guy viarre bílé předání

Nejsme stvořeni pro bytí fra.cz

Světová poezie

fra

Guy Viarre se narodil v roce 1971 v Pikardii, ale většinu životaprožil na jihu Francie ve městě Tarbes. Tam se v říjnu 2001 roz-hodl ukončit své pozemské trvání. Právě mu bylo třicet let.Před smrtí stihl vydat jen dvě útlé knihy (Před solí a Přestat dře)a odeslat čistopis textu Tautologie jedna do nakladatelství Flam-marion. Zanechal po sobě řadu strojopisů. Některé z nich stá-le čekají na vydání.

Guy ViarreBílé předání

4

Od téhož překladatele ve FraJosé Á. Valente, V kořenech světla ryby, 2004Guillermo Rosales, Boarding home, 2006Blanca Varela, Křídla na konci všeho, 2006Andrés Sánchez Robayna, V těle světa, 2007Zápisky z mrtvého ostrova, 2007Bytosti schopné zemřít, 2008

Guy ViarreBílé předáníPřeložil Petr Zavadil

fra

Světová poezieGuy ViarreBílé předáníZ francouzských originálůpřeložil Petr ZavadilDoslov Cédric DemangeotObálka Michal RydvalVydalo Agite/Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz,roku 2008 jako svou 54. publikaciVytiskla Tiskárna VS, PrahaVydání prvníNáklad 450 výtisků

Czech edition © Agite/Fra, 2008Text ©All rights reserved, 2007Translation © Petr Zavadil, 2008Afterword © Cédric Demangeot, 2005Cover artwork © Michal Rydval, 2008ISBN 978-80-86603-76-6

Tato kniha vychází s laskavou pomocí Ministerstva kultury ČR,francouzského Ministerstva zahraničních věcí, VelvyslanectvíFrancouzské republiky v České republice a Francouzského in-stitutu v Praze v rámci podpůrného programu F. X. Šalda.Cet ouvrage, publié dans le cadre du programme d’aide a lapublication F. X. Šalda, bénéficie du soutien du ministere fra-ncais des Affaires étrangeres et européennes, de l’Ambassadede France en République tcheque et de l’Institut francais dePrague.

AB014

Obsah

„Dopis přišlý odjinud“ 9Popisy malého 13Kniha stěn 21Bílé předání 31Všechny žaludy 43Důležité etapy času 55Před solí 59Přestat dře 77Bez sebe 85Hůř 91Důležité 1, 2, 3 105Lhůty mrtvého 111Jasný roubík 131Tautologie jedna 145Vrytý čenich 161Před časem 193A my nic, co říct… (Cédric Demangeot) 243Ediční poznámka 249

7

8

Přistup blíž k mému hladovému já, zvíře. Přistup sesvými návody, se svými znameními. Kdyby se tvé ho-dinky nařídily na můj času, mohl jsi být u mé po-slední hodiny, mohl jsi zabránit mé sebevraždě. Při-nejmenším bys usedl ke stolu s katem, jehož jsemurčil, a marně by ses pokoušel přivést ho k rozumu.A kdyby ze zlomyslnosti, z pouhé zlomyslnosti, vechvíli, kdy by ti došly argumenty, neboť je třebauznat, že za takových okolností rychle vysychají ústaa brzy se hází ručník, kdyby ti, pravím, jako by ti vel-kodušně chtěl dopřát možnost uplatnit tvůj mistrov-ský kousek, pošeptal„Na kolena“,poklekl bys bez mrknutí oka, aby malý projektil usa-zený v chladné a vyleštěné hlavni, ale prahnoucí jenpo tom, co je venku, jen po zkáze, kterou napáchána konci přímé čáry, aby ten mstivý a naolejovanýsprinter neztropil nějakou ohavnost v mé lebce –další z mnoha.Ale ne, tvé hodinky ukazovaly nepodobný čas, do-konce otevřeně odlišný, dokonce neosobní, tvé ho-dinky, pravím, stavěly na odiv zjevné a definitivnízpoždění, ale jejich seřízení je tvoje věc.Dvě minuty zpoždění: moje smrt tvoje věc nebyla.Alespoň ta, kterou jsem si hodlal přivodit – nemyslisi naivně, že existuje nějaká jiná – a kterou jsem siskutečně přivodil.Vidím tě odsud, jak se obracíš ze strany na stranunebo jak přikládáš na zdi nevěřící a dohadující seucho nebo ještě jak nutíš chatrč své bzučící a uště-pačné hlavy, aby držela mezi tvýma dvěma rukama

9

„dopis přišlý odjinud“

opozdilce, vidím tě, jak chceš vědět, odkud já, z nějžse stalo tohle, mluvím, plísním tě.Věz pro svou informaci, že se nacházím na nečeka-ném místě, které je tajným přáním těch nejméněživých mezi živými, malodušných a puntičkářských.Jsem v Ráji? Překvapuje tě to? Mělo by tě to spíšuklidnit, vzhledem k dogmatu, podle kterého sebe-vrah ne. A bla a bla a bla. Tohle tě překvapí ještě víc:je to tu plné křesťanů. Mimochodem, nedělali tu semnou žádné cavyky.Zaměstnanci u vchodu poznali podle mého chovánía podle brutálních způsobů, které jsem k vlastnímurozčarování používal, typického velkého čtenáře,jemného kritika, který ve vší spravedlnosti nechceo Bohu vědět, jestli je pomstychtivý nebo ztělesně-ním Lásky. Jsem testamentární, jeden den neo, dru-hý den paleo.Navzdory mladému věku jsem považoval za vhodnépodat výčet pokusů o sebemrzačení, jež vymezily médospívání stejně jako nadávky – ut christus homo.Kladl jsem důraz na to, že vždycky byly pouze vnitřnía endogenní: polykání prášků, jaru. Blahopřáli mik předčasné vyspělosti, s jakou jsem ve svém těle po-hrdal tím, co nebylo vidět, pak se dávala najevo sho-vívavost, když jsem přiznal nepřekonatelnou nechuťpoškozovat vnější schránku svého těla, kterou jsemměl vroucně rád. S lesklýma a chlípnýma očimajsme se shodli na tom, že krása člověka je pouze napovrchu, rozhodně ne v útrobách, naprosto hnus-ných, a že pouze to, co je hnusné, si zaslouží vyple-nit, volá po revoluci. Vřele mi poblahopřáli k méendovraždě.Co je znepokojivější, místní semité se i nadále chtě-jí zalíbit Bohu. Ale Bůh neučinil rozdíl mezi nimia jejich antisemitskými protivníky.Šíří se pověst, neboť i tady se dělají tajnosti, že se tu

10

nedaří dobře ženám – které nejsou nikdy vidět. Vedne jsou připoutané ke kmenům stromů a v nocineuplyne okamžik, aniž by na svět přivedly další dí-tě. Říká se o nich, že jsou velmi unavené. Říká seo nich, že jsou ve své roli.Musím tě opustit, doktor Céline alias velký chrličhrůz na papír před tváří věčnosti mě očekává v jed-nom z deseti tisíc pokojů rajského sanatoria. Mé plí-ce začínají vypovídat službu, ale dělá všechno, co jev jeho silách, aby se to nezvrhlo v něco jiného nežv rakovinu. Je to taková naše sázka. Využívám jehoznalostí o používání silových prostředků proti našimmalým bezvěreckým orgánům. Já sám se cvičímv umění nekonečně zeslábnout.Ty na sebe také dávej dobrý pozor a ne abys po ne-zralé úvaze umocňoval svou zranitelnost modlitbaminebo výčitkami na adresu hodinek. Revolver najdešv prvním šuplíku mého stolu. V které místnosti?V knihovně samozřejmě. Po sebevraždě jsem ji patr-ně neuklidil, ale ten druhý to určitě udělal, je toprofesionál.Když o tom přemýšlím, vlastně je dobře, že blízkýčlověk jako ty, přítel, který in extremis vždycky za-brání nejhoršímu, nenarušil úzkostlivé neznámo,o němž ti tu povídám. Jedině spořádaný sebevrah sis tím neznámem může porozumět.Jistě chápeš, že si za tebe nemohu pronajmout jehoslužby, teď když jsem na druhé straně zrcadla. Žá-dost může vzejít jen od někoho slabého, a aniž bychse do něj díval, myslím, že jsi na seznamu likvidova-telných.Ušetří tě všech neurvalostí: poděkuj mu za jeho při-rozenost.

P.S. V šuplíku není jeden revolver, ale dva. Už ne-vím, který z nich je jen hračka.

11

12

Popisy malého

13

popisy malého 1995, přepracováno 1999

Říká se, že k sobě chovám to největší pohrdání. Tojen že jsem nenašel nic jiného, co by si je zasloužilo.

Neboť jsme byli udeřeni do úzkostlivého bodu, prá-vě tam se smrtelnost, přestože byla mlhavá, vzdálená,na nás vrhá, do smečky seběhlá. Jsme bez vnějšku ja-ko kdokoli.

Špatná poezie je koncentráčnická. Promiskuita z nej-horších. Jsou v ní patrné jen hierarchie, jako v baži-nách.

Apofatický, slovo drahé mému srdci. Má v soběvšechno z omráčeného tlustokožce. Chápu, že jehochmurná kulatost odpuzuje, zahání obsah. Je to slo-vo pro mdlého. Pro velkého paraplegika.

14

Paraplegický já, další slovo drahé mému srdci, prac-né, ztrhaný padák, který má parašutistu moře, něko-lik, jedno ve druhém a zapuštěná.

Próza je tím krásnější, tím nakaženější sama sebou,čím víc si uvědomuje svou konečnost, své způsobyletité dámy.

Jakoby odnožený na samotu.

Lyrický kontumačně.

Pokud šaty nedělají mnicha, tygra délka tesáku nao-pak dělá. Délka a zlomyslnost.

15

Malá mizerná škola, kde pochrupují četní nevědomía polemičtí Telemachové, celý den polemičtí v mís-tech černého tvora, otce.

Je to Goyův Rozmar: ramena líného žáka jsou podkočkami a sýčky a Morfeem: na stupínku teď cosibeztvarého ponechaného nezkalené prázdnotě.

Trojský kůň a jeho notorické a neporažené útroby.Trojský kůň a jeho přísné a ponocující útroby.Trojský kůň a jeho intelektuální útroby a studenéParky, úřední v ulicích.

Mám dotěrné šťávy adolescenta a mluvím s těmi tě-kavými přítoky, vždycky nevhodnými. Ale nepřipo-jím se v tomto věku ke svému mládí jedinou logic-kou oklikou.

16

A 8000 tady a 8000 tam, desítky tisíc 8000, výška jerozšířená jako kvíz. Věřte ranci mramorových ústa rtů, který vám každou chvíli melduje zprávu o vý-stupu se spoustou atletických a děsně otravnýchpodrobností. K zblití. Mě najdete někde mezi 1000a 2000 metry, ale spíš někde u tisíce, jak tam ne-dělám nic zvláštního ani paradoxního. Jsem tams Rousseauem, protože jsem ho přivolal: flákáme se,tlacháme, chvástáme se.

Trpím všemi nedostatky, i strašlivým nedostatkemnáročnosti. Převyšuje ostatní a jednoho dne z nichnadělá nicky. Bez něj, který je strašlivý, a vlastně jsouvzácní ti, kteří tím strašlivým trpí, všechny ostatní na-vzájem snesou srovnání a každý zvlášť je jako všech-ny. A hledejte něco, s čím srovnat pól: tolik o nároč-nosti.

Má lhostejnost k věcem, jež znetvořuje svět, což jejejí nejděsivější schopnost, kterou všechno, co se vemně hlásí k bytí, pociťuje jako ten nejnešťastnějšíMonopol, má lhostejnost tedy, jak jistě pochopitel-né, je taková, že má znechucení jsou poctami: do-končené umění je vzrušuje.

17

Slova mrtvoly, která nás najde (nikdo, s kým mluvit,vůbec): „Mám hrůzu ze života. Mám z něj hrůzu a vyz něj máte hrůzu (odpovídat nám nepřísluší). Mámz vás hrůzu a vy ze sebe máte hrůzu.“ (A my nic, coříct: ale že je tím, kdo nás odděluje).

Zbabraná modla jim slouží za modlu, prožraná kom-plexy a pro ně, kteří jsou prožraní komplexy. Obéz-ní osud obézních lidí, provazy, za něž se chytit, sna-žit se uzavřít.

Nemám žádné nadání na podobenství. Ani marno-tratný, ani apoštol. Jsem na straně skandálu, tedyapokryfní.

Uvězněný mezi čtyřmi pelagickými zdmi.

Stroj, jehož chod jej učinil tesklivým.

18

Ženy mají neuvážená gesta nebo je to jejich celé bytí.Všechno, o čem uvažuji a co mě nutí samomluvit aždo veršů. Dokázal bych je ukrást, není to snad dostotřesné?

Pro mě jde o válku předem prohranou předem zno-vu zahájenou.

Přikládá se mi drobný, ale nepostižitelný nedostatekvšech kopí.

Celé mé dílo je v podstatě žaloba, kterou vznášímproti žalobě ostatních.

Podávám žalobu proti žalobě ostatních.

Jsem stejně služkovský jako komorná.

19

A přinejmenším stejně zpátečnický.

Mám nová zhnusení, méně mladá, méně šlechetná.

Kdybych měl jméno Uroboros, těšilo by mě, že se naněj volá.

20

9 788086 603766

www.fra.cz

Co

ver

© M

ich

al R

ydva

l, 2

008

Co a jakým způsobem by nám sdělili naši mrtví,pokud by mohli? Texty Guy Viarra (1971–2001)hodně napovídají. Jeho přátelé tvrdí, že se narodiljen nedopatřením. Přesto, když už byl jednou nasvětě, rozhodl se vydržet třicet let. Jeho řeč připo-míná tu naši, ale je jakoby nelidská. Poezie odji-nud, přeložená jen napůl, už za autorova životaposmrtná, psaná smrtí. Podivuhodný zjev, kterýdo moderní francouzské literatury patří jen proto,že shodou okolností zemřel ve Francii na začátkujednadvacátého století.

9 788086 603766

www.fra.cz

Co

ver

© M

ich

al R

ydva

l, 2

008

Co a jakým způsobem by nám sdělili naši mrtví,pokud by mohli? Texty Guy Viarra (1971–2001)hodně napovídají. Jeho přátelé tvrdí, že se narodiljen nedopatřením. Přesto, když už byl jednou nasvětě, rozhodl se vydržet třicet let. Jeho řeč připo-míná tu naši, ale je jakoby nelidská. Poezie odji-nud, přeložená jen napůl, už za autorova životaposmrtná, psaná smrtí. Podivuhodný zjev, kterýdo moderní francouzské literatury patří jen proto,že shodou okolností zemřel ve Francii na začátkujednadvacátého století.

.pdf

ekn

iha

na

ww

w.f

ra.c

z.p

dfek

nih

a n

a w

ww

.fra

.cznovinky

Jean-Claude Izzo, Totální chaosPetr Borkovec, Berlínský sešit/Zápisky ze Saint-NazaireJakub Řehák, Světla mezi prknyLadislav Šerý, Laserová romance 2Muhammad Šukrí, Nahý chleba dotisk

připravujeme

Fra Blank. Reader 2009Sławomir Mrožek, Kohout, lišák a jáJonathan Crary, Techniky pozorovateleGeorges Didi-Huberman, Ninfa modernaJohn Berger, O pohledu fra