Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Drobné zprávyListy filologické / Folia philologica, Roč. 64, Čís. 4/5 (1937), pp. 401-404Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23456662 .

Accessed: 14/06/2014 12:41

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 91.229.248.119 on Sat, 14 Jun 2014 12:41:17 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Ovahy. 401

období: dobu Klaudiovu, flaviovskotrajanovskou, hadrianovsko

antoninskou, III. stol. а IV. stol., kdy je možno zjistiti určité umělecké individuality. Čtvrtý oddíl podává stručný popis a analysu 34 portrétů, z nichž 31 je zobrazeno, a hlavní literaturu

o každém.

Tato předběžná práce přináší nové poučení tím, že v ta

kovémto souboru a se zřetelem к stylovým formám a podle ma

lířských škol dosud tyto památky klasifikovány nebyly. Stano vením typologie a chronologickým zařazením byl tu získán

vhodný doplněk poznání uměleckého vývoje. S vývody spiso

vatelovými lze většinou souhlasiti; přesvědčivosti nabudou, bude-li srovnávací materiál rozmnožen a podrobněji analysován. Leccos se stane jasnější novými nalézanými doklady památek malířských v Orientě. Je zde položen základ к dalšímu zkoumání

a vytvořeno jádro к úplnému vydání této zajímavé a cenné sku

piny výtvarných památek. G. Hejzlar.

Drobné zprávy. V Goethově Národním museu ve Výmaru je uložena také bronzová soška

Dia, která má svou přesnou analogii v sošce musea rodu Hohenzollernů

v zámku Monbijou v Berlíně. Teprve když byl výmarský exemplář kon

frontován s berlínským, zjistilo se nad veškerou pochybnost, že soška výmar ská není než moderní odlitek sošky berlínské; je známo nyní, kdo a kdy

(r. 1827) odlitek zhotovil, a podle zmínek v koresponci Goethově a tehdejšího korunního prince pruského bylo i zjištěno, že jde o sošku, která byla nalezena

r. 1810 v blízkosti Freienwalde u řeky Odry; korunní princ sošku tehdy za

koupil a věnoval později Goethovi odlitek, který dal sám zhotoviti a za který mu Goethe v jednom dopise z r. 1827 také děkuje. Berlínská soška je výrobek

vzniklý asi v Gallii někdy z doby Hadrianovy nebo pozdější. Jiná bronzová soška, uložená nyní v berlínském museu Schinklově v pa

láci princezen a představující znilmý typ Poseidona s pravou nohou opřenou o podpěru, měla osudy ještě zajímavější; pochází odněkud z východní Gallie, a byly z ní zhotoveny čtyři odlitky, z nichž jeden byl zakoupen jako originál a donedávna vystaven ve sbírkách berlínského Antiquaria, druhý byl rovněž

jako originál ve sbírkách musea Wallrap-Bichartzova v Kolíně až do r. 1923, třetí byl ve sbírkách musea domu Hohenzollernů v Berlíně a čtvrtý konečně

zase v berlínském Antiquaria. Habent sua fata .... Správný stav věcí zjistil Κ. A. Neugebauer (Α. Α. 1935 sl. 321 ηη.). A. s.

Německy psané nejstarší dějiny Bulharů a ostatních jižních Slovanů vy dal nedávno bulharský spisovatel Gančo Cenov (Gantscho Tzenoff: Ge

schichte der Bulgaren und der anderen Siidslaven von der romischen Erobe

rung der Balkanhalbinsel an bis zum Ende des neunten Jahrhunderts. V Ber

líně a Lipsku u W. de Gruytera a spol., stran XV a 272, za 10 Μ neváz.) V této knize dokazuje spisovatel, že staří Bulhaři, které pokládá za

„autochtonní" Thráko-IUyry a nikoliv za pozdější přistěhovalce do končin,

45

This content downloaded from 91.229.248.119 on Sat, 14 Jun 2014 12:41:17 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

402 Drobné zprávy.

v nichž nyní obývají, byli od pradávných dob křesťany; jejich prvním křes

ťanským učitelem byl již— apoštol Pavel, který nejen pobýval v makedon

ských Filippech, které byly římskou kolonií, nýbrž i své listy Kolosským po sílal nikoliv do Koloss maloasijských, nýbrž — možná do Koloss makedon

ských. Pokřestění „Skythů" neboli Thraků pak provedl již Ondřej. Ulfilův

překlad bible byl určen pro Skythy, při tomto překladu pomáhal Eusebius

z Caesareje v Palestině, „poněvadž v bulharské glagolici jsou hebrejská

písmena". „Poněvadž se Konstantin (Kyrill) a Method přiznávali к církvi za

ložené Ulfilou, je na snadě, že si přisvojili i Ulfilův překlad bible." Je pocho

pitelné, že se knize tohoto rázu dostalo od W. Enszlina (Philologische Wo

chenschrift 56, 1936, sl. 415 nn. a 458 nn.) zdrcující kritiky, plně zasloužené; snad není od místa, varovati před touto knihou naše čtenáře. A. S.

Obec města Utrechtu podnikla na půdě městské archeologické vykopáv

ky, řízené zejména profesorem Vollgraffem; výsledky jejich potvrzují, že

Utrecht leží na místě římského sídliště. V první vrstvě mezi četnými nálezy

(na př. padesát zlatých mincí od Augusta do občanských válek r. 68 po Kr.) ani jediný předmět nepochází z doby po r. 69 po Kr.; patrně za vzpoury Ba

tavů bylo zničeno i toto sídliště, jako všechna castella podél Rýna. V hornější vrstvě byly objeveny jen předměty z II. a III. stol. po Kr. Výsledky byly obšírně publikovány v knize v jazyce nizozemském, stručnou zprávu, do

provázenou několika fotografiemi, podává Μ. H. R. Leopold (Boll. St.

Med. 1934—1935, str. 137 nn.). A. S.

Profesor štrasburské university Albert Grenier pokračuje ve vydávání sériové publikace Alanuel ďarcheologie préhistorique, celtique ei gallo-romaine,

jejíž první čtyři svazky vydal před světovou válkou J. Déchelette. Objemný V. svazek (Archéologie gallo-romaine I, Généralités. Travaux militaires) o 619 str., vyšlý r. 1931 u Picarda v Paříži, se skládá ze dvou částí. V první

jsou nači-tnuty hlavní obrysy politických dějů Gallie za panství římského

(od r. 51 př. Kr. do 405 po Kr.) a rázu vzdělanosti, jež se změnila příchodem Římanů. Dějinný a kulturní vývoj byl určován geografickými poměry kraje,

jež jsou proto vylíčeny. V tomto historickogeograflckém rámci pak je probrán

celý archeologický materiál. Druhá část (str. 186—591) je podrobným sou

pisem archeologických památek, svědčících o vojenské historii Gallie.

Popsán je vzhled táborů a opevněných míst, a tak tu defilují v popise, na

pláncích a v ideových rekonstrukcích římské tábory, ať jsou to castra, castella či burgi, města a pevnosti, od doby Caesarovy až do pozdní doby cí

sařské. VI. svazek, vyšlý r. 1934 (L'archéologie du sol. Les routes, 468 str.),

jedná o římských silnicích, jež jsou důležitou pomůckou pro poznání hospo dářské a vojenské organisace země a celého kulturního působení za římské

vlády. Poznáváme celou silniční síť Gallie a dějiny jejího vytvoření, jak je možno konstruovat! podle hlavních svědků, milníků, jimž jsou věnovány tři kapitoly výkladu, a podle starých itinerarii (na př. tabula Peutingeriana, Itinerarium Antoníni a j.), podle středověkých zpráv i z nové doby a jiných

hmotných památek (mosty, náhrobky, oltáře, chrámečky a pod.); mnohé

poučení skýtají i místní jména, jež ve své dnešní formě zachovávají vzpo mínku na římskou silnici nebo stavbu při ní. Zajímavé hojné doklady tohoto

druhu jsou sneseny v 9. kapitole. 10. kapitola je věnována technické stránce

46

This content downloaded from 91.229.248.119 on Sat, 14 Jun 2014 12:41:17 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Drobné zprávy. 403

silnic. Výklad je podán jasně, vše je náležitě doloženo památkami hmotnými nebo literárními zprávami a zpracována je tu rozsáhlá literatura. Ilustrace

nevynikají kvalitní reprodukcí, ale mapky, náčrtky a rekonstrukce jsou vý razné a instruktivní. G. Η.

Nejen asymetrie půdorysu Erechtheia a jeho singulárnost mezi řeckými

chrámy je stále předmětem vědeckého zkoumání, nýbrž i silně poškozený vnitřní vzhled jeho stále láká fantasii badatelů. Dokladem je práce bývalého

profesora německé techniky v Brně Josefa Della, jenž v sličné studii Das

Erechtheion von Athén (Rohrer, Brno, 1934) podává na 32 stranách výsledky své stavební analysy s doprovodem 27 obrazů na 20 tabulkách. Chtěje získati

pevné body, které by daly možnost zjistiti stavební organismus tohoto

chrámu, obrací se o poučení i к mythu a sdělením literárním (Pausanias), zkoumal místo a analysuje dochovanou stavbu. Dospívá к závěru, že budova

byla provedena podle jednotného plánu, ale před dokončením byly učiněny

nepodstatné změny; řeší problém prostorového členění, osvětlení a kon

struktivního provedení a svou představu konkretisuje kresebnými rekon

strukcemi, které jsou nejcennější částí celé studie, i když původně byly pra

covány před více než 30 lety. Práce neřeší problém definitivně a chybí jí ná

ležitý zřetel к novější literatuře. G. H.

Soustavné poučení o Etruscích podává Bartolomeo, Nogara v knize Gli ·

Etruschi e la loro civillá (Hoepli, Milán, 1933, str. XXXV-476, 238 obr., za

75 lir). V 14 kapitolách je nakreslen přehledný obraz života a vzdělanosti

etruské formou přístupnou i neodbornému kruhu čtenářstva. Po historickém

náčrtu dosavadního badání etruskologického jedná se o původu Etrusků a

jejich oblasti, o státním zřízení a rodině, polním hospodářství, průmyslu a

obchodě, o náboženství a kultu, úctě к zemřelým, o uměních výtvarných, o etruských nápisech a jejich interpretaci, o jazyku a jeho luštění, literatuře

a o vztahu Etrurie к Římu. Y rozsáhlém úvodě je přehlédnut dnešní stav

studií etruskologických a vyloženo je stanovisko autorovo o hlavních -pro

blémech, jakými jsou zvláště otázky původu tohoto národa, jeho ethnogra fické příslušnosti a jazyka. I když v lecčems badání pokročilo již dále, jest tu

zachycen dnešní stav znalostí etruskologických. Kniha je skvěle vypravena a opatřena krásnými ilustracemi a zasvěcuje dobře do svého thematu. G. H.

Dánské výkopy, vedené od r. 1926 v Kalydoně (vAitolii), přinesly již cenné výtěžky. Významným ziskem výkopné kampaně v r. 1932 je objev a

prozkoumání monumentálního náhrobku, ležícího mimo hradby antického

města. Materiál je vzorně publikován v díle: E. Dyggve-F. Poulsen-K. Rho

maios, Das Heroon von Kalydon, v Kodani 1934 (Mémoires de TAcadémie

Royale des Sciences et Lettres de Danemark, 7. řada, 4. svazek, str. 291 až

433). Heroon vystavěné к poctě Leonta, praotce jedné rodiny, má půdorys

shodný s podobou palaistry s peristylem, s místnostmi okolo upravenými pro kult zemřelých. Hrobní komora je přístupná po schodišti a má pěkně vypra cované dveře. Inventář je nebohatý, protože hrobka byla už dříve vyloupena. Z celé výzdoby se zachovaly kusy malovaného štuku, fragmenty soch a části

jejich basí; zvláště pěkné jsou kamenné kliny s pečlivě pracovanými nohami.

Zajímavé jsou busty heroů a bohů vsazené do mramorových medailonů a

umístěné na stěnách velké místnosti, určené patrně pro kult. Zachované

47

This content downloaded from 91.229.248.119 on Sat, 14 Jun 2014 12:41:17 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

404 Drobné zprávy.

části stavby a architektonické články· dávají možnost ideové rekonstrukce

heroa, jež pochází z konce II. stol. př. Kr. Y přídavku dovídáme se o kaly donském hliněném zboží v II. stol. G. II.

Ve sbírce Jedermanns Biicherei, která vychází v nakladatelství

F. Hirta veVratislavi, vydal r. 1933 Hans Schrader úhledný svazeček (96 stran

textu a 40 stran ilustrací) o řecké plastice doby archaické: Archaische grie chische Plastik. Po úvodě, v němž jsou podány hlavní charakteristické rysy řeckého sochařství, následuje 8 kapitol, probírajících plastické výtvory archaické podle těchto námětů: stojící postavy mužské, ženské, hlavy, sedící

postavy, postavy v pohybu, zvířata, reliefy, štíty; poslední kapitola shrnuje

typické znaky a synchronistická tabulka poskytuje přehled vývoje v ča

sových meznících od r. 570 do r. 480 př. Kr. s dělením na tři období: raní

(570—540), zralé (540—510) a pozdní (510—480). Není tu tedy výklad o po čátcích řecké plastiky, jež možno sledovati v souvislosti již asi od r. 630.

Úhledná knížka jasně a přehledně vykládá, co se ví dnes o tomto vývojovém období řeckého výtvarnictví, a sáhne po ní se stejným zájmem odborník

i amatér. Hodí se dobře ke školním výkladům. G. II.

Ve sbírce Die Kunst dem Volke, kterou vydává Allgemeine Vereinigung fůr christliche Kunst in Můnchen a v níž vycházejí monografie o umění všech

dob, čtyři svazečky jsou věnovány umění antickému. C. 77/78: H. Riehl,

Griechische Baukunst, 1932 (12 str. textu, 125 obr.), podává ukázky

chrámů, paláců, opevnění a měst od doby krétské a mykénské po období

hellenistické z celé oblasti řeckého světa. Č. 79: H. Kiener, Romische Bau

kunst, 1933 (10 str. textu, 103 + 10 obr.), předvádí římské stavitelství v char

akteristických typech (chrámy, paláce, oblouky, circus, divadlo). Č. 80:

K. Busch, Meisterwerke griechischer und romischer Plastik, 1933 (9 str.

textu, 97 obr.), přináší velmi pěkný výběr z řecké plastiky a poměrně málo

výtvorů římských; zařazeny jsou sem též některé ukázky výtvarné práce etruské. Všechny ilustrace jsou provedeny bezvadně na křídovém papíře a

stručný populárně vědecký text je od známých odborníků. Publikace hodí

se jako pomůcka pro vyučování a doporučuje se svou lácí (svazeček za

1-35 M). G. H.

Už C. Ritter vyslovil r. 1909 (Philologus, str. 339, pozn. 5) přání, aby

byly vydány portréty Platonovy; totéž žádal E. Schmidt r.1932 (Jahrbuch

d. arch. Inst., str. 247). Okol provedl Robert Boehringer v skvělé publikaci

Platon. Bildnisse und Nachweise (F. Hirt, Vratislav, 1935, 32 stran textu,

92 tabulek, cena 18-50 M). Po prvé jsou zde souborně vydány všechny dosud

známé Platonovy portréty a nejnověji identifikované —celkem 16 exemplářů.

Text podává přehled zkoumání o tomto thematě a úsudky badatelů o jed

notlivých replikách. Stanovením přibližné chronologie zachovaných replik a

vzájemných jich srovnáváním hleděli dosavadní badatelé dospěti к poznání

předpokládaného vzoru od sochaře Silaniona. Publikace se hodí dobře ke

studiu, protože reprodukce jsou hojné a podávají Platonovu hlavu z různých

pohledů. G. H.

48

This content downloaded from 91.229.248.119 on Sat, 14 Jun 2014 12:41:17 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions