VELIKONOCE 2017
PŘEČTĚTE SI KNIHU: DĚTI A PĚT JAZYKŮ LÁSKYKDYŽ SE ŘEKNE: VYZNÁNÍ HŘÍCHŮŠŤASTNÉ MANŽELSTVÍ PODLE ŠEDOVÝCH A TOMEČKOVÝCHROZHOVOR O MNÍŠECKÉM SPOLČU S PETROU BORŮVKOVOUROK 1934 V NAŠÍ FARNOSTI: SVÁTKY VELIKONOČNÍ A DUCHOVNÍ POUŤDO ŘÍMASVATÝ, KTERÝ MNE ZAUJAL: BLAHOSLAVENÝ HROZNATAOBLÍBENÁ MODLITBA CHIRURGA PROFESORA KASALICKÉHOMIREK SALCMAN SE PTÁ: O CO JDE MEZI MNOU A BOHEM?
Autor obrázku: Vája Šváchová, 4 roky
2
Z FARNÍ KNIHOVNYPokud byste měli čas jenna jedinou knížku, dopo-ručíme vám právě tuto:Gary Chapman a RossCampbell: Děti a pětjazyků lásky. Ač to zníjako klišé, některýmz nás tato kniha změnilaživot a vztahy v rodiněk lepšímu. Mluví o pětizákladních způsobech,kterými si lidé projevujílásku, i o základní životnípotřebě našich dětí– „bříšku plném lásky“,neboli „plné citové ná-drži“. Mluví o naší rodi-čovské povinnosti dětemlásku poskytovat, a tov jej ich jazycích, nikoliv těch našich. Jdeo pokračování velmiúspěšné série, snaddokonce lepší než origi-nál – původní autor sipřizval dalšího kolegu,který jeho pohled obo-hatil o souvislostis agresivitou, disciplínoua školním prospěchemdětí.
OTÁZKY Z LITURGIE
Co znamená Vyznáníhříchů na začátkumše svaté?Úvodním zpěvema pozdravem se vytvo-řilo společenství, jakjsme si minule připo-mněli, kdy předstu-pují všichni předPána s vědomím, žejsou bratři a sestry, ženesou společně odpo-vědnost, a Bůh k nimbude mluvit jakospolečný Otec všech.
K svatému dění,jakým je mše svatá,musíme přistupovat po-korně a očištěni. Protoje na začátek mše sva-té zařazeno vyznáníhříchů. Nejprve je tře-ba se soustředit. Knězpronáší výzvu k zpy-tování svědomí. Po vý-zvě setrváme všichniv tichémzpytování svědomí.Nepromarněme tentookamžik. Je třebaabychom sice krátce,ale hluboce promyslelisvé skutky od poslednísvaté oběti a projevili
3
je s opravdovou lítostí,dostává se námodpuštění lehkýchhříchů. Na to nezapo-mínejme – pomůženám to, abychom tutočást mše svaté kona-li s patřičným soustře-děním. Přicházejme namši svatou tak, aby
nikdy upřímné vyznáníhříchů nechybělo. Každáčást mše svaté má svůjvýznam a nelze si leh-kovážně omluvit neú-čast.
P. Jan DlouhýRECEPT NAŠŤASTNÉMANŽELSTVÍModerní svět je nejistýa rychlý, proměňujenás, i místa, kde žije-me. Jedno ale zůstává:stabilní rodina jakozáklad společnostia církve. V našemzpravodají Stopy protopravidelně přinášímepříspěvky těchmanželů, kteří jsouochotní a vstřícní kesdílení cenných zku-šeností, pro inspiraci
kajícnost.Vyznáváme viny. Vy-znávám se… Texttohoto vyznání jevelmi poučný.
Nevyznává-me se jen z toho,co špatného jsmemyslili a mluvili,nýbrž také z toho,co jsme neudělalia měli vykonat. V tom jeprojev toho, jak nás našebohoslužba vede k ak-tivní činnosti. Jak násnabádá, abychom dob-ře jednali, a jak nám vy-týká, když dobřenejednáme, ač můžemedobro vykonat.
Pronesli jsme vy-znání – a všimněme si, žeje s námi konal i kněz.Není nad lid vyvýšen,vždyť i on je člověk, jemezi věřícímia spolu s nimi hledáočistu od vin. Rozhře-šení, které po společnémvyznání hříchů pronáší,není svátostné, je tosvátostina (svátostnéodpuštění je ve svátostismíření). Přij ímáme-li
4
nás všech. Děkujeme!Umění manžel-
ství spočívá ve způso-bu, jak sesnášet s druhým.Ludmila a JiříŠedovi, Trnovámanželé 35 let, dvasynovéMyslíme, že návod našťastné manželství ne-existuje. Každý si musísvou cestu projít sám.Člověk je svým způso-bem originál a záleží namnoha okolnostech, jakmanželství prožíváa k němu přistupuje.
A teď několik po-střehů z našeho manžel-ství: Brali jsme se jižstarší a s jasnou před-stavou založení rodiny.Měli jsme snahu žít pod-le křesťanských zásad.A to, že jsme uzavíralimanželství v kostelepřed Bohem, byl pro nászávazek snášet dobréi zlé. Také, zajisté, u náshrál roli dobrý příkladnašich rodičů a předků.Nejlépe vystihuje náš
pohled na manželství, couž napsal někdo jiný:Celé umění manželstvíspočívá ve způsobu, jakse snášet s druhým.Znamená to trpělivost,sebeovládání, shoví-vavost. Znamená to od-vahu, humor, střízlivýrozum.
A na závěr: Ideálnímanželství má dva před-poklady, muž musí býthluchý a žena slepá.(Sókratés)Lucie a JanTomečkovi, Mníšekpod BrdyManželé 7,5 rokuDěti Vojtěch (6 let),Jindřich (4,5 roku),Anna (1 rok)Bůh nás učí, jaké má býtpořadí priorit v našemživotě. Na prvním místěvztah s Bohem, nadruhém místě manželskývztah a pak až děti.„Nedovede-li někdo véstsvou rodinu, jak se budestarat o Boží církev?“1 Tm 3,5„Kdo se nestará o své
5
blízké a zvláště o členyrodiny, zapřel víru a jehorší než nevěřící.“1 Tm 5,8Bůh nás stvořil, abychomse vzájemně doplňovali.Bůh sám má v sobě oběsložky, jak ženské, takmužské. My jsme dostalipříležitost poznávat tohodruhého, a tím i více po-znávat Boha. Je třebamít stále na paměti, žerozdíly mezi námi jsoudůležité, byť je pro násčasto těžké pochopit je-den druhého. Každý mu-síme věnovat úsilí učit sehovořit jazykem tohodruhého. Dělat věci, kte-ré nám nejsou přirozené,někdy i věci, kterým vů-bec nerozumíme. Kdyžto partner ocení, takmáme motivaci v tompokračovat. To nás sbli-žuje a vede k porozumě-ní a ke šťastnějšímuspolubytí. My se to v na-šem manželství učímekaždý den. Někdy to jdelépe, j indy hůře a víme,že učit se budeme celýživot, protože některé
rozdílnosti se zdají ob-rovské a nepochopitelné.O manželství je potřebapečovat: vyhradit si časna manželství, do kte-rého nemůže nic přij ít.My máme určený jedenvečer v týdnu, kdy násnesmí nikdo rušit, snaží-me se mít i víkendy bezdětí (nebo jen s tě-mi nejmenšími), změnitprostředí, být spolu, sdí-let se a dělat, co násbaví, sbližuje.
Ať chceme nebone, tak se navzájem zra-ňujeme a je důležitémluvit o svých zraněníchpřed sebou otevřeně. Jedůležité si umět od-pouštět. „Buďte k soběnavzájem laskaví, milo-srdní, odpouštějte sinavzájem, jako i Bůhv Kristu odpustil vám.“Ef 4,32
6
Nechme se tedy véstDuchem svatým, ať jev našich manželstvícha rodinách radost a po-těšujeme tak našeho Ta-tínka v nebesích. Amen.
Zdena LackováROZHOVOR
Petra BorůvkováChystáme se na Celo-státní setkání mlá-deže. Jestli něcov mníšecké farnostiléta chybělo, bylo tomládežnické „spolčo“.O tom, jak se teďpo-maličku rodí, jsme sipovídali s jeho vedoucíPetrou Borůvkovou.
Máte užzkušenosti s dřívějšímvedením spolča?Pár let běhemstudia vysokéškoly jsemvedla spolčov Praze. Bylozáměrně pou-ze holčičí. Jájsem raději,když je spolčosmíšené, alezase když jerozdělené, je snazší se
bavit o některých téma-tech. Ale dělali jsmesamozřejmě i společnéakce s kluky.
V Mníšku chodí dospolča zatím jen párteenagerů, v drtivévětšině jsou to holky.To je obecně problémkřesťanských společen-ství. Když se podíváte dokostela, také tam převa-žují ženy.Není Vám líto, že jeo setkávání mníšecké-ho spolča tak malý zá-jem?Samozřejmě, že mi to jelíto a někdy si říkám,jestli to má vůbec nějakýsmysl. Ale poradila mijedna kamarádka, která
se snaží o to-též, ale v j inémměstě, a takéto tam jdepěkně ztuha.Řekla mi: buď-to s tím PánBůh záměr má,a pak se to ponějaké doběrozjede. Nebo
to není Boží vůle, a pak
•Petra Borůvková pochází zeseverovýchodních Čech•Je architektka•Rok a půl bydlí s manželemv Mníšku pod Brdy•Od loňského jara vede v našífarnosti spolčo mládeže
7
to prostě skončí.Děti mají dneska spoustuzájmových činností,prostě spolčo ne-stíhají…Sama jsem na tomve škole bylastejně, hodně jsemhrála na housle,takže jsem skorodenně byla v zá-kladní uměleckéškole. Ono je too tom nebrat spolčo jakodalší kroužek, ale měloby to být prosté scházeníse s kamarády, na kterése těšíte.Co má spolčo našim„větším“ dětem dávat?Je to povzbuzování sev životě ve víře, po-bývání se stejně smýšle-j ícími kamarády. S nimimůžeme probírat i té-mata, o nichž se běžněse spolužáky ve školebavit nemůžeme. Poví-dáme si o tom, proč vě-říme, jak se to projevujev životě, ve vztazích, ja-ké hodnoty jsou pro násv životě důležité a proč
se leckdy liší od hodnotnevěřících lidí.O jakých hodnotách
mluvíte?Třeba o tom, že sesnažíme žít prav-divě, nepodvádět.A že se dokážemepřiznat ke své víře.Většinou je to tak,že když je ve svémpostoji někdo
pevný a dokáže ho na-plno říct a nestydět se zaněj , tak ho ti ostatní be-rou. Zatímco, když neví,jestli svou víru netajit,jestli to není třebahloupé, tak tu nejistotuostatní vycítí a může sestát, že to nechápoua člověka zesměšňují.Rozhodnutí „věřím“ musíkaždý udělat sám za se-be, to za nás neudělajírodiče, i když jsou samivěřící.Letos v srpnu proběh-ne celostátní setkánímládeže v Olomouci.Bude spolčo při tom?Chystáme se tam a bu-deme rádi, když se
8
k nám ještě další mladípřidají. Program budehodně zaměřený na po-vzbuzení ve víře, heslemsetkání je „Nebojte se! “Sledujeme na spolčuvidea – krátké pětiminu-tové katecheze, kteréprovází vždy mediálněznámá osobnost a knězz centra mládeže. A vy-plňujeme pracovní listy,které dávají úkoly k za-myšlení. Naposled tobylo o tématu důvěry.
Zdena LackováZ FARNÍ KRONIKYRok 1934– Svátky velikonočníNa Květnou neděli konánprůvod s ratolestmi ko-lem hřbitova po náměstí,j ichž se zúčastnila ne-přehledná řada školníchdítek – nescházeli aničechoslováci a bez-vyznání. Účast věřícícho Květné neděli a Sva-tém týdnu byla obrovská.Pašije a zpěvy kostelnínacvičil ředitel kúrup. Friedler, zpívalizvláště páni učitelé
obecné školy v Mníškup. Martínek a Czisiewski,jej ich manželky, pan Hu-šák obchodník, p. Schierzámečník z Mníšku. NaVelký pátek v 5 hodinráno šel průvod naSkalku, kde konána kří-žová cesta. Účastníkůbylo přes 300, mezi nimimnoho mužů, mladíkůi dítek školních. Zvláštěale byla obrovská účastpři slavnosti Vzkříšení,která konána za pěknéhopočasí o 7 h. večer. Podlouhé době účinkovalaopět hudbajedenáctičlenná p. Ko-háka, který ač čecho-slovák s ochotou zdarmahrál se dvěma jinými.Druhým dáno 80 Kč. Po-prvé byl nesen novýnádherný bohatě zlatemvyšívaný baldachýn. PanHušák vypaloval při prů-vodu rachejtle a bengál-ské ohně. Slavnostizúčastnil se vysokorodýpan patron p. baronBernhard a nejmladšíjej ich bratr baron Ka-rel s chotí a dětičkami
9
dlícími zde návštěvou,úředníci panstvía sestřičky z Pleše. NaBoží Hod byl kostel plný.Duchovní pouť dítekdo ŘímaNa ukončení milostivéhoroku zúčastnily se dítkyškolní duchovní pouti doŘíma za těchto podmí-nek. Na Zel. Čtvrtek, Vel.Pátek, Bílou Sobotua Hod Boží modlily sedenně na úmysl Sv. otce5 otčenáš, 5 zdrávas,a jeden otčenáš a jedenzdrávas a povzdech:„Spasiteli světa, zachraňRusko“. A na Hod Božíšly k sv. přij ímání. Dítkynapsaly S. otci následu-j ící dopis: Sv. otče, mámVás rád a chci Vás po-slouchat a prosím Váso požehnání pro sebei pro celou naši rodinua pro celou naši vlast.Slibuji Vám, že na koncitohoto nejsvětějšího rokuo velikonocích ve 3 h.vyplním podmínky tétoduchovní pouti do Říma,jaké byly vyhlášeny“Dětským apoštolátem
Krista Krále“.Moje stáří:Adresa:DatumTyto prosbičky byly za-slány Dětskému apoš-tolátu Krista Králev Boskovicích. Pouti tétozúčastnily se 67 dítek,a to 28 hochů a 39 děv-čat; z měšťanské školy16 hochů 14 děvčat,z obecné školy 2 hoši8 děvčat, z Kytína 4 hoši1 děvče, z Nové Vsi4 hoši 13 děvčat, z Či-sovic 2 hoši 3 děvčata.
SVATÝ, KTERÝ MĚZAUJAL
BlahoslavenýHroznataProtože jsem premon-strátský terciář tepel-ské kanonie, rozhodljsem se napsat o jejímzakladateli – bl. Hroz-natovi.
Narodil se kolemroku 1160 v Hrozětíněnedaleko Ostrova nadOhří otci Sazimoviz Krašova a matceDobroslavě z Černínů.
10
Podle legendy se narodilna neznámém místěa zdálo se, že je mrtvý.Matka jej obětovala PánuJežíši a Panně Marii,čímž se probral k životu.Panna Maria blahosla-veného Hroznatuchránila ještě několikrátpři ohrožení života.Nejvýznamnější je je-ho pád do řeky Wislyv době, kdy jej vy-chovávala jeho sestraVojslava v Krakově.V řece bl. Hroznata vidělruce překrásné paní.Hledali jej rybáři, lečmarně, avšak zdatnýplavec Hroznatu vytá-hl a Hroznata otevřeloči. Učinil slibprokázat Panně Ma-rii zvláštní službu ja-ko poděkování zaochranu.
Jako dospělý seHroznata oženila narodil se mu syn,který však brzy ze-mřel a po němi manželka. Po smrtimanželky a syna seHroznata dal do služebBohu. Vydal se na kří-
žovou výpravu, ale v zi-mě zjistil, že vojsko jenepřipravené,a tažení vzdal.V Římě Hroznatu vy-slechl papež CelestinIII. , a tak Hroznatazměnil svůj slib najiný dobrý skutek– zřízení kláštera.Roku 1193 založilklášter v Tepléa předal jej řádu
premonstrátů. Podlelegendy sám s dělníkypracoval na stavbě.
V prosinci 1 195 sebl. Hroznata opětpokoušel táhnout nakřížovou výpravu. Pozprávě o smrti bisku-pa Jindřicha Břeti-slava (uvádí se takéúmrtí císaře Jindři-cha vedoucího voj-sko) se Hroznatavrátil zpět do Čechpřes Řím, kdeslíbil postavitdalší klášter,tentokrát ženský,v Chotěšově.
Po návratudo Čech se také Hrozna-
11
ta rozhodl vstoupit dokláštera. Ještě v roce1202 navštívil papežeInocence III. , který jejuj istil o právoplatné zá-měně slibů a přijal ře-holní oděv. Jakořeholníka jej opat Janpověřil správou kláš-terních majetků. Roku1217 se Hroznata vydalke klášternímu statkuv Hroznětíně. Předcestou přijal svátostia požehnání od opataa prosil spolubratryo modlitbu.
Dle životopisů bylsledován někým, koho siznepřátelil bráněnímklášterního majetku. Bylzajat, odvlečen do vězenía tam týrán hladema žízní. Není známo, kdebyl přesně vězněn, nej-častěj i se uvádí hradKynšperk ve StarémHrozňatově. Spolubratřise o Hroznatově vězněnídozvěděli od uprchléhovězně a výkupné bylododáno pozdě. Jiné pra-meny uvádí, že Hroznatavýkupné nežádal a raději
podstoupil mučednickousmrt ve vězení.
Hroznatovo tělobylo uloženo v kláš-terním kostele v Teplé.Hroznata byl blahořečendne 16. září 1897papežem Lvem XIII.a uznán jako mučedník.Sv. Jan Pavel II. blaho-slaveného Hroznatuv roce 1993 ustanovil ja-ko patrona nově vznikléplzeňské diecéze. Dnešníemeritní plzeňský biskupFrantišek Radkovský dne11 . září 2004 zahájil jehoproces svatořečení.Blahoslavený Hroznataslaví svátek 14. červen-ce.
Vavřinec ŠiprZdroje:http://catholica.cz/?id=3060,http://www.klastertepla.cz/jak-se-k-nam-dostanete/item/61 .html
12
MOJE OBLÍBENÁMODLITBA
Prof. MUDr. MojmírKasalický, Csc.Stalo se mi, že sitakhle sedím u te-levize a tam se ob-jevil pan doktora odpovídal redakto-rovi na otázky, týkajícíse nějaké chirurgickéoperace.
Vyskočila jsem– vždyť je to můj sousedz kostelní lavice! Se-dáváme vedle sebe v na-šem mníšeckém kostele,no prosím. A tak jsem siřekla, že pana doktoraoslovím pro naše Stopy,abyste se i vy s ním se-známili. Jedná seo Prof. MUDr. MojmíraKasalického, Csc. ,chirurga. Sešli jsme seu zázvorového čajea příjemně jsme si popo-vídali.
Pan profesor říká,že je v Mníšku „ná-plava“, ale jezdí sem užpřes 20 let. Na chatu potetě, po které ta-ké s manželkou kus par-
cely podědili a chatuzrekonstruovali k trvalé-mu bydlení. A protoho pravidelně po-tkáváme v našemkostele. Co ho při-vedlo k víře? Kupo-divu jeho zaměstnání,protože se mnohokrátstalo, že i beznadějněnemocný pacient seuzdravil a nebylo pro toexaktní vysvětlení. Jenjediné – Bůh. Lékař léčí,Bůh uzdravuje. A tak bylprofesor Kasalický v ro-ce 1998, ve svých 39 le-tech, pokřtěn v malémkostelíku sv. Bartolomějev Kyjích, který je jedenz nejstarších v Čechách,postavený v roce 1226.A oblíbená modlitba? Ja-ko u mnohých z nás je toOtčenáš. Modlí se kaž-dou neděli za každéhopacienta, o kteréhoprávě pečuje, samozřej-mě také za své blízké.Zajímalo mne, zda muvíra pomáhá v jeho po-volání? „Stává se občas,že se dostaneme běhemoperace do úzkých, to
13
v duchu prosím Bohao pomoc a spolehlivě tofunguje,“ říká profesorKasalický. Kromě tohomiluje Svatováclavskýchorál, jehož text i me-lodie jsou nepřekona-telné. Ostatně naVáclava se narodila je to také jeho biř-movací jméno. Kroměsv. Václava uctívá takésv. Anežku, což je po-chopitelné k jeho povo-lání.
Alexandra Merunková
SvatováclavskýchorálKořeny této modlitbysahají až do 12. století,jej ím původním jazykemje staročeština. V průbě-hu staletí se k prvotníverzi přidávaly dalšísloky a tak vznikl text,jak ho známe a zpívámednes.Svatý Václave, vévodo
české země,kníže náš, pros za nás
Boha, svatéhoDucha!
Kriste eleison.Ty jsi dědic české země,
rozpomeň se na svéplémě,
nedej zahynouti nám nibudoucím, svatý
Václave!Kriste eleison.
Pomoci my tvé žádáme,smiluj se nad námi,
utěš smutné, zažeň všezlé, svatý Václave!Kriste eleison.
Nebeské jest dvorstvokrásné, blaze tomu,kdo tam dojde,
v život věčný, oheň jasnýsvatého Ducha.Kriste eleison.
14
Maria, Matko žádoucí, tysKrálovna všemohoucí,
prosiž za nás, za křesťany,svého Syna,Hospodina!
Kriste eleison.Andělé svatí nebeští, račte
nás k sobě přivésti,tam, kde chválanepřestává věčného
Boha.Kriste eleison.
Všichni svatí, za násproste, zahynoutinám nedejte,
svatý Víte, svatýNorberte, svatýZikmunde, svatýProkope,svatýVojtěše,
svatý Jene Nepomucký,svatá Ludmilo, svatáAnežko, svatáZdislavo,
svatý Václave!Kriste eleison.
Bohu Otci chválu vzdejme,svatým křížem sežehnejme:
Ve jménu Otce i Syna jehoi Ducha svatého.Kriste eleison.
MŮJ OBLÍBENÝRECEPT
Celerová polévkaVzhledem ke svémupovolání chirurga, kdyoperatér buďto stojínebo sedí, musíprofesor Kasalickýdbát o svoji kondici.Jezdí na kole, lyžuje,využívá okolní lesyk procházkám. A takje jasné, že jsem senedočkala žádnýchkulinářských receptů.Také má profesor Ka-salický kroměmanželky tři dcery, jetedy pochopitelné, žese do kuchyně nemusínijak drát.Doma dodržují půsty, jakkolem Vánoc, tak i předVelikonocemi. Na jej ichstole ale nechybí,mazanec či nádivkaz kopřiv. Malují vajíčkaa pan profesor vlastno-ručně plete pomlázky.Ale přece jen jsemjednoduchý receptdostala. Celerovou nebochcete-li zeleninovoupolévku. Je jednoduchá,zdravá a hlavně dietní.
15
PostupJeden celer, 2 mrkve,petržel, cibuli a dvabrambory nakrájíme nakostičky a orestujemespolu s cibulkou na más-le. Zalijeme, přidámepodle chuti koření – pepř,kmín, sůl, libeček a po-vaříme asi hodinu. Pozměknutí vše rozmixuje-me, vznikne lahodná kré-mová polévka. Na závěrse může přidat smetana,ale to jen pro ty hubené.
BŮH V MÉM ŽIVOTĚ
O co jde mezi mnoua Bohem?To je otázka, která jepozadím víry a ná-boženství a dle méhomínění jei podstatou našehoosobního života, je-likož se dotýká i otáz-ky – kdo jsem skutečněJá?
Myslím, že by mohlo býtzajímavé na půdě našífarnosti zkusit anketu,která by se touto otáz-kou zabývala. (Už slyšímhlas jako, co si to zaseněkdo vymyslel, na tonemám čas, já tomu ne-rozumím, to je hovadina,jako by člověk neměldost j iných starostí…).Myslím, že odpověditěch, kteří by se do tohonakonec přeci jen pustiliby byly v něčem rozdílnéa v něčem by se podo-baly tak, jak to bývá. Měosobně by ty spojitostii ty rozdíly zajímaly.
Já tedy nyní buduprvní, kdo se pokusí natuto otázku odpovědětsám za sebe. Nevyžadujiani souhlas, ani obdiv,jen respekt a na oplátkubych rád slíbil respektk odpovědi druhých.
Pro mě, alespoňv poslední době je tímpodstatným, o co jdemezi mnou a Bohem,setkání. Myslím setkánímě samého s Bohem.Chci se s Ním setkat ve
16
své podstatě svého sku-tečného „Já“. Ne jen jakokatolík, manžel, oteca syn, terapeut, amatér-ský umělec či zedník, čiobčan ČR. To vše siceurčuje a formuje můjživot, ale také více čiméně deformuje mé po-vědomí o tom, kdo sku-tečně jsem, o tom, kdo jemé „Já“. Věřím, že právětoto mé „Já“ je jedinéschopno se setkat sku-tečně s Bohem, ono jedi-né bude žít navěky, až to,co určuje dnes můjživot skončí a změní sev něco jiného. Tatopodstata mé osobnosti jejediná podobná Bohu,který mě stvořil. To jsemjá a ne vlivy rodičů,církve a společnosti.Proto myslím, že našeosobnosti jsou mnohdyrozdvojené, protože po-važujeme za naši sku-tečnou podstatu víc to,jak jsme schopni dostátmorálním nárokům rodi-čů, církve, státu, učitelůatd. . a při tom kdesiv hloubi duše cítíme, že
jsme přeci jen někdo ji-ní. A tak naše se-tkávání s Bohem se vícepodobá našemu se-tkání s rodiči, podobá sezkoušení u tabule, jesoudem, kde se zodpoví-dáme z naší nehodnostia nedostatečnosti na-plnit morální předpisyvšech možných institucíživota a světa. Ale kde jeBůh a kde jsem „Já“.Neříkám, že vše ješpatné, někdy se obojípotká, vždyť i do rodičů,do farářů, do učitelek,do kamarádů…všemBůh vtisknul svůj
nádherný obraz. Alei oni jsou poznamenáni,jako každý, negativnímpůsobením okolí, sla-bostmi a zraněními a ji-nými vlivy, které utvářejíobraz jej ich podvědomí,stejně, jak se tomudějei u nás samotných.Možná by se dalo říci, žeBůh člověka stvořila ďábel poznamenal(dalo by se to řícii sprostě), ale trochu sebojím , že to je takové
17
snadné řešení, se kterýmse nedá nic dělat, jen semodlit a doufat. Ale mocse v otázce ďábla nevy-znám a tak tomu nemámco říct. A také mu nechcivšechno vložit na hrb,aby nebyl domýšlivý.S mnohým se dá něcodělat a to, jak se setká-me s Bohem a jakokdo před nímstojíme, jehodně v na-šich rukou.Je třeba siuvědomovatsvé tělo, city,emoce, i myš-lenky a zkoušet senatrvalo osvobodit odnároků na sebe, odpředsudků, představo sobě a o světě. Nejdetedy o to se pekelněsoustředit, věnovat tomuhodiny na kolenou, hle-dat do nekonečna odpo-vědi na správný receptživota v bibli. Jde o to,toto vše dělat dál, alevnímat to, co to se mnoudělá, jestli se cítím svo-bodně v tom, co dělám
a co cítím na těle i naduši. A pak je důležité septát sebe samých, jestlito, jak se vnímám sepřibližuje mému „Já“nebo spíš vzdaluje.Stejný text v bibli zcelanepochybně budu chápatj inak, když mě naštvouděti nebo děti po hád-
ce s rodičia j inak, kdyžse budu cítitsvobodný,spokojenýse seboua s tím, codělám.Úplně jinak
ho budu chápat,když mi zemře můj
blízký a já budu sám.Jinak budu chápat stejnýtext v bibli, když odejduz práce budu bez prácea v dluzích. Jinak budoustejný text vnímat lidétěsně po rozvodu. Našereakce na tyto a jinéudálosti života i vysvět-lení biblických textů,způsoby, jak se vztahujik sobě i k druhým, jakpřistupuji k práci, kterou
18
dělám a vše v mém živo-tě je velmi ovlivněnotím, jak mě vychovávalirodiče, co mi řekla uči-telka v 1 . třídě, jakouroli jsem hrál ve své pů-vodní rodině, jak for-moval můj život farář,když jsem si dělal v pu-bertě obraz o světě, donějž jsem vstupoval atd.Ale to vše nejsem ještě„Já“. Patří to nesmaza-telně do mého života, alenesmím jen na tomsamotném stavět to,kam se bude můj životubírat dál.
Žijeme přirozeněmyslím, jak jsem už řekl,v určité schizofrenii své-ho života. Kdy žijemepod vlivem toho, co jsmezažili a zažíváme a conás formuje, opíráme seo morální předpisya předsudky a neboo j istoty, které jsme sibuď sami utvořili, či jepřevzali od druhých, dr-žíme se jich ve slepé ví-ře, že nám pomohou vševyřešit a nebo alespoňpřežít a pak si občas
říkáme (pokud ten hlasnepotlačíme), jestli jsmeto opravdu my, jestlise s tím, jak žijemechceme ztotožňovat dála derou se na povrch ja-kési otázky po smysluživota a podobné. To vševšak není, si myslím,hlas onoho „Já“, které jeza tím vším, je dobré ja-ko Bůh, který jej takstvořil, je čisté (nepo-škozené negativnímivlivy), stále chce ob-jevovat a utvářet se, jenadšené z neustáléhosetkání s Bohem.
A o to mi jde, o se-tkání s Bohem. O neu-stálé setkání s Tím, s nímž se ani nelze roz-dělit. Bůh je součástí nása my jsme součástí Boha,jen o tom mnohdypramálo víme, pramáloto vnímáme a cítíme, je-likož jsme ztratilikontakt sami se sebou.Zkusme si někdy odpo-vědět na otázku „Kdojsem?“ A až vyjmenujevšechny své funkce, role,schopnosti, vlastnosti,
19
zásluhy…, řekněme sijen, je to všechno? Je toskutečně ono „Já“, kteréjediné je schopno seopravdu setkat s Bohem?A buďme pak chvíli z ti-cha, odežeňme všechnymyšlenky na práci, narodinu a děti, na kama-rády i na nepřátele, ode-žeňme i myšlenky naBoha, o němž jsme siudělali už tolik představ,z nichž však pravdě-podobně žádná nenízcela reálná.
Já osobnějsem daleko odtohoto ideálu se-tkání se svým „Já“s Bohem, vnímámto jako nekončícíproces a divilbych se, kdybytomu bylo u j i-ných jinak, ale tonevím. Jen sipřeji, i druhým,aby se léčila onaschizofrenie vztahu, vní-mání a přij ímání sebesamých a abychom sepřibližovali k našemuskutečnému „Já“, a to
nejen v myšlenkách, alei díky vnímání našichpocitů, emocí, postojů,vztahů, reakcí v různýchsituacích života, přístu-pu k práci, k víře a takosvobozeni od nároků nasebe, osvobozeni odpředsudků, posuzovánía odsuzování sebei druhých si myslím, žedosáhneme lépe toho,aby toto naše „Já“ námbylo více známéa my tak lépe slyšelia vnímali sebe i Boha
a tak dokázalibýt stejně jakoOn k dispoziciBohu samému,sobě i druhým,způsobem, jakýje jedinečný prokaždého zvlášť.Na závěr mě
napadá domácíúkol: Až bude-me mít chvíličas jen sami
pro sebe, zkusme si dojítna místo, které mámerádi, zavřít očia představit si, jak byvypadalo naše se-
20
Stopy – Zpravodaj farnosti při kostele sv. Václava v Mníšku pod BrdyRedakční rada: Daniela Feltová, Zdena Lacková, Alexandra Merunková,Karolína Peroutková a Vavřinec Šipr
tkání s Bohem, kdybyk nám přišel jako člověka jak bychom s Nímstrávili jednu jedinouhodinu, našeho života,kdyby byla ta možnost.Tím neříkám, že s nímneprožíváme čas i vícehodin na modlitbách a ženení ve svatostánku. Alejednou myslím sva-tostánky nebudou, ne-budou asi ani kostelya kláštery, ani křížeu cest, nebudou ani našepředstavy o Bohu, alebudeme jen my a On.A o tu představu mi jde.Jaké to bude? Co bude-me dělat? Jak se budemecítit?
Mirek Salcman
