+ All Categories
Home > Documents > Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s...

Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s...

Date post: 23-Feb-2020
Category:
Upload: others
View: 1 times
Download: 0 times
Share this document with a friend
73
Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií Pavel SÍČ Hraniční konflikty v Jižní Americe Boundary disputes in South America Bakalářská práce Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D. Olomouc 2010
Transcript
Page 1: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

Univerzita Palackého v Olomouci

Přírodovědecká fakulta

Katedra rozvojových studií

Pavel SÍČ

Hraniční konflikty v Jižní Americe

Boundary disputes in South America

Bakalářská práce

Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D. Olomouc 2010

Page 2: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

Prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci zpracoval samostatně na základě

uvedených použitých zdrojů a literatury. V Olomouci, dne 14. května 2010 …………….. Podpis

Page 3: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

Chtěl bych poděkovat vedoucímu své bakalářské práce RNDr. Miloši Fňukalovi, Ph.D. za cenné připomínky a rady, které mi velmi pomohly během jejího zpracovávání.

Page 4: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta

Katedra rozvojových studií Akademický rok: 2008 / 2009

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE (PROJEKTU, UMĚLECKÉHO DÍLA, UMĚLECKÉHO VÝKONU)

Jméno a příjmení: Pavel Síč

Studijní program: B1301 Geografie

Studijní obor: Mezinárodní rozvojová studia

Název tématu: Hraniční konflikty v Jižní Americe

Z á s a d y p r o v y p r a c o v á n í :

Bakalářská práce se bude zabývat problematikou hraničních konfliktů v Jižní Americe. Cílem je vytvořit jejich komplexní a ucelený přehled, který bude mj. obsahovat historii vzniku, změny a problematiku funkce státních hranic vzhledem k současnému politickému, kulturnímu, etnickému a hospodářskému rozdělení kontinentu. Struktura práce: 1. Úvod; 2. Cíle práce; 3. Přehled literatury; 4. Evoluce státních hranic v Jižní Americe a jejich obecné znaky; 5. Hraniční spory v období po roce 1900; a. Územní spory; b. Poziční spory; c. Funkční spory; 6. Závěry; 7. Shrnutí – summary, klíčová slova – key words (v českém a anglickém jazyce); 8. Seznam literatury Bakalářská práce bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách: Sestavení bibliografie a rešerše literatury (květen–červen 2009), zpracování kapitol 1. – 3. (květen – listopad 2009), zpracování kapitoly 4. (prosinec 2009), zpracování kapitoly 5.a,b (únor 2010), zpracování kapitoly 5.c (březen 2010), zpracování závěru (duben 2010), tvorba příloh (průběžně), dokončení a odevzdání práce (květen 2010).

Page 5: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

Rozsah grafických prací: text, grafy a ilustrační mapy podle obsahu

Rozsah pracovní zprávy: 12 000 slov základního textu

Forma zpracování bakalářské práce: tištěná / elektronická

Seznam odborné literatury:

Podle potřeby, na základě konzultací se školitelem, především však:

PRESCOTT, J. R. V. Political Frontiers and Boundariues. London: Unwin Hyman Ltd., 1987. ISBN 0–04–445948–3

a

PARODI, C. A. The Politics of South American Boundaries. Praeger Publishers, 2002, ISBN: 0–275–97194–5

Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D. Katedra geografie

Datum zadání bakalářské práce: 7. května 2009

Termín odevzdání bakalářské práce: 14. května 2010

L.S. Prof. RNDr. Juraj Ševčík, Ph.D. Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc.

děkan vedoucí katedry

dne

Page 6: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

Obsah

1 Úvod ………………………………………………………………………..………..8 2 Cíle práce………………………………………………………...…….……...……...9 3 Přehled literatury………………………….………………………………….…..… 10 4 Evoluce státních hranic v Jižní Americe a jejich obecné znaky…………………… 11 4.1 Španělská kolonizace Jižní Ameriky……………………..……..….…15

4.1.1 Správa španělských kolonií…………………………….…16 4.1.2 Místokrálovství Peru……………………………………... 18 4.1.3 Místokrálovství Nová Granada…………………………... 19 4.1.4 Místokrálovství Río de la Plata…………………………... 20 4.2 Portugalská kolonizace Jižní Ameriky………………………………..22 4.2.1 Správa portugalských kolonií……………………………. 23 4.2.2 Brazilské císařství…….………………………………….. 24 4.3 Kolonizace ostatních evropských mocností………………………..… 25

4.4 Hraniční konflikty během období kolonizace………………………... 27 4.4.1 Územní spory mezi španělskými dobyvateli…………….. 27 4.4.2 Územní spory Španělů s Indiány………………………… 28 4.4.3 Územní spory Španělů s Portugalci ……………………... 31 4.5 Charakteristické znaky jihoamerických hranic………………………. 33 4.5.1 Obecná charakteristika a typy hranic………………….…. 33

4.5.2 Definice a pojetí hraničního sporu………………….……. 33 4.5.3 Základní charakteristické rysy hranic v Jižní Americe….. 34 5 Hraniční konflikty po vyhlášení nezávislosti………………………………………. 36 5.1 Brazilské hraniční spory………………………………………..……. 39 5.2 Hraniční spory bývalých španělských kolonií………..……………… 42

5.2.1 Argentina ……..……………….………………………….43 5.2.2 Bolívie ……..……………….……………………………. 44 5.2.3 Velká Kolumbie……..…………………………………… 46 6 Hraniční spory po roce 1980………………………………………………..……… 49

6.1 Územní spory………………………………………………………… 49 6.2 Poziční spory………………………………………………………… 52

6.3 Funkční spory………………………………………………………... 53 6.4 Spory o zdroje………………………………………………………... 53 6.5 Přehled hraničních sporů Jižní Ameriky po roce 1980………………. 53

7 Závěry……………………………………………………………………………… 55 8 Shrnutí……………………………………………………………………………… 57 9 Summary…………………………………………………………………………… 58 10 Seznam použité literatury a zdrojů………………………………………………… 59 Přílohy

Page 7: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

Seznam obrázků a tabulek

Obrázek 1 : Španělské guvernoráty kolem roku 1534 a jejich rozdělení…………....... 13 Obrázek 2 : Zobrazení hranic Místokrálovství Peru a jednotlivých audiencií v roce 1650………………………………..………………………………... 17 Obrázek 3 : Gubernie zemí Cono Sur v 17. století……...…………………………..… 21 Obrázek 4 : Rozdělení území dnešní Brazílie na jednotlivé kapitanáty………………. 24 Obrázek 5 : Území zabraná holandskými nájezdníky na území dnešní Brazílie……. 26 Obrázek 6 : Znázornění oblasti Potosí v jihozápadní Bolívii…………………………. 29 Obrázek 7 : Znázornění Jižní hranice podle Madridské smlouvy z roku 1750….…..... 32 Obrázek 8 : Jižní Amerika po válkách o vyhlášení nezávislosti v roce 1825……........ 38 Obrázek 9 : Znázornění hraniční linie Tabatinga – Apaporis mezi Brazílií a Kolumbií…………………………………………...………….. 41 Obrázek 10 : Územní ztráty Paraguaye po válce trojité aliance………...…..……..…… 43 Obrázek 11 : Znázornění oblasti Gran Chaco………………………….…...……….…. 45 Obrázek 12 : Přesné vymezení tři sporných hraničních regionů mezi

Ekvádorem a Peru……………………………………………..…………. 50 Obrázek 13 : Zobrazení území Cordillera del Condór a sporné oblasti Cenepa.………. 51 Tabulka 1 : Přehled délky hranic států Jižní Ameriky vč. Francouzské Guyany….......... 12 Tabulka 2 : Důležité objevy během kolonizace Jižní Ameriky v časové souslednosti…. 15 Tabulka 3 : Počátky správního členění států Jižní Ameriky do získání nezávislosti…… 22 Tabulka 4 : Přehled vzniku jednotlivých hraničních smluv jihoamerických států……... 35 Tabulka 5 : Přehled všech hraničních sporů po roce 1980…………………………...…. 54 Seznam zkratek SV Severovýchod

JZ Jihozápad

JA Jižní Amerika

Fr. Guyana Francouzská Guyana

MOMEP Vojenská pozorovatelská mise v Ekvádoru a Peru (z angl. Military Observer

Mission to Ecuador and Peru)

Page 8: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

8

1 Úvod

Jižní Amerika je bezesporu zajímavým kontinentem a místem, kde se již před

staletími nacházely vyspělé civilizace. Starověké říše Inků a Aztéků se vyznačovaly

dobrými znalostmi zemědělství, vojenství, vědy a administrativy, ale také krutostí, kdy se

během různých slavností obětovaly tisíce otroků. Jeden z nejpřekvapivějších objevů lidstva

se také udál na tomto kontinentě – Kolumbův objev „Nového světa“. Zámořské objevy,

španělští conquistadoři i bájné civilizace dělají z Jižní Ameriky zajímavý kontinent, který

nejenom z těchto důvodů stojí za bližší prozkoumání.

V současnosti již problém státních hranic není tím nejpalčivějším pro politiky

jihoamerických států, ovšem i tak je občas důvodem k ostré mezinárodní rétorice.

V březnu 2008, kdy kolumbijská armáda překročila hranice Ekvádoru, aby udeřila na

pozice guerillových povstalců, se rozpoutala velká rozepře a reálně hrozil otevřený konflikt

mezi oběma zeměmi, do kterého se ještě vložil i venezuelský prezident Hugo Chávez. Na

výše zmíněném příkladu jde jasně vidět, že hranice jsou pořád vnímány jako národní

symbol a hrají důležitou roli v zahraniční politice jihoamerických států.

Téma bakalářské práce jsem si vybral proto, abych více objasnil různé vlivy na

utváření hranic v regionu Jižní Ameriky, ať už vlivy ekonomické, politické, vojenské nebo

dokonce vlivy koloniální španělské éry. Touto problematikou jsem se již částečně zabýval,

v rámci seminární práce v předmětu Seminář z historie, kde jsem popisoval některé příčiny

a dopady zámořských objevů. Rád bych své poznatky rozšířil na delší časový horizont a na

celý kontinent.

Page 9: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

9

2 Cíle práce

Cílem bakalářské práce je zhodnocení dopadu vytváření hranic na celkový stav

jihoamerického kontinentu, ale také na jednotlivé státy. Práce se zaměří pouze na

suchozemské kontinentální hranice, s přihlédnutím na konflikty, které při tvorbě hranic

nastaly. Stejně tak rozebere jejich charakteristické znaky a nastíní problémy specifických

oblastí.

V porovnání s ostatními kontinenty – vyjma Severní Ameriky – jsou do značné

míry hranice respektovány na základě bývalých koloniálních držav. V první části práce

proto bude věnována pozornost vývoji území a hranic během období kolonizace, po období

získání nezávislosti a v novodobé historii. Dále budou objasněny důležité události, které

vedly k hraničním konfliktům. Nedílnou součástí tedy bude i přehled hraničních sporů –

územních, pozičních i funkčních podle postupného vývoje, včetně schematického

znázornění pomocí map a tabulek. Pro lepší pochopení je důležité zmínit i postoj obou

stran, které se zúčastnily územních sporů – například v pacifické válce, konfliktu o Gran

Chaco, aj.

Dále budou identifikovány obecné znaky při vývoji hranic včetně

charakteristických rysů, které hranice Jižní Ameriky odlišují od ostatních zemí.

Podle dostupných zdrojů a informací bude v závěru naznačen další možný vývoj

uspořádání hranic kontinentu včetně přihlédnutí na současné hrozby – zejména v oblasti

kolumbijsko-venezuelských hranic.

Page 10: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

10

3 Přehled literatury

V české literatuře dosud chybí ucelená monografie, která by se problematikou

hranic v Jižní Americe zabývala. Vyskytují se teoretické práce o hranicích jako takových,

případně se autoři věnují jednotlivým dílčím hraničním sporům. Z domácí literatury je

téma jihoamerických hranic nejčastěji reflektováno historiky. O některých hraničních

sporech mezi domorodci a španělskými dobyvateli se můžeme dočíst v publikaci Dějiny

Latinské Ameriky, kterou napsal kolektiv Střediska iberoamerických studií pod vedením

Josefa Polišenského v roce 1979. Další knižní publikace domácích autorů jsou zaměřeny

spíše na problémy kolonizace. Nejvýznamnější jsou od historika Josefa Opatrného v díle

Objevitelé, dobyvatelé, osadníci: 500 let Ameriky a kolektivu autorů Kunce a Bartečka

(2008), kteří vydali v nakladatelství Univerzity Palackého knihu Dobytí a osvobození

Latinské Ameriky. Vzniku nezávislosti, hnutí s tím spojených, a také osobou Simona

Bolívara se nejvíce věnuje Jan Klíma v publikaci Zrození Latinské Ameriky1.

V zahraničí je téma přeci jen frekventovanější, zabývají se jím politologové,

historici i geografové. Souhrnné informace poskytuje zejména The politics of South

American Boundaries od Carlose. A. Parodiho, která se zabývá příčinami, důvody

i jednotlivými etapami vzniku jihoamerických hranic, tak i poměrně detailně rozebírá

hranice v politickém kontextu Jižní Ameriky.

Z vědeckých časopisů jsou uveřejňovány pravidelněji články zabývající se

hraničními spory v Jižní Americe, např. v The Hispanic American Historical Review, The

Journal of Southern History, a také Journal of Latin American Studies.

Značně problematické je v případě Jižní Ameriky mapové znázornění hraničních

změn. Obecně poněkud nižší standard kartografické tvorby, mapové podklady jsou

většinou znázorněny ve formě příloh v jednotlivých publikacích, nejvíce snad v Political

Frontiers and Boundaries od J. R. V. Prescotta.

1 KLÍMA (2007)

Page 11: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

11

4 Evoluce státních hranic v Jižní Americe a jejich obecné znaky

Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou

Antarktidu). V současné době se na jejím území rozkládá 12 nezávislých států, všechny

jsou pevninské. Tři z nich jsou státy federativní (Argentina, Brazílie, Venezuela) a devět je

unitárních (Bolívie, Ekvádor, Guyana, Chile, Kolumbie, Paraguay, Peru, Surinam,

Uruguay). Přímo na kontinentě se nachází zámořský departement Francie (Francouzská

Guyana), na přilehlých ostrovech několik závislých území (Falklandy, Nizozemské Antily,

Aruba).

Délka všech (mezi)státních hranic na souši v Jižní Americe je 35 234 km 2 .

K současnému uspořádání hranic a získání sfér vlivu došlo koncem kolonizačních procesů

a získáním nezávislosti většiny států počátkem 19. století.

Objev nového kontinentu na konci 15. století znamenal pro mnoho dobyvatelů

vidinu ekonomických zisků a možnost získat dobré postavení, přesto touha vlastnit

pozemky byla u conquistadorů zanedbatelná. Většinou převažovala snaha velet nebo získat

své vlastní vazaly. I proto se během relativně krátké doby podařilo prozkoumat, dobýt

a osídlit téměř celý kontinent. Mapování kontinentu začalo už během Kolumbových cest,

kdy došlo k podrobnému prozkoumání pobřeží kontinentu až po mys Sao Roque3.

Největším problémem byly spory o právo nově objevená území zabrat (anektovat).

Pokud se jednalo o nikomu nepatřící území, v případě Jižní Ameriky se postupovalo podle

principu tzv. terra nullius4, přestože tento princip byl velmi sporný. První dělení sfér vlivu

pochází z roku 1481 a pojednává o něm papežská bula Aeterni regis5, která oblast na jih od

Kanárských ostrovů předurčila pod portugalskou nadvládu, a severní území bylo přiděleno

Španělsku. Bula Inter Caetera z roku 1493 stanovila dělicí linii cca 480 km západně od

Kapverd, veškeré území západně od linie bylo ve vlastnictví Španělska a území na východ

připadlo Portugalsku. Třetí dělení sfér vlivu a územních nároků se uskutečnilo 7. června

1494 smlouvou v Tordesillas, kde došlo k dohodě mezi Portugalci a Španěly a stanovení

nové demarkační čáry Atlantikem. Území se rozdělilo na dva územní celky – na východní

portugalská území a západní španělská území. V jednáních se Portugalcům podařilo

posunout demarkační čáru o 370 leguí6 na západ od Kapverd, a tudíž získali nárok na

2 Převzato a spočítáno z CIA – The World Factbook [online] 3 KUNC, BARTEČEK (2008): s. 14 4 z latinského terra nullius – „ničí země, neosídlená“ 5 převzato z výukových materiálů univerzity Palackého [online], se svolením Doc. RNDr. Miloše Fňukala, Csc. 6 asi 1770 km

Page 12: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

12

území dnešní Brazílie 7 . Od rozdělení sfér vlivu nedošlo mezi oběma koloniálními

mocnostmi na kontinentu k dalším sporům. Další významné konflikty od tordesillaské

smlouvy můžeme zaznamenat až na konci 18. století, kdy se objevují první pokusy

o osamostatnění a vyhlášení nezávislosti8.

Tabulka 1 : Přehled délky hranic (v km) států Jižní Ameriky, včetně departementu

Francouzské Guyany. Do tabulky není započítaná hranice Kolumbie s Panamou, vzhledem

k jiné geografické poloze Panamy.

Argentina 1 261

Bolívie 3 423 832

Ekvádor – – –

Fr. Guyana 730 – – –

Guyana 1 606 – – – –

Chile – 5 308 860 – – –

Kolumbie 1 644 – – 590 – – –

Paraguay 1 365 1 880 750 – – – – –

Peru 2 995 – 1 075 1 420 – – 171 1 800 –

Surinam 593 – – 510 600 – – – –

Uruguay 1 068 580 – – – – – – – – –

Venezuela 2 200 – – – – 743 – 2 050 – – – –

Bra

zílie

Arg

entin

a

Bol

ívie

Ekv

ádor

Fr. G

uyan

a

Guy

ana

Chi

le

Kol

umbi

e

Para

guay

Peru

Suri

nam

Uru

guay

Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů z CIA – The World Factbook9.

Kolonizace v Jižní Americe de facto vytvořila dva typy hranic. První typ

reprezentuje samostatné definování hranic v daném teritoriu pomocí okupace a druhým

typem jsou abstraktní linie nakreslené v hraničních smlouvách. První jednoznačně

definované hraniční linie – byť hranice „vnitrostátní“ – pocházejí z roku 1534, kdy

španělský král Karel V. vytvořil dva „guvernoráty“ (šp. gobernación, teritoriální územní

jednotky v čele s guvernérem) ohraničené paralelními rovnoběžkovými liniemi. První

guvernorát Nová Kastilie se rozprostíral od 1 ° j. š do 14 ° j. š a druhý guvernorát Nové 7 KUNC, BARTEČEK (2008): s. 30 8 přelomovým bylo vyhlášením nezávislosti USA na Velké Británii 4. července 1776 9 Zpracováno podle: CIA – The World Factbook [online]

Page 13: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

13

Toledo ležel od 14 ° j. š do 25 ° j. š.10 Dohled nad oběma guvernoráty byl svěřen dvěma

významným conquistadorům – Franciscu Pizzarovi a Diegu de Almagrovi. Další

guvernoráty Nová Andalusie (od 25 ° j. š do 36 ° j. š) a Nový León (od 36 ° j. š do 48 ° j. š)

připadly Pedru de Mendozovi, respektive Franciscu de Camaragovi. Původně byla oblast

Nového Leónu pod správou Simóna de Alcazaby, ten ovšem zahynul při jedné z objevných

výprav, tudíž novým správcem byl určen de Camargo, který území rozšířil až po

Magalhaesův průliv. Území dnešního Chile tak bylo rozděleno na tři guvernoráty.

Obrázek 1 : Španělské guvernoráty kolem roku 1534 a jejich rozdělení11.

10 CHALUPA (1999): s. 35 11 převzato z Dějiny Argentiny, Chile, Uruguaye, Chile. Pro potřeby mírně upraveno.

Page 14: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

14

Vasco Núnez de Balboa se v roce 1509 dostal do čela výpravy, která měla za úkol

kolonizovat oblast, která by odpovídala severním částem dnešní Kolumbie 12 . Došlo

k založení města Darién a k položení základů osady, která se stala střediskem tak bohatého

obchodu, že se jí říkalo Zlatá Kastílie – Castilla de Oro. V literatuře se někdy o oblasti

Zlaté Kastílii mluví také jako o guvernorátu, ovšem přesné územní vymezení bylo

provedeno až v roce 1534.

Roku 1563 došlo k vytvoření dvou guvernorátů – Tucumán a Río de la Plata, které

se rozkládaly na severozápadě dnešní Argentiny a až do roku 1776 spadaly pod Generální

guvernorát Chile13. Z guvernorátů se později pravděpodobně vyvinuly státní útvary zvané

místokrálovství.

V podobném duchu i portugalský král Joao III. vytvořil v letech 1534–1536 deset

„kapitanátů“ (port. capitania, správní jednotky v čele s kapitánem), které byly stanoveny

nakreslením přímých souběžných linií od pobřeží Atlantského moře dnešní Brazílie

k hraniční linii z Tordesillasu. Později došlo k rozšíření těchto linií o dalších pět, pro lepší

znázornění linií viz kapitola 4.2.1 Správa portugalských kolonií. Podle Parodiho 14 ve

skutečnosti docházelo k ignorování tordesillaské linie conquistadory i bandeiranty15.

Koncem 15. a začátkem 16. století docházelo k velké snaze o přesnou demarkaci

území, jehož příslušnost předurčila smlouva z Tordesillasu. Portugalci i Španělé se snažili

skutečně získat pod svou kontrolu území, o které mohly legitimně žádat. Často jedinou

odměnou pro přistěhovalce a conquistadory za jejich služby byly legitimní državy, protože

legitimita byla ustanovena papežským oprávněním.

Nahrazením tordesillaské smlouvy v roce 1750 novou smlouvou z Madridu začala

nová éra expanze zejména v portugalských državách, která je označovaná jako

„bandeirismo“ (expanze portugalského osídlování) a došlo k zintenzivnění sporů o území,

které bylo ohraničené trojúhelníkem měst Asunción, Buenos Aires a Sao Paolo.

Nejvýznamněji se projevilo Sao Paolo, které bylo založeno jezuity jako základna pro

misionářské expedice a později se přeměnilo na důležité centrum, odkud Portugalci

podnikali výpravy za zlatem a otroky. Dne 1. října 1777 došlo k částečné stabilizaci

regionu díky přijetí nové smlouvy ze San Ildefonsa. Soupeření mezi Portugalskem

a Španělskem pokračovalo dál, ovšem s menší intenzitou, což bylo dáno hlavně bojem na

12 POLIŠENSKÝ (1979): s. 67 13 CHALUPA (1999): s. 32 14 PARODI (2002): s. 7 15 z portugalského slova „bandeira“ – prapor. Jako prapory se označovaly polovojenské i čistě vojenské skupiny pronikající do vnitrozemí.

Page 15: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

15

domácí politické scéně Španělska a napoleonskými válkami 16 . Reakce na mocenské

tahanice byly zárodkem pro osvobozenecké války ve světle ochrany hodnot hispánského

světa a osvícenectví17.

4.1 Španělská kolonizace Jižní Ameriky

Dne 12. října 1492 doplul Kryštof Kolumbus k ostrovu, který pojmenoval San

Salvador. Ačkoliv šlo o Bahamy, Kolumbus se domníval, že přistál u pobřeží Indie. Dále

objevil pobřeží dnešní Kuby a Haiti. Těmito objevy započala éra kolonizace Jižní Ameriky,

která vyvrcholila až kolem roku 1580, kdy Španělé kolonizovali nejjižnější část kontinentu

(dnešní Uruguay a Argentinu).

Tabulka 2 : Důležité objevy během kolonizace Jižní Ameriky v časové souslednosti.

Zdroj: Vlastní zpracování na základě publikace: Objevitelé, dobyvatelé, osadníci: 500 let Ameriky 18.

16 PARODI (2002): s. 12 17 KUNC, BARTEČEK (2008): s. 57 18 OPATRNÝ (1992): s. 31

Časový úsek Objevitel Oblast Poznámka

12. 10. 1492 Kryštof Kolumbus Haiti první výprava 1498 – 1500 Kryštof Kolumbus severní pobřeží Venezuely třetí výprava

22. 4. 1500 Pedro Alvaréz Cabral západní pobřeží Brazílie portugalský mořeplavec

1509 Vasco Núnez de Balboa severní část Kolumbie Roku 1513 objevil

Tichý oceán

24. 8. 1520 Fernando de Magalhaes Ohňová země, Falklandy první cesta kolem

světa

1532 Francisco Pizzaro jih Ekvádoru, Peru dobyl říši Inků

1536 Pedro Mendoza SV zálivu La Plata

Založil osadu Buenos Aires a osadu Santa María de Asunción

1540 Gonzalo Pizzaro prameny Amazonky –

1527 Sebastiano Caboto Záliv La Plata, jih Uruguaye, JZ Argentiny

Syn objevitele Severní Ameriky

1529 Ambrosius Ehinger Jezero Maracaibo,

Středozemí Venezuely a Guyany

Německý conquistador

1535 Diego de Almagro Chile –

1536 Jimenéz de Quesada Kolumbijská náhorní plošina, povodí Amazonky

1538 založil město Santa Fé de Bogotá

Page 16: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

16

První, kdo vyvrátil chybnou tezi o objevení nové cesty do Orientu, byl italský

objevitel Amerigo Vespucci, který navrhl pro nový kontinent název Nový svět. Až později

se – na jeho počest – vžilo označení Amerika. Další velký objev byl učiněn roku 1513, kdy

Vasco Núnez de Balboa překročil Panamskou šíji a objevil Tichý oceán. Podle Kunce19

byly výpravy motivovány především pátráním po průlivu, jimž by bylo možné novým

kontinentem proniknout do Orientu a k „ostrovům koření“ 20.

4.1.1 Správa španělských kolonií

Podle Chalupy 21 je označení kolonie v případě španělských držav zavádějící.

Z právně-politického hlediska byla americká území integrální součástí koruny, tudíž

teoreticky nebyl rozdíl mezi državami v Americe a državami v Evropě. Ve Španělsku se

tedy nemluvilo o koloniích, ale o „královstvích“ tvořících součást španělské koruny. Odtud

jsou i názvy prvních gubernií – Nové Španělsko, Nové Toledo, atd. Titul španělských králů

tedy zněl reyes de las Espanas y de las Indias (králové zemí španělských i indických).

Španělské království se postupně rozdělovalo do několika správních jednotek, z nichž

každá měla jiné funkce. Jednalo se o místokrálovství, generální kapitanáty a audiencie.

Nejvyšší správní jednotkou bylo místokrálovství, v jehož čele stanul místokrál, alter ego

španělského panovníka, nejvyšší a bezprostřední představitel koruny. Ze začátku se

pravomoci krále týkaly všech oblastí koloniální správy 22 . Byl současně guvernérem

(politickým správcem), generálním kapitánem, předsedou audience a vrchním správcem

královských financí. Španělská Amerika až do počátku vlády Bourbonů byla rozdělena do

dvou místokrálovství. První z nich, Nové Španělsko, založené roku 1535 zahrnovalo území

dnešního Mexika, Střední Ameriku, část Venezuely a Karibik. Druhé místokrálovství bylo

založené až v roce 1542 a spadala tam zbývající část španělských kolonií Jižní Ameriky,

vyjma portugalského nároku na území dnešní Brazílie. Později v 18. století přibyla další

dvě místokrálovství – Nová Granada a Río de la Plata.

Větší administrativní útvary byly guvernoráty nebo generální kapitanáty. Vznikaly

především v odlehlejších oblastech, kde bylo nutné bojovat s domorodci nebo piráty.

Rozdíl spočíval v různých pravomocech velitele. Generální kapitán měl pravomoci

vojenské, na rozdíl od guvernéra, který měl pouze pravomoci vládní. Tyto administrativní

útvary se dále dělili na řadu menších obvodů, které se nazývaly v Mexiku alcadía mayor

19 KUNC, BARTEČEK (2008): s. 15 20 jednalo se o Moluky – ostrovy v oblasti dnešní Indonésie, které objevili roku 1519 Portugalci 21 CHALUPA (1999): s. 39 22 POLIŠENSKÝ (1979): s. 95

Page 17: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

17

a v Peru corregimiento23. Generální kapitanáty byly celkem dva – Generální kapitanát

Chile a Generální kapitanát Venezuela.

Audiencie neboli odvolávací soudní dvůr pro trestní i civilní záležitosti, byla další

důležitá instituce. Jádrem byli soudcové a ostatní funkcionáři (advokát, kancléř, písař).

Nejprestižnější soudní dvory byly v hlavních městech místokrálovství – v té době v Limě

a Mexiku. V místokrálovství Peru vznikly v 1. polovině 16. století audiencie v Panamě

(1538), v Limě (1543) a v Santa Fé de Bogotá (1549). K nim přibyly v 2. polovině 16.

století audience v Charcas24 (1559), Quitu (1563), v Santiagu de Chile (1609). Později ještě

v 17. století v Buenos Aires (1661–1671). V období vlády Bourbonů vznikly ještě

audiencie v Caracasu (1786) a v Cuzku (1787).

Obrázek 2 : Zobrazení hranic Místokrálovství Peru a jednotlivých audiencií v roce 1650 25

23 POLIŠENSKÝ (1979): s. 97 24 dnešní název je Sucre, jedná se o hlavní město departementu Chuquisaca v Bolívii 25 MAHONEY (2003): s. 16

Page 18: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

18

Na lokální úrovni bylo základní jednotkou samosprávy město se samosprávou

v podobě královského úředníka, tzv. corregidora. Na rozdíl od většiny úředníků to byl

kreol, který nebyl závislý na místokráli, ale na vládě v Madridu. Formálně tedy byl pod

kontrolou, ale ve skutečnosti vedl úřad podle vlastních zájmů a uvážení. Často docházelo

ke zneužití moci corregidora, což se později ukázalo jako jeden z nejhorších problémů

španělské koloniální vlády. Během hospodářského růstu oblasti La Plata v 18. století došlo

k nahrazení corregidorů podle francouzského vzoru a zřízení, tzv. intendantur26. Jednalo se

o úřednický aparát, který spravoval část území a staral se o podporu ekonomiky. Také

nebyl závislý na místokráli, ale na Královské komorní radě27. Hlavním cílem úřadu tedy

byla lepší správa královského majetku v dané oblasti a vykonávání úřednické činnosti.

Dnes můžeme pro lepší pochopení přirovnat intendantury k radnicím. Intendantury měli

tedy větší prestiž a pravomoci než byl před reformou úřad corregidora.

Hlavním královským úřadem, který organizoval podporu a rozvoj obchodu

a mořeplavby byl řídící úřad, Dům pro obchody s Indiemi neboli Casa de la Contratacion

de las Indias. Sídlil v Seville a jeho úředníci dohlíželi na to, aby král dostával polovinu

zlata a stříbra z válečné kořisti, pětinu z drahých kovů vytěžených v zámoří a podíl na

clech za zboží vyváženého ze Sevilly a dováženého z Ameriky.

4.1.2 Místokrálovství Peru

Jak již bylo zmíněno, Místokrálovství Peru vzniklo kolem roku 1642 na území od

dnešní Panamy až na úplný jih kontinentu, vyjma území na něž měli právo podle

tordesillaské smlouvy Portugalci. Základem místokrálovství se stala Incká říše, která se

rozkládala na území dnešních států Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie, Chile a Argentiny.

Dobytí říše je připisováno Franciscu Pizzarovi, který využil incké občanské války

v důsledku mocenských bojů mezi inckými panovníky a pomocí lsti porazil v slavné bitvě

u Cajamarky 16. listopadu 1532 incké válečníky vedené panovníkem Atahualpou28. Dobytí

Incké říše znamenalo pro Španělsko vrcholné období, tzv. Siglo de Oro29.

Součástí místokrálovství Peru byl i tzv. kapitanát30 neboli Generální kapitanát Chile,

pod dřívějším názvem Nová Extramadura31. Kvůli nepoddajným domorodým kmenům

26 ze španělského slova intendante, znamenající správce 27 POLIŠENSKÝ (1979): s. 233 28 VESELÝ (2005): s. 178 29 Ze španělštiny, doslova Století zlata, jedná se o největší kulturní, hospodářský i politický rozmach Španělska ve svých dějinách 30 historická administrativní jednotka a dědičné léno v bývalých španělských a portugalských koloniích 31 název Nová Extramadura byl později zaveden pro oblast dnešního centrálního Mexika

Page 19: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

19

indiánů byl vždy guvernérem této oblasti jmenován vojenský velitel – kapitán. Úřad

generálního kapitána soustředil do rukou jedné osoby kontrolu nad civilním i vojenským

životem území. Generální kapitanáty byly de iure podřízeny místokrálovství, de facto byl

ale generální kapitán podřízen přímo španělskému králi.

4.1.3 Místokrálovství Nová Granada

V 18. století došlo k ovládnutí španělského trůnu bourbonskou dynastií

a k zavedení řady reforem, které měly odstranit tradiční privilegia a zesílit moc státní

správy v koloniích. Reformy samy o sobě byly rozporuplné, na jednu stranu přinesly určité

zlepšení hospodářského a sociálního života v provincii, ovšem k posílení vlivu metropole

došlo sporadicky. Největší vliv panovníka byl v Místokrálovství Peru, jelikož zde byla

větší provázanost s královským dvorem a největší zájmy panovníka.

Příkladem reformy na posílení vlivu státní správy je vytvoření nového

místokrálovství – Nová Granada, které vzniklo roku 1717 vyčleněním z tehdejšího území

dnešní Kolumbie, Ekvádoru, Panamy, Venezuely, severovýchodní části Peru, západní části

Guyan a severní části Brazílie. Hlavním městem se stalo dnešní hlavní město Kolumbie –

Santa Fe de Bogotá. Hlavním důvodem vytvoření nové územní jednotky bylo zdlouhavé

spojení mezi audiencií v Bogotě a úřadem místokrále, který tou dobou sídlil v Limě32. Již

od roku 1810 dochází k válkám za nezávislost a postupně upadá španělská nadvláda,

ovšem k získání úplné nezávislosti došlo až v letech 1819–1822, kdy končí válka za

nezávislost v Kolumbii a vzniká nová správní jednotka – republika Velká Kolumbie.

V letech 1724–1740 došlo k dočasnému rozpadu místokrálovství kvůli finančním

problémům do kterého se dostalo Španělsko v letech 1718–1720 během tzv. války

čtyřnásobné aliance33. Správa území se dočasně vrátila do jurisdikce podle starých nařízení.

Součástí místokrálovství byl i kapitanát – Generální kapitanát Venezuela, která

vznikla až v roce 1777. Sestávala se ze sedmi provincií (provincie Venezuela, provincie

Trinidad, provincie Cumaná, provincie Margarita, provincie Guyana, provincie Maracaibo

a provincie Barinas)34. Hlavním cílem nově vytvořeného kapitanátu bylo poskytnout větší

autonomii provincii Venezuely, kde také sídlilo hlavní správní středisko Santiago de León

de Caracas. Mezi oběmi správními jednotkami docházelo stejně jak v předchozím případě

k pomalé a neefektivní komunikaci zejména kvůli nepříznivému prostředí a klimatu, a také 32 KUETHE (1978): s. 8 33 Jednalo se o spor mezi Španělskem a aliancí čtyř evropských států (Francie, Anglie, Svaté říše římské a Spojených provincií Nizozemska) o území dnešní Sicílie 34 Academia Nacional de la Historia [online]

Page 20: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

20

chybějícím dopravním cestám. Důležitým činitelem pro vznik kapitanátu byla i významná

strategická poloha území mezi oběma oceány, kdy Španělé mohly lépe reagovat na útoky

pirátů z Karibské oblasti.

4.1.4 Místokrálovství Río de la Plata

Místokrálovství Río de la Plata se rozkládalo od roku 1776 na území dnešní

Argentiny (provincie La Plata), Bolívie (oblast Horní Peru a Charcas), Uruguay (oblast

Banda Oriental) a Paraguay. Skládalo se z pěti hlavních oblastí: tří gubernií (Buenos Aires,

Paraguay a Tucumán) a corregimienta v Cuyo a Horním Peru. Podle Escudeho35 bylo

hlavním důvodem pro nové rozdělení držav udržet své strategické zájmy, zlepšit výběr

daní a zefektivnit těžbu stříbrných rud. Jednalo se zejména o oblast Horní Peru36, kde se

nacházely vysoké zásoby stříbra. Tato oblast se stala na základě královského nařízení

přímou subkolonií místokrálovství a přístav Buenos Aires se stal jedním

z nejvýznamnějších přístavů na jihoamerickém kontinentě. Hlavním důvodem byl vývoz

stříbra z Potosí bezpečnou cestou, protože cesta Karibskou oblastí byla v polovině

18. století pod kontrolou Britů37.

V roce 1783 dochází k rozdělení místokrálovství na úřednické celky – intendantury,

kterých bylo celkem osm. Čtyři z nich se nacházely na území Horního Peru, dále byla

jedna v Paraguayi a ostatní tři byly rozděleny značně nerovnoměrně v závislosti na osídlení

území. První zahrnovala obrovské území od severní hranice Buenos Aires až po Ohňovou

zemi, včetně samotného přístavu v Buenos Aires, východního břehu delty38 a misií. Ke

druhé patřilo území kolem měst Córdoba, Mendoza, San Juan, San Luis a La Rioja.

Poslední intendantura byla Salta de Tucumán a zahrnovala osady Salta, Santiago del Estero,

San Miguel, Catamarca a Jujuy39.

Pedro Antonio de Cevallos, první místokrál Río de la Plata, musel během své vlády

potlačit několik povstání a pokusů o odtržení. Největší snahu o odtržení jevila oblast

dnešní Uruguaye, protože stejné území si nárokovali i Portugalci. Konečnou dohodu

přinesla již zmíněná smlouva ze San Ildefonsa, kde došlo ke stanovení komise, která měla

přesně demarkovat hranice40.

35 ESCUDE (1988): s. 15 36 Horní Peru – jedná se o území dnešní Bolívie 37 CHALUPA (1999): s. 63 38 je myšlena oblast Banda Oriental (neboli Východní břeh) – území na východ od řeky Uruguay. Západnímu břehu se říkalo Banda Occidental a bylo pod správou Argentiny. 39 CHALUPA (1999): s. 64 40 WILLIAMS (1922): s. 14

Page 21: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

21

Hlavním správním centrem se stalo Buenos Aires, které bylo až do roku 1809

sídlem místokrálů. V květnu roku 1810 došlo k svržení regentské rady a převratu kreolské

strany. Narychlo svolaná městská rada vytvořila dočasnou radu provincie La Plata, která se

stala lokálním vládcem. Podle Polišenského41 již de facto nedošlo v této oblasti k obnovení

španělské nadvlády.

Obrázek 3 : Gubernie zemí Cono Sur42 v 17. století43.

41 POLIŠENSKÝ (1979): s. 258 42 neboli země Jižního cípu. Tvoří ji Argentina, Uruguay a Paraguay. Označení používají španělští a latinskoameričtí geografové. 43 CHALUPA (1999): s. 52

Page 22: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

22

Tabulka 3 : Počátky správního členění států Jižní Ameriky do získání nezávislosti.

STÁT DATUM VZNIKU

ADMINISTRATIVNÍ JEDNOTKY PŘED

ZÍSKÁNÍM NEZÁVISLOSTI

ZÍSKÁNÍ NEZÁVISLOSTI

Argentina 1776 Místokrálovství Río de la Plata 09. 08. 1816

Bolívie 1776 Místokrálovství Río de la Plata 06. 09. 1825 1532 Místokrálovství Brazílie

1815 Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarve

Brazílie

7. 9. 1822 Brazilské císařství

07. 09. 1822

1542 Místokrálovství Peru 1739 Místokrálovství Nová Granada Ekvádor 1822 Velká Kolumbie

24. 05. 1822

1667 holandská kolonie Guyana 1831 britská kolonie 26. 05. 1966

1534 Guvernorát Nové Toledo 1534 Guvernorát Nová Andalusie 1534 Guvernorát Nový León Chile44

1541 Generální kapitanát Chile

18. 09. 1810

1717 Místokrálovství Nová Granada 1777 Generální kapitanát Venezuela Kolumbie 1819 Velká Kolumbie

20. 08. 1810

Paraguay 1776 Místokrálovství Río de la Plata 14. 05. 1811 Peru 1542 Místokrálovství Peru 28. 08. 1821

Surinam 1683 holandská kolonie 25. 11. 1975 Uruguay 1776 Místokrálovství Río de la Plata 25. 09. 1825

1535 Místokrálovství Nové Španělsko 1717 Místokrálovství Nová Granada 1777 Generální kapitanát Venezuela Venezuela

1819 Velká Kolumbie

05. 07. 1811

Zdroj: Vlastní zpracování na základě publikace Dějiny Latinské Ameriky (Polišenský 1979) a CIA – The World Factbook

4.2 Portugalská kolonizace Jižní Ameriky

Prvním portugalským objevitelem pobřeží Jižní Ameriky v oblasti dnešní Brazílie

byl Pedro Alvaréz Cabral, jenž vyplul 9. března 1500 z Lisabonu s cílem dostat se do Indie,

kam se již před dvěma lety dostal Vasco de Gama45. Během plavby se poněkud odchýlil od

afrického pobřeží a 22. dubna 1500 spatřil pobřeží dnešní Brazílie, které prohlásil za

vlastnictví svého krále a pojmenoval ji Zemí pravého kříže. Pod tímto jménem vstoupila do

podvědomí evropského světa, než začala být nazývána Brazílií46 . Ze začátku se nové

44 oblasti dnešní Chile se dělila do jurisdikce 3 guvernorátů: Nové Toledo (14 ° – 25 ° j. š.), Nová Andalusie (25 ° – 36 ° j. š.) a Nový León (36 ° – 48 ° j. š.) 45 POLIŠENSKÝ (1979): s. 130 46 název Brazílie pochází z portugalštiny, označujíce druh dřeva se speciálním červeným barvivem – palo brazil

Page 23: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

23

oblasti nevěnovala taková pozornost jako jiným portugalským državám ve světě

(Portugalci se zabývali hlavně obchodu s Indií, zlatem v Guineji a válkami, které vedli

v Maroku). Ke změně došlo až s výpravou Martina Alfonsa de Sousy, který měl zjistit

přesněji hranice državy, založit první organizované osady a zahájit skutečný počátek

kolonizace.

4.2.1 Správa portugalských kolonií

Předpokládalo se, že Sousa na základě průzkumů území navrhne nejvhodnější

způsob kolonizace, ovšem ještě než se tak stalo, tak portugalský král Joao III. sám rozdělil

brazilské území v horizontálních pruzích na dědičné kapitanáty, jejichž majitelé (tzv.

donatariové) dostali rozsáhlá feudální práva47. Systém kapitanátů ovšem nesplnil původní

očekávání. Král očekával, že donatariové založí kolonie ze svých prostředků. Hlavní

příčiny neúspěchu spočívaly ve velké rozloze území, malé hustotě obyvatelstva

a neschopnosti kapitánů. Také časté útoky místních domorodců na osady snižovaly

hospodářský význam. Kapitanáty pokryly celé území, ovšem ani zdaleka nedošlo k celému

zalidnění území, mnohdy došlo k položení základu existence dnešních brazilských států.

Roku 1548 došlo ke zřízení úřadu generálního guvernéra se sídlem v Bahíi, který zajistil

centralizovanou správu kolonií. Tomé de Sousa, první generální kapitán založil hned po

svém připlutí lépe položenou obec, Salvador de la Bahía de Todos los Santos, jež byla až

do roku 1763 hlavním městem Brazílie. Teritoriální rozdělení kolonie bylo uchováno,

ovšem majitelé kapitanátů přišli o většinu politických práv.

Na začátku 17. století došlo k novým územním rozdělením. Vznikl nový správní

obvod s nezávislým generálním guvernérem, který zahrnoval kapitanáty Piaui, Maranhao

a Para, které byli vyňaty z pravomoci generálního kapitána v Bahíi.

V Portugalsku zpočátku neexistoval orgán podobný španělské Casa de la

Contratacion de las Indias, vzhledem k počátečnímu ekonomickému nezájmu Portugalců.

Ke změně došlo až po připojení Portugalska ke Španělsku, kdy došlo k vytvoření zvláštní

Rady pro Indii (Conselho da India) se sídlem v Lisabonu a pravomocemi podobné

španělské Case.

Během nálezu zlata a diamantů v Minas Gerais došlo k dalším administrativním

změnám. V první řadě došlo k podpoře měst, na rozdíl od předchozí podpory velkých

plantáží na produkci cukrové třitiny. A dále mohl generální guvernér zakládat villas ve

47 KLÍMA (1996): s. 27

Page 24: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

24

vnitrozemí a pro kontrolu místní korupce a nepořádků vznikaly soudní okresy – tzv.

comarca. Vyšší správní a zároveň soudní institucí byly juntas, které se sestávaly

z guvernéra, nejvyššího správního úředníka v kapitanátu a nejvyššího soudce z každého

okresu48.

Obrázek 4 : Rozdělení území dnešní Brazílie na jednotlivé kapitanáty počátkem

16. století49

4.2.2 Brazilské císařství

Skutečnou kolonizaci tedy zahájil de Souza až koncem roku 153050 a dobyté državy

byly zcela podřízené správě Lisabonu a generálnímu guvernérovi, který sídlil v Salvadoru.

V roce 1763 došlo k přesunu hlavního města do Ria de Janeira a Brazílie se oficiálně stala

místokrálovstvím. K další změně došlo už v roce 1807, kdy došlo v Evropě

k napoleonským válkám. Po obsazení Lisabonu Napoleonem se celý královský portugalský

dvůr přestěhoval do Brazílie. Po tomto přesunu se brazilská kolonie zrovnoprávnila

s Portugalským královstvím a došlo k utvoření nového státního útvaru – Spojeného

království Portugalska, Brazílie a Algarves. Po Napoleonově pádu se dvůr v čele s princem

48 KUNC, BARTEČEK (2008): s. 50 49 vlastní zpracování, mapový podklad použit z ATLAS HISTORICO [online] 50 KLÍMA (1998): s. 395

Page 25: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

25

Janem VI. vrátil zpět do Lisabonu a v Brazílii zůstal jeho syn Pedro, který dostal funkci

místokrále.

Po návratu Jana VI. se mění státní zřízení Portugalska na konstituční monarchii a je

zrušena rovnoprávnost Brazílie a Portugalska. V Brazílii se začalo formovat hnutí za

nezávislost a k tomu skutečně došlo 12. října 1822, kdy byl syn Jana VI. zvolen císařem

Brazílie jako Pedro I. Jednotlivé kapitanáty se stávají provinciemi a v roce 1889, kdy

dochází k rozpadu císařství, jsou provincie označeny názvy dnešních brazilských států.

V současné době je Brazílie rozdělena do 26 států.

4.3 Kolonizace ostatních evropských mocností

Roku 1555 založili Francouzi v Cuanabarské zátoce kalvínskou kolonii u Ria de

Janeira. Došlo k postavení pevnosti a přílivu osadníků. Portugalci ze začátku nijak

nereagovali, až v roce 1560 kdy osadu zničili. Obyvatelé ovšem utekli do vnitrozemí

a definitivně byli nuceni území Brazílie opustit až v roce 1567. Další zmínky o pobytu

francouzských dobyvatelů jsou z roku 1624, kdy došlo k založení osady Sinnemary.

Později bylo území okupováno Holanďany, ale po krátké době navráceno opět pod správu

Francie a roku 1964 došlo k vytvoření zámořského departementu Francie. Počátkem

18. století došlo k hraničním sporům o území Amapá, které se nacházelo v brazilské,

potažmo portugalské jurisdikci51. K dohodě došlo v roce 1727, kdy došlo k dohodě o nové

delimitaci hranic.

Také Britové měli na jihoamerickém kontinentu svojí kolonii – jednalo se o území

dnešních Guyan a Surinamu. Ke kolonizaci došlo v polovině 17. století, později toto území

dostávají pod správu Holanďané. Smlouvou z Bredy z roku 1667 došlo k výměně území

Nova Hollandia52 za území Surinamu a Guyan. Později zde Británie ovšem znovu získává

menší kolonie, které se v roce 1831 spojují v Britskou Guyanu. Dnešní Surinam byl také

pod správou holandské Západoindické společnosti a to od roku 1683.

Holandské zájmy o území Jižní Ameriky lze datovat již do roku 1621, kdy vznikla

Západoindická společnost – tzv. GWIC53. Hlavním důvodem vzniku byla snaha zabrat

portugalskou část Brazílie a zmocnit se zisků z brazilského cukru a obchodu s otroky.

Společnost bylo zpočátku úspěšná a založila řadu kolonií na území dnešních

51 KLÍMA (1998): s. 106 52 Nova Hollandia se rozkládala v severovýchodní části Spojených států amerických v oblasti dnešního města New York, shodně (Nové Holandsko) se ale označovaly v jiném časovém období holandské kolonie v Austrálii a v Jižní Americe (ta též Nizozemská Brazílie) 53 Jednalo se o holandskou Západoindickou Společnost neboli Geoctroyeerde Westindische Compagnie

Page 26: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

26

Nizozemských Antil, Surinamu, Guyan a Brazílie. První vojenské konflikty začínají od

roku 1630, kdy Holanďané ovládli část Brazílie kolem Recife, poté dobyli celý kapitanát

Itamaracá a Paraíbu. K dalším střetům docházelo na moři, kdy lodě Západoindické

společnosti ukořistily početné náklady portugalského cukru, a také stříbro ze španělských

kolonií. V době největšího holandského rozšíření v této oblasti došlo k vytvoření pevnosti

Vrijburg při soutoku řek Beberibe a Capiberibe. Až koncem roku 1640 začínají Portugalci

s mohutnou ofenzívou proti holandským pirátům a dobyvatelům. Boje trvají až do roku

1654, kdy se Nizozemci definitivně vzdali svých územních nároků na Brazílii.

Na rozdíl od portugalských a španělských kolonií, byly kolonie ostatních

evropských mocností reprezentovány obchodními společnostmi, které nahrazovaly funkci

státu. Měly ve svém vlastnictví pozemky, administrativu a obchod. Pouze nejvyšší

rozhodovací právo bylo v rukou panovníka. Hlavní důvod kolonizace evropských

panovníků spočíval ve zvětšení státní moci a stejně tak i v rychlém zbohatnutí. V případě

Jižní Ameriky šlo především o nerostné bohatství, ale i zemědělské komodity.

Obrázek 5 : Pevnosti postavené na území zabraném holandskými nájezdníky v první

polovině 17. století v dnešní Brazílii54.

54 vlastní zpracování, mapový podklad použit z ATLAS HISTORICO [online]

Page 27: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

27

4.4 Hraniční konflikty během období kolonizace

Pojem hranice v období španělských dobyvačných válek je potřeba chápat v jiném

slova smyslu než je dnešní význam slova. V širším významu šlo o proces ještě neukončené

conquisty a kolonizace, kdy se hranice posouvaly každým dnem v souvislosti

s rozšiřováním nebo ztrátou dobytého území.

4.4.1 Územní spory mezi španělskými dobyvateli

Již během dělení sfér vlivu při zakládání prvních guvernorátů můžeme zaznamenat

první spory mezi dobyvateli o spravovaná území. 21. května 1534 došlo k určení oblastí

působnosti tří významných conquistadorů – Almagra, Mendozy a Alcazaby55. Almagro

měl území o rozloze 200 španělských leguí podél pobřeží Tichého oceánu. Mendoza

dostal území 200 španělských leguí jižně od Almagrovy jurisdikce, ale neoznačené

východním směrem podél Atlantiku. Alcazaba měl oblast 200 španělských leguí jižně od

Mendozy, a také dostal pravomoc plout od Pacifiku do Atlantiku a prozkoumat oblast

Patagonie. Současně udělil král pozemky na jih od úžiny Magalhaen Pedru Sanchu de Hoz.

V případě území bez stálého osídlení ležícího mezi osídlenými se jurisdikce často

převáděla z jedné oblasti na druhou. Jako v případě oblasti Paposo v poušti Atacama56. Ze

začátku pod jurisdikcí Generálního kapitanátu Chile, později pod pravomocí místokrále

v Limě.

Další třenice a územní spory jsou zaznamenány v 16. století při zakládání

audiencií57 . S každou nově vzniklou audiencií se měnila teritoriální oblast spravovaná

některou ze sousedních audiencií, což se neobešlo bez projevů rivality. Například soudní

dvůr v Quitu, k němuž patřilo vedle dnešního Ekvádoru i část Peru a Kolumbie, mělo po

svém založení od roku 1564 třenice se Santa Fé, jíž bylo odňato bohaté území Popayánu.

Tyto konflikty pokračovaly i v 17. století, hlavně při založení dalších audiencií v Caracasu

a v Cuzcu.

Hranice mezi španělskou a portugalskou částí Jižní Ameriky zůstaly ve větší míře

na základě tordesillaské smlouvy. Vážným problémem se stal od okamžiku, kdy Španělé

postupující z Nové Granady a Horního Peru narazili na Portugalce postupující z východu

na západ58.

55 ESCUDE (1988): s. 146 56 ESCUDE (1988): s. 147 57 POLIŠENSKÝ (1979): s. 104 58 KLÍMA (1996): 35

Page 28: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

28

4.4.2 Územní spory Španělů s Indiány

Podle Polišenského 59 došlo v pozdní fázi kolonizace ke stabilizaci španělského

dobytého území v ose indiánských civilizací náhorních rovin. Na jeho okrajích vznikala

hranice – tzv. frontera, která oddělovala území okupované od území svobodných indiánů.

Určit přesné vymezení frontery je složité, ovšem v kontinentálním měřítku můžeme říci, že

indiánská hranice probíhala územím Yucatánu, přes llanos Orinoka, východním okrajem

Kordiller od dnešní Kolumbie až po severozápadní část Argentiny, západní a východní

hranicí Chaka a pampou Río de la Plata. Hranice byly vystaveny útokům svobodných

Indiánů, kteří představovali velké nebezpečí pro postup a vývoj kolonizace. Na obraně

nebo rozšiřování frontery se v průběhu staletí vystřídaly různé instituce – od vojska přes

městské milice až po pomocné indiánské oddíly z řad podrobených Indiánů nebo dosud

svobodných kmenů dočasně podporujících Španěly proti kmenu, s nímž žili v nepřátelství.

Nejnákladnější pohraniční války dobyvatelů byli s kmenem tzv. Araukánců 60 .

Tento indiánský kmen sídlil v jižní části Chile mezi řekami Biobío a Toltén. Jejich kraji se

říkalo buď Araucanía nebo již zmíněná frontera 61 . Prvním dobyvatelem, který měl

královské pověření prozkoumat dané území, byl Pedro de Valdivia. Roku 1550 překročil

řeku Biobío a zahájil s Araukánci válku, která trvala s několika pauzami až do 19. století.

Do té doby se Španělům nepodařilo usadit se trvale na druhé straně indiánské frontery.

Opakované pokusy ztroskotaly na řadě ozbrojených střetnutí. Sám Valdivia zemřel roku

1553 během araukánského útoku na španělskou pevnost Tucapel. Později se pro tuto oblast

vžilo označení „Hrobu Španělů.“ Hlavními příčinami neúspěchu kolonizovat jih Chile tedy

byli jak Araukánci, tak i nájezdy anglických a holandských korzárů, kteří znepokojovali

chilské pobřežní oblasti (například kapitán Francis Drake roku 1577 vypálil Valparaiso)

a v neposlední řadě také častá zemětřesení.

V pohraničních oblastech vznikaly nové útvary – tzv. presidie 62 , které

obklopovaly v řetězci ohrožené území a měly zadržet útoky indiánů přes hranici, chránit

cesty, doly a misie. Presidia měnila své místo podle postupu kolonizace a podle směru

útoků Indiánů. Byla zaměřena na obranný boj, vojáci přecházeli k útokům, jen když

Indiáni vnikli na kolonizované území.

59 POLIŠENSKÝ (1979): s. 235 60 označení kmene Araukánci je španělského původu, sami sebe označovali Mapuches (mapu – země a che – lidé) 61 CHALUPA (2006): s. 18 62 ze španělského slova presidio – vězení, původně se jednalo o budovy, které se stavěly za účelem obrany dobytého území

Page 29: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

29

Úkol obrany hranic i pronikání do indiánského území později připadl především

misiím. Hlavní výhodou misií byly nízké náklady v porovnání s vojenskou akcí, která byla

velice nákladná. Misie byly také budovány i jako pevnůstky na ochranu sousedních

kolonistů. Často byly lépe opevněny než presidia a byly vyzbrojeny i děly63.

Na severu Jižní Ameriky začínala hranice od llanos, plání kolem Orinoka64. Zde

hranice chránili misie, občas doplněnými presidiem. Území nebylo dostatečně obydleno,

tudíž se původní demarkace udržela bez podstatných změn až do 19. století.

Další oblastí, kudy procházela indiánská frontera bylo Potosí. Jednalo se

o významnou administrativní oblast v místokrálovství Río de la Plata, rozkládající se na

území dnešní Bolívie a v menší míře také Chile a Argentiny. Pro lepší upřesnění viz

obrázek 6. V provincii se nacházela bohatá naleziště stříbra, která zapříčinila velký

španělský zájem o tuto oblast.

Obrázek 6 : Znázornění oblasti Potosí v jihozápadní Bolívii65 .

V roce 1545 Španělé zakládají první osadu Potosí66 na svahu hory Cerro Rico.

Později dochází k enormnímu nárůstu počtu obyvatel a rozšíření těžby stříbra. Pokusy

63 POLIŠENSKÝ (1979): s. 238 64 POLIŠENSKÝ (1979): s. 239 65 Mapový podklad převzat z výukového CD-Rom Seterra. Mírně upraveno pro potřeby bakalářské práce.

Page 30: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

30

indiánských domorodců Chiriguanos o vyhnání Španělů byly neúspěšné. Přestože se

podařilo několikrát dostat do bezprostředního okolí města, tak pokusy misionářů

o evangelizaci byly neúspěšné. Chiriguanové zůstali navzdory rozšiřování hranic na

indiánské území a vysokému přílivu španělských imigrantů trvalým nebezpečím pro město

Potosí.

V oblasti dnešního Tucumánu 67 můžeme vidět další rozšiřování španělského

koloniálního impéria na úkor frontery. Španělé hledali při postupu z Peru oblast vhodnou

pro pěstování plodin a chov dobytka pro zásobování svého důlního střediska v Andách. Při

záboru území kladli největší odpor Calchaquiové. V letech 1630-1637 a také v letech

1658-1659 došlo k největším výpadům Calchaquiů přes hranici. V čele indiánů stanul

španěl Pedro Bohórquez. Povstání bylo potlačeno až když Španělé s pomocí vojska z Peru

dobyli opevněné středisko Quilmes.

Indiánská frontera procházela na východě místokrálovstvím Peru od okraje

Kordiller až po severozápadní číst Argentiny. Před guerillovou válkou inckého vladaře

Manca zajišťovali až do roku 1572 ochranu misionáři. V témže roce byl popraven poslední

vládce Inků Tupaka Amarúa. Další nepokoje na této hranici vypukly v 17. století v oblasti

dnešních peruánských provincií Tarma a Jauja. Příčinou těchto nepokojů byly

františkánské misie na území indiánů kmene Chunchos, vedeném Ignaciem Torotem.

Koncem roku 1756 došlo ke zmírnění guerilly. V této době dochází k úpadku vojenských

střetnutí s vojenskými expedicemi vyslanými z Limy.

Koncem 16. století začala kolonizace argentinské pampy. Západním směrem od

řeky Soldado a východně od řeky Uruguay probíhala frontera. Indiáni zvaní Charruas se

zde udrželi až do roku 1750, kdy utrpěli zdrcující porážku a jen malá část jich zbyla u řeky

Uruguay, kde se udrželi až do 19. století.

Podle Polišenského68 stály kruté podmínky života na hranici frontery za emigraci

Indiánů dále od Španělů, ale i opačně směrem do nitra kolonie, do místokrálovství Peru. Po

skončení bojů provázející rozšiřování území a španělskou kolonizaci se objevily konflikty

nové. Narůstaly spory mezi jednotlivými španělskými provinciemi, a hlavně také indiánská

povstání, která se však již lišila od ostatních bojů Indiánů na hranicích. Hlavní příčinou

indiánských válek byl boj o půdu a nerostné bohatství. Později se konflikty rozšířily i na

66 MultiCultural Marketing & Publicidad [online] 67 jedná se o nejmenší provincii dnešní Argentiny 68 POLIŠENSKÝ (1979): s. 240

Page 31: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

31

střetnutí indiánských zemědělců se španělskými chovateli dobytka, povstání kreolů

a mesticů, a boje drobných španělských zemědělců proti velkostatkářům.

Schematické znázornění oblasti výskytu jednotlivých indiánských kmenů je

znázorněno v příloze 1.

4.4.3 Územní spory Španělů s Portugalci

Spory o území dnešní Uruguaye, kde se při conquistě setkali Španělé a Portugalci,

měla urovnat Madridská smlouva. Z bodu na řece Madeiře mezi soutokem Mamoré a

Guaporé měla být na mapě vedená rovná čára až k řece Javarí. Došlo k dohodě mezi

Španělskem a Portugalskem, kdy Portugalsko odevzdalo Španělsku Colonii do

Sacramento 69 a samo dostalo pod správu tzv. území sedmi misií 70 na levém břehu

středního toku řeky Uruguaye mezi dolní Ibicuí a horní Jacuí71. Právě nejjižnější úsek

umělé hranice od ústí Chuy přes Bandu Oriental vyvolával pochybnosti, zda se tu dá

vůbec vytyčit hraniční linie. Až koncem roku 1752 dochází k vytyčování hranic na

teritoriu pozdější jihovýchodní Uruguaye. Od začátku demarkace hraničních linií

docházelo k ozbrojeným střetům s indiány a jezuity. Největším nepřítelem Portugalců

v této oblasti byl indiánský kmen Guaranijů, který v letech 1753–1756 vedl ozbrojený

konflikt s Portugalci. Ti nakonec společně se Španěly obsadili důležitou misii Sao Miguel

a v guaraníjské válce vyhráli. Během výměny obou území došlo k dalším střetům, které

způsobily anulaci madridské smlouvy a vznikly nové spory o vymezení sfér vlivu.

12. února 1761 došlo k podepsání další smlouvy v El Pardu, která zrušila dohodu

z Madridu na základě potíží se stanovením hranice, a hlavní úmysl byl v nátlaku na

portugalskou stranu, která měla Colonii do Sacramento konečně vyklidit. Došlo

k několika úspěšným španělským vojenským tažením, při kterých dobyli pevnosti Santa

Teresa, Sao Miguel a Rio Grande v Rio Grande de Sur. I přes tyto úspěchy k odtržení

portugalské jižní Brazílie nakonec nedošlo. V Evropě tou dobou skončila tzv. sedmiletá

válka (1756–1763) a pařížský mír uzavřel všechny dané spory mezi evropskými

mocnostmi na statutu quo ante72, což platilo i pro spory o jižní hranici Brazílie73. Hranice

zůstaly ve stejné podobě jako před konfliktem, žádná ze stran tedy nezískala ani neztratila

své teritorium. Na popud španělské expanzivní politiky ale došlo k administrativní změně. 69 Jednalo se o kolonii v jihozápadní Uruguay, založené roku 1680 Portugalci 70 Jednalo se o území misií Sao Borja, Sao Nicolau, Sao Luís, Sao Lourenço, Santo Ángelo, Sao Joao, Sao Miguel 71 KLÍMA (1996): s. 113 72 z latinského výrazu status quo ante bellum znamenající stav jako před konfliktem 73 KLÍMA (1996): s. 119

Page 32: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

32

Hlavní místokrálovské sídlo bylo přeneseno z Salvador de la Bahía de Todos los Santos

do Ria de Janeira. Nejprve dočasné řešení se později ukázalo jako dlouhodobé – stvrdilo

posun ekonomiky a politiky k jihu.

Sporům o jih však stále nebyl konec a bylo patrné, že dlouhodobé vojenské

konflikty snáší hůře portugalská strana. Toto lze pozorovat na neustálém přenášení sídla

správy nejjižnější brazilské kapitanáty. Konec všem konfliktům nastal až 1. října 1777

podepsáním smlouvy ze San Ildenfonsa. Stanovená nová hraniční linie probíhala po řece

Piratini nad prameny Jacuí k severu. Území „sedmi misií“, pevnost Santa Tecla, Colonia

do Sacramento a všechna sporná teritoria nyní připadla Španělsku. Portugalsku bylo

přiznáno právo na ostrov Santa Catarina a na pevnost Rio Grande.

Obrázek 7 : Znázornění Jižní hranice podle Madridské smlouvy z roku 175074

74 Převzato z KLÍMA (1998). Mírně upraveno

Page 33: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

33

4.5 Charakteristické znaky jihoamerických hranic

Územní rozdělení koloniální Ameriky ovlivnilo či přímo předurčilo konstituování

hranic latinskoamerických republik a po dlouhou dobu bylo významným činitelem

v územních sporech mezi státy v Latinské Americe.

4.5.1 Obecná charakteristika a typy hranic

Mezinárodní hranice je místem, kde dochází k rozdělení teritoria do suverenity

dvou států75 . Teritorium je tedy vymezeno hranicemi, nad nimiž stát vykonává svou

svrchovanost. Zpočátku byly hranice buď nehostinné oblasti, nebo překážky, které bylo

obtížné překonat. V Jižní Americe hlavně pohoří And a poušť Atacama.

K definici hranic můžeme použít dva termíny. Jedná se o dvě anglická slova:

frontier a boundary. Pojem frontier je obecnější a týká se regionu, zatímco boundary je

spojeno s přesným určením a jedná se většinou o linie. Frontiers byly hojně využívány

v minulosti, kdy mluvíme o pohraničních zónách, které byly určeny k obraně území.

Boundaries reprezentují přesně vytyčené linie a nahradily frontiers počátkem 19. století.

Během stanovení hraniční linie na území dvou suverénních států dochází k čtyřem

fázím76. Jedná se o alokaci, delimitaci, demarkaci a administraci. V prvním případě se

jedná o politickém rozhodnutí o příslušnosti určitého území, ve fázi delimitace se popíše

přesný průběh hranice v hraniční smlouvě a to se poté zanese do map. Během demarkace

se hranice vyznačují přímo v terénu pomocí hraničních znaků a v poslední fázi –

administraci – se již pouze hranice udržují a pravidelně se obnovují hraniční znaky.

4.5.2 Definice a pojetí hraničního sporu

Vývoj hraničních sporů je oblíbené téma pro geografy, historiky i politology, kteří

se zabývají těmito problémy. Analýza hraničního konfliktu někdy odhalí skutečnost, že

evoluce hranice je v dané lokalitě neúplná. Vyřešení hraničního sporu bývá buď mírovou

cestou, nebo válečným konfliktem. Dohodou pak bývá alokace hranice mezi vládami obou

zemí nebo alokace vytvořenou mezinárodní arbitráží. Hraniční linie se poté začne

respektovat, až dojde k ratifikaci hraniční smlouvy oběma parlamenty.

Hraniční spory můžeme rozdělit do čtyř typů. Jedná se o spory teritoriální, poziční,

funkční a spory o zdroje. Teritoriální spor je veden o pohraniční území, které je atraktivní

75 PRESCOTT (2008): s. 1 76 převzato z výukových materiálů univerzity Palackého [online], se svolením Doc. RNDr. Miloše Fňukala, Csc.

Page 34: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

34

pro oba sousedící státy77. Atraktivita území je hlavně spojena s nalezišti přírodních zdrojů.

Můžeme se ale také setkat s atraktivitou kulturní nebo náboženskou, která je stejná se

sousedícím státem. Druhý typ sporu se často týká jen špatného výkladu pojmů použitých

při vymezení hranic. V naprosté většině dojde k chybě během demarkace, kdy demarkační

komise udělá chybu nebo se posune hranice místními obyvateli. Funkční spor vzniká tehdy,

kdy je jedna země přesvědčena že došlo k narušení výkonu státní moci v pohraničí. Na

rozdíl od předchozích dvou typů, je řešení funkčního sporu většinou ke spokojenosti obou

stran, aniž by došlo k posunu hraniční linie78. Poslední typ sporu se týká většinou vodních

zdrojů, které jsou na hranici společné pro oba státy. Výsledným řešením je většinou

vytvoření společné komise, která dohlíží nad využíváním zdrojů.

4.5.3 Základní charakteristické rysy hranic v Jižní Americe

Základním rysem a zároveň největším problémem při vymezování hranic bylo

nepřesné zmapování oblasti a nespolehlivost map. Jako v případě hranice mezi Argentinou

a Bolívií definovanou ve smlouvě z 12. listopadu 1891. Hranice byla vyznačena do mapy

v roce 1899, ale během přesné demarkace v roce 1913 nastaly problémy, poněvadž

mapový podklad a krajina se v důležitých detailech neshodovaly. K dohodě došlo až

9. července 1925, kdy oba státy souhlasily s novou delimitací hranice a sporná část území

podél řeky Bermejo byla demarkována pomocí pilířů79.

Důležitým rysem při tvorbě hranic byly dopady španělského a portugalského

kolonialismu na dané území, později se hranice tvořily ze zbytků koloniálních držav. Na

území dnešních Guayan se zase dochovaly některé části hranic z období pod francouzskou,

holandskou nebo britskou samosprávou.

Většina z 25 jihoamerických hranic byla definitivně stanovena v letech 1850–1938.

V 16 případech došlo k ozbrojenému konfliktu a v pěti případech k nějakému násilí80.

Při tvorbě hranic může docházet i k různým geografickým zvláštnostem, jedním

z nich je i tzv. trojmezí, což je bod styku hranic tří geografických celků. Na území Jižní

Ameriky je celkem 14 trojmezí hranic81, v případě Argentiny je dokonce u všech státních

hranic, včetně známé a turisticky vyhledávané Triple Frontera 82 , která se nachází na

77 PRESCOTT (2008): s. 94 78 PRESCOTT (1978): s. 121 79 PRESCOTT (2008): s. 256 80 PARODI (2002): s. 1 81 Borderbase [online] 82 Jedná se o trojmezí států Argentiny, Brazílie a Paraguay

Page 35: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

35

Legenda N… není hraniční smlouva – … státy spolu nesousedí

trojmezí měst brazilského Foz do Iquaçu, paraguayského Ciudad del Este a argentinského

Puerto Iguazú.

Tabulka 4 : Přehled vzniku jednotlivých hraničních smluv jihoamerických států, včetně

departementu Francouzské Guyany. Do tabulky není započítaná hranice Kolumbie s Panamou,

vzhledem k jiné geografické poloze Panamy.

Zdroj: Vlastní zpracování podle Parodiho (2002) 83.

83 Zpracováno podle Parodiho (2002).

Argentina 1895 Bolívie 1903 1925

Ekvádor – – – Fr. Guyana 1897 – – –

Guyana 1904 – – – – Chile – N 1905 – – –

Kolumbie 1928 – – 1916 – – – Paraguay 1870 1878 1938 – – – – –

Peru 1909 – 1909 1998 – – 1929 1922 – Surinam 1906 – – – N N – – – – Uruguay 1909 1961 – – – – – – – – –

Venezuela 1859 – – – – N – N – – – –

Braz

ílie

Arg

entin

a

Bolív

ie

Ekvá

dor

Fr.

Guy

ana

Guy

ana

Chi

le

Kol

umbi

e

Para

guay

Peru

Suri

nam

Uru

guay

Page 36: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

36

5 Hraniční konflikty po vyhlášení nezávislosti

V prvním období získávání nezávislosti, které probíhalo v letech 1808–1814,

dochází nejprve k rozpadu španělského impéria, a poté k znovuobnovení moci násilím

a potlačením povstaleckého hnutí. Roku 1808 vyhlásil nový panovník Josef Bonaparte

novou ústavu, která mj. rušila celní hranice v celém španělském impériu a dávala

panovníkovi takřka neomezenou moc.

Každé místokrálovství bylo samostatným celkem, každý generální kapitán jednal

přímo s vládou v Madridu, proto organizace španělských držav kolem roku 1810 byla dosti

„volná“. To úzce souviselo s napoleonskými válkami v Evropě a s nástupem Josefa

Bonaparte na Madridský trůn84. 10. května 1808 Ferdinand souhlasil s abdikací svého otce

Karla IV. a španělský trůn podstoupil bratrovi Napoleona. Reakcí španělských Američanů

bylo vytvoření vojenských junt. K tomu došlo v dubnu 1810 v Caracasu, poté v Buenos

Aires v květnu, v Nové Granadě v červenci a v Santiagu de Chile v září. Všechny junty

prohlásily loajalitu a věrnost Ferdinandovi, právoplatnému dědici španělského trůnu. Plány

Napoleona na ovládnutí jihoamerického kontinentu tak selhaly.

Po válkách o nezávislost se v Jižní Americe při tvorbě hranic začaly uplatňovat

principy mezinárodního práva, kdy nově vytvořené státy měly stejné hranice jako před

získáním nezávislosti. Pro první vytvoření státních hranic byl důležitý princip uti possidetis

juris 85 , kde základními liniemi byla rozhraní dřívějších španělských administrativních

jednotek. Toto pravidlo pochází z latinské fráze „uti possidetis, ita possideatis,“ což

v překladu znamená „co vlastníš, tomu vládni.“ Každý stát ovládal území vlastněná svým

koloniálním předchůdcem a tento princip byl vložen do mnoha ústav a hraničních smluv

jihoamerických států, kdy vytvořené hranice byly respektovány kvůli dřívějšímu

ustanovení ve španělských královských dekretech. V roce 1825, kdy se britské

námořnictvo pokusilo získat pod kontrolu poloostrov Goajira, tak vláda Velké Kolumbie

odporovala tím, že přestože Velká Kolumbie neměla území na pobřeží Goajiry pod

kontrolou, tak došlo podle principu uti possidetis juris k porušení suverenity a legitimity

státu.

V případě Brazílie došlo k odmítnutí tohoto principu ve prospěch alternativní

doktríny – tzv. uti possidetis de facto86 , kdy k vlastnictví území došlo raději pomocí

84 ZIMMERMAN (1931): s. 440 85 HENSEL, ALLISON, KHANANI The Colonial Legacy and Border Stability: Uti possidetis and Territorial Claims in the Americas (2006): s. 2 86 HENSEL, ALLISON, KHANANI. Territorial Integrity Treaties, Uti Possidetis, and Armed Conflict Over Territory (2006): s. 14

Page 37: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

37

okupace než vlastnickým právem. Tohoto principu bylo využito k rozšíření území dále, než

byly hranice bývalé portugalské kolonie v roce 1810. Na mezistátní úrovni ovšem Brazílie

vedla politiku nedotknutelnosti hranic. Daný rozdíl v jednání spočíval v tom, že Brazílie ve

skutečnosti vedla více kontrolu nad hranicemi než sousední státy, které se spoléhaly na

právo de jure. Jedním z příkladů je brazilsko-venezuelská hranice, kdy k stanovení hranice

došlo pomocí okupace a efektivní integrace území 87 . Nově vznikající jihoamerické

republiky si byly vědomy brazilské a evropské rozpínavosti a snažily se o zamezení

principu uti possidetis de facto.

Dodržování těchto principů bylo možné pouze v dobře zmapovaných

a prozkoumaných oblastech. V případě jižních teritorií oblasti dnešní Argentiny a Chile šlo

dlouhou dobu o území, které se v mapách značilo jako terra ultra incognita88. Španělský

král měl zájem o zajištění nároků pro toto teritorium, a tak podporoval conquistadory

k dobytí a obydlení území89. Problém spočíval v tom, že tento region byl pro dobyvatele

tak neatraktivní, že k trvalému obydlení v době španělské kolonizace nedošlo.

87 PARODI (2002): s. 6 88 jedná se o latinský název pro neznámou zemi 89 ESCUDE (1988): s. 146

Page 38: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

38

GUYANY

VELKÁ KOLUMBIE

BRAZILSKÉ CÍSAŘSTVÍ

PARAGUAY

URUGUAY

ARGENTINACHILE

BOLÍVIE

PERU

Obrázek 8 : Jižní Amerika po válkách o vyhlášení nezávislosti v roce 182590.

90 PRESCOTT (2008): s. 447, graficky upraveno.

Page 39: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

39

5.1 Brazilské hraniční spory

V 19. století byla Brazílie při vytváření hranic nejvíce aktivním státem jižní

Ameriky. Mezi lety 1850 a 1910 došlo k podepsání hraničních smluv se všemi sousedními

státy. Během tohoto procesu došlo k největším sporům s Paraguayí, Argentinou a Uruguay.

Menší ozbrojené konflikty propukly s Bolívií, Francouzskou Guyanou, (Britskou)

Guyanou a Peru. S Kolumbií, Venezuelou a Surinamem (tehdy Nizozemskou Guyanou)

došlo k určení hranic mírovou cestou91. Brazilská hraniční politika spočívala v již zmíněné

doktríně uti possidetis de facto, což se ukázalo jako nejdůležitější příčina vytvoření stabilní

hranice se všemi deseti sousedícími státy. Další příčinou úspěšné politiky bylo

podepisování hraničních smluv v době největšího brazilského vojenského rozmachu.

Například hraniční smlouva s Paraguayí byla podepsaná hned po vítězství ve válce trojité

aliance 20. června 187092.

Brazilští politici považovali hraniční linii za dynamickou a mobilní, která se mění v

závislosti na politické a vojenské síle dvou států93 . V podstatě používali hranici jako

stabilizační mechanismus pro mocenskou rovnováhu s ostatními státy.

Začátkem 19. století začal ozbrojený konflikt mezi Brazilským císařstvím,

Spojenými provinciemi La Plata a místními kreoly o rozsáhlé úrodné nížiny mezi řekami

Uruguay a Río de La Plata. Brazilské císařství se snažilo získat území pod svoji sféru vlivu

a Spojené provincie La Plata chtěly přímé začlenění území pod svojí jurisdikci. Proti tomu

bojovali místní kreolové, kteří požadovali pouze vznik konfederace94. Spor se vlekl až do

roku 1828, kdy došlo k arbitráži pod záštitou Velké Británie a jehož výsledkem bylo

uznání nezávislosti Uruguaye. 12. října 1851 podepsaly vlády Brazílie a Uruguaye hraniční

smlouvu, na jejímž základě Brazílie získala pod svou správu jezero Lagoa Mirim / Laguna

Merín a řeku Jaguarao / Yaguarón. Spor s Argentinou byl ukončen až 5. března 1895

americkým prezidentem Clevelandem.

V roce 1860 došlo ke konfliktu v oblasti Acre95. Území bylo bohaté na kaučuk, což

se stalo velkým lákadlem pro sběrače z brazilského města Manaus. V červenci 1899

sběrači odmítli platit daně a uznat svrchovanost Bolívie na sporném území a snažili se

o vyhlášení nezávislosti96. Bolívie poslala dvě vojenské jednotky, aby zabránila povstání.

91 PARODI (2002): s. 8 92 PARODI (2002): s. 10 93 SOAREZ (1972): s. 16 94 LYNCH (1986): s. 103 95 jedná se o stát na západě Brazílie při hranicích s Peru a Bolívií 96 PARODI (2002): s. 14

Page 40: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

40

V dubnu 1901 bolivijská armáda znovuobnovila správu na území 97 . Další povstání se

uskutečnilo o dva roky později, kdy se bolivijská vláda rozhodla prodat území investorům

ze Spojených států amerických. Výsledným řešením byla smlouva z Petropolis podepsaná

17. listopadu 190398, kdy území Acre o rozloze 191 000 km2 připadlo Brazílii výměnou za

území o rozloze 3 000 km2 mezi řekami Abuna a Madeira a peněžní platbou dvou milionů

britských liber.

Všechny přítoky Amazonky99 v blízkosti Tres Fronteras100 byly příčinou dalšího

hraničního sporu ohledně demarkace hranice. Kolumbie, která chtěla mít přístup

k Amazonce, musela uzavřít hraniční dohodu s Peru. Ta se uskutečnila v roce 1922, kdy

došlo k výměně peruánského území podél Amazonky za kolumbijskou oblast kolem řeky

Putumayo. Brazílie v důsledku své západní teritoriální expanze vytyčila hranici s Kolumbií

na základě spojení dvou bodů. Prvním byl bod na řece Amazonce (Tabatinga) a druhý na

řece Yapurá (Apaporis). V roce 1925 došlo po řadě jednání v americkém Washingtonu

k uzavření hraniční smlouvy mezi Kolumbií a Brazílií, kdy oba státy uznaly linii

Tabatinga–Apaporis. V důsledku této trojúhelníkové dohody mezi Brazílií, Kolumbií

a Peru došlo k zániku hranice mezi Ekvádorem a Brazílií.

Alokace hranice s Venezuelou probíhala poněkud odlišněji než v předchozích

případech, a to mírovou cestou. Hranice byla vedena podél pohoří Guyanské vysočiny,

které odděluje říční systém Orinoka a Amazonky101. Hraniční jednání začala hned po pádu

Velké Kolumbie v roce 1829 a v roce 1852 byla podepsána smlouva, která alokovala

hranici podél Guyanské vysočiny.

Území dnešních států Guyany, Surinamu a departmentu Francouzské Guyany bylo

od 16. století místem střetu mezi Portugalci, Holanďany, Brity, Francouzi a Španěly. První

hraniční smlouva byla uzavřená v roce 1897 s Francií (pro území Francouzské Guyany).

S Britskou Guyanou došlo k alokaci hranic v roce 1904 pomocí arbitráže102. Přirozenou

hranicí se stalo pohoří Tumuk–Humak. Sporné území, které mělo rozlohu 12 400

čtverečných mil, se rozdělilo na dvě části, kdy Brazílie obdržela 5 400 čtverečných mil

a Velká Británie zbylou část.

97 IRELAND (1971): s. 45 98 IRELAND (1971): s. 49 99 zvláště pak řeky Caquetá, Putumayo a Javarí 100 jedná se o trojmezí států Kolumbie, Peru a Brazílie 101 PARODI (2002): s. 15 102 IRELAND (1971): s. 157

Page 41: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

41

Obrázek 9: Znázornění hraniční linie Tabatinga – Apaporis mezi Brazílií a Kolumbií103

103 Programas Binacionales de Cooperación Fronteriza – Un Modelo para el Desarrollo de la Amazonía [online].

Page 42: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

42

5.2 Hraniční spory bývalých španělských kolonií

Hraniční spory mezi bývalými španělskými koloniemi nastaly v podstatě hned po

skončení vlastenecké války a byly výsledkem jurisdikčních nároků nových republik.

V obydlených oblastech měl větší převahu ten, kdo byl schopen získat kontrolu nad

obyvatelstvem. U neobydlených oblastí rozhodovaly převážně vojenské prostředky.

V případě nejmladšího místokrálovství Río de la Plata byly hraniční spory výsledkem

konfliktu mezi zachováním územní celistvosti a rozdělením na menší územní jednotky.

Výsledkem byl generální kongres provincií La Plata, který v roce 1825 prohlásil, že

provincie Horní Peru „je volná k vytvoření své vlastní budoucnosti104“ a došlo k vytvoření

nezávislého státu Bolívie, pod vedením Antonia José de Sucre. Hraniční spory vypukly

hned ještě téhož roku, kdy bolivijská armáda převzala kontrolu nad oblastmi Atacama

a Tarija. K vyřešení došlo až v letech 1889, kdy byla podepsána mírová smlouva a Bolívie

odevzdala oblast Puna de Atacama Chile a oblast Tarija byla ponechána pod správou

Bolívie.

Další konflikt se odehrál v bývalé audiencii Charcas, když došlo k vyhlášení

nezávislosti Paraguaye v roce 1842. Buenos Aires vyhlášení nezávislosti neuznalo a deset

let vedl ozbrojený konflikt až do 3. března 1852, kdy v bitvě u Caseros prohrálo 105 .

O desetiletí později se argentinské zájmy přesunuly na území Chaco Boreal 106

a vyvrcholily až v roce 1870 jako tzv. válka trojité aliance, známá také jako paraguayské

války, která probíhala v letech 1864–1870 mezi Paraguay a trojicí států Argentina, Brazílie

a Uruguay. Hlavním důvodem byla regionální kontrola Río de la Plata, vměšování se do

paraguayské vnitřní politiky ze strany Argentiny a Brazílie, britské ekonomické zájmy

v regionu, a také expanzivní ambice paraguayského prezidenta Lópeze. Výsledek války

skončil naprostou porážkou Paraguay. Územní ztráty byly veliké – došlo ke ztrátě území

Chaco Boreal, mezi řekami Bermejo a Pilcomayo (dnešní argentinská provincie Formosa)

a území na severovýchodě země, které získala Brazílie. Jedinou oblastí, kde nebyla

dosažena žádná shoda, byla oblast mezi řekami Verde a Pilcomayo107. Území nakonec

zůstalo pod správou Paraguaye díky rozhodnutí arbitráže, v jejímž čele stál americký

prezident Hayes B. Rutherford.

104 IRELAND (1971): s. 3 105 PARODI (2002): s. 23 106 jedná se o současnou provincii Argentiny, během války byla součástí provincie i dnešní argentinská provincie Formosa a některé současné jižní departmenty Paraguaye. 107 PARODI (2002): s. 23

Page 43: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

43

Obrázek 10 : Územní ztráty Paraguaye po válce trojité aliance108

5.2.1 Argentina

Po ukončení války trojité aliance došlo k hraničním sporům mezi Argentinou

a Uruguay. Hlavní oblastí sporu byl malý ostrov Martín García a řeka Río de la Plata.

Ostrov dříve spadal pod jurisdikci více států – nejdříve Argentiny, poté Uruguay, Velké

Británie a znovu Uruguaye 109 . V současnosti se ostrov nachází v uruguayských

teritoriálních vodách, ale je součástí argentinské provincie Buenos Aires. Dalším

souvisejícím problémem během demarkace bylo vytyčení přesné hraniční linie na řece Río

de la Plata. Jedinou shodou bylo prohlášení, které zavazovalo oba státy ke kontrole území

kolem La Plata, problémem však zůstávalo kudy vést demarkační linii. K dohodě došlo až

v roce 1973 podepsáním hraniční smlouvy, která rozdělila území kolem řeky Río de la

Plata na stejné části a na ostrově Martin García byla vytvořena přírodní rezervace na

ochranu rostlinstva a živočišstva.

Argentinská hranice s Chile je nejdelší hranicí v Jižní Americe vůbec (měří kolem

5 308 km110). Jednotlivé části hranice byly vytvořeny v různém období s jinou úrovní

sporu. V době rozpadu Generálního kapitanátu Chile byla hranice na severu omezena

108 Mapový podklad použit z AlternateHistory [online]. Výrazně upraveno. 109 PARODI (2002): s. 23 110 Zpracováno podle: CIA – The World Factbook [online]

Page 44: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

44

pouští Atacama a na jihu indiánským teritoriem Araukánců. Expanze na území Araukánců

začala v roce 1840 a konflikt s Argentinou nedlouho poté. V roce 1847 Argentina

protestovala proti založení chilských osad na pobřeží Magalhaesova průlivu.

K zintenzivnění sporů došlo v roce 1870, kdy se na území našly zásoby guána111. Mezitím

chilská expanze pokračovala i na severu a došlo k Pacifické válce s Bolívií a Peru. V roce

1881 podepsala Chile s Argentinou hraniční smlouvu za předpokladu, že hraniční linie

povede podél pohoří And, Magalhaesova průlivu, skrz Ohňovou zemi a kanálem Beagle.

Jednalo se o mimořádný diplomatický úspěch, protože Chile by tou dobou nebyla schopna

válčit na dvou frontách112. Roku 1902 britská arbitráž stanovila dohodou hraniční linii

a udělila 15 450 m2 pohraničního území Argentině a 20 850 m2 Chile113. Arbitráž byla

ovšem oběma státy uznána jen částečně a konflikt pokračoval dál, hlavně nad některými

oblastmi v Patagonii, u Magalhaesova průlivu, kanálu Beagle a Antarktidě. V roce 1970

došlo k výraznému zhoršení vztahů a obě země byly na pokraji války. V roce 1979 státy

přijaly mírového prostředníka papeže Jana Pavla II a souhlasily s mírovým vyřešením

sporu. Podepsání mírové smlouvy se uskutečnilo v roce 1984, kdy proběhla přesná

delimitace hranic pro kanál Beagle.

5.2.2 Bolívie

Během 19. století došlo – jak již bylo zmíněno výše – k podstatným změnám na

chilské severní hranici. Nejprve byla hranice pouze s Bolívií a byla ustanovena pomocí

doktríny uti possidetis juris v roce 1810. V roce 1905 došlo k alokaci hranice mezi Bolívií

a Peru na 33 ° j. š114. V sedmdesátých letech 19. století Chile kontrolovala oblast na severu

země o rozloze 183 500 km2, kde se vyskytovaly hojné zásoby nerostných surovin.

Nejprve šlo o kontrolu ekonomickou, a posléze i vojenskou. Bolivijská vláda poskytla

koncesi chilským firmám, včetně dotace na dopravu, aby potlačila rozmach peruánských

společností v Tarapacá115. Bolívijská vláda považovala tento krok za dobrou příležitost

ke zvýšení svých příjmů, ovšem podmínky byly více příznivé pro chilské firmy. Z každých

sto liber116 chilského ledku dostávala vláda v Bolívii deset centů117. I tak chilské firmy

odmítaly platit tuto daň a obrátily se na svoji vládu, která poslala flotilu do přístavu Arica

111 IRELAND (1971): s. 22 112 v době podpisu smlouvy vrcholila na severní hranici Chile pacifická válka 113 IRELAND (1971): s. 26 114 PARODI (2002): s. 24 115 IRELAND (1971): s. 56 116 je rovno 45,4 kg 117 IRELAND (1971): s. 57

Page 45: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

45

a válka byla vyhlášena v březnu 1879. Peru se rozhodlo, že dodrží alianční smlouvu

s Bolívií z roku 1873 a připojilo se k válce na straně Bolívie. Chile porazila spojenou

bolivijsko-peruánskou armádu a příměří bylo podepsáno v roce 1884. V roce 1905 bylo

chilské vlastnictví území Atacamy a Antofagasty stvrzeno smlouvou. Důsledkem války

bylo, že Bolívie ztratila přístup k Tichému oceánu, ačkoliv se snažila mnohokrát získat své

teritorium zpět prostřednictvím jednání s Chile a Peru. Posledním hraničním sporem

v chilsko-bolivijské historii byl spor v roce 1939, kdy Chile oznámilo, že má v úmyslu

odklonit vodu z řeky Rio Azapa na zavlažování půdy. I přes bolivijské námitky došlo

v roce 1962 k postavení přehrady, která vyřešila problém závlah.

Další bolivijská hranice – s Paraguayí – byla také poznamenána válečným

konfliktem. Během tříleté války o Gran Chaco mezi lety 1933 až 1936 bylo zabito více jak

100 000 obyvatel a přes 150 000 jich bylo zraněno118. Hlavním impulzem vzniku konfliktu

byla domněnka, že se v daném regionu nachází bohaté zásoby ropy, což se ovšem později

nepotvrdilo. Paraguay porazila bolivijskou armádu a území Gran Chaco zůstalo pod

přímou správou Asunciónu. V červenci 1938 došlo k uzavření mírové smlouvy.

Paradoxem zůstává, že ve skutečnosti byly sporné oblasti od roku 1810 až do

nedávna zcela neprobádané119.

Obrázek 11 : Znázornění oblasti Gran Chaco120.

118 PARODI (2002): s. 25 119 IRELAND (1971): s. 105 120 mapový podklad převzat z A Journal of Aviation History [online]. Výrazně upraveno

Page 46: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

46

5.2.3 Velká Kolumbie

Po rozpadu Velké Kolumbie v roce 1830 došlo k rozdělení suverenity nově

vzniklých států Kolumbie a Ekvádoru. Jablkem sváru mezi oběma státy byl region

Cauca121. Mezi oběma státy probíhala bezvýsledná jednání až do vypuknutí války v květnu

1832. Během pěti měsíců došlo k porážce Ekvádoru a v prosinci téhož roku byla

podepsána mírová smlouva. Celý region Cauca se dostal pod správu Kolumbie. V červenci

roku 1916 došlo mezi oběma státy k podepsání další smlouvy, kdy území podél řeky

Putumayo přešlo pod správu Kolumbie. Nová administrace území ovšem nevydržela příliš

dlouho. O šest let později Kolumbie postupuje stejné teritorium Peru výměnou za

amazonský přístav Leticia122. Ekvádor společně s Brazílií vyvíjel intenzivní snahu realizaci

dohody zabránit. Nakonec na těchto sporech paradoxně vydělala původně nezúčastněná

Brazílie. Ta uzavřela 15. listopadu 1928 smlouvu, která uznávala brazilskou expanzi

západním směrem.

Hranice mezi Kolumbií123 a Peru byla alokována provincií Maynas, kde měly vliv

oba státy. V červenci 1828 Simón Bolívar vyhlásil Peru válku kvůli odmítnutí územních

požadavků, na které vznesl nárok. O rok později porazil peruánskou armádu a podepsal

mírovou smlouvu, která však nikdy nebyla uvedena v platnost, protože během několika

následujících měsíců došlo k rozpadu Velké Kolumbie a vzniku tří nových republik –

Kolumbie, Ekvádoru a Venezuely. V následujících letech, kdy došlo k ekonomickému

a vojenskému rozvoji Peru, se zároveň zvýšil zájem Limy o území, na kterém protékají

severní přítoky Amazonky 124 , mj. i kvůli objevu kaučukovníků 125 . Nejvýznamnějším

producentem kaučuku v této oblasti byla peruánská firma Julio C. Arana Hermandose. Ta

se snažila o vytlačení veškeré kolumbijské konkurence, ať už skoupením ostatních

společností nebo násilnými praktikami.126 Arana Hermanos se snažil o vylepšení pověsti

přejmenováním společnosti na PARC 127 – „Peruánsko-amazonskou kaučukovou

společnost“, kterou registroval v Londýně a do managementu firmy najal čtyři britské

ředitele pod vedením Julia Césara Arana. Ovšem zprávy o brutálním zacházení s indiány se

již rozšířily po celém světě. Peru a Kolumbie se obávaly zahraniční intervence, a proto se

rozhodly k vyslání svých vojenských jednotek k obnovení pořádku. V červenci 1911 došlo

121 v současnosti je region Cauca součástí Kolumbie jako jeden z jeho departmentů 122 GARCÍA (1972): s. 71 123 v té době se na místě dnešní Kolumbie nacházel státní útvar Velká Kolumbie 124 jedná se hlavně o řeky Putumayo, Caquetá a Vaupés 125 PARODI (2002): s. 27 126 IRELAND (1971): s. 192 127 z anglického názvu the Peruvian Amazon Rubber Company

Page 47: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

47

k menšímu vojenskému konfliktu, který však situaci nevyřešil. Peru potichu podporovalo

Arana Hermanose, který pokračoval ve své expanzi. Během jednání o demarkaci hraniční

linie se PARC snažil přimět peruánskou vládu, aby demarkace byla vedena mimo

kaučukové oblasti a firma tak mohla ochránit své zájmy128. V roce 1922 během nových

hraničních jednání se peruánskému prezidentovi Augustu B. Leguíovi podařilo dohodnout

s kolumbijskou vládou, kdy se území mezi řekami Putumayo a Amazonka rozdělilo na dvě

části. Východní část byla pod kontrolou Kolumbie a západní část připadala Peru. Dohoda

znamenala, že Peru zůstalo pod kontrolou území podél řeky Putumayo a Kolumbie dvě

města, přičemž jedním z nich byl již zmíněný amazonský přístav Leticia. Výsledkem

jednání mezi Brazílií, Kolumbií a Peru bylo určení trojmezí hranic (ze španělského Tres

Fronteras), které se nachází na 70 ° z. d. a 4 ° j. š.

Hraniční jednání mezi Kolumbií a Venezuelou začala v roce 1830, po rozpadu

Velké Kolumbie. Oba státy se dohodly, že použijí doktrínu uti possidetis juris, což

znamenalo, že kolumbijské hranice budou reflektovat území Místokrálovství Nová

Granada a venezuelská hranice bude reflektovat území Generálního kapitanátu Venezuela.

Vytvořilo se několik úseků, kde se přesné vymezení hraniční linie řešilo zvlášť. Největším

jablkem sváru byla oblast na poloostrově Guajira129. V poslední dekádě 19. století, došlo

po několika konfliktech k navázání diplomatických vztahů a k přijetí nezávislé arbitráže,

v jejímž čele stál španělský král. V roce 1891 vzniká dohoda a většina území Guajiry spadá

do jurisdikce Kolumbie.

Ekvádor měl teritoriální spor s Peru v letech 1857–1860. Spor vypukl, když

Ekvádor chtěl urovnat dluh130 s britskými věřiteli prodáním amazonské půdy. Peruánská

vláda nařídila námořní blokaci Ekvádoru, aby si vynutila zrušení prodeje půdy a potvrzení

o peruánském vlastnictví sporných území131. Koncem roku 1859 byl Ekvádor rozdělen na

dvě části. V Quitu vládla prozatímní vláda Gabriela Garcíi Morena a v Guayaquil vládl

generál Guillermo Franco. Peruánský prezident Ramón Castilla uznával pouze vládu

Franca, a tak v říjnu 1859 došlo k podepsání hraniční smlouvy u Mapasinque. Podepsání

smlouvy znamenalo uznání všech požadavků Peru a dočasně znamenalo konec územních

sporů. Ovšem už v září 1860 došlo bitvě u Guayaquil, kdy byl generál Franco poražen

prozatímní vládou v Quitu a došlo k sjednocení Ekvádoru. Nová vláda se distancovala od

smlouvy v Mapasinque a spor se znovu rozhořel. Spor pokračoval až do první poloviny 128 PARODI (2002): s. 27 129 PAREDES (1975): s. 11 130 jednalo se velmi častý jev, kdy si nově vznikající republiky půjčovaly peníze od evropských věřitelů 131 BRUCE (1992): s. 269

Page 48: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

48

20. století. Napětí mezi oběma státy vyvrcholilo válkou v letech 1941–1942. Ekvádor v ní

ztratil rozsáhlá území na horním toku Amazonky a 29. ledna 1942 byl nucen podepsat

mírovou smlouvu – tzv. Protokol z Ria. Protokol přinesl oficiální ukončení války

a podepsali jej ministři zahraničních věcí obou států, za účasti ručitelů Brazílie, Chile,

Argentiny a Spojených států amerických. Plný text Protokolu z Ría je v příloze 4.

Menší konflikty se pak opakovaly ještě v letech 1981 a 1995. Ty jsou popsány

podrobněji v kapitole 6.1.

Page 49: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

49

6 Hraniční spory po roce 1980

Od roku 1980 až do současnosti došlo k několika hraničním sporům, které měly

různý charakter. Jednotlivé spory rozdělené podle typů jsou zpracovány v následujících

podkapitolách.

Hraniční spory na kontinentu nebudou v budoucnu jevem příliš častým, i když

určité napětí ohledně pohraniční můžeme sledovat i dnes. V této souvislosti je největším

zdrojem potencionálního konfliktu hranice mezi Kolumbií a Venezuelou. V minulosti

došlo k teritoriálním sporům mezi oba státy po rozpadu Velké Kolumbie o území

poloostrova Goajira, kdy nezávislá arbitráž vymezila jižní část hranice řekou Orinoko132.

Hlavním bodem sváru již však nejsou teritoriální spory, ale zejména politická situace

v obou státech, kdy Kolumbie patří k jedněm z mála spojenců Spojených států amerických

a naopak Venezuela se řadí k velkým odpůrcům. V současnosti je tedy spíše otázka

teritoriality hlavní záminkou pro ostrou diplomatickou rétoriku. Ukázkovým příkladem

může být situace z 10. srpna 2009, kdy venezuelský prezident Hugo Chávez prohlásil, že

kolumbijská vojenská hlídka překročila řeku Orinoko a vnikla na území Venezuely.

Vzápětí došlo k posílení vojenských jednotek na obou stranách hranice.

V dnešní době je současná situace ustálená. Vzhledem k tomu, že se jedná

o strategicky výhodně položenou oblast a v těsném sousedství jsou státy s rozdílným

politickým systémem, tak je určitá míra kompetice částečně pochopitelná. Navíc i sám

venezuelský prezident je znám svou ostrou rétorikou a tento konflikt není v regionu jediný.

Podle mého názoru však teritoriální spor ani válečný konflikt mezi oběma státy není reálný.

6.1 Územní spory

Nejdéle trvající územní spor v Jižní Americe byl na hranici Ekvádoru s Peru, kde

došlo po roce 1980 k dvěma ozbrojeným konfliktům. Předmětem sporu byly tři oblasti –

Tumbes, Jaén a Maynas. St John 133 popisuje jednotlivé regiony jako rozdílné, ale

strategicky důležité oblasti. Oblast Tumbes je převážně pouštního charakteru o rozloze

přibližně 500 km2 na pobřeží Pacifiku mezi řekami Tumbes a Zarumilla. Region Jaén leží

ve východní části Kordiller mezi řekami Chinchipe a Huancabamba. Oba regiony byly pod

správou Peru, od získání nezávislosti na Španělsku, v roce 1821. Poslední region – Maynas

– je největším sporným územím. Je ohraničen do trojúhelníkového tvaru o rozloze více jak

132 PLATT (1924): s. 625 133 ST JOHN (1994): s. 2

Page 50: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

50

100 000 km2 třemi přítoky Amazonky – Yapurá, Pulcomayo a Chinchipe. Přesné vymezení

tří regionů je na obrázku 12.

Obrázek 12: Přesné vymezení tři sporných hraničních regionů mezi Ekvádorem a Peru134.

Stejně jako ve většině případů Jižní Ameriky byla i u tohoto území aplikována

doktrína uti possidetis juris. Vláda Ekvádoru na základě této doktríny tvrdila, že sporná

území byla nejdříve částí audience v Quitu, potom součástí Velké Kolumbie a po jejím

rozpadu se stala součástí Ekvádoru. Peru argumentovala tím, že princip uti possidetis

slouží pouze jako vodítko pro vymezení skutečných hranic, a nikoliv jako základní

pravidlo pro tvorbu hranic bývalých kolonií135. Po této argumentaci došla peruánská vláda

k závěru, že všechna sporná teritoria jsou v její jurisdikci, protože obyvatelé na sporných

teritoriích se dobrovolně hlásili k peruánské národnosti během vyhlášení nezávislosti Peru

v roce 1821. Pravdou je, že bývalé koloniální dokumenty rozdělující území byly složité

a měly často i protichůdné právní základy136.

V lednu roku 1981 došlo k tzv. incidentu u Paquisha 137 . Jednalo se o krátký

vojenský střet, kvůli třem ekvádorským vojenským základnám na sporném území

134 ST JOHN (1994): s. 3 135 ST JOHN (1994): s. 4 136 ST JOHN (1994): s. 4 137 název je odvozen od nejdůležitější základny - Paquisha

Page 51: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

51

Cordillera del Condór. Konflikt trval pouhé dva měsíce a skončil zničením vojenských

základen a zvýšením kontroly území peruánskou armádou.

Obrázek 13: Zobrazení území Cordillera del Condór a sporné oblasti Cenepa138

138 BJERKE, Jeffrey C. Ecuador – Peru Border Background [online]

Page 52: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

52

Podobný konflikt se odehrál o 14 let později. Na přelomu ledna a února 1995 došlo

k tzv. incidentu u Cenepa139. Jedná se o oblast o šířce 78 km hustě pokrytou amazonskou

džunglí, kterou si nárokovaly oba státy. Jablkem sváru byly tentokrát peruánské vojenské

základny Pachacútec a Etza, nacházející se ve sporné oblasti. V březnu téhož roku dochází

v oblasti k vytvoření demilitarizované zóny a vstupu pozorovatelů MOMEP.

Výsledkem obou incidentů bylo podepsání mírové smlouvy 26. října 1998

ekvádorským prezidentem Jamilem Mahuadem Wittem a jeho peruánksým protějškem

Albertem Fujimorim., která ukončila nejdelší hraniční spor v historii latinské Ameriky140.

Další územní spory již neměly takovou intenzitu jako v případě Ekvádoru a Peru.

Dodnes můžeme vidět územní spory na hranicích Brazílie s Uruguayí a Bolívií 141 .

V prvním případě se jedná o říční ostrov Brasileira / Ilha Brasileira / Isla Brasilia, který se

nachází na na soutoku Uruguayi a Curaeim. S Bolívií je veden spor o říční ostrov Isla

Suárez / Ilha de Guajará-Mirim. Mezi Venezuelou a Guyanou je veden spor o ostrov

Ankoko / Isla de Anacoco.

6.2 Poziční spory

Na jihoamerickém kontinentu nedochází ve velké míře k pozičním sporům, jak je

tomu u sporů teritoriálních. Je to dáno zejména velkým nacionalismem a snahou

o okamžitou integritu svého území.

Jediný dosud nevyřešený poziční spor je v současnosti na brazilsko-uruguayské

hranici. Nejedná se ovšem o menší území, jak tomu v případě pozičních sporů bývá, ale

o region Rincón de Artigas / Rincao de Artigas, který je z velké části v brazilském státě

Rio Grande do Sul 142 . Uruguay se domnívá, že toto území bylo špatně vymezeno

a několikrát vzneslo nároky na novou demarkaci hranice. V roce 1985 došlo k zhoršení

diplomatických vztahů mezi oběma vládami kvůli založení brazilské vesnice v daném

regionu. Tento poziční spor zůstal nevyřešen a dodnes je předmětem sporu mezi oběma

státy.

139 název je odvozen od horního toku řeky Cenepa, kde se odehrály nejdůležitější boje v konfliktu 140 ST JOHN (1998 – 1999): s. 79 141 INTERNATIONAL BOUNDARIES RESEARCH UNIT. Boundary News Archive. (1991–2007) [online] 142 SEGARRA (1968): s. 22

Page 53: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

53

6.3 Funkční spory

Na hranici mezi Peru a Bolívií leží druhé největší jezero kontinentu, Titicaca. Po

vyhlášení nezávislosti a utváření hraničních struktur se hraniční linie jezera dostala do

funkčního sporu mezi oběma státy. Vzhledem k výhodné poloze jezera došlo k překrývání

vlivu obou států, což se později změnilo z negativní v pozitivní spolupráci. Zájmy obou

států jsou v tomto regionu totožné a oba státy se snaží maximálně využívat a rozvíjet

příhraniční spolupráci v tomto regionu. Hlavní cíle příhraniční spolupráce jsou ochrana

a kontrola vodního zdroje, společné projekty v oblasti infrastruktury, snížení znečištění

a degradace životního prostředí a snížení chudoby v místních komunitách 143 . Došlo

k vytvoření společné komise – tzv. ALT (z angl. Autonomous Binational Autority of Lake

Titicaca), která koordinuje s ministerstvy obou států a prosazuje systém vzájemného řízení,

kontroly a ochrany jezera.

6.4 Spory o zdroje

Oblast bývalých kolonií Guyan je v současnosti místem největších sporů o zdroje

v Jižní Americe. Jedná se zejména o hranici mezi Surinamem a Francouzskou Guyanou

(řeka Maroni / Marowijne), Guyanou a Surinamem (řeka Courantyne / Corentyne /

Corantijn) a Venezuelou a Guyanou (řeka Essequibo)144. Zajímavé na tomto posledním

sporu je skutečnost, že řeka Essequibo vůbec neprotéká venezuelsko-guyanským

pohraničím, ale jedná se o řeku hluboko ve vnitrozemí Guyan. Spor, který trvá, až dodnes

vznikl na konci 19. století stanovením hranice nezávislou arbitráží, kterou ovšem

Venezuela neuznala. Výsledkem jsou nároky na veškeré území na západ od řeky

Essequibo.

6.5 Přehled hraničních sporů Jižní Ameriky po roce 1980

Typickým sporem pro Jižní Ameriku je spor teritoriální, který vzniknul ve většině

případů. Ostatní konflikty o zdroje, politickou převahu nebo špatnou demarkaci hraniční

linie se vyskytly pouze ojediněle. Po roce 1998 při podpisu mírové smlouvy mezi

Ekvádorem a Peru o sporné území v Cordillera del Condór došlo k snížení

potencionálních konfliktů na minimum a většina jihoamerických hranic je již v prostoru

zcela ustálena. V tabulce 5 je znázornění všech sporů po roce 1980.

143 NEWTON, Joshua T. Lake Titicaca [online] 144 Převzato z CIA – The World Factbook [online]

Page 54: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

54

Tabulka 5: Přehled všech hraničních sporů po roce 1980145

Zdroj: Vlastní zpracování na základě CIA – The World Factbook [on-line]

145 převzato z CIA – The World Factbook [online]

Hranice Sporné území Typ sporu

Argentina – Chile Oblast v jižní Patagonii mezi Mt. Fitzroy a Cerro Sudet

Teritoriální spor

Brazílie – Bolívie Isla Suárez / Ilha de Guajará-Mirim Teritoriální spor

ostrov Brasileira / Ilha Brasileira / Isla Brasilia

Teritoriální spor Brazílie – Uruguay

Rincón de Artigas / Rincao de Artigas

Poziční spor

Brazílie – Paraguay Vodopády Guaíra / Saltos del Guava / Salto de Sete Quedes

Spor o zdroje

Bolívie – Chile přístup k Tichému oceánu Teritoriální spor

Bolívie – Paraguay Jezero Titicaca Spor o zdroje Ekvádor – Peru regiony Tumbes, Jaén a Maynas Teritoriální spor

Guyana – Surinam řeka Courantyne / Corentyne / Corantijn

Spor o zdroje

ostrov Ankoko / Isla de Anacoco Teritoriální spor Venezuela – Guyana

řeka Essequibo Spor o zdroje

Page 55: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

55

7 Závěry

Navzdory vysokému počtu hraničních sporů, které se v Jižní Americe udály, můžeme

v období vzniku nezávislých jihoamerických států vypozorovat dvě hlavní typické příčiny

vzniku těchto sporů. První příčinou byl hospodářský a politický úpadek koloniálních

velmocí Španělska a Portugalska a zhoršení samosprávy na území kolonií. V tomto období

došlo k nejvyššímu nárůstu teritoriálních konfliktů, které někdy vyústily i v rozsáhlejší

válečné konflikty na kontinentu. Druhou příčinou byl vznik prorevolučního hnutí pod

vedením Simona Bolívara a následné osvoboditelské války, které přinesly rozpad

koloniálního systému a přinesly zrod nových státních útvarů. Mezi další impulzy patřilo

zhoršení vztahů Španělů s kreoly, vzniku indiánských povstání a v neposlední řadě

i podcenění situace od španělské vládnoucí elity. Je důležité podotknout i historický

kontext událostí, kdy Španělsko a Portugalsko bylo „příliš“ zaujato domácí politickou

scénou. Jednalo se zejména o napoleonské války následné vnitropolitické problémy, kdy

po jednu dobu mělo Španělsko dva panovníky146, kteří se snažili o kontrolu kolonií.

Základem nově vznikajících hranic byly původní hranice, které již byly mezi

koloniemi vytvořeny v době španělské a portugalské kolonizace. Spory nově vznikajících

států poté vznikaly v důsledku nepřesné a neúplné demarkace hraniční linie mezi

jednotlivými státy, protože přesná delimitace hranice mezi koloniálními državami nebyla

pro potřeby koloniální správy nutná.

U jednotlivých hraničních linií všech jihoamerických států byla později dlouhodobě

zpřesňována pozice hranice v prostoru. Většina sporů vypukla po rozpadu španělské

a portugalské koloniální říše a většinu sporů se podařilo ukončit do konce 19. století.

Hraniční smlouvy vzniklé v 20. století se pak týkaly už jen několika konfliktním

„nedořešeným“ úsekům hranice.

Proces zpřesňování hranice v prostoru byl již v podstatě dokončen, až na několik

teritoriálních sporů, které se však týkají jen nepříliš rozsáhlých a prakticky neobydlených

území. Výjimkou je již zmíněný případ venezuelsko-guyanské hranice a hranice Bolívie s

Peru a Chile, kdy jak Venezuela, tak i Bolívie nárokují rozsáhlé sporné oblasti (v praxi jde

ale o nároky jen deklarativní)

Příčinou všech hraničních konfliktů, které v Jižní Americe vypukly, byla hlavně

snaha uplatnit suverenitu v dříve neovládaných nebo ne zcela dobře ovládaných oblastech

státního území. Mezi další impulzy vzniku hraničních sporů patří i snaha ovládnout

146 jednalo se o Josefa Bonaparte a Karla IV.

Page 56: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

56

naleziště nerostných surovin (Atacama a Grand Chaco), snaha o přístup k moři (Bolívie),

geostrategické zájmy (Venezuela /Kolumbie), ale také regionální zájmy (například spor

mezi Argentinou a Brazílií o území dnešní Uruguaye, kdy oba státy chtěly získat přístup

k La Plata)

Page 57: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

57

8 Shrnutí

Bakalářská práce se zabývá problematikou jihoamerických hranic od počátku

kolonizace až po současnost. Nejprve je popsána evoluce hranic a jejich společné znaky

v kontextu španělské a portugalské kolonizace. V dalších kapitolách se práce věnuje

jednotlivým územním sporům během kolonizace až po vyhlášení nezávislosti. V poslední

části práce jsou uvedeny různé typy hraničních sporů po roce 1980.

Součástí práce je i jednotlivý přehled nejdůležitějších hraničních konfliktů při

vytváření nových republik a mapová příloha, kde jsou zaznamenány jednotlivé spory.

Z hlediska zkoumání příčin vzniku sporů a prvotních impulzů jsou rovněž hodnoceny

historické souvislosti, které většinou měli přímý vliv na státní uspořádání. Dále

jsou definovány jednotlivé typy hraničních sporů a typy hranic.

Závěrem jsou diskutovány možné budoucí hraniční konflikty s přihlédnutím na

hraniční politiku Venezuely. Výraznější změna hranic se nepředpokládá, ani v případě

Bolívie a jejího nároku na přístup k moři.

Klíčová slova: Jižní Amerika, kolonializmus, hraniční spory, státní hranice,

administrativní členění, nezávislost

Page 58: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

58

9 Summary Bachelor thesis deals with a problem of South American boundaries from the

colonization to the present day. First evolution of boundaries and their common features in

the context of Spanish and Portuguese colonization is described. The other chapters are

devoted to the territorial disputes during colonization up to the independence. In the last

section various types of boundary disputes in the 1980s are listed.

This work also includes an overview of the most important boundary conflicts during

creation of new republics and a map attachment that shows the various disputes. In terms

of examining the causes of disputes and these impulses, they are also studied in a historical

context, which usually had a direct impact on the governmental structure. Further defined

are different types of boundary disputes and boundary types.

Finally, the possible causes of future boundary conflicts with regard to Venezuela’s

border policy are discussed. Pronounced change of boundaries is not expected, even in the

Bolivia and that claims its access to the sea.

Key words: South America, colonialism, boundary disputes, national boundaries,

administrative division, independence

Page 59: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

59

10 Seznam použité literatury a zdrojů

1. ACADEMIA NACIONAL DE LA HISTORIA [online]. 2004 – 2006 [cit. 2010–04–18]. Http://www.anhvenezuela.org/. Dostupné z WWW: <http://www.anhvenezuela.org/admin/Biblioteca/Textos%20Historicos%20de%20Venezuela/Real%20Cedula%20de%20la%20Unificacion%20de%20la%20Capitania%20General%20de%20Venezuela%20(1777).pdf

2. ALTERNATE HISTORY [online]. 2010 [cit. 2010–05–01]. Dostupný z WWW:

<http://www.alternatehistory.com/Discussion/showthread.php?t=101851>.

3. ATLAS HISTORICO [online]. 2010 [CIT. 2010–04–19]. Dostupný z WWW: http://www.juserve.de/rodrigo/atlas%20historico/atlas%20historico.html

4. BJERKE, Jeffrey C. Ecuador – Peru Border Background [online]. 2000 [cit. 2010–

05–04]. Border Mapping Project. Dostupné z WWW: <http://proceedings.esri.com/library/userconf/proc00/professional/papers/PAP562/p562.htm>.

5. BONNYCASTELE, B. H. Spanish America : Descriptive, historical, and

geographical account of the Dominions of Spain in the Western Hemisphere, continental and insular . [s.l.] : [s.n.], 1818. 383 s.

6. BRUCE, Ronald St John. The Foreign Policy of Peru . New York : Lynne Rienner

Publishers, 1992. 280 s.

7. BRUSLÉ, Laetitia Perrier. The Front and the Line: The Paradox of South American Frontiers Applied to the Bolivian Case, Geopolitics 12:57–77, 2007, Tylor & Francis Group, ISSN: 1465–0045

8. CASANOVA, Pablo Gonzáles. Latin America today. [s. l.] : [s. n.], 1993. 347 s.

Dostupný z WWW: <http://books.google.com/books?id=VNUNB2s5pcoC&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_navlinks_s#v=onepage&q=&f=false>. ISBN 92–808–0819–2.

9. CIA – The World Factbook [online]. 2009 [cit. 2009–11–11]. Dostupný z WWW:

<https://www.cia.gov/library/publications/the–world–factbook/index.html>.

10. DOMÍNGUEZ, Jorge I., et al. Boundary Disputes in Latin America. Peaceworks [online]. 2003 [cit. 2009–10–19]. Dostupný z WWW: <http://www.people.fas.harvard.edu/~jidoming/images/jid_boundary.pdf>.

11. ESCUDE, Carlos. Argentine Territorial Nationalism. Journal of Latin American

Studies [online]. 1988, Vol. 20, No. 1, [cit. 2010–03–15]. Dostupný z WWW: <http://www.jstor.org/stable/157332>.

12. GARCÍA, Julio Tobar . Historia de límites del Ecuador. Quito :Ministerio de

Relaciones Exteriores , 1972. 119 s.

Page 60: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

60

13. HENSEL, Paul R., ALLISON, Michael E. KHANANI Ahmed. The Colonial Legacy and Border Stability: Uti possidetis and Territorial Claims in the Americas [online]. Universitz of Iowa: Shambaugh Conference, 2006. 35 s. Dostupný z WWW: http://www.paulhensel.org/Research/io05.pdf

14. HENSEL, Paul R., ALLISON, Michael E., KHANANI Ahmed. Territorial

Integrity Treaties, Uti Possidetis, and Armed Conflict Over Territory [online]. University of Iowa: Shambaugh Conference, 2006. 42 s. Oborová práce. Department of Political Science Florida State University. Dostupné z WWW: <http://www.paulhensel.org/Research/iowa06.pdf>.

15. CHALUPA, Jiří. Dějiny Argentiny, Uruguaye, Chile. 1999. nakladatelství Lidové

Noviny, s. 575, ISBN 80–7106–323–1

16. CHALUPA, Jiří. Chile. 2006, nakladatelství Libri, s. 139, ISBN 80–7277–136–1

17. INTERNATIONAL BOUNDARIES RESEARCH UNIT: Boundary news archive – Durham University (1991–2007) onlineDostupné z WWW http://www.dur.ac.uk/ibru/resources/newsarchive/> [cit. 2010–05–01]

18. IRELAND, Gordon. Boundaries, Possessions, and Conflicts. London : Octagon

Books, 1971. 345 s.

19. KLÍMA, Jan: Zrození Latinské Ameriky: Simon Bolívar a jeho doba. 2007, nakladatelství LIBRI Praha 2007. 277 s.

20. KLÍMA, Jan: Přehled dějin Latinské Ameriky. 1996, nakladatelství GAUDEAMUS

Hradec Králové. 131 s, ISBN 80–7041–361–1

21. KLÍMA, Jan: Dějiny Brazílie. 1998, nakladatelství LIDOVÉ NOVINY 1998, 400 s, ISBN 80–7106–261–8

22. KUETHE, Alan J. Ilitary Reform and Society in New Granada, 1773–

1808. University Presses of Florida. 1978, vol. 1, s. 23.

23. KUNC, Jiří, BARTEČEK, Ivo. Dobytí a osvobození Latinské Ameriky, Olomouc, 2008, ISBN 978–80–244–1956–5

24. LYNCH, John. The Spanish American Revolutions 1808–1826. London: W. W.

Norton & Company, 1986. 480 s

25. MAHONEY, James. Long–Run Development and the Legacy of. American Journal of Sociology [online]. 2003, Vol. 109 Number 1, [cit. 2010–04–12]. Dostupný z WWW: < http://www.jstor.org/stable/pdfplus/2506012.pdf >

26. MANERO, A. Edgardo. Strategic Representations, Territory and Border Areas:

Latin America and Global Disorder. Geopolitics 12:19–56, 2007, Tylor & Francis Group, ISSN: 1465–0045

Page 61: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

61

27. MARCELLA, Gabriel. War and peace in the Amazon : Strategic Implications for the United States and Latin America of the 1995 Ecuador – Peru war. [s.l.] : [s.n.], 1995. 28 s. Dostupný z WWW: http://books.google.cz/books?id=79jJ29AO4zwC&pg=PA13&dq=boundary+disputes+in+argentina&lr=&as_brr=1#v=onepage&q=&f=false

28. MEDINA–NICOLAS, Lucile. Central American Borders at the Core of the Regional Integration Process, Geopolitics 12:78–108, 2007, Tylor & Francis Group, ISSN: 1465–0045

29. MULTICULTURAL MARKETING & PUBLICIDAD [online]. 2010 [cit. 2010–03–

29]. Multicultural potosi. Dostupné z WWW: <http://www.potosi.com.bo/spanol/calles.htm>.

30. NUESSEL, Frank. Territorial and boundary disputes depicted on postage stamps.

Studies in Latin American Popular Culture [online]. 1992, vol. 11 [cit. 2009–10–19]. ISSN 07309139.

31. OPATRNÝ, Josef. Objevitelé, dobyvatelé, osadníci: 500 let Ameriky. 1992. 1

vydání, nakladatelství ROAD Praha, 1992. 205 s.

32. PAREDES, Julio Londono. Cuestiones de limites de Colombia . Caracas : Breviarios Colombianos, 1975. 13 s.

33. PARODI, Carlos A. The politics of South American Boundaries, Praeger Publishers,

2002. ISBN: 0–275–97194–5

34. PLATT, Raye R. Present Status of International Boundaries in South America. Geographical Review. 1924, Vol 14, No. 4, s. 622 – 638.

35. POLIŠANSKÝ, Josef. Dějiny Latinské Ameriky. 1979. 1 vydání, nakladatelství

Svoboda Praha, s. 829

36. PRESCOTT, J. R. V. Political Frontiers and Boundaries. London: Unwin Hyman Ltd., 2008. ISBN 0–04–445948–3

37. PRESCOTT, J.R.V. Boundaries and Frontiers. London : Rowman and Littlefield,

1978. 207 s.

38. Programas Binacionales de Cooperación Fronteriza – Un Modelo para el Desarrollo de la Amazonía [online]. 2006 – 2008 [cit. 2010–05–04]. Department of Sustainable Development. Dostupné z WWW: <http://www.oas.org/dsd/publications/unit/oea08b/ch05.htm>.

39. SEGARRA, Enrique Mena . Nuestra tierra : Frontera y Limites [online].

Montevideo : Distribuidora Uruguaza de Diarios z Revistas, 1968 [cit. 2010-05-09]. Dostupné z WWW: <http://www.periodicas.edu.uy/Nuestra_tierra/pdfs/Nuestra_tierra_42.pdf>.

Page 62: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

62

40. SOAREZ, Almaro Teixeira. Historia da formaçao das fronteiras do Brasil . Río de Janeiro : Conselho Federal de Cultura, 1972. 399 s.

41. SZARY, Anne–Laure Amilhat. Latin American Geopolitics, Are Borders More

Easily Crossed Today? The Paradox of Contemporary Trnas–Border Mobility in the Andes, Geopolitics 12:1–18, 2007, Tylor & Francis Group, ISSN: 1465–0045

42. ST JOHN, Ronald Bruce. Ecuador - Peru Endgame. Boundary and Security

Bulletin Winter. 1998 - 1999, 1, s. 79-85. Dostupný také z WWW: <http://www.dur.ac.uk/resources/ibru/publications/full/bsb6-4_john.pdf>.

43. ST JOHN, Ronald Bruce. Boundary & Territory Briefing. International Boundary

Research Unit. 1994, Vol 1, Num 14, s. 1-19.

44. THE LIBRARY OF CONGRESS [online]. 2009 [cit. 2009–10–17]. Dostupný z WWW: http://www.country–data.com/cgi–bin/query/r–5486.html

45. VESELÝ, Zdeněk, et al. Etnická různorodost jako zdroj konfliktů. 2005. aktualiz.

vyd. VŠE Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2005. 164 s.

46. WILLIAMS, Mary Wilhelmine . The Treaty of Tordesillas and the Argentine–Brazilian Boundary Settlement. The Hispanic American Historical Review [online]. 1922, Vol. 5, No. 1, [cit. 2010–03–15]. Dostupný z WWW: <http://www.jstor.org/stable/pdfplus/2505977.pdf>.

47. WILBERT, Johannes . Encyclopedia of World Cultures : Vol. 7 South America.

New York: G.K.Hall & Company, 1994. Maps, s. 480.

Page 63: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

1

Přílohy

Page 64: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

2

Seznam příloh Příloha 1 : Oblasti výskytu indiánských kmenů, s nimiž docházelo k hraničním sporům………………………………………………..……………………… 3 Příloha 2 : Tabulka hraničních konfliktů nástupnických států bývalých španělských kolonií……………………………………………………...……………….... 4 Příloha 3 : Tabulka brazilských hraničních sporů……………………..………………… 7 Příloha 4 : Plný text Protokolu z Ria…………………………………………………...... 9

Page 65: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

3

Příloha 1 : Obrázek oblasti výskytu indiánských kmenů, s nimiž docházelo k hraničním sporům147.

147 Zpracováno podle WILBERT (1994).

Legenda

Araukánci

Calchaquios

Chiriguanos

Charruas

Chunchos

A

CU

CI

C

A

CA CA

C

CI

CU

Page 66: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

4

Příloha 2 : Tabulka hraničních konfliktů nástupnických států bývalých španělských kolonií.

Hranice Konflikt Sporné území Diplomatické události

1825 vojenská okupace Atacamy a Tarijy

9. květen 1825 kongres prohlašuje nezávislost Argentina –

Brazílie 1826 Tarija se připojuje k Hornímu Peru

– Atacama – Tarija 23. červenec 1925

definitivní hraniční smlouva

1840 – 1881 Chilská expanze na jih a vojenský konflikt v Patagonii

23. červenec 1881 hraniční smlouva

1884 – 1889 Konflikt na bolivijském území okupovaném chilskou armádou, ale oficiálně postoupený Argentině

24. březen 1899 smlouva kdy 85 % území připadlo Argentině a 15 % Chile

1965 menší střet v Patagonii 1966 několik arbitráží

Argentina – Chile

1970 – 1979 konflikt o kanál Beagle

– Atacama – pohoří And

– oblast Antarktidy

29. listopad 1984 mírová smlouva na rozřešení konfliktu Beagle

1842 – 1852 Argentina neakceptuje nezávislost Paraguaye

Argentina – Paraguay

1865 – 1870 Válka trojité aliance

– Chaco Boreal 12. listopad 1878 president USA garantuje území Chaco Boreal Paraguay

1810 – 1828 válka mezi Argentinou a Brazílií kvůli kontrole provincie Montevideo (dnešní Uruguay)

27. září 1828 mírová konvence. Nezávislost Uruguaye

Argentina – Uruguay 1828 – 1973 konflikt nad

suverenitou v oblasti ostrova Martín Garda s účastí Francie a Velké Británie

– rozsáhlé roviny úrodné

půdy – ostrov Martín

García 7. duben 1961 smlouva vymezující hranici středem řeky Uruguay

1860 – 1872 Bolívie uděluje licenci těžařům z Chile

18. květen 1905 mírová smlouva. Chile vydržuje území, Bolívie ztrácí přístup k Pacifiku

1879 – 1884 Pacifická válka a příměří –

Bolívie – Chile

1939 Konflikt o řeku Lauca

– oblast těžby chilského ledku

na pobřeží Pacifiku

1876 – prosinec 1887 Bolívie požaduje oblast Chaca –

1928 – 1933 zintenzivnění vojenských střetů –

Bolívie – Paraguay

leden 1933 – leden 1936 Válka o Gran Chaco

– Chaco Boreal

21. července 1938 mírová smlouva Bolívie – Peru

Page 67: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

5

Hranice Konflikt Sporné území Diplomatické události

1826 – 1835 rozpor s demarkováním hranic

6. březen 1873 smlouva defenzivní aliance

1835 – 1839 krach konference Peru – Bolívie –

listopad 1841 bolivijská armáda poráží peruánské okupanty

1879 – 1883 Pacifická válka – Bolívie – Peru

červenec 1909 vojenský střet v Manuripi

– území o rozloze 55 000 m2 na severní části hranice

9. červenec 1909 Argentinský president deklaruje území o rozloze 33 000 m2 Peru a 22 000 m2 Bolívii

1860 – 1870 soupeření o doly ledku

20. října 1883 smlouva v Ancón

1879 – 1883 Pacifická válka – Chile – Peru 1883 – 1929 spory o území Tacna a Arica

– pobřežní zóna s nerostným bohatstvím 3. červen 1929 Tacna je

předána Peru a Chile zůstává Arica

září 1830 Ekvádor deklaruje nezávislost na Velké Kolumbii 8. prosinec 1832 smlouva

prosinec 1830 místní vzpoura v Cauca proti vládě v Kolumbii. Ekvádor prohlašuje anexi území

– Kolumbie – Ekvádor

květen – říjen 1832 Vyvrcholení konfliktu a válka. Kolumbie poráží Ekvádor.

– region Cauca a Amazonky

15. červenec 1833 smlouva

1900 – 1910 Peru využívá kolumbijský kaučuk –

10. července 1911 Peru přepadává kolumbijské jednotky

– Kolumbie – Peru

1911 – 1922 neúspěšné jednání o demarkaci hranic

– teritorium produkce kaučuku

24. březen 1922 smlouva

1830 Rozpad Velké Kolumbie –

1830 – 1922 Hraniční konflikty 16. březen 1891 arbitráž Kolumbie – Venezuela

1900 – současnost Hraniční konflikty o Venezuelský záliv

– poloostrov Guajira

– Venezuelský záliv –

Guyana – Surinam

září 1969 – vážný ozbrojený incident – –

Fr. Guyana – Surinam 1850 – 1915 hraniční spor –

30. září 1915 Francie a Holandsko se dohodlo na hranicích

Page 68: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

6

Hranice Konflikt Sporné území Diplomatické události

1826 – září 1829 vystupňování konfliktu a války a následné příměří

1830 rozpad Velké Kolumbie –

1857 – 1941 střety mezi vojenskými hlídkami v Amazonii a na pobřeží

červenec – říjen 1941 vyvrcholení konfliktu, válka a porážka Ekvádoru

29. leden 1942 Protokol z Ria

17. září 1960 ekvádorský prezident José María Velasco Ibera prohlašuje Rio Protokol za neplatný

Ekvádor – Peru

26. leden – 28. březen 1995 vojenský střet o Cordillera del Cóndor

– Jaén a Mainas

1820 – 1857 neúspěšné jednání, končící válkou.

Září 1899 arbitráž. Velká Británie obdržela většinu území

1951 Venezuela odsuzuje arbitráž z roku 1899 –

1966 – 1968 nezávislost Guyany

leden 1969 separatistické povstání kmene Rapunini s pomocí Venezuely, potlačené guyanskou vládou

Venezuela – Guyana

1970 – současnost menší konflikty a diplomatické rozepře

– Essequibo

Zdroj: Parodi (2002): s. 17 – 21. Výrazně upraveno.

Page 69: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

7

Příloha 3 : Tabulka brazilských hraničních sporů

Hranice Konflikt Sporné území

Diplomatické události

1600 – 1650 Bandeiranti z Sao Paola a San Vincente přepadávajíc jezuitské misie

1857 Hraniční smlouva na stvrzení úmluvy z roku 1777

1817 Brazílie okupuje Banda Oriental a přičleňuje si území jako Cisplatin provincii

1890 dohoda o vypořádání území nebyla schválena kongresem. Arbitráž.

1825 – 1828 Argentina a provincie Montevideo bojují proti brazilské expanzi

1828 vznikl stát Uruguay – 1880 Brazílie vytvořila dvě vojenské základny západně od Chapecó a Chopim

Brazílie – Argentina

březen 1882 protesty v Brazílii, ostré reakce z Argentiny

5. březen 1895 americký prezident Cleveland garantuje veškeré území Brazílii

1825 Brazílie podniká invazi na Chiquitos –

1863 přerušení jednání, Brazílie napadá bolivijské území –

1867 dohoda, která se nelíbí Peru –

1868 – 1879 do oblasti přichází brazilští sběrači

červenec 1899 – květen 1901 povstání v Puerto Acre. Brazilští sběrači povražděni bolivijskou armádou

– Brazílie – Bolívie

leden 1903 – listopad 1903 povstání brazilských sběračů v Puerto Acre

– území dnešní brazilské

provincie Acre, oblast výskytu

nejlepšího kaučuku

17. listopad 1903 hraniční smlouva z Petropolis. Brazílie získává Acre a další území

Page 70: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

8

Zdroj: Parodi (2002): s. 17 – 21. Výrazně upraveno.

Hranice Konflikt Sporné území Diplomatické události

1700 – portugalská expanze podél Amazonky, Yapurá a Negro.

1925 Kolumbie souhlasí s uspořádáním hranic s Brazílií po smlouvě s Peru

1910 – 1920 vojenský konflikt mezi Kolumbií a Peru –

Brazílie – Kolumbie

1922 Brazílie požaduje dohodu mezi Kolumbií a Peru

– území produkce kaučuku 15. listopad 1928

smlouva, která uznává brazilskou západní expanzi a zaručuje svobodu plavby na řekách společných pro obě země

1700 – 1800 portugalská expanze na řekách Paraguay a Paraná – Brazílie –

Paraguay 1865 – 1870 válka trojité aliance

– 20. červen 1870 mírová smlouva

Brazílie – Peru 1903 – 1904 konflikt v regionu Yuruá a Puls. Brazílie uzavřela cesty v Amazonii

– 8. září 1909 hraniční smlouva

1750 portugalské jednotky zmasakrovaly indiány –

1801 Portugalci obsazují region Ibuchy –

1815 Argentina napadá brazilské území a je poražena v roce 1816

12. října 1851 Brazílie střeží území misií a

získává práva na plavbu

Brazílie – Uruguay

1836 uruguayský prezident Uribe posílá armádu do ozbrojeného konfliktu s Brazílií

– řeka Yaguarón a

jezero Mirim 30. říjen 1909 Brazílie

ustupuje a souhlasí se společným užíváním

jezera a řeky.

Brazílie – Venezuela

1800 – 1829 boje o Amazonii s Velkou Kolumbií. Rozpad velké Kolumbie

– 25. listopad 1852 smlouva o hranicích

prosinec 1808 britské a portugalské expedice zabírají Cayene

Brazílie – Fr. Guyana 1886 přistěhovalci v Counani se

pokoušejí neúspěšně o založení nezávislé republiky

– 10. duben 1897 arbitráž. Brazílie

obdržela 30 000 m2 a Francie 1 000 m2

1828 – 1835 luteránská mise za indiány –

Brazílie – Guyana 1838 Brazílie vybudovala

vojenskou pevnost v Pirara

– –

Brazílie – Surinam – – 5. květen 1906 hranice

mezi Tumuc–Humuc

Page 71: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

9

Příloha 4: Plný text Protokolu z Ria148. PROTOCOL OF PEACE, FRIENDSHIP, AND BOUNDARIES BETWEEN PERU AND ECUADOR

The Governments of Peru and Ecuador, desiring to settle the boundary dispute which, over a long period of

time, has separated them, and taking into consideration the offer that was made to them by the Governments

of the United States of America, of the Argentine Republic, of the United States of Brazil, and of Chile, of

their friendly services to seek a prompt and honorable solution to the program, and moved by the American

spirit that prevails in the Third Consultative Meeting of the Ministers of Foreign Affairs of the American

Republics, have resolved to conclude a protocol of peace, friendship, and boundaries in the presence of the

representatives of those four friendly Governments. To this end, the following plenipotentiaries take part:

For the Republic of Peru, Doctor Alfredo Solf y Muro, Minister of Foreign Affairs; and

For the Republic of Ecuador, Doctor Julio Tobar Donoso, Minister of Foreign Affairs;

Who, after having exhibited the respective full powers of the parties, and having found them in good and due

form, agree to the signing of the following protocol:

ARTICLE I

The Governments of Peru and Ecuador solemnly affirm their resolute intention of maintaining between the

two peoples relations of peace and friendship, of understanding and good faith and of abstaining, the one

with respect to the other, from any action capable of disturbing such relations.

ARTICLE II

The Government of Peru shall, within a period of 15 days from this date, withdraw its military forces to the

line described in article VIII of this protocol.

ARTICLE III

The United States of America, Argentina, Brazil, and Chile shall cooperate, by means of military observers,

in order to adjust to circumstances this evacuation and retirement of troops, according to the terms of the

preceding article.

ARTICLE IV

The military forces of the two countries shall remain in their new positions until the definitive demarcation of

the frontier line. Until then, Ecuador shall have only civil jurisdiction in the zones evacuated by Peru, which

remain in the same status as the demilitarized zone of the Talara Act.

ARTICLE V

The activity of the United States, Argentina, Brazil, and Chile shall continue until the definitive demarcation

of frontiers between Peru and Ecuador has been completed, this protocol and the execution thereof being

under the guaranty of the four countries mentioned at the beginning of this article.

148 Dostupné z WWW: http://www.usip.org/pubs/peaceworks/pwks27/appndx1_27.html

Page 72: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

10

ARTICLE VI

Ecuador shall enjoy, for purposes of navigation on the Amazon and its northern tributaries, the same

concessions that Brazil and Colombia enjoy, in addition to those that may be agreed upon in a Treaty of

Commerce and Navigation designed to facilitate free and untaxed navigation on the aforesaid rivers.

ARTICLE VII

Any doubt or disagreement that may arise in the execution of this protocol shall be settled by the parties

concerned, with the assistance of the representatives of the United States, Argentina, Brazil, and Chile, in the

shortest possible time.

ARTICLE VIII

The boundary line shall follow the points named below:

A)–In the west:

The mouth of the Capones in the ocean;

The Zarumilla River and the Balsamal or Lajas Quebrada;

The Puyango or Tumbes River to the Quebrada de Cazaderos;

Cazaderos;

The Quebrada de Pilares y del Alamor to the Chira River;

The Chira River, upstream;

The Macará, Calvas, and Espíndola Rivers, upstream, to the sources of the last mentioned in the Nudo de

Sabanillas;

From the Nudo de Sabanillas to the Canchis River;

Along the whole course of the Canchis River, downstream;

The Chinchipe River, downstream, to the point at which it receives the San Francisco River.

B)–In the east:

From the Quebrada de San Francisco, the watershed between the Zamora and Santiago Rivers, to the

confluence of the Santiago River with the Yaupi;

A line to the outlet of the Bobonaza into the Pastaza. The confluence of the Conambo River with the

Pintoyacu in the Tigre River;

Outlet of the Cononaco into the Curaray, downstream, to Bellavista;

A line to the outlet of the Yasuní into the Napo River. Along the Napo, downstream, to the mouth of the

Aguarico;

Along the latter, upstream, to the confluence of the Lagartococha or Zancudo River with the Aguarico;

The Lagartococha or Zancudo River, upstream, to its sources and from there a straight line meeting the Güepí

River and along this river to its outlet into the Putumayo, and along the Putumayo upstream to the boundary

of Ecuador and Colombia

Page 73: Hraniční konflikty Jižní Ameriky - Theses · 2010-06-12 · Jižní Amerika je kontinentem s nejnižším počtem států (nepočítáme-li neobydlenou Antarktidu). V současné

11

ARTICLE IX

It is understood that the line above described shall be accepted by Peru and Ecuador for the demarcation of

the boundary between the two countries, by technical experts, on the grounds. The parties may, however,

when the line is being laid out on the ground, grant such reciprocal concessions as they may consider

advisable in order to adjust the aforesaid line to geographical realities. These rectifications shall be made

with the collaboration of the representatives of the United States of America, the Argentine Republic, Brazil,

and Chile.

The Governments of Peru and Ecuador shall submit this protocol to their respective Congresses and the

corresponding approval is to be obtained within a period of not more than 30 days.

In witness thereof, the plenipotentiaries mentioned above sign and seal the present protocol, in two copies, in

Spanish, in the city of Rio de Janeiro, at one o’clock, the twenty–ninth day of January, of the year nineteen

hundred and forty–two, under the auspices of His Excellency the President of Brazil and in the presence of

the Ministers of Foreign Affairs of the Argentine Republic, Brazil, and Chile and of the Under Secretary of

State of the United States of America.

(SIGNED ALSO BY REPRESENTATIVES OF THE

UNITED STATES OF AMERICA, ARGENTINA, BRAZIL, AND CHILE)

Signed at Rio de Janeiro, January 29, 1942.

Approved by the Congress of Ecuador, February 26, 1942.

Approved by the Congress of Peru, February 26, 1942.

(L.S.) Alfredo Solf y Muro

(L.S.) J. Tobar Donoso

Signed) Sumner Welles

Signed) E. Ruiz Guinazú

Signed) Juan B. Rossetti

Signed) Oswaldo Aranha


Recommended