20
3 červen 2008 aktuální dění ve farnostech na www.fnj.cz
3
červ
en 2
008
aktuální dění ve farnostech na www.fnj.cz
Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 74101 Nový Jičín,tel.: 556 707698e-mail: farnost.nj@cs-net, web: www.fnj.cz.
Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu, na faře, nebo u A.Urbanatel.: 553822240e-mail: [email protected]. nebo [email protected].
NEPRODEJNÉ.Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti.
Internetotý přístup ke stažení v PDF formátu: www.okenko.pisla.org, nebo přes www.fnj.cz.
Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.
úvodní slovo ...
obsah ...
O letošním svátku svatých apoštolů Petra a Pavla bude vy-hlášen rok svatého apoštola Pavla… Věnujme mu aspoň několik myšlenek.
Pavel se narodil někdy před dvěma tisíci roky. Pocházel ze ži-dovské rodiny, která se usadila v Tarsu a získala tam římské ob-čanství. Jeho židovské jméno bylo Šavel. Druhé jméno Pavel se poprvé objevuje až při jeho druhé apoštolské cestě. Byl žákem slavného rabína Gamaliela a sám se projevoval jako horlivý fa-rizeus. U bran Damašku se z pronásledovatele stal hlasatelem Kristova učení. Na svých apoštolských cestách založil velký počet křesťanských obcí ve východním Středomoří. Byl sťat mečem (64-67). Tolik z jeho životopisu.
Z jeho činnosti si připomeňme alespoň dvě skutečnosti:Nejdříve jeho Velepíseň lásky z 13.kapitoly 1.listu ke Korinťa-
nům. Snad proto tento úryvek s takovou nadějí si čtou nebo necha-jí číst snoubenci při svatebním obřadu: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící zvon… Láska je shovívavá, dobrosrdečná, láska ne-závidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá co nepatří, ne-myslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když ji někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad nikým nezoufá, všechno vydrží….“
A přece i tento apoštol tolik musel vytrpět pro Ježíše Krista, jak nám to vysvětluje ve druhém.listě do Korintu v 11.kapitole:
„Ale ať si už kdo zakládá na čemkoli – to mluvím jako nero-zumný – mohu si na tom zakládat i já. Jsou oni Hebreové? Já taky. Izraelité? Já taky. Jsou potomci Abrahámovi? Já taky. Jsou Kris-tovi služebníci? To už mluvím úplně bez rozumu: Já více než oni! Lopotil jsem se mnohem více, do žaláře jsem se dostal častěji, týrá-ní jsem zakusil nad veškerou míru, v nebezpečí života jsem se ocitl častokráte. Pětkrát mi židé vysázeli čtyřicet ran bez jedné, třikrát jsem byl bit pruty, jednou kamenován, třikrát jsem s lodí ztros-kotal, den a noc jsem se zmítal na širém moři. Často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích v měs-tě, v nebezpečích v neobydlených krajích, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry. K tomu vyčerpávající práce, bezesné noci, hlad a žízeň, časté posty, zima, chatrné oblečení. Kromě toho každodenní nával ke mně a starost o všechny církevní obce. Kdo kde cítí slabost, abych ji necítil i já? Kdo je sváděn ke hříchu, aby to nepálilo i mne?“ Apoštol, který tolik vytrpěl pro Je-žíše Krista, uzavírá jak to čteme v druhém listě Timoteovi: „Já to-tiž už mám prolít v oběť svou krev. Chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď jen už mě čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den ode-
pokračování na str.3
• úvodní slovo... str.2• rozhovor s F.Holeňou... str.3• historické okénko... str.5• zvláštní odpustky... str.6• požehnání nové kapličky... str.8• májové pobožnosti... str.8• ze života farníků v Libhošti... str.9• cesta k Panně Marii do obrázkového dolu... str10• ještě k misiím... str.12• žilinští se dočkali nového zvonu... str.12• pozvánka na farní den... str.13• okénko do farní knihovny... str.14• liturgické okénko... str.15• ve zkratce z farností... str.16• poznáváte... str.16• zamyšlení na závěr... str.16
Okénko 3/2008, vychází 29.6.2008
3 okénko 3/2008
představujeme ...
vzdá Pán, spravedlivý soud-ce. A nejen mně. Stejně tak i všem, kdo s láskou čekali na jeho příchod“. Tak uzavírá celý svůj život tento apoštol národů, takže se nedivme, že přes vzdálenost dvou tisí-ciletí je příklad jeho života výzvou a oslovením i do na-šeho života.
otec Michal
dokončení úvodního slova
V této rubrice postupně se seznamujeme se zajíma-vými lidmi našich farností, Obvykle jsou to lidé, kte-ří slouží našemu společenství věřících, takže většina čtenářů při shlédnutí fotografie zpravidla hned pozná, o koho jde. Když vidíme na fotografii usměvavého muže pana Františka Holeňu, okamžitě si vybavíme Španěl-skou kapli či farní kostel a zdejšího obětavého kostelní-ka. Přesto představování má význam. Co víme o tomto panu kostelníkovi více?
• Pane Holeňa, když se řekne Vaše jméno, prv-ní se vybaví člověku slo-vo kostelník. Jak jste se ke kostelničení dostal? Před pěti lety na úklidové brigá-dě v kostele Nejsvětější Tro-jice mě oslovil Otec Mi-chal Petr, zda bych nechtěl nahradit zemřelého pana Urbana, který tam kostel-ničil po 40 let. A já mu teh-dy odpověděl, že nedoká-ži říci ne, že z Milosti Boží jsem na tom se zdravím tak, jak právě jsem. Tak jsem 12.června 2003 nastoupil a s otcem Michalem radostně spolupracujeme jak to jde, on si připraví všechno sám, tak to mám snadné.• To jistě zabere také hod-
ně času… S časem je to složitější, denní program musím přizpůsobit službě, rodině, zálibám…• Nebylo by dobré, aby bylo kostelníků více, aby jste se mohli střídat, vzájemně si pomoci? Zde bych se rád obrátil na ochotné obětavé muže, aby se nebáli a zapo-jili se. Když nás bude více na vystřídání, bude to lepší pro všechny. Kromě denní pravidelné služby jsou zde pohřby, svatby, občas jsme také nemocní, u lékaře… Nyní je pan Hodslavský ve farním kostele na všechno sám. Nebojte se a pomozte – bude to pak snazší! • Jaké speciální vlastnos-ti by vlastně kostelník měl mít? Nevím o speciálních vlastnostech, sloužím zdar-ma, s radostí a vděčností za každý den života.• Kostelník by měl tedy být jakousi duší, zázemí kostela, aby vše dobře kla-palo. S kým vším spolu-pracujete? Kdo se také o kostel stará? Duší našeho kostelíčka - Španělské kap-le – je otec Michal a všech-no klape jako na drátkách. Prádlo pere paní Koziolová, výzdobu zajišťuje paní Ve-
selková, úklid paní Chrobá-ková a Pobořilová, po tech-nické stránce pan Bednář a paní Ing. Šimíčková. Hu-dební doprovod zajišťují otec a syn Klvaňové, paní Šnerchová i paní Nováková.• Obvykle v časopise při-pomínáme jenom své kla-dy. Přesto, můžete nám prozradit na sebe i něja-ký průšvih, zapomněl jste někdy na něco a jak se to pak vyřešilo? Stalo se mi, že pan Klvaňa mne upozor-nil, abych nekódoval kostel, že přijde jeho syn zkoušet varhany. Zapomněl jsem na to, Tomáš přišel a poplašné zařízení přivolalo ostrahu. Naštěstí nám nevystavili fakturu – otec Michal to za-chránil tím, že jsme zkouše-li, jestli to funguje.
4okénko 3/2008 4
• Zajímavým vztahem bývá pak i spolupráce kos-telníka s ministranty a je-jich vyvádění v sakristii. Máte i v tomto směru ně-jakou hezkou příhodu? Ministranty máme šikovné, ale rychle stárnou a omladi-ny je málo.• Má kostelník ještě při všech těch hmotných sta-rostech okolo kostela čas na vlastní duchovní život?Prožívám každou mši sva-tou s usebraností, čerpám sílu a děkuji za každý den života, který mi Pán dává na tomto světě.• Pane Holeňa, Vy jste také velký mariánský ctitel…Lásce k Panně Marii mě vedla už moje maminka. Narodil jsem se v nejbliž-ším domku u Lurdské jes-kyně v Petřkovicích. Vzo-rem v tomto směru mi byl i můj tchán pan František Janyška. Když mi v roce 1992 v lázních v Karlově Studánce pomáhal ze sil-ného astmatického záchva-tu tehdy úžasný lékař, dnes už kněz u minoritů v Jihlavě – otec Bogdan Maria Siko-ra, po dlouhé přátelské roz-mluvě mě nasměroval do Boží náruče pod ochranný plášť naší Nebeské Matky a věřte – funguje to – vím, co mluvím. • Můžete se s námi podě-lit o nějaký hezký zážitek z mariánských putování?V roce 1995 mně nejmladší dcera Marcela přesvědčila k cestě do Medžugorie. Ona tam byla již několikrát. Já se vydal na pouť a věřte nebo
ne, co jsem zažil, do smr-ti nezapomenu. Tehdy jsem se modlil spíše ze zoufalství a slíbil Matičce, že jestli mi vyprosí zdraví, že za rok přijdu zas. Tak jsem tam byl vloni už po třinácté Veliko-noce a nikdy nebude dost díků za milosti mi dané. Bohu díky za vše i mocnou mateřskou přímluvu.• Málokdo o Vás ví, že jste také pěstitel květin… Pěs-tování květin je moje vel-ká slabost. Mám rád kytky na zahrádce, za oknem i v květináči.• Mezi farníky jste znám jako šikovný pekař krás-ných dortů… Jsem vyučen cukrářem. Řemeslo jsem si oblíbil a snažil se naplnit
heslo „co děláš, dělej rád“. Každá práce má své… Dnes už však nic nevyrábím.• Díky práci cukráře, jste také onemocněl… Po 23 letech jsem si vypěstoval alergii, navíc jsme bydle-li v exponovaném prostředí nad cukrárnou. Já jsem mu-sel změnit zaměstnání, vy-tvořili mi příznivé pracovní prostředí a já vyráběl mar-cipánové ozdoby pro cuk-rárny v okrese. Dnes je tady řeznictví.• Tímto vyprávěním jsme se dostali k Vašemu osob-nímu životu. Můžete nám říci, odkud pocházíte…Pocházím z Petřkovic u Nové-ho Jičína. Rodiče už zemřeli. Jsem prostřední ze tří dětí.
5 okénko 3/2008
• V rodných Petřkovicích je také malé mariánské poutní místo… Máme tam krásné poutní místo „Petř-kovské Lurdy“ zbudované v roce 1888 – tedy třicet let po Lurdském zjevení. Vybudo-val je shodou okolností býva-lý kostelník Španělské kaple, kterému se naše krajina vel-mi zalíbila, neboť mu připo-mínala Lurdy a po návratu ze své poutě do Lurd vybu-doval kapli u nás a ve Svin-ci. Panně Marii je zasvěcená i kaplička přímo ve vesnici – pouť máme 15.srpna.
• Můžete nám také něco prozradit o své současné rodině?S manželkou jsme se se-známili v naší rodné vesni-ci, tedy Petřkovicích. Letos tomu bude 39 let, co spolu sdílíme dobré i zlé. Společ-ně jsme vychovali tři děti: syna Pavla a dcery Janu a Marcelu. Díky nim máme 4 vnoučata. Dcera Marce-la pracuje v azylovém domě pro těhotné ženy v tísni v Hlinsku, zřízeném na-dačním fondem Betlém ne-narozeným Ostrava.
• Na závěr si položte po-slední otázku sám…..Když jsem onemocněl v roce 1980, byl jsem ustrašeným otcem malých dětí, že je ne-vychovám a že zemřu. Dnes jsem, Bohu díky, nejšťast-nější dědek velkých vnu-ků. Mám spoustu zdravot-ních problémů, ale s pomocí Boží to nějak zvládám. Pře-hodnotil jsem žebříček hod-not a děkuji Pánu Bohu za každičký den života.
* * *
h i s t o r i c k é o k é n k o
Šestou kapličku se zastavením, nazývanou Proskova, nalézáme opět ve zcela zachovalém stavu u polní ces-ty odbočující z hlavní silnice Rybí – Štramberk vle-
vo naproti provozní budově Severomoravských plynáren a.s., nedaleko kostela sv.Kateřiny. Dříve se zde nacháze-la dnes již zaniklá vesnice Tamovice. V interiéru je obraz IX.zastavení s nápisem „Pán Ježíš padá pod křížem po tře-tí“. Stavba je označena štítkem kulturní památka. Nedaleko odtud v říčce Sedlničce u kostela sv.Kateřiny utonul štram-berský farář Ondřej Panz (1735-1754), když se vracel z No-vého Jičína ze slavnosti Bolestné Panny Marie (viz Morav-ské Kravařsko z roku 1898, str.216.
Sedmá kaplička se zastavením stávala podle C.Hykla u cesty odbočující z hlavní silnice Rybí-Štramberk ke koupa-lišti na Libotíně a byla zbořena v roce 1825. Nic jiného se o ní nepodařilo zjistit.
Osmá kaplička se zastavením je již mezi štramberský-mi domy vedle domu č.285 v ulici Horní bašta. Je na ní letopočet 1928, což je rok provedené opravy. Nazývá se Prokopova.
Deváté zastavení se nacházelo v průběhu času i ve sta-rém štramberském chrámu, z něhož do dnešních dnů zbyla jen zvonice. Byl zasvěcen Nanebevstoupení Páně. Na již-ní a západní straně zvonice je v bednění umístěn kruhový ciferník hodin.
Křížová cesta z Nového Jičína na Štramberk pokračování z minulého čísla Václav Bubeník
6okénko 3/2008
Desáté zastavení bylo situováno do kapličky dosud sto-jící na ulici Záuličí ve Štramberku pod náměstím vedle domu č.p.119. Říká se ji Markova. Autorky Kulturních pa-mátek okresu Nový Jičín říkají, že kaple pochází z 19.stole-tí a byla postavena na místě jednoho ze zastavení křížové cesty.
Další kaplička se zastavením se podle C.Hykla nacháze-la až do roku 1896 v místech restaurace Kotouč (dnes Pro-sek – Záuličí 462) nedaleko vchodu do Národního sadu.
Dvanácté zastavení se nacházelo v posledni dochova-né kapličce. Stojí za štramberskou školou nedaleko vstup-ní brány do Národního sadu. Kolem roku 1990 zde umísti-li tzv. Valašský betlém, který na počátku 20.století zhotovil profesor Alois Balán podle návrhu malíře Břetislava Barto-še z Frenštátu. Betlém byl v roce 1992 uloupen neznámými pachateli. Místo něj zde instalovali jen jeho papírovou ko-pii, ale ani ta zde při mé návštěvě 12.6.2006 nebyla.
Třinácté zastavení bývalo v kapličce na Kotouči. Od-straněna byla v roce 1965 v souvislosti s rozšiřováním lomu. Dochovaly se však její fotografie. Původně se nazý-vala Kovářova, posléze, když byl v ní umístěn obraz patro-na kameníků, Kamenářská.
Čtrnácté zastavení bylo na Kotouči v jeskyni zvané Čertová díra. Zde byl zřízen Boží hrob. Čertova díra byla na jižní straně Kotouče, vchod do ní byl 5 metrů vysoký a asi 11 metrů široký a jeskyně sama měla délku 28 metrů. Zasypána byla v roce 1897.
Asi žádná z dochovaných kapliček křížové cesty není původní. Je však pravděpodobné, že při jejich renovaci do-cházelo k tomu, že byly postaveny na stejném místě jako jejich předchůdkyně ze 17.století, nebo nedaleko od původ-ního místa.
V letošním roce byla ote-vřena cyklostezska,
propojující Libhošť a Rybí s Novým Jičínem. Na novoji-čínské straně vyúsťuje na za-čátku Slezské ulice nedale-ko Křivého potoka. V těchto místech díky iniciativě Sdru-žení rodáků a přátel Nové-ho Jičína, zejména osobní-mu úsilí jeho předsedy pana Pavla Wesselého, manže-lů Škvarekových a zednické práce pánů Antonína Hasa-la a Františeka Chobola se postavila nová kaplička sto-jící nedaleko původního mís-ta kapličky původní.
Římský biskup nabízí univerzální církvi dar odpustků, který skutečně usnadňuje dosažení většího vnitřní-ho očištění. Toto očištění oslavuje blaženého apoštola
Pavla, upevňuje v srdcích věřících nadpřirozený život a lásky-plně je vede k tomu, aby nesly plody dobrých skutků.
I. - Všem jednotlivým věřícím křesťanům, kteří opravdo-vě litují svých hříchů, jsou náležitě očištěni svátostí pokání a posíleni svatým přijímáním, kteří se s úctou vydají na pouť do papežské baziliky sv. Pavla za hradbami na ulici Ostiense a pomodlí se na úmysl Svatého otce, jsou přiznány a uděleny plnomocné odpustky časného trestu za jejich hříchy, poté co
Zvláštní odpustky u příležitosti dvoutisíciletého výročí od narození sv. Pavla, apoštola:
7 okénko 3/2008
obdrželi svátostné odpuštění hříchů a prominutí svých nedostatků.Plnomocné odpustky budou moci získat věřící křesťané jak pro sebe, tak pro zemřelé, a to
tolikrát, kolikrát splní předepsané úkony; v platnosti zůstává norma, podle které je možné zís-kat plnomocné odpustky pouze jednou za den.
Každý věřící se kromě svých modliteb před oltářem s Nejsvětější svátostí, podle své zbož-nosti, vydá ke konfesnímu oltáři, kde se upřímně pomodlí Otčenáš a Vyznání víry a připojí in-vokace ke cti Blahoslavené Panny Marie a sv. Pavla. Tato úcta musí být neustále úzce spojena s památkou Knížete apoštolů sv. Petra.
II. – Věřící křesťané různých místních církví po splnění běžných podmínek (svátost smí-ření, svaté přijímání a modlitba na úmysly Svatého otce), s vyloučením jakékoliv náklonnos-ti k hříchu, mohou získat plnomocné odpustky, když se budou účastnit veřejného posvátného obřadu nebo pobožnosti ke cti Apoštola národů; ve dnech slavnostního zahájení a ukončení Roku sv. Pavla na všech posvátných místech; v ostatní dny stanovené místním biskupem na posvátných místech zasvěcených sv. Pavlu a ve prospěch věřících i na jiných místech, určených biskupem.
III. – Věřící, kterým brání nemoc nebo jiná legitimní a zřejmá příčina, vždy s duší zbave-nou jakéhokoliv hříchu a s předsevzetím, že splní běžné podmínky hned, jakmile to bude mož-né, mohou také získat plnomocné odpustky, když se duchovně připojí k některé jubilejní oslavě ke cti sv. Pavla a obětují Bohu své modlitby a utrpení za jednotu křesťanů.
V rámci Roku svatého Pavla je podle dekretu Apoštolské Penitenciárie a podle ustanovení diecézního biskupa možné v naši diecézi získat plnomocné odpustky při těchto příležitostech:
1. V den zahájení Roku sv. Pavla 28. 6. 2008 a v den jeho ukončení 29. 6. 2009 v kterém-koliv kostele v diecézi.
2. V kterýkoliv den Roku sv. Pavla v katedrále Božského Spasitele v Ostravě, v konkated-rále Nanebevzetí P. Marie v Opavě, v bazilice Navštívení Panny Marie ve Frýdku a v poutním kostele Bolestné Panny Marie na Cvilíně a kterémkoliv kostele zasvěceném sv. Pavlovi.
Získání plnomocných odpustků je možné jen 1 x za den a mohou je získat věřící křesťané za obvyklých podmínek (svátost smíření, svaté přijímání, modlitba na úmysl Svatého otce), když se zúčastní veřejné bohoslužby nebo veřejné pobožnosti ke svatému Pavlovi a připojí modlit-bu Otčenáš a Věřím.
Kostely zasvěcené sv. Pavlu v blízkosti Nového JičínaFulnek- filiální kostel sv. Petra a Pavla v DěrnémHradec nad Moravicí- far-ní kostel sv. Petra a PavlaJistebník- farní kostel sv. Petra a PavlaLichnov u N.Jičína- farní kostel sv. Petra a PavlaNové Těchanovice- filiál-ní kostel sv. Petra a Pavla ve Starých TěchanovicíchVražné- farní kostel sv. Petra a Pavla
8okénko 3/2008
n a p s a l i j s t e n á m . . .Požehnání nové kapličky.Pavel Wessely
na Horu olivetskou. A právě první zastavení se nachází v kapličce, která byla nyní zbudována přibližně 200m severněji od místa, kde se do šedesátých let minulého století nacházela.
Otec Alois Peroutka, který při posvěcení stavby promluvil k četným účast-níkům malé slavnosti, mj. naznačil, jak lze křížo-vou cestu spojit s novodo-bým trendem cykloturisti-ky. První zastavení křížové cesty se totiž nachází v mís-tě, kde začíná nově posta-vená cyklostezka směřující
Májové pobožnostiVlasta Petříková
Nedávno jsme prožíva-li v naši farnosti slavný den, kdy děti přistupovaly k prv-nímu svatému přijímání. Snad každý si přitom vzpo-mněl na den, kdy sám nebo se svými dětmi tuto slavnost prožíval. S úžasem jsem po-zorovala nádherné šaty děv-
Předposlední květno-vý týden přinesl naším vě-řícím dva možno říci histo-rické okamžiky. Posvěcení prvního zvonu v Žilině po druhé světové válce, jak je popsáno na jiném mís-tě a požehnání nově posta-vené kapličky o den dříve 23. května, které se sho-dou okolností rovněž ode-hrálo na žilinském katastru – pouhé 2 metry od pomy-slné hranice k.ú. Nový Jičín Dolní předměstí. V historic-kém okénku, v dubnovém i dnešním vydání, dokumen-tuje autor Václav Bubeník neexistenci některých za-stavení tzv. křížové cesty
na východ z našeho měs-ta. V závěru malé slavnos-ti, kterou svým hudebním doprovodem obohatila naše schola, poděkoval předseda Klubu rodáků a přátel měs-ta Nového Jičína – iniciá-tora znovuzbudování kap-ličky- těm, kteří se nejvíce o její vznik zasloužili: zed-níkům Antonínu Hasalovi a Františku Chobolovi, velmi obětavým manželům Škva-rekovým ze sousedícího domku , p. Václavu Vrbovi i dalším, kteří zdarma odpra-covali okolo 700 hodin.
* * *
čátek, které byly jistě i fi-nančně velmi nákladné. A protože jsem žena praktic-ká, napadlo mne, kam je asi budou nosit? Zůstanou viset ve skříni a budou se na ně děvčátka a maminky nostal-gicky dívat ?
Tato úvaha mne přivedla do vzpomínek mého vlast-ního dětství. Také já, spolu s celou třídou svých spolu-žáků a spolužaček /kromě jediné dívky/, jsem přistou-
9 okénko 3/2008
pila k prvnímu svatému při-jímání v nádherných šatech. Byly z bílého hedvábí, s vo-lánky, přenádherné. Byly nové. Maminka by nepře-nesla přes srdce, kdybych šla v tento významný den ve starých nebo vypůjče-ných šatech.
Májové pobožnosti se konaly v našem kostele 2x nebo 3x v týdnu. My děvča-ta jsme chodívala za družič-ky. A maminka mi na tyto májové pobožnosti, které byly ve všední den, dovoli-la ty nádherné bílé šaty no-sit. Nosila je i ostatní děv-čata, a tak naše šaty byly využity a nevisely zbyteč-ně ve skříni. Panně Marii byla vzdána úcta a láska i tím slavnostním oblečením a pro nás děvčata byla kaž-dá májová pobožnost malou slavností.
Když začnu psát, nevím, kdy mám skončit, a tak las-kavý čtenář promine, když ještě něco přidám o prů-běhu májových pobožnos-tí. V té době, před půl sto-letím, je prožívalo mnoho věřících ve všech vesnicích jistě podobně. Před májo-vou pobožnosti se modlil růženec. Růženec předříká-vala slečna z fary, což byla sestra pana faráře. My dív-ky, přestože jsme byly ješ-tě malé, jsme velmi stály o to, abychom mohly předří-kávat růženec. Která z nás přišla první, pošeptala sleč-ně, jestli může předříká-vat. Slečna kývla a dívka předříkávala. Toto předří-kávání se stalo mezi děv-čaty velmi populární a do-
konce prestižní záležitostí. Časem to došlo tak daleko, že jsme chodívaly na májo-vou pobožnost stále dřív a dřív, abychom byly první a mohly předříkávat.
Vzpomínám si také, že můj bratr František měl zá-libu v pěstování různých květin. Nádherných bílých narcisů jsme měli celé zá-hony. A já jsem tyto záho-ny divoce plenila a květi-ny jsem nosila slečně, aby je dala do kostela. Slečna se starala o květinovou výzdo-bu kostela sama a k Panně Marii dávala jen bílé kvě-tiny a nikdy žádné jiné, na důkaz nevinnosti a čistoty Panny Marie. Slečna byla velmi hezká žena a kromě toho také pracovitá. Niko-mu nesvěřila praní farní-ho prádla, vše obstarávala sama. Kromě toho se stara-la o úklid i domácnost fary. Každé prázdniny pana fará-ře a jeho sestru navštěvova-la jejich stařičká maminka s „fůrou“ příbuzných dětí různého věku. Všichni se vždy zdrželi několik týd-nů a ty děti převracely jindy vzornou a poklidnou faru docela vzhůru nohama.
Ale zpátky k májové po-božnosti. Po růženci vyšel pan farář spolu s ministran-ty ze sakristie a šli k malé-mu oltáři Panny Marie, kde jsme měly pokleknout i my družičky. V tomto okamži-ku bylo třeba mít důklad-ně promyšlenou strategii, kdy nastane nejpříhodněj-ší okamžik vystoupit z la-vice a přistoupit k oltáříku, neboť jsme všechny chtěly
klečet co nejblíže pana fa-ráře. Po litanii, přednášení a zpěvech jsme ve vzorném dvojstupu všichni odcháze-li k velkému oltáři, kde bylo svaté požehnání.
Často jsme také na má-jových pobožnostech před-nášely básničky. Maminka mi věnovala malou knížeč-ku s překrásnými básnička-mi – modlitbami k Panně Marii. Chlubila jsem se s ní panu faráři a on mě požádal, abych mu ji půjčila. Ale pak na ni zapomněl a nikdy mi ji nevrátil. Já jsem na ni ne-zapomněla, ale pana faráře jsem nikdy o navrácení ne-požádala. Bála jsem se, že on nebude vědět kam ji dal, a já bych ho uvedla do roz-paků. A to jsem nechtěla.
Prosím čtenáře o shoví-vavost k této mé nostalgic-ké vzpomínce na dětství /před půl stoletím/. A pro-sím, příště napište Vy.
Ze života farníků v LibhoštiPavla Kvitová
U přiležitosti svátku Ducha svatého jsme začali už v sobotu na Fojství před-náškou o působení Ducha svatého v dnešní době. Pak jsme se přesunuli do koste-la sv. Jakuba, kde jsme spo-lečně prosili o vylití sedmi darů Ducha svatého.
V neděli se uskutečni-la Svatodušní mše svatá za doprovodu farní scholy. Od-poledne se sešli libhoštští farníci u obrázku p.Marie
10okénko 3/2008
v lesíku pod Hůrkou. Zahá-jení uvedla naše schola ma-riánskými písněmi. Setká-ní, kterého se zúčastnilo asi 70 lidí včetně naší mládeže, bylo zahájeno o.Josefem li-tanii k P. Marii. Potom se všichni přesunuli k ohniš-ti, kde byla pro všechny pří-tomné připravena výbor-ná "smaženice"... Jako vždy naše ženy připravily i mno-ho sladkých dobrot.
Velice mile nás překva-pili naši mládežníci, kte-ří nám předvedli dokonce v
divadelních kostýmech hru "Libhošťský mrazík". Hlav-ním vypravěčem byl o.Josef Motyka. Všichni byli skvě-lí a my se výborně bavili. Potom jsme měli možnost se připojit i ke zpěvu, kdy na kytaru hrál opět o.Josef. Myslíme si, že jsme všich-ni prožili krásné odpoledne. Také počasí bylo pěkné.
Slavnost svátku Těla a Krve Páně probíhala u nás 25. května v kostele sv. Ja-kuba v Libhošti. Letos byla velká změna. Místo bílých šatů si děti oblékly rož-novské svatební kroje od p. Hajdové ze Závišic. Průvo-dem nás doprovázela hudba pod vedením p. Hanzelky. Počasí nám přálo, a tak jsme udělali vše k Boží oslavě.
Cesta k Panně Marii v Obrázkovém doleMartin Šindlář
Hledání zapomenutých
památek – to je jak cesta vzpomínkami na uplynulé časy. Je to cesta procházek po okolí, putování krajem po polích, loukách a lesích. Je to cesta po stopách, kte-ré zde zanechali bývalí hos-podáři, kteří se podíleli na utváření krajiny a budova-li památky podél cest, které již dnes neexistují a jsou jen zakresleny na starých ma-pách, či tušeny na leteckých snímcích.Takový je i výlet proti proudu času kolem La-pače do Sirkové...
Na májové putování za zapomenutými památkami farností se vydáme na se-verozápad od Nového Jičí-na – cestou necestou, která se symbolicky dotýká úze-mí Šenova, Kunína, Huko-vic, Libhoště a Nového Jičí-na. Trasa to ale není snadná, je totiž vedena po dávno za-niklých polních a lesních cestách, které kdysi spo-jovaly lidi, čas a věčnost. Ta cesta je ozdobená kříži, kapličkami, svatými obráz-ky, kamennými plastika-mi - tou drobnou architek-turou, která zdobí Boží tvář
11 okénko 3/2008
země a hladí nám oči, kte-rými můžeme prostřednic-tvím krajiny vnímat hloub-ku nebo mělkost našeho poznání, stav naší víry či nevíry. Je to ta pravá dobro-ta pro naše srdce i duši.Smírčí kříž na pomezí...
Je to asi metr vysoký kamenný kříž s oblými ra-meny, soudě podle vzhledu a umístění je určitě velice starý, (dosud není uveden na seznamu nemovitých kulturních památek Novo-jičínska), ale stojí zde jako němý svědek minulosti, po-kání, smíření a jako symbol křesťanství!
Proč tady stojí, co se tady událo, nevíme. Či snad dokonce určuje směr? Sto-jí na okraji dávno zaniklé polní cesty dodnes. Cesta je však zaoraná - vznikly lány a jen lány, široko daleko... Úvoz a kamenný kříž svěd-čí o tom, že tato cesta kdysi něco spojovala. Dnes však málokdo přejde kolem toho-to kříže pěšky a sám – na-chází se zde jako dobře uta-jená poezie, málo známá, ale přitažlivá.
Hraniční kameny Sirková – les Roveň. Po
okrajích lesního komplexu lze nalézt hraniční kameny panství šlechtických rodů a církevních řádů s erby, le-topočty, a tyto zapomenuté kulturní památky svědčí o naší bohaté minulosti. Ka-menů je daleko více a jsou docela dobře zamaskova-né trávou, vývraty, obrostlé mechem a křovím... a s vě-kovitými korunami stromů nad hlavami, které přitahu-jí nebe až k zemi.
O ochranu tohoto lesa - souvislého komplexu o roz-loze téměř 500 ha - se stara-la feudální správa, a to až do r.1918.
Lesní správa pod Terezi-ánskou nadací udržovala les ve vzorném pořádku. Uvá-dí se, že bylo velice dbáno na čistotu lesa, byla udržo-vána funkčnost celého roz-sáhlého odvodňovacího systému – četných přítoků meandrujícího Bartošovic-kého potoka.
Les také poskytoval vý-
znamný zdroj obživy, mimo jiné také byl využíván pro těžbu a zpracování trávy „chudačky“(ostřice třesli-covitá) pro čalounické po-třeby – nejvíce obyvateli Libhoště.
Dnes v lese hospodaří Vojenské lesy a statky ČR...Panna Maria v „Obráz-kovém dole“
Lesní cesty se sbíhají ke středu lesa Roveň, stej-ně jako četné potůčky vody vyvěrající z původních pra-menů. Drobné toky pak po-stupně meandrují a vytvá-řejí kouzelné tůňky, které jsou plné rostlin a živočichů až do místa, které se nazývá u obrázku Panenky Marie. Staré stromy se tady vyno-řují jako vzpomínkové ost-rovy, zvláště zde v lesním porostu, který po letech ani nepoznáte.
Dnes je toto krásné mís-to, kdysi hojně navštěvo-vané poutníky, zapomenu-té a opuštěné. Jen dvě skoby na mohutném a rozložitém dubu připomínají umístění
12okénko 3/2008
rá jsou již zachráněna, ob-novena a vysvěcena. (Sv.obrázek Panny Marie u studánky na Puntíku-vy-svěcen 12.5.2006, Sv.obr-ázek Panny Marie pod Lib-hošťskou Hůrkou-vysvěcen 23.9.2007, a nejaktuálně-ji kapličku křížové cesty na Lamberku s datem vysvěce-ní 23. 5.2008).
Veliké díky patří všem, kteří na tom mají zásluhu.
K MISIÍM: od čtenáře dalším čtenářům... Martin Šindlář
Téma sv.misie a vše co s tím souvisí v Okénku č.2, mně přimělo „prohledat“ i domácí knihovnu a poda-řilo se zde najít a oživit i následující knížečku s po-hledy na obětavou a neko-nečnou práci misijní služby. Je to sice kus historie, vždyť ale právě ta je dnes tak po-třebná pro naši současnost i budoucnost...
Z MEZIŘÍČÍ ZA OCE-ÁN – tak se jmenuje útlá publikace od PhDr.Marti-na Štindla. Velmi zajíma-vě, čtivě a pěkně historicky dopodrobna zde autor podá-vá popis celoživotní pouti P. Antonína Strčanovského SJ (1728 – 1799), misionáře.
Bohatý děj se odvíjí od nálezu jednoho zapomenu-tého portrétu neznámého muže. Odhaluje místo na-rození, rodiče a sourozen-ce, přibližuje cestu tohoto muže za vzděláním na gym-náziu a na akademické půdě při studiu teologie. Od roku
1755 pokračuje misijní čin-ností v řádu jezuitů na velké cestě Novým Španělskem mezi Tamahumary (indiá-ni Mexika z oblasti Sierra Madre). Král Karel III.de-kretem z r.1767 vypověděl jezuity ze Španělska a kolo-nií, což znamenalo deporta-ci zpět do Evropy do domá-cích služeb. P. Strčanovský působil po návratu nejdříve na Svaté Hoře u Příbrami, od roku 1769 v Jablunko-vě a v r. 1772 se vrátil tam, kde svěřil svůj osud do ru-kou řádu.
Kruh života se tak uza-vřel návratem domů - k rodině.
Knížečka je doplněna celou řadou dokladů, vyob-razení, pramenů a pozná-mek důležitých pro poznání historie té doby, a tak při-pomíná podstatným způ-sobem jednoho odvážného, téměř zapomenutého jezuit-ského kněze.
Publikace byla vydána v roce 1999 Muzejní a vlasti-vědnou společností v Brně v nákladu pouhých 500 výtis-ků...Rád ji poskytnu k pře-čtení případným zájemcům a potom dalším a dalším...
Kniha bude k dispozici ve farní knihovně.
Žilinští se dočkali nového zvonu.Pavel Wessely
Po slavnostním zavr-šení velkých oprav kostela sv. Mikuláše v Žilině v roce 2002 se dočkali místní věří-
skříňky s obrázkem Panny Marie.
Bylo tradicí, že genera-ce poutníků, tak jak dorůs-taly a střídaly se, přidávaly k Panně Marii další obráz-ky svatých – proto i ten ná-zev Panna Maria v Obráz-kovém dole. Dnes zůstalo jen ticho! Stromy, květiny, tráva, ptáci, motýli zde žijí a rostou v hlubokém klidu. To všechno tady můžeme na-lézt jako dotek srdce a řeči Boha. Místo je předurčeno k naslouchání a modlitbám, je to nalezení Boží přítom-nosti - té síly a optimismu dnešních dnů.
Pro představu a na dopl-nění přibližuji na fotografi-ích - stav z r.1964 a r. 2008
Pamětníci jistě důvěrně znají toto místo klidu, roz-jímání a modliteb s místo-pisným názvem „V Obráz-kovém dole“ z nedělních rodinných vycházek.
Pro úplnost a hlavně pro mladší uvádím lokali-zaci GPS: 49°37´23,835´́ a 18°2´6,199´́
Na zpáteční cestě do Nového Jičína můžeme na-vštívit i obdobná místa, kte-
13 okénko 3/2008
cí dalšího významného dne. V sobotu 24. května byl ge-nerálním vikářem Ostrav-sko-opavské diecése Mons. Mgr.Marcelem Tesarčí-kem slavnostně posvěcen nový zvon nazvaný Panna Maria. Velikost okamžiku byla umocněna přítomnos-ti deseti kněží z děkanátu v čele s děkanem P. Mons. Aloisem Peroutkou i před-stavitelem města Nový Ji-čín místostarostou Milošem Lossmannem. O náhradu je-diného - a to už nefunkční-ho- ze čtyř původních zvo-nů z předválečné doby, se zasloužili především míst-ní obětaví věřící společně s někdejšími žilinskými ob-čany. Autor této statě, který měl možnost sledovat celou náročnou přípravu zroze-ní nového zvonu, si dovo-lí vyzvednout alespoň neú-navnou Martu Tomáškovou ze Žiliny i když by si to za-sloužili mnozí další. Celko-vé náklady k tomu, aby v Ži-
lině opět zněl zvon, dosáhly částky téměř 270 000,- Kč. Stejně jako před pěti lety i nyní byl přítomen staros-ta německé patronátní obce žilinských krajanů Malsch pan Werner Knopf, který P. Peroutkovi předal příspěvek této obce ve výši 1000,- EU k úhradě zbylých nákladů na pořízení zvonu. A ještě několik údajů o zvonu: Byl odlit ze slitiny mědi a cínu o váze 315 kg a jeho největší průměr je 800 mm. Na jeho horním obvodu je uveden nápis: Velebí má duše hos-podina a můj duch jásá v Bohu spasiteli. Na spodním obvodu je text: Panno Ma-ria, matko Boží, přimlou-vej se u nebeského trůnu za všechny obyvatele Žiliny. L.P. 2007.
Pozvánka na Farní den (ZMĚNA!)Markéta Brožová
Vážená farní rodino, V jednom z minulých
Okének jste se dočetli o far-ním dnu, který se měl konat 8. června. Jak už ale víte z ohlášek, farní den musel být přesunut na mnohem zají-mavější datum a to nedě-li 31.8.2008. Ne že by bylo tak nutné oslavit návrat do školních lavic, ale objevi-ly se nové skutečnosti, kte-ré napověděly, že konec léta bude sice netradiční, ale o to atraktivnější termín ke společnému setkání.
Zejména totiž bude-me moci společně slavnost-ně zkolaudovat novou farní
střechu, o které se už tolik namluvilo a na kterou jste již tolik přispěli. Všechny zveme na komentovanou prohlídku střechy jednak zespoda (z půdních pro-stor ) a jednak shora (z farní střechy). Farní den se proto bude konat tentokrát na far-ní zahradě za farou. Společ-ně poděkujeme za zdárný průběh akce. Také bychom chtěli představit jednotlivá společenství a aktivity fun-gující v naši farnosti. Samo-zřejmě nebude chybět po-hoštění, hudba a nějaká hra pro nejmenší.
V prodejně s křesťan-skou literaturou si můžete symbolicky „zakoupit“ stří-pek farní střechy, kterou na společném odpoledni sle-píme dohromady. Výtěžek bude opět (jak jinak ) použit na doplatek střechy. Střípek bude fungovat také jako ja-kási „vstupenka“, která má napovědět organizátorům, kolik se nás dne zúčastní a tomu přizpůsobit poseze-ní na zahradě, množství ob-čerstvení apod.
Takže ještě jednou: re-zervujte si neděli 31. srpna od 15 hodin na farní zahra-dě farního kostela (za fa-rou). Snad se náš slavnostní den povede stejně jako ten loňský.
Samozřejmě výzva ku-chařkám k výrobě pochou-tek stále platí stejně jako prosba všem ostatním s úklidem farní zahrady. Termín brigády bude ještě upřesněn.
* * *
14okénko 3/2008
Poutní místa EvropyBožena Rejnušová
Autorka knihy nás seznamuje s nejznámějšími pout-ními místy v Evropě, která sama navštívila.
Je jich celkem sedmnáct, z toho devět marián-ských, dále sedm jich souvisí se životem svatých mužů a žen, a jedno Paray-le-Monial se zjevením nejsvětějšího Srdce Ježíšova Markétě Alacoque.
Poutní místa nás vybízejí ke ztišení a otevření se Bohu a jeho Svatému Duchu, otevření se lidem a jejich potřebám.
Dcera Srdce Mariina - doktorka Ruth Pfau
Ještě donedávna jsem neměla tušení o její existenci - kdo z vás je na tom stejně, ráda se s ním podělím...
Narodila se v roce 1929 v Německu, vystudovala lékařství a ještě jako novicka sekulárního řádu Dcery Srdce Mariina odcestovala v roce 1960 pomáhat ubohým do Indie. Řízením osudu, či spíš řízením Božím, místo toho zakot-vila v Karáčí v Pákistánu a celý následující život zasvětila práci pro boj s malomocenstvím, tuberkulózou, kmenový-mi zákony s krevní mstou - a jak sama říká, kdyby měla ještě jeden život, dala by jej do služeb pákistánských žen. Doktorka Pfau je výborná lékařka, velmi inteligentní, ener-gická a odhodlaná žena. Nebojí se jít vlastní cestou, vždy jde příkladem a nevzdává se. Není omezená, v nejširším slova smyslu žije ekumenicky. S úctou přistupuje ke každé lidské bytosti a respektuje odlišné náboženské cítění. Přes-to anebo právě proto získává „body“ pro křesťanství v této téměř výhradně muslimské zemi – i když rozhodně nevy-stupuje a necítí se jako misionářka Sama říká: „Chtěla jsem tam jít. A kdybych to nemohla změnit, pak jsem to aspoň chtěla sdílet. Zdálo se mi nesnesitelné nedělat nic.“
Dostalo se jí uznání a mnoha poct od pákistánské vlá-dy (dostala čestné občanství, jako žena a členka katolic-kého řádu obdržela nejvyšší civilní řád muslimského stá-tu!). Každou takovou záležitost vnímala jako příležitost a další možnost (i finanční) pokračovat v práci pro chudé. Procestovala mnohokrát celou zemi, především nejzápad-lejší provincie – v horách i v poušti, vychovala velké množ-ství pomocníků z místních obyvatel – byli to nejčastěji vy-léčení malomocní. Nechtěla jen zprostředkovávat pomoc, vždy se snažila především nastartovat nový život svých ne-mocných, aby mohli stát na vlastních nohou, aby pociťovali vlastní důstojnost. Jejím heslem bylo - „zažehnout svíčku“ -
okénko do farní knihovnypřipravuje Pavel Golich a Marie Šindlářová
Není bez zajímavosti, že dr.Ruth Pfau má i pomoc-níky v České republice. Malíři Jiří Holý s man-želkou rezignovali na svá povolání, založili společ-nost LL (likvidace lepry) a za 11 let se jim podařilo nashromáždit desítky mi-liónů korun na léky pro leprosária v Africe a Ásii.Chcete-li vědět víc, vře-le doporučuji dva tituly z farní knihovny – Potkala jsem velkou lásku a Srd-ce má své důvody.
15 okénko 3/2008
l i t u r g i c k é o k é n k o . . .závěrečné obřady otec Alois Peroutka
J akmile kněz povstane po svatém přijímání, ministrant - misalista přináší k sedes misál a kněz se pak mod-lí modlitbu po svatém přijímání. Tato modlitba tvo-
ří jakousi hranici mezi svatým přijímáním a závěrečnými obřady.
Po této modlitbě následují ohlášky. Tedy většinou pouze v neděli. Ve všední dny se vynechávají a hned je požehná-ní. I ohlášky jsou jakýmsi obřadem. Většinou si na ohlášky sedneme, protože oznámení může být více. Farnost to-tiž není jen nedělní mše svatá. Tím život farnosti nekončí. Sami dobře víte, jaké všelijaké aktivity se dějí v našich far-nostech. Schůzky mládeže, zkoušky schóly, varhanní kon-certy a podobné věci. Vždyť farnost je společenství lidí, společenství bratří a sester. Proto jsou potřeba ohlášky, abychom některé věci mohli dělat společně v naší farní ro-dině. Je to tedy doba pro zprávy. Nejdříve se mluví o tom, co se stalo v uplynulém týdnu. Např. že se povedl úklid kos-tela, brigáda při opravě fary, nebo naopak se dozvíme, že někdo onemocněl, že bychom ho mohli jít navštívit, že jsou někde nesnáze a těžkosti, nebo také třeba, jak se hospoda-řilo s farními penězi. Pak se také říká, co teprve bude, co se teprve chystá, jaký bude další týden pořad bohoslužeb, za koho budou mše svaté obětovány, jaká významná osob-nost přijede do naší farnosti, co se pořádá - poutě, setká-ní, společenství mladých, rodin, manželů, důchodců. Taky se může doporučit nějaká kniha nebo upozornit na zajíma-vý pořad v televizi nebo článek v novinách. Na závěr může kněz ještě zopakovat hlavní myšlenku dnešního kázání a vůbec mše svaté. Všechno, co se ohlašuje, můžeme potom umístit ve vývěsce u východu z kostela, kde si lidé mohou ověřit to, co slyšeli špatně.
Po ohláškách už zbývá pouze požehnání a propuštění. Kněz říká: „Požehnej vás všemohoucí Bůh Otec i Syn i Duch svatý." A my odpovíme: „Amen." Někdy se může o velkých slavnostech použít slavnostní požehnání. To po-známe podle toho, že se uvádí výzvou: „Skloňte se před Bohem a přijměte požehnání." My se potom skloníme
tak se jmenuje i její autobiografie, která však nebyla dosud přeložena do češtiny. Jezuité mají dvě zásady, které jí vždy imponovaly: První zní „Děláme, co můžeme. Víc dělat ne-můžeme.“ a druhé „Pokračovat dál je nesmysl. Avšak pře-stat je ještě nesmyslnější. Tak tedy pokračujeme dál“. Od roku 1984 působí v Aghánistánu.
Křesťanství ji vždy posi-lovalo v tom, že je posta-vené na lásce a na od-puštění – láska je totiž víc než spravedlnost, lás-ka je bez hranic.
nebo klekneme. Slavnostní požehnání se skládá z jedné nebo tří krátkých modliteb, na které vždy odpovídáme: „Amen."
Úplně na závěr nás pro-pouští jáhen nebo sám kněz: „Jděte ve jménu Páně." Po-tom kněz políbí oltář, minis-tranti se s knězem rozesta-ví kolem oltářních stupňů, pokleknou před svatostán-kem a ukloní se před oltá-řem. Zatímco lidé zpíva-jí závěrečnou píseň, kněz s ministranty odcházejí do sakristie.
Zkusme si na začátku zo-pakovat čtyři základní části mše svaté. Jsou to:- Vstupní obřady- Bohoslužba slova- Bohoslužba oběti- Závěrečné obřadyA teď hádejte, kterou částí se budeme zabývat. Dnes to budou závěreč-né obřady. Kdy vlastně začínají?
z a m y š l e n í n a z á v ě r . . .J e s t l i ž e s e d u š e z d o k o n a l u j e v e v í ř e , n e j v í c e s e p ř i b l í ž í k B o h u
Sv.Jan od Kříže
p o z n á v á t e . . . ?
co jsme prožili• V sobotu 26.4. putovali poutníci na slovenskou Turzovku.• 25.-27. 4. proběhl víkend malé scholy v Lázech.• 27. 4. proběhl ve všech našich farnostech misijní koláč.• V sobotu 3.5. prožilo 6 dětí z Li-bhoště a Šenova slavnostní den svého 1. svátého přijímání.• V Šenově se uskutečnilo hla-sování farníků o výběru předlohy postního plátna. • 7.- 10. 5. se vydali ministran-ti našich farností na minivíkend do Březové u Uherského Brodu.• V neděli 11. 5. prožili v Libhoš-ti svůj farní den. A to v podobě má-jové pobožnosti u obrázku Panny Marie v lese a následným přátel-ským setkáním mnoha farníků. • 17.5. se vydali farníci na pouť na sv. Hostýn.
• V neděli 18. 5. přistoupilo v No-vém Jičíně 20 dětí a v Šenově 6 dětí k prvnímu svatému přijímání.• V pátek 23.5. se uskutečnilo po-žehnání nově vybudované kaple na začátku cyklostezky směr Libhošť a Rybí na kopci Lamberk. • V sobotu 24.5. posvětil nový zvon v kostele sv. Mikuláše v Žili-ně Mons. Marcel Tesarčík, generál-ní vikář naší diecéze.• V sobotu 7.6. proběhl modliteb-ní most mezi naší farnosti a bohos-lovci v semináři.
co nás čeká• 12.7. Pouť na Radhošť se mší svatou v 11.00• 2.8. pouť rodin a za duchovní povolání do Frýdku• 15.-23.8. duchovní rekreace v Dolomitech ve dnech• v sobotu 20.září se uskuteční již tradiční svatováclavská cyklopouť,
ve které spojujeme fyzickou ná-mahu (jízdu na kole) prohloube-ní duchovního života, (mše sva-tá, poznání duchovních tradic…) a ponaučení o naši místní historii. Po loňských zkušenostech více při-hlédneme k možnostem dětí a ne-trénovaných cyklistů a zamíříme na Starý Jičín (kostel sv.Václava, hrad) a pak přes Bernartice do Še-nova, kde spočinou naše unavená těla v místní márnici na tradičním přátelském setkání s posezením.Vyrážíme o týden dříve, před svát-kem sv.Václava z důvodu, aby-chom nenarušili jinou tradiční akci Svatováclavský běh organizova-ný starojickými farníky. Pro ty, kdo nejezdí na kole máme dobrou zprá-vu, že se k nám mohou připojit tře-ba i autem či autobusem a zúčast-nit se s námi třeba jen bohoslužby a výšlapu na hrad Starý Jičín
ve zkratce z farností ...připravuje Jola Orlíková
Pavel Wessely
minulá hádanka
jice na mnohem viditelnější místo před tímto nedávno obnoveném kostelem. Pomník zhotovený před několika lety z nemalých prostředků Města a sponzora je přes-nou kopií originálu, jehož technický stav byl kritický a který je uložen v lapidáriu Muzea novojičínska.Už asi méně z nás bude vědět, že byl součásti celé řady pozdně barokních soch stávajících kdysi podél Hornobranské ulice (nyní ul. K Nemocnici). Dnes můžeme vídat ještě jednu z těchto soch a to před třinácti lety obnovenou sochu sv. Antonína Papuánského v místě křížení ulice K Nemocnici s Jiráskovou.
Další dnes předkládanou hádanku vyluštíte, budete-li pokračovat od zmíněných soch ulicí K nemocnicí dál a dál…. Více prozradit už bohužel nelze.
U h á d -n o u t , kde se
nachází socha vyobrazená v minulém čísle, by měla být snadnou věcí pro vět-šinu čtenářů Okénka. Naposledy jsme kolem ní procházeli průvodem při ne-dávném svátku Těla a krve Páně. Ano, je to pomník sv, Ignáce z Loyoly, který byl při nedávné rekonstrukci Janáčko-vých (kdysi městských) sadů přemístěn ze zákoutí při kostele Nejsvětější Tro-
3/2008
Milá mladá dívenko,dovol mi, abych Ti v následujících řádcích představila
malé, dalo by se říci, že i komorní společenství, které určitě znáš aspoň z pátečních dětských mší. Pokud Tě napadá, že by to mohla být schóla, tušíš správně. Každým pátkem se setká-vají v 15.30 na faře, kde společně tvoří, kreslí, hrají si…a když čas pokročí, je čas nacvičit písničky na mši.
Od doby, kdy se scházíme, jsme podnikly a zažily mnoho krásných chvil. A aby toho nebylo málo najdou se i dny, kdy holky dokáží potěšit i nás starší.
„Víkend s Ma-rií…a možná pří-jde i Josef…“
(25.-27.4.2008 – Lázy)Právě tato věta v sobě nes-
la celý děj víkendu. Už při příjezdu si každá z nás mohla všimnout krásné přírody, kte-ré si moc děvčata nevychut-naly. Pršelo. Po rychlém pře-sunu do sucha začala scénka. Ta nás seznámila s tématem a celým víkendem. Pokračo-val nácvik písniček a mše sva-tá. Večeře nebyla jen tak leda-jaká. Ochutnali a zažili jsme, jak to běží a leží při židovské večeře. Popíjeli jsme z velkých kalichů, ale jen červenou li-monádu, ochutnali maso a jejich koření a po téhle hos-
tině nesměl chybět ani správ-ný židovský tanec. První den se blížil ke konci a tak uléha-jíc do svých brlochů odevzda-li jsme se Bohu, když v tom…dveře bouchly, klika cvakla a ejhle co to, při pohledu z okna vidíme kráčející Pannu Ma-rii někde do tmy. Vydali jsme se za ní. Když jsme ji koneč-ně našli, před našimi zraky se odehrálo zvěstování. Óó jak silný to byl zážitek vidět na vlastní oči něco takového.
Nové ráno započala ran-ní modlitba. Pokračovalo se ve zpívání. Nechyběly ani hry v přírodě se sbíráním květin na mši. Po obědě k nám při-šel samotný Josef a prosil o vodu pro Pannu Marii na je-jich dlouhou cestu do Betlé-ma, pak zmizel. Nastala rych-lá akce a útěk za Josefem. Cestou jsme míjely babku ko-řenářku, která nám za pomoc darovala bylinky Panně Ma-rii, dívenku v Herodových službách, která nás převedla přes jeho oslepující zahrady a konečně jsme za nějakou tou skálou a polem našli odpo-čívat Pannu Marii s Josefem. Darovali jsme jim vodu, lépe řečeno kofolu a všechno co jsme cestou za své činny pro ně dostali. Konečně jsme do-
Patricie
18
šli až do Betléma. V tichos-ti jsme vyhledali jesličky, ve kterých ležel malý, právě na-rozený Ježíšek.Děťátku pat-řily zazpívané koledy a Ma-ria nám dokonce dovolila, abychom si Ježíška pocho-vali, když v tom se mu přišly poklonit tři králové.
Při příchodu na chatu, nás čekalo velké překvapení, v podobě štědrovečerní veče-ře, nazdobeného stromečku. Nechyběly ani dárečky.
Nedělní ráno oživily vá-
noční zvyky, jako třeba lití olova, které všechny náram-ně bavilo. Po obědě naše oči dostaly pořádně zabrat při filmu Příběh zrození, po kte-rém jsme se společně rozlou-čili, dostali něco na památku a plní radosti s krásně proži-tých chvil vyjeli zase domů. A i když si každý odvezl svůj vítězící zážitek, na jeden ur-čitě nezapomeneme. Ne kaž-dému se podaří vidět celý „příběh zrození“ na vlastní oči a ještě v jednom víkendu.
Začátkem května se vyda-la parta patnácti ministrant-ských kluků z Nového Jičína a okolí, prožít spolu pár dní zábavy, dobrodružství, odde-chu, ale i modlitby a ztišení.
Program, který na nás čekal ve farnosti Březová u Uherského Brodu měli skvě-le připravený starší minist-ranti Radim a Tomáš, stravu pro naše srdce zajišťoval otec Alois a o naše žaludky se sta-rala Jolča.
Během pobytu jsme se postupně seznamovali s živo-tem světce, kterého jsme měli
podle sdělených informací odhalit. Byl jím sv. Pavel, je-
hož jubilejní rok právě začíná. Že se stal pro nás kluky sku-tečně blízkým, dosvědčují ná-sledující dopisy pro sv. Pavla, který jak známo také rád do- Kuba
19
jí ve dnech 18. – 20. červen-ce 2008 na Velehradě setkání nové – větší, otevřené mla-dým lidem mnoha národů a vyznání.
Toto setkání nese záhad-ný název ActIv8 (čti ektivejt). Česky bychom to mohli pře-ložit jako Sk 1,8 – je to odkaz na biblický citát, vyjadřují-cí motto letošního Světového dne mládeže: „Dostanete sílu Ducha Svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky.“ Zároveň anglické slovo acti-vate znamená pohnout, spus-tit – tedy podnítit k aktivitě.
Není tomu tak dávno, co se v jihočeském Táboře usku-tečnilo Celostátní setkání mládeže. Mnozí účastníci jis-tě rádi vzpomínají na týden nabitý zážitky a poznáváním nejen duchovních hodnot, víry, Krista, ale též nových přátel. Rok utekl jako voda a Sekce pro mládež ČBK a Sek-cia pre mládež KBS pořáda-
pisy psal. Svatý Pavle! Zdravím tě z
minivíkendu novojičínských, šenovských a kunínských mi-nistrantů Program : celkem dobrý, stezka odvahy – hroz-ná, nepromyšlená. Hádali jsem tě jako světce, a bylo to celkem lehký… Ale ty to shů-ry vidíš a myslím, že ses ba-vil. (Pokud ses na nás díval.) Čtvrtek byl vyčerpávající, Velká Javorina nás potrápila. Na rozhlednu jsem nevylez, bál jsem se. Jídlo – perfekt, pátek – aquapark – super… Ale ty víš. Jinak tu jsou: roz-mazlenci, „hnusáci“, posmě-váčci atd. Prosím tě o pomoc při cestě na zpět, nyní použij svůj meč na obranu lidských srdcí. S pozdrave Lubomír PS: Pozdrav Boha
Ahoj svatý Pavle, nepíšu ti, protože bych po tobě něco chtěl, ale protože to máme za úkol. Máme napsat jak se nám to líbilo. Psát kde jsme ti nebudu, protože to určitě víš. Jsme velmi, že nám vyšlo po-časí. Svítilo sluníčko a bylo 20°C. Hráli jsme tady hry, při kterých bylo hodně zába-vy z čehož, že tady byla dob-rá atmosféra. Dokonce jsme šli ven do přírody, kde byla nádherná rozhledna. Jediné co mě vadilo na tomhle sdru-žení je hodně nabitý program a málo volné času. Nejvíce se mi líbil pátek, kdy byl tábo-rák a aquapark a stezka odva-
hy. Musím se přiznat, že jsem se trochu bál, když jsme byli ve tmě a ještě k tomu hluboko v lese. Jestli si chceš pokecat nebo dozvědět víc, tak se stav do Nové Jičína a nebo zavolej na číslo xxx. Ahoj a pozdrav všechny tam nahoře. Tvůj ka-marád Deny
Ahoj Pájo, jak víš přije-li jsme ve středu. Místo, kde jsme spali se nazývá svatého „Giusseppa“. Čtvrteční den jsme začali rozcvičkou, která byla nic moc. Potom jsme jeli pod Javorinu, kde jsme strávi-li zbytek odpoledne. Sem tam super hry a super jídlo od ku-chařky Jolanky. Korm toho, že jsme pořád pařili kalčo, tak jsme i hráli opravdový fot-bal. Páteční večer jsme zako-čili u táboráku s místním ot-cem Františkem. Že to tu bylo super, tak to dokazují, ty foto-grafie, které jsme pořídil. PS: zpěv v kostele by se měl zlep-
šit (i my i ostatní). Fantomas (Vojtěch)
Dobrý den, nebo spí-še nazdar. Jenom bych chtěl něco málo říct o tomhle mi-nivíkendu. Svatý Pavle, mi-nivíkend se povedl velmi dobře, jelikož tady bylo ve-lice hodně humoru a hlavně hodně křesťanských událos-tí plných krásné víry pro Je-žíše a hlavně výborné zába-vy, které jsme si užili spolu s vedoucími a s otcem Aloisem a „hotelem“, který se nazý-val svatý Josef. Bylo to velmi užitečné, hlavně z hlediska křesťanské víry a májových pobožností. Nemohu zapo-menout také na kopec, který byl pro nás určitě zajímavým výletem plným her a jiných překvapení. Na konec dopi-su tě chci pozdravit a prosil bych o první místo v nebi. Díky svatý Pavle.
Radek Šoustal
Aneta HrabovskáMnohým z vás již urči-
tě padl do oka modrý plaká-tek s nápisem Mozaika 2008. Jedná se o aktivitu, která chce z kamínků modliteb a malé pomoci poskládat nádherný obraz naší církve, která je v síle Ducha svatého společen-stvím, kde má jeden o druhé-ho opravdový zájem.
Mozaika 2008 je veřejnou sbírkou, jejímž cílem je pod-pořit setkání české a slovenské mládeže ActIv8 na Velehradě (očekává se účast 10 000 mla-dých) ve spojení se Světovými dny mládeže v Sydney. Sbírka je realizována prodejem karti-ček, zobrazujících sedm darů Ducha svatého, v ceně 50 Kč ve farnostech, kostelech a dal-ších společenstvích. Do sbírky je možné se zapojit koupí kar-tičky mozaiky nebo pomocí s prodejem kartiček, ale také modlitbou za mládež, např. oficiální modlitbou za setká-ní ActIv8.
Mozaika 2008 má své ofi-ciální webové stránky www.mozaika2008.cz, na kterých je
možno získat bližší informa-ce a také sledovat aktuální stav vybrané částky (ten najdete i na druhé straně Katolického týdeníku). Sbírka potrvá až do 31.7.2008.
Cílem této aktivity není jen snaha materiálně podpořit setkání, ale také podnítit věří-cí k modlitbě za mládež a celé církevní společenství. Pokud se spojíme a podpoříme dílo, které se chystá, mladí lidé bu-dou mít odvahu se skrze tuto modlitbu a oběť vydat do Boží služby s dary jeho Ducha.
Pozn.:Účet sbírky: ČSOB, a.s. číslo účtu 219759054/0300.
Mozaika 2008 je veřejná sbír-ka registrovaná podle zákona č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách.
Modlitba za ActIv8Ve jménu Otce,který nás obdařuje láskou skr-ze svého Synaa který nás darem Světových dnů mládeže zve k aktivnímu životu víry ve společenství církve, i Syna,který se nechal z lásky k nám ukřižovat, aby nám přinesl uzdravení a milosrdenství,a který nás učí nést naše kříže s odvahou a nadějí, i Ducha Svatého,který proměňuje naše srdcea dává nám sílu být svědky Je-žíše Krista až na konec země.Prosíme, ať také pouť mládeže na Velehradpřinese požehnání do života mladých lidía podnítí je k obrácení,aby na přímluvu Panny Marie a pod její ochranounašli spásu.Amen.
Důvodem k velehradskému setkání české a slovenské mlá-deže je fakt, že Svatý otec Benedikt XVI. pozval na tyto dny mladé celého světa do australského Sydney. Ne každý si ovšem dalekou cestu může dovolit. Proto se mladí setkají na Velehra-dě, kde díky přenosové technice TV NOE uvidí v přímém pře-nosu své vrstevníky na opačném konci světa, budou se moci na dálku účastnit liturgie sloužené papežem a zároveň přímo na vlastní kůži zažijí onen neopakovatelný pocit přítomnosti tisí-ců vrstevníků, který doprovází všechna velká setkání.
A co ActIv8 nabízí? Předně je to nabídka duchovního se-tkání, tentokráte umocněného každodenním prožíváním uni-verzality církve. Deset tisíc Čechů a Slováků utvoří jednotu s mladými lidmi z celého světa, shromážděnými za oceánem. Nebudou chybět ani slavnostní mše svaté, křížová cesta, mod-litba růžence. Na účastníky čeká mnoho sportovních, kultur-ních, uměleckých aktivit – koncerty, workshopy.
Důležitou součástí celého setkání bude benefiční koncert slovenské skupiny Tretí deň a amerických SonicFlood. Výtě-žek z tohoto koncertu bude použit na aktivity známého misio-náře P. Petera Krenického na Zakarpatské Ukrajině.
Stejně jako loni je ovšem potřeba celou akci zajistit nema-
lými finančními prostředky. Účastnický poplatek ve výši 150,- Kč je spíše symbolický.
Organizátoři proto prosí všechny o zapojení se do sbír-ky Mozaika 2008 zakoupe-ním kartičky mozaiky v ceně 50,- Kč a nebo zasláním pe-něz na účet u ČSOB, a.s., č.ú.: 219759054/0300.
Více informací o této sbír-ce získáte na internetové adre-se www.mozaika2008.cz.
Zájemci o setkání ActIv8 se mohou přihlásit a další infor-mace získat na internetových stránkách www.activ8.signa-ly.cz.
