služeb. — Při té příležitosti upozorňujeme stručně na pěkné dílo L. Campbella, Religion in Greek literatuře (London 1898, Longmans, Green and Co. Str. X a 423. Cena 15 sh.), kdež učiněn jest zdařilý pokus vypsati dějiny náboženství řeckého, pokud to možno, dle zachované literatury.

Nová pomocná věda klassické filologie a historie, papyrosloví, právě se ustavuje. Za úkol svůj stanovila si zkoumati papyry aigyptské a sestaviti dle nich jasný obraz o politickém a soudním zřízení, jakož i o poměrech soukromých, jaké byly v Áigyptě za doby bellenistické i římské. Dosavadní pěstitelé vědy té přestávali na vydávání papyrů právě objevených; nyní přikročeno již k sestavení první učebnice, kterou napsal Otto Gradenwitz, professor na univ. v Královci (Ein führung in die Papyruskunde. I. Heft. Erklárung ausgewáhlter Urkunden.

Leipzig 1900, Hirzel. Str. XV a 197. Cena 5 mk.). Nechav stranou pa laeografii, přistupuje autor hned in medias res a ukazuje prakticky, jak lze listiny neúplné doplňovati, probírá četné smlouvy a vykládá společné znaky jejich. Jako nová pomůcka k doplňování porušených textů obje vuje se ke konci (str. 167—189) tak zvaný »Contrár-Index«, t. j. slov níček slov řeckých, spořádaný ne dle počátečních, nýbrž dle konečných písmen. Ještě vítanější byl by slovník takových slov, která jen v pa pyrech se vyskytují aneb mají tu význam jiný než v ostatní literatuře. Praktická rukověť Gradenwitzova usnadní, doufáme, i mnohým našin cům vstup do nového oboru, kdež možno ještě objeviti mnoho nového. — Současně přikročeno i k vydávání zvláštního časopisu; u Teubnera

v Lipsku počal právě vycházeti Archiv fitr Papyrusforschung, řízením U. Wilckena.

V druhém svazku papyrů z Oxyrhynchu (The Oxyrhynchus papyri. Part II. Edited with translations and notes by B. G. Grenfell and A. S. Hunt. London 1899. Str. XII a 358, 4°) obsažen jest mimo

jiné nový zlomek Menandrovy komoedie Περιχειρομένη, a sice z konce

kusu, a pak seznam vítězů ve hrách olympijských z 1.480—468 a 456—448.

Podrobnější zprávu o těchto velmi důležitých nálezech musili jsme z nedostatku místa odložili do sešitu příštího.

Dne 10. prosince m. r. zemřel v Olomouci zemský školní in

spektor v. v. Jan Kosina, známý skladatel «Malé slovesnosti«, «Ho vorů 01ympských« a latinské grammatiky. Ostatní jeho práce netýkaly se filologie.

— Dne 21. prosince m. r. zemřel František Lepař, c. k. gymn. ředitel a školní rada ve v., pilný pracovník v oboru klas sické filologie a bývalý přispěvatel «Listů fil.«, do nichž napsal několik Článků a úvah. Vynikl jako skladatel «Řecké cvičební knihy pro česká

gymnasia« a svým »Homérovským« a «Nehomérovským (sic!) slovníkem

řecko-českým«. Přeložil také do češtiny bájky Aisopovy. Oba tito zemřelí

filologové byli členy III. třídy české akademie.

V ^Národních Listech « dne 20. ledna t. r. byla tato zpráva: »Rukopis Zelenohorský. Z našich dobrých lidí jeden dal si práci a

přeložil zprávu »Casop. Filologického« o známém kryptogramu v rukopise Zelenohorském, jejž prof. Dolanský vysvětliti se snaží ja kožto Hanka fecit (a jiní však jakožto Linda fecit), a poslal je po Ně mecku. Redaktor »Kolnische Volkszeitungu« vytiskl pražskou zásilku, jenom, maje v hlavě dobrou logiku, přidal ze svého toto: Je-li německý překlad, který máme před rukama, správný, zdá se, že jmenovaný časopis (Zeitschrift ftir tschechische Philologie) plete rukopis Králové

dvorský se Zelenohorským. Tumáš!« »Nár. Listy« ovšem svou zprávu,

This content downloaded from 188.72.126.108 on Sat, 14 Jun 2014 23:32:46 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

řO Drobné zprávy.

že prof. Dolanský si RK plete s RZ, brzo (23. ledna) odvolaly, nicméně

je první jejich zpráva v nejedné příčině zajímavá; předně, že znalost české literatury filologické čerpají z »Kolnische Volkszeitung«, za druhé že jim kryptogram v RZ byl již dříve znám, ale že o něm své obe censtvo nezpravili. A přece bylo jejich přední povinností svému obe censtvu o novém nálezu podati zprávu, když v rukopisném boji s takou

junáckou horlivostí táhly do boje proti těm velezrádcům, kteří RZ vy hlásili za falsum. Ale »Národní Listy« dosud obecenstvu svému nevy ložily obsahu článku Dolanského, jako ani článku Machalova o RK, jenž vyšel již před rokem. Jenom v »Šípech« dostalo se prof. Dolanskému čestného názvu »mudrc«.

Κ poslednímu sešitu CMF. přiložen jest lístek s provoláním re dakce k příznivcům tohoto časopisu, v němž čteme mimo jiné toto: >Z pěti dosud vydaných ročníků tohoto vědeckého časopisu nabyli za

jisté všichni nepředpojatí posuzovatelé toho přesvědčení, že časopis tento zásadu přísné nestrannosti a spravedlivosti*) bedlivě zachovává. Kdokoli

důvody věcnými snaží se dokázati, že jeho práce jinde nebyla posou zena správně, tomu v sCeském Museu filologickém* poskytnuta bude možnost obrany, nechť patří ke kterékoli straně.*

Někteří páni předplatitelé tázali se listem redakce, proč neopa třuje si do «Listů fil.« také práce učenců cizích. Odpovídáme, že tak činiti nebudeme. «Listy fil.< mají býti obrazem české práce filologické; pracemi českými jsme tak zásobováni, že nemusíme ani nemůžeme

vyplňovati svůj list pracemi cizími.

Výtahy z časopisů.

Věstník českých professorů. Ročník VI. (1898—9) čís. í. F r a η t. Groh: Divadelní představení

· ve starých Athénách. — Ročník VII. (1899—1900) čís. 1. Fr. Hromádko: Řecký mathematik Diofantos. — Jos. Němec: Ukázka přízvučného překladu Homérovy Iliady (velmi pěkný a obratný překlad I. zpěvu).

Knihy redakci zaslané.

Aischylos: Sedm proti Thebám. Tragoedie. Přeložil Dr. František Loukotka. (Sborník světové poesie, sv. 67). V Praze, A. Wiesner (bez roku!). — Vybrané básně P. Ovidia Nasona od H. St. Sedlmayera. Κ potřebě škol českých upravil Alois Breindl. Přízvučně přeložil Otmar Vaňorný. V Praze, Dr. Ed. Grégr, 1899. Cena 2 K. — Mythologie Řekův a Římanův. S použitím stejnojmenného spisu Sasky-Groba zkráceně upravil F r a η t. A c 1 e r. S četnými vyobrazeními. V Praze, Kober, 1900. — Příruční kniha dějin umění. Malířství. Sochařství. Stavitelství. Hudba. Napsal Bedřich Mach. Se 194 pův. illustracemi. V Praze, Kober, 1900.

*) Slova vytčená jsou tištěna v originále tučně.

This content downloaded from 188.72.126.108 on Sat, 14 Jun 2014 23:32:46 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions