PaedDr. Jarmila Klugerová, Ph.D. PhDr. Olga Šifferová Mgr. Tereza Vacínová

JAK VYPRACOVAT BAKALÁ ŘSKOU, DIPLOMOVOU,

RIGORÓZNÍ A DISERTAČNÍ PRÁCI

UNIVERZITA JANA AMOSE KOMENSKÉHO PRAHA

2008

OBSAH 1. Cíl a obsah p říručky

2. Formální stránka záv ěrečné práce

3. Zásady pro úpravu textu

4. Přehled posloupnosti stránek v bakalá řské, diplomové, rigorózní a diserta ční práci 4.1 Vzor pro tvrdé desky

4.2 Vzor pro první vnitřní titulní stranu

4.3 Příklad pro první vnitřní titulní stranu

4.4 Prohlášení

4.5 Poděkování

4.6 Anotace a klíčové pojmy

4.7 Vzor anotace a klíčových pojmů

4.8 Vzor pro obsah

5. Obsahové náležitosti

5.1 Stručný komentář k průzkumné či výzkumné práci

5.2 Vzor resumé

6. Seznam literatury

6.1 Seznam odborné literatury a zdrojů

6.2 Citace

7. Vzor – seznam obrázk ů, tabulek a graf ů

8. Seznam p říloh

9. Úprava poslední strany práce – údaje o práci (ka talogiza ční popis)

9.1 Příklady úpravy poslední strany práce

10. Zásady pro práci s tabulkami, obrázky a grafy

10.1 Příklad tabulky

10.2 Obrázky

10.3 Grafy

11. Doporu čené publikace

1.

CÍL A OBSAH P ŘÍRUČKY Příručka slouží k základní orientaci při vypracování bakalá řské, diplomové,

rigorózní a diserta ční práce na Univerzit ě Jana Amose Komenského Praha.

Hlavním cílem je seznámit posluchače s vlastním zpracováním (od fáze

vymezení tématu a cíle práce až po vypracování seznamu bibliografických odkazů) a

přiblížit požadavky kladené na úpravu a strukturu bakalářské, diplomové, rigorózní a

disertační práce.

Po prostudování budete znát:

■ obecný postup při zpracování závěrečné práce,

■ základní strukturu, obsah a formu,

■ technické náležitosti,

■ teoretické základy výzkumného procesu a jeho fází

■ pravidla pro práci s odbornou literaturou a jinými dokumenty.

Budete schopni:

■ připravit formální podklady pro vypracování závěrečné práce,

■ zvolit vhodné téma závěrečné práce podle sledované problematiky,

■ vyhledávat, třídit a zpracovávat různé zdrojové dokumenty,

■ dodržovat základní strukturu práce,

■ techniky, obsahově a eticky správně citovat a vytvářet bibliografické citace,

■ vytyčit hlavní a dílčí cíle (případné hypotézy) práce,

■ zpracovat a prezentovat získaná data.

U doktorských a diserta čních prací je kladen velký důraz na metodologii a

zároveň na využití závěrů a výsledků výzkumu pro rozvoj oboru. Práce by měla být

původním příspěvkem k lidskému poznání, měla by objevit něco dosud neznámého,

co čtenář před jejím prostudováním neznal.

Průvodce je vypracován stručně a přehledně s četnými praktickými ukázkami.

Autorský tým Vám přeje mnoho úspěchů ve studiu a při psaní odborných textů.

2.

FORMÁLNÍ STRÁNKA ZÁV ĚREČNÉ PRÁCE

Struktura závěrečné práce je závazná pro všechny posluchače. Úprava práce se řídí pokyny univerzity a jednotlivých kateder. Rozsah se liší podle povahy studijního programu, oboru či tématu práce a stanoví ho vedoucí práce.

Doporu čený minimální ROZSAH pro:

■ bakalá řskou práci je 40 – 50 normovaných stran

■ diplomovou práci je 60 – 80 normovaných stran

■ rigorózní práci je 80 – 100 normovaných stran

■ diserta ční práci je 100 a více normovaných stran

Do tohoto počtu stran se počítá úvod, hlavní textová část a závěr bez

příloh. Úvodní stránky se počítají, ale nečíslují se v zápatí stránek, číslovat se začíná

až ÚVOD od příslušené stránky!!!

ÚVOD obsahuje:

■ seznámení s řešenou problematikou,

■ zdůvodn ění volby tématu,

■ vymezení cíle práce,

■ popis metod zkoumání či analýzy daného problému

■ přínos pro praxi,

■ případně další d ůležité informace p řed čtením vlastního textu práce

PÍŠE SE NEOSOBNÍM ZPŮSOBEM!!!

Textová část , nebo-li stať se skládá z teoretické a praktické části, které jsou

strukturovány dle zaměření práce a podkapitoly nesou relevantní název dle logiky

textu. Viz dále č. 5-Obsahové náležitosti.

ZÁVĚR obsahuje:

■ obecné hodnocení výsledk ů studenta vzhledem k vyty čeným cíl ům,

■ širší pohled na problematiku,

■ zhodnocení praktického p řínosu,

■ podn ěty pro další zkoumání

3.

ZÁSADY PRO ÚPRAVU TEXTU Při zpracování komplexního textu záv ěrečné práce doporu čujeme používat tyto zásady: ■ Používáme bílý papír formátu A4, píšeme (tiskneme) vždy po jedné straně;

■ Jedna strana obsahuje 30 řádků, 60 úhozů (včetně mezer), 1800 znaků (úhozů

včetně mezer);

■ Řádkování textu 1,5;

■ Podle normy lze používat patkové či nezlatkové písmo, Times New Roman nebo

Arial; (doporučujeme Times New Roman)

■ Velikost písma 12;

■ Zarovnávání doporučujeme do bloku, záleží na domluvě s vedoucím práce;

■ Textové začátky odstavců jsou posunuty (lze použít Formát/ Odstavec/ Odsazení/

Speciální/ První řádek );

■ Doporučujeme okraje: horní 3 cm, dolní 3 cm, levý 4,5 cm, pravý 3 cm; nastavení

stránek: Soubor/ Vzhlede stránky ;

■ Číslování stránek: dole uprostřed (arabské číslice); arabské číslice od úvodu, na

vlastní text (do seznamu literatury, popř. seznamu příloh);

■ Číslování p říloh: římské číslování příloh

■ Titulní strana, prohlášení, poděkování, anotace, anotace v cizím jazyce a obsah se

„viditelně“ nečíslují, ale započítávají se do pořadí; „viditelné“ číslování stránek začíná

„Úvodem“

■ Jednotlivé přílohy v seznamu příloh označujeme písmeny (Příloha A, Příloha B,

atd.). Jednotlivé přílohy se číslují římskými číslicemi, dodržuje se číselná řada.

■ Kapitoly se začínají psát na novém listu papíru, (každá kapitola i podkapitola by

měla mít minimálně 1 stranu!!!)

■ Pro zvýraznění textu používat maximálně 3 zvýrazňovací prvky např.: tučně,

kurzíva, tučná kurzíva;

■ Nepodtrhávejte (podtržení může zpravidla znamenat internetový odkaz);

■ Pro úpravu nadpis ů a kapitol se doporu čuje používat grafické uspo řádání:

Úvod

1. XXXX (text názvu 1. kapitoly – velká písmena)

1.1 Xxxxx (text názvu první podkapitoly – první písmeno velké)

1.1.1 Xxxxx (text názvu oddílu)

1.1.1.1 Xxxxx (text názvu pododdílu)

■ Formát písma nadpis ů

- Kapitoly (1. …, 2. …,) velikost písma 16, tučně, zarovnání na střed!!!

- Podkapitoly (2.1 …, 2.2 …, atd.) velikost písma 14, tučně, zarovnání

vlevo;

- Oddíl (2.1.1 …, apod.) velikost písma 12, tučně, zarovnání vlevo;

- Pododdíly (2.1.1.1 , apod.) velikost písma 12, tučně, kurzíva, zarovnání

vlevo;

- Nadpisy v rámci textu si zachovávají velikost písma 12, tučně. Nadpisy

se od předcházejících částí textu oddělují dvěma prázdnými řádky; Možno

nastavit ve Formátu/ Odstavec/ Mezery ; od následujícího textu jedním

prázdným řádkem; Možno nastavit ve Formátu/ Odstavec/ Řádkování

nebo Mezery

■ Tabulky, grafy a obrázky se tvoří s dodržením okrajů 4,5 cm a 3 cm;

■ Velikost tabulky, grafu či obrázku je podle vlastního uvážení, po dohodě

s vedoucím práce;

■ Popisek centrujeme přímo nad tabulku, graf či obrázek; popisek začíná zleva;

■ Poznámky nebo zdroj je nutné psát bezprostředně pod tabulku, graf či obrázek,

velikost písma 10, Ariel, popř. Times New Roman (podle toho v jakém písmu práci

píšeme);

■ Analýza dat (psaný text) z tabulky, grafu či obrázku se opět píše velikostí písma

12, Ariel; popř. Times New Roman (podle toho v jakém písmu práci píšeme); 1 řádek

pod tabulku, graf či obrázek;

■ Tabulky, grafy a obrázky se číslují od 1 do … (tzn. nerozdělujeme číselně

teoretickou a praktickou část, pokračujeme v se číslují od 1 do … (tzn.

nerozdělujeme číselně teoretickou a praktickou část, pokračujeme v číselné řadě);

■ Otazníky, vyk řičníky, uvozovky … se píší za slovem bez mezery!!!

■ Závorky píšeme hned před a za slovo bez mezery! Např. (pozornost);

■ Doporu čujeme používat při vypisování jednotlivých bodů a číselných řad odrážky;

práce má být psána předně lineárním textem a jen výjimečně lze vypíchnout některé

přehledy do strukturovaného textu v odrážkách.

Příkaz v horním menu MS Wordu: formát, odrážky a číslování, odrážky …

■ Xxxxxxx,

■ Xxxxxxxxx,

■ Xxxxxxxxx

1) Xxxxxxxxx,

2) Xxxxxxxxx,

3) Xxxxxxxxx.

■ Je možné též použít automatické dělení slov: Nástroje, jazyk, dělení slov,

zaškrtnout „Automatické dělení slov“.

■ Poznámky pod čarou vkládáme do textu na konec vybraného slova a automatiky

se číslují v průběhu celého textu.

(Příkaz: Vložit/ odkaz/ poznámka pod čarou/ nastavit příslušné parametry a

potvrdit OK). Poznámka se vygeneruje pod čarou nad zápatím příslušné strany.

■ Dodržujte jednotnou grafickou úpravu v celé práci!

4.

PŘEHLED POSLOUPNOSTI STRÁNEK V BAKALÁ ŘSKÉ, DIPLOMOVÉ, RIGORÓZNÍ A DISERTAČNÍ PRÁCI

Dodržujte p řesný postup řazení stránek v této p říručce. Jsou

koncipovány tak, jak mají na sebe správn ě navazovat!

1) Tvrdé desky

2) Titulní strana

3) Titulní strana v anglickém jazyce

4) Prohlášení autora

5) Poděkování (není povinným textem)

6) Anotace s klíčovými pojmy; klíčové pojmy nevysvětlujeme, pouze je abecedně

seřazené vypíšeme.

7) Anotace s klíčovými pojmy v anglickém jazyce

8) Obsah (Většinou se doporučuje pro přehlednost používat max. 3 úrovně) např.

1., 1.1, 1.1.1 … atd., ke kapitolám, podkapitolám, oddílům, pododdílům uvádět

odpovídající čísla stránek)

9) Úvod (od úvodu za čínáme stránky číslovat, p ředchozí stránky pouze

započítáváme)

10) Teoretická a praktická část (členit podle logické struktury práce). Práce se

nemusí dělit na teoretickou a praktickou část – dohoda po konzultaci

s vedoucím práce.

11) Závěr

12) Resumé (píšeme pouze u rigorózních a diserta čních prací)

13) Seznam použité české literatury a pramenů (řadit abecedně)

14) Seznam použité zahraniční literatury a pramenů v originále (řadit abecedně)

15) Seznam obrázků, tabulek, grafů

16) Seznam příloh

17) Údaje o práci – Katalogiza ční popis (na poslední straně)

4.1 Vzor pro tvrdé desky

UNIVERZITA

JANA AMOSE KOMENSKÉHO PRAHA

BAKALÁ ŘSKÁ PRÁCE

(druh práce)

2008 Antonín NOVÁK

(akademický rok odevzdání práce) (jméno a příjmení studenta)

4.2. Vzor pro první vnit řní titulní stranu

UNIVERZITA

JANA AMOSE KOMENSKÉHO PRAHA

Bakalářské*/magisterské*/, kombinované*/prezenční*studium 2005 – 2008

(*vyberte jeden typ a jednu formu studia a uveďte akademické roky vašeho studia)

(v disertační a rigorózní práce se tyto údaje neuvádí)

Bakalá řská, diplomová, rigorózní, diserta ční práce

(vyberte jeden druh práce)

Jméno a příjmení autora:

Název práce: (hlavní titul je možné doplnit podtitulem)

Praha 2008 (aktuální akademický rok)

Vedoucí … (uvést o jaký druh práce se jedná) … práce: !!!Ke jménu vedoucího práce vždy uvádět všechny tituly!!!

Vedoucího práce uvádět u bakalářských a diplomových prací!!!

U rigorózních prací neuvádět! U disertačních prací uvést Školitel !

Vzor pro druhou vnit řní titulní stranu v AJ

COMENIUS UNIVERSITY PRAGUE

Bachelor / Master /, Combined (Part-Time)/Full-Time Studies 2005 – 2008

(bakalářské/magisterské/kombinované/prezenční studium)

Bachelor Thesis, Diploma Thesis, Rigorosum Thesis, Dissertation Thesis

(Bakalářská, diplomová, rigorózní, disertační práce)

Jméno a příjmení autora:

Název práce v AJ

Prague 2008

The …………….. work supervisor:

4.3 Příklad pro první vnit řní titulní stranu

UNIVERZITA JANA AMOSE KOMENSKÉHO PRAHA

Bakalářské/prezenční*studium 2005 – 2008

Bakalá řská práce

Antonín Novák

Programy prevence závislostí

Praha 2008

Vedoucí práce: Doc. PhDr. Josef Novák, Ph.D.

Příklad pro druhou vnit řní titulní stranu v AJ

COMENIUS UNIVERSITY PRAGUE

Bachelor, Full-Time Study

2005 - 2008

Bachelor Thesis

Antonín Novák

Název práce (přeložit do AJ)

Prague 2008

The Bachelor Thesis Work Supervisor:

Doc. PhDr. Josef Novák, Ph.D.

4.4 Prohlášení

Prohlášení

Prohlašuji, že předložená bakalářská, diplomová, … práce je mým původním

autorským dílem, které jsem vypracoval(a) samostatně. Veškerou literaturu a další

zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpal(a). v práci řádně cituji a jsou uvedeny

v seznamu použité literatury.

Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v univerzitní knihovně.

V Praze dne ……………………………… Jméno autora/ky ……………………….

včetně vlastnoručního podpisu

4.5. Poděkování

Poděkování

Chtěl(a) bych poděkovat …………………. za odborné vedení, za pomoc a

rady při zpracování této práce. Atd. ……………… .

(Není povinným textem; poděkování může být věnováno vedoucímu práce,

školitelům,, konzultantům a dalším odborníkům; vždy uvádějte plná jména uvedených

osob včetně celých titulů)

4.6 Anotace a klí čové pojmy v ČJ a AJ

Anotace

Je stručný popis obsahu práce (cca 5-10 řádků). Obsahuje vymezení tématu,

výzkumného záměru, cíl práce, popis metody a stručné shrnutí klíčových poznatků.

Klíčové pojmy

Vystihují tématické zaměření stati. Jsou to slova nebo sousloví, která se často

v textu vyskytují a charakterizují sémantiku textu. Počet klíčových slov není přesně

stanoven, doporučuje se nejméně pět, jejich skutečné množství však závisí na šíři

zpracovaného tématu. Jejich vý čet je t řeba řadit abecedn ě a uvád ět je pod sebe.

4.7 Vzor anotace a klí čových pojm ů v ČJ

Anotace

Tato diplomová práce se zabývá pohledem metodika odboru vzdělávání na

problematiku současného vzdělávání ve velké společnosti – jeho náplň, obsah,

formy, metody a vazby na ostatní personální činnosti. Teoretické poznatky jsou

využity v praktické aplikaci SWOT analýzy systému vzdělávání zaměstnanců. Na

závěr je detailně popsána příprava, implementace a realizace interních vzdělávacích

programů s využitím interní sítě lektorů.

Klíčové pojmy:

Exkurze

Identifikace

Interní lektorská síť

Osobní rozvoj

Plán vzdělávání

Potřeby vzdělávání

Proces vzdělávání

Prohlubování kvalifikace

Rozpočet vzdělávání

SWOT analýza

Systém vzdělávání

Vzdělávací program

Poznámka: Anotaci a klíčové pojmy přeložte do AJ a napište na novou stránku.

4.8 Vzor pro obsah Obsah vždy začíná ÚVODEM! „Úvodní stránky“ se do obsahu neuvádí! Obsah

zarovnáváme zleva, viz vzor!!!

OBSAH

ÚVOD ……………………………………………………………………………… 7

TEORETICKÁ ČÁST

1. …………………………………………………………………………………… 9

2. …………………………………………………………………………………… 12

2.1 …………………………………………………………………………………. 12

2.2 …………………………………………………………………………………. 13

2.2.1 ……………………………………………………………………………….. 16

2.2.2 ……………………………………………………………………………….. 18

2.3 ………………………………………………………………………………….. 20

3. ……………………………………………………………………………………. 31

3.1 ………………………………………………………………………………….. 32

3.2 ………………………………………………………………………………….. 32

3.3 ………………………………………………………………………………….. 36

PRAKTICKÁ ČÁST (nemusí být realizována – dle typu práce a po d ohod ě

s vedoucím práce)

Doporu čená osnova pro praktickou část:

4. Cíl průzkumu nebo také Cíl výzkumu …………………………………….. 86

4.1. Pracovní hypotézy nebo také Výzkumné hypotézy ………………………. 86

4.2. Použité metody, techniky a postupy ……………………………………….. 87

4.3 Harmonogram postupu ………………………………………………………. 88

4.4 Charakteristika souboru ……………………………………………………… 90

4.5 Analýza dat ……………………………………………………………………. 92

4.6 Interpretace výsledků (nebo také diskuse) ………………………………… 94

4.7 Dílčí závěry/formulace doporučení …………………………………………. 102

ZÁVĚR ……………………………………………………………………………… 121

SEZNAM POUŽITÉ ČESKÉ LITERATURY A PRAMEN Ů …………………… 124

SEZNAM POUŽITÉ ZAHRANIČNÍ LITERATURY A PRAMEN Ů …………… 126

SEZNAM OBRÁZK Ů (POPŘ. TABULEK A GRAF Ů) ………………………… 128

SEZNAM PŘÍLOH ………………………………………………………………… 130

5.

OBSAHOVÉ NÁLEŽITOSTI

Práce se píší tzv. „v ědeckým plurálem“, nebo v trpném rod ě. Např.

stanovili jsme, vyhodnotili jsme, nebo bylo stanove no apod., tzn. neužíváme

čísla jednotného!

ÚVOD (viz č. 2 – Formální stránka závěrečné práce)

TEXTOVÁ ČÁST

Níže je uvedeno pouze praktické doporučení, které náležitosti by autor neměl

opomenout při sestavování hlavní textové části práce.

Teoretická část:

■ charakteristika současného stavu řešeného problému pochopení problematiky

v širších souvislostech,

■ teoretická a odborná východiska,

■ vymezení základních pojmů,

■ kritické posouzení publikovaných výsledků průzkumů/výzkumů, utřídění základních

požadavků,

■ formulace vlastních stanovisek/závěrů,

■ shrnutí.

Praktická část (zařazujeme dle charakteru práce):

Praktická část může být realizována podle této doporučené osnovy. Student

může zpracovávat také vlastní návrh, který nebude moci realizovat podle doporučené

osnovy. Zpracování vždy konzultuje s vedoucím práce.

■ Vymezení cíle (stručné vymezení zaměření praktické části).

■ Formulace problému, tzn. pracovních či výzkumných hypotéz nebo dílčích cílů,

(hypotézy se stanovovat mohou a nemusí, záleží na tématu práce a na domluvě

s vedoucím práce).

■ Použité metody, techniky a postupy (z odborné literatury se teoreticky vymezí,

jakou techniku, metody či postupy si student pro šetření zvolil).

■ Harmonogram postupu (tato kapitola se rozdělí na fáze: a) přípravná fáze , b)

realiza ční fáze , c) vyhodnocovací fáze ; v každé fázi se popíše průběh fází, tzn.

přípravy na průzkum, výzkum; realizace šetření, výzkumu a popis, jak se budou

získané materiály vyhodnocovat).

■ Charakteristika souboru, popis zkoumaného vzorku (popis základních

charakteristik zkoumaného vzorku, způsob jeho výběru, zhodnocení kladů, záporů

výběru).

■ Analýza dat (prezentace výsledků – lze použít přehledových tabulek, grafů, apod.

důležité je interpretace výsledků čili analýza výsledků, okomentování).

■ Interpretace výsledk ů nebo také diskuse (shrnutí výsledků šetření, co vás

zaujalo, co je důležité sdělit, apod.).

5.1. Stručný komentá ř k průzkumné či výzkumné části

Praktická část může být realizována průzkumem či výzkumem. Průzkum se většinou realizuje v bakalá řských a diplomových pracích, pop ř. v rigorózních pracích. Průzkum je zkoumání jevů, procesů a souvislostí. Často se používá ve stejném smyslu jako výzkum, ale je často chápán jako výzkum méně systematický, orientační. Provádí se tím způsobem, že tazatel předloží vybraným lidem (tzv. respondentům) otázku a nabídne možnosti (většinou jsou to tyto: ano – spíše – ano – ne – spíše ne – nevím). Spolehlivost průzkumu závisí na výběru respondentů, cílové skupiny. Výzkum je často popisován jako aktivní, vytrvalý a systematický proces bádání s cílem objevit nebo interpretovat fakta. Tento intelektuální proces produkuje velké množství teorií, zákonů, popisů chování a umožňuje jejich praktické využití. Výzkum se realizuje v diserta čních pracích, pop ř. rigorózních pracích. Průzkum či výzkum představuje shromažďování a analýzu informací, které jsou potřebné pro kvalifikované rozhodování. Může být uskutečněn několika způsoby. Předpokladem úspěchu průzkumu či výzkumu je správné vymezení základní otázky a nalezení objektivní metody pro sběr a analýzu informací. Většina průzkumů či výzkumů pracuje s hypotézami , což jsou teoreticky podložené výchozí předpoklady, které musejí být formulovány tak, aby umožňovaly sběr dat a jejich analýzu. Každý průzkum či výzkum zahrnuje následující kroky:

1) definování problému a cílů průzkumu či výzkumu,

2) sestavení plánu průzkumu či výzkumu,

3) shromáždění informací,

4) analýza informací,

5) prezentace výsledků.

První dva kroky jsou součástí přípravné etapy , která je završena zpracováním dokumentu nazývaného „Projekt průzkumu či výzkumu“. Součástí projektu je popis výchozího problému, cíl ů, vymezení hypotéz i metodiky na jejich ověření, zpracování harmonogramu (Nový, 1997). Shromážd ění (sběr) informací je zařazeno do realiza ční etapy a poslední dva kroky patří do etapy zpracování výsledk ů a jejich interpretace. Poslední etapa je ukončena vypracováním průzkumné/ výzkumné zpráva , která by měla obsahovat i doporučení pro praxi a nastínění problémů pro další řešení jako výsledek průzkumu či výzkumu. DEFINOVÁNÍ PROBLÉMU A CÍL Ů První průzkumný/ výzkumný krok vyžaduje pečlivé definována problému a průzkumných/ výzkumných cílů. Pokud není problém definován zcela jasně, ale převážně obecněji, budou i výsledky průzkumu či výzkumu obecné, nic neříkající. Cíl bývá formulován jako problém, který má být řešen, resp. otázka, která z problému vyplývá a má být zodpovězena, úkol, který má být splněn tzn. zjištění konkrétních dat. Když získáme co nejvíce výchozích poznatků o daném jevu, je možné formulovat předmět průzkumu či výzkumu. V předmětu průzkumu či výzkumu se musí přesně stanovit zkoumaná oblast. Hypotézy mohou a nemusí být stanoveny, záleží na domluvě s vedoucím práce. Hypotézu chápeme jako podmíněný výrok (předběžnou domněnku) o vztahu mezi jevy nebo jejich určitými stránkami. Hodnověrnost hypotézy je podmíněna získáním dalších důkazů, faktů, argumentů, potvrzení pravdivosti. Má-li být hypotéza potvrzena, musí odpovědět na všechna stanovená fakta a tvrzení. Pracovní hypotézy hrají v pr ůzkumu či výzkumu n ěkolik velice d ůležitých rolí a to: ■ formulace pracovních hypotéz je testem, zda je průzkum či výzkum vůbec

možný,

■ obsahují základní informaci pro optimální rozhodnutí o technikách průzkumu či

výzkumu,

■ jsou základem pro odhad rozsahu a náročnosti průzkumu či výzkumu,

■ jsou důležitým výchozím bodem pro časové, ale ve většině průzkumech/

výzkumech i finanční plánování průzkumu či výzkumu,

■ správné stanovení hypotézy je nejdůležitějším krokem pro proces poznávání

během celého průzkumu či výzkumu.

PŘÍKLADY HYPOTÉZ

1) Paralelně se zvyšováním postižení zraku se bude zvyšovat neuroticita jedince.

2) S výší dosaženého zdělání se zvyšuje možnost uplatnění na trhu práce.

V případě, že jsme jasně formulovali hypotézy, následující práce na projektu směřuje k jejich ověření.

ZÁKLADNÍ NÁSTROJE PR ŮZKUMU ČI VÝZKUMU

Technika je souhrn postupů na efektivní využívání některé procedury, jde vlastně o způsob sběru empirických dat. Použití techniky musí být adekvátní požadavkům spolehlivosti a platnosti konkrétního empirického průzkumu či výzkumu. Je mnoho různých metod a technik sběru dat (standardizovaný rozhovor, nestandardizovaný rozhovor, dotazník, pozorování, sémanticky diferenciál atd.), ale téměř všechny jsou aplikací následujících základních metod a technik: ■ Pozorování je metoda sledování vzniku, průběhu a změn určitých proměnných (parametrů, procesů) v kontextu určitého typu chování, závislého na některých vnějších (vnitřních) podmětových (stimulujících) podmínkách. Může být zaměřen na nositele pozorování (introspekce), na jinou osobu či na skupinu osob, respektive populační substrukturu (etnikum). Přestože je jednou z nejdůležitějších metod v psychologii, jako izolovaná metoda k výkladu faktů a souvislostí nestačí, protože nepostihuje příčiny pozorovaných jevů. Pozorování může být naivní, nekontrolované, kontrolované, přímé, nepřímé, zúčastněné, nezúčastněné. Je dobře zaměřené, plánované na vnímání vybraných jevů a to, co bylo vnímáno, je pečlivě a systematicky zaznamenáváno. ■ Interak ční metoda je kombinace pozorování a experimentu. ■ Dotazování prostřednictvím dotazníku. Dotazník je soubor otázek předkládaný osobám ve standardizované podobě za účelem zjištění specifických údajů. Jedna z psychodiagnostických metod získávání poznatků o trvalejších charakteristikách osobnosti, o jejích povahových a temperamentových vlastnostech, zájmech, postojích, hodnotových orientacích apod. Každý dotazník musí splňovat řadu psychometrických požadavků, vztahujících se k výběru položek, způsobu kvantitativního vyhodnocování odpovědí, celkového zhodnocení pomocí norem získaných na reprezentativních výběrech osob z populace apod. ■ Rozhovor je zjišťování informací rozhovorem s lidmi; rozhovor je veden na základě záznamového listu a interview nestandardizovaný volný rozhovor; vyžadované informace jsou získávány v přímé interakci s respondentem. ■ Anketa je méně fundovanou formou průzkumu veřejného mínění, kterou užívají a obvykle si i samy vytváří většinou média, kde není kladen takový důraz na výběr respondentů. ■ Analýza dokument ů je analýza jakýchkoliv dokumentů, které nebyly vytvořeny za účelem našeho průzkumu či výzkumu (např. úřední statistiky, osobní deníky, plakáty, romány atd.).

■ Sekundární analýza dat je analýza zaměřená na archivní data, oficiální statistická data, databanky statistických údajů, datové publikace z výzkumů, datové soubory z výzkumů na počítači. ■ Kazuistika (z latinského causa – „důvod“, odvozeně „případ“) je pojem označující původně posuzování jednotlivého případu, zpravidla místo teoretické analýzy pojmových znaků (například raná římská právní kazuistika). Kazuistika se pro daný případ ukončuje. Ve vztahu k moderním vědám je tento pojem užíván jako synonymum pro případovou studii . Případová studie má však otevřený konec. ■ Biografická analýza, je metoda, která analyzuje např. vyprávění. ■ Obsahová analýza, je metoda, která je zaměřena na výskyt určitých témat, slov, formulací v dokumentech (knihách, periodikách, obrazovém záznamu apod.). ■ Analýza osobních dokument ů. Jedná se o techniku podobnou zúčastněnému pozorování. Má výhodu spontánnosti záznamu informace. Odráží velmi často hloubku vcítění tvůrce osobního dokumentu do situace. V protikladu k strukturovanému a neosobní obsahové analýze představuje analýza osobních dokumentů metodu nestrukturovanou a osobní. Základním předpokladem pracovníka v průzkumu či výzkumu je dokonalé zvládnutí metod a technik využívaných v průzkumné/ výzkumné činnosti. Je zapotřebí, aby znal jejich zásady, smysl, způsoby aplikace a pochopitelně i jejich validitu (platnost) a reliabilitu (spolehlivost). ■ Validní m ěření měří skutečně to, co jsme zamýšleli měřit.

■ Reliabilní m ěření nám při opakované aplikaci dává shodné výsledky, pokud se

ovšem stav pozorovaného objektu nezměnil.

VÝSLEDKY PRŮZKUMU ČI VÝZKUMU A JEJICH INTERPRETACE, DISKUSE

■ Matematicko-statistické zpracování získaných dat.

■ Grafické vyjádření dat a jejich interpretace (tabulky, grafy, diagramy).

■ Věcná interpretace výsledků.

■ Kvalitativní analýza získaných výsledků průzkumu či výzkumu.

DÍLČÍ ZÁVĚRY, FORMULACE DOPORUČENÍ Z PRŮZKUMU ČI VÝZKUMU

■ Potvrzení nebo zamítnutí každé z definovaných hypotéz.

■ Konstatování do jaké míry a s jakým výsledkem byly splněny úkoly průzkumu či

výzkumu.

■ Potvrzení nebo vyvrácení hypotéz, využití v praxi apod., formulace doporučení

ZÁVĚR (viz č. 2 – Formální stránka závěrečné práce)

5.2 Vzor resumé

Resumé se píše pouze v diserta čních a rigorózních prací!!!

Resumé (je psané v minulém čase a shrnuje výsledky práce)

……………. práce se zabývá podrobnou analýzou školských systému Česka a

Rakouska. Byla rozdělena do třech hlavních částí. V první části byl rozebrán český

školský systém. Byla provedena historická analýza a podrobně byl popsán současný

stav. Další kapitola byla členěna stejně jako kapitola předchozí a věnovala se

podrobně historické analýze rakouského školského systému a popsala současný

stav rakouského školství. Třetí hlavní kapitola byla rozdělena do několika podkapitol,

přičemž každá podkapitola se podrobně zabývala aktuálními problémy a trendy

českého a rakouského školského systému a směřovala k závěrečné komparaci. Byl

kladen důraz na kvalitativní a kvantitativní analýzu získaných dat. Analyzování dat

přiblížilo soudobé názorové spektrum odborníků.

Resumé (v anglickém jazyce)

…………….. the work dealt with detailed analysis of the education systems of the

Czech Republic and Austria. It was divided into three main parts. In the first part,

Czech education systém was analyzed and historical analysis as well as detailed

descriptions was implemented. Next chapter was divided in the same manner as the

preceding one and dealt with exhaustive analysis of Austrian education system and

contemporary conditions of Austrian education. The third main chapter was divided

into several sub-chapters and each dealt in detail with current issues and tendencies

of the Czech and Austrian education system heading towards the conclusive

comparison. The two last chapters attempted prognosis of the future development of

the Czech and Austrian education system and logiccally concluded the whole thesis.

It was lay stress on quantitave analysis for data collection application. Analysis of

data approached point of view specialist.

6.

SEZNAM LITERATURY

Při práci s odbornými zdroji je nutné dodržovat určitá pravidla, především kvůli informační etice a dohledatelnosti všech informačních zdrojů vztahujících se k určitému odbornému tématu. Záznam o zdroji musí obsahovat údaje, které umožní znovu vyhledat dokument a v něm citované nebo parafrázované místo. Je nutné uvádět citace všech dokumentů, ze kterých se čerpá a to výhradně z primárních pramenů. Citace musí být přehledná, úplná a přesná a v celém textu jednotná. Nejčastějším prohřeškem při citování je citování díla, které autor nepoužil, necitování použitého díla, citování vlastních děl, které nemají souvislost s novým dílem a nepřesné citování znemožňující identifikaci díla. Seznam všech použitých zdrojů se zaznamenává v seznamu bibliografických odkazů. Záznamy řadíme vždy abecedně podle příjmení autora, u prací bez autora podle prvního slova titulu. Povinností autora závěrečné práce je uvést všechnu literaturu a prameny, se kterými pracoval. Bibliografické údaje se řídí normou ČSN ISO 690 z roku 1996 a aktualizovanou ISO-690-2 (01 0197) pro elektronické zdroje. Bibliografické údaje jsou souhrnem údajů o citované publikaci nebo její části, umožňující její identifikaci. Základ údajů tvoří začleněné povinné prvky, některé prvky (např. překladatel, rozsah, edice, poznámky) jsou volitelné a mohou být zařazeny nebo vynechány. Příjmení autora se píše velkými písmeny, křestní jméno se uvádí celé. Název zdrojového dokumentu píšeme vždy kurzívou. Podrobný výklad citování lze nalézt na těchto internetových stránkách: www.boldis.cz , www.citace.com , www.cuni.cz/brt/bibref/bibret.html , http://knihovna.vsb.cz/kurzy/citace . Opět je nutné zdůraznit jednotnost celé formální úpravy, pokud si vyberete jeden způsob citování a celkové bibliografické úpravy.

6.1 Seznam odborné literatury a zdroj ů

Pozn. PŘEDNÁŠKY NEJSOU ZDROJEM! Zdroj musí být vždy doložen podle stanovených bibliografických údaj ů. Při vyhledávání příslušné odborné literatury k tématu je samozřejmé využít co nejvíce relevantních informačních zdrojů a využít možností knihoven a informačních institucí. Uvádíme zde nap říklad katalogy knihoven: on-line katalog knihovny UJAK http://knihovna.ujak.cz katalog Národní knihovny http://sigma.nkp.cz Akademie věd www.lib.cas.cz Městské knihovny v Praze www.mlp.cz Národní pedagogická knihovna Komenského www.npkk.cz

Souborné katalogy: soudobý katalog ČR http://skc.nkp.cz Portály: např. Jednotná informační brána JIB www.jib.cz (vyhledávání v různých českých i zahraničních informačních zdrojích). Je nutné rozlišovat citovanou a použitou literatur u. Citovaná je ta, ze které se p římo v textu cituje a použitá je všechna ostatní, ze které je čerpáno (včetně elektronických zdroj ů). Mezi povinné údaje bibliografické citace pat ří:

■ Autor

■ Údaje o názvu

■ Typ média (u elektronických dokumentů)

■ Údaje o vydání

■ Datum vydání

■ Údaje o standardním čísle (ISBN, ISSN)

■ Přístup ke zdroji, URL adresa (u elektronických dokumentů)

■ Datum citace (e elektronických dokumentů)

V celé práci dodržujeme jednotnou formu. Jména autorů píšeme KAPITÁLKAMI a názvy zdroje, tj. konkrétních publikací, periodik, sborníků aj. kurzívou. MONOGRAFIE Monografie je tvořena pevným počtem svazků. V citaci se uvádí autor (jména osob resp. název organizace), název, pořadové číslo vydání, místo vydání, nakladatel, rok vydání, případné číslo svazku a standardní číslo ISBN. Nepovinně je možno uvést i další údaje, například překladatele, autora ilustrací, rozsah stran, název cizojazyčného originálu apod. V případě více než tří autorů se uvádí první nebo první tři a zkratka et. al. Mezi jednotlivými autory se píše středník, popřípadě pomlčka. Příklad: FIRBAS, John. Functional sentence perspective in written and spoken communication. 1 st ed. Cambridge: Cambridge University Press, 1992. ISBN 0-321-37308-5.

SPERBER, Diana. – WILSON, D. Relevance. 2nd ed. Cambridge: Cambridge University Press, 1995. ISBN 0-631-19878-4. DUŠKOVÁ, L. – BUBENÍKOVÁ, L. – CAHA, J. Stručná mluvnice angličtiny. 6. vyd. Praha: Academia, 1991. ISBN 80-200-0383-5. DUŠKOVÁ, Ludmila, et al. Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny. 2. vyd. Praha: Academia, 1994. ISBN 80-200-0486-6. ČERMÁK, F. – HRONEK, L., et al. Slovník české frazeologie a idiomatiky. 1. vyd. III. svazek [Výrazy slovesné]. Praha: Academia, 1994. 1. díl, A-P, s. 650. ISBN 80-200-0347-9. ČLÁNKY ZE SERIÁLOVÉ PUBLIKACE Seriálová publikace je tvořena více svazky, které jsou vydávány se záměrem trvalého pokračování (noviny, časopisy, edice sborníků konferencí atd.). Citace článku obsahuje jméno jeho autora a název, název zdrojového dokumentu (časopisu) , umístění článku ve zdrojovém dokumentu – ročník a číslo svazku, případně i čísla stran a standardní číslo ISSN. Příklad: KOUBSKÝ, Pavel. Od DTP k pre-pressu. Softwarové noviny. 1995, roč. 6, č. 5, s. 22-40. ISSN 1210-8472. ELEKTRONICKÁ MÉDIA A WEBOVÉ STRÁNKY Pro citace elektronických publikací šířených na fyzickém nosném médiu (například soubor CD) lze doporučit obdobnou strukturu údajů jako pro citace publikací tištěných. V citacích webových stránek je navíc nutno uvést síťovou adresu (URL) a datum návštěvy webových stránek, viz [cit.] Příklady: SHEMIRAMI, Barmak. Ready to print organiezr [online]. c 1997 [cit.1999-12-05] Dostupné z:<http://www.ilap.com/nsn>. CHAPMAN, K. How To Write An Essay [online]. 2000 [cit 2006-08-18]. Dostupné na WWW:<http://kimberlychapman.com/essay/essay.html>. Jak citovat: projekt Bibliografické citace dle normy ČNS ISO 690 [online]. 2004-2006 [cit.2006-07-10]. Dostupné na WWW:<http://www.citace.com/index.php>. MEYER, J.F. Research Methods WWW tutoriál [online] [cit 2006-08-22]. Dostupné na WWW:<http://sociology.camden.rutgers.edu/jfm/tutorial/main.htm>.

ZÁKONNÉ NORMY, INTERNÍ PŘEDPISY Příklady: Studijní a zkušební řád. Praha: Vysoká škola J. A. Komenského, 2001. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorských a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Náležitosti a úprava bibl. odkaz ů kapitoly ze sborníku URBAN, R. Možné přístupy k objektivizaci výdajů v resortu obrany. In Objektivizace výdajů z veřejných rozpočtů: sborník referátů ze seminářů pořádaného KVEEDF MU v Brně, 14.-16.7.2005. Brno: MU, 1997. s. 265 – 271. Náležitosti a úprava bibliografických odkaz ů seriálové publikace (odborného časopisu, novin) ■ Příklad bibl. odkazu periodika CHIP: magazín informačních technologií. Praha: Vogel, 1990. ISSN 1210-0684. ■ Příklad citace jednoho čísla SMEJKAL, V. Proč nový zákon? CHIP: magazín informačních technologií. 1999, roč. 9, č. 11, s. 54-55. ISSN 1210-0684. Náležitosti a úprava bibl. odkaz ů elektronických pramen ů (např. CD) Povinné údaje: ■ Druh média (nosi če) ■ [online] ■ [CD-ROM] aj. ■ Verze – nejen u PC programů, ale i online zdrojů ■ Ver. 1.0, poslední úpravy 20.9.1999 u www stránek ■ Datum citace [cit. 2005-06-02] ■ Přístup ke zdroji Dostupné na WWW:http://...... Administrativní registr ekonomických subjektů (Ares) [databáze online]. Praha: MF ČR, 1999, [cit. 2001-10-24]. Dostupné na WWW:<http://www.info.mfcr.cz>.

HEJTING, I. Interconnectivity and the hybrid library. Ikaros [online]. 1999, roč. 3, č. 10 [cit. 2001-10-24]. Dostupné na WWW:<http://ikaros.ff.cuni.cz>. Odkaz webových stránek konkrétní organizace jako c elku: Univerzita Karlova v Praze [online]. Praha: UK. 2005 [cit. 2005-10-02]. Dostupné na WWW:<http://www.cuni.cz>.

6.2 Citace

ODKAZY NA CITACE Odkaz je možné používat přímo v textu či jej používat formou poznámky pod čarou. Je nutné rozlišovat odkaz na přímou citaci a odkaz na parafrázovaný text, poznámku, či odkaz na další literaturu. Odkazem na citaci m ůže být: ■ první prvek citace (příjmení prvního autora) a datum: CANTÚ, 1996 ■ zkrácená forma citace – jméno autorů a název publikace: CANTÚ, MARCO: Mistrovství v Delphi 2 pro Windows 95/NT ■ autor, název, strana: CANTÚ, Mistrovství v Delphi 2 pro Windows 95/NT, s. 54 Ve všech případech by mělo být součástí odkazu i číslo odkazované strany. Jeden ze tří uvedených tvarů se používá jednotně, tj. pro všechny odkazy na citace v celé bakalářské/diplomové práci. Pokud uvádíme odkaz na ur čitý zdroj poprvé, je nutné uvést jméno autora, název dokumentu s p řesným vymezením stránek! Doporu čuje se uvést poprvé plný bibliografický záznam. Pokud není uvede n celý, je pot řeba ho uvést v seznamu citované literatury. Pokud citujeme jeden zdroj víckrát, použijeme viz, či tamtéž a p říslušnou stranu. Nap ř. Tamtéž, s. 123. CITACE Neubauer (2001, s. 34) říká: „ Realizace individuálního terapeutického plánu zahrnuje jak využití zkušeností a kreativních schopností terapeuta, tak i zapojení efektivních pomůcek. Výsledek použití určité pomůcky u konkrétního člověka je vždy individuální a nelze jej předem vyloučit ani jednoznačně potvrdit.“

Poznámka: U přímé citace musíme vždy uvést rok a stranu citovaného textu. Citovaný text dáváme do uvozovek. „Pexeso je podle Kubálkové (1999, s. 28) snad nejdokonalejší a nejvšestrannější hračkou.“ Poznámka: U této citace opět musíme uvést rok a stranu citovaného textu. Krátký citovaný text také dáváme do uvozovek. Další možností je: „Pexeso je snad nejdokonalejší a nejvšestrann ější hra čkou.“ (Kubálková, 1999, s. 28) PARAFRÁZOVANÁ CITACE Příklad: Budíková (1994) zpracovala přehled pomůcek pro reedukaci specifických poruch učení. Jsou to konkrétní názvy pomůcek, rozdělené podle dysfunkcí s doporučenou literaturou. Poznámka: Jedná se o Vámi upravenou citaci, proto uvedeme pouze rok bez strany. Nemusíme vždy uvádět Budíková (1994) zpracovala …, ale za parafrázovaným textem nakonec uvedeme (Budíková, 1994). Nutné je op ět uvést celý odkaz na zdroj! U parafrázované citace , či pouze použitého zdroje platí podobná pravidla jako u p římého citování. Tedy pokud citujeme jeden zdroj víckrát, použijeme viz, či tamtéž a p říslušnou stranu. Např. Tamtéž, s. 123-125. Příklad: Dospělost lze rozdělit do čtyř etap (Langmeier, Krejčířová, 2006):

1) Časná (ranná) dospělost (zhruba od 20 do 25-30 let)

2) Střední dospělost (zhruba do 45 let)

3) Pozdní dospělost (přibližně od 60 do 65 let)

4) Stáří (od 65 let)

CITACE Z INTERNETOVÝCH ZDROJŮ Uvést vždy: autor, název, internetová adresa, datum návštěvy stránek (či stažení

stránek)

CITACE Z ČASOPISŮ Uvést vždy: autor, rok ODKAZY POD ČAROU Poznámky, vysvětlivky a komentáře, které jsou příliš rozsáhlé nebo z jiného

důvodu nemohou být vloženy přímo ke komentovanému textu, se umisťují souhrnně pod krátkou vodorovnou čáru k dolnímu okraji stránky. Platí stejný princip odkazů na citace.

Příslušný odkaz na poznámku je vložen těsně za komentovaný text (za poslední

písmeno komentovaného slova, za interpunkční znaménko na konci komentované věty resp. až na konec komentovaného odstavce).

Ve funkci odkazů na poznámky se používají jejich pořadová čísla na konci

citovaného textu. Čísla se vkládají přes Vložit/ Odkaz/ Poznámka pod čarou. 1 Všechny odkazy pod čarou se uvádějí velikostí písma 10 s pořadovým číslem citovaného textu na pozici horního indexu. Příklad: Obecně rozlišujeme výzkum teoretický a empirický. Odlišují se metodami a přístupem k sociální realitě. Zatímco empirický výzkum je založen převážně na indukci, tzn. z jednotlivostí jsou usuzovány obecnější zákonitosti, teoretický výzkum používá metody analýzy a komparace pojmů, kategorií, výrobků a zákonů. Mezi oběma typy výzkumu může být úzké sepjetí, oboustranná návaznost: empirický výzkum ovlivňuje teoretické hypotézy a získává dílčí poznatky o sociální realitě, teoretický výzkum empirické poznatky systematizuje, provádí jejich kritický rozbor, zobecnění ve všeobecně platné teze a vede k vytváření dílčích i komplexních teoretických systémů. Nebo: Více o tomto problému: SEDMIDUBSKÝ, Miloš – ČERVENKA, Miroslav – VÍZDALOIVÁ, Ivana,(eds.). Čtenář jako výzva: výbor z prací kostnické školy recepční estetiky. Brno: Host, 2001. 338 s. ISBN 80-86055-92-2.

1 Velký sociologický slovník, 1996, s. 1410

7.

VZOR – SEZNAM OBRÁZK Ů, TABULEK A GRAF Ů

Seznamy obrázků, tabulek a podobných prvků dokumentu se vytvářejí pouze

v odůvodněných případech, tedy pokud mají nějakou globální informační funkci.

Upravují se zpravidla stejn ě jako obsah a za řazují na novou stránku ze seznam

použité literatury na konci dokumentu (viz č. 4.8 – Vzor pro obsah).

Seznam obrázk ů

Obr. 1 Klasifikace týmu jako sociálního sytému …………………..…… 10

Obr. 2 Hierarchická struktura ……………………………………………. 11

Obr. 3 Projektová struktura ………………………………………………. 12

Obr. 4 Virtuální organizace ………………………………………………. 13

Obr. 5 Model procesu řízení ……………………………………………… 15

Obr. 6 Fiedlerův model vůdcovství ………………………………………. 18

Seznam tabulek

Tab. 1 Rozdíly mezi skupinou a týmem ………………………………….. 9

Tab. 2 Zkoumané osoby podle státní příslušnosti ………………………. 10

Tab. 3 Komunikační dovednosti …………………………………………… 11

Tab. 4 Přístup k řešení problémů …………………………………………. 12

Tab. 5 Motivace pro práci v mezinárodním týmu ……………………….. 13

Tab. 6 Hodnocení týmových kvalit ……………………………………….. 14

Seznam graf ů

Graf č. 1 Rozdíly mezi skupinou a týmem ………………………………….. 9

Graf č. 2 Zkoumané osoby podle státní příslušnosti ………………………. 10

Graf č. 3 Komunikační dovednosti …………………………………………… 11

Graf č. 4 Přístup k řešení problémů …………………………………………. 12

8.

SEZNAM PŘÍLOH

PŘÍLOHY

■ Obsahují rozsáhlejší materiály dokumentující vlastní práci (opisy, statistiky,

schémata, mapky, plán, náčrty, fotografie).

■ Množství příloh volíme úměrně práci.

■ Pokud je příloh více, zařazujeme seznam p říloh a umisťujeme jej před přílohy.

■ Přílohy označujeme písmeny velké abecedy a uvádíme její název.

■ Jednotlivé přílohy se číslují dole uprostřed římskými číslicemi podle počtu listů

v jednotlivých přílohách (viz č.7 – Vzor)

Vzor – Seznam p říloh

Seznam p říloh:

Příloha A – Dotazník ………………………………………………………………. I

Příloha B – Ukázky prací …………………………………………………………. III

Příloha C – Testy ………………………………………………………………….. IV

Příloha D – Fotografie …………………………………………………………….. V

9.

ÚPRAVA POSLEDNÍ STRANY PRÁCE – ÚDAJE O PRÁCI

(KATALOGIZA ČNÍ POPIS)

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE

Jméno autora:

Obor:

Forma studia: (pouze u bakalá řských a diplomových prací!!!)

Název práce:

Rok:

Počet stran bez p říloh:

Celkový po čet stran p říloh:

Vedoucí práce:

Vedoucího práce uvádět pouze u bakalářských a diplomových prací!!!

U rigorózních prací neuvádět! U disertačních prací uvést Školitel !!!

9.1 Příklad úpravy poslední strany práce

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE

Jméno autora: Jana Nováková

Obor: Andragogika

Forma studia: kombinovaná (pouze u bakalá řských a diplomových prací!!!)

Název práce: Profesní a odborné vzdělávání

Rok: 2006

Počet stran: 85

Celkový po čet stran p říloh: 15

Počet titul ů české literatury a pramen ů: 46

Počet titul ů zahrani ční literatury a pramen ů: 18

Počet internetových zdroj ů: 6

Vedoucí práce: Doc. PhDr. Lenka Nová, Ph.D.

Vedoucího práce uvádět pouze u bakalářských a diplomových prací!!! U rigorózních prací neuvádět! U disertačních prací uvést Školitel !

10.

ZÁSADY PRO PRÁCI S TABULKAMI, OBRÁZKY A GRAFY

Obrázky, tabulky, schémata a podobné prvky dokumentu musí být opatřeny popiskem , určeným k jejich identifikaci. Popisek obsahuje stručný popis prvku.

Například: Tab. 7: Indexy lomu křehkých materiálů Obr. 14: Dělení buňky ostrým nožem Číslované jmenovky lze využívat ke křížovým odkazům typu „viz obrázek 14 na straně 30“. Pořadová čísla se sází vždy arabskými číslicemi. Součástí popisku bývá i legenda , obsahující například seznam v obrázku použitých označení a vysvětlení jejich významu. Jinak může být legenda umístěna i uvnitř obrázku. Popisky a legendy se uvádějí jiným řezem písma nebo menším stupněm písma než základní text dokumentu. Stupeň písma legendy může být ještě menší než stupeň písma popisku.

10.1 Příklad tabulky

Tab. 1: Pohyb obyvatelstva v zónách hlavního města Prahy v roce 1996

Zóna Živě

Narození Zemřelí Přistěhovalí Vystěhovalí

Celkový

Přírůstek

a 681 1462 3216 4182 -1747

b 5028 10013 25447 25002 -4540

c 2477 2108 11378 10892 855

d 656 907 2840 2034 555

celkem 8842 14490 42881 42110 -4877

Zdroj: Statistický bulletin č. 1/97. Praha, Pražská statistická kancelář ČSÚ, 1997

Poznámka:

zóna a = městské části Praha 1 a 2,

b = městské části Trója a Praha 3 až Praha 10

c = městské části Ďáblice, D. Měcholupy, H. Měcholupy, Jihozápadní Město, Jižní Město, Kbely,

Kunratice, Kyje, Letňany, Libuš, Modřany, Petroviče, Řepy a Štěrboholy,

d = ostatní městské části Prahy

10.2 Obrázky

Počet a rozměry obrázků v dokumentu musí odpovídat potřebám výkladu. Ilustrace i fotografie se vkládají na stránky přednostně v elektronickém tvaru (jsou tištěny spolu s textem), v dostatečném rozlišení. Tištěné obrázky by měly tvořit s textem harmonický celek, což se týká především jejich umístění na stránce, tloušťky jejich čar a sytosti vyplněných ploch.

Příklad v hodného umístění obrázku:

Všechny „naležato“ umístěné celostránkové obrázky musí být orientovány tak, aby jejich dolní okraj byl umístěn vpravo. Stejně jako obrázek musí být orientován i případný jeho popisek a legenda.

Příklad obrázku:

Obr. 5: Nejstarší pe čeť pražské university (po r. 1348)

Zdroj: SPĚVÁČEK, J. Karel IV. Praha: Svoboda, 1980. s. 1

10.3 Grafy

Ke grafu je vždy vhodné uvést komentá ř a analýzu údaj ů! Zdroj uvést u grafů, které byly použity z odborných knih, či z jiných pramen ů. Poznámka: graf by měl obsahovat popisné osy, uvedení jednotky, název a even. zdroj. Graf 6: Počet soukromých a církevních gymnázií, SOŠ, SOU a U v ČR ve školním roce 2005/2006

Zdroj: ÚIV, Statistická ročenka školství 2004/2005, výkonové ukazatele

Podíl soukromých a církevních středních škol není zanedbatelný. Výrazně větší zastoupení soukromého školství vykazují odborné školy a učiliště. Střední odborné školy a střední odborná učiliště často spolupracují na svých vzdělávacích programech s firmami, kam studenti docházejí na praxi, často jsou tyto školy soukromými společnostmi zřizovány a financovány. Podíl soukromých gymnázií je menší, vznikala především po roce 1989, v současnosti je jejich počet ustálen a čelí velkému tlaku konkurence státních gymnázií. Poznámka: Volba typu grafu a úprava grafu záleží na domluvě s vedoucím práce.

11.

DOPORUČENÉ PUBLIKACE

BARTOŠ, J. Metodika diplomové práce. Olomouc: UP Olomouc, 1991. ISBN 80-7067-062-2. BERAN, VL. Typografický manuál. Náchod: Agentura a nakladatelství iManuál, 1994. ISBN 80-901824-0-2. ČMEJRKOVÁ, S.; DANEŠ, F.; SVĚTLÁ, J. Jak napsat odborný text. Praha: Leda, 1999. ISBN 80-85952-69-1. ČSN 01 6910 Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými editory. Praha: Český normalizační institut, 2007. ČSN ISO 690 (01 0197) Dokumentace – Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura. 2. vyd. Praha: Český normalizační institut, 1996. ECO, Umberto. Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997. HAVELKA, J. Počítačová typografie pro každého. Praha: GRADA Publishing, 1995. ISBN 80-7169-165-8. HOLOUŠKOVÁ, D.; KROBOTOVÁ, M. Diplomové a závěrečné práce. Olomouc: UP Olomouc, 2002. 117 s. ISBN 80-244-04583. RYLICHOVÁ, J.; DRAGOUNOVÁ, K.; VACÍNOVÁ, T. et al. Příručka studenta při zpracování bakalářské a diplomové práce. Praha: Vysoká škola Jana Amose Komenského, 2006. ŠESTÁK, Zdeněk. Jak psát a přednášet o vědě. Praha: Academia, 2000. Kapitola 2. ISBN 80-200-0755-5. ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. Praha: Slon, 2007. ISBN 978-80-86429-40-3. Ústav pro jazyk český AV ČR: Pravidla českého pravopisu (školní vydání). Praha: Pansofia, 1993. ISBN 80-901373-6-9.