Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Drobné zprávyListy filologické / Folia philologica, Roč. 67, Čís. 6 (1940), pp. 525-528Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23457300 .

Accessed: 14/06/2014 00:44

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.34.79.214 on Sat, 14 Jun 2014 00:44:05 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Zprávy. 525

Drobné zprávy. Dne 10. dubna 1940 zemřel náhle literární kritik dr. h. c. Jindřich Vodák ,

vedle mladšího Jiřího Karáska poslední ze zakladatelů naší moderní kritiky v letech devadesátých. Vodák se narodil 8. listopadu 1867 v Lyse nad Labem,

vystudoval v Praze a po několikaletém působení v Hradci Králové dostal

místo na žižkovské reálce, odkud po válce odešel do ministerstva školství a

národní osvěty jako referent pro věci literární a divadelní; dosáhl tam hod

nosti ministerského rady. Kriticky byl činný od prvních let devadesátých až

do poslední chvíle; přispíval nejprve do různých časopisů, hl. do Literárních

listů a Rozhledů, později se však omezil na denní tisk: byl literárním a divadel

ním kritikem nejprve Času, po jeho zastavení Lidových novin, po válce obno

veného Času a konečně Českého slova. Knižně vydal v posledních letech

několik menších prací, jinak čeká jeho rozsáhlé kritické dílo, kterým do našeho

kulturního života, zejména divadelního, hluboce zasahoval, teprve na sebrání

a knižní vydání, jež uskutečnit je národní povinností. —vh—

Knihopis českých a slovenských tisků počíná se již rýsovati v pravé

podobě. Díl první, vydaný r. 1925, obsahoval prvotisky v české řeči,1

celkem 31 záznamů. Část první druhého dílu a dosud vyšlé sešity druhé části,

které zahrnují pouhá dvě abecední písmena А а В jmenného seznamu tisků

z let 1501 —1800, mají už přes 1300 čísel. (Knihopis čes. a sloven, tisků

od doby nejstarší až do konce XVIII. stol. Redigoval Zdeněk Tobolka. Díl

II. Tisky z let 1501—1800. Část 1. Praha, tiskem a v komisi Stát. tiskárny

1939. Str. IV. + 360 a 34 vyobrazení v textu. — Z 2. části II. dílu vyšlé sešity

24.—36. 1940). Je to obrovité dílo nejen rozsahem, nýbrž i důmyslnou kon

cepcí a velikosti úkolu, který je mu vytčen v dějinách naší knižní vzdělanosti.

Co sleduje „Knihopis"? Chce především nahraditi znamenitý, ale již

valně zastaralý knihovědný pramen, jaký máme v Jungmannově Historii,

jmenovitě v jejím 2. vydání z r. 1849, novým soupisem českých tisků od

inkunabulí do r. 1800. Knihopis přejímá tedy část úkolu Jungmannova —

к tiskům po r. 1800 nehledí a nezaznamenává arci také rukopisy —, ale činí

tak s látkovou šíří a důkladností popisu, jaké umožňuji rozvoj knihovnictví

a naší knihovědy i kolektivní přispění pracovníků „Komise pro knihopisný

soupis čes. a slovenských tisků". Jungmann pracoval sám a neměl opory,

leč v Dobrovského soupisu, ani katalogů knihoven nebylo. Obsahově za

hrnuje Tobolkův Knihopis všechny veřejné knihovny z býv. republiky a

přihlíží i ke knihovnám soukromých sběratelů, pokud jsou v nich unikátní

nebo vzácné tisky. Excerpováno je mnoho cizích knihoven, zvláště němec

kých, o nichž bylo známo, že chovají bohemika. Tak skutečně máme v To

bolkově Knihopisu vzácnou studnici pramennou, která nově ověřuje staré

údaje a přináší na povrch mnoho neznámého nebo chybně určeného mate

riálu. Vynikající jsou knihovědné záznamy, které šíří popisu i jeho přesným

vyznačením typografickým vyhovují požadavkům moderní vědy. Studium

typů i metody ilustrační usnadňují četné obrazové přílohy, vhodně a se

vkusem vybírané. Tobolka udává také signatury knihoven, v nichž se dílo

chová, takže se po té stránce Knihopis stává jakýmsi generálním katalogem

-—vh—

This content downloaded from 195.34.79.214 on Sat, 14 Jun 2014 00:44:05 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

526 Zprávy.

všech českých a slovenských knihoven. Vítané jsou také trojí rejstříky: jmenný, názvů děl a chronologický, připojené ke kompletnímu svazku. Poslouží výborně nejen badateli к snadnější orientaci po rozsáhlé látce, nýbrž i jsou znamenitou pomůckou všem, kdož pracují se starou knihou, jež bývá často poškozena, bez titulních listů, bez explicitu a pod. S pomocí některého

údaje v knize bude možno přece se zachytit v rejstřících pro bližší určení

starého tisku. Že zvláště jmenný rejstřík je tak bohatý, to děkujeme dů

kladným popisům. Redaktor slibuje, že při každém svazku bude do rejstříků

pojat i materiál svazků předcházejících. To by nebyla špatná myšlenka,

uvážíme-li, že Knihopis při svém rozsahu bude vycházet jistě řadu let a že

se tudíž brzo generálního rejstříku nedočkáme. Domnívám se však, že by tím

záhy velice narůstal rozsah knihopisu; již při třetím nebo čtvrtém svazku

rejstřík by zajisté tvořil samostatný svazek. Bylo by snad proto lépe z úspor

ných důvodů od této praxe upustiti. Vždyť není nic tak těžkého svědomitému

badateli projiti rejstříky několika svazků. Praxe roční historické, filologické i knihovědné bibliografie není u nás jiná.

Jestliže po stránce knihovědného popisu sotva by bylo lze vysloviti

nějaké přání — na možné omyly mohou upozorniti jedině monografické

práce o jednotlivých autorech a tiskařích —, z hlediska literárního dějepisce

je nutno připojiti několik požadavků, směřujících, jak doufáme, ve prospěch díla. Redaktor Knihopisu zařazuje u jednotlivých autorů jejich stručné

životopisy. To každý jen uvítá, protože dobrých životopisů nemáme nazbyt a Knihopis mohl by^aspoň částečně vypomoci, dokud si nepořídíme slovní

kovou obecnou biografii, jejíž realisace musí býti jedním z prvních úkolů

naší práce historické a filologické. Leč právě v této části životopisné Knihopis

pokulhává na škodu celého díla. Rozsah životopisů je nestejný, většina

příspěvků nepodepsána — podle předmluvy anonymní příspěvky vznikly

prací redakce; nikde se neuvádí bibliografie, takže se badateli nejen znemož

ňuje dále sledovati určitou otázku, nýbrž docela nedovoluje přezkoušet!

údaje. Zde bych se vřele přimlouval, aby životopisy byly svěřovány odbor

níkům, aby byly signovány a uváděna všude literatura. Jejich ráz by mohl

zůstati převážně faktografický s přesnými údaji životních a literárních dat.

Jak se může takové opomíjení literárně historických pramenů neblaze

obrážeti ťjv soupisové akcí Knihopisu, předvedeme na heslu Giovanni

Boccaccio. Znalost literárního díla Boccacciova a české literatury o něm

(Ant. Truhlář: O některých knihách prostonár. četby české, ČČM 1891;

Jan Máchal: K^staročes. povídce o Perytonovi, ČMF 1911; B. Ryba: Filip

Beroaldus a češ. humanisté, Zpráva o činnosti Měst. musea v Čes. Budějo

vicích za léta 1932 a 1933) byly by zvětšily počet záznamů v Knihopise o 4, ze'j.2 na 16. Knihopis mohl zaznamenati tisky mnohem starší, ze 16. st.,

nežli uváděné tisky ze 17. a 18. st. pod č. 1189 a 1193, a mohl uvésti do

českého písemnictví nový^tisk boccacciovský. Knihopis opominul čtyři boccacciovské práce. Jsou to:\Kronika o smutném skončení Gviškarda a Sigis

mundy. St. město Pražské, Jiří Nygrýn 1592 (viz Ant. Truhlář, který části

textu otiskuje, ajj. Máchal, který měl tisk z Roudnické kníž. knihovny; Kronika o Pirámovi a Tysbě. St. město Pražské, Jiří Nygrýn 1592 (viz J.

Máchal); Kronika o té poctivé a šlechetné paní Lukrecii. St. m. Pražské, Jiří

This content downloaded from 195.34.79.214 on Sat, 14 Jun 2014 00:44:05 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Zprávy. 527

Nygrýn 1592 (viz J. Máchal); Pamfila mládence ctného z Centinovelle Roz

právka nejprvnější o Serciapelletovi. Praha, Mik. Konáč 1514 (Tobolka: Mon.

Boh. typogr. IV. povídku nesprávně připisuje autoru Pamfilovi, ač jde o první povídku prvního dne z Deccameronu). Studium článku Rybová by

bylo dále opravilo mylné čtení Knihopisu při č. 1191 „Bononířského" na

správné „Bononíenského" a bylo by vedlo při č. 1190 к poznámce, že

jde s velkou pravděpodobností o veršovaný překlad Beroaldův „De duobus

amantibus" 1488. Znalost díla Boccacciova by dále určila, že v povídkách

„O Lukrecii" a „O Piramovi a Tysbě" jde o překlady z Boccacciových „De

claris mulieribus".

Uvedli jsme tento příklad nikoliv jako výtku podniku široce rozvrže

nému a široce zabírajícímu. Je nám jasné, že při sebevětší pečlivosti najdou se vždy doplňky, na něž upozorní kritika a čtenáři při vyjití jednotlivých sešitů. Listy filologické (1936, str. 425-426) učinily tak hned při hesle Adami

a Akanthydes a redakce Knihopisu jejich poznámky vděčně přijala a za

řadila do doplňků. Ale je jisté, že bychom si přáli míti podnik tak monumen

tální pokud lze dokonalý. Proto by, tuším, bylo dobré, aby byla známa jména

(jméno?) redaktorů, vytčena jejich odpovědnost za jednotlivá hesla a aby

vždy byla uváděna jména všech spolupracovníků. Velmi pak by se doporu čovalo přibrati do redakce literární dějepisce a přímo jim svěřiti určité úkoly.

Ant. Grund. Ant. Grund.

V svém článku o nominativu zájmena třetí osoby v jazyce staro

slověnském (LF. 67, 1940, 290 n.) tvrdím na str. 297, že v stslov. legendě o sv. "Václavu není doložen nominativ zájmena опъ. Soudil jsem tak podle indexu slov této legendy, obsaženého v práci M. "Weingarta První čes.-církslov.

legenda o sv. Václavu (1934), 190 n. Tam opravdu slovo toto schází, v legendě samotné se však vyskytuje, jak jsem se přesvědčil při nové četbě tohoto textu

(bohužel již po vytištění článku), několikrát (v textu novljanském třikrát, ve

vostok. pětkrát, v min. osmkrát); ovšem ne všechny doklady jsou nomina

tivy ve funkci substantivní a ne všechny byly již v původním sepsání le

gendy. Jistě však v něm bylo místo, které v novljanském rukopise zní кае же

се ч'товаше литврь свою, она же радоваше се о крк его (420Ί; Vajs, Sborník 38;

srv. i rekonstrukci Weingartovu op. c. 117, věta 28). Je sice substantivní nom.

zájmena он-ь dosvědčen v novlj. znění ještě jednou (420c, Vajs 37: к^шета же

οιμβ она мала), tu však není jisto, zněl-li tak i text původní (jinde je totiž m.

она ока; srov. k tomu Pastrnek, Slov. leg. o sv. Václavu 51, Weingart op. c. 47, 126 a v rekonstrukci v. 13). V dokladu uvedeném výše je она Jv novém

lat. překladě illa) ve významu známém také z jiných památek. Při této příležitosti dovoluji si podotknouti, že jsem měl při úhrnném

označení významů zájmena опъ slovy „odstíny odkazování nebo ukazování

na vzdálenost", „rozličné druhy deixe s významem ,onen' (ille-Deixis Jener

Deixis)"(str. 295), „rozličné odstíny a stupně tak zvané deixe na vzdálenost',

(str. 297) na mysli také význam jsoucí na druhé, na jiné straně'. Brugmann

jej ve výkladu o deixi typu ,ille' také uvádí (Die Demonstrativpronomina

§ 33, str. 82 п.), ale v dalších výkladech již zvlášť neodlišuje. Je pravdě

podobné, že se některé odstíny významu stslov. zájmena опъ vztahují právě k této představě ,jsoucí na druhé, na jiné straně'. Jos^Kurz. Jos^Kurz.

This content downloaded from 195.34.79.214 on Sat, 14 Jun 2014 00:44:05 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

528 Zprávy.

К obrazovým přílohám*

Vybrány byly z bohatého materiálu, jejž z rodinných památek ochotně

dal redakci LF. к disposici prof. dr. Václav Niederle.

Podpis pod fotografickým snímkem Jindřicha Niederla (1871) byl vzat z titulního listu rukopisu jeho Mluvnice řeckého jazyka (1873).

Dvě těsnopisné ukázky seznamují s týmž místem Sofokleova Aianta (v. 1304—1312) v dvojí předběžné redakci Niederlova překladu. Obě

redakce, opětovně pečlivě propilovávané, předcházely před poslední úpravou

rukopisu pro tisk (1869). Uvedeme v předpisu znění úpravy starší (A) i mladší (В) — tato byla dokončena podle rukopisné poznámky 26. prosince 1868 — a připojíme i tištěné znění (C) překladu vybraného úryvku:

1304: (A) A šlechetný tak ze dvou duší šlechetných

(В, С) Takž ze dvou duší šlechetných já šlechetný 1305: (A) vzav původ, měl bych hanbě vydat příbuzné (pokrevné)

(В, C) vzav původ, měl bych v hanbu vydat pokrevné 1306: (A) jež ty teď ve strasť uvržené takovou (uvrženévbídut.)

(B) jež ty ted uvržené v bídu takovou

(C) jež ty ted v bídu uvržené takovou

1307: (A) zamítáš bez pohřbu a [smát se1] tupíš bez studu?

(a díš to bez studu), in marg.: (pohodit) zavrhnout

chceš nepohřbena

(β) zamítáš bez pohřbu a díš to bez studu?

(C) bez pohřbu zamítáš a díš to bez studu?

1308: (А, В, С) I věz to dobře, toho-li kde pohodíš, 1309: (A, B) i nás tři* spolu pohodíš s ním ležící.

(C) i nás tři'3) spolu pohodíš s ním ležící.

1310: (A) Vždyť krásno jest mi zjevně zemřít raději (β) Vždyt krásno (čestno) [jest] mi, bych zjevně zemřel

raději [veřejně]

(C) Vždyt čestno jest mi zjevně zemřít raději 1311: (A) [veřejně zemřít] se namáhajíc (zastávajíc) za toho než

ženu tvou*, in marg.: W (ne jeho ženu, ale; srovnej

El·)3

(β) se namáhaje za jeho než ženu tvou*,

(C) se namáhajíc za něj než za ženu tvou,84) 1312: (A) či za tebe a [sourozence] bratra tvého říci mám?

(β, С) či za tebe a bratra tvého říci mám? B. fí.

1 Překladatel původně asi pomýšlel napsati: »a smát se nestydíš* podle Wolffovy konjektury ούδ' έπαισχνντ] γ ε Л ώ v (т. λέγων), ale právem ji zavrhl.

2 Rudiment poznámky, v níž „W" patrně značí poukaz ke komentáři ve vydání Aianta od Gust. Wolffa (2Í867), o nějž se vedle komentáře Schnei dewinova hlavně opíral; vypracované znění Niederlovy tištěné poznámky je toto: »84. „ženu tvou" dí Teukros bera slovo „tvou" ve smyslu jiném s jakousi nevšímavostí: ženu, za kterou ty válku vedeš. — Podobně ďí do mnělý posel v El. v. 1074 [1]: „Nic nevím o tvé pověsti".<( Niederle citoval ze svého překladu Elektry, v těsnopisném čistopisu dokončeného i. září 1876 a vytištěného 1868, verš, uváděný mezi jinými uWolffa: »Aehnlich Soph. El. 1109 φήμης — Or. ούκ οΐόα την σήν κληδóva.«

This content downloaded from 195.34.79.214 on Sat, 14 Jun 2014 00:44:05 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions