IV. Cti svého otce i matku

IV. Cti svého otce i matku

Osnova

Znění

a) Patří čtvrté přikázání do dnešní doby?

b) Autorita

c) Přitakání vlastním dějinám

IV. Cti svého otce i matku

1. Žít jako křesťané v rodině

a) Znaky dnešní rodiny

b) Rodina jako místo přijetí a bezpečí

c) Rodina jako místo výchovy a vzdělání

d) Rodina jako „domácí církev“

IV. Cti svého otce i matku

2. Křesťané a politické společenství

a) Základy a cíle moderního politického

společenství

b) Principy důstojnosti člověka, obecného blaha;

princip solidarity a subsidiarity

c) Církev a stát

IV. Cti svého otce i matku

d) Protest a odpor ve svobodném demokratickém státě

e) Odpor proti nespravedlivé (státní) moci

3. Křesťané a jejich církev

IV. Cti svého otce i matku

Znění:

„Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl

na zemi, kterou ti dává Hospodin, Tvůj Bůh.“

(Ex 20,12)

„Cti otce svého i matku, jak ti přikázal Hospodin,

tvůj Bůh, abys byl dlouho živ a dobře se ti vedlo

na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“

(Dt 5,16)

IV. Cti svého otce i matku

Nepatří čtvrté přikázání již k přežitým normám?

Neplatilo pouze v nomádských kulturách?

Naše společnost – společnost individualit,

vlastního rozvoje, důraz na osobní svobodu...

Pedagogická forma k výchově dětí?

Příslib země jako symbol spásy...

IV. Cti svého otce i matku

IV. přikázání se obrací k dospělým Izraelitům, kteří se staví proti rodičům a tedy proti jimi reprezentovanému právnímu řádu, mravům a tradicím.  

Co je těmi tradicemi? "Étos Dekalogu" - viz I. přikázání... Já jsem Tě osvobodil...

Pozn.: význam Ježíšových slov (Mt 10,35.37) v kontextu IV. přikázání.

IV. Cti svého otce i matku

Rodina tehdy a nyní a jejich zakotvení v tradici. Rodina dnes: Dochází ke změně kompetencí, kdy

funkce které dříve plnila vícegenerační rodina, musejí nahrazovat instituce společnosti (výchova, vzdělání, duchovní kontinuita).

Vzpoura proti autoritě, která nakonec zasáhla i rodinu vzešla právě ze vzpoury proti autoritě v těchto institucích. Tento protest pak pokračoval v představě rodiny jako modelu demokratického sebeuskutečnění každého člena.

IV. Cti svého otce i matku

Přenos generačního konfliktu v rodině do společnosti - společnost bez tradice, bez dějin a bez autority.

Autorita a zdroj jejího vlivu: Otázkou však je, zdali se autorita podřizuje ještě vyššímu měřítku než je ona sama. Tak se kladou hranice i nároku autority a je možné se v případě útlaku proti autoritě odvolat.

Kontrolovatelnost autority.

IV. Cti svého otce i matku

IV. přikázání znamená přitakání dějinám a tradici společnosti i dějinám vlastní osoby.

Ve všem mezilidském jde o otevřenost vůči Boží vůli, o předávání Jeho slova.

Boží vůle znamená spásu, záchranu, svobodu a lásku, jako tehdy při osvobození z Egypta, při zaslíbení země Kanaán a konečně ve smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

V něm jsou zakotveni rodiče i další předcházející generace. Proto tvoříme Boží lid.  

IV. Cti svého otce i matku

„Dělejte svou práci ze srdce, jak by to ani neplatilo lidem, nýbrž Pánu (Kol 3,23).

Kde se vytrácí toto Boží slovo, tam se také humánní cíl přikázání úcty k rodičům míjí smyslem.

Kde je o pouhou „zákonnost“, tam přichází lidskost zkrátka.

IV. Cti svého otce i matku

IV. přikázání jako první přikázání druhé desky.

IV. přikázání a poukaz na něj ve velikonoční

liturgii Izraele.

Tehdejší hospodářské poměry a jejich vliv na

vztah rodičů a dětí.

Otec jako hlava velko (rodiny) byl zároveň

soudcem, vlastníkem a knězem.

IV. Cti svého otce i matku

1. Žít jako křesťané v rodině

Znaky dnešní rodiny

a) dnes je rodina většinou malé společenství

(tzv. nukleární rodina – rodiče a děti)

Rodinný život je oddělen od pracovního života.

Děti se vstupu do manželství většinou stěhují od

rodičů – význam prarodičů pro výchovu dětí.

IV. Cti svého otce i matku

b) změna postavení ženy a postoj manželů k dítěti

Rovnost důstojnosti muže a ženy.

Odklon od patriarchálního chápání manželství a

rodiny, sociální a hospodářské změny, umožnily

ženě větší samostatnost, nezávislost a účast na

hospodářském, politickém a společenském životě.

Spíše menší počet dětí. Náročnost ve výchově,

vzdělání.

IV. Cti svého otce i matku

c) rodinní příslušníci jsou dnes ve větší míře než dříve formováni společností, jejími životními formami a představami hodnot.

Dnes se rodina stává dílčím systémem společnosti.

Zkušenosti a znalosti rodičů mají jen relativní

význam.

Význam společenského a kulturního zázemí v

rodině pro úspěch dětí ve společnosti.

IV. Cti svého otce i matku

Diskuze o způsobech výchovy – direktivní, nedirektivní, emancipační... x „děti potřebují hranice – dr. Prekopová“. Relativizace manželství a rodiny „nemanželskými společenstvími“.

IV. Cti svého otce i matku

Rodina jako místo přijetí a bezpečí

Vysoké hodnocení osobnosti a osobních vztahů.

V rodině jsou děti konfrontovány s hodnotami a

představami o hodnotách, se selháním a vinou, s

rozdílnými názory a konflikty.

Tak mohou růst a zrát.

Problém smysluplného propojení rodinného

života a práce.

IV. Cti svého otce i matku

Rodina jako místo výchovy a vzdělání

Výchova není nekonfliktní proces.

Rodiče však musejí svoje postoje zdůvodňovat,

vysvětlovat a přibližovat chápání jejich dětí.

Význam rodičovské autority pro dospělé děti:

Předávat dějinné zkušenosti.

Zprostředkovat hodnoty, tradice a mravy

IV. Cti svého otce i matku

Rodina jako „domácí církev“.

Hlásání Božího slova

Slavení svátostí – také se děje v kruhu rodiny

Společná modlitba

Život ve světle víry – reflexe toho, co děláme ve

světle víry.

IV. Cti svého otce i matku

Křesťanská rodina má být otevřená k službě lásky vůči ostatním. Jako domácí církev přináší svou víru, své modlitby a své jednání do společenství a do celé církve.

IV. Cti svého otce i matku

2. Křesťané a politické společenství

Čtvrté přikázání vede náš pohled přes řád rodiny k

politickému společenství, k vykonávání politické

moci a ke stanovisku lidí k politické autoritě.

IV. Cti svého otce i matku

Svým učením, které se orientuje na osvobozující

vládu Boží, Ježíš relativizuje každé spojení s

určitou pozemskou vládní formou.

Tam, kde stát vykonává svou moc k prospěchu

všech, stojí ve službách Božích a může si dělat

nárok na respekt a poslušnost.

IV. Cti svého otce i matku

Základy a cíle moderního politického společenství

Římská říše

Konstantinovský obrat

Moderní stát a idea lidských práv

Rovnost všech občanů před právem.

Křesťané žijí ve všech politických formacích.

Vztah k člověku, jeho důstojnosti a lidským

právům?

IV. Cti svého otce i matku

Vůdčími principy politického společenství a politické autority jsou důstojnost člověka a obecné blaho.

Dále:

Princip solidarity

Princip subsidiarity.

IV. Cti svého otce i matku

Demokracie jako „nejlepší“ státní forma?

Nebezpečí v rozhodování o oblastech, které

nepatří do oblasti parlamentního rozhodování.

Přehlížení a potlačování menšin.

Absolutní suverenita v rámci nadstátních útvarů?

IV. Cti svého otce i matku

Církev a stát

Dějiny světa a dějiny spásy.

„Stát a církev každý ve své oblasti jsou jeden na druhém nezávislí a autonomní. Obě společenství, i když každé z různého titulu, slouží osobnímu i společenskému povolání člověka. Tuto službu pro dobro všech mohou tím účinněji vykonávat, čím lépe pěstují mezi sebou zralou spolupráci, ovšem s přihlédnutím k místním a dobovým okolnostem.“ (GS 76)

IV. Cti svého otce i matku

Poslání církve se jasně liší od poslání politiky. Církev žádný konkrétní politický program nepředkládá. Církev svědčí o transcendentálním horizontu, jak je zjeven v Ježíši Kristu. Tento horizont je pak východiskem pro působení církve ve světě. Tak vnáší ono teologické (theos-logos – mluví Bůh) do světa.

IV. Cti svého otce i matku

Proto je pro křesťana politická sféra velmi důležitou sférou jednání:

Křesťan není dispenzován od politické

odpovědnosti (to se však týká veškeré jeho

činnosti tzv. „ve světě“).

IV. Cti svého otce i matku

Ambice státu stát se všeobsahující a všerozhodující veličinou lidské existence. Takové zpolitizování všech oblastí lidského života znamená zúžení a ztrátu lidství.

Křesťané přispívají k obecnému blahu Platí daně Jsou loajální vůči politickému společenství a

demokraticky zvoleným členům parlamentu

IV. Cti svého otce i matku

Vztah státu a církve

Církev má mandát veřejného činitele a plní úkol

strážce a ochránce člověka ve státě.

Církev není jen společenské zájmové sdružení, ale, svědkem transcendentálního horizontu.

IV. Cti svého otce i matku

Protest a odpor ve svobodném demokratickém státě

Existence iniciativ proti státním zákonům.

Prostředky legálního demokratického odporu.

Právo na odboj.

IV. Cti svého otce i matku

Fenomén „občanské neposlušnosti“.

Počítá se sankcemi za porušení zákona.

Jsou morálně nepřípustné takové akty občanské

neposlušnosti, které by vedly k závažným

narušením svobody druhých a jejich legitimních

nároků.

IV. Cti svého otce i matku

Odpor proti nespravedlivé (státní) moci

Uzurpátor, tyran K oprávněnosti nutnost naplnění následujících

podmínek (KKC 2243). v případě jistého závažného a dlouhotrvajícího

porušování základních práv, když byly vyčerpány všechny pokusy dosáhnout

změny jinými cestami, když se tím nevyvolají ještě horší nepořádky, když je oprávněná naděje na úspěch, není-li možné rozumně předvídat lepší řešení.

IV. Cti svého otce i matku

Podle instrukce Kongregace pro nauku víry je „plně oprávněné to, že ti, kteří trpí útisk od vlastníků bohatství nebo politické moci, mohou použít všechny morálně použitelné prostředky k tomu, aby dosáhli takových struktur a institucí, ve kterých budou skutečně respektována jejich práva.“

Konkrétní jednání se pak řídí hodnotami lidské důstojnosti a svobody. Neexistuje však skutečné osvobození, pokud nejsou od počátku respektována práva na svobodu.

IV. Cti svého otce i matku

O ozbrojeném odporu je možno uvažovat jen tehdy, jsou-li vyčerpány všechny ostatní možnosti pokojného odporu (nenásilí).

Pavel VI., Populorum progressio: ozbrojený odpor by mohl být ospravedlnitelný tehdy, když se má ukončit zřejmá a dlouhá tyranie, která závažně porušuje základní lidská práva a poškozuje obecné blaho země.

IV. Cti svého otce i matku

3. Křesťané a jejich církev

Mnozí křesťané však mají vůči církvi výhrady a

kritický odstup. Otázkou je, jestli nebo nakolik lze

od sebe oddělit ono božské a lidské.

Ono božské: církev jako Boží tělo, s Kristem jako

jeho hlavou, jako příbytek Ducha...

IV. Cti svého otce i matku

Ono lidské: nutno rozlišovat úřad, odpovědnost, kterou tento úřad nese a konkrétního člověka.

Mnohdy, i přes mnohé výhrady vyjadřujeme úctu k úřadu, který jedinec zastává, i když je člověk, který tento úřad zastává je jakkoliv slabý a odborně nebo teologicky nekompetentní, přesto nese plnou odpovědnost za rozhodnutí, která koná; nese tak celou tíhu toho úřadu a z tohoto titulu si zaslouží naši úctu.

IV. Cti svého otce i matku

To však nevylučuje kritiku jak lidských slabostí tak i odborné a teologické nekompetentnosti.

Je však nutno rozlišovat mezi kritikou, která napadá podstatu úřadu a kritikou oněch lidských slabin a odborné nebo i teologické nekompetentnosti.

Kritika má být věcná, nikoliv osobní. Nutná je velká citlivost a jemnost, snaha

chránit se bulvarizace, skandalizace, jak místní – např. farní, tak mediální...

IV. Cti svého otce i matku

Osnova

Znění

a) Patří čtvrté přikázání do dnešní doby?

b) Autorita

c) Přitakání vlastním dějinám

IV. Cti svého otce i matku

1. Žít jako křesťané v rodině

a) Znaky dnešní rodiny

b) Rodina jako místo přijetí a bezpečí

c) Rodina jako místo výchovy a vzdělání

d) Rodina jako „domácí církev“

IV. Cti svého otce i matku

2. Křesťané a politické společenství

a) Základy a cíle moderního politického

společenství

b) Principy důstojnosti člověka, obecného blaha;

princip solidarity a subsidiarity

c) Církev a stát

IV. Cti svého otce i matku

d) Protest a odpor ve svobodném demokratickém státě

e) Odpor proti nespravedlivé (státní) moci

3. Křesťané a jejich církev