Jak se naučit vidět auru

Robert Bruce

Zdroj:

www.astralpulse.com

http://www.esoterika.cz/clanek/1649-jak_se_naucit_videt_auru_i_.htm

Umění vidět a rozpoznávat auru není zdaleka tak sloţité, jak by se mohlo zdát. Samozřejmě záleţí na způsobu,

který zvolíte. Tento článek je návod na jeden z těch způsobů. Začneme od rozpoznávání jednotlivých barev aury

a budeme postupovat krůček po krůčku k dalším vědem, jako je lidská aura. Aura je vlastně nejlépe viditelná

část subtilních energetických procesů, probíhajících uvnitř kaţdého fyzického objektu. Kaţdý objekt vyzařuje

auru, ale nepochybně mnohem zajímavější je hra barev aury lidské.

Prvním krokem je vyuţití málo známého faktu - samotné barvy mají rovněţ auru. Kaţdá barva má svou vlastní,

unikátní auru. Ta je barevně úplně jiná, neţ originál. Aury, vyzařované z jasných, primárních barev, jsou

mnohem hustší a mnohem snadněji rozpoznatelné, neţ jakýkoli jiný typ aury. S vyuţitím aury barev jako

tréninkové pomůcky vidí mnoho lidí auru hned na první pokus. Já sám dokáţu vidět auru uţ dlouho. Nenarodil

jsem se s tím, naučil jsem se to - a to značně sloţitě. Trvalo mi několik let (!), neţ jsem auru dokázal rozeznat tak

jasně, abych našel smysluplné uplatnění. Vím hodně o problémech při učení vidění aury a tato má nová metoda

je vyvinuta především tak, aby vám pomohla počáteční problémy rychle překonat.

Na jakém principu funguje vidění aury

Vidění aury, podobně jako většina typů jasnozřivosti, závisí na očích a vůbec normálním procesu vidění.

Fyzikální a jasnozřivé vidění jsou velmi úzce propojeny. V obou případech jde o formu percepce, které umoţňují

mozku přijímat energii různých typů jako obraz. Nyní si to vysvětlíme podrobněji:

Normální vidění. Oči přijímají světlo - a světlo je vlastně formou energie. Oční čočka zaostřuje světelnou energii

na světločivá nervová zakončení sítnice, která je připojena na optický nerv. Sítnice ovšem přemění tuto

světelnou energii na proud velmi sloţitých elektrických signálů (oko údajně numericky řeší rovnici vedení tepla -

slouţí to k rozeznání jednotlivých objektů a na tomtéţ principu funguje (a to je fakt) i zpracování obrazů z

Hubbleova teleskopu a tyto signály jsou vedeny optickým nervem aţ do mozkového centra zraku (které je

umístěno v zadní části mozku). Mozek následně vyhodnotí tyto signály jako obraz - coţ obvykle nazýváme

běţným viděním.

Vidění aury. Čakra třetího oka (místo přesně mezi oběma očima) přijímá mnohem subtilnější typ energie neţ je

světlo. Tento typ energie můţe být přijat právě pouze touto čakrou, tedy pokud je aktivováno a naladěno na

percepci této energie. Čakra třetího oka je úzce spjata s optickým viděním. Energie, přijatá tímto centrem, je

postoupena také zrakovému centru - tedy stejné části mozku, jako normální zrak. Mozek pochopitelně všechny

informace, které dorazí do centra vidění, interpretuje jako obraz, tedy v našem případě jako barevnou plochu,

obklopující pozorovaný objekt.

Oči jsou orgánem pro normální zrak (smyslový orgán). Čakra třetího oka je orgánem pro mimosmyslové vidění

(mimosmyslový orgán).

Oba tyto orgány jsou umístěny v podstatě na stejném místě, tedy čakra třetího oka mezi oběma fyzickýma očima

u kořene nosu, coţ přímo nabízí myšlenku, ţe spolu úzce souvisí a existují mezi nimi blízké vazby. Z výsledků

mých vlastních výzkumů vyplývá následující: všechny formy jasnozřivosti jsou úzce napojeny na normální

zrakový proces. Jakkoliv je zde úzké spojení mezi normálním a jasnozřivým viděním, aura není světlo, ani ţádná

z jeho forem. Někteří bláhoví lidé se domnívají, ţe aura je typem elektromagnetického vidění, tedy světlem s

vyšší frekvencí, a to je pak vnímáno jako úkaz jasnozřivosti. Kdyby to ovšem byla pravda, bylo by moţné auru

detekovat a měřit, protoţe přístroje moderní doby jsou natolik citlivé, ţe se dokáţí vyladit na jakoukoliv

frekvenci - gama záření, infra, UV atd. lze detekovat, auru nikoliv. Závěr, který z toho vyplývá je jednoznačný -

aura NENÍ sloţena z ţádného typu elektromagnetického vlnění.

Aura na fotografiích

Většina z vás určitě namítne "vţdyť ale existují fotografie, na kterých je aura zachycena. Dokonce jsem si jednu

nechal za nehorázné peníze udělat!" Jak je to moţné? Fotografie aury ve skutečnosti nezobrazují skutečný obraz

aury. Prostě auru stroje neumějí zachytit. Na filmovém materiálu je pouze iluze aury. Jak vzniká?

Na těle se umístí senzory, které se přímo dotýkají kůţe. Tyto senzory měří elektrický odpor kůţe, jehoţ výsledky

jsou závislé na slanosti pokoţky a vůbec celkovém stavu svalstva, takţe tato hodnota není stálá. Svoji roli můţe

sehrát mnoho jevů: diety, zdraví, teplota, sladkosti, emoce, aktivita atd.

Tyto záznamy jdou přímo do elektronického zařízení, připojeného ke kameře (malá černá krabička) a jím

interpretovány. Toto zařízení poté generuje soubor elektrických signálů, závisející na svém programu.

Tento soubor putuje do speciálně upravené kamery. Optické zařízení uvnitř kamery vytvoří speciální vzor

barevných signálů, které jsou přeneseny na film, na kterém je samozřejmě zachycena i fotografie. Tak je

vytvořena téměř dokonalá iluze aury, obklopující pozorovaný objekt - v závislosti na vzorci, generovaného

prvotním měřením odporu.

Vzhledem ke způsobu, jakým jsou tyto fotoaparáty sestrojeny, jen vzácně (vlastně skoro nikdy) nelze získat dva

stejné obrázky. To je způsobeno obrovským mnoţstvím moţných signálů, generovaných dvěma třeba jen velmi

málo odlišnými měřeními. Jen velmi vzácně se můţe stát, ţe obdrţíme dvě identické mnoţiny vstupních dat od

jedné osoby, tedy vytvořit dvě stejné fotografie aury stejný den.

Fotografie aury je vlastně spojení myšlenky samotného fotoaparátu a výzkumu, zaloţeném na pozorování

jasnovidců. Výsledkem je spektrum barev, jeţ představuje jak by asi aura měla vypadat podle názorů těch, kdo

tento systém vyvinuli. Tvůrci přiřazují jednotlivé barvy k příslušným parametrem odporu kůţe. (Ještě

populárnější neţ tento způsob je tzv. Kirlianova fotografie, která pracuje na velmi podobném principu, pouze bez

oné černé krabičky, a to jako měření statické elektřiny na povrchu kůţe - nevýhodou této "poctivější" metody je

její monochromatičnost, která naznačuje, ţe to nejspíš nebude to pravé.)

Moje teorie aury

Moje teorie je tato: Ono světlo, o kterém jsem se zmínil, je nezbytné pro vyladění a zaostření čakry třetího oka

na energii aury. Aura je pak vizuální projev této energie, vytvořené zrakovým centrem mozku. To, domnívám se,

je docela přijatelné vysvětlení vidění aury.

Komplexnost normálního zraku

Ačkoliv by se mohl zdát proces vidění aury velmi komplikovaný, je ve skutečnosti velice jednoduchý, jakmile

ho porovnáte s normálním, optickým zrakem, tedy schopnosti, která je většině z nás dána do vínku při narození.

Pohleďte z okna, rozhlédněte se po pokoji - a co uvidíte? Přemýšlejte o těch milionech nejrůznějších objektů,

barvách a jejích tónech, které vás obklopují, vše v jediném okamţiku a v trojrozměrném detailu. Přemýšlejte, jak

to, ţe jakkoliv rychle se otočíte, váš mozek udrţí celý ten fantastický obraz, který vidíte. Vaše oči přenášejí

neuvěřitelné mnoţství informací do mozku a mozek je okamţitě zpracovává. Optické vidění je neuvěřitelně

komplexní a mocný nástroj. A teď to porovnejte s těma několika barvama, které vidíte v lidské auře - nehledě na

jejich krásu a zdánlivou komplexnost - je to stále velmi jednoduchý obraz.

Ve skutečnosti jde o zcela nesrovnatelné jevy - normální zrak je mnohem sloţitější a také potřebuje mnohem

více mozkové kapacity, neţ vidění aury (ovšem pokud aura obklopuje tělo, je stejně sloţité zpracovat cokoliv z

toho, protoţe hlavní výpočetní činnost mozku je primárně určena k rozlišování objektů - jeden od druhého - tedy

stanovení jejich obrysů). Vidění aury je pevně dáno a závisí na normálním zraku, s ohledem na jeho funkci. Při

vidění aury vlastně vidíte mozkovou interpretaci reflektované energie, která vyzařuje z vašeho subjektu. Vaše

oči jsou pouţity k vyladění a zaostření vaší Čakry třetího oka na tento typ energie a ta je odvedena do mozku,

kde je interpretována jako vizuální obraz. V případě aury ji váš mozek vyhodnotí jako barevnou vrstvu,

obklopující objekt vašeho pozorování.

Světlo a aura

Světlo je nezbytné (podle K. Weinfurthera ovšem k vidění aury světla zapotřebí není, přinejmenším je ve tmě

vidět éterické tělo. Otázka je, zda pak nemusí být člověk obdařen jasnovidností) k vidění jakékoliv aury. Aury

ţivých organismů reagují na světlo - zvětšují se a zjasňují. Tato reakce je zaznamenatelná především při expozici

aury slunečnímu světlu. Dá se říct, ţe aura je fotosenzitivní. Prováděl jsem rozsáhlá pozorování této reakce na

světlo. Pozoroval jsem aury jednotlivých lidí v domě, a ihned poté jsem je vyvedl na denní světlo. Aury lidí na

světle se zvětšily a byly také podstatně jasnější. Na přímém slunečním světle přímo zářily ţivotem. Viděl jsem

aury, které na denním světle expandovaly do velikosti i několikanásobné, neţ byla jejich běţná. Další, taktéţ

zajímavá zjištění, která dávají váhu mému tvrzení, ţe aura není světlo, i kdyţ to je k jejímu pozorování nezbytné:

hlavní aura není v naprosté tmě vidět!. Kdyby aura byla světlem, proč by beze světla nebyla vidět? Tímto chci

říct, ţe světlo a běţný zrak jsou stejně důleţitým aspektem při vidění aury.

Pozn.: V úplné tmě lze vidět nepatrnou aktivitu kolem energetického těla, velmi blízko povrchu kůţe. Je skoro

neviditelná, ale vypadá jako úzké a velmi slabé prouţky a víry namodralého světla. Nejvíce jsou patrné kolem

konečků prstů, pokud ruce natáhnete před sebe. Občas je také moţné spatřit malé ale velmi intenzivní světlené

body, umístěné na plně aktivních čakrách. Ve skutečnosti musí být hodně otevřené, aby tento jev byl patrný, a

taktéţ musíte být velmi soustředění na takovýto subjekt. Chce to hodně umu a objekt vašeho pozorování musí

být duchovně sladěný a vyrovnaný. Je mnohem lépe vidět při sníţeném osvětlení, kdy jsou vidět jen obrysy stínů

- umoţní vám to zaostřit. Při pozorování jakékoliv části energetického těla v temnotě se k zaostření čelní čakry

pouţívá paměťové vizualizace. Musíte přesně vědět, kde subjekt je a být schopni přesně odhadnout vzdálenost,

směr, pozici a vše si umět velmi jasně představit. Vzhledem k výše napsanému, domnívám se, ţe jak astrální

vidění, tak i jasnozřivost umoţňuje vidění energetické aktivity v naprosté tmě. To by mohlo být logickým

vysvětlením tohoto jevu. (Přestoţe k jasnozřivosti ani k astrálnímu vidění není potřeba světlo, oči a normální

ostřící mechanismy jsou přesto pouţívány, ale řídí se pamětí a ostří pomocí paměťové vizualizace. Takţe s

astrálním a jasnovidným vnímáním můţete vidět jak v temnotě, tak i za plného světla.)

Jak ji vidět?

Pouţitím stejné techniky, pomocí které vidíme aury barev, můţeme vidět také další typy aury - tedy i lidské.

Proto je pozorování aury barev velmi dobrým tréninkem pro vidění lidské aury. Aura barev je mnohem hustší a

tedy je jednodušší ji spatřit, proto je k učení mnohem vhodnější, neţ cvičení přímo na auře lidské.

Aury barev

Negativní obrysy barvy aury

Negativní obrysy barvy aury jsou v podstatě podobné negativním obrazům, jeţ vznikají na sítnici, kdyţ se na

nějaký objekt díváte upřeně delší dobu (u velmi jasných svítících barev stačí pouze pár sekund, obvykle se však

tato doba pohybuje okolo půl minuty), coţ se vzápětí projeví jako stejný objekt doplňkové barvy, který vidíte,

jakmile se podíváte kamkoliv jinam nebo kdyţ zavřete oči. Obecně se má zato, ţe negativní obrazy vznikají

přesycením tyčinek a čípku na sítnici, jeţ nastane, pokud sledujeme příliš dlouho jednu výraznou barvu.

Elementy na sítnici se brání vytvořením negativního obrazu dané věci (negativní barva je ta, která součtem světla

s barvou původní vytvoří barvu bílou). Negativní obraz zůstává tak dlouho, dokud se sítnice neuklidní a oči se

nenavrátí do původního normálního stavu.

S touto teorií si dovoluji nesouhlasit. Mám pro to závaţné důvody. Negativní obrazy se vytvářejí sledováním

objektu po velmi dlouhou dobu - dvacet i více sekund. A s tím právě nesouhlasím. Kdyţ uţ zvládám velmi dobře

vidění aury, aura barev je vidět jasně, vidění skoro kaţdého barevného objektu je doprovázeno viděním aury -

nedochází k ţádnému zpoţdění poté, co objekt delší dobu sleduji. Právě jsem provedl test, kdyţ jsem seděl a psal

tento článek. V pokoji, kde se nacházím, je křeslo, vzdáleno ode mne asi 7 stop. Přes něj je přehozeno jasně

modré tričko. Nijak jsem se na to nepřipravoval, je asi okolo 6. hodiny ranní (teprve před chvílí jsem vstával).

Jasná, čistá, ţlutá aura se objevila asi po čtyřech sekundách (podle mého měření). To je, jak jistě uznáte, příliš

rychlé na vygenerování negativního obrazu.

Provedl jsem to několikrát a pokaţdé jsem auru viděl za kratší a kratší dobu, snadněji a jasněji. Teď byste mohli

namítnout, ţe mé oči jsou uţ úplně zmateny z modré barvy, proto mi tak rychle generují ţlutou auru. Proto,

abych vás přesvědčil, jsem se otočil a pohlédl na červené tričko, visící na háčku za mnou na druhé straně pokoje.

Tentokrát jsem jasně zelenou auru uviděl během pěti sekund. To je opravdu příliš rychlé na to, aby mé oči

tvořily negativní obraz. Teď, kdyţ jsem, jak já tomu říkám, pokročilý jasnovidec, aury barev vidím ve chvíli,

kdy na ně pohlédnu - do jedné sekundy. Není zde ţádné podstatné zpoţdění, jakmile se na ně podívám, vidím je,

jak vystupují z barvy.

Aury, které vidím okolo barev nebo lidí, se pohybují s mým pohledem, tvoří jakýsi druh negativního obrazu - a

tvoří jakýsi druh negativních paobrazů, jestliţe auru pozoruji příliš dlouho. Tento efekt je velmi podobný

chování normálních negativních obrazů, jeţ si uchovávají svou relativní polohu vůči našemu pohledu.

Nyní kdyţ pozoruji auru člověka, obvykle ho poţádám, aby si odloţil. Díky tomu vidím mnohem jasněji jejich

auru, nerušený barvami jejich oblečení. Pak vidím jasně a čistě barvy aury, vycházející z kůţe toho člověka.

Důleţité je, ţe kůţe samotná ţádné negativní obrazy nevytváří. Takţe kdyţ je přesycení tyčinek a čípku zornice

jediným důvodem vzniku negativních obrazů, tak ať mi někdo vysvětlí tento efekt! Moţná, ţe lepším

vysvětlením negativních obrazů by mohly být pomalu se objevující aurické barvy. Upřeným sledováním barvy

se barva aury pomalu vtiskuje do mozku, tedy není to zrakový orgán, které jsou oklamány, nýbrţ zrakové

centrum mozku. Negativní obrazy, které se objevují, mají totiţ stejnou barvu jako aura těchto obrazů. Právě ve

shodě barev nalézám podporu své teorie o aurických barvách. Neboť jaký je důvod, aby byly odlišné

(samozřejmě, ţe také není důvod, proč by měly být stejné).

Kdyţ budete začínat s tréninkem, bude většina vašich pozorování odměněna generováním negativních obrazů.

Ty se budou pohybovat tak, jak budete hýbat očima - a zůstanou dokonce i kdyţ oči zavřete. To je efekt pomalu

vystupující aury a je způsobem přílišným snaţením zvládnutí základní techniky vidění aury. Efekt negativních

obrazů však bude ubývat, aţ nebudou skoro ani zaznamenatelné. Pochopitelně, ţe zde vţdy bude nějaký obraz,

zvláště, jestliţe budete pořádně studovat auru. To prostě nelze odrušit úplně, obzvláště ne při podrobném

zkoumání aury a jejích tajemství. Dokonce, i kdyţ uţ jste hodně pokročili ve znalostech a zkušenostech s

viděním aury, úplně se těchto negativních obrazů nezbavíte (i kdyţ tento efekt lze odrušit tak, ţe zkoumaný

subjekt stojí před pozadím stejné barvy, jako je jeho kůţe. Zpětné kontroly toho, zda aura není pouze negativním

obrazem, docílíme pozorováním aury lidí různých barev pleti před stejnou barvou pozadí - aura zůstane

neovlivněna).

Poslední poznámka k negativním obrazům: Způsob, jakým je aura vytvářena, je navíc zcela odlišný od způsobu,

jakým se tvoří negativní obrazy. Vylévá se, vytváří víry a obláčky jasných barev přímo z kůţe - a ne ţe by se

jako negativní obraz prostě vynořila ze stínu a pak se zobrazovala na jednom místě. Barvy ţijící aury nevznikají

jako stíny, které by časem jasněly a jasněly. Jsou tvořeny jednou čistou barvou, od jejího prvního vidění, kdy

vypadají jako malá linka, zvýrazňující éterické tělo, tedy velmi blízko pokoţky, aţ k jejich plné šíře, často více

neţ dvě či tři stopy. Aura také vůbec není jen vrstva okolo těla, ale velké ţivé pruhy barev s velkou tloušťkou a

hloubkou. Konečně, pokud si v mozku vytvoříme obraz aury, kdyţ pohled stočíme jinam, nebo mrkneme, aura

okamţitě zmizí - aby se znovu objevila během několika sekund, kdyţ pohled upřeme zpět na předmět. Coţ

ovšem negativní obraz nedělá.

Periferní vidění

Auru je moţné vidět pouze při tzv. periferním vidění, nelze ji spatřit přímým zaostřením na samotný objekt.

Abyste skutečně viděli auru, je nutné se podívat trochu stranou dozadu zkoumaného subjektu. Periferní vidění je

neuvěřitelně citlivé na jakýkoliv pohyb, mnohem více, neţli normální přímý pohled. Tak lze odhalit pohyby,

které bychom normálním pozorováním vůbec nezaznamenali. Periferní pohled je také mnohem citlivější na

subtilní energii (koutkem oka často vidíme aţ dvakrát lépe, neţ běţným pohledem; zkuste se někdy podívat na

noční oblohu přímo a pak periferním pohledem). Mnozí lidí mají více zkušeností se "zahlédnutím pohybu jen tak

koutkem oka", aby vzápětí zjistili, ţe vlastně nevidí nic, pokud daným směrem pohlédnou přímo. Jaké můţe být

vysvětlení?

1. viděli auru barvy objektu

2. viděli astrální entitu, která se poblíţ zjevila a zaznamenali ji teprve periferním zrakem

Dr. Kilner

Anglický lékař Walter J. Kilner pouţil jiţ v roce 1911 barvy k stimulaci vidění aury. Obsahem jeho zkoumání

bylo především vyuţití vidění aury k diagnóze pacientů. K tomuto účelu pouţíval dicianinová skla (dicyanin je

barevný produkt uhelného dehtu), jeţ byly sloţeny ze dvou skleněných tabulí, svírajících mezi sebou vrstvu

dicyaninu. Zjistil, pomocí těchto aurických brýlí, jak jim říkal, můţe usnadnit vidění lidské aury. Díval se skrze

tyto skla velmi dlouho, i několik minut, do přímého světla. Kdyţ se pak podíval mimo, viděl kolem svého

pacienta auru a mohl pomocí jejích změn oproti dřívějším pozorováním, diagnostikovat. To mu umoţnilo určit

nemoci ve velmi raných stádiích, ještě před prvními příznaky choroby. Dr. Kilner pochopitelně vyzkoušel pouţít

i jiná zabarvená skla a jejich kombinace, čímţ zjistil, ţe různě zabarvená skla pomáhají vidět různé aspekty,

případně vrstvy pozorované aury. K těmto účelům také pouţíval pruhy látky z jasné výrazné barvy.

Pak pozoroval některý z těchto pruhů, poté, co ho nejprve pozoroval přes zabarvené sklo. Tyto pruhy vytvořily

stín, který se dr. Kilnerovi zjevil při jeho upřeném pohledu. Vypadalo to jako malá různobarevná okna, která

byla fixována do směru jeho pohledu, zvýrazňující různé části aury pozorovaného subjektu. To mu umoţňovalo

různé pohledy na jejich auru. Princip je jednoduchý: upřeným pohledem skrze tato zabarvená skla do ostrého

světla se celá sítnice přesytí touto barvou a vznikne negativní obraz (efekt pomalé aury). To způsobí

přecitlivělost jeho očí na tuto barvu aury v auře zkoumané osoby, kterou pak lze pozorovat bez problémů. Různě

zabarvená skla dovolovala dr. Kilnerovi pozorovat různé barvy aury. Vyuţitím barevných prouţků mu

umoţňovalo vidět negativní barvu tohoto prouţku minus barvu zabarveného skla - tedy malý pruh aury. S tímto

malým prouţkem mohlo být manipulováno tak, aby bylo moţno malým okénkem vidět celou auru.

Zde si uveďme jednu zajímavost ohledně práce dr. Kilnera. Oč déle pouţíval zabarvená skla, tím více byl

přesvědčen, ţe je vlastně nepotřebuje. Stálým pozorováním aury přes brýle vlastně stimuloval svoji čakru třetího

oka (uprostřed čela), čímţ si osvojil techniku, potřebnou k pozorování aury bez své pomůcky. Získával tak

plnohodnotnou schopnost vidění aury bez svých aurických brýlí. Nicméně jeho technika můţe být velmi

nepříjemná, protoţe zkrátka a dobře upřené pozorování ostrého světla, byť prostřednictvím barevných skel,

způsobuje bolest a často i slzení očí.

Lidská aura

je energetické pole, obklopující tělo, které odráţí stav subtilních energetických těl. Dá se přirovnat k

magnetickému poli, obklopující magnet. Stejně jako magnetické pole je i aura generována hmotou. Energie,

tvořící auru, je ovlivněna naším okolím, ţivotním stylem a podmínkami a prakticky výrazně ovlivňuje naše

povahové a charakterové rysy a naše chování a jednání. Rovněţ odráţí zdravotní stav našeho těla a vnitřních

orgánů, ale i myšlenkové aktivity a emotivní stavy. Síla a vlastnosti aury jsou ovlivňovány mnoha aspekty,

například kvalitou energie, z níţ je tvořena.

Základní aura

- tj. hlavní část lidské aury je těsně obemknuté kolem těla. Představte si postavu, obklopenou silnými kruhy

světla a dostanete hrubý obraz toho, co mám na mysli. Základní barvy této aury vyzařují z jednotlivých čaker.

Pásy barev lze od sebe rozlišit jen za ideálních podmínek, pokud jste v pozorování aury opravdu zkušení a

zběhlí.

Aura éterická

se nachází takřka na povrchu kůţe. Často bývá nazývána "vitálním štítem" a lze ji spatřit jako tenkou světelnou

vrstvu, úzce obepínající tělo. Její tloušťka závisí na vitální síle subjektu, v průměru se pohybuje mezi třemi aţ

čtyřmi centimetry. Lze ji přirovnat k husté cloně cigaretového kouře přisáté ke kůţi těla. Zdá se, ţe je to

viditelná část astrálního těla, která během spánku expanduje a otevírá se k přijmutí a uchování ţivotní energie, za

bdělého stavu existuje v jakési smrštěné formě jako štít kolem vlastního fyzického těla. Energetické tělo je

vlastně akumulátorem, který se během spánku nabíjí a ve dne pomalu vybíjí.

Něco o čakrách

Čakry jsou nefyzické orgány energetického těla. Existuje nejméně sedm základních čaker a více neţ 300 méně

zajímavých, tzv. sekundárních čaker, rozloţených po celém lidském těle. Dohromady tvoří velmi sloţitou síť

kanálů, kterými proudí ţivotní energie. Kanálům, které je navzájem spojují, říkáme meridiány. Čakry a

meridiány byly popsány uţ starými Číňany a dalšími východními národy uţ před tisíci lety. Moderní obdoba

léčby pomocí čaker je dnes velmi populární v mnoha oblastech alternativní medicíny, akupunktury a

reflexologie. Základní energetická centra jsou přímo napojena na většinu důleţitých vnitřních orgánů, ţláz,

ganglií a páteře

Hlavní a vedlejší centra vykazují interakci s ostatními orgány po celém těle. Jsou to aktivní centra - neustále

transformují a vysílají energii do ostatních čaker a ovládají a kontrolují ţivotní funkce - fyzické i nefyzické

(energetické). Fungují také jako rezervoáry energie, centra komunikace a rovněţ přitahují energii z okolí - z

jídla, vzduchu, slunečního svitu i z vesmíru, zdrojem energie můţe být i láska, sex či hudba. Některé z těchto

energií jsou velmi subtilní, ale všechny jsou důleţité pro vyrovnaný ţivot.

Čakry jsou pro lidské oko neviditelné, ale lze je vnímat, pokud jsou aktivní, jako pulsování či brnění. Pokud je

energie vědomě předávána z jednoho centra do druhého příslušnými meridiány, pocity, jeţ tato proudící energie

vyvolává, se dá přirovnat k bublání vody, přelévání tepla, brnění či kombinací těchto pocitů. Čakry můţeme

rovněţ pozorovat jako víry intenzivně zbarveného světla, ale to jen pokud trénujeme jasnovidné techniky.

Kaţdá čakra má v energetickém těle svou specifickou funkci. Spolupracuje s ostatními, a to jak s hlavními tak s

vedlejšími, je nedílnou součástí energetického těla. Všechny čakry pracují v harmonii, stejně jako ve fyzickém

těle funguje mozek, srdce a další orgány. Energetické tělo je neuvěřitelně sloţité. V určitém smyslu je lze

přirovnat k elektronickému zařízení. Přijímá energii, kterou transformuje dále díky spojům a drátům (meridiány)

na desce přístroje. Tyto dráty přenášejí energii do jednotlivých elektronických komponentů (čaker), diod,

odporu, kondenzátoru. Energie se pomocí těchto součástek transformuje a je vyuţívána ke správné funkci celého

přístroje. Kaţdá čakra přijímá energii z okolních komponent a mění její hodnotu. Vyuţívá tuto energii mnoha

způsoby, přeměňuje ji v jinou formu, která je důleţitá pro celek. Kaţdá čakra přijímá z okolních center

energetického těla různé formy energie podle aktuální potřeby, a přeměňuje ji v energii jiné barvy a hodnoty.

Síla kaţdého energetického centra závisí na vlastnostech a vizáţi kaţdého člověka, jeho zdraví, povaze, ţivotním

stylu jakoţ i na jeho duchovních a mentálních kvalitách. Kaţdá energie, vytvořená čakrou, se promítá do aury a

celek vytváří základní barvu aury. Tato základní barva je pak nejčastěji viděnou částí aury.

Kaţdá primární čakra by měla mít velikost lidské dlaně a skládá se z více neţ jedné části. Přesná pozice

vnímaných pocitů, indikujících otevřenou čakru, závisí na tom, která část čakry je otevřená. Například sakrální

čakra (v oblasti sleziny) je většinou detekována mezi pupkem a pubickým ochlupením. Čakra třetího oka je často

vnímána mezi obočím, ne uprostřed čela, jak by se mohlo zdát.

Základní klasifikace barev

Základní barvou aury nazýváme její dominantní odstín, tedy nejviditelnější odstín všech energií, vytvářených

čakrami. V lidské auře se nachází mnoho barev, základní však mezi nimi nelze přehlédnout, naopak bývá

viditelná na první pohled. Dle některých názorů lze člověka zařadit a rozeznat právě podle barvy jeho aury.

Například červená značí citlivost, vitalitu, čistou energii, oranţová emoce, ţlutá sílu osobnosti, mentální a

intelektuální sílu, zelená spiritualitu, lásku, spříznění s přírodou, léčitelství, modrá vysokou duchovnost, víru,

schopnost učit, léčitelství, fialová velmi vysokou spiritualitu, jasnovidectví, víru, schopnost učit a léčitelství,

zlatá je barvou rozvinutého vědomí a jasnovidectví. Toto zařazení barev je velmi dobře známo, domnívám se

však, ţe aura je příliš komplikovaná a nestabilní na takovouto jednoznačnou klasifikaci. Například pokud osoba,

u níţ vţdy převaţovala v auře modrá barva, prochází emocionální krizí, její aura bude mít rozsáhlá oranţová

pole. To bude ovšem pouze krátkodobá záleţitost, jakmile krize pomine, aura se navrátí ke své oblíbené modré.

Je opravdu hodně věcí, které dočasně dokáţí zcela změnit barvu aury, někdy pouze na hodinu, jindy na delší

dobu. Bohosluţba například vytváří ušlechtilé myšlenky a hlubokou duchovní lásku. Pak taková emocionální,

násilnická a arogantní osoba, přirozeně červená či oranţová v kombinaci s černou, můţe během bohosluţby

vykazovat mnohem více duchovní barvy. Ty mohou dočasně dokonce převaţovat a stát se dominantní barvou

aury a tím zcela zmást případného pozorovatele.

Lidská aura a barvy

Lidská aura je velmi citlivá na barvy. Reaguje na barvu oblečení i okolního prostředí. Tyto barvy ovlivňují

subtilní toky energií uvnitř energetického těla. To pak můţe za naše přirozeně barevné preference ve výběru

oblečení, závěsu a vůbec věci, které nás obklopují. Citlivost na barvy je u jednotlivých lidí různá, míra jejich

citlivosti určuje i míru citlivosti jejich aury. Ţeny mají auru obvykle mnohem citlivější neţ muţi, tedy bývají

mnohem vybíravější co se týče barev v jejich okolí. Barva můţe citlivou osobu velmi ovlivnit. Kdyţ pak nosí

barvy, které silně nesednou jejich auře, mohou onemocnět. Efekt barev na okamţitou náladu je dobře znám.

Barvy zdí v nemocnicích bývají úmyslně vybírány tak, aby rozrušené pacienty zklidnily. Měkké, pastelové

odstíny růţové a modré jsou pro uklidnění asi nejvhodnější a jsou také v hojné míře vyuţívány.

Lidská aura a barvy

Lidská aura je velice citlivá na barvy. Reaguje na barvy oblečení i prostředí kolem. Tyto barvy ovlivňují subtilní

toky energií uvnitř energetického těla a mají vliv na výběr barev oblečení i dalších věcí, jimiţ se obklopujeme.

Naše citlivost na barvy se různí a bývá závislá na schopnosti vnímat a také na stupni citlivosti naší aury. Ţenská

aura je obvykle citlivější, neţ muţská a jsou tedy mnohem pečlivější při výběru barev ve svém okolí. Barva

můţe mít na vnímavou osobu velký vliv. Pokud po delší dobu nosí barvy, které neladí k její auře, můţe

onemocnět. Působení barev na okamţitou náladu je dobře známé. Například barvy nemocniční zdi jsou pečlivě

vybírány tak, aby uklidnily rozrušené pacienty a utišily je. Měkké, pastelové odstíny růţové a modré se pro to

dokonale hodí a proto je v těchto prostorách často vidíme.

Oblečení

Nikdy nelze spatřit skutečnou a ničím nerušenou auru, pokud má subjekt na sobě stále oblečení. Barvy aury

oblečení splývají s původní aurou a mění tím přirozený tok energie v těle. Například modrá košile zaplaví

nositelovu auru ţlutou, čímţ ji zcela změní.

Onemocnění

Nemoc se v auře projevuje několika způsoby, často týdny či měsíce před samotným onemocněním (dokonce

několik století předtím, neţ se do těla vůbec dostane příslušná infekce). Infekce ucha se například projeví

rostoucím stínem okolo ucha a boku hlavy. To je však moţné vidět jiţ několik týdnů před propuknutím nemoci.

Stín se zpočátku jeví jako světle šedá šmouha, která se postupně rozšiřuje a tmavne. Někdy se promění ve

špinavě zelený flek velikosti ruky. Kdyţ infekce zesílí, změní se ve skvrnu s červenými a oranţovými fleky. Stín

v auře je prvním znamením jakéhokoliv blíţícího se zdravotního problému. Špinavě zelená s červenými a

oranţovými flíčky je častá při infekci.

Smrt

Umírání způsobuje dramatické změny v lidské auře. Pozoroval jsem aury lidí, umírajících na rakovinu i na jiné

nemoci, v jejich posledních dnech. Prvním viditelným znamením bylo ztmavnutí, zeslabení a zešednutí aury.

Poté (u dlouhodobých nemocí) asi týden před smrtí se aura rozšiřuje a mění. Můţeme pozorovat velmi

působivou, světle modrou auru, protkanou stříbrnými paprsky. Tyto jiskřičky se rychle pohybují po celé auře,

kaţdá se objeví jen na zlomek sekundy. Tuto auru lze však jen velmi těţko pozorovat bez předchozích značných

zkušeností.

Světle modrou auru můţeme vidět i u normálních, zdravých lidí, kteří ještě rozhodně nemusejí být v poslední

fázi svého ţivota. Aura umírajícího je však nezaměnitelná, je zcela jednobarevná, mnohem větší, mléčná. Čím

více se přibliţuje okamţik smrti, aura stále více pulzuje; někdy můţe zaplnit celou místnost, jindy se smrskne v

sotva postřehnutelném oparu. Stále více bledne, stříbrné paprsky jsou stále zřetelnější a častější.

V těchto dnech se také prudce zvedne aktivita jednotlivých čaker, energetické tělo se připravuje na konečné

oddělení od fyzického těla. V některých chvílích z čaker vytryskne fontána pastelových barev, vyvěrajících na

povrch a zase se vracející zpět. Většina energetických center začne generovat mnohem více energie, která je

mnohem kvalitnější. To je předzvěstí nadcházejícího oddělení duše od fyzického těla - smrt. V určitém okamţiku

před fyzickou smrtí se stává aura téměř neviditelná, zůstane z ní téměř nepostřehnutelná, mdlá vrstvička na

povrchu těla. To je zbytková éterická látka, obklopující fyzické tělo. Aura se nyní přenáší do mnohem vyššího

stupně bytí - jiné dimenze. Na to, abyste mohli i nadále pozorovat chování aury, je potřeba jasnovideckých

schopností. Přímo v okamţiku smrti, pokud se budete soustředěně pozorovat, uvidíte velmi bledou, těţko

zřetelnou mlhu, která se vypařuje z těla a rychle se rozplývá. To právě duše opustila tělo. Ta mlha je zbytková

energie, drţící se na těle odcházející duše. Přesná doba jednotlivých změn v auře hodně závisí na typu nemoci,

stejně jako síle umírajícího člověka. Ty pak mají značný vliv na rychlosti změn, které s sebou smrt přináší.

Někdy se tak stane velmi rychle, během několika hodin, jindy během dnů, týdnů či měsíců. (Pokud duch

"odletí", nejspíš je chyba v teoriích vzkříšení, která tvrdí, ţe duše ještě několik dní pobývá u svého těla, vázána

zbytkovými interakcemi.

Energie duše

Okolo umírající osoby je během jejích posledních hodin velké mnoţství duchovní energie a aktivity. Hodně této

energie je přitom závislé na její víře (nebo se to tak alespoň jeví), stejně jako morálním, duchovním a

psychickém vývoji. Nejsilnější energetické aktivity se odehrávají při umírání dítěte. Jsou mnohem duchovnější,

neţ by jim dospělý člověk byl ochoten přiznat. Dospíváním svou spiritualitu ztrácejí, stejně jako většinu dalších

paranormálních schopností. Jiţ mnohokrát jsem byl přítomen umírání dítěte. V takových chvílích jsem byl ve

vytrţení, daleko vzdálené svému normálnímu ubohému chápání reality. Děti jsou obdařeny velmi zvláštním

druhem moudrosti, mnoţstvím duchovního poznání a nemají absolutně ţádný strach ze smrti.

Nehody

Nikdy jsem neměl příleţitost studovat auru velmi rychle umírajícího člověka, například po nějaké nehodě, takţe

tyto případy nemohu nijak komentovat.

Náhlá smrt

Poznal jsem několik zdravých, vitálních lidí, kteří náhle zemřeli, například na srdeční či mozkovou mrtvičku.

Před jejich náhlou smrtí jsem je pozoroval a viděl jsem velmi podobné symptomy jako u umírající osoby -

světlou bledou auru, rozšiřující se do okolí, stříbrné paprsky a jiskry, hodně duchovní energie. Nicméně tito lidé

nebyli nemocní, všichni byli vitální, zdraví, ale něco kolem nich bylo, jakási blíţe nedefinovatelná atmosféra. Ve

všech těchto případech věděli, i kdyţ spíš jen intuitivně cítili, ţe jejich čas se blíţí. Snaţili se urovnat staré spory

a dát své záleţitosti do pořádku.

Proč většina lidí při vidění aury selhává

Nejčastějším důvodem, proč vidění aury činí velkému mnoţství lidí problémy, je zkrátka jejich přístup. Lidská

aura NENÍ pro začátečníka dobrým cvičením. Proto obvykle dojde k tomuto: Váš dobrovolník sedí a čeká, velmi

dlouho, zatímco vy se snaţíte zachytit jeho auru. Snaţíte se relaxovat, koncentrovat, pracovat na různých

technikách, vše najednou. Podvědomě ale začínáte hloubat nad tím, co si myslí váš pomocník. Nudí se? Je

nervózní? Myslí si, ţe se vám to nepovede? Ţe jste blázen? Tento způsob uvaţování zaručeně způsob, ţe

neuvidíte zhola nic, naruší to pouze vaši koncentraci.

Pro zajímavost uvedu část e-mailu od jednoho mladého muţe. Obsahuje většinu častých chyb a omylů při

prvním zkoumání aury:

David: Seděl jsem na hodině ekonomiky, kdyţ jsem najednou uviděl jakousi řídkou mlhu okolo hlavy

přednášejícího (moc to nedokáţu popsat), která obklopovala po stranách jeho hlavu. Něco podobného také bylo

okolo studenta, sedícího před ním. Mlha kolem studenta byla ale spíš do modra. Díval jsem se dál a uviděl jsem

kolem jeho hlavy jasně ţlutý opar. Podobný opar jsem viděl i vycházet z monitoru, jenţ stál na mém stole.

Nejdřív jsem si myslel, ţe vidím auru, ale ten monitor ve mně vyvolal pochybnosti.

Já: Kaţdá věc má svou auru, i monitory. Nech mě hádat - byl jsi unavený, znuděný, velmi uvolněný a moţná jsi i

trochu snil. Tvé oči byly utahané, těţké, měl jsi problém udrţet je otevřené? To jsou ty nejlepší podmínky pro

spatření aury!

David: Přesně tak to bylo. Ta přednáška byla únavná a trochu mimo, prostě mě vůbec nezajímala. Kaţdopádně

bych ale byl moc rád, kdybyste mi řekl, jestli jsem váţně viděl auru. Pak jsem totiţ přišel domů a zkoušel jsem

se na sebe dívat do zrcadla, pak na kamaráda, a nic. Nebyl jsem schopen cokoliv spatřit několik následujících

dní… Ještě pár otázek: Neţivé věci mají vţdy bílou auru? Jakto, ţe je aura jasnější okolo hlavy?

Já: Samozřejmě, ţe jsi viděl auru! Aurické barvy neţivých objektů závisí na jejich barvě, mají jakousi krémovou,

světlou auru. Aura, kterou jsi viděl obklopovat hlavy lidí kolem tebe byla jejich éterická aura, která je bledá,

většinou namodralá. Aura je okolo hlavy jasnější z těchto důvodů: 1. oblečení auru tlumí; 2. oblast hlavy je

obvykle odhalená a často ji obklopuje intelektuální ţlutá, která je docela dobře pozorovatelná - její intenzita

kolísá podle aktuální mentální aktivity, přičemţ čím je aura jasnější, tím je tato aktivita silnější. Dost moţná, ţe

ten student, kterého jsi pozoroval, byl právě ve svém ţivlu.

Hlavním důvodem pro uvedení tohoto dopisu je fakt, ţe David začal vidět auru, kdyţ vlastně ani nechtěl, kdyţ

byl utahaný a velmi uvolněný, kdyţ se musel snaţit, aby uprostřed přednášky neusnul. Právě snaha udrţet oči

otevřené je velmi silná mentální akce, otevírající třetí oko a v kombinaci s klidovým relaxačním stavem

způsobuje spontánní vidění aury. Kdyţ se pak David snaţil pozorovat auru později, kdyţ uţ byl doma,

nepodařilo se mu to, protoţe uţ byl úplně bdělý a ne v relaxačním stavu, který je nezbytný pro vidění aury.

Mějte, prosím, na paměti vše, co jsem zde napsal, kdyţ se budete sami pokoušet o pozorování aury!

Jak vidět auru (základní technika)

Abyste mohli vidět auru, je nutné naučit se relaxovat a zároveň soustředit, a také umět správně zaměřit zrak.

Auru pozorujeme letmým periferním viděním - nezíráme přímo na ni.

Světlo: Pro pozorování aury potřebujete především dobré měkké světlo, nikoliv uměle ztlumené, spíš přirozeně

měkké světlo. Je důleţité, abyste nebyli oslněni. Nejlepší je, kdyţ světlo vychází zezadu nebo z prostoru nad

vámi. Pokud máte umístěné okno, osvětlující místnost, ve vašem výhledu, bude vás to rušit a aura bude mnohem

hůře pozorovatelná. 100wattová ţárovka, umístěná za vámi, je přijatelná.

Krok 1: Vezměte do rukou knihu, obalte ji jasně modrým nebo jasně červeným papírem a postavte ji před sebe

na stůl ve vzdálenosti přibliţně dvou metrů. Ne blíţe neţ 1,2 metrů, musíte si vyzkoušet, jaká vzdálenost vám

bude nejvíce vyhovovat. Dbejte na to, aby v pozadí byla barva neutrální, určitě ne jasná, výrazná nebo tapeta se

vzorkem. Pokud takové místo nenaleznete, můţete na zeď třeba pověsit prostěradlo.

Krok 2: Zavřete oči, několikrát se zhluboka nadechněte a relaxujte. Aţ se naprosto uvolníte, podívejte se na

knihu. Nezaostřujte oči, podívejte se spíše do strany těsně mimo knihu, jakoby na zeď za ní, ale bez zaostření

pohledu. Celý vtip je totiţ v relaxaci během zaostřování a pozorováním objektů periferním viděním. Periferním

viděním však nemám na mysli koutkem oka ale spíše mírnou několikacentimetrovou odchylku od předmětu

pozorování. Netěkejte pohledem jinam neţ na neostrý bod, na nějţ jste se zaměřili v okolí knihy a relaxujte.

Nacvičte si tento druh pohledu tak, aby vám nečinil ţádné obtíţe (pro nácvik jsou vhodné 3D obrazy, pokud

budete pozorovat jeden obraz po několik sekund, aniţ byste rozptylovali pozornost jinam). Soustřeďte se! Je

potřeba intenzivního, ale velmi uvolněného pohledu, jde spíš o snění s otevřenýma očima.

(Mrkání - pokud potřebujete mrknout, klidně to udělejte, jinak byste měli okamţitě zaslzené oči. Hlavně ale

nesmí dojít k zaostření pohledu. Mrknutí způsobí, ţe aura na chvíli zmizí, ale vzápětí se rychle zase objeví,

pokud jste si udrţeli svůj původní uvolněný pohled. Důleţitou části nácviku pozorování aury je i udrţet si tento

uvolněný pohled i při mrknutí.)

Metoda otevření třetího oka: Je nutné, abyste se naučili nějaké cvičení pro otevření třetího oka. Jen v otevřeném

stavu po něm můţete chtít, aby přijímalo energii aury, coţ je nutné k vidění aury. Bez tohoto otevření to sice jde

také, ale je to mnohem obtíţnější.

Věnujte, prosím, této poznámce náleţitou pozornost. Vzpomínáte si, jaké to je být k smrti unavení - pocit

totálního vyčerpání? Pamatujete si, jaké to bylo, kdyţ jste několik dní nespali a stěţí jste udrţeli oči otevřené?

Vzpomínáte si, jak se oči stále zavíraly a zavíraly a vy jste s nimi zápasily, aby ještě chvíli zůstaly otevřené?

Tento zápas vytváří podobný pocit, jako byste se snaţili zvednout velmi těţkou, stínovou oponu zpoza svých očí.

Kdyţ se to děje, vaše oční svaly nereagují příliš dobře, takţe celá akce probíhá v podstatě jen na mentální úrovni.

Teď na chvíli přerušte čtení a zkuste si ten pocit vyvolat, připomeňte si ho. Zápas o otevření unavených oči

způsobuje velmi silnou otevírací akci v oblasti třetího oka, nebo ho spíše stimuluje. Jak to vlastně funguje? Tento

proces otevírání zaostří vaše vědomí na oblast třetího oka. Kdyţ je vaše vědomí zaostřeno na jednu oblast vašeho

těla a vy s touto oblastí ve své mysli manipulujete, automaticky stimulujete energetické tělo této oblasti -

dynamickou cestou. Pokud toto otevírání trvá dostatečně dlouho a je do ní vkládáno dostatečné úsilí, třetí oko se

začne otvírat. Pokud tento proces otevírání očí budete provádět v uvolněném stavu, ve svém výhledu budete mít

pozorovaný subjekt, navodíte spontánní pozorování aury. Uvedená technika otevírání třetího oka je podobná

běţné technice otevírání čaker pomocí vizualizace, je však mnohem silnější. Vizualizace jako taková je slabá a je

velmi obtíţné se ji naučit.

Ale zpátky k pozorování knihy. Pokud se nehybně a uvolněně díváte na obal knihy, pokuste pouţít techniku,

kterou jsem právě popsal. Přesuňte své vědomí do oblasti mezi očima a snaţte se tuto oblast plně pocítit.

Soustřeďte se na ni. Můţete se na ní jemně poškrábat, to vám pomůţe naladit své vědomí.

Přesuňte své vědomí do této oblasti a koncentrujte se na ni. Mentálně posilujte tuto oblast - jako byste se

pokoušeli donutit své oči otevřít se, nedovolte však svým svalům, aby se jakkoliv pohnuly či napnuly. Vše musí

probíhat čistě na mentální úrovni. Pokuste se izolovat ten příkaz, jeţ má na svědomí otvírání vašich očí. Pečlivě

se sledujte. Představujte si, ţe jsou vaše oči velmi těţké, a nechte je párkrát zavřít a zase otevřít. Pozorujte, které

svaly tyto pohyby provádějí. Pak tento otevírací příkaz proveďte na mentální úrovni, nesmíte však přitom dovolit

svalům jakýkoliv pohyb. Opakujte to znovu a znovu. Je to poněkud obtíţné, to připouštím, ale dá se to za chvíli

zvládnout. Tento proces otevírání je velmi důleţitý! Je to především první krok k ovládání třetího oka, později i

celého energetického těla, pokud se rozhodnete rozvinout plně jasnozřivost a další mimosmyslová vnímání.

Na začátku nevadí, pokud máte pocit, ţe otvíráte příliš velkou část svého čela. I kdybyste jej otevřeli celé, bude

to stále mít ţádaný efekt na vaše třetí oko. Během doby budete schopni lépe zaostřit své vědomí a otvírat pouze

třetí oko, tím se v tuto chvíli nezabývejte. Pokud během otevírání vytrváte dostatečně dlouho, třetí oko se určitě

otevře. Váš pohled na pozorovaný subjekt jej pomůţe vyladit a třetí oko začne přijímat energii subjektem

vysílanou. Tato informace projde aţ do zrakového centra v mozku a ta je interpretována jako viditelný obraz -

jasný pruh barevného světla.

Tip: Pokud se vám podařilo úspěšně provést otevírací proces a dokáţete to pouhým chtěním, zjistíte, ţe jedna

strana závoje se vám zvedá lépe neţ druhá, obvykle pravá jde lépe. Je to dáno tím, ţe kaţdou stranu ovládá jiná

mozková hemisféra a jednu pouţíváme častěji neţ druhou. Pokud v tom vidíte problém, můţete zkusit něco

jiného - zkuste mentálně pohnout oblastí pozorování ve směru hodinových ručiček (z pohledu zevnitř), jako

byste ji míchali virtuální tuţkou. Nejlepší bude tyto dva způsoby otevírání střídat. Přesto je základní otevírací

technika stále důleţitá k naladění třetího oka.

Pamatujte si, ţe všechny tyto otevírací techniky jsou závislé na lokalizovaném vědomí, přesněji řečeno na

vědomí lokalizovaném na kůţi. Musíte CÍTIT, ţe se tento mentální proces děje, jinak nebudou k ničemu.

Vaše první aura: Během celého výše popsaného cvičení byste si stále měly udrţet uvolněný pohled. Po chvíli (v

rozmezí několika vteřin aţ několika minut během prvních pokusů) uvidíte ve vzduchu nezřetelné chvění,

obklopující vaši knihu. Pak uvidíte mdlý, úzký prouţek světla, vystupující z rohu pozorované knihy. To je

éterická aura. Zůstaňte uvolnění, nezaostřujte zrak, nedívejte se tam, klidně mrkněte. Brzy uvidíte jasně ţlutou

(pokud je kniha modrá) či jasně zelenou (v případě červené knihy) auru, vystupující z éterického obalu knihy.

Pokud uhnete pohledem, zaostříte či podíváte se přímo, aura okamţitě zmizí. Auru musíte pozorovat periferním

viděním. Pokud se však cokoliv z toho stane a aura zmizí, nic si z toho nedělejte. Kdyţ chvíli počkáte, zase se

objeví. Při počátečních pokusech se aura bude často ztrácet a zase objevovat. Z toho si nic nedělejte, je to

normální. Během dalších cvičení byste měli tento efekt eliminovat, aţ úplně zmizí.

Krok 3: Po absolvování první části spojte více knih dohromady, kaţdou v jiné základní barvě (ţlutá, modrá,

červená, zelená atd.) Platí přitom pravidlo - čím jasnější barva, tím jasnější aura. Studujte tyto knihy, kaţdou

zvlášť a zapište si jejich aurické barvy. Pak studujte dvě dohromady a opět si zapište barvy aury, které uvidíte.

Pak knihy přeskupte a pozorujte dál.

Krok 4: Vezměte si květinu nebo čerstvé květy, pokud nemáte ţádnou ţivou květinu k dispozici, a studujte jejich

auru. Aura, kterou uvidíte, je ţivá aura. Udrţte si v mysli aurické barvy listu a květu. Oranţový nádech, který

uvidíte okolo zelených částí, stonku a listu je způsoben zelenou barvou - podobně jako byste pozorovali zelenou

knihu. Jiné barvy uvidíte okolo květů. Uvidíte mnohem jemnější éterickou auru a mnohem silnější chvění

vzduchu. Aury ţivých subjektů jsou mnohem subtilnější, a proto poněkud obtíţněji pozorovatelné neţ aury

barev. Pomocí cvičení by vám však ani ty neměly činit problémy.

Krok 5: Pozorujte auru stromu. Vyberte si takový, který budete mít ve výhledu celý, nejlépe s oblohou na

pozadí. Ideální je mít slunce za zády, proto doporučuji toto cvičení provádět v pozdním odpoledni či brzy ráno.

Pokud vám sluneční paprsek zasvitne přímo do očí, máte smůlu. Chvění vzduchu okolo stromu bude mnohem

intenzivnější neţ při předchozím cvičení s květinou. Barva aury bude ovlivněna nejen barvou stromu, ale i

oblohy. Za slunného dne uvidíte auru špinavé modře, pokud bude obloha zamračená, zobrazí se spíše jako

našedlá krémová barva. Poloha pozorovatele závisí na velikosti stromu. Je důleţité mít v záběru pohledu i

vrcholek stromu, takţe vaše vzdálenost od pozorovaného stromu bude přibliţně trojnásobek jeho výšky. Šíře

aury bude záviset na velikosti a síle stromu. Na vrcholku stromu můţete někdy vidět tzv. fontánový efekt, kdy

aura proudí v obloucích nad stromem. Nevím přesně, co to způsobuje, tento efekt se neobjevil při kaţdém mém

pozorování stromu. Někdo tvrdí, ţe je to duch stromu, dryáda, která to způsobuje. Některé stromy skutečně

vykazují určitý stupeň vědomí, takţe na tom moţná něco bude.

Krok 6: Při tomto cvičení budeme pozorovat zvíře. Můţe to být jakýkoliv domácí mazlíček - pes nebo kočka -

anebo třeba tygr, lev, klokan či slon - pokud máte tu moţnost. Pozorujte je při jejich odpočinku. Zvířecí aury

nejsou sice tak barevné jako lidské, ale k procvičování budou zcela dostačující. Během pozorování opět

nezapomínejte na to, ţe barva srsti ovlivňuje barvu aury. Zvířeti můţete také diagnostikovat nemoci stejným

způsobem, jako u člověka, čímţ si tuto schopnost můţete procvičovat a dále rozvíjet.

Krok 7: Pozorování lidské aury. Ze začátku je nejlepší pozorovat lidskou auru ve dvou fázích. Fáze 1 - poţádejte

váš subjekt, aby si oblékl oděv v jedné výrazné barvě (kromě modré - která by obklopila okolí těla ţlutou a

intelektuální ţlutá barva je nejběţnější u aury lidské hlavy, coţ by vás mohlo zmást). Je důleţité, aby byl subjekt

bez pokrývky hlavy. Pozorujte nejprve okolí lokte a pouţívejte stejné techniky jako u pozorování barevného

papíru, včetně mentálních cvičení otevření třetího oka. Brzy samozřejmě uvidíte auru oděvu v okolí loktů

dotyčného. Pak pomalu přesuňte pohled výše, aţ se budete dívat na nahý krk subjektu. Přitom mějte stále v

zorném úhlu oblečení. Snaţte se vidět různé barvy v oblasti krku. Stále platí, ţe se nedíváte přímo na

pozorovanou oblast ale periferním viděním těsně mimo. Pokud vše půjde dobře, uvidíte různé barvy, obklopující

krk a hlavu. Nyní posuňte pohled ještě výš na hlavu. Buďte uvolnění. V této pozici vydrţte. Po chvíli byste měli

vidět okolo hlavy ţlutou auru. Pokud něco vidíte, poţádejte svého dobrovolníka, aby se soustředil na nějaký

matematický problém, třeba můţe zkusit sčítat či násobit nějaká čísla, a pozorujte, jak aura kolem jeho hlavy

nabývá síly a je stále jasnější.

Fáze 2 - poţádejte subjekt, aby se svlékl do půl těla. Je důleţité, aby v jeho pozadí byla neutrální barva stěny.

Pak studujte jeho kůţi stejným způsobem, jak jste se to naučili na auře barevné knihy. Nejlépe je začít v oblasti

ramen a paţí. Na holé kůţi nejdříve uvidíte jemné chvění vzduchu, zvláštní rozostření obrazu okolo kůţe. Pak

uvidíte éterickou auru, vypadá jako cigaretový kouř, obklopující tělo subjektu. Bývá silná asi 1 cm. Fixujte

pohled a po chvíli se začnou objevovat hlavní barvy aury, vystupující z éterické aury okolo těla. Nejdříve se

objeví úzký barevný pruh, zvýrazňující hranice éterické aury. Z počátku bude moţná trochu pulsovat, zmenší se

a zase zvětší, časem tyto problémy ustanou. Barva aury se bude vyjasňovat a aura se bude zvětšovat, a kdyţ

vydrţíte, můţe mít sílu několika centimetrů. Hlavní aura můţe na chvíli zmizet a zase se objevit, coţ způsobuje

nepatrné změny pohledu a mrkání - tomu ovšem nezabráníte.

Tip - to, jak jasná aura bude, je závislá na subjektu, jehoţ auru pozorujete. Na tom, jak se právě cítí. Pokud ho

přimějete, aby se cítil šťastný, aura zesílí a bude mnohem jasnější. To můţete podpořit například jeho oblíbenou

hudbou atd. Tím pádem můţete auru mnohem lépe a snadněji pozorovat.

Jiný dopis: Cituji z dalšího e-mailu. Popisuje velmi neobvyklý případ pozorování aury.

Rick: Chtěl bych s tebou konzultovat událost, která se mi stala včera a připadala mi trochu zvláštní. Seděl jsem v

kostele a díval se na sbor zpěváků, kdyţ jsem najednou viděl velmi zvláštní světlo. Bylo to spíš jako stín, a tři ze

zpěváků vyzařovali toto bílé světlo, vystřelující ke stropu, kde se měnilo na modrozelené a vracelo se zpět. Jako

bych se díval na jasný, barevný rentgenový obraz. Byl to neuvěřitelný záţitek. Běhal mi z toho mráz po zádech,

ale jen jsem zamrkal a bylo to pryč. Ptám se - co to bylo?! Předpokládám, ţe to byla aura.

Já: Jak to popisuješ, byl jsi právě ve velmi uvolněném stavu, nejspíš trochu myšlenkama mimo a povznesen

zpěvem chóru. To pochopitelně stimuloval tvé energetické tělo a čakru třetího oka a následně způsobilo

spontánní pozorování aury. To, co jsi viděl, bylo tzv. vzplanutí aury, které nastává ve velmi vzrušeném stavu. Je

velmi vzácné a velmi krásné. Já jsem to viděl pouze jednou v ţivotě. Vzplanutí bylo pravděpodobně způsobeno

nabitou, sakrální atmosférou kostela, společně s vibracemi písně, která byla právě zpívána. Pravděpodobně to v

tebou pozorovaných zpěvácích vyvolalo velmi hluboké spirituální pocity povznesení. Bílá, měnící se v modrou a

zelenou, to jsou barvy hrdelní a srdeční čakry. Tyto vysoce duchovní barvy jsou ovlivněny duchovními pocity a

láskou.

Zdokonalování a čas: Nějaký čas bude trvat, neţ budete schopni vidět lidskou auru, takţe při prvních neúspěších

hned neházejte flintu do ţita. Pokud jste se naučili vidět auru barev, jste schopni naučit se i vidět auru lidskou.

Prostřednictvím mnou popsaných metod stimulujte čakru třetího oka, které ovládá všechna mimosmyslová

pozorování. Praktikováním těchto cvičení se schopnosti této čakry budou rozšiřovat a auru budete tedy moci

snadněji vidět. Někdy to můţe zabrat několik týdnů, neţ uvidíte první náznaky lidské aury, pokud pro to nemáte

velké předpoklady, ale s trochou trpělivosti to můţete zvládnout. Doporučuji procvičovat především mentální

mentální otvírání třetího oka a stimulační cvičení, auru pozorovat kaţdý den alespoň několik minut. To opět

podpoří rozvoj čakry třetího oka.

Spontánní vidění aury: Po nějaké době zjistíte, ţe jsou dny, kdy nejste schopni auru vidět. Naopak budou také

dny, kdy uvidíte auru vzápětí poté, co se podíváte na nějakou osobu či na jiné objekty, a to bez jakéhokoli

vědomého popudu či vůle. Pravděpodobně také zjistíte, ţe se to děje v té době, kdy je čakra vašeho třetího oka z

nějakého důvodu velmi aktivní. Můţete třeba sedět a s někým mluvit a najednou uvidíte jeho auru či auru

oblečení, a to zcela mimovolně. Události silného spontánního vidění aury nastávají poměrně často, jakmile

jednou začnete cvičit čakru třetího oka a vidění aury.

Další ukázka z dopisu:

Erik: Praktikoval jsem tvoji metodu denně po dobu delší neţ měsíc, ale dosud jsem nic neviděl, aţ dodnes.

Většinou uţ dokáţu vidět aury barev a květin, také svou vlastní auru vidím docela jasně, ale aţ k dnešnímu dni

jsem prostě nebyl schopen vidět auru jiných lidí. Včera, kdyţ jsem pracoval na počítači, vešla do mého pokoje

má přítelkyně. Právě se vysprchovala a oblékala se. Podíval jsem se okolo ní a bum - okolo ní vidím překrásnou

auru. Byl to opravdu nádherný pohled. Její aura byla většinou zelená se ţlutou září okolo hlavy. Jo, a viděl jsem i

nějaké rudé a oranţové stříkance okolo jejího ţaludku. Vlastně jsem se nesnaţil vidět její auru. Chtěl jsem uţ

konečně dodělat práci na počítači a byl jsem uţ dost unavený, protoţe příští týden jsem měl dělat zkoušky a

nestíhal jsem. Prostě se to kolem ní objevilo jako mávnutím kouzelného proutku. Jak je to moţné, kdyţ jsem se o

to vůbec nesnaţil? Kdyţ jsem to zkoušel kaţdý den, nepodařilo se mi to. Jak to?

Já: Bravo, Eriku! Počínal sis velmi dobře. To, co jsi viděl, byla plnohodnotná ţivá aura tvé přítelkyně. Pochopil

jsem správně, ţe byla nahá, kdyţ jsi ji viděl? To by ti totiţ hodně pomohlo. Bylo to spontánní vidění aury,

způsobené tvým předchozím cvičením. To se ti bude stávat častěji, ve chvílích relaxace, kdy je tvé třetí oko

extrémně aktivní. Je vidět, ţe tvá čakra třetího oka hodně zesílila pomocí praktikování mých cvičení a velmi

dobře se rozvinula. Moţná se ti zvětšila frekvence snů a staly se rozměrnějšími, ţivějšími, moţná zaţiješ i

vědomé (lucidní) snění. To je další známka toho, jak se ti vyvinula čakra třetího oka.

Tento dopis je velmi dobrým příkladem spontánního vidění aury. Erik byl unavený a uvolněný, kdyţ se mu to

poprvé přihodilo - ideální stav pro vidění aury. Předtím vidění aury jiţ několik týdnů cvičil, takţe měl dostatečně

stimulované třetí oko, coţ způsobilo pravé spontánní vidění aury. Erik měl velké štěstí, ţe mohl pozorovat nahou

bytost jako svůj první pozorovaný objekt, tedy neměl pozorování ztíţené interferencí s oblečením atd. Erikovi se

to nyní stávalo kaţdých pár týdnů, uţ asi rok. Pak se frekvence zvýšila na jeden týden. Někdy se mu ukáţe jen

nejvýraznější barva v okolí těla, někdy vidí auru celou. Poté, co Erik zaţil své první spontánní vidění aury,

zjistil, ţe vědomé vidění aury není aţ tak obtíţné. Stále sice nemohl vidět celou auru, kdyţ chtěl, ale nyní uţ vidí

pruhy a stříkance barev okolo lidí, které předtím vidět nebyl schopen.

Závěrem: Touto metodou jsem učil vidět auru uţ mnoho lidí. Rychlé výsledky, kterých tito lidé dosahovali, jim

zvýšilo sebevědomí a zájem o tuto oblast. Ono totiţ vyţaduje trochu zápalu a trpělivost, abyste dosáhli dobrých

výsledků. Jakmile uvidíte svou první auru, udělali jste první krok do mnohem širšího, pozoruhodnějšího světa.

Pokud budete pilně cvičit a rozšiřovat své schopnosti vidět (byť jen částečně) lidskou auru, děláte velký pokrok a

vaše třetí oko se bude stále vyvíjet a vyvíjet, a tím zvyšovat vaše schopnosti. Dalším krokem je rozvinutí

jasnovidnosti. Jasnovidectvím nazývám vidění ještě subtilnějších energií okolo nás. Tyto energie obsahují

například karmické vlivy, ţivotní podmínky, minulé události, pravděpodobnou budoucnost… a navíc mnoho

dalších a velmi vzrušujících věcí. Tyto energie jsou jasnovidecky viděny v mnoha velmi symbolických podobách

od prostého obrázku aţ k barevnému ději v kvalitě filmové projekce.

Zdroj:

www.astralpulse.com

http://www.esoterika.cz/clanek/1649-jak_se_naucit_videt_auru_i_.htm