+ All Categories
Home > Documents > Esprit 09-10 2012

Esprit 09-10 2012

Date post: 07-Mar-2016
Category:
Upload: ceska-asociace-pro-psychicke-zdravi
View: 225 times
Download: 7 times
Share this document with a friend
Description:
časopis pro všechny, kterým duševní strasti nejsou lhostejné
20
ESPRIT ZDARMA časopis pro všechny , kterým duševní strasti nejsou lhostejné 9–10 2012 Ohlédnutí za profesním růstem (2) | Soutěž: Napiš, co je život (3) | Dočká se česká psychiatrická péče změn? (4) Deklarace platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR (6) Petice na podporu Deklarace (9) | Návštěva v Soterii Berne (10) | Blog: Nůž v zádech kohokoliv z nás (12) Uhranutá ufonem (13) | Hledáme talenty s mimořádným osudem (15) | Iveta Horváthová: Pohádka (17) Silvie Vurcfeldová TÉMA REFORMA psychiatrické péče
Transcript
Page 1: Esprit 09-10 2012

1esprit zdarma

časopis pro všechny, kterým duševní strasti nejsou lhostejné

9–102012

Ohlédnutí za profesním růstem (2) | Soutěž: Napiš, co je život (3) | Dočká se česká psychiatrická péče změn? (4)Deklarace platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR (6) Petice na podporu Deklarace (9) | Návštěva v Soterii Berne (10) | Blog: Nůž v zádech kohokoliv z nás (12) Uhranutá ufonem (13) | Hledáme talenty s mimořádným osudem (15) | Iveta Horváthová: Pohádka (17)

S

ilvie

Vur

cfel

dová

1ESPRIT ZDARMA

ČASOPIS PRO VŠECHNY, KTERÝM DUŠEVNÍ STRASTI NEJSOU LHOSTEJNÉ

7–82009

A

rchi

v DPS

Ond

řejo

v

V ČR jsou duševně nemocní diskriminováni (3) | Mezinárodní seminář destigmatizace (5) Stigma, strach, předsudky, odmítání (6) | Zbláznit se může každý (8) Kanada duševně nemocné respektuje (10) | Kapitalismus s námi nepočítá (12) Psychoanalýza – cesta do hlubin duše (14) | Green Doors (17) | Jak lépe komunikovat s pacienty (20)

TÉMA:

STIGMAA DESTIGMATIZACEtéma

reforma psychiatrické péče

Page 2: Esprit 09-10 2012

2 zprávy z čapz

Vážení čtenáři,

nedávno se mi dostaly do ruky dva články, které ilustrují fakt, že pacienti se schizofrenní poruchou se mohou pod vlivem své nemoci dopustit agresivních činů kdekoliv na zeměkouli. V Bystřici pod Hostýnem čtyřicetiletý muž trpící schizofrenií bodl na ulici neznámou ženu do zad a způsobil ji těžké zranění. Soud rozhodl, že muž obviněný z pokusu o vraždu není za svůj čin trestně odpovědný a nařídil mu zabezpečovací detenci. O tomto případu, který se odehrál v únoru letošního roku, jsem psal ve svém blogu – najdete ho na straně dvanáct spolu s reakcemi diskutujících.

Druhý případ se stal na jaře letošního roku v britském Sheffieldu. Bývalý voják (32let), který byl nasazen v Kosovu, ubodal nožem svou matku. Jelikož u něj byla diagnostikována schizofrenní porucha, nebyl odsouzen, nýbrž umístěn do psychiatrického zařízení se zvláštní ostrahou.

Příjemně mne překvapilo, že celý článek je pojat poměrně střídmě bez rozpitvávání pikantních podrobností. Co mě však zaskočilo, byla reakce zhruba 40 čtenářů. Opakovaly se názory, že bývalý voják by měl být podroben trestu smrti nebo měl spáchat sebevraždu. Obdobné názory se objevily i v diskusi k prvnímu případu na mém blogu. Nesmyslné požadavky na potrestání útočících psychotiků jsou alarmující. Skrývá se za nimi strach veřejnosti a nedostatek informací jak o povaze psychotického onemocnění, tak o možnostech řešení.

Schizofrenní porucha nikdy nevzniká ze dne na den. Její počáteční příznaky lze vystopovat až devět měsíců před akutním vzplanutím. V 90 procentech případů si to dříve uvědomí okolí pacienta (rodiče, sourozenci) než on sám. A ti by měli včas zareagovat. Rodiče (okolí) zjevně neměli dostatek informací o tomto onemocnění a je zřejmé, že došlo k selhání i na dalších úrovních.

Hlavním tématem tohoto čísla Espritu je transformace systému psychiatrické péče v ČR. Pokud nezůstane jen u proklamací, měla by se u nás v příštích letech rozvíjet oblast komunitní péče. Nevím, jaká je konkrétní situace v britském Scheffieldu, ale je nepochybné, že ve Velké Británii je daleko více nízkoprahových, nestigmatizujících zařízení než u nás. Pokud se člověk dostane do takového zařízení (krizová centra, denní sanatoria) je možné mu nabídnout různé formy pomoci. Tragédie v Scheffieldu však ukazuje, že podmínkou je edukace příbuzných i samotných pacientů, aby dostupnou pomoc využívali.

MUDr. Martin Jarolímek, prezident ČAPZ

N a konci září skončil projekt „Pro-fesní růst pracovníků terapeutické komunity – navýšení kvality péče

a sociálních služeb“, který Česká asocia-ce pro psychické zdraví zahájila v polovině roku 2011. Projekt určený pro zaměstnance Terapeutické komunity Mýto začal na pod-zim několika krátkodobými kurzy, které si terapeuti vybírali individuálně na základě zájmu o konkrétní problematiku (prevence relapsu, arteterapie atd.).

V letošním roce pokračoval stážemi v zařízeních, s nimiž by terapeutická komu-nita mohla spolupracovat. „Získali jsme

Ohlédnutí za profesním růstempředstavu, odkud k nám klienti přicházejí a kam je případně můžeme směřovat dál po pobytu u nás. Poznali jsme i jiné terape-utické komunity, které jsou zaměřené na duální diagnózy, závislosti a poruchy osob-nosti,“ říká vedoucí TK Mýto Marion Täub-nerová. Stáže podle ní inspirovaly zaměst-nance komunity k rozvoji vlastních aktivit a přinesly nové nápady například do dílen. „Získali jsme vhled do každodenního živo-ta a chodu psychiatrické léčebny v Boh-nicích, viděli jsme například práci týmu case managerů ve Fokusu Mladá Boleslav. Důležitá pro nás byla výměna informací

a navazování kontaktů a další spoluprá-ce s ostatními službami,“ uvádí Mari-on Täubnerová. Do budoucna by podle ní byla užitečná další podpora individuálního vzdělávání terapeutů. „Jde hlavně o psy-choterapeutický výcvik, který je pro naši práci téměř nepostradatelný,“ říká vedoucí komunity. –red–

Tento projekt je financován Evropským sociálním fondem

a státním rozpočtem ČR.

foto

: TK

Mýt

o

Page 3: Esprit 09-10 2012

3zprávy z čapz

Webový portál Lidé mezi lidmi se zaměřuje na život a pro-blémy lidí se zdravotním po-stižením a současně jim dává

možnost se na webu realizovat, ať už psaním článků, blogu nebo zveřejněním umělec-kých děl. Portál vznikl na jaře 2012 v rámci projektu „Další vzdělávání zdravotně znevý-hodněných v oblasti redakčních prací a pub-lic relations a jejich začlenění na trh práce“. Tento projekt, jehož nositelem je Česká aso-ciace pro psychické zdraví, získal dotaci Ev-ropského sociálního fondu.

Soutěž chce dát lidem se zdravotním postižením impulz k tomu, aby se vyjádřili k dnešní situaci, ať už na základě své vlastní

zkušenosti nebo zkušenosti lidí ze svého okolí a současně uplatnili svůj publicistický nebo literární talent.

Soutěžní příspěvky lze zasílat do 3 ka-tegorií:Příběh – osud člověka se zdravotním posti-ženímNázor (blog) – co si myslím o sociální re-forměTvorba – umění slova (básně, povídky, feje-tony a další literární útvary)

Tento projekt je financován Evropským sociálním fondem

a státním rozpočtem ČR.

foto

: Sta

nisl

av Š

umbe

ra

Občanské sdružení Dobré místo, provozovatel zdravotně-sociálního portálu Lidé mezi lidmi (www.lidemezilidmi.cz), vyhlašuje publicisticko--literární soutěž pro osoby se zdravotním postižením. Autor vítězného díla bude moci v případě svého zájmu získat pracovní místo jako redaktor tohoto portálu. Na další autory, kteří se v jednotlivých kategoriích umístí na prvních třech místech, čekají věcné ceny.

Do soutěže může autor přihlásit maximálně tři příspěvky v každé kategorii. Délka jedno-ho příspěvku nesmí přesáhnout 5000 znaků včetně mezer.

Příspěvky lze zasílat do 30. 1. 2013 na adresu: [email protected]. Nezapo-meňte uvést název díla, kategorii, do které je dílo zasláno, jméno, příjmení, adresu, te-lefon a e-mail. Porota zasedne během února 2013.

Soutěžit mohou účastníci bez omezení věku a zdravotního stavu, ale výherce může být jen osoba se zdravotním postižením (in-validním důchodem bez ohledu na stupeň). Vítězi soutěže bude nabídnuto volné pracov-ní místo v Dobrém místu, o. s. Získání místa je pro výherce dobrovolné. Nelze kompen-zovat jakoukoliv jinou finanční či hmotnou náhradou.

Všechny příspěvky, které se v jednotli-vých kategoriích umístí na prvním až desá-tém místě, budou uveřejněny na zdravotně-sociálním portálu Lidé mezi lidmi .

Podrobné podmínky soutěže naleznete na www.lidemezilidmi.cz –red–

Napiš, co je život

P řed ministerstvem zdravotnictví se 10. října uskutečnil happening za lepší život lidí s duševní nemocí. Na

Palackého náměstí v Praze se sešli členo-vé pacientských a rodičovských organizací společně se zástupci poskytovatelů zdra-votní a sociální péče, aby symbolicky právě 10. října, kdy se slaví Světový den duševní-ho zdraví, předali ministrovi zdravotnictví MUDr. Luboši Hegerovi deklaraci požadují-cí transformaci systému péče o lidi s dušev-ním onemocněním v ČR (plný text deklara-ce viz na str. 6).

Podle organizátorů happeningu z Plat-formy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR základem moderní péče o vážně duševně nemocné nemohou být dlouhodobé hospitalizace ve velkokapacitních psychiatrických léčeb-nách. Deklaraci s požadavky na vytvoření moderního systému komunitních služeb a transformaci současné podoby psy-chiatrických léčeben předal náměstkovi

Happening za lepší život lidí s duševní nemocí

ministra zdravotnictví pro legislativu a právo Martinovi Plíškovi ředitel Fokusu Pavel Novák.

Podporu požadavků Platformy vyjád-řilo více než dvě stě účastníků podpisem petice (viz str. 9), která požaduje, aby vlá-da formulovala Národní plán péče o osoby s duševním onemocněním s cílem transfor-mace psychiatrické péče, vytvořila Národ-ní skupinu pro transformaci sytému péče o lidi s duševním onemocněním se zapoje-ním příslušných resortních ministerstev, odborných společností, střešních organizací poskytovatelů a uživatelů péče a uskutečni-la kroky k přeměně systému péče o lidi s du-ševním onemocněním s využitím struktu-rálních fondů. Ve druhé části happeningu vystoupil se svými písněmi Michal Kašpar ze skupiny Le Kapr, proběhla ukázka taneč-ní terapie pod vedením taneční terapeutky Reny Milgrom, herec a režisér Martin Učík spolu se členy Bohnické divadelní společ-nosti předvedli loutkové divadlo a účastníci happeningu se mohli pobavit s postavami na chůdách, které přikráčely z plzeňského Ledovce. –red–

Page 4: Esprit 09-10 2012

4

Dočká se česká psychiatrická péče změn?

P rvní náměstek ministra zdravot-nictví Marek Ženíšek informoval o záměrech ministerstva refor-movat systém psychiatrické péče

4. října 2012 na tiskové konferenci, které se zúčastnili také ředitel PL Bohnice Martin Hollý, předseda Psychiatrické společnos-ti profesor Jiří Raboch a profesor Roberto Mezzina, psychiatr a koordinátor úspěšně fungujícího systému komunitních služeb v italském Terstu. Podle oficiální zprávy ministerstva „reforma zajistí přesun léčby z velkých institucí do personálně lépe zajiš-těných lokálních center“.

Cíle reformyDeklarovaným cílem reformy je moderniza-ce systému péče o duševní zdraví (dosáh-nout evropského standardu 21. století), zvý-šení celkové kvality péče a decentralizace systému (přesun péče z velkých institucí do lokálních center blíže pacientovi). Minis-terstvo ve svých plánech vychází ze strate-gie Světové zdravotnické organizace a chce klást důraz na rozvoj komunitní a semimu-rární péče, zvýšení role primární péče, zvý-šení role všeobecných nemocnic, transfor-maci psychiatrických léčeben a vzdělávání odborných pracovníků, kteří budou působit v novém systému péče o duševní zdraví.

Proč je podle MZ reforma potřebnáMinisterstvo zdravotnictví přiznává, že od začátku devadesátých let nedoznala psy-chiatrická péče v ČR žádných významných změn. V ČR je dvacet psychiatrických léče-ben, které mají více než 9000 lůžek. Čtyři léčebny mají více než 1000 lůžek. Psychiat-rická oddělení nemocnic mají celkovou ka-pacitu 1400 lůžek.

Ministerstvo zdravotnictví informovalo o přípravách na reformu psychiatrické péče v České republice. Cílem má být modernizace celého systému a zvýšení kvality péče o pacienty.

Psychiatrická léčba je dlouhodobě pod-financovaná, ačkoliv duševní poruchy jsou druhým nejčastějším důvodem pro přiznání invalidního důchodu a výskyt duševních one-mocnění má stále stoupající charakter, což znamená vyšší zátěž pro zdravotní systém. „Počet pacientů s duševní poruchou každo-ročně roste a současný model není schopen v tomto náporu dostát podmínkám kvalitní péče. Materiálně i technicky zastaralé psychi-atrické léčebny, které jsou zároveň pro paci-enty těžko dostupné, tomu jenom nasvědču-jí. Z tohoto důvodu současný model vyžaduje systémovou změnu,“ říká první náměstek mi-nistra zdravotnictví Marek Ženíšek.

Co ministerstvo plánujeV letošním roce vznikne pracovní skupina (její složení zatím není známo), která v roce 2013 připraví model transformace, na jehož implementaci by od roku 2014 měla Česká republika využívat zdrojů evropských fon-dů: „K samotné realizaci reformy chceme využít strukturální fondy Evropské unie v předpokládané výši asi 6 mld. Kč, které budou k dispozici od roku 2014. Implemen-tace konkrétních kroků bude zahájena rov-něž v roce 2014,“ uvádí M. Ženíšek.

Zcela zásadní součástí reformního úsilí v České republice má být dle strategie minis-terstva zdravotnictví posun k humánnímu a udržitelnému způsobu léčby poskytované-mu v co největší míře v přirozené komunitě. Pracovní skupina pro reformu psychiatric-ké péče se má zabývat třemi návrhy: 1) Sní-žení počtu lůžek v léčebnách při zachování finančních zdrojů, případně s podporou do-datečných zdrojů, 2) Redukce některých od-dělení/budov v psychiatrických léčebnách, 3) Redukce počtu psychiatrických léčeben

(na základě regionálního klíče). První dva návrhy, kterými se chce MZ zabývat v při-pravované pracovní skupině, však pravdě-podobně směřují spíše k uchování součas-ného nevyhovujícího systému psychiatrické péče, který neodpovídá evropskému stan-dardu 21. století.

„V současné době ministerstvo zdravot-nictví pracuje s několika základními vari-antami, které prodiskutuje společně s nově ustavenou pracovní skupinou pro reformu psychiatrické péče. Mezi členy této skupiny patří např. zástupci ministerstva zdravot-nictví, ministerstva práce a sociálních věcí, České psychiatrické společnosti JEP, nestát-ních neziskových organizací, zdravotních pojišťoven, ale rovněž zástupci pacientských organizací,“ uvádí ve své tiskové zprávě ministerstvo zdravotnictví. Kdo bude kon-krétně přizván do pracovní skupiny minis-terstva a zda se jejími členy stanou také zá-stupci pacientů a rodičovských organizací, však zatím není jasné.

Deklarace PlatformyPlatforma pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR upo-zorňuje ve své Deklaraci (viz str. 6), že základem moderní péče o vážně duševně nemocné nemohou být dlouhodobé hospi-talizace ve velkokapacitních psychiatric-kých léčebnách. Podle Úmluvy OSN o prá-vech osob se zdravotním postižením je stát povinen zajistit, aby „osoby se zdravot-ním postižením měly možnost si zvolit, na rovnoprávném základě s ostatními, místo pobytu, kde a s kým budou žít a nebyly nu-ceny žít ve specifickém prostředí“. Ohláše-ná reforma psychiatrické péče, zdá se, míří tímto směrem. –ga–

téma: reforma psychiatrické péče

foto

: Sta

nisl

av Š

umbe

ra

Page 5: Esprit 09-10 2012

5

H appeningu na Palackého náměstí před budovou Mi-nisterstva zdravotnictví, který měl mimo jiné podpo-řit zahájení transformace psychiatrických léčeben,

se zúčastnili také členové a mluvčí Platformy pro transforma-ci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR. O ná-zor na reformní záměry ministerstva jsme požádali mluvčí Platformy – ředitele Fokusu Pavla Nováka a psychiatra On-dřeje Pěče. O stanovisko k připravovaným změnám jsme po-prosili také jednoho z hlavních ideových tvůrců Deklarace psychiatra Jana Pfeiffera. Svoje mínění (trochu jinak) vyjádřil i Michal Kašpar.

Ohlášení reformy psychiatrické péčeOndřej Pěč: Ministerstvo zdravotnictví dlouho o žádné re-formě nechtělo slyšet, ačkoliv tady byla řada různých snah a pokusů různých skupin, ale v minulosti vždy tak po půl roce skončily. Až teprve teď ministerstvo nějakým způsobem na tento problém reaguje. Možná tím hybatelem či nějakým magnetem pro všechny je možnost čerpání strukturálních fondů pro roky čtrnáct až dvacet.

Pavel Novák: Byli jsme ujištěni, že nejde o vylepšení léčeben, že jde opravdu o transformaci systému. Pokud ministerstvo bere politickou odpovědnost za transformaci systému a říká, že chce služby v komunitě, tak je to docela odvážné. Je to po-prvé, co ministerstvo zdravotnictví něco takového prezento-valo. Myslím, že směr, kterým by to mělo jít, je poměrně jasný. Není možné hledat nějaké další úhybné manévry, které se dě-lají dvacet let.

Jan Pfeiffer: Už tím, že první náměstek deklaroval změnu sys-tému, na sebe ministerstvo bere nějaký druh politické zodpo-vědnosti, to se nikdy předtím nestalo.

Zapojení pacientů a rodinných příslušníků do přípravy reformyPavel Novák: Pan náměstek nás ujistil, že ministerstvo oprav-du chce zásadní změnu systému. Vznikne pracovní skupina, do které budou zapojeny různé odborné společnosti, kde ale nebudou uživatelé a rodinní příslušníci. Budou mít možnost připomínkovat strategii reformy v rámci Platformy.

Ondřej Pěč: Nově vzniklá Platforma bude vlastně diskutujícím a připomínkovým místem pro tvorbu celé reformy. Tým platfor-my bude zapojen ať už formou nějakého připomínkování mate-riálů nebo formou seminářů, na které budou zástupci Platformy pozváni. Toto jsme to slyšeli a doufejme, že to tak bude.

Jan Pfeifer: Na ministerstvu mají strach, že kdyby ten pro-ces udělali otevřenější a transparentnější, lidi se začnou há-dat. Přijdou léčebny a přijdou pacienti a další skupiny, takže se to snaží držet ve svých rukou mimo ten pytel blech. Tomu můžu trošku rozumět, protože celých dvacet let na minister-stvu vždycky řekli „no vy se nejdříve musíte dohodnout mezi sebou“. Z politické odpovědnosti, která v tom bezesporu je, se vyvlekli jednoduchou fintou, když se nedohodnete, tak my s vámi nebudeme komunikovat. –red–

téma: reforma psychiatrické péče

foto

: Sta

nisl

av Š

umbe

ra

V kulturní části happeningu vystoupil se svými zhudebněnými básněmi Michal Kašpar, textař a vedoucí postava rockové skupiny Le Kapr. Svoje mínění o situaci lidí s vážným duševním onemocněním (jiným způsobem) vyjádřil i on.

Takže já jsem tady tenhle týden poprvénechtěl bych se s vámi hádat do krvejestli je bůh není v tomhle nadělenív tomhle provedení v plném zněníposlechněte si mé mínění

Jsem stále obklopen lidmi s poruchoupracoval jsem s nimi a znám je jací jsoujednou nahoře jindy doleživot je dokáže pěkně boletodolávat té bolesti to je jejich životní role

Jeden kamarád není spolehlivýpo nehodě ztratil paměť a tak se divíuž jsem mu to odpustil že mě z prachů stáhnedělal to naschvál tak mě přešel strachs padoucnicí ve špitále zas si na dno sáh

Jiný dělal potíže vždy když někam vešelrád se hádal rejpal ved svou proti všemtřicet tři let brázdil tenhle světs kuchařskou čepicí vařil smažil peknevydržel naživu před tejdnem se vším sek

Byli ale lidé které jsem měl rádleckdo z nich to nevydejchal a v tomhle boji padbyli to skutečné originálypamatuju si je jak mluvili mlčeli a jak se smálina prstech je nespočítám a v duši mě pálí

Dámy a pánové jestli bůh jetak proč nám bere kamarády předčasněa dávejte pozor jestli bůh nenítak proč my vždycky překonáme tohle utrpenítak takové je dneska mé mínění

Co říkají na reformu

Mrtví kamarádi

Page 6: Esprit 09-10 2012

6 téma: reforma psychiatrické péče

Deklarace platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR

P latforma pro transformaci péče o lidi s duševním one-mocněním, která je seskupením zástupců odborných společností, poskytovatelů služeb, pacientských a rodi-čovských organizací, jakož i jednotlivců, přijala tuto de-

klaraci na základě stále sílícího přesvědčení, že jediným řešením neutěšené situace v oblasti péče o lidi s duševním onemocněním v České republice je transformace celého systému. Oddalování sys-tematicky a cíleně prováděné transformace zvyšuje riziko zanedbá-ní péče o vážně duševně nemocné.

V lednu 2005 se Česká republika zavázala plnit závěry Evrop-ské konference ministrů zdravotnictví k otázkám duševního zdraví v Helsinkách prostřednictvím Akčního plánu duševního zdraví pro Evropu. V roce 2008 na tuto helsinskou deklaraci navázal European Pact for Mental Health and Wellbeing. V řadě evropských zemí jsou tyto deklarace a plá-ny naplňovány, probíhá proces transformace, avšak v České republice se jejich naplňování vě-nuje jen velmi malá pozornost. Plnění Usnesení Vlády k Dlouhodobému programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva České republi-ky Zdraví pro všechny v 21. století v kapitole Cíl 6: Zlepšení duševní-ho zdraví se prakticky nehodnotí. Bez realizace zůstává i Koncepce oboru psychiatrie (KOP), která byla přijata na sjezdu Psychiatrické společnosti ve Špindlerově Mlýně v roce 2000, Vědeckou radou Mi-nisterstva zdravotnictví ČR v roce 2002 a revidována v roce 2008.

Na porušování lidských práv v systému péče o duševně nemocné v ČR opakovaně upozorňují i různé instituce od Veřejného ochránce práv po Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či poni-žujícímu zacházení nebo trestání. Kritizované jevy jsou důsledkem nevyhovující podoby systému. Péče ve velkokapacitních zařízeních neposkytuje pacientům dostatečnou míru soukromí a vlastního roz-hodování. Důsledky nevyhovujícího uspořádání současné péče se negativně projevují ve formalismu při rozhodování o nedobrovol-ných hospitalizacích, resp. léčbě, ve způsobu používání restriktiv-ních opatření i v oblasti zbavování způsobilosti k právním úkonům. Současný systém neumožňuje poskytovat péči v nejméně omezujícím prostředí, vytváří bariéry v přístupu k zaměstnání a omezuje duševně nemocné ve svobodném výběru místa pobytu.

Na úrovni EU je prosazována deinstitucionalizace a velké psy-chiatrické ústavy jsou v řadě evropských zemí již minulostí nebo se transformují a počty lůžek v nich se stále snižují. Česká republika však má v poměru k počtu obyvatel stále velmi vysoký podíl psychi-atrických lůžek následné péče dislokovaných ve velkých psychiat-rických léčebnách. V České republice je nedostatečný podíl lůžek akutní péče na psychiatrických odděleních nemocnic a zejména se nepodařilo vybudovat dostatečnou síť zdravotních komunitních služeb. Rozvoj těchto služeb je především podvázán celkově nízkým objemem finančních prostředků pro psychiatrickou péči, je de facto

blokován vázáním finančních prostředků v systému péče postave-ném na péči v psychiatrických léčebnách. Mimonemocniční služby nemají definované spádové oblasti a nastavení stávajícího financo-vání ambulantních služeb nepodporuje časově náročnou péči o zá-važněji duševně nemocné.

Uspořádání celého systému nevytváří podmínky k potřebné ko-ordinaci jednotlivých složek péče. Z důvodů systémového nastavení existuje značná nepropojenost obzvláště mezi lůžkovou a mimolůž-kovou péčí. Sociální komunitní služby není v podstatě možné rozví-jet vzhledem k limitovanému rozpočtu na všechny sociální služby. Malá rozšířenost a dostupnost se týká rovněž psychoterapie, která

plní léčebnou a profylaktickou roli nejen v psy-chiatrii, ale i v ostatní medicíně. Nedostatečné zajištění mimonemocničních (ambulantních a komunitních) služeb vede k nadbytečným hospitalizacím duševně nemocných lidí a k je-jich setrvávání v lůžkových zařízeních.

V posledních letech přitom narůstá počet lidí potřebujících psychiatrickou péči. V České republice vzrostl za poslední dekádu počet lé-čených psychiatrických pacientů o desítky pro-

cent. Tento trend by bylo potřeba zohlednit v programech primární i sekundární prevence duševních onemocnění; prostředky vyna-kládané na preventivní programy se však snižují. Podle informací z terénu se také zvyšuje podíl lidí s duševním onemocněním mezi bezdomovci. Přitom psychiatrická péče v České republice je oproti psychiatrické péči ve zbytku EU podfinancována. Podle údajů Ev-ropské komise (2005) je ČR řazena na předposlední místo v poměr-ném vynakládání prostředků na psychiatrickou péči v rámci EU.

Základem moderní péče o vážně duševně nemocné nemohou být dlouhodobé hospitalizace ve velkokapacitních psychiatrických lé-čebnách, které vzhledem ke svému geografickému umístění a v pod-statě nezměnitelnému institucionálnímu charakteru péče (i přes maximální snahu a profesionalitu managementu i zaměstnanců) podporují segregaci a sociální vyloučení velké části pacientů. Tako-vá praxe je v rozporu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, která se od února 2010 stala součástí našeho právní-ho řádu. V devatenáctém článku Úmluvy je zdůrazněna povinnost státu zajistit, aby „osoby se zdravotním postižením měly možnost si zvolit, na rovnoprávném základě s ostatními, místo pobytu, kde a s kým budou žít a nebyly nuceny žít ve specifickém prostředí“.

Řešením uvedených nedostatků je komplexní proměna existují-cího systému tak, jak proběhla či probíhá ve většině západních zemí. Proces transformace bude vyžadovat přechodné navýšení finančních zdrojů (investičních i neinvestičních) převážně ve fázi, kdy bude za-potřebí zajistit rozvoj nových služeb, a paralelně bude po jistou dobu nutné provozování současných institucionálních služeb, než dojde k jejich proměně. Na toto přechodné navýšení by bylo velmi vhodné využít možných zdrojů strukturálních fondů na období 2014–2020.

ZáKladeM Moderní péče nemohou být hospitalizace v psychiatrických léčebnách

Page 7: Esprit 09-10 2012

7téma: reforma psychiatrické péče

Žádáme proto, aby vláda • formulovala Národní plán péče o osoby s duševním onemocně-

ním s cílem transformace psychiatrické péče, • vytvořila Národní skupinu pro transformaci sytému péče o lidi

s duševním onemocněním se zapojením příslušných resortních ministerstev, odborných společností, střešních organizací po-skytovatelů a uživatelů péče,

• uskutečnila kroky k přeměně systému péče o lidi s duševním onemocněním s využitím strukturálních fondů.

V Praze dne 19. června 2012

Podpisy autorů deklaraceMgr. Aleš Lang za Asociaci komunitních služebPavel Novák za Fokus

MUDr. Martin Jarolímek za Českou asociaci pro psychické zdravíJan Jaroš za KOLUMBUS, o. s.Mgr. Jana Poljaková za Sympathea, o. p. s., OSPDN ČRMUDr. Ondřej Pěč za Asociaci denních stacionářů a krizových centerMgr. Jitka Styblíková za VIDA, o. s.Mgr. Lucie Broukalová za Green Doors, o. s.Mgr. Josef Gabriel za Misi pro duševní zdravíMgr. Barbora Wenigová za Centrum pro rozvoj péče o duševní zdravíMgr. Andrea Scheansová, Ph.D. za Rain Man, o. s. MUDr. Jana Vevera člen výboru Psychiatrické společnost ČLS JEPMUDr. Jan Pfeiffer za sebeMUDr. Martin Hollý za sebeMUDr. Petr Příhoda za sebeMUDr. Denisa Jasová, Ph.D. za sebe

Systém péče o osoby s duševním onemocněním (všech diagnos-tických skupin a věkových kategorií) musí plně vycházet ze zásad a principů OSN úmluvy o právech lidí se zdravotním postižením. Hlavními principy, na nichž musí být péče založena, jsou:• Respekt k lidským právům, zvláště pak lidské důstojnosti za

všech okolností.• Podpora a zajištění osobní nezávislosti.

Principy péče o osoby s duševním onemocněnímPříloha Deklarace

• Omezování osobní svobody jen v krajních případech, za legisla-tivně jasně stanovených a kontrolovaných podmínek.

• Maximální respekt k pohledu klientů/pacientů a vytváření pod-mínek pro jejich rovnoprávné zapojení do všech rozhodovacích procesů týkajících se konkrétní péče o ně či systému péče jako celku.

• Zajišťování plného a účinného zapojení a začlenění do společnosti.

inzerce

Page 8: Esprit 09-10 2012

8

• Možnost zvolit si na rovnoprávném základě s ostatními místo pobytu, kde a s kým žít. Lidé s duševním onemocněním nesmí být nuceni k životu ve specifickém prostředí (např. lůžka násled-né péče PL).

• Zajišťovat služby v nestigmatizujícím prostředí. • Poskytovat služby v domácím prostředí. • Zajišťovat rezidenční služby a další podpůrné komunitní služby,

které zabraňují segregaci a izolaci a jsou nezbytné pro nezávislý způsob života a začlenění do společnosti.

• Umožňovat využívání běžných služeb a zařízení určených široké veřejnosti.

• Podporovat rodiny duševně nemocných, aby zvládaly náročnou situaci související s onemocněním jejich blízkých a byly jim samy schopné poskytovat potřebnou podporu a pomoc.

Vize služebJe třeba vytvořit systém služeb zajištujících podporu a pomoc při na-plňování sociálních, zdravotních, edukativních a dalších potřeb lidí ohrožených či trpících duševní poruchou. Jde o to, aby mohli žít ve svém přirozeném životním prostředí (u dětí se jedná o jejich biologic-kou či náhradní rodinu) či do něj byli navráceni. Potřebná péče zde musí být dostupná 24 hodin po sedm dní v týdnu. Poskytovatelé péče musí být schopni rychle a citlivě reagovat na krizové situace s maxi-mální snahou řešit je v co nejpřirozenějším prostředí. Systém musí v maximální možné míře předcházet situacím, při nichž dochází k vy-tržení klienta z jeho přirozeného prostředí. Je-li přesto nutné, aby kli-enti byli ze svého prostředí vytrženi (například kvůli akutnímu zhor-šení duševního stavu s výrazným ohrožením jejich bezpečí či bezpečí jejich okolí), musí to být na co nejkratší dobu. Zařízení, kde takovéto intervence probíhají, musí být organizačně i psychologicky uspořá-dáno tak, aby co nejméně stigmatizovalo. V co největší míře zde musí být zachován kontakt s běžným životem (včetně sociálních vazeb kli-entů) a musí být vytvářeny předpoklady pro rychlý a bezpečný návrat klientů do jejich běžného prostředí. Systém musí být schopen posky-tovat v podmínkách běžného života adekvátní pomoc i těm, kteří si o ni vzhledem k stavu svého onemocnění nejsou schopni sami aktiv-ně říci, a to při respektování všech jejich práv.

Pro zajištění efektivity péče je zapotřebí, aby byly definovány spádové oblasti klíčových služeb a stanovena zodpovědnost za kon-krétní segment péče. Obzvláště u skupiny klientů s komplexními potřebami je zapotřebí zajištění případového vedení (case-care ma-nagement). Jednotlivé služby musí ve vzájemné spolupráci zajišťo-vat kontinuitu péče o konkrétního klienta, včetně spolupráce služeb nemocničních a mimonemocničních (počítaje v to i ambulance psy-chiatrů a klinických psychologů). V případě potřeby musí být sys-tém schopen zajistit multidisciplinární týmovou spolupráci s propo-jením péče zdravotní a sociální.

Nemocniční lůžková péče by měla být zajišťována převážně na specializovaných odděleních všeobecných nemocnic. Tato odděle-ní musí být schopna poskytnout potřebnou akutní péči pro všechny klienty své spádové oblasti.

V základním systému mimonemocniční péče musí být vedle am-bulancí specialistů (psychiatrů a klinických psychologů) zastoupe-ny rovněž služby terénního (mobilního) charakteru, služby krizové intervence, domácí léčba s využitím služeb terénních psychiatric-kých sester, služby denních klinik (stacionářů) a denních center, včetně center bezprahových. Nezbytné jsou i služby zajišťující pra-covní a sociální rehabilitaci, včetně služeb typu sociálních firem a podpory práce na otevřeném pracovním trhu. Systém péče musí mít nástroje a dovednosti pro adekvátní podporu a zapojování ro-dinných příslušníků a blízkých osob (a to nejen u klientů dětského a dorostového věku).

Systém služeb musí být řízen a financován tak, aby byl schopen flexibilní reakce na demografické a jiné změny. Poskytované služby musí splňovat požadavek komplementarity bio-psycho-sociálního přístupu. Nesmí proto chybět například dostatek psychoterapeutic-ké pomoci.

Systém péče musí být uspořádán tak, aby byla nalezena dob-rá vyváženost mezi obecnými a úzce specializovanými službami, přičemž specializace bude odpovídat různým věkovým kategoriím a různým typům problémů či onemocnění.

Systém péče o duševně nemocné samozřejmě spolupracuje s dalšími oblastmi (sociální, školská, jiné oblasti medicíny) ať už za účelem poskytování konzultací, či zajištění dalších nezbytných slu-žeb klientům.

Základními kroky transformace:Proces deinstitucionalizace (tedy transformace institucionální péče v péči dominantně se odehrávající v běžných podmínkách života) je dlouhodobou záležitostí. Ukazují to zkušenosti ze zemí, kde transfor-mace proběhla či probíhá. Avšak čím déle se odkládá její cílené, sys-tematické zahájení a provedení, tím déle trvá její průběh a tím delší je období neefektivního využívání finančních i lidských zdrojů. Základní principy péče a základní principy transformace (včetně plánu potřeb-ných konkrétních kroků a zodpovědností za jejich realizaci) musí být obsahem Národní politiky (strategie) péče o osoby s duševním one-mocněním schválené Vládou ČR. Pro úspěch transformace je zapo-třebí zajištění následujících aktivit, které v řadě případů nejsou ději po sobě následujícími, ale jejich realizace musí často probíhat paralelně.• Vytvoření organizačního rámce spolupráce pro tvorbu a im-

plementaci Národní strategie transformace péče o osoby s du-ševním onemocněním, zajišťujícího transparentní zapojení a komunikaci mezi relevantními rezorty, uživateli péče a jejich rodinnými příslušníky, poskytovateli péče, profesními a odbor-nými společnostmi.

• Podpora zakládání a rozvoje aktivit svépomocných sdružení uživatelů psychiatrické péče i jako zdroj informací o potřebách, osob s duševním onemocněním, směřující k úspěšné realizaci transformace.

• Analýza právních překážek transformace a prosazení potřeb-ných legislativních úprav, včetně úprav zajišťujících uplatňování práva klientů/pacientů na rozhodování o svém životě a limitují-cích jejich osobní občanské svobody.

• Analýza finanční zdrojů a jejich toků na stávající péči o oso-by s duševním onemocněním (zdroje z všeobecného zdravot-ního pojištění, zdroje na sociální služby, další finanční zdro-je). Je nutná cost benefite analýza a následně úprava alokace stávajících finančních zdrojů tak, aby mohlo pružně dochá-zet k potřebné transformaci, rozvoji nových služeb a součas-ně k přesouvání zdrojů z velkých psychiatrických léčeben, aby byla dostatečně zajištěna péče i o vážněji duševně nemocné na akutních psychiatrických odděleních všeobecných nemocnic, v ambulantních a v komunitních zdravotních službách. Musí dojít k vytvoření zdrojů na rozvoj potřebných sociálních služeb včetně zřízení sociálního a podporovaného bydlení (mimo jiné cestou adekvátního posuzování příspěvku na péči u osob s du-ševním onemocněním).

• Definování optimální velikosti základních „spádových regionů“ z hlediska populačního, geografického a správního a stanovení základní sítě služeb. Vytvoření podmínek pro jasné definování zodpovědností (včetně zodpovědnosti za poskytování služeb ve spádové oblasti) a systémové propojení a spolupráci existujících i nově v budoucnu vytvořených zdravotních i sociálních služeb na úrovni obcí, spádových regionů, krajů.

téma: reforma psychiatrické péče

Page 9: Esprit 09-10 2012

9

Petice na podporu Deklarace platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR ze dne 19. června 2012 podle zákona č. 85/1990 sb., o právu petičním

text petice: my, níže podepsáni, se ztotožňujeme s Deklarací platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v čr ze dne 19. června 2012 a připojujeme se k žádosti, aby vláda čr • formulovala národní plán péče o osoby s duševním onemocněním s cílem transformace psychiatrické péče, • vytvořila národní skupinu pro transformaci sytému péče o lidi s duševním onemocněním se zapojením příslušných resortních minister-

stev, odborných společností, střešních organizací poskytovatelů a uživatelů péče,• uskutečnila kroky k přeměně systému péče o lidi s duševním onemocněním s využitím strukturálních fondů.

v ..................................... dne.......................................2012

• Vytvoření rámcových (regionálních, krajských) plánů sítě služeb naplňujících zásady Úmluvy o právech lidí se zdravotním po-stižením. Plány musí zahrnovat zmapování potřeb klientů psy-chiatrické péče (stávajících i potencionálních, včetně dětí, osob pokročilého věku, osob se závislostmi na alkoholu a psychotrop-ních látkách). Plány musí obsahovat i zmapování a analýzu funkce existujících relevantních sociálních služeb, zdravotních ambulantních praxí a komunitních služeb. Analýzu lůžkových kapacit (psychiatrických léčeben, psychiatrických oddělení a re-zidenčních sociálních zařízení) ve vtahu k spádovým regionům, územím krajů. Zmapování se musí týkat i dalších možných vy-užitelných nespecializovaných služeb využívaných běžnou po-pulací, umožňujících skutečnou inkluzi a integraci klientů do běžného života společnosti. Na základě potřeb klientů z jednot-livých regionů a analýzy existujících služeb vytvořit plán případ-ného vzniku nových služeb a restrukturalizace služeb existují-cích. Jde o zvážení možnosti využití kapacit léčeben na rozvoj akutních oddělení nemocnic a potřebných mimonemocničních služeb, včetně sociálních rezidenčních služeb („transformační plány psychiatrických léčeben“).

• Přednostní vytváření systémů zajišťujících prevenci dlouhodo-bých pobytů či přijetí do lůžkové péče, zvláště následné psychi-atrické péče a ústavní sociální péče. Zefektivnění spolupráce a komunikace jednotlivých segmentů péče (zvláště péče lůžkové a mimolůžkové) je jedním z prvních neodbytných kroků.

• Pilotní ověření transformačních modelů PL – půjde například o oddělení akutní a následné péče, sektorizaci dle spádových re-gionů, přesun klientů i zaměstnanců, možnosti zachování PL

jako právního subjektu provozujícího nový typ péče v nových lokalitách, atd. Na základě pilotního ověření se pak uskuteční celoplošná realizace transformačních procesů. Součástí tohoto procesu musí být i koncepční a praktické řešení péče v rámci dal-ších oborů, které nejsou primárně obory péče o osoby s dušev-ním onemocněním, avšak jejich cílová klientela je v současnosti klientelou psychiatrických léčeben (například oblast geriatrie).

• Racionální využití finančních zdrojů musí spočívat na aloka-ci finančních zdrojů (včetně investičních prostředků) na základě transformačních plánů sítě služeb. Využití Strukturální fondů EU (EFTA fondů) musí vycházet z jasné strategie zajišťující systémové změny. Tyto externí zdroje využít jako „překlenující“ finanční zdroj (bridgind fund), zvláště na pokrytí nákladů spojených s počátečním transformačním obdobím deinstitucionalizačního procesu.

• Vytvoření podpůrných mechanismů transformace na celostátní i regionální úrovni. Je potřeba zajištění informačních, osvěto-vých a vzdělávacích programů cílených na hlavní oblasti stigma-tizace osob s duševním onemocněním v očích veřejnosti. Cílená podpora (vzdělávání, rekvalifikace, atd.) pro profesionály stáva-jících služeb, především zaměstnanců institucionálních služeb, umožňující jim pracovat v nových podmínkách péče.

• Zajištění pravidelného monitorování procesu transformace a re-alizace průběžných potřebných úprav podmínek a konkrétních kroků.

• Systém průběžného hodnocení kvality péče pro všechny typy služeb (sociální i zdravotní) tak, aby bylo nezávislé na zřizo-vatelích a obsahovalo všechny komponenty, včetně oblasti lid-ských práv.

chcete-li se k deklaraci připojit, odstřihněte tento podpisový formulář, vyplňte své jméno, adresu, případně organizaci, kterou zastupujete, připojte svůj vlastnoruční podpis a toto buď zašlete poštou na adresu: DPS ONDŘEJOV, Klánova 62, Praha 4, 140 00 nebo podepsaný text oskenujte a soubor zašlete na [email protected] . Do rohu obálky či do předmětu zprávy napište: „Deklarace“. petici můžete podepsat také na internetové stránce http://www.jednej.cz/petition.php?id=58autoři Deklarace se zavazují, že získané osobní údaje budou použity pouze za účelem prosazováni myšlenek této deklarace a budou určeny výhradně vládě čr, ministerstvu zdravotnictví čr a ministerstvu práce a sociálních věcí čr.

(titul) Jméno příjmení název organizace bydliště / sídlo organizace e-mail podpis

téma: reforma psychiatrické péče

Page 10: Esprit 09-10 2012

10 péče

Soteria Berne za běžných okolnos-tí odborné stáže neumožňuje. Nejspíš to byly Martinovy velmi prakticky mířené dotazy a mé au-

tentické nadšení, které zapůsobily na přání Luca Ciompiho, aby se jeho terapeutické principy šířily dále. Díky tomu nám vedou-cí lékař dr. Hoffman umožnil plně se zapo-jit do chodu této neobyčejné terapeutické komunity.

Péče o duševně nemocné ve ŠvýcarskuDr. Hoffman, svým zjevem sympaticky extravagantní, ale postoji pevně ukotve-ný v realitě, nás přijal ve své pracovně a tr-pělivě odpovídal na naše zvídavé otáz-ky. Zajímalo nás především, jak vypadá švýcarský systém péče o duševní zdraví. „Švýcarsko má 26 kantonů, které fungují jako autonomní státy a mají vlastní záko-ny. Každý kanton má svůj systém zdravot-ní péče a jiný počet psychiatrických lůžek. Ve Švýcarsku je však hodně denních kli-nik, ambulantních center, je tu dostatek jak psychoterapeutických služeb, tak i re-habilitačních služeb typu chráněného byd-lení,“ říká dr. Hoffman. Konkrétně Berne má podle něj 1,1 psychiatrických lůžek na 1000 obyvatel ( jinde v Evropě to je 0,7), což znamená, že počet lůžek je stále vyso-ký. „Je tu velká fakultní nemocnice, která má spádovou oblast 350 000 obyvatel Ber-nu. Dále tu máme dvě soukromé psychiat-rické nemocnice pro občany, kteří jsou lépe pojištění. Stále tu jsou velké nemocnice, ale počet lůžek se snižuje. Cílem je přesunout lůžka z velkých nemocnic do malých zaří-zení v komunitě. Fungují zde mobilní týmy a krizové služby, které spolupracují s lůž-kovou péčí. Každá psychiatrická nemocni-ce má u sebe komunitní centrum s krizový-mi službami,“ uvádí vedoucí lékař Soterie. Berne má podle něj pět domů s pečovatel-skou službou. Jeden dům má 260 lůžek, na kterých jsou ovšem z 90 % psychiatričtí pacienti a je tu pouze půl úvazku psychiat-ra. „V Bernu tedy nedochází k deinstitucio-nalizaci, ale transinstitucionalizaci. Snižují

Návštěva v Soterii BerneV předminulém čísle Espritu jsem v článku Soteria léčí klidem a bezpečím představila osobnost Luca Ciompiho, zakladatele alternativní komunity pro léčbu schizofrenie Soteria Berne. Nyní si dovolím přiblížit průběh krátké stáže v Soterii Berne, kterou jsme podnikli s Martinem Jarolímkem, primářem Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov.

se lůžka v psychiatrické nemocnici, ale pře-souvají se do velkých ústavů sociální péče,“ konstatuje dr. Hoffman.

Naše zapojení v SoteriiNa nádraží v Berne nás čekala Christina Clare, zástupkyně ředitele Soteria Berne, s níž jsme se seznámili během její návštěvy v Praze, a odvezla nás do Soterie. Stojíme před krásným domem se zahradou plnou zeleně a stromů. Dům není nijak označen jako zdravotnické zařízení, zvenčí skutečně nelze tušit, že se jedná o alternativu nemoc-nice. Branka i dveře do domu jsou otevřené. Vcházíme do domu malou předsíňkou přímo do prostornější kuchyně. Tam potkáváme první obyvatele domu, Christina nám dává jen pokyn, abychom pozdravili. Ani jeden z nás nemluvíme německy, tak se pokouší-me představit anglicky. Potkáváme postup-ně stále další mladé lidi, působí na nás zce-la přirozeně a my se snažíme každý zvlášť v mysli odhadovat, kdo je klientem a kdo patří k personálu. Naše odhady však zdaleka nejsou správné.

Zakrátko jsme se zúčastnili komunitní-ho sezení, kde se terapeut každého klienta dotazoval, jaký má plán na odpoledne. Ně-kdo plánoval hrát ping pong, někdo si dát jen kávu, někdo jít na procházku do města. Když skončilo komunitní sezení, Christina nás provedla po jednotlivých místnostech celého domu. Z útulné kuchyně vedou jedny dveře do denní místnosti, kde jsou pohodl-né možnosti sezení a moderní nábytek, další dveře do moderně a vkusně vybavené mul-tifunkční místnosti s dlouhým stolem, kte-rá slouží jako jídelna, místnost pro setkání terapeutického týmu nebo pro individuální sezení s klientem či jeho rodinou. Poté jsme se krátkou chodbičkou dostali ke schodišti vedoucímu do následujícího patra. Zde jsou pokoje pro klienty, většina jednolůžkových, ale jeden i třílůžkový pro ty nejstabilizova-nější. Na jedné straně domu je další multi-funkční místnost pro porady a individuální sezení lékařů s klientem a pak chodbičkou dále prosklené dveře do kanceláře, kde sídlí manažer Soterie.

Kdo řídí Soterii?Zajímalo nás, jaká je organizační struktu-ra Soterie, co řídí manažer, co vedoucí lékař a co prof. Ciompi. „Obecně lze říci, že Sote-ria je vedená ve dvou liniích. Já řídím psy-chiatrickou péči, manažer řídí terapeutický tým, který je s klienty v každodenním kon-taktu,“ říká dr. Hoffman. Manažer má na starosti vše, co souvisí s provozem Soterie. Jedná se zdravotní pojišťovnou, žádá o gran-ty, shání a rozděluje peníze, ale také píše zprávy o průběhu léčby klienta. Plně rozumí zdravotní oblasti, neboť má jednak vzdělá-ní ošetřovatele, a jednak dříve působil jako člen terapeutického týmu.

Lékaři jsou v Soterii poněkud stranou, na rozdíl od členů terapeutického týmu si s klienty vykají a jsou klientům k dispozici od pondělí do pátku během dne na indivi-duální pohovory. Setkávají se s členy týmu minimálně jedenkrát týdně, když přichá-zejí ráno na komunitu. Celkem má Soteria 1,8 úvazku lékaře. „Já jako vedoucí lékař se starám o dohled nad tím, aby Soteria plnila své poslání a dodržovala své původní tera-peutické principy. Profesor Ciompi už do chodu Soterie nezasahuje. Asi tak jednou za tři měsíce však přijíždí na poradu týmu, kde jen pozoruje a naslouchá, aby věděl, že pů-vodní duch Soterie je stále přítomen,“ směje se dr. Hoffman.

Soteria stále úzce spolupracuje s fakult-ní nemocnicí. Lékaři, kteří pracují v Sote-rii, patří do týmu krizových služeb nemoc-nice a krizové služby slouží i Soterii. „Bylo by vhodné, aby Soteria mohla být nezávislá na fakultní nemocnici. Takové zařízení bude vždy potřebovat silné vedení a finanční pod-poru,“ říká dr. Hoffman.

Jak funguje terapeutický tým?Členové týmu v Soterii se skládají ze zdra-votnických sester a ošetřovatelů, psycho-logů, pedagogů či sociálních pracovníků. Kritériem výběru jsou osobní předpokla-dy provázet klienta v akutní fázi psychó-zy, to znamená emoční stabilita, empatie, odolnost a angažovanost pro práci. Členo-vé týmu pracují ve 48hodinových směnách, aby byla zajištěna dostatečná kontinuita péče. Pracovní směna člena začíná první den v péči o klienty ve druhé či třetí fázi, tedy ty, kteří již mají za sebou akutní fázi v soft room a jsou stabilizovanější. Plánuje se denní program pro každého, běžné do-mácí práce, nákup, vaření obědu a večeře, vycházky do města a zařizování různých záležitostí týkajících se přechodu klien-ta zpět do jeho přirozené komunity. Jeden člen týmu provází klienta, který je v první fázi a pobývá v soft room. Dále je ve službě přes den také manažer Soterie, který má

Page 11: Esprit 09-10 2012

11péče

mnohaleté zkušenosti jako člen terapeutic-kého týmu.

Nahlédnutí do soft roomTo, co je v Soterii nápadné, je, že nejen k ma-nažerovi, ale do všech místností jsou dveře otevřené – až na jednu, a to soft room. Poté, co nám Christina dovolila podívat se do jednoduše, ale vkusně vybavených pokojů pro klienty, nezkrotili jsme svou zvědavost po soft room. Christina chvilku přemýšlela a pak přeci jen zaklepala na dveře a zeptala se, zdali můžeme nahlédnout. Klientka od-počívala na posteli a s úsměvem souhlasila. Christina nám vyšla vstříc z důvodu, že tato klientka, ač nově přijatá, nebyla příliš rozru-šená. Místnost byla útulná, ve světlé barvě, dvě nízké postele, každá na opačné straně místnosti, aby klient nebyl sám, ale zároveň měl dostatečné soukromí. Žádné obrázky, pestré barvy a zbytečné předměty, neboť to ve stavu duševní krize, kdy jakýkoli vjem působí s ohromnou intenzitou, rozrušuje. V rozhovoru s Lucem Ciompim později do-cházím k metafoře, že péče o člověka v soft room se trochu podobá péči o kojence. Ne-ustálá blízkost, provázení, tišení veškerých vzruchů, uspokojování potřeb.

Financování SoterieNapadlo nás, zda není škoda, že má Soteria pouze jednu soft room. Když je obsazená, další klienti nemohou tuto službu využívat. „Ano, to je pravda. Ale výjimečně lze pro soft room využít ještě jeden pokoj, ale pak musí do služby nastoupit navíc další člen týmu. Nedávno jsme to udělali. Provozo-vat více soft room v jednom zařízení je však velmi náročné. Správné by spíše bylo otevřít více Soterií,“ říká dr. Hoffman.

Provoz Soterie je plně hrazen ze zdra-votního pojištění. Ve Švýcarsku je od to-hoto roku zdravotní pojištění povinné pro každého. Klienti nic nedoplácí. Vzhledem k tomu, že v psychiatrické nemocnici se celkově zkrátila průměrná doba psychi-atrické hospitalizace na 22 dní, je v tomto ohledu tlak i na Soterii. „Před dvaceti lety mohl klient pobýt v Soterii jak dlouho bylo třeba, dokonce i šest měsíců, nemuselo se nikam spěchat, byl zde prostor, aby se nořil ze své duševní krize přirozeně, s minimální medikací či bez ní. V dnešní době zdravot-ní pojišťovny tlačí na Soterii, aby byl klient do tří měsíců propuštěn, pak již platí mno-hem méně peněz. To znamená, že je potřeba klienty více medikovat než v minulosti. Na druhou stranu se však ukazuje, že většina klientů nemá potíž užívat medikaci, nežá-doucí účinky už nejsou tak velké. Průměr-ná doba pobytu v Soterii je nyní 45 dní,“ vy-světluje vedoucí lékař.

Káva s GiulianemPo prohlídce domu nás již čekala námi zvo-lená volnočasová aktivita. S rozpaky jsem se chopila pigpongové pálky, Martin mě podpořil, a po chvíli se nám podařilo najít další dva spoluhráče. A pak již jsme při-sedli k Giulianovi, který zamyšleně kouřil cigarety a popíjel kávu. Giulianovi bylo asi 25 let a do Soterie přišel po šestiměsíčním pobytu v psychiatrické nemocnici, kde se jeho stav vůbec nezlepšoval. Psychotické symptomy u něho trvaly zhruba dva roky, než se rodině podařilo dostat ho do léčby. Poslední dva roky s nikým nekomunikoval, byl apatický, stále zavřený doma. Přátelsky, ale i s přirozeným ostychem, s námi hovo-řil lámanou angličtinou, na naše otázky

ochotně odpovídal, projevoval náhled na psychotickou epizodu a svěřil, že se chystá v září nastoupit na univerzitu studovat žur-nalistiku. Ptal se, jakou hudbu máme rádi a těšil se, že si zítra nechá ve městě udělat nové tetování.

Druhý den jsme měli příležitost po-povídat si s Luigim, klientem, který stej-ně jako Giuliano působil již stabilizovaně a sdělil, že důvodem jeho pobytu v Soterii byly psychotické symptomy. Luigimu bylo asi 23 let, pracoval jako grafik v reklamní agentuře, kam se chystal opět vrátit po po-bytu v Soterii. Terapeutický tým dokonce vyjednal se zaměstnavatelem, aby už Luigi mohl chodit zkušebně do práce během léč-by. Psychotická epizoda se u něho projevi-la poprvé, měla intenzivní průběh v délce asi tří týdnů, spouštěčem mohla být příle-žitostná konzumace marihuany. V Soterii nikdo nehovořil o konkrétních diagnózách (typu schizofrenie), pouze o psychotických symptomech. Tento přístup je jistě pro kli-enta snáze přijatelný a především nestig-matizující.

Soteria má kapacitu 9 lůžek. Navíc pro-vozuje chráněný byt pro tři osoby. Maxi-mální doba užívání chráněného bytu je dva roky. Nyní se připravuje další byt s dobou užívání na půl roku. Všichni klienti Soterie, které jsme viděli, byli mladí lidé ve věku od 20 do 30 let, s první psychotickou epizodou. Dozvěděli jsme se, že průměrná životní úro-veň švýcarského občana a systém sociální a zdravotní péče umožňuje, aby klient neměl obavy o svou existenci po léčbě. Ze sociál-ních dávek lze bez problému financovat ná-jem, stravu a základní elektronické přístroje jako je notebook a mobilní telefon.

Mgr. Andrea Scheansová, Ph.D.

Profesor Ciompi (druhý zleva) před domem Soterie Berne.

Page 12: Esprit 09-10 2012

12 blog

psychiatr, narozen 1955 v p raze, vystudoval medicínu na 1. lF uk , zakladatel a hlavní lékař Denního psychoterapeutického sanatoria ondřejov, kde se věnuje především léčbě schizofrenie. hájí zájmy duševně nemocných a jejich rodin. Je zakladatelem a prezidentem české asociace pro psychické zdraví. stál u zrodu dalších pacientských a rodičovských organizací (sympathea, Fokus, Green Doors, baobab) a iniciativ k transformaci systému psychiatrické péče v čr .

MUDr. Martin Jarolímekhttp://blog.aktualne.cz/blogy/martin-jarolimek.php

Čtyřicetiletý muž trpící schizofrenií bodl na ulici neznámou ženu do zad a způsobil ji těžké zranění. Soud nařídil zabezpečovací detenci.

I nternetový portál Novinky.cz informoval o této kauze 20. srpna letošního roku, v den, kdy soudce rozhodl, že muž obviněný z pokusu o vraždu není za svůj čin trestně odpověd-ný. Jedná se o schizofrenika, který byl již 19krát hospitalizo-

ván v PL Kroměříž. Soud mu v minulosti nařídil ústavní ochrannou psychiatrickou léčbu, ale ta byla později změněna na ambulantní formu ochranné léčby. Pacient opakovaně porušoval pravidla ambu-lantní léčby a nebral předepsané léky.

Uvedené okolnosti – dlouholetý pacient se schizofrenní poru-chou, 19krát pro toto onemocnění hospitalizován, nařízená ochran-ná léčba, neplnění léčebného režimu – byly jasným signálem, že tento jedinec potřeboval velmi intenzivní terapeutickou a sociální pomoc. Nedostal ji, zcela propadl své nemoci a neznámá kolemjdou-cí žena jeho útok přežila jen díky okamžité operaci.

Místo sporadických kontrol u ambulantního psychiatra spoje-ných s předepsáním léků měla být nemocnému nasazena léčba de-potními dlouhotrvajícími injekcemi, které by mu v případě potřeby mohla aplikovat psychiatrická sestra v místě jeho bydliště. V České republice však tento druh komunitní služby prakticky nefunguje.

Nůž v zádech kohokoliv z násJedná se tedy o naprosté selhání systému zdravotně-sociální péče o potenciálně nebezpečné a svou nemocí také ohrožené pacienty. Kdyby tento systém aspoň v základních principech fungoval správ-ně, nemuselo vůbec k této nešťastné události dojít.

Zaráží mě ještě jedna věc. Ačkoliv se incident odehrál v únoru, teprve po půl roce shledal soud pacienta trestně nezodpovědným a rozhodl o jeho umístění v psychiatrické léčebně (kde byl již deva-tenáctkrát). Znamená to snad, že těch šest měsíců strávil pacient ve vyšetřovací vazbě možná bez jakékoliv terapie? Kolik takovýchto případů se skrývá za vězeňskými zdmi místo toho, aby byli vážně du-ševně nemocní lidé adekvátně léčeni?

Diskuse

Medikolog podle mě měl ten člověk dávno sedět na uzavřeném psychiat-rickém oddělení donucovací pracovny. rozhodující je ochrana majetku, zdraví a životů „normálních“ slušných lidí a on se léčbě zúmyslně vyhýbal a je jedno, jestli by vaše drahá sestra chodila k němu domů… kdyby jí neotevřel… o poškozenou vám zřejmě jde až na druhém místě.

Drzá zrzka pokud se nemocný nedostavoval k lékařské kontrole, můžete mi vysvětlit, proč by měl k sobě do bytu pustit zdravotní sestru?

Petr z Tábora chápu, že onen pacient možná nebyl svéprávný v době, kdy se snažil zavraždit onu paní. ale iQ má v pořádku, takže nařízené léčbě se vyhýbal zcela záměrně. Je to obdoba onoho těžkého epi-leptika, který se též vědomě neléčil a chlastal – pak zabíjel au-tem. podle mne jsou tito lidé trestně odpovědní a jsou odpovědní i ti lékaři, kteří nenahlásili jejich sabotování léčby.

proč se pravidla právně lépe neupraví, aby se tyto případy ne-opakovaly? přeci není řešením pokrčit rameny a říci, že se jedná o nemocné lidi. co nevinné oběti? na co si platíme tento stát ?

Markétanevím, co tu řešíte, ale ještě jsem neviděla schizofrenika, kte-rej by se vědomě vyhýbal léčbě! víme přece, že tito lidé bez léků nemají náhled, někteří bohužel i s léky, takže je v pořádku, že ho soudce osvobodí . to je jako byste zavřeli člověka, kterej v autě omdlel a vrazil do lidí… a všichni dobře víme, že žádná sestra by

to nezachránila. nemůžete nutit zdravýho člověka, aby si bezdů-vodně nechal píchat injekce a on se skutečně cítí zdravý.

Vandalodpovědnost nese ten, kdo takovému monstru dovolí vyhýbat se léčbě a volně pobíhat na svobodě! notabene, po těch mnohokrát opakovaných zkušenostech.

Občanpane Jarolímku, ten člověk zcela vědomě porušil všechny podmín-ky léčby i všechna pravidla podmínečného propuštění. vědomě!!! takže velice dobře věděl, co činí, konal úmyslně a trestný čin, jehož se dopustil, byl přímým důsledkem jeho úmyslného jednání. proto jej nic neomlouvá. za trestné činy, jichž se dopustil, by měl dostat dlouholetý trest a ne „papíry na hlavu“ a beztrestnost.

kdyby byl v léčebně, byť třeba s nějakým volnějším režimem (chráněné bydlení s odborným dozorem např.), pravděpodobně by se to nestalo. komunitní péče je jen pro nemocné, kteří pocti-vě berou pilule a injekce a aktivně se léčí. ne pro kriminálníky.

když už chcete něčím obhajovat urputnou snahu o zruše-ní „blázinců“, měl byste vybírat jiné příklady. tento je velmi ne-vhodný.

honolulunejlepší medicína pro hajzla, který bodá ženy do zad je 357 mag-num a injekční instrument se jmenuje colt. Jinak věřím silně tomu, že soudcové patří zavřít do blázince v kroměříži už dávno, nebo je předhodit jezevčíkům na zasebevraždění jako „soudce“ studničku.

zdravím pana vandala a medikologa s respektem a pocitem přátelství.

Page 13: Esprit 09-10 2012

13příběh

Uhranutá ufonem

P odle současné terminologie trpí Katka schizoafektivní poruchou. Měla bludy a halucinace, které stá-le považuje za smysluplnou sou-

část svého života. Prožívala stavy změně-ného vědomí, její tělo reagovalo na vibrace pocházející z kosmu. Mimozemšťané vytrhli z jejího těla živé dítě, respektive potratila. Nedá dopustit na Rádio 1.

Pandořina skříňkaKatka pochází ze Lvova a umí proto velmi dobře rusky, jako studijní obor si vybrala překladatelství a posléze rusistiku na filozo-fické fakultě. Na studia se dostala a v Praze, daleko od maminky, začala žít bouřlivým studentským životem. Seznámila se s Mila-nem, se kterým hodně cestovala po Evropě stopem a vůbec prožívali splynutí duší, jak se aspoň Katce zdálo. Škole moc nedala, a tak se jí studium stále prodlužovalo, kama-rádky už opustily kolej a ona začala uvažo-vat o společném bydlení s Milanem. Nějaká síla jí našeptala, aby se ho zeptala, jestli jí byl někdy nevěrný. Přítel trval na tom, aby šla nejdřív sama s pravdou ven. Katka se přiznala, že ho jednou podvedla s jedním Španělem. Poté byla řada na Milanovi. „On začal vyprávět a vyprávěl mi dvě hodiny. O tom, jak se seznamoval různě na inter-netu a jak si ho zvali někam do trojek, jak chodil na různý swingers party a ukazoval mi fotku svého přirození na internetu, který si vyfotil dokonce mým foťákem na koleji, takže jsem viděla tu hrůzu, co jsem prostě absolutně nevěděla,“ popisuje Katka. Dvojí život přítele Katku zcela šokoval a de facto se jí zhroutil svět. Bylo to pro ni, jako kdyby umřel, podle jejích dnešních slov se stal obě-tí internetu. Když se ukázala Milanova dru-há tvář, Katka už nebyla schopná ve vztahu pokračovat. Láska skončila a následovalo asi půlroční alkoholové období, kdy se utá-pěla v žalu.

Finské nociKatka se pak rozhodla, že pojede na studijní pobyt Erasmus do Finska. „Byl to teda blbej nápad, protože jet na zimní semestr do Fin-ska, kde nesvítí sluníčko a lidi mají depre-se...,“ vypočítává nevýhody svého tehdejší-ho rozhodnutí Katka. Ve Finsku strávila půl roku v zimě roku 2003 a poprvé se ohlási-ly psychické obtíže. Stalo se to o Vánocích, kdy všichni ostatní studenti odjeli na svát-ky domů, a Katka zůstala na koleji sama.

Upadla do hluboké deprese. „Takže tam za-čala ta nemoc. Tam mě poprvé napadlo, že spáchám sebevraždu a skončím jako můj ta-tínek a jako můj dědeček,“ zamýšlí se Katka. V depresi si ostříhala vlasy, vůbec se nemyla a i jinak prý vypadala strašně. Když se její kamarádky vrátily z vánočních prázdnin, pomohly jí vrátit se do Čech. Tady se rychle dostala na psychiatrii. „Pobyla jsem si tam nějaký dva měsíce, nasadili mi lithium a ně-jaký léky proti depresi. Pak jsem se zamilo-vala do jednoho intelektuála a ten mi řekl, že mám prášky vysadit. Takže jsem je přestala brát a dostala jsem se tam podruhý. A tam mi už diagnostikovali schizoafektivní poru-chu“, shrnuje Katka.

Úspěch navzdoryPřese všechno se Katka dokázala postavit na vlastní nohy. Studium sice nedokončila, ale po návratu z léčebny si našla dobrou prá-ci, koupila si pejska, pronajala si hezký byt na Malé Straně. Začala chodit s Michalem, se kterým měla velmi hezký vztah. Bydleli spolu a plánovali miminko. Od roku 2005 do roku 2010 byla naprosto stabilizovaná, jak říkají psychiatři. Brala antidepresiva a psy-chofarmaka. Pak ale přišel osudný Silves-tr 2010, kdy začala kouřit marihuanu. „No a ta marihuana mě dostala do stavu, že jsem se jakoby cítila skvěle, začala jsem prodá-vat paruky a žila jsem půl roku neuvěřitel-nej život. Byla jsem úspěšná. Vždycky jsem si dala jointa a cítila jsem se úžasně, jezdila jsem na psytrancový festivaly a užívala si ži-vot. Všechno mi vycházelo,“ vzpomíná Kat-ka. V té době stále zvládala pracovat a žila s Michalem.

Uhranutá ufonemKatčin příběh s ufony začíná na karlovar-ském festivalu 2010, kde jí mamka nasadila z legrace sluneční brýle naopak, takže vy-padala jako ufon. To, co začalo jako vtip, se proměnilo v osudovou fascinaci. Když šla Španělu Manuelovi vrátit peníze za jeho ná-ramky, které v Karlových Varech prodávala, zeptala se ho Katka, jak se rozmnožují ufo-ni. Manuel odpověděl, že vibracemi. Když se ho Katka ptala, jak ten sexuální akt vypadá, dozvěděla se, že to je hluboký pohled do očí. Což jí hned názorně předvedl. Katka odje-la k babičce svěřit se jí s tím, že má nového přítele. Když jí vyprávěla, jak se to odehrá-lo, usoudila babička, že ji Manuel uhranul. „Manuel byl totiž ufon“, vypráví Katka. Když se na něj později ptala jedné kartářky, dozvěděla se, že má biotronické schopnosti. Spouštěčem lásky Katky a Manuela, která trvala asi tři dny, byla marihuana. Ta pod-le Katky otvírá dveře do astrálních světů. U babičky nemohla spát a měla vidiny. Vidě-la různé postavičky, jedna měla rohy, druhá měla tři ocasy a pak se podívala z okna a vi-děla mimozemšťany.

Přepadena v autěDostala hrozný strach a odjela v noci au-tem do Prahy. Byla hrozně unavená, a tak po cestě zastavila auto a usnula. Těsně před usnutím měla zážitek, že ji fyzicky unášejí mimozemšťani. Neuvěřitelná síla jí vytahovala něco z břicha. Myslela si, že ji chtějí dostat někam na jejich kosmickou loď. „A den nato jsem hodně krvácela, tak-že si myslím, že jsem byla těhotná, proto-že jsme se s Michalem snažili o miminko,“ vypráví Katka. Když přijela do Prahy, za-čala se sbližovat s Rádiem 1. Rádio v autě hrálo podle toho, co Katka zrovna proží-vala. Odjela do Letňan, oblékla si paruku, svlékla se donaha a vítala slunce jako svojí planetu. A z rádia se ozvalo „you are per-fect.“ Všechno hrálo Katce do noty. Myslela si, že mají nahrávací zařízení v autě a že si s ní povídají skrze to, jaké skladby pouští. „Vyvrcholilo to tím, že jsem odjela na jed-nu narozeninovou oslavu, na kterou jsem pozvala i lidi z Rádia 1. Napsala jsem, že kdo se chce seznámit z Rádia 1, ať dojede na tu oslavu. A pak jsem tam dojela a ty lidi z Rádia 1 tam opravdu byli,“ poznamenává Katka. Lidé z rádia jí mimo jiné radili, aby se nesvlékala na veřejnosti. Později se od jedné z kamarádek dozvěděla, že žádní lidé z Rádia 1 na oslavě nebyli.

Léčba na PCPMichal pojal podezření, že se u Katky rozvíjí psychická nemoc, takže ji lstí do-stal do Bohnic. Tam za ní ještě nějaký čas

Katka si nasadila paruku a z rádia se ozvalo „you are perfect.“

Page 14: Esprit 09-10 2012

14 příběh

Patnáctého března Ještě nikdy jsem nebyla v Bohnicích v nor-málním stavu. Ani teď, přestože mnoho věcí, např. to, že chodím do školy a mnoho dalších, svědčí tomu, že jsem normální, si nemůžu být jistá. Asi si nikdy nebudu moct být jistá. Jediná představa o tom, co je to být normální je vzpomínka na dobu před nemocí – to jsem byla v pubertě, což značí, že to asi také není stav, ke kterému bych ve svých jednatřiceti letech měla směřovat. Další kandidát na vzor normality jsou dlou-há období, kdy mi nebylo natolik dobře, aby to bylo lze považovat za mánii, a období, kdy má fantazie byla natolik potlačená, že to nebylo lze považovat za psychózu, obdo-bí, kdy mi všechno připadalo šedivé, říka-la jsem si, že je to dospělost, zkrátka, byla jsem v depresi. Byla jsem jak zaseklé mě-chadlo na Jaffa džus. Mým úkolem je nyní znovu definovat normalitu, k čemuž zrovna způsob, jakým vnímám Bohnice, není prá-vě vhodným materiálem. Navíc v noci, kdy všechny domy mají světla vzešlá z povídek Edgara Alana Poea, navíc v den, kdy slunce

Z deníku Káti, která bojuje proti úzkostem

zapadalo romanticky v hloučku borovic a bylo růžově zbarvené oparem.

Dvaadvacátého březnaZ Radka jsem v poslední době byla rozpa-čitá. Přišel někdy do třídy a políbil mě – ne nenápadně, naopak velice nápadně, pře-de všemi, hlavně před Cilkou. To všechno z pouhé radosti, ale já jsem si opět začala představovat, jaké konotace z toho asi mo-hou vyvodit mí spolužáci. Naposledy na přednášce Britské literatury – nebo Lite-rární teorie, nevím, ty přednášky se mi ple-tou – mě vzal kolem ramen, pouze v rámci rozhovoru, což mi nezabránilo v tom se re-flexně vyděšeně odtáhnout, což poplašilo i Radka, a to mi bylo líto.

Včera jsem se o podobných situacích bavila se Sárou, máme podobné problémy v komunikaci s ostatními. Sára vyprávě-la o někom…, kdo jí náhle položil ruku na ruku a ona se tak lekla, že ucukla, jak kdyby jí kousnul štír.

Seděly jsem v té době v pivnici Masary-kovy koleje v Dejvicích, kde se pohyboval,

Káťa je člověk s velikou obrazotvorností, vinou nemoci duše se ve svých dvaatřiceti letech ještě potýká se studiem angličtiny na pražské filozofické fakultě. Na druhou stranu snad přišlo její stu-dium v pravou chvíli, neznám nikoho, kdo by dělal školní práce tak rád jako ona. Její věčné životní téma jsou úzkosti, už odedáv-na s nimi bojuje, zapisuje si, kdy přišly, jaké byly a co jí od nich pomohlo. Má vtipu jako málokdo, strávíte den v její společnosti

a nasmějete se za celý týden, možná měsíc. Má ráda měkké látko-vé předměty, například plyšáky, jednoho mi před lety sama vyro-bila a dodnes je v mé posteli. Dokáže vás ohromit svou nápaditos-tí, jako ohromila mě, když mi ukázala tohoto malého stegosaura. Káťa je nejstarší ze čtyř dětí a umí vést partu, i když, jak se do-čtete v jejím deníku, má někdy pocity, že je tím nejposlednějším z ubohých. Michal Kašpar

což byl velice neobvyklý jev, vietnamský barman. Dalším neobvyklým jevem byly jeho schopnosti: četl mi myšlenky. Když jsem zvažovala podložení stolu papírkem, upozorňuji, pouze zvažovala!, přispěchal a sám jej papírkem podložil. Napříč pro-storem pivnice mi posílal dlouhé úsměvy a znatelně ožil, když jsem vyslovila slovo sex. Mluvila jsem o souvislostech sexuál-ních pohnutek a pocitů trapnosti. Vzpo-mínám si, že jsem při tomto monologu energicky gestikulovala. Při zachycení bar-manova pohledu se má gestikulující ruka na místě zastavila a zůstala nehnutě viset ve vzduchu.

K teorii prolínání sexu a trapnosti. Při pocitech trapnosti dochází k narušení ilu-ze dokonalosti, kterou si spousta lidí do-káže vytvořit a obrnit se jí. Bez odhození hávu dokonalosti není opravdový sexuální vztah možný. V chybách a zaškobrtnutích je sexuální síla. Nelze nechat bez významu okolnost, že se chlapcům líbí, když se dívka červená… což je výsledek mnoha pohnutek, nejen rozpaků z projevů lásky.

docházel, ale protože byla Katka zamilo-vaná do Manuela, rozešli se. O Manuelovi neměla žádné zprávy, ale ve svých předsta-vách s ním konverzovala prostřednictvím hudby. Doktoři ji samozřejmě přesvědčo-vali, že má halucinace a že je v manické fázi nemoci. Když se Katka vrátila z léčebny, byla asi půl roku v pracovní neschopnos-ti a pak se vrátila do práce, ze které ji ale v roce 2011 propustili. V tomtéž roce do-stala invalidní důchod.

A jak se na to dívá teď?Poslední psychotické stavy jí nezpůsobi-la marihuana ani vysazení léků, ale film Co my jen víme? a převratný dokument

Molekula duše. Ten se zabývá experimen-ty s látkou DMT, která je silnou drogou, ale zároveň je i přirozeně vylučována epifýzou. Údajně by měla propojovat obě mozko-vé hemisféry. „DMT způsobuje, že se člo-věk stává víc duchovním, že zapomíná na tu pravou mozkovou hemisféru a funguje mu i ta levá, která má za úkol dělat z člově-ka lepšího člověka,“ vysvětluje Katka. Je-den z psychiatrů Katce dokonce potvrdil, že schizofrenici mívají zvýšenou hladinu DMT. Chtěla se přihlásit do výzkumu, kte-rý tuto tajemnou látku zkoumá, ale zjistila, že žádný relevantní výzkum u nás neprobí-há. Psychiatři, kteří znají podle jejích slov asi deset procent dění v mozku, ji tak stále

příliš nepřesvědčují. Halucinace a bludy jsou podle jejího názoru vhledy do jiných realit, jedná se tedy spíš o schopnost než o nemoc. V tomto smyslu považuje schi-zofreniky za vyvolené. Mimozemšťanům nic nezazlívá, má pocit, že nás chtějí učinit lepšími lidmi a že jí dítě vzali proto, že ne-byla do Michala skutečně zamilovaná. Věří na mayský konec světa, původně chtěla jet do Peru vypít si posvátný nápoj z ayahuas-cy (liána, která obsahuje látku DMT), teď však zjistila, že i v Praze je kopec, kterému se říká Machu Picchu. A tak bude se svým novým přítelem Tomášem očekávat přílet mimozemšťanů někde na Hůrce.

Tomáš Vaněk

Page 15: Esprit 09-10 2012

15bláznivé umění

S družení upozornilo na tento svůj záměr při první ze série připravo-vaných výstav, a sice na výstavě obrazů Outsider art – tři osudy

(21. 9.–7. 10. 2012, pražská Galerie Millen-nium). Vernisáž se uskutečnila 20. září za účasti médií, více než stovky hostů a tří vý-tvarníků, o jejichž prezentaci mimořádného talentu šlo: Silvie Vurcfeldové, Ivety Hor-váthové a Borise Škila. Představili celkem 46 děl ve třech autorských blocích, z nichž každý byl uveden stručným životopisem. Výstava sklidila velký úspěch.

Co je outsider artDo škatulky outsider art řadí teoretici umění a kurátoři výstav nezávislé a rebelující auto-ry, kteří nejsou zatíženi žádnou uměleckou školou, a k vlastní, téměř tajné tvorbě je vede jejich mimořádný osud. Kromě psychiatric-kých pacientů mezi ně patří různí excentrici, vyděděnci (například vězni) a životní ztros-kotanci. Často tvoří z materiálů, které najdou doslova na ulici. Nemívají malířské stojany a plátna, používají noviny, školní sešity a klid-ně i plechovky nebo toaletní papír. Vymykají se běžným společenským i uměleckým kon-vencím a vytvářejí si svůj svět podle vlastního řádu a záhadné logiky.

Novinář, který na výstavě pořizoval foto-grafie, si všiml, že se na obrazech často ob-jevují oči. Podle psychiatra MUDr. Martina Jarolímka, autora námětu výstavy, jsou oči nejtypičtějším prvkem na obrazech, které vytvořili umělci s psychotickou poruchou. Výtvarníci jimi vyjadřují pocit: Všichni se na mě dívají! „Spousta mnohdy i nenápadných, skrytých očí na obrazu svědčí o vztahovač-nosti a paranoidních stavech,“ říká Jarolí-mek. „Lidé se schizofrenií často malují sebe. Jako by se hledali. Jedna žena přemalovala plátno podle toho, jak se měnil její dušev-ní stav, třeba padesátkrát, takže některé její obrazy jsou centimetr tlusté,“ dodává psy-chiatr.

Hledáme talenty s mimořádným osudem

Občanské sdružení Rain Man, které vzniklo před 10 lety na pomoc lidem s psychickým onemocněním, přichází s nápadem vybudovat v Praze Galerii Outsider art. Galerie by shromažďovala, dokumentovala a propagovala díla autorů žijících na pomyslném podřadném místě výtvarného a často i občanského života, především lidí s duševním handicapem.

Studenty medicíny zaujalo, že některé ob-razy byly roztrhané a pak znovu složené a pod-lepené. Zničená, opět slepená díla měla temný obsah, na rozdíl od pestrobarevných dívčích portrétů jakoby z Orientu od téže výtvarni-ce – Ivety Horváthové. Autorka se svěřila, že kreslila už v dětství, které pro ni však nebylo příliš šťastným obdobím. „Dostala jsem se k mamince a tatínkovi, kteří mi hodně ublíži-li, a já od nich musela odejít. Potom jsem zase malovala, ale až když jsem se pokusila o sebe-vraždu. Doktoři říkali, že mám talent a že bych v tom měla pokračovat, což vlastně doteď dě-lám. Když mám špatné dny, tak trhám obrazy a pak je zase slepuji dohromady,“ vyprávěla výtvarnice, která má za sebou mnoho zlého. Mimo jiné přežívala na ulici mezi bezdomovci. Nyní žije v azylovém bytě, navštěvuje pravidel-ně psychiatra a maluje.

Obdobně i Boris Škil má talent od Boha. Žil dlouhé roky v zahraničí. Ovládá pero-kresbu a jeho oblíbeným námětem jsou fi-gury v hospodě, jak se třeba spiklenecky domlouvají.

Svými obrazy velmi zaujala Silvie Vurc-feldová. Její pastel na kartonu – tzv. modrá hlava, není datován, podepsán a nemá, jako ostatně většina jejích děl, ani název. Deka-dentní modrá hlava se stala jasným favori-tem výstavy. Další autorčiny portréty jako kdyby vycházely z díla Edvarda Muncha. O slavném umělci je známo, že se potýkal s bipolární afektivní poruchou a nad vodou ho držela právě tvorba. Nejznámější obraz Výkřik údajně zachycuje malířův psychický stav v jediném okamžiku. Výtvarníci v auto-portrétu vlastně analyzují své vnitřní stavy.

Martin Jarolímek připouští, že je to urči-tá forma autoterapie, když lidé tvoří doma, ve skrytu a nikdo o tom neví. U řady z nich byla díla objevena až po jejich smrti a nyní zaují-mají čestná místa v evropských a světových galeriích, které se zaměřují na tvorbu outsi-deru. „Galerie Outsider Art v Praze. To je sen, který bychom rádi uskutečnili,“ prohlásil při

zahájení výstavy MUDr. Martin Jarolímek. Občanské sdružení Rain Man by pomohlo stovkám umělců outsider art, kteří nemohou sami vystavovat, protože na to nemají sílu ani peníze.

Cesta dovnitřPředseda Občanského sdružení Rain Man Martin Jarolímek si myslí, že výtvarné umě-ní otevírá nejnázornější cestu do světa du-ševní nemoci, který je pro zdravé lidi jinak velmi obtížně pochopitelný, že zviditelňuje věci, které všichni někdy zažíváme ve snech, ale většina z nás s nimi nechce mít nic spo-lečného. „Možná také proto společnost za-vírá šílence na kopec do blázince. Je to starý obranný mechanismus – vy k nám nepat-říte. A výtvarné umění má šanci ukázat, že

bori

s Šk

il, p

erok

resb

a na

pap

íře

ivet

a h

orvá

thov

á, p

ortr

ét, k

ombi

nova

ná te

chni

ka n

a pa

píře

si

lvie

vur

cfel

dová

, mod

rá h

lava

, pas

tel n

a ka

rton

u

Page 16: Esprit 09-10 2012

16

Frante Blažek

(vlevo) mezi umělci ve Znovínu býval

nejšťastnější.

P ozvání do kláštera sice přišlo, ale až když naše výstava o outsideru končila. I tak se vyplatilo tam jet. Loucký klášter premonstrátů ve

Znojmě ukrývá unikátní galerii 12 000 vý-tvarných děl. Pojednávají o víně, vinohrad-nictví, vinobraní, vinicích, hroznech… Víno a umění patří k sobě. „Shromážděná díla netrpí žádnou předpojatostí, stavovskou nadřazeností ani pokleslou módností,“ tvrdí spisovatel Zdeněk Hrabica. Asi to je pravda, říkám si, když stojím před obrazem Kristovy slzy a dalšími díly tragicky zemřelého uměl-ce Franteho Blažka, a svůj zážitek konfron-tuji s textem Hrabicova nekrologu.

„Bezdomovec Frante Blažek (45) uhořel v červnové noci 2012 v neobydleném domku v Říčanech u Prahy. Přestože šlo o bezdo-movce se vším, co k tomuto postavení dnes-ka patří, měl jsem Franteho moc rád. Získal

Byl šťastnější než my všichni dohromadyKdyž jsme koncem léta v Občanském sdružení Rain Man připravovali výstavu Outsider art – tři osudy, všimla jsem si na internetu nekrologu, v němž publicista a spisovatel Zdeněk Hrabica zmiňoval malíře Franteho Blažka, umělce s osudem vyděděnce, jehož obrazy jsou k vidění v Louckém klášteře ve Znojmě.

jsem ho do party velkých českých malířů a básníků a spisovatelů a podnikal i s ním cesty do Znojemské vinařské podoblasti. Některým z účastníků vadil Blažkův zevněj-šek. Odvraceli od něho hlavy. I jeho obrazy, jako desítky jiných, však nyní tvoří expozi-ci Galerie a salonu Znovín ve znojemském Louckém klášteře. Okamžiky, které prožíval bezdomovec mezi mistry, byly pro něho roz-hodně nejšťastnějšími v jeho pohnutém ži-votě, na nějž si však na rozdíl od jiných nikdy nenaříkal. Nemíním zkoumat příčiny jeho zvláštního postavení, ve kterém se ocitl – sečtělý, vzdělaný, talentovaný, charakterní muž, který by kuřeti neublížil, který uměl rozeznávat pravdu od lži a byl šťastnější než my všichni dohromady. Když náhoda dala, vypomáhal jako truhlář – restaurátor – v ří-čanské truhlářské dílně,“ napsal o tragicky zesnulém umělci publicista Zdeněk Hrabica.

Výjimečnou uměleckou sbírku v Louc-kém klášteře, kterou svými pracemi obo-hatil i Frante Blažek, ročně navštíví 15 000 lidí. V Galerii a salonu Znovín jsou k vidění tisíce obrazů, fotografií, soch a plas-tik od soudobých českých i zahraničních au-torů. Loucký klášter je největším premon-strátským klášterem na světě. Uměleckou sbírku v něm vlastní významný producent kvalitních vín – Znovín Znojmo, a. s., se sídlem v Šatově. Letos uplynulo 20 let od vzniku firmy, která v jubilejním roce získala rekordní počet zlatých, stříbrných a bronzo-vých medailí na světových i domácích vinař-ských soutěžích.

Za vznik galerie může podle Zdeňka Hrabici bůh vína a umění Dionýsos, kte-rý při svém tažení světem nejen všude vy-sazoval révu vinnou, ale doprovázely ho Múzy, takže přinášel radost a uvolňoval inspiraci a tvůrčí nadšení. Generální ře-ditel Znovínu Pavel Vajčner původ galerie uvádí na pravou míru: „Za vznikem Ga-lerie a salonu Znovín je právě publicista Zdeněk Hrabica. Byl to jeho nápad, který začal před více než osmnácti lety sám také uskutečňovat. Bez jeho obětavosti bychom nikdy ve sbírkách neměli skvělá díla Josefa Velčovského, Mariny Richterové, Jeňýka Pacáka, Miroslava Pankráce, Alana Maje-ra…,“ vypočítává ředitel Vajčner jména au-torů, kterých je podle něj dohromady více než dvě stě. Jednoho z nich, Frante Blažka, však tragický osud řadí mezi umělce kate-gorie outsider art. –nahy–

bláznivé umění

duševně nemocní lidé k nám patří, že zá-kladní stavební kameny naší psychiky jsou stejné, jenom se někdy vlivem onemocnění sestaví do trochu jiné mozaiky. Znám mno-ho pacientů, kteří s pomocí arteterapie zača-li zaplňovat poušť svého života lidmi a bar-vami. V optimálním případě se totéž může odehrát i v jejich životě,“ soudí psychiatr.

Iveta Horváthová navštívila výstavu Outsider art – tři osudy několikrát. Mož-ná šlo o nejšťastnější momenty jejího živo-ta. I proto byla výstava unikátní: měla silný

emocionální náboj a předvedla syrové umě-ní bez příkras.

Tři desítky návštěvníků se na místě roz-hodly vstoupit do Klubu přátel budoucí Ga-lerie Outsider art. Členství není podmíněno finančními dary ani sponzorstvím. Občan-ské sdružení Rain Man – než získá finance a prostory pro galerii – bude zvát přátele na všechny další výstavy s jediným přáním: aby šířili pravdu o umělcích outsideru.

Občanské sdružení Rain Man děkuje za podporu výstavě Outsider art – tři osudy:

ak. malíři Adamu Hoffmeisterovi z Galerie Millennium, Jitce Štambachové z Nada-ce BONA, majiteli malostranské Kafír-ny Romanu Vopičkovi, dále psychiatrům doc. MUDr. Evě Malé, CSc. a MUDr. Jiřímu Krombholzovi a mnoha novinářům.

Nataša Hyblerová, Občanské sdružení Rain Man, [email protected]

nat

aša

hyb

lero

Page 17: Esprit 09-10 2012

17bláznivé umění

B ylo nebylo jedno království a v něm žili král a královna. Královna si dělala, co chtěla, hrála divadlo a honila chlapy. Protože její manžel byl k ničemu. Král měl různé krato-chvíle. V létě lyžoval a jezdil na bruslích a v zimě se opalo-

val a koupal v moři. Prostě byl prdlej na hlavu. Poroučel služebnictvu, že polévka se jí vidličkou a nůž se používá na vajíčko. Prostě král byl blázen, tak šel na komisi a nechal si napsat důchod na hlavu. Protože měl schizofrenii. Tak ho všichni litovali, kromě manželky. Manželka byla blondýnka a král měl černé vlasy, takže vypadali odlišně.

Královská pokladna byla prázdná, lidi neplatili daně, protože měli malé platy, a kdyby měli platit daně, tak jim už žádné peníze nezbudou. Tak se na daně vykašlali a celý stát přišel na mizinu. Měli tam hvězdáře a ten každý den předpovídal budoucnost, ale bylo to na hovno, protože nikdy neměl pravdu. V království měli také šaška na obveselení. Jmenoval se Mimo a král ho kopal do prdele. Takže to sranda nebyla, ale král se tím bavil. Mimo byl malý šašek, měřil jen 115 cm, byl mrňavej jako děti, které chodí do první třídy. Kuchař vařil samé hlavy, takže se to nedalo jíst, ale král to jedl, protože měl pořád hlad a o půlnoci chodil mlsat do kuchyně dobroty. Král byl hubený jako koza nebo spíš kozel.

Král pořádal o půlnoci bojová cvičení, ale královna se na to vy-srala a spala. Služebnictvo se na to také vysralo, protože všichni brzy ráno vstávali a museli se vyspat. Král byl blázen, který chodil spát ve tři ráno.

Potom se král rozhodl, že poletí do vesmíru na Mars užívat si dovolenou a bude tam tři měsíce, takže bude klid od blázna krále. Služebnictvo dostalo plat, tak si teď můžou pořádně užít dovole-nou. Královna taky někam odjela. S králem už dávno nežije, spíš se rozvádí a dělá si, co chce. Král si sebou bere baseballovou pálku a bude hrát s kamarády baseball. Doufejme, že mimozemšťanům se to bude líbit a že si taky zahrají. Na Mars letěli 24. 12. 2015, budou tam trávit Vánoce. Napekli si řízky, steaky a jiné dobré maso, aby neumřeli hlady.

Královna se koupala v moři se svým milencem a na krále si ani nevzpomněla. Královi se na Marsu líbilo a rozhodl se tam zůstat na věky věků. Založí si rodinu a bude žít v krásné přírodě, kde jsou stromy, protože měl rád stromy. Když se královna koupala v moři, připluli žraloci a královnu sežrali. Služebnictvo a lidi z okolí se do-zvěděli o její smrti a udělali jí pořádnej pohřeb. Král neměl potuchy, co se doma děje a bylo mu to i jedno. Žil na Venuši s jednou Marťan-kou a bylo mu dobře. Lidé poslali královi SMS, že umřela králov-na, ale král si sebou nevzal mobil. Tak mu napsali mail, že má přijet domů, protože mu umřela královna, ale král napsal, že na to kašle.

Marťanka se dozvěděla, že její milenec je král a řekla, jestli mě chceš za ženu, musíš to udělat veřejně. Když si myslíš, že jsi král, já nemůžu být tvoje milenka, já chci být tvoje manželka. Tak se král rozhodl jet domů. Doma onemocněl a ležel v nemocnici, ale Marťanka tam za králem chodila každý den. Král marodil dlouho

a Marťanka zavedla nové zákony, protože se bála, že král umře. Lidé se za krále začali modlit, aby se uzdravil a vzal si Marťanku. Jmeno-vala se Nana a už si připravovala řeč, kdyby král doopravdy umřel. Měl zápal plic a krvácení do mozku. Na Venuši začala válka a Mar-ťanka se musela vrátit domů. Její otec je generál.

Král leží v nemocnici a nemá ho kdo navštěvovat, kromě tajemné dívky, kterou nikdo neznal. Jmenovala se Renie a bylo jí třicet let. Žila podivným životem už odmalička. Královi se udělalo špatně, když se dozvěděl, co všechno mu doktoři sebrali. Manželka královna měla po-hřeb, dali ji do rakve a pak ji dali do rodinné hrobky. Marťanka se do-zvěděla o králi a chtěla mu dát bonbóny, aby mu narostly ruce a nohy.

Král musel na operaci mozku a doufejme, že se z toho dostane. Tajemné dívce lidé nabídli, jestli se nechce stát paní královnou, ale tajemná dívka to odmítala. Říkala, že je jí teprve třicet a že má život teprve před sebou. Král měl po operaci mozku a ležel na jipce. Renie letěla na Venuši pro medicínu, aby se král uzdravil. Marťanka mezi-tím utekla za králem na zem. Lehla si k němu do postele a milovali se tak, aby je nikdo neviděl. Vše bylo v pořádku, ale jen do doby, než za králem přišla i Renie, která mu z Venuše přivezla medicínu. Re-nie je načapala a král se bál, aby se to nedozvěděli lidé venku. Mar-ťanka dala Renii nějaké prášky a dostala za to zlatej dukát.

Redakčně kráceno

Iveta Horváthová Pohádka o králi a královně

Jedním z autorů prezentovaných na výsta-vě Outsider art – tři osudy je Iveta Horvá-thová. Má za sebou velmi náročné dětství, různé způsoby zneužívání ze strany rodičů. V dospívání na škole prošla také šikanou od spolužáků. Po ukončení ZDŠ se sice pokoušela jakžtakž pracovat, ale nakonec

skončila na ulici coby bezdomovec. V té době se poprvé setkala s psychiatrií. Neby-la schopná pracovat a v důsledku toho byla invalidizována. V nouzi se naučila uchylo-vat se do azylu psychiatrické léčebny. Ni-kdy se však nezbavila svých děsivých psy-chických běsů. Malovat začala zhruba před

deseti lety a v posledním období k tomu přidala i psaní pohádek. Aktuálně bydlí již sama a pracuje ve výtvarné chráněné díl-ně. Občas ji napadá, že není dítě svých ro-dičů, nýbrž že pochází z královského rodu na Maltě.

MUDr. Martin Jarolímek

ivet

a h

orvá

thov

á

Byl šťastnější než my všichni dohromady

Page 18: Esprit 09-10 2012

18

Zamilovaná paní

Jedna paní má smůlu na zamilováníjejí láska je silnápřevrátí jí naruby celý světkdyž se zamiluježije jenom svou velkou neutuchající láskou

Objekt té lásky by se k ní věkově hodilo osm let starší muž z východumá hlubokou duši a po matce svých dětíkterá zemřelamá v té duši žal

Řekl té paní ty budeš spátřekl jí ty budeš spátTy budeš spát

Od té doby každý den má paní před spanímv duši hrobkaždý den tam pokládá čerstvou růžispí v tom hrobě spí a čeká

Ta paní má smůlu na zamilováníjejí láska je silná a každý večer přikládájí na její vnitřní hrob další růžita paní se se svým smutkem netajíani před lékaři

Přesto ji zavřeli když jí bylo zle na zvláštní pavilónna pavilón protialkoholníona je nešťastně zamilovanáa doktoři sestry psychologovése jí ptají Co jste pila?

Kolik jste toho vypilajak často pijeteco jste pila kdy jste pilaco jste nám ještě neřekla o vašem pitínení zbytí paní jde s pravdou venjednou za týden si dám dvě piva

Michal Kašpar ONA N EPIJ E!

Kolik jste toho vypilaproč si myslíte že tu jstetady všichni zapírají o svém pitínení zbytí říká paníje to omyl já jsem tu kvůli zamilování

Celá rodina přijde na protialkoholnícelá rodina včetně dětí přijde na protialkoholníONA NEPIJE! Křičíona nepije je jenom nešťastně zamilovanápráškypráškyprášky prášky prášky čistí jí její vnitřní hrobod růžíprotialkoholní pavilón zarývá se jí pod kůžividí okolo sebe lidi v delíriuv abstinenčních příznacíchpaní má za sebou detoxnepila ale domů se nevracídokonce ji ani nepřeloží na adekvátní odděleníje dál mezi pijákyprimář říká Máte problémy? My takyna ostatních pavilónech mají plnodoležíte to tady ano ano ano ano

Paní neklidně spí na protialkoholním oddělení

bláznivé umění

Michal Kašpar absolvoval žurnalistiku na UK, rok pobýval na studiích ve Francii, onemocněl schizofrenií. Je zakladatelem a zpěvákem skupiny Le Kapr, která hraje většinou jeho texty. Občas přispívá do Espritu, pracuje v Dobrém místě, o. s., podílí se na tvorbě portálu Lidé mezi lidmi.

Page 19: Esprit 09-10 2012

19

Cítíte se nejistí v mezilidských vztazích?Nevíte, jak se s někým sympatickým seznámit?Toužíte navázat partnerský vztah a nevíte, jak na to?Máte málo zkušeností a informací v oblasti intimity?Pokud ano, je tu pro vás Škola seznamování.

Škola seznamování je určena lidem, kteří trpí duševním problémem a cítí se osamělí. cílem školy seznamování je nabytí tzv. seznamovacích dovedností, čímž se rozumí především posílení sebevědomí a rozvoj komunikačních dovedností.

Škola seznamování

Kurs pokrývá sebepoznávání v rámci skupinových setkání nácvik komunikačních dovedností sexuální výchovu základy praktických dovedností typu vaření, péče o zevnějšek,

společenského tance a společenské etikety společné návštěvy různých společenských akcí

kurs probíhá 1× až 2× týdně po dobu 4 měsíců, pracujeme ve skupině 10 až 15 lidí.

setkání probíhají v Dps ondřejov (klánova 62, praha 4) pod vedením martina Jarolímka a andrey scheansové. Účastnický poplatek za kurs Školy seznamování činí 800 kč.

zájemci se mohou hlásit na telefonním čísle 777 783 166.

inzerce

objednací lístek 2012ESPRiTmk čr 13874, issn 1214-2123časopis české asociace pro psychické zdraví ročník Xvi, číslo 9–10cena výtisku: zdarma

Kontaktní adresačapz, vladislavova 12, praha 1, 110 00 tel.: 777 783 019, e-mail: [email protected]

Redakce ŠéFreDaktor: mgr. Josef Gabriel KoreKTorKa: mgr. kamila heinzová GraFik: Josef Gabriel ml. tisk: tiskárna PraTr, a. s.

redakce si vyhrazuje právo krácení a úpravy pří-spěvků způsobem, který nezmění jejich smysl. nevyžádané materiály nevracíme. názory au-torů uveřejněné v článcích se nemusí shodovat s názory čapz. své názory, připomínky a články zasílejte nejlépe e-mailem nebo na adresu re-dakce.

časopis esprit vychází za finanční podpory Úřadu vlády české republiky

Časopis pro všechny, kterým duševní strasti nejsou lhostejné

pokud máte zájem o zasílání espritu zdarma, stačí, když vyplníte tento objednací lístek a zašlete jej na adresu: ČAPZ, Vítkova 7, 186 00 Praha 8.

ADRESA PRO ZASláNí

Jméno a příjmení: ........................................................Titul: ...............................................

obec: ..........................................................................psč: ................................................

ulice: ..................................................................................................................................

případně uveďte telefon: ............................................e-mail: .............................................

esprit si můžete objednat také na e-mailu: [email protected]

PŘEDPLATNépodle svých možností můžete přispět na pokrytí nákladů spojených s vydáváním espritu. orientační cena jednoho výtisku je 30 korun. číslo konta čapz: 182843294/0300.

za jakoukoli finanční pomoc předem děkujeme.

Page 20: Esprit 09-10 2012

Recommended