Imisní monitoring – aneb jak se měří imise? V článku o „Imisním monitoringu – aneb jak se měří imise?“ se seznámíte s jedním z nejvíce skloňovaných pojmů současnosti a tím jsou imise. Dozvíte se, jak probíhá jejich měření, proč je důležité je neustále sledovat a vyhodnocovat. Seznámíte se sítí imisních stanic nejen v České republice, ale i na Slovensku. Životní prostředí je podle definice Ministerstva životního prostředí České republiky „systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami je především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“ Uvedená definice je pak bez své první věty i definicí dle zákona (§ 2 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí). Kvalita životního prostředí významně ovlivňuje kvalitu života člověka. Posuzování vývoje stavu životního prostředí vychází z průběžného monitorování jednotlivých složek životního prostředí Jednou z nejvíce sledovaných složek je ovzduší. Monitoring kvality ovzduší probíhá na základě měřicích stanic, které jsou rozmístěny po celém území České republiky a každou hodinu jsou sledovány vybrané znečišťující látky. Jedná se o tzv. imisní monitoring. Zhoršení kvality ovzduší a vyhlášení smogových situací se definuje právě na základě dat získaných z měřicích stanic při překročení prahových hodnot koncentrací ve vymezeném časovém intervalu. Co jsou imise? Škodliviny, které se volně rozptylují v ovzduší, ovlivňují jeho kvalitu a tím i zdraví člověka, byly pro základní hodnocení a monitorování stavu ovzduší definovány jako imise. Neméně významným pojem jsou emise, které představují unikající látky přímo z bodového zdroje znečištění, imise tak v podstatě představují emise volně rozptýlené v ovzduší, které přichází do kontaktu s různými meteorologickými jevy. Znečištěné ovzduší Imise pocházejí z různých zdrojů – přírodních i antropogenních (člověkem vytvořených). V posledních letech se člověk na znečištění ovzduší podílí stále více. Spalování fosilních paliv, automobilová doprava, průmysl, báňská činnost, ale i domácí topeniště mají významný vliv na zhoršování stavu ovzduší. Pro stav ovzduší jsou sledovány emise, které představují znečišťující látky měřené přímo na zdroji znečištění a imise, které se měří na imisních stanicích na jiných místech, ale převážně ve městech a okolí. Historie ochrany čistoty ovzduší Ochrana čistoty ovzduší na území České republiky má mnohem kratší historii než meteorologie a hydrologie. Po druhé světové válce byla hlavním cílem obnova hospodářství a péči o kvalitu ovzduší nebyla věnovaná výrazná pozornost. 50. léta V padesátých letech 20. století se postupně rozvíjel těžký průmysl a výstavba hnědouhelných elektráren v Podkrušnohoří, což mělo za následek zhoršení imisní situace v regionu. V tomto období byla hlavním garantem sledování imisní situace tzv. hygienická služba. Na konci padesátých let byl zapojen do omezování znečištění ovzduší i Český hydrometeorologický ústav, a to zejména výzkumem rozptylu znečištění v ovzduší. 60. léta V roce 1967 bylo zřízeno Ministerstvo lesního a vodního hospodářství (MLVH), v jehož kompetenci bylo zajišťování řízení kvality ovzduší, jehož činnost byla svěřena Hydrometeorologickému ústavu (HMÚ). Z hygienické služby přešla v roce 1968 do HMÚ skupina pracovníků pod vedením dr. B. Böhma. V Praze vznikl zvláštní útvar čistoty ovzduší (Laboratoř ochrany ovzduší, LOO) s regionálními pracovišti na pobočkách ústavu i s převedením správy observatoře Tušimice, která byla v roce 1966 zřízena Ústavem hygieny pro monitorování změn kvality ovzduší v podkrušnohorské oblasti v souvislosti s důlní činností a provozem velkých tepelných elektráren. 1
Transcript
Imisní monitoring – aneb jak se měří imise?
V článku o „Imisním monitoringu – aneb jak se měří imise?“ se seznámíte s jedním z nejvíce skloňovaných pojmů současnosti a tím jsou imise. Dozvíte se, jak probíhá jejich měření, proč je důležité je neustále sledovat a vyhodnocovat. Seznámíte se sítí imisních stanic nejen v České republice, ale i na Slovensku.
Životní prostředí je podle definice Ministerstva životního prostředí České republiky „systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek
materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami je především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“ Uvedená definice je pak bez své první věty i definicí dle zákona (§ 2 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí).
Kvalita životního prostředí významně ovlivňuje kvalitu života člověka. Posuzování vývoje stavu životního prostředí vychází z průběžného monitorování jednotlivých složek životního prostředí Jednou z nejvíce sledovaných složek je ovzduší. Monitoring kvality ovzduší probíhá na základě měřicích stanic, které jsou rozmístěny po celém území České republiky a každou hodinu jsou sledovány vybrané znečišťující látky. Jedná se o tzv. imisní monitoring. Zhoršení kvality ovzduší a vyhlášení smogových situací se definuje právě na základě dat získaných z měřicích stanic při překročení prahových hodnot koncentrací ve vymezeném časovém intervalu. Co jsou imise? Škodliviny, které se volně rozptylují v ovzduší, ovlivňují jeho kvalitu a tím i zdraví člověka, byly pro základní hodnocení a monitorování stavu ovzduší definovány jako imise. Neméně významným pojem jsou emise, které představují unikající látky přímo z bodového zdroje znečištění, imise tak v podstatě představují emise volně rozptýlené v ovzduší, které přichází do kontaktu s různými meteorologickými jevy. Znečištěné ovzduší Imise pocházejí z různých zdrojů – přírodních i antropogenních (člověkem vytvořených). V posledních letech se člověk na znečištění ovzduší podílí stále více. Spalování fosilních paliv, automobilová doprava, průmysl, báňská činnost, ale i domácí topeniště mají významný vliv na zhoršování stavu ovzduší. Pro stav ovzduší jsou sledovány emise, které představují znečišťující látky měřené přímo na zdroji znečištění a imise, které se měří na imisních stanicích na jiných místech, ale převážně ve městech a okolí. Historie ochrany čistoty ovzduší Ochrana čistoty ovzduší na území České republiky má mnohem kratší historii než meteorologie a hydrologie. Po druhé světové válce byla hlavním cílem obnova hospodářství a péči o kvalitu ovzduší nebyla věnovaná výrazná pozornost. 50. léta V padesátých letech 20. století se postupně rozvíjel těžký průmysl a výstavba hnědouhelných elektráren v Podkrušnohoří, což mělo za následek zhoršení imisní situace v regionu. V tomto období byla hlavním garantem sledování imisní situace tzv. hygienická služba. Na konci padesátých let byl zapojen do omezování znečištění ovzduší i Český hydrometeorologický ústav, a to zejména výzkumem rozptylu znečištění v ovzduší. 60. léta V roce 1967 bylo zřízeno Ministerstvo lesního a vodního hospodářství (MLVH), v jehož kompetenci bylo zajišťování řízení kvality ovzduší, jehož činnost byla svěřena Hydrometeorologickému ústavu (HMÚ). Z hygienické služby přešla v roce 1968 do HMÚ skupina pracovníků pod vedením dr. B. Böhma. V Praze vznikl zvláštní útvar čistoty ovzduší (Laboratoř ochrany ovzduší, LOO) s regionálními pracovišti na pobočkách ústavu i s převedením správy observatoře Tušimice, která byla v roce 1966 zřízena Ústavem hygieny pro monitorování změn kvality ovzduší v podkrušnohorské oblasti v souvislosti s důlní činností a provozem velkých tepelných elektráren.
1
70. léta Dle údajů OSN bylo Československo v roce 1978 na 3. místě nejvyššího zatížení SO2 v Evropě po NDR a Belgii. Pro boj s prašností jsou úspěšně zaváděny dvoustupňové odlučovače. Dochází k výraznému poškození smrkových porostů v Krkonoších a Jizerských horách. Zvyšuje výskyt alergií a onemocnění dýchacích cest u dětí. 80. léta Znečištění ovzduší v ČR dosahuje svého maxima. Na zhoršené imisní situaci se podílí i četné inverze. V důsledku masivního poškození a odumírání lesů dochází k jejich velkoplošné těžbě. Veřejnost začíná zvyšovat zájem o vliv ovzduší na lidské zdraví a probíhají demonstrace pro čisté ovzduší. Ke zdrojům znečištění se neřadí jen tepelné elektrárny, ale i lokální topeniště, dálkový přenos škodlivin a zvyšující se doprava. 90. léta Změna politické situace a převod ČHMÚ do působnosti nově vzniklého ministerstva životního prostředí umocnila zájem o kvalitu ovzduší. V této době vzniká na celém území ČR automatizovaná síť sledování kvality ovzduší zaměřená se zaměřením na škodliviny jako oxidu siřičitý, prach a oxidy dusíku. Významným zlomem koncem devadesátých let bylo odsíření elektráren a pokles emisí prachových částic. Postupně se pozornost zaměřila sledování jemných prachových částic PM10 a ozonu. Informační systém kvality ovzduší (ISKO) je rozvíjí od roku 1992. Protože ISKO navazuje na dřívější Imisní informační systém (IIS) obsahuje i data mnohem starší, například údaje o koncentracích oxidu siřičitého a prašného aerosolu ze stanic ČHMÚ v severních Čechách a v Praze jsou uchovány již od roku 1971. 21. století Monitorovací síť byla počátkem první dekády tohoto století komplexně rekonstruována a doplněna o sledování dalších látek, zejména polyaromatických uhlovodíků a posupně i jemných prachových částic PM2,5. V současnosti platí nový zákon o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb. Pro více z historie vývoj posuzování imisní situace doporučujeme dokumenty ČHMÚ zde: http://old.chmi.cz/reditel/sis/metzpr/CHMU_MZ_5_09_153_156.pdf http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/ruzne/vystava/CISTOTA/1.pdf Ochrana ovzduší – současnost Kvalitu ovzduší lze sledovat pravidelně na území celé ČR prostřednictvím sítě měřicích stanic tzv. imisního monitoringu. Imise se nacházejí všude kolem nás a mohou mít škodlivý účinek nejen na zdraví lidí a stav ekosystémů. Důležité je proto provádět jejich monitoring – sledování a vyhodnocování škodlivých látek ovzduší. Znečištěné ovzduší má dle platného zákona 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší definovány své limity pro stanovené znečišťující látky – tzv. imisní limity. Imisní limity pro ochranu zdraví lidí jsou stanoveny pro tyto znečišťující látky: SO2 , NO2, CO, PM10, PM2,5, Pb Imisní limity vyhlášené pro ochranu ekosystémů a vegetace: SO2, NOx. Kromě imisních limitů jsou v zákoně definovány i prahové (informativní, regulační a varovné) hodnoty pro vybrané znečišťující látky (jako SO2, NO2, PM10 a O3) pro které platí, pokud překročí své prahy hodnot, vyhlášení smogové situace. Co je imisní monitoring? Imisní monitoring v souladu se zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší je provozován Ministerstvem životního prostředí, který touto činností pověřil Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). ČHMÚ má povinnost sledovat průběh vývoje imisní situace. Zajišťuje tvorbu imisních map a je základním poskytovatelem dat. Data lze nalézt přímo na webových stránkách ČHMÚ, kde jsou k dispozici aktuální imisní situace (aktualizované každou hodinu), tabelární přehledy a ročenky, informace o překročení limitů pro vybrané znečišťující látky apod. V rámci Imisního monitoringu lze analyzovat v ovzduší nejrůznější látky nejen v plynech, srážkových vodách, ale i aerosolových částicích. Vše o kvalitě ovzduší naleznete zde: Jak se měří imise? Základem imisního monitoringu jsou dva typy sběru dat ze stanic měřicí imise:
- AIM = automatizovaný imisní monitoring– měření koncentrací probíhá přímo (on-line)
- MIM = manuální imisní monitoring – měření koncentrací probíhá dodatečně v laboratořích ČHMÚ Podmínky posuzování a hodnocení kvality ovzduší specifikuje prováděcí vyhláška o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší (tzv. imisní vyhláška 330/2012 Sb., o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích). Tato vyhláška definuje podmínky pro umísťování měřicích stanic a jejich počty na území zón a aglomerací tak, aby naměřené hodnoty byly reprezentativní pro větší územní celky v rámci ČR. Informace o rozmístění a počtu měřicích stanic jsou dostupné na adrese http://www.chmi.cz. ISKO – Informační systém kvality ovzduší Každoroční hodnocení kvality ovzduší vychází z dat ze stanic imisního monitoringu, která jsou evidována v imisní databázi tzv. Informační systém kvality ovzduší (ISKO), který provozuje ČHMÚ. Mimo údajů ze stanic imisního monitoringu ČHMÚ přispívají do ISKO další organizace, které se podílejí na sledování znečištění venkovního ovzduší v České republice (např. ZÚ-Zdravotní ústavy, VÚLHM-Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, ČEZ, městské úřady, aj.). Celkový přehled dat z ISKO je každoročně zpracováván a prezentován v podobě publikací „Znečištění ovzduší na území České republiky“, jejíž grafická a tabelární část je dostupná online na adrese http://www.chmi.cz (grafická část), http://www.chmi.cz (tabelární přehledy). Data z ISKO jsou využívána jako podklad pro zpracování ročenek MŽP a Zpráv o stavu ŽP, pro kraje a jejich ročenky o životním prostředí a další odborné zprávy (např. pro Český statistický úřad). AIM - Automatizovaný imisní monitoring AIM - Většina stanic je osazena analyzátory na měření koncentrací oxidu siřičitého (SO2), oxidu dusnatého (NO), oxidu dusičitého (NO2) a prašného aerosolu (PM10 – pevné částice do velikosti 10 um). Na menším počtu stanic jsou stanovovány koncentrace ozonu (O3) a oxidu uhelnatého (CO). Vybrané stanice AIM měří i koncentrace některých těkavých organických látek (benzen, toluen, xylen). Jaké metody se používají při měření imisí? Používané analytické metody, které se využívají v imisním monitoringu, jsou:
atomová a molekulová absorpční a emisní spektrometrie hmotnostní spektrometrie, iontová a plynová chromatografie, gravimetrie, elektrická konduktometrie pH-metrie.
Automatický prachoměr Měření prachových částic – vlevo čisté filtry, vpravo
Správa a obsluha měřicích sítí Správa a obsluha měřicích sítí je zajišťována pracovními skupinami nejen v Centrální laboratoři imisí a v odděleních poboček ČHMÚ, ale také například v observatoři v Košeticích a Tušimicích. Je zajišťován provoz imisní sítě a předávání dat, včetně obsluhy měřicích stanic, přenosu dat, přepravy vzorků a materiálů a dalšího servisu. Typy stanic Typy stanic, které slouží pro monitorování imisní situace, jsou:
dopravní – ovlivněná dopravou, umístěná do 50 m od komunikace s velkou intenzitou dopravy, stanice by měla reprezentovat linii v co nejdelší délce, Reprezentativnost se určuje pomocí délky komunikace: centrum města více než 100 m, předměstí více než 1000 m.
průmyslová – ovlivněná průmyslem, umístěná v areálu továrny nebo v místě předpokládaného zásahu vlečkou ze zdrojů zpravidla v převládajícím směru větru. Poloměr reprezentativnosti stanice je uváděn v hodnotách 10–100 m.
pozaďová – v nezatížených lokalitách, měří pozadí regionů, měst a průmyslových oblastí. Rozhodujícím kritériem by mělo být, že stanice není přímo ovlivněna žádným zdrojem. Poloměr reprezentativnosti stanice se zde liší podle typu oblasti:
o u stanic městských a předměstských: více než 1–1,5 km, o u stanic venkovských: více než 5 až asi 60 km (v ČR se většinou pohybuje od 10 do 20 km).
Aktuální imisní situace – aneb jaké je teď venku ovzduší? Aktuální imisní situaci na vybraných měřicích stanicích lze sledovat online, na webovém portálu Českého hydrometeorologického ústavu. Po kliknutí na aktuální hodinový přehled se zobrazí data dostupná ze stanic ČHMÚ. Každou hodinu se zde aktualizují data. V přehledné tabulce podle krajů nalezneme aktuální naměřené koncentrace znečišťujících látek z jednotlivých měřicích stanic z celé České republiky. V úvodní části nadpisu je také uveden čas poslední aktualizace.
Indexy kvality ovzduší Dle ČHMÚ je aktuální kvalita ovzduší vyjadřována pomocí tzv. indexů kvality ovzduší. Jednoduchým způsobem jsou naměřené koncentrace zařazeny podle 6tistupňové škály hodnot. Data tak jsou označena nejen čísly, ale i slovním popisem a barvou. Na každé imisní stanici je tak zhodnocen výsledný stav ovzduší dle nejhůře dosaženého stupně ze všech naměřených znečišťujících látek a slovně popsán jako kvalita ovzduší: 1 – velmi dobrá, 2 – dobrá, 3 – uspokojivá, 4 – vyhovující, 5 – špatná nebo 6 – velmi špatná. Legendu a hodnoty vymezených kategorií naleznete dole pod tabulkou „Aktuální přehled dat z automatizovaných stanic (neverifikovaná data).
Kolik stanic měří imise? Mimo údajů ze stanic imisního monitoringu ČHMÚ zajišťují měření kvality ovzduší i další subjekty na svých měřicích stanicích (ZÚ, VÚLHM, ČEZ…). Přehled lokalit, kde bylo měřeno znečištění ovzduší za rok 2011, jsou uvedeny v následující tabulce č. 1.
Tabulka 1 Přehled počtu lokalit podle vlastníka, kde se měří znečištění ovzduší v České republice, 2011
Zóna / aglomerace ČHMÚ ZÚ ČEZ P+S KMon SV Celkem
Aglomerace Brno 6 2 – – 5 – 13 Aglomerace Praha 15 6 – – – – 21 Zóna Jihočeský kraj 8 2 – – – – 10 Zóna Jihomoravský kraj 5 1 – – – – 6 Zóna Karlovarský kraj 4 4 1 – – – 9 Zóna Královéhradecký kraj 9 1 – – – – 10 Zóna Liberecký kraj 8 2 – – – – 10 Aglomerace Moravskoslezský kraj 17 2 2 – 1 6 28 Zóna Olomoucký kraj 6 1 – – 2 – 9 Zóna Pardubický kraj 5 2 1 – – 1 9 Zóna Plzeňský kraj 5 2 – – 5 – 12 Zóna Středočeský kraj 10 6 – 2 – – 18 Zóna Ústecký kraj 17 5 10 1 – – 33 Zóna Vysočina kraj 7 3 – – – – 10 Zóna Zlínský kraj 4 – – – 4 – 8 Celkem 126 39 14 3 17 7 206
Vysvětlivky ZÚ - Zdravotní ústav [vč. ZÚ Praha (11), HEL Cheb (1)] P+S - průmysl [ČESRAF (1), Vápenka Čertovy schody, a.s. (1)] + školství [SŠZE Žatec(1)] KMon - komunální monitoring [MÚ Třinec (1), Město Plzeň (5), Město Šumperk (1), Město Olomouc (1), Město Zlín (1), Statutární město Brno(5), Město Valašské Meziříčí(1)] SV - spoluvlastníci - ČHMÚ+Moravskoslezský kraj (4), ČHMÚ+Statutární město Pardubice (1), ZÚ+Statutární město Ostrava (2) Zdroj: ČHMÚ http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/grafroc/groc/gr11cz/tab/t211.html
Dle dostupných údajů ČHMÚ lze také zjistit aktuální počet stanic v krajích v odkazu zde. Jejich souhrnný počet můžeme sledovat v grafu 1.
Graf 1 – Počet měřicích stanic v krajích dle ČHMÚ ke dni 27.02.2013
UULM Ústí n.L.-město Ústí nad Labem UULK Ústí n.L.-Kočkov Ústí nad Labem UUKP Ústí n.L.-ZÚ- Pasteurova Ústí nad Labem UULD Ústí n.L.-Všebořická (hot spot) Ústí nad Labem
V roce 2012 byla ukončena činnost jedné ze dvou měřicích stanic v Mostě, kromě stanice ČHMÚ byla do roku 2012 v provozu měřicí stanice provozovaná Zdravotním ústavem. Z tabulky vyplývá, že nejvyšší zastoupení měřicích stanic se nachází shodně v okrese Most a Chomutov (7 stanic), dále Teplice a Ústí nad Labem (4 stanice) a nejméně je umístěno v okresu Žatec.
ČHMÚ, pověřený MŽP, spravuje Státní imisní síť na území celé České republiky. V důsledku snižování nákladů na měření znečištění ovzduší a plánovanou inovací Státní imisní sítě (SIS), byla dne 31.12.2012 ukončena měření škodlivin na vybraných stanicích na území České republiky. Omezení měření se týká pouze lokalit, kde hodnoty koncentrací byly dlouhodobě pod hodnotami imisních limitů.
Jak sleduje Ekologické centrum Most pro Krušnohoří imise?
V současnosti zajišťuje ECM monitoring imisní situace na 13 měřicích stanicích. K dispozici jsou data od ČHMÚ, Zdravotních ústavů a sítě ČEZ. ECM stahuje data a vyhodnocuje každý pracovní den aktuální imisní situaci po třech hodinách a aktualizuje grafy a tzv. indexy kvality ovzduší dle ČHMÚ. Aktualizace dat probíhá každý den v 6, 8, 11, 14, 17 a 20 hodin. V případě, že dojde ke zvýšení aktuální koncentrací znečišťujících látek v ovzduší, zvýší ECM frekvenci stahování a vyhodnocování dat z intervalu 3 hodin na každou hodinu až do zlepšení imisní situace.
Grafy a indexy kvality ovzduší, umístěné na webu ECM, udávají přehled koncentrací škodlivin v ovzduší za posledních 24 hodin. ECM tak zajišťuje dle dostupnosti dat:
grafy průměrných hodinových koncentrací, indexy kvality ovzduší, elektronický systém zasílání informací o vyhlášení nebo ukončení smogových situací, bezplatný 16tihodinový telefonní servis pro poskytnutí dat o kvalitě ovzduší a zodpovězení dotazů
Jak se sleduje kvalita ovzduší u nás a u slovenských sousedů? Česká republika: ČHMÚ spravuje síť imisního monitoringu na vysoké úrovni (cca 206 stanic). Od aktualizace dat, přes poskytování informací a aktuálních dat po upozornění a vyhlašování. Mimo jiné také zajišťuje Systém integrované výstražné služby (SIVS), kde jsou aktuálně vkládány výstrahy: počasí – voda – ovzduší. Smogová situace se vyhlašuje při překročení informativních, varovných nebo regulačních prahových hodnot pro znečišťující látky SO2, NO2, PM10, O3 dle přílohy č. 6 zákona č 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší.
Slovenská republika: Slovenský hydrometeorologický ústav spravuje stanice „Národnej monitorovacej siete kvality ovzdušia“ (NMSKO) a aktualizuje každou
hodinu naměřené koncentrace znečišťujících látek. Jedná se o cca 38 měřicích imisních stanic na Slovensku. Naměřená data však nejsou zařazena do žádných indexů kvality ovzduší ani jiných slovních popisů o aktuálním stavu ovzduší. Pouze data denních průměrů PM10 jsou zvýrazněny žlutě, pokud přesáhly hodnoty nad 50 µg.m-3. Kritéria kvality ovzduší (limitní a cílové hodnoty, meze tolerance, horní a dolní meze jsou uvedeny ve vyhlášce: MŽP SR č. 360/2010 Z. z. o kvalite ovzdušia. „Informačné prahy, výstražné prahy a záväzné texty vyhlásenia
a odvolania ich prekročenia“ jsou stanovena pouze pro SO2, NO2 a O3. Pro ozón se vyhlašuje tzv. ozónová smogová situácia.
Shrnutí: Zhoršování kvality životního prostředí v 60. letech minulého století a vyvrcholení imisní zátěže v 80. letech umocnilo význam ochrany ovzduší. Mimo meteorologie a hydrologie byla začleněna již v roce 1967 třetí sekce do Hydrometeorologického ústavu (HMÚ) – sekce ochrana čistoty ovzduší. Od roku 1992 dochází k postupnému rozvoji a budování Informačního systému kvality (ISKO). ISKO navazuje na dřívější Imisní informační systém (IIS) a z tohoto důvodu obsahuje i data mnohem starší. K roku 2011 se na celém území ČR pravidelně vyhodnocuje stav ovzduší a je zajišťován kvalitní monitoring imisní situace na 206 měřicích stanicích. Největší počet měřicích stanic (ke dni 27.02.2013) není překvapivě v Moravskoslezském kraji (28 stanic), ale v Ústeckém kraji (celkem 30 stanic). V Ústeckém kraji jsou sledovány ukazatele kvality ovzduší ve všech okresech, kde nejvyšší zastoupení stanic měřicí imise nalezneme v okrese Most a Chomutov.
ECM vyhodnocuje aktuální stav ovzduší každý den ze 13 měřicích stanic od poskytovatelů dat – ČHMÚ, ZÚ a ČEZ a průběžně každé 3 hodiny, případně každou hodinu v případě zhoršení imisní situace, aktualizuje indexy kvality ovzduší a grafické hodnocení na webu ECM. Na bezplatné Zelené lince 800 195 342 pak zodpovídá dotazy občanů na stav kvality ovzduší v době od 6 do 22h.
ECM tak poskytuje denně (mimo sobot, nedělí a svátků) 16hodinový bezplatný servis v podávání informací o kvalitě ovzduší v regionu Mostecka, Teplicka, Bílinska, Chomutovska a Lounska a to prostřednictvím bezplatné telefonní služby, e-mailem a umístěním informace o stavu ovzduší na webových stránkách ECM.
Autor: Ing. Radka Vlčková Ekologické centrum Most pro Krušnohoří Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s., Most
