Z OBSAHU Pomazání nemocných Taizé Strasbourg Různé způsoby zbožnosti Poslední vrchol FATYM - poděkování Bohoslužba oběti Co řekl Simeon? Pozvánka na ples Střípky z farní kroniky FARO FARNOST LIDEČKO Číslo čtrnácté, únor 2014 POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH Dne 11. února si připomínáme Svě- tový den nemocných. Tento den při- padá na svátek Panny Marie Lurdské. Panna Maria se tehdy, 11. února 1858, poprvé zjevila chudé a nemocné čtr- náctileté Bernadettě Soubirousové. Z podnětu papeže Jana Pavla II. si od roku 1993 tento den připomínáme všechny nemocné a trpící, modlíme se za ně a máme si nějak více uvědomit, že oni potřebují naši pomoc a blízkost. Běžnou praxí v naší církvi je udělo- vat v tento den svátost pomazání ne- mocným. Tato svátost je jednou ze sedmi svátostí ustanovených Kristem. Svatý Jakub, příbuzný Ježíše, věřícím tuto svátost doporučil, když řekl: „Je někdo z vás nemocen? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně; modlitba spojená s vírou zachrání nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se nemocný do- pustil hříchu, bude mu odpuštěno“ (Jak 5, 14-15). I my budeme v tento den prosit za nemocné. Svatý Benedikt napsal: „Péče o nemocné musí být povýšena nade všecko, má se jim sloužit tak, jako by to skutečně byl sám Kristus.“ Ještě i dnes slyším, že někdo má strach z přijetí této svátosti. Dříve byla tato svátost nazývána „poslední po- mazání“, poslední před odchodem na věčnost a byl-li někdo vyzván, aby ji přijal, chápalo se to jako výzva – máš před sebou poslední chvíle života. Po- mazání nemocných je ale modlitbou k Pánu za tělesné uzdravení nemocné osoby, za uzdravení duše a prosba za posilu pro nemocného člověka. Není třeba se jí bát, ale spíše o ni žádat. V jedné farnosti kněz po několika le- tech působení tuto svátost dva roky společně neuděloval. Když se ho po delší době farníci zeptali proč, řekl: „Čekal jsem až o tuto svátost požádá- te. Přišlo mi, jako bych se vnucoval, že snad o ni ani nestojíte, že máte strach ji přijmout.“ Kdy může člověk tuto svátost při- jmout? Pokud je vážně nemocný, po- kud jde člověk na operaci, pokud po- ciťuje stáří (od 60 let). Může o ni žá- dat i opakovaně. Při společném udělování v kostele se svátost uděluje při mši svaté a před- cházet ji má svatá zpověď. Při indivi- duálním udělování svátosti je dobré pochopit, že svátost nemocných nemá být až tehdy, když už nemocný umírá, nebo ztratil vědomí. A zkusme odstra- nit předsudky, že kněz by nemocného k smrti vystrašil. Pokračování na další straně Zaplacením dobrovolné částky můžete přispět na výrobu časopisu (výrobní cena je 5 Kč).
Transcript
Z OBSAHU
Pomazání nemocných
Taizé Strasbourg
Různé způsoby zbožnosti
Poslední vrchol
FATYM - poděkování
Bohoslužba oběti
Co řekl Simeon?
Pozvánka na ples
Střípky z farní kroniky
FARO FARNOST LIDEČKO
Číslo čtrnácté, únor 2014
POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH
Dne 11. února si připomínáme Svě-
tový den nemocných. Tento den při-
padá na svátek Panny Marie Lurdské.
Panna Maria se tehdy, 11. února 1858,
poprvé zjevila chudé a nemocné čtr-
náctileté Bernadettě Soubirousové.
Z podnětu papeže Jana Pavla II. si
od roku 1993 tento den připomínáme
všechny nemocné a trpící, modlíme se
za ně a máme si nějak více uvědomit,
že oni potřebují naši pomoc a blízkost.
Běžnou praxí v naší církvi je udělo-
vat v tento den svátost pomazání ne-
mocným. Tato svátost je jednou ze
sedmi svátostí ustanovených Kristem.
Svatý Jakub, příbuzný Ježíše, věřícím
tuto svátost doporučil, když řekl: „Je
někdo z vás nemocen? Ať si zavolá
představené církevní obce a ti ať se
nad ním modlí a mažou ho olejem ve
jménu Páně; modlitba spojená s vírou
zachrání nemocného, Pán ho
pozdvihne, a jestliže se nemocný do-
pustil hříchu, bude mu odpuštěno“
(Jak 5, 14-15).
I my budeme v tento den prosit za
nemocné. Svatý Benedikt napsal:
„Péče o nemocné musí být povýšena
nade všecko, má se jim sloužit tak,
jako by to skutečně byl sám Kristus.“
Ještě i dnes slyším, že někdo má
strach z přijetí této svátosti. Dříve byla
tato svátost nazývána „poslední po-
mazání“, poslední před odchodem na
věčnost a byl-li někdo vyzván, aby ji
přijal, chápalo se to jako výzva – máš
před sebou poslední chvíle života. Po-
mazání nemocných je ale modlitbou
k Pánu za tělesné uzdravení nemocné
osoby, za uzdravení duše a prosba za
posilu pro nemocného člověka. Není
třeba se jí bát, ale spíše o ni žádat.
V jedné farnosti kněz po několika le-
tech působení tuto svátost dva roky
společně neuděloval. Když se ho po
delší době farníci zeptali proč, řekl:
„Čekal jsem až o tuto svátost požádá-
te. Přišlo mi, jako bych se vnucoval,
že snad o ni ani nestojíte, že máte
strach ji přijmout.“
Kdy může člověk tuto svátost při-
jmout? Pokud je vážně nemocný, po-
kud jde člověk na operaci, pokud po-
ciťuje stáří (od 60 let). Může o ni žá-
dat i opakovaně.
Při společném udělování v kostele se
svátost uděluje při mši svaté a před-
cházet ji má svatá zpověď. Při indivi-
duálním udělování svátosti je dobré
pochopit, že svátost nemocných nemá
být až tehdy, když už nemocný umírá,
nebo ztratil vědomí. A zkusme odstra-
nit předsudky, že kněz by nemocného
k smrti vystrašil.
Pokračování na další straně
Zaplacením dobrovolné částky můžete přispět na výrobu časopisu (výrobní cena je 5 Kč).
Číslo čtrnácté Stránka 2
TAIZÉ STRASBOURG
Ve dnech od 28. prosince 2013 do 1. ledna 2014
proběhlo ve Štrasburku evropské setkání
s komunitou Taizé, kterou založil v první polovině
20. století bratr Roger, který byl švýcarský protes-
tant. V burgundském městečku Taizé tak vzniklo
stejnojmenné bratrstvo, které dnes čítá kolem 100
bratrů. Tato komunita pořádá každoročně celoev-
ropské setkání - zvláště mladých lidí.
Byla jsem hrozně ráda, že jsem mohla být něčeho
tak velkého součástí. Celkově se odhaduje, že tam
mohlo být přes 30 tisíc lidí. Z naší farnosti Štra-
sburk navštívilo 5 lidí a připojila se k nám ještě jed-
na dívka ze vsetínské farnosti. Odjížděli jsme plní
očekávání a připraveni na mnoho nových zážitků a
poznatků.
Do Štrasburku jsme dorazili během dopoledne
v sobotu 28. prosince. Ubytování nám přidělili
v menším městečku jménem Mulhouse, které leží
asi 90 km jižně od Štrasburku. Tuto vzdálenost
jsme každý den překonávali vlakem. Cesta trvala
necelou hodinu, a to jenom díky vyspělosti fran-
couzských vlaků, které jsou o něco rychlejší než u
nás. Já jsem byla asi nejvíce zvědavá na rodinu,
kde budeme ubytovaní. Naštěstí vše proběhlo
hladce a nad mé očekávání. Ještě v ten samý den
jsme jeli zpět do Štrasburku, kde jsme v hale dosta-
li večeři a poté následovala večerní modlitba
s promluvou bratra Aloise. Modlitba probíhala
v obrovské hale, kde mohlo být kolem 4 tisíc lidí.
Já osobně jsem ji hodně prožívala. Líbila se mi ta
atmosféra, kdy je na jednom místě moc lidí a
všichni se společně modlí.
Ostatní dny probíhaly skoro stejně. Ráno jsme
posnídali ve svých hostitelských rodinách, poté
jsme šli na modlitbu do místního katolického kos-
tela, pak jsme odjeli vlakem do Štrasburku, kde se
odpoledne konali workshopy a různé přednášky, ze
kterých jsme si mohli vybrat. Večer jsme si vy-
zvedli jídlo na další den v podobě balíčku a násle-
dovala večerní modlitba a odjezd zpět do hostitel-
ské farnosti.
Těch pár dní pro mě uběhlo mnohem rychleji,
než jsem očekávala. Poslední den v roce a slavení
Nového roku jsme rovněž trávili v hostitelských
farnostech. Ve 23:00 se konala společná modlitba
v místním kostele, po které následovalo slavení
Nového roku ve společenské místnosti, jež byla
nedaleko kostela. Na Nový rok jsme měli možnost
obědvat u rodin, v nichž jsme byli ubytovaní.
Mohli jsme tedy poznat blíže místní kulturu a zvy-
ky, ochutnat tamější speciality a dozvědět se něco
více o alsaských tradicích.
Z tohoto setkání jsem přijela domů opravdu obo-
hacena, a to hlavně po stránce duchovní. Je dobré
vědět, že křesťané nejsou jenom u nás, ale i
v cizích zemích. Někdy je to hodně povzbudivé.
Uvědomila jsem si, že jsem součástí církve, takže
není důvod se cítit odloučeně, i když u nás je ně-
kdy hrozně těžké hlásat evangelium pro druhé.
Vždyť oni se to musí nejdříve od nás dozvědět.
Nakonec jsme dostali překvapivou informaci -
následující evropské setkání Taizé se bude konat u
nás v Praze. Do našeho hlavního města to není už
tak daleko jako do Štrasburku, proto doufám, že
českých křesťanů se tam sejde mnohem více. Tak
neváhejte a navštivte příští setkání v Česku. Mys-
lím si, že nebudete o nic ochuzeni.
Pokračování z předchozí strany
Každý den v modlitbě Zdrávas Maria voláme:
„...pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší.“
Mohli bychom říci, že svátost nemocných je ur-
čitým druhem životního pojištění. Kdo jako křes-
ťan doprovází nějakého nemocného, měl by mu
pomoci odložit zbytečný strach. Ti, kteří se ocit-
nou v závažném ohrožení života, většinou sami
vytuší, že nejdůležitější v daném okamžiku je při-
mknout se k tomu, který přemohl smrt a je život
sám – k Ježíši Kristu.
P. Jan
Faro Stránka 3
RŮZNÉ ZPŮSOBY ZBOŽNOSTI
Při stvoření nařídil Bůh rostlinám, aby nesly
plody, každá „podle svého druhu“. A tak přika-
zuje Bůh také křesťanům, živým rostlinám své
církve, aby přinášeli plody zbožnosti, každý
podle svých vlastností, stavu a povolání.
Jinak má pěstovat zbožnost šlechtic než ře-
meslník, jinak sluha než kníže, jinak vdova,
neprovdaná dívka nebo žena, žijící v manžel-
ství. A nejen to; je třeba i vykonávání zbožnos-
ti přizpůsobit schopnostem, činnosti a úkolům
každého zvlášť.
Řekni mi, Filoteo, bylo by vhodné, aby bis-
kup vyhledával samotu jako kartuziáni? A
manželé aby se nestarali o majetek o nic víc
než kapucíni; řemeslník aby zůstával celé dny
v kostele jako řeholník, a naopak řeholník byl
stále zaneprázdněn všemožnými věcmi ve pro-
spěch bližního jako biskup? Nebyla by taková
zbožnost směšná, vyšinutá a nesnesitelná?
Přesto však velmi často dochází k takovému
omylu a absurdnosti. Zcela neprávem, Filoteo,
neboť je-li zbožnost pravá a upřímná, nic neni-
čí, naopak zdokonaluje a dovršuje všechno; a
jestliže někdy odporuje a brání nějakému řád-
nému povolání a stavu, je to nepochybně zbož-
nost falešná.
Včela sbírá svůj med z květů a přitom je ne-
poškodí a neničí, zanechá je neporušené, čisté
a svěží, jak je nalezla. A pravá zbožnost působí
ještě lépe, neboť nejen že žádné povolání nebo
činnost neporuší, ale naopak dodává jim větší
hloubku a krásu.
Jako drahokam, hozený do medu, nabývá
většího lesku, každý podle své barvy, tak se
stává člověk příjemnějším a dokonalejším ve
svém povolání, je-li spojeno se zbožností: péče
o rodinu je skrze ni více prostoupená pokojem,
láska mezi manžely je opravdovější, služba
představenému věrnější a jakékoli povolání se
vykonává s větší ochotou a lépe.
Je omylem a přímo bludem chtít zbožný ži-
vot vyloučit z družiny vojáků, z dílny řemesl-
níků, ze dvora knížat, z domácnosti manželů.
Je pravda, Filoteo, že v těchto povoláních nel-
ze pěstovat zbožnost čistě kontemplativní,
mnišskou a řeholní; ale kromě těchto tří druhů
zbožnosti je ještě mnoho jiných, vhodných
zdokonalovat ty, kdo žijí ve stavech svět-
ských.
Ať jsme tedy kdekoli, můžeme a máme usi-
lovat o dokonalý život.
Z „Uvedení do zbožného života“
od sv. Františka Saleského
LA ÚLTIMA CIMA
Do českých kin se na konci loňského roku
dostal španělský dokument s názvem Poslední
vrchol o knězi, který dokázal svým životem a
také svou smrtí ovlivnit život mnohých lidí.
Pablo Domínguez Prieto, španělský kněz pře-
kypující radostí s velkou zálibou v horolezec-
tví, věděl, že zemře mladý a přál si, aby to bylo
v horách. Odevzdal svůj život Bohu a Bůh při-
jal jeho nabídku. Ve 42 letech umírá při sestu-
pu hory Moncayo. Pablo byl znám a milován
velkým počtem osob, kteří o tom svědčí po je-
ho smrti.
Última Cima ukazuje, jak hlubokou stopu
může zanechat dobrý kněz v lidech, se kterými
se potkává, a vyvolává u diváka neodbytnou
otázku: Mohl bych tak žít i já?
Více informací o dokumentu najdete na
www.poslednivrchol.cz.
Tento film je možné shlédnout v kině Vatra
ve Vsetíně v úterý 4. února 2014 v 17:00.
Číslo čtrnácté Stránka 4
BOHOSLUŽBA OBĚTI - PŘIJÍMÁNÍ
MODLITBA PÁNĚ Obřad přijímání začíná modlitbou Páně. Je to modlitba o lidech, kteří hladoví a žízní po spravedl-
nosti. I svým obsahem zcela patří do eucharistické slavnosti: prosba o chléb, o odpuštění, za pří-
chod Božího království. Tato modlitba přísluší Kristovým učedníkům, kteří se v jeho jménu shro-
máždili. Odpovědí „Neboť tvé je království...“ se přiznáváme k Bohu Otci.
Otče náš je zakončen embolismem, který je pokračováním poslední prosby Otčenáše. Připomíná
nám, že očekáváme druhý Kristův příchod a prosíme, aby nás Bůh v životních zkouškách uchoval.
POZDRAVENÍ POKOJE Pozdravení pokoje je uvozeno modlitbou, která má tento smysl: vzájemné usmíření mezi členy
farnosti, abychom tak společně mohli jíst z jednoho chleba a stát se tak sami tělem Páně.
Potom následuje přání pokoje kněze s následným „vrácením“ od lidu. „Pokoj Páně...“ „I s te-
bou.“
Následuje gesto pozdravení pokoje – podání ruky. Není to jen, „aby se neřeklo“, ale má zde jít
opravdu o gesto, kterým chci odpustit a o odpuštění prosit. Naší povinností je usmířit se, abychom
mohli společně Boha přijmout.
LÁMÁNÍ CHLEBA Nejstarší znamení, symbol. Shromažďovali se k lámání bývá řečeno o křesťanech, zvlášť těch
prvních. Dvě funkce: 1) příprava na hostinu – je třeba nalámat pokrm, aby bylo pro každého a 2)
symbolická – kněz láme, naznačuje „zničení“ Ježíše, aby mohl být pokrmem pro kohokoliv. Na
závěr tohoto obřadu je vpuštěna částečka hostie do kalicha, což naznačuje duchovní spojení Těla a
Krve Ježíše Krista, protože při proměňování byla tato jednota rozdělena. Obřad je doprovázen zpě-
vem Beránku Boží, který nám má pomoci hlouběji pochopit, že kněz připravuje Ježíše Krista –
Beránka Božího.
FERMENTUM Obřad, který se používal asi do 4. století. Kněz vkládá jednu hostii z minulé mše svaté do hostií
posvěcených při této mši svaté = stále jedna jediná a stejná oběť Ježíše Krista.
„Hle, Beránek Boží…“ kněz pozdvihuje rozlámané tělo Ježíše Krista – pokrm je připraven, na-
chystán a zve věřící, aby jej přijali a byli tak šťastní, blahoslavení. Lid odpovídá slovy Petrovými:
„Nejsem hoden…“. Uvědomujeme si svou hříšnost, ale i Boží lásku, která se nám chce darovat.
PŘIJÍMÁNÍ Pak přicházíme, abychom do svého srdce přijali Ježíše Krista. Kněz ukazuje Ježíšovo tělo a jako
by se ptal: „Tělo Kristovo?“ Ona odpověď „Amen“ je můj souhlas, je mé vyznání víry, že v tomto
kousku chleba je živý Bůh, celý, pravý, věčný, nekonečný. Proto sem tato odpověď jednotlivého
věřícího patří.
PURIFIKACE Skončilo svaté přijímání, kněz uložil Nejsvětější svátost oltářní do svatostánku a čistí posvátné
nádoby. Může tak konat na boku oltáře nebo na abaku.
Faro Stránka 5
Po chvíli ticha (mé osobní díkuvzdání Bohu; předtím byl zpěv jako naše společné přivítání Ježíše
Krista) následují závěrečné obřady.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ (POST COMUNIONEM) Tato modlitba shrnuje celou mši svatou a připomíná dar a tajemství, které jsme před malou chvílí
přijali. Eucharistie nás má proměňovat.
OHLÁŠKY Oznámení jsou prastarý obřad patřící do liturgie, jako by chtěly říci: křesťanem nejsi jen
v kostele, ale všude. Neshromažďujeme se jen v kostele, ale i mimo něj. I tam je církev v každé ak-
ci.
POŽEHNÁNÍ Kristus, kolem kterého jsme se shromáždili, nám žehná na naši životní cestu do doby, než se
„zase uvidíme“.
PROPUŠTĚNÍ
„Jděte ve jménu Páně.“ Ite, missa est. Jděte, jste posláni! Každý z nás přijímá úkol hlásat Krista,
se kterým jsme se v liturgii setkali. Je to úkol kněze, ministrantů, varhaníků, kostelníků, babiček i
dědečků, tatínků i maminek, malých dětí i vysokoškoláků. Všichni na tom místě, kde jsme, máme
Ježíše hlásat. Odpovídáme: „Bohu díky.“ S vědomím, že jít a přinášet Krista je ten největší úkol,
který mám.
PODĚKOVÁNÍ
Milí přátelé,
chtěl bych touto cestou moc poděkovat za
pomoc pro farnost Jeníkov.
To, že byl v Lidečku na Boží hod vánoční
uspořádán benefiční koncert pro farnost Jení-
kov, má hned dvojí význam.
1) Je pro nás povzbudivé, že někdo další je
ochoten podpořit i touto cestou snahu oživit
tuto severočeskou farnost, která ještě před pár
lety byla úplně mrtvá.
2) I částka, která se při koncertě vybrala
(14.600,- Kč) není vůbec zanedbatelná a jsme
za ni velmi vděčni. Vždyť výdajů je víc než
dost a farnost ještě zdaleka není soběstačná.
Adoptovali jsme si tuto farnost před 15 lety a
po celou tu dobu se snažíme o to, co mnozí
považují za zcela nemožné. Vytvořit zde živé
společenství věřících.
Za ty roky se mnohé již sice podařilo, ale
jsme si vědomi, že jsme ještě na začátku.
To, že se už opravil nejeden církevní objekt
v této farnosti, že mnozí byli pokřtěni, že se
někteří už starají o kostel a děti jezdí na tábo-
ry, je sice pěkné, ale je jasné, že kdybychom
tuto mladou farnost přestali povzbuzovat a
navštěvovat, vše by šlo opět ke dnu.
Proto hledáme další cesty, jak myšlenku
adoptivní farnosti představit i dalším, kteří by
mohli pomoci třeba svou modlitbou, darem
nebo pomocí, nebo kteří by se mohli inspiro-
vat k nějaké podobné aktivitě ve prospěch
těch, kteří jsou na tom hůře.
Ještě jednou velký dík všem dobrodincům,
jak jménem farnosti Jeníkov, tak i jménem
nás, kteří se o tuto adoptivní farnost staráme.
Za FATYM Vranov nad Dyjí o. Marek Dunda
Číslo čtrnácté Stránka 6
3. 2. Svatoblažejské požehnání (Lidečko po mši svaté, H. Lideč po adoraci)
5. 2. návštěva nemocných v Horní Lidči
6. a 7. 2. návštěva nemocných v Lidečku
6. 2. modlitba mužů (Lidečko ve 20:30)
8. 2. farní ples (KD Lidečko)
9. 2. beseda o vlakové pouti do Lurd (Lidečko kostel ve 14.30)
10. 2. pomazání nemocných v Lidečku (mše sv. v 18:00)
11. 2. pomazání nemocných v Horní Lidči (mše sv. v 17:00)
19. 2. setkání seniorů (KD Lidečko v 9:30)
20. 2. setkání rodičů, jejichž děti se připravují k 1. sv. přijímání (H. Lideč Centrum pro život 19:30)
21. 2. setkání rodičů, jejichž děti se připravují k 1. sv. přijímání (Lidečko fara 19:00)
24. 2. modlitba se sestrami ze Štípy (Lidečko v 19:00)
