1

1872 1922 50 let

Státního reálného gymnázia Hostinné

Friedrich Dworžak

1872−1878

Johann Dassenbacher Karl Petrasek 1878−1884 1884−1885 Dr. Theodor Stieglitz Ředitelé Andreas Trum 1885−1906 a vedoucí 1906−1912 Gymnázia Franz Mühlstein v Hostinném Johann Arbes 1912 1912−1915 Wenzel Mottl Dr. Andreas Rebhann Dr. Josef Gößl 1915/16, 1919/20 1916−1919 od r. 1920

Slavnostní výbor Čestný předseda: Andreas Trum, ředitel gymnázia ve výslužbě. Předseda: Dr. Josef Gößl, ředitel gymnázia. Zapisovatel: Anton Blaschka, redaktor. Zástupce: Dr. Gustav Link, kandidát na notáře

Zástupci okresní správní komise: Paul Anzenbacher, vrchní radní zemského soudu, jako předsedající okresní správní komise. Anton Nagel, vrchní učitel v Čermné, jako člen okresní správní komise.

Tiskový zpravodaj: Josef Teichert, profesor

Finanční výbor:

Předseda: Ignaz Janetschek, radní města. Členové: Dr. Georg Oesterreicher, advokát. Rudolf Pfefferkorn, továrník. Johann Ullrich, vrchní učitel.

Výbor pro zábavu: Předseda: Mag.Phram. Max Jwonski, lékárník. Členové: Friedrich W. Fries, profesor. Robert Hanke jun., učitel. Alfred Knipper, spisovatel. Johann Knipper, učitel zpěvu a dirigent sboru. Emil Kuhn, pokladník na poště. Eduard Mieth, vrchní poštovní úředník. Gustav Rücker, major mimo službu. Eduard Schönherr, profesor.

2

Slavností řeč, pronesená pro slavnostním shromáždění v tělocvičně p. Dr. Josefem Jatschem, profesorem na Teologické fakultě Německé univerzity v Praze, někdejšího žáka Gymnázia v Hostinném v letech 1881−1889.

Vážené slavnostní shromáždění! Vážení slavnostní hosté! Milí žáci!

Kdybychom měli slavit slavnosti, tak jak připadnou, pak bychom museli dnešní slavnost slavit 28. ledna tohoto roku; neboť tento datum to bylo právě 50 let od té doby, řečeno tehdejším úředním stylem: „Jeho Veličenstvo vyjádřilo nejvyšší rozhodnutí, zřídit v Hostinném státní nižší gymnázium s povinným vyučováním výtvarné výchovy a zajištění vyučování francouzského jazyka − tedy nižší reálné gymnázium, pod podmínkou, že obec Hostinné připraví a bude udržovat nezbytnou lokalitu pro zřízení a možnou přestavbu školy, obstará první pořízení učebních pomůcek i zařízení a každý rok setrvání školy dodá potřebné topivo.“ Město Hostinné přistoupilo ochotně na tyto podmínky. Císařským rozhodnutím se mu splnil dlouze vytoužený sen mít střední školu ve svých hradbách. Tehdejší starosta Dr. Kopf a celý obecní výbor se o to snažili již více let. Pro Hostinné bylo radostným dnem, když přišla zpráva o císařském rozhodnutí. Nejraději by obyvatelé Hostinného začali se stavbou gymnaziální budovy ještě tentýž den, ale přeložili to z téhož důvodu, stejně jako i my jsme přesunuli vzpomínkovou slavnost na onen den − bylo příliš chladno. Sotva nastalo jaro, začalo se se stavbou a již 7. října následujícího roku mohla být nová, pěkná, veliká budova předána svému účelu. Stalo se tak neobyčejným slavnostním způsobem v přítomnosti městské správy, okresního hejtmana a mnohých čestných hostů z Hostinného a okolí. Tehdejší okresní školní inspektor, děkan Weber z Vrchlabí, provedl církevní křest budovy, a pak starosta Bukowsky předal okresnímu hejtmanovi Kromerovi z Vrchlabí klíče od budovy, aby tak symbolizoval předání státu. Dům, v němž se dnes budova gymnázia prezentuje, láká ke srovnání s onou slavnostní fasádou, jíž tenkrát vynikal. Tehdy měl úplně nový sváteční šat, jímž se tehdy honosil, nyní odřený, roztrhaný a nespravovaný všední šat! Zároveň se slavnostním předáním budovy byl otevřen druhý školní rok. První byl zahájen stejného dne rok před tím, a sice dvěma ročníky, z nichž první čítal 30 a druhý 5 žáků. Umístěny byly tyto třídy až do dokončení gymnaziální budovy ve františkánském klášteře. (Ten je v Hostinném útočiště, když se jedná o provizorní umístění většího množství lidí. Ostatně také tady to svádí ke srovnání s dřívějškem − kulturou blažené republiky a „vojenského“ císařského státu. … −)

Dle norské pověsti o bozích sedí pod Yggdrasilem, stromem světa, tři bohyně osudu a času, sudičky Urd, Werdhandel a Skult − minulé, nastávající a mající být − a předou vlákno času. Avšak musí to být dlouhé vlákno, jestliže vezmeme v úvahu, od kdy lidé obývají zemi. Aby nám byla tato dlouhá, předlouhá niť přehledná, měříme ji a míra, jíž tak činíme, je století. Ve starém Římě zatloukl vždy, když uběhlo století, tzv. „summus magistratus“ hřebík do Jupiterova chrámu na Kapitolu. Zaraženy byly vedle sebe, poslední ještě třpytící se, právě tak, jak se vycházelo z míry, jiné začerněné a první porušené rzí a všechny vyprávěly o válkách a bitvách domova a v zemích barbarů, o vítězstvích a porážkách, o srdcem umocněné hrdinské odvaze a hanebné zradě, o obětavé občanské ctnosti a malicherné samolibosti, slavných činech konzulů a vojevůdců stejně jako o skromnějších činech mudrců a umělců, řemeslníků a rolníků. Křesťanský Řím slavil onen přelom století poutní cestou křesťanů ze všech částí světa k hrobům apoštolů Petra a Pavla. Stalo se tak, počínaje rokem 1300, kdy byl počet poutníků tak velký, že jak říká Schiller: „Zdálo se, jako by lidstvo bylo na putování, procesím do nebeského království.“ Přece ale při rychlé pomíjivosti života lidí začala brzy církev zkracovat čas; spokojila se částmi 100, s 50 a 25 lety, aby mohla slavit taková jubilea, a tento

3

zvyk našel nápodobu v občanském životě. Neslaví se jen stoletá výročí, nýbrž i taková jako 50, 25, dokonce i 10 let.

Máme v současné době vůbec slavit výročí? Hodí se citová atmosféra, v níž se my jako příslušníci německého lidu nacházíme, ne tak nevhodně ke svátku radosti jako zevnějšek budovy gymnázia v Hostinném k jubileu? Nebudou znovu rozjitřeny sotva zacelené rány, jestliže myslíme na minulou dobu? V době, kdy bylo toto gymnázium založeno, byl německý lid na vrcholu svého respektu ve světě. Již dávno vážený jako národ básníků a myslitelů, se stal v poslední době také politicky úspěšný. Splnil se vytoužený sen, sjednocení všech německých rodů nejméně uvnitř hranic německé říše k jedinému mocnému státu. Brzy se také ukázaly hospodářské úspěchy tohoto velkého skutku. Německá píle a německá technika zaplnily zemi s obchodními produkty všeho druhu, pokračovalo-li by to ještě jedno nebo dvě desetiletí, ovládl by německý lid, jak důrazně vysvětlil prezident Wilson v Římě, světový obchod. I když my Němci v Rakousku jsme se bezprostředně neúčastnili požehnání německého sjednocení, padli na nás některé paprsky vycházejícího slunce Německa. Také mezi národy Rakouska, jsme my Němci měli, vážené, přece vedoucí postavení. A dnes? Roztříštěný a rozbitý leží německý lid na dně. Osamocen leží zde, většinou odcizený, mnohými považovaný za zločince lidstva. Jeho nepřátelé založili spolek národů, v němž najdou přijetí i ty nejmenší státy, s obecným cílem, udržet německý lid na desetiletí tam, kde je to možné navždy, v bezmocnosti. K tomu byl roztržen národnostně, oproti slibům, jež mu byly dány. Místo toho, aby mu, stejně jako jiným národům bylo ponecháno právo sebeurčení k jednomu státu, byl rozdělen do dvou států a kromě toho část jeho lidu hozena sousedům jako válečná kořist. Vně bezmocný, v jeho vnitřku rozvrácený do nejhlubšího jádra, nabízí německý lid dnes pohled, jež dnes ladí s Nänie [žalozpěvem F. Schillera] než s hymnem.

A přesto chceme slavit dnešní svátek! Ano ještě více, řeknu: Právě proto, že se nacházíme v tak stísněné atmosféře, chceme slavit. Naše výročí není jedním z oněch slavností, jež přivádí na několik hodin do smyslového opojení, z něhož se člověk probouzí s těžkou hlavou, ale prázdným duchem a srdcem a ještě prázdnějšími taškami, nýbrž je oslavou ducha, slavností, jež je vhodná, zvýšit naši odvahu tím, že nás poukazuje na hluboké zdroje síly německého lidu v minulosti a dává nám radostnou naději, že prokáže i v budoucnu svým životem a silou darované působení. A co je tím pramenem? Naše německá kultura. Dnešní jubileum mně ukládá mluvit z velmi důležité pozice, která vedle mnohých jiných činí celek německé kultury, myslím tím

vyšší vědecké vzdělání, jak jej zprostředkovává gymnázium. Jakou hodnotu a jaký význam má pro celkový život lidu? Řecký řečník předstoupil před lidové shromáždění a slíbil pronést pochvalnou řeč na

poloboha Herakla. Tu zvolal hlas ve shromáždění: „Nikdo jej nehaněl“ . Musím se obávat téměř podobného zvolání z Vašeho středu. Neznamená to vyrazit otevřené dveře, když ve století, jež je tak hrdé na vzdělání jako to naše, ve státě, jež vychází z kulturní přívětivosti jako československém, chceme hovořit o hodnotě vyššího vzdělání? Tedy není to přece tak zcela zbytečné. Dovolte mi prosím, abych poukázal na časové jevy, z nichž se nedá usuzovat zvláštní ocenění vyššího vzdělání. 15. a 16. května se konal v Praze kongres slovanských učitelů vysokých škol Československa, v němž předsedající ve své úvodní řeči připomněl, že duchem doby je nahlížení některé strany na vysoké školy s nedůvěrou; je jim předhazováno, že utváří určitý

privilegovaný stav inteligence. To, co je zde o vysokých školách řečeno, platí i o gymnáziích, vždyť jsou předstupněm

vysokých škol. Jako další důkaz pro malou vážnost, jaké se dnes těší vědecké vzdělávání, uvedu skutečnost, že v nově zřízených státech nemají úředníci s akademickým vzděláním skoro žádnou přednost, co se týče platu a postupu, před ostatními, kteří toto vzdělání postrádají. Berlínský vtip z poslední doby vystihuje tento fenomén doby − zajisté trochu

4

přehnaně: „ Řekni tedy, jak jsi inteligentní, a já ti řeknu, jak málo si zasloužíš.“ Zažili jsme v posledních týdnech více zasedání akademicky vzdělaných úředníků německé a české národnosti, na nichž si tito trpce stěžovali nad „rovnoprávností“, jež znamená se zřetelem k hodně delší době studia odstrčení akademicky vzdělaných. Vyzvali proto vládu a parlament k brzkému odstranění tohoto nespravedlivého stavu. V českých novinách jsem před nějakou dobou četl článek, v němž se autor zasazoval o zrušení doktorského titulu, poněvadž vytváří určitou nerovnost podobně jako šlechtický titul.

A tím jsme se dostali k myšlence, z níž vychází nedůvěra naší doby proti vyššímu vzdělání a jeho pramalé uznání. Je to určité pojetí pojmu

„demokracie“ . Rozumí se tím obecné a úplné rovnostářství. To ale není nutně obsahem tohoto pojmu.

Nebyla to demokracie, když Perikles v Athénách vedl otěže demokracie? Musí to být právě Kleon, který ve jménu demos − lidu − vládne? Ne, demos znamená sice lid, ale lid ve svém celém rozsahu a zde patří k lidu rovněž přece také lidé s vyšším stejně tak i s obecním vzděláním. Ano, chci říci, právě tito jsou páteří sboru lidí, právě tito mohou demokracii ochránit před tím, že se nestane ochlokracií, vládou lůzy, načež podle přirozeného zákona přijde opět vláda šavle. Také demokracie potřebuje ke své existenci ušlechtilost, když ne ušlechtilost narození, tak přece šlechetnost ducha.

Když mluvím o ušlechtilosti ducha, nemělo by v ní naprosto zůstat podceňování velké části lidu, jež nevykonává práci hlavou, nýbrž

práci mozolnatých rukou. Samotná práce hlavou nestačí, nejednou k zachování života pracujícího, tím spíše

k vytvoření zdravého a silného života lidu. Kdyby měl učenec žít ze svých latinských a řeckých slovíček nebo z matematických a chemických vzorců, tak by i se svou duševní ušlechtilostí brzy vyhladověl. Práce mozolnatých rukou musí doplnit práce hlavou, kterou lze vykonat těmito osvícenými úkoly. Poté dosáhne plného působení a dojde k jejímu plnému užitku pro samotného pracujícího. Na jižním hřbitově v Mnichově je pochován velký chemik Justus von Liebig. Na jeho pomníku je docela obyčejný náhrobní kámen s nápisem: „Justus Liebig 1803−1873“. Nedaleko odkud je okázalé mauzoleum s nápisem: „Tady je pochován městský pivovarnický mistr Anton Sedlmayer“. V životě byl tento patrně bohatým, zatímco Justus Liebig zemřel chudý. A přece by nemohl městský pivovarnický mistr tak zbohatnout, kdyby učený chemik nevymyslel učené vzorce, se kterými pracuje moderní pivovarnictví. V bajce o slepém a chromém, kteří se chtěli dostat přes řeku, si slepec, jež má velkou tělesnou sílu, vezme chromého na svá ramena a chromý, jež má ostrý zrak, převede slepého vlnami; tak se dostanou oba šťastně do cíle. Musí být vztah duševního a tělesného pracovníka: nezávidět si sobě navzájem a vzájemně se nehádat, nýbrž si společně podat ruky ke společné činnosti. Pak se stane práce požehnáním pro ni samotnou a pro její celý lid. Neboť kde se střetává přísné a jemné, podílí silné a mírné, existuje dobrý zvuk. Dobře, slyšel jsem, jak se hovoří, že vyšší vzdělání má svoji hodnotu, ale měli bychom se pak učit jen věci, jež můžeme uplatnit v praktickém životě. To se ale z dobré části na gymnáziu nestává. Co má například za smysl, že se mladí chlapci v délce tak mnoha semestrů trápí se

studiem latiny nebo vůbec na humanitních gymnáziích s řečtinou. Ano, mohou poté více či méně dobře číst Vergilia a Homéra, Cicera a Demosthena, Horáce a Sofokla. Ale co z toho mají pro život? Kdy se dostanou do situace, mluvit latinsky nebo řecky? Když už chceme poznat ony staré autory, protože to jednou patří k obecnému vzdělání, pak bychom je mohli číst v překladech. Ostatně nám dětem 20. století mají staří pánové skutečně co říci, že se moříme s jejich spisy celý úsek svého života? Žili přece v ideologii, jež je od naší dalece rozdílná. Pomysleme na řecké tragédie s vírou na „ananke“, slepě a neúprosně vládnoucí osud, jež je nad lidmi a

5

bohy. Jako křesťané věříme na prozřetelnost všemilujícího Božího Otce. Tedy docela cizí svět se vzpírá našim jinochům a dívkám, a sami neobratní vstupují poté do života.

Co bych na to měl říci? − Nejprve to, že jsou dva od základů rozdílné pohledy o hodnotě a cílu vzdělání. Představme si, že by se Platon přel s americkým miliardářem. Co by Platon řekl? Cíl vzdělání je ten „aner kalos agathos“, člověk, jež má vnímavý smysl pro vše pěkné a dobré. Američan by řekl: „Obchod je vše.“ Tyto dva pohledy jsou od sebe navzájem odlišné jako učenec od nějakého zbohatlého podomka. Protiklad lze vyjádřit dvěma slovy:

idealismus −−−− materialismus Musíme ovšem říci, že materiální pojetí světa a života začalo bohužel v naší době vládnout. Jestli ale k skutečnému blahu lidstva, je otázkou. Co by se stalo z lidí, kdyby pokaždé onen idealismus z ní zmizel? Idealismus potřebují nepochybně ony pracovní třídy, jež svoji průpravu získávají na gymnáziu. Ideálně by měl vyniknout svým povoláním kněz. Drží-li v levé ruce kalich, připraven k oběti na oltáři, měl by natáhnout pravou ruku svému lidu, pomoci mu v duševní a tělesné nouzi.Chybí-li mu tento idealismus, je přednášejícím na mítincích a ne pastýřem. Idealismus potřebuje lékař. Jeho úřad od něj vyžaduje ze dne na den přistoupit k lože nemocného, pomoci a uzdravit, zmírnit bolest a utěšit. Není-li ideál lidské lásky hluboce zakotven v jeho duši, musí se mu stát jeho úřad nesnesitelnou zátěží. A soudce je ztělesněné právo. Ve své ruce drží Themidiny váhy spravedlnosti bez toho aby shlížel na osobu, musí každému vyměřit jeho právo. Umí vykonat pro lidskou společnost skutečně nezbytný úřad, když nenosí hluboce smysl pro právo a spravedlnost ponořený ve vlastním srdci? A co mám říci o učiteli? Jeho povolání je zvláště těžké a často skutečně nevděčné. Nevidí často nic z toho, co nejprve sklidí, to je často bodláčí a trny nevděku a neuznání. Nepotřebuje skutečně mnoho idealismu, když má lehce unést vážnost svého úřadu? − A četba starých klasiků je škola idealismu. To je to, co pojetí antického života označuje, že to neodhadne dle zisku a ztráty okamžiku, nýbrž získá široký přehled.

Nacházíme-li u starých klasiků idealismus, vyrůstaje na půdě čisté lidskosti, tak se nám zrcadlí

náboženství, ozářeno světlem Božského. Že v evangeliích obraz mravně dokonalého, tedy ideálního člověka zazáří v osobě Ježíše v Božském světle, to nevyslovil nikdo nepatrnější než Goethe. Ne dlouho před svou smrtí se vyjádřil v rozhovoru s Ackermannem: „Skláním se před Ježíšem jako Božím zjevením nejvyššího principu mravnosti. Zlepšuje-li se duševní kultura, rozrůstají se přírodní vědy ve stále širším rozsahu a hloubce a lidský duch se zvětšuje, jak chce − nepřekoná vznešenou a morální kulturu křesťanství, jak se v Evangeliích leskne a září.“ − Vím to, je to dnes dalece rozšířený pohled, že věda a umění jsou dostačující náhradou pro náboženství a proto náboženství vzdělaní nepotřebují. Odvolávají se přitom na Goethova slova: „Kdo vlastní vědu a umění, má také náboženství,/ kdo je obě nevlastní, má náboženství.“ Při vší cti ke Goethovi musím říci, že nesouhlasím se zde vysloveným názorem o možnosti, náboženství nahradit vědou a uměním. Sám si ostatně odporoval na onom místě v „Heřmanovi a Dorotce“, kde radí: „Držte se pevně víry a pevně tohoto smýšlení!/ Neboť vás činní vědomé štěstí a jisté, v neštěstí/ stačí překrásné útěše a oživuje nádhernou naději.“ Potřebuje tato útěcha a naděje také vzdělané? A dá ji člověku věda nebo umění? Poukáži pouze na jev v moderním duševním životě, na vzrůstající pesimismus, to je oné ohodnocení světa a života, jež je vysloveno ve verších: „Vše co existuje, je tak vzácné, že přijde nazmar.“ Přirozeným důsledkem toho je sebevražda a tato je právě nejčastější ve vzdělaných vrstvách společnosti. A poté, dovede dát věda odpověď na velké otázky bytí, jež hýbou onou lidskou myslí: Odkud pocházím? Kam jdu? Co je účelem mého života? A Hamleta zaráží: „strach z něčeho po smrti, neobjevené země, z jehož oblasti se poutník vrací“ (Hamlet III,1)

Jakou informaci nám o tom dává věda? Ignoramus [nevědomé] − my to nevíme. Taková odpověď ale nemůže dostačovat vzdělanému člověku. Musí se tedy uvážit odpověď, jakou

6

náboženství dává pro záhadu života. Bylo by nedostatkem i jeho pokrokem, kdyby z plánu učiva vyšších vzdělávacích institucí bylo náboženství škrtnuto. Žákům by nebyl umožněn nejbohatší proudící pramen idealismu. Nebylo by to rovněž přínosem pro vzdělávání, kdyby chlapec v letech svého duševního vzdělání ne pro život, odpovídaje jeho ostatnímu vzdělání, byl vyučován odborníkem na existenci a význam tak důležitého faktoru v duševním životě minulém a současném, tak jak se vyučuje v náboženství.

Uvedení studující mládeže do řecko-římského kulturního světa je za účelem, proč jsou na gymnáziu vyučovány a učeny klasické jazyky, to ale není jediným cílem. Jiným důležitým je

úvod do porozumění naší kultuře. Je skutečností, že naše duševní kultura má jako historický i vnitřní předpoklad římskou a ta zase řeckou. V roce 451 př. Kr., kdy byla na katalánských polích v dnešní Francii, nedaleko dějiště bitev u Marne ve světové válce svedena bitva mezi vojsky římského místodržícího Aetia a vojskem Hunů a germánských kmenů pod vedením Attily, jež byla jedna z nejstrašnějších ve světových dějinách. Ještě dlouho poté vyprávěli obyvatelé oné oblasti, že v noci slyšeli vzájemně zápasit stíny bojujících. Bitva zůstala sice nerozhodnuta, ale směřovala k zániku Západořímské říše. Více kultivovaní Římané podlehli pronásledovaným svěžím národům severu. Podlehla ale římská kultura? Ne, zůstala vlastně vítězkou v oněch zápoleních. Národy severu, které přemohly zbraněmi Římany, byly konečně poraženi jejich kulturou. Převzaly v následujících staletích od mezitím pokřesťanštěného Říma nejen jeho náboženství, ale také vzdělání, jeho právo, ano dokonce i jeho jazyk. Latina se stala ve středověku písemným spisovným jazykem severních národů. Jí psaly své dějiny, jejich smlouvy, jejich vědu, v ní zpívaly a modlily se při svých bohoslužbách. Problém mezinárodního oficiálního jazyka, tak jak jej křečovitě hledáme v současnosti − vzpomenu si na volapük a esperanto − vyřešil středověk zavedením latiny do celé duchovní oblasti. Kdo chce studovat kulturní památky naší minulosti dalece do novověku, musí latině rozumět. Bez studia minulosti není možné správné porozumění současnosti. Mělo by tedy gymnázium své žáky připravit k účasti na duševním životě vlastního lidu a podpořit jej dle míry jeho sil a postavení, tedy musí přijmout latinský jazyk do svého plánu učiva také nyní, ačkoli přestala být latina jazykem vzdělaných a učenců, jak to bylo v případě středověku. Jak velmi ovlivnila latinská kultura naši − a to nemyslím pouze německou, nýbrž celou západoevropskou kulturu, to vidíme na mnohých latinských slovech, jež vstoupily do našeho jazyka a tím buď nalezly plné občanské právo − vzpomenu si na slova, jež nyní platí za německá, jako: rasa, okno, klášter, dóm a jiná, nebo jako cizí slova užívají domovského oprávnění. Abychom rozuměli těmto cizím slovům a uměli je použít, musíme mít elementární znalost latiny a řečtiny. Vždyť k tomu je lexikon cizích slov, říká se. Za prvé nemáme lexikon cizích slov vždy při ruce a poté můžeme sice někomu slovo vysvětlit, ale ne naučit správné použití. Vždy můžeme odlišit při určité komunikaci klasicky vzdělaného od toho, kdo není, aniž by měl onen jinak skutečně mnoho vědomostí. − Měli bychom vůbec z jazyka odstranit cizí slova, bylo mi řečeno. − S tím docela souhlasím. Češi to již učinili v mnohem větším měřítku než Němci. Ale zcela bez cizích slov rovněž se nevystačí, zvláště ve vědě, a to že je věda mezinárodní, mají zde tak cizí slova svůj užitek, protože usnadňují mezinárodní porozumění ve vědě, poté co je nepřevedeme do mezinárodního světového jazyka nebo ne přinejmenším tak brzy. Právě pro zastávání svého povolání potřebují přinejmenším latinu: katolický duchovní, neboť se jedná o kulturní jazyk římsko-katolické církve ve světě; lékař, neboť odborné výrazy lékařství jsou skoro všechny latinské nebo řecké; právník, neboť právní listiny minulosti jsou většinou formulovány latinsky; a samozřejmě profesor jako zprostředkovatel klasického vzdělání.

Nehledě ale na studium k povolání nabízí výuka latiny žákům gymnázia, ať se později chopí kteréhokoli povolání, některé výhody, jež nelze podcenit. Je to zcela zdomácnělý pohled na existenci a účel vyučování vůbec a zvláště gymnaziální výuky, když se stále ptáme:

7

„Co si za to koupím.“ Přitom se zapomíná, že se ve škole naučí mnohé, co nemusíme v pozdějším životě přímo použít, co ale musí být naučeno

kvůli procvi čování. Právě to vyjadřuje slovo „gymnázium“. U starých Řeků byl gymnasion cvičiště, původně přednostně určené k výcviku těla − ve slově „gymnastika“ je obsažen pojem „gymnazein“ − „cvičit“; − v našem jazykovém pojetí je upřednostněn význam „cvi čiště pro vzdělání ducha“. Duch žáků by měl být procvičován v myšlení. Musí ale osvědčit svou sílu na něčem, co ne vždy potřebuje bezprostředně pro svůj život. Není to tak i při výuce tělesné výchovy? Dělá se množství tělesných cviků, jež žáci ve svém životě nebudou muset předvést. Jsou ale přesto nepotřebná? Ne, slouží k posílení svalů, ohýbání končetin pro pěkné držení těla. Podobným způsobem pěstuje vyučování na gymnáziu ducha žáka a připravuje jej pro vysokoškolské studium tím, že jej procvičuje na některé učební látce, jež nemůže bezprostředně přeměnit v praxi. Kdo se to chce naučit, ať navštěvuje odbornou školu. Studium latinského jazyka je tedy výborným prostředkem zbystřit myšlení, totiž přísnou logikou, jež vystupuje dnes tak jasně v umělecké výstavbě latinské skladby najevo; také je paměť procvičována učením slovíček. Ano, ale musíme se právě učit latinská slovíčka? − Jsou především ta nejvděčnější, protože se částečně navrací do moderních kulturních jazyků. A tím se dostávám i k jiné výhodě, jež poskytuje práce s latinou na gymnáziu všem žákům bez rozdílu:

Latina usnadňuje učení se moderním světovým jazykům. Francouzština, italština, španělština a portugalština jsou dceřinými jazyky a angličtina nemá o mnoho méně kmenových slov než ostatní germánské jazyky. Jestliže potřebujeme latinu právě někde a někdy k mluvení, tak není ztracena doba a úsilí použité k jejímu naučení. Učitelé středních škol, kteří působili jak na reálných školách, tak i na gymnáziích, potvrzují jako jistý pokrok, že žáci gymnázia i přes svoji latinu vedle francouzštiny nebo angličtiny, dělají v moderních jazycích rychlejší pokroky než žáci reálných škol a tyto konečně přestihnou i v moderních jazycích. Ale také

německý jazyk získává z práce s latinou. Goethe má ve svých „Rčeních v próze“ jedno, jež o studiu cizích jazyků říká: „Kdo nezná cizí řeči, neví nic o své vlastní.“ Když tedy každé jazykové studium vlastní řeči stačilo k používání, chtěl bych to docela zvláště tvrdit o studiu latiny. Srozumitelnost, přísná zákonitost a precizní stručnost, jimiž se vyznačuje jazyk Lácia, je vštěpován i německému stylu žáku gymnázia. V každém případě je pozoruhodné, že naši velcí myslitelé a básníci, Lessing, Herder, Goethe, Schiller, Kant, Schleiermacher, Fichte, politici, prošli latinskou školou.

Neučinil jsem mnoho při chvále klasického vzdělání, zvláště při chvále latinského jazyka? − Nemyslím; jen neúplný by byl můj výklad, přehlédli bychom hlavní bod, kdybych nešel dále a neřekl:

vyšší vzdělání musí být také národní. Nejedná se tedy o buď a nebo, nýbrž o jak − tak. Není otázkou, jestli mají naše gymnázia vzdělávat mladé Řeky a Římany nebo mladé Němce. Naši studující chlapci a dívky vycházejí ze základů německého lidu a proto jsou povoláni účastnit se na ideálních statcích německého lidu a jsou aktivní pro jejich zachování a podporu v pozdějším povolání v životě. Zajisté kul-tura žádného národa neprocitla k životu vlastní příčinou a také její úspěch pokaždé závisí na vládnoucím ovzduší. Proto musí více vzdělaný Němec poznat kultury, jež byly před ním, a ty, které jsou okolo něho. Tomuto účelu slouží gymnázium právě vyučováním cizích jazyků, klasickým a moderním. Přitom nesmí žák zapomenout, že to vše není jen samoúčel, nýbrž prostředek účelu, totiž k cíly, získat hlubší nahlédnutí do duševního života svého vlastního národa, aby jej mohl později podpořit mírou svých sil a svého postoje. Ne v latině, nebo řečtině by měli mladí Němci, kteří čerpají z pramene klasického vzdělání, naučit se myslet a cítit, nýbrž v němčině. Proto jsou jim rozvíjeny duchovní poklady německé minulosti a sou-

8

časnosti, proto jsou s mnohostí a velikostí obeznámeni s tím, co německá věda, německé umění, německý duch vynalézání, německá práce prokázala a vykonává. Když naši chlapci a dívky při studiu s údivem poznají, jak němečtí myslitelé lidstva otevírají nové cesty, němečtí umělci rozvíjí nové oblasti ducha a mysli, němečtí vynálezci odkryli nové prostředky čerpa-jící z přírody a německá práce je neúmorně účinná, dát světu nové hodnoty, pak je nevyhnu-telné, že z jejich mladých srdcí, jež jsou pro vše velké a krásné pochopitelné, plamen vnitřní lásky ožije v jejich překrásném lidu a to, že chválí užití svých sil pro blaho a prospěch národa. To neznamená, uzavřít se proti dobrému, co se nachází i v jiných národech − to by byla mali-chernost −, nýbrž to znamená chuť do života a důvěru vycházející z prýštivého pramene ně-meckého ducha a německé mysli. A to, vážené slavnostní shromáždění, by mělo být ovocem v komunikaci naší studující mládeže s mistry ve všech oblastech německé kultury. Současný básník Hans von Wolzogen to vyjadřuje duchaplně a svérázně, když říká: „Zavítáš-li ke svým mistrům/ tak, abys získal sílu/ být opravdu německým/ od hlavy až k patě.“

Je-li naše studující mládež tímto duchem zanícena, pak se nepotřebujeme obávat, že budoucí generace ztratí duchovní souvislosti s

velkou německou národní pospolitostí, ať jsou již Němci několikanásobně odděleni politickými hraničními kůly, není-li na nové mapě Evropy Wilsonův princip: „Jeden národ − jedno právo.“ Nepřátelé německého lidu jsou posedlí šíleným strachem, spoutaný německý obr by mohl rozbít svá pouta na rukou a tlouci jimi okolo hlav. Zajisté nemůže národ ochoten, doživotně pracovat pro jiné národy jako otrok; musí usilovat dostat světlo a vzduch do života. Ale to se nemusí dít právě ozbrojenou mocí. Dějiny světa se sice opakují, ale ne jednotvárně. Všechny znaky doby naznačují, že ne jak před sto lety německý meč, nýbrž tentokráte německé kladivo budou prostředky k osvobození a novému vzestupu. Jestliže konference v Ženevě přinesla lidstvu poznatek, tak je to ten, že bez německé práce není možná obnova Evropy. Radostně a plodně pracovat pro sebe a jiné nemůže ale nikdo, kdo nosí pouta otroka. Tak je nejvíce pravděpodobné, že tentokráte vyšší kultura uvolní otrocká pouta německému lidu. Kdyby všichni Němci ve všech státech spolupracovali duševně a tělesně k tomuto cíli, tak by vzniklo „Všeněmecko“, jež nepotřebuje zastrašovat jiný národ. Ale také v tomto slova smyslu bude vyšší vzdělání působit

sociálně, jež si je vědomé toho, že za nejlepší a nejkrásnější děkuje spolupůsobení duševního a tělesného celého národa. Takový národní, vysoce vzdělaný Němec by neřekl slovy římského básníka hrdého na svého ducha: „Odi profanum vulgus et arceo“ − „Nenávidím obyčejný lid, držte mně jej od těla“ −, nýbrž se bude cítit jako jeden s německými pracujícími, německým řemeslníkem, německým sedlákem, protože v nich rozezná syny tatáž rodinného lidu, tedy jeho bratry. Jako byl nepřekonatelný obr řecké pověsti, Antaios, syn bohyně Země Gáie, protože kdykoli upadl v zápase, získal novou sílu dotykem se svoji matkou, Zemí, tak i pravý vzdělanec národa pro svůj duševní zápas získává novou sílu z komunikace se svými druhy lidu a vlasti, jež mají stejnou matku jako on − německý lid, německou zemi. Pozná, že s nimi utváří duševní a pracovní společenství a že jeho blaho a žal souvisí nejniterněji s jeho druhy všech vrstev; pozná, že jeho povolání, ať již platí v obecné vážnosti jako „vyšší“, ostatně mu není uložen žádný krásnější a vyšší úkol než ten, sloužit druhům svého lidu. Právě

my Němci v Československu všichni máme příčinu, upnout se na národní kulturu jako na naši záchranou kotvu v nouzi současnosti. Nazývají nás „imigranty“, přistěhovalci do této země, a z toho chci odvodit, že nesmíme uplatnit stejné právo s prvorozenými, nýbrž se s tím musíme spokojit, co nám onen přiděluje. Mezi znalci dějin existuje právě nyní názorová různorodost na to, jestli naši předkové v těchto zemích měli potomky starých Markomanů, jež tu byli před Slovany, nebo přistěhovalci z Německé Říše, povoláni Přemyslovci, aby zalidnili zemi chudou na

9

obyvatelstvo. Z existujících historických pramenů nelze jasně dokázat ani jedno ani druhé. Ale stále je jako vždy jisté, že naši předkové, kdyby se také přistěhovali, si nedobyli svá sídla násilím, nýbrž je právoplatným oprávněním k držbě ve světě získali svým potem, svou prací. Když se někdo ptá Němců v tomto státu na jejich domovský list, neodkazujeme na vybledlý pergament, jež byl snad vystaven životním podmínkám, které dávno již neplatí, nýbrž na zelených pláních, které naši předkové vytvořili z lesů a bažin, na malé osady, vesnice a města, jimiž oživili liduprázdnou pustinu. Na našem území jsme v tomto případě byli původními obyvateli, i když jsme přišli později než Slované, jednoduše proto, protože jsme to zúrodnili. Naše pilná práce ve všech oblastech kultury v sudetských zemích nám vytvořila naše postavení a z něj se nenecháme vytlačit, ať již světová politika, aniž by se nás zeptala, jaké škrty jsou vedeny na mapě. Nedopouštíme se bezpráví, troufalosti vůči jinému lidu, vedle kterého žijeme v této zemi. Německá práce, německé umění a německé vědění se staly v minulosti tisícinásobným požehnáním, a měly by se stát i v budoucnu, když nám bude ponecháno stejné právo a svoboda.

Vážené slavnostní shromáždění! Nutí mě, vyjádřit se na konci s radostí nad tím, že mi bylo dopřáno, při této krásné

slavnosti, promluvit k Vám, druhům lidu v tak hojném počtu zblízka i zdaleka bez rozdílu politické strany v tomto sále.Těšil jsem se, že k Vám promluvím jako Němec k Němcům. Je potřeba povinnost projevení

vděčnosti. Poděkovat se musí oněm statečným občanům Hostinného, kteří se před 50 lety tak přičinlivě snažili, zachovat pro Hostinné gymnázium. Ale také všem oněm rodinám, kteří v průběhu těchto 50 let peněžitými dary a volnými místy umožnili chudým žákům, vykonávat studium na této škole. Často ne zvláště požehnaného darem štěstí, otevřeli pohostinně své dveře žákům gymnázia a nabídli levný a příjemný domov. Dík patří i všem profesorům, kteří působili na této škole, za jejich lásku a snahu, s níž vykonávali svůj trnitý úřad. Mnohé z nich zakrývá již země. V posledních týdnech jeden z nich, jež působil v této škole a který byl i mým učitelem, přešel do věčnosti, Prof. Karel Kaplan, naposledy ředitel v Žatci. Díky mu a čest jeho památce!

A nyní ještě pár slov k Vám, mladí přátelé, jež jste právě žáky této školy. Současnost je pochmurná. Bylo by ale chorým pesimismem nedoufat v lepší dobu. Jak můžete přijít? Slovy Goetheho: „Zlatá doba je asi pryč, samotní dobří lidé ji navrací zpět.“ Měli byste být těmito dobrými lidmi. Jste rodem budoucnosti. Měli byste nástroj kultury vzít do svých rukou, když klesá náš. Buďte silní a dobří! Pijte plnými doušky z pramene klasického a národního vzdělání, ale neutvářejte pouze svého ducha, nýbrž i vaše srdce! Staňte se šlechetnými, nápomocnými a dobrými! A zůstaňte, pamětliví otců, nepohnutě věrní svému lidu! Bůh požehnej i vám! − Nejniternější vřelé přání mého srdce platí i této škole, tomuto městu, tomuto lidu. Abych jej vyjádřil, zvolám: Sláva našemu německému gymnáziu! Sláva našemu německému městu Hostinné! Sláva našemu německému lidu!

10

Dějiny Státního reálného gymnázia v Hostinném od 1872 do 1922

od p. prof. Josefa Teicherta.

Velký je počet středních škol v sudetských zemích, které v tomto desetiletí uskutečnily sváteční oslavy své 50tileté existence. K nim se řadí i v letošním roce také Státní reálné gymnázium v Hostinném, jehož založení proběhlo v roce 1872. Setkání těchto středoškolských jubileí není náhodné, neboť vznik těchto škol spadá do doby, když se střední školství rychle rozvíjelo, aby vyhovělo potřebám tehdejších poměrů,. Říšským zákonem ze dne 14. května 1869 bylo obecní školství zakotveno na pevném

základě, na kterém se mohlo slibně rozvíjet. Obce, okresy a země soupeřily v zakládání nových škol nebo ve výstavbě a rozvoji již existujících. Tento pokrok v lidové osvětě se nezastavil ale u nižšího typu školy, nýbrž přesáhl střední školství. Dle staršího humanistického směru se přistoupilo k reorganizaci již existujících gymnázií, většinou starých řádových škol, nebo vznikaly nové ústavy; ty všechny byly více či méně myšleny jako předstupeň vysokoškolského vzdělávání. Bezprostředně praktická potřeba doby opět vyžadovala další utváření reálného školství, jež mělo vyhovět nové politice obchodu, důležitého rozvoje celého dopravního systému a rychlého růstu průmyslu. Netrvalo ale dlouho, uskutečnilo se vytvoření jednotné střední školy, jež by postačovala humanitním a realistickým požadavkům: reálnému gymnáziu. S nařízením ze 17. dubna 1872 uznala předběžně i školská správa tento nový typ střední školy a prohlásila jej jako „takové nižší gymnázium, jež ve všech čtyřech třídách povinného vyučování poskytuje kreslení a žákovi třetí a čtvrté třídy umožňuje volbu vyučování řeckému nebo francouzskému jazyku.“

I. Založení1

Mezi městy, která tehdy s hrdostí vlastnila takové reálné gymnázium a také s nejzašším vypětím všech finančních prostředků, se nacházelo i Hostinné, v jehož čele stál statečný starosta Med.Dr.Johann Kopf. Ten přednesl na zasedání obecního výboru 9. února 1871 návrh usilovat o zřízení reálného gymnázia, popřípadě vyššího gymnázia v Hostinném u Školské správy. Takový podnět byl jednohlasně přijat: stejně tak byly povoleny prostředky ke stavbě odpovídající budovy a jejímu vytápění. Dr.Kopf odcestoval 21. února do Vídně, aby osobně předal a nejsrdečněji doporučil příslušnou žádost ministrovi pro kulturu a vyučování Dr. Josefu Jirečkovi, jež ji vlídně přijal a vyjádřil naději na příznivé vyřízení pod podmínkou, že se obec zaváže k výstavbě budovy a objednání obvyklých učebních pomůcek z prostředků obce. Městské zastupitelstvo to také vzalo 24. března na sebe a doplnilo dřívější ministerskou žádost v tomto smyslu.

Vavříny, které Hostinnému teprve nyní vanuly z dáli, nenechala obě sousední města Vrchlabí a Trutnov spát. Najednou poznalo každé z nich, že by mělo větší nároky na novou školu. Přece však jen Trutnov podnikl vážné kroky, aby předstihl Hostinné. Když žádost Hostinného dorazila v průběhu dubna na Zemskou školskou radu pro Čechy k posouzení, měla právě již k dispozici žádost města Trutnova o zřízení gymnázia. Na zasedání nemohlo být dosaženo dohody v této otázce, přesto se většina vyslovila pro Trutnov. V této kritické situaci sepsal Dr. Kopf novou žádost na ministerstvo 30. dubna 1871, ve které poukázal především na zvláště pro Hostinné výhodnou polohu ve středu krkonošského kraje a jeho klid a ticho, jež jsou dalece vhodnější pro zřízení budoucí školy než hlučný průmyslový Trutnov. To způsobilo, že nejen ministr, ale i přednášející dvorní rada Dr. Ficker a ředitel úseku Hostinné Fiedler souhlasili. Mezitím se rozhodnutí ale vlivem politických poměrů zpozdilo.

1 Tento odstavec je převzat s nepatrnými změnami z „Dějin c.k. Státního vyššího gymnázia v Hostinné, od 1872−1897“ od Prof. Josefa

Bräunla. Výroční zpráva. Hostinné 1896/97. Také v následujících odstavcích je jmenovaná stať častěji přibírána.

11

25. listopadu 1871 přešlo podle ústavy Ministerstvo Auersperg na Ruder, místo Dr. Jirečka nastoupil Dr. V. Stremayr do vedení Správy vyučování. Ten váhal delší dobu, zda dát přednost Hostinnému nebo Trutnovu. Mluvčí Trutnova mu naznačili, že jejich město zasluhuje přednost před Hostinným kvůli většímu počtu obyvatel, jejich bohatším finančním prostředkům a zvláště proto, že vlastní již více škol. Konečně se ale ministr rozhodl pro Hostinné, z větší části právě proto, že se našly dvě význačné osobnosti, jež se zasazovaly o naše město. Byli to pánové Dr. Groß, generální ředitel Severozápadních drah a ministerský rada Tandler rytíř z Tanningen. Získali si nepatrnou zásluhou blaho Hostinného a oprávnění neustálých díků.

Ustanovením z 28. ledna 1872 povolil císař František Josef I. založení reálného gymnázia s vyučovacím jazykem němčinou v Hostinném s postupným otevřením 4 tříd ve školním roce 1872/3, 1873/4, 1874/5 za předpokladu, že obec vytvoří a zachová pro zřízení, eventuelně pro rozšíření školy nutné lokality dle povoleného stavebního plánu ministerstvem vyučování, obstará první nákup veškerého zařízení a učebních pomůcek a v onom roce vzniku školy poskytne potřebné palivo.

Dle císařského rozhodnutí uzavřela obec Hostinné se Zemskou školskou radou pro Čechy jako zástupcem státní správy právoplatnou smlouvu, přičemž se zavázala: 1. zřídit do 1. října dle rozšířeného stavebního plánu povoleného ministerstvem vyučování vlastní budovu a v ní všechny potřebné místnosti, přitom také možnost pozdějšího rozšíření školy s ohledem na úplné gymnázium, 2. zaplatit vnitřní zařízení těchto prostor s vyloučením obou naturálních bytů a stejně tak 3. pořízení prvních učebních pomůcek a 4. převzetí nákladů na vytápění školních prostor.

Neprodleně byla stavba budovy gymnázia započata. Při zasedání výboru 4. dubna 1872 byly radou města navrženy dva stavební plány, tzv. Švýcarská zahrada naproti Františkánskému klášteru a louky na Sejfském potoku na konci dnešní Poštovní ulice. Po delší diskusi, v níž se projednaly klady a zápory obou míst, se přistoupilo ke jmennému hlasování. Výsledkem byl stejný počet hlasů pro oba projekty. Poněvadž starosta Dr. Kopf měl pochybnosti, zajistit rozhodnutí svým hlasem, bylo zasedání na tři dny přerušeno a poté provedeno opětovné hlasování. Přitom starosta pronesl vysvětlení, že by se pro tentokráte rozhodl pro místo na loukách; i více jiných pánů vysvětlilo, že změnili svůj názor ve prospěch tohoto místa, pro něž se konečně rozhodla značná většina. Ze získaných stavebních plánů byl přijat na zasedání obecního výboru 23. května 1872 předložený plán stavitele Josefa Kavana z Jilemnice, přičemž byly odhadnuty náklady stavby na 57.000 guldenů a předložen ministerstvu, jež jej také povolilo. Uskutečnění stavby bylo nato zadáno oběma zednickým mistrům Josefu Fischerovi a Wenzelovi Tschöpovi z Hostinného a dozor převeden na stavebního mistra Josefa Kavana. V září bylo započato se stavbou, jež se měla stát znamenitou ozdobou města a pomník obětavosti tehdejších občanů. Městu bylo ulehčeno břímě závazků, jež si vzalo na sebe, jednotlivými soukromými dary. Tak věnoval p. Karl v. Bergenthal, vlastník statku Fořt u Hostinného, 3000 fl., paní Getruda Fibingerová 100 fl., pan Johann Haschel a pan Dr. R. Schwarz po 50 fl. Výbor spořitelny a záložny v Hostinném povolil roční příspěvek na učební pomůcky na 300 fl. Jaké další dary přišly pro knihovnu a přírodovědný kabinet, poskytlo nový německý důkaz pro vřelé sympatie, jež prokázaly všechny okruhy obyvatel nové škole. Z darů přibylo − zmíníme alespoň jedno − 369 svazků do knihovny (skoro vše hodnotná díla).

Nesmí zůstat nepoznamenáno, že také ochotně pomohla městu státní správa, tím že zaslala pro rok 1872 peněžitou podporu v hodnotě 3000 guldenů. Dále přispěl „Spolek pro dějiny Němců v Čechách“ vlastními silami k dílu, když nejen z prvního, ale také druhého dílu knihy „Dějiny města Hostinné“ od Dr. Leedera bezplatně poskytnul 500 kusů, jež byly k dobru nové školy sníženy o cenu 30 krejcarů.

12

Aby bylo zajištěno otevření školy 1. října 1872 byla ještě na jaře toho roku vypsána zemskou školní radou místo ředitele i nutná učitelská místa a požádáno na biskupském ordinariátu v Hradci Králové k ustanovení výpomocné síly pro výuku náboženství. Obec učinila opatření pro vytvoření vhodných lokalit pro dvě třídy. Takové se nabízely ve františkánském klášteře a byly pronajaty.

II. Období reálního gymnázia (1872−−−−1878)

Ministerstvo pro kulturu a umění jmenovalo skutečnými učiteli školy: Dr. Adolfa Bachmanna, výpomocného učitele německého reálného gymnázia v Praze na Malé Straně, pro zeměpis a dějiny a Karla Petraschka, výpomocného učitele reálného gymnázia ve Fryštátu pro přírodopis jako hlavní a matematiku a fyziku jako vedlejší předmět. Místo ředitele školy bylo císařským rozhodnutím z 12. září 1872 propůjčeno skutečnému učiteli a prozatímnímu řediteli Reálného gymnázia a vyšší reálné školy v Lokti Friedrichu Dworžakovi. Ten měl působit rovněž jako učitel latinského a řeckého jazyka. Výuka náboženství byla převedena na představeného františkánského kláštera v Hostinném P. Ludwiga Böhma, výuka kreslení vrchnímu učiteli zdejší obecné školy Antonu Klementovi. Volitelné předměty čeština a tělocvik převzal Prof. Petraschek a Dr. Bachmann.2

Při zápisu provedeném na počátku září se přihlásilo do první třídy 32, do druhé třídy 5 žáků, přesto museli být 2 z první třídy odmítnuti na základě přijímacích zkoušek.

5. října byla sloužena ve františkánském kostele zahajovací bohoslužba, jíž se účastnilo kromě učitelského sboru a žáků také městské zastupitelstvo na pozvání ředitelství. Slavnostnímu rázu přispěla veselá společenská hostina v Glaserově vinárně. 7. října začalo pravidelné vyučování.

O prvním roku školy, jež byl ukončen 31. července, byla vydána výroční zpráva, stejně tak o druhém; třetí výroční zpráva vyšla teprve opět na konci školního roku 1881−82.

Pro začátek druhého školního roku (1873−74) a sice 4. října bylo plánováno slavnostní vysvěcení a předání budovy gymnázia; mohlo se uskutečnit ale až 7. října. Stavba tehdy netrvala mnoho přes jeden rok; přece jen byl předběžný návrh nákladů překročen o významnou část, neboť náklady se zvýšily na 91.091 fl. 69 kr.

Jmenovaný den se konala v 9 hodin ráno slavnostní mše, jíž se účastnil učitelský sbor obecní školy s mládeží, všichni státní úředníci města, všechny spolky apod. Následoval průvod k vlajkami vyzdobené nové budově školy, jejíž vnější vysvěcení provedl děkan Weber. Pak se lidé přemístili do slavnostně vyzdobeného sálu pro kreslení a následovalo vysvěcení vnitřních prostor. Po proslovu městského děkana Webera následovalo symbolické předání zástupcům vlády, radě místodržících a okresnímu hejtmanovi Kromerovi z Vrchlabí starostou Bukovskym; klíče byly předány řediteli gymnázia, jež to opětoval proslovem. Ukončení slavnosti tvořil mužským pěveckým spolkem přednesený sbor.

Zástupce školského úřadu, zemský školní inspektor Michael Achtner, jež přislíbil svoji účast na oslavě telegraficky, přijel vlivem špatné náhody po oslavě. Prohlédl si novostavbu a vyjádřil pěkné poloze, vysokým, světlým prostorům a širokým průchodům budovy velkou pochvalu.

O 1 hodině se v Kühnlsově velkém sále konala slavnostní tabule. Starosta Bukovsky pronesl povinný hold císaři, zatímco zemský školní inspektor Achtner oslavil v přípitku Hostinné a jeho statečné, obětavé obyvatelstvo a tím vzbudil velké nadšení. Pochod s pochodněmi na počest starosty Bukovského, jehož energii lze děkovat za včasné dokončení stavby v prvé řadě, ukončil večer pěknou oslavu.

2 S ohledem ke změně učitelského sboru a počtu žáků v následujících letech srovnejte dále dole připojené tabulky.

13

V tomto školním roce se přihlásilo při zápisu do první třídy 44 žáků, z toho 2 byly odmítnuti z důvodu nedostatečné přípravy, do 2. třídy 23, do 3. 4 žáci.2

Vypsané místo učitele výtvarné výchovy nebylo z důvodů nedostatku uchazečů obsazeno, francouzština zůstává ze stejného důvodu volná. V důsledku to nemělo žádné nevýhody, neboť se na francouzštinu nepřihlásil žádný žák. Učitel obecné školy Josef Rumler převzal výuku tělesné výchovy; také se mohlo vyučovat zpěvu, neboť v germanistovi, Prof. Mendemu, se nabízela velmi schopná síla; ten ostatně vedl chrámový zpěv a hru na varhany.

2. prosince, stejně jako v následujících školních letech, se slavil nástup vlády císaře. Tento den uctilo městské zastupitelstvo a jednotlivé soukromé osoby založením nadace pro chudé děti školy. Městské zastupitelstvo dalo podnět k založení „Nadace Františka Josefa“, přičemž věnovalo 300 fl. stříbrné renty; příspěvky spořitelny a záložny v Hostinném (500 fl.), pánů Fr. Hraběte Deyma (200 fl.), Moritz Oesterreicher (200 fl.), Franz a Heinrich rytíři z Lorenz (po 100 fl.) a W. E. Weidtmanna (100 fl.), byl základní kapitál navýšen na 1500 fl. Kromě toho darovali Karl rytíř z Bergenthal 2000 ft. k založení dvou „Bergentálských nadací“ a Friedrich Steffan 300 fl. stříbrné renty pro „Nadaci císaře Františka Josefa.“ V zakládajících dopisech všech těchto nadací bylo podotknuto, že mají být každoročně 2. prosince vyplácena stipendia.

Mimoto byl v průběhu školního roku vytvořen k podpoře chudých žáků školy ředitelem Fr. Dworžakem „Spolek pro podporu studentů“. Také zde se prokázala sympatie občanů Hostinného pro školu opět v pěkném světle, neboť se ihned v prvním roce přihlásilo 105 členů, jejich příspěvky dosáhly výše 334 fl.

Pro vybavení sbírek učebních pomůcek povolilo městské zastupitelstvo přibližně 1800 fl., spořitelna a záložna přispěla 500 fl.; kromě toho soukromé osoby zanechaly mnohé dary.

20. a 21. dubna 1874 následovala první inspekce školy zemským školním inspektorem M. Achtnerem, jež se účastnil vyučování všech předmětů a prohlédl si sbírky učebních pomůcek.

29. července se konal v Kühnlsově sále za podpory mužského pěveckého spolku první koncert žáků pod vedením Prof. Mendeho. Čistý výtěžek (120 fl.) byl přidělen podpůrnému spolku.

V následujícím školním roce (1874−75) se přihlásilo ze žáků 3. třídy 9 na řecký a 7 na francouzský jazyk, tedy muselo být půleno vyučování. 4. třída nebyla ještě otevřena, neboť se do ní nepřihlásili žáci.

Pro rozšíření učebních pomůcek vydala obec v tomto roce 1369 fl. Další výlohy jí způsobilo založení botanické zahrady, jež stálo 224 fl. 26 kr.

Také podpora se zvětšila; místní stipendia se podařilo poprvé dělit. Podpůrný spolek, jež nyní disponoval většími prostředky, sloužil především k nákupu učebnic pro chudé žáky. Že také soukromá dobročinnost držela krok, dokazuje vysoké číslo 1397 obědů, jež byly studentům bez finančních prostředků poskytnuty.

28. února se opět konal pod vedením Prof. Mendeho a za spoluúčasti mužského pěveckého spolku druhý žákovský koncert, jehož čistý výdělek byl tentokráte použit k pořízení harmonia (170 fl.).

Školní rok končil 15. července, neboť pokynem ministerstva byly určeny prázdniny na dobu od 15. července do 15. září.

Ve školním roce 1875−76 bylo reálné gymnázium otevřením IV. třídy konečně úplné. Pro sbírky učebních pomůcek vydalo město tentokráte 1500 fl. „Existující sbírky jsou,“ jak se vyjádřil ředitel Dworžak na konci školního roku, „pro nižší reálné gymnázium více než dostačující, jmenovitě fyzikální a přírodovědné sbírky.“

Od 19. do 22. května 1876 byla škola podrobena druhé inspekci zemského školního inspektora Achtnera.

Od školního roku 1876−77 lze poznamenat, že obec pozastavila odvolávajíce se na smlouvu se státem platby na sbírky učebních předmětů, stát nepovolil žádné příspěvky. K této

14

povinnosti se odvážil teprve v dalším školním roce a povolil 230 fl. Také město věnovalo dobrovolně ještě jednou obnos 50 fl. k rozšíření učitelské knihovny.

III. Období nižšího reálního gymnázia (1878−−−−1882)

V létě roku 1878 provedla škola převratnou změnu: přeměnu v čistě Nižší reálné gymnázium. Totiž počet žáků III. a IV. třídy, kteří se hlásili na francouzštinu, nepřekročil 8, opačně ve IV. třídě klesl na 3 nebo 4. Protože v důsledku toho nebylo zapotřebí dělení výuky, stanovilo ministerstvo pro kulturu a vyučování výnosem z 28. června 1878 „pod podmínkou souhlasu obce Hostinné, že bude na zdejší škole vyjmuto rozdělení III. a IV. třídy a že při zachování povinné výuky kreslení v nižších třídách ve všech předmětech od školního roku 1878−79 se uplatní čistě pro gymnázium předepsaný plán učiva. Ve školním roce 1878−9 provedený přechod z dosavadního do nového složení učiva lze provést zachováním rozdvojení ve IV. třídě, jestliže to vyžaduje frekvence, stejně tak zemskou školní radou případné rozdělení přírodovědného vyučování, jež vstupují ve školním roce 1879−80 dlouhotrvajícími ustanoveními bez výjimky v platnost.“ Protože městské zastupitelstvo vydalo bez dalšího potřebný souhlas, provedla se změna bez onoho zpomalování: francouzština odpadla; jen ve IV. třídě byla ještě rok ponechána, neboť se přihlásili 4 žáci.

Druhá změna spočívala ve změně vedení školy. Dosavadní ředitel Friedrich Dworžak byl jmenován ředitelem Státního vyššího reálného gymnázia v Krumlově, zatímco tamní ředitel Johann Dassenbacher byl přeložen do Hostinného. Odcházející ředitel se velice zasloužil o mladou školu; příhodně ji zařídil a šikovně ji vedl v prvních letech její existence. Také u obyvatel se těšil velké oblibě.

12. září 1878 převzal ředitel Johann Dassenbacher vedení školy a podpůrného spolku. Nový ředitel se podivil nad tím, že místní stipendia jsou oproti výslovnému určení zakládajících listin vyplácena teprve v lednu nebo únoru, když jsou splatné úroky. Dohodl se s obcí, že poskytne vždy jen nutné peníze. Proto bylo již 2. prosince 1878 za přítomnosti učitelského sboru, starosty Wenzela Kühnela a rady města uskutečněno předání stipendií. V následujícím roce byl na patriotické půdě učiněn další krok, když učitelský sbor stanovil 2. prosince jako slavnostní den a školní volno.

Na podnět ředitele školy se uskutečnil po víceleté přestávce opět žákovský koncert ve prospěch podpůrného spolku.

Na tuto dobu připadá i pořízení praporu gymnázia; prostředky k tomu byly získány dobrovolnými příspěvky žáků. Zlatou výšivku, jež zdobí vlajku, zajistil bezplatně tamější konvent voršilek, obraz sv. Aloise, jež zdobí jednu stranu vlajky, byl dar profesora náboženství P. L. Böhma. Na Bílou sobotu se konalo v sále gymnázia vysvěcení praporu gymnázia kanovníkem Weberem za přítomnosti městského rady a delegací různých spolků, jež se dostavily se svými prapory. 24. července 1879 byl prapor poprvé použit při příležitosti stříbrné svatby císařského páru. Stejného dne se účastnil učitelský sbor a žáci slavnostního vysázení tzv. „Císařské aleje“, jež věnoval pan Theodor Eichmann jako vzpomínku na tuto oslavu.

Sbírka učebních pomůcek obdržela v tomto roce značný přírůstek, neboť Karl rytíř z Bergethal daroval 100 fl., zatímco B. E. Weidtmann věnoval knihovně řadu vzácných, většinou francouzských děl.

Prostřednictvím žádosti z 31. března 1879 se obec obrátila na Ministerstvo kultury a vyučování, aby dosáhla převzetí gymnaziální budovy státní správou a škola byla rozšířena o vyšší gymnázium. Stran první žádosti mohla prokázat enormní náklady, jež narostly městu s tak málo prostředky do té doby školou − odvolali se na 104 360 fl. 74 kr. −, dále na to, že město bylo přinuceno k novostavbě obecné školy, jež zapříčinilo výdaje 42 069 fl. 94 kr; a konečně strašlivou katastrofou, jíž byla zasažena tamní spořitelna a záložna v březnu 1878, otřásla blahem obyvatel, přičemž tisíce občanů ztratili svůj často krušně získaný ušetřený

15

pfennig. Na podporu druhé prosby mohlo být uvedeno, že samotné ministerstvo svého času nařídilo, zohlednit při stavbě gymnázia jeho pozdější rozšíření; vyšší gymnázium je skutečně potřeba, neboť cesta mezi Libercem a Broumovem, kde se takové školy nacházejí, je příliš dlouhá, mimo to Liberec příliš drahý a Broumov těžko dostupný; a konečně frekvence zdejšího gymnázia − průměrně 114 žáků ve 4 třídách je odpovídající a po rozšíření by se rozhodně ještě zvýšila.

Úspěch tohoto kroku byl pouze poloviční. Na základě císařského rozhodnutí 24. srpna 1879 bylo město osvobozeno od dalšího udržování, zařizování a vytápění budovy gymnázia, avšak druhé prosbě o doplnění školy nebylo vyhověno s poukazem na nešťastný stav státních financí. Nicméně se člověk na čas spokojil s dosaženým a očekával od příští budoucnosti veliký úspěch. Všeobecná radost nad naléhavě nutným odlehčením rozpočtu obce, byla vyjádřena na zasedání obecního výboru 24. září 1879, přičemž ministr spravedlnosti a ředitel Ministerstva pro kulturu a vyučování Dr. v. Stremayr byl jednohlasně jmenován čestným občanem města.3

Ve školním roce 1879−80, a sice od 23. do 26. května provedli inspekci zemský školní inspektor Theodor Wolf ve výuce humanitních a zemský školní inspektor Dr. Ignaz Mache v realistických předmětech.

Rozšíření školy na vyšší gymnázium neztratila obec, v jejímž čele nyní stál Johann Podhaiský, ze svého dohledu. Jmenovaný starosta se nebál žádné námahy a nenechal nic nevyzkoušené, aby mohlo být splněno srdečné přání obyvatel. Vystoupil především s oněmi muži, kteří se již dříve o školu zasloužili, jako Dr. Kopf, který nyní žil v Praze, ministerský rada R. v. Tandler ve Vídni, generální ředitel Dr. Groß ve Vídni, vrchní zemský soudní rada P. Bibus v Praze, poslanec Hermann Hallwich, do úzkého korespondenčního styku a našel také podporu, jež si přál. Na jejich radu byla vytvořena nová žádost a před shromážděním sestávajícím se z poslance Hallwische, starosty Podhaiského a městského rady Raucha předána ministrovi vyučování. Poté získal i člena panské komory knížete Schaumburg-Lippe v Náchodě, poslance Fr. Hraběte Deyma v Nových Zámcích a biskupského ordinariátu v Hradci Králové jako nakloněné přímluvce. Předběžně zůstala žádost na ministerstvu nevyřízená. Teprve v následujícím školním roce (1880−1) byla sice odmítavě rozhodnuta, avšak výslovně řečeno, že ministr vyučování (nyní svobodný pán Conrad v. Eybesfeld) rozhodne opětovně v příštím roce (výnos z 3. prosince 1880). Tím byla jednoznačně poskytnuta záruka k naději.

2. prosince 1880 se zvláště slavnostně oslavovalo, neboť před sto lety se uskutečnil nástup na trůn lidového císaře Josefa II. Sňatek korunního prince Rudolfa s princeznou Stephanií z Belgie 10. května 1881 nabídl učitelům a žákům příležitost vyjádřit své patriotické pocity.

Od 16.do 18. května provedl zemský školní inspektor Dr. Ignaz Mache opět v realistických předmětech.

14. července se pod vedením učitele zpěvu Knippera konal koncert v sále gymnázia. Od doby existence gymnázia podnikli žáci každoročně společný výlet. Takový zvyk byl v tomto školním roce přerušen, neboť se přitom ukázaly určité svízele. Od nynějška se výlety konaly po třídách.

Ve školním roce 1881−2 byla oslava nástupu na trůn Františka Josefa I. na základě rozhodnutí učitelského sboru přeložena na 28. ledna 1882, den císařského rozhodnutí, jímž vznikla škola před 10 lety.

9. března stejného roku následovalo opět císařské rozhodnutí, v než se uvádí, „že v případě povolení podle ústavy potřebných úvěrů pro zdejší Státní nižší gymnázium by měly být čtyři třídy vyššího gymnázia, a sice postupně začínaje od školního roku 1882−3, pod podmínkou, že obec Hostinné uhradí náklady otevření a udržování páté třídy gymnázia ve školním roce

3 Ad. : Josef Bräunl a.a. O. S. 14, 15 a 17.

16

1882−3 státnímu pokladu a dále se zavazuje poskytnout pro vyšší třídy potřebné lokality v současné budově gymnázia trvale a bezplatně k užívání.“ Tím se splnil dlouze hájený sen a městské zastupitelstvo zmocnilo na svém zasedání 1. května 1882 městskou radu, bez meškání vyzvednut požadovaná prohlášení. Do Vídně byla zaslána delegace poděkovat císaři za prokázanou milost, a oni pánové, kteří přispěli ke šťastnému výsledku této záležitosti, byli jmenováni čestnými občany města Hostinné: Ministr Conrad von Eybesfeld, Franz Graf Deym a poslanec Dr. Hermann Hallwich. (Vrchní zemský soudní rada P. Bibus, Dr. Groß, Dr. Kopf, a rytíř v. Tandler byly takto oceněni již dva roky předtím). Zasloužilému starostovi Johannu Podhaiskému bylo vedle práva čestného občana přiděleno ještě jedno vyznamenání, přičemž mu byl předán umělecky zhotovený pohár. Jmenované důkazy díků byly přijaty a poslanec Dr. Hallwisch je nadto oplatil 300 fl. stříbrné renty do studentské nadace, jejichž úroky mají být propůjčeny každoročně žáku 5. třídy.

Na počátku května provedl na škole inspekci zemský školní inspektor Th. Wolf. Na konci tohoto školního roku byla vydána třetí výroční zpráva.

IV. Období vyššího reálního gymnázia (1882−−−−1909)

Na počátku školního roku 1882−83 proběhlo otevření 5. třídy. Také byla zavedena výuka

stenografie; ovšem odpadla již v příštím školním roce z důvodu nedostatku vyučujících a byla opět navázána ve školním roce 1892−93. Dalším následkem rozšíření bylo poskytnutí mimořádné dotace pro učební pomůcky v hodnotě 522 fl; s připočtením vlastních příjmů školy byl k dispozici značný obnos. Sbírka přírodnin byla obohacena darovanou krásnou kolekcí kameně solných minerálů od ředitelství důlních závodů v Ischl.

Ve školním roce 1883−84, který s sebou přinesl otevření 6. třídy, byla výuka navštěvována zemským školním inspektorem Th. Wolfem ve více třídách.

V následujícím roce (1884−85) byla otevřena 7.třída. Ředitel Joh. Dassenbacher byl přemístěn jako profesor na Německé státní reálné gymnázium v Praze na Malé Straně. Prozatímním vedením byl pověřen Prof. Karl Petraschek. Vedení podpůrného spolku převzal v tomto školním roce Prof. Freisleben. Protože po Dassenbacherově odchodu nebyl k dispozici žádný učitel pro francouzštinu, musela odpadnout. Vyučování nabylo rozhodující změny, neboť vstoupilo v platnost nařízení Ministerstva pro kulturu a vyučování z 26. dubna 1884 „týkajíce se více změn učebních plánů gymnázií a vydání pokynů pro vyučování na gymnáziích.“

Od 11. do 15. května následovala inspekce školy zemským školním inspektorem Th. Wolfem.

Počátkem tohoto školního roku byly pravidelně vydávány výroční zprávy školy. Ve školním roce 1885−86 bylo uzavřeno rozšíření školy otevřením 8. třídy. Vedení převzal

nový ředitel Dr. Theodor Stieglitz, jež byl doposud ředitelem Státního gymnázia v Prachaticích. Na jeho přání byly stanovy podpůrného spolku změněny v tom, že jeho vedení připadne spolkem svobodně zvolenému členu. Jako předseda byl zvolen Prof. Freisleben.

Od 21. do 23. července se konala za předsednictví zemského školního inspektora Th. Wolfa první maturitní zkouška.

O školních letech 1886 až 1890 není potřeba nic pozoruhodného zmínit, kromě „Uhlandovy slavnosti“ 26. dubna 1887 jako oslavy stoleté vzpomínky na narození velkého švábského básníka. Pro školní rok 1887−8 bylo dáno k dispozici výjimečně 8 stipendií po 50 fl. od obce Hostinné pro potřebné žáky.

Od 17. do 27. ledna 1890 muselo být vyučování přerušeno z důvodu šíření chřipky. Ve školním roce 1890−91 dosáhl počet místních stipendií rozšíření Johannem Podhaiským,

jež skoro 12 let zaujímal čestný úřad starosty a získal si velké zásluhy rozkvětem našeho

17

města. 7. dubna 1891 složil svůj úřad a daroval 300 fl. stříbrné renty do „Podhaiského studentské nadace“.

Jako ostatní školy Čech se podílelo i naše gymnázium na zemské výstavě zasláním výkresů.

Dle výnosu ministerstva z 15. září 1890 byla stanovena měřítka míry k tělesnému posilnění mládeže. Na zdejším koupališti a plovárně, založené okrasným spolkem, se nabízela žákům vítaná možnost brát hodiny výuky plavání. Dále byly zavedeny hry pro mládež, kterých se mohli účastnit všichni žáci pod vedením učitele tělesné výchovy.

Ve výuce ve školním roce 1891−92 se do té míry uskutečnila změna, když byl český jazyk od nynějška vyučován ve 4 (místo jako dříve ve 3) odděleních.

Náhlým skonem Prof. Fr. Drechslera 1. dubna 1892 utrpěla škola ztrátu. Učitelský sbor vyzdobil konferenční místnost obrazem zesnulého a ustanovil nařízení, že jeho hrob bude každoročně na Všech Svatých ozdoben věncem.

Vedení podpůrného spolku převzal na počátku roku 1892 Prof. Jos. Bräunl. Na jeho popud byl pod vedením učitele zpěvu J. Knippera uspořádán žákovský koncert, jehož vynikající úspěch přiměl předsednictví podpůrného spolku, pořádat žákovská představení do budoucna každým druhým rokem.

Obec, jež pro školu přinesla tak velkou obět, vzala na sebe v tomto školním roce nové břímě − založení internátu, aby podpořila svůj úspěch. Mělo se tak předejít obtížím, neboť žákům často chyběl nutný dohled. V žádném případě nechtělo město vyjít vstříc jen synům majetných rodičů, také se nepočítalo zcela se ziskem; proto byly měsíční platby co možná nejnižší, stanoveny na 26 fl. Bohužel byly ušlechtilé motivy městského zastupitelstva leckdy neuznány, často také z osobních důvodů úmyslně podvodně napodobovány; zařízení, jež bylo určeno k používání městu a gymnáziu, nezůstalo ušetřeno zlomyslných útoků a bylo samotné blízkými kruhy spíše ničeno než podporováno. Nezbylo ostatně nic jiného než přečkat dobu, než internát samotný prokáže svoji oprávněnost a vyvrátí rozsetá bezdůvodná podezření. Naštěstí to netrvalo dlouho. Neboť vrchnímu dohledu Prof. Bräunlovi se podařilo získat nejprve ve zkušebních kandidátech gymnázia v Dr. Antonu Kirschnekovi vynikajícího prefekta, jež znamenitě internát zorganizoval a chovance přiměl v krátké době k tomu, že se smířili s přímým pořádkem a cítili se skutečně útulně a spokojeně. Bohužel již po půl roce Dr. Kirschnek odešel; ale jeho dílo setrvalo a bylo následovníky, pány Ignazem Hausnerem a Jakobem Morchnerem s porozuměním a obětováním se šťastně pokračováno a stále lépe vybavováno.4

Tělesnému vzdělání mládeže byla rok od roku věnována zvýšená pozornost. Tělovýchovný spolek podpořil tyto snahy, přičemž pro hry mládeže poskytl k užívání vhodné místo.

Před počátkem školního roku 1892−93 musely být provedeny větší úpravy a částečná přestavba vnitřku gymnázia. Gymnastický sál v 1. a sál pro kreslení ve 2. patře, byly přemístěny nad tělocvičnu. V sále pro kreslení byla vybourána okna na severní stranu, ze zbytků původního sálu pro kreslení a z původního kabinetu modelů byla vytvořena učebna pro 5. třídu a v 1. patře ze zbytků původního sálu a přilehlých místností získána chemická laboratoř.

Na od roku 1883 vynechané vyučování stenografie bylo navázáno. Od 14. do 17. června se uskutečnila ve škole inspekce zemského školního inspektora W. Kloučka, 18. června se konala inspekce kreslení odborným inspektorem A. Friebelem.

O prázdninách 1893−4 byly dokončeny úpravy budovy. Dovnitř byly vtaženy mnohé nové stropní překlady, vnější strana byla renovována a připevněn nápis „c. k. Státní gymnázium“.

K jiným patriotistickým slavnostem přibyl v tomto roce (24. duben 1894) čtyřicetiletý památný den sňatku císařského páru.

4 Ad. : Josef Bräunl a.a. O. S. XXVI.

18

Ve školním roce 1894−95 odešel učitel tělesné výchovy ze školy, a protože se nenašla žádná vhodná náhrada, musel tento předmět, v létě také hry mládeže, odpadnout.

21. září 1894 se účastnil učitelský sbor a žáci přijetí místodržícího Franze knížete Thun-Hohensteina, který si rovněž prohlédl prostory a sbírky učebních pomůcek školy. 28. února následujícího roku se konala při příležitosti úmrtí polního maršála arcivévody Albrechta smuteční školní mše.

10. května provedl inspekci odborný inspektor Prof. U. Friebel ve výuce kreslení. Se školním rokem 1895−6 byla výuka tělocviku a hry pro mládež obnovena; k posledně

jmenovaným se připojil postupně provoz zimních sportů. Pro chudé cizí žáky byla zřízena studentská ubytovna, jež byla otevřena 1. listopadu. 5 studentů obdrželo během zimních měsíců bezplatné ubytování, snídani a oběd. 14. června vytvořili učitelé a studenti maturantovi Karlu Grundmannovi z Bernatic poslední průvod. Stal se pár dnů před maturitní zkouškou obětí epidemie tyfu.

Od 26. do 30. dubna 1897 podnikl odborný inspektor Prof. A. Friebel školní inspekci ve vyučování kreslení, od 31. května do 4. června probíhala inspekce zemského školního inspektora W. Kloučka.

Na konci tohoto školního roku −25. rok od vzniku školy − upozornil Prof. Richard Tölg žáky v proslovu na onen význam, načež byla sloužena slavnostní děkovná mše svatá. Městské zastupitelstvo upustilo sice od slavností podoby jubilea gymnázia, ustanovilo avšak na shromáždění 9. července 1897 založení jubilejního stipendia a věnovalo k tomuto účelu obnos 500 fl.

V následujícím roce 1897−98 truchlilo gymnázium nad skonem dvou mužů, jež se velice zasloužili o školu a Hostinné, p. MUDr. Johanna Kopfa a Johanna Podhaiského, kteří si zajistili jako bývalí starostové města svou úspěšnou snahou o založení a rozšíření školy dlouhotrvající památku. Také jeden z nejlepších a nejnadanějších žáků gymnázia byl učiteli a spolužáky veden k hrobu, Franz Ulrrich z Chotěvic (7. třída).

Ve školním roce 1898−9 se 2. prosince uskutečnila žákovská oslava 50tiletého jubilea císařského nástupu na trůn, po které byla členům učitelského sboru udělena jubilejní medaile.

Vedení podpůrného spolku převzal Prof. Karl Jüthner jako předseda, jež byl v následujícím roce nahrazen Prof. Karlem Wankem.

Vyučování tělocviku nemohlo být uděleno z důvodu nedostatku vyzkoušeného vyučujícího v následujících tří letech; hry mládeže, jež se konaly na hřišti vedle městského parku, byly přeloženy na hřiště, neboť jej pan továrník Theodor Eichmann děkovným způsobem přenechal školní mládeži. Záslužným působením hlavního vedení německé studentské a žákovské ubytovny ve Vrchlabí bylo umožněno mnohým žákům školy přenechání průkazů k návštěvě pěkných pohoří v Sudetech mimo jiné o prázdninách.

30. dubna 1900 se uskutečnila inspekce výuky kreslení školským radou Antonem Friebelem, od 11. do 13. června pobýval ve škole zemský školní inspektor.

Ve školním roce 1900−1 byla učitelské knihovně povolena mimořádná dotace 550 fl. Místo předsedy podpůrného spolku převzal Prof. Franz Mühlstein − 16. února 1901 zemřel

hodný a pilný žák školy, Josef Heimlich z Hostinného (7. třída). Ve školním roce 1901−2 se konala trojnásobná inspekce školy, a sice inspektory W.

Kloučkem, Dr. Josefem Muhrem a školským radou Antonem Friebelem. 4. února byl pilný žák 8. třídy Wendelin Fischer z Černého Dolu doprovázen k místu posledního odpočinku.

V podzimních slavnostech se uskutečnilo zavedení Auerského plynového osvětlení do budovy gymnázia.

Počátkem roku 1902−3 bylo znovu započato s pravidelnou výukou tělesné výchovy. Zemský školní inspektor Dr. Josef Muhr navštěvoval v průběhu roku školu. 24. března byl jeden z nejpilnějších žáků, Josef Langner z Chotěvic (4. třída) uložen do hrobu.

19

Na podzim 1903 bylo v budově zavedeno vodní potrubí. S koncem roku 1903 bylo zavedeno 5hodinové dopolední vyučování. Inspekci kreslení provedl školský rada Anton Friebel.

Ve školním roce 1904−5 nastoupilo do 1. třídy 64 žáků, nutností bylo rozdělení této třídy. Tato byla ministerstvem povolena a provedena přijetím dvou výpomocných učitelů 24. prosince 1904. Dělení této třídy muselo být dodrženo i v následujícím školním roce.

Na počátku a konci března navštívili oba zemští školní inspektoři W. Klouček a Dr. Josef Muhr školu.

9. května 1905, stoletém výročí úmrtí Friedricha Schillera, byla uspořádána Prof. Karlem Schönwetterem ve vyzdobeném sálu gymnázia školní slavnost, přičemž Prof. Franz Himml poukázal na význam Schillera jako vychovatele svého lidu a příkladu ideální snahy. K tomu se řadí přednáška o Schillerově „Písni o zvonu“ od žáka oktávy Egona R. v. Steffeka. Mezi jednotlivými přednáškami a na konci slavnosti bylo zpíváno žáky pod vedením učitele zpěvu Johanna Knippera více chórů.

24. června 1906 následovalo slavnostní odhalení německo-polským spolkem v Hostinném zřízeného pomníku lidového císaře Josefa II. Samozřejmě byl pozván učitelský sbor a žáci gymnázia, ale účast na slavnosti musela být kvůli vyšším obecním směrnicím ukončena.

V srpnu roku 1906 předal ředitel Dr. Theodor Stieglitz, jež vedl školu od 20. srpna 1885, svoji žádost o odchod do penze. V prosinci předcházejícího roku byl již jmenovaný povýšen do 6. hodnostní třídy. Jeho žádosti o penzi bylo vyhověno a byl mu vysloven zemským školním inspektorem dík a pochvalné uznání. Dosavadním vedením školy byl pověřen Prof. Andreas Trum, který 1. září 1906 převzal úřední agendu. Nový ředitel vstoupil již v roce 1883 jako výpomocný učitel pro matematiku a fyziku do učitelského sboru zdejšího gymnázia. V květnu 1890 byl jmenován okresním školským inspektorem vrchlabského okresu, toto místo zaujímal do svého jmenování ředitelem.

V tomto školním roce provedl inspekci školy zemský školní inspektor Josef Trötscher, a účastnil se vyučování latiny, řečtiny, němčiny a dějepisu ve více třídách. Školní rok 1907−8 přivedl poprvé dívčí přírůstek. Ke složení přijímací zkoušky se přihlásily 2 dívky do 1. třídy, jedna do 3. třídy. Byly přijaty jako privátní žákyně a směly se s povolením ministerstva účastnit vyučování hospitačně ve všech povinných předmětech.

28. května 1908 uspořádal učitelský sbor jubilejní slavnost u příležitosti 60tileté vlády císaře Františka Josefa I.

20. června utonul žák 5. třídy Anton Hawel z Čisté při koupání v Labi. 24. června zemřel žák 6. třídy Artur Pitsch z Hostinného. Obou pohřbů se účastnili učitelé a žáci.

31. srpna 1908 zesnul v Prachaticích bývalý ředitel Dr. Theodor Stieglitz. Bohužel nebyla možná účast ze strany učitelského sboru na jeho pohřbu, neboť zpráva o jeho skonu dorazila do Hostinného teprve večer před dnem pohřbu.

Ve školním roce 1908−9 bychom zmínili inspekci výuky kreslení inspektorem Prof. Kirschnerem 12. června. 12. července se učitelský sbor účastnil s katolickými žáky školy na slavnostním přivítání biskupa z Hradce Králové Dr. Josefa Doubrawy, který pobýval v Hostinném u příležitosti biřmování. Biskup s družinou si prohlédl školu.

Tento školní rok byl posledním čistého gymnázia, neboť v následujícím školním roce začala postupná přeměna gymnázia.

V. Období reálného gymnázia (1909−−−−1922)

Výnos Ministerstva pro kulturu a vyučování z 19. ledna 1909 nařídil, že Státní gymnázium v Hostinném bude změněno v osmileté reálné gymnázium a ve školním roce 1909−10 bude otevřena 1. třída této školy, zatímco ve 2. až 8. třídě bude vyučováno podle plánu gymnázia.

20

Změny oproti dosavadnímu plánu učiva spočívají pro první ročník v tom, že tělocvik je zaveden jako povinný předmět a v některých předmětech je dosavadní počet hodin omezen. Další změny budou probíhat způsobem, že v každém následujícím roce bude zřízena další třída jako třída reálného gymnázia a ve školním roce 1916−17 bude celá škola změněna v reálné gymnázium. Žákům absolvujícím tuto novou školu je zajištěno přijetí na univerzity a technická studia; jen obezřele k přijetí na teologickou fakultu budou následovat ustanovení.

Tento řád vstoupil v platnost ve školním roce 1909−10 otevřením 1. třídy jako třídy reálného gymnázia; další proměna v reálné gymnázium proběhla programově rok od roku, až byla dokončena rokem 1915.

Od 7. do 13. dubna 1910 provedl inspekci školy zemský školní inspektor Josef Trötscher a účastnil se vyučování humanitních předmětů ve všech třídách.

2. května 1910 byl katecheta školy, Prof. Richard Tölg ve svém bytě nalezen mrtvý. Srdeční mrtvice ukončila jeho život. Následného pohřbu zemřelého 4. května, jež měl teprve 49 let, se účastnil učitelský sbor a všichni studenti školy, velký počet jeho bývalých žáků, zástupci středních škol ve Vrchlabí, Trutnově a Broumově, zástupci mnoha obecních a národních škol okolí, zástupci duchovenstva a další.

29. prosince téhož roku zemřel bývalý člen našeho učitelského sboru, penzionovaný profesor Karl Petrasek, jež ve škole působil 33 let a tu vedl od 28.srpna 1884 do 22. srpna 1885. Jeho pohřbu konaného 31. prosince se účastnili v Hostinném přítomní žáci a učitelé gymnázia.

3. prosince 1910 provedl zemský školní inspektor Josef Muhr inspekci realistických předmětů na škole.

Ministerský výnos ze 30. března 1911 se týkal nového uspořádání s ohledem k hlavním prázdninám. Tyto měly trvat od 16. července do 15. září. Aby byl získán potřebný čas pro nerušený průběh zkoušek zralosti, zkoušek privatistů a přijímacích zkoušek, jakož i jiných závěrečných prací, měla odpadnout výuka 10 dnů před začátkem prázdnin.

17. října 1911 oslavil ředitel gymnázia, Andreas Trum, své 40tileté služební jubileum; výnosem ze 28. června 1912 mu byla místodržitelstvím uznána čestná medaile za 40letou věrnou službu.

28.1.1912 se blížil po čtyřicáté den, v němž se událo císařské rozhodnutí zřízení „Nižšího reálného gymnázia se zaměřením reálné gymnázium“ v Hostinném. Pro tuto příležitost byla budova školy ověnčena vlajkami a sloužena slavnostní mše svatá.

11. a 12. dubna provedl inspekci školy zemský školní inspektor Josef Trötscher a účastnil se výuky humanitních předmětů.

Na základě ministerského výnosu 25. 11. 1911 byla zavedena žákům 7. a 8. tříd výuka lyžování; instruktorem byl pověřen Prof. Josef Preywitch. Vyučování bylo zakončeno 15. června uspořádaným střílením na terč. O pedagogické hodnotě výuky na lyžích panovaly od počátku v odborných kruzích rozdílné pohledy; bez pochybností ale patří tato inovace k tichých bolestem 1. světové války, jež ve svým předtuchách pronikla i do školství. Pravidelná výuka střelby byla zavedena jen v následujícím roce 1912−13.

Počátek školního roku přinesl změnu školy. Ředitel Andreas Trum byl na svoji žádost přeložen do penze a předal 8. září školní agendu Prof. Franzi Mühlsteinovi. Odcházející ředitel se mohl poohlédnout za 41 lety služby, klid, který nyní hledal, byl tedy naprosto zasloužený. Ředitel Thrum si uměl svoji dobromyslností, svým laskavým bytím a smířlivým tónem získat lásku a pozornost všech kruhů, jež s ním přišly do styku. Žije, všeobecně ctěn a milován, ještě dnes v našem středu, a my hovoříme jménem všech z duše, jež jej znají, když jej oslovujeme: ad multos annos [na mnoho let!]

30. října předal Prof. Mühlstein školskou agendu novému řediteli Johannu Arbesovi, který již ve škole působil ve školním roce 1891−92.

21

Tento školní rok byl bohatý na patriotické oslavy, 2. prosinec, památný den nástupu na trůn, byl oslaven školní slavností; kromě toho bylo tohoto dne uděleno 14 studentům lokální stipendium v hodnotě od 24 do 200 K, zatímco 5 studentům byly povoleny dary po 10 K z obecních prostředků. Předtím, 4. října, se uskutečnila oslava jmenin císaře slavnostní bohoslužbou. 80. narozeniny císaře velebil ředitel Arbes jednou z jeho známých vzletných básní. 6. února 1913 se konala u příležitosti úmrtí velkovévody Rainera smuteční bohoslužba. 19. dubna se uskutečnila interní školní slavnost při příležitosti dvěstěletého vzniku Pragmatické sankce.

Také více inspekcí se uskutečnilo tento rok: v únoru navštívil zemský školní inspektor Dr. Robert Lieblein realistické předměty, v dubnu zemský školní inspektor Josef Trötscher předměty humanitní, v tom samém měsíci provedl inspekci odborný inspektor Prof. Josef Kirschner ve výuce kreslení a v červnu odborný inspektor Josef Schantin ve výuce tělocviku. Zemský školní inspektor dvorní rada Josef Trötscher zemřel krátce na to (25. května) a učitelský sbor stejně jako žáci se účastnili smuteční bohoslužby.

Na tělesné vzdělávání mládeže byla dle příslušného výnosu kladena větší pozornost. Pan továrník Raoul Eichmann, který již dříve přenechal v pro školu přátelském přesvědčení hřiště, jej rozšířil v probíhajícím roce a následujících letech o 2000 m2.

Ve školním roce 1913−14 bylo na základě ministerské vyhlášky zavedeno vyučování českého jazyka jako relativně povinného předmětu vzestupně a dle tříd s 3 hodinami týdně.

18. října se uskutečnila interní školní slavnost jako vzpomínka na bitvu u Lipska. Prof. Dr. Paul Deutsch líčil tehdejší poměry a ozřejmil rakouskou účast v neosvobozujícím boji.

2. prosince následovalo opět rozdělení lokálních stipendií chudým žákům; opět zastupitelstvo města povolilo 640 K z obecních prostředků, které si rozdělilo 8 žáků.

20. března provedl inspekci školy zemský školní regionální rada Moritz Strach ve výuce humanitních předmětů.

23. května si prohlédlo přibližně 100 žáků pod vedením ředitele a Prof. Mottla a Preywische elektrotechnickou výstavu v Trutnově.

28. června 1914 zasáhla i Hostinné zpráva o zavraždění následnického páru; 3. července se konala smuteční bohoslužba školy.

Nyní vypuklá válka se vyznačovala ve školním roce 1914−15 mnohými zřeteli. Tři členové učitelského sboru narukovali ihned při vypuknutí války do vojenských služeb; jejich vyučovací hodiny byly částečně převzaty náhradními silami, částečně rozděleny ostatním učitelům. Také v 8 případech se uplatnila tzv. válečná maturita.

Od 11. do 15. května uskutečnil inspekci školy zemský školní regionální rada Moritz Strach.

Školní rok 1915−16 byl již zcela ve znamení války. Předčasné zkoušky zralosti byly na denním pořádku a mnohé výnosy předsedajících úřadů byly zpoplatněny mimořádným dobovým poměrům; vztahovaly se mimo jiné na následující použití žáků středních škol při různých zemědělských pracích; předčasné připouštění k opravným zkouškám a zkoušce zralosti; předčasnému vystavení ročního vysvědčení; výjimečným ustanovením pro domobranu žáky středních škol; dodatečné přijetí žáků, kteří se vrátili z vojenské služby; doporučení k účasti na kresbě vojenských obligací; působení mládeže ve prospěch „Červeného kříže“.

Počet bývalých žáků školy, kteří padli v tomto roce pro vlast, připadl v tomto roce dle výroční zprávy na 10. Vítězství spojených vojsk byly samozřejmě oslavovány jako všude v německých zemích. Žáci a učitelé se účastnili dobrovolně na poli lásky k vlasti a bližnímu.

19. října 1915 se konalo za účasti světských a duchovních slavnostních hostů v sále gymnázia slavnostní založení „Jugendwehr“ (obrany mladých).

Uprostřed listopadu vykonal inspekci školy zemský školní regionální rada Moritz Strach.

22

17. listopadu převzal Prof. W. Mottl provizorní vedení za ředitele Joh. Arbese na dovolené, který 1. dubna 1916 na vlastní žádost odešel do penze. 17. března převzal vedení od ministerstva s dosavadním vedením školy obeznámený profesor Státního gymnázia v Litoměřicích, Dr. Andreas Rebhann školskou agendu.

Na počátku června navštívil odborný inspektor Josef Schantin tělesnou výchovu. Vyučování tohoto předmětu a mnoho jiného se proměnilo vzhledem k vojenskému. Mělo tvořit, odpovídaje názoru a výnosům ministerstva, základ pro vojenskou přípravu zralé školské mládeže. Aby byly dostatečně pěstovány zvláště důležité hry na ploše, byl kromě dvou volných odpolední také při vhodných povětrnostních poměrech jednou v měsíci celý den použit ke cvičení a procházce. Vojenská cvičení byla prováděna také zčásti v rámci „Obrany mladých“. K té přistupovali žáci všech tříd; počet členů, kteří dovršili 14. roku života, činil na konci školního roku 58. Cvičení Obrany mladých byla do února vedena vojenskými instruktory, které opatřilo staniční velení v Trutnově, od února učitelem tělocviku školy, Josefem Stoklasem. Do února bylo příležitostně cvičeno 29 žáky 4. až 8. třídy střílení ruční puškou.

V tomto školním roce nastoupil Prof. Franz Mühltstein, který byl ze zdravotních důvodů uvolněn z vedení Studentského podpůrného spolku. Stál 15 let jako předseda v jeho vedení a zajistil si svojí činností trvalé uznání v Letopisech podpůrného spolku. Po něm převzal místo předsedy Prof. náboženství Josef John, jež zaujímal a zaujímá až do dnešního dne.

S počátkem školního roku 1916−17 byla škola postoupena referátu a z humanistického pohledu také inspekci zemského školního rady ke službám přidělenému řediteli trutnovské reálné školy Dr. Josefu Kailovi, který již v únoru provedl první inspekci. Ředitelem školy byl jmenován dosavadní zastupující ředitel Dr. Andreas Rebhann. Na tento školní rok připadá skon císaře Františka Josefa I. a odstoupení vlády císaře Karla

I. (21. listopadu.) Do aktivní vojenské služby narukovalo celkem 21 žáků; 5 bývalých žáků gymnázia našlo

hrdinskou smrt. 15. prosince byl dán do provozu státem v budově internátu zřízený Konvikt pro uprchlé

žáky středních škol, třebaže již 15. září následujícího roku proběhl převod vlastnických práv tohoto domova, nebyl internát jako takový otevřen, nýbrž pravděpodobně pod tlakem všeobecné nouze o byty pronajmout na 6 let soukromě. Zůstává jen v zájmu školy, že budova po uplynutí této nájemné smlouvy bude vrácena zpět svému původnímu účelu.

Počátek 2. semestru se opozdil z důvodu nedostatku uhlí o přibližně 8 dnů. Cvičení Obrany mladých v tomto roce rovněž pokračovala.

Ve školním roce 1917−18 byli povoláni opět 4 žáci do vojenských služeb. 23. února byl jmenován referent školy, ředitel Dr. Josef Kail, zemským školním

inspektorem. V květnu provedl inspekci výuky kreslení Prof. Josef Kirschner. Výroční zpráva 1918−19 píše: „Ub ěhlý školní rok byl ve znamení násilných převratů.

Přinesl pád rakousko-uherské monarchie a vznik nových států na téže půdě. 28. října 1918 byla prohlášena v Praze pro oblast Sudetských zemí a Slovenska Československá republika. V současné době se ve Francii uvažuje připravit konec strašlivé světové války.“

S pozastavením bojů se vrátili učitelé a žáci ke svým původním povoláním. Právě ze zajetí vracející se maturant Johann Pauer z Pilníkova podlehl 8. dubna malárii.

S převratem vstoupily v platnost nové řády. Byla nově upravena délka prázdnin (28. červen až 1. září). Také byly nově stanoveny volné dny. Jako svátky platily od nynějška 28.říjen a 1. květen. Dále byly zrovnoprávněny dosavadní privatistky se žáky a zařazeny tak, že v obcích, kde nevzniknou dívčí střední školy, musí být přijaty v neomezeném čísle. K volitelným předmětům v předchozích letech přibylo kreslení pro vyšší třídy s oddělením 3 hodin týdně. Výuka náboženství je od 6. třídy nezávazná a náboženská cvičení nezaujímají důležitou část výuky.

23

Žáci si zajistili část nových demokratických svobod; žáci vyšších gymnázií se 17. ledna sloučili do žákovské rady a nejvyšší dvě třídy převzaly dohled o přestávkách.

Nedostatek uhlí byl citelný i v toto roce a vedl k omezení vyučovacích hodin od poloviny listopadu do 1. prosince a k prodloužení vánočních prázdnin.

V únoru se žáci a učitelé podrobili očkování s ohledem na v Hostinném a okolí panujícímu nebezpečí neštovic.

V březnu a květnu byla zřízena v přízemí vojenská ubytování. Ve školním roce 1919−20 odešel ředitel Dr. A. Rebhann z důvodu svého jmenování

ředitelem Státní reálné školy v Trutnově z učitelského sboru. Prof. W. Mottl převzal prozatímní vedení a 1. června nastoupil ředitel Dr. Josef Götzl do vedení školy.

Hry mládeže mohly být docela zvláště pěstovány od tohoto roku, neboť město Hostinné poskytlo k užívání šlechetným způsobem zprovozněné dětské hříště za 50 000 K.

Ve školním roce 1920−21 bylo zavedeno s ohledem k číslu žákyň povinné vyučování tělocviku pro dívky a povinné vyučování ženských ručních prací 2 hodiny týdně.

11. a 12. června se účastnilo 48 žáků školy s pěkným úspěchem tělovýchovných a herních slavností v Jablonci.

12. července 1921 zemřel na cestě po Itálii žák 5. třídy, Jaromir Czernin. Smuteční mše za vynikajících žáka se účastnili učitelé a studenti 6. září.

Ve školním roce 1921−22 utrpěl učitelský sbor ztrátu 2 kolegů. 12. ledna se rozloučili žáci a učitelé s bývalým učitelem tělocviku Josefem Stoklasem. Vedl i před svůj velký věk přes 4 roky tělocvik vzorovým způsobem. Zdaleka veliké množství lidí následovalo rakev statného turisty po Krkonoších až do posledního úseku jeho života. 16. ledna zemřel nečekaně prozatímní Prof. Emil Fischl, jež působil teprve 8 dnů jako učitel kreslení ve škole.

10. a 11. června se na dětském hřišti konala velká slavnost her a sportu žáků školy, na kterém se podílely i školy Vrchlabí a Trutnova. Tak bychom dorazili do cíle při jubilejním roku naší školy, nejstarší v Krkonoších. Na konferenci konané 5. prosince 1921 přijal zároveň učitelský sbor jednohlasně usnesení oslavit 50tileté výročí existence s jinými školami a požádalo zastupitelstvo města Hostinné, všechny přítomné žáky, stejně tak přátele a příznivce školy, aby činně přispěli ke zdaření oslav. Chvályhodně lze vyzdvihnout, že tato myšlenka nalezla všestranně živý souhlas, a že zastupitelstvo města bylo ihned připraveno, nést velkou část materiálních nákladů jubilejní slavnosti, a prokázalo tak opětovně laskavost, jež ustavičně projevovalo staré důstojné škole. Přípravné práce různých výborů začaly již v lednu a je potřeba zmínit, že slavnost bude mít vhodný a umocněný průběh. Mnohé a se srdečnými slovy řečené přísliby bývalých žáků svědčí o lásce a věrnosti, kterou dřívější žáci lpí na škole; toto a skutečnost, že mnoho zdatných mužů, kteří se uchránili v tvrdém životním boji, děkují za základy svého vzdělání, jejich vůle a dovednosti, jsou výstižným důkazem toho, že naše reálné gymnázium celou dobu svého trvání splnilo svoji úlohu plně a zcela, bylo místem výchovy a vzdělávání pro velkou část německé východočeské země. Aby Hostinné, přátelské, klidné a velké město, vlastnilo dalších 50 let pro vzdělávání a lid hodnotné místo výchovy: to, ať řídí Bůh!

24

Seznam statí, jež vyšly ve výročních zprávách školy

Sestaven p. Profesorem WenzelemMottlem 1873: K dosavadnímu vývoji psychologie národů a jejímu vztahu k dějinám, od Dr. Adolfa

Bachmanna. 1874: Obecně kritické úvahy jako příprava k dějinám stěhování národů kromě pohledu na

národy Dácie v době Trajána, od Dr. Johanna Křikavy. 1882: Označení barev u Homéra s ohledem k otázce barvosleposti, od Johanna Lorze. 1884: Přípěvek k otázce o pravosti tetralogie řečníka Antifona, od Dr. Josefa Kohma. 1886: Příspěvek k otázce o pravosti tetralogie řečníka Antifona (závěr), od Dr. Josefa

Kohma. 1887: Německá četba na rakouských gymnáziích od r. 1849, od Josefa Bräunla. 1888: Tetralogie Antifona, německy od Dr. Josefa Kohma. 1889: K použití starších německých literárních děl v „Zimní zahradě“ Ludwiga Achima von

Arnim, 1. část od Dr. Antona Reichla. 1890: K použití starších německých literárních děl v „Zimní zahradě“ Ludwiga Achima von

Arnim, 2. část od Dr. Antona Reichla. 1891: K některých otázkách z analytické geometrie, od Dr. Antona Schlossera. Zevšeobecnění jednoduchých pravidel dělitelnosti, od Dr. Antona Schlossera. K Senekově rétorice, Franz J. Drechsler. 1892: O dopisech se jménem Aischina Theofrasta, od Dr. Antona Kirchneka. 1893: Ke Kronice světa Rudolfa von Emse, od Karla Jüthnera. 1894: Prvky ústředního dění v pravidelných etapách, od Josefa Fidlera. 1895: Lexikografické poznámky, od Dr. Heinricha Löwnera. 1896: Přínos k paralelní gramatice němčiny, řečtiny a latiny, od Josefa Bräunla. 1897: 1. Dějiny c.k. Gymnázia v Hostinném 1872−1897, od Prof. Josefa Bräunla. 2. Nauka o ústředním dění v základním vylíčení, od Dr. S. Oppenheima. 1898 a 1899: Katalog knihovny učitelů. 1900 a 1901: Překlad Gudrun (1. a 2. část), od prof. Benno Krichenbauera. 1902: Tzv. fragmenty sofisty Antifona u Jamblicha. Kriticko-exegetická studie Karla

Töpfera. 1903: K věrohodnosti Historia Hierosolymitana Alberta Aguensia, od dr. Karla Partische. 1904: Oboustranné příbuzenstvo v pravidelných etapách, od Prof. Andrea Truma. 1905: K tzn. “Knížecí knize Rakouska a Štýrska” Jansena Enenkela, od Prof. Franze

Himmla. 1906: Nauka o transcendentním idealismu I. Kanta a A. Schopenhauera, od ředilele Dr.

Theodora Stieglitze. 1907: Nejdůležitější myšlenky kinetické teorie plynů, od Josefa Wernera, c. k. výpomocný

učitel. 1908: Vliv E.T.A.Hoffmanna na Friedricha Hebbela, od Karla Wittmanna. 1909: Škola a učitelé v povídkových spisech Otty Ernsta, od Karla Wittmanna. 1910: Seizmická geografie českých sudetských zemí, od Dr. Paula Krčmářika. 1911: Vznik sedmileté války a poslední kontroverze o této otázce, od Dr. Paula Deutsche. 1912: Škola a učitelé v povídkových spisech Otty Ernsta, od Karla Wittmanna. 1913: Pěstování řečnictví a výmluvnosti na středních školách, od Arthura Fischera. 1914: Význam lípy pro německý národ, od Ludwiga Schellbergera (1. část) 1916: Význam lípy pro německý národ, od Ludwiga Schellbergera (2. část)

25

Seznam učitelů školy v letech 1872−−−−1922 Sestaven p. Profesorem Karlem Weeblem

služba Č. Jméno: služební

charakter na škole

učil

nás

tup

uko

nčen

í

současný charakter služby a místo pobytu

1 Arbes Johann učitel gymnázia, ředitel

M, Nl 1891 1912

1892 1915

ředitel v Praze Smíchově, Dienzenfoferský park, 5

2 Artel Anton profesor L, Gd 1887 1915 zemřel 3 Auer Karl učitel gymnázia Ngmnl 1906 1907 profesor na Státním

reálném gymnáziu ve Vídni VII, Kandelova ulice 39

4 Dr. Bachmann Adolf učitel gymnázia Gg Gs 1872 1873 zemřel jako univerzitní profesor v Praze

5 Barborka Wenzel učitel gymnázia L Gd 1885 1900 profesor ve výslužbě, Praha VII

6 Beil Adolf prozatímní profesor

L, Gd 1919 do dnes (tj. 1922)

profesor školy

7 P. Böhm Ludwig profesor R 1872 1888 zemřel 1897 8 Bräunl Josef výpomocný

učitel, profesor

Dl, G, St 1883

1885

1884

1898

ředitel Státního reálného gymnázia v Bruntálu

9 Dassenbacher Johann ředitel L, Gd 1878 1884 zemřel jako ředitel ve výslužbě

10 Dr. Deutsch Paul profesor Gg, Gs 1910 do dnes profesor školy 11 Drechsler Franz profesor L, Gd 1888 1892 zemřel 1892 v Hostinném 12 Dworžak Friedrich ředitel L, Gd 1872 1878 zemřel jako ředitel

ve výslužbě 13 Emptmeyer Klemens výpomocný

učitel Zge 1892 1894 Není známo

14 Dr. Epstein Oskar výpomocný učitel

D, Frl 1914 1917 profesor Státního reálného gymnázia na Smíchově

15 Fidler Josef učitel gymnázia M, Nl 1892 1896 zemřel jako profesor ve výslužbě 6.12. 1915 v Litoměřicích

16 Fischer Artur učitel gymnázia L, Gd 1911 1919 Profesor Státního vyššího reálného gymnázia v Těšíně

17 Flora Gottfried výpomocný učitel

Dlg, St 1884 1891 Oblastní rada ve výslužbě v Innsbrucku

18 Freisleben Josef profesor Gg, Gs 1876 1898 zemřel jako profesor ve výslužbě 23.8.1908 v Hostinném

19 Friedl Franz učitel gymnázia

L, Gd 1909 1911 profesor Státního reálného gymnázia v České Lípě

20 Fries Friedrich profesor T, St 1909 do dnes (t.j.1922)

profesor školy

21 Goldmann Friedrich profesor Gg, Gs, St 1920 do dnes (t.j.1922)

profesor školy

22 Dr. Gößl Josef ředitel Ch, Ng, St H A II.

1920 do dnes (t.j.1922)

ředitel školy

23 Himml Franz

profesor Dlg 1902 1907 zemřel 1.5.1911 v Liberci

26

24 P. Hopfinger Josef výpomocný učitel

R 1909 1910 převor a farář v Hajnicích u Frýdlantu v Čechách

25 Hubaček Ludwig výpomocný učitel

B 1876 1878 přestoupil do jiného povolání

26 Dr. Huemer Kamillo učitel gymnázia

L, Gd 1896 1900 profesor na Státním gymnáziu v Salzburku

27 Msgr. John Josef profesor R 1910 do dnes (t.j.1922)

profesor školy

28 Jüthner Karl profesor Dlg 1891 1899 ministerský rada a zemský školní inspektor v Praze

29 Kaplan Karl profesor L, Gd 1886 1893 zemřel jako ředitel Státního reálného gymnázia v Žatci 26.5.1922 ve výslužbě

30 Kausek Friedrich profesor Z 1921 do dnes (t.j.1922)

profesor školy

31 Kirschnek Anton zkušební kandidát

L, Gd 1891 1891 zemřel jako ředitel Státního reálného gymnázia 1.12.1910 v Jablonci

32 Dr. Klieba Anton prozatímní učitel na gymnáziu

L, Fdg 1911 1912 ředitel Státního reformovaného reálného gymnázia ve Vídni VIII, Albertova ulice

33 Dr. Kohm Josef prozatímní učitel na gymnáziu

L, Gd, Ph 1884 1888 regionální rada ve Vídni ve výslužbě

34 Dr. Kostlivy Alois profesor Dlg 1903 do dnes (t.j.1922)

profesor školy

35 Dr. Krčmařik Paul učitel gymnázia

Gg, Gs 1908 1910 profesor Státního reálného gymnázia ve Vídni XIX, Grinzingská ulice

36 Krichenbauer Benno profesor Dlg 1898 1901 profesor Státního reálného gymnázia ve Vídni V, Reinerova ulice 39

37 Dr. Křikava Johann profesor Gg, Gs 1873 1876 zemřel jako profesor ve výslužbě 5.11.1884 ve Stříbře

38 Dr. Kriß Joseph prozatímní učitel na gymnáziu

Ph, Gld 1906 1911 profesor Státního reálného gymnázia v Bregenz

39 Kyovsky Karl prozatímní učitel na gymnáziu

L, Gd 1886 1890 Školní rada v Praze Vinohradech ve výslužbě

40 P. Langer Alois

profesor R 1888 1892 zemřel

41 Lazak Rudolf výpomocný učitel

Dlg 1908 1909 Profesor Státního reálného gymnázia v Duchcově

42 Liebreich Leopold výpomocný učitel

Dlg 1909 1910 profesor Státního reálného gymnázia v Břeclavi

43 Linke Eugen profesor Z 1911 1921 profesor Státního reálného gymnázia v Karlových Varech

44 Lipp Johann profesor L, Gd 1883 1886 zemřel jako učitel ve výslužbě 13.3.1911 v Innsbrucku

45 Dr. Löwner Heinrich výpomocný učitel,

profesor

L, Gd 1879 1893

1880 1912

profesor ve výslužbě ve Vídni IX, Latschkova ulice 7

46 Lohvene Wenzel výpomocný učitel

L ,G 1878 1879 není známo

27

47 Lorz Johann učitel gymnázia

L, Gd 1879 1886 zemřel jako zemský školní inspektor v Praze

48 Mair Georg

není známo Dlg 1886 1887 není známo

49 Meisel Josef výpomocný učitel

L, G, St 1880 1883 školní rada ve výslužbě, Vídeň XVIII, Ladenburská ulice 13

50 Mende Albin učitel gymnázia

L, Gd 1873 1889 zemřel 6.2.1905 v Karlových Varech

51 Mottl Wenzel profesor M, Nl 1907 do dnes (t.j.1922)

profesor školy

52 Dr. Moudry Franz profesor Gg, Gs 1907 1908 profesor Státního reálného gymnázia ve Vídni VIII

53 Mühlstein Franz profesor L, Gd 1892 1915 zemřel jako profesor ve výslužbě v Mašťově 17.11.1916

54 Mühlstein Johann učitel gymnázia

L, Gd 1904 1906 není známo

55 Nawratil Hugo učitel gymnázia

Z 1894 1902 profesor ve výslužbě v Linci, Maltézská ulice 5

56 Nekvapil Franz učitel gymnázia

Dlg 1901 1903 profesor Státního reálného gymnázia v Mostu

57 Dr. Oppenheim Samuel prozatímní učitel na gymnáziu

M, Nl 1896 1899 univerzitní profesor v Praze

58 Palme Josef prozatímní učitel na gymnáziu

Dlg 1899 1901 zemřel 28.12.1919

59 Dr. Partisch Karl prozatímní učitel na gymnáziu

Gg, Gs 1901 1903 profesor Státní reálné školy, Vídeň IV, Walterova ulice

60 Pedoth Alois prozatímní učitel na gymnáziu

M, Nl 1900 1901 zemřel 1918

61 Dr. Penzl Johann učitel gymnázia

L, Gd 1901 1905 ředitel Státního gymnázia ve Vídni XVI, Maroltingerova ulice 69

62 Petrasek Karl učitel gymnázia

Ngmnl 1872 1905 zemřel 29.12.1910 v Hostinném

63 Pinkava Anton učitel gymnázia

Zge 1908 1911 profesor Státního reálného gymnázia v Bratislavě

64 Pohl Oskar výpomocný učitel

Ngmnl St 1904 1905 padl 13.9.1914 v San

65 Prelicz Friedrich výpomocný učitel

Ngmnl 1914 1917 prozatímní profesor na Státním reálném gymnáziu v Břeclavi

66 Preywisch Josef učitel gymnázia

Ngmnl 1907 do dnes (t.j.1922)

profesor školy

67 Dr. Rebhann Andreas ředitel Gg, Gs 1915 1919 ředitel Státního reálného gymnázia v Trutnově

68 Dr. Reichl Anton výpomocný učitel,

učitel na gymnáziu

L, G, D, St 1886

1888

1887

1890

profesor na Státním gymnáziu v Teplicích

69 Riedl Sigmund výpomocný učitel, učitel

gymnázia

L, Gd 1891 1892

zemřel 24.5.1920 v Karlových Varech

70 Romanowsky Max učitel gymnázia L, Gd 1905 1909 profesor Státního reálného gymnázia ve Vídni XVII., Hora Kalvárie 31

28

71 Rosenthal Otto výpomocný učitel

L, Gd, St 1909 1911 profesor Státního reálného gymnázia v Prachaticích

72 JUDr. Schebella Alois učitel gymnázia

Gg, Gs 1903 1907 profesor Státního reálného gymnázia v Novém Jičíně

73 Schellberger Ludwig učitel gymnázia

L, Gd 1912 1921 profesor Státního reálného gymnázia v Chomutově

74 Dr. Schlosser Anton výpomocný učitel

M, Nl 1890 1891 profesor Státního vyššího reálného gymnázia v Těšíně

75 Schnabl Josef výpomocný učitel

L, Gd 1875 1879 zemřel

76 Schnee Karl učitel gymnázia

Zge 1906 1908 profesor Státního gymnázia v Brně

77 Schönherr Eduard profesor L, Fr 1919 do dnes (t.j.1922)

profesor školy

78 Schönswetter Karl učitel gymnázia

Zge Mod 1902 1906 profesor Státní reálné školy v Salzburku

79 Schubert Johann výpomocný učitel

L, Gd 1904 1906 zemřel v r. 1917 v Podmoklech

80 Dr. Schwarz Bernhard výpomocný učitel

M Nl 1889 1893 není známo

81 Schweizar Rudolf učitel gymnázia Gg Gs 1898 1901 profesor Státního reálného gymnázia na Smíchově

82 Schwertassek Franz výpomocný učitel

L, Gd 1889 1890 ředitel Státního reálného gymnázia v Brně, uvolněn z funkce v Tanvaldu

83 Dr. Stieglitz Theodor ředitel Gg Gs 1885 1906 zemřel 31.8.1908 jako ředitel ve výslužbě v Prachaticích

84 Teichert Josef profesor Dlg 1920 do dnes (t.j.1922)

profesor školy

85 Tölg Richard

profesor R 1892 1910 zemřel 2.5.1910

86 Töpfer Karl učitel gymnázia L, Gd 1900 1902 profesor Státního gymnázia ve Vídni VI., Amerlingská ulice 6

87 Dr. Treschnak Johann výpomocný učitel

L, Fr 1917 1919 profesor Státního reálného gymnázia v Jihlavě

88 Trum Andreas výpomocný učitel a profesor,

ředitel

M, Nl 1883 1906

1906 1912

ředitel ve výslužbě v Hostinném

89 Trunschka Karl profesor D, Fr 1912 do dnes (t.j.1922)

profesor školy

90 Tuch Johann profesor M Dg 1919 do dnes (t.j.1922)

profesor školy

91 P. Vyeudilik Cyril výpomocný učitel

R 1909 1910 katecheta v Trutnově

92 Walda Moritz učitel na gymnáziu

L, Gd 1900 1914 profesor Státního vyššího reálného gymnázia v Těšíně

93 Wanke Karl výpomocný učitel

L, Gd 1882 1890

1886 1900

školní rada ve výslužbě v Opavě

94 Weebl Karl profesor L, Gd 1919 do dnes (t.j.1922)

profesor školy

95 Dr. Weiser Karl prozatímní profesor

L, Gd 1919 do dnes (t.j.1922)

prozatímní profesor školy

96 Werner Josef výpomocný učitel

M, Nl 1906 1907 profesor českého Státního reálného gymnázia v Lučenci

29

97 Wilke Franz učitel gymnázia Z 1874 1893 zemřel jako profesor ve výslužbě

98 Wittmann Karl profesor Dlg 1907 do dnes (t.j.1922)

profesor školy

99 Wohnig Karl výpomocný učitel

Ngmnl St 1905 1906 ředitel Státní reálné školy v Kašperských Horách

100 Wolletz Karl učitel gymnázia

M Nl 1909 1910 zemský školní inspektor, Vídeň I., Pánská ulice 23

101 Zeleuka Konrad výpomocný učitel

Ngmnl 1884 1885 profesor ve výslužbě, přidělen Státnímu reálnému gymnáziu v Olomouci

102 Ziselsberger Georg učitel gymnázia

L, Gd 1914 1919 profesor Státního reálného gymnázia ve Vídni I.

[Zkratky: A aritmetika B botanika D německý jazyk Dg dějiny německa Dl německá literatura Dlg dějiny německé literatury Ch chemie L latina Fdg morfologie německé gramatiky Fr francouzština Frl francouzská literatura G zeměpis Gd gramatika němčiny Gg matematicko-fyzikální geografie

Gld deskriptivní geometrie Gs speciální geografie M matematika Ng přírodopis Ngmnl přírodopis, mineralogie Nl fyzika Ph filosofie R náboženství St písmo T tělocvik Z kreslení Zge dějepis, události doby Zge Mod moderní dějiny

30

Pomocní a externí učitelé

Klement Anton, ředitel obecné školy v Hostinném, 1872−1874, kreslení, zemřel 1913 Rumler Josef, učitel obecné školy, 1873−1876, tělocvik, zemřel ve Vroutku Knipper Johann, dirigent sboru, místní učitel hudby, zpěv, od 1879−1893 a 1899 dodnes Spatschek Franz, učitel obecní školy v Hostinném, 1890−1894, tělocvik, zemřel v Budějovicích Schremmer Theodor, učitel obecní školy v Hostinném, zpěv 1893−1898, zemřel 1904 v Hostinném Bader Jakob, rabín v Trutnově, Mojžíšovo náboženství od r. 1894 Ullrich Johann, vrchní učitel v Hostinném, písmo 1899-1911 a 1917/18, tělocvik 1903−1909 Stoklas Josef, soukromý úředník, tělocvik 1914−1918, zemřel 9. ledna 1922 v Hostinném Steckert Hermann, evangelický farář v Heřmanových Sejfech, evangelické náboženství od r. 1909 Hertach Marie, vdova po vrchním učiteli, ženské domácí práce od 15. března 1921.

Školníci

1. Florian Rindt, od 5. listopadu 1872 do 20. srpna 1897, zemřel 20. srpna 1897. 2. Josef Herlt, 1898−1920, zemřel 26. července 1920. 3. Josef Reischl, od 16. prosince 1920.

31

Stipendia sestavena Mons. Prof. Josefem Johnem, předsedou nadačního spolku

Výdaje v guldenech rakouské měny pro Školní rok Ředitel

Poč

et č

lenů

Příjmy guldenech rakouské měny

Vlastnictví spolku v

guldenech rakouské

měny

Ná

kla

dy

a u

byt

ová

ní

Ško

lní

po

můck

y

Kn

ihy

Léky

Jed

no

rázo

vá

výp

om

oc

1873/4 ředitel Dworžak

105 382 95.96 − 36.85 − − 11

1874/5 119 985,72 260.49 2.64 68.11 165.94 − 16 1875/6 127 799,63 302.27 98.70 94.72 209.10 2.80 12 1876/7 133 602,64 394.86 192.48 90.67 94 − 20 1877/8 131 469,18 481,26 150,52 87,46 45,75 1,66 12 1878/9 ředitel

Dassenbacher 119 487,47 611,28 251 50,70 − − 18,20

1879/80 113 396,94 698,68 174,60 27,04 25,40 2,81 14 1880/1 105 342,46 786,29 44 − 39,73 1,04 − 1881/2 101 490,56 874,30 70,88 4,19 25,54 1 8 1882/3 106 687,35 981,30 401,40 7,68 92,19 − 12 1883/4 92 535,70 1079,10 186 − 145,80 − 95 1884/5 Prof.

Freisleben 88 504,60 1182,20 350,20 1 36,78 − 9

1885/6 90 965,42 1276,66 388 − 87,22 4 87,10 1886/7 97 605,04 1363,40 303,40 − 37,97 2,22 109,90 1888/9 97 538,48 1506,05 380 − 46,96 − 82,50 1889/90 101 597,11 1601,81 300 − 18,96 − 68,50 1890/1 92 539,95 1661,36 225 − 69,30 6,54 − 1891/2 Prof. Bräunl 79 780,47 1735,30 266,57 − 38 − − 1892/3 95 677 1787,73 397,77 − 71,73 − − 1893/4 109 940,64 1865,96 580,51 − 53,49 8,21 − 1894/5 112 790,61 1922,42 505,18 − 61,77 2 − 1895/6 126 944,86 2000,73 709,80 − 20,63 4,69 − 1896/7 118 661,29 2173,36 283,86 − 25,84 3.18 − 1897/8 113 1328,35 2989,86 191,71 − 93,64 − 226,50

v korunách 1898/9 Prof.

Mühlstein 120 1538,06 5979,72 544,18 − 56,66 7,66 486

1899/1900 117 1730,62 6383,28 708,96 − 101,52 3,28 120 1900/1 124 1400,68 7417,22 715,16 − 167,84 0,60 200 1901/2 137 2206,32 8471,69 831,44 − 78,75 1,66 200 1902/3 152 1708,29 8926,09 840,56 − 173,33 − 200 1903/4 138 1693,97 9441,78 910,02 − − 28,26 200 1904/5 161 1833,88 11275,66 1248,55 − − − 200 1905/6 153 2073,26 10491,61 871,95 − 213,83 9,71 200 1906/7 163 1683,65 10889,30 976,50 − 45 9,10 200 1907/8 150 2064,96 11411,70 1181 − 53,36 15 200 1908/9 152 1648,48 11567,92 1126 − 152,99 15,63 200 1909/10 Prof.

Mühlstein 148 2034,21 12417,76 866,70 − 54,10 7,54 200

1910/1 142 1904,11 12902,42 1014 − 140,40 17,32 200

32

1911/2 142 1662,94 14565,36 1052,39 − 32 − 200 1912/3 138 1643,53 14882,30 1065 − 72 23 200 1913/4 141 2144,59 15619,59 1165,80 − 32 54 200 1914/5 137 1631,45 15609,06 1371,70 − 42 20 239 1915/6 Prof. John 115 1428,46 13981,37 996 − 32 − 220 1916/7 104 2800,72 14420,52 2007,60 − 62,91 − 200 1917/8 137 2158,05 15524,28 767,20 − 13,47 20,74 200 1918/9 113 1279,56 15828,04 − − − − 768,30 1919/20 143 3715,82 17386,49 − − − − 1880 1920/1 146 4301,77 19442,54 − − 1000 − 2050

Poznámka: Ve vlastnictví nadace je zahrnuta skoro polovinou zapůjčená válečná obligace 20 800 korun.

50 let Gymnázia Hostinné

Státní reálné gymnázium v Hostinném.

(Pohled z roku 1914.)

33

Přehled sestaven Mons. Prof. Josefem Johnem, předsedou nadačního spolku

Třída Školní rok

I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII.

Celkem Poznámka

1872/3 30 5 − − − − − − 35 1873/4 42 23 4 − − − − − 69 1874/5 52 30 16 − − − − − 98 1875/6 44 32 23 16 − − − − 115 1876/7 43 34 29 18 − − − − 124 1877/8 50 26 31 16 − − − − 123 1878/9 43 29 18 22 − − − − 112 1879/80 44 35 22 18 − − − − 119 1880/1 38 33 26 14 − − − − 111 1881/2 46 28 30 17 − − − − 121 1882/3 37 36 22 25 15 − − − 135 1883/4 40 27 31 14 14 13 − − 139 1884/5 42 32 20 25 5 11 15 − 150 1885/6 43 30 26 19 18 5 12 16 169 1886/7 43 33 28 19 13 13 4 12 165 1887/8 49 40 32 20 17 11 14 5 187 1888/9 51 35 31 29 6 10 11 14 187 1889/90 47 37 26 26 20 8 11 11 186 1890/1 46 41 30 22 27 16 9 12 203 1891/2 40 39 38 18 14 21 14 8 192 1892/3 42 26 33 27 12 12 17 11 180 1893/4 55 29 28 23 19 14 13 16 197 1894/5 43 38 25 23 15 20 11 12 187 1895/6 48 37 34 26 20 12 18 11 206 1896/7 37 37 34 27 18 19 11 19 202 1897/8 34 28 28 21 15 14 16 12 168 1898/9 46 27 21 24 10 15 10 14 166 1899/1900 43 41 30 16 20 13 15 13 191 1900/1 39 39 27 22 11 9 13 12 172 1901/2 39 28 26 20 15 10 12 11 169 1902/3 38 30 26 23 15 13 8 13 166 1903/4 39 40 31 17 20 17 13 9 186 1904/5 64 27 38 24 17 19 16 14 219 1905/6 55 61 26 34 16 17 20 17 246 1906/7 48 40 53 27 35 15 16 19 253 1907/8 49 41 38 45 18 35 12 17 255 1908/9 48 34 36 29 26 19 28 10 230 1909/10 52 38 29 29 20 25 19 28 240 1910/11 43 40 29 24 25 16 22 17 216 1911/12 27 33 30 28 16 22 13 21 190 1912/13 32 21 28 28 24 11 20 15 179 1913/14 452 212 232 214 171 173 11 171 187 1914/15 28 42 21 20 15 16 16 11 169 1915/16 41 26 39 17 16 13 13 9 174 1916/17 46 43 30 42 17 12 16 12 218 1917/18 44 33 38 23 27 10 9 12 196 1918/19 34 42 28 33 22 24 13 8 204 1919/20 40 29 34 221 22 15 201 131 198 1920/21 50 32 231 30 141 161 14 18 200 1921/22 45 42 31 21 17 141 17 13 201

34

Seznam oněch žáků, kteří v době trvání školy s úspěchem složili zkoušku zralosti

sestaven p. Dr. Josefem Gößlem, ředitelem Školní rok

Předseda den zkoušky

Čís

lo Jméno maturujicího Místo narození Datum

narození Rodný jazyk

Stupeň zralosti

1885/6 c.k. zemský školní

inspektor Theod. Wolf 21.,22. a 23. červen

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10 11 12 13 14

Baudisch Maximilian Berger Heinrich Brath Jos. Alexander Cohorna Josef Hak Gottlieb Kartin Hugo Kubik Josef Kukla Johann Osterreicher Ernst Pauer Josef Rücker Josef Schubert Leopold Voděrek Alois Zirm Johann

Markoušovice Hostinné Prosečné Černilov Jaroměř

St. Marein, Štýrsko Horní Mostek

Smiřice Hostinné Čermná

Heřmanovy Sejfy Čeká Kamenice

Chlumec Dolní Lánov

22.3.1865 6.12.1866

9.51866 18.5.1866 24.9.1966 9.10.1866 2.11.1866 11.6.1867

20.11.1865 11.6.1865 27.3.1866

22.11.1866 17.12.1865 9.12.1865

němčina „ „

čeština „

slovinština němčina čeština

němčina „ „ „

čeština němčina

prospěl vyznamenání

„ „ „

prospěl „ „ „ „ „ „

vyznamenání prospěl

1886/7 Dr. J. Walter, ředitel

gymnázia v Praze, Novém Městě

21. a 22. červen

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10 11 12

Bischof Johann Braun Alfred Eichholz Johann Falge Karl Fischer Alois Hantschel Johann Hermann Rudolf Holmann Franz v. Ivonski Emil Just Ernst Mach Ludwig Rudlof Karl

Bernatice Toužim Vídeň

Mladé Buky Čermná Hostinné

Dvůr Králové n.L. Studenec Hostinné Hostinné

Praha Žacléř

8.2.1868 8.6.1865

16.2.1865 20.4.1867 5.10.1866

12.12.1867 19.9.1869 10.5.1865 19.1.1868

12.12.1866 18.11.1868

4.1.1867

němčina „ „ „ „ „ „

čeština němčina

„ „ „

vyznamenání prospěl

vyznamenání prospěl

„ vyznamenání

prospěl „ „ „ „

vyznamenání 1887/8 c.k. zemský

školní ispektor

Theod. Wolf 20. a 21. červen 1888

1 2 3 4

Bartosch Josef Dittrich Franz Kerschkenz Jaroslav Schenk Franz

Hostinné Souvrat Praha

Hostinné

25.12.1869 15.1.1866

18.11.1867 26.10.1868

němčina „ „ „

vyznamenání prospěl

vyznamenání prospěl

1888/9 Dr. Hackspiel ředitel

gymnázia 22. a 23. červen

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10 11 12 13 14

Bilek Julius Delhaes Georg Enge Friedrich Exner Otto Ficker Franz Hoffmann Wladislav Hofhausl Johann Jatsch Josef Materna Karl Möller Josef Narovec Julius Pich Franz Pick Max Wick Johann

Otovice Teplice

Hostinné Vrchlabí Vlčice

Trutnov Pilníkov

Fořt Hostinné Čermná

Rokytnice n. Jizerou Kocléřov

Stará Boleslav Pilníkov

17.4.1870 14.6.1870 3.12.1870 15.7.1868 15.7.1868 1.6.1870

27.8.1867 20.1.1870 31.6.1869 25.8.1871 14.8.1868

17.10.1870 14.12.1868 22.10.1867

čeština němčina

„ „ „

prospěl „ „ „

vyznamenání prospěl

„ vyznamenání

prospěl „ „

vyznamenání prospěl

vyznamenání

35

1889/ 90

c.k. zemský školní

ispektor Theod. Wolf

20. a 21. červen 1890

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10

Erben Alois Forkarth Hubert Jebavy Emil Kamitz Wenzel Kubernatsch Karl Mimler Franz Steffan Franz Stump Vinzenz Vlašek Anton Weinert Hans

Svoboda nad Úpou Hostinné

Dolní Branná Ždár

Dolní Vlčkovice Trutnov Hostinné

Dolní Vlčkovice Česká Skalice

Vinohrady

6.6.1867 10.11.1870

5.7.1871 4.10.1870 8.9.1869 8.1.1872

18.7..1870 4.9.1869

16.2.1869 17.9.1869

němčina „ „ „ „ „ „ „

čeština němčina

prospěl „ „

vyznamenání „

prospěl vyznamenání

„ prospěl

„ 1890/1 Dr. Walter

ředitel gymnázia 22. a 23. červen

1 2 3 4 5 6 7 8 9

Baudisch Heinrich Bittner Anton Hintner Franz Hollmann Rudolf Kerner Benjamin Langner Franz Österreicher Oskar Rzehak Wilhelm Weinlich Hugo

Janské Lázně Dolní Lánov Arnultovice

Vídeň Čermná Hostinné Pardubice Pilníkov Hostinné

23.1.1872 21.8.1872 25.1.1871 8.4.1870

18.11.1871 8.8.1872

26.8.1874 3.7.1870

20.4.1872

němčina „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl vyznamenání

„ prospěl

„ „ „ „ „

1891/2 c.k. zemský školní

ispektor Theodor

Wolf 4. červen

1892

1

2 3 4 5 6 7

Černy Karl Hrabě Deym Konst. Gerstmann Hugo Hurdalek Friedrich Kostial Ernst Novak Heinrich Rotter Gustav

Glogow (Hlohov), Galície

Meran, Tirolsko Brno

Rokytnice n. Jizerou Vrchlabí Hostinné Žackéř

3.4.1874

6.1.1873 21.11.1872

6.2.1872 27.12.1873 15.9.1872 25.2.1872

čeština

němčina „ „ „ „ „

vyznamenání

prospěl „

vyznamenání „

prospěl „

1892/3 zemský školní

ispektor W. Klouček

24. a 25. červen 1893

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10

Beckmann Hugo Driak Friedrich John Josef Kiesling Ernst Kulhanek Bohumil Lorenz Franz Pauer Johann Peisker Augustin Rumler Franz Simbriger Friedrich

Jaroměř Dvůr Králové

Hostinné Jihlava

Vrchlabí Hostinné

„ Lažany Čermná Bistřice,

Sedmihradsko

8.11.1874 6.8.1873

11.2.1874 30.1.1875 10.7.1874 24.7.1872 25.1.1873 17.1.1873

19.11.1873 23.5.1876

němčina čestina

„ „ „ „ „ „ „ „

prospěl „ „

vyznamenání prospěl

„ „ „ „

vyznamenání

1893/4 zemský školní

ispektor W. Klouček

28. a 30. červen 1894

1 2 3 4 5 6 7 8

9 10 11 12 13 14

Chvalovsky Karl Jaksch August Janny Heinrich Kraus Gustav Kuhn Emil Liemann Eduard Meisner Andreas Pick Wilhelm Pleplar Anton Schubert Albert Seidel Josef Tünkl Rudolf Wenzel Franz Wihan Josef

Skuteč Ratibořice

Wien Dolní Olešnice

Hostinné Litoměřice Čermná

Hradiště u Dvora Králové

Dolní Kralovice Hostinné

„ Trutnov

Velká Zdobnice Kocléřov

16.5.1876 2.7.1874 9.7.1874

15.3.1873 4.1.1875

16.9.1875 28.11.1874 10.1.1875

7.10.1875 4.4.1875

13.1.1874 20.3.1876

29.12.1874 26.7.1874

němčina „ „ „ „ „ „ „

čeština němčina

„ „ „ „

prospěl „ „ „ „ „

vyznamenání prospěl

„ „ „ „ „

vyznamenání

36

1894/5 zemský školní

ispektor W. Klouček

21. a 22. červen 1895

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10

Einhorn Hugo Kießling Julius Kohn Rudolf Österreicher Georg Pečeny Jaroslav Pohl Viktor Steffan Josef Stransky August Sturm Anton Sturm Johann

Hostinné Jihlava Trutnov Hostinné

Jeníkovice Trutnov Hostinné

Svoboda n.Úpou Borovnice u Staré

Paky Janské Lázně

14.8.1876 27.7.1876 27.6.1876 21.9.1875 4.7.1876

26.2.1875 9.3.1876

13.9.1873 17.1.1875

9.12.1873

němčina „ „ „

čeština němčina

„ „ „ „

prospěl „ „ „ „ „ „

vyzmanenání prospěl

„

1895/6 zemský školní

ispektor W. Kloček 25. a 26. červen 1895

1 2 3 4 5 6 7 8 9

Ahlt Karl Kober Karl Kosel Rudolf Lath Bathasar Pollak Hugo Schalek Robert Schembera Alois Stieglitz Theodor Urbanec Karl

Hostinné Hořejší Vrchabí

Staré Buky Javorník Beroun Praha

Česká Třebová Prachatice Trutnov

12.2.1877 28.2.1878 21.7.1875 3.12.1874

25.12.1876 20.3.1877 10.6.1872 17.6.1877 7.6.1876

němčina „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl „

vyzmanenání prospěl

„ „ „ „ „

1896/7 zemský školní

ispektor W. Klouček 31. června, 2. a 3. srpna

1897

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10 11 12 13 14 15 16

Bily Anton Blaschka Franz Erben Josef Grünert Josef Hampel Johann Hellriegel Viktor Lerch Karl Lion Karl Müller Franz Rettl Edmund Pohl Hugo Porsche Karl Rößler Franz Rozum Jaroslav Storm Anton Sturm Josef

Kocléřov Hostinné

„ Most

Velká Úpa Hostouň Hořička

Arad Heřmanovy Sejfy

Čáslav Hostinné

Most Mimoň

Česká Skalice Hostinné

Dolní Lánov

28.10.1876 19.7.1875 19.5.1877 6.2.1876

18.3.1878 26.6.1878 22.9.1878

24.10.1879 27.2.1879 18.7.1878 31.7.1876 18.4.1877 16.5.1878 8.9.1877

23.4.1877 15.8.1876

němčina „ „ „ „ „

čeština němčina

„ čeština

němčina „

němčina čeština

němčina „

prospěl „ „ „ „ „ „ „ „ „

vyznamenání prospěl

„ „ „ „

1897/8 zemský školní

ispektor W. Klouček

20. a 21. červen, 1898

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10 11 12

Barth Wenzel Hüttl Oswald Knauer Josef Langner Anton Lichtenstein Ludwig Pfob Otto Richter Wenzel Schick Georg Schwanda Albin Ulrich Johann Urbanec Max Zineker Karl

Pilníkov Jablonec

Horní Olešnice Hostinné

Staré Buky Most Vlčice Žireč

Dolní Lánov Stupná Trutnov Hostinné

2.6.1876 9.2.1879

31.5.1877 5.8.1876

22.7.1879 25.1.1879

30.12.1878 17.8.1880 28.2.1879 11.1.1877 6.8.1878

21.3.1879

němčina „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl „ „ „

vyznamenání prospěl

„ „ „ „ „ „

1898/9 zemský školní

ispektor W. Klouček

24. a 25. červen 1899

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10 11

Baudisch Franz Eichmann Rudolf Klein Erwin Krystan Josef Mahrla Johann Pirchau Gustav Protivenski Artur Schmidt Rudolf Schwarz Franz Weiß Egon Zirm Wenzel

Chotěvice Hostinné

Nový Bydžov Dolní Štěpanice

Hostinné Wien

Hostinné Ústí nad Labem Hradiště u Dvora

Králové Brno

Leopold (Rudník)

23.7.1880 1.3.1879 2.7.1880

30.5.1879 3.5.1879 3.2.1881

8.12.1879 30.4.1880 12.5.1878

1.7.1880

26.8.1877

němčina „ „

čeština němčina

„ „ „ „ „ „

prospěl „ „ „ „

vyznamenání prospěl

„ vyznamenání

prospěl

„

37

1899/ 1900

Fr. Nestler ředitel

gymnázia 17. a 18. června 1900

1 2 3 4 5 6 7 8 9

Benda Georg Hinz Friedrich Lang Ferdinand Lorenz Franz Pauer Friedrich Reeh Otto Rilk Julius Schranil Rudolf Zirm Franz

Malé Svatoňovice Praha

Hostinné Prostřední Olešnice

Hostinné Starý Sedloňov

Prostřední Lánov Běleč

Prostřední Olešnice

10.6.1882 29.7.1881 7.2.1881

4.12.1880 21.4.1880 16.1.1880 22.1.1881 11.7.1880 18.7.1879

němčina „ „ „ „ „ „

čeština němčina

prospěl „ „ „ „ „ „ „ „

1900/1 zemský školní

ispektor W. Klouček

22. a 23. června 1901

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10

Demuth Josef Epstein Karl Klement Ottomar Kousal Rudolf Langner Friedrich Löwner Max Mohorn Rudolf Pompe Gustav Roßlav v.Rosenthal H. Schröter Alois

Bohuslavice Karlovy Vary

Hostinné Harrachov

Prostřední Lánov Cheb

Velká Úpa Sezenice

Hohohlavy Maršíkov

31.10.1881 26.12.1880 16.11.1881

9.2.1883 11.2.1880 23.1.1882 29.5.1881

19.12.1882 24.10.1881 17.12.1881

němčina „ „ „ „ „ „ „

čeština němčina

prospěl „ „

vyznamenání prospěl

„ „ „ „ „

1901/2 zemský školní

ispektor W. Klouček

30. črvna a 1. července

1902

1 2 3 4 5

6 7 8

9 10

Fischer Josef Haller Johann Hanke Franz Korn Adolf Link Josef Nettl Paul Peitzker Alfred Spitschan Wenzel Wiesner Gustav Walenta Vinzenz

Prosečné Hostinné

Klášterská Lhota Teplá

Borovnice u Staré Paky

Trutnov Žďár

Borovnice u Staré Paky

Vrchlabí Taliza, Rusko

12.1.1882 5.2.1884

18.1.1882 26.8.1881

23.12.1882

14.9.1883 7.7.1882

7.11.1881

23.11.1876 17.8.1882

němčina „ „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl „ „ „ „ „ „ „

vyznamenání prospěl

1902/3 regionální rada

Dr. Friedrich Schubert

23., 24. a 25. června 1903

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10 11 12 13 14

Böck Waldemar Götzl Leopold Grundmann Otto Herlt Josef Hübner Richard Lorenz Arthur Löw Edgar Löw Erich Mahler Philipp Maywald Josef Österreicher Otto Pathy Theodor Scharf Franz Vatter Josef

Litoměřice Vyškov (Morava)

Hořice Šenov

Jablonec Olbramov Hostinné

„ Olešnice

v Orlických horách Nové Záboří

Hostinné Podhůří

Borovnice u Staré Paky

Krásná Lípa

10.5.1884 10.2.1884

11.11.1884 12.5.1882

19.12.1884 23.7.1881

13.12.1885 2.10.1884 4.1.1883

4.11.1889 30.6.1884

10.11.1882 21.5.1881

16.4.1881

němčina „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl „ „

vyznamenání prospěl

„ „

vyznamenání prospěl

vyznamenání

prospěl „ „ „

1903/4 regionální rada

Dr. Friedrich Schubert 15. a 16. června 1904

1 2 3 4 5 6 7 8 9

Borth Johann Erben Josef Ettel Albert Hanke Albert Lustinetz Emil Nettel Hugo Nowak Robert Pfefferkorn Otto Wipler Richard

Dolní Olešnice „

Vrchlabí Hostinné

„ Velká Bukovina

Litíč Hostinné

Felixdorf, Dolní Rakousko

16.5.1884 6.1.1885 6.4.1884 8.4.1885

2.12.1884 6.10.1884 14.6.1886

22.11.1886 27.12.1883

němčina „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl „ „

vyznamenání prospěl

„ „

vyznamenání prospěl

38

1904/5 regionální rada

Dr. Friedrich Schubert

17., 18. a 19. června 1905

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10 11 12 13 14

15

Borth Franz Braun Wilhelm Dirschmidt Alfred Fiedler Josef Hanusch Franz Hüttel Friedrich Knipper Alfred Korda Gustav Langner Andreas Linka Johann Reichenbach Edmund Rindt Ernst Schlesinger Karl Steffek Ritter v., Egon Ružička Alois

Vestřev Trutnov Liberec

Nové Zámky Slemeno Frýdlant Hostiné

„ Chotěvice Trutnov

Altgersdorf, Sasko Hostinné

Dolní Dvůr Královské Vinohrady

Löchau

2.8.1885 26.8.1886

29.12.1885 6.12.1885 23.1.1885 1.5.1884

21.12.1885 28.7.1885 8.5.1883

14.4.1885 25.12.1884 14.7.1885 10.6.1885 21.4.1887

21.6.1885

němčina „ „ „

čeština němčina

„ „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl „ „ „ „ „ „ „

vyznamenání prospěl

vyznamenání prospěl

„ vyznamenání

prospěl

1905/6 Josef Grünes ředitel

gymnázia 9., 10., a 11. června 1906

1 2 3

4 5 6 7 8 9

10 11 12 13 14 15

Barton Heinrich Freisleben Viktor Herzog Josef Hofer Richard Kaiser Guido Klose Gustav Kowarzik Rudolf Krößing Ludwig Materna Max Nagel Franz Ruth Oskar Schild Rudolf Weihrauch Anton Wolff Alfred Wonka Georg

Hloubětín Hostinné

Dolní Rokytnice n.Jizerou

Velká Úpa Hostinné

„ údolí Jizery

Praha Hostinné Zdíkov Krakov

Hostinné Veltrusy

Peterwardein Hostinné

7.11.1886 22.7.1888

26.10.1885

9.3.1887 10.9.1886

30.10.1886 27.10.1887

2.5.1887 5.2.1887

12.7.1887 11.1.1886 15.1.1887

22.11.1885 6.12.1887

21.10.1886

němčina „ „ „ „ „ „ „

čeština němčina

„ „ „ „ „

prospěl „ „ „ „ „ „ „ „

vyznamenání prospěl

„ „ „ „

1906/7 Gustav Essenberger ředitel

gymnázia 8., 9. a 10. června 1907

1 2

3 4

5 6 7 8 9

10 11 12 13 14 15 16 17 18 19

Branberger Friedrich Brunner Ferdinand Čistecky Franz Endt Wenzel Fiedler Rudolf Gall Johann Ježek Rudolf Kaudel Christian Kohm Ferdinand Ludwig Emil Mendl Otto Nagel Lambert Rumler Julius Schöbel Johann Schwarz Heinrich Seidel Josef Smolik Wenzel Stiller Josef Volkmann Karl

Liberec Linz, Horní Rakousko Hostinné

Borovnice u Staré Paky Nedař

Maršov Čistá

Velká Borovnice Slaný

Josefov Teplice Zdíkov

Hostinné Prosečné

Arnutlovice Dolní Dvůr Hostinné

Kláštěrská Lhota Hostinné

15.12.1886 12.5.1886

1.4.1888

28.5.1885

22.8.1888 24.8.1886 2.9.1887 4.1.1886

29.7.1887 5.10.1887

29.12.1884 30.4.1889

30.10.1887 13.10.1886 21.10.1887

8.9.1885 13.7.1888 1.5.1887

27.1.1888

němčina „ „ „ „ „ „

čeština němčina

„ „ „ „ „ „ „

čeština němčina

„

prospěl vyznamenání

prospěl

vyznamenání

prospěl „ „ „ „ „ „

vyznamenání prospěl

„ „ „ „ „

vyznamenání

39

1907/8 Josef Grünes ředitel

gymnázia 11.−13.

června 1908

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10 11 12 13 14 15 16 17

Brener Josef Čech Erich Cermann Johann Glaser Johann Glaser Josef Hylmar Karl Kral Friedrich Langner Anton Leeder Ferdinand Lichtenstein Kurt Löwi Oskar Nettl Paul Patzak Franz Raimund Rudolf Schneider Heinrich Schörnich Gustav Wertheimer Peter

Svoboda n.Úpou Wien

Hostinné Zaslav, Rusko

„ Vrchlabí

Nové Zámky Chtěvice

Dolní Olešnice Staré Buky

Pecka Vrchlabí

Hradec Králové Zvičina Hostinné

Žatec Pardubice

31.8.1888 30.1.1890 14.5.1889 28.9.1880 4.8.1887

16.12.1888 12.4.1889

26.10.1889 26.9.1887 16.9.1889 26.3.1888 10.1.1889 10.3.1888 29.8.1889 6.8.1888

13.5.1890 11.2.1890

němčina „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl „ „ „ „

vyznamenání prospěl

„ vyznamenání

prospěl „ „

prospěl „ „ „ „

1908/9 Gustav Essenberger ředitel

gymnázia 12. a 13. června 1907

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10

Baier Alois Kuhn Emil Kuhn Franz Langner Emil Maiwald Leopold Matzer Richard Nettl Georg Schreier Vinzenz Schrimpl Hubert Stebich Friedrich

Čermná Přední Mostek Horní Brusnice

Hostinné „

Horní Olešnice Hostinné

Dolní Lánov Trutnov

Dvůr Králové n.Labem

4.3.1888 25.2.18892

2.6.1888 17.12.1889 27.6.1889 20.4.1888 3.10.1889 7.4.1887

30.6. 1890 1.9.1889

němčina „ „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl vyznamenání

„ prospěl

„ „ „ „ „

vyznamenání

1909/ 10

zemský školní

ispektor J. Trötscher 4.−7.června

1910

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10 11 12 13 14

15 16 17 18 19 20 21 22 23

24

25 26 27 28

Baudisch Hubert Breuer Franz Eisner Karl Falta Karl Gahler Rudolf Grimme Bruno Grof Fridolin Henschel Oskar Hesse Karl Holasek Otto Jan Jaroslav Korda Alois Lahr Rudolf Link Franz Machka Franz Müller Reinhold Nagel Josef Nettl Otto Nittner Rudolf Patzelt Emil Pawel Josef Petzal Josef Ries Alois Rolf Josef Rücker Heinrich Sander Otto Scholz Richard Schreier Johann

Hostinné Svoboda n.Úpou

Graz Bernatice Liberec

Zurawiza, Galície Zadní Ždírec

Huntířov u Dvoravé Slaný

Hostinné Nejdek

Hostinné „

Borovnice u Staré Paky

Zvičín Hranice u Aše Čermná Hostinné Widach Hostinné

„ Hajnice

Gleink, Horní Rakousko

Borovnice u Staré Paky

Žackéř Trient

Hostinné Slemeno

26.10.1889 12.6.1891

19.10.1890 4.3.1890 8.7.1890

10.1.1891 9.4.1890

10.3.1891 12.2.1891 30.8.1891 21.3.1891 10.2.1890 14.4.1890 2.1.1889

10.3.1890 29.1.1891 6.1.1889

18.4.1891 18.4.1890 24.5.1889 26.8.1890

29.11.1889 26.8.1889

4.2.1890

21.5.1891 8.10.1891

10.11.1890 23.6.1890

němčina „ „ „ „ „

čeština němčina

„ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

čeština

prospěl „ „

vyzmanenání prospěl

„ „ „ „

vyznamenání prospěl

„ „

vyznamenání

prospěl „ „ „ „ „ „ „ „ „

vyznamenání prospěl

„ „

40

1910/1 B. Maiwald ředitel

gymnázia 13.−15.

června 1911

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10 11

12 13 14 15 16 17

Bradler Wenzel Feist Georg Flögel Julius Paul Hoffmann Franz Kaudel Siegfried Kuhn Hubert Linek Alois Löwy Leo Nittner Vinzenz Nossek Emanuel Novotny Raimund Scharf Josef Schmidt Franz Schmidt Gustav Sommer Alois Wähner Heinrich Wonka Josef

Velká Úpa Hostinné

Lanškroun Hostinné Vítkovice Trutnov Hostinné

„ Widach Hostinné

Borb Borovnice u Staré

Paky Liberec Jílové

Klášterská Lhota Horní Chřibská

Čistá

19.11.1889 16.5.1892 4.7.1891 8.7.1892 9.2.1892

3.11.1891 19.7.1892 26.1.1890 6.11.1891

24.12.1889 29.12.1889

16.2.1891 4.4.1892

31.7.1893 8.11.1890 9.4.1889

12.4.1890

němčina „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

vyznamenání prospěl

„ „ „ „ „ „

vyznamenání prospěl

„ „

vyznamenání prospěl

vyznamenání prospěl

vyznamenání 1911/2 Dr. Hugo

Ostermann ředitel

gymnázia 9.−11. června

1912

1 2

3 4 5 6 7 8 9

10 11 12 13 14

15 16 17 18 19 20 21

Auer Konrad Endt Franz Köhler Friedrich Laner Walter Lederer Ludwig Link Gustav Mahrla Alois Mahrla Franz Mahrla Josef Metzl Oskar Müller Walter Nittner Josef Nittner Otto Pohl Ernst Rumler Josef Scholz Franz Stiller Edmund Stransky Johann Sturm Friedrich Waclavec Johann Weihrauch Johann

Hostinné Borovnice u Staré

Paky Mladé Buky

Vrchlabí Hostinné

„ Chotěvice

„ Kláštěrská Lhota

Frýdlant Heřmanovy Sejfy

Souvrať Widach

Karlovka (Chotěvice) Kocléřov Česká Lípa

Kláštěrská Lhota Podhůří

Dolní Lánov Hostinné

„

21.9.1893 11.1.1891

25.6.1892

23.10.1892 10.11.1894

1.6.1893 2.7.1891

22.8.1891229.6.1892

17.10.1893 4.12.1892 4.9.1892

24.2.1893 19.2.1893

12.1.1891 22.4.1892 4.3.1894

13.5.1892 27.5.1892 23.6.1891 7.12.1893

němčina „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl vyznamenání

prospěl „ „

vyznamenání prospěl

„ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

vyznamenání 1912/3 regionální

rada Josef Grünes, ředitel

gymnázia 7. a 8. června

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10 11 12 13 14 15

Blaschka Anton Chladek Theodor Ettrich Richard Haller Kurt Kindler Josef Kober Johann Marx Max Nossek Alexius Patzelt Adolf Niedel Adolf Schenk Franz Schober Adolf Scholz Franz Köhler Erwin Wipler Ludwig

Horní Brusnice Vysoké Mýto

Špindlerův Mlýn Hostinné

Dolní Olešnice Vrchlabí Hostinné

Arnultovice Čermná

Heřmanovy Sejfy Huntířov u Dvoravé

Čermná Kocbeře

Dětřichov Felixdorf, Dolní

Rakousko

7.10.1892 30.4.1895 30.7.1894 19.9.1895 24.3.1893 7.6.1894

30.11.1891 12.10.1891 27.6.1893 23.1.1893 1.10.1893 25.2.1893 4.7.1893

21.2.1894 15.4.1893

němčina „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

vyznamenání prospěl

„ „ „ „ „ „ „

vyznamenání prospěl

„ „ „ „

41

1913/4 Dr. A. Bernt, ředitel

gymnázia 8.−10.června

1914

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10 11 12 13 14 15 16 17 18 19

Adolf Johann Blaschka Alfred Ettel Rudolf Ettel Walter Fomann Alexander Großmann Felix Hartmann Julius Nagel Alois Pfohl Gustav Richter Artur Rösel Walter Schreier Josef Steindler Karl Studnitzka Max Tins Rudolf Trausel Karl Beith Otto Wagner Herta Kubina Josef

Hostinné Dvořáčky Hostinné Vrchlabí

Plzeň Trutnov

„ Čermná Trutnov Hlinsko Kocbeře Podhůří Vrchlabí

Dolní Lánov Dolní Vlčkovice

Mimoň Horní Rokytnice

Temný Důl Trutnov

24.1.1891 11.7.1894 2.2.1895

11.11.1895 2.12.1893 23.3.1896 7.11.1892 10.9.1893 22.6.1895 28.3.1895 21.7.1895 15.3.1894 21.2.1895 16.8.1895 27.5.1895

24.10.1894 18.10.1893

8.5.1895 9.10.1887

němčina „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl „ „ „ „ „ „ „ „

vyznamenání prospěl

„ vyznamenání

prospěl vyznamenání

prospěl „ „ „

1914/5 Johann Arbes, ředitel

gymnázia 23.10.1914 26.2.1915 18.3.1915 24.3.1915 9.4.1915 26.6.915

1 2

1 2 1 1 2 1 1 2 3

Mach Otto Schreier Anton Baudisch Gustav Rücker Josef Metzl Wilhelm Gold Gustav Hofmann Gustav Petřik Gustav Hanke Johann Rumler Rudolf Sommer Leo

Hostinné Fořt

Hostinné Čermná Frýdlant Hostinné

„ Klášterská Lhota

Hostinné Nové Zámky

Čistá

3.3.1894 1.5.1894

22.5.1895 5.4.1895

18.10.1896 13.2.1896 6.10.1896 20.4.1896 24.6.1895 14.4.1895 1.11.1894

němčina „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl „ „ „ „

vyznamenání prospěl

vyznamenání prospěl

„ „

1915/6 Johann Arbes, ředitel

gymnázia 6.10.1915 27.10.1915

Dr. A. Rebhann, prozatimní ředitel

4.5.1916 3.7.1916

1 1 1

1 2 3 4 5 6

Kohn Ernst Jenisch Viktor Rosenbaum Gerhart Klug Josef Mohr Franz Pinsker Karl Wanka Josef Adelt Margarete Fiedler Hermine

Ústí n.Labem Dobřichov Hostinné

Heřmanovy Sejfy Jablonec

Budějovice Mostek

Staré Buky Hostinné

29.10.1897 24.10.1896

4.5.1898

11.1.1896 19.8.1897

12.10.1897 18.3.1895 19.8.1897 17.1.1896

němčina „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl „

vyznamenání

prospěl vyznamenání

„ prospěl

vyznamenání „

42

1916/7 Dr. A. Rebhann, ředitel

gymnázia 12.10.1916 20.10.1916 27.10.1916 10.11.1916 10.11.1916 12.12.1916 21.12.1916

8.1.1917 29.1.1917 1.2.1917

22.2.1917 18.5.1917 2.7.1917

1 1 1 1 2 1 1 2 3 1 1 1 2

1 1 1

Rummler Otto Thamm Wenzel Heidenreich Johann Fiedler Ernst Klimesch Johann Link Adolf Hanke Robert Kaufmann Josef Link Erwin Schlee Franz Wagner Paul Brandes Gerschen Patzak Josef Kaufmann Emma Sommer Adalbert Meißner Gertrud

Hostinné Záboří

Souvrať Hostinné

„ „ „ „ „

Trutnov Hostinné

Gurahumora, Bukovina

Hajnice Čistá Žacléř

11.9.1898 17.6.1896 13.3.1898 7.12.1897 1.11.1896 5.4.1896 8.3.1898

11.1.1898 15.9.1898 10.2.1899 14.6.1895 5.6.1898

29.6.1898

16.10.1896 23.7.1897 30.4.1898

němčina „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl „ „

vyznamenání prospěl

„ vyznamenání

prospěl „

vyznamenání prospěl

„ „ „ „ „

1917/8 Dr. A. Rebhann, ředitel

gymnázia 20.10.1917 16.11.1917 20.12.1917 15.1.1918 30.1.1918 5.2.1918 8.3.1918 12.4.1918 15.4.1918 31.5.1918 1.7.1918

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

2 3 4 5

Meißner Alfred Kittler Hermann Schreier Wenzel Rücker Erwin Schirmer Theodor Munser Rudolf Selisto Otto Pieschel Josef Dwořak Johann Adolf Wilibald Bergmann Josef Hampel Oskar Geitner Amalia Holzer Hedwig Schmidt Margarete

Žacléř Hostinné

Dolní Lánov Markoušovice

Pilníkov Hajnice

Horní Vlčkovice Vlčice

Smržovka Hostinné

Rtyně v Podkrkonoší

Vestřev Wien

Benešov Hostinné

6.7.1890 14.6.1899 26.2.1897 17.9.1897 3.4.1897

30.8.1896 20.2.1900

11.11.1896 18.5.1898 7.7.1898

14.3.1899

27.6.1898 1.1.1899

20.3.1899 11.6.1899

němčina „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

vyznamenání „

1918/9 Dr. A. Rebhann, ředitel

gymnázia 1.10.1918 12.12.1918 11.2.1919 18.6.1919

u zkoušek 2., 4., 5., 7. Prof. Josef Preywisch

Dr. A. Rebhann, ředitel

gymnázia 4.10.1919

1 1 1 1 2

3 4 5 6 7 1

Nagel Adolf Bogt Josef Wanka Ernst Feder Friedrich Festa Friedrich Irmann Karl Köhler Gertrud Lest Hugo Purr Josef Rebhann Margarete Kuhn Alfred

Čermná Trutnov Hostinné

„ Arnultovice

Kvasiny

Mladé Buky Stupná Prode

Liberec Trutnov

1.10.1896 19.8.1899 3.9.1897

21.6.1900 6.7.1900

29.4.1900 13.6.1899 8.1.1900 9.2.1899

23.9.1900 5.8.1898

němčina „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl „ „ „

vyznamenání prospěl

vyznamenání prospěl

„ „ „ „

43

1919 /20

Dr. A. Rebhann, ředitel

gymnázia 4.10.1919 8.10.1919

Ministerský

rada zemský školní

inspektor Dr. Josef

Kail 3.−5. července

1920

1

1 2 3 1 2 3 4 5 6 7 8

9 10 11 12 13 14

Richter Bruno Ekstein Paul Altschul Ernst Romann Friedrich Illner Walter Jirasek Johann John Walter Kindler Franz Klug Alois Lorenz Ernst Neumann Leopold Plechatsch Hermann Richter-Jäschke Herm. Rumler Leopold Schlosser Friedrich Stein Erich Steppan Karl Manfred Scheufler Walter

Liberec

Trutnov „ „

Prkenný Důl Weihled Hostinné

Arnultovice Heřmanovy Sejfy

Maršov Jirský Důl (Staré

Buky) Klášterská Lhota

Varnsdorf Chotěvice Hostinné Lučina

Dušníky Hrádek nad Nisou

28.8.1900

13.9.1900 1.12.1899

18.11.1900 6.7.1900

28.8.1897 13.8.1901 2.10.1899 2.6.1899 7.4.1899

10.4.1899

27.3.1900 20.2.1901 30.7.1900 9.12.1898 1.10.1899 10.7.1901 1.6.1902

němčina „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl „ „ „ „ „

vyznamenání prospěl

vyznamenání prospěl

„ „ „

vyznamenání prospěl

„ „ „

1920/1 Dr. Josef Gößl, ředitel

gymnázia 8. března

1921 24. a 25./ 6.

1921

1 1 2 3 4 5 6 7 8 9

10 11 12 13 14 15 16 17

Menschel Friedrich Bachtik Emil Blaschka Walter Czernin Wolfgang Czernohous Walter Fiedler Hildegard Freund Walter Großpitsch Franz Haberzettl Josef Müller Franz Patzak Ernst Peter Benno Sommer Alois Sommer Gustav Steffan Leopold Stransky August Süß Oswald Vaniček Franz

Čistá Hostinné Vrchlabí Hlušice Hostinné

„ Teplice nad Metují

Trutnov Hostinné

Žireč Jirský Důl Dubenec

Klášterská Lhota Bernatice Hostinné

Mladé Buky Bernatice Mostek

2.8.1895 29.11.1902 23.2.1901 4.8.1903

17.11.1901 11.7.1902 24.5.1902 31.7.1901

10.10.1902 3.12.1902 20.4.1901 2.6.1901

20.6.1899 16.4.1901 23.7.1901 8.4.1901

20.8.1901 9.6.1900

němčina „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl „ „ „ „ „ „ „ „

vyznamenání „

prospěl „

vyznamenání „ „

prospěl „

1921/2 Dr. Josef Gößl, ředitel

gymnázia 14./10. 1921 20. a 21./6.

1922

1

1 2 3 4 5 6 7 8 9

10 11 12 13 14

Lorenz Hans Flögel Erich Hampel Johann Hertach Walter Illner Erich Kluge Rudolf Langner Hermann Messner Ernst Petřik Bruno Reymund Otto Schwarzkopf Otto Stein Manfred Sturm Alois Sturm Vinzenz Kleiner Berthold

Dolní Lánov

Poříčí Trutnov

Heřmanovy Sejfy Prkenný Důl

Krumlov Hostinné

„ Klášterská Lhota

Zvičín Linz

Trutnov Huntířov u Dvoravé

Trutnov „

14.6.1896

24.10.1903 12.4.1903 9.3.1903

17.10.1903 22.8.1903

28.10.1903 27.8.1901 22.9.1903 14.3.1902

30.11.1903 14.7.1903 4.2.1902

5.12.1900 9.6.1902

němčina „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

prospěl „ „

vyznamenání „

prospěl „ „ „ „

vyznamenání „

prospěl vyznamenání

prospěl

44

Seznam žáků školy od 1872 do 1922

A. Abeles Alois, Předměřice, 1879−80; Abeles Robert, Třebechovice pod Orebem, 1892−93; Ackermann Josef,

Tilovice, 1910−12; Adamovič Egid, Dobříš, 1872−77; Adelt Margarete, Staré Buky, 1908−16; Adelt Rosa, Staré Buky, 1912−16; Adelt Walter, Pilníkov, 1900−01, Adler Ludwig, Elmshorn (Holstein), 1878−79, Adolf Alfred, Hostinné, 1921−22; Adolf Heinrich, Hostinné, 1872−74; Adolf Johann, Hostinné 1890−91; Adolf Johann, Hostinné, 1906−14; Adolf Philipp, Špindlerův Mlýn, 1908−9; Adolf Willibald, Hostinné, 1910−19; Ahlt Ernst, Wien, 1915−16; Ahlt Johann, Hostinné, 1917−22; Ahlt Karl, Hostinné, 1888−96; Ahlt Karl, Maršíkov, 1901−05; Ahlt Walter, Hostinné, 1920−22; Albrecht Gabriele, Heřmanovy Sejfy, 1920−22, Albrecht Heinrich, Heřmanovy Sejfy, 1904−08; Albrecht Ottokar, Heřmanovy Sejfy,1912−16; Almus Alfred, Hostinné, 1895−96; Almus Kurt, Hostinné, 1919−22; Almus Oskar, Hostinné, 1897−1901; Almus Otto, Hostinné, 1919−22; Ambrosch Friedrich, Nová Ves (Čechy), 1921−22; Ambrožy Karl, Žacléř, 1893−94; Amler Gustav, Chotěvice, 1876−77; Amler Heinrich, Hostinné, 1883−84; Amler Josef, Vlčice, 1898−1902; Amler Karl, Vlčice, 1913−17; Amler Max, Arnutlovice, 1907−10, Anderle Ilse, Hostinné, 1909−12; Anderlik Karl, Hohenbruck, 1888−93; Anders Hugo, Görlitz (Zhořelec), 1874−77; Andersch Anton, Arnultovice, 1887−88; Anzenbacher Margarete, 1915−20; Arleth Adolf, Heřmanovy Sejfy, 1876−77; Arleth Wenzel, Heřmanovy Sejfy, 1878-80; Aschenbrenner Anton, Hořice, 1877−79; Aschenbrenner Josef, Hořice, 1875−79, Auer Josef, Hostoun u Horšovského Týna, 1894−97; Auer Konrad, Hostinné, 1906−12, Augst Johann, Čistá, 1880−86; Augst Ignatz, Vrchlabí, 1893−95; Augst Vinzenz, Prosečné, 1875−76.

B.

Babel Franz, Lampertice, 1883−87; Bacher, Felix, Wien, 1899−1900; Bachtik Emil, Hostinné, 1913−21; Bachtik Josef, Dolní Branná, 1878−81; Bachtik Karl, Hostinné, 1907−12; Bachtik Paul, Hostinné, 1918−22; Baentsch Erich, Sorau [Sasko], 1904−08, Baentsch Anneliese, Sorau, 1908−09; Baier Alfred, Olešnice-Debrné, 1907−11; Baier Alois, Čermná, 1901−1909; Baier Anton, Hostinné, 1883−85; Baier, Ernst, Hostinné, 1917−18; Baier Franz, Hostinné, 1906−10; Baier Robert, Dvůr Králové n.Labem; 1879−80; Barborka Emanuel, Plzeň, 1895−1900; Bareš Johann, Rasoška; 1883−84; Barta Alfred, Terezín (Rudník), 1913−18; Barth Emil, Staré Buky, 1905−08; Barth Franz, Nové Zámky, 1917−18; Barth Heinrich, Hostinné, 1894−96; Barth Josef, Vrchlabí, 1905−11; Barth Wenzel, Pilníkov, 1889−98; Barton Heinrich, Hloubětín, 1898−06; Barthosch, Josef, Hostinné, 1880−88; Baudisch Adolf, Trutnov, 1881−87; Baudisch Arnold, Markoušovice, 1874−76; Baudisch Emil, Hostinné,1889−93; Baudisch Ernst, Hostinné, 1893−97; Baudisch Franz, Hostinné, 1883−8; Baudisch Franz, Chotěvice, 1891−99; Baudisch Friedrich, Mnichovo Hradiště, 1898−99; Baudisch Gustav, Hostinné, 1907−15; Baudisch Gustav, Hostinné, 1911−14; Baudisch Heinrich, Janké Lázně, 1882−91; Baudisch Hubert, Hostinné, 1902−10; Baudisch Johann, Zlatá Olešnice, 1911−16; Baudisch Johann, Horní Staré Město, 1917−22; Baudisch Josef, Hostinné, 1914/15−17; Baudisch Josef, Janské Lázně, 1877−78; Baudisch Josef, Kyje, 1881−86; Baudisch Karl, Hostinné, 1893−94; Baudisch Max, Markoušovice, 1884−85; Bauer Alfred, Šenov, 1920−22; Bauer Paul, Hostinné, 1915−17; Bausek Karl, Lanškroun, 1888−89; Bayer Hermann, Litoměřice, 1915−17; Bayer Johann, Kroismark (Štýrsko), 1882−88; Bayer Robert, Liberec, 1893−95; Bayer Wenzel, Pilníkov, 1884−86; Bär Johannes, Nový Bydžov, 1892−97; Beck Alfred, Heřmanovy Sejfy, 1915−19; Beck Walter, Heřmanovy Sejfy, 1917−19; Beckmann Hugo, Jaroměř, 1887−93; Bedrnik Josef, Dolní Lánov, 1909−11; Beigel Josef, Velká Bukovina, 1900−1902; Benda Georg, Malé Svatoňovice, 1892−1900; Bendl Emil, Podhůří, 1918−20; Bendl Franz, Kačzyka, 1918−20; Bendl Karl, Zastawna, 1919−20; Bendl Marie, Kačzyka, 1918−20; Beran Kurt, Kunčice, 1921−22; Berger Franz, Mostek, 1873−77; Berger Gustav, Mostek, 1884−87; Berger Heinrich, Hostinné, 1879−85; Berger Johann, Dvořáčky, 1875−79, Berger Josef, Vlčice, 1913−14; Berger Karl, Mostek, 1877−80; Berger Paul, Miletín, 1878−79; Berger Samuel, Hořice, 1875−78; Bergmann Heinrich, Praha, 1907−8, Bergmann Josef, Rtyně v Podkrkonoší, 1909−18; Becke Franz, Bauschnitz, 1916−17; Bernas Johann, Lemberk, 1917−19; Beyer Josef, Lampertice, 1913−16; Beyer Josef, Volanov, 1912−13; Beyer Rudolf, Lampertice, 1914−19; Bibel Gustav, Hostinné, 1886−90; Bibel Wilhelm, Hostinné, 1873−77; Biefel Emil, Kleindressel, 1890−93; Biemann Wilibald, Hostinné, 1898−1905; Bilek Julius, Otovice, 1888−89; Bily Anton, Kocléřov, 1888−97; Bily Franz, Kocléřov, 1885-87; Bily Josef, Kocléřov, 1917−21; Bischof Hans Friedrich, Hostinné, 1921−22; Bischof Johann, Bernatice, 1879−87; Bischof Johann, Bernatice, 1890−91; Bischof Konrad, Vižnov, 1896−98; Bittner Anton, Dolní Lánov, 1883−91; Bittner Franz, Karlovka (Chotěvice), 1916−19; Bittner Josef, Karlovka (Chotěvice), 1920−22, Blaha Wenzel, Zvyslau, 1895−96; Blaschka Alfred, Dvořáčky, 1906−14; Blaška Anton, Miletín, 1914−17; Blaschka Anton, Hajnice, 1905−13; Blaschka Franz, Karlovka (Chotěvice), 1904−08; Blaschka Franz, Hostinné, 1889−97; Braschka Franz Chotěvice, 1894−97; Blaschka Josef, Borovnice u Staré Paky, 1894−1900; Blaschka Leopold, Chotěvice, 1915−18; Blaschka Walter, Vrchlabí, 1918−21;

45

Blaschke Johann, Hostinné, 1919−22; Blüml Otto, Heřmanice, 1911−15; Bock Franz, Čistá, 1890−92; Boenecke Walter, Aschersleben, 1921−22; Bojer Eugen, Trutnov, 1882−84; Borth Franz, Vestřev, 1897−1905, Borth Johann, Dolní Olešnice, 1896−1904; Boruska Franz, Zálesní Lhota, 1876−78; Böck Ferdinand, Litoměřice, 1906−7; Böck Waldemar, Litoměřice, 1902−3; Böhm Alois, Černý Důl, 1906−10; Böhm Ottokar, Žacléř, 1888−91; Böhm Heinrich, Heřmanovy Sejfy, 1881−83, Böhnisch Richard, Mladé Buky, 1888−90; Böhnisch Wenzel, Mladé Buky, 1885−89; Bönisch Emil, Hostinné, 1894−1896; Bönisch Emil, Svoboda n.Úpou, 1903−05; Bönisch Josef, Mladé Buky, 1883−86; Bönisch Josef, Karlovka (Chotěvice), 1919−20; Bradel Emanuel, Vlčice, 1909−10; Bradler Alois, Arnultovice, 1908−12; Bradler Josef, Pec pod Sněžkou, 1913−14; Bradler Wenzel, Velká Úpa, 1903−11; Brandes Gerschen, Gurahumora, 1916−17; Brath Franz, Svoboda n.Úpou, Svoboda n.Úpou, 1887−91; Brath Gustav, Prosečné, 1881−84; Brath Josef, Prosečné, 1878−85; Brath Josef, Trutnov, 1912−15; Branberger Friedrich, Liberec, 1904−07; Braun Alfred, Toužim, 1885−87; Braun Franz, Krakov (Kraków), 1877−81; Braun Wilhelm, Truntov, 1898−1905; Brausewetter Viktor, Liberec, 1892−93; Breuer Alfred, Svoboda n.Úpou, 1883−87; Breuer Berthold, Žacléř, 187478; Breuer Franz, Svoboda n.Úpou, 1902−10; Breuer Johann, Královec, 1888−90; Breuer Josef, Svoboda n.Úpou, 1899−1905; Breuer Ludwig, Svoboda n.Úpou, 1888−94; Brožek Franz, Prosečné, 1920−21, Brožek Paul, Hostinné, 1917−22; Brunner Ferdinand, Linz, 1903−07; Brunst Rudolf, Vrchlabí, 1879−82, Bukač Ferdinand, Velká, 1893−97; Buliček Vinzenz, Velký Osek, 1893−97; Burian Josef, Litoměřice, 1874−77; Burkert Berthold, Mladé Buky, 1909−11; Busse Friedrich, Svatoňovice, 1880−83, Busse Karl, Svatoňovice, 1881−82; Buxbaum Franz, Rybáře/ Mýto, 1906−09.

C.

Cejnar Rudolf, Maršov, 1898−1902; Celle Max, Praha, 1909; Cermann, Franz, Hostinné, 1909; Cermann Johann, Hostinné, 1900−08; Cermann Johann, Borovnice u Staré Paky, 1905−08; Cermann Josef, Prosečné, 1890−93; Cistecký Franz, Hostinné, 1899−1907; Chadim Udalrich, Branná, 1887−90; Chladek Theodor, Vysoké Mýto, 1905−13; Chválovský Karl, Skuteč, 1893; Císař Franz, Miletín, 1876−81; Cohorna Josef, Bohuslavice (v Čechách), 1877−85; Culík Wenzel, Lipoň, 1877; Czech Erich, Wien, 1900−02, 1904−08; Czepelak Otto, Olomouc, 1904−7; Czernin Edler von Dirkenau, Alfred, Terezín (Rudník), 1891; Czernin Anna, Královo Pole, 1919−22; Czernin Edler von Dirkenau, Arthur, Graz, 1891; Czernin Edmund, Sofia, 1918−22; Czernin Franziska, Göding, 1920−22; Czernin Jaromir, Carnigliano, 1918−21; Czernin Johannes, Hodonín, 1920−22; Czernin Paul, Řím, 1918−22; Czernin Wolfgang, Hlušicem 1919−21; Czernohous Alfred, Hostinné, 1910−16; Czernohous Anna, Hostinné, 1921; Czernohous Elisabeth, Hostinné, 1919−22; Czernohous Franz, Hostinné, 1915−21; Czernohous Hildegard, Hostinné, 1917−22; Czernohous Walter, Hostinné, 1913−22; Czerwený Heinrich, Miškolec, 1887−92; Czerwený Karl, Vrchlabí, 1892−96; Czeřovský Ferdinand, Zadní Mostek, 1895−97; Čeřovský Heinrich, Hostinné, 1921; Czihak Alfred, Heřmanovy Sejfy, 1892−96; 1898−1900; Cyprzirsch Alois, Wratislaw, 1892; Čáp Johann; Pecky, 1909; Černoch Wenzel, Chotěvice, 1879−82; Černý Karl, Glogów (Galície), 1884−92; Černý Rud., Glogów (Galície), 1889−93; Černý Zdenko, Glogów (Galície), 1886−93; Čerwenka Rudolf, Světlá, 1889; Čížek Gottfried, Stará Voda, 1910.

D.

Dankner Karl, Radautz [Bukovina], 1917−18; Dassenbacher Gustav, Olomouc, 1878−80; Dec Franz, Mnichovo Hradiště, 1887−91; Delhaes Georg, Teplice, 1887−89; Demuth Franz, Javorník, 1918−22; Demuth Josef, Baunitz, 1893−1901; Deutsch Daniel, Diatkowce, 1916−17; Deym Konstantin, hrabě, Meran, 1883−92; Deym Franz, hrabě v Nových Zámcích, Praha, 1881−88; Deym Johann, hrabě, Wien, 1891−93; Deym Josef, Wien, 1893−96, Dickenhorst Anna, Prosečné, 1919−22; Diehl Rudolf, Varnsdorf, 1896−97; Dienelt Karl, Čáslav, 1887−91; Dirschmidt Alfred, Liberec, 1904−5; Dittrich Franz, Souvrať, 1879−88; Dittrich Franz, Zvičín, 1902−5; Dittrich Josef, Hostinné, 1879−81; Dittrich Josef, Zadní Mostek, 1906−9; Dittrich Rudolf, Zvičín, 1907−8; Ditz Anton, Trutnov, 1882−84; Ditz Johann, Hostinné, 1921−22; Dlabač Friedrich, Dvůr Králové n.Labem, 1877−78; Dlouhý Franz, Hostinné, 1877−80; Dobler Friedburg Max, Heřmanovice, 1908−11; Doctor Arthur, Pardubice, 1887−88; Dočekal Rudolf, Trutnov, 1893−94; Doktor Emanuel, Hořice, 1880−83; Doktor Salomon, Hořice, 1875−76; Doležal Robert, Hostinné, 1888−92; Donth Ernst, Hořice, 1874−78; Donth Josef, Vestřev, 1893−95; Döring Franz, Jilemnice, 1880−81; Dörfler Franz, Zadní Mostek, 1905−8; Dörfler Getrud, Hostinné, 1918−22; Dörfler Karl, Hostinné, 1921−22; Dörfler Veit, Hostiné, 1918−19; Drescher Wenzel, Heřmanovy Sejfy, 1874−75; Dresler Josef, Dolní Kalná, 1903−9; Driák Friedrich, Dvůr Králové n.Labem, 1885−93; Drucker Leo, Černovice, 1916−17; Dub Leo, Rovereto, 1904−6; Dubitzký Josef, Račice, 1875−78; Duchač Hedwig, Trutnov, 1910−11; Dvorschak Hans, Smržkovka, 1912−16; Dzerowicz Wladimir, Wien, 1899−1900.

46

E. Ebenhöch Hermann, Rokytnice n.Jizerou, 1890−93; Ebenhöch, Richard, Rokytnice n.Jizerou, 1888−93;

Ebner Richard, Lemberg, 1912−13; Efler Josef, Mezilesí, 1883−84; Efler Karl, Hostinné, 1895−97; Ehinger Adalbert, Horní Lánov, 1880−83; Ehinger Max, Horní Lánov, 1881−83; Ehrenteil Berthold, Hořice, 1876−77; Eichholz, Adolf, Skály, 1886−91; Eichholz Emanuel, Bzenec, 1884−86; Eichholz Johann, Wien, 1884−87; Eichmann, Friedrich, Chotěvice, 1920−22; Eichmann Ingeborg, Chotěvice, 1917−22; Eichmann Theodor Rudolf, Chotěvice, 1890, 1892−99; Einhorn Felix, Hostinné, 1891−95; Einhorn Hugo, Hostinné, 1887−95; Einhorn Karl, Trutnov, 1893−94; Einhorn Karl, Hostinné, 1890−93; Eisner Karl, Graz, 1909−10; Elsner Anton, Dolní Lánov, 1892−93; Elsner Ernst, Hostinné, 1905−8; End Emil, Dolní Olešnice, 1913−20; End Franz, Mostecké Lázně, 1900−6; End Heinrich, Vrchlabí, 1905−7; End Josef, Mostek, 1877−81; Endt Alfred, Dolní Brusnice, 1892−94; Endt Franz, Borovnice, 1904−13; Endt Wenzel, Borovnice, 1899−1907; Enge Friedrich, Hostinné, 1881−84; Engler Siegmund, Černovice, 1916−17; Epstein Paul, Karlovy Vary, 1899−1901; Erben Albert, Trutnov, 1887−91; Erben Alfred, Chotěvice, 1904−8; Erben Alois, Svoboda n.Úpou, 1881−84; Erben Anton, Čistá, 1881−84; Erben Ernst, Hostinné, 1888−89; Erben Ernst Puletschnei, 1903−5; Erben Franz, Hostinné, 1874−79; Erben Franz, Hostinné, 1884−86; Erben Franz, Dolní Olešnice, 1896−1901; Erban Franz, Zálesní Lhota, 1900−1; Erben Gustav, Hostinné, 1874−75; Erben Gustav, 1920−22; Erben Johann, Heřmanovy Sejfy, 1881−82; Erben Johann, Heřmanovy Sejfy, 1896−98; Erben Josef, Hostinné, 1899−97; Erben Josef, Hostinné, 1900−5; Erben Josef, Heřmanovy Sejfy, 1872−73; Erben Josef, Dolní Olešnice, 1896−1903; Erben Josef, Kunčice, 1873−74; Erben Josef, Prosečné, 1898−99; Erben Robert, Vrchlabí, 1877−78; Erben Rudolf, Kocléřov, 1899−1905; Erben Tobias, Prosečné, 1896−1908; Erben Vinzenz, Kalná, 1877−80; Erben Wenzel, Heřmanovy Sejfy, 1880−81; Erlebach Bruno, Vrchlabí, 1900−5; Erlebach Franz, Horní Nová Ves (Zboží), 1873−77; Erlebach Robert, Dolní Dvůr, 1879−82; Ertel Karl, Hostinné, 1890−92; Erwerth Vinzenz, Olešnice−Debrné, 1918−19; Eschner Maximilian, Prosečné, 1917−22; Esselbach Karl, Bělohrad, 1900−6; Ettel Albert, Vrchlabí, 1896−1904; Ettel Karl, Leopoldov, 1907−14; Ettel Rudolf, Hostinné, 1906−14; Ettel Walter, Vrchlabí, 1906−14; Ettel Karl, Trutnov, 1889−95; Ettrich Heinrich, Hostinné, 1873−77; Ettrich Richard, Špindlerův Mlýn, 1905−13; Exner Ernst, Hostinné, 1891−97; Exner Ernst, Vrchlabí, 1881−83; Exner Johann, Arnultovice, 1896−99; Exner Otto, Vrchlabí, 1881−84.

F.

Fabinger, Herta, Trutnov, 1907−10; Fäuler, Josef, Hostinné, 1872−73; Falge Alois, Jablonec n.Nisou, 1917−22; Falge Karl, Mladé Buky 1879−87; Falge Otto, Arnultovice, 1920−22; Falta Karl, Bernatice, 1902−10; Feder Friedrich, Hostinné, 1911−19, Feder Robert, Zbraslav, 1901−2; Feest Walter, Krammel, 1918−22; Feichtinger Adolf, Zlatá Olešnice, 1898−1902; Feigl Wenzel, Josefov, 1886−87, Feist Albert, Hostinné, 1874−78; Feist Friedrich, Hostinné, 1873−76; Feist Friedrich, Horní Lánov, 1904−7; Feist Georg, Hostinné, 1903−11; Feist Otto, Dolní Branná, 1902−7; Feist Stefan, Voletiny, 1887−95; Feist Valerie, Hostinné, 1909−13; Feldscharek Hugo, Wien, 1891−92; Felix Ernst, Jaroměř, 1905−8; Ferbus Emil, Hostinné, 1916−19; Festa Friedrich, Arnutlovice, 1911−19; Feuerstein Egon, Hořice, 1881−84; Fiala Vlad. Cerekvice, 1876−77; Fialka Alois, Herlíkovice, 1893−94; Ficker Franz, Vlčice, 1882−89; Fiedler Alfons, Javorník, 1919−22; Fiedler Emil, Trutnov, 1917−18; Fiedler Ernst, Hostinné, 1909−17; Fiedler Erwin, Hostinné, 1909−10; Fiedler Franz, Hostinné, 1886−87; Fiedler Franz, Trutnov, 1914−15, Fieder Gustav, Horní Olešnice, 1905−6; Fiedler Herbert, Trutnov, 1915−16; Fiedler Hermine, Hostinné, 1908−16; Fiedler Hilda, Hostinné, 1913−21; Fiedler Hugo, Arnultovice, 1890−94; Fiedler Josef, Nové Zámky, 1897−1906; Fiedler Josef, Horní Olešnice, 1913−15; Fiedler Josef, Čermná, 1887−89; Fiedler Raimund, Prosečné, 1899−1900; Fiedler Rosa, Hostinné, 1920−22; Fiedler Rudolf, Nedař, 1899−1907; Fiedler Wenzel, Jaroměř, 1890−92; Finger Albert, Králíky, 1898−1900; Finger Johann, Svoboda n.Úpou; 1896−1902; Fink Johann, Arnultovice, 1875−77; Fischer Alois, Chotěvice, 1904−8; Fischer Alois, Čermná, 1878−87; Fischer Arthur, Úštěk, 1892−94; Fischer Eduard, Nové Zámky, 1904−6; Fischer Franz, Prosečné, 1891−92; Fischer Friedrich, Holovousy, 1908−9; Fischer Hermine, Chotěvice, 1921−22; Fischer Josef, Prosečné, 1894−1901; Fischer Rudolf, Hostinné, 1906−10; Fischer Wendelin, Černý Důl, 1893−1901; Fischer Wenzel, Prosečné, 1875−78; Fischer Richard, Jablonec, 1906−9; Fitzinger Ferdinand, Bílá Voda, 1897−98; Flegel Franz, Záboří, 1877−80; Fleischer Georg, Leopoldov, 1920−22; Fleischer Julius, Chvaletice, 1890−93; Fleischer Viktor, Chvaletice, 1890−91; Fleischmann Friedrich, Hora Svatého Štěpána, 1917−22; Fleischmann Johann, Hodkovice nad Mohelkou, 1915−22; Flisowski W., Lopuszka mala [Polsko], 1914−15; Flögel Al., Štětí, 1890−91; Flögel Erich, Poříčí, 1914−22; Flögel Rudolf, Hostinné, 1910−12; Flögel Rudolf, Trutnov, 1898−1900; Flögel Jul. Paul, Lanškroun, 1910−11; Flögel Walter, Poříčí, 1916−22; Folta Josef, Pecka, 1887−89; Fomann Alexander, Plzeň, 1910−14; Forkarth Franz, Hostinné, 1884−88; Forkarth Friedrich, Hostinné, 1880−83; Forkarth Hubert, Hostinné, 1882−90, Forkarth, Josef, Nové Zámky, 1872−76; Forkarth Karl, Hostinné, 1876−77; Fortelka Rudolf, Heřmanovy Sejfy, 1914−16; Förster Gustav, Hostinné, 1880−84;

47

Frank Jarmil, Humpolec, 1910−11; Franz Ernst, Jaroměř, 1888−89; Freier Rosa, Romanowo-Fielo,1917−18; Freisleben Leo, Hostinné, 1897−1901; Freisleben Viktor, Hostinné, 1898−1907; Freund Hugo, Mysli, 1894−96; Freund Rudolf, Lysá n.Labem, 1891−94; Freund Walter, Teplice nad Metují, 1917−21; Firdel Wendel, Fundal, 1916−17; Friedrich August, Božanov, 1888−89; Fries Friedrich, Heřmanovy Sejfy, 1909−13; Fries Robert, Nové Zámky, 1878−79; Frieß Emil, Nové Zámky, 1882−86; Frieß Josef, Hostinné, 1915−19; Fritsch Georg, Trutnov, 1906−9; Fritsch Herta, Hostinné, 1919−22; Fritsch Max, Hostinné, 1918−22; Fritsch Rudolf, Hostinné, 1918−22; Fritz Max, Lampertice, 1913−16; Fröhlich Arnold, Tanwald, 1882−84; Fröhnel Josef, Hostinné, 1874−75; Furhmann Ernst, Smržovka, 1905−9; Fuhrmann Franz, Olešnice − Debrné, 1897−1901; Fuhrmann Josef, Hostinné, 1901−6; Fuhrmann Rudolf, Mnichovo Hradiště, 1907−11; Fuhrmann Wilhelm, Vrchlabí, 1913−20; Futter Filomena, Trutnov, 1907−10.

G.

Gaber Gustav, Hostinné, 1877−81; Gaber Josef, Hostinné, 1878−80; Gaberle Alois, Olešnice−Debrné, 1919−22; Gabriel Johann, Jilemnice, 1882−84; Gahler Franz; Víska [u Frýdlantu], 1914−16; Gahler Rudolf, Liberec, 1909−10; Gall Berta, Hostinné, 1916−18; Gall Franz, Trutnov, 1872−76; Gall Heinrich, Vrchlabí, 1883−86; Gall Johann, Chotěvice, 1910−11, Gall Johann, Marchendorf, 1890−1907; Gall Johann, Prosečné, 1872−73; Gall Josef, Mnichovo Hradiště, 1892−93; Gall Josef, Dolní Lánov, 1917−19; Gans Anna, Trutnov, 1908−10; Ganz Fritz, Trutnov, 1909−10; Gansel Josef, Liebenau 1889−92; Gapp Anton, Wien, 1902−3; Gaudl Johann, Bělá, 1875−79; Gaudl Franz, Borovnice, 1879−84; Gansel Josef, Svoboda n.Úpou, 1877−80; Gebauer Franz, Nedař, 1910−14; Gebert Franz, Rokytnice n.Jizerou, 1873−75; Geiger Robert, Praha, 1895−96; Geiger Ferdinand, Karlín, 1895−96; Geisler Karl, Trutnov, 1904−7; Geitner Amalie, Wien, 1912−18; Gerl Franz, Vrchlabí, 1881−82; Gernert Franz, Hostinné, 1890−94; Gernert Gustav, Hostinné, 1875−76; Gernt Wenzel, Hostinné, 1883−84; Gerstmann Hugo, Brno, 1889−92; Gersabek Emanuel, Hostinné, 1906−7; Geyer Ernst, Budapešť, 1897−98; Glaser Anton, Hostinné, 1886−89; Glasser Christ. Joh., Čáslav, 1899−1906; Glaser Franz, Hostinné, 1902−7; Glaser Josef, Čáslav, 1899−1903; Glaser Paul, Horní Rokytnice, 1907−8; Gleißner Johann Velká Úpa, 1900−7; Glos Alois, Dolní Olešnice, 1903−5; Glos Johann, Nedař, 1899−1901; Gloß Wilhelm, Hostinné, 1901−5; Glöckner Rudolf, Chlumec, 1889−92; Gold Ernst, Hostinné, 1910−14; Gold Gustav, Hostinné, 1907−15; Gold Karl, Hostinné, 1917−20; Gold Rudolf, Hostinné, 1905−8; Gold Thomas, Lhotka n.Labem, 1902−7; Goldbach Rudolf, Česká Lípa, 1905−6; Goldfinger Franz, Hořice, 1878−80; Goldhacker Ephraim, Sadagora, 1916−17; Goldmann Josef, Radvanice, 1881−83; Goldreich Bronneck Walter, Praha, 1907−8; Goldschmidt Alf., Hořice, 1874−75; Goldschmidt Arthur, Vrchlabí, 1887−88; Goldschmidt Guido, Vrchlabí, 1891−92; Goldschmidt Wilhelm, Vrchlabí, 1881−82; Goliasch Heinrich, Velké Opatovice, 1897−98; Goll Hans, Petrovice u Chrabařovic, 1920−21; Korup-Besany Ferdinand, svobodný pán, Wien, 1915−16; Gottermeier Rudolf, Stráž nad Nisou, 1899−1900; Gotschlich Wilhelm, Starkoč, 1899−1901; Gottstein Josef, Lánov, 1901−6; Gottwald Herbert, Pilníkov, 1913−17; Göldner Adolf, Hostinné, 1898−99, Göldner Alexander, Hostinné, 1894−98; Göldner Friedrich, Nejdek, 1921−22; Göldner Hermann, Nejdek, 1917−20; Göldner Otto, Neu-Lerchenfeld (dolní část Německa), 1885−89; Göldner Walter, Praha, 1914−20; Göldner Wilhelm, Praha, 1915−20; Göldner Alfred, Dolní Olešnice, 1904−8; Göllner Josef, Čistá, 1896−98; Gößl Herbert, Trutnov, 1921−22; Götz Ernst, Jelení, 1907−8; Götzl Adolf, Čistá, 1888−1902; Götzl Leopold, Vyškov, 1894−1903; Graf Emil, Kunčice, 1877−78; Graf Julius, Kunčice, 1873−78; Graf Viktor, Kunčice, 1873−76; Grafek Josef, Kalná, 1884−88; Grimm Bruno, Zurawitz (Galícíe), 1902−10; Grimmich Anton, Jaroměř, 1889−90; Grof Fridolin, Dolní Olešnice, 1902−10; Grof Jaroslav, Prostřední Olešnice, 1915−22; Grof Otto, Horní Olešnice, 1915−22; Grof Vinzenz, Zálesní Lhota, 1907−10; Grossmann Felix, Trutnov, 1906−14; Großmann Franz, Hostinné, 1883−85, Großmann Josef, Velká Úpa, 1882−83; Großmann Josef, Jaroměř, 1890−94; Großmann Josef, Dolní Olešnice, 1913−19; Großmann Stefan, Dolní Olešnice, 1907−8; Großpitsch Franz, Trutnov, 1913−21; Gruber Wilhelm, Trutnov, 1895−96; Grundmann Karl, Bernatice, 1888−95; Grundmann Otto, Hořice, 1896−1903; Gruß Karl, Královské Vinohrady, 1909−16; Grünert Josef, Most, 1896−97; Gubser Alois, Zürich, 1887−89; Gundel Karl, Jilmová, 1874−76; Guth Arthur, Přeslice, 1895−97; Guth Mathais, Přeslice, 1896−98; Guth Wenzel, Přeslice, 1895−97.

H.

Haas Karl, Vrchlabí, 1898−1902; Haberzellt Josef, Hostinné, 1913−21; Haberzellt Karl, Liběšice u Litoměřic, 1900−01, Hackel Herbert, Horní Staré Město, 1907−08; Hackel Johann, Arnutlovice, 1900−01; Hackl Anton, Stadl (Horní Rakousko), 1921−22; Hadwinger Viktor, Praha, 1891−95; Häckel Heinrich, Javorník, 1905−8; Haina Karl, Hostinné, 1886−89; Haina Rudolf, Hostinné, 1894−97; Hák Gottlieb, Jaroměř, 1883−85; Hakl Franz, Pertovice, 1885−89; Hallamassek Franz, Ullrichskirchen [Dolní Rakousko], 1896−1908; Haller Johann, Hostinné, 1894−1902; Haller Kurt, Hostinné, 1905−13; Hallwirth Ferdinand, Vrchlabí, 1917−19;

48

Halmer Adalbert, Josefov, 1886−87; Hawa Gustav, Svoboda n.Úpou, 1883−85; Halwinger Anton, Vrchlabí, 1876−78; Hamaček Ottokar, Roztoky, 1883−86; Hamatschek Reinhold, Zálesní Lhota, 1921−22; Hamatschek Ernst, Arnutlovice, 1907−9; Hammerl Franz, Studénky (Radvanice), 1903−6; Hampel Heinrich, Hostinnné, 1892−93; Hampel Johann, Velká Úpa, 1889−97; Hampel Johann, Kocléřov, 1920−22; Hampel Johann, Trutnov, 1914−22; Hampel Josef, Hutnířov, 1904−8; Hampel Oskar, Veštřev, 1910−18; Hampel Walter, Huntířov, 1920−22; Hampl Josef, Dvůr Králové n.Labem, 1880−81; Hanausch Josef, Žireč, 1916−18; Hanka Franz, Mnichovo Hradiště, 1893−1902; Hanka Heinrich, Hořejší Vrchlabí, 1874−78; Hanka Josef, Hostinné, 1881−86; Haneschka Daniel, Trutnov, 1880−84; Hanke Albert, Hostinné, 1896−1903; Hanke, Fridrich, Hostinné, 1905−9; Hanke Johann, Hostinné, 1907−16; Hanke Karl, Hostinné, 1877−78; Hanke Robert, Hostinné, 1909−17; Hanke Rudolf, Lánov, 1883−86; Hantschel Heinrich, Hostinné, 1877−81; Hatschel Johann, Hostinné, 1879−87; Hantscher Franz, Čermná, 1904−6; Hatscher Josef, Čermná, 1905−9; Hanusch Franz, Slemeno, 1897−1905; Hanusch Karl, Slemeno, 1901−1903; Hanus, Prokop, Jilemnice, 1886−87; Hanušek Johann, Hostinné, 1879−80; Hartel Johann, Trmice, 1917−21; Hartmann Josef, Martinov, 1896−97; Hartmann Julius, Hostinné, 1906−14; Hasenöhrl Friedrich, Horní Vrchy, 1883−88; Hasenöhrl Josef, Horní Vrchy (dolní část Německa), 1880−84; Hausmann Leon, Synowodzsko, 1916−17; Hausner Alfons, Wien, 1912−13; Havel Anton, Čistá, 1903−7; Hawelka Adalbert, Bernatice, 1874−77; Hawlitschek Hugo, Vlčice, 1911−15; Häusgen Friedrich, Hostinné, 1887−91; Häusgen Karl, Hostinné, 1881−85; Häusgen Otto, Hostinné, 1883−87; Heusgen Kurt, Bukurešť, 1916−17; Hedbabný Franz, Nýrsko, 1899−1902; Heidenreich Johann, Souvrať, 1913−17; Heidenreich Josef, Souvrať, 1907−11; Heimlich Josef, Hostinné, 1893−1900; Heindl Emil, Dvůr Králové n.Labem, 1881−82; Heinzel August, Vlásenka, 1894−95; Heisinger Franz, Loket, 1878−79; Hejl Adalbert, Vrchlabí, 1895−1900; Heller Emil, Vršany, 1911−13; Hellriegl, Karl, Hostoun u Horšovského Týna, 1894−97; Hellriegl Viktor, Hostoun u Horšovského Týna, 1894−97; Hentschel Josef, Bernatice, 1872−76; Hentschel Oskar, Huntířov, 1903−10; Herlt Josef, Pěkná, 1901−3; Hermann Anton, Vestřev, 1909−10; Herrmann Eduard, Hostinné, 1879−81; Herrmann Franz, Hostinné, 1888−89; Herrmann Paul, Janiwitz (Prusko), 1886−87; Hermann Rudolf, Dvůr Králové n.Labem, 1879−87, Heršalek Josef, Královec, 1889−97; Hertach Erwin, Heřmanovy Sejfy, 1918−22; Hertach Walter, Heřmanov Sejfy, 1914−22; Hettslreich Franz, Komárno, 1915−22; Herzog Herbert, Františkov, 1907−8; Herzog Josef, Dolní Rokytnice, 1902−6; Hesse Karl, Slaný, 1903−10; Heyn Heinrich, Lemberk, 1909−10; Hicke Edmund, Litoměřice, 1906−7; Hiebsch Herbert, Habartice, 1911−12; Himml Franz, Litoměřice, 1904−7; Hintner Franz, Arnultovice, 1883−91; Hinz Friedrich, Praha, 1897−1906; Hirsch Salo, Wyznitz [Bukovina], 1916−17; Hirt Robert, Vrchlabí, 1900−1903; Hladik Josef, Tříč, 1876−78; Hlava Ludwig, Praha, 1883−86; Hochsteller Herbert, Wien, 1900−1903; Hochweiß Simon, Storozynetz, 1916−17; Hofer Richard, Velká Úpa, 1898−1906; Hoffer von Sillmthal Norbert, Temesvár, 1884−88; Hoffmann Franz, Hostinné, 1903−11; Hoffmann Friedrich, Horní Brusnice,, 1884−88; Hoffmann Gerhard, Hostinné, 1908−9; Hoffmann Gustav, Hostinné, 1907−15; Hoffmann Herbert, Dolní Olešnice, 1900−3; Hoffmann Hubert, Žiřeč, 1912−15; Hoffmann Josef, Wien, 1913−16; Hoffmann Karl, Liberec, 1911−12; Hoffmann Ladislaus, Trutnov, 1881−89; Hoffner Norbert von Eulental, Temesvár, 1893−94; Hofhansel Johann, Pilníkov, 1881−89; Hofmann Alfred, Trutnov, 1916−22; Hoffmann Hugo, Březiny, 1875−76; Hofmann Paul, Hostinné, 1919−20; Hofmann Viktor Franz, Heizendorf, 1902−10; Hofmeister Stanislaus, Josefov, 1891−97; Hojer Anton, Mariánská Hora, 1891−95; Holasek Felix, Hostinné, 1916−18; Holasek Otto, Hostinné, 1902−10; Hollmann Benjamin, Špindlerův Mlýn, 1877−84; Hollmann Josef, Karlovka (Chotěvice), 1915−18; Hollmann Rudolf, Wien, 1880−91; Hollmann Wenzel, Špindlerův Mlýn, 1893−95; Holmann Franz, Studenec, 1878−87; Holman Josef, Studenec, 1885−91; Holub Karl, Chotěvice, 1895−96; Holub Ludwig, Maršov, 1878−80; Holzer Hedwig, Benešov, 1910−18; Honzu Franz, Mrklow, 1877−79; Horowitz Martin, Lemberk, 1901−2; Hosak Josef, Hostinné, 1908−9; Hönig Franz, Vítkovice, 1895−1900; Hönig Johann Víktovice, 1908−11 Hörbe Josef, Jeřmanice, 1897−1900; Hraba Theodor, Křislice, 1877−78; Hrabě Josef, Praha, 1898−1900; Hrnčíř Josef, Prostřední Pavlov, 1876−78; Hřibal Johann, Linz, 1886−89; Hubaček Gustav, Štětí, 1872−74; Hubáček Josef, Chotěboř, 1888−90; Hubert Karl, Mladkov, 1883−87; Huder Wilhelm, Německá Brusnice, 1876−77; Hudalek Friedrich, Dolní Rokytnice, 1890−92; Hutter Johann, Čermná, 1909−10; Huttmann Bernhard, Wama, 1916−17; Huttmann Kurt, Gurahumora, 1916−17; Hübel Wenzel, Trutnov, 1894−95; Hübl Johann, Dolní Rudná, 1906−7; Hübner Alfred, Vrchlabí, 1884−88, Hübner Friedrich, Jablonec, 1898−1902; Hübner Karl, Vrchlabí, 1882−85; Hübner Richard, Jablonec, 1895−1903; Hübner Romuald, Trutnov, 1900−5; Hübner Wenzel, Trutnov, 1888−1891; Hüttel Friedrich, Frýdlant, 1903−5; Hüllt Oswald, Jablonec, 1897−98; Hylmar, Karl, Vrchlabí, 1900−8.

I.

Illner Erich, Prkenný Důl, 1914−22; Illner Karl, Kocléřov, 1906−12, Illner Roman, Prkenný Důl,1921−22; Illner Walter, Prkenný Důl, 1911−20, Illner Wenzel, Bernatice, 1877−78; Indrák Karl, Liběšice u Litoměřic,

49

1895−96; Irmann Adolf, Kvasiny, 1914−18, Irrmann, Karl, Kvasiny, 1914−19; Iwonski Egon, Hostinné, 1915−22; Ivonski Emil v., Hostinné, 1878−87; Ivonski Max v., Hostinné, 1887−95.

J.

Jahn Julius, Elbergassing, 1879−81; Jakob Karl Nýrsko, 1887−91; Jaksch Adolf, Žiželice, 1890−94; Jaksch ugustin, Ratibořice, 1886−94, Jakubez Johann, Nymburk, 1895−97; Ján Jaroslav, Nejdek, 1906−10; Janata Josef, Karlov, 1876−77; Janata Ladislaus, Kruh, 1875−79; Janata Wenzel, Liběšice u Litoměřic, 1875−79; Janda Johann, Kalná, 1893−94; Janda Johann, Wien, 1882−83; Janetschek Edwin, Hostinné, 1915−18; Janiček Karl, Wien, 1900−02; Janko Josef, Liběšice u Litoměřic, 1879−80; Janko Karl, Nový Bydžov, 1877−80; Jantsch Karl, Dvůr Králové n.Labem, 1899−1901; Jany Heinrich, Wien, 1885−94; Jarosch Bohuslav, Hořice, 1880−81; Jarosch Johann, Broumov, 1886−87; Jatsch Johann, Fořt, 1917−22; Jatsch Johann, Čistecký Bolkov, 1917−21; Jatsch Josef, Fořt, 1881−89; Jäger Heinrich, Karlovka (Chotěvice), 1885−92; Jäger Josef, Pilníkov, 1889−90; Jebavý Emil, Dolní Branná, 1882−90; Jebavý Franz, Dolní Branná, 1872−76; Jebavý Wenzel, Dolní Branná, 1879−83; Jedek Aloisia, Hostinné, 1919−22; Jedek Helmut, Hostinné, 1918−21; Jenisch Viktor, Dobřichov, 1907−16; Jeraček Friedrich, Čáslav, 1879−81; Jerie Karl, Vrchlabí, 1888−94; Jerie Willibald, Vrchlabí, 1887−89; Jeschek Franz, Stupná, 1886−93; Jeschke Konrad, Leopoldov, 1892−93; Ježek Rudolf, Čistá, 1899−1907; Jirasek Johann, Vyhlídka, 1910−20; Jirschik Herbert, Olešnice − Debrné, 1919−22; Jiřička Johann, Dolní Kalná, 1874−78; Jiřička Wenzel, Bělohrad, 1891−92; Jochmann Anton, Arnultovice, 1888−91; John Anton, Hostinné, 1893−1900; John Eleonora, Hostinné, 1919−22; John Ferdinand, Hostinné, 1875−79; John Franz, Prosečné, 1918−20; John Franz, Trutnov, 1891−92; John Friedrich, Trutnov, 1886−93; John Johann, Mnichovo Hradiště, 1917−21; John Johann, Trutnov, 1897−1900; John Josef Vinzenz, Hostinné, 1885−93; John Otto, Judenau [Dolní Rakousko], 1918−22; John Rudolf, Trutnov, 1882−83; John Stefan, Prostřední Olešnice, 1887−90; John Walter, Hostinné, 1912−20; Just Adolf, Zhořelec [Polsko], 1913−14; Just Adolf, Meziměstí, 1912−13; Just Ernst, Hostinné, 1879−87; Just Ernst, Maršíkov, 1882−83; Just Eugen, Ostroměř, 1909−14; Just Franz, Svoboda n.Úpou, 1888−90; Just Hugo, Třebechovice pod Orebem, 1905−8; Just Karl, Bernatice, 1872−77; Just Vinzenz, Hostinné, 1874−78; Jüngling Alois, Karlovka (Chotěvice), 1918−22; Jüther Hugo, Skleny, 1891−93; Jütner Ludwig, Skleny, 1895−96; Jüstel Herta, Jablonec, 1920−22.

K.

Kaar Theodor, Wien, 1884−86; Kabelač Johann, Chrudim, 1895−96; Kadlec Blahoslav, Kolín, 1907−11; Kahl Edgar, Vrbno pod Pradědem, 1913−18; Kahl Gustav, Hostinné, 1877−78; Kahl Wilhelm, Liberec, 1911−12; Kahler Oskar, Meziměstí, 1895−97; Kačer Johann, Chvaletice, 1891−94; Kaiser Ernst, Mostek, 1880−83; Kaiser Julius, Staká Paka, 1878−79; Kaiser Guido, Hostinné, 1899−1906; Kalb Karl, Miletín, 1876−80; Kalb Simon, Černovice, 1916−17; Kalensky Wenzel, Kalná, 1876−77; Kamitz Wenzel, Žďár, 1883−1900; Kammel Karl, Hostinné, 1921−22, Karg Heinrich von (baron), Hostinné, 1876−79; Kartin Hugo, St. Marein [Štýrsko], 1885−86; Kasper Ernst, Mladé Buky, 1909−11; Kasper Walbert, Hostinné, 1893−96; Kasper Alexander, Staré Buky, 1875−79; Kasper Josef, Hostinné, 1887−89; Kasper Otto, České Vernéřovice, 1892−93; Kaudel Christian, Borovnice u Staré Paky, 1899−1907; Kaudel Siegfried, Vítkovice, 1903−11; Kaufmann Hans, Hajnice, 1906−09; Kaufmann Josef, Hostinné, 1909−17; Kaufmann, Leopold, Hostinné, 1913−19; Kaufmann Walter, Hajnice, 1907−08; Kaulich Hugo, Rokytnice n.Jizerou, 1914−17; Kämpf Karl, Wien, 1900−1; Keil Eduard, Žireč, 1874−5; Keil Franz, Plzeň, 1913−17; Keil Friedrich, Horní Vlčkovice, 1915−19; Kern Alfred, Mladá Boleslav, 1884−85; Kern Anton, Mladá Boleslav, 1882−85; Kern Hugo, Aš, 1879−83; Kerner Benjamin, Čermná, 1883−91; Kerschkreuz Jaroslav, Praha, 1883−88; Keßler Alfred, Wiener Neustadt, 1897−99; Khistler Wilhelm, Lemberk, 1888−89; Kießling Ernst, Jihlava, 1889−93; Kießling Julius, Jihlava, 1889−95; Kindler Augustin, Hostinné, 1904−8; Kindler Franz, Arnultovice, 1888−94, Kindler Franz, Hostinné, 1918−22; Kindler Franz, Arnultovice, 1911−20; Kindler Josef, Hostinné, 1889−94; Kindler Josef, Nevesinje (Hercegovina), 1921−22; Kindler Franz, Hostinné, 1889−94; Kindler Josef, Dolní Olešnice, 1905−13; Kindler Maxinilian, Heřmanovy Sejfy, 1915−19; Kindler Vinzenz, Hostinné, 1883−85; Kirsch Adolf, Čistá, 1913−16; Kirsch Alfred, Mnichovo Hradiště, 1912−13; Kirsch Franz, Arnultovice, 1910−11; Kirsch Johann, Bernatice, 1886−88; Kirpal Rudolf, Trutnov, 1877−78; Kittler Hermann, Hostinné, 1910−18; Kittler Johann, Zálesní Lhota, 1876−78; Kittler Josef, Zálesní Lhota, 1873−77; Kittler Otmar, Hostinné, 1913−16; Kittler Rudolf, Hostinné, 1895−97; Klapka Anton, Kolín, 1889−90; Klauz Anna, Loučim, 1920−21; Klebinder Ludwig, Praha, 1891−92; Klein Erwin, Nový Bydžov, 1895−99; Klein Franz, Smiřice, 1909−10; Kleiner Josef, Trutnov, 1903−6; Kleinwächter Josef, Libotov, 1907−11; Klement Anton, Hostinné, 1872−75; Klement Ernst, 1901−3; Klement Gustav, 1876−80; Klement Ottomar, Hostinné, 1893−1901; Klenner Eduard, Nová Paka, 1882−83; Klenner Rudolf, Horní Debrné, 1916−19; Klimesch Anton, Hostinné, 1903−5; Klimesch Johann, Hostinné, 1908−15; Klimt August, Tulln [Dolní Rakousko], 1916−18; Klose Gustav, Hostinné, 1898−1906; Klose Johann, Hostinné, 1910−11; Klose

50

Karl, Malý Rohozec, 1900−1; Klose Max, Hostinné, 1916−19; Kluch Franz, Mnichovo Hradiště, 1901−5; Klug Adolf, Heřmanovy Sejfy, 1904−7; Klug Adolf, Vrchlabí, 1886−88; Klug Alois, Fořt, 1908−10; Klug Alois, Heřmanovy Sejfy, 1876−79; Klug Anton, Javorník, 1879−86; Klug Balthasar, Heřmanovy Sejfy, 1885−90; Klug Franz, Varnsdorf, 1896−97; Klug Fritz, Hostinné, 1898−1900; Klug Heinrich, Hostinné, 1905−6; Klug Johann, Pilníkov, 1883−91; Klug Josef, Heřmanovy Sejfy, 1908−15; Klug Karl, Hostinné, 1901−5; Klug Reinhold, Javorník, 1905−9; Klug Rudolf, Pilníkov, 1886−90; Kluge Alfred, Heřmanovy Sejfy, 1888−92; Kluge Alois, Heřmanovy Sejfy, 1912−20; Kluge Friedrich, Trutnov, 1904−7; Kluge Josef, Heřmanovy Sejfy, 1881−82; Kluge Josef, Prosečné, 1913−17; Kluge Josef, Olešnice − Debrné, 1912−16; Kluge Leopold, Hostinné, 1886−88; Kluge Margareta, Heřmanovy Sejfy, 1918−20; Kluge Rudolf, Krumlov, 1915−22; Kluge Wenzel, Krumlov, 1918−19; Kluger Josef, Prosečné, 1896−97; Knahl Josef, Heřmanovy Sejfy, 1918−20; Knahl Josef, Čistecký Bolkov, 1875−79; Knappe Franz, Františkov, 1900−1; Knappe Robert, Sklenařice, 1892−95; Knauer Andreas, Horní Olešnice, 1897−98; Knauer Josef, Horní Olešnice, 1890−98; Kneisel Karl, Bělohrad, 1894−95; Kneißler Emil, Hostinné, 1872−73; Kneißler Friedrich, Hostinné, 1872−76; Knesch Otto, Liberec, 1908−10; Knipper Alfred, Hostinné, 1896−1905; Knižek Oskar, Liberec, 1899−1900; Knoll Erich, Poříčí, 1909−10; Knöchel Fritz, Wien, 1897−99; Kober Franz, Dolní Branná, 1888−92; Kober Johann, Vrchlabí, 1905−13; Kober Karl, Hořejší Vrchlabí, 1888−96; Kocian Johann, Dolní Olešnice, 1904−7; Kocourek Friedrich, Brno, 1913−14; Kohl Alfred, Vrchlabí, 1892−93; Kohl Anton, Hostinné, 1913−14; Kohl Fritz, Úpice, 1874−76; Kohn Ernst, Pist, 1896−97; Kohn Ernst, Krásné Březno, 1911−16; Kohn Ferdinand, Slaný, 1902−7; Kohn Gustav, Ounětice, 1885−88; Kohn Hans, Mladá Boleslav, 1911−14; Kohn Rudolf, Trutnov, 1890−95; Kohn Rudolf, Trutnov, 1907−8; Kohout Leopold, Horní Vrchy, 1885−88; Koláčný Eduard, Žďár, 1916−18; Kolarski Chlodwig, Liberec, 1912−13; Kollarz Adolf, Josefov, 1882−83; Kopper Rudolf, Trutnov, 1890−91; Kopper Stefan, Trutnov, 1882−93; Korda Alois, Hostinné, 1902−10; Korda Augustin, Slemeno, 1874−79; Korda Emil, Hostinné, 1872−73; Korda Gustav, Hostinné, 1897−1906; Korda Karl, Hostinné, 1907−8; Korda Leopold Hostinné, 1899−1901; Korn Adolf, Teplá, 1893−1902; Kosel Rudolf, Staré Buky, 1888−96; Kostka Josef, Stolatz [Rakousko], 1899−1902; Kostial Ernst, Vrchlabí, 1886−92; Kostial Johann, Dolní Branná, 1889−1892; Kotland Emil, Dolní Olešnice, 1912−13; Kotzian Franz, Víktovice, 1884−86; Koudelka Jaroslav, Slemeno, 1895−98; Koudelka Josef, Slemeno, 1893−96; Kousal Rudolf, Harrachov, 1895−1901; Kowarzik Rudolf, Jizerské Údolí, 1905−6; Koza Josef, Čáslav, 187983; Kozak Franz, Hostinné, 1920−22; Köhler Fritz, Mladé Buky, 1904−12; Köhler Gertrud, Mladé Buky, 1911−19; Köhler Richard, Mladé Buky, 1901−5; Köhler Richard, Tachov, 1904−6; König Rudolf, Liberec, 1897−1900; Kratzik Franz, Hostinné, 1891−95; Kracik Josef, Vidonice, 1876−78; Kral Friedrich, Nové Zámky, 1899−1908; Krapf Ernst z Landekum 1903−1905; Krapf Erwin von Spital [Rakousko], 1905−6; Krapf Robert von Landeck, Tyrolsko, 1903−5; Kratzmann Marie, Koštany, 1920−22; Kraus Anton, Dolní Olešnice, 1907−9; Kraus Benedikt, Dolní Kralovice, 1887−88; Kraus Ernst, Hostinné, 1895−97; Kraus Georg, Hostinné, 1917−22; Kraus Georg, Borovnice, 1873−74; Kraus Gustav, Dolní Olešnice, 1886−94; Kraus Robert, Prosečné, 1886−88; Krause Ernst, Lovosice, 1905−8; Krause Josef, Maršíkov, 1880−83; Krauß Emil, Hostinné, 1873−77; Kreisel Rudolf, Liberec, 1895−96; Kremke Ernst, Pilníkov, 1912−13; Krczka Walter, Budějovice, 1894−98; Kretschy Erich, Česká Kamenice,1918−19; Kreutzberg Karl, Filadelfia, 1886−87; Kreuzig Eduard, Hradec Králové, 1892−95; Kreuziger Johann, Hronov, 1918−22; Kreuziger Walter, Radowenz, 1921−22; Kriegel Ernst, Bernatice, 1908−15; Kriegler Rudolf, Dolní Vlčkovice, 1920−22; Kröhn Anton, Janské Lázně, 1895−96; Krötzing Ludwig, Praha, 1903−5; Krystan Josef, Dolní Štěpanice, 1892−96; Kuba Fritz, Heřmanovy Sejfy, 1917−21; Kubarth Alfred, Ava, 1913−14; Kubat Jaromir, Vrchlabí, 1878−81; Kubelka August, Proruby, 1890−91; Kubelka Erhard, Prohruby, 1900−3; Kubelka Ewald, Nové Sedlnice, 1887−91; Kube Oswald, Ruprechtice, 1898−99; Kubik Anton, Hostinné, 1903−5; Kubik Franz, Zadní Mostek, 1897−1901; Kubik Josef, Zadní Mostek, 1878−86; Kubina Josef, Trutnov, 1898−99; Kubsky Alfred, Hostinné, 1917−21; Kučera Josef, Puchlovice, 1888−89; Kudernatsch Karl, Dolní Vlčkovice, 1882−90; Kudernatsch Margarete, 1915−22; Kuhn Alfred, Trutnov, 1882−86; Kuhn Alfred, Trutnov, 1913−19; Kuhn Anton, Přední Mostek, 1909−10; Kuhn Emil, Hostinné, 1886−94; Kuhn Emil, Přední Mostek, 1901−9; Kuhn Franz, Horní Brusnice, 1903−9; Kuhn Gustav, Dolní Olešnice, 1899−1900; Kuhn Hubert, Trutnov, 1903−11; Kuhn Ignaz, Trutnov, 1899−1900; Kuhn Josef, Dolní Olešnice, 1876−80; Kuhn Josef, Dolní Olešnice, 1890−93; Kugla Johann, Smiřice, 1881−86; Kulhanek Bohumil, Vrchlabí, 1886−93; Kupfermann, Motio, Sergie (Bukovina), 1916−17; Kurzweil Bruno, Josefov, 1901−2; Kuták Vinzenz, Úpice, 1873−74; Kuklik Cyrill, Křižlice, 1880−82; Kutlik Theodor, Křižlice, 1875−78; Kutzer Berthold, Česká Lípa, 1883−85; Küffer Albrecht von Asmanvilla, Brno, 1893−95; Kühnel Franz, Hostinné, 1877−80; Kühnel Gustav, Čistá, 1906−9; Kühnel Rudolf, Svoboda n.Úpou, 1881−90; Künzel Josef, Hostinné, 1877−80; Künzel Karl, Hostinné, 1872−75; Kwapil Rudolf, Kačanov, 1903.

L.

51

Lahmer Friedrich, Javorník, 1889−92; Laher Wenzel, Mladé Buky, 1877−81; Lahr Rudolf, Hostinné, 1902−06; Lampa Karl, Chválenice, 1888−91; Lampert Rudolf, Voletiny, 1906−11; Lang Ferdinand, Hostinné, 1892−1900; Langer Hildegard, Hostinné, 1919−22; Langer Vinzenz, Místo (Hronov), 1873−76; Langhammer Getrude, Hostinné, 1920−22; Langhammer Josef, Prosečné, 1921−22; Langhammer Otto, Polná, 1887−88; Langhammer Wilhelm, Drahotuše, 1899−1900; Langner Alois, Hostinné, 1890−92; Langner Andreas, Chotěvice, 1896−1905; Langner Anton, Hostinné, 1890−98; Langner Anton, Chotěvice, 1900−08; Langner Anton, Chotěvice, 1920−22; Langner Emil, Hostinné, 1887−91; Langner Emil, Hostinné, 1901−09; Langner Erich, Fořt, 1917−22; Langner Franz, Hostinné, 1883−91; Langner Franz, Chotěvice, 1887−88; Langner Franz, Prostřední Olešnice, 1916−22; Langner Franz, Žacléř, 1891−92; Langner Friedrich, Prostřední Lánov, 1893−1901; Langner Heinrich, Hostinné, 1885−93; Langner Heinirch, Verstřev, 1908−10; Langner Hermann, Hostinné, 1914−22; Langner Josef, Chotěvice, 1897−1902; Langner Josef, Chotěvice, 1895−96; Langner Josef, Vestřev, 1879−84; Langner Josef, Pecka, 1874−76, Laš Anton, Chvalkovice, 1875−79; Laš Wilhelm, Chvalkovice, 1873−77; Lath Balthasar, Javorník, 1888−96; Lath Heinrich, Nová Ves (Zboží), 1895−96; Lauber Emilie, Hostinné, 1913−20; Lauber Richard, Hostinné, 1911−14; Lauber Robert, Hostinné, 1918−22, Lauer Elfriede, Vítkovice, 1917−21; Lauer Walter, Vrchlabí, 1904−12; Leber Max, Německý Brod, 1891−92; Leder Stefan, Prosešné, 1878−80; Lederer Franz, Praha, 1893−94; Lederer Ludwig, Hostinné, 1904−12; Leeder Alois, Pohruby, 1876−79; Leeder Ferdinand, Dolní Olešnice,1900−8; Leeder Franz, Hostinnné, 1874−76; Lehner Rolf, Kelsterbach a.M. (Německo), 1921−22; Lehrer Tyra, Frankfurt a.M., 1920−22; Leidar Josef, Prosečné, 1892−93; Leeder Johann, Prosečné, 1909−10; Lengsfeld Erwin, Hostinné, 1914−22; Lengsfeld Friedrich, Hostinné, 1911−12; Lerch Karl, Hořička, 1893−97; Lernbaß Maximilian, Osek, 1921−22; Lest Anna, Stupná, 1911−15; Lest Franz, Trutnov, 1881−86; Lest Hugo, Stupná, 1911−19; Lest Robert, Trutnov, 1885−87; Lesky Johann, Hostinné, 1872−76; Letzel Leopold, Hostinné, 1903−6; Leuzendorf Albert, rytíř z Vídně, 1881−83; Leuzendorf Friedrich, rytíř z Vídně, 1881−83; Lewith Franz, Náchod, 1921−22; Libersky Marie, Hostinné, 1919−22; Liehmann Eduard, Litoměřice, 1886−91; Liehmann Viktor, Litoměřice, 1888−92; Lichtenstein Kurt, Staré Buky, 1900−8; Lichtenstein Ludwig, Staré Buky, 1890−98; Lichtenstein Waldemar, Staré Buky, 1895−98; Lieball Ernst, 1883−86; Lieball Friedrich, Podbořany, 1885−86; Lieball Gustav, Podbořany, 1883−86; Liechtenstein Alexander, Hostinné, 1886−91; Liechtenstein Erna, Hostinné, 1920−22; Liechtenstein Hilde, Hostinné, 1920−22; Liechtenstein Leo, Hostinné, 1880−84; Litt Alfons, Inzersdorf [Vídeňská česká čtvrť], 1900−1; Lindebner−Hubai, Edwin, Suczawa [Polsko], 1891−96; Linek Alois, Hostinné, 1903−11; Linek Anton, Hostinné, 1895−96; Linek Franz, Hostinné, 1891−96; Linke Adolf, Hostinné, 1908−15; Link Anton, Borovnice, 1904−8; Link Emanuel, Kyje, 1907−10; Link Erwin, Hostinné, 1909−17; Link Franz, Borovnice, 1902−6; Link Gustav, Hostinné, 1901−12; Link Josef, Borovnice, 1894−1902; Linka Adolf, Trutnov, 1903−6; Linka Johann, Trutnov, 1898−1906; Lion Karl, Arad [Rumunsko], 1894−97; Litochleb Miloslav, Horní Nová Ves (Zboží), 1885−89; Litochleb Otto, Lán, 1880−84; Litterbach Eduard, Vysoké Mýto, 1888−91; Litterbach Viktorin, Vysoké Mýto, 1884−85; Litz Emil, Unterkochen [Německo], 1903−9; Lorenz Albert, 1885−86; Lorenz Arthur, Wolsersdorf, 1899−1903; Lorenz Ernst, Maršíkov, 1912−20; Lorenz Franz, Hostinné, 1884−93; Lorenz Franz, Prostřední Olešnice, 1892−1900; Lorenz Gustav, Pilníkov, 1878−80; Lorenz Johann, Dolní Lánov, 1907−9; Lorenz Maximilian, Pilníkov, 1893−96; Lorenz Rudolf, Hostinné, 1873−77; Lorenz Rudolf, Hostinné, 1917−21; Lorenz Walter, Berlin, 1916−19; Löbker Wilhelm, Wien, 1902−6; Löber Ernst, Podbořany, 1895−97; Löw Edgar, Hostinné, 1895−1903; Löw Erich, Hostinné, 1895−1903; Loew Georg, Jankovice, 1916−20; Loewi Oskar, Pecka, 1900−8; Loewi Paul, Vestřev, 1897−98; Loewi Richard, Nové Město n.Metují, 1893−96; Loewi Rudolf, Nové Mesto n.Metují, 1891−94; Löwik Arthur, Žackéř, 1881−82; Löwik Hugo, Žackéř, 1880−82; Löwit Otto, Žacléř, 1873−75; Löwner Ernst, Cheb, 1894−98; Löwner Max, Cheb, 1893−1901; Löwy Leo, Hostinné, 1902−11; Luckmann Melanie, Ljubljana [Slovinsko], 1911−13; Luckmann Viktoria, Laibach, 1911−13; Ludiwg Emil, Josefov, 1899−1907; Ludwig Gregor, Bohuslavice, 1906−7; Luwig Gustav, Josefov, 1902−9; Ludwig Karl, Bernatice, 1890−93; Lukas Franz, Wien, 1917−22; Lukas Julius, Hostinné, 1889−93; Lustinetz Emil, Hostinné, 1896−1904; Lustinetz Johann, Hostinné, 1898−99; Luxer von Morfeld, Peter, Hrochův Týn, 1879−80.

M.

Machl, Rudolf, Hostinné, 1878−79; Mach Alois, Staré Buky − Debrné, 1907−09; Mach Franz, Zaloňov, 1904−10; Mach Ludwig, Praha, 1886−87; Mach Otto, Hostinné, 1905−10; Mach Otto, Hostinné, 1913−15; Mach Otto, Vrchlabí, 1876−80; Machka Josef, Zvičín, 1874−78; Machill Franz, Brno, 1899−1901; Machka Franz, Zvičín, 1902−10; Macoun Josef, Nová Paka, 1886−87; Mahler Marie, Černý Důl, 1915−16, Mahler Otto, Černý Důl, 1915−16; Mahler Philipp, Olešnice v Orlických horách, 1895−1903; Mahrla Alois, Chotěvice, 1904−12; Mahrla Franz, Chotěvice, 1904−12; Mahrla Ignaz, Prosečné, 1876−77; Mahrla Johann, Hostinné, 1891−99; Mahrla Josef, Hostinné, 1920−21; Mahrla Josef, Arnutlovice, 1886−88; Mahrla Josef, Kláštěrská Lhota, 1904−12; Maiwald Ernst, Hostinné, 1905−06; Maiwald Fridolin, Hostinné, 1874−78; Maiwald Josef, Hostinné,

52

1896−97; Maiwald Josef, Hostinné, 1898−1900; Maiwald Leopold, Hostinné, 1901−09; Maiwald Otto, Josefov, 1921−22; Makovsky Josef, Trutnov, 1906−08; Malburg Udo, Smiřice, 1895−1900; Malý Alois, Beroun, 1883−84; Malik Vinzenz, Hostinné, 1875−80; Maly Jaroslav, Hořice, 1914−15; Mannich Franz, Chotěvice, 1918−19; Mannich Richard, Chotěvice, 1921−22, Marischka Josef, Hostinné, 1880−82; Marischka Josef, Hostinné, 1915−19; Markus Paul, Poříčí, 1904−8; Marschner Gratiano, Karlov, 1919−22; Marschner Margarete, Karlov (Morava), 1921−22; Martinetz Josef, Čáslav, 1883−88; Martinek Konstantin Maximilian, Česká Skalice, 1880−82; Martinetz Rudolf, Hostinné, 1907−12; Maržik Oswald, Svatoňovice, 1874−80; Marx Max, Hostinné, 1905−13; Mastaliř Rudolf, Kuklena, 1894−97; Mateasko Adalbert, Horní Lánov, 1884−85; Mateasko Anton, Branná, 1876−77; Materna Franz, Hostinné, 1895−1900; Materna Karl, Hostinné, 1881−90; Materna Max, Hostinné, 1898−1906; Materna Rudolf, Hostinné, 1895−99; Matt Ludwig, Šternberk, 1892−94; Mattausch Johann, Mnichovo Hradiště, 1901−2; Mattausch Wenzel, Kocléřov, 1885−88, Matter Rudolf, Hostinné,1898−99; Matzer Adalbert, Lánov, 1873−75; Matzinger Rudolf, Pilníkov, 1888−91; Matzner Richard, Horní Olešnice, 1901−3; Matzer Rudolf, Hradiště u Dvora Králové, 1897−1901; Mayer Franz, Trutnov, 1916−22; Mayer Konrad, Hostinné, 1913−14; Mayer Karl, Hostinné, 1910−13; Mayer Ludwig, Dvůr Králové n.Labem, 1877−78; (Soukromě): Mayer Vinzenz, Hostinné, 1885−88; Maywald Josef, Nové Záboří, 1895−1903; Macak Marie, Dubí, 1920−22; Mazatsch Josef, Nová Plesná, 1904−8; Medig Ottokar, Hernals (Dolní Rakousko); 1885−86, Meduna rytíř z Riedburku, Edmund, Praha 1881; Meergang Johann, Pec pod Sněžkou, 1893−94; Meisl Friedrich, Královské Vinohrady, 1907−9; Meißner Alfred, Trutnov, 1910−18; Meisner Andreas, Čermná, 1886−88; Meißner Elfriede, Hostinné, 1921−22: Meißner Artur, Arnultovice, 1910−11; Meißner Edith, Hostinné, 1919−22; Meißner Erwin, Hostinné, 1921−22; Meißner Franz Albert, Hostinné, 1885−88; Meißner Gertrud, Žacléř, 1909−17; Meißner Josef, Hostinné, 1887−89; Meixner Otto, Duragesa (Chorvatsko), 1921−22; Melion Oskar, Brno, 1910−11; Mendl Otto, Teplice, 1899−1903; 1906−7; Menschel Emil, Čistá, 1916−21; Menschel Friedrich, Čistá, 1907−15; 1920−21; Menzel Heinrich, Ústí n.Labem, 1898−1900; Mertlik Johann, Hajnice, 1920−22; Meßner Ernst, Hostinné, 1913−22; Meßner Walter, Heřmanovy Sejfy, 1913−19; Meßner Richard, Svoboda n.Úpou, 1886−89; Meßner Rudolf, Arnutlovice, 1921−22; Meth Norbert, Kimpolung, 1916−17;Metzl Oskar, Frýdlant, 1905−12; Metzl Wilhelm, Frýdlant, 1907−15; Meyer Josef, Trutnov, 1908−10; Michel Alois, Staré Buky − Debrné, 1879−83; Michel Gustav, Prosečné, 1887−90; Michel Josef, Debrné, 1876−80; Mieth Else, Litoměřice, 1920−22; Mikessič Eugen von, Sudovice, 1886−87, Mitsch Ernst, Pilníkov, 1882−83; Mimler Franz, Trutnov, 1882−1900; Mladek Josef, Praha, 1876−77; Mohorn Rudolf, Velká Úpa, 1893−1901; Mohr Franz, Jablonec, 1908−15; Mohr Karl, Bělohrad, 1886−92; Mohr Wilhelm, Jablonec, 1910−14; Moravetz Theodor, Úpice, 1878−81; Möcke Johann, Jiříkov, 1908−9; Möhwald Josef, Hořejší Vrchlabí, 1887−88; Möhler Adolf, Čermná, 1889−92; Möller Alois, Čermná, 1887−90; Möller Josef, Čermná, 1881−89; Mražek Karl, Baillonwille [Belgie], 1899−1900; Mucha Alois, Nové Zámky, 1872−76; Munser Alfred, Nová Kocbeř, 1921−22; Munser Franz, Hostinné, 1918−21; Munser Hermann, Mostek, 1908−12; Munser Rudolf, Nová Kocbeř, 1916−17; Munser Rudolf, Hajnice, 1909−15; Munzar Bohuslav, Bělohrad, 1885−86; Muschick Josef, Lázně Kynžvart, 1881−83; Müksch Wenzel, Arnutlovice, 1889−92; Mühl Ernst, Hostinné, 1895−97; Mühl Franz, Heřmanice, 1910−14; Mühl Josef, Hostinné, 1889−92; Mühl Leopold, Hostiné, 1904−1906; Mühl Max, Hostinné, 1894−98; Müksch Anton, Hostinné, 1895−97; Müksch, Josef, Hostinné, 1875−76; Müksch Wenzel, Arnutlovice, 1918−20; Müller Augustin, Horní Kalná, 1910−15; Müller Edwin, Mnichovo Hradiště, 1920−22; Müller Franz, Heřmanovy Sejfy, 1889−97; Müller Franz, Vrchlabí, 1891−96; Müller Franz, Říčky v Orlických Horách, 1921−22; Müller Franz, Žireč, 1915−21, Müller Friedrich, Lysá n.Labem, 1896−97; Müller Gottlieb, Heřmanovy Sejfy, 1904−6; Müller Gustav, Ratibořice, Horubovice, 1890−92; Müller Hans, Winsen [Německo], 1872−75; Müller Josef, Heřmanovy Sejfy, 1872 −76; Müller Josef, Heřmanovy Sejfy, 1895−97; Müller Josef, Slatina, 1883−86; Müller Karl, Heřmanovy Sejfy, 1881−82; Müller Karl, Heřmanovy Sejfy, 1903−6; Müller Max, Hranice u Aše, 1898−99; Müller Reinhold, Hranice u Aše, 1902−10; Müller Rudolf, Prorubym, 1882−1883; Müller Oskar, svobodný pán z Klingspor, Schönau, 1897−1900; Müller Walter, Heřmanovy Sejfy, 1904−12; Müller Walter, Hostinné, 1905−6; Müllner Karl, Pöchlarn (Dolní Rakousko), 1915−19.

N.

Nagel Josef, Čermná, 1910−16; Nagel Alois, Čermná, 1906−13; Nagel Anton, Arnultovice, 1875−79; Nagel Ferdinand, Čermná, 188586; Nagel Franz, Arnutlovice, 1880−83; Nagel Franz, Zdíkov, 1898−1906; Nagel Guido, Prosečné, 1908−10; Nagel Hugo, Velká Bukovina, 1903−04; Nagel Hugo, Čermná, 1902−03; Nagel Johann, Čermná, 1873−75; Nagel Johann, Čermná, 1901−03; Nagel Josef, Čermná, 1903−05; Nagel Josef, Čermná, 1902−06; Nagel Josef, Čermná, 1916−17; Nagel Lambert, Zdíkov, 1899−1907; Nagel Otto, Zdíkov, 1903−07; Nagel Rudolf, Gloggnitz [Dolní Rakousko], 1909−10; Nagel Vinzenz, Čermná, 1917−22; Narovec Julius, Horní Rokytnice, 1887−89; Nagy, Karl von Vtelno, 1877−78; Nagy, Otto von Vtelno, 1877−79;

53

Nechanitzky Josef, Pelhřimov, 1875−76; Nejedly Vinzenz, Pecka, 1887−90; Nettel Georg, Jaroměř, 1886−92; Nettel Hugo, Velká Bukovina, 1895−1903; Nettel Rudolf, Jaroměř, 1889−93; Nettel Viktor, Svoboda n.Úpou, 1887−90; Nettel Anton, Vrchlabí, 1907−09; Nettel Arthur, Trutnov, 1892−93, Nettel Edmund, Čáslav, 1889−97; Nettel Georg, Hostinné, 1901−09; Nettel Georg, Jaroměř, 1886−92; Nettel Hans, Dvůr Králové, 1902−07; Nettl Max, Rožmitál u Broumova, 1898−99; Nettl Otto, Hostinné, 1902−10; Nettl Paul, Vrchlabí, 1901−08; Nettl Paul, Liberec, 1898−99; Nettl Paul, Trutnov, 1894−1902; Neudörfer Alfred, Graz (Štýrsko), 1883−85; Neukirchner Richard, Karlovy Vary, 1904−08; Neumann, Eisig, Stanestie [Bukovina], 1916−17; Neumann Emanuel, Markoušovice, 1884−87; Neumann Franz, Železný Brod, 1913−17, Neumann Friedrich, Hostinné, 1886−1900; Neumann Georg, Borovnice, 1916−19; Neumann Karl, Hostinné, 1888−92; Neumann Leopold, Jirský důl, 1915−20; Neumann Max, Hostinné, 1898−02; Neumann Rudolf, Kovač, 1888−90; Neumann Walter, Chotěvice, 1921−22; Neustadtl Karl, Trutnov, 1918−22; Niedel Johann, Hostinné, 1889−94; Nitsch Franz, Dolní Olešnice, 1919−20; Nitsch Gustav, Hostinné, 1875−77; Nitsch Rudolf, Kocléřov, 1916−20; Nittner Ernst, Souvrať, 1900−01, Nittner Josef, Souvŕať, 1904−12; Nittner Norbert, Chotěvice, 1916−22; Nittner Otto, Widach, 1904−12; Nittner Rudolf, Widach, 1902−10; Nittner Stefan, Čermná, 1919−20; Nittner Vinzenz, Čermná, 1878−81; Nittner Vinzenz, Widach, 1903−11; Nittner Wenzel, Čermná, 1873−77; Nosek Anton, Kalná, 1886−88; Nossek Alexius, Arnutlovice, 1904−13; Nossek Alois, Heřmanovy Sejfy, 1905−06; Nossek Emanuel, Hostinné, 1903−11; Novak Heinrich, Hostinné, 1884−92; Novák Josef, Liběšice u Litoměřic, 1883−85; Novak Ladislav, Lačetín, 1885−88; Novotny Friedrich, Hostinné, 1887−88; Novotny Raimund, Bobr, 1903−11; Nowak Robert, Litíč, 1901−04; Nykliček Franz, Úpice, 1872−74.

O.

Oehlinger Siegfried, Gahl (Korutany), 1918−21; Ongel Johann, Dolní Adršpach, 1885−89; Orgeich Josef, Perlovice, 1890−93; Orgeich Karl, Hostinné, 1905−07; Ottenfeld, Otto Max v., Náchod, 1875−78; Otto Rudolf, Nové Město na Moravě, 1904−07; Oesterreicher, Alfred, Pardubice, 1879−84; Oesterreicher E., Hostinné, 1876−86; Oesterreicher Eugen, Hostinné, 1884−92; Oesterreicher Georg, Hostinné, 1886−95; Oesterreicher Leo, Hostinné, 1890−91; Osterreicher Oskar, Hostinné, 1893−97; Osterreicher Oskar, Pardubice, 1884−91; Osterreicher Otto, Hostinné, 1901−03.

P.

Pachner Moritz, rytíř z Eggendorfu, Krumlov, 1878−79; Paiska Anton, Klášterská Lhota, 1917−19, Palme Gustav, Trutnov, 1881−82; Palme Johann, Horní Rokytnice, 1907−12; Paschke Eduard Hostinné, 1897−98; Pathy Theodor, Podhůří, 1895−1903; Patzak Adolf, Huntířov u Dvoravé, 1920−22; Patzak Alfred, Hostinné, 1920−21; Patzak Alois, Vestřev, 1916−20; Patzak Augustin, Chotěvice, 1888−92; Patzak Ernst, Huntířov u Dvoravé, 1913−21; Patzak Ernst, Dolní Olešnice, 1918−22; Patzak Franz, Dolní Olešnice, 1921−22; Patzak Friedrich, Kocléřov, 1915−19; Patzak Franz, Hostinné, 1909−11; Patzak Franz, Hradec Králové, 1900−8; Patzak Heinrich, Libotov u Dvora Králové, 1910−14; Patzak Johann, Hajnice, 1893−96; Patzak Josef, Hajnice, 1909−17; Patzak Karl, Kocbeře u Dvora Králové, 1904−8; Patzak Ludwig, Dolní Olešnice, 1914−21; Patzak Otto, Hostinné, 1919−22; Patzelt Adolf, Čermná, 1905−13; Patzelt Alois, Dolní Olešnice, 1908−15; Patzelt Anna, Hostinné, 1920−21; Patzelkt Anton, Nové Zámky, 1906−8; Patzelt Emil, Hostinné, 1902−10; Patzelt Johann, Čermná, 1874−78; Patzelt Johann, Čermná, 1891−93; Patzelt Josef, Hostinné, 1907−11; Patzelt Karl, Kuks, 1886−90; Patzelt Ottokar, Hostinné, 1917−22; Patzelt Rudolf, Hostinné, 1909−11; Pauer Friedrich, Hostinné, 1892−1900; Pauer Franz, Vlčice, 1916−17; Pauer Johann, Hostinné, 1885−93; Pauer Johann, Pilníkov, 1910−17; Pauer Josef, Čermná, 1877−86; Paul Leo, Podmokly, 1917−20; Paul Michael, Wien, 1875−77; Paulitschke Eguen, Trutnov, 1912−13; Pawel Gustav, Nové Město, 1889−91; Pawel Josef, Hostinné, 1902−1910; Pawel Leopold, Hostinné, 1911−14; Pawlik Martin, Rapotín, 1898−1901; Pecanek Anton, Heřmanovy Sejfy, 1891−98; Pečený Jaroslav, Jenikovice, 1890−95; Peiper Edmund, Hradec Králové, 1907−8; Peiker Augustin, Lachov, 1885−93; Peißler Alfred, Žďár, 1894−1902; Petr Josef, Vidonice, 1876−77; Petru Johann, Bílý Mlýn, 1888−91; Petřik Bruno, Mnichovo Hradiště, 1914−22; Petřik G., Mnichovo Hradiště, 1907−15; Petřik Johann, Mnichovo Hradiště, 1893−94; Petřik Vinzenz, Mnichovo Hradiště, 1885−89; Petter Benno, Dubenec, 1912−21; Petzak Josef, Hajnice, 1902−10; Petzak Robert, Nové Město n.Metují, 1888−91; Peukert Al., Jablonec, 1915−16; Pfaff Alois, Horní Olešnice u Nového Města, 1904−6; Pfaff Stefan, Chotěvice, 1877−83; Pfefferkorn Rudolf, Hostinné, 1893−97; Pfefferkorn Oskar, Červený Kostelec, 1881−89; Pfefferkorn Otto, Hostinné, 1896−1904; Pfeifer Franz, Chotěvice, 1916−18; Pfeil Josef, Heřmanovy Sejfy, 1920−22; Pfob Otto, Most, 1897−98; Pfohl Emil, Teplice, 1909−11; Pfohl Gustav, Trutnov, 1906−14; Pfluger Anton, Teplice, 1905−10; Pich Franz, Kocléřov, 1888−89; Pick Gustav, Karlín, 1911−12; Pick Johann, Miletín, 1887−90; Pick Max, Brandýs n.Labem − Stará Boleslav, 1886−89; Pick Wilhelm, Hradiště u Dvora Králové, 1886−94; Pieschel Josef, Vlčice, 1909−11; Pieschel Josef, Vlčice, 1913−18; Pietsch Arthur, Hostinné, 1902−6; Pietsch Gustav,

54

Hostinné, 1903−6; Pietsch Rudolf, Žacléř, 1889−91; Pilz Alfred, Vrchlabí, 1887−91; Pilz Rudolf, Těšín, 1915−17; Pilz Walter,Machnín, 1919−22; Pilz Wilhelm, Těšín, 1915−16; Pinster Karl, Budějovice 1908−16; Pirchan Gustav, Wien, 1895−99, Pitanic Wenzel, Stod, 1876−77; Pitanitz Josef, Déba (Sedmihoří), 1882−86; Pitsch Eduard, Hostinné, 1872−73; Pitsch Heinrich, Jankovice, 1895−99; Pitsch Rudolf, Jankovice, 1896−99; Pittasch Ernst, Dolní Olešnice, 1919−21; Pittermann Josef, Hostinné, 1909−10; Pittermann Josef, Branná, 1883−88; Pitzek Anton, Trutnov, 1885−87; Plech Roland, Vrchlabí, 1900−4; Plechač Hermann, Mnichovo Hradiště, 1912−20; Plechač Josef, Hostinné, 1903−4; Plechač Johann, Pecka, 1909−14; Pleplar Anton, Dolní Kralovice, 1890−94; Pleßner Johann, Jablonec, 1921−22; Plischka Johann, Olešnice − Debrné, 1893−94; Pohl Andreas, Karlovka (Chotěvice), 1886−91; Pohl Anton, Olešnice u Nového Města, 1903−9; Pohl Anton, Dolní Chřibská, 1921−22; Pohl Emilian, Liberec, 1904−12; Pohl Ernst, Karlovka u Chotěvic, 1904−12; Pohl Hieronymus, Heřmanovy Sejfy, 1911−16; Pohl Hugo, Hostinné, 1889−97; Pohl Josef, Hostinné, 1880−81; Pohl Josef, Heřmanovy Sejfy, 1878−80; Pohl Josef, Mnichovo Hradiště, 1911−15; Pohl Marie, Kraslice, 1920−22; Pohl Viktor, Trutnov, 1887−95; Pokorny Viktor, Nagelberg (Dolní Rakousko), 1884−85; Polaczek Eugen, Kirlibaba [Bukovina], 1916−17; Polak Theodor, Meziměstí, 1901−2; Pollak Hugo, Beroun, 1893−96; Pollak Johann, Chotěvice, 1878−79; Pollak Johann, Heřmanovy Sejfy, 1919−22; Pollak Karl, Chotěvice, 1874−85; Pollak Rudolf, Hostinné, 1912−13; Pompe Gustav, Sezenice, 1893−1901; Pompe Karl , Praha, 1911−12; Pompe Karl Sezenice, 1887−91; Pompe Wilhelm, Sezenice, 1893−97; Popolniker Chaim, Kuty, 1916−17; Popper Ernst, Hořice, 1882−84; Popper Ernst, Pecka, 1883−86; Popper Otto, Hajnice, 1884−88; Porak Arthur, Trutnov, 1877−80; Porkert Franz, Prosečné, 1900−1; Porkert Friedrich, Hostinné, 1874; Porkert Gustav, Králíky, 1913−16; Porkert Josef, Prosečné, 1915−18; Porkert Leopold, Prosečné, 1919−22; Porkert Rudolf, Vysoké n.Jizerou, 1920−22; Porsche Karl, Most, 1896−97; Posner Karl, Velká Bukovina, 1897−1900; Pour Arnold, Vinohrady, 1887−88; Prasch Karl, Gloggnitz [Dolní Rakousko], 1891−96; Prášil Franz, Slaný, 1897−1901; Prášil Gustav, Křetín, 1898−99; Preidel Franz, Slaný, 1897−1901; Preller Friedrich, Velká Úpa, 1917−21; Preuer Friedrich, Pest, 1882−83; Preuß Arthur, Karlín, 1915−18; Procházka Emil, Nové Zámky, 1875−76; Procházka Ferdinand, Smidary, 1875−77; Prochaska Vladimir, Jilemnice, 1879−83; Prokop Josef, Říkov, 1887−88; Prokop Karl, Libňatov, 1879−81; Protiwensky Franz, Opočno, 1877−80; Protivenski Arthur, Hostinné, 1891−99; Protivensky Richard, Vrchlabí, 1888−95; Prouza Josef, Suchovršice, 1881−85; Prußinsky Johann, Verjprty, 1918−22; Pultar Johann, Černilov, 1874−75; Pultar Josef, Černilov, 1877−80; Pulz Anton, Biberstein, 1912−14; Pulz Hugo, Fukov, 1915−19; Purmann Franz, Čermná, 1879−81; Purmann Johann, Terezín (Rudník), 1921−22; Purmann Josef, Čermná, 1881−82, Purr Josef, Prodem 1911−19; Puschner Adolf, Velká Úpa, 1896−97; Putzker Dawid, Hořice 1874−78.

R. Raab Otto, Polička, 1872−74; Raabe Reinhod, Hostinné, 1912−13; Raffius Oskar, Liberec, 1896−97;

Raimund Georg, Horní Olešnice, 1874−78; Raimund Rudolf, Zvičín, 1900−08; Rais Heinrich, Bělohrad, 1876−77; Rauch Franz, Hostinné, 1890−95; Rebhann Gertrud, Litoměřice, 1917−20; Rebhann Margarete, Liberec, 1916−19; Rebhann Marianne, Litoměřice, 1918−20; Reeh Otto, Starý Sedloňov, 1892−1900; Reich Markus, Tarnobrzek, 1920−21, Reichenbach Edmund, Kejhartice/ Mezihoří, 1897−1905; Reifegerste Alfred Johann, Weißenborg [německé Krušnohoří], 1898−99; Reifegerste Moritz, Bahren, 1903−04; Reil Josef, Dolní Vrchlabí, 1915−22; Reimann Albrecht, Prkenný Důl, 1920−22; Reimann Friedrich, Prkenný Důl, 1916−19; Reimann Alfred, Kyje, 1876−80; Reinwarth Josef, Královec, 1899−1902; Reiß Karl, Nymburk, 1916−20; Reisinger Franz, Wien, 1904−06; Renner Andreas, Olešnice − Debrné, 1893−97; Renner Hubert, Heřmanovy Sejfy, 1891−92; Renisch Rudolf, Frýdlant, 1897−98; Reitler Fritz, Karlovy Vary, 1905−8; Rehak Karl, Vlčice, 1885−89; Řehoř Josef, Dolní Štěpanice, 1888−89; Reymund, Otto, Zvičín, 1914−22; Řezniček Rudolf, Trutnov, 1891−4; Richter Albert, Hostinné, 1898−1902; Richter Arthur, Hlinsko, 1906−14; Richter Emanuel, Kohoutov, 1915−17; Richter Ernst, Nové Zámky, 1906−09; Richter Franz, Svoboda n.Úpou, 1890−91; Richter Franz, Nové Zámky, 1878−81; Richter Herbert, Ústí n.Labem, 1912−13; Richter Hermann, Hostinné, 1911−14; Richter Johann, Rosenheim [Německo], 1895−96; Richter Maximilian, Těšín, 1913−15; Richter Otto, Terezín (Rudník), 1915−20; Richter Richard, Hostinné, 1912−19; Richter Rudolf, Hostinné, 1921−22; Richter Rudolf, Bubeneč, 1921−22; Richter Rudolf, Svoboda n.Úpou, 1880−84; Richter Viktor, Hilden [Německo], 1918−20; Richter Wenzel, Volanov, 1887−88; Richter Wenzel, Vlčice, 1890−98; Richter-Jäschke, Hermann, Varnsdorf, 1913−20; Richter-Jäschke Walter, Hostinné, 1918−22; Riedel Adolf, Arnutlovice, 1879−81; Riedel Anton, Čistá, 1878−80; Riedel Franz, Heřmanovy Sejfy, 1917−20; Riedel Heinrich, Arnultovice, 1882−86; Riedl Adolf, Heřmanovy Sejfy, 1905−13; Riedl Josef, Hostinné, 1899−1903; Rieger Rudolf, Vernéřovice, 1891−92; Ries Alois, Horní Debrné, 1909−10; Riese Rudolf, Vrchlabí, 1896−1901; Riesner Emil, Velká Zdobnice, 1884−85; Rikirsch Ernst, Chotěvice, 1916−21; Rikirsch Karl, Nová Kocbeř, 1919−22; Rikirsch Vinzenz, Chotěvice, 1916−17; Rilk Johann, Javorník, 1888−89; Rilk Julius, Porstřední Lánov, 1892−1900; Rind Anton, Heřmanovy Sejfy, 1876−80;

55

Rindt Adolf, Hostinné1889−1893, Rindt Ernst, Hostinné, 1916−19; Rindt Karl, Vrchlabí, 1889−99; Rindt Paul, Podhůří, 1893−95; Ringel Rudolf, Nové Zámky, 1914−1916; Rinke Theodor, Teplice n.Metují, 1904−06; Ritter Karl, Vrchlabí, 1892−98; Rolf Edwin, Hořejší Vrchlabí, 1910−14; Rolf Josef, Borovnice, 1902−10; Rong August, Hostinné, 1884−88; Rong Johann, Arnultovice, 1880−83; Rong Paul, Chotěvice, 1914−15; Rones Simon, Pánka, 1916−17; Roscher Otto, Trutnov, 1890−95; Rose Albert, Prosečné, 1909−13; Rose Gustav, Říčky v Orlických Horách, 1920−22; Rose Vinzenz, Velká Úpa, 1885−91; Rosenbaum G. Lothar, Hostinné, 1912−16; Rosenbaum G. Paul, Hostinné, 1908−16; Rosenberg Moses, Komarestie [Bukovina], 1916−17; Mosslav v. Rosenthal, Holohlavy, 1893−1901; Roth Otto, Trutnov, 1912−16; Rott Adolf, Doupovské Mezilesí, 1901−05; Rotta Wilhelm, Vrchlabí, 1878−82; Rotter Ferdinand, Králíky, 1877−81; Rotter Franz, Králíky, 1882−83; Rotter Friedrich, Hořejší Vrchlabí, 1907−11; Rotter Gustav, Žacléř, 1890−92; Rotter Karl, Hořejší Vrchlabí, 1879−83; Rotter Paul, Hořejší Vrchlabí, 1904−6; Rotter Viktor, Králíky, 1880−84; Rotter Wenzel, Skalka, 1884−85; Roubiček Leo, Hořice, 1878−83; Rousek Richard, Hostinné (Kladruby/ Kohoutov), 1912−15; Rozum Jaroslav, Česká Skalice, 1889−97; Röhr Anton, Kvasiny, 1874−75; Rösel Emilie, Kladruby (Kohoutov), 1909−13, Rösel Walter, Kocbeře, 1906−14, Rößler Hermann, Hradiště u Dvora Králové, 1890−97; Rößler Wilhelm, Hradiště u Dvora Králové, 1884−91; Rößler Franz, Mimoň, 1894−97; Rößler Karl, Zdaras, 1876−89; Rößler Wilhelm, Mimoň, 1894−98; Ruckmich Gustav, Hostinné, 1873−74; Ruckmich Karl Albert, Hostinné, 1876−83; Rudlof Karl, Žacléř, 1879−87; Rudolf Leo, Žacléř, 1911−12; Rumler Adalbert, Královec, 1874−77; Rumler Adolf, Hostinné, 1912−14; Rumler Alfred, Hostinné, 1913−19; Rumler Anton, Hostinné, 1880−83; Rumler Anton, Hostinné, 1908−11; Rumler Ernst, Hostinné, 1909−11; Rumler Felix, Chotěvice, 1920−22; Rumler Franz, Dolní Olešnice, 1906−7; Rumler Franz, Čermná, 1885−93; Rumler Friedrich, Hostinné, 1890−93; Rumler Josef, Hostinné, 1880−83; Rumler Josef, Hostinné, 1905−8; Rumler Josef, Hostinné, 1906−09; Rumler Josef, Kocléřov, 1904−12; Rumler Julius, Hostinné, 1899−1907; Rumler Karl, Kosmonosy, 1885−89; Rumler Leopold, Chotěvice, 1910−20; Rumler Maximilian, Hostinné, 1884−88; Rumler Otto, Hostinné, 1909−17; Rumpler Robert, Hostinné, 1873−74; Rumler Robert, Hostinné, 1913−15; Rumler Robert, Dolní Branná, 1898−1901; Rumler Rudolf, Nové Zámky, 1906−15; Rumler Viktor, Chotěvice, 1913−15; Rumler Vinzenz, Vroutek, 1894−98; Rummel Christian, Borovnice, 1873−77; Rummel Reinhard, Tabulové Boudy u Vrchlabí, 1914−16; Rummler Franz, Hostinné, 1893−96; Rumler Peter, Voletiny, 1916−1918; Ruß Ernst, Hostinné, 1919−20; Ruß Johann, Horní Staré Město, 1919−22; Ruß Walter, Prosečné, 1919−20; Ruß Wilhelm, Hostinné, 1872−76; Ruß August, Řečice, 1894−95; Ruth Oskar, Krakov (Kraków), 1901−1906; Ruth Wratislav, Litoměřice, 1897−98; Rücker Adalbert, Dolní Heřmanovy Sejfy, 1875−79; Rücker Erwin, Markoušovice, 1910−17; Rücker Gustav, Čistá, 1889−96; Rücker Gustav, Čistá, 1893−98; Rücker Heinrich, Žacléř, 1902−10; Rücker Johann, Heřmanovy Sejfy, 1892−93; Rücker Johann, Čistá, 1890−94; Rücker Johann, Čistá, 1907−8; Rücker Josef, Heřmanovy Sejfy, 1891−93; Rücker Josef, Heřmanovy Sejfy, 1878−84; Rücker Josef, Čermná, 1907−15; Rücker Robert, Dolní Lánov, 1907−9; Rücker Robert, Horní Olešnice, 1921−22; Rührich Alois, Leopoldov, 1910−12; Rührich Anton, Leopoldov, 1915−22; Rührich Josef, Leopoldov, 1913−14; Rührich Georg, Leopoldov, 1912−14; Rykr Ottokar, Jedlersdorf (dolní část Německa); 1885−86, Ržehak Franz, Pilníkov, 1877−79; Ržehák Wilhelm, Pilníkov, 1883−91.

S.

Sacher Friedrich, Jablonec, 1906−07; Sallmann August, Šumperk, 1906−09; Salwender Franz, Malá Úpa, 1901−07; Salwender Josef, Malá Úpa, 1900−03; Sander Josef, Čermná, 1885−86; Sander Wenzel, Čermná, 1880−84; Sarcletti, Georg, Wien, 1910−15; Sattinger Ignaz , Zadová, 1916−17; Schaffer Karl, Moldavitza [Bukovina], 1916−17; Schaffer Karl, Jilemnice, 1884−88; Schaffer Rudolf, Mnichovo Hradiště, 1890−92; Schalek Josef, Praha, Královské Vinohrady, 1906−09; Schalek Robert, Praha, 1893−96; Schandera Josef, Hořice, 1875−9; Scharf Ferdinand, Borovnice, 1898−1902; Scharf Franz, Borovnice, 1895−1903; Scharf Josef, Borovnice, 1903−11; Scharf Josef, Josefshöhe, 1893−97; Scharm Franz, Javorník, 1904−08; Schaschek Anton, Josefov, 1886−88; Schaffel Herbert, Hradiště u Dvora Králové, 1910−11; Schaumburg-Lippe Albrecht, prinz Ratibořický, 1884−85; Schaumburg-Lippe Max, prinz Ratibořický, 1884−85; Schäfer Rudolf, Zvíkov, 1907−11; Šec Franz Bělohrad, 1880−81; Schell Bruno, Arnultovice, 1896−97; Schembera Alois, Česká Třebová, 1888−96; Schenk Christoph, Hostinné, 1877−81; Schenk Franz, Hostinné, 1880−88; Schenk Franz, Huntířov, 1905−13; Schenk Johann, Huntířov, 1901−2; Schenk Martin, Huntířov, 1899−1906; Schenk Viktor, Hostinné, 1912−13; Schenkendorf Otto, Chvalec, 1882−84; Scherbach Franz, Hostinné, 1887−88; Schick Eduard, Hostinné, 1920−22, Schick Georg, Žireč, 1890−98; Schick Josef, Heřmanovy Sejfy, 1875−79; Schick Oskar, Vrchlabí, 1907−09; Schieber Benno, Kimpolung [Rumunsko], 1916−17; Schier Adolf, Vrchlabí, 1881−83; Schier Robert, Vrchlabí, 1879−83; Šima Franz, Schwaden, 1900−05; Schild Friedrich, Hostinné, 1892−98; Schild Getrud, Hostinné, 1920−22; Schild Rudolf, Hostinné, 1898−1907; Schimek Josef, Kalná, 1881−83; Schimek Vinzenz, Kalná, 1881−82; Šimek Vinzenz, Kalná, 1882−84; Schinkmann Wenzel, Hradiště u Dvora Králové, 1905−09;

56

Schirmer Bruno, Františkov u Liberce, 1915−19; Schirmer Josef, Svor, 1885−87; Schirmer Theodor, Pilníkov, 1909−18; Schirmer Theodor, Pilníkov, 1916−8; Schirutsche Ernst, Hostinné, 1914−18; Schlechta (von Hrochov, řytíř z W.) Karl z Hrochova-Týniště, 1886−88; Schlee Franz, Trutnov, 1911−17; Schlesinger Karl, Dolní Dvůr, 1897−1905; Schlosser Friedrich, Hostinné, 1910−20; Schlosser Paul, Hostinné, 1913−15; Šmejkal Josef, Jablonec, 1882−83; Schmid Anton, Nové Zámky, 1887−92; Schmid Edwin, Staré Buky, 1913−15; Schmidt Artur, Wiznitz [Bukovina], 1916−17; Schmidt Franz, Bernatice, 1878−81; Schmidt Franz, Liberec, 1903−11; Schmidt Gustav, Jílové, 1908−11; Schmidt Margarete, Hostinné, 1909−18; Schmidt Robert, Německé Vernéřovice, 1886−89; Schmidt Rudolf, Ústí n.Labem; 1890−99; Schmidt Rudolf, Teplice nad Metují, 1886−89; Schmidt Wilhelm, Rokytnice n.Jizerou, 1874−75; Schmitt Benno, Praha, 1881−84; Schmitt Georg, Ruprechtice u Frýdlantu, 1914−15; Schnatzer Heinrich, Hostinné, 1896−99; Schneider Augustin, Smržovka, 1880−81; Schneider Bruno, Heřmanovy Sejfy, 1920−21; Schneider Heinrich, Hostinné, 1900−05; Schneider Richard, Hostinné, 1898−1902; Schnürmacher Oskar, Liberec, 1899−1900; Schober Adolf, Čermná, 1905−13; Schober Anton, Chotěvice, 1896−97; Schober Franz, Arnutlovice, 1904−08; Schober Gustav, Dolní Olešnice, 1921−22; Schober Wenzel, Heřmanovy Sejfy, 1879−81; Schieber Siegmund, Kimpolung, 1916−17; Schost Ernst, Hostinné, 1903−07; Schost Ernst, Hostinné, 1921−22; Schost Josef, Dolní Rychnov, 1918−22; Schost Rudolf, Hostinné, 1912−14; Schost Stefan, Chotěvice, 1879−81; Schost Wenzel, Hostinné, 1880−81; Scholz Gustav, Hořejší Vrchlabí, 1897−1900; Scholz Emil, Hostinné, 1886−95; Scholz Franz, Česká Lípa, 1904−12; Scholz Franz, Kocbeře u Dvora Králové, 1905−13; Scholz Friedrich, Nový Bydžov, 1884−85; Scholz Richard, Hostinné, 1902−10; Scholz Rudolf, Heřmanovy Sejfy, 1909−13; Schorm Erich, Černá Voda, pošta Žacléř, 1911−14; Schorm Franz, Vrchlabí, 1917−18; Schorm Franz, Mysli, 1879−81; Schorm Johann, Hostinné, 1872−76; Schorm Josef, Hostinné, 1872−76; Schotola Walter, Černá Voda, 1920−21; Schotola Werner, Černá Voda, 1920−21; Šolavy Karl, Vrchlabí, 1816−20; Schöbel Alfred, Hostinné, 1916−21; Schöbel Alois, Hotinné, 1920−22; Schöbel Franz, Prosečné, 1876−80; Schöbel Johann, Prosečné, 1899−1907; Schöbel Josef, Kralovec, 1916−22; Schöbel Wilhelm, Mysli, 1918−22; Schönhöfer Irene, Chomutov, 1914−16; Schönhöfer Wilhelm, Terezín (Rudník), 1916−19; Schörnich Gustav, Žatec, 1905−08; Schöps Wenzel Čistecký Bolkov, pošta Heřmanovy Sejfy, 1909−11; Schöwel Emil, Hostinné, 1874−78; Schöwel Franz, Wien, 1892−94; Schöwel Otto, Heřmanovy Sejfy, 1873−75; Schranil Rudolf, Beleč, 1897−1900; Schreiber Alois, Trutnov, 1888−92; Schreiber Ferdinand, Hostinné, 1902−05; Schreiber Friedrich, Čistá, 1881−85; Schreiber Johann, Rumburg 1901−07; Schreiber Josef, Hostinné, 1891−96; Schreiber Rudolf, Hostinné, 1900−03; Schreirer Anton, Fořt, 1907−15; Schreier Franz, Slemeno, 1892−97; Schreier Friedrich, Svoboda n.Úpou, 1884−90; Schreier Gustav, Prosečné, 1916−22; Schreier Johann, Fořt, 1916−19; Schreier Johann, Slemeno, 1902−10; Schreier Josef, Podhůří, 1907−15; Schreier Oskar, Bernatice, 1898−99; Schreier Vinzenz, Dolní Lánov, 1901−9; Schreiber Vinzenz, Poříčí, 1909−13; Schreier Wenzel, Dolní Lánov, 1913−17; Schremmer Rudolf, Hostinné, 1893−97; Schreuer Ludwig, Benešov, 1896−97; Schreyer Franz, Dolní Lánov, 1875−79; Schreyer Josef, Dolní Lánov, 1876−80; Schreyer Rudolf, Horní Brusnice, 1890−95; Schripmf Franz, Praha, 1916−22; Schrimpl Hubert, Trutnov, 1901−0; Schrimpl Otto, Vrchlabí, 1906−9; Schröfel Emanuel, Dvořáčky, 1912−14; Schröter Alois, Maršov, 1893−1901; Schrötter Erdmann,Wien VI., 1909−10; Schubert Albert, Hostinné, 1892−94; Schubert Anton, Bernatice, 1879−81; Schubert Fridolin, Dolní Branná, 1909−11; Schubert Johann, Bernatice, 1872−76; Schubert Josef, Bernatice, 1883−87; Schubert Leopold, Česká Kamenice, 1885−86; Schubert Oswald, Poříčí, 1921−22; Schubert Ottomar, Lampertice, 1888−91; Schubert Rudolf, Poříčí, 1921−22; Šubrt Josef, Slemeno, 1879−83, Schuhof Heinrich, Praha, 1917−19; Schulz Heinrich, Bělohrad, 1888−90; Schulz Wenzel, Pecka, 1873−77; Schüller Rudolf, Staré Buky, 1894−96; Schütz Ernst, Josefov, 1916−20; Schütz Walter, Liberec, 1921−22; Schwanda Albin, Dolní Lánov, 1890−8; Schwarz Adolf, Terezín (Rudník), 1894−1900; Schwarz Franz, Hradiště u Dvora Králové, 1891−99; Schwarz Heinrich, Arnultovice, 1899−1907; Schwarz Theodor, Chleny, 1898−1900; Schwarzkopf Otto, Linz, 1917−22; Schwejda Edmund, Trutnov, 1895−1900; Seger Camill, Hořice, 1888−1891; Seger Oskar, Hořice, 1887−91; Sehnal Wenzel, Bělohrad, 1892−95; Seidel Alois, Hostinné, 1894−96; Seidl Johann, Horka u Staré Paky, 1888−89; Seidl Josef, Hostinné, 1885−94; Seidel Josef, Dolní Dvůr, 1899−1907; Seidel Karl, Hostinné, 1901−06; Seidel Heinrich, Hostinné, 1876−80; Seidl Josef, Nové Zámky, 1920−22; Seilder Leo, Černovice, 1916−17; Seidler Rudolf, Dolní Nemojov, 1921−22; Seifert Adolf, Heřmanovy Sejfy, 1885−86; Seifert Johann, Svoboda n.Úpou, 1895−1900; Selinger Alfred, Královec, 1902−07; Selisto Otto, Horní Vlčkovice, 1916−17; Sgustav Max, Aš, 1879−80; Sgustav Viktor, Aš, 1879−80; Sieber Alois, Heřmanovy Sejfy, 1905−09; Sindermann Viktorin, Broumov, 1895−96; Simbriger Friedrich, Bystřice u Benešova, 1891−93; Šimek Peter, Jilem, 1891−92; Singer Karl, Nové Zámky, 1874−77; Singer Richard, Miletín, 1889−90; Stach Zdenko, Hradiště u Dvora Králové, 1891−92; Skarnitzel Emil, Benešov, 1896−97; Sklenař Thomas, Horní Beřkovice, 1879−80; Slawik Heinrich, Mostek, 1904−06; Sluka Karl, Český Dub, 1880−84; Sluka Karl, Český Dub, 1913−17; Smejkal Wilhelm, Jihlava, 1909−11; Smolik Eugen, Dřísy, 1895−99; Smolik Johann, Praha, 1903−05; Smolik Wenzel, Hostinné, 1898−1907; Sokol rytíř z Jaladol, Alfred, Praha, 1888−90; Sokol Franz, Roudnice,

57

1888−91; Sokol, Josef, Roudnice, 1887−91; Sommer Adalbert, Čistá, 1908−17; Sommer Albin, Mnichovo Hradiště, 1892−96; Sommer Alois, Bernatice, 1912−13; Sommer Alois, Mnichovo Hradiště, 1903−11; Sommer Alois, Mnichovo Hradiště, 1912−21; Sommer Franz, Mnichovo Hradiště, 1887−91; Sommer Gustav, Bernatice, 1913−21; Sommer Johann, Mnichovo Hradiště, 1892−97; Sommer Leo, Čistá, 1906−15; Sommer Stefan, Mnichovo Hradiště, 1885−88; Sonnabend Johann, Heřmanovy Sejfy, 1876−78; Souček Svatopluk, Všestary, 1880−2; Soudek Hugo, Trutnov, 1887−8; Soudek Richard, Trutnov, 1887−92; Spaček Otto, Trutnov, 1892−94; Sperber Hans, Wien, 1897−98; Spiegel Friedrich, Praha, 1903−05; Spiegel Werner, Trutnov, 1915−22; Spitschan Anton, Borovnice, 1884−88; Spitschan Wenzel, Borovnice, 1894−02; Spitschan Wenzel, Borovnice, 1906−13; Sprblik Adolf, Horní Pohubný, 1893−97; Springer Johann, Prosečné, 1893−96; Srna Anton, Slemeno, 1881−85; Stach Hans, Olešnice v Orlických Horách; 1908−09; Staffa Adalbert, Hostinné, 1891−92; Staffa Josef, Hostinné, 1875−77; Staffel Franz, Dvůr Králové n.Labem, 1909−11; Stanislav Johann, Horní Nová Ves (Zboží), 1884−87; Stanislav Josef, Horní Nová Ves (Zboží), 1882−83; Staud Ernst, Dolní Dvůr, 1873−74; Steckert Hermann, Jablonné v Podještědí, 1915−22; Stebich Adolf, Hertvíkovice, 1874−77; Stebich Alois, Vlčice, 1884−87; Stebich Friedrich, Dvůr Králové n.Labem, 1901−09; Stebich Richard, Dvůr Králové n.Labem, 1904−07; Stefan Josef, Pecka, 1872−75; Steffan Ernst, Hostinné, 1893−97; Steffan Franz, Hostinné, 1882−90; Steffan Franz, Hostinné, 1893−97, Steffan Franz, Hostinné, 1914−19; Steffan Georg, Hostinné, 1897−99; Steffan Josef, Hostinné, 1887−95; Steffan Josef, Hostinné, 1904−08; Steffan Heinrich, Hostinné, 1884−88; Steffan Leopold, Hostinné, 1913−21; Egon v. Steffek, Královské Vinohrady, 1903−05; Stehle Friedrich, Kirchgarten (Baden), 1884−85; Steidler Zdeněk, Malá Skalice, 1874−78; Stein Erich, Lučina, 1916−20; Stein Leo, Praha, 1895−96; Stein Manfred, Trutnov, 1914−22; Steindler Karl, Vrchlabí, 1906−7; Steindler Franz, Olešnice − Debrné, 1899−1900; Steiner Johann, Olešnice − Debrné, 1893−94; Steinmann Rudolf, Čermná, 1902−05; Steinmann Rudolf, Teplice, 1921−22; Steppan Karl, Dušníky, 1912−20; Stěpán Heinrich, Pecka, 1872−75; Sterba Johann, Wien, 1892−93; Sternberg Leib, Samuszyn, 1916−17; Steuer Friedrich, Heřmanovy Sejfy, 1917−21; Stiastny Herbert, Berlin, 1916−17; Stieglitz Otto, Hostinné, 1901−06; Stieglitz Theodor, Prachatice, 1888−96; Stiepel Wilhelm, Liberec, 1921−22; Stiller Augustin, Horní Staré Město, 1883−97; Stiller Edmund, Mnichovo Hradiště, 1904−12; StillerEdmund, Špindlerův Mlýn, 1906−09; Stiller Franz, Heřmanovy Sejfy, 1873−77; Stiller Franz, Čermná, 1919−20; Stiller Josef, Arnutlovice, 1874−78; Stiller Josef, Arnutlovice, 1891−98; Stiller Josef, Mnichovo Hradiště, 1899−1907; Stiller Wenzel, Horní Heřmanovy Sejfy, 1880−84; Storm Anton, Hostinné, 1889−97; Storm Anton, Prostřední Olešnice, 1916−22; Stracke Josef, Jablonec, 1913−17; Stransky August, Svoboda n.Úpou, 1887−95; Stransky August, Mladé Buky, 1913−21; Stranský Franz, Ždireč, 1872−73; Stransky Johann, Podhůří, 1904−12, Stranský Johann, Ždireč, 1877−8; Stransky Johann, Přední Ždireč, 1884−87; Stransky Josef, Hostinné, 1898−1903; Stranský Josef, Kalná, 1875−76; Streitzig Heinrich, Praha, 1892−93; Stříbrný Ottomar, Hostinné, 1872−76; Strihavka Johann, Bernatice, 1918−20; Stuchlik Adolf, Arnutlovice, 1882−86; Studnička Heinrich, Hostinné, 1874−80; Studnitzka Johann, Dolní Lánov, 1901−02; Studnitzka Max, Lánov, 1906−14; Stump Vinzenz, Dolní Vlčkovice, 1882−90; Stumpe Johann, Rokytnice n.Jizerou, 1883−84; Stupmf Herbert, Slotov, 1913−18; Sturm Alois, Hradiště u Dvora Králové, 1914−22; Sturm Anton, Borovnice, 1887−95; Sturm Emil, Mnichovo Hradiště, 1921−22; Sturm Franz, Prosečné, 1919−22; Sturm Friedrich, Horní Lánov, 1904−12; Sturm Johann, Hradiště u Dvora Králové, 1913−16; Sturm Johann, Janské Lázně, 1887−95; Sturm Johann, Trutnov, 1883−84; Surm Josef, Arnultovice, 1908−13; Surm Josef, Dolní Lánov, 1889−1897; Sturm Julius, Vlčice, 1886−90; Sturm Vinzenz, Trutnov, 1916−22; Suchanek Josef, Dačice, 1879−80; Suste Karl, Vrchlabí, 1894−95; Süßmut Georg, Ullersdorf, Prusko, 1915−19; Süß Oswald, Úpice 1913−21; Svět Bohumil, Mrklov, 1874−75.

T.

Tarant Anton, Dolní Dvůr, 1897−98; Tasler Franz, Kocléřov, 1885−87; Tauchen Emanuel, Horní Lánov, 1885−88; Tauchmann Gustav, Hostinné, 1875−77; Tauchmann Hugo, Dvůr Králové n.Labem, 1913−18; Tauchmann Johann, Fořt, 1881−86; Tauchmann Zdenko, Jilemnice, 1887−91; Taussig Franz, Karlovy Vary, 1921−22; Tenschert Friedrich, Těšín, 1899−1900; Thamm Franz, Hostinné, 1905−08; Thamm Josef, Babí, 1892−94; Thamm Ladislaus, Prostřední Olešnice, pošta Nové Město, 1909−11; Thamm Wenzel, Záboří z Kocléřova, 1909−17; Thomas Karl, Dolní Hamry, 1890−92; Tichy Johann, Dolní Kalná, 1903−09; Tichy Wenzel, Hostinné, 1891−93, Tins Rudolf, Horní Vlčkovice, 1906-14; Tippelt Ernst, Staré Buky – Debrné, 1899−1900;Tippelt Julius, Svoboda n.Úpou, 1884−86; Tippelt Rudolf, Horní Staré Město, 1895−1900; Tippelt Wenzel, Velká Úpa, 1921−22; Tischer Ernst, Nová Paka, 1898−1900; Tischer Franz, Benešov nad Ploučnicí, 1920−22; Tischer Theodor, Benešov nad Ploučnicí, 1916−22; Tluchoř Anton, Višenovice, 1890−92; Totzauer Adolf, Jarohňovice, 1895−97; Tost Wilhelm, Hostinné, 1905−06; Triausel Karl, Mimoň, 1910−14; Traxler Heinrich, Josefov, 1895−97; Trägner Alfred, Hora Svatého Štěpána, 1898−1902; Treutler Karl, Broumov, 1895−96; Trousil Karl, Wien, 1903−08; Trunschka Harry, Kopenhagen [Kodaň], 1919−22; Trum Oskar,

58

Ungerndorf [Dolní Rakousko], 1908−09; Tschapka Rudolf, Verneřice, 1893−98; Tschertner Josef, Prosečné, 1905−08; Tschöp Eduard, Hostinné, 1873−77; Tschöp Friedrich, Hostinné, 1876−78; Tschöp Hugo, Hostinné, 1873−76; Tschöp Franz, Hostinné, 1884−85; Tschötsch Karl, Hostinné, 1874−79; Tuma Emil, Kuřívody, 1884−88; Turek Karl, Wien, 1877−80; Turnwald Emil, Praha, 1908−09; Tužil Josef, Praha, 1889−90; Tünkl Rudolf, Trutnov, 1886−94.

U.

Uhl Fritz, Nejdek, 1896−97; Uhl Hans, Nejdek, 1896−97; Ullmann Anton, Čermná, 1879−83; Ullrich Emil, Čistá, 1878−80; Ullrich Erhard, Hostinné, 1920−22; Ullrich Eva, Hostinné, 1917−22; Ullrich Ferdinand, Heřmanovy Sejfy, 1919−22; Ullrich Franz, Chotěvice, 1895−97; Ullrich Franz, Stupná, 1898−1901; Ullrich Hugo, Horní Lánov, 1890−93; Ullrich Reinhold, Prosečné, 1919−22; Ullrich Vinzenz, 1880−2; Ullmer Albert, Zálesní Lhota, 1885−90, Ulrich Johann, Stupná, 1890−98; Unger Ernst, Hejtmánkovice, 1889−92; Unger Hugo, Hejtmánkovice, 1889−92; Urban Franz, Kohoutov, 1916−20; Urbanec Karl, Trutnov, 1888−96; Urbanec Max, Trutnov, 1890−98; Urbann Franz, Králíky u Nového Bydžova, 1883−86.

V.

Vacek Ottokar, Čistá, 1876−78; Vanicek Johann, Theresienfeld (Dolní Rakousko), 1883−85; Vaniček Franz, Mostek, 1913−21; Vávra Johann, Hořice, 1880−81; Vedral Franz, Lomnice, 1876−78; Vedral Georg, Liběšice u Litoměřic, 1884−89; Veit Leo, Benešov nad Ploučnicí, 1901−1905; Veith Otto, Horní Rokytnice, 1906−14; Veselý Alfred, Trutnov, 1916−18; Vidale Friedrich, Wien, 1891−92; Vidalé Julius, Praha, 1876−78; Višňák Karl, Trutnov, 1881−82; Vlačiha Eduard, Smíchov, 1894−98; Vlášek Anton, Česká Skalice, 1884−86; Vogelgesang Moritz, Starý Harcov, 1883−85; Vogl Adalbert, Triest, 1889−90; Vogt Josef, Trutnov, 1910−18; Volkmann Karl, Hostinné, 1899−1907; Volkmann Johann, Nové Mitrovice u Jilemnice, 1906−10; Voseček Josef, Hořice, 1892−93; Völpel Ewald, Neu-Itzkany (Bukovina), 1915−22; Boděrek Alois, Chlumec, 1878−86.

W.

Waclawec Johann, Hostinné, 1902−12; Waclawik Johann, Vrchy, 1874−76; Waclavik Karl, Hostinné, 1900−02; Wagner Erich, Maršíkov, 1914−15; Wagner Franz, Arnultovice, 1915−20; Wagner Franz, Hostinné, 1872−76; Wagner Herta, Temný Důl, 1908/9−14; Wagner Paul, Hostinné, 1908−17; Wagner Paul, Chotěvice, 1916−20; Wagner Udalrich, Bělohrad, 1877−81; Walda Franz, Komárno, 1912−14; Walda Heinrich, Hostinné, 1912−13; Waldek Karl, Vimperk, 1890−91;Walenta Vinzenz, Taliza, 1899−1900; Walenta Wilhelm, Česká Skalice, 1887−88; Walsch Heinrich, Borovička, 1898−1901; Walsch Reinhold, Poříčí u Trutnova, 1916−1917; Walter Paul, Hostinné, 1918−22; Waněk Wilhelm, Broumov, 1897−1900; Wanka Adalbert, Vrchlabí, 1894−97; Wanka Ernst, Hostinné, 1909−1917; Wanka Franz, Heřmanovy Sejfy, 1904−06; Wanka Friedrich, Dvůr Králové n.Labem, 1907−11; Wanka Friedrich, Pilníkov, 1903−06; Wanka Johann, Dolné Olešnice, 1874−79; Wanka Johann, Brusnice, 1877−81; Wanka Josef, Hostinné, 1905−12; Wanka Josef, Mostek, 1908−16; Wanka Karl, Praha, 1898−1900; Wascha Josef, 1876−77; Watzek Friedrich, Markoušovice, 1878−1880; Wögerer Karl, Pilníkov, 1906−07; Wähner Heinrich, Horní Chřibská, 1909−11; Weihrauch Adalbert, Arnutlovice, 1880−84; Weihrauch Anton, Veltrusy, 1898−1906; Weihrauch Johann, Hostinné, 1904−12; Weiner Leib, Storozynetz [Bukovina], 1916−18; Weinert Hans, Vinohrady, 1886−90; Weinert Karl, Buda [Maďarsko], 1884−86; Weiniger Ernst, Wien, 1899−1900; Weinlich Hugo, Hostinné, 1883−91; Weintraub Albert, Lemberk, 1916−17; Weiseles Hans, Liberec, 1904−06; Weiskopf Camill, Sowinka, 1885−87; Weiß Egon, Brno, 1895−99; Weiß Ernst, Hostinné, 1909−11; Weiß Ernst, Brno, 1899−1900; Weiß Franz, Heřmanovy Sejfy, 1883−87; Weiß Herbert, Hostinné, 1912−1919; Weiß Johann, Jevišovice, 1882−83; Weiß Otto, Brno, 1898−99; Weiß Sigmund, Čistá, 1921−22; Wenzel Emil, Velká Zdobnice, 1890−91; Wenzel Ernst, Broumov, 1890−91; Wenzel Franz, Velká Zdobnice, 1890−94; Werner Franz, Josefov, 1891−92; Werner Karl, Josefov, 1890−92; Werner Richard, Vrchlabí, 1877−78; Wertheimer Peter, Pardubice, 1904−06; Wetzer Julius, Hostinné, 1879−82; Wichtel Adolf, Hostinné, 1872−76; Wick Anton, Královec, 1918−22; Wick Johann, Pilníkov, 1881−89; Wick Josef, Heřmanovy Sejfy, 1915−22; Wick Vinzenz, Královec u Chotěvic, 1904−06; Wick Wenzel, Pilníkov, 1874−78; Widensky Walter, Kocléřov, 1920−22; Wiesner Alois, Dolní Kalná, 1908−14; Wiesner Gustav, Vrchlabí, 1894−1902; Wihan Franz, Huntířov, 1921−22; Wihan Josef, Hostinné, 1891−95; Wihan Josef, Kocléřov, 1887−94; Wihan Karl, Hostinné1893−97; Wilke Karl, Hostinné, 1889−92; Willer Josef, Horní Žďár, 1915−22; Wilfinger Ottokar, Zeleznice, 1883−84; Wimmer Rudolf, Jáchymov, 1899−1903; Winkler Getrud, Hostinné, 1920−22; Winkler Friedrich, Kuklena, 1887−92; Winkler Karl, Pořící u Trutnova, 1887−90; Winternitz Emil, Cerekvice, 1877−79; Winternitz Richard, Josefov, 1886−91; Winterstein Maximilian, Graz, 1878−79; Wippler Johann, Pilníkov, 1884−88; Wipler Ludwig, Felixdorf (Dolní Rakousko), 1912−13; Wippler Alois, Vestřev, 1916−17; Wippler Franz, Veskřev, 1900−01; Wirant Josef, Dolní Kounice, 1919−22; Witak Ferdinand, Dvůr Králové n.Labem,

59

1907−08; Witanowsky Josef, Krakov (Kraków); 1900−01; Witek Alois, Hořice, 1875−79; Wittiger Karl, Hostinné, 1881−85; Wittmann Georg, Praha, 1917−22, Wittmann Wolfnang, Praha, 1921−22; Wachowsky Johann, Moravské Budějovice, 1887−89; Wohlan, Otto, Jičín, 1877−79; Wolff Alfons, Poříčí u Trutnova, 1897−99; Wolff Alfred, Peterwardein [Petrovaradin, býv. Jugoslávie], 1898−1906; Wonka Ernst, Vrchlabí, 1878−81; Wonka Ferninand, Olešnice, 1872−73; Wonka Franz, Dolní Olešnice, 1892−95; Wonka Georg, Hostinné, 1897−1902; Wonka Georg, Hostinné, 1904−06; Wonka Gustav, Heřmanovy Sejfy, 1876−77; Wonka Josef, Čistá, 1903−11; Wonka Kamill, Hostinné, 1901−04; Wonka Otto, Horní Lánov, 1910−11; Woprschalek Otto, Hradiště u Dvora Králové, 1905−08; Wowes Franz, Nové Zámky, 1888−91; Wrabetz Alois, Přezovice, 1877−78; Wrba Adolf, Fogaras [Maďarsko], 1875−77; Wurmfeld Richard, Votice, 1889−90.

Z. Zábřeský Karl, Královské Vinohrady, 1909−10; Zajiček Josef, Dolní Štěpanice, 1874−78; Zakrejs Zdenko,

Hostinné, 1915−22; Zarbock Josef, Praha III., 1909−11; Zaruba Franz, Hostinné, 1885−87; Zaruba Gustav, Hostinné, 1873−77; Zaruba Josef, Suchovršice u Úpice, 1906−07; Zeiß Johann, Horní Planá, 1877−78; Zelfel Anton, Jičín, 1907−11; Zelfel Hubert, Radeč, 1908−12; Zemanek Gustav, Liberec, 1893−96; Zeschitz Ernst, Světlá,1892−96; Zeschitz Ernst, Horní Nové Město, 1916−21; Zeschitz Max, Vrchlabí, 1888−96; Zeschitz Maximilian, Horní Nové Město, 1916−21; Ziegler Paul, Svatý Pankrác, 1906−07; Ziegler Richard, Mohelnice, 1894−95; Zika Alfred, Vrchlabí, 1873−77; Zikesch Arwed, Praha, 1891−92; Zikesch Josef, Lánov, 1874−78; Zimmermann Josef, Stráž nad Nisou, 1898−99; Zineker Karl, Hostinné, 1890−98; Zineker Oskar, Hostinné, 1895−98; Zirm Franz, Dolní Olešnice, 1892−1900; Zirm Franz, Dolní Olešnice, 1916−22; Zirm Heinrich, Prostřední Lánov, 1895−99; Zirm Johann, Dolní Lánov, 1878−86; Zirm Josef, Dolní Olešnice, pošta Nové Město, 1900−04; Zirm Wenzel, Leopoldov, 1891−99; Zlatnik Anton, Jičín, 1872−74; Zocher Friedrich, Hony, 1897−98; Zuber Paul, Litoměřice, 1874−75; Žuliani Friedrich, Jilemnice, 1874−78; Žuliani Josef, Jilemnice, 1875−78; Žuraw Siegmung, Černovice, 1916−17; Zwicker Emanuel, Hostinné, 1873−76; Zwicker Friedrich, Těšín, 1872−77.

60

Obálka a světlotiskové přílohy tohoto oslavného sborníku byly provedeny Grafickým uměleckým ústavem bratří Stiepelových GmbH. v Liberci; Tisková sada byla vyrobena v tiskárně A. Cermann GmbH. v Trutnově.