50 I Terapie I

Co jeypnóza?

Kdoví",AUTOR

Leoš ZatloukalPsycholog, psychoterapeut, kouř, lektor,vedoucí týmu vzdělávací společnosti Dolet

/ květen 2016/ www.psychologiednes.eu /51

Kdekoli zmíním, že "dělámhypnózu ř, ihned slyšímžádost, abych" TO«předvedl.Spousta lidí se - možná i díkyrůzným efektním vystoupenímv divadlech či v televizi - toužínaučit ovlivňovat druhé lidi tak,aby dělali bizarní věci, plnilijejich přání či koupili jejichvýrobky, anebo chtějí umět"číst mušlenkqř druhých lidi.

Jiní lidé se zase obávají, že by mohli být "podvlivem hypnózy" přinuceni udělat něco, čehoby po "probuzení" litovali, nebo že by mohlibýt nějak nevědomě ovlivněni nebo "napro-gramováni", či dokonce "posednuti" temnými

silami. Myslím si, že fascinace hypnózou, stejně jakojejí odmítání jsou reakce zbytečně extrémní. Mnoh-dy pramení jednoduše z neznalosti nebo neporozu-mění tomu, co hypnóza je a k čemu je dobrá.

Hypnóza jako konstruktCoje hypnóza? Asi nejpřesnější odpovědí je, že tonikdo přesně neví, ačkoli si možná mnoho lidí myslí,že to ví velmi přesně. Jak uvádí ve své respektova-né knize Trancework Michael Yapko, existuje velmimnoho různých definic a pojetí hypnózy, ale žádnáobecně platná, na níž by se všichni odborníci shodli.Je to proto, že hypnóza je velmi subjektivní a kom-plexní zkušenost, je tedy obtížné ji nějak jednoznač-ně definovat. Jeden z významných představitelůsoudobé ericksonovské hypnoterapie Jeffrey Zeigpřirovnává hypnózu k jiným obtížně definovanýmjevům, například k lásce. Pro každého člověka zna-mená láska něco jiného a prožívá ji jinak. Podobněje to i s prožitkem stavu, kterému se říká hypnóza.

Jde vlastně o určitý konstrukt (stejně jako u větši-ny pojmů z psychologie), který v tomto případě po-užíváme k označení poměrně široké a pestré škályrůzných zážitků, projevů i forem komunikace. An-dré Weitzenhoffer, jeden z předních výzkumníkův oblasti hypnózy, zdůrazňuje: "Existence hypnózyje jen předpokládaná a hypotetická. ikdy nebylapřímo dokázána vědeckými ani jinými prostředky.Nikdo také přesně neví, jaké změny se přesně dějíu člověka, o kterém se řekne, že je v hypnóze .,."

Zmiňovaný Jeffrey Zeig uvádí, že se lze na hyp-nózu dívat ze třech různých perspektiv - z pohle-du klienta (hypnotizovaného subjektu), z pohleduterapeuta (hypnotizéra) a z pohledu pozorovatele.Domnívám se, že tyto tři perspektivy mohou pomocifenomén hypnózy uchopit a porozumět mu.

V jiném stavu?Pokud se na hypnózu podíváme z perspektivy klien-ta (hypnotizovaného subjektu), pakji můžeme podlenestora české hypnoterapie Stanislava Kratochvíladefinovat jako psychický stav charakterizovaný zvý-šenou sugestibilitou (tedy ochotou přijímat tvrzeníhypnotizéra jako pravdivá a vytvářet odpovídajícíreakce), změněným stavem vědomí (zkreslené vní-mání a hodnocení skutečnosti) a raportem (selektiv-ní vztah k hypnotizérovi).

Stephen Lankton, další významný představitelericksonovského přístupu k hypnóze, napříkladříká: "Hypnóza se mnohem více podobá bdělémustavu než spánku. Lze ji definovat jako časově ohra-ničený stav soustředění, který je charakteristickýzvýšeným vnitřním zaměřením a redukcí vnějšíhozaměření, čímž lze dosáhnout změn ve vnímání, my-šlení, emocích a fyziologické zkušenosti."

Kromě úzkého zaměření pozornosti do nitra a po-hlcení vnitřním prožíváním je pro zkušenost hypnó-zy typická rovněž disociace, tedy rozštěpeni zkuše-nosti. Projevuje se to zejména tím, že klient vnímásvé reakce na sugesce jako něco, co se mu děje, ni-koli jako něco, co sám vykonává.

Mezi odborníky v oblasti hypnózy existují dlouho-době (po několik desetiletí!) spory o to, zda je hyp-nóza specifický psychický stav, jednoznačně odliši-telný od všeho ostatního, nebo nikoli. Někteří majíza to, že lze hypnózu vysvětlit na základě sociálnípsychologie jako hraní určité role, která se od klien-

Kromě úzkého zaměření pozornosti donitra je pro zkušenost hypnózy typickádisociace, tedy rozštěpení zkušenosti -klient vnímá své reakce na sugesce jakoněco, co se mu děje, nikoli jako něco, co

sám vykonává.

52/ Terapie /

ta očekává (např. Sarbin či White), nebo jako kom-binaci osobnostních proměnných, jako je motivace,očekávání a pozitivní postoje (např. T. X. Barbor),a odmítají proto hypotézu zvláštního psychickéhostavu. Jiní autoři (např. Hilgard či Orne) oponují, žezmíněné faktory je sice vhodné vzít v úvahu, ale ne-lze s nimi beze zbytku vysvětlit celou zkušenost hyp-nózy, a že hypnózu je třeba pojímat jako specifickýpsychologický stav změněného vědomí (podrobnějik tématu viz Yapko, 2003; Kratochvíl, 2011).

Další významnou spornou otázkou je, zda existu-je kvalitativní skok mezi hypnózou a tím, co zejménaericksonovsky zaměření hypnoterapeuti označují jako"každodenní trans" či "trans všedního dne" (everyday

Necitlivost k hřebí

KVALITATIVNí PŘEDtLObr.č.l

Obr. č.2SKUTEČNÉ HYPNOTICKÉ JEVY

Necitlivost k hřebíku v noze Hypnotická analgesie

KALDODENNfTRANS HYPNOZA

trance). Milton H. Erickson, jedna z nejvlivnějších po-stav hypnoterapie 20. století, tuto zkušenost popisujetakto: "Cokoli,co fascinuje a udržuje nebo pohlcuje po-zornost osoby, by mohlo být popsáno jako hypnotické.Ty úseky či období v každodenním životě, kdy jsme takpohlceni nebo zaujati tou či onou věcí, že na čas přesta-neme sledovat své vnější prostředí, nazýváme obvyklýtrans všedního dne."

Ukažme si, o co jde, na příkladu. Víme, že v hypnó-ze je možné klienta přivést k analgesii (tedy k tomu,že necítí bolest navzdory bolestivým podnětům, na-příklad při operačním zákroku, ale ostatní pocity,jako vnímání tlaku či tepla jsou zachovány). a dru-hou stranu máme možná zkušenost, že jsme někdyvběžném životě rovněž nějakou dobu necítili boles-tivý podnět. Nedávno mi jeden kolega vyprávěl, že sijako dítě při sportu zarazil do nohy poměrně velkýhřebík a necítil žádnou bolest a pokračoval v utkáníaž do okamžiku, kdy cítil, jak mu jeho vlastní krev"čvachtá" v botě. V tu chvíli si teprve všimnul svéhozranění, které začalo také odpovídajícím způsobembolet, a hru ukončil.

Pokud bychom předpokládali, že hypnóza je na-prosto specifický psychický stav, pak bychom muselitaké předpokládat, že zmíněná událost byla kvalita-tivně odlišný stav než analgesie v hypnóze (např. přioperačním zákroku), že jde pouze o stav "podobnýhypnóze" (viz obr. č. 1).

Pokud bychom se naopak domnívali, že příklads hřebíkem představuje v podstatě zkušenost stejné

povahy, jaká se děje v hypnóze při sugerování anal-gesie, znamenalo by to, že mezi každodenním tran-sem a hypnózou vnímáme kontinuum (viz obr. č. 2).

Hlavní rozdíl v prožitku každodenního transua hypnózy by pak bylo možné vnímat zejména v zá-měrnosti (hypnotická analgesie je navozována cíle-ně ý čase, kdy je potřeba, a pod odborným dohle-dem, zatímco v případě s hřebíkem došlo k analgesiispontánně, což může být někdy i rizikové) a pravdě-podobně i v intenzitě (v hypnóze je pravděpodobněmožné dosáhnout větší míry znecitlivění vůči boles-tivým podnětům, než by bylo možné dosáhnout čistěspontánní cestou).

Tato diskuse má velké praktické důsledky. Pokudje hypnóza jakási kvalitativně zcela nová zkušenost,pak se logicky stává čímsi tajemným, esoterickýmči magickým. Je třeba provést určitý rituál a člověkteprve nyní může prožívat něco, co zcela překračujejeho běžnou zkušenost.

Pokud naopak mezi každodenní zkušeností tran-su a hypnózou existuje kontinuum, pak lze hypnó-zu vnímat jako velmi přirozenou součást zkušenostičlověka, něco, s čím má alespoň v určité míře zkuše-nosti v běžném životě (aniž by to mnohdy tušil). Díkytomu je hypnóza snáze vnímaná jako něco přiroze-ného a lze s ní snáze pracovat.

Jemné umění ovlivňováníZ perspektivy hypnotizéra lze uvažovat o hypnózejako o specifickém procesu ovlivňování reakcí dru-hého člověka. "Hypnóza je procedura, během nížodborník nebo výzkumník sugeruje, že klient, paci-ent či subjekt prožívá změny v pocitech, vnímání,myšlení či chování," říká definice podle Society ofPsychological Hypnosis Ode o sekci Americké psy-chologické asociace - APA).

Důležitým znakem hypnózy je, že klient reagu-je na to, co hypnotizér říká a dělá, mimovolně činevědomě, ale přitom tato reakce nějak korespon-duje s tím, co hypnotizér nabízí. V praxi to můžebýt poměrně zjevné. Hypnotizér například klien-tovi říká: "Vaše ruka se zvedá směrem k čelu ...nemusíte jí nijak pomáhat a přesto cítíte, jak sesama pohybuje vzhůru, jako by ji přitahoval ně-jaký magnet ... " a přitom lze pozorovat, jak klien-tova ruka vykonává pohyb vzhůru. Klient subjek-tivně tento pohyb vnímá jako něco, co se mu děje,nikoli jako záměrné zvedání ruky. V tom je rozdílmezi vědomým poslechnutím pokynu či příkazu("Zvedněte ruku!") a nevědomou reakcí na su-gesci ("Vaše ruka se zvedá."). Tento rozdíl je propochopení hypnózy zásadní. V obou případech po-hyb ruky vykonává klient, ale v prvním případěvědomě a v druhém případě si neuvědomuje, žepohyb vykonává. Tomuto jevu se říká disociace,tedy rozdělení zkušenosti.

Souvislost mezi sugescí ("vaše ruka se zvedá") a re-akcí (zvedání ruky) je poměrně jasná a přímočará.proto se takovým sugescím říká "přúné". Ale vezmě-me si situaci, kdy hypnotizér vypráví klientovi příběho někom, kdo se procházel v zahradě a natahoval ruku

Rozdíly mezi jednotlivými přístupy k hypnóze v praxi

/ květen 2016/ www.psychologiednes.eu/53

Autoritativní přístup Standardizovaný přístup Spolupracující přístup

Typickýkontext show,klub,klinika experimentální laboratoř terapeutická praxe

vytvářet podmínky pro terapeutickou změnuZáměr udělat dojem, prosadit něco, pobavit(publikum),způsobit něco subjektu

spolupracujícívztahCentrumpozornosti hypnotizér

příméa panovačné příkazyTypykomunikacehypnotizéra

zkoumat specifickýjev,změřit,klasifikovat

subjekt

standardizovanýset extrémně flexibilní,přizpůsobené klientovi,sugescí,obvyklepermisivní spoluvytváření

Přechodkindukci diskontinuita kontinuita,zužitkovánípřirozeného transu

Úkolsubjektu předvést bizarnía neobvykléchování

Délkaindukce krátká

Vysvětlenípro"nehypno-tickou"reakcisubjektu

Cílterapie

"odpor" subjektu

odstranit a potlačit symptom

nahoru, aby si natrhal jablka, některá slova v příběhuzdůrazňuje ... a najednou se během vyprávění ukazu-je, že klientova ruka se zvedá vzhůru. Zde už je sou-vislost mezi sugescí skrytou v příběhu a reakcí klientaméně přímočará a zjevná. Zejména klient siji většinouvůbec neuvědomuje. Proto se takovým sugescím říká.nepřimé". Stephen Gilligan ve své knize o hypnote-rapii popsal tři základní přístupy, jak lze z hlediskazpůsobu ovlivňování chápat hypnózu - autoritativní,standardizovaný a spolupracující přístup. Jak je pře-hledně vidět v tabulce, jde o diametrálně odlišná filo-zofická východiska i rozdílné strategie využití hypnózya ovlivňování klienta (viz tabulka).

Ovlivňování je slovo, které mnoha lidem zní nelibě.ěkdy jej dokonce zaměňují s manipulací. Mezi ovliv-

ňováním a manipulací však vnímám výrazný rozdíl.Manipulaci lze chápat jako snahu přivést druhéhočlověka proti jeho vůli do situace, ze které má pro-spěch manipulující, a naopak vzniká újma manipulo-vanému člověku. Ovlivňování chápu spíše jako inspi-rování - poskytnutí podnětů, které mohou druhémučlověku pomoci se naučit či rozvinout něco novéhoa pro něj přínosného. Jde o nabídku, kterou druhýčlověk může využít po svém. Takový druh ovlivňovánílze chápat jako základní předpoklad pro učení.

Proto také Milton H. Erickson popisuje hypnózujako "tvořivé učení" a konstatuje, že hypnóza nabízí"zvláštní psychologický stav, ve kterém může pacientreasociovat a reorganizovat (přetvořit) své vnitřnípsychologické spletitosti způsobem, který vycházízjeho vlastních životních zkušeností. Hypnóza nemě-ní osobu ani její životní zkušenosti, slouží k tomu, abyse o sobě více dozvěděla, a umožňuje jí chovat se při-měřeněji." V podobném duchu dodává, že hypnóza"lidem pomáhá vykročit z jejich vlastních naučenýchomezení, aby mohli plněji objevovat a využívat svépotenciály". Zdá se, že zejména (ale nikoli výlučně)v ericksonovské škole hypnoterapie je velký důrazkladen na využití vlastních (naučených) zkušenostív jiném kontextu, díky čemuž klienti mohou své pro-

diskontinuita

následovat experimentálníinstrukce

rozvinoutosobní vnitřnízkušenost v bezpečnémvztahovém kontextu

krátká různá,ale většinou spíše delší (30- 60 min.)

hypnotizér by měl zkusitnajítjinýzpůsob, jak sepřipojitke klientovi

.riehypnabilita" subjektu

opravit a přeučitnežádoucí reakce

rozšířit,překročit,vytvořitněco nového (řešení), pře-kročithranice a omezení, vytvořenínovýchasociací

blémy překonat. Takové pojetí ovlivňování v hypnózeje velmi respektující a je přijatelné pro široké spek-trum klientů i terapeutů. Koresponduje zejména sespolupracujícím přístupem uvedeným v tabulce.

Seznam literatury na webupsychologiednes. eu