Funkční poruchy pohybového aparátu a

zdravotní t ělesná výchova

Studijní opora studia pro kombinovanou formu výuky

Studijní program, obor: Tělesná výchova a sport

Autor opory: Jana Pyšná

Rok vydání: 2020

FUNKČNÍ PORUCHA Jedná se o poruchu funkce orgánu bez zřetelného onemocnění provázaného morfologickými projevy. Může postihovat svalový aparát, trávicí a oběhový systém, aj. (velmi často vznik souvisí s neurózou). Charakteristický je nejasný původ a mechanismus vzniku, velmi důležitá je včasná indikace správné terapie, která vede k jejímu úplnému odstranění. Funkční porucha pohybového systému Trpí ji téměř 80% populace. Je nejčastější příčinou bolesti a důvodem pracovní neschopnosti. Může být místní nebo přenesená, charakteristický je stav bez změny struktury tkáně a skutečnost, že funkci lze znovuobnovit (bez invazivního zásahu). Funkční poruchy se zájemně ovlivňují a řetězí. Bolest je poslední varovný znak a představuje již nástup strukturální poruchy. Příklady funkčních poruch pohybového systému:

- bolesti v šíji, krční páteři - bolesti hlavy, migrény - bolesti v hrudní páteři, hrudníku - dechové obtíže - bolesti v kříži, bederní páteři - brnění a necitlivost prstů na rukou - bolesti vystřelující do dolních končetin, změny citlivosti - bolesti ramenních kloubů - bolesti loketních kloubů - bolesti kyčelních kloubů - ženy – bolesti v podbřišku a oslabení pánevního dna

Projevy poruchy funkce: - změna svalového napětí - nárůst nebo omezení kloubní pohyblivosti - „nespecifická“ bolest - systémový charakter potíží (porucha jedné funkce ovlivňuje i funkce

ostatních: páteř – její části, klouby kdekoliv na těle a páteř, páteř - funkce orgánů)

- narušení psychického stavu

Diagnostika funkční poruchy: Poměrně složitá vzhledem k tomu, že chybí zobrazitelný objektivní patologický nález (strukturální porucha – např. výhřez meziobratlové ploténky – snadná diagnostika zobrazovacími metodami). Velmi důležitá zkušenost, komplexní myšlení a znalosti. Problematikou se zabývá myoskeletální medicína. Vyšetření zahrnuje:

- zejména palpační vyšetření - posouzení správné funkce páteře - vyšetření pohyblivosti páteře jako celku, i v jednotlivých segmentech - vyšetření reflexních změn - radiologické vyšetření - neurologické vyšetření - vyšetření svalové funkce,…

Bez komplexního hodnocení není možné určit správnou diagnózu, bez léčebného efektu. Pro cílenou efektivní terapii je velmi důležitá kvalitní funkční diagnostika. Dělení funkční poruchy pohybového aparátu:

- svalové - kloubní - pohybových stereotypů

FUNKČNÍ PORUCHY SVALOVÉ

- adaptace svalového aparátu na vnější změny – např. pokles tělesné zdatnosti, neadekvátní zatěžování, stereotypní zátěž bez kompenzace - svalová dysbalance, oslabení – zkrácení, týká se zejména „párových“ svalových skupin

- adaptace svalového aparátu na vnitřní změny - reflexní přeprogramování, reakce na předchozí (svalovou dysbalanci), změny postihují jeden sval či jeho část, reflexní změny - Trigger points – spoušťové body, tuhé, bolestivé „uzlíky“ ve svalech.

Trigger points - 2-6 mm velký uzlík (čím starší, tím tužší), palpačně bolestivý - změna ve snopci příčně pruhovaného svalu - narušení harmonie stahu a uvolnění sv. vlákna vznik svalové křeče

sv. vlákna - díky řetězení je problém vzdálen od centra bolesti - spoušťový bod – bolest - ochabnutí svalu (nefunguje) - kompenzační

efekt -> nahrazení funkce jiným svalem - spoušťové body i na něm - v centru sv. vlákna spoušťový bod, na začátku a úponu tzv. úponová

bolest (např. tenisový loket) - po několika letech tzv. zavápnění

Manuální terapie spoušťových bodů: - metoda Spray and stretch - specifická svalová relaxace, chladící sprej

na sval, pasivní protažení. - Postizometrická relaxace - svalové kontrakce a relaxace (efekt lze

zvýšit koordinací dechu a očních pohybů). - Reciproční inhibice - izometrický pohyb proti odporu ve směru

antagonisty svalu (posílení agonisty a poté antagonisty – biceps, triceps).

- Hluboká masáž - na podkoží a fascie, vyšší tlak (předloktím či loktem).

- Ischemická komprese - tlak přímo na TP, krátkodobá ischemie vyvolá následnou hyperémii (tání - prst na tabulce čokolády).

- Manipulace, mobilizace – kloubní blokády, nevede k rozpuštění TP, ale zefektivnění terapie kombinované s jinými metodami.

Fyzikální terapie spoušťových bodů: - Termoterapie - aplikace tepla na kůži - navozuje myorelaxaci, reflexní

dilataci kožních cév, což vede ke snížení iritability a k hyperémii. - Ultrazvuk - ohřátí hluboko uložených vrstev vede k myorelaxaci a

reflexní dilataci kožních cév. - Elektroterapie - tepelný a analgetický účinek. - Laser - podporuje buněčný metabolismus - regenerace hypoxických

svalových buněk spojených s dysfunkční nervosvalovou ploténkou. - Dry needling - aplikace suché jehly, u těch, které nemizí po reflexních

metodách. Aplikace jehly přesně do TP vyhledaném palpačně. FUNKČNÍ PORUCHY KLOUBNÍ Zahrnují kloubní hypermobilitu a omezení kloubní pohyblivosti. � Kloubní hypermobilita - stav, kdy jsou klouby enormně uvolněné.

Hyperlaxicita - zvýšená volnost vaziva, které je tak méně odolné. Hypermobilní klouby jsou více pohyblivé, náchylné k zablokování, bolestem kloubů, zad nebo hlavy. Hypermobilita může být rozená, ta je geneticky daná (patrná již v kojeneckém věku) a získaná, která je způsobena např. nevhodnou sportovní zátěží zejména v dětství (balet

nebo gymnastika), vážným onemocněním apod. Dále pak celková nebo lokální hypermobilita (některé klouby). Celková může být dočasná (např. u těhotných žen).

Následky hypermobility: - Posunutí kloubu z fyziologické polohy - nevykonává svou funkci,

neschopen pohybu - blokáda, spasmus, bolesti kloubů, zad, hlavy - opakované problémy - hypermobilní syndrom.

- Výskyt vrstvového syndromu – tzv. konstitucionální hypermobilita - nejčastější (zvětšení kloubního rozsahu nad běžnou normu plus celková svalová hypotonie).

- Ovlivnění biomechanické stability myoskeletálního (zvláště kloubního) systému.

Hypermobilita není chorobný stav, ale její podceňování a nevhodná léčba (mobilizační techniky, strečink, myorelaxancia)může způsobit následný vznik zdravotních problémů nejen pohybového systému. � Omezení kloubní pohyblivosti - kloubní blokáda, představuje omezení

kloubní vůle neboli též kloubní hry (tzv. joint play). Příčiny vzniku jsou jednak omezení vlastního pohybu v kloubu (nevzniká na podkladě strukturálních změn, např. poraněný meniskus), dále pak náhlé jednorázové asymetrické přetížení páteře, opakované dlouhotrvající nadměrné zatížení, porucha pohybového stereotypu nebo reflexní mechanismus – onemocnění vnitřního orgánu (viscerovertebrální vztahy).

Význam blokády spočívá v ochraně kloubu před poškozením (nárazníková zóna, tlumení nárazu). Pozor na mobilizaci „odkřupávání“ – u sekundární NE. Projevy:

- bolest (ochranný signál) a omezení pohybu - svalový spasmus – reflexní ochrana poškozené části

Změny vznikají vždy nejdříve v segmentu s poruchou funkce, šíří se do okolí, vzniká omezený pohyb v postiženém segmentu a kompenzační

hypermobilita nad a pod blokádou. Těmito změnami a zejména hypertonem svalovým je chybné postavení obratlů postiženého úseku fixováno. Funkční kloubní blokády na základě viscerovertebrálních vztahů:

- podráždění tkání v souvisejícím segmentu - příčinou je onemocnění orgánu se stejným nervovým zásobením -

reflexní odpověď - svalový spazmus, omezení pohybu v kloubu. - může i naopak - funkční kloubní blokáda manifestuje bolest do oblasti

souvisejících orgánů Dělíme na:

- Reflexní: např. onemocnění močopohlavní soustavy - reflexní blokáda v oblasti L1-4 a S2-5.

- Kontaktní: např. onemocnění ledviny - podél páteře v oblasti Th11-L3, se svaly – nad 12. žebrem s bránicí, s velkým bederním svalem, čtyřhranným svalem bederním a břišními svaly – bolesti v podbřišku a svalové spasmy.

FUNKČNÍ PORUCHY HYBNÝCH STEREOTYPŮ Hybné stereotypy se v průběhu života mění, jsou individuální, specifické pro každého jedince, vytvářejí se během ontogeneze a představují co nejekonomičtější pohyb. O pořadí a síle zapojených svalů rozhoduje CNS - motorické centrum, vzniká tzv. pohybový vzorec - opakováním se vytváří tzv. pohybový stereotyp. Funkční poruchy hybných stereotypů zahrnují:

- poruchu svalové koordinace - zapojení svalů do hybného stereotypu, narušení tzv. svalové souhry

- poruchu centrálního řízení = chybný pohybový stereotyp Projevují se nejčastěji vertebrogenními obtížemi, které jsou také označované jako funkční i strukturální porucha pohybového systému.

Kontrolní otázky: 1. Vysvětli pojem funkční porucha pohybového systému. 2. Uveď příklady funkčních poruch pohybového sytému. 3. Vysvětli pojem „trigger points“. 4. Jaká je terapie spoušťových bodů? 5. Charakterizuj funkční poruchy kloubní. 6. Vysvětli pojem kloubní blokáda. 7. Vysvětli funkční kloubní blokády na základě viscerovertebrálních

vztahů. 8. Co jsou funkční poruchy hybných stereotypů?

VERTEBROGENNÍ ONEMOCNĚNÍ Jedná se o nejpočetnější neurologické onemocnění, jehož roční prevalence je 35 %, celoživotní prevalence je 60-90 %. Je to jedna z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti. Typický průběh páteřních onemocnění je akutní, občasný anebo chronický (střídavá lokalizace obtíží v různých etážích páteře). Recidivy jsou často provokovány prochlazením, infektem, nezvyklou fyzickou zátěží, vadným pohybovým stereotypem, vadným držením těla nebo úrazem. Podle příčiny je dělíme: � primární - funkční poruchy (85 %) a kořenové syndromy (15 %) � sekundární – vznikají při jiných onemocněních (osteoporóza, m.

Bechtěrev, metastázy, m. Scheuermann,..) Nečastější příčiny vniku:

- nespecifické degenerativní změny: spondylosa – změny na obratlových tělech, spondylartrosa - změny na intervertebrálních kloubech. Na rtg snímcích jsou patrné v 50 % u 50letých, v 90 % u 70letých.

- dekalcinace (u žen v menopauze, při léčbě steroidy) - kongenitální změny (spodylolýza – porušení obratlového oblouku a

spondylolistesa – posun vyššího obratle, nejčastější v oblasti bederní a křížové oblasti , skolióza, stenóza - zúžení páteřního kanálu)

- traumata

Kořenové syndromy Vznikají při výhřezu meziobratlové ploténky, výsledkem je mechanická komprese kořene, ischemizace a edém. Typické projevy herniace:

- bolest v inervační zóně příslušného kořene - výpadek reflexů - porucha motoriky (periferní paréza, hypotonie a hypotrofie svalová) - porucha cítivosti, případně porucha svalů svěrače.

Klinické formy vertebrogenních onemocnění podle postižené oblasti � Krční oblast: - Akutní krční blokáda - omezení pohyblivosti krční páteře do všech

směrů, vzniká při prudkém pohybu, přetížení, prochlazení, přeležení. - Okcipitocervikální blokáda - často náhlá a prudká vystřelující bolest,

většinou hemikranická (polovina hlavy), bývá i oboustranná. - Anteflekční bolesti školních dětí vznikají při zvýšeném napětí úponů v

okcipitocervikálním přechodu a hypertonu paravertebrálního svalstva v důsledku přetížení při dlouhodobé opakované anteflexi hlavy (psaní, čtení, práce u počítače), bez omezení hybnosti v krční oblasti.

- Cervikokraniální syndrom vzniká při blokádě proximálních krčních segmentů (omezení rotace hlavy) s vyzařováním bolesti převážně do oblasti hlavy – týl, temeno, spánek (závrativost).

- Cervikobrachiální syndrom - blokáda středních a dolních krčních segmentů s vyzařováním bolesti do trapézů a do horních končetin, omezený rozsah pohybu a bolest.

- Kořenové syndromy v oblasti krční páteře se vyskytují zřídka (postižení kořene C5 bolest v oblasti m. deltoideus, kořene C6 bolest po laterální ploše horní končetiny k palci, kořene C7 bolest až ke 2.- 4. prstu ruky, kořene C8/Th1 bolest k malíku. Nejčastěji bývá postižen kořen C7.

� Hrudní oblast:

Nejčastěji blokády obratlových těl. Bolest vyzařuje podél žeber nebo podél páteře, např. při útrobních bolestech (např. infarkt myokardu). � Bederní oblast: - Lumbago - bolest v lumbosakrální oblasti -drážděním či kompresí

nervus ischiadicus (sedacího nervu - nejdelší nerv - bolesti až do nohou). Vzniká při náhlém nebo chronickém přetížení, vadném pohybovém stereotypu, hypermobilitě, při hyperlordóze, při posunu a blokádách pánevních skloubení, při přetížení pánevních vazů (gravidita).

- Kořenové syndromy v oblasti bederní páteře - nejčastější. Až 90 %. Při postižení kořene L4 - bolest po přední straně stehna ke koleni, kořene L5 bolest po boční straně končetiny do palce, kořene S1 bolest po zadní straně končetiny do paty.

Závažnou komplikací hernie disku v bederní oblasti je syndrom cauda equina (svazek nervů vedoucí z konce páteře), typické jsou poruchy sfinkterů, oboustranná paréza (částečné ochrnutí) kořenů L5, S1 – vnitřní strana stehen. Neléčení může dojít k plegii (ochrnutí). Jedním z prvních příznaků je náhlá ztráta kontroly nad močením či vyprazdňováním stolice.

LÉČBA BOLESTÍ ZAD Léčba zahrnuje postupy konzervativní a operační řešení. Pozor na analgetika – není léčba. Konzervativní léčba:

- aplikace injekcí v blízkosti postiženého místa (obstřiky), léky, které uvolňují svaly, infuze

- speciální gely či masti - klid a suché teplo - rehabilitace - masáže, nahřívání (např. parafín, bahno, umělé slunce,

cvičení, koupání – léčebné plavání, cvičení, elektro či magneto léčba) - doplňky stravy - alternativní léčba

Operační léčba: - neurochirurgický zákrok

Příznaky vážného stavu: - Bolesti zad v klidu a v noci. V klidu na lůžku většina bolestí zad ustává

nebo se výrazně zmírní. - Bolesti zad spojené s poruchami hybnosti a citlivosti končetin nebo s

poruchou vyprazdňování. - Bolesti zad spojené s bolestmi břicha. - Bolesti zad spojené se zvýšenou teplotou. Patrně jde o celkové nebo

místní zánětlivé onemocnění. Mezi velmi vážné stavy se počítají i úrazy páteře. Vždy je zapotřebí nechat postiženého v klidové poloze na zádech, nemanipulovat s ním, maximálně mu podržet hlavu a co nejrychleji záchranku. Kontrolní otázky:

1. Co jsou vertebrogenní obtíže? 2. Jaké jsou nejčastější příčiny vzniku vertebrogenních obtíží?

3. Charakterizuj kořenové syndromy. 4. Popiš klinické formy vertebrogenních onemocnění v oblasti krční

páteře. 5. Popiš klinické formy vertebrogenních onemocnění v oblasti bederní

páteře. 6. Vyjmenuj způsoby léčby bolestí zad.

ERGONOMIE Ergonomie je vědní obor zabývající se ochranou zdraví člověka při práci. Na pohybový systém i nesporný vliv pracovní polohy. Nesprávná ergonomie práce vede k nepřiměřené pracovní zátěži s důsledkem přetížení určitých svalových skupin a kloubů. Dlouhodobé působení pak vede k postižení pohybového aparátu. Součástí prevence i léčby vzniku bolestí zad je nácvik správných pohybových stereotypů při práci, ale i při běžných činnostech, jako jsou například správné sezení, zvedání břemen a vstávání z postele. Správné zvedání břemen:

- s napřímenou páteří - mírně pokrčené a rozkročené dolní končetiny - břemeno si dát co nejblíže k tělu - zadržet dech /zpevnit břišní svaly/ - začít zvedat břemeno s dominantním zatížením svalů dolních

končetin - s hnutou páteří - mírně nakročit - zpevnit břišní sv. a sv. pánevního dna - s výdechem začít zvedat břemeno s napřimováním trupu - vhodné je podepřít trup 1 rukou o stehno - břemeno co nejblíže u těla

Nenosit břemena v záklonu, na jedné straně nebo v jedné ruce.

KLAPPOVO LEZENÍ Koncept vznikl v Německu na poč. 20. st. jako metoda pro léčbu idiopatické skoliózy (do té doby korekce pouze pasivně - korzet, polohování v sádrovém lůžku). Bernhard Klapp založil kliniku, kde bylo povolené pouze lezení (u čtyřnožců nedochází k vzniku skolióz ani jiných vad páteře). Tehdy nejpoužívanější metoda řešení skolióz a vad páteře u dětí. Koncept vychází z faktu, že páteř plní 2 protichůdné funkce: pevnou a ohebnou. Vývojově páteř není plně stabilizovaná a přizpůsobena bipedální lokomoci. Proto při jejích poruchách funkce svalstva dochází k zakřivení ve vývojově slabých místech (zejména lumbosakrální přechod). Metoda ovlivňuje stabilizaci páteře. Podstata konceptu: Vyžívá kvadrupedální lokomoci - odlehčení páteře a optimální vývoj svalstva zad. V kvadrupedalní lokomoci je ideálně zatížený osový orgán, ideální nastavení páteře a optimální svalové napětí. Koncept zahrnuje:

- Rytmické lezení po čtyřech. - Využití zkříženého mechanismu (střídání P a L HK a DK). - Využití pohybu proti odporu (kvalitní opora končetin - ramenního

pletence) a koordinaci-

- Vlastní výchozí poloha na čtyřech - stimuluje ke správné stabilizaci a korekci pánve, páteře a hlavy.

- Stoprocentní koncentrace, precizní provedení, tzn. bezpečné. 4 základní cvičební elementy:

- protahovací - posilovací - mobilizační - korekční

Každý cvičební tvar musí obsahovat 3 ze 4 základních elementů, je dodržovaná zásada zachování 3 opěrných bodů. Podmínkou je centrace kořenových kloubů (ramena, kyčle), kontrakce agonistů a antagonistů. Základní poloha všech cviků je vzpor klečmo Cviky mobilizační:

- uvolnění páteře - začlenění na začátku cvičební jednotky - chůze po čtyřech - sunutí vpřed - hadovité vlnění - kočičí hřbety

Cviky posilovací a protahovací:

- zaječí skok - chůze po kolenou s úklonem

Cviky korekční:

- vyrovnávání již utvořených chyb páteře - korekce u skolióz – asymetricky

- korekce u kyfóz a plochých zad – symetricky (např. sunutí vpřed, plížení, rotační cvičení, chůze po čtyřech, po kolenou se švihovým pohybem paží)

Koncept Klappa v současnosti upadá, u nás na něj navázala Čápová. Vycházela z jeho principů a podrobných znalostí vývojové kineziologie. Vychází z kvadrupedální lokomoce, který je jeden z bazálních programů uplatňující se během primární lokomoce. Dochází k dynamické centraci a stabilizaci klíčových kloubů během opěrné i fázické aktivity končetin. A/ První trimeon - držení těla v poloze na břiše. B/ Konec 1. trimeonu - opora loket loket symfýza. C/ 2. Trianonu – opora o loket - homolaterální spina iliaca anterior - kontralaterální epicondylus medialis femoris. D/ Vertikalizace do stoje – unožování v poloze na čtyřech a vertikalizace ze vzpřímeného kleku. A/

B/

C/

D/

Čápové pojetí se snaží o zapojení bazálních podprogramů do kvadrupedální lokomoce: 1. bazální podporogram horní končetiny /HK/ – vývoj opory o HK 2. bazální podporgram dolní končetiny /DK/ – vývoj opory o DK Ad1. Vývoj opory o HK: Člověka vertikalizuje opora o ruku, vývoj stabilizace lopatky je od 6. týdne do 3. měsíce, vyvrcholení opory o HK je ve 4.-5. měsíci. Dítě vytvoří oporu o předloktí - přenos jamky nad hlavicí humeru (oddělení lopatky od humeru). Ad2. Následně vývojově - vývoj opory o DK - vertikalizace pánve a DK. Dále během vývoje po narození - postupná centrace kloubů – rovnoměrné rozložení vektorů sil – rovnoměrné zatížení kloubních ploch – záznam informace do CNS o budoucí lokomoci. Při centraci zapojení hlubokých svalů - současně vliv na dechovou mechaniku (prodloužení výdechu, dechová vlna) a aktivace hlubokého stabilizačního systému páteře.

Dva způsoby lezení po čtyřech (8. – 9. měsíc): - Nezralé (není patologické) - při lezení startuje jedna HK, ostatní

jsou na podložce, následuje pohyb protilehlou DK, tzv. trojúhelníková opora(opěrná HK, opěrné koleno a bérec). U opěrné DK neumí rozložit kontakt s podložkou od bérce až po nárt.

- Zralé - téměř synchronní lezení - pohyb protilehlých končetin vpřed, druhé dvě jsou v opoře. Jedinec má menší trojúhelníkovou základnu, méně stabilní opora.

2 základní typy lezení: - Kreuzganng = zkřížené, křižmochodní lezení; využívané u skoliózy

typu C, kdy odrazová a nakročená končetina jsou kontralaterálně (obr.).

- Passgang = homologní, mimochodní lezení; využívané u skoliózy typu S, kdy odrazová a nakročená končetina jsou homolatarálně, páteř je stabilizována jen na jedné straně.

Další varianty lezení: - lezení na předloktí - sunutí - hluboké sunutí na extendovaných horních končetinách - sunutí se švihovým pohybem horní končetiny - sunutí v pavouku, oblouk v pavouku, zaječí skok, atd. Pomůcky při lezení: - návleky na kolena - dlouhé nohavice, rukavice (vlněné) či ponožky na ruce - při lezení na předloktí molitanové podsedáky nebo podkolenky. Kontrolní otázky:

1. Vysvětli princip Klappova lezení. 2. Jaké zahrnuje základní elementy. 3. Jaké je pojetí Čápové?

CVIČENÍ ROSWITHY BRUNKOW

Roswitha Brunkow - německá fyzioterapeutka (dočasně upoutaná na invalidní vozík po úrazu). Koncept u nás rozvinula a navázala na něj Ingrid Palaščáková Špringrová - „Akrální koaktivační terapie“ Podstata konceptu Brunkow:

- Cílená aktivace diagonálních svalových řetězců. - Využívá poloh motorické ontogeneze – všem lidem společný

motorický vývoj a jeho momenty. - Systém vzpěrných cvičení - založen na správném nastavení aker

horních a dolních končetin vůči trupu a hlavě a následném pohybu. - Volní maximální dorzální flexe rukou a nohou. - Vzpírání je prováděno v distálním směru (směrem od středu těla). - Aktivní pohyb proti virtuálnímu nebo skutečnému odporu. - Vzpřímení trupu a cílená aktivace diagonálních svalových řetězců.

Akrální koaktivační terapie (Palaščáková Špringrová): Rozvinula systém metody Brunkow o přesnou diagnostiku motorických dispozic a možnost autoterapie (provedení cviků i bez dopomoci terapeuta). Metoda je založená na tzv. motorickém učení - možnost reedukace (znovuobnovení správných a zrušení špatných) pohybových vzorů - až 2000 opakování. Využívá aker - horní končetiny - od zápěstí po konečky prstů, a aker dolních končetin - od paty po prsty nohou – o ně opora a udržení kopulovité klenby v průběhu cviku. Neudržení klenby v průběhu vzpěru je projevem plochoručí a plochonozí. Opora o akry vyvolává efekt zejména na osové svalstvo – aktivace ventrálních a dorsálních svalových řetězců.

Metoda podporuje:

- aktivní držení segmentů těla - koordinaci dechu - korekci chybného postavení kloubů – proti přetížení a vzniku

následných deformit

Využití metod: - posílení oslabených svalových skupin - stabilizace páteře a končetin - reedukace správných pohybů - prevence vzniku funkčních poruch pohybového systému

- léčba pacientů s DMO (hl. dospělých, kde ne Vojtova metoda) - léčba skolióz, artróz

neurologická onemocnění - periferní obrny, centrální poruchy hybnosti (M. Parkinson, DMO), roztroušená skleróza,… Začíná se od nižších poloh v lehu, postupně se přechází do obtížnějších vyšších pozic až do stoje.

Kontrolní otázky: 1. Jaká je podstata konceptu Brunkow? 2. Vysvětli akrální koaktivační terapii Palaščákové Špringrové.

MÍČKOVÁ FACILITACE „Míčkování“ Pomocná reflexní metoda, kterou v ČR rozšířila fyzioterapeutka Zdeňka Jebavá. Původní využití bylo v léčbě dětí s astmatem, při ústupu dechových obtíží, pro snazší odkašlávání. Využití:

- podpůrná léčba neurologických, alergických, respiračních (astmatických a průduškových) a ortopedických onemocnění

- urychlení léčby u poúrazových stavů pro děti i dospělé - doplňková metoda při onemocnění dýchacích cest

Metoda „míčkování“ - uvolňuje křečovité stažení hladkých svalů průdušek a podněcuje tak nepřímo i uvolnění hlenu a odkašlání. Prvních 10 dní se indikuje 1 x denně, dále 1-2 x denně, při dušnosti a zánětech několikrát denně. Aplikuje se při astmatu, bronchitidě, rýmě, alergii, migréně, vadném držení těla. Předpokladem úspěchu je pravidelnost míčkování, které poté vede k léčbě, snížení četnosti a závažnost projevů onemocnění. Pomůcky: míčky - průměr 5,5 cm pro masáž obličeje a 7,5 cm pro masáž hrudníku. Technika míčkování: rolování dlaní, prsty a zápěstí a dále v tzv. vytírání. Vliv míčkové facilitace:

- reflexní uvolnění hladké svaloviny bronchů – snadnější výdech - uvolnění bránice - dovoluje fyziologickou dechovou vlnu - břišní dýchání - zvýšení dechového objemu a snížení dechové frekvence - zvýšení vitální kapacity plic - vliv na kosterní svalstvo – lepší držení těla

Technika „míčkování“ - využití komprese akupunkturních a akupresurních bodů.

Kontrolní otázky: 1. Co je metoda“ míčkování“? Popiš vliv metody.

VOJTOVA METODA Soubor cvičení neurologa prof. Václava Vojty. Jedná se o dosud nejefektivnější a nejpřesnější terapeutický a diagnostický systém, který byl do našeho léčebného systému zaveden uplatnění v ČR i mimo. Základním kamenem terapie jsou geneticky kódované hybné vzorce. Diagnostika podle Vojty Určuje rizika vzniku či přítomnosti hybné poruchy vzniklé v důsledku poškození CNS. Vychází z toho, že reflexní držení těla a reflexní pohyby souvisejí s reakcí na určitou změnu polohy těla, tzn., že odpovídají dosaženému stupni vývoje. V normálním vývoji korespondují fáze polohových reakcí s dosaženým stupněm fyzické motoriky a lokomoce. Pokud není vývoj normální, označujeme stav jako centrální koordinační poruchu. 7 polohových zkoušek v novorozeneckém věku: 1. Vojtova zkouška, 2. Trakční zkouška, 3. Zkouška Peiper-Isbert, 4. Collisové vertikála, 5. Collisové horizontála, 6. Landauova zkouška, 7. Axilární vis

Terapie podle Vojty – vojtova reflexní lokomoce Metoda založena na geneticky kódovaných hybných vzorcích - modelech: reflexní otáčení a reflexní plazení, které lze specifickými podněty vyprovokovat v jakémkoli období života. Využívá tzv. spoušťové zóny

(tlakové body) - podněty vyvolávající reflexní plazení a otáčení (například patní, lopatková, hrudní, loketní …). Aktivací spoušťových zón dochází k vyvolání geneticky daných hybných modelů (vzorců), kdy následně dochází ke zlepšení kvality motorických funkcí, které jsou při patologii CNS potlačeny. Vojtova teorie tvrdí, že lze zasahovat do geneticky zakódovaného motorického programu člověka (při patologii CNS - fyziologické pohybové vzorce potlačeny, lze je vyvolat znovuvytvořením reflexních nervových drah v mozku. Je třeba dítě navést k vykonání pohybu, opakování a fixaci). Reflexní pohyby: � reflexní plazení

� reflexní otáčení

Cílem Vojtovy terapie není naučit otáčet se a plazit, ale znovuvyvolat modely, které jsou nezbytné pro ukotvení dovedností výchozích pro bipedální lokomoci.

Kontrolní otázky: 1. Charakterizuj diagnostiku podle Vojty. 2. Popiš terapii podle Vojty. 3. Co je cílem Vojtovy terapie?

DYNAMICKÁ NEUROMUSKULÁRNÍ STABILIZACE Koncept využívaný ve fyzioterapii k diagnostice a terapii pohybových funkcí, vychází a navazuje na Vojtovu metodu. Vypracoval jej prof. Kolář na základě principů vývoje CNS v průběhu prvního roku života dítěte. Koncept využívá znalostí klíčových principů chování lidské motoriky, které jsou vyjádřením řídící funkce CNS. Motorika jako vnější projev těchto funkcí v sobě odráží veškeré informace zpracovávané CNS. Metoda využívá znalostí vývojové kineziologie pro diagnostiku a terapii funkčních poruch pohybového systému. Vývojová kineziologie je závislá na geneticky podmíněných pohybových programech v CNS a pohybové programy se díky zrání CNS aktivují a řídí systém posturální (držení těla proti gravitační síle Země – aktivace HSSP) a systém lokomoční (vykonávající pohyb). Většina posilovacích technik vychází z předpokladu, že každý sval má svůj začátek a konec (principem posilování je kontrakce svalu ve směru od začátku svalu k jeho konci - využití i při sestrojování velké většiny posilovacích strojů). Důležité je začlenění svalu do biomechanických řetězců, např. posilování prsních svalů – ne pouze zapojení prsních svalů, ale i aktivace svalů zádových, břišních, bránice, pánevního dna atd.) Toto řetězení je automatické a málo kdo ho ovládá volním způsobem. Tzn., že v prsních svalech je vysoká síla, ale zapojení do stabilizační funkce je nedostatečné -významná příčina hybných poruch (bolestivé syndromy pohybového aparátu). Princip metody vychází ze zajištění pohybu v centrovaném postavení kloubu a rovnováhy mezi svaly v celém biomechanickém řetězci. Využití terapie:

- vadné držení těla - plochonoží - idiopatická skolióza - bolesti zad - zhoršená koordinace pohybů - úponové bolesti v oblasti kloubů – tenisový (např. oštěpařský loket,

bolesti v oblasti ramenního kloubu, bolesti u lopatek, skokanské koleno)

- prevence úrazů

Kontrolní otázky: 1. Vysvětli, na jakém principu funguje metoda dynamické

neuromuskulární stabilizace. 2. Jaké je využití terapie?

METODA LUDMILY MOJŽÍŠOVÉ Zakladatelkou metody byla zdravotní sestra, která řešila vertebrogenní problémy, mužskou i ženskou sterilitu. Dnešní pojetí metody je rehabilitační léčba některých druhů funkční ženské sterility. Princip metody:

- eflexní vztahy mezi páteří a vnitřními orgány (dysfunkce páteře ovlivní odpovídající vnitřní orgán a naopak). Dlouhodobé a nadměrné podráždění z nervových vláken - nadměrné zvýšení spazmu ve svalech kolem páteře a svalů pánevního dna.

- využívá mobilizace, techniky měkkých tkání, pasivní pohyby, masáže a tepelné procedury.

Důležitá součást terapie: - mobilizace kostrče přes konečník, kdy fyzioterapeut manuálně

uvolňuje zvýšené napětí ve svalech pánevního dna a velmi jemně mobilizuje kostrč.

Úspěch metody u žen (počet těhotenství) je 30-33% (bolestivá menstruace, bolesti hlavy a bolesti zad), pravidelná aplikace metody - 100% zlepšení ženské inkontinence a 70-80% zlepšení vertebrogenních poruch. Indikace:

- vertebrogenní poruchy (bolesti zad) - funkční sterilita (neplodnost) - dysmenorea (bolestivá menstruace), coccygodynie (bolest kostrče) - idiopatická skolióza - určité typy problémů retence moči a inkontinence - některé typy zácpy - bolesti v oblasti pánve

Kontrolní otázky: 1. Popiš princip metody Mojžíšové. 2. Uveď její indikaci.

BRUGGERUŮV SED Bolesti zad - vyvolané často dlouhodobým setrváním ve statické poloze - sed. Posturální stabilizace je svalové držení segmentů těla proti působení zevních sil. Na stabilizaci se nepodílí jeden sval, ale celý svalový řetězec, je řízený CNS a všechny spolu souvisí. Z pohledu dynamické stabilizace segmentů osového orgánu dělíme svaly na: - Lokální stabilizátory - intersegmentální průběh, při jejich dobré a včasné aktivaci je příslušný segment chráněn před postupným přetížením. Je to důležité při ekonomické práci globálních svalů. - Globální stabilizátory - velké povrchové svaly, jsou zodpovědné za vnější stabilizaci trupu. Dlouhodobý sed v neekonomickém zatížení vyvolává nepříjemný pocit či bolesti páteře. Gravitace - tělo se „propadá“ do uvolněného sedu (zakulacená záda, sklopená pánev, neekonomické rozložení tlaků na meziobratlové ploténky, deformace obratlů, nadměrné napínání vazů spojující obratle).

Udržování polohy držení těla v sedu probíhá dynamicky, jednotlivé segmenty těla jsou neustále vyvažovány, současně se zde uplatňuje i vliv dýchacích pohybů.

Metoda Bruggerův sed je dle švýcarského lékaře Aloise Brüggera, založen na zkorigování těla v prostoru a odporovém cvičení. Cílem korekce držení těla je dosažení křivky páteře, která vytváří dvě lordotická zakřivení (thorako-lumbální lordóza - od os sacrum po Th5, cerviko-kraniální protažení - od Th5 kraniálně.

Ideální pozice v sedu zahrnuje:

- funkční postavení dolních končetin- roznožení dolních končetin na šíři ramen, v kyčli koleni a hleznu - úhel 90°, plosky nohou v kontaktu s podložkou ve třech bodech (pata, báze palcového a malíkového metakarpu)

- pánev v neutrální pozici a vytvoření turako - lumbální lordózy „otevření“ hrudníku

- uvolněné postavení pletence ramenního a horních končetin - protažení šíje a krční páteře

Brügger doporučuje měnit pozice, procházet se, protáhnout nebo využívat pomůcek, které aktivují vzpřímené držení těla. Zásady správné ergonomie sedu:

- Židle se synchronním mechanismem - při naklánění se dozadu - až lehnutí - musí se zvětšovat úhel mezi sedákem a opěrákem - sedák se mírně nakloní dozadu.

- Opěrák musí být správně tvarovaný - tzv. bederní opěrka. Vodorovný řez opěrákem - konvexní (ne síťovaný).

- Sedák musí být správně tvarovaný - nesmí stlačovat stehna zespodu, musí bránit v klouzání pánve dopředu.

- Sedět vzadu - kontakt s bederní opěrkou. - Monitor na inteligentním držáku - musí umožňovat horizontální i

vertikální nastavení. - Sedět ve správné výšce - tj. sedět co nejvýše, při všech nakloněních

mít chodila na zemi, popř. na podložce. - Stůl, resp. klávesnice musí být ve správné výšce - ruce nesmí být v

zápěstí ohnuty nahoru (tj. nad přímkou, kterou tvoří loketní kosti). - Područky musí podpírat pouze lokty, ne zápěstí - područky nadlehčují

ruce (nevisí celou vahou na páteři). - Co nejčastěji střídat polohu Sed - Leh – Stoj. - Podhlavník.

Alternativní typy sezení Záměrem je dostat správnou stabilizační souhru pod volní kontrolu a zařadit ji do běžných denních činností. Sezení na balančních pomůckách - díky nestabilitě neustálé vyrovnávání těžiště - aktivace hlubokých stabilizačních svalů. Optimální velikost míče = tělesná výška - 100. Délka

sezení na balančních pomůckách je individuální, kratší dobu prodlužujeme - adaptace svalů na zátěž a předcházení jejich přetížení.

- Rehabilitační míče: k sezení, k protažení a uvolnění, liší se velikostí a tvarem.

- Dynair, Fit polštář, sedací klín - všechny uvedou tělo do správné pozice, neustálou mírnou regulací pohybů pro udržení polohy dochází ke stimulaci posturálních svalů kolem páteře.

- Židle na pružině - napodobuje sezení na rehabilitačním míči, zároveň ale umožňuje tělu podporu.

- Klekačka - zajišťuje správný sklon pánve, který nám žádná židle neumožní. Pevnost pozice je podtržena oporou o kolena. Vzhledem k absenci opěradla nelze zaujmout relaxační typ sedu, (max. 15 minut v kuse).

Kontrolní otázky: 1. Co jsou lokální a globální stabilizátory? 2. Jaká je ideální pozice sedu, vysvětli princip Bruggerova sedu.