nukleotidy dodáme zvenčí, podpořímeimu nitu. V experimentech na myších seukázalo, že se po podání nukleotidů zlep-šila cytotoxická reakce, zvýšila se tvorbaprotilátek, zvětšila se sorpční plocha střev-ní sliznice. Také v klinických studiích sepotvrdilo, že dodání nukleotidů zlepšilohojení ran, urychlilo regenerační procesyu rekonvalescentů, zlepšilo stav u infekč-ních nemocí. Tohoto poznatku už se vy -užívá v prevenci chřipkových onemoc -nění – obohacením potravy nebo nápojůo nukleotidy. Hodně nukleotidů je v mase,ale nejvíc je jich v kvasinkách, jikrách a mlí-čí. Proto byl tak opěvován carský kaviár,kterým se urychlilo hojení zlomenin. Na -opak vegetariánská strava je na nukleotidychudá.

Dnes když antibiotika ztrácejí účinnost(ta rezistence je důsledkem výměny infor-mací mezi bakteriemi cestou horizontál -ního přenosu) a vývoj nových antibiotik jenákladný a navíc trvá dlouhou dobu, proč jenevyužít k prevenci? Pro nové myšlenkyje typické, že jsou znevažované, obávanéa vysmívané. Proč věda, jejímž smyslem jeexperimentovat, se staví tak konzervativněvůči novým poznatkům?I: Nevím, proč tomu tak je, ale není kon-zervativnějších lidí, než jsou vědci. Snadnajdeme odpověď v bonmotu, že není vět-ších zastánců pořádku, než jsou bývalírevolucionáři. Snad se vědci bojí, že kdyžsami přišli s něčím novým, aby nebyli vy -střídáni něčím ještě novějším. Avšak taktomu většinou ve vědě chodí. Henrik Ibsenřekl, že pravdy žijí maximálně 20 let. Jenzřídka déle. Ve změnách pravdy je vždy

cítit nápor nové generace, která chce vy -vrátit pravdu otců. Ale berme to sportovně– vždyť změna je život!

Např. konzervativní neodarwinisté bu -dou hájit původního Darwina jako svoubibli, i když v mnohém je již darwinismuszastaralý. Charles Darwin předpokládal,že organismy se vyvíjejí graduálně čilipostupným přechodem, že příroda neděláskoky. Ve skutečnosti právě ve vývoji druhůje potřeba velkých radikálních změn. Beznich by totiž nevznikla ani první jadernábuňka, ani lidský druh.

Také darwinovská koncepce stromuživota je otřesena. Díky horizontálnímupřenosu genů můžeme mluvit spíše o hou-ští než o stromu. Organismy se propojujínavzájem, bakterie s živočichy a rostlina-mi, s viry i mezi sebou. Mezidruhově sivyměňují evolučně důležité geny.

Zamýšlíš se také tak nad imunologiív kontextu vědních oborů, které tě původ-ně zajímaly, třeba astronomie?P: Je to trochu jako s ženami, když člověkopustí jednu, nemůže už se jí pak věnovat,protože by zanedbával tu novou. Řadu in -formací získávám stejně jako ty z populár-ně vědecké literatury, třeba z vynikajícíedice Kolumbus. Jsou různé typy vědců,někteří pracují jen teoreticky, někdo jezručný v praktických experimentech. Předlety tu pracovala dvojice vědců, z nichžjeden jen psal a druhý jen zkoumal. Dohro-mady tvořili skvělý tým. Je také důležité,čím se určitý odborník zabývá. Jestlizuby, tak lidi nezajímá, má-li ještě pilotníprůkaz, ale zda jim perfektně spraví chrup.Na druhé straně je pravda, že ve vědě je

třeba vnímat věci v kontextu, aby nebylymylně vykládány.I: Specializace skutečně hrozí tím, že sez člověka stane ten, komu se říká „fach -idiot“. Obranou je být stále v kontaktus mladými, s lidmi jiných oborů, nepřece-ňovat vlastní úsudek a být stále na příjmu– jako anténa zachycující informace. Tysám se tomu bráníš popularizací vědy.Přispíváš do časopisů, přednášíš pro ve -řejnost. Jaké vlastnosti by měl mít dobrýpopularizátor?P: To, co už jsme zmínili v předchozí od -povědi – umět se dívat a zasahovat do obo-rů blízkých, někdy i vzdálenějších. Kdyžbudu chtít popularizovat historii bakteriál -ních onemocnění, neobejdu se bez znalos -ti dějin. Před 20 lety si stěží někdo dovedlpředstavit spojení genetiky a technologie.Dnes máme nanotechnologie, nanobio lo -gii... Je třeba stále jednotlivé disciplínypropojovat.I: Plánuješ život v důchodu, nebo jsi tentyp, co mu to nedá a nepřestane bádat aždo smrti?P: Jsem už v důchodu a po čase jsem zjistil,že vlastně bádám dál. Jak ty?I: Já chci, aby mi zůstala navždy zvěda-vost, což byl ten hlavní hnací motor, kterýmne udržoval celý život ve vědě.

Děkujeme za rozhovor a všechna zajímavá témata, o kterých jsme simohli v Živě číst ve vašich článcích,a přejeme vám za redakci i redakčníradu Živy do dalších let hodněštěstí, radosti z bádání i popularizacevědy a také ze společných cest.

živa 6/2012 CXIX

Bylo to v r. 1978: v sibiřské tajze nedalekoBajkalu jsem se tehdy seznámil se svýmvrstevníkem, brněnským geografem Kar-lem Kirchnerem, kteréžto „náhodné“ set-kání v divočině mohlo být zrežírovánonašimi „medvědáři“ (pověřenými průvod-ci) z Ústavu geografie Sibiře a Dálnéhovýchodu. Oba jsme tam byli za poznáníminstituce a jejích terénních výzkumnýchstanic zaštítěných velkou postavou mladé-ho oboru krajinné ekologie, prof. V. B. So -čavou. Karlova otázka: A znáš našeho Ton-du Bučka? vedla k tomu, že se mi dostalodokonalé osvěty o obdivuhodné šíři aktivitvpravdě zlatníkovského protagonisty lesa-řiny, lesnické botaniky, ochrany přírodya tvorby krajiny s geografickým a ekologic-kým fundamentem. To jsem ještě netušil,jak často se budeme později setkávat.

Doc. Ing. Antonín Buček, CSc., se naro-dil 17. září 1942 v Brně, jemuž zůstalceloživotně věrný (až na dvě pomaturitníléta, kdy se s několika kamarády rozhodlode jít z města a žít životem pastevce kravv malé obci Lomy v Orlických horách).Tato praktická ostřílenost ještě podpořila

jeho schopnost soustřeďovat kolem sebeaktivní lidi a uplatnila se i po jeho vstupuna půdu někdejší Vysoké školy zeměděl-ské v Brně, kde začal v r. 1961 studovatlesnictví a sledovat otázky ochrany pří -rody a krajiny. Jeho učitelem byl gurumoravské lesnické školy, prof. Alois Zlat-ník, dozajista vzor právě v propojení geo -biocenologické nauky o vztazích rostlin-ných společenstev k abiotickým faktorůms ochranářskou praxí. Po r. 1966, kdyA. Buček absolvoval lesnickou fakultuVŠZ, strávil tři užitečné roky inženýrsképraxe v lesním závodě, ale od r. 1969 půso-bil již v Ústavu pro hospodářskou úpravuvojenských lesů jako odborník na stano-vištní průzkum, studium diferenciace a ma -pování lesních biotopů v územích od nej-východnějších po nejzápadnější koutyČeskoslovenska. V r. 1972 našel nové za -městnání na půdě Geografického ústavuČeskoslovenské akademie věd v Brně, kdepůsobil v týmu Jaroslava Raušera při kon-strukci biogeografických map přirozenépotenciální vegetace. Samozřejmě v in -tencích přístupu školy A. Zlatníka, kde sepracuje s vegetačními stupni a ekologic -kými (trofickými a hydrickými) řadami.Posléze se stal vedoucím oddělení život -ního prostředí, jež se r. 1980 proměnilov oddělení geografických syntéz faktorů

Pavel Kovář

Geobiocenolog Antonín Buček mezi sedmdesátníky

1

1 Antonín Buček na okraji Zlodějskéhohájku u Starého Poddvorova v Hustopečském biogeografickém regionu. Foto J. Bučková (2009)

životního prostředí. Tady se věnoval hod-nocení vlivů velkých technických děl nakrajinu – např. v modelových oblastechOstravska, Liberecka, Jihlavska a Břeclav-ska, nebo systému ochrany krajiny Česko-moravské vrchoviny. Stál u kritickéhohodnocení vodohospodářských úprav najižní Moravě, ať už vodního díla NovéMlýny nebo dodnes periodicky diskutova-ného projektu průplavu Dunaj – Odra –Labe (zcela nedávno vydal spolu s Ivo Ma -charem anglickou minimonografii shrnu-jící různé aspekty historických variací nadané téma a nově hodnotící dopady pří-padné realizace na ekosystémy a jejichsložky podél navrhovaného průplavu).Svou erudici nasadil při oponentuře stav-by automotodromu u Brna (Podkomorskélesy). Rovněž pracoval ve skupině posu -zující a prognózující dopady energetickésoustavy Dukovany-Dalešice na krajinu.V r. 1984 obhájil kandidátskou dizertačnípráci Biogeografická diferenciace krajinyv geobiocenologickém pojetí v oboru fy -zická geografie, jejíž metodický přínos sev jeho pozdějších pracích se spolupracov-níky uplatnil v praxi při posuzování kra-jinných atributů.

A. Buček po dlouhá období spolupraco-val s osobnostmi, které měly podobně jakoon zásluhu na tvorbě podkladů usnadňu-jících vznik pokrokové legislativy v oblastiochrany přírody a územního plánování por. 1989. Ať už to byl Ing. arch. Jiří Löw, roz-víjející a prosazující koncept územníchsystémů ekologické stability krajiny, neboIng. Igor Míchal z Terplanu, který se rov-něž zabýval stabilizačními ekologickýmisítěmi (viz Ekologický generel Česko slo -venské republiky z r. 1985), ale také eko-logickou etikou. Na počátku 90. let seA. Buček spolupodílel na tvorbě Atlasuživotního prostředí a zdraví obyvatelstvaČSFR – mapovém díle zahrnujícím celébývalé Československo (Josef Vavroušek jer. 1992 představil na Světovém summituo životním prostředí v Rio de Janeiru).

Zkušenost získaná v 80. letech minulé-ho stol. v tropech na Kubě, kde AntonínBuček spolupracoval na tvorbě map život-ního prostředí v rámci národního atlasu(Nuevo Atlas Nacional de Cuba), se poz -ději promítla mimo jiné do koncipovánírozvojového projektu Mendelovy univer-zity v Brně na ostrově Sokotra v Indickémoceánu.

Na své nové působiště v Ústavu lesnic-ké botaniky, dendrologie a typologie Les-nické a dřevařské fakulty na Mendelověuniverzitě v Brně přišel A. Buček začát-kem 90. let poté, když Akademie věd ČRzrušila Geografický ústav. Na fakultě sehabilitoval v oboru ekologie lesa, je čle-nem oborových rad doktorského studianěkolika studijních programů a vykonávalfunkci zástupce vedoucího ústavu. Jakoexternista přednáší ekologii krajiny naFakultě sociálních studií Masarykovyuniverzity v Brně. V porevolučním obdobívedl desítky studentských graduačníchprací různého zaměření.

Má velkou zásluhu na tom, že společněse svými žáky identifikoval na Zakarpat-ské Ukrajině fixované plochy, které v le -tech 1931–35 vytyčil a podrobně studovalA. Zlatník. Mnozí studenti s ním prožilineocenitelná období na kótách Javorníku,

Křemence a Pop Ivanu při opakování stej-ných záznamů po nezvykle dlouhé doběod založení ploch a naučili se tak mnohéz typologie, dendrometrie a pedologie. Do -dnes ještě ne zcela zpracované výsledkyposkytují řadu indikací svědčících provliv klimatické změny na evropské lesy.Jako regionální patriot Jihomoravan inve-stoval hodně energie do tamějších záleži-tostí. Ať už to byly výše zmíněné Novo-mlýnské nádrže anebo Pálava, na jejímžprosazení coby biosférické rezervace mávýznamný podíl.

Pro ilustraci charakteru projektů, jež ini-cioval, vedl nebo se na nich podílel, uveď-me alespoň některé: Návrh databáze les-ních maloplošných zvláště chráněnýchúzemí, Charakteristika nadstavbovýcha základních jednotek geobiocenologickétypizace ČR, Tvorba ekologické sítě vevenkovské krajině, Karpatské horské lesy:péče a ochrana, Stanovení limitů a po -souzení rizik využívání produkční funkcelesů ve zvláště chráněných územích podlekategorií ochrany, Tvorba ekologické sítěa agrolesnická východiska trvale udržitel-ného rozvoje ostrova Sokotra (Jemenskárepublika).

Kromě Bučkovy odborné a expertizníčinnosti nelze opomenout popularizaciochrany přírody a práce s krajinou v nej-širším slova smyslu. V r. 1986 se stal spolu -zakladatelem časopisu ochránců přírodya krajiny Veronica, za nímž stojí Ekologic-ký institut Veronica, resp. Základní orga-nizace Českého svazu ochránců přírody(ZO ČSOP) Veronica. Základna v ekologic-ké bělokarpatské vísce Hostětín si získalaproslulost a založila nejednu tradici, třebatržiště bioproduktů, kvůli němuž sem při-jíždějí zvídaví hosté – i britský následníktrůnu princ Charles (jaro 2010).

Když se koncem 80. let podařilo pro -sadit na půdě Československé botanickéspolečnosti vznik nové, krajinně-ekologic-ké sekce, A. Buček byl jedním z jejích prv-ních aktivních členů. Stejně tak, když sepo sametovém pozdvižení uvolnila stavi-dla možností a začali jsme se scházet, aby-chom založili širší platformu pro všechny,kteří měli něco do činění s krajinou –vznikla česká odnož Mezinárodní asociacepro ekologii krajiny (CZ–IALE), národnímjazykem zvaná Společnost pro ekologiikrajiny. Formálním mezníkem jejího usta-vení se stal rok 2000 a v r. 2004 byl docentAntonín Buček zvolen na dvě funkčníobdobí jejím předsedou. Ostatně, kdyby-chom měli vyjmenovat veškerá grémia odúrovně institucí, nevládních organizacíaž po úroveň ministerskou (rady, výboryapod.), na jejichž činnosti se podílel, za -bral by výčet dost místa. Co je však pod-statné – role, k níž mu pomáhá oborováerudice, vlídný jihomoravský naturel,smysl pro praktická, ale citlivá řešení stře-tových situací, a schopnost mít domovskoukrajinu rád jako bytost (velmi nevšednívěc!). Je zcela na místě mu připít jiho -karpatským zdařilým mokem a popřát posedmdesátce i nadále vše dobré.

CXX živa 6/2012

2

2 Antonín Buček v památném dračincovém lese s dominancí endemického dračince rumělkového(Dracaena cinnabari) na ostrově Sokotra,nazývaném též Galapágy Indického oceánu (2005). Foto P. Maděra