II. TÉMA V o j e n s k á m e d i c í n a

Mgr. Bc. Jiří Luňáček

Vojenské zdravotnictví v 19. století

DEFINICE

Vojenská medicína představuje souhrn vědomostí, praktických dovedností a schopností spojených s poskytováním zdravotnické péče v mimořádných nebo ve válečných podmínkách, vědomosti o úkolech a kapacitě vojsk s jinými organizacemi (moderní definice)

Dnes tvoří základní složku vojenské medicíny tzv. vojenská chirurgie, dříve tyto pojmy splývaly.

„U vojenských chirurgů praktická znalost anatomie převážila nad spekulacemi univerzitních lékařů - doktorů medicíny…“ (Hladký, O.)

CÍLE

Stálým a neměnným úkolem vojenské medicíny, resp. vojenské chirurgie, vždy bylo zabezpečit pomoc raněným vojákům ve válce nebo v jiných mimořádných podmínkách. Snížit co nejvíce jejich mortalitu (invaliditu) a navrátit co největší počet raněných do aktivního života

Snaha o poskytnutí pomoci každému raněnému, je limitována možnostmi tehdejších vojsk

I. SPECIFIKA A ODLIŠNOSTI

Nutnost lékařů pracovat a prosadit se v obtížných podmínkách a k tomu se ještě dokázat zkoordinovat s armádou

Obtíže:BojovéKlimatickéGeografickéHygienicko-epidemiologické (řečeno dnešními slovy)

II. SPECIFIKA A ODLIŠNOSTI

Bojové obtíže:Nutnost častých přesunůNedostatek času k poskytnutí plnohodnotné péčeNedostatek zdravotnického materiáluOdlišný charakter zraněníZachycení a nalezení raněných

Klimatické obtíže:Každé místo jiný problém (horko, zima, vlhko)Specifické druhy chorob

III. SPECIFIKA A ODLIŠNOSTI

Geografické obtíže:Problém poskytnutí zdravotní péče v špatně přístupném

terénu atd.

Hygienicko-epidemiologické obtíže:Epidemie a jejich šíření v důsledku velké koncentrace lidí a

jejich větší mobilityDaleko větší úmrtnost vojáků na nemoci než při samotných

bojových operacích Pro 19. století se užívá koeficient 6, který se však může případ

od případu lišit. (Horáčková, L., Vargová, L.)

IV. SPECIFIKA A ODLIŠNOSTI

Při ošetřování válečných poranění se zásady chirurgické činnosti odlišují od mírových podmínek:Je nutno ošetřit velký počet raněnýchRanění se dostávají k ošetřen opožděněJedná se často o mnohočetná a znečištěná poraněníZdravotnický personál nemusí být vždy trénovaný v

ošetřování tohoto typu zranění

I. HISTORIE VOJENSKÉ MEDICÍNY

S rozkvětem lázeňství vznikla nová skupina lázeňských pomocníku, tzv. „střihači“

Nebyli to lazebníci, jelikož nebyli členové lázeňských cechůNesměli samostatně provozovat lázněMohli dělat jen to, co přímo nebylo vázáno na lázně, tedy

zejména stříhání, ošetřování ran, pouštění žilou, napravování zlomenin atd.

II. HISTORIE VOJENSKÉ MEDICÍNY

Z počátku byly rozpory mezi lazebníky a střihači, jelikož obě skupiny se věnovaly mimo jiné chirurgii a konkurovaly si

Časem dosáhli střihači uznání a přiřadili se k různým cechům, paradoxně např. k lazebníkům

Střihači si z chirurgie udělali vlastní doménu a lazebníky z této oblasti postupně vytlačovali

Sami se začali označovat za ranhojiče či chirurgy

III. HISTORIE VOJENSKÉ MEDICÍNYFelčarství:

Polní ranhojičství

Ve středověku se pro potřeby raněných na vojenská tažení najímali všichni kdo se přihlásili

Brzy se však ustálil zvyk, najímat jen ty co měli předběžné vzdělání jako lazebník, střihač atd.

IV. HISTORIE VOJENSKÉ MEDICÍNY

Felčaři:Nejprve krom léčení i bojovaliByli podřízeni vrchnímu polnímu lékaři

Zpravidla řádně vzdělaný plnohodnotný lékařTěchto lékařů bylo u vojska více a nacházeli se v nejbližším

vojevůdcově průvoduSloužili převážně vojenské „elitě“

Jejich schopnosti byli různéČasto se jich nedostávalo

Až do 19. století nemůžeme mluvit o plánovité, jednotné zdravotní péči pro vojáky

Felčar léčí před stanem. 1 polovina 18. století

Úkoly felčara:Stříhání a holeníBojNapravování zlomeninVytahování kulí z těla

Nejčastěji pomocí zvláštních kleští nebo „navrtávače“ na kulkyPouštění žilou a přikládání baněkPodávání projímadel a dávidelVypalování ran rozžhaveným olejem

Strach z otravy střelným prachemAmputace atd.

V. HISTORIE VOJENSKÉ MEDICÍNY

Vytahování kulky a vypalování rány

Napravování zlomené ruky

Amputace:Bez utišujících prostředků (maximálně alkohol)Musela být provedena velmi rychleVelká ztráta krveČasté pooperační obtíže – velká úmrtnost

Zpočátku se řezy po oddělené končetině vypalovaly Od počátku 17. stol. se začalo využívat znovuobjevené

metody Ambroise Parého:Oddělit krvácející cévy, chytit je svorkou a udělat na nich ligaturu Jakési přišití cév k pokožce

VI. HISTORIE VOJENSKÉ MEDICÍNY

Znovuobjevené Parého metody k redukci krvácení

VII. HISTORIE VOJENSKÉ MEDICÍNY

Jiné možnosti redukce krvácení:Zatlačením palce na

cévuPoužití různých

opasků a škrtidelNanášení leptadel a

žíravin na krvácející cévy

Petitův šroubAtd.

Petitův šroub

Amputační schéma – redukce krve pomocí tlaku palce

Ambrosie Paré

*1510 (1509 ?)

+20.12.1590

I. OSOBNOSTI

Ambroise ParéPůvodně lazebnický učeň v Paříži

Navštěvoval zde i velkou pařížskou nemocnici Hôtel-DieuJako felčar prodělal různá tažení francouzského krále

Františka I.R. 1552 se stal královským chirurgem

Sloužil čtyřem po sobě jdoucím francouzským králům (Jindřich II., František II., Karel IX. A Jindřich III.)

R. 1554 byl přijat do kolegia chirurgů – osvědčil se jako vynikající ranlékař

Až do své smrti zastával nejvyšší lékařské místo v nemocnici Hôtel-Dieu

II. OSOBNOSTI

Parého přínos:Zavedl podvazování cév při amputacíchNahradil používání rozpáleného oleje a železa studenými

hojivými mastmi a obkladyZamítl vypalování ran a vyvrátil jedovatost střelného prachuZabýval se výrobou protézJako první popsal tzv. Fantómovou bolestNapsal díla o střelných ranách, napravování zlomenin, o

zlomeninách lebky, ale také o porodnictví

III. OSOBNOSTI

Andreas Vaselius

*31. 12. 1515

+15. 10. 1564

IV. OSOBNOSTI

Andreas VaseliusAnatom, považovaný za zakladatele moderní anatomieByl profesorem na univerzitě v PadověOsobní lékař řím. císaře Karla V. i jeho syna Filipa II. Anatomii studoval na lidských mrtvolách

Byl jedním z prvníchPoukázal na více jak 300 anatomických omylů Galéna

Jeho anatomie byla v protikladu k galénské anatomii, která vycházel z poznatků získaných na zvířatech a zdechlinách

Jeho anatomická vyobrazení znamenají veliký pokrokNejznámější díla – „Stavba lidského těla“ nebo

„Anatomické tabulky“

V. OSOBNOSTI

I. Reglement MT pro pěchotu z r. 1749

O nemocných a nemocnicích:V polní nemocnici velí velitel a Fähnrich

Je-li mnoho raněných tak dva FähnrichovéLéčí plukovní ranhojič (ráno navštěvuje pacienty)

Měl mít k ruce nižší ranhojiče (aby se od něj učili)Furýr se stará o hospodářské věci (skladuje věci vojáků) Je-li v nemocnici nad 100 raněných musí tu konat

Hauptmann každodenní inspekci

II. Reglement MT pro pěchotu z r. 1749

Fähnrich: Přiděluje ošetřovatele pro nemocné

1 na 10 nemocných, při těžkých nemocech 1 na 5 nemocných)Dozírá na zásobování a potřeby nemocnýchSpolu s ranhojičem vytváří denní hlášeníPřivolává knězeDozírá na stravování a rekonvalescenty

LITERATURA

TALLOT, L.: O felčarovi. Měsíčník Ciba. 1934, č. 3, str. 69-74.

ISTERIUS, M.: K teorii a praxi felčarů. Měsíčník Ciba. 1934, č. 3, str. 75-78.

DUFFY, CH.: The Army of Maria Theresa. 1 vyd. New York: Hoppocrene Books, 1977. 256 s. ISBN O-88254-427-6.

DĚKUJI VÁM VŠEM DĚKUJI VÁM VŠEM ZA POZORNOSTZA POZORNOST