2

2

obsah

slovo šéfredaktorky……………………………………………………………….………………2 rozhovor …………………………………………………………………………….……………3 z deníku praxe 1. A…………………………………………………………….………....…..4 Perličky z lavic………………………………………………………………………………...5 Velký münsterlandký ohař….......................................................................................6 Proč mám ráda valašský folklór?..............................................................................8 Sen, kterým žiju každý den…………………………………………………….………….10 Pasování prvních ročníků – školní rok 2008/2009…………………………….……..11 Léčivé bylinky z lesa……………………………………………………………………..12 Okénko poezie…………………………………………………………………………....13 Ftípky……………………………………………………………………………………..14 Jak se žáci baví v hodinách ☺ ………………………………………………………15 Legenda o papežce………………….…………………………………………………16 Kde končí naše slepota a sebestřednost?..........................................................17 Soutěž o nejhezčího lesáka……………………………………….…………………19 Baterkobraní…………………………………………………………………………20 Jak bude zítra?................................................................................................21

Obrázek: Lucie Mílová 2. A

3

Milí čtenáři,

Tak tady máme další školní rok. Přináší nám spoustu nových zážitků, přátel, úko-lů…a samozřejmě i další vydání našeho školního časopisu, ve kterém nastává mnoho nemalých změn!

Oproti minulému roku se zcela změnilo složení redakce a také obsah samotného časopisu.

Chceme se pokusit o to, aby byl Homeles co nejzajímavější, nejčtenější, abyste při pročí-tání přeskakovali co nejméně stránek a co nejvíce se těšili na příští číslo!

Proto Vás také vyzýváme, abyste nám do časopisu přispívali i svými články či obrázky, protože čím více názorů se nám sejde, tím více čtenářů si najde „to své“ a budete mít ča-sopis takový, jaký chcete, což je podle mě ta nejlepší cesta k úspěchu…

V neposlední řadě bych chtěla poděkovat všem, kteří spolupracovali na tomto čísle, které bylo pro nás jako pro nováčky první náročnou zkouškou, a doufáme, že se Vám výsledek bude líbit! ☺

Šéfredaktorka: Lucie Indruchová Zástupce šéfredaktorky: Markéta Jurigová Grafické zpracování: Marek Vavřička Titulní stránka: Zlata Matysová Příspěvky v tomto čísle: Jakub Mach Radek Fňukal Julie Pudichová Markéta Sedláčková Ondřej Pálka Blažena Mrlinová Lucie Mílová Martin Havlát Ing. Pavel Sovka a žáci vystupující pod pseudonymy

4

Tak tentokrát to odnesla paní profe-sorka Petra Pařízková. Měla to jako menší odplatu za test z matiky. No snad jsme ji trochu potrápili ... ☺☺☺☺

1. Proč SLŠ?

A proč ne? Už tenkrát jsem věděla, že tu potkám jen samé milé, vtipné, přátelské a inteligentní kolegy. A to je pravda! No a někdy se tu najde i chytrý stu-dent...(smích)

2. Proč učíte zrovna matiku a chemii?

To byly mé oblíbené předměty již na gymplu.

3. Jaký máte vztah k myslivosti a les-nictví?

Kladný. Mám ráda přírodu a to k tomu patří. Často chodím do lesa sadit strom-ky, vysekávat... Takže budu mít asi i svůj vlastní les (smích). Jo, vloni jsem zjistila, že jsem i dobrý střelec. Tak se asi stanu i myslivcem. :-D (smích)

4. Čím jste chtěla být??

Doktorka, učitelka...

5. Vaše nejoblíbenější třída?

No samozřejmě

II. C :-). Ráda vzpomí-nám na poslední třídu paní profesorky Palacké a na minulou třídu pana profeso-ra Kandlera a paní profesorky Bradové.

6. Co ráda pijete?

Červené víno.

7. Oblíbené jídlo?

Maso na jakýkoliv způsob, nejlépe kuře-cí.

8. Naopak neoblíbené jídlo?

Guláš.

9. Vaše motto?

Chovej se tak, jak chceš, aby se ostatní chovali k tobě.

10. Oblíbené roční období?

Léto. Mám ráda teplo, moře a hlavně

dovolenou.

11. Oblíbený sportovní tým?

Sport moc nesleduji. Takže žádný.

12. Oblíbená hudba?

Nemám vyhraněný vkus, ráda si po-slechnu Kabáty, Iné kafe, ale také se mi líbí Tomáš Klus.

13. Chodíte do kina na nové filmy?

Ano, v poslední době docela často. Za poslední dobu jsem viděla filmy Muži v říji, Veni vidi vici, Operace Dunaj, Příběh nevěrné Kláry a jiné...

14. Oblíbená kniha?

Poslední, kterou jsem četla a líbila se mi, byla od Haliny Pawlowské, Michala Wievegha a Ivy Hercíkové - Tři v háji.

Děkujeme za rozhovor!

Kuba a Radek II. C

5

Z deníku

praxe

1. A V pondělí ráno v sedm hodin se naše třída sešla před hlavním vchodem školy. Zamířili jsme k autobusu, který nás do-vezl na školní polesí ve Valšovicích. Hned na úvod jsme byli seznámeni s panem Malenovským, ten nám popovídal něco na úvod, a pak už hurá do lesa. V lese nám na něko-lika zastávkách povídal pan Gratcl o polesí jako takovém a doprovázela ho kromě naší třídy i jeho brakýřka a také pan Šuba, náš třídní učitel. Kolem desáté hodiny jsme zakot-vili na Maleníku, nejvyš-ším bodu polesí, kde jsme posvačili a nabrali síly na další cestu. Pokračovali jsme dál kolem Helfštýn-ské cesty a postupovali jsme ke Květoňce, kde jsme také chvilku spočinu-li. Z Květoňky jsme se už vydali na cestu do Hranic. Někteří pokračovali na oběd a pak na svůj pokoj na domově mládeže, jiní zase na nádraží, kde na-stoupili na vlak a pokračovali do svých domovů.

V úterý ráno jsme se zase sešli před vchodem školy a byli odvezeni na polesí ve Valšovicích. Pan Gratcl a pan Suk si nás „rozebra-li“ a rozdali úkoly. Naše skupina byla rozdělena na

další dvě. Naše půlka po-loviny šla skládat dřevo do sklepa budovy školního polesí, kde jsme ho pro velký úspěch přeskládávali hned dvakrát ☺.

Zbytek třídy buď sekal dřevo, nebo sbíral švestky, třídil dřevo na pořezání a „nepořezání“ či bourali oplocenku.

Dnešní praxe skončila a všichni jsme se rozešli na domov mládeže nebo do-mů, kde jsme se s radostí v srdci osprchovali (když ne všichni, tak alespoň ta část z nás, co byla ve skle-pě a měla prach až… no všude).

Středa - Dnes jsme byli odvezeni na část polesí Rybáře. Naše skupina vy-žínala plevel a trávy okolo stromků. Vyfasovali jsme srpy a nůžky a šlo se na věc. Rozhodně jsem nezá-viděla těm, kteří skončili u ostružiní a maliní. Asi o půl desáté jsme skončili a posvačili. Po svačině jsme šli řezat stromy ko-lem příkopu. Pořezat je nebyl problém, ovšem odtahat je, to už bylo o něco namáhavější. Nicméně stále s úsměvem na tváři jsme to zvládli. Potom následovalo vytrhá-vání plevele od malých jedliček ve školce, což dělala druhá skupina celý den… Práce je hotova, odbyla třináctá hodina a další den praxe je zase za námi.

Čtvrtek - Po cestě zvané „úzká“ jsme byli dovezeni až k oplocence, kde začala

naše práce.

V oplocence byly zasáze-ny buky, které zarostly ostružiním, maliním, ma-lými lipkami a samozřejmě také plevelem.

Naším úkolem bylo, aby v oplocence po našem zásahu zbyly už jen buky. Druhá skupina šla zase bourat oplocenky. Dali jsme se do práce, ovšem tak úplně jsme ji nedoděla-li, protože nám praxi pře-kazil déšť, ale stihli jsme alespoň ¾ práce. No co se dá dělat? Pan Šuba zavolal autobus, na který jsme čekali na Maleníku, a pak jsme byli odvezeni do Hranic. A takhle nám skončil další den praxe.

Pátek - Dnes nás autobus nikam nevezl, protože naše praxe probíhala tentokrát v arboretu školy. Byli jsme rozděleni na několik sku-pinek, které pracovaly po celém arboretu. Naší prací bylo, že jsme vytrhávali plevel u doubků a pak také u nějakých okrasných ke-říků. Ze začátku jsme je nemohli najít, ale po chvil-ce trhání a kopání se nám začalo dařit.☺ Zbytek třídy sbíral žaludy, natíral in-formační tabule a nevím co všecko ještě. Na to, aby-chom pracovali a neflákali se, dohlíželi pan Šuba a pan Suk, doprovázený svým věrným jezevčíkem Andym… Kolem poledne byl oznámen konec praxe a my všichni se rozešli.

Markéta Sedláčková 1. A

6

Perličky z lavic U: Co je to Trichinelóza? Ž: To je nemoc, kterou přenáší moucha Tse-Tse… U: Ještě to tak.. Třída: Smích U: Kdo si kupuje hroznový cukr? Ž: Diabetici.. U: Jakým způsobem se pohlavně roz-množují prvoci? Ž: No užijou si… U: No, to máte pravdu.. U: Jaké hormony vylučují mužské po-hlavní žlázy? Ž: Adrenalin.. U: To si jako sportovci před závodem pomačkají koule?? U: Co je v ledvinách? Ž: Kalíšky… U: Né kalíšky, ale pánvičky… Někdo z davu: TEFAL.. U: Kdo se zabýval elektromagnetickou indukcí?

Ž: No, ten na R..R..R, jo Roosevelt… U: Jakou koncovku mají aldehydy? Ž: Nevím.. U: Je to 50% mého jména.. Ž: SKOT… U: Ze jména, né z příjmení.. U: Čím se aplikuje na pole hnůj? Ž: Jaký hnůj? U: Jaké politické strany byly v ČSR? Ž: Československá strana…… ODS.. U: Jak dopadla báseň Polednice? Ž: No ta matka tomu děcku, no… utrhla mu hlavu.. U: Co dělal Vilém ve druhém zpěvu Má-je? Ž: Spáchal sebevraždu. U: Tak jaké druhy kukly mohou být u hmyzu? Ž: Hmm, třeba kukla včelařská! Mám vám ji popsat?

7

Velký münsterlandký ohař Ohaři patří mezi nejvšestrannější skupi-nu loveckých psů. Ohaře dělíme podle původu na anglické a kontinentální. Podle druhu srsti na krátkosrsté, dlou-hosrsté a hrubosrsté.

Velký münsterlandský ohař patří mezi kontinentální dlouhosrstá plemena oha-řů. Zemí původu je Německo.

Ve stručnosti si připomeneme vývoj lo-veckých psů. Nejstaršími loveckými psy jsou bezesporu honiči. Později, asi v prvé polovině 7. století, se začali pou-žívat menší psi – španělé a křepeláci – k lovu se sokolem. Dalších sedm století trvalo, než byl na pernatou objeven lov se sítí a k tomu byl zapotřebí pes, který zvěř vyhledal, vystavil a pak se i s ní nechal přikrýt sítí - a to byl tzv. pes pta-čí. A právě předky dnešních dlouhosrs-tých ohařů je nutno hledat u tohoto psa ptačího. Byl to dlouhosrstý, převážně bílo-strakatý pes, později (asi v 17. sto-letí) také nazývaný koroptvář, vodní pes nebo bažantí. Tito psi byli kříženi s francouzskými dlouhosrstými ohaři. Výsledkem byli psi mající vlohy pro lov v poli, v lese a ve vodě s obzvláštními sklony pro hledání ve slatinách a bažinách.

Nelze popřít, že u německých ohařů docházelo na počátku 19. století k přikřížení krve anglických ohařů, jež mělo za cíl zlepšení práce v poli a upev-nění vlohy k vystavování. Přesto však již dlouho před tímto přimícháním krve existovali ve Vestfálsku a Dolním Sasku černí i černobílí krátkosrstí i dlouhosrstí psi, kteří byli ceněni pro své vynikající vlastnosti.

U příležitosti výstavy psů v Hannoveru v roce 1879 byl sestaven a zveřejněn standard plemene německého dlouho-srstého ohaře. Dle tohoto standardu plemene byla vyloučena barva černá a černobílá, tak se to praktikovalo

v Clubu Langhaar. V plemenné knize „Svazu chovatelů německých dlouhosrs-tých ohařů“ byla zpočátku černá a černobílá barva povolena. V roce 1909 vyloučil z chovu černobíle zbarvené je-dince i tento svaz. V roce 1919 byl zalo-žen „Svaz pro čistokrevný chov dlouho-srstých černobílých münsterlandských ohařů“. Po podchycení tohoto chovu především v oblastech Západního Mün-sterlandska a Dolního Saska, který se stal základem samostatné plemenitby, byl v roce 1922 založen řízený chov a plemenná kniha, v jejímž počátku bylo zapsáno 83 jedinců plemene velkého münsterlandského ohaře. Současně byl založen „Svaz chovatelů velkého mün-sterlandského ohaře“, který má 8 samostatných zemských skupin, je členem Německého kynologického sva-zu (VDH) a Svazu chovatelů loveckých psů (JGHV).

8

Chov v Čechách V Čechách byl Spolek dlouhosrstých ohařů založen v roce 1935. Iniciátorkou byla Pavla Kinská z Kostelce nad Orlicí. Její chovatelská stanice Stradina před-stavovala ve své době to nejlepší v chovu vel-kých münsterlandských ohařů ve střední Evropě. V první polovině 50. let bylo zapsáno ještě de-set vrhů velkých mün-sterlandů, poslední byl zapsán v roce 1957 v chovatelské stanici „z Vyššího Brodu“. Dal-ších dvacet let předsta-vovalo mezeru v chovu velkých münsterland-ských ohařů v Čechách. V roce 1976 importoval ing. Jiří Zíka z NSR fen-ku Ferru vom Hochholz. Tato skutečně kvalitní fena, jak po stránce ex-teriérové, tak pracovní, dala základ chovu vel-kých münsterlandských ohařů u nás. Fenka byla kryta rakouským psem Artus von Lıssen a ně-meckými Argus aus dem Braunschweiger Land a Ulf vom Nibelunge-nhorst. Z chovatelské stanice „z Polesí Sloup“ vzešlo mnoho kvalitních jedinců. Dále byla im-portována fena Ira ut Seelterlound do chova-telské stanice „Z Korun-ních hradeb“ pana Otakara Blažka. Do chovatelské stanice „Nyxe“ JUDr. Karla Nývl-ta byla přivezena fenka Golka v Catenhorn. V chovatelské stanici „Bohemia Brüx“ pana

Karla Kleina působila fenka Eike vom Pinnhü-gel. V roce 1982 byl dovezen pes Donn v. d. Karbeck, o dva roky později pes Chico vom Kranichbruch a v roce 1985 pes Ursus vom Schweizerschlag. Příliv nové krve pokračoval v roce 1992 dovezením psa Andi vom Kaisers-tein a v roce 1995 psem Gonzo vom Freihof.

V roce 1998 nám daro-vala paní Luise Schwarz z Rakouska dvě štěňata ze svého chovu „vom Hubertus Bründl“, a to fenku Yasminu a pejska Yvese. Oba působí v současné době v našem chovu. V chovatelské stanici pana Jaroslava Mareše je využívána fenka Han-ka Ciperro ze SRN.

Ale chov velkých mün-sterlandů byl zlepšován i mnoha zahraničními krytími. V chovatelské stanici „z Dianina revíru“ byla kryta fenka Jola z Polesí Sloup psem Lars vom Hochholz a Erko v. d. Langen Weide, fenka Chyta z Dianina revíru pak psem Erlo aus dem Scherfelderland a psem Vitus vom Schveizer-schlag. V chovatelské stanici „Svatoborský revír“ byla kryta fenka Flavia z Dianina revíru německým psem Vitus vom Schveizerschlag.

V roce 1999 se usku-tečnila dvě zahraniční krytí psem Dexter Ci-perro. V chovatelské stanici „od Nezdického

potoka“ byla kryta fenka Gary ze Selmického revíru a z tohoto spoje-ní jsou chovní psi Omar a Ogar od Nezdického potoka. Druhé krytí bylo v chovatelské stanici „Svatoborský revír“, kde Dexterem byla kryta fenka Chyra Svatobor-ský revír a z tohoto spo-jení jsou chovný pes Kid a fenky Kiki a Katy Sva-toborský revír.

V chovatelské stanici „od Nezdického potoka“ bylo uskutečněno za-hraniční krytí i v roce 2000, tentokráte psem Eric Ciperro. Z tohoto spojení jsou chovné feny Paty, Pegi a Poly. A v následujícím roce 2001 byla Gary ze Sel-mického revíru kryta psem Greg Ciperro.

V chovatelské stanici „od Staré vsi“ bylo usku-tečněno zahraniční krytí fenky Brity od Staré vsi psem Arno Ciperro a z tohoto spojení jsou chovné Dora, Denny a Dona od Staré vsi. V roce 2003 byla kryta fenka Denny od Staré vsi psem Nobby vom Anzenthal a v roce 2004 psem Falcon Ciperro.

Toto je však jen zlomek uskutečněných krytí z celkového počtu. Zá-jemcům můžu pro pře-hlednost zapůjčit tabulku krytí, vrhů a odchova-ných štěňat od roku 1984 do roku 2004.

Jakub Mach

2. C

9

Proč mám ráda valašský folklór? Když mi bylo kolem deseti let, navrhla mi moje kamarádka, ať společně s ní navštěvuji jeden taneční kroužek. Řekla jsem si, proč ne, určitě to bude dobrá zábava a najdu mnoho nových přátel. Tak se i stalo! Do valašského souboru už chodím šestým rokem a nemůžu si sou-bor vynachválit.

Vždy když řeknu, že chodím do valachu, většina z vás se začne smát anebo si ne-odpustí nějakou tu poznámku. Každý se začne smát, když si nás představí v kroji, na jevišti, při zpěvu nebo při tanci. A přitom je to úplně normální, chodí sem úplně normální lidé jako každý druhý, takže není důvod k posměškům.

Bydlím v Bystřici pod Hostýnem a tato oblast je předělem mezi Hanou a Valašskem, ale jelikož v Bystřici je patrný vliv nedaleké valašské obce Rusava, Bystřičané se považují za Vala-chy. Nebudu vás tady zatěžovat zdlou-havou historií souboru, jen vám řeknu, že valašský soubor Malá Rusava byl založen již roku 1958 a díky své nepřetr-žité činnosti patří mezi nejstarší dětské soubory u nás.

Soubor máme rozdělen do tří skupin, ve kterých je zhruba 80 dětí ve věku od 6 let do 18 let. Já patřím už do mládežnické skupiny, kde je nás asi dvacet a sešel se zde naprosto skvělý kolektiv.

Jak jsem napsala na začátku, že to jsou normální lidé, tak to není tak docela pravda. Protože každý z nás je něčím pověstný. Někdo nosí pořád hnědou bar-vu, některý moc smrká a ten má pořád žvýkačku, ta chodí pořád pozdě, tamty si pokaždé nosí čokolády a ty dvě se pořád hádají a ta třetí je srovná hned do latě.

Známe se už strašně moc dlouho a máme spolu tolik zážitků, že když jsme spolu, cítíme se vždy báječně.

Nejlepší jsou naše soustředění! Trvají vždy tři dny a pokaždé si to dokážeme jinak užít. Ráno vstaneme, posnídáme, od 9 hodin tančíme a cvičíme celý den až do večera do 22. hod. Těšíme se na kuře-cí řízky a na krémák od paní Müllerové. Večer si pak společně s vedoucími sed-neme a díváme se na staré fotky a na stará videa z vystoupení nebo si společně povídáme a pak si prostě jen tak zpíváme pro sebe a většinou si k tomu přidáme i nějaký taneček. Když jsme unaveni, jdeme na pokoj, přijdou za námi holky z ostatních pokojů a společně sledujeme filmy. Ale ne abyste si mysleli, že si jen tak pořád relaxujeme! Máme každý tý-den zkoušky, kde musíme tvrdě trénovat! Za poslední rok jsme nacvičili dva nové tance. To se řekne jenom dva tance, ale nevěřili byste, kolik je za tím práce. Sla-dit se s muzikou, naučit se správně kro-ky, správně procítit a pochopit tanec, dát tomu šmrnc, vše musí vycházet a musí to diváka zaujmout.

Vše jsme nacvičovali hlavně kvůli prestižnímu folklórnímu festivalu v Německu ve Wewelsburgu, na který jsme byli v červnu pozvaní. Se souborem jsme již vyjeli několikrát za hranice. Byli jsme v Polsku, Chorvatsku, dvakrát v Německu a teď o prázdninách jsme byli opět v Polsku. Dostali jsme dokonce nabídku i do Číny, jenže tu jsme museli odmítnout kvůli finančním problémům. Na příští rok máme naplánovanou Ar-gentinu, Nizozemí a Belgii, tak jen dou-fám, že to vyjde. To se budeme muset ještě hodně snažit a absolvovat nespočet

10

zkoušek, abychom se pořádně vytančili a do Argentiny nedojeli s ostudou, pro-tože pokud někdo viděl tango Argentin-ců, je jasné, že laťka je dána hodně vy-soko. Jsou to naprosto skvělí jak taneč-níci, tak lidé. Měli jsme možnost se s nimi setkat na Bystřickém folklórním festivalu.

My se ale pokaždé snažíme ze sebe vy-dat to nejlepší, vždy jak vyjdeme na pó-dium a odtančíme první taneční úsek, odpadne z nás tréma a už prostě tančíme

bez zábran, snažíme se divákovi předvést tanec co nejlépe, pokoušíme se řídit ra-dami, které slýcháváme na zkouškách. Nejdůležitější je, aby tanec měl správný náboj a aby divák pochopil, o čem tanec pojednává. Ne pokaždé se nám to pove-de, ale nejdůležitější je, že nás to všech-ny bez rozdílu baví a tančíme s radostí! Julča 2. C

11

Sen, kterým žiju každý den Slunce se probouzí a já s ním. Jeho zla-tostříbrné paprsky se dotýkají mé tváře a tenký zvonivý hlásek mi šeptá do všech buněk těla, abych ještě chvíli nechala oči zakryty víčky, ať celá duše, celá mysl i tělo mohou vnímat alespoň o vteřinu déle tu nekonečnou krásu barevného, zpěvem ptáků a křídly včel ohlušujícího rána. Každý zvuk je tak krásný, tak kou-zelný… Jen neotvírej oči! Jen sni dál! Ale já i Slunce víme, že čas běží neú-prosně vpřed. Každou sekundou vzdalu-je se realita, jež před chvílí ještě byla tak živá. Každým okamžikem mění se sku-tečnost.

Musím vstát, je to však trest? Pro mě je to zázrak. Mohu pohnout ru-kou, mohu udělat krok. Děkuji z celého srdce, že vidím. Projdu pokojem a prsty se lehce dotýkám kolen. Bílé stěny. To-čící se židle. Zažloutlých listů mé nejmi-lovanější knihy. Jak krásný zvuk vydáva-jí ta černě vytisklá písmena jen při let-mém doteku. Jako bych slyšela křídla holubic a zároveň havranů. Ten neustálý boj světla s tmou, života se smrtí, bílé s černou. A přesto mě ta skutečnost na-plňuje hlubokým klidem. Já jako každý mám právo si vybrat, kam chci patřit, jakým směrem chci jít, čemu dám před-nost. Na mně je ta volba. Poslední roz-hodnutí je mé a nikdo mi ho nevezme. I když nedokážu změnit, kdy vyjde Slun-ce, kde začne sněžit nebo kudy se budou ubírat kroky států a zemí, to nejdůležitěj-ší je na mně - můj život a má cesta. Mo-hu se smát, když budu chtít, ale mohu také plakat, ale i snít, žít realitou, být klidná i vzbouřená, to je jen má volba. Mohu se vydat cestou proroků, ale i nej-větších zločinců. Mohu milovat i nená-vidět. Ale stále je to jen na mně.

Kdo si uvědomí tuto pravdu, ucítí zároveň tíhu zodpovědnosti. Ucítí, že má život ve svých dlaních, jako já. Když se do nich podívám, vidím život. Svůj život. A jsem šťastná. Nemám dů-vod něčeho opravdu litovat. (Snad jen když jsem zklamala svou nejmilovanější bytost - moji nejdražší maminku. Snad jednou odpustí mi vše, čím jsem jí ublí-žila a snad ví, že je pro mě nade vše. Její neskonalá láska ze mě udělala milujícího člověka a její překrásný úsměv plný po-chopení mi dává sílu, i když jsem plná strachu z neznáma. Jen díky ní, bytosti tak nádherné, jsem schopna vnímat krásu kolem sebe a radovat se z ní.) Vždy jsem se snažila jednat svým srdcem, to je to jediné, čeho se mohu skálopevně držet. Rozum se může plést, vždyť ho utvářeli lidé a jejich názory nemusí být správné. Ale srdce? Vždyť to se nedá zviklat. To je stálé jako vzduch, co dýcháme, jako Slunce, jež hladí kůži, jako hlína vonící poznáním starých věků. Srdce je jeden z nejkrásnějších darů. Dává nám schop-nost milovat. Ne jen využívat. Díky srdci jsme schopni cítit bolest druhých. Díky srdci dokážeme vzlétnout k nebi, ale i padnout na zem. Díky srdci jsme schopni vnímat svět jinak, než jako hrubý, materialistický a necitlivý. Díky srdci chceme pomáhat, chceme milovat a toužíme být milováni. Díky srdci mů-žeme poznávat radost i z těch nejobyčej-nějších věcí a můžeme být šťastni, i když svět kolem nás je bolestný a smutný.

Můj sen je milovat, můj sen je žít a nestydět se za svůj život. Můj sen je pomáhat druhým, aby byli schopni žít, jak opravdu chtějí, a nebáli se toho. Můj sen je, aby byli všichni šťastní…Vždyť každý člověk si své štěstí může najít. Blažena Mrlinová, maturitní slohová práce, jaro 2009

12

Pasování prvních ročníků – školní rok 2008/2009 Po dlouhém odpočívání, kdy jako med-věd v zimním spánku jsme ulehli, roz-hodla družina naše do kroniky zapsat, co dělo se v měsících uplynulých.

Tentokrát vyprávěti budeme o události všem neslýchané, kronikáři zatím nese-psané, ale lesáky každoročně konané. Jinak řečeno, řeč bude o pasování prv-ních ročníků. Tohoto dne, pátku šestého, měsíce února, léta Páně 2009, naše dru-žina z jazyků se ulila, aby správné po-klekání nacvičila a jak přijít oblečena věděla. Mistr Bartoš nenechal na nikom chlupu přebytečného, či snad, nedej Bo-že, kštice neučesané. (Po této události nemilé se samozřejmě dočkati nemůže-me, až nás ve druhém ročníku učiti bu-de.)

Po vyučování na obědy a do svých cel se vydali, kde každý snažil se každou vadu na kráse zneškodniti. Po této, u některých zdlouhavé a u některých dokonce neúspěšné činnosti, ráčil každý oháknouti se svým oblekem slavnostním a vyraziti k hlavnímu sídlu. Tam našel si každý příslušníka rodiny své a hlavním sídlem provedl je až k místnosti zvané

AULA. Zde počkati jsme musili, neb předcházející družina ještě skončiti nerá-čila. Když ale opustili již zmiňovanou místnost slavnostní, začala řež.

Rodiče a jiní příslušníci rodinní začali přetlačovati se a vtěsnávati se do míst-nosti, aby, jak se říká, „lapili flek“. Když hemžení ustalo a nastal klid, za slavnost-ního troubení vstoupili jsme MY, dle abecedy seřazeni, a slavnostně usedli na přední stolice pro nás již připravené. Poté představování nastalo hlavounů školních, třídních a dokonce i města Hranice. Když každý se představil a pro-nesl proslov, mistr ředitel a učitel třídní náš začali povzbuzující i poučující slova k nám pronášeti, přičemž občas užívali titulů latinských, takže jim nikdo nero-zuměl.

Když skončen byl tento slavnostní pro-slov, začali naše jména provolávati a my na špalek klekati museli, kde pasováni jsme byli loveckým tesákem do stavu lesnického fámula.

Po tomto domů vydali jsme se s velkými pasovacími listy a ještě pěknými zážitky.

Šnek ve spolupráci s Orlíkem, Mordochajem a FOFRem

13

Vážení čtenáři, s příchodem nového školního roku při-cházím do našeho školního časopisu s novou rubrikou – Léčivé bylinky z lesa, která vystřídá rubriku Ze života hmyzu.

Myslím, že se tato rubrika bude hodit především studentům druhého ročníku naší školy, protože se bude zabývat, jak už z názvu vyplývá, především lesními bylinami, které se probírají právě ve druhém ročníku. A obecné vědomosti o rostlinách zde navíc budou obohaceny o cenné informace o léčebných účincích těchto rostlin.

V tomto čísle Vám, milí čtenáři, předsta-vím první rostlinu nové rubriky.

Léčivé bylinky z lesa Mařinka vonná (svízel vonný) – Asperula odorata (Galium odoratum) (lidové názvy: mařenka, božec, voňavý svízel, valdmajstr, májovník)

Čeleď: Mořenovité (Rubiaceae)

Původ: Mařinka vonná je domácí téměř ve všech evropských lesních regionech a vyskytuje se navíc od Íránu po Sibiř. Již více než 100 let je základem tradiční „májové bowle“ .

Znaky: Je to vytrvalá, 10 až 30cm vyso-ká bylina, zarůstající často rozsáhlé plo-chy souvislými porosty. Ze slabých vět-vených oddenků vyrůstají četné přímé čtyřhranné lodyhy s bohatými nepravými přesleny lysých kopinatých listů s drsným okrajem a krátkou osinkou na špičce. V květnu se objevují bílé, voňavé květy. Typické aroma mařinky pochází od kumarinu, obsaženého v pletivech, který se uvolňuje při vadnutí nebo sušení rostlinky. Vedle toho obsahuje v nati ještě mnoho vitamínu, hořčiny a třísloviny.

Stanoviště: Mařince se zvláště dobře daří v polostínu a ve stínu. Důležité jsou také kypré vlhké, humózní půdy.

Sklizeň: Nať se sklízí krátce před roz-květem v květnu až červnu. Při sušení je aroma zvlášť silné.

Léčivé účinky: Čaj ze sušených listů pomáhá při nervozitě a nespavosti. Sou-časně také čistí krev. Voňavé sáčky v šatníku nebo prádelníku odpuzují mo-ly, zašité do polštáře bývaly v minulých časech dobrým uspávadlem.

Májová bowle: Rozveselující nápoj vy-tvoříte takto: Usušte hrstku čerstvých listů mařinky v teple během tří hodin. Otrhejte listy z lodyhy a dejte je do velké mísy. Přidejte šťávu z jednoho citronu a půl lahve bílého rýnského vína tak, aby lístky byly potopeny. Umístěte na teplém místě po dobu 3 – 4 hodin. Přidejte 4 – 6 lžiček cukru a půldruhé lahve vína. Vy-chlaďte. Před podáváním přidejte láhev jiskřivého bílého vína nebo sektu. Pro silnější nápoj se přidává trochu brandy, na hladinu se mohou pohodit lesní jaho-dy.

Upozornění: Pro vysoký obsah kumari-nu je třeba mařinku opatrně dávkovat, jinak může vyvolat nevolnosti a bolesti hlavy!

14

Okénko poezie Zoufalá

Je snad srdce mé souzeno k pláči

věčnému?

Bolest v něm se rovná zranění sečnému.

Zklamán jsem zas a znovu,

tak často jak luna skrývá se v novu.

Jsem cvičným cílem pro každou ženu?

Naděje mění se v krvavou pěnu.

Já beznadějný romantik jsem,

zamiluji se rychleji než blesk by sjel.

Má touha snad nikdy neuhasne,

že další mne dostane, je tedy jasné.

A já se ptám,

bude tomu někdy konec?

Snad ne tehdy, kdy nad mou rakví

zazvoní zvonec.

Další problém je tady,

neboť mé srdce má jizvy

jak dlouhé hady.

Možná že jednou se v kámen promění,

a tehdy nastane poslední jiskry naděje

zmizení. Přema

1. A

Slunce zapadá

Slunce zapadá,

měsíc vychází

a mě napadá,

kde se nacházíš.

Jsi doma?

Nebo v lese?

Bez Tebe je nuda,

když jsem s Tebou, směji se.

Je to nečekaná změna,

vím, že Tě mám moc ráda.

Když něco řeknu, je to jen ozvěna,

která mi odpovídá,

nechci Tě mít jen za kamaráda.

Hlava mi napovídá,

že jsi sluníčko i bez blankytného nebe

a v mém srdci navždy uzamčen. MMM 3. C

15

Ftípky Krize dolehla i na zvířátka

Současná ekonomická krize se dotkla i zvířátek v lese, která kvůli ní svolala schůzi. Prý už do lesa nechodí tolik lidí, co tam nechávali zbytky jídla, ale i mo-bily, MP3, oděvy a vše, co se dalo zpe-něžit. Radila se, co s tím, a nakonec se shodla, že budou muset holt začít chodit do práce. Za nějakou dobu prý se sejdou a řeknou si svoje zkušenosti. Zvířátka se potkala za měsíc a první se ujala slova liška: „No, já jsem si našla místo hlídače v drůbežárně. Za čtrnáct dní si majitel přepočítal slepice a zjistil, že mu jich čtrnáct chybí. Tak jsem dostala padáka.“ Vlk povídá: „To já jsem nastoupil k hlí-dání stáda ovcí. Za čtrnáct dní si je maji-tel přepočítal a zjistil, že mu jich dvanáct chybí. Tak jsem dostal padáka!“ Medvěd povídá: „To já jsem si sehnal místo hlí-dače v cihelně. A dělám tam dosud!“ Ostatní zvířátka se ptají, jak je to možné. Medvěd jim odpověděl: „Cihly nežeru a Ukrajince nikdo nepočítá!“

Nejhorší druh sadismu

Víš, jaký je nejhorší druh sadismu? Vy-strašit pštrosa na betonu!

Hafan nakupuje

Obrovský pes s peněženkou v tlamě ve-jde do řeznictví: "Tak mladý pane, dáte si masíčko?" žertuje řezník. "Haf!" štěk-ne pes. "Hmm," odtuší prodavač. "A budou to játra, slanina, roštěná." "Haf!" "Půl kila, kilo." "Haf!" Ohromený řezník maso zabalí, vezme si peníze z peněženky, podá nákup psovi a jako v mrákotách tohoto zákazníka sleduje. Pes vejde do blízkého činžáku a začne škrábat na dveře. Ty se otevřou a v nich stojí rozzlobený pán. Řezník: "Vy máte tak chytré zvíře." "Chytré?!" diví se ma-

jitel. "Tento týden si už potřetí zapomněl klíče."

Zlatá rybka

Zlatá rybka chce odjet na dovolenou a hledá někoho na záskok v plnění přání. Požádá krokodýla, který s tím souhlasí. Po týdnu se rybka vrátí, přijde za kroko-dýlem a ptá se ho: "Tak co, krokodýle, nebylo to těžké?" "Ne, nebylo." "Byl tu někdo?" "Ano, včera jeden mladík." " A co chtěl?" "Přál si ho mít až na zem." " Jak jsi to udělal?" "Ale, ukous jsem mu obě nohy."

Medvěd a zajíček

Stojí velká fronta zvířátek a všechna čekají, až se otevře krámek. Jeden malý zajíček hopsá dopředu, medvěd ho chyt-ne za uši, hodí ho na konec řady a křik-ne: "Nepředbíhej!" Zajíček znova běží dopředu, ale medvěd ho zase chytne za uši, hodí ho na konec řady a povídá: "Nepředbíhej!" Zajíček si smutně sedne na bobeček a povzdechne si: "Ach jo, já snad dneska neotevřu."

16

Jak se žáci baví v hodinách ☺☺☺☺

Rampa Mc Quak Skyline-Candy

2. A

17

Legenda o papežce

Koncem měsíce září navštívil Českou repub-liku nejvyšší představitel katolické církve, papež Benedikt XVI. V jednáních bývá nej-častěji oslovován Svatý Otče, Vaše Svatosti apod. To proto, že podle křesťanské věrouky je zástupcem Boha na Zemi. Naše historie již zná více než 200 těchto božích zástupců. O tom, že ne všichni si zaslouží shora uve-dená oslovení a že jejich život a skutky měly daleko k našim představám o svatosti, svědčí mnoho historických pravd, někdy třeba i polopravd. Čemu věřit?

Podívejme se ovšem na jinou zajímavost. Ve 13. století začala Evropou obcházet podivná legenda o ženě – papežce. Církev papežku akceptovala až do začátku 17. století, kdy ji po rázných reformacích prohlásila za smyš-lenou osobu z legendy, nezakládající se na pravdě. Ale legenda o ženě převlečené za muže kolovala mezi lidem dál.

Podle pověsti seděla papežka Johanna - alias Johannes Anglicus - na svatém stolci v polovině 9. století. Němečtí romanopisci ji nazývají Johanna von Ingelheim. Prý se narodila roku 818 v Mohuči – ale podle ji-ných v Anglii a do Německa se dostala až s rodiči v rámci christianizace. V legendách z pozdější doby je jmenována také jako Jut-ta, Frau Jutte, Gilberta, Agnes nebo Glancia. Avšak seriozní historikové pokládají papež-ku Johannu pouze za fiktivní postavu.

Její pontifikát kladou některé encyklopedie mezi léta 855 až 857, tedy mezi vládu pape-žů Lva IV. a Benedikta III. Jiné verze ponti-fikátů jsou ale střízlivější: v roce 855 končí vláda papeže Lva IV. a ve stejném roce je nastolen Anastazius III. Ten však několik týdnů nato umírá, a tak po něm nastupuje Bendikt III. Další prameny se dokonce o Anastaziovi III. ani nezmiňují a na pontifi-kát Lva IV. navazují téměř okamžitě papež-stvím Benedikta III.

Co se lze domnívat

Její otec i matka byli pravděpodobně vzdě-laní angličtí misionáři z kraje Wimborne, kteří podle příkladu biskupa Bonifatiuse z Lioby odešli šířit křesťanství mezi Germá-ny - Sasy, a to konkrétně do německé Fuldy, která byla v 9. století symbolem německého katolicizmu. Zde se v Mohuči měla Johanna narodit a prožít své dětství, kdy ji otec zajis-til vzdělání pro dívku v té době nebývalé – naučila se psát, číst, počítat a rovněž zákla-dům lidového léčitelství. Jaká ji však tady čekala budoucnost? Johanna pomýšlela na vstup do kláštěra, ale poslání pouhé jeptišky ji neuspokojovalo. Druhá možnost, že by se vdala, byla ženou v domácnosti a vychová-vala děti, nepřicházela pro ni v úvahu už vůbec. Prý také v této době osiřela. Johanna ve svých dvanácti letech byla velice inteli-gentní, a protože jako žena nemohla dál studovat na klášterních školách, ani v opat-ství nebo při katedrále, opustila Fuldu a vy-dala se do Athén. V Athénách již žila ne jako žena Johanna, ale byla tam známa jako mnich Johannes a vyučovala na církevních školách. (Pokračování příště)

Ing. P. Sovka

18

Kde končí naše slepota a sebestřednost? Každý z nás už zažil ten pocit zkla-mání, když pod vánočním stromeč-kem nenašel to, co očekával, ale ně-které děti a lidé na světě nedostali nikdy od nikoho žádný dárek. Většina z nás nechce chodit do školy, protože nás to nebaví a vidíme tisíc jiných možností, jak trávit volný čas. Ale vlastně máme štěstí, že můžeme stu-dovat, dokázat se pak postarat o sebe i svou rodinu, jiní to štěstí nemají a slyší o škole jen z vyprávění. Neu-mějí ani číst ani psát, ale zato jsou většinou obdařeni citlivým vnímáním světa a mají úplně jiné žebříčky hod-not, pro některé nepochopitelné, až neskutečně jednoduché.

Ani ne devět hodin letu od nás umře během hodiny průměrně 240 dětí. Každých 15 vteřin umírá v Africe dítě mladší pěti let. Afrika je nejchudším kontinentem na světě. Děti umírají následkem hladu, AIDS a zneužívání ze strany brutálních vojáků. Hlado-vých je v Africe přes 200 miliónů. Tisíce jich denně umírají hladem. Li-bérie je jednou z nejchudších zemí světa. Nenajdeš tady skoro žádného člověka staršího 40ti let. Spousta ro-din je tak zoufalých, že posílají na ulici i své děti, aby vydělávaly prosti-tucí. Děti již v útlém mládí ztrácejí rodiče, jejichž imunitní systém podle-hl HIV. Na základní léky, které tlumí bolest umírajících, nejsou prostředky.

„Dali mi pušku, dali mi drogy, zabíjel jsem lidi. Byla válka.“ Tyhle věty můžete slyšet od 13tiletých chlapců, kteří bojují v nejbrutálnějších válkách světa. Války zanechávají smutné pří-běhy. Nevinné děti, jejichž ruce a no-hy utrhly miny, byly postřeleny, zmr-začeny nožem, viděly umírat své nej-bližší, držely v náručí matku, která před jejich bezelstnýma očima plný-ma strachu a beznaděje naposledy vydechla, když přišla o čest a byla ponížena nejhorším způsobem, jakým jen žena může být. (V Koránu je ře-čeno, že tělo ženy patří jí samé, její-mu muži a Bohu – Alláhovi. Proto chodí ženy zahalené a jsou terčem posměchu, přitom by si lidé měli vzít příklad z jejich oddanosti.)

Polovina obyvatel Afriky má v přepočtu 20 korun na den, přitom žádný domov, žádnou práci, ani žád-nou představu o tom, jak přežijí další den. Afrika dennodenně bojuje s přírodními katastrofami, chudobou, nemocemi - a nepotřebuje k tomu všemu umírání ještě válku. V Etiopii žije asi 100 000 dětí na ulici. Spousta malých holek na ulici má děti, které přivedly na svět samy, do nepředsta-vitelné bídy a špíny, a nemají zkuše-nosti ani tušení, jak s nimi přežít. Li-dé chodí více než 10 km ve vedrech, aby se mohli napít. Vodu čerpají z díry v zemi – hnědou a smradlavou břečku, kolem které je plno komárů, přenašečů žloutenky typu C i spavé

19

nemoci. 256 tisíc lidí v Africe ani nemá přístup k pitné vodě. Člověk, který nikdy neviděl opravdový smu-tek a přitom naději v očích malých dětí, jen spoře oděných, sedících na ulici a odkázaných na dobrotu ko-lemjdoucích, nemůže pochopit, že mu vlastně nic nechybí. Všichni se občas hádáme se svými nejbližšími a cítíme se ukřivdění a uražení. Oni nemají takové pocity. „No tak ti se mají,“ řekne si polovina z nás. Ale že nemají nikoho, kdo by jim dal pusu na dobrou noc, kdo by je po-hladil nebo objal v jejich těžkém životě, to už je věc druhá…že?

Nikdy nezapome-nu pohled na ma-lého bosého chlapce, který procházel kolem ozbrojeného, i pro dospělého člověka hrůzně vypadají-cího vojáka. Obe-šel si ho s velkým respektem a hlav-ně se strachem. Šel pak přímo na-proti psu, který nevypadal zrovna mírumilovně. Dítě šlo k němu odhod-laně, jako by byl ten pes jeho posled-

ní záchranou. Pes se naježil a přikrčil se. Nevěděl, jestli má očekávat ránu za něco, co vlastně neudělal. Chlapec se zastavil a znejistěl. Ač se mu kle-pala ta malá drobná ruka, natáhl ji ke psovi. Byli k sobě už na dotek. Potom se zhroutil na zem… A pes ho něžně olízl, lehl si vedle něj a položil si hla-vu na jeho vyzáblé bříško tak, aby viděl na vojáka, který vše zpovzdálí s kamennou tváří pozoroval… Vero-

nika Mahrová, 4. A

20

Soutěž o nejhezčího lesáka Redakce školního časopisu vyhlašuje soutěž o nejhezčího lesáka - žáka lesnické školy.

- Hlasovat můžete pro jakéhokoliv žáka naší školy (pro kluky) - Hlasujte pro lesáka, který se vám líbí, kterého máte rádi nebo

který se vám prostě zdá ten NEJ a měl by získat titul nej-hezčího lesáka

- Hlasujte jednoduše na webových stránkách www.nejlesak.borec.cz nebo vhoďte svůj hlas do schránky Homelesu.

- V příštím čísle vám představíme lesáky s největším počtem hlasů – finalisty, pro které budete dále hlasovat.

- Ve třetím (jarním) čísle našeho časopisu vám představíme ví-těze, který získá kromě titulu také hodnotné ceny!!!

(O jaké ceny se bude bojovat, to se dozvíte již v příštím čísle)

NEVÁHEJTE A HLASUJTE PRO SVÉ FAVORITY!!!

21

Staňte se EKO!

I vy můžete pomoci v ekologické recyklaci. Stačí jen, když se dostavíte s použitými nebo nefunkč-

ními bateriemi do třídy 2. A.

22