32
ds
ds
EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRNĚ Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brně I
Betlémský kostel a kostel J. A. Komenského (Červený kostel) Opletalova 6, 602 00 Brno, tel: 542 211 453, 542 210 332
email: [email protected], http://www.cervenykostel.cz
kazatelé: Jiří Gruber a Jana Hofmanová, faráři seniorátní kazatelé: Jiří Šimsa a Jaroslav Vítek
kurátor: Václav Matoulek, past. pracovnice: Marie Melicharová
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brně II
Blahoslavův dům, Lidická 79, 602 00 Brno, tel: 541 212 469 email: [email protected], http://brno-ii.evangnet.cz
kazatelé: Martin Horák a Alexandra Jacobea, faráři kurátor: Jaroslav Kučera, past. pracovnice: Milena Hauserová
Farní sbor ČCE v Brně - Husovicích
Netušilova 26, 614 00 Brno, tel: 545 212 420
email: [email protected], http://www.ccehusovice.cz
kazatel: Štěpán Hájek, farář kurátor: Vladimír Zikmund
Farní sbor ČCE v Brně - Židenicích
Kostel Jílkova 74, fara Konečného 8, tel: 530 324 052
email: [email protected], http://zidenice.evangnet.cz
kazatelka: Radmila Včelná, farářka
kurátor: Miroslav Maňák
Diakonie ČCE - středisko v Brně
Hrnčířská 27, 602 00 Brno, tel: 549 242 279, 541 248 401
email: [email protected] http://brno.diakonie.cz
ředitel: Jan Soběslavský
Evangelická akademie,
Vyšší odborná škola sociálně právní Opletalova 6, tel: 542 221 741, email: [email protected]
Střední zdravotní škola Evangelické akademie
Šimáčkova 1, 542 213 593, email: [email protected],
http: // www.eabrno.cz
ředitelka: Hana Svobodová
Setkávání - brněnský evangelický měsíčník. Ročník 2016 (XVIII). Vydávají sbory Českobratrské církve evangelické Brno I a Brno II. Odpovědní redaktoři: Jiří Gruber, Martin Horák. Obálka Iva Tůmová. Registrováno pod číslem MK ČR E12109. Doporučená cena jednotlivého čísla 15 Kč. Roční předplatné 150 Kč, sponzorské 200 Kč. Redakce: 602 00 Brno, Opletalova 6.
Vychází 10x ročně.
185
ÚVODNÍK
Milí p átelé, po t íměsíční letní p estávce dostáváte opět do ruky časopis Setkávání. Chce
svým způsobem odrážet život v naší společnosti, a p ece se bude zvlášť soust eďovat na dění v brněnských evangelických sborech. Také proto, že o nich se jen velmi z ídka a velmi málo dočtete jinde.
V době letních prázdnin aktivity našich sborů obvykle ustávají. Někte í se ptají, proč tomu tak je. Jiní na to odpovídají, že to je proto, aby si fará i mohli odpočinout. Dobrých důvodů bychom sice našli více, ale jednoho z nich si nyní všimneme: letní proluka je dobrá i k tomu, aby kazatelé - a ovšem také presbyte i a ostatní členové sborů - reflektovali, co se v jejich sboru konalo a
co ne a zda tomu v p íštím období nemá být jinak. Je tu čas poodstoupit a podívat se, co a jak jsme dělali a co a jak budeme dělat. Je tu p íležitost položit si otázky kolem sborového dění a pokusit se na ně odpovědět.
O službách Božích íkáváme, že jsou st edem sborového života: Je tomu tak? íkáváme, že bohoslužby slavíme: Jsou tedy pro nás slavením, oslavou? A pokud ne - proč tomu tak není? Jak by se u nás mohlo více lidí aktivně zapojit do průběhu služeb Božích? Jsou modlitby a písně aspoň zčásti srozumitelné
dětem a mládeži? P inášejí kázání důležitá témata? Jsou kázání zvěstováním evangelia? Mohou se v kostelovém dění orientovat lidé p íchozí? Pamatujeme na ně nějak?
Shromáždění církve mají ale být také společenstvím. Projevuje se to i jinak než zat esením pravice p i p íchodu na bohoslužby? Je u nás ve sboru prostor k tomu, aby se lidé potkali, aby se mohli navzájem povzbudit a potěšit, aby našli p átele? Anebo vnímáme úsilí o vytvá ení společenství ve sboru jako nadbytečné a znesvobodňující?
A jak se náš sbor projevuje navenek? Mohou se ostatní lidé dozvědět, co se v našem kostele děje? Mohou rozumět, že jsou také zváni? Kde se v našich sborových setkáních projevuje zájem o společnost? Jak pamatujeme na otázky, kterými se zabývají lidé v našem městě, v naší zemi? Čím je náš sbor pro své okolí? A jak se p i našich setkáních projevuje, že chceme být s lidmi v nouzi solidární?
V p íštích měsících budeme v časopisu Setkávání zase dál sledovat, jak se nám na tyto (a jiné) otázky da í v praxi odpovídat.
Martin Horák
BYLO
Veronika poprvé na Blažkově s Brnem I
Hned po p íjezdu jsme se šli ubytovat do chatek, kde se mi moc líbila t ípatrová postel, na které bych ale asi v pat e neměla odvahu spát. P ed každým jídlem jsme měli nějaké čtení z Bible, modlitbu a písničku. Měla jsem velkou radost,
186
že jsem mohla íkat modlitbu za naši skupinu, když na nás vyšla modlitba. Dostali jsme totiž rozpis úkolů, kde nás pan fará všechny rozdělil do t í skupin: A, B a C s úkoly, které se každý den st ídaly: úklid, mytí nádobí a modlitby.
V neděli se šlo do kostela v obci Blažkov. Ten já bohužel nemohla vidět, protože jsem jela do nemocnice kvůli náhlým zdravotním problémům. Od pondělka do pátku byl vždycky dopoledne program - povídali jsme si ve t ech skupinách o Josefovi a jeho bratrech, což bylo fajn.
Odpoledne bývaly tvo ivé dílničky, p i kterých se vyráběly různé věci z krepáku, vlny a bavlnek. Jinak byl volný program, p i kterém si děcka v lese stavěly bunkry z klacků na šiškovou válku. Večer se promítali v klubovně Broučci - jako jednotlivé obrázky, ke kterým se četlo povídání z knížky. Promítání se mi moc líbilo a p išlo mi zajímavé i neobvyklé promítací plátno.
Pak šly děti spát a dospělí s mládežníky měli společné večery a vedli mezigenerační rozhovory. Já jsem měla tu kliku, že jsem se jich mohla p es svůj nízký věk zúčastnit, protože jsem kvůli zdravotním problémům spala v klubovně, takže jsem mohla u otázek a odpovědí zůstat.
Ve st edu se šlo na celodenní výlet. Auty jsme dojeli ke kostelu svatého Michaela ve Vítochově, který mi p išel moc zajímavý, protože byl kamenný. Odtud jsme šli pěšky p es les do Dalečína. Super bylo, že cestou jsme mohli sbírat houby, maliny i borůvky. V lese jsme i obědvali na kládách, ale kluci lezli na hromady klád a máma se zlobila a chtěla, aby slezli dolů. Cestou byl i jeden hodně prudký kopec - ten nám dal všem zabrat.
V Dalečíně jsme se byli podívat na z íceninu hradu a dali jsme si zasloužené nanuky z místní samoobsluhy. Jen brácha prskal, že ten jeho chutnal jako voda do ost ikovačů Z Dalečína nám jel autobus zpět do Vítochova. Bylo fajn vidět z okna krajinu, kudy jsme šli. Od kostela ve Vítochově (kam bychom se jinak podívali, ale měli
zamčeno a bohoslužby mívají čty ikrát do roka, takže smůla) jsme jeli auty do Karasína. V Karasíně je totiž rozhledna (opět kamenná). Byla vysoká asi t icet metrů a seshora byl nádherný výhled do širokého okolí. Víc ale než ten výhled zajímaly menší děti spíše průlezky. My jsme se ještě po cestě zpátky stavili v Byst ici nad Perštejnem na nákup.
Další den jsme si udělali soukromý výlet a byli jsme se podívat v depozitá i Tatry v Byst ici n.P. a také na hradě Pernštejn, kam jsme se vyvezli vláčkem. Jiný den jsme zase šli pěšky do vedlejší vesnice, akorát jsme p išli moc pozdě: potraviny byly zav ené, cukrárnu už zrušili a v restauraci měli tento den taky zav eno. Takže z vytoužených nanuků nic nebylo.
Cestou tam i zpět jsme ale museli brodit eku a jediný brod byl u pozemku mlyná e, jehož jméno si nepamatuji, ale hrozně ho dopalovalo, když mu někdo
187
po pozemku chodil. Dal by se
p irovnat k vodníkovi, protože byl taky u vody a taky se ho všichni báli. K ece jsme taky chodili mýt psa Hantyho, který sice podle pravidel neměl na tábo e co dělat, ale menší děcka z něho byly unešené.
Ve čtvrtek se měly opékat špekáčky u totemu, ale protože bylo po dešti, nakonec se opékaly nad grilem. No a tím, že bylo po dešti, byla na louce u tábora hustá mlha, v které děcka běhaly a halekaly na sebe. V pátek jsme si
dopovídali p íběh o Josefovi a
jeho brat ích a některé rodiny už
odjížděly, a ti co zůstávali, si na sobotu rozdělili úkoly ohledně úklidu tábora. Mě už konečně odezněly moje alergické
problémy, z čehož jsem měla radost. Rozhodně jsem vděčná těm, co uklidili klubovnu, kuchyň a hlavně ty kadibudky, protože mně stačil už ten úklid chatky. Odjížděli jsme až mezi posledními. Vraceli jsme se do Brna kratší trasou, kterou jsme si natrénovali p i návštěvě nemocnice. Po cestě jsme se ještě stavili na zmrzlinu a k večeru jsme dorazili domů. Mně se teda na Blažkově moc líbilo, byla tam spousta legrace a fajn lidi a za rok p íště, pokud budeme moct, určitě pojedeme zase.
Veronika Sikstová
Letní Blažkov Brna II 2016
Neorganizovanost. "Neviditelná" práce ochotných. Dětská parta. Potkání. Rozhovory. Rozcvičky. Dost teplé vody pro všechny. Mládežnická rallye s kočárky. Schopnost vyjít si vst íc. Jídelníček obsahující maso. Volnost. Jeroným Pražský. Večerníčky. Písek. Houby. Hudební budíček. Sblížení. Dopolední programy. P ítomnost mládeže. Pohodička. Máslo k snídani. Lidé ochotní ke službě. Bubnování. Programy pro nejmenší děti. Dobrodružný výlet. Poctivá strava. Volná odpoledne...
... tyto a (četné) další plusy jsme pojmenovali p i závěrečném večeru na konci letního týdne na Blažkově, kterého se od 6. do 13. srpna zúčastnilo celkem 71 lidí. V tábo e nás obvykle bylo asi 65 od nejmenších po nejstarší, někdo p ijel jen na chvíli, někdo pobyl celou dobu. Někte í si vzali dovolenou na to, aby se postarali o všechny ty hladové krky!
188
Mínusy jsme také nějaké našli, ne že ne. Za mě však p evažuje vděk -
nepršelo moc. Nikdo se vážně nezranil. Dost jsme se smáli. Trochu jsme si i odpočali. Mnohým se chce jet p íští rok znovu. A já jsem se nejspíš nakazila láskou k Blažkovu! Skoro k neuvě ení...
s p ispěním účastníků sepsala Saša Jacobea, foto Klára Horáková
Lovětín 2016 (z ČCE Brno - Husovice)
V neděli 24.7. začal lovětínský tábor 2016 a autobusy se začínaly plnit nadanými studenty. Profesorové a docenti měli napilno a žáci netrpělivě čekali na odjezd. Vše proběhlo hladce a vlak se zanedlouho rozjel a my vyjeli vst íc dalšímu dobrodružství. Cesta byla dlouhá, ale v tábo e nás pak čekal zasloužený odpočinek.
P íjezd byl zahájen k tem Klárky a samoz ejmě něčím na zub. Následovalo vybalování, pak hygiena a spánek. Uprost ed noci se však z lesa začaly ozývat podivné zvuky a my jakožto vědci jsme to museli jít prozkoumat. Zanedlouho jsme uviděli postavy, které se pomalu zastavovaly a pak se ozval děsivý chechot. Nikdo tomu moc nerozuměl a někdo to dokonce považoval za komické divadlo, p esto ale vládl podivný neklid.
Druhý den šlo o p ežití, takže studenti sháněli jídlo a zakládali požáry (pro uklidnění rodičů, ve skutečnosti šlo jen o malé ohýnky).
Další den jsme p išli na to, že jeden z profesorů podez ele chybí a prohledali jsme jeho laborato , ve které jsme našli jeho deník, který obsahoval plán na vysátí času všech lidí za pomocí jeho vynálezu jménem chronolux a ovládnutí celého světa. Studenti neotáleli a vloupali se do jeho bezpečnostního systému a sebrali plány na chronolux, které vrátí čas zpět.
189
Den čtvrtý profesor zjistil, že obyvatelé výzkumné stanice p ežili a kuje pikle. Studenti zabezpečují stanici. Na scéně se objevují špioni, tzv. chotroci, kte í jim to kazí.
Den pátý. Útoky chotroků se stupňují a profesor se vesele chechtá. Šestý den jsme se vydali na Chronovo území, kde jsme získávali heslo k věži
jeho hradu. V noci p išly výhružné dopisy. Den sedmý došlo k rozhodující bitvě pěti armád, z čehož se čty i z nich
skládaly z oborových skupin studentů a jedna z chotroků v čele s profesorem.
Boj to byl neúprosný, ale nakonec jsme zvítězili. Chronos zu il, ale byl poražen. Studenti ho chtěli zlynčovat, ale milosrdní profesorové tomu zabránili a odvezli ho tam, kam pat í., do blázince.
Vše bylo zakončeno p edáním diplomů a táborákem. V neděli byla tradiční bohoslužba a odjezd domů k rodičům.
Všichni jsme si to moc užili a děkujeme všem profesorům a profesorkám! Štěpánka Horáková
Manželská padesátka
Zkuste to, stojí to za to. Tedy, ne že bychom slavili padesáté výročí svatby, do toho nám ještě t icet čty i let chybí. Jde o padesátku kilometrů prošlapanou s batohem na zádech vedle svého milého, milé. Rozumějte mi dob e. Nejde o žádný závod, mě ení sil či času ani o plnění nějaké povinnosti, abychom měli „splněno“. Jde o naplněný čas, který jsme dostali jako vzácný dar od našeho Pána.
Bylo to tak. Naši t i děti už vyrostly na těle i na duchu do té míry, že mohly odjet na tábory - jak prosté. Méně prosté, naopak prostě zázračné bylo, že ony tábory se konaly v týž termín a jako bonus v době dvou státních svátků
190
p ipadajících na pracovní dny. Víc už nám to Pán p ipravit nemohl. To už pak stačí jen sbalit ten batoh (tentokrát pro sebe) a vyrazit. Kam? To je skoro jedno. Hlavně že spolu a sami. My jsme vyrazili směr Jeseníky, cestou i cílem byly Rychlebské hory a v nich místečko nám obzvlášť milé - Travná. P iznám se, že do poslední chvíle jsem se neodvažovala zcela vě it, že to skutečně vyjde. Bylo to zbytečné. Vždyť to p ipravil Pán…
Je neděle ráno, v pět hodin zvoní budík - naše putování začíná. V půl sedmé za námi mizí silueta Petrova a p ed námi se otvírá cosi, na co už jsme skoro zapomněli. Společný čas, kdy nám nikdo neskáče do eči, můžeme mluvit i mlčet, nemusíme nikoho napomínat, vymýšlet pohádku ani srovnávat spory. Neuvě itelné! Budeme to ještě umět? Nevzdálili jsme se? Neodcizili se tomu druhému během toho p eplněného času a kolotoče kolem našich milých dětí? Ano, měla jsem na začátku trochu obavy, zda vůbec ještě jdu svému muži po boku - na tom místě, které mi Pán vybral, nebo už jen kroužím ve svých povinnostech někde poblíž. Z té největší úzkosti mě můj milý vyvedl hned ten první „osamělý“ večer ještě doma svým osobitým způsobem: „Ty máš strach, jestli jsi po mém boku? A jak bych do tebe mohl rejpat, kdybys tam nebyla?“ A mám to. Už to vím. Teď si to ještě pár dní osahám, abych to i prožila a budu mít zase na nějakou dobu klid - tam v sobě, uvnit bude jakési vyrovnávací závaží. A až s námi budou houpat naši nejbližší či vzdálenější, budu vědět i cítit, že se ze svého výsostného místa neztrácím. Bohu díky.
Kterak jsme šlapali těch padesát kilometrů, jak se svorně potili, myli v potoce, hledali studánky či co nejrovnější místo na spaní, psát nebudu. Bylo to fajn a může to mít spoustu podob. Byly tam i chvíle, kdy jsme se svorně báli i svorně děkovali, že už se bát nemusíme. Potkali jsme milé lidi, pátrali po zbytcích jazykových znalostí i zažili ruch česko-americké společnosti na Travné. Každá drobnost měla místo, verše z Hesel opět seděly a vlak zpátky do Brna jsme stihli. Jsem za to moc vděčná. Stihli jsme být spolu, jeden druhému po boku. A bylo to ještě mnohem lepší než p ed lety, kdy jsme možná šlapali trošku rychleji, ale víc se dohadovali nad prkotinami.
Díky, Pane. Jsi úžasný ve svém stvo ení, znáš pravý čas pro každou věc i místo pro člověka. Díky za Tvé požehnání, že je nám spolu dob e. To bychom nevymysleli. Díky!
Iva Oukropcová
ESBU 2016
Týdenní Ekumenické setkání s biblí a uměním (zkratka ESBU) se konalo letos opět v st edisku Sola Fide v Jánských Lázních. Mělo téma: K esťan v současném světě - jsme solí? Ta otázka se vztahovala k biblickému verši Mat. 5,13: „Vy jste sůl země. Jestliže sůl zma ena bude, čím bude osolena? K ničemu se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí pošlapána.“
O zajímavý program se postaral p ípravný výbor v čele s mediálně schopným fará em Michaelem Ot ísalem. Ten kromě moderování programů zajistil i p enos zvuku i obrazu do vedlejšího sálku (p i počtu témě Ř0 účastníků jsme se nevešli
191
do jedné místnosti) a navíc v nest ežených chvílích stíhal též vytvá et i filmový záznam pro televizi Noe.
Každý den byl program zahájen biblickým zamyšlením, které si p ipravili duchovní z ad účastníků. Měli jsme možnost vyslechnout M. Vašinu, V. Lukášovou, katolického kněze V. Vacka a husitskou fará ku Tamchynovou.
Každý nám ke „slanosti“ jednotlivce i celé církve p inesl jiný úhel pohledu a o to to bylo zajímavější. Nosné p ednášky jednotlivých dopolední p ednesli prof. L. Kropáček: St et náboženských kultur, prof. J. Sokol: Jak být solí země, M. Rejchrt: Morálka a moralizování, R. Mazur: Co je a co není fundamentalismus. Odlehčení těžkých témat p inesl katolický ečník Max Kašparů, který svou p ednášku na téma Strach oživil p íklady ze své bohaté klinické praxe. Každá p ednáška dávala prostor i pro dotazy a diskusi, čehož zvídaví účastníci rádi využili. Co nestihli na ve ejném fóru, mohli pak probrat p i hojných procházkách v poobědním volnu. Počasí nám p álo, a to i na st edečním výletu. Ten byl tentokrát namí en po stopách brat í Josefa a Karla Čapkových. Jeli jsme dvěma autobusy do Úpice a Malých Svatoňovic. Na obou místech jsme měli štěstí na zapálené průvodkyně a na závěr jsme dokonce v kulturním domě mohli slyšet úryvky z díla Karla Čapka v podání profesionální recitátorky. Odhaduji, že ada z nás si i p edsevzala si některé Čapkovy knížky doma vyhledat a znova p ečíst.
Tradici už má ekumenická bohoslužba s veče í Páně ve čtvrteční večer. Konala se v evangelickém kostele a podíleli se na ní všichni p ítomní duchovní. Ještě že je Pán Bůh tolerantní a doufejme, že pardonuje specifika všech různorodých církevních tradic, které se tam vyskytly.
A co jsme letos měli společného s uměním? Jednak úterní večerní koncert dvou mnohostranně schopných hudebníků skupiny Solideo. Ti nás p ekvapili
192
hrou na neobvyklé historické nástroje. Hlavní umělecký zážitek však byl tentokrát vizuální, a totiž výstava 25 obrazů známé malí ky Marie Plotěné. Ta se svým manželem obrazy p ivezla a nainstalovali je v evangelickém kostele do již d íve p ipravených závěsných za ízení, na jejichž zbudování se ve spolupráci s vedoucím st ediska panem Cejnarem významně podílel J. Sláma. Výstava měla svou vernisáž s velmi pozitivním ohlasem a byla otev ena i po celý týden pro lázeňskou ve ejnost.
Poslední večer jsme rovněž tradičně strávili formou tzv. Garden party, na
kterou se účastníci vyšňo ili do retro společenského oblečení včetně apartních klobouků. I veče e byla nápaditá a slavnostní, včetně dobrého moravského vína. Vzhledem k tomu, že program vzešel z kreativních p íspěvků nás všech, nejeden výstup kromě potlesku byl doprovázen i srdečným smíchem.
Sobotní dopoledne bylo pojato jako valná hromada a hodnocení letošního ročníku. Shrnutí provedla Ji ina Šiklová a mimo jiné vyzdvihla klady tohoto druhu rekreace pro seniory. Dávali jsme ji tiše za pravdu a myslím, že většina účastníků doufá, že se setkáme i za rok.
Jana Slámová
Den Bible v Kralicích
V sobotu 10. zá í 2016 se v Kralicích nad Oslavou konal již čtvrtý ročník Dne Bible. Tradici Dne zahájily p ed t emi roky velkolepé oslavy u p íležitosti čty stého výročí vytištění jednodílné Bible kralické v roce 1613. Program byl i letos velmi pestrý a bohatý. Po zahájení v 10 hodin starostou obce p ed Pomníkem knihy zpíval dětský sbor kralických dětí. V místní základní škole Jana
193
Blahoslava se konala série p ednášek. V první nás Vláďa Donát seznámil p ístupnou formou s všestrannou osobností biskupa, jazykovědce, diplomata, historika, muzikologa, atd. Jana Blahoslava. V poledne Jan Franců p ipomněl 120. výročí narození dr. Vlasty Fialové, která 15 let vedla archeologický výzkum kralické tvrze. Plná t ída pozorně naslouchala jejímu poutavému vyprávění z nahrávky po adu „A léta běží, vážení“ z roku 1ř71. P ednášku neplánovaně zakončil výst el ze st edověkého děla p ed kostelem. Odpoledne ještě David
Rafael vyprávěl o moravském šlechtici Karlu starším ze Žerotína, který varoval rozhádanou českou šlechtu p ed nezodpovědným stavovským povstáním, financoval kralickou tiskárnu, podporoval Jana Ámose Komenského a nakonec také musel odejít do emigrace. Bez tiskárny, která umožnila ší ení jeho díla, by se Komenský nestal učitelem národů. A archeolog Josef Ková k poctě Vlasty Fialové popsal výsledky vykopávek na Kralické tvrzi.
V poledne kazatel Jednoty bratrské Bohdan Čančík vedl bohoslužbu v kralickém kostelíku s původními bratrskými texty na bílých zdech. Na náměstíčku p ed kostelem vyrostl st edověký stanový tábor i s ukázkami emesel, mohli jste ochutnat stravu našich p edků, zast ílet si z luku. Skupina
Bellator p edvedla ukázky bojového šermu podle mistra Lichtenauera, v „módní p ehlídce“ jsme viděli, jak se oblékali šlechtici i prostí lidé v 16. století. Sledovali jsme Podhorácký pěší pluk p i výcviku mušketýrů z doby bělohorské včetně st elby. Malé muzeum Bible a BTM vydavatelství Návrat domů nabízelo biblickou
literaturu. V prostoru tvrze Roman Prokeš p edváděl tiska ské umění z 16. století, stránku Kralické bible vám vytiskl na ručním papí e, s věnováním podepsal a opat il pečetí. A kdykoli po celý den jste si mohli projít celý památník i s tvrzí.
Večerní program ve velkém sále Památníku zahájila herečka divadla Ypsilon Jaroslava Kretschmerová čtením z Komenského Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské. V následné „Talk show“ s Davidem Rafaelem mne zaujala její teze, že „není pravda, že by Češi neměli svoji identitu“ - viz ta ada osobností - a že „Češi nejsou neznabozi, jak se jim vytýká, ale jenom milují pravdu…“ Program, který p ipravil David Rafael s podporou Moravského zemského muzea a dalšími institucemi, zakončil koncert skupiny ADELFIA. Den Bible 2016, kterého se zúčastnilo několik set návštěvníků, se vyda il. Pokud jste ho letos nestihli, p ijďte p íští rok, program bude jistě také zajímavý.
Jan Franců
BIBLICKÁ ZOOLOGIE
Holubice
Pod názvem holubovití (Columbidae) rozeznává zoologie čeleď, kterou tvo í asi 300 druhů ptáků, mezi které pat í holub skalní, holub domácí, holub h ivnáč, ale i hrdlička. Holubi pat í mezi nejstarší zví ata, která začala žít s člověkem a zdomácněla. Lidé je chovali nejen kvůli chutnému masu a vejcím, ale také jako nejrychlejší posly starověku a jako zví e, které mohlo být obětováno bohům.
194
Holub dokázal letět rychleji než závodní kůň (100 km proti 70 km za hodinu) a byl schopen donést zprávu ze vzdálenosti tisíc km za jediný den.
Holubí trus se využíval k hnojení a jeho nečekaná inflační cena poslouží prorokovi jako znamení nejvyšší bídy a nouze. Obávám se však, že v tomto
p ípadě sloužil jako potrava na smrt vyhladovělých. 2 Kr 6,25 V Samaří nastal veliký hlad, neboť je dlouho obléhali, až byla oslí
hlava za osmdesát šekelů stříbra a čtvrtka dížky holubího trusu za pět šekelů stříbra.
Schopnost holubů rychle létat a jejich orientační smysl, díky němuž se dovedou vrátit do holubníku, p ipomíná Bible p i zprávě o potopě, kdy Noe pomocí holubice zjišťuje, zda je již země p íznivá k životu. Návrat holubice se snítkou olivy je považován za znamení Božího smí ení s člověkem a nového začátku. V podobném smyslu p irovnává žalmista k holubicím zástup žen, které p inášejí lidu zprávu o Hospodinově vítězství nad jeho nep áteli.
Gn 8,6-12 Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal, a vypustil krkavce; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily. Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily. Holubice však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy. Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily. Čekal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holubici; už se však k němu zpátky nevrátila.
Ž 68,11 Nesmírný je zástup žen, jež radostnou zvěst nesou. Jako když se blyští stříbrem potažená křídla holubice, perutě zlatavě zelenavé! Pádí králové i se zástupy, ale hospodyně rozdělují kořist. Všemohoucí rozehnal ty krále!
Občas se ovšem stalo, že se holubi do holubníku už nevrátili. Prorok v tom
vidí obraz nevěrnosti a p elétavosti Božího lidu. Oz 7,10-12 K Hospodinu, svému Bohu se nevracejí, hledat ho je ani
nenapadne. Efrajim je jako nerozumná holubice, snadno se dá zlákat. Volají k Egyptu, chodí do Asýrie. Až zase půjdou, rozestřu na ně svou síť, schytám je jako nebeské ptactvo, ztrestám je, jak o tom slýchali ve svém shromáždění.
Nejčastěji se v Bibli píše o holubici jako obětním zví eti. Pro chudé sloužila jako náhrada za drahou ovci nebo kůzle. A kdo neměl ani na hrdličku, mohl obětovat mouku. Byla to z etelná zpráva, že bohatí nemají u Hospodina p ednost.
Lv 5,7 Jestliže není v jeho možnostech obětovat beránka nebo kůzle, přinese Hospodinu jako pokutu za svůj prohřešek dvě hrdličky nebo dvě holoubata,
jedno k oběti za hřích, druhé k oběti zápalné….Jestliže není s to dát ani dvě hrdličky nebo dvě holoubata, přinese ten, kdo zhřešil, jako dar desetinu éfy
195
bílé mouky v oběť za hřích; nepoleje ji olejem a nedá na ni kadidlo, protože to je oběť za hřích.
Oběť holoubat se konala po narození dítěte a souvisela s návratem matky do společnosti. O této oběti se zmiňuje i evangelista, když líčí návštěvu Ježíšových rodičů v jeruzalémském chrámu.
Lv 12,6 -8 Když skončí dny jejího očišťování po synu nebo dceři, přivede ročního beránka k zápalné oběti a holoubě nebo hrdličku k oběti za hřích
knězi ke vchodu do stanu setkávání. … Jestliže si nemůže opatřit jehně, ať vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno k zápalné oběti a jedno k oběti za hřích. Kněz za ni vykoná smírčí obřady a bude čistá."
Lk 2,22 Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina - jak je psáno v zákoně Páně: `vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu´ - a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
Podobnou oběť jako matka po porodu p inášel i malomocný, který se uzdravil, nebo ten, kdo nechtěně porušil nazirejský slib dotykem mrtvého. Ve všech p ípadech se měla oběť holubice poukázat na to, že ani tak zásadní události jakými je narození, uzdravení nebo smrt nás nemohou p iblížit k Bohu víc než pokorné vyznání víry a oběť, kterou mohl p inést každý. (Lv 14,30-32
a Nu 6,10)
Obětní zví ata si lidé kupovali od prodavačů v okolí chrámu a nepochybně tak učinili i Ježíšovi rodiče. Jejich syn však později tyto prodavače z nádvo í chrámu vyhnal. Důvodem ovšem nebyla Ježíšova neláska ke zví atům nebo odmítání obětí, ale místo, kde se tak dělo. Nádvo í chrámu bylo určeno jako prostor, kde se mohli a měli shromažďovat pohané, aby se modlili k jedinému Bohu. Jestliže se z něho stalo tržiště, kde si zbožní vyměňovali ímské peníze za chrámovou měnu a po izovali obětní zví ata, byl to projev jejich nezájmu a arogance vůči těm, kte í za vlastní chrámovou zeď pod trestem smrti nesměli vstoupit. Chrám byl totiž zmenšeným obrazem tehdejší lidské společnosti. Za nádvo ím pohanů bylo nádvo í žen a za ním nádvo í mužů. Do vlastního chrámu pak směli pouze kněží a do svatyně svatých směl vstoupit jen velekněz. Byla tím však vyjád ena nikoli nad azenost, ale zástupnost. Izrael stál p ed Hospodinem za všechny národy, muži za své ženy, kněží za všechen lid a velekněz za celý svět.
Mt 21,12 Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů;
Jan 2,14-16 V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: "Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!"
196
Jako posla dobrých zpráv o našem smí ení s Bohem p ipomínají holubici evangelisté, když popisují Ježíšův k est. Duch svatý se na Ježíše snáší v podobně holubice, která p ináší zprávu z nebe: Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil
Mt 3,16 Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho.
J 1,32 Jan vydal svědectví: "Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako
holubice z nebe a zůstal na něm.“ Holubi žijí v monogamních párech a společně pečují o svá mláďata, což bylo
chápáno jako projev lásky a věrnosti. Zvláštností holubů je, že mají vole, v němž p ipravuji potravu svým potomkům, zato nemají žluč. Snad z toho
důvodu byla holubice považována za symbol nevinnosti a díky bílé barvě také čistoty.
Pís 5,2 Slyš, milý můj klepe: "Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubice má, má bezúhonná, vždyť mám hlavu plnou rosy, v kadeřích krůpěje noční."
Pís 6,9 Ona jediná je holubice moje, moje
bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá z té, jež ji porodila. Spatřily ji dcery,
blahoslavily ji, královny i ženiny jí vzdaly chválu.
Mt 10,16 Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.
Jestliže milý i milá spat ují v očích svého partnera holubici, může to p ipomínat jejich lásku, ale i zamilovaný pohled a pozvání - neboť oko mívalo
v egyptském umění tvar ptačího těla. Pís 1,15 Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou
holubice.
Pís 4,1 Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod závojem, vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu.
K holubímu volání p irovnávaní proroci lidské na íkání a bědování. Jako holubice kvílí nemocný a umírající král Chizkijáš. Jako holubice lká nevěrný Izrael, na který dopadají důsledky dlouhodobého popírání práva a spravedlnosti. Jako holubice budou sténat ti, kdo zatím směli zůstat v zaslíbené zemi. Jako holubice budou kvílet obyvatelé Ninive (ctitelé Ištar), až je Hospodin ztrestá za krutosti, kterých se dopustili na ostatních národech.
197
Iz 38,14 Jako rorejs a jeřáb, tak sípám, kvílím jako holubice, zemdlely mé oči upírající se na výšinu. Panovníku, jsem v tísni, zasaď se o mne!
Iz 59,11 Hned všichni mručíme jako medvědi, hned zase lkáme jako holubice. Čekáme na právo, ale žádné tu není, na spásu, a ta se vzdálila od nás.
Ez 7,16 A vyváznou-li někteří z nich a budou na horách, jako holubi
v roklích, budou všichni sténat, každý pro vlastní nepravost. Nah 2,8 Je rozhodnuto. Obnažena a odvlékána je Ištar, její děvy kvílí jako
holubice a bijí se v prsa. Výhodou ptáků je, že na rozdíl od člověka mohou v nebezpečí rychle uletět
a sídlit v nep ístupných skalách. Ale i tam si je často najdou dravci, proti nimž je hrdlička bezbranná. Zpupné Moabce nezachrání, ani když uprchnou do hor.
Ž 55,7 Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde.
Ž 74,19 Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň.
Jer 48,28 "Opusťte města, usaďte se na skalisku, obyvatelé Moábu! Buďte jako holubice, která hnízdí nad samou propastí. Slýchali jsme o pýše Moába přepyšného, o jeho domýšlivosti, o pyšné jeho povýšenosti, o jeho nadutém srdci.
Protože divocí holubi odlétali na zimu na jih, sloužily jejich p esuny lidem jako p írodní kalendá . Zatímco ptáci tyto časy respektují, Boží lid se chová nerozumně.
Pís 2,12 Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu, hlas
hrdličky je slyšet v naší zemi. Jr 8,7 I čáp na nebi zná svůj čas, hrdlička, vlaštovka a jeřáb dodržují čas
svého příletu, ale můj lid nezná Hospodinovy řády. Prorok Ozeáš vidí v p íletu holubů znamení budoucího návratu Izraele ze
zajetí a Izaiáš dokonce p íklon pohanů k Hospodinu.
Oz 11,8-11 Což bych se tě, Efrajime, mohl vzdát, mohl bych tě, Izraeli, jen tak vydat? Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí. Nedám průchod svému planoucímu hněvu, nezničím Efrajima, protože jsem Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe; nepřijdu s hněvivostí.
Přilétnou s třesením z Egypta jako ptáče, z asyrské země jako holubice. A já je usadím v jejich domech, je výrok Hospodinův.
Iz 60,8 Kdože jsou ti, kteří přilétají jako oblak? Jako holubice ke svým děrám? Ke mně s nadějí vzhlížejí ostrovy a zámořské lodě už zdávna, aby tvé syny přivezly zdaleka a s nimi jejich stříbro a zlato pro jméno Hospodina, tvého Boha, pro Svatého, Boha Izraele, který tě oslavil.
Ji í Gruber
198
O ČEM SE HOVOŘÍ
Přírodu máme rádi. Co o ní ale víme?
Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré. (Genesis 1, 12)
Pouze každý desátý Čech umí vyjmenovat všechny čty i české národní parky a témě polovina si nevybaví žádný rostlinný ani živočišný druh, který je na území České republiky kriticky ohrožen. Vyplynulo to z nedávného průzkumu organizace Beleco, který byl součástí projektu P íběhy české p írody. Výsledky shrnují skutečnost, že Češi sice mají rádi p írodu, ale moc se o ni nezajímají.
V otázkách na konkrétní kauzy (nap . využití bývalých vojenských prostorů, oživení někdejších těžebních oblastí, kácení stromů napadených kůrovcem, globální změna klimatu) se navíc ukázalo, že účastníci výzkumu velmi často pouze kopírují názory politiků a nevyhledávají hlubší souvislosti. Respondenty p itom byli lidé minimálně se st edoškolským vzděláním, vyššími p íjmy a z měst nad 20 tisíc obyvatel, u nichž výzkumníci očekávali větší zájem a vlastní názor na ochranu p írody.
Témě t etina dotázaných navštěvuje v letní sezóně p írodu více než jednou týdně. V p írodě si p ipadají nap íklad p i sběru hub, procházce v lesoparku,
koupání v ece či projížďce na kole venkovskou krajinou. Nejčastěji si tam lidé vyráží odpočinout a oceňují samotu a klid. Skupinové diskuse ukázaly, že ideální podoba pobytu v p írodě je tam, kde je to upravené, není tam nepo ádek, k dispozici jsou dob e značené cesty a je možné tam „něco vidět“. Vítané je, pokud si o místních zajímavostech mohou lidé p ímo na místě p ečíst, a to stručnou a zábavnou formou.
Ženy jsou vůči p írodě a její ochraně naladěny pozitivněji než muži. Častěji deklarují pot ebu kontaktu s p írodou a p íroda jim častěji p ipadá krásná. Zatímco vztah žen k p írodě se s věkem výrazně nemění, u mužů je významně pozitivnější v pozdnějším věku.
Zájem o informace z oblasti ochrany p írody mají zhruba čty i respondenti z deseti. Zájem mají hlavně o to, kam na výlet do p írody, nebo o zajímavosti v okolí svého bydliště. Naopak nejmenší je zájem o legislativu, lesní hospoda ení či praktické návody typu „jak vyrobit ptačí budku”. Nejčastěji využívané zdroje informací o p írodě jsou internet, televize a rádio.
Vybavit si nějaký konkrétní živočišný nebo rostlinný druh, kterému na českém území hrozí vyhynutí, zvládlo pouze 54 procent účastníků výzkumu. Nejčastěji uváděli velké šelmy, dravce, mloky, raky, žáby a sovy. Šest procent
199
respondentů nebylo schopno jmenovat správně žádný český národní park. Všechny čty i uvedlo pouze 11 procent. Nejznámějším je Šumava, naopak nejméně známé je Podyjí.
Ochrana p írody je p itom dotázanými považována za pot ebnou a pozitivní, ale konkrétní p edstava o problémech ochrany p írody smě uje p edevším na odpadky, úbytek volné krajiny a znečištění ovzduší. Lidé často neznají ani organizace zabývající se ochranou p írody, nevědí, kde hledat informace nebo kam se obrátit.
A co se s tím vším dá dělat? Pozitivní vztah k p írodě je u většiny společnosti z ejmý. Hrozbou je však nezájem o hlubší poznání v souvislostech. Snad by bylo ešením, kdyby ochraná ské organizace uměly p ijít se srozumitelnými a jasnými informacemi. A kdyby každý z nás mohl být vzorem pro své okolí.
Jana Vondrová
Ochrana a obnova přírody Prázdniny jsou za námi. Mnozí mohou směle prohlásit, že velkou část prázdnin strávili v p írodě. Někdo putoval do více či méně divokých oblastí naší země po značených i neznačených cestách, někdo tábo il uprost ed lesů na tábo išti bez elekt iny a teplé vody z kohoutku. Jiní zase pečovali o zahrady, sklízeli zeleninu a ovoce nebo pomáhali u svých p íbuzných na venkově na poli nebo kolem domácích zví at. Mezi mládeží se jistě najdou tací, kte í část prázdnin strávili na lesní brigádě na Kunvaldě nebo jinde. Ale dobrovolníci, kte í si vezmou dovolenou a jedou kosit louky do Bílých Karpat, sbírat v chráněných územích semínka vzácných druhů rostlin, vysazovat stromy či naopak pro ezávat náletové d eviny ve stepních rezervacích, se najdou i mezi generacemi, které už se mezi mládežníky tak úplně nepočítají. Z iniciativy a nadšení právě takových dobrovolníků vznikla v různých regionech naší země v uplynulých desetiletích občanská sdružení zabývající se praktickou ochranou p írody.
Jednou z nejstarších organizací navazujících na ochraná ské aktivity místních trampů a zájemců o ochranu valašské p írody je Základní organizace ČSOP Kosenka (www.kosenka.cz). Zabývá se ochranou a obnovou p írody, životního prost edí a kulturního dědictví jižního Valašska.
Mezi hlavní činností Kosenky pat í péče o květnaté orchidejové louky Bílých Karpat. Tyto louky vznikly dlouhodobým působením člověka, který na nich pásl ovce nebo z nich sklízel seno. Tato činnost dala vzniknout unikátním, druhově velmi pestrým společenstvům rostlin a na ně vázaných živočichů. Pro zachování této druhové pestrosti je tedy t eba louky udržovat pastvou nebo kosením, mnohde ručním.
Členové Kosenky založili též Pozemkový spolek Kosenka, který postupně vykupuje některá vzácná území či spolupracuje s vlastníky tak, aby bylo možno rozhodovat o jejich dalším využití v zájmu zachování p írody. Hlavním zájmovým územím je oblast zvaná Ščúrnica, která je tvo ena původním jedlo-
bukovým selským lesem, obhospoda ovaným výběrovou těžbou. Aby zabránil smýcení většiny d eva v krátkém časovém horizontu a zničení jedinečného věkově různorodého lesa, pozemkový spolek les vykupuje a ponechává
200
samovolnému vývoji. V lese je tak možné najít stromy všech stádií od semenáčků až po rozpadající se mrtvé kmeny, stejně jako množství živočichů vázaných na tlející d evo, a zahlédnout lze některé vzácné hnízdící ptáky. Les je také genovou bankou jedle bělokoré.
V neposlední adě je t eba jmenovat aktivity sdružení Kosenka zabývající se udržováním a obnovou kulturního dědictví Valašska - po ádání kulturních, vzdělávacích a osvětových akcí, jakož i opravu a využívání dvou původních valašských d evěnic.
Na Českomoravské vrchovině p evážně v CHKO Žďárské vrchy působí další organizace, Sdružení Krajina (www.sdruzenikrajina.cz). Také jejich hlavní ochraná skou činností je kosení luk a vy ezávání náletových d evin. Na Vysočině se jedná zejména o podmáčené louky na rašelinné půdě, které sice neposkytují kvalitní seno, ale jsou důležitým regulátorem vodního režimu a nacházíme na nich druhově bohatá společenstva rostlin a živočichů.
Dále se sdružení zamě uje na budování mok adů a péči o ně jako prost edí pro život obojživelníků, vysazuje stromy, zabývá se ochranou netopýrů a lesních mravenců, podporuje venkovské obce a místní ekonomiky formou dotačních programů a zapojením do Místní agendy 21.
Také Sdružení Krajina spolupracuje s pozemkovým spolkem, který vykupuje a spravuje zmiňované podmáčené louky.
Uvedené dvě organizace jsou Brnu místně dost vzdálené, vybízejí tedy spíše k jednorázovému zapojení se do některé brigády. Podobně je to s Hnutím Duha (www.hnutiduha.cz), které má sice hlavní sídlo v Brně a v Praze, ale ve spolupráci s místními skupinami organizuje brigády na Šumavě, v Bílých Karpatech nebo t eba v Jeseníkách.
P ímo na území města Brna působí již čtvrt století občanské sdružení Rezekvítek, které pečuje o vybraná maloplošná území v Brně. Sestavuje odborné plány péče a pak i provádí navržené zásahy. Vzhledem ke stepní povaze většiny těchto území se jedná ponejvíce o kosení trávy, likvidaci náletových d evin, sbírání semen rostlin, ale i výsadbu stromů a ke ů. Zajímavou činností je navrhování a provádění p írodě blízkých rekultivací v místech zničených těžbou kamene (Růženin lom na Hádech, lomy u Čebína, lom Mokrá a Želešice). Největší akcí, do které se může zapojit ve ejnost, je Kameňáková brigáda po ádaná nep etržitě již t icet let vždy koncem června v p írodní rezervaci Kamenný vrch. Bez této péče by Brňané nemohli každé jaro obdivovat fialové koberce koniklece velkokvětého, které nemají obdoby v celé Evropě.
Rezekvítek spolupracuje též se skauty a školami na péči o maloplošná chráněná území. Dozvědět se o p írodě města Brna i kulturně zajímavých lokalitách mohou lidé na četných terénních exkurzích a odborných seminá ích, které Rezekvítek po ádá, stejně jako z mnoha publikací vydaných Rezekvítkem.
Kdo tedy nechce do p írody jen tak chodit a íkat, že je krásná, kdo se chce také něco víc o ní dozvědět nebo pro ni něco udělat vlastníma rukama, bude srdečně vítán na všech akcích všech uvedených organizací.
Eva Kazdová
201
CESTUJEME
Pozdrav z dovolené
Nevě ili byste, kolik zajímavých míst v naší milé vlasti máme. Už nějaký rok se s rodinou bavíme tím, že navštěvujeme místa, která jsou pro nás neobvyklá názvem či obsahem. Názvy ale zatím vedou. Už d íve jsem na jeden květnový víkend hnala celou rodinu do Prčic. Tedy tam, kam běžně jeden druhého posíláme v každém trochu vyhroceném hovoru. P es půl republiky jsme tenkrát jeli do okresu P íbram jen proto, abychom si v cíli cesty mohli íct: „Tak, a teď jsme v Prčicích“. Jeli jsme v květnu, kdy kvetou fialky - jistě tušíte proč. Tento rok jsme vyrazili do vesničky Úterý. Dorazili jsme tam sice až ve st edu, ale bylo to úžasné. Zjistili jsme, že honba za podivnými názvy p ináší své bonusy. Z dědinky se vyklubala obec v památkové zóně a domy z hrázděného zdiva na náměstí nás na okamžik p enesly do 1Ř století. Nachází se v p írodní rezervaci Úterský potok s krásnými hlubokými údolími, b idlicovými skalními útvary a adou z ícenin. Původním cílem naší cesty však nebylo Úterý, ale kostel sv. Ji í
v témě zaniklé obci Luková, okres Plzeň-sever.
Na názvu není nic zvláštního, ovšem vnit ek kostela nabízí nevšední zážitek. Ve zdech zchátralého kostela je stálá výstava soch, které mají p ipomínat duše vě ících, kte í d íve kostel navštěvovali. Je to bakalá ská práce mladého umělce J. Hadravy, který měl pot ebu zpracovat téma mizejícího života v českých kostelech, viz http://lukova-kostel.cz. Téma samo o sobě hluboké, ale vzhledem k tomu, že ti, co do tohoto kostela kdysi chodili, jsou odsunutí sudetští Němci, má toto dílo ještě další hluboký rozměr. Místo má svou atmosféru - nostalgickou, filosofickou, děsivou. Rozhodně ne ducha skou, i když strávit noc bych tam nechtěla. Více mě však děsí ta skutečnost, na kterou chtěl autor upozornit, že z lavic kostelů mizí skuteční živí lidé. Není t eba se obávat
202
duchů zem elých, ale rozhodování a konání těch živých. Co vede člověka k tomu, že víru pověsí na h ebík? A sáhne po ní ještě někdy? Kam a proč odešli ti, co kdysi v našich lavicích sedávali? A co jsme my, co tam ještě sedáváme, mohli udělat proto, aby se tak nestalo?
Krajina za Plzní je na zajímavá místa názvem či obsahem bohatá. Ty názvy jsou ale opravdu velmi neobvyklé. Když jsem studovala mapu naší cesty, práskly mě do očí názvy jako Nečtiny, Bezvěrov, Bezdružice (ano správně, ty od Kryštofa Haranta). A jak tak brouzdám okem po mapě, napadla mě i zajímavá pointa k těmto názvům. Mohly by to být i milníky na cestě člověka a možná i odpověď na otázku, proč z kostelů mizí lidé. Všechno začíná v Nečtinách - když člověk nečte, málo toho ví. Když člověk nečte Bibli, nedoví se, že se má k lidem chovat jako k sobě samému, že nep ítel je také jen člověk nebo že Bůh je láska a ne někdo, kdo touží po smrti a zabíjení. Kdo zabíjí a pěstuje v sobě
nenávist, nečetl. A kdo nečte, ztrácí víru - v Boha, v lidi. A než se nadějeme, jsme v Bezvěrově. A protože víra v Boha vede k lásce k bližnímu, člověk, který víru ztratil, ztratil ze z etele i své bližní, své druhy - odtud Bezdružice. Pak dál na západ už jen Velká Hleďsebe, a jak jsou ve společnosti oblíbení sobci, o tom svědčí název osady T i sekery.
No, kam asi pojedeme na p íští prázdniny?
Mnoho elánu do nového školního roku p eje
Kate ina Rybáriková
Dovolená v Písku
Tentokrát žádné exotické destinace, milí čtená i. Tentokrát to bude o našem vlastním p(P)ísečku.
203
Město Písek, druhdy město královské, s královskou mincovnou, město těžící z rýžování zlatonosného písku na b ehu eky Otavy, město st ežící Zlatou stezku, později město husitské, město "univerzitního charakteru", město d íve průmyslové,... ... město k turistům velkým i malým vlídné, laskavé, p ívětivé! A také město p íjemné k životu, ale to víme jen z cizí zkušenosti.
Do Písku jsme letos v létě zavítali již po několikáté, p esto jsme objevili
spoustu nových lákadel. Kamenný most, p ezdívaný někdy "Jelení" (podle jelena, který po něm měl p ejít jako první tvor vůbec), jsme znali, stejně jako vyprávění o tom, jak se p es něj valila velká voda v roce 2002, jak s sebou vzala několik soch, ale ty se šťastně po povodních
našly v nánosech bahna na dně eky. I letos byla na náb eží u mostu výstava ob ích soch z písku, tentokrát
motivovaná pohádkami. 10. ročník výstavy jsme stihli i na konci srpna, ačkoliv vernisáž proběhla již v květnu. Lepidlo zafungovalo, sochy odolaly
povětrnostním podmínkám (nenechavým zvědavcům žel úplně ne...). Také procházku kolem eky Otavy na městskou plovárnu "U Václava" jsme
vyzkoušeli již d íve, tentokrát jsme však neodolali plovárně samé - v pozdním odpoledni jsme se vyh ívali na trávníku v místě silně evokujícím Jirotkova Saturnina, plavali jsme proti línému proudu Otavy a lebedili si.
Novinkou pro nás však byla projížďka po druhém b ehu eky - proti proudu
do Putimi. Pohledy na eku, vůně lesa a atmosféra byly tak silné, že jsme naše hostitele zdržovali pomalou jízdou. Cyklotras je kolem Písku spousta, vyberou si rekreační jezdci i praví sportovci, na Zvíkově v pivovaru vám prodají domácí speciality v lahvi s sebou, takže ani k porušování pravidel silničního provozu
nemusí dojít... Kolo ale není ani pot eba, samotný Písek stojí za zevrubnou prohlídku! Hrad
a Prácheňské muzeum, barokní domy na Velkém náměstí, kostely (Narození Panny Marie, Povýšení svatého K íže), Palackého sady, Městská elektrárna, nejstarší fungující hydroelektrárna v Čechách, kterou z ídil sám František K ižík, Putimská brána a zrekonstruovaný hradební p íkop, jeden neví, kam zajít a kam koukat d ív! My jsme toto trápení na chvíli vy ešili návštěvou Sladovny, zrekonstruované průmyslové budovy, která dnes slouží interaktivním výstavám p edevším pro rodiny s dětmi. Ale nejen jim, ve Sladovně se koná i festival jednoho umělce, p íznačně nazvaný Cool v plotě, je tu loutká ská a kniha ská
204
dílna, a dobročinná kavárna, ve které pracují lidé s tělesným i mentálním handicapem. Usadili jsme se na terasu zmíněné kavárny, sledovali most i elektrárnu a bylo nám náramně!
A kdo není syt krás p írody ani krás města, ať vyrazí do Zemského h ebčince. Za vidění stojí už jeho budovy, někdejší kasárna, postavená z červených cihel, ovšem ti koně uvnit ! To je teprve paráda! Pocházel odtud i h ebec, který stál modelem pro jezdeckou sochu svatého Václava na Václavském náměstí v Praze. A kdybyste nevěděli, proč ta socha koně má zavázaný ocas, zeptejte se v Písku, provádějící pan chovatel vám to jistě rád oz ejmí. A ještě vás nechá plemenné krasavce pohladit nebo rozmazlit jablkem. Co víc si p át?
Saša Jacobea
ŽILI MEZI NÁMI
Daniel Navrátil Bylo to 1ř. srpna. Do Komenského kostela se spolu s rodinou Daniela Navrátila, kazateli a presbytery
z Brna I a pěveckým sborem Cantate Domino sešli k poh ebnímu rozloučení ještě velmi mnozí, takže se kostel zcela zaplnil. P inášíme z tohoto rozloučení modlitbu bratra fará e Ji ího Grubera, krátkou vzpomínku sestry fará ky Olgy Tydlitátové a výňatek z jejího kázání.
205
Hospodine, od Tebe jsme přijali život s důvěrou, že bude krásný. A on byl krásný!
Matka nás chovala v náručí, otec nás učil chodit, slunce vycházelo a zapadalo, chléb voněl a srdce bylo plné touhy. Dřevo se nám měnilo pod rukama. Ze stromu se stala židle a stůl. Potkali jsme ženu, která se stala naším tělem a pomocí. Z naší lásky vzešel život našich dětí. Dal jsi nám přátele, bratry a sestry v církvi, lásku k rodné zemi a víru v budoucnost. A na co nestačila lidská slova, to vyjádřila hudba a zpěv. Svým tichým hlasem jsi, Bože, promlouval k našemu srdci a přitahoval jsi nás k sobě provázky svého slitování. Nadlehčoval jsi nám břemena, pod kterými jsme klesali. A my jsme poznali, že společným jmenovatelem všeho dobrého kolem nás jsi Ty. Jediný, věrný, milosrdný a laskavý Bůh.
Chválili jsme tě, oslavovali jsme tě, důvěřovali jsme ti a pokoušeli se žít podle tvé vůle. Často jsme na Tebe zapomínali a chtěli si vládnout sami. O mnoho dobrého jsme se tak připravili a ochudili. Ale ty jsi s námi neztratil trpělivost. Odpouštěl jsi nám a napravoval jsi, co jsme pokazili.
Život však nebyl vždycky jen krásný. Někdy dovedl být i těžký a krutý. Silnější nás předbíhali, chytřejší odstrkovali, zlí si na nás dovolovali. Nemoci nás sužovaly, bolesti srážely k zemi, strach nám svazoval ruce a slzy se nám draly do očí.
Ale ty jsi byl pořád s námi. Žádná lidská úzkost a slabost Ti nebyla cizí. A tak
jsme díky Tobě nikdy nebyli docela bezmocní, poražení a ponížení. Vždycky se dalo něco dělat a doufat, že přijde změna, úleva, odpuštění a uzdravení. Díky tobě jsme mohli být svobodní, odvážní a vytrvalí - protože jsi nám kryl záda.
Až nyní nastal konec a vypadá to, že už se s námi a pro nás nic nového a dobrého nestane. A přece ti, Bože, i v tuto nejtěžší chvíli svého života tiše věříme a doufáme, že tvé dobrotě není a nemůže být konec.
Připomínáme si život a utrpení tvého syna Ježíše Krista. Připomínáme si jeho oběť na kříži a zázrak zmrtvýchvstání. To je ten důvod, proč věříme, že Tvá dobrota a slitování nikdy nekončí. Nevíme jak, nevíme kdy, nevíme proč, ale věříme a doufáme dál. Naše srdce a mozek se zastavily, naše ústa se zavřela, naše trápení skončilo, ale naše víra, láska a naděje bude žít, Bože, ve tvém srdci navěky věků.
Život půjde dál, lidé postupně zapomenou, ale Ty si nás budeš pamatovat, i kdyby slunce vyhaslo a země pominula. Jednou nás znovu povoláš z nicoty a
zapomnění a my tě zas - tak jako dnes - budeme chválit a oslavovat. Dobrořeč duše má Hospodinu a celé mé nitro jeho svatému jménu. Amen.
Modlitba Ji ího Grubera
206
Daniel Zdeněk Navrátil (21.ř.1ř5Ř - 11.Ř.2016) se sice narodil ve Vysokém Mýtě, ale spolu se dvěma staršími sestrami vyrostl na fa e v Nosislavi a posléze v Silůvkách, kde jeho otec působil jako fará naší církve. Vyučil se truhlá em a celý život se d evem pracoval. Na tancovačce potkal svou budoucí ženu Marii. Po svatbě se s ní usadil v Ostopovicích a narodily se jim dvě dcery. Když jsem p ed dvaceti sedmi lety p išla do sboru Brno I, byl Dan pevnou a neodmyslitelnou součástí staršovstva, pěveckého sboru a celého společenství. Tak jsme ho znali.
Možná ne všichni víte, že se mnou pravidelně (a rád) jezdil do kazatelské stanice v Újezdě-Rychmanově, kde jeho zvučný bas vedl zpěv malého hloučku p ítomných. Naposledy to bylo v červnu, p ed prázdninovou pauzou. Těšil se, že stejně bude po prázdninách doprovázet novou kazatelku. Možná nevíte, že Dan rád se svou rodinou jezdil na výlety, které vždycky pečlivě vymýšlel - jeden
rok to bylo po stopách českých hudebních skladatelů, jindy vyráželi k pramenům českých ek nebo po zajímavých stavbách.
Cesty autem do Rychmanova byly p íležitostí k mnohým rozhovorům -
v poslední době i o nemoci, se kterou statečně zápasil. I když nakonec podlehl, ten zápas neprohrál. Odešel ke svému Pánu.
Výňatek z kázání:
Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl. Žalm 73, 26
...Životní postoj našeho zesnulého bratra, jeho bytostné p esvědčení, vyjad ují slova, která jste uvedli na jeho úmrtním oznámení: Žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, pat íme Pánu.
Ježíš Kristus - to je konkrétní jméno i podoba, kterou má naše naděje. On zná utrpení, protože jím také prošel. On zná smrt, neboť ani on jí nebyl ušet en. Ale smrt p emohl a čeká na nás na druhé straně jako vítěz, aby ty, kdo se jemu svě í, p evedl do svého království světla a života.
Tohle si neumíme p edstavit. Tohle nelze žádným způsobem ově it. Tomu lze jen uvě it a spolehnout se na to, že za těmito slovy stojí Ježíš sám. Ten, který nás má rád, je s námi v životě i ve smrti a provede nás do svého království, kde Bůh zcela odstraní smrt a set e slzu z každé lidské tvá e.
Až tam mí í naše naděje. Odtud můžeme čerpat posilu v čas zármutku a potěšení v bolesti.
Olga Tydlitátová
207
BUDE
Nešpory v Komenského kostele
budou po prázdninách opět v neděli 2. íjna v 1ř:30. Vystoupí pěvecký sbor Gloria Brunensis. Biblické zamyšlení: Ji í Gruber. Výtěžek z dobrovolného vstupného bude věnován Hospici sv. Alžběty.
O křesťanské službě v Blahoslavově domě V neděli 2. íjna se v Blahoslavově domě bude konat sborové odpoledne, jehož tématem bude K esťanská služba a diakonie. Chceme p i něm p edstavit práci k esťanské služby v našem sboru a p izvat k ní nové spolupracovníky. Setkání začíná v 14.30 a všichni jsou k němu zváni.
Instalace farářky Jany Hofmanové
se p ipravuje ve sboru Brno I na neděli ř. íjna. Novou sestru fará ku uvede do služby náměstek seniora Filip Keller ve shromáždění, které začne ve 3 hodiny odpoledne.
Kavárnička Brno I
5.10. promítání fotografií z cest - bratr Jan Franců
12.10. hudební vystoupení studentů konzervato e
19.10. pokračování vzpomínek J. Mikoláškové - čte sestra V. Bedná ová
26.10. pel-mel
DOKUMENT
Loni p ijal papež František delegaci z České republiky, v níž byli i zástupci Českobratrské církve evangelické. Setkání se konalo p i p íležitosti bohoslužby smí ení s Bohem a mezi k esťany s prosbou o odpuštění k 600. výročí upálení Mistra Jana Husa. Synod schválil návrh synodní rady odpovědět na Františkův iniciativní krok ke smí ení a p ijal text dopisu, který otiskujeme. Synod také vyzývá členy i sbory ČCE, aby do svých p ímluvných modliteb za azovali modlitbu za papeže Františka. Text dopisu synodu ČCE papeži Františkovi:
Vážený bratře, děkujeme za slova a činy, jimiž zvěstujete Krista prostě a přitažlivě pro každého člověka na zemi.
Děkujeme za Vaši výzvu, aby křesťané v České republice, katolíci i protestanté, užili 600. výročí upálení M. J. Husa k odpuštění, smíření, a k řešení sporných otázek minulosti.
V závěru své řeči ve Vatikánu, 15. června 2015, jste ujistil zástupce naší církve i české ekumeny o tom, že se za nás modlíte. Prosil jste, abychom se
i my modlili za Vás a za Vaši službu.
208
Milý bratře, modlíme se za Vás. Modlíme se za Vaši službu. Ať Vás Bůh, Otec Ježíše Krista drží, sílí, a dává dobré zdraví. K modlitbě za Vás a Vaši službu vyzýváme také všechny sbory naší církve.
Jsme vděčni Bohu Otci, Synu i Duchu svatému, že z nás křtem činí své děti, navzájem pak sestry a bratry. Z této víry žijeme a toužíme žít.
Jménem synodu ČCE Vaši Vladimír Zikmund, synodní kurátor; Daniel Ženatý, synodní senior; Jiří
Gruber, předseda synodu
Praha dne 20. května 2016
Text odpovědi: Ve Vatikánu 24. 8. 2016
Vážený reverende Grubere, Jeho Svatost papež František obdržel Váš dopis ze dne 27. 5. a požádal mě,
abych jeho jménem odpověděl. Oceňuje postoj, který jste vyjádřil jménem synodu Českobratrské církve evangelické.
Jeho Svatost Vás ujišťuje, že Vám i všem členům vašeho synodu přeje vše dobré, ujišťuje vás všechny o svých modlitbách a vám i těm, kterým sloužíte, vyprošuje Boží požehnání pokoje a radosti.
S upřímností v Kristu
Monsignor Paolo Borgia, poradce
Oddělení pro všeobecné záležitosti vatikánského Státního sekretariátu Svatého stolce
DÍKY A PROSBY
Pane Bože, Hospodine, děkujeme Ti za tvou církev i za toto shromáždění, kde můžeme slyšet tvoje slovo. Dává nám naději do života i smrti, dává nám naději, že život má smysl a důvod. Dává nám naději na nový začátek. Proto Tě prosíme právě na začátku nové, další etapy našich životů - smiluj se nad námi, posiluj naši víru a v moudrosti a síle svého Ducha svatého nás vyučuj.
Nechceme to však jen pro sebe, ale k tomu, abychom dokázali pomoci těm, kte í to pot ebují, našim bližním - doma, v zaměstnání, ve škole, ve sborech, ale t eba i na ulici a jinde. Myslíme na nemocné, staré a opuštěné. Myslíme na ty, kte í pro svoji nenávist ke světu nevidí věci dobré a krásné. Myslíme na ty, kte í Tě odmítají a nechají se ovládat svými vlastními bůžky. Smiluj se nad nimi a dej se jim poznat.
Prosíme Tě o pokoj a mír pro nás všechny. Amen.
modlitba zazněla ve sboru Brno - Husovice v neděli 4. zá í 2016
209
LIDÉ VE SBORU
Brno I
4.9. Dobromila Kop ivová 94 let
4.9. Jana Šedivá 40 let
5.9. Hana Šobáňová 60 let
6.9. Radka Bohušová 40 let
6.9. Pavel Bureš 60 let
6.9. Vladimír Vaněk 71 let
7.9. Kate ina Hloušková 40 let
10.9. Pavel Rumíšek 71 let
10.9. Tomáš Vojtíšek 77 let
13.9. Milena Lokajová 78 let
15.9. Jind iška Fleischerová 79 let
16.9. Věra Lorencová 73 let
17.9. Drahomíra Kalábová 70 let
17.9. Jarmila Ondráková 70 let
18.9. Eva Riedlová 71 let
19.9. Emílie Kačírková 71 let
24.9. Fridrich Polák 78 let
24.9. Šimon Jaroš 10 let
25.9. Jan Sláma 75 let
27.9. Miloš Aibl 50 let
29.9. Dušan Marek 79 let
29.9. Richard Uhl 74 let
1.10. Bohuslav Zduba 70 let
4.10. Božena Vondrová 90 let
6.10. Jaroslav Sochorec 83 let
9.10. Vladimíra Šabacká 60 let
10.10. Julie Štefflová 93 let
12.10. Věra Měšťanová 78 let
12.10. Jaroslava Stratilová 86 let
18.10. Jan Korytár 30 let
14.10. Jana Karlíková 70 let
16.10. Vladimír Celer 84 let
16.10. Jana Zlámalová 74 let
18.10. Miloš Šedý 74 let
19.10. Alena Skalníková 83 let
20.10. Eliška Pilátová 80 let
23.10. Anna Cichá 30 let
29.10. Ingrid Ewles 40 let
Pokřtěni byli: 11.8. Jáchym Smutný, nar. 2016
14.8. Adam Janoušek, nar. 2016
28.8. Erik Jan Dosedla, nar. 2015
210
28.8. Natálie Kova íková, nar. 2014
25.9. Zoja Irma Mesarč, nar. 2016
Oddáni byli: 27.8. Monika Nausedaite a Jakub Šlesinger 3.9. Iva Pallichová a Petr Štěpánek
9.9. Tereza Odložilíková a Martin Janošek
10.9. Bohumila Hájková a Pavel Dvo ák
10.9. Kate ina Králíčková a Jind ich Ryšavý
10.9. Dominika Pavliňáková a Lukáš Mareček
17.9. Ivona Kou ilová a Karel Otto
Rozloučili jsme se: 19.8. Daniel Navrátil, nar. 1ř5Ř
Brno II
3.9. Vlasta Brodská 91 let 3.9. Jarmila Mauerová 91 let 3.9. Eva Ludvová 72 let 5.9. Bed ich Gottvald 96 let 5.9. Ludmila Hančíková 93 let 10.9. Kamil Boháč 88 let 14.9. Markéta Kosa ová 74 let 16.9. Lydia Pospíšilová 80 let 16.9. Alena Navrátilová 75 let 18.9. Milada Červinková 75 let 20.9. Anežka Rybáriková 20 let 22.9. Marie Šomková 89 let 22.9. Věra Hrazdírová 87 let 23.9. Marta Pánková 93 let 23.9. Eva Prudká 86 let 23.9. Věra Hartlová 73 let 24.9. Gizela Studnicová 88 let 27.9. Věra Pelcová 72 let 27.9. Kate ina Doušková 10 let 29.9. Hana Berková 79 let 1.10. Michaela Podrábská 10 let 4.10. Hana Dvo áková 74 let 5.10. Milena Šimsová 84 let 5.10. Věra Ondráčková 60 let 7.10. Miluše Nováková 86 let 7.10. Milan ádek 85 let 9.10. Ji í Podrábský 76 let 9.10. Zdena Urbanová 74 let 12. 10. Zdenka Králová 86 let
211
14. 10. Jana Burešová 75 let 15. 10. Vlasta Studeníková 81 let 15. 10. Jonáš Kocourek 10 let 16.10. Helena Vašíčková 89 let 16. 10. Albína Skutková 85 let 16. 10. Jarmila Jílková 81 let 17. 10. Květoslava Průchová 89 let 17. 10. Zdeňka Pustinová 84 let 19. 10. Emil Loubal 84 let 21. 10. Robert Chlup 73 let 23. 10. Vlasta Pindejová 90 let 23. 10. Old iška Peňázová 83 let 23. 10. Naděje Popelá ová 73 let 24. 10. Silva Hájková 82 let 24. 10. Ivana Mlčková 78 let 25. 10. Olga Marková 77 let 25. 10. Jana Olga Ulrichová 72 let 25. 10. Vojtěch Elstner 30 let 27.10. Božena Jirušková 73 let Pokřtěn byl: 11.9. Filip Štěpánek, nar. 2016 Oddáni byli: 18.6. Veronika Koudelková a Jan Brázdil 25.6. Lucie Jánošíková a Michal Pěg ím 2.7. Denisa Ondryášová a Lukáš Rusler 22.7. Lada Sadílková a Zdeněk Žert 23.7. Kristýna Horáková a Michal Škrla 26.7. Ladislava Kubínová a Daniel Jamro 29.7. Lucie Surá a Jan Pešák 30.7. Monika Vilímová a Ond ej Stržinek 13.8. Markéta Svobodová a Lukáš Růžička 13.8. Monika Horáčková a Ond ej Bystrý 27.8. Lýdie Kučerová a Jan Holešovský 3.9. Jana Dostálová a Radek Geryk 10.9. Tereza Konečná a Michal Kadlec 10.9. Marie Luskačová a Michal Kudr Rozloučili jsme se: 17. 6. P emysl Prudil, nar. 1ř42 4. 7. Miloš Caha, nar. 1ř25 5. 7. Františka Kolínská, nar. 1ř21 9. 7. Ivanka Prudilová, nar. 1ř34 13. 7. Jaromír Peňáz, nar. 1ř2Ř
212
ZE STARŠOVSTVA
Brno I
První zá ijová schůze měla p ed sebou mnoho bodů, které se nahromadily během prázdnin. Nejprve jsme vyslechli zprávy o prázdninových akcích (Blažkov a soust ední zpěváků v Poličce) a pak jsme se již věnovali p ípravě nejbližších úkolů (instalace, odpoledne k esťanské služby, sborová neděle). Velkou část schůze zabrala debata o budoucím využití fary na Pellicově. Jednáme v tomto směru jak se sborem Církve bratrské Betanie, která má zájem se znovu vrátit do Betlémského kostela, tak s oddílem skautu. Pro něj jsme během p ístavby z ídili dvě klubovny ve sklepě na Opletalově. Během prázdnin se poda ilo p ipravit veškeré změny nutné k instalaci nové kuchyně (elektor, vodoinstalace, nová podlaha, malování, posun dve í). Byla opravena kanalizace a st echa sborového domu na Opletalově. Odhlasovali jsme finanční pomoc sborům v Chotiněvsi a Nejdku a zvláštní biblickou hodinu (6.10.), ve které se budeme zabývat otázkou, zda má naše církev žehnat registrovanému partnerství.
Ji í Gruber
Brno II
Presbyte i vzali na vědomí zprávy o životě sboru v letních měsících, mimo jiné o sborovém pobytu na Blažkově (71 účastníků, zejména rodin s menšími dětmi), a také o začínajících programech ve sboru, mimo jiné o dětském klubu pro nejmenší děti, nazvaném Dvojka, p ipravovaném vyučování dětí v Ku imi, modlitebních setkáních a setkáních pro muže. Staršovstvo vzalo na vědomí zprávu o chystaném víkendovém pobytu v Osové Bítýšce (16. - 18. 9.) a
pokračování prací ve sborové zahradě. Presbyte i vyjád ili souhlas s uzav ením nových a staronových nájemních smluv v bytovém domě.
Martin Horák
Brno-Židenice Schůze staršovstva sboru ČCE Brno - Židenice byla až po uzávěrce tohoto čísla časopisu. Informace z jednání dle možnosti otiskneme v p íštím čísle.
Poznámka redakce k 3. straně obálky:
V podrobnostech říjnových týdenních rozvrhů v brněnských sborech může do začátku měsíce října ještě dojít ke změnám.
TÝDEN VE SBORU
Brno I Po – Pá 9-12, St 15-17
Pondělí: 18:30 staršovstvo 10.10. Úterý: 15:00 DD Věstonická
16:30 dětský klub Ovečky
16:30 biblická hodina pro děti 19:00 přípravka NŠ
19:00 modlitební setkání Středa: 13:00 Diakonie, Hrnčířská
5., 19.10.
15:00 kavárnička
16:00 konfirmandi
18:00 mládež
18:00 kurz Alfa
Čtvrtek: 9:30 klub otevřených
dveří 6., 20.10. 18:00 biblická hodina
Pátek: 18:30 pěvecký sbor
Neděle: 10:00 nedělní škola
pro děti
Brno II Po – Pá 8:30-11:30
Pondělí: 18:30 staršovstvo 10.10.
Úterý: 17:00 b.h.Tišnov 11., 25.10. 18:00 přípravka NŠ 4.10. 19:30 setkání stř. generace Středa: 13:00 Diakonie, Hrnčířská
12., 26.10.
14:00 biblické čtení DD
Kociánka 5., 19.10. 18:00 biblická hodina
19:00 mládež I. Čtvrtek: 9:30 Křesť. služba 27.10. 9:30 Mateř.klub 13.,27.10. 14:30 káva 6. a 20.10. 16:00 vyučování dětí, konfirm. příprava
17:30 mládež II. Sobota:
9:30 DD Kociánka 1.,15.,29.10.
Neděle: 9:00 nedělní škola
10:00 setk. v Blah. domě
Brno – Husovice
Pondělí: 17:00 konfirmač. cvičení
Středa: 17:00 katecheze dospělých
Čtvrtek: 19:00 biblická hodina
20:00 staršovstvo 13.10.
Pátek: 15:30 děti
Neděle: 9:00 nedělní škola
18:00 Desert 9.10.
Brno – Židenice
Pondělí: 13:30 bibl.hod.pro děti Blansko
14:30 Konfirmandi Blansko
(obojí 3. a 17.10.) 18:30 staršovstvo (17.10.) 19:00 bibl.hod.Blansko
(10. a 24.10.)
Úterý: 15:15 biblic. hodina pro
děti 16:30 konfirmační příprava
18:00 modliteb. setkání 4.10. 19:19 DŽES – Duchovní židenické ev. setkání
Středa: 17:30 mládež
19:00 biblická hodina
19:00 Modlitby a zpěvy
Taizé 19.10.
Neděle: 9:10 nedělní škola
10:00 setkání u kávy a čaje
18:30 pěv. sbor ChraPoT
6.11.
30.10
23.10.
16.10.
9.10.
2.10.
BK: Betlémský kostel v 8:30
ČK: Červený kostel v 10:00
Rch: Rychmanov v 14:15
24. neděle po sv. Trojici BK Jiří Gruber ČK Jiří Gruber Rch Jiří Gruber ČK 19:30 Štěpán Hájek
nešpory
23. neděle po sv. Trojici BK Jaroslav Vítek
ČK Jaroslav Vítek
22. neděle po sv. Trojici
BK Jana Hofmanová, křest ČK Jana Hofmanová
21. neděle po sv. Trojici 10:00 CČSH Botanická ul. Mikuláš Pavlík
ekumenická bohoslužba
Rch Jiří Gruber
20. neděle po sv. Trojici BK Jiří Gruber ČK Jiří Gruber ČK 15:00 Filip Keller instalace
19. neděle po sv. Trojici BK Jana Hofmanová
ČK Jana Hofmanová
Rch Jana Hofmanová
ČK 19:30 Jiří Gruber, nešpory
Brno I
BD: Blahoslavův dům v 9:00
Tiš: Tišnov v 10:30
BD Ján Kolesár Tiš Saša Jacobea
BD Martin Horák
Tiš Saša Jacobea
BD Saša Jacobea
Tiš Saša Jacobea
BD Saša Jacobea
Tiš Martin Horák
BD Martin Horák
Díkčinění, VP
Tiš Saša Jacobea
Díkčinění, VP
BD Saša Jacobea
Tiš Martin Horák
Brno II
Hu: Netušilova 26 v 9:00
Ma: Maloměřice, Borky 7
DDS v 10:30
Hu Štěpán Hájek
ČK 19:30 Štěpán Hájek
nešpory
Hu Štěpán Hájek
Hu Jaroslav Vítek
Hu Štěpán Hájek, Díkčinění, VP
Hu Štěpán Hájek, křty
Hu Štěpán Hájek, rodinné bohoslužby
ČK19:30 Jiří Gruber, nešpory
Brno - Husovice
Žd: Židenice v 9:00 Bl: Blansko v 14:00
Žd Radka Včelná
Bl Radka Včelná
Žd Radka Včelná
Bl Radka Včelná
Žd Radka Včelná
Bl Jan Asszonyi
Žd Olga Tydlitátová
Bl Jiří Bureš
Žd Radka Včelná
Bl Radka Včelná
Žd Radka Včelná
Bl Radka Včelná
Brno - Židenice
