E TRADICE • SOUČASNOST

MAGIE • TRADICE • SOUČASNOST

DOCttOV"Í SVĚT

I"DIE

Richard Waterstone

Konzultant ediční řady Piers Vitebsky

KNIŽNÍ KLUB I PRÁH

Z anglického

ongmálu India

přeložil Jaroslav Holman.

Redigovala Helena Kučerová.

Vydal Knižní klub, k. s.,

ve spolupráci

s nakladatelstvím Práh.

pošt. přihr. 46,

181 00 Praha 8,

v Praze roku 1996

jako svou 360. publikaci.

Odpovědný redaktor

Michal Rybka.

Technická redaktorka

Jana Maryšková

Počet stran 184.

Sazba Persona,

spol. s r. o.

Tisk Neografia Martin.

Vydání prvni.

Copyright© 1995 Duncan

Baird Publishers

Commissioned artwork

and maps © 1995

Duncan Baird Publishers

(for copyright in

the photographs sce

acknowledgements pages

which are to bc rcgarded

as an extension of

this copyright)

Translation ©

Jaroslav Holman 1996

ISBN orig. 0-333-63848-4

(Duncan Baird. Londýn)

ISBN 80-7176-331-4

(Knižní klub. Praha)

ISBN 80-85809-46-X

(Práh. Praha)

Obsah

Úvod 6

Indie na úsvitu dějin 8

Kultura povodí Indu 10

Árjové 12

Bohové válečníci 14

Védy 16

Bohové oběti 18

Bohyně matka 20

Upanišady 22

Karma 24

Zříkavost 26

Lesní učení 28

Život Buddhův 30

Buddhovo osvícení 32

Buddhovy promluvy 34

Stúpy 36

Mahájánský a théravádský buddhismus Džinismus Tírthan.karové Karma v džinismu

38

40

42

44

Podoby Višnuovy

Trimúrti Višnuovy avatáry Rámájana Hanumán Mahábhárata Bhakti Bhagavadgítá Kršna

46

48

50

52

54

56

58

60

62

Šiva a Bohyně 64

Šivův lingam 66

Hadi, krávy a býci 68

Sádhuové 70

Ganéša 72

Šiva a Párvatí 74

Jižní synové Šivovi 76

Déví 78

Durgá a Kálí 80

'

j.

.Jógická učení

Jóga Hathajóga Schopnosti jóginů Prána Kundaliní Meditace Mantry Mandaly

Rituál a umění

Púdžá Ženy v transu Óm Tantra Svátky a poutě Rasa Lidové umění Hudba Tanec

82

84

88

90

92

94

96

98

100

102

104

106

108

110

112

114

116

118

120

Čas a vesmír

Duše Smrt Pojetí času Má já Stvoření Šiva Natarádža Džinistická kosmologie Astrologie Hinduistické chrámy Mughalové

Guruové

GuruNának Mahátma Gándhí Maharši Mahéš

Jógí Saí Bába Radžníš Haré Kršna

122

124

126

128

130

132

134

136

138

140

144

146

148

150

152

154

156

158

Přílohy 160

Poulě 161

Sedm svatých měsl I 61

Poutní místa

na Ganze 162

Šivaislickd poutnf mis/a na jihu 164

Buddhistické a džinislické

rírlhy 166

Meditace 168

Symbolika jantry 168

Pozdrav slunci 170

Slovníc'ek I 72

Bibliografie 174

RejstNk 175

Poděkovdní 183

44 ZŘÍKA VOST

Karma v džinismu

Nejpozoruhodnějším rysem džinistického pojetí karmy je jeho materiálnost. Džinisté totiž karmě přisuzují hmotnou podstatu: představují si ji jako jemný prach, který se

OSM DRUHŮ KARMY

Džinistické učení rozlišuje osm druhů karmy, resp. karmických částic. Čtyři z nich jsou zhoubné: m6haníja zaslepuje a poutá duši ke klamným idejím, džiídndvaraníja zabral'\uje poznání a navozuje duševní a duchovní zmatení, daršanávaraníja

Pozlacené sochy \'chrámu Kóm� mandir v lndauru ve stdtě

Madhjapradé' zpodoh1lují

d:!inistické tírthankary. kteN se odpoutali od hmotného světa, kdyt .. spdlili " svou minulou kannu, a zbavili se tak karmické zdtéfe.

lepí na duši a připoutává ji k tělu mnoha životů, aby se duše mohla tohoto prachu zbavit. Duši Cl duševno (džíva) chápou džinisté jako životadárný prvek obsaže­ný v lidských bytostech, zví­řatech, a dokonce i v rost­linách. Ve své původní pod­statě je džíva čisté a vševě­doucí, avšak při svém spo­jení s posloupností těl se znečišťuje, neboť na něm ulpívá karmický prach. Ne­duše či neduševno (adžíva) je prvkem neživotným. Je obsaženo ve hmotě, ale také v prostoru a času, v jejichž rámci duše usiluje o odpou­tání od těla.

Konečným cílem, k ně­muž se džinista ubírá po do­bu mnoha svých zrození, je

vysvobozeni duše. Musí se přitom bránit ulpívání nové karmy a zbavovat se karmy staré. Jelikož je karma důsledkem zápor­ného jednání, neváže jedinec nové karmi-

zatemňuje vnímání a víru a antardja váže energii duše a brání jí ve vývoji.

Dalšími čtyřmi karmami jsou védaníja ovlivi\ující pocity štěstí a smutku. ndmakarma (,jmenná" karma) stanovující charakter příštích zrození jedince, djuhkarma ("tělesná" karma) určující délku jeho životů a g6trakarma ("klanová" karma) rozhodující o jeho rodovém zařazení a společenském postavení.

ckéčástice,jestliže se takového jednání vy­varuje. Karmy z minulých životů se pak může zbavovat v prí'tběhu nid'!.ará, proce­su jejího spalování. Proto musí konat askezi i jinak umrtvovat své tělo a dbát na "tři klenoty" (triratna) džinismu: správnou víru, správné vědění a správný život.

Nejsilnějším lapačem karmického pra­chu je skutkové, slovní i myšlené násilí. Džinistické prameny uvádějí, že karmu váže i nezamýšlený násilný skutek, dnešní džinismus ale považuje takový čin za

NKJVYŠŠÍ CTNOST Všechny formy života obsahují dží,·a (duševno,

životadárný prvek). a zasluhují si proto podle

džinistického učení ohled a soucit. Je třeba d�sledně

se vystříhat násilných či ml , které jiným živým

bytostem ubližují, nebo je dokonce zabíjejí. Nenási l f

(ahinsd) je v džinismu nejvyšší ctností.

Zvířata mají stejný počet smysh't jako lidé,

je v nich proto pfítomno džíva podobného druhu jako

v lidech a vyznačují se také témčř stejnými

vlastnostmi. Tak jako lidé jsou schopna ovládat své

chování a pamatovat si své minulé životy. Džinisté

jsou přísnými vegetariány a pro stará a nemocná

zvířata zřizují útulky, kde je o ně pečováno, dokud

nezemřou přirozenou smrtí.

Džfva je příLomno i v rostlinách. Jejich život má

podle džinistické nauky s životem lidským společné

základní rysy: rostliny rostou, uvadají, jsou vnímavé

na své okolí a jsou nad<lny jistým vědomím. Džinisté

se zdržují pojídání ovoce s mnoha semínky

a odmítají potravu a nápoje, které procházejí nějakou

změnou, jako např. fermentací v případě

alkoholických nápojů.

Džinistickému laikovi zásada nenásilí velice

zužuje volbu povolání. Z tohoto důvodu džinisté

pracují často v obchodě a finančnictví. Jejich

náboženství má výrazně asketický základ, a džinisté

proto z toho, co vydělají, mnoho ušetří.

Džinistický princip nenásilí velice inspiroval

Mahátmu Gándhfl1o (viz str. 150-151). Ten sice

nebyl džinistou, pocházel ale z Gudžarátu, který

je od 3. století n. I. jedním z hlavních center tohoto

náboženství. G<\ndhí použil nenásilí jako vysoce

účinné politické taktiky a při svých kampaních za

dodržování občanských práv razil džinistické motto

"Nenásilí je nejvyšší náboženskou povinnostr'

(ahinsd param6 dharma).

KARMA V DŽLNISMU 45

karmicky negativní jen v případě, že se jej džinista skutečně mohl vyvarovat a do­pustil se ho z "nedbalosti" (pramáda).

Život džinistického laika by měl být přípravou na jeho příští zrození, kdy bude mnichem. Vrcholným a konečným pro­jevem mnišského zřeknutí se světa, aske­tického neulpívání, je san/ékhaná - do­brovolná smrt hladem. Džinisté se totiž domnívají, že rituální sebevražda vylepší stav duše v jejím příštím zrození a přiblíží ji ke konečnému odpoutání od hmoty.

Tento švérámbarský asketa má v rukou rouJku,

kterou si navlékd, aby nevdechoval, a wdfž nezabíjel

drohné organismy. Md také metličku

na odsmulovdní hmyzu, který by jinak mohl

rozmdčknout.

84 JÓGICKÁ UČENf

Jóga

Reliéf ze 7. stoletf v Mamallapuramu zpodobi'íuje boha Šivu prokazujícího uzndní mudrci 8/wgírat/wvi, který stojí v jógové pozici na jedné noze.

Pod pojmem "jóga" se v Indii rozumí nauka o vysvobození z pout hmotného světa, která vedle teorie předkládá i prak­tický návod, jak a za použití jakých pro­středků lze tohoto cíle, to jest m6kši, do­sáhnout. Jóga je tedy podobně jako buddhismus a džinismus učením nejen teo­retickým, ale především praktickým. Dělí se na řadu směrů, které většinou pří! iš ne­vybočují z rámce jógy jako jednoho z šesti tradičních filozofických systémů hinduis­mu. Na Západě bývá jóga dodnes mylně ztotožňována se soustavou tělesných po­loh (ásanů) hathaj6gy (viz str. 88-89),jed­noho z jejích odvětví, a její duchovní aspekty tam bývají opomíjeny. V indickém pojetí jsou ásany pouhými prostředky k vnitřní očistě a přeměně těla, které se

teprve potom stává účinným nástrojem, s jehož pomocí se může duch přenést za hranice máji (viz str. 130-131 ), iluzorní reality tohoto světa.

Slovo "jóga" bývá obvykle překládáno jako "spojení" ,jeho přesnějším ekvivalen­tem je ale "jho" či "jařmo" (anglicky: "yoke"). Jógin usiluje o "připřažení" svého "nižšího vědomí"- tj. toho, co dnes nazý­váme "egem"- k "nejvyššímu vědomí", tj. k Absolutnu. Sebeovládáním, asketis­mem a meditací jógin ukázňuje svou "tě­lesnou mysl" (čitta), aby byla vyšší realitu brahma (božství, absolutního ducha) vůbec schopna vnímat. Jógické osvícení ovšem není čímsi, co by "zakoušela" jen mysl: někdy bývá popisováno jako stav, jehož "svědkem" je vědomí, když je "pro-

buzeno", když je "spřaženo" s pravou podstatou světa.

Chce-li adept či adeptka jógy poznat vyšší pravdu, musí nejprve prohlédnout závojem máji, který bývá přirovnáván k hladině jezera zčeřené větrem. Když se ale vítr utiší, hladina se zklidňuje a roz­tříštěnými obrazy začínají prostupovat pravé tvary. Obdobně se jóga snaží ustálit bludný tok vědomí, které plní přelétavou mysl proměnlivými vjemy a myšlenkami: Když se začátečník pokouší o velice jed­noduchá jógická cvičení, například o sou­středění na jeden bod nebo na svůj dech, jeho mysl začíná těkat a ruší jej imaginár­ními rozhovory, vzpomínkami a nesouvis­lými myšlenkami.

Některé jógické směry při svém vzniku navázaly na dualistickou filozofii sdn­

kliji, která předpokládá existenci dvou základních oddělených entit - prahmoty (prakrti) a ducha (puru.še). Ke hmotě v nás je tento duch vázán silou karmy, resp. mo­rálními dopady našich minulých činů. Tato individuální karmická zátěž pak způsobuje i naše opětovná zrození v kolo­běhu sansáry (viz str. 29). Základní pří­činou její akumulace je naše touha žít v tomto světě plodně a činorodě, a proto jóg in, má-I i se z karmické kauzality vyma­nit, musí této touhy pozbýt. Naše mysl (čilla) v sobě nese otisky (sanskára)

z našich minulých existencí. Tyto otisky se v současném životě aktivizují a mo­hou být překážkou pozitivního duchov­ního vývoje člověka. Jógin se je proto snaží cílevědomým úsilím odstranit a v průběhu dlouhodobého a náročného procesu vnitřního přerodu postupuje ke konečnému stadiu dokonalého duchov­ního očištění.

Esoteričtější proudy jógy svými kořeny zřejmě tkví v předárjovském šamanismu (viz str. 11-13). Jóga totiž někdy používá

JÓGA 85

Šl V A, I'ÁN JÓGY

Soudobý plakdt zpodoblluje Šivu usazeného v jógové pozici na hole Kailá.ro.

Jedno ze jmen boha Šivy je Jóganátha, Pán jógy. Často bývá zpodobňován, jak medituje v pozicích padmdsana ("lotosové"), siddhdsana ("mistrovské") nebo sukhdsaua ("pohodlné"). Z.ikladním rysem Šivovým je obojetnost: je největším z jóginů a zárovc ií božslvem/ingamu (falu), je erotickým asketou. Zosobňuje tak tantrickou (viz str. I I O-l l I) a lwtlwjógickou (viz str. 88-89) syntézu jógy a bhógy

(smyslového požitku). Jeho jóga je nedualistická, protože nestaví jako postulát úplné oddělení duše a těla. Po1nocí asketického "vnitřního z<:ipalu'' naopak usiluje o přeměnu fyzického těla na tělo ,jcmnohmotné" (s1ík.'ma), jež jediné je schopno dojít vysvobození. Podle Šil'apurdny je jóga potlačením veškeré aktivity až na meditace o Šivovi jakožto "čistém vědomí".