Od Tachtadžjana a Nováka k APG IIICílem rostlinných systematiků už od Lin-néovy doby je vytvořit systém klasifikacerostlin, který by co nejlépe odrážel vzájem -nou evoluční příbuznost taxonů, zejménadruhů, rodů, čeledí a řádů. Od 18. stol. stá-le roste množství a mění se povaha znaků,na nichž je klasifikace postavena. Zatímcona samém začátku šlo výhradně o sche-maticky pojímané morfologické znakya výsledný systém byl převážně umělý,uplatnily se v minulém stol. zásadně např.poznatky získané studiem chromozomůa jejich počtů. Během posledních 20 letpak významně zlepšily klasifikaci meto-dy molekulární biologie. Z metodickéhohlediska není použití dalšího souboru zna-ků nic nového, důsledky jsou však značné.Mimo jiné i z tohoto důvodu má rostlinnýsystém dnešních vysokoškolských před-nášek jen málo společného se systémempodle A. Tachtadžjana nebo F. A. Nováka,který jsme vyslechli ve stejných posluchár -nách před čtvrtstoletím a který v uprave-né podobě tvoří základ Klíče ke květeněČR. Přinejmenším z didaktického hledis-ka je tento rozpor nežádoucí. Pro seznamčeské květeny i seznam zavlečených druhůjsme tudíž přijali třetí verzi klasifikacecévnatých rostlin z r. 2009 s použitím
molekulárních poznatků (APG III – Angio -sperm Phylogeny Group III), jak ji rozpra-covávají internetové stránky AngiospermPhylogeny Website (Stevens 2001). Tatoverze je ve srovnání s oběma předchozí-mi ustálenější a proniká nejen do učebnic,ale také do určovacích příruček a herbářů.Jestliže v některých částech systému sezměnilo jen málo, jinde nezůstal kámenna kameni. Např. v čeledi krtičníkovitých(Scrophulariaceae) setrvávají z naší květe-ny jen rody krtičník (Scrophularia), diviz-na (Verbascum) a blatěnka (Limosella).Všechny polocizopasné rody je podle mo -lekulárních poznatků nutné převést dočeledi zárazovitých (Orobanchaceae), za -tímco rozrazily (Veronica), lnice (Linaria)a jejich příbuzní se řadí do čeledi jitro -celovitých (Plantaginaceae) a puštička(Lindernia) do samostatné čeledi Linder-niaceae. Do jiných čeledí patří rovněž za -vlečené kejklířky (Mimulus) a pavlovnieplstnatá (Paulownia tomentosa). Tyto změ-ny si vyžádají spoustu práce během pří-pravy nového vydání klíče, kdy bude třebapřepracovat klíče k určení čeledí i rodůa nově uspořádat rozsáhlé partie knihy.
Dvacet druhově nejbohatších čeledí (po -dle systému APG III) české květeny uvádítab. 4 na str. XXIV. Členění na domácía nepůvodní druhy, archeofyty a neofytyi koncept dodatečných poddruhů jsouvysvětleny v článku Botanické součty, roz-díly a podíly (str. 69–72 tohoto čísla Živy),kde čtenář najde i další souvislosti.
Křídlatky: Fallopia versus ReynoutriaBěžného uživatele určovacích příručeka obecněji rostlinných jmen se „velká“taxonomie nijak zvlášť netýká, neboť zdro-jem potíží jsou především změny rodovéhopojetí. Ty vycházejí z faktu, že rostlinnéjmenosloví by mělo být jedním z nástro-jů, jak vyjádřit vzájemnou evoluční pří-buznost jednotlivých taxonů. Zjednodu-šeně lze říci, že všechny druhy jednohorodu by si měly být evolučně příbuznější(a současně i podobnější) než jakémukolidruhu řazenému do jiného rodu.
Informace získané v posledních deseti-letích metodami molekulární taxonomievedly k mnoha změnám v rodovém pojetí.Nezřídka se ukázalo, že poměrně podobnédruhy jsou navzájem evolučně vzdálené,zatímco jiné nápadné morfologické rozdí-ly představují pouze ojedinělé adaptace,kterým nelze přikládat při klasifikaci roz-hodující význam. V některých případechmolekulárně taxonomické výzkumy pod-pořily starší názory a přístupy navrženénapř. na základě morfologických znakůa fytogeografických kritérií, naopak jindese dosud spíš nedaří najít vhodné morfo-logické znaky odpovídající hypotézám for-mulovaným podle výsledků molekulár-ních metod.
Změny v rodovém pojetí se např. dotklydříve rozsáhlého rodu hvězdnice (Astersensu lato, tj. v širokém smyslu; obr. 2 a 3).Zavlečené „americké astry“ jsou našimhvězdnicím (Aster) tak málo příbuzné, žeje vhodné zařazení nejen do samostatnýchrodů astřička (Symphyotrichum) a Eury-bia, ale také do jiného subtribu, což je ta -xon sdružující příbuzné rody v rámci jed-né čeledi. Invazní křídlatky (Reynoutria)
Čeští botanikové i ostatní zájemci o poznání naší flóry mají přes 10 let k dispo-zici jednosvazkový Klíč ke květeně České republiky (Kubát a kol. 2002), kterýumožňuje bezpečně určit většinu domácích, zdomácnělých a častěji zavléka-ných nebo pěstovaných cévnatých rostlin. Po Polívkově Klíči k úplné květenězemí koruny České z r. 1912 jde o první příručku, která se vztahuje výhradněk území České republiky, neboť všechny následující klíče a seznamy pokrýva-ly bývalé Československo, v meziválečném období včetně někdejší Podkarpat-ské Rusi. Výhradně k současnému území našeho státu se samozřejmě vztahujei Květena České republiky (Hejný a Slavík 1988 a další, viz Živa 2012, 4: LXXX).Je to sice velmi významná monografie, zatím však není kompletní a k tomunejstarší svazky začínají být obsahově zastaralé. Oba citované klíče bylo možnézároveň použít jako seznam květeny (v současném slovníku checklist), což sepřinejmenším v druhém případě i dělo. Vzhledem k existenci uvedeného jedno -svazkového klíče by se mohlo zdát, že žádný další seznam ne potřebujeme. Navícpodle poměrně rozšířeného názoru o biodiverzitě střední Evropy už víme téměřvšechno. Ve skutečnosti se za uplynulé desetiletí v rostlinné taxonomii hodněvěcí změnilo – zejména použitím molekulárních metod – a zároveň pokračujepoznání domácí květeny, která je značně dynamická, v posledních staletíchpředevším vlivem člověka. V loňském roce proto vyšel nový Seznam cévnatýchrostlin květeny České republiky (Danihelka a kol. 2012), který navazuje na Klíčke květeně ČR a shrnuje nové taxonomické poznatky, jež se nashromáždily odjeho vydání. Základní číselné údaje o naší květeně, jejím ohrožení a podíluzavlečených druhů přináší článek na str. 69–72. Tento pří spěvek přibližuje narůzných případech, s jakými potížemi se museli vyrovnat sestavitelé seznamu,proč se rozhodli tak, a ne jinak, proč se některé druhy ztratily a jiné přibyly,proč se některé jméno změnilo a jiné nikoli. Zkrátka čtení pro všechny, kteříchtějí odpověď na opakovanou otázku: „Proč to zase změnili?“
Svolení k použití archu č. 715.12 bylo udělenopouze pro tištěnou Živu.
Uvedený obr. Ranunculus ficaria najdete nainternetové adrese:
se u nás tradičně oddělují do samostatné-ho rodu, zatímco většina současných kvě-ten se řídí názorem belgického taxonomaL.-P. Ronse De Craenea, který tyto invaznídruhy východoasijského původu před čtvrt-stoletím převedl do rodu opletka (Fallopia).Taxonomické studium za použití moleku-lárních metod však nedávno ukázalo (Gal -laso a kol. 2009), že oddělení křídlatek dosamostatného rodu lépe odráží příbuznostv rámci čeledi rdesnovitých (Polygona -ceae). Vzhledem k tomu, že taková klasifi -kace navíc na rodové úrovni odděluje do -mácí nebo archeofytní bylinné liány odobtížných vetřelců, zůstává v seznamu tra -diční pojetí.
Příkladem opačného postupu je spojenírodů huseníček (Arabidopsis) a řeřišnič-ník (Cardaminopsis) z čeledi brukvovitých(Brassicaceae); z čistě nomenklatorickýchdůvodů je v tomto případě nutné přijmoutjméno Arabidopsis. Ostatně morfologickérozdíly mezi oběma tradičně rozeznáva-nými rody byly poměrně nepřesvědčivéa převážně kvantitativní. Spojení obou rodůpodporuje i fakt, že ve Skandinávii rostealotetraploidní huseníček A. suecica, kte-rý má jeden genom z huseníčku rolního(A. thaliana) a druhý z řeřišničníku píseč-ného (C. arenosa; Jakobsson a kol. 2006).
Někdy umožňují výsledky molekulár-ních studií různou interpretaci a variantnířešení: v těchto případech jsme se snažilizvolit takové rodové pojetí, které zname-nalo menší zásah do zavedeného jmeno-sloví. Obvykle jsme také přihlédli k tomu,jak se k rodovému pojetí stavějí botanikovéze sousedních zemí, kde jsou k dispozicinově vydané klíče a seznamy, a to zejménav Rakousku (Fischer a kol. 2008) a Němec -ku (Buttler a Hand 2008, Jäger 2011). Dů -vod k „opisování“ je nasnadě: se soused-ními zeměmi nejčastěji spolupracujeme,a je proto výhodné, pokud se táž rostlinataké stejně jmenuje. Podobně jsme vzaliv potaz rodové členění použité v zatímnedokončeném celoevropském seznamucévnatých rostlin The Euro+Med PlantBase (Euro+Med 2006) a ve vydanýchsvazcích květeny Flora Nordica (Jonsell2000 a další), jež představuje jednu z nej-precizněji zpracovaných současných flór.Ve skupinách, kde se názory na rodovépojetí značně liší nebo kde lze očekávatdalší změny (např. u brukvovitých), a v če -ledích zpracovaných v 8. svazku KvětenyČR jsme zásahy z ryze praktických důvo-dů odložili. Ve srovnání s klíčem z r. 2002se změny vymezení týkají 45 rodů; zatím-co 25 rodů úplně „zmizelo“ a u dalších sezměnilo jejich vymezení, 35 rodů se nově„objevilo“. To se odrazilo změnou rodo -vého zařazení asi 225 druhů, poddruhůa kříženců, z čehož 65 úprav jde na vrubpřijetí samostatného rodu chlupáček (Pilo-sella). Rodové pojetí ve výsledném sezna-mu má také nezanedbatelný subjektivníprvek, a to je třeba mít na paměti při posu-zování nejrůznějších statistik.
Dvacet druhově nejbohatších rodů po -dle Seznamu cévnatých rostlin květeny ČR(srov. Danihelka a kol. 2012) uvádí tab. 5.Členění na domácí a nepůvodní druhya koncept dodatečných poddruhů jsouvysvětleny v článku na str. 69–72 tohotočísla Živy, kde je také uveden stručnýkomentář.
Druhy, poddruhy a varietyZákladní taxonomickou jednotkou v zoo-logii i botanice je druh, a proto také druhytvoří nejdůležitější položky všech sezna-mů, květen i určovacích klíčů. Na jejichvymezení v domácí květeně se středo -evropští taxonomové vcelku shodnou. Exis -tují i sporné otázky, ty se ale týkají malé-ho počtu rostlin. Druhy u apomikticky serozmnožujících rostlin se svou biologickoupodstatou výrazně liší od druhů u rostlins převládajícím pohlavním rozmnožová-ním, v jednotlivých skupinách však najde-me obecně dodržované konvence. Např.u ostružiníků (Rubus) musí mít určitýapomiktický morfotyp areál o poloměrunejméně 20 km, aby mělo smysl ho popsatjako druh, zatímco u jeřábů (Sorbus) setakový požadavek neuplatňuje. Při prácina seznamu jsme se naštěstí mohli opříto názory příslušných specialistů.
Mnohem větší potíže jsou s poddruhy,které nejčastěji představují morfologickyrozdílné regionální nebo ekologické va -rianty uvnitř druhů. Např. pracovní defi-nice přijatá v monografii Flora Nordica(Jonsell 2004; Květena ČR se v tomto ohle-du příliš neodlišuje) vyžaduje, aby se pod-druhy lišily nejméně dvěma navzájemnezávislými morfologickými znaky. Mezidvěma poddruhy se obvykle nacházejípřechodné zóny a jednotlivé rostliny častonelze jednoznačně určit. Důležitá je geo-grafická, ekologická nebo aspoň fenolo -gická diferenciace. Jinými slovy, dva pod-druhy by se neměly vyskytovat na jednommístě, zejména ne v jedné populaci. V tompřípadě je vhodnější klasifikovat rozdílnérostliny buď na druhové úrovni, anebo jakorůzné variety. Mezi dvěma různými druhyby však neměli existovat morfologickyintermediární a zároveň plodní jedinci,případně by měli být velmi vzácní. Při se -stavování seznamu a srovnání s přístupemv sousedních zemích jsme si uvědomili,že se s kategorií poddruhu v naší květe-ně zachází poměrně štědře. Příkladem jezvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare),u něhož klíč sice uvádí tři subspecie, před-chází však poznámka, že „jsou mezi sebouspojeny četnými přechody“, a v 6. svazkukvěteny se u jedné z nich dočteme, že sevyskytuje „jako příměs v populacích subsp.orbiculare v Bílých Karpatech“. K tomupřistupuje fakt, že se vnitrodruhové čle-nění zvonečníku hlavatého v celé středníEvropě přejímá z monografie staré víc než100 let (Schulz 1904), která budí nedůvěru,neboť poddruhy z této původně dizertač-ní práce nedávají geografický a většinouani ekologický smysl. Proto jsme se roz-hodli ne přijmout u této ohrožené rostlinyžádné vnitrodruhové členění a počkat, ažněkdo její proměnlivost seriózně zhodno-tí. Třeba svým poněkud „lehkovážným“přístupem k podobnému studiu vybídne-me. Při práci na seznamu jsme se setkalis množstvím případů, kde sice existujesilné podezření, že si určité morfologickéodchylky hodnocení na úrovni poddruhunezasluhují, přesto nelze věc s dobrýmsvědomím rozhodnout takzvaně od stolu.
Kulturní rostlinyHodnocení variability kulturních rostlin jemnohdy složitější než klasifikace planěrostoucích druhů. V minulosti se i zde
široce uplatňovaly kategorie Mezinárod-ního kódu botanické nomenklatury (odr. 2011 Mezinárodní kód nomenklaturyřas, hub a rostlin), o čemž se můžeme pře-svědčit např. v Klíči ke květeně ČR, kde vezpracování rodu brukev (Brassica) najde-me čtyři poddruhy a 10 variet. Tento pří-pad působí ještě poměrně střízlivě, stačíale nahlédnout do některých monografiíkulturních rostlin, kde nás vyvede z mírynepřehledná džungle poddruhů, variet,konvariet, subvariet, forem a subforempřipomínající Synopsis středoevropskéflóry (Ascherson a Graebner 1886–98),ačkoli jsou to často díla o mnoho deseti-letí mladší. Taxonomické kategorie podlebotanického kódu však slouží k popisua klasifikaci proměnlivosti organismů,která je výsledkem přirozeného výběru,zatímco nápadná morfologická variabilitakulturních rostlin je výsledkem uměléhovýběru zaměřeného na užitkové vlastnos-ti. Výsledné artefakty pak často v příroděbez péče člověka neobstojí. Je tedy zřejmé,že klasifikace kulturních rostlin jako pod-druhů nedává smysl a naopak zatemňujevýznam tohoto taxonomického ranku v hie -rarchii biologické klasifikace. Snažili jsmese proto v závislosti na míře morfologic-kých rozdílů oddělovat přírodní populaceod planých buď na úrovni samostatnýchdruhů, anebo variet. Příkladem druhéhopřístupu je konopí seté (Cannabis sativa),kdy plevelné rostliny hodnotíme jako C. sa -tiva var. spontanea. Tento přístup je i prak-tický, poněvadž samčí rostliny se obvyklenedají určit a ke spolehlivému určenísamičích rostlin potřebujeme zralé plody.
K vnitrodruhové klasifikaci kulturníchrostlin se nejlépe hodí taxonomické kate-gorie Mezinárodního kódu nomenklaturypěstovaných rostlin (Brickell a kol. 2009).Dobře známá a zavedená jsou jména kul-tivarů, s nimiž se setkáme třeba v samo-obsluze. Jablka odrůdy Topaz by se vefloristickém seznamu s použitím obounomenklatorických kódů jmenovala Ma -lus domestica ′Topaz′. Jména kultivarůneboli odrůd se však do seznamu dostalajen výjimečně, pokud tyto rostliny zpla-ňují. Mnohem častěji jsme u některýchrodů použili formální kategorii skupina(Group), která sdružuje kultivary a jednot -livé rostliny na základě podobnosti v urči-tých znacích, většinou morfologických.U okrasných rostlin jde často o kultivaryvzniklé postupným křížením několika pla-ných druhů, kdy ani neexistuje vhodnéjméno podle botanického kódu. Např. Lin-né sice popsal kadeřávek jako Brassicaoleracea var. sabauda, vhodnější je všakoznačovat tuto méně častou zeleninu jakoB. oleracea skupina Sabauda (B. oleraceaSabauda Group), česky brukev zelná sku-pina Sabauda nebo jednoduše kadeřávek,nikoli pseudovědecky brukev zelná kade-řávek. Překvapit může použití skupinu pšenic (Triticum). V Klíči ke květeně ČRje uvedeno 8 druhů, z nichž pět popsala pojmenoval už C. Linné. Dnes víme, žekromě vzácně pěstované diploidní pšeni-ce jednozrnky (T. monococcum) jde o tetra-ploidní nebo hexaploidní rostliny, kteréobsahují jeden nebo dva genomy z rodumnohoštět (Aegilops). Přijmeme-li druhy nazákladě genomové konstituce, je třeba protetraploidní pšenice použít jméno T. tur -
gidum; sem patří tvrdé pšenice pěstovanév Itálii pro mouku na výrobu těstovin (se -mola di grano duro), T. turgidum skupinaDurum, dosud převážně označované T. du -rum. U nás nejčastěji pěstovaná pšeniceje hexaploidní pšenice setá (T. aestivum),zastoupená jak skupinou Aestivum, takméně často špaldou (skupina Spelta, proniž se častěji používá binom T. spelta).Žádná z polyploidních pšenic není známaz přírody: jsou to druhy, které vytvořilběhem neolitu člověk a navzdory nápad-ným morfologickým rozdílům jde o blíz-ce příbuzné rostliny podobné genomovékonstituce. Přístup použitý v seznamučeské květeny není nijak originální, stejněpostupoval např. D. J. Mabberley ve vyni-kající příručce Plant-Book (2008).
KříženciUrčování kříženců má v české botaniceznačnou tradici. Uvádějí je mimo jiné oběvydání Dostálovy květeny, Květena ČRa Klíč ke květeně ČR. Ze zahraničníchkvěten se křížencům podrobně věnuje např.C. Stace ve vynikající New Flora of the Bri-tish Isles (2001). Tento přístup zdalekanení samozřejmý a např. v rakouském klí-či (Fischer 2008) jsou kříženci zmíněnijen výjimečně. Obecně platí, že spolehlivéurčování kříženců je mnohem obtížnějšínež určení „čistých“ rostlin. Obtíže při-bývají s mírou variability druhů: pokud jineznáme dostatečně, je pravděpodobnostsprávného určení kříženců malá. V minu-losti byli botanikové odkázáni na morfolo -gické znaky, mohli prohlédnout pyl a vzítv potaz fertilitu podezřelé rostliny. K tomupozději přistoupila možnost spočítat chro-mozomy, a tím spolehlivě určit křížencerodičovských druhů různých ploidníchúrovní, pokud jsme měli k dispozici živérostliny. Další nástroje poskytly molekulár-ní metody a průtoková cytometrie, která jemnohem pohotovější než tradiční cyto -taxonomický přístup a často ji lze použíti v případech, kde předpokládané rodičov-ské druhy sice mají stejný počet chromozo -mů, ale současně se liší velikostí genomu.
Opakovaně se dnes při revizi herbářo-vých dokladů ukazuje, že rostliny určenédřív jako kříženci velmi pravděpodobněpředstavují jen krajní případy variability
domnělých rodičů, a že tedy některé staršíúdaje o výskytu kříženců jsou mylné. Olo-moučtí kolegové B. Trávníček a M. Dančáknapř. nedávno zjistili, že rostliny, podlenichž kdysi K. Domin popsal pod jménemGlyceria ×digenea křížence zblochanuvodního (G. maxima) a z. řasnatého (G. no -tata), nenesou žádný příznak hybridníhopůvodu a s největší pravděpodobností jdeo robustní exempláře druhého z domně-lých rodičů. Takový kříženec nejspíš anineexistuje a dominovské jméno patří dosynonymiky zblochanu řasnatého. Stejnýautor také popsal z vátých písků v Polabísmělek Koeleria pseudocristata jako morfo -logicky přibližně intermediární druh mezismělkem štíhlým (K. macrantha) a s. jeh -lancovitým (K. pyramidata). Jméno se celéstoletí potulovalo českou botanickou lite-raturou, aniž někdo věděl, o jaké rostlinyve skutečnosti jde. Kolegové z výše uvede -ného pracoviště však nedávno zjistili, že jeto ve skutečnosti fantom a že typové her-bářové doklady představují směs obouuvedených druhů. Zatím u nás nikdo ne -sbíral ani jejich křížence, kterého K. Do -min pod jménem K. ×dubia uváděl z pís-čin u Staré Boleslavi. Uvedené příkladyukazují, proč někteří kříženci z naší kvě-teny „zmizeli“, a také ilustrují obtíže, ježse s určováním kříženců pojí. Některé rodya příbuzenské skupiny důkladné studiumteprve čeká, a proto můžeme ještě počítatse změnami také v seznamech květeny.
Zase změnili jméno!Ačkoli je nomenklatorická stabilita jednímz cílů vědeckého jmenosloví, jsou některéjejí principy současně zdrojem nestability,byť je takových změn poslední dobou vestředoevropské květeně pořídku. Navícv určitých případech je možné zavedenájména konzervovat, čehož také rozumníbadatelé využívají. U málo frekventovanýchjmen je však vhodné dát volný průchodnomenklatorickým zásadám a pravidlům.Uplatnění principu priority např. způso-bilo, že pryšec kosmatý se musí jmenovatEuphorbia illyrica namísto E. villosaa kostřava nepravá Festuca pulchra, niko-li F. pseudovina, jelikož obě jména v uve-dených párech se vztahují k témuž taxo-nu, avšak první je vždy starší než druhé.
Podobně je zdrojem změn i princip typifi -kace: každé nově uveřejněné jméno jevázáno na nomenklatorický typ, což jev případě druhu nebo poddruhu preparo-vaná rostlina uložená v herbáři. Nově uve-řejněná jména jsou bez uvedení typu (od1. ledna 1958) neplatná a pro jména pub-likovaná před zavedením tohoto ustano-vení se typy (přesněji lektotypy) určujídodatečně podle přesných pravidel. U ně -kterých starších jmen se občas ukáže, žese jméno používá pro jiný taxon, než kte-rému odpovídá rostlina, již je třeba při-jmout za nomenklatorický typ. To se týkánapř. orseje jarního (Ficaria verna). Totojméno musí mít z nomenklatorických dů -vodů stejný typ jako linnéovské Ranun-culus ficaria (obr. 1), jehož typová rostlinaje nejspíš tetraploidní a má v úžlabí listůpacibulky. Naše tetraploidní rostliny setedy musí jmenovat Ficaria verna subsp.verna, nikoli F. verna subsp. bulbifera(srov. Laegaard 2001). Vzhledem k tomu,že se u nás diploidní subspecie bez pa -cibulek nevyskytuje, nezpůsobí tato změ-na velký zmatek. Situace je obtížnějšív zemích, kde rostou oba poddruhy.
Mimořádně nepříjemná je změna jménatak běžného druhu, jakým je vrba křehká(Salix fragilis). Při zpracování vrb pro výšecitovanou květenu skandinávských zemíse totiž ukázalo, že pravá vrba křehká ne -byla zastoupena mezi vrbami označenýmitímto jménem v herbářích, s nimiž Linnépracoval, neboť se v jeho době v okolíUppsaly pravděpodobně ani nevyskytova-la. Podle nomenklatorických pravidel bylomožné (s jistým zjednodušením) vybratjako lektotyp buď rostlinu přímo z Linnéo -va herbáře, která odpovídá vrbě pětimuž-né (S. pentandra), anebo z jiného herbáře,s nímž Linné pracoval, která patří křížencimezi vrbou bílou (S. alba) a vrbou křehkou,jenž se však dosud označuje jako S. ×ru -bens; anebo jméno S. fragilis konzervovat
živa 2/2013 XXIII
32
2 a 3 Hvězdnice chlumní (Aster amel -lus; obr. 2) a hvězdnice zlatovlásek (Gala-tella linosyris, dříve A. linosyris; obr. 3)se dnes řadí do různých rodů. Zlatovlásekse liší absencí jazykovitých květů, jiné druhy rodu Galatella je však mají. Foto K. Fajmon (2) a D. Michalcová (3)
výběrem vhodného neotypu, což by bylamusela schválit nomenklatorická komi-se. Ta však s nepříliš přesvědčivou argu-mentací tento návrh odmítla a vyzvalazúčastněnou specialistku, aby popsalavrbu křehkou jako nový druh, což se i sta-lo (Belyaeva 2009). V našem seznamu jsmeproto pro dotyčný druh přijali poněkudexcentrické jméno S. euxina, což souvisís jeho předpokládaným původem v sever-ním Turecku a Gruzii (Pontus euxinus jeantické označení Černého moře). Prostánáhrada jednoho jména druhým by toliknevadila, jméno S. ×fragilis by se ale mělozačít používat pro rostliny označované aždosud jako S. ×rubens, neboť se vztahujek témuž taxonu a zároveň je starší. Bezohledu na to, jak často se u nás nekříženávrba křehká vlastně vyskytuje, což zatímnevíme, jsme v seznamu ponechali jedno-značné jméno S. ×rubens, které by bylovhodné navrhnout na konzervaci.
Čerství i dávní přistěhovalci: potíže s identitouJak jsem již uvedl, květena je dynamická,přičemž lze předpokládat, že původcemvětšiny změn je člověk. To vyjadřuje čle-nění naší květeny na druhy domácí, kterétu byly přítomny před příchodem neoli-tického zemědělství, archeofyty – zavle-čené od počátku neolitu zhruba do r. 1500(tj. před objevením Ameriky), a neofyty.Analýza souboru nepůvodních druhů uká-zala (Pyšek a kol. 2012), že za posledních200 let k nám byly zavlečeny každoročněv průměru asi čtyři neofytní druhy, a nicnenaznačuje, že by nově zavlékaných dru-hů mělo v dohledné době ubývat. Prvnívydání katalogu nepůvodní květeny (Pyšeka kol. 2002) zahrnovalo 1 378 taxonů,zatímco druhé vydání z r. 2012 jich má1 454. Ve srovnání s prvním katalogemadventivních druhů přibylo na seznam151 taxonů, z nichž část představují novězavlečené nebo nově zplanělé rostliny,a naopak 75 taxonů bylo vyřazeno, takže
přírůstek činí jen 76 položek. Na této změ-ně se podílí aktuální dynamika květenyi pokračující poznání. Např. lze na zákla-dě archeobotanických nálezů a dalšíchinformací považovat 41 taxonů dosud kla-sifikovaných jako archeofyty za domácí,a tudíž se musely vyřadit. Podobně bylynutné přesuny několika málo archeofytůmezi neofyty. Tak hrachor pačočkový (La -thyrus aphaca) byl u nás poprvé zazname-nán až v polovině 19. stol., přičemž dalšínálezy pocházejí z počátku 20. stol., a pro-to je tento půvabný druh vhodnější pova-žovat až za neofytní přírůstek. To s seboupřineslo i jeho vyřazení z červeného se -znamu (Grulich 2012).
Některé druhy se k nám sice dostaly dáv-no, ale byly rozeznány teprve před krátkoudobou. Ostnatec skvrnitý (Scolymus ma -culatus) byl zavlečen na naše území užv r. 1969, kdy byl sebrán v Brně na skládcepod Červeným kopcem, rostlina však bylaurčena jako světlice vlnatá (Carthamuslanatus) a pod tímto jménem ležela dal-ších 40 let v herbáři (Danihelka 2013). Jinýpozoruhodný případ představují kamejkyz příbuzenského okruhu kamejky rolní(Buglossoides arvensis, syn. Lithosper-mum arvense). Donedávna byl od nás uvá-děn právě jen tento druh, v naší květeněpovažovaný za archeofyt. V r. 2005 byly nanádraží ve Strážnici na Hodonínsku pozo-rovány drobné modrokvěté rostliny, ježse podařilo určit jako L. arvense subsp. sib -thorpianum a pod tímto jménem byl náleztaké uveřejněn (Jongepier a kol. 2006).Podle nejnovějších poznatků se ve středníEvropě – Českou republiku nevyjímaje –vyskytují dva velmi podobné taxony – ka -mejka rolní a k. ztloustlá přehlížená (B. in -crassata subsp. splitgerberi). Obvykle sevyznačují smetanově bílými korunami,někdy i s namodralou střední částí korunnítrubky (vzácně se najdou i rostliny s celý-mi korunami namodralými) a odlišují sehlavně tvarem a žilnatinou děložníchlístků, tloušťkou plodní stopky a různou
mírou asymetrie kalicha (Zippel a Wilhalm2003), zatímco drobné modrokvěté rostli-ny zavlečené do Strážnice (populace stáleexistuje) náležejí mediteránnímu až sub-mediteránnímu poddruhu kamejky ztloust-lé, B. incrassata subsp. incrassata (obr. 4).Ačkoli byla kamejka ztloustlá přehlíženáu nás rozeznána teprve nedávno, považu-jeme ji za archeofyt.
Postupné poznání naší květeny přinášínejen floristické novinky, ale občas je nut-né opravit i dlouho tradované chyby a omy-ly, které se většinou týkají zavlečenýchrostlin. Převážně jde o příslušníky taxo-nomicky obtížných rodů, jakým je sveřep(Bromus). Příkladem je sveřep B. grossus,což je západoevropský druh, který tam ros-te nebo spíš rostl jako velmi specializova -ný plevel špaldových polí; od nás ho podjménem B. secalinus subsp. multiflorusuvádí s jistými pochybnostmi jak Novákvětena ČSSR (Dostál 1989) a nejnovějšíklíč, tak první vydání Katalogu nepůvod-ních rostlin (Pyšek a kol. 2002). Studiumvětšiny dokladů sveřepů v českých a mo -ravských herbářích však ukázalo, že tentovzácný plevel u nás v přírodě pravděpo-dobně nikdy nikdo nesbíral, a tudíž se zdenejspíš ani nevyskytoval, přičemž taktourčené rostliny jsou většinou pravý sveřepstoklasa, B. secalinus subsp. secalinus.V případě druhu B. riparius se nám aninepodařilo vypátrat, jaký je původ údajůo jeho výskytu na našem území.
Se studiem zavlečených druhů jsouspojeny determinační potíže. Jestliže jdeo zavlečené rostliny evropského původu,bývá určování snadné, poněvadž je k dis-pozici kvalitní, byť mírně zastaralá FloraEuropaea. Některé země mají moderní kvě -teny nebo aspoň dobré i horší klíče a lzetaké pracovat s internetovými prameny.Většina evropských rostlin je navíc zastou-pena ve velkých pražských a brněnskýchherbářích, a tak lze výsledné určení ově-řit srovnáním s herbářovými doklady. Přideterminaci rostlin, které k nám byly za -
Tab. 4 Počty taxonů 20 největších rodů české květeny. Celkový počet je členěn na druhy a dodatečné poddruhy (vysvětlenív článku na str. 69–72). Do celkového počtu taxonů nejsou zahrnuti kříženci. Česká jména čeledí v textu a tab. 5
vlečeny z jiných kontinentů, rostlinnýtaxonom nebo florista vstupuje na mno-hem tenčí led. Určení čeledi se s trochouerudice obvykle podaří snadno, s rodem toněkdy bývá horší. Navíc člověk občas aninetuší, odkud rostlina vlastně pochází,a tedy ani neví, zda má sáhnout po FlóřeSeverní Ameriky, Flóře Číny, Flóře SSSR,anebo hledat v sešitových vydáních jiho -amerických flór, pokud nějakou vůbecv knihovně najde.
Potíže s určováním cizokrajných druhůvýstižně ilustruje případ rodu chlupatka(Eriochloa) z čeledi lipnicovitých (Poa -ceae), který se vyskytuje v tropech a sub-tropech celého světa. Rostliny sbíranév 60. a 70. letech v Brně, kam byly většinouzavlečeny s vlnou, jejich nálezci určilijako E. ramosa a E. punctata. Pod těmitojmény byly nálezy uveřejněny a dokladyuloženy v brněnském univerzitním herbá-ři. Obě jména se tak objevila v Nové kvě-teně ČSSR. Její autor k nim připojil ještětřetí druh – E. procera, o němž rovněž uvá-dí, že byl do Brna zavlečen s vlnou. Celkemsnadno lze s použitím dostupné literaturyzjistit, že se jména E. procera a E. ramosavztahují k témuž druhu a správné je prv-ní z nich. Srovnáním sběrů z Brna se dáleukázalo, že veškeré tamní nálezy patříjedinému druhu, nikoli dvěma, a přikloniljsem se k názoru, že s velkou pravděpo-dobností jde o chlupatku E. punctata. Zetří druhů zbyl nakonec jeden a pod tímtojménem se brněnské nálezy dostaly donového seznamu české květeny i katalo-gu nepůvodní flóry. Opakované studiumrostlin s použitím dalších literárních pra-menů o několik měsíců později sice potvr-dilo, že brněnské rostliny opravdu náležejík jednomu druhu, ale s největší pravdě-podobností je to E. procera (Z. Kaplan, ne -publikovaný údaj).
Překvapení tohoto typu se týkají i druhů,u nichž bychom to nečekali. V současnostije např. v tisku studie ukazující, že jeřábdubolistý (S. quernea) není ve skutečnosti
pražský ani český endemit, jak jsme sedosud domnívali, ale jde jen o zplaněléexempláře západoevropského jeřábu Mou-geotova (S. mougeotii, srov. Lepší a kol.2013). V seznamu však zatím figurují obadruhy.
Domácí novinkyČeská republika patří k floristicky dobřeprobádaným zemím. Navzdory tomu sestále ještě dají objevit v naší přírodě novédruhy, a to dokonce druhy nové pro vědu.Je však pravda, že patří převážně do apo-miktických skupin, v nichž se vyznají ob -vykle jen specialisté. Česká botanika máv této oblasti velmi dobré postavení a tra-dici, zejména pokud jde o studium pam-pelišek (Taraxacum), ostružiníků a v po -
slední době i jeřábů. Od r. 2002 do vydánípojednávaného seznamu tak bylo popsáno19 no vých druhů a dva nové poddruhya popis nového endemického druhu jeřá-bu ze se verních Čech vyšel ve vědeckémčasopise Preslia letos v zimě (Lepší a kol.2013). V některých případech jsou to dru-hy s ma lými areály, u jeřábů téměř vždysteno endemity, u tzv. ruderálních pampe-lišek (Taraxacum sect. Taraxacum neboT. officinale s. lat.) mají však nově popi-sované druhy větší rozšíření a nezřídkase později najdou i v sousedních zemích.A platí to i obráceně. Všechny tyto přírůst-ky bylo nutné promítnout do seznamu,stejně jako nálezy zavlečených druhů, cožje však téma, které přesahuje cíl tohotočlánku.
Na pomezí vědy a řemeslaNa předchozích stránkách jsem se pomo-cí různých příkladů pokusil vysvětlit, ne -jen kterými otázkami jsme se při práci naSeznamu cévnatých rostlin květeny Českérepubliky zabývali, ale také důvody někte-rých rozhodnutí, jež se na první pohledmohou zdát málo srozumitelná. Sestavo-vání takového seznamu je práce na po mezívědy a řemesla, s jejímž výsledkem nejen-že člověk není sám nijak zvlášť spokojen,poněvadž v mnoha případech jde stáleo inventuru problémů a bílých míst, aleani se nezavděčí mnohým uživatelům. Jaknázorně ukazují příklady, je to současněpráce nekonečná a její výsledek rychlezastarává. Snad se mně aspoň trochu po -vedlo ukázat, že mnohé z toho, co uživa-telé často považují za svévoli autorů, máve skutečnosti objektivní a rozumné důvo-dy a znamená i změnu k lepšímu. Směremk důkladnějšímu poznání vlastní květenya přesnějšímu jmenosloví, v budoucnostisnad i k jeho větší stabilitě.
Citovaná literatura je uvedena na webo-vých stránkách Živy u článku J. DanihelkyBotanické součty, rozdíly a podíly.
živa 2/2013 XXV
Tab. 5 Dvacet nejbohatších čeledí seznamu květeny České republiky (Danihelka a kol. 2012). Čtvrtý a následující sloupce obsahují taxony bez členění na druhy a dodatečné poddruhy. Kříženci nejsou zahrnuti do celkového počtu taxonů. Všechny tab. v obou článcích (str. 69–72 a XXI–XXV) orig. J. Danihelka
Čeleď (APG III) Taxony Druhy Dodatečné Domácí archeofyty neofyty archeofyty neofyty Křížencipoddruhy
