Druhá světová válka

Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt, je-hož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s ví-ce než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zni-čujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva. Příčinyválky bývají hledány v důsledcích Versailleské smlouvy,která podle některých historiků prohloubila pocit poní-žení v poražených státech, zvláště v Německu, a velkéhospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let.Tato krize zásadním způsobem oslabila mnoho evrop-ských států, čímž umožnila vzestup nacismu (pod vede-ním Adolfa Hitlera) a jiných totalitárních režimů v celéEvropě.Za první ozbrojený střet na území Evropy v předvečerdruhé světové války je považován tzv. Jablunkovský in-cident, což byla německo-polská přestřelka v Mostech uJablunkova, která se odehrála v noci z 25. na 26. srpna1939.[1] V Asii je za počátek druhé světové války po-važováno přepadení Číny Japonskem, které začalo již 7.července 1937.Obecně přijímaným datem začátku války v Evropě je1. září 1939, kdy nacistické Německo napadlo Polsko.Krátce poté vyhlásily Francie, Velká Británie a státyCommonwealthu Německu válku, avšak prvních osmměsíců poté nebyly na západní frontě vedeny větší bojovéoperace (drôle de guerre). 17. září 1939, tedy šestnáct dnípozději, zahájil Sovětský svaz (SSSR) invazi do Polska navýchodě tehdejšího polského území.Sovětský svaz nejprve uzavřel s Německem smlouvu o ne-útočení (tzv. Pakt Ribbentrop-Molotov), podepsanou 24.srpna 1939 (avšak datovanou o jeden den dříve, tedy 23.srpna 1939). Tímto paktem si tyto dva státy - mimo ji-ných ustanovení - rozdělily sféry vlivu. V důsledku tohobyl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi oboustátů. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941Sovětský svaz sám přepaden Německem a jeho spojenci(tzv. Operace Barbarossa).Spojené státy americké, které už dříve poskytovaly někte-rým Spojencům v počínající válce pomoc, vstoupily ak-tivně do války 7. prosince 1941 poté, co Japonsko udeřilona jejich námořní základnu v Pearl Harboru. Konec válkyv Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. Poamerickém svržení atomových bomb na města Hirošimaa Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku.Druhou světovou válku provázely v dosud nevídané mí-ře zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a nehumánnízacházení s válečnými zajatci. Oproti všem dosavadnímkonfliktům bylo průběhem bojů podstatně zasaženo rov-něž civilní obyvatelstvo, jež utrpělo obrovské ztráty. Pří-

kladem genocidy se stal holocaust, kterému na základěnacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů ev-ropských Židů. Dalším příkladem bylo systematické vy-hlazování slovanského obyvatelstva na okupovaných úze-mích východní fronty, kde bylo na 8 milionů civilníchobětí. Většina civilních obětí podlehla nemocem a hla-du vyvolanými válečnými operacemi německé armády amasakrům nebo genocidě páchanými speciálními němec-kými komandy. Válečné úsilí pohlcovalo veškerý lidský,ekonomický, průmyslový a vědecký potenciál všech zú-častněných národů, lze tak hovořit o vedení totální vál-ky. Taktéž pohled na „civilizované metody válčení“ se vmnoha ohledech výrazně proměnil, neboť zatímco v roce1940 demokratické státy v čele s Velkou Británií a USAodmítaly plošné nálety na nepřátelská města, posléze se knim samy uchýlily.V samotném závěru války byla ustavena Organizace spo-jených národů, jejímž ústředním cílem byla prevencevzniku jakéhokoli dalšího podobného konfliktu. Po vítěz-ství Spojenců se zrodily dvě vedoucí světové supervelmo-ci: Sovětský svaz a Spojené státy americké. Jejich stálevětší vzájemný antagonismus vedl k bipolárnímu rozděle-ní světa a k počátku studené války, když Josif Stalin spus-til napříč evropským kontinentem železnou oponu, kteráod sebe oddělila svobodný západní svět a komunistickéstáty ve Východní Evropě poddané Sovětům. Vedlejšímefektem války byl také vzrůst požadavků na právo na se-beurčení mezi národy ovládanými koloniálními mocnost-mi, což vedlo k akceleraci dekolonizačních hnutí v Asii av Africe.

1 Příčiny a předehra k válce

Související informace naleznete také v článkuPříčiny druhé světové války.

Příčiny konfliktu tkvěly v nespokojenosti s výsledkyprvní světové války, které se kromě řady menších zemítýkaly především třech velkých mocností. Poražené Ně-mecko bylo podle versailleské smlouvy přinuceno vzdátse významné části svého území, smělo udržovat jenomomezené vojenské síly a muselo se zavázat k platbámvysokých válečných reparací. Itálie, jeden ze států stojí-cích na straně vítězů, obdržela jenom nedostatečné úze-mí vzhledem k rozměrům předchozích ztrát, současně secítila neuspokojena ve svých velmocenských ambicích.Taktéž vítězné Japonsko neuspělo ve snaze posílit svo-ji kontrolu Číny. V průběhu dvacátých let se demokra-

1

2 1 PŘÍČINY A PŘEDEHRA K VÁLCE

tické mocnosti pokusily zabezpečit trvalost versailleské-ho uspořádání Evropy zajištěním stabilního míru. V roce1920 byla proto vytvořena Společnost národů, jež mě-la fungovat jako fórum, na němž měly národy mírovýmzpůsobem urovnávat svoje spory. O pět let později bylasjednána smlouva z Locarna, v níž byla poskytnuta zárukaněmecko-francouzské hranici, přičemž případné územníspory mezi Německem a jeho východními sousedy mě-ly být řešeny arbitráží. V roce 1928 byl uzavřen Briand-Kelloggův pakt, který zakazoval vedení útočné války.

Němečtí vojáci na sjezdu NSDAP v Norimberku v roce 1935

Mírové snahy však byly mařeny obnovenýmizolacionismem Spojených států a obzvláště rozma-chem různých totalitních režimů, k čemuž výraznouměrou přispěla velká hospodářská krize, jež měla poroce 1929 devastující vliv na světové hospodářství.Ruská občanská válka vedla k vytvoření komunistickéhoSovětského svazu, v němž se po Leninově smrti v roce1924 chopil moci Josif Stalin. Po pochodu na Řím vroce 1922 převzal vládu v Itálii Benito Mussolini, jenžzde vytvořil první fašistickou diktaturu. Rostoucí vlivarmády na císařskou vládu v Japonsku vedl zde k nasto-lení výbojného militaristického režimu. Po mukdenskémincidentu obsadilo Japonsko v roce 1931 Mandžusko,které ustavilo svým loutkovým státem.Ekonomický rozvrat v Německu na počátku třicátých letměl za následek vzestup Adolfa Hitlera, vůdce nacionál-ních socialistů (NSDAP) slibujícího Němcům zrušeníversailleské smlouvy a zajištění „životního prostoru“ naVýchodě (Lebensraum). 30. ledna 1933 byl Hitler jme-

nován říšským kancléřem, načež během několika máloměsíců realizoval skutečnou nacistickou revoluci. V roce1935 byla v Německu obnovena branná povinnost, čímžbylo urychleno obnovení německé armády (Wehrmacht),a rovněž bylo připojeno Sársko. V témže roce napadla Itá-lie za blahovolného přihlížení Společnosti národů Habeš.V rozporu se smlouvami z Versailles a Locarna remili-tarizoval Hitler v březnu 1936 Porýní. Francie a VelkáBritánie se však zdržely jakýchkoli protiakcí.V červenci roku 1936 vypukla španělská občanská válka.Nacionalistické síly fašistického generála Francisca Fran-ca se postavily proti španělské vládě vedené levicovýmirepublikány, která byla podporována Sovětským svazema tzv. mezinárodními brigádami. Franco v tomto krva-vém střetu zvítězil po třech letech válčení za pomoci Hit-lerova Německa a Mussoliniho Itálie.V říjnu 1936 vytvořily Německo a Itálie tzv. Osu Berlín-Řím. O měsíc později sjednaly Německo a Japonsko pro-tisovětské spojenectví, nazvané pakt proti Kominterně,čímž vznikla Osa Berlín-Řím-Tokio. V červenci 1937napadlo Japonsko Čínu, čímž započala druhá čínsko-japonská válka. Čínští nacionalisté a komunisté válčícíproti sobě uzavřeli mír, aby společně čelili cizím útoč-níkům. I přesto Japonci brzy dobyli Šanghaj, Nanking anejprůmyslovější oblasti na severovýchodě země.

Japonští vojáci v Číně

Hitlerův expanzionizmus v Evropě vedl 12. března 1938 ktzv. anšlusu Rakouska, tedy připojení tohoto malého státuk Německé říši, proti čemuž Británie a Francie, přes svéznepokojení německým postupem a stále se stupňujícímzbrojením, nijak nezasáhly.12. září 1938 pohrozil Hitler Československu válkou, po-kud by Německu nebylo vydáno československé pohra-niční území obývané sudetskými Němci. Toto vyvolalov českém pohraničí puč organizovaný Sudetoněmeckoustranou. Československá armáda sice tento puč potlači-la, ale od 19. září začaly proti Československu útočit jed-notky Sudetoněmeckého Freikorpsu vyzbrojovaného Ně-meckem. Datum začátku této teroristické kampaně bylopozdější československou exilovou vládou v Londýně ur-čeno jako datum, kdy Československo vstoupilo do vá-

2.1 Vzestup Osy 3

lečného stavu s Německem.[2] Britský premiér NevilleChamberlain mezitím inicioval rozhovory, jež vyvrcho-lily 29. září 1938 přijetím mnichovské dohody. V ní by-lo Československo donuceno k odstoupení Sudet výmě-nou za Hitlerův příslib, že nezabere žádné další česko-slovenské území. Důsledkem této dohody byl nucený od-chod Čechů, Židů a německých odpůrců Adolfa Hitle-ra do okleštěného Československa. Chamberlain věřil, žedosáhl „míru pro naši dobu“. Nicméně neuplynulo anišest měsíců, když 15. března 1939 obsadil Wehrmachtzbytek Československa, jenž byl přeměněn v ProtektorátČechy a Morava. Již o den dříve vyhlásil svoji nezávislostslovenský štát, jenž se stal v čele s Jozefem Tisem němec-kým satelitem. Pobouřeni touto novou agresí a Hitlero-vými výhrůžkami vůči Polsku kvůli Gdaňsku se Brito-vé a Francouzi zaručili za polskou nezávislost. Vzájem-ná nedůvěra mezi Stalinem a západními demokracieminakonec přispěla ke sjednání paktu Ribbentrop-Molotov,v němž se Německo a SSSR 23. srpna 1939 zavázaly koboustranné neutralitě. V tajném dodatku k této smlou-vě si tyto dvě velmoci navíc - jak se později ukázalo, nakrátkou dobu - mezi sebou rozdělily Polsko a velkou částvýchodní Evropy.

2 Průběh válkySouvisející informace naleznete také v článkuChronologie druhé světové války.

2.1 Vzestup Osy

2.1.1 Přepadení Polska

Související informace naleznete také v článcíchInvaze do Polska (1939) a Sovětská invaze doPolska.

Německý a sovětský důstojník si potřásají rukou po úspěšné invazido Polska

Druhá světová válka začala 1. září 1939 německým aslovenským útokem proti Polsku.[3] Již v předchozíchdnech provedli Němci několik fingovaných provokací,

jako bylo přepadení vysílačky v Gliwicích příslušníkyAbwehru v polských uniformách, které měly ospravedl-nit jejich invazi. Třebaže polská armáda nebyla početně omnoho slabší než Wehrmacht, svojí úrovní výzbroje a vý-stroje nepředstavovala pro útočníka rovnocenného sou-peře. Polská vláda spoléhala na podporu Francie a VelkéBritánie, které v souladu s dřívějšími zárukami vyhlásilypo marném vypršení ultimáta 3. září Německu válku.[4]Vlastní vojenský útok byl zahájen bombardováním měs-ta Wieluń. Německá Luftwaffe ihned poté zaútočila pro-ti polským vojenským a komunikačním cílům. Sotva počtyřech dnech bojů prolomila dvě velká německá vojen-ská uskupení, útočící z Pomořanska a ze Slezska, polskouobrannou linii. Rychle se pohybující německé pancéřovéa motorizované divize vyrazily vstříc Varšavě a Brestu, včemž jim těžkopádná polská pěchota nedokázala zabrá-nit. Západní novináři použili k popisu tohoto nového způ-sobu vedení boje termínu Blitzkrieg („blesková válka“).Mezi 8. až 10. září se Němci přiblížili ze severu a ji-hu k Varšavě, avšak polské divize sevřené v Poznani,západně od Varšavy, podnikly rozhodný protiútok. 17.září překročila sovětská Rudá armáda polské východníhranice[5] a v tentýž den byla Varšava zcela obklíčena.Po dalších jedenácti dnech bojů a intenzivního dělostře-leckého a leteckého bombardování obležené polské hlav-ní město kapitulovalo. V té době byla prakticky celá ze-mě v rukou Němců a Sovětů, pouze izolované kapsy vy-trvávaly v odporu, jenž skončil do 6. října. Po završe-ní bojů si Němci a Sověti rozdělili svoji kořist: západníúzemí Polska byla začleněna do Říše, zatímco východníPolsko se stalo součástí Sovětského svazu. Střední Pol-sko bylo přeměněno v Generální gouvernement okupo-vaný Němci. Na dobytém území byly zahájeny rozsáh-lé represálie proti civilnímu obyvatelstvu. Probíhaly de-portace na nucené práce a popravy polské inteligence aŽidů. Na tomto teroru se podílely předevšímHimmlerovyEinsatzgruppen a jednotky SS-Totenkopfverbände. Stej-ně nemilosrdné metody uplatňovali Sověti ve východníčásti Polska. 22 000 polských důstojníků zajatých Rudouarmádou bylo na Stalinův příkaz popraveno NKVD v tzv.katyňském masakru.

2.1.2 Zimní válka

Související informace naleznete také v článkuZimní válka.

Poté, co po více než dvou měsících diplomatického nátla-ku odmítlo Finsko sovětské požadavky na odstoupeníúzemí, bylo 30. listopadu napadeno Rudou armádou.[6]Vzhledem k drtivé sovětské převaze očekával Stalin rych-lé a snadné vítězství, avšak Sověti Finy hrubě podceni-li. Díky obratné taktice dokázala finská armáda vedenámaršálem Mannerheimem zadržovat Sověty až do břez-na 1940. Rudá armáda, jejíž velení bylo zdecimovánostalinskými čistkami, přišla o 200 000 mužů, zatímco fin-ské ztráty činily 25 000 mužů. Britové a Francouzi zva-

4 2 PRŮBĚH VÁLKY

Finští vojáci během Zimní války

žovali vojenskou operaci na podporu Finska, ovšem dří-ve než mohla být uskutečněna, byla 13. března 1940 po-depsána mírová smlouva, podle níž muselo Finsko od-stoupit Sovětům část Karélie. Německé poznatky z toho-to konfliktu přivedly Hitlera k přesvědčení, že Rudá ar-máda nemůže být pro Wehrmacht vážnou překážkou. Vdůsledku tohoto sovětského útoku se Finové v roce 1941zapojili do německého tažení proti SSSR, aby se v tzv.pokračovací válce pokusili dobýt zpět ztracená území. Ikdyž byli Finové spojenci Německa, zachránili si svo-je židovské spoluobčany před holokaustem. O židovskéotázce se finská vláda odmítla s Němci vůbec bavit.

2.1.3 Obsazení Dánska a Norska

Související informace naleznete také v článkuOperace Weserübung.

Němečtí vojáci stoupají do kopce v Norsku jižně od Bagn

Velitel německého válečného námořnictva(Kriegsmarine) vyzýval od podzimu 1939 Hitlera kokupaci Norska, jehož přístavy představovaly optimálnízákladny pro německé ponorky. V polovině prosinceHitler projevil souhlas, načež byl vypracován plánUnternehmen Weserübung, podle něhož mělo být Norskoobsazeno po souběžném vylodění německých pozem-ních sil v osmi největších přístavech. Plán zahrnovaltaké okupaci Dánska, které mělo poskytnout letecké

základny. Svoji roli v Hitlerově rozhodnutí sehrálarovněž důležitost norského přístavu Narvik, jenž sloužiljako překladiště při dovozu švédské železné rudy doNěmecka. Této skutečnosti si byli dobře vědomi iBritové, kteří chystali vlastní výsadek v Narviku, odkudhodlali podpořit Finy v jejich boji proti Sovětům.[zdroj?]Po skončení Zimní války bylo ale od tohoto záměruupuštěno.Začátkem dubna zahájili Britové zaminovávání norskýchvýsostných vod, čímž však podnítili německý útok, k ně-muž došlo 9. dubna 1940.[7] Dánsko se vzdalo bez bojeběhem jediného dne. (Byla to jediná okupovaná země,která si svoje židovské spoluobčany zachránila před na-cistickým holokaustem. Shromáždila je a v noci je tajněpřevedla do neutrálního Švédska). Zato v Norsku nara-zili Němci na houževnatý odpor. Většina vylodění pro-běhla úspěšně s výjimkou Osla, které bylo dobyto teprveněmeckými výsadkáři. V Narviku se Němcům podařiloobsadit město i přístav, záhy však byli obklíčeni takřkapětinásobnou přesilou Britů, Francouzů a Norů, podpo-rovaných Královským námořnictvem (Royal Navy). V ná-sledné bitvě o Narvik byli Němci koncem května nuceniměsto vyklidit a ustoupit směrem k hranicím Švédska,ovšem vývoj situace ve Francii přiměl Spojence počát-kem června ke stažení jejich oddílů z Norska. Němci zdepozději instalovali loutkovou vládu pod vedením norské-ho zrádce Vidkuna Quislinga.

2.1.4 Německý útok na západ

Související informace naleznete také v článkuBitva o Francii.

Dva dny po vyhlášení války Německu podnikli Francouziomezenou a spíše symbolickou ofenzívu do Sárska. Ná-sledovalo klidné období na západní frontě, označovanéjako Sitzkrieg („válka vsedě“, případně „podivná válka“),které kvůli nepříznivému podzimnímu počasí a neočeká-vaně vysokým německým ztrátám v Polsku pokračovaloaž do jara následujícího roku. Důvody francouzské pasi-vity spočívaly v defenzivní mentalitě, v jejímž duchu sefrancouzská armáda spoléhala na silně opevněnou pohra-niční Maginotovu linii. Ta však nebyla vybudována podélhranic s Belgií. Na počátku října pověřil Hitler Vrchní ve-lení armády (Oberkommando des Heeres) vypracovánímplánu pro tažení proti Francii, nazvaném Fall Gelb.Na jaře 1940 byl německý plán útoku proti Francii a stá-tům Beneluxu hotov. Původní záměru měla být invazena západ provedena podobně jako v první světové válce.Nicméně generál Erich vonManstein a jeho spolupracov-níci přesvědčili Hitlera, aby jádro obrněných sil soustře-dil k rychlému postupu přes Ardenský les a řeku Mázu,přičemž následný průlom měl vést k rozštěpení spojenec-kých armád ve dví. Ardeny představovaly kopcovitý, hus-tě zalesněný terén naprosto nevhodný pro operace tanků,avšak Manstein tvrdil, že nepřítel zde nebude očekávatmasivní útok, čímž bude dosaženo momentu překvape-

2.1 Vzestup Osy 5

Britští a francouzští zajatci v Veules-les-Roses

ní. Obě válčící strany disponovaly stejně početnými ar-mádami. Spojenci měli převahu v tancích, naproti tomuněmecká Luftwaffe měla nad svými protivníky navrch vevzduchu, což se spolu s pružnější organizací německýchpancéřových sil ukázalo jako rozhodující faktor.Vlastní útok započal 10. května 1940, kdy Wehrmachtpřekročil hranice Belgie, Holandska a Lucemburska.[8]Němečtí výsadkáři obsadili důležitá letiště, mosty a stra-tegicky významnou belgickou pevnost Eben-Emael. V re-akci na německý vpád do Beneluxu postoupil britský ex-pediční sbor a část francouzských armád do Belgie na li-nii řeky Dyle, kde hodlaly zastavit německý postup. Tímvšak šly na ruku Mansteinovu plánu, neboť v téže do-bě se sedm z deseti německých pancéřových divizí vali-lo nikým nezpozorováno ardenskými průsmyky. Po třechdnech, kdy se setkaly jen se slabým odporem, dorazily ně-mecké tanky vedené generálem Guderianem u Sedanu křece Máze, kterou 14. května po urputném boji zdolaly.V tentýž den podnikla Luftwaffe ničivý nálet na Rotter-dam, načež Holandsko kapitulovalo. O tři dny později pa-dl také Brusel. Po překročení Mázy se německé tankovédivize ocitly v nížině severní Francie a 20. května dosáhlyústí řeky Sommy do kanálu La Manche, čímž byl završenMansteinův „sek srpem“ (Sichelschnitt). Britové se poku-sili zasáhnout bok německých divizí u Arrasu, avšak po-té, co byli odraženi, se ocitli v obklíčení. Do 27. květnavedl neustálý německý postup k sevření britských a fran-couzských jednotek u Dunkerque. Na záchranu obklíče-ných vojsk byla proto zahájena operace Dynamo, v nížse i přes nepřetržité německé nálety britským vojenskými civilním plavidlům podařilo do 4. června evakuovat zDunkerque takřka 340 000 spojeneckých vojáků. Eva-kuován byl téměř celý expediční sbor a rovněž 110 000příslušníků francouzské armády. K této záchraně Spojen-

ců přispěl i Hitlerův rozkaz z 24. května, kterým ze zcelanepochopitelných důvodů zakázal svým tankům v pokra-čování postupu.

Němečtí vojáci v Paříži po dobytí Francie

Němci obnovili 5. června ofenzívou na řekách Sommě aAisně útok do nitra Francie a již po čtyřech dnech překro-čili řeku Seinu. 10. června se zapojila do války po bokuNěmecka i Mussoliniho Itálie. Útok Italů v Alpách skon-čil ale navzdory italské převaze pohromou. 14. červnavstoupil triumfující Wehrmacht do Paříže, která byla ješ-tě předtím prohlášena otevřeným městem.[9] V téže doběbyla prolomena Maginotova linie. Za těchto kritickýchokolností byl francouzským předsedou vlády jmenovánPhilippe Pétain, hrdina z první světové války. Ten zahá-jil okamžitě vyjednávání o příměří, které bylo uzavřeno22. června v Compiègne v tomtéž železničním vagóně, vněmž Němci podepsali příměří v roce 1918. Blitzkrieg nazápadě tak skončil po pouhých šesti týdnech. Podle pod-mínek příměří byla Francie rozdělena na dvě části. Severa západ země, kde se nacházely důležité letecké základ-ny pro válku s Brity a přístavy v Atlantském oceánu, bylyokupovány Wehrmachtem. Jižní a východní část Franciesetrvala pod kontrolou Pétainovy vlády, která se usadilave městě Vichy. Pétain zde nastolil kolaborantský, lout-kový vichistický režim zcela loajální vůči Německu. Me-zitím se v Londýně do čela exilového hnutí SvobodnýchFrancouzů postavil generál Charles de Gaulle. Francouz-ská flota zakotvená u alžírského Oranu byla však 3. čer-vence napadena[10] britským námořnictvem, aby nepadlado rukou Němců.

2.1.5 Bitva o Británii

Související informace naleznete také v článkuBitva o Británii.

Po vítězství nad Francií ovládal Adolf Hitler v létě 1940přímo nebo prostřednictvím spojenců téměř celou Evro-pu. Jeho jediným zbývajícím nepřítelem zůstávala osa-mocená Velká Británie, jejíž nový ministerský předsedaWinston Churchill sliboval Britům ve svých burcujícíchprojevech pouze „krev, pot a slzy“. Nicméně britská ar-máda se po katastrofě ve Francii nacházela v troskách.

6 2 PRŮBĚH VÁLKY

Jedinou překážkou, která bránila Hitlerovým armádám vpodrobení Britských ostrovů a jež mohla zmařit chysta-nou invazi (operace Seelöwe), bylo nyní britské letectvo(Royal Air Force) v čele s leteckým maršálem HughemDowdingem. Zlomit sílu RAF se v nadcházející bitvě po-kusila německá Luftwaffe, jejímž velitelem byl HermannGöring. Němci rovněž doufali, že Británii izolují a vy-hladoví s pomocí svých ponorek, operujících z Francie aNorska.

Supermarine Spitfire – stíhačka Královského letectva (RAF)

Samotná letecká bitva začala krátce po dobytí Francie.V první fázi se Luftwaffe zaměřila na britské konvoje,které během tzv. bitvy o kanál (Kanalkampf) vytlačila zLamanšského průlivu. Hlavní útok byl zahájen 13. srp-na, v tzv. „den orla“ (Adlertag). Němci nejprve částeč-ně neutralizovali britský radarový systém a zaútočili protipřístavům a vojenským a leteckým zařízením na pobře-ží. V průběhu této fáze boje utrpěly obě strany nejvyššíztráty za celou bitvu. Později se Luftwaffe zaměřila pro-ti letištím RAF ve vnitrozemí a leteckým továrnám. Vzávěrečné etapě boje, na počátku září, podnikli Němcidenní útoky na Londýn a jiná velká britská města, jakobylo třeba Coventry, s cílem zlomit morálku jejich oby-vatel. Konečně 15. září Britové přesvědčivě odrazili roz-sáhlý německý útok, načež Hitler nařídil odložit vyloděnína neurčito. Luftwaffe i nadále pokračovala v bombar-dování měst (Blitz). Kvůli velkému množství zničenýchletadel se však od října omezovala pouze na noční úto-ky, které si i přesto do jara následujícího roku vyžádalypřes 40 000 životů. V bitvě o Británii usilovali Němci ozničení nepřátelských stíhaček, avšak podcenili významradaru pro obranu Britů. Navíc britský průmysl dokázalvždy plně nahrazovat ztráty vlastních strojů. Značný podílna tomto vítězství „nemnohých“ náležel kromě britskýchpilotů také Polákům, Kanaďanům, Novozélanďanům,Čechoslovákům, Belgičanům a zástupcům mnoha jinýchnárodů.

2.1.6 Řecko a Jugoslávie

Související informace naleznete také v článkuBalkánské tažení.

Již od třicátých let směřoval Benito Mussolini své velmo-censké ambice na Balkánský poloostrov. V dubnu 1939okupovala italská vojska Albánii, z níž 28. října 1940

zahájila překvapivý útok proti Řecku.[11] Ovšem ofenzí-va špatně vybavených a nedostatečně motivovaných ital-ských vojáků selhala sotva po několika dnech. Řekovépřiměli italské agresory k přechodu do defenzívy a vzá-pětí je zatlačili zpět do Albánie. Vzhledem k nebezpečíporážky svého spojence a z obav z britského zásahu, jenžby mohl ohrozit německou kontrolu rumunských ropnýchpolí, vydal v prosinci Hitler pokyn k vypracování plánůtažení na Balkán (operace Marita). Zároveň byla zahá-jena diplomatická ofenzíva, v jejímž rámci se na stranumocností Osy přidaly Rumunsko, Maďarsko a Bulharsko.Na konci března 1941 se k Ose připojila i Jugoslávie,avšak protiněmecké demonstrace a puč jugoslávských le-teckých důstojníků měl za následek vystoupení Jugoslá-vie z aliance.

Němečtí výsadkáři nad Krétou

6. dubna 1941 překročily německé divize z Rakouska,Rumunska a Bulharska hranice s Jugoslávií, souběžněLuftwaffe podnikla ničivý nálet na Bělehrad. Jugosláv-ská obrana byla brzy prolomena a už 10. dubna 1941 sta-nuly jednotky Wehrmachtu v chorvatském Záhřebu, kdebyly uvítány jásajícími davy. Bělehrad dobyly německépancéřové divize dva dny nato a 17. dubna přijalo jugo-slávské velení svou bezpodmínečnou kapitulaci. PoraženáJugoslávie byla rozdělena mezi vítězné státy a na jejíchtroskách byl vyhlášen tzv. Nezávislý stát Chorvatsko podvedením Ustašovců.Řekové posílení britskými jednotkami, přesunutými zeseverní Afriky, kladli Němcům houževnatější odpor.Německý postup do vnitrozemí ztěžoval také nepřízni-vý hornatý terén. Po překonání Metaxasovy linie padlo9. dubna 1941 do rukou Němců město Soluň, takžetéměř polovina řecké armády byla uvězněna ve východ-ní Makedonii. Během dvou týdnů byli Řekové obklíče-ni rovněž v Epiru. Britové se pokusili zadržet Němce uThermopyl, avšak poté, co byla jejich obrana zdolána,zahájili obojživelnou evakuační operaci. 27. dubna 1941vstoupily oddíly Wehrmachtu do Athén a na Peloponés,čímž bylo balkánské tažení ukončeno.O necelý měsíc později, 20. května 1941, provedly ně-mecké vzdušné síly leteckou invazi na Krétu. Při tomtoútoku však němečtí výsadkáři utrpěli těžké ztráty a ta-ké zprvu nedokázali dobýt žádné letiště potřebné k za-

2.1 Vzestup Osy 7

jištění příchodu posil a k plynulému zásobování. Kvůlišpatné koordinaci a komunikaci mezi jednotkami brit-ského Commonwealthu a intenzivním útokům Luftwaffese však Němcům nakonec podařilo konsolidovat svojepozice a vytlačit Spojence z ostrova. Hitler nicméně dobudoucna zakázal provádění jakýchkoli dalších výsadko-vých operací.

2.1.7 Válka v Africe a na Středním východě

Australští vojáci u Tobrúku

Související informace naleznete také v článkuDruhá světová válka v Africe.

Severoafrické tažení začalo v září 1940, kdy 160 000italských vojáků proniklo z Libye do Egypta, jenž bylprotektorátem Britů. Italský postup se však zastavilpo pouhých sto kilometrech, načež začátkem prosin-ce zahájilo 36 000 britských, australských, indických,novozélandských a jihoafrických vojáků protiútok, přiněmž byli Italové vytlačeni do Libye. V pokračujících bo-jích byli Italové nuceni ustoupit na Kyrenaiku, kde bylavětšina italské armády posléze polapena a zničena brit-ským útokem napříč poloostrovem. Po tomto katastro-fálním vývoji nezbylo Mussolinimu než požádat o po-moc Hitlera, který vyslal do severní Afriky dvě divizepod velením generála Rommela. Ihned po svém přícho-du koncem března 1941 se Rommel vrhl do ofenzívy.Po překonání britské obrany, oslabené stažením části sildo Řecka, dobyl jeho Afrikakorps zpět Kyrenaiku a pří-stav Benghází. V dubnu dorazily Rommelovy tanky k li-byjskému přístavu a pevnosti Tobrúk, bráněnému aus-tralskými vojáky. Jelikož Tobrúk představoval překážkupostupu do Egypta, pokusili se ho Němci třikrát dobýt,avšak jejich úsilí skončilo neúspěchem. Podobně dopadlytaké britské snahy o vyproštění, načež se Rommel uchýlilk obléhání pevnosti, jež se protáhlo na osm měsíců.

Zatím v květnu 1941 přemohlo vojsko Commonwealthuproněmeckou vládu v Iráku, která byla podporována ně-meckými vzdušnými silami z letišť ve vichistickou vlá-dou kontrolované Sýrii. Během června a července protoBritové spolu se Svobodnými Francouzi obsadili Sýrii aLibanon. Už v lednu pronikly smíšené britské a koloni-ální oddíly do Etiopie a do konce května 1941 porazilyzde umístěné italské vojsko, čímž Italská východní Afri-ka vzala za své.

2.1.8 Přepadení Sovětského svazu

Související informace naleznete také v článcíchOperace Barbarossa a Východní fronta (druhásvětová válka).

Německá pěchota kdesi v severním Rusku. V pozadí LT-35

Boj proti bolševismu náležel společně se získáním „ži-votního prostoru“ na východě mezi hlavní motivy Hitle-rovy politické kariéry. Vlastní tažení proti Sovětskémusvazu, jež mělo být podle nacistické rasové ideologie ve-deno jako vyhlazovací válka, bylo připravováno již odvítězství nad Francií v létě 1940. Operace Barbarossa,jak byl výsledný plán pojmenován, předpokládala rozdě-lení německých vojenských sil do třech skupin armád. Naseveru měly být obsazeny pobaltské státy a Leningrad.Skupina armád Střed, na níž spočívala hlavní tíže taže-ní, měla postoupit přes Bělorusko a dobýt Moskvu. Již-ní uskupení německých vojsk spolu s Rumuny, Italy aMaďary mělo okupovat Ukrajinu. Za operační cíl, jehožmělo být dosaženo, byla stanovena linie spojující městaArchangelsk a Astrachaň.Sovětský svaz byl napaden 22. června 1941, kdy 3 mi-liony německých vojáků s 3600 tanky překročily sovět-ské hranice.[12] Ačkoli přesuny německých armád bylydobře patrné celé měsíce před začátkem tažení, Stalin,jehož důvěra v sovětské vojenské kapacity byla otřese-na zimní válkou, odmítal vykonat jakákoli protiopatření,jež by mohla vyprovokovat Němce. Rudá armáda byla tu-díž útokem naprosto zaskočena, třebaže měla nad Němcipřevahu v tancích i v letadlech. Obzvláště sovětské letec-tvo bylo značně poničeno německými nálety první denútoku. Německé pancéřové kleště, následované pěcho-tou, už v prvním týdnu obklíčily a zničily ohromné sesku-

8 2 PRŮBĚH VÁLKY

pení sovětských vojsk v prostoru Białystok-Minsk. Při-tom urazily více než 600 kilometrů. Na počátku červencepřekročila skupina armád Střed Dněpr a přiblížila se keSmolensku, kde se poté odehrála rozhořčená obkličovacíbitva, jež byla skončena v srpnu. V obou těchto střetnu-tích padly do zajetí stovky tisíc sovětských vojáků. Me-zitím skupina armád Jih obsadila západní Ukrajinu, za-tímco Rumuni obklíčili Oděsu. Postup v tomto sektorufronty se však rozvíjel pomaleji. Na severu Němci rych-le překonali řeku Dvinu a po obsazení Litvy, Lotyšska aEstonska směřovali k Leningradu. Stejně jako v Polskupostupovaly za jednotkami Wehrmachtu EinsatzgruppenSS, které nemilosrdně likvidovaly veškeré židovské oby-vatelstvo a politické komisaře Rudé armády. Na těchtozvěrstvech se leckdy podílel i Wehrmacht. S obdobnoukrutostí a brutalitou bylo nakládáno rovněž se zajatýmirudoarmějci všech hodností, s partyzány a také s civilis-ty.

Sovětská obrana s minometem u Moskvy

Po dobytí Smolenska se němečtí generálové zasazovali zaokamžitý útok na Moskvu, která byla pro jejich vojskanyní vzdálená jen 400 kilometrů. Nicméně Hitler pova-žoval za důležité ovládnout ukrajinské zemědělské a prů-myslové zdroje, ačkoli krátce po začátku tažení nařídilosovětské vrchní velení (Stavka) evakuaci sovětského prů-myslu na východ, především demontování veškerého těž-kého průmyslu a jeho evakuaci ze západních regionů dooblastí za Ural. Hitler proto skupině armád Střed nařídilzastavit postup na sovětské hlavní město a obrátit se najih. 8. září 1941 Němci spolu s Finy oblehli Leningrada toto město postupně téměř zcela odřízli od veškeré-

ho nutného zásobování. Obležení Leningradu trvalo ví-ce než dva roky a vyžádalo si životy až jednoho milionucivilistů.[13] Do konce září bylo pak v gigantické obkli-čovací bitvě u Kyjeva zajato dalších 650 000 sovětskýchvojáků.[14]

Po šestitýdenní pauze obnovila skupina armád Střed 2.října svůj útok na Moskvu (tzv. operace Tajfun). Němec-ký postup však záhy zpomalily podzimní deště, jež pro-měnily ruské cesty v bláto. O měsíc později udeřily prvnímrazy. V listopadu pronikli Němci do Rostova na Donu ana Krym. 15. listopadu zahájili svoji finální ofenzívu pro-ti Moskvě, jež měla být provedena obrovitým obchvatemměsta. Na konci měsíce stály předsunuté jednotky Wehr-machtu sotva 30 kilometrů od Kremlu, vyčerpaní němeč-tí vojáci se ale ocitli na pokraji svých sil. Do 5. prosince1941 byl celý německý postup zastaven. Následujícíhodne zahájily čerstvé sibiřské divize maršála Žukova, kte-ré byly vybaveny moderními tanky T-34, sovětský proti-útok, který do začátku ledna 1942 zatlačil příliš roztaženéněmecké linie o 200 kilometrů zpět. Německá bleskováválka v Sovětském svazu již tehdy prakticky ztroskotala.

2.2 Síly se vyrovnávají

2.2.1 Útok na Pearl Harbor, vstup USA do války

Související informace naleznete také v článcíchÚtok na Pearl Harbor a Válka v Tichomoří.

USS Arizona hořící po zásahu japonskými bombami během úto-ku na Pearl Harbor

Japonská agrese v Číně od roku 1937 měla za násle-dek ochlazení ve vztazích s USA. Po pádu metropolitníFrancie vstoupily japonské jednotky koncem září 1940do Francouzské Indočíny a krátce nato Japonsko formál-ně stvrdilo své spojenectví s Německem a Itálií. Přítom-nost císařské armády v Indočíně a stupňující se japonsképožadavky vůči Holandské východní Indii přiměly USAk uvalení ropného embarga na Japonsko, čímž bylo vážněpoškozeno jeho hospodářství. Podle militantního křídla

2.2 Síly se vyrovnávají 9

japonské vlády, v jehož čele stál Hideki Tódžó, si Japon-sko muselo k zachování svých výbojů ve východní Asiizajistit dodávky ropy a ostatních surovin silou. Císařskýgenerální štáb proto vypracoval plán obranného perime-tru v Asii a v Tichém oceánu, umožňujícího Japonskunerušené využívání tamních přírodních zdrojů k vedenídefenzivní války. Nezbytným předpokladem úspěchu to-hoto záměru byla neutralizace americké tichomořské flo-tily.7. prosince 1941 se z japonských letadlových lodí, ježnepozorovaně připluly do blízkosti Havajských ostrovů,vznesly stovky japonských letadel, které krátce před os-mou hodinou podnikly ničivý nálet na americkou ná-mořní základnu v Pearl Harboru.[15] Během dvouhodi-nového útoku byla potopena nebo vážně poškozena řa-da amerických bitevních lodí a jiných plavidel. Po tomtozákeřném napadení vyhlásily USA Japonsku válku. Nastranu Japonska se o čtyři dny později přidaly také Ně-mecko a Itálie. Už před vstupem do konfliktu USA po-zvolna opouštěly svoji izolacionistickou politiku a zastá-valy jen formálně neutrální postoj k válčícím stranám.V březnu 1941 prezident Roosevelt podpořil Spojence,když prosadil zákon o půjčce a pronájmu umožňující Bri-tům, Číňanům a Sovětům odebírat americké zbrojní ajiné dodávky bez nutnosti okamžitého splacení. Koneč-ně po japonském přepadení Pearl Harboru se ohromnéamerické průmyslové kapacity plně zapojily do boje pro-ti Ose. 11. prosince 1941 vyhlásilo nacistické Německoválku Spojeným státům americkým a Adolf Hitler osob-ně schválil přípravu na provedení sabotážních a teroris-tických útoků na území USA (např. Operace Pastorius vroce 1942).

Americké střemhlavé bombardéry v bitvě u Midway

Ochromení pacifické floty poskytlo Japoncům volnou ru-ku k jejich expanzi. Před koncem prosince obsadili Ja-ponci britský Hongkong a Gilbertovy ostrovy, stejně ja-ko Guam a ostrov Wake, jež byly v držení Američanů.Rovněž vpadli do britského Malajska. Ze spojeneckéhoSiamu napadli Barmu a vylodili se na Američanech kont-rolovaných Filipínách. Singapur, považovaný za nedobyt-nou pevnost, padl 15. února 1942. Kolem 130 000 Indů,Australanů a Britů bylo vzato do zajetí, pád Singapuru se

stal tudíž nejvíce pokořující kapitulací britských dějin.Po vítězství v bitvě v Jávském moři okupovali Japonciv březnu Holandskou východní Indii a přistáli na NovéGuinei. Americké a filipínské oddíly kapitulovaly na fili-pínském Luzonu v dubnu a obránci Corregidoru vydrželiaž do května. Na počátku téhož měsíce zahájili Japonciobojživelnou operaci k obsazení Port Moresby na NovéGuinei, čímž by narušili komunikační spoje mezi USAa Austrálií. Ovšem v následné bitvě v Korálovém mořiSpojenci odrazili japonské invazní síly. Po symbolickémDoolittlově náletu na Tokio[16] japonské velení rozhod-lo o obsazení atolu Midway. Současně měly být dobytyAleutské ostrovy. Na konci května vyplula japonská flotapod velením admirála Jamamota vstříc Midwayi. Japonciusilovali o další překvapivý úder, avšak Američané krát-ce předtím prolomili japonský kód a byli tak zpraveni ojejich úmyslu. 4. června 1942 se Američanům podaři-lo v bitvě u Midway rozdrtit japonské letadlové lodě, ježtvořily jádro japonských námořních sil, načež Jamamotonařídil ústup. Po pouhých šesti měsících skončilo obdobíjaponských úspěchů, neboť císařské námořnictvo se z té-to porážky, která ho připravila o klíčové letadlové lodě,nikdy zcela nevzpamatovalo.

Pamětní foto tří účastníků Káhirské konference: zleva Čankajšek,Franklin Roosevelt a Winston Churchill.

2.2.2 Tažení do Egypta

V listopadu 1941 zahájila posílená britská 8. armádaoperaci Crusader, během níž osvobodila Tobrúk. Jeli-kož německé námořní a zásobovací linie byly narušoványútoky britských námořních a leteckých sil operujících zMalty, byl Rommel přinucen k ústupu na svoji výchozípozici. Jakmile britský tlak na nepřátelské komunikačnílinie na počátku roku 1942 polevil, síly Osy byly rychledoplněny, pročež v lednu obnovily svoji ofenzívu. Rom-mel poté snadno vytlačil Brity zpět na Kyrenaiku, kdekoncem května přemohl jejich obranu u Gazaly. NatoAfrikakorps zdolal veškeré britské obranné pozice a podvoudenním boji obsadil na konci června 1942 Tobrúk.Vítězství Osy bylo korunováno zajetím více než 25 000spojeneckých vojáků. Rommel pak navzdory rozkazům

10 2 PRŮBĚH VÁLKY

pronásledoval poraženou 8. armádu do Egypta a v čer-venci se s ní střetl v první bitvě u El Alamejnu. NicméněRommelův pokus obsadit Alexandrii vzdálenou pouhých100 kilometrů neuspěl. Boje pokračovaly po celý červe-nec, než byly obě strany příliš vyčerpány.

2.2.3 Bitva o Atlantik

Související informace naleznete také v článkuDruhá bitva o Atlantik.

Německá ponorka U-848 napadená spojeneckým letadlem

Německé ponorkové loďstvo mělo obdobně jako v prvnísvětové válce vyhladovět a izolovat Britské ostrovy niče-ním obchodních lodí. Za vlastní počátek bitvy o Atlantiklze považovat 14. říjen 1939, kdy jedna německá ponor-ka vnikla do zálivu Scapa Flow, hlavního opěrného bodubritské domácí floty (Home Fleet), přičemž potopila jed-nu ze zde zakotvených bitevních lodí. Přes tento úspěch sevšak do poloviny roku 1940 německé útoky v Atlantskémoceánu omezovaly pouze na ojedinělé akce osamocenýchponorek. Teprve po dobytí Francie, jež umožnilo zřízeníponorkových základen v přístavech v Brestu, Lorientu,Saint-Nazaire a La Rochelle, zajišťujících rychlejší do-sažení operačních prostorů, došlo k zefektivnění němec-kých ponorkových operací. Německé ponorky plně roz-vinuly taktiku vlčích smeček, proti nimž byly spojenec-ké konvoje, slabě chráněné doprovodnými torpédoborci,bezmocné. V roce 1940 přišli Spojenci o 4,5 milionů tunlodního prostoru a v roce 1941 o zhruba stejné množ-ství. Vítězství německých ponorek obratně využívala na-cistická propaganda, jež mnohé z úspěšných kapitánů sty-lizovala do role národních hrdinů. K podpoře vedení po-norkové války vyplula v květnu 1941 z Baltského moředo Atlantiku německá eskadra. Ta sestávala z právě doslužby uvedené bitevní lodě Bismarck, těžkého křižníkuPrinz Eugen a několika torpédoborců. V průběhu plavbyvDánském průlivumezi Grónskem a Islandem poslal Bis-marck ke dnu britský bitevní křižník HMS Hood. Přestodříve, než doplul do Francie, byl dostižen a zničen brit-ským loďstvem.

Po vstupu Spojených států do války se těžiště německýchakcí přesunulo blíže k americkému pobřeží. Zpočátkušpatně organizovaná americká pobřežní obrana nedoká-zala zamezit útokům na obchodní lodě. Operační pásmoponorek se později v důsledku intenzivnější obrany roz-šířilo až do Karibiku a jižního Atlantiku. Původní početasi 50 ponorek na počátku války vzrostl ve druhé polovi-ně roku 1942 na více než 300. Tento rok byl proto nejú-spěšnějším rokem německých ponorek, které zničily přes8 milionů tun lodního prostoru, čímž se nejvíce přiblížilykritické hranici ohrožující britské hospodářství. V červ-nu 1942 také proběhla neúspěšná Operace Pastorius, kdydošlo k prvnímu pokusu o vylodění německých saboté-rů na území USA, kteří měli za úkol poškodit válečnýprůmysl USA a vyvolat bombovými útoky paniku mezicivilním obyvatelstvem.Koncem roku 1942 však Spojenci prolomili německé šif-rovací zařízení Enigma, používané ponorkami. Díky zvý-šené spojenecké produkci modernějších letadel a torpé-doborců bylo v květnu 1943 potopeno 43 německýchponorek, což si vynutilo dočasné přerušení ponorkovýchoperací. Na tomto zvratu, jenž se projevil poklesem po-topené tonáže na 3,5 milionů, nic nezměnil ani vynálezšnorchlu. Po osvobození Francie v létě 1944 musely býtopuštěny ponorkové základny na pobřeží Atlantiku. Po-norky byly pak zatlačeny zpět do Severního a Baltskéhomoře. Po německé kapitulaci v květnu 1945 byly ponor-ky buď poslány ke dnu, nebo se jejich posádky vzdaly vespojeneckých přístavech.

2.2.4 Bitva u Stalingradu

Související informace naleznete také v článkuBitva u Stalingradu.

Poté, co byly sovětské průlomy na východní frontě eli-minovány, převzal Wehrmacht na jaře 1942 opět inici-ativu. Nová Hitlerova ofenzíva (Fall Blau) si kladla zacíl dobytí jižního Ruska a po dosažení Volhy proniknutíza Kavkaz, kde mělo být obsazeno Baku a místní rop-ná pole. Jakmile půda po jarním tání dostatečně ztvrd-la, byl v květnu zahájen útok proti Sovětům na Krymu,jenž byl završen dobytím obleženého Sevastopolu na za-čátku července. 28. června vyrazili Němci východně odCharkova směrem na Voroněž a za méně než čtyři týdnystanuli na březích Donu. Navzdory rychlosti útoku by-ly počty zajatých sovětských vojáků nesrovnatelně nižšínež v předchozím roce. Stalin a jeho generálové věřili, žeNěmci chystají druhý, mnohem mocnější úder na Mosk-vu a shromáždili zde veškeré dostupné zálohy, zatímco najihu se Rudá armáda měla vyvarovat obklíčení.Koncem července se Hitler vlivem relativní snadnosti ně-meckého postupu rozhodl pozměnit původní plán a naří-dil polovině armád blížících se ke Stalingradu zamířit naKavkaz. 23. července byl znovu dobyt Rostov a na začát-ku srpna se německé tanky přehnaly přes Kubáň, načeždorazily k severnímu Kavkazu, kde byly spatřeny první

2.2 Síly se vyrovnávají 11

vrtné věže. 21. srpna vztyčili bavorští horští myslivci vlaj-ku se svastikou na hoře Elbrus. Kvůli velkým vzdálenos-tem a nedostačující železniční síti se však vážně zhoršilozásobování vojenských operací, což zpomalilo další úto-ky.

Německý postup ve Stalingradu

Souběžně s ofenzívou na Kavkaze pokračoval rovněž po-stup německé 6. armády vstříc Stalingradu. Vlastní bitvau Stalingradu začala 23. srpna potom, co asi 1000 letadelLuftwaffe zasypalo Stalingrad zápalnými bombami, kte-ré proměnily většinu města v hromadu sutin. Krátce natodosáhly německé jednotky Volhy severně od města. Vsamotném Stalingradu Stavka zorganizovala improvizo-vanou obranu, s níž se Němci střetli v rozhořčeném bojio každý dům a ulici. Zapletli se tak do náročné a vyčer-pávající bitvy v rozvalinách města, v níž utrpěli vysokéztráty. Během německé ofenzívy, pokračující až do po-loviny října, přišla 6. armáda o polovinu svých bojovýchstavů, zatímco sovětské 62. armádě neustále proudily přesVolhu čerstvé posily.

Rudá armáda obkličuje německá vojska bojující ve Stalingraduu Kalače

Kvůli přílišnému roztažení fronty byla německá kříd-la tvořena méně kvalitními rumunskými, maďarskými aitalskými divizemi. Této slabosti využili Sověti, když vrámci operace Uran provedli 19. listopadu dva mohutnéúdery severozápadně a jihovýchodně od města. O čtyřidny později se útočící sovětské fronty setkaly západně odStalingradu, čímž byla 6. armáda uvržena do obklíčení.Ujištěn Göringovým tvrzením, že Luftwaffe dokáže zá-

sobit obleženou 6. armádu letecky, rozkázal Hitler jejímuveliteli, generálu Paulusovi, vytrvat na místě. 12. prosin-ce byl zahájen pokus o vyproštění. Nicméně trvající so-větský nápor a Hitlerův kategorický nesouhlas s vyklize-ním Stalingradu měly za následek, že němečtí vojáci veměstě se ocitli v pasti. V polovině prosince byla spuště-na operace Saturn, při níž Rudá armáda vytlačila Něm-ce z Kavkazu. Zatím ve Stalingradu Paulus odmítl sovět-skou výzvu ke kapitulaci, pročež Sověti obnovili útok naměsto, než konečně 31. ledna Paulus a většina vyhladově-lých vojáků 6. armády v beznadějné situaci kapitulovala.Zbytky německých sil ve Stalingradu se vzdaly 2. února1943, ačkoli omezené střety především v městských sto-kách pokračovaly ještě v dalších měsících. Z téměř 300000 příslušníků 6. armády padlo do sovětského zajetí 90000 mužů, z nichž se po válce vrátilo do Německa pouze6000. Sovětské vítězství u Stalingradu definitivně zlomilomýtus o neporazitelnosti Wehrmachtu a stalo se symbo-lem obratu ve vývoji války.

2.2.5 Vítězství Spojenců v Africe

Související informace naleznete také v článkuDruhá bitva u El Alameinu.

Vojáci Commonwealthu u El Alamejnu

Armády Spojenců a Osy v severní Africe se v srpnu1942 zotavovaly z předchozích náročných bojů. V témžeměsíci navštívil Winston Churchill Egypt, načež byl no-vým velitelem 8. armády jmenován generál Montgomery,jenž dodal britským silám v Africe novou energii. Kon-cem srpna se Rommel pokusil znovu prorazit do údolíNilu, avšak byl odražen rozhodnou britskou obranou vbitvě u Alam Halfy. Rommel se poté vydal ze zdravot-ních důvodů do Německa, čehož Britové využili k posí-lení svých vojsk a k přípravě vlastní ofenzívy. 23. říjnazahájil Montgomery druhou bitvu u El Alameinu, v níž

12 2 PRŮBĚH VÁLKY

po dvanácti dnech intenzivních bojů síly Commonweal-thu přinutily Afrikakorps ke stažení z Egypta.Na počátku listopadu se americké a britské jednotky vy-lodily v Casablance, Oranu a Alžíru ve francouzské se-verní Africe (operace Torch). Nicméně Hitler a Mus-solini nečekaně rychle zareagovali přesunutím vojska doTuniska. Tam ustupoval rovněž Rommelův Afrikakorps,obezřetně stíhanýMontgomeryho 8. armádou. Po překro-čení Libye se Rommel opevnil na tuniských hranicích. Vúnoru se pokusil vymanit z nepřátelského sevření a zaú-točil na západ proti americkým divizím v průsmyku Ka-serín. Ostřílení němečtí veteráni zde přivodili Američa-nům vážnou porážku, ti se ale z tohoto nezdaru rychlepoučili. Koncem března se Britům podařilo vymanévro-vat Rommela u Mareth, pročež se postavení Osy v Afri-ce začalo pozvolna hroutit. Poté, co Spojenci vstoupili doTunisu, síly Osy 13. května 1943 kapitulovaly. Do zajetípadlo 275 000 italských a německých vojáků.

2.2.6 Odpor proti okupaci

Po příchodu německé armády byly v různých evropskýchstátech zavedeny rozdílné metody zacházení s podrobe-ným obyvatelstvem, které vycházely z nacistických po-litických, rasových a ekonomických idejí a záměrů. Kjejich naplnění využívali okupanti všech možných pro-středků represe, jež obnášely především vojenský a poli-cejní útlak, reprezentovaný systémem koncentračních tá-borů a hrozbou odvlečení na nucené práce, jimiž byly po-stiženy miliony lidí. Represe a vykořisťování však brzynarazily na odpor poražených a okupovaných národů.

Sovětští partyzáni vytlačující německou trestnou expedici

V Nizozemsku proběhla stávka policie a železničářů. VeFrancii docházelo k ozbrojeným útokům, na nichž se po-dílely odbojové skupiny Résistance a Maquis. V Polskupůsobila podzemní Zemská armáda (Armija Krajowa),která v srpnu 1944 zorganizovala varšavské povstání.V Protektorátu proběhl v květnu 1942 úspěšný atentátna Reinharda Heydricha, jednoho z nejvýše postavenýchnacistů.[17] Nejsilnější odpor převládal v balkánských stá-tech a ve východní Evropě. Jugoslávští partyzáni vedení

Titem dokázali osvobodit rozlehlá území Bosny a Her-cegoviny a Černé Hory, přičemž na sebe vázali několikdivizí Osy. Obdobně řečtí komunističtí (ELAS) a mo-narchističtí partyzáni (EDES) kontrolovali hornaté řeckévnitrozemí. Taktéž na dobytém území Sovětského svazuoperovaly četné odbojové skupiny, které prováděly sabo-táže na komunikačních uzlech. Partyzánský způsob bojebyl plánován Rudou armádou už před vypuknutím války,takže po obsazení západních částí země zahájily odříz-nuté jednotky útoky proti okupačním silám v týlu fronty.Boj proti partyzánům vedli Němci odlišně ve východní azápadní Evropě. Ve Francii nebo Itálii, kde vzniklo sil-né komunistické hnutí odporu po okupaci země Němci,docházelo k spíše ojedinělým případům masakrů civil-ního obyvatelstva. Naproti tomu válka proti partyzánůmv Řecku, Jugoslávii, Albánii nebo SSSR nabývala podo-by nemilosrdného a systematického vyhlazovacího boje.Dokladem toho je skutečnost, že jenom v Bělorusku za-hynula v průběhu války takřka čtvrtina veškeré populace.Asijské národy okupované císařskou armádou byly Ja-ponci zahrnuty do Velké východoasijské sféry společné-ho blahobytu. Ačkoli japonští vojáci byli nejprve vítánijako osvoboditelé z nadvlády Evropanů, jejich brutalitavůči Asiatům zvedla proti nim brzy všeobecnou nenávista odpor.

2.2.7 Sicílie a Itálie

Související informace naleznete také v článkuItalské tažení.

Bitva o Monte Cassino

V lednu 1943 se konala Casablanská konference, na nížChurchill přesvědčil Roosevelta k upřednostnění invazena Sicílii a do Itálie před přímým útokem na západníEvropu. Realizace tohoto záměru započala 9. července1943, kdy se kombinované britsko-kanadsko-americké

2.2 Síly se vyrovnávají 13

síly zachytily na Sicílii. Navzdory houževnatému odpo-ru německých divizí nebyla vojska Osy schopná zabránitSpojencům v dobytí ostrova. Přesto ještě před pádem Si-cílie v polovině srpna stihla Osa evakuovat většinu svýchjednotek na pevninu. Mezitím, co probíhaly boje na Si-cílii, byl Mussolini v Itálii zbaven moci a uvězněn. Nazačátku září byl však osvobozen německým komandem ana Němci okupovaném území později vyhlásil loutkovouItalskou socialistickou republiku.Italská vláda zahájila vyjednávání se Spojenci, které vy-ústilo v podepsání kapitulace 3. září 1943.[18] V ten-týž den překročili Britové Messinský průliv. 9. září, denpo zveřejnění italské kapitulace, se Američané vylodiliu Salerna nedaleko Neapole. Zde ale museli čelit prud-kému německému protiútoku. Ovšem ještě před začát-kem zimy se Němci stáhli na Gustavovu linii na jih odŘíma, kde hodlali využít přirozeného defenzivního teré-nu Apeninského poloostrova k co největšímu zpomale-ní spojeneckého postupu na sever. Američané se v led-nu 1944 neúspěšně pokusili prolomit německou obranuvyloděním uAnzia v týlu Gustavovy linie. V téže době za-čala namáhavá a zdlouhavá bitva o Monte Cassino. Spo-jenci podnikli celkem čtyři útoky, avšak teprve v květnuse Polákům podařilo v tomto boji dobýt vítězství. 4. červ-na vstoupili spojenečtí vojáci do Říma.[19] Němci zatím vpořádku ustoupili na Gótskou linii, protínající italský po-loostrov mezi Pisou a Rimini. Churchill věřil, že rychlýpostup přes severní Itálii by Spojencům umožnil pronik-nout k Vídni. Nicméně do začátku zimy 1944 spojeneckéarmády nedokázaly zdolat německý odpor.

2.2.8 Kursk a osvobození Ukrajiny

Související informace naleznete také v článkuBitva v Kurském oblouku.

V průběhu operace Saturn přišel Wehrmacht do polovi-ny února 1943 o kontrolu nad Rostovem a Charkovem.Při následném německém protiútoku, jemuž čelili v bitvěu Sokolova i vojáci 1. československého praporu, všakNěmci opět obsadili Charkov, čímž vznikla výduť u měs-ta Kursk.

Zničený německý tank Panther v bitvě u Kurska

Ještě než jarní deště přerušily v březnu 1943 boje navýchodní frontě, vrhl se Hitler do plánování nové letní

ofenzívy, jejímž cílem mělo být obklíčení a zničení so-větských vojsk ve výběžku u města Kursk. Ve srovnánís dřívějšími letními kampaněmi se jednalo o mnohemskromnější operační cíl. Stavka byla prostřednictvím so-větské rozvědky dostatečně informována o německýchúmyslech a nechala proto kurský oblouk značně opevnitvytvořením hustých minových polích a protitankovýchpastí, rozmístěním velkého počtu protitankových děl azřízením do hloubky vedených linií zákopů. Bitva u Kur-ska začala 5. července 1943 německým úderem severněa jižně od města, přičemž jádro německých sil předsta-vovaly pancéřové divize tvořené také novými typy tan-ků včetně Tigrů. Toto střetnutí se stalo největší tankovoubitvou celé války. Navzdory ohromné koncentraci tanko-vých sil se německým pancéřovým kleštím nepodařilospojit, načež Hitler po několika dnech nařídil zastaveníofenzívy. V tomto marném boji byly promrhány německétankové zálohy, takže iniciativa na východní frontě přešladefinitivně na stranu Rudé armády.Sověti zahájili vlastní protiútok již v polovině červen-ce a do konce srpna dobyli těžce zkoušený Charkov. Vsrpnu začala druhá bitva o Smolensk, jenž byl Sovětyosvobozen na konci září. Hitler se pokusil zadržet stup-ňující se nápor Rudé armády vybudováním Východníhovalu. Tato obranná linie byla ale záhy proražena poté,co v bitvě o Dněpr vytvořili Sověti řadu předmostí napravém břehu tohoto toku a v listopadu dobyli za účas-ti československých vojáků Kyjev. Postup Rudé armá-dy neustával a v lednu 1944 byla v rámci leningradsko-novgorodské operace prolomena blokáda Leningradu. Najihu zatím pokračovalo osvobozování Pravobřežní Ukra-jiny, na němž se v rámci žytomyrsko-berdyčevské akorsuň-ševčenkovské operace podíleli i příslušníci 1. čes-koslovenské brigády. Na přelomu března a dubna se částiněmeckých vojsk podařilo vyváznout z hrozícího obklí-čení v bitvě u Kamence Podolského. Pokračující sovět-ské ofenzívy zatlačily Němce do konce dubna k řece Prutna rumunských hranicích. Sovětské tanky se dále na zá-padě probily až do blízkosti Lvova, když předtím dosáh-ly sovětsko-polské hranice z roku 1939. Část německýcha rumunských divizí byla odříznuta na Krymu, kde by-la dílem zlikvidována při krymské operaci, dílem se jepodařilo evakuovat.

2.2.9 Ofenzíva Spojenců v Tichomoří

Související informace naleznete také v článkuBitva o Guadalcanal.

Po zastavení japonské expanze v Tichomoří rozhodloamerické vrchní velení v červenci 1942 o vyslání námoř-ních a pozemních sil na Šalamounovy ostrovy a NovouGuineu, kde měla být eliminována klíčová japonská vo-jenská základna v Rabaulu. První krok k jejímu obsazenípředstavovalo dobytí ostrova Guadalcanal, na němž byl vnásledujícím měsíci zahájen výsadek americké námořnípěchoty. Počáteční snadné přistání na ostrově zkompli-

14 2 PRŮBĚH VÁLKY

Mrtví japonští vojáci na Guadalcanalu

koval příchod japonských posil („tokijský expres“). V po-břežních vodách svedly obě strany šest námořních bitev,zatímco na souši zuřila vyčerpávající materiálová bitva.Enormní ztráty lodí a letadel přinutily Japonce ke staže-ní loďstva koncem listopadu. Vlastní bitva o Guadalcanalskončila pak 9. února 1943 americkým vítězstvím.

Americká námořní pěchota během bitvy o Guadalcanal

V závěru roku 1942 se Britové pokusili proniknout zIndie barmskou džunglí do údolí řeky Iravádí, avšak tatooperace skončila katastrofálním ústupem v květnu 1943.V téže době získali Američané zpět Aleutské ostrovy,ovšem hlavní operace probíhaly v jihozápadním Pacifi-ku. V září vypudili Australané a Američané pod vele-ním generála MacArthura Japonce z východního pobřežíNové Guineie. Americký a novozélandský postup na Ša-lamounových ostrovech byl fakticky završen vyloděnímna Bougainville v listopadu. Na konci roku 1943 zaúto-čili Američané na Gilbertovy ostrovy v centrálním Paci-fiku, obzvláště tvrdé boje se odehrávaly v bitvě o silněopevněný atol Tarawa. V únoru 1944 pokračovali Ame-ričané na Marshallovy ostrovy, kde se setkali s podobnětuhým odporem na Kwajaleinu a Eniwetoku. Významnýpodíl na japonských nezdarech náležel americkým po-norkám, které potápěly japonské obchodní lodě.[20] Kvůlináslednému nedostatku surovin kolabovala japonská vá-lečná výroba a nedostávalo se rovněž pohonných hmot.Zásobování odloučených postů se hroutilo, evakuace a

přesuny jednotek musely provádět válečné lodě, kterýchale nebylo dostatečné množství.V březnu 1944 bylo po dobytí okolních ostrovů Spojen-ci izolováno asi 100 000 japonských vojáků v Rabaulu.Ve stejném měsíci byla spuštěna operace U-Go, japon-ská invaze do indického Ásámu, jehož dobytím by Ja-ponci znemožnili přísun zásob Čankajškovým čínskýmnacionalistům. Japonské záměry byly však zmařeny od-hodlanou obranou pohraničních indických měst Kohimya Imphálu silami Commonwealthu. Takřka současně pro-bíhala v Číně japonská ofenzíva Iči-Go, která vyústila vtéměř úplný kolaps čínských vojsk. V červnu se Ameri-čané vylodili na Marianech a utkali se s Japonci v na-máhavé bitvě o Saipan. Japonci usilovali o zvrat ve vý-voji války v Tichomoří, ovšem jejich námořnictvo a le-tectvo byly v témže měsíci poraženy v bitvě ve Filipín-ském moři. Z Marian mohly od tohoto okamžiku vzlétatamerické bombardéry, čímž byla započata destrukce ja-ponských průmyslových center. Ve druhé polovině říjnabyl zahájen americký výsadek na Filipínách. Krátce natovyplulo japonské císařské námořnictvo do svého posled-ního velkého střetnutí v této válce. V tři dny trvající bitvěu Leyte na konci října 1944 byla japonská flota navzdorysebevražedným útokům kamikaze zcela rozdrcena.

2.3 Vítězství Spojenců

2.3.1 Strategické bombardování

Související informace naleznete také v článkuStrategické bombardování.

Americké bombardéry B-17

Počátky koncepce strategického bombardování lze vypo-zorovat již na konci první světové války. V meziválečnémobdobí byla myšlenka leteckého bombardování nepřátel-ského týlu rozvíjena především britskými a americkýmileteckými teoretiky. Nicméně byli to Němci, kteří jakoprvní aplikovali tuto doktrínu, když ve španělské občan-ské válce Legie Condor bombardovala Guerniku. RovněžJaponci napadali v Číně velká města, jako byla Šanghaj,

2.3 Vítězství Spojenců 15

Wu-chan, Nanking nebo Kanton. V září 1939 uskuteč-nila Luftwaffe ničivé nálety proti civilním i vojenskýmcílům v Polsku, zvlášť těžce byla poničena Varšava. Po-dobně bylo postiženo také centrum Rotterdamu při úto-ku Luftwaffe 14. května 1940. Bombardování Britskýchostrovů začalo už během bitvy o Británii, po jejímž ne-úspěchu přešla Luftwaffe na podzim 1940 k nočním ná-letům na britská města (Blitz). 8. listopadu vybombardo-vali Němci Coventry. V reakci na to Bombardovací veli-telství RAF zintenzívnilo odvetné útoky proti průmyslo-vým cílům v Německu. Hitler původně trval na tom, žebombardování budou vystavena pouze letiště a jiné vo-jenské cíle. Od těchto omezení bylo ale postupně upuště-no. Vzhledem k blížícímu se tažení proti SSSR omezilaLuftwaffe v květnu 1941 další bombardování Británie.[21]Po napadení Jugoslávie byl v dubnu téhož roku srovnánse zemí Bělehrad. Luftwaffe sehrála velkou roli taktéž přioperacích na východní frontě, ačkoli ani u Moskvy aniu Stalingradu nepřivodila rozhodnutí. Pozdější německásnaha zbrzdit postup Rudé armády strategickým bombar-dováním sovětských továren byla limitována neexistencívhodného typu letounu dlouhého doletu.

Vybombardované čtvrti Hamburku

Od poloviny roku 1942 působilo v Evropě americké le-tectvo (USAAF). V téže době se začala projevovat ros-toucí účinnost bombardování v důsledku zvyšování počtubombardérů, vylepšování technických prostředků a posi-lování eskort doprovodných stíhaček. Z důvodu kritickynízké efektivity útoků na německé továrny přešli Brito-vé na počátku roku 1942 k plošným náletům na německáměsta. (Zpočátku se bombardovalo v noci, od druhé po-loviny roku 1944 – po oslabení Luftwaffe – se přešlo kbombardování i ve dne). V březnu provedla RAF nálet naLübeck, jenž se stal prvním německým městem obráce-ným v trosky. V květnu a červnu podniklo tisíc britskýchbombardérů nálety nejprve na Kolín a později na Essen aBrémy. Spojenci brzy zjistili,že než ničit města výbušni-nami, je mnohem efektivnější je zapálit. Proto svrhávalina veliké ploše velké množství lehkých zápalných bomb.Požár město osvětlil, a další vlna bombardérů měla těžkébomby, které svrhávala do ulic. Přerušila dopravu, aby se

hasiči nedostali k požárům, současně tím přerušila roz-vod vody a plynu.(Po válce prováděné statistiky zjistily,že sklepní kryty chránily dosti – přímým zásahem bom-by zemřelo jen 5% obětí, ale cca 80% obětí způsobilo vesklepích udušení kouřem z požárů- oproti bunkru, kterýmá vlastní klimatizaci). Na jaře a v létě 1943 byla spá-lena na prach města v Porúří. Spojenecké bombardováníHamburku v červenci způsobilo ohňovou bouři, jíž padloza oběť 30 000 lidí. (Hamburk hořel 14 dní a nocí a je-ho zář byla v noci vidět na 200 kilometrů). Od září 1943byl náletům vystaven také Berlín. V první polovině roku1944 se spojenecké útoky zaměřily více na komunikačníuzly ve Francii, avšak německá města byla vytrvale bom-bardována až do konce války. Na tuto zkázu se nacistépokusili v červnu 1944 odpovědět tajnými zbraněmi, ra-ketami V1 a V2, které byly příliš nepřesné k útokům navojenské cíle. Z toho důvodu byly uplatňovány proti civil-nímu obyvatelstvu Londýna, Antverp a jiných západoev-ropských měst. V samém závěru války provedli Spojen-ci mezi 13. a 15. únorem 1945 bombardování Drážďan,při němž zahynulo mezi 25 000 až 40 000 lidí. Z důvo-du vzdušných útoků zemřelo v Německu kolem 600 000civilistů,[22] přesto ochromení německé průmyslové pro-dukce následkem rozvratu morálky, jež bylo hlavním cí-lem strategického bombardování, nenastalo dříve než najaře 1945.V souvislosti s postupem Američanů v Pacifiku bylo v ro-ce 1944 zahájeno bombardování Japonska, do něhož sezapojovaly rovněž americké letouny z Číny. V posledníchsedmi měsících vyústila letecká kampaň proti Japonskuve zničení takřka šedesáti měst. Nejničivěji byly zasaženyvelké konurbace jako Nagoja, Ósaka, Kóbe a Jokohama.Po náletech na Tokio z přelomu února a března 1945,jež si vyžádaly 100 000 obětí, se v sutiny proměnily celéměstské části.

2.3.2 Vylodění v západní Evropě

Související informace naleznete také v článkuBitva o Normandii.

Spojenecká invaze do Normandie

16 2 PRŮBĚH VÁLKY

Američtí vojáci v ulicích Cherbourgu

Na konci listopadu 1943 se Roosevelt, Churchill a Sta-lin setkali na konferenci v Teheránu, aby zde projednalispolečný postup, přičemž bylo dohodnuto, že spojenec-ká invaze do Francie bude uskutečněna v nadcházejícímroce. Hitler hodlal tomuto nebezpečí předejít budovánímsilně opevněného systému pobřežních pevností zvanýchAtlantický val. Operace Overlord, jak zněl krycí názevvylodění v Normandii, začala 6. června 1944 (denD), kdyzhruba 6500 spojeneckých plavidel vysadilo na plážíchNormandie dvě americké, dvě britské a jednu kanadskoudivizi.[23] Ty byly podporovány třemi výsadkovými divi-zemi, zajišťujícími v německém týlu křídla vyloďujícíchse jednotek, a téměř 12 000 letadly. Navzdory houžev-naté obraně se Němcům nepodařilo zatlačit útočníky domoře a Spojenci, jejichž vrchním velitelem byl generálEisenhower, dokázali postupně rozšířit svoje předmostí.Do konce června dopravili Spojenci do Normandie ko-lem 850 000 vojáků a vyčistili poloostrov Cotentin s pří-stavem Cherbourg. Zároveň podnikali útoky na Caen,které bylo po tuhých bojích dobyto Brity a Kanaďany vprůběhu července. Koncem téhož měsíce zahájili Ame-ričané operaci Cobra, jež vedla k prolomení německé li-nie na počátku srpna. Hitler se pokusil provést protiú-tok, jímž by odřízl divize generála Pattona pronikající doBretaně a k Loiře. Jeho tanky však byly snadno odraženy.Kolem německých pancéřových sil na západě se navíc za-čala u Falaise nebezpečně stahovat smyčka hrozící jejichobklíčením. Westheer jen stěží vyvázl z této pohromy av značně pošramoceném stavu se stáhl za Seinu. VítězníSpojenci poté za úzké součinnosti s francouzským hnu-tím odporu osvobodili 25. srpna Paříž. Už o deset dnů dří-ve uskutečnili Američané a svobodní Francouzi operaciDragoon, když se vylodili v jižní Francii, odkud rychlepostoupili údolím řeky Rhôny na sever. Do poloviny záříse setkali u Dijonu se spojeneckými jednotkami razícímisi cestu z Normandie. Skupina německých generálů, vě-doma si bezvýchodnosti německého postavení, provedla20. července atentát na Hitlera. Akce skončila neúspě-chem, načež byli spiklenci popraveni.Po překročení Seiny pronikli Spojenci do Belgie a k ně-meckým hranicím. Britové vstoupili v prvním zářijovém

týdnu do Bruselu a osvobodili také Antverpy. Ústí Šeldy,bez něhož byl zdejší přístav bezcenný, setrvalo v rukouNěmců až do listopadu. Řadu jiných přístavů na pobře-ží Lamanšského průlivu a Atlantiku držely v souladu sHitlerovými rozkazy německé posádky, které tím výraz-ně narušily již tak komplikované zásobování Spojenců.Mezi tyto přístavy patřil i Dunkerque, na jehož obléháníse výrazně podílela i Československá samostatná obrně-ná brigáda. Němci mezitím konsolidovali svoje pozice naZápadním valu, pročež Montgomery získal podporu prooperaci Market Garden, v rámci níž měli Spojenci rych-le překonat Rýn a vpadnout do Německa. 17. září bylibritští a američtí parašutisté vysazeni u mostů přes Rýnv Nizozemsku. Souběžně vyrazily z Belgie britské tanky,jež měly výsadkáře vyprostit. Posledního z těchto mos-tů, jenž se nacházel v Arnhemu, se ale Spojenci zmocnitnedokázali. Úspěšnou obranou Nizozemska si Němci za-jistili čas k rekonstrukci svých poničených divizí, neboťkvůli přetrvávajícím zásobovacím obtížím Spojenců sesituace na západní frontě na podzim 1944 stabilizovala.

2.3.3 Východní Evropa a Balkán

Související informace naleznete také v článkuOperace Bagration.

Kapitulace německých vojsk u Vitebsku

22. června 1944, v den třetího výročí napadení SSSR, za-hájily Žukovovy a Vasilevského fronty operaci Bagration,jež směřovala proti skupině armád Střed v Bělorusku.[24]Němečtí generálové, kteří soustředili hlavní síly naUkrajině, nepočítali s útokem Rudé armády ve vesměsbažinatém terénu Běloruska. V nastalé bitvě si Sověti vy-tvořili místní trojnásobnou převahu v pěchotě a dispono-vali rovněž absolutní převahou ve vzduchu. Ačkoli Hitlerzakázal ústup, německá linie se začala záhy po zaháje-ní útoku hroutit. 3. července se útočící sovětské tankysetkaly v Minsku, čímž obklíčily a zničily jádro skupi-ny armád Střed. Hitler nechal přemístit do Běloruska po-sily z Ukrajiny, což bylo strategickým záměrem sovět-ského velení, které zahájilo na Ukrajině 13. července

2.3 Vítězství Spojenců 17

Lvovsko-sandoměřskou operaci. Na východní frontě če-lil nyní Wehrmacht průlomu katastrofálních rozměrů.[25]Do konce července dobyli Sověti Lvov, východní Polsko aVilno na severu, čímž ohrozili německé pozice v Pobaltí apřiblížili se k Východnímu Prusku. Sovětské údery uvrh-ly Ostheer na pokraj kolapsu a teprve na počátku srpnase Rudá armáda zastavila na Visle v bezprostřední blíz-kosti Varšavy. V reakci na to vypuklo 1. srpna varšavsképovstání vedené Zemskou armádou, jež však nacisté podvou měsících bojů brutálně potlačili, přičemž zemřelo200 000 Poláků.

Vstup sovětské armády do Bukurešti v srpnu 1944. Foceno po-blíž bulváru Karla I. Na fotografii je britský Universal carrier,pronajmutý v rámci smlouvy "Lend-Lease" Sovětům.

Ve druhé polovině srpna spustila Rudá armáda jasko-kišiněvskou operaci proti Rumunsku. Nato v Bukureštidošlo ke svržení proněmeckého diktátora Antonesca. Po-té, co Rudá armáda vstoupila do rumunského hlavníhoměsta uzavřeli Rumuni se Sověty příměří a vyhlásili vál-ku Německu. V téže době se rozhořelo národní povstánína Slovensku, Sověti společně s československými jed-notkami proto v září zahájili karpatsko-dukelskou ope-raci. Nicméně dříve než mohlo být s povstalci navázá-no spojení, Němci v říjnu slovenskou vzpouru rozdrtili.V září během baltické operace zlomili Sověti v Pobal-tí odpor Němců a jejich místních spojenců. Zbytky ně-kolika německých divizí byly sevřeny v kuronské kapse,kde pokračovaly v boji až do května následujícího roku.V důsledku toho kapitulovalo 19. září Finsko. Již o ně-kolik dní dříve pronikla Rudá armáda do Bulharska, ježpoté změnilo strany stejně jako dříve Rumunsko. 20. říj-na osvobodili Sověti a jugoslávští partyzáni Bělehrad, cožvedlo k německému vyklizení Řecka. Krátce předtím semaďarský regent Miklós Horthy pokusil sjednat přímě-ří se Sověty, avšak byl svržen maďarskými fašisty pod-porovanými Němci, kteří okupovali Maďarsko v břez-nu. Ovšem i přes úpornou obranu německých a maďar-ských jednotek se Rudé armádě podařilo do konce pro-since 1944 dokončit obklíčení Budapešti.

2.3.4 Ardeny a Rýn

Související informace naleznete také v článkuBitva v Ardenách.

Německý voják v Ardenách

Podzimního zklidnění na západní frontě využil Hitler keshromáždění nových tankových záloh. S nimi hodlal ude-řit proti americkým divizím v Ardenách, čímž by si ote-vřel cestu do belgických nížin a k Antverpám. Dobytímtohoto přístavu by pak vrazil klín mezi americké a brit-ské armády. Bitva v Ardenách, poslední Hitlerův pokus ozvrat vývoje války na západě, začala 16. prosince 1944,kdy tři německé armády zcela zaskočily své protivníky.Špatné klimatické podmínky zpočátku znemožnily Spo-jencům uplatnit jejich vzdušnou převahu. Po několikapočátečních německých úspěších však energická proti-opatření Spojenců a nedostatek pohonných hmot přinu-tily Němce k zastavení ofenzívy dříve, než stihli překo-nat řeku Mázu. Jakmile nastalo zlepšení počasí, obnovilospojenecké letectvo útoky na německé pancéřové divi-ze, které tudíž přešly do obrany. Vzniklý výběžek Spo-jenci eliminovali do poloviny ledna 1945, když zatlačiliWehrmacht do jeho původních pozic. Přesto ještě 1. led-na podnikli Němci menší ofenzívu v Alsasku.V průběhu února Spojenci vyčistili Porýní, načež 24.března překročili na široké frontě samotný Rýn a pro-nikli do nitra Německa. V dubnu se rozhořela bitva vPorúří, kde bylo obklíčeno a zajato přes 300 000 němec-kých vojáků. Mezitím Britové překonali 5. dubna řekuVeseru a o šest dnů později dosáhli Američané Labe uMagdeburku. Berlín se nacházel pouhých 120 kilometrůna východ, nicméně Eisenhower rozhodl přenechat do-bytí německého hlavního města Rudé armádě. 25. dub-

18 2 PRŮBĚH VÁLKY

na se američtí vojáci setkali se Sověty v Torgau na Labi.Americká 3. armáda pokračovala na jih do Bavorska a za-čátkem 18. dubna překročila západní hranice prvorepub-likového Československa. Současně Britové a Kanaďanédorazili k Baltu.

2.3.5 Konec války v Evropě

Související informace naleznete také v článkuBitva o Berlín.

„Velká trojka“ na jaltské konferenci

Vojáci Rudé armády slaví v ulicích Berlína vítězství

V lednu 1945 se Němci pokusili vyprostit obleženouBudapešť, avšak jejich protiútoky dosáhly jen omeze-ných úspěchů, zbývající němečtí a maďarští obránci měs-ta kapitulovali v polovině února. 12. ledna spustili So-věti viselsko-oderskou operaci, jež vedla už po několikadnech k prolomení německé obranné linie. Sověti násled-ně osvobodili zcela zničenou Varšavu a města v západníma jižním Polsku. Dále pronikli do Slezska a do začátkuúnora stanuli na Odře ve vzdálenosti pouhých 60 kilome-trů od Berlína. Při svém postupu Sověti 27. ledna objevilinacistický vyhlazovací tábor Osvětim, v němž bylo za-vražděno kolem 1 milionu Židů. O dalším osudu Polskaa východoevropských států bylo rozhodnuto v únoru na

Montreal Daily Star: “Germany Quit”, 7. května 1945

jaltské konferenci, na níž představitelé Roosevelt, Chur-chill a Stalin jednali o poválečném uspořádání Německaa Evropy. Stalin se navíc zavázal zasáhnout proti Japon-sku. Od února vedla pěchota 1. československého armád-ního sboru tuhé dvouměsíční boje o Liptovský Mikuláš.Na začátku března dosáhla Rudá armáda pobřeží Balt-ského moře v Pomořansku. V témže měsíci byly zaháje-ny i ostravsko-opavská a bratislavsko-brněnská operace.Ve Východním Prusku odříznuté německé síly byly ne-utralizovány v dubnu v rámci východopruské operace. Popřekonání Maďarska vstoupili Sověti koncem března doRakouska a 13. dubna dobyli Vídeň. Zatímco na východ-ní frontě se schylovalo k závěrečnému střetnutí, v Itáliizahájili Spojenci začátkem dubna ofenzívu, během nížpřekročili řeku Pád a dobyli severoitalská města. Nedlou-ho nato dopadli italští partyzáni prchajícího Mussoliniho,jenž byl 28. dubna zastřelen. V Itálii válka oficiálně skon-čila kapitulací zdejších německých sil 2. května.

Bitva o Berlín, Pražské povstání a poslední boje včeských zemích Finální bitva o Berlín začala 16. dub-na útokem Žukovových a Koněvových divizí na Odře aNise. Po více než týdnu rozhořčených bojů Sověti dokon-čili obklíčení Berlína, čímž boj o město vstoupil do svékonečné fáze. 30. dubna pronikli sovětští vojáci do centraměsta, načež Adolf Hitler spáchal v podzemním bunkrupod Říšským kancléřstvím sebevraždu. Zbývající obrán-ci Berlína se 2. května vzdali Sovětům. 5. května zahájiliAmeričané postup do Čech na osu Karlovy Vary – Plzeň– České Budějovice.

Související informace naleznete také v článkuOsvobození západních a jihozápadních Čechamerickou armádou.

Již počátkem května vypuklo v českých zemích květnovépovstání českého lidu, které se z Přerova rozšířilo do dal-ších měst i na venkov. 5. května začalo pražské povstání,které tři dny poté skončilo podpisem příměří a ústupemWehrmachtu. Následující den vstoupily do Prahy v rámciPražské operace sovětské jednotky, jež západně od městasváděly s Němci boje až do 11. května. Posledním bojemčeskoslovenských jednotek byla bitva o Břest, která se

19

uskutečnila 7. května. Válka v Evropě skončila 8. května1945, kdy vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulaceněmeckých ozbrojených sil.[26]

2.3.6 Kapitulace Japonska

Výbuch jaderné bomby nad Nagasaki

Americké námořní a pozemní síly se v lednu 1945 vy-lodily na klíčovém filipínském ostrově Luzon a v břez-nu následoval výsadek na Mindanao. Britové s podporoučínských nacionalistů zahájili na podzim 1944 ofenzívuproti Japoncům v Barmě, jíž završili obsazením Rangúnuv květnu dalšího roku. V Pacifiku zatím Američané sved-li náročnou bitvu o Iwodžimu, jež byla s těžkými ztrátamidobyta v březnu. Zdejší letiště posléze využilo americkéletectvo k zintenzivnění už tak ničivých náletů na Japon-sko. 1. dubna začala bitva o Okinawu, která byla vzdálenajen 500 kilometrů od Kjúšú, nejjižnějšího z japonskýchostrovů. Dobře opevněni v horách na jihu Okinawy vedliJaponci tvrdošíjný a fanatický odpor až do poloviny červ-na, přičemž drtivá většina z nich padla nebo spáchala se-bevraždu. Američané utrpěli v tomto boji podobně jakopředtím na Iwodžimě nesmírné ztráty.11. července se vůdčí představitelé Spojenců sešli nakonferenci v Postupimi. Byla potvrzena předchozí ujed-nání týkající se Německa a zároveň byla Japonsku adre-sována výzva k bezpodmínečné kapitulaci. Ta však bylajaponskou vládou odmítnuta, a proto americký prezidentTruman, jenž nastoupil do tohoto úřadu po smrti Roose-velta, rozhodl o použití jaderných zbraní. Nato americkéletectvo svrhlo 6. srpna jadernou bombu na japonskéměsto Hirošimu a o tři dny později další na Nagasaki.Při tomto dosud jediném atomovém úderu přišlo o životvíce než 100 000 lidí. 8. srpna vyhlásil válku Japonsku i

Sovětský svaz a následující den zahájil operaci Srpnovábouře. Během několika dní přemohl kwantungskou ar-mádu v Japonci ovládaném Mandžusku.[27] V důsledkutěchto katastrof japonský císař Hirohito oznámil 15. srp-na kapitulaci Japonska, která byla oficiálně podepsána 2.září 1945.[28]

3 Dopady války

3.1 Počty obětí

Související informace naleznete také v článkuPočet obětí druhé světové války.

Ve válce zahynulo téměř 9 milionů sovětských vojáků

Odhadovaný celkový počet lidských obětí ve druhé světo-vé válce se značně liší, avšak většina současných historikůse kloní k číslu 60 milionů mrtvých, z čehož 20 milionůpřipadá na vojáky a 40 milionů na civilisty.[29][30] Cel-kové množství ztrát zůstává ovšem nejisté, neboť početmrtvých nelze zcela přesně určit. Nejvážnější ztráty utrpělSovětský svaz, který v průběhu války přišel o 27 milio-nů lidí.[31] Procentuálně nejvyššími ztrátami bylo stiženoPolsko, jež pozbylo takřka pětinu své předválečné popu-lace. Polovinu jeho mrtvých představovali polští Židé. Zesouhrnného počtu obětí tvořili přibližně 83 % příslušnícispojeneckých států a 17 % obyvatelé zemí účastnících sekonfliktu na straně Osy. Většina civilních obětí podleh-la nemocem, hladu, masakrům nebo genocidě. Odhadujese, že v nacistických koncentračních táborech zahynuloasi 12 milionů civilistů.[32] Další 1,5 milionů zemřelo vdůsledku bombardování a kolem 14,5 milionů z jinýchpříčin.Smrt mnoha lidí byla důsledkem genocidy a válečnýchzločinů prováděných německými a japonskými silamina okupovaných územích. Nejodpornější německý zlo-čin představuje holocaust, systematické a promyšlené vy-vražďování Židů na nacisty a jejich spojenci ovládanémteritoriu, jež si vyžádalo životy 6 milionů lidí. Nacistic-ká brutalita se zaměřovala i proti dalším skupinám oby-vatelstva. V Bělorusku byly vyvražděny stovky vesnic vodvetě za útoky partyzánů a celkem zahynula asi čtvrtina

20 3 DOPADY VÁLKY

tehdejší běloruské populace.[33] Patrně nejotřesnějším ja-ponským zločinem byl nankingský masakr, při němž bylyzavražděny či znásilněny stovky tisíc čínských civilistů. Vprůběhu konfliktu pak japonská císařská armáda přivodi-la smrt 3 až 10 milionů civilistů, převážně Číňanů.[34]

3.2 Koncentrační tábory a válečné zločiny

Podrobnější informace naleznete v článcíchHolokaust, Válečné zločiny Německa běhemdruhé světové války a Zločiny Sovětského sva-zu za druhé světové války.

Vězni koncentračního tábora Mauthausen osvobození americký-mi vojáky

V lednu 1942 se nacistické špičky sešly na konferencive Wannsee, kde rozhodly o konečném řešení židov-ské otázky (holokaust). K uskutečnění tohoto zvrácené-ho záměru posloužil nacistům systém koncentračních avyhlazovacích táborů, v nichž bylo zavražděno zhruba6 milionů Židů. Stejný osud stihl také 2 miliony Polá-ků a další asi 4 miliony „podlidí“ (Untermenschen), včet-ně Romů, Slovanů, mentálně postižených, homosexuálů,Svědků Jehovových ,a jiných skupin osob. Součástí pro-gramu úmyslného vyhlazování, jenž byl plánován a re-alizován v nacistickém Německu, byl Generalplan Ost,podle něhož měla být provedena likvidace a etnickáčistka Slovanů, čímž měl být pro německý národ za-jištěn Lebensraum („životní prostor“) na východě. Mi-liony osob, převážně z východní Evropy, byly protisvé vůli totálně nasazeny na práci v německé válečnéekonomice.[35]

Podobně jako v nacistických koncentračních táborech za-hynulo nesčíslné množství lidí i v sovětských gulazícha pracovních táborech, v nichž byli uvězněni občanéokupovaných zemí, jako bylo Polsko, Litva, Lotyšsko,Estonsko, stejně jako němečtí váleční zajatci a sovětštíobčané podezřelí ze spolupráce s nacisty.[36] Z přibliž-ně 5,7 milionů Sovětů, kteří upadli do německého zaje-tí, zemřelo během války téměř 60 %.[37] V prvním rocepo napadení Sovětského svazu bylo zabito nebo zemře-lo hlady a na nemoci asi 3 miliony sovětských válečných

zajatců.[38] Po svém návratu do vlasti byli navíc pokládániza zrádce,[39] pročež byli mnozí posláni do gulagů.Vysokou mírou úmrtnosti se vyznačovaly také japon-ské zajatecké tábory, které sloužily jako pracovní tábo-ry. Japonská armáda dále odvedla ze svých domovů ví-ce než 10 milionů čínských civilistů, jichž pak využí-vala k otrockým pracím v Mandžukuu a v severní Čí-ně. Je taktéž prokázáno omezené použití biologických achemických zbraní státy Osy. Italové nasadili yperit přitažení v Etiopii, zatímco japonští vojáci uplatnili různédruhy těchto smrtících prostředků při invazi a okupaciČíny. Němci i Japonci testovali účinky zbraní hromad-ného ničení na civilistech a v některých případech i nazajatcích.[40]

Obžalovaní v norimberském procesu

K otrocké práci byli nuceni i zajatí či po válce internovaníNěmci. S miliony z nich bylo takto nakládáno předevšímv Sovětském svazu a v Polsku, ačkoli obdobnému zachá-zení byli vystaveni i na Západě. Ve Spojených státech by-ly internovány tisíce japonských, italských a německýchAmeričanů, přičemž stejnou praxi uplatnila i kanadskávláda.Po skončení druhé světové války byly německé zločinyproti lidskosti, vedení útočné války, zločiny proti míru aválečné zločiny potrestány v hlavním norimberském pro-cesu, v němž byli odsouzeni čelní představitelé nacistic-kého režimu. Podobně byli souzeni strůjci japonských vá-lečných zločinů v tokijském procesu. Rozhodnutí oboutěchto mezinárodních soudních tribunálů jsou považová-na za základy moderního mezinárodního trestního práva.Závěr norimberského tribunálu zní: “Každý, kdo vykonázločinný rozkaz, je vinen”. Nebylo možné se nadále vy-mlouvat “Já jsem jenom splnil rozkaz”. (Např. německáponorka U 852 postřílela bezbranné trosečníky kulome-tem. Po válce byli aktéři nalezeni a byl potrestán kapitánza vydání a voják- kulometčík- za splnění zločinného roz-kazu).Pro úplnost nutno dodat, že německým vojákům bylo stá-le zdůrazňováno, že daný rozkaz musí okamžitě splnit, aže za ten rozkaz je zodpovědný nadřízený, který jim hodal. Po válce však pravidla určují vítězové. Oproti zloči-

3.3 Technologický pokrok 21

nům, jichž se dopustili příslušníci států Osy, činy způso-bené na straně Spojenců nebyly nikdy souzeny. Někteřípokládají za válečné zločiny přesuny obyvatelstva v So-větském svazu, internace občanů japonského, německé-ho a italského původu ve Spojených státech a Kanadě,sovětský masakr polských důstojníků v Katyni a kontro-verzní plošné nálety na civilní cíle na nepřátelském území(především bombardování Drážďan a atomové útoky naHirošimu a Nagasaki).

3.3 Technologický pokrok

Dokonalejší typy letadel plnily obdobně jako za první svě-tové války průzkumné, stíhací a bombardovací úkoly, ji-miž podporovaly pozemní síly. Vedle toho začala leta-dla sloužit k vzdušné přepravě zásob, vybavení či posil,třebaže jen v omezeném měřítku. V rámci strategickéhobombardování se navíc zaměřovala na útoky proti zalid-něným oblastem, jejichž cílem bylo narušení nepřátelsképrůmyslové výroby a morálky obyvatelstva. Značný po-krok zaznamenal systém protiletadlové obrany, který vy-užíval radaru a vylepšeného protiletadlového dělostřelec-tva.(Po válce prováděné statistiky však překvapivě ukáza-ly, že když se vzalo v úvahu množství nasazené technikya vojáků, byl efekt sestřelených letadel velmi nízký- nej-více letadel sestřelily stíhačky. Jednalo se spíše o morálníefekt: lidé běželi do krytu a dunění děl znamenalo, že se sletadly bojuje. Větší efekt byl v tom, že nepřátelská leta-dla byla přinucena létat ve větší výšce, a tím měla ztíženépřesné zaměřování). Svého prvního omezeného nasazeníse za druhé světové války dočkala proudová letadla. Kvůlisvému pozdnímu zavedení a nepříliš velkému počtu siceneměla vážnější vliv na vývoj války, přesto předznamena-la poválečné masové rozšíření tohoto typu letadel.V námořním válečnictví bylo rovněž dosaženo všestran-ného rozvoje, zvláště je však třeba vyzdvihnout rozmachletadlových lodí a ponorek. Ačkoli na počátku války senámořní letectvo mohlo pochlubit jen skromnými úspě-chy, útoky na Tarent, Pearl Harbor a bitvy v Korálovémmoři a u Midway brzy povýšily letadlové lodě na klíčo-vou námořní zbraň na úkor bitevních lodí. V bitvě o At-lantik se doprovodné lodě ukázaly být životně důležitousoučástí spojeneckých konvojů výrazně zvyšující jejichobranyschopnost. Vedle vyšší efektivity byly letadlové lo-dě ekonomicky méně náročné než bitevní lodě, jelikožnemusely být podobně silně pancéřovány. Ponorky, kteréprokázaly svoji ničivou účinnost za první světové války,byly nasazovány všemi válčícími stranami. Hlavně Brito-vé se soustředili na vývoj protiponorkových zbraní a tak-tiky, jako byl sonar, hlubinné pumy a konvoje, zatímcoNěmci usilovali o zvýšení svých útočných kapacit vyna-lezením schnorchelu a uplatňování taktiky vlčích smeček.Pozemní vojenství se zásadně proměnilo od statickýchfrontových linií první světové války k dynamičtějšímu amobilnějšímu vedení války. Výraznou inovací byl kon-cept koordinované podpory jednotlivých druhů zbraní.Tank, jenž byl v první světové válce uplatňován převáž-

Hirošima po atomovém útoku

ně k podpoře pěchoty, se vyvinul v primární pozemnízbraň. Na konci 30. let byly sestrojeny po všech strán-kách pokročilejší typy tankových konstrukcí a tento trendpokračoval i po celou dobu války. To se projevilo zvyšo-váním rychlosti, zesílením pancíře a vyšší palebnou silou.Nejprogresivnější doktrínu použití tanků rozvinuli na po-čátku války Němci, kteří se snažili vyvarovat přímémustřetu vlastních tanků s nepřátelskými, což se za podpo-ry ostatních složek ozbrojených sil, především ze stranyletectva, osvědčilo v podobě taktiky Blitzkriegu, vysoceúspěšné v Polsku a ve Francii. Velkého významu postup-ně nabývaly různé protitankové zbraně, jako byly stíhačetanků, nepřímá střelba, protitanková děla, protitankovéminy a pěchotní protitankové zbraně krátkého dostřelu.I přes zvyšující se úroveň mechanizace armád, zůstáva-la méně pohyblivá pěchota jádrem každého vojska. Vět-šina pěchotních zbraní a vybavení se přitom příliš neli-šila od těch, jež byly využívány v předchozí válce. Nej-větších pokroků bylo dosaženo rozšířením rychle přenos-ných kulometů a různých typů samopalů, které byly ob-zvláště vhodné pro boj zblízka v městské zástavbě anebov džungli. Přednosti pušky a samopalu v sobě spojovalaútočná puška, jež se po válce stala standardní pěchotnízbraní takřka všech armád.V oblasti komunikace se válčící strany pokusily vyře-šit problém zabezpečení používáním rozsáhlých seznamůkódů pro šifrování využívaných různými šifrovacími stro-ji, z nichž nejznámější byla německá Enigma. Proti to-mu působily systémy rozluštění kódů, mezi něž náleželanapříklad britská Ultra či americký systém, jenž doká-zal prolomit japonský námořní kód. Vojenské rozvědkyse dále zaměřovaly na provádění mystifikačních operací,kterých několikrát použili s velkým úspěchem Spojen-ci, čímž odvrátili pozornost německého velení od přípravinvazí na Sicílii či do Normandie. Mezi jiné významnétechnologické a technické počiny dosažené během dru-hé světové války patří první programovatelné počítače,řízené střely a balistické rakety (V1 a V2), a v projektuManhattan vyvinuté jaderné zbraně.Ve strojírenství skončily mnohaleté diskuze, zda je lepšínýtování, nebo svařování. Svařování je rychlejší, úspor-

22 3 DOPADY VÁLKY

nější, a hlavně proto bylo zaváděno. Svařené díly jsou až o30% lehčí (nýtované spoje musí být přeplátované), protobyly ruské tanky lehčí a materiálově úspornější. Mimo toje nýtování fyzicky velmi namáhavé, pro ženy je na hra-nici jejich fyzické síly, a museli je vykonávat muži.[zdroj?]Kdežto sváření zvládly ve zbrojovkách i ženy, a mužimohli jít na frontu.

3.4 Zrušení válečného stavu s Německouspolkovou republikou

Válečný stav spojenci zrušili až v roce 1951, Velká Bri-tánie 9.7.,Francie 13. 7.,USA 24. 10.

3.5 Poválečný vývoj

Související informace naleznete také v článkuStudená válka.

Vysídlení sudetských Němců z Československa

Poražené Německo a Rakousko byly rozděleny do čtyřokupačních zón, přičemž historické německé země navýchodě byly podřízeny polské a sovětské správě. Sou-běžně s tím proběhlo vysídlení německého obyvatelstvaz východní Evropy, zvláště z Polska a Československa,což bylo stvrzeno na postupimské konferenci. Své do-movy bylo nuceno opustit více než 12 milionů Němců.Polsko získalo nové západní hranice, čímž mu byla kom-penzována ztráta Sověty zabraného polského východníhoúzemí, z něhož uprchlo kolem 3,5 milionů lidí. Sovětskýsvaz si vedle někdejšího východního Polska podržel pří-mou kontrolu nad pobaltskými státy Litvou, Lotyšskema Estonskem a nad dříve rumunskou Besarábií, k čemužzískal československou Podkarpatskou Rus. V Asii oku-povaly Spojené státy Japonsko a své správě vystavily ně-kdejší japonské ostrovy v západním Tichomoří, zatímcoSověti anektovali jižní Sachalin a Kurilské ostrovy. Dří-ve Japonci kontrolovaná Korea byla rozdělena mezi oběvelmoci.Ve snaze o zachování mezinárodního míru vytvořili Spo-jenci Organizaci spojených národů, která byla založena

v San Franciscu 26. června 1945.[41] Navzdory tomutopočinu se v alianci mezi Západem a Sovětským svazemzačaly brzy po skončení konfliktu objevovat vážné trh-liny. Evropa byla proto již několik let po válce rozděle-na tzv. železnou oponou, která byla spuštěna od Štětínana Baltu k Terstu na Jadranu a jež od sebe oddělovalademokratické západní státy a komunistické země řízenéSověty. Vzrůstající napětí mezi USA a SSSR přerostlove studenou válku a vedlo ke vzniku Američany vedenéSeveroatlantické aliance (NATO) a sovětské Varšavskésmlouvy.

Mao Ce-tung vyhlašuje v Pekingu Čínskou lidovou republiku

V mnoha částech světa se nedlouho po konci druhé svě-tové války rozhořely nové válečné konflikty. V Číně senacionalisté a komunisté utkali v občanské válce. Komu-nistické síly v ní se sovětskou podporou zvítězily, pročežbyla v říjnu 1949Mao Ce-tungem založena Čínská lidovárepublika. Poražení nacionalisté se stáhli na ostrov Tchaj-wan. V Řecku vypukla občanská válka mezi královskýmvojskem, za nímž stáli Britové a Američané, a místnímikomunisty, kteří v tomto boji nakonec podlehli. Nejváž-nější konflikt se rozhořel v roce 1950 na Korejském po-loostrově, kde komunistická Severní Korea podporova-ná Sověty a Čínou, napadla Jižní Koreu, která obdrželavojenskou a materiální pomoc od západních mocností.Korejská válka skončila po třech letech příměřím.Ihned po válce nastalo v zámořských državách evrop-ských států období dekolonizace. Příčiny tohoto jevutkvěly ve změně nahlížení Evropanů na kolonialismus,především však v ekonomickém vyčerpání evropskýchkoloniálních mocností způsobeném válkou a v rostoucíchpožadavcích ovládaných národů na právo na sebeurče-ní. Dekolonizační proces probíhal z větší části mírovoucestou, přesto se vyskytly četné výjimky v zemích jakoIndočína, Madagaskar, Indonésie a Alžírsko. Řada zemíbyla po odchodu Evropanů rozdělena podle etnického ne-bo náboženského hlediska, což mělo za následek rozdě-lení Britského mandátu v Palestině na Izrael a Palestinua vytvoření nezávislých států Indie a Pákistánu na územíněkdejšího Britského Rádže.

4.1 Reference 23

Rychlost poválečné ekonomické obnovy se lišila v růz-ných částech světa, třebaže všeobecně probíhala vcelkurychle. V Evropě se Západní Německo díky Marshallovuplánu snadno zotavilo a již v 50. letech dosáhlo dvojná-sobné hospodářské výkonnosti oproti předválečnému sta-vu (Už v roce 1955 se v ulicích objevily plakáty „Wirsind wieder Wer“ – My jsme zase Někdo!). V roce 1956uvítali v Německu první vlak zahraničních dělníků, zná-borovaných v Itálii. Německo prožívalo obrovský hospo-dářský rozmach a vyhlásilo, že bude potřebovat milio-ny dalších dělníků. Itálie vzešla z války zcela zruinová-na, nicméně během 50. let vykazovala stabilní a vyso-ký ekonomický růst. Vyčerpané Spojené království se poskončení války ocitlo na pokraji hospodářského kolapsu,přičemž jeho relativní hospodářský pokles pokračoval iv dalších desetiletích. Francie navzdory počátečním ob-tížím brzy dosáhla ekonomického růstu, jenž napomohlrychlé modernizaci země. Rovněž Sovětský svaz se doká-zal poměrně pružně vyrovnat s utrpěnými škodami, kte-ré postihly převážně západní území státu. V Asii dosáhloJaponsko rapidního hospodářského vzestupu, díky němužse tato země stala v 80. letech jednou z největších světo-vých ekonomik. Čína se po skončení občanské války na-cházela v troskách. Obstojně se vyvíjející hospodářství,které už v roce 1953 dosáhlo úrovně před druhou svě-tovou válkou, bylo však tvrdě zasaženo Velkým skokem,ekonomickým experimentem s katastrofálními důsledky.Spojené státy obstarávaly v samém závěru války téměřpolovinu veškeré průmyslové výroby, na čemž se mnohonezměnilo až do 70. let.

4 Odkazy

4.1 Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků WorldWar II na anglické Wikipedii a Zweiter Weltkrieg na ně-mecké Wikipedii.

[1] Mečislav Borák v Nástinu dějin Těšínska (1992), str. 107.

[2] BENEŠ, Jaroslav. Stráž obrany státu : 1936-1939. DvůrKrálové nad Labem : Fortprint, 2007. 367 s. ISBN 978-80-86011-34-9. S. 241.

[3] Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd.Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5.S. 14.

[4] Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd.Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5.S. 18.

[5] Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd.Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5.S. 19.

[6] http://www.army.cz/avis/vojenske_rozhledy/2000_1/zvalka.htm

[7] Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd.Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5.S. 40.

[8] Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd.Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5.S. 45.

[9] Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd.Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5.S. 56.

[10] http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_11101.html

[11] Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd.Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5.S. 78.

[12] Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd.Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5.S. 106.

[13] "Vzpomínky pamětnice leningradské blokády: Bomby,hlad, kanibalismus a mráz". Česká televize. 26. února2013

[14] Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd.Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5.S. 124.

[15] Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd.Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5.S. 136-137.

[16] http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_12046.html

[17] Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd.Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5.S. 168.

[18] http://www.dejiny.nln.cz/archiv/06-2003/01-62003.html

[19] Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd.Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5.S. 336.

[20] http://www.navy.mil/navydata/cno/n87/history/wwii-campaigns.html

[21] http://www.eyewitnesstohistory.com/blitz.htm

[22] http://www.guardian.co.uk/world/2003/oct/22/worlddispatch.germany

[23] Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd.Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5.S. 340-341.

[24] Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd.Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5.S. 346.

[25] http://www.palba.cz/viewforum.php?f=187

[26] Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd.Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5.S. 432.

24 4 ODKAZY

[27] http://www.fronta.cz/sovetska-armada-na-dalnem-vychode-v-roce-1945

[28] Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd.Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5.S. 448-449.

[29] http://web.jjay.cuny.edu/~{}jobrien/reference/ob62.html

[30] Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd.Praha : Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5.S. 450.

[31] http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/4530565.stm

[32] http://fcit.usf.edu/Holocaust/people/victims.htm

[33] "V běloruské Chatyni upálili nacisté zaživa 149 obyvatel,včetně 75 dětí". Česká televize. 22. března, 2013

[34] http://www.hawaii.edu/powerkills/SOD.CHAP3.HTM

[35] http://www.dw-world.de/dw/article/0,2144,1757323,00.html

[36] http://www.heritage.org/Research/RussiaandEurasia/HL-800.cfm

[37] http://www.historynet.com/soviet-prisoners-of-war-forgotten-nazi-victims-of-world-war-ii.htm

[38] "Geografie krvavých zemí". Respekt. 24. listopadu, 2013

[39] http://www.channel4.com/history/microsites/H/history/t-z/warlords1stalin.html

[40] https://archive.is/20120529003741/search.japantimes.co.jp/member/nn20040727a9.html

[41] http://www.un.org/aboutun/history.htm

4.2 Literatura

• BETHELL, Nicholas. Útok na SSSR: druhá světováválka. Praha : Svojtka & Co., 2000. ISBN 80-7237-279-3

• BOYLE, David. Druhá světová válka ve fotografi-ích. Čestlice : Rebo, 2007. ISBN 978-80-7234-780-3

• CAWTHORNE, Nigel. Bitvy druhé světové války.Frýdek-Místek : Alpress, 2007. ISBN 978-80-7362-446-0

• CÍLEK, Roman. Holocaust: zřetězení zla. Praha :P3K, 2007. ISBN 978-80-903584-8-5

• DAVIES, Norman. Evropa ve válce 1939-1945 :žádné jednoduché vítězství. Praha : BB/art, 2007.542 s. ISBN 978-80-7381-203-4.

• GILBERT, Martin. Druhá světová válka: úplná his-torie. Praha : BB/art, 2006. ISBN 80-7341-933-5

• CHURCHILL, Winston. Druhá světová válka I-VI.Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2005.ISBN 80-7106-739-3

• JORDAN, David; WIEST, Andrew. Atlas druhésvětové války: fakta o bojových střetnutích na všechfrontách. Praha : Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN80-7360-273-3

• KEEGAN, John.Druhá světová válka. Praha : Beta-Dobrovský; Plzeň : Ševčík, 2003. ISBN 80-7306-063-9

• LIDDELL HART, Basil. Dějiny druhé světové vál-ky. Brno : Jota, 2000. ISBN 80-7217-117-8

• NÁLEVKA, Vladimír. Druhá světová válka. Praha: Triton, 2003. ISBN 80-7254-390-3

• NEČAS, Ctibor. Nad osudem českých a slovenskýchCikánů v letech 1939-1945. Brno : Univerzita J. E.Purkyně v Brně, 1981. 180 s.

• OVERY, Richard. Proč spojenci zvítězili. Praha :Beta-Dobrovský; Plzeň : Ševčík, 2008. ISBN 978-80-7306-338-2

• PIEKALKIEWICZ, Janusz. Druhá světová válka.Praha : Svojtka & Co., 2007. ISBN 978-80-7352-764-8

• SALMAGGI, Cesare; PALLAVISINI, Alfredo.2194 dnů: ilustrovaná chronologie druhé světové vál-ky. Praha : Olympia, 2007. ISBN 978-80-7376-005-2

• SHAW, Antony. II. světová válka den po dni. Praha :Naše vojsko : Columbus, 2007. ISBN 80-206-0732-3

• WILLMOTH, Hedley Paul. Druhá světová válka.Praha : Euromedia Group – Knižní klub, 2005.ISBN 80-242-1403-2

• Kronika druhé světové války. Praha : Fortuna Print,2003. ISBN 80-7321-072-X

• FRIEDRICH,Jörg Der Brand. München :13.Au-flage 2003 ,Propyläen Verlag ,ISBN 3-549-07165-5

4.3 Související články

• První světová válka

• Příčiny druhé světové války

• Chronologie druhé světové války

• Podivná válka

• Velká vlastenecká válka

• Holocaust

4.4 Externí odkazy 25

• Moderní dějiny

• Studená válka

• Druhá světová válka v literatuře

• Seznam filmů s tematikou druhé světové války z vý-chodní fronty

• Seznam českých filmů odehrávajících se běhemdruhé světové války

• Vojenská produkce během druhé světové války

4.4 Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Druhá světováválka ve Wikimedia Commons

• Téma Druhá světová válka ve Wikicitátech

4.4.1 České

• Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, je-jichž tématem je Druhá světová válka

• Druhá světová válka (fronta.cz)

• Druhá světová válka a Reenacting na jednom mís-tě(militaryzone.cz)

• II. světová válka (stránky Českého rozhlasu)

• 2. světová válka: Válku vidět – slyšet

• II. světová válka – příčiny, průběh, výsledek, důsled-ky (PDF)

• Druhá světová válka (druha.svetova.cz)

• Panzernet, německá a sovětská obrněná technikadruhé světové války

• Barevné fotografie z druhé světové války

4.4.2 Cizojazyčné

• World War II Database (anglicky)

• World War II Encyclopedia by the History Channel(anglicky)

• DeutscheWelle special section onWorldWar II (an-glicky)

• Der Zweite Weltkrieg (shoa.de) (německy)

• World War II Propaganda Leaflet Archive (anglic-ky)

• World War 2 Pictures In Colour (anglicky)

• Multimedia map, from the invasion of the SovietUnion to the fall of Berlin (anglicky)

• World War II Military Situation Maps (anglicky)

• World War II in Europe: Every Day (anglicky)

• Naval & Military Campaign Summaries of WorldWar 2 (anglicky)

26 5 ZDROJE TEXTU A OBRÁZKŮ, PŘISPĚVATELÉ A LICENCE

5 Zdroje textu a obrázků, přispěvatelé a licence

5.1 Text• Druhá světová válka Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Druh%C3%A1_sv%C4%9Btov%C3%A1_v%C3%A1lka?oldid=13129543Přispěvatelé: Pastorius, Prochaine, V. Z., Paddy, -jkb-, Ludek, Mojza, Mormegil, BotCS, Miraceti, Avitek, Postrach, Poko, Blahma, Beren,Sumil, Egg, Aleš Tošovský, Cinik, Radek Linner, Kotec, Zkf, Wiki-vr, Li-sung, Jirka O., OnovyBOT, Kyknos, Milhaus, Snek01, Aktron,Yurik, Zirland, Zp, Adam Hauner, Petr.adamek, Otis, Che, Reo On, Bota47, Zwobot, Amic, Mirek256, YurikBot, Nolanus, Tlusťa, Ts-ca.bot, Michal.Pohorelsky, -xfi-, JAn Dudík, RobotJcb, Sebesta, MMN, Juandev, Joker Island, Pazuzu, Nádvorník, Milda, Matthew~cswiki,Timichal, Porthos, Danny B., Ozzy, Mihman, Master Chief, Rottweiler, JéeM84, Chmee2, Jowe, Bilboq, FlaBot, JanSuchy, Dezidor, Tu-mik1, Petr Matas, Faigl.ladislav, Jedudedek, Sroubek, Mercy, Harold, Horst, Dinybot, Stigmatore, Japo, JAnDbot, TimiBot, Sage~cswiki,Strepon, Escarbot, LN7, PastoriBot, Radek Bartoš, Kibitzer, Thijs!bot, Fnn, Kokpit, Adam Zivner, Linn, BobM, Reaperman, Pelex, PavelJelínek, CommonsDelinker, Oldsoft, Janus~cswiki, Bot-Schafter, Ervinpospisil, Rei-bot, SinBot, Sazex, Ladin, Marcus Cyron, Silesianus,W.Godfrey, Elm, Podzemnik, Nikos, VolkovBot, Honza chodec, Vaclav.kolar, Nabukhadnezar, Gumruch, Vojmil, TXiKiBoT, Sevela.p,Jvs, Lafoun, Kouba, Lasy, Idioma-bot, Czbero, Synthebot, Mozzan, YonaBot, Dr. Králík, Ria, Mr. Richard Bolla, MiroslavJosef, BotMul-tichill, Louperibot, SieBot, Ioannes Pragensis, AlleborgoBot, Sabio, Benoit Rochon, Jaguar~cswiki, Jenda H., Kukusak, PipepBot, Nador,Doktory, Marv1N, Carb, Sedlyboy352, Libor Pacovský, Alexbot, DeeMusil, BodhisattvaBot, Lovelygirl, RadkaN, Gravedigger, Purbo T,Jj14, SilvonenBot, Kacir, NIGKDO, Mathew~cswiki, Martin Kotačka, David Kennedy, Feťour, FocalPoint, SlfiBot, ArthurBot, Kolomaz-nik, MelancholieBot, Márton CZ-HU, Zipacna1, Bediverecswiki, Adam Zábranský, Jiekeren, Manuel Trujillo Berges, Birnak, DragonflySi-xtyseven, Loupeznik, Adamcervenka, Luckas-bot, Kendrikdirksen, Tomas62, G3ron1mo, Jana Lánová, Sumivec, Tchoř, Nabulcar, Česnek,Badmaniak, Fredy.00, DirlBot, Saltzmann, JagRoBot, Nortmannus, TchoŘoBot, John M, Xqbot, Hadonos, GhalyBot, Jan Polák, Lucien-BOT, RibotBOT, MastiBot, DaBlerBot, Miďonek, Mrzout, RedBot, Zet, LukášMacek14, Davcza, ButkoBot, Dragovit, Kajan112, Tobe-Bot, TheAnkopinko15, Dinamik-bot, KamikazeBot, Antemister, Vavrin, Marek Koudelka, Technyck, Berffaith, Outloň, Mattesák, Da-vid.Mirth, Marturius, K123456, EmausBot, ZéroBot, JackieBot, Onýsek, Dialnica, Knochen, WikitanvirBot, Mjbmrbot, ChuispastonBot,FoxBot, Hon-3s-T, Movses-bot, Denis Skopal, Matěj Suchánek, Mates, MerlIwBot, Tudupcik, MirecekCZ, Zbrnajsem, Žoldák, Paja1111,Werlen, Vachovec1, Zetor9540, Termitec1234, Marquas, JYBot, MahdiBot, Ivannah, Vajs, Steinsplitter, Gerakibot, Rotlink, WWII, Ben-de23, Spartan~cswiki, Milky9999, Krajanek.m, MatSuBot, G3robot, Radovan Samotny, RomanM82, Addbot, Christoph Braun, Jan KovářBK, Roman3349Bot, Tři meditanti, Dehet, Rafus, Norik, Owie08, L.Safranek, HypoBOT, Jackwhiteblack, Miracle dream, Usmrádlinatěžkotonážní a Anonymové: 262

5.2 Obrázky• Soubor:1931_Flag_of_India.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5a/1931_Flag_of_India.svg Licence: Pub-

lic domain Přispěvatelé: http://www.crwflags.com/fotw/flags/in-hist.html Původní autor: Nicholas (Nichalp)• Soubor:1944_kapitulation_witebsk_vasilevsky_chernyakovski_gollwitzer.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/

commons/0/05/1944_kapitulation_witebsk_vasilevsky_chernyakovski_gollwitzer.jpg Licence: Public domain Přispěvate-lé: http://www.rsva.ru/pcgi/show_img.pl?img_id=156 Původní autor: neznámý<a href='//www.wikidata.org/wiki/Q4233718'title='wikidata:Q4233718'><img alt='wikidata:Q4233718' src='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/20px-Wikidata-logo.svg.png' width='20' height='11' srcset='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/30px-Wikidata-logo.svg.png 1.5x, https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/40px-Wikidata-logo.svg.png 2x' data-file-width='1050' data-file-height='590' /></a>

• Soubor:1stAlameinBritDefense.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/df/1stAlameinBritDefense.jpg Licen-ce: Public domain Přispěvatelé: This is photograph E 14575 from the collections of the Imperial War Museums (collection no. 4700-32)Původní autor: Fox (Sgt), No 1 Army Film & Photographic Unit

• Soubor:Approaching_Omaha.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/96/Approaching_Omaha.jpg Licence:Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: Původně soubor načetl Taak na projektu Wikipedie v jazyce angličtina Later versions wereuploaded by Raul654, Nauticashades at en.wikipedia.

• Soubor:AustraliansAtTobruk.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8a/AustraliansAtTobruk.jpgLicence: Pu-blic domain Přispěvatelé: This is photograph E 4792 from the collections of the Imperial WarMuseums (collection no. 4700-32) Původní autor:Smith, N (Lt), No 1 Army Film & Photographic Unit

• Soubor:B-17_Flying_Fortress.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8b/B-17_Flying_Fortress.jpg Licence:Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:British_Raj_Red_Ensign.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/be/British_Raj_Red_Ensign.svgLicence: Public domain Přispěvatelé: based on Canadian Red Ensign.svg: <a href='//commons.wikimedia.org/wiki/File:Canadian_Red_Ensign_(1957-1965).svg' class='image'><img alt='Canadian Red Ensign (1957-1965).svg' src='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/da/Canadian_Red_Ensign_%281957-1965%29.svg/48px-Canadian_Red_Ensign_%281957-1965%29.svg.png'width='48' height='24' srcset='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/da/Canadian_Red_Ensign_%281957-1965%29.svg/72px-Canadian_Red_Ensign_%281957-1965%29.svg.png 1.5x, https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/da/Canadian_Red_Ensign_%281957-1965%29.svg/96px-Canadian_Red_Ensign_%281957-1965%29.svg.png 2x' data-file-width='1000' data-file-height='500' /></a> and Star-of-India-silver-centre.svg: <a href='//commons.wikimedia.org/wiki/File:Star-of-India-silver-centre.svg' class='image'><img alt='Star-of-India-silver-centre.svg' src='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/be/Star-of-India-silver-centre.svg/32px-Star-of-India-silver-centre.svg.png' width='32' height='32' srcset='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/be/Star-of-India-silver-centre.svg/48px-Star-of-India-silver-centre.svg.png 1.5x,https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/be/Star-of-India-silver-centre.svg/64px-Star-of-India-silver-centre.svg.png2x' data-file-width='99' data-file-height='99' /></a> Původní autor: Barryob

• Soubor:British_prisoners_at_Dunkerque,_France.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/df/British_prisoners_at_Dunkerque%2C_France.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: www.archives.gov [1][British prisoners at Dunkerque,France] Původní autor: neznámý<a href='//www.wikidata.org/wiki/Q4233718' title='wikidata:Q4233718'><img alt='wikidata:Q4233718'

5.2 Obrázky 27

src='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/20px-Wikidata-logo.svg.png' width='20' hei-ght='11' srcset='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/30px-Wikidata-logo.svg.png 1.5x,https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/40px-Wikidata-logo.svg.png 2x' data-file-width='1050'data-file-height='590' /></a>

• Soubor:Bundesarchiv_Bild_101I-020-1268-36,_Russland,_russischer_Gefallener,_Panzer_BT_7,.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ab/Bundesarchiv_Bild_101I-020-1268-36%2C_Russland%2C_russischer_Gefallener%2C_Panzer_BT_7%2C.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 de Přispěvatelé: Tento obrázek byl na Wikimedia Commons načten díky společnémuprojektu s Německým federálním archivem (Deutsches Bundesarchiv). Německý federální archiv zaručuje autenticitu pouze při využitíoriginálních materiálů (negativů či pozitivů), případně při digitalizaci těchto originálů prostřednictvím digitálního obrazového archivu.Původní autor: Johannes Hähle

• Soubor:Bundesarchiv_Bild_101I-209-0090-28,_Russland-Nord,_Infanterie_und_Panzer_35t.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/03/Bundesarchiv_Bild_101I-209-0090-28%2C_Russland-Nord%2C_Infanterie_und_Panzer_35t.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 de Přispěvatelé: Tento obrázek byl na Wikimedia Commons načten díky společnému projektu s Německýmfederálním archivem (Deutsches Bundesarchiv). Německý federální archiv zaručuje autenticitu pouze při využití originálních materiálů(negativů či pozitivů), případně při digitalizaci těchto originálů prostřednictvím digitálního obrazového archivu. Původní autor: Zoll

• Soubor:Bundesarchiv_Bild_183-B22222,_Russland,_Kampf_um_Stalingrad,_Infanterie.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/76/Bundesarchiv_Bild_183-B22222%2C_Russland%2C_Kampf_um_Stalingrad%2C_Infanterie.jpg Licence: CCBY-SA 3.0 de Přispěvatelé: Tento obrázek byl naWikimedia Commons načten díky společnému projektu s Německým federálním archivem(Deutsches Bundesarchiv). Německý federální archiv zaručuje autenticitu pouze při využití originálních materiálů (negativů či pozitivů),případně při digitalizaci těchto originálů prostřednictvím digitálního obrazového archivu. Původní autor: Herber

• Soubor:Bundesarchiv_Bild_183-E0406-0022-018,_Berlin,_Siegesfeier_der_Roten_Armee.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b9/Bundesarchiv_Bild_183-E0406-0022-018%2C_Berlin%2C_Siegesfeier_der_Roten_Armee.jpg Li-cence: CC BY-SA 3.0 de Přispěvatelé: Tento obrázek byl na Wikimedia Commons načten díky společnému projektu s Německýmfederálním archivem (Deutsches Bundesarchiv). Německý federální archiv zaručuje autenticitu pouze při využití originálníchmateriálů (negativů či pozitivů), případně při digitalizaci těchto originálů prostřednictvím digitálního obrazového archivu. Pů-vodní autor: neznámý<a href='//www.wikidata.org/wiki/Q4233718' title='wikidata:Q4233718'><img alt='wikidata:Q4233718'src='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/20px-Wikidata-logo.svg.png' width='20' hei-ght='11' srcset='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/30px-Wikidata-logo.svg.png 1.5x,https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/40px-Wikidata-logo.svg.png 2x' data-file-width='1050'data-file-height='590' /></a>

• Soubor:Cairo_conference.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4c/Cairo_conference.jpg Licence: Public do-main Přispěvatelé: Cairo conference - Chiang Kai-shek, Franklin D. Roosevelt, and Winston Churchill at the Cairo Conference November25, 1943 Původní autor: ?

• Soubor:Cherbourg1944-Combat_avParis.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a6/Cherbourg1944-Combat_avParis.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Archivesnormandie 1939-45 Původní autor: US ArmySignal Corps, per the stamp at the lower left

• Soubor:Commons-logo.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4a/Commons-logo.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: This version created by Pumbaa, using a proper partial circle and SVG geometry features. (Former versions used to be slightlywarped.) Původní autor: SVG version was created by User:Grunt and cleaned up by 3247, based on the earlier PNG version, created byReidab.

• Soubor:Defendants_in_the_dock_at_the_Nuremberg_Trials.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9f/Defendants_in_the_dock_at_the_Nuremberg_Trials.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Creator: Office of the U.S. Chief ofCounsel for the Prosecution of Axis Criminality/Still Picture Records LICON, Special Media Archives Services Division (NWCS-S)Původní autor:Work of the United States Government

• Soubor:Ebensee_concentration_camp_prisoners_1945.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e7/Ebensee_concentration_camp_prisoners_1945.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: This media is available in the holdings of the NationalArchives and Records Administration, cataloged under the ARC Identifier (National Archives Identifier) 531271. Původní autor: Sa-muelson, Lt. A. E.,

• Soubor:Finn_ski_troops.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/73/Finn_ski_troops.jpg Licence: Public doma-in Přispěvatelé: This is photograph HU 55566 from the collections of the ImperialWarMuseums. Původní autor:Official Finnish photograph

• Soubor:Flag_of_Albania_(1939-1943).svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e1/Flag_of_Albania_%281939-1943%29.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Roberto Breschi flags home page Původní autor: F l a n k e r

• Soubor:Flag_of_Australia.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b9/Flag_of_Australia.svg Licence: Public do-main Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Ian Fieggen

• Soubor:Flag_of_Belgium.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/65/Flag_of_Belgium.svg Licence: Public do-main Přispěvatelé: Van den Bussche, E., Chief of Protocol, Belgian Federal Department of the Interior (2008) Noble Belgique, ô Mère chérie- LE PROTOCOLE EN BELGIQUE (PROTOCOL IN BELGIUM), Heule: Editions UGA ISBN: 9789067689359. Původní autor: Dbenbenn andothers

• Soubor:Flag_of_Brazil.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/05/Flag_of_Brazil.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: SVG implementation of law n. 5700/1971. Similar file available at Portal of the Brazilian Government (accessed in November4, 2011) Původní autor: Governo do Brasil

• Soubor:Flag_of_Bulgaria.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9a/Flag_of_Bulgaria.svg Licence: Public do-main Přispěvatelé: The flag of Bulgaria. The colors are specified at http://www.government.bg/cgi-bin/e-cms/vis/vis.pl?s=001&p=0034&n=000005&g= as: Původní autor: SKopp

• Soubor:Flag_of_Burma_1943.gif Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3a/Flag_of_Burma_1943.gif Licence: CCBY-SA 3.0 Přispěvatelé:

• File:Peacock symbol Burma.svg Původní autor: Jaume Ollé

28 5 ZDROJE TEXTU A OBRÁZKŮ, PŘISPĚVATELÉ A LICENCE

• Soubor:Flag_of_Canada_1921.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/66/Canadian_Red_Ensign_1921-1957.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_Croatia_Ustasa.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c7/Flag_of_Independent_State_of_Croatia.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Zakonska odredba o državnom grbu, državnoj zastavi, Poglavnikovoj zastavi, državnompečatu, pečatima državnih i samoupravnih ureda, 28. travnja 1941, Nr.XXXVII-53-Z.p.−1941 — 30. travnja 1941. Původní autor: publicdomain by User:Zscout370

• Soubor:Flag_of_Cuba.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/bd/Flag_of_Cuba.svg Licence: Public domain Při-spěvatelé: Drawn by User:Madden Původní autor: see below

• Soubor:Flag_of_Denmark.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9c/Flag_of_Denmark.svg Licence: Public do-main Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: User:Madden

• Soubor:Flag_of_Egypt_(1922–1958).svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/85/Flag_of_Egypt_%281922%E2%80%931958%29.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://www.fotw.net/flags/eg-kingd.html Původní autor:Mysid

• Soubor:Flag_of_Ethiopia_(1897-1936;_1941-1974).svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/55/Flag_of_Ethiopia_%281897-1936%3B_1941-1974%29.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Oren neu dag

• Soubor:Flag_of_Finland.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/bc/Flag_of_Finland.svg Licence: Public doma-in Přispěvatelé: http://www.finlex.fi/fi/laki/ajantasa/1978/19780380 Původní autor: Drawn by User:SKopp

• Soubor:Flag_of_First_Slovak_Republic_1939-1945.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7e/Flag_of_First_Slovak_Republic_1939-1945.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Based on DarkEvil's Image:Flag of First Slovak Republic1939-1945 bordered.svg, modified by PhiLiP. Původní autor: DarkEvil, PhiLiP

• Soubor:Flag_of_France.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c3/Flag_of_France.svg Licence: Pub-lic domain Přispěvatelé: http://www.diplomatie.gouv.fr/de/frankreich_3/frankreich-entdecken_244/portrat-frankreichs_247/die-symbole-der-franzosischen-republik_260/trikolore-die-nationalfahne_114.html Původní autor: This graphic was drawn bySKopp.

• Soubor:Flag_of_Free_France_1940-1944.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c9/Flag_of_Free_France_%281940-1944%29.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_German_Reich_(1935–1945).svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/Flag_of_German_Reich_%281935%E2%80%931945%29.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Fornax

• Soubor:Flag_of_Greece_(1822-1978).svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6e/Flag_of_Greece_%281822-1978%29.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: own code Původní autor: (of code) User:Makaristos

• Soubor:Flag_of_Hungary_1940.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/dd/Flag_of_Hungary_%281920%E2%80%931946%29.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: [1], [2], [3], [4], [5], [6], [7], [8], [9] Původní autor: User:Zscout370,colour correction: User:R-41, current version: Thommy

• Soubor:Flag_of_Iraq_(1921–1959).svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5f/Flag_of_Iraq_%281921%E2%80%931959%29.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_Italy.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/03/Flag_of_Italy.svg Licence: Public domain Při-spěvatelé: There has been a long discussion on the colors of this flag. Please read the talk page before editing or reverting this image. Pantoneto RGB performed by http://www.pantone.com/pages/pantone/colorfinder.aspx Původní autor: see below

• Soubor:Flag_of_Italy_(1861-1946).svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ad/Flag_of_Italy_%281861-1946%29.svg Licence: CC BY-SA 2.5 Přispěvatelé: http://www.regiamarina.net/ref/flags/flags_it.htm Původní autor: F l a n k e r

• Soubor:Flag_of_Japan.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9e/Flag_of_Japan.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: Law Concerning the National Flag and Anthem (1999) URL link in English, actual law (Japanese; colors from http://www.mod.go.jp/j/info/nds/siyousyo/dsp_list_j.htm#Z8701 Původní autor: Various

• Soubor:Flag_of_Luxembourg.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/da/Flag_of_Luxembourg.svg Licence:Public domain Přispěvatelé:Vlastní dílo http://www.legilux.public.lu/leg/a/archives/1972/0051/a051.pdf#page=2, colors from http://www.legilux.public.lu/leg/a/archives/1993/0731609/0731609.pdf Původní autor: Drawn by User:SKopp

• Soubor:Flag_of_Manchukuo.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8c/Flag_of_Manchukuo.svg Licence: Pu-blic domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_Mexico.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fc/Flag_of_Mexico.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape. . Původní autor: Alex Covarrubias, 9 April 2006

• Soubor:Flag_of_Mongolia.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4c/Flag_of_Mongolia.svg Licence: Publicdomain Přispěvatelé: Current version is SVG implementation of the Mongolian flag as described by Mongolian National Standard MNS6262:2011 (Mongolian State Flag. General requirements [1]Původní autor: User:Zscout370

• Soubor:Flag_of_Morocco.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2c/Flag_of_Morocco.svg Licence: Publicdomain Přispěvatelé: Flag of the Kingdom of Morocco

Moroccan royal decree (17 November 1915)Původní autor: Denelson83, Zscout370

• Soubor:Flag_of_New_Zealand.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3e/Flag_of_New_Zealand.svg Licence:Public domain Přispěvatelé: http://www.mch.govt.nz/files/NZ%20Flag%20-%20proportions.JPG Původní autor: Zscout370, Hugh Jassand many others

• Soubor:Flag_of_Norway.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d9/Flag_of_Norway.svg Licence: Public doma-in Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Dbenbenn

5.2 Obrázky 29

• Soubor:Flag_of_Philippines.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/Flag_of_the_Philippines.svg Licence:Public domain Přispěvatelé: The design was taken from [1] and the colors were also taken from a Government website Původní autor:User:Achim1999

• Soubor:Flag_of_Poland.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/12/Flag_of_Poland.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: Own work, modified color values by text substitution in the existing file Původní autor:Mareklug, Wanted

• Soubor:Flag_of_Romania.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/73/Flag_of_Romania.svg Licence: Public do-main Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: AdiJapan

• Soubor:Flag_of_South_Africa_1928-1994.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2a/Flag_of_South_Africa_%281928-1994%29.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: SVG based on this image Původní autor: Parliament of South Africa

• Soubor:Flag_of_Thailand.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a9/Flag_of_Thailand.svg Licence: Public do-main Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Zscout370

• Soubor:Flag_of_Yugoslavia.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/71/Flag_of_SFR_Yugoslavia.svg Licence:Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Flag designed by Đorđe Andrejević-Kun[3]

• Soubor:Flag_of_the_Czech_Republic.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cb/Flag_of_the_Czech_Republic.svg Licence: Public domain Přispěvatelé:

• -xfi-'s file• -xfi-'s code• Zirland’s codes of colors

Původní autor:(of code): SVG version by cs:-xfi-.

• Soubor:Flag_of_the_Empire_of_Vietnam_(1945).svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7a/Flag_of_the_Empire_of_Vietnam_%281945%29.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Originally from vi.wikipedia; description page is/was of theEmpire of Vietnam (1945) here. Původní autor: Gunter Küchler

• Soubor:Flag_of_the_French_Mandate_of_Syria_(1920).svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/Flag_of_the_French_Mandate_of_Syria_%281920%29.svg Licence: Public domain Přispěvatelé:Ownwork, based on Flags of theWorld - HistoricalFlags up to 1932 (Syria) Původní autor: Thommy

• Soubor:Flag_of_the_Kingdom_of_Yugoslavia.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e7/Flag_of_the_Kingdom_of_Yugoslavia.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: SVG file own work by uploader, flag design uncopyrightable (simplegeometric) Původní autor: Fibonacci

• Soubor:Flag_of_the_Mengjiang.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6d/Flag_of_the_Mengjiang.svg Licen-ce: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_the_Netherlands.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/20/Flag_of_the_Netherlands.svg Li-cence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Zscout370

• Soubor:Flag_of_the_Republic_of_China-Nanjing_(Peace,_Anti-Communism,_National_Construction).svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/08/Flag_of_the_Republic_of_China-Nanjing_%28Peace%2C_Anti-Communism%2C_National_Construction%29.svg Licence: CC BY 3.0 Přispěvatelé: , Původní autor: SVG file created by User:Mononomicon en.wikipedia.org.

• Soubor:Flag_of_the_Republic_of_China.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/72/Flag_of_the_Republic_of_China.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: [1] Původní autor: User:SKopp

• Soubor:Flag_of_the_Soviet_Union_1923.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/58/Flag_of_the_Soviet_Union_%281923-1955%29.svg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: ? Původní autor: created by rotemliss from Image:Flag of the SovietUnion.svg.

• Soubor:Flag_of_the_United_Kingdom.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ae/Flag_of_the_United_Kingdom.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo per data at http://flagspot.net/flags/gb.html Původní autor: Original flag byActs of Union 1800

• Soubor:German_forces_climbing_a_very_step_road_just_south_of_Bagn.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a6/German_forces_climbing_a_very_step_road_just_south_of_Bagn.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: no:BagnBygdesamling Původní autor: Repro John Erling Blad

• Soubor:German_soldier_Ardennes_1944.jpeg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/10/German_soldier_Ardennes_1944.jpeg Licence: Public domain Přispěvatelé: U.S. www.defensimagery.mil photo no. HD-SN-99-02729; NARA file no.111-SC-197561 Původní autor: German military photo, captured by U.S. military

• Soubor:German_soldiers_before_Arc_du_Carrousel_1940.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/43/German_soldiers_before_Arc_du_Carrousel_1940.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Owned by family/John N. Původní autor:family/John N.

• Soubor:GuadMatanikauDeadJapanese.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/dc/GuadMatanikauDeadJapanese.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Hiroshima_aftermath.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a0/Hiroshima_aftermath.jpg Licence:Public domain Přispěvatelé:

• http://www.chinfo.navy.mil/navpalib/images/historical/hiroshima.jpg Původní autor: U.S. Navy Public Affairs Resources Website

30 5 ZDROJE TEXTU A OBRÁZKŮ, PŘISPĚVATELÉ A LICENCE

• Soubor:Japanese_naval_landing_forces_blasting_Chinese_pillbox_and_marching_with_the_naval_flag,_Canton_Operation.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1b/Japanese_naval_landing_forces_blasting_Chinese_pillbox_and_marching_with_the_naval_flag%2C_Canton_Operation.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://erizo403-3.blogspot.com/2010/04/la-masacre-de-nanking-nanjing-genocidio.html 19 (1944) 89 Původní autor:Imperial Japanese Navy

• Soubor:Kalac_Novembre_1942.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/11/Kalac_Novembre_1942.jpg Licen-ce: Public domain Přispěvatelé: scan da 'Stalingrad, the infernal cauldron', di S.Walsh, Amber books Limited 2000. Foto del UkrainianCentral State Archive Původní autor: fotoreporter sovietico sconosciuto

• Soubor:Kingdom_of_Greece_Flag.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5e/State_Flag_of_Greece_%281863-1924_and_1935-1970%29.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: User:peeperman

• Soubor:Lend-Lease_x_Universal_Carrier_x_Intrarea_Armatei_Sovietice_in_Bucuresti_-_Bulevardul_Carol.jpg Zdroj:https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/ba/Lend-Lease_x_Universal_Carrier_x_Intrarea_Armatei_Sovietice_in_Bucuresti_-_Bulevardul_Carol.jpg Licence: Attribution Přispěvatelé: http://fototeca.iiccr.ro/picdetails.php?picid=31972X22X150 Původní autor:tov. Caroly / soudruh Caroly (Rumun, anebo podivný přepis ruského jména???)

• Soubor:Mao_proclaiming_the_establishment_of_the_PRC_in_1949.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f2/Mao_proclaiming_the_establishment_of_the_PRC_in_1949.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Sina.com< search.sina.com.cn? not found the first 10 resultpages) Původní autor: neznámý<a href='//www.wikidata.org/wiki/Q4233718'title='wikidata:Q4233718'><img alt='wikidata:Q4233718' src='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/20px-Wikidata-logo.svg.png' width='20' height='11' srcset='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/30px-Wikidata-logo.svg.png 1.5x, https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/40px-Wikidata-logo.svg.png 2x' data-file-width='1050' data-file-height='590' /></a>

• Soubor:Marines_rest_in_the_field_on_Guadalcanal.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a8/Marines_rest_in_the_field_on_Guadalcanal.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Monte_Cassino.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b9/Monte_Cassino.jpg Licence: Public domainPřispěvatelé: Copied from the Italian Wikipedia. Originally from this page on www.qmmuseum.lee.army.mil. Původní autor: ?

• Soubor:Nagasakibomb.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e0/Nagasakibomb.jpg Licence: Public domainPřispěvatelé: http://www.archives.gov/research/military/ww2/photos/images/ww2-163.jpg National Archives image (208-N-43888) Pů-vodní autor: Charles Levy from one of the B-29 Superfortresses used in the attack.

• Soubor:News._V.E._Day_BAnQ_P48S1P12270.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e2/News._V.E._Day_BAnQ_P48S1P12270.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé:This file has been scanned and uploaded toWikimedia Commons gracefully with the permission and cooperation of Bibliothèque et Archivesnationales du Québec and Wikimedia Canada under the Poirier Project.Původní autor: Conrad Poirier

• Soubor:Palestine-Mandate-Ensign-1927-1948.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/33/Palestine-Mandate-Ensign-1927-1948.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Design data from FOTW and the existing WPimage (PNG by AnonMoos, now deleted). Created from scratch using PD resources. Původní autor: User:Greentubing, User:AnonMoos

• Soubor:Paratroopers_Crete_'41.JPG Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5b/Paratroopers_Crete_%2741.JPGLicence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: From collection of Wiki-Ed’s great uncle, probably traded Původní autor: Arthur Conry (digitisedand edited by Wiki-Ed)

• Soubor:Partisans_attack_village.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/01/Partisans_attack_village.jpg Li-cence: Public domain Přispěvatelé: Na Commons přeneseno z en.wikipedia. Původní autor: Původně soubor načetl Irpen na projektuWikipedie v jazyce angličtina

• Soubor:Philippines_flag_original.png Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/54/Philippines_flag_original.png Li-cence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Pre-1962_Flag_of_Nepal.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8e/Flag_of_Nepal_%2819th_century-1962%29.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Orange Tuesday

• Soubor:Reichsparteitag_1935_mod.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/00/Reichsparteitag_1935_mod.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: ARC Identifier: 558778 (http://arcweb.archives.gov/arc/basic_search.jsp) Původní autor: CharlesRussell

• Soubor:Relitti_2.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/92/Relitti_2.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé:scan da 'Kurskaja bitva',Mosca 1998 Původní autor: fotoreporter sovietico sconosciuto

• Soubor:Royal_Air_Force_Bomber_Command,_1942-1945._CL3400.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b9/Royal_Air_Force_Bomber_Command%2C_1942-1945._CL3400.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://media.iwm.org.uk/iwm/mediaLib//9/media-9830/large.jpg Původní autor: Dowd J (Fg Off), Royal Air Force official photographer

• Soubor:SBDs_and_Mikuma.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b9/SBDs_and_Mikuma.jpg Licence: Pub-lic domain Přispěvatelé: Official U.S. Navy photo 80-G-17054; U.S. DefenseImagery photo VIRIN: HD-SN-99-02631; originally fromen.wikipedia; description page is/was here. Původní autor: U.S. Navy; Původně soubor načetl Palm dogg na projektu Wikipedie v jazyceangličtina, 2006-01-30 (first version); 2006-02-14 (last version)

• Soubor:Second_world_war_europe_animation_small.gif Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/19/Second_world_war_europe_animation_small.gif Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Vlastní tvorba založená na: maps of the University of TexasLibraries Původní autor: San Jose

• Soubor:Soviet_soldiers_with_107_mm_mortar_defending_Moscow.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/35/Soviet_soldiers_with_107_mm_mortar_defending_Moscow.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://waralbum.ru/168195/Původní autor: neznámý<a href='//www.wikidata.org/wiki/Q4233718' title='wikidata:Q4233718'><img alt='wikidata:Q4233718'src='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/20px-Wikidata-logo.svg.png' width='20' hei-ght='11' srcset='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/30px-Wikidata-logo.svg.png 1.5x,https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/40px-Wikidata-logo.svg.png 2x' data-file-width='1050'data-file-height='590' /></a>

5.3 Licence obsahu 31

• Soubor:Spitfire_IIA_P7666.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/82/Spitfire_IIA_P7666.jpg Licence: Publicdomain Přispěvatelé: This is photograph CH 1890 from the collections of the Imperial War Museums. Původní autor: P.H.F. Tovey, RoyalAir Force official photographer

• Soubor:Spotkanie_Sojuszników.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/Spotkanie_Sojusznik%C3%B3w.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: TASS press agency , October 1939, published also in “Krasnaya Zvezda” in September 1940( the first anniversary of Soviet invasion of Poland ). Besides part of Soviet newsreel from October 1939. (“Osvobozhdenie ZapadnoiUkrainy i Zapadnoi Belorussi”) Původní autor: unknown war correspondent of TASS

• Soubor:Submarine_attack_(AWM_304949).jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f1/Submarine_attack_%28AWM_304949%29.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: This image is available from the Collection Database of the AustralianWar Memorial under the ID Number: 304949

This tag does not indicate the copyright status of the attached work. A normal copyright tag is still required. See Commons:Licensing for more information.Původní autor: Crew of PB4Y-1 107-B-12 of VB-107

• Soubor:USSArizona_PearlHarbor_2.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7c/USSArizona_PearlHarbor_2.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: This media is available in the holdings of the National Archivesand Records Administration, cataloged under the ARC Identifier (National Archives Identifier) 195617. Původní autor:neznámý<a href='//www.wikidata.org/wiki/Q4233718' title='wikidata:Q4233718'><img alt='wikidata:Q4233718' src='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/20px-Wikidata-logo.svg.png' width='20' height='11'srcset='https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/30px-Wikidata-logo.svg.png 1.5x,https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/ff/Wikidata-logo.svg/40px-Wikidata-logo.svg.png 2x' data-file-width='1050'data-file-height='590' /></a>

• Soubor:US_flag_48_stars.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1a/US_flag_48_stars.svg Licence: Public do-main Přispěvatelé: Vlastní dílo based on PD info Původní autor: Created by jacobolus using Adobe Illustrator.

• Soubor:Vertreibung.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c9/Vertreibung.jpg Licence: CC BY-SA 1.0 Přispě-vatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Wikiquote-logo.svg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fa/Wikiquote-logo.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Yalta_summit_1945_with_Churchill,_Roosevelt,_Stalin.jpg Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d2/Yalta_summit_1945_with_Churchill%2C_Roosevelt%2C_Stalin.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: [1] The source web page includethe following caption: Photo #: USA C-543 (Color) Původní autor: ?

5.3 Licence obsahu• Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0