H onza „Palič“ (1973) začal lyžovat díky rodičům ve třech letech. Do necelých dvaadvaceti let nevlastnil skialpinistic- kou výbavu, a tak jezdil pouze na sjezdovkách. Poté se začal intenzivně věnovat skialpinismu a trávil ročně 50–60 dní na sněhu na Slovensku a v Alpách. V poslední době třikrát navštívil Kyrgyzstán a byl vedoucím sem směřujících skialpinistických výprav. V roce 2001 část 22členné české výpravy udělala prvovýstup le- vou částí severní stěny Piku Lenina a následně sjela přibližně po výstupové trase na lyžích (reportáž o této akci přinesl Dobrodruh 8/2001). V roce 2002 vedl úspěšnou skialpinis- tickou výpravu na kamčatské sopky (viz Do- brodruh 7/2002) – se šesti prvosjezdy ze so- pek, včetně nejvyšší Ključevské. Dobrodruh již před několika lety přinesl obsáhlý článek Petra Ďoubalíka o tom, co dnešní skialpinismus vlastně obnáší. Možná bychom na úvod našeho povídání o skialpi- nistickém vybavení měli čtenářům připome- nout, že skialpinismus dnes lze dělit hned do několika disciplín. Ano, pod slovem skialpinismus je dnes skry- ta široká paleta činnosti, která se historicky vy- vinula z původního pohybu ve volném terénu a vysokých horách. Obecné dělení dnešního skialpinismu tak může být na tři kategorie: za prvé skialpinistické závody a rallye, za druhé extrémní a výškové sjezdy a konečně za třetí nejrozšířenější ski touring (ski randonée) nebo také obecně nezávodní skialpinismus, který ne- přináší extrémní sjezdy. Nutno podotknout, že na počátku skialpinismu byli horolezci, kteří používali lyže k usnadnění nástupů pod stěny v zimním období. Kam vůbec sahá historie skialpinismu? Do konce devatenáctého století a začátku století dvacátého, kdy byl například v roce 1904 na lyžích poprvé sjet Mont Blanc. Po krátkém období relativního klidu a první světo- vé válce se doslova roztrhl pytel s vynikajícími výkony. V letech 1922 až 1932 působilo v Hi- málajích několik výprav, a řada jejich členů na nich používala lyže ve výškách 6600–7200 metrů n. m. Třicátá léta jsou také obdobím úspěšných těžkých alpských přechodů. Z nich se poté vyvinuly skialpinistické závody ve formě několikadenních rallye, soutěží typu start–cíl apod. Po druhé světové válce přišly na pořad extrémní alpské sjezdy a přesun na nej- vyšší světové vrcholy. Z výškových sjezdů je vynikající první sjezd (i když kvůli podmínkám ne úplný) z Mt. Everestu v podání Hanse Kammelandera v ro- ce 1996. Na podzim 2000 sjel z vrcholu Eve- restu s využitím umělého kyslíku Slovinec Davo Karničar. Ve stejném roce se podařilo prvnímu českému skialpinistovi sjet osmitisí- covku – v karlovarské výpravě vedené Robi- nem Baumem sjel jeho kolega Vladimír Smrž z vrcholu Cho Oyu. V minulém Dobrodruhovi jsme se v rozhovoru s Olgou Křížovou- Charvátovou věnovali vývoji sjezdařského lyžařského vybavení používaného při běžném „sjezdovkovém“ lyžování. Dnes jsme připravili něco pro drsnější milovníky lyžování – povídání o skialpinistickém vybavení. Průvodcem nám bude jeden z našich aktivních expedičních skialpinistů posledních let Jan „Palič“ Pala. ➥ Pokračování na str. 2 tepelná stabilita těla v chladu i teple rychlý odvod potu od pokožky nízká hmotnost a maximální pocit volnosti DISTRIBUCE Česká republika: Značková prodejna Praha, tel.: 224 239 636 Prodejny Sportisimo: Praha • Příbram • Teplice • Brno • Mladá Boleslav • Prostějov • Olomouc • Jihlava centrála tel.: 244 092 160 Slovenská republika: Prodejna REDIS Pezinok tel.: +421 336 475 036 www.klimatex.cz e-mail: [email protected]Podniková prodejna Brno, tel.: 543 160 888 Návštěvu národního parku Urho Kekkonen na severu Finska jsem plánoval od chvíle, když jsem vyslechl vyprávění a spatřil fotky členů výpravy, která se právě před rokem odtud vrátila. Na sever se nás tentokrát vydalo devět, ale problémy s motorem způsobily, že kamarádi vyrazili do divočiny beze mě a já se věnoval autu. Vycházím s pětidenní ztrátou a s ostatními, kteří v tuto dobu nocují někde ve východní části parku, bych se měl setkat za tři nebo čtyři dny. U navený po první celodenní túře, ale šastný, hledím na srub Tuiskukuru, jehož jméno jako po- divné zaklínadlo jsem v uplynulých ho- dinách v duchu tolikrát vyslovil. O stěnu srubu se opírají čtyři páry lyží. Budu mít tedy spolunocležníky, podle výzbroje to jsou Finové. Vcházím dovnitř, usedám na lavici a dlouhou dobu jenom dý- chám, jako bych právě doběhl maratón zakončený kilometrovým spurtem. Ve srubu je sotva vidět a když si chci dát vařit vodu, z přítmí se někdo ozve, že v hrnci na kamnech už teplá voda je, a si jenom přeliji do svého kastrolu. Bě- hem krátkého rozhovoru se dozvídám, že potraviny mám uschovat dovnitř, ne- bo se do nich pustí myši, a koupelna je u potoka, ale a dám pozor a nespadnu do vody. Venku už je řádně pod nulou a voda ledová. Nedá se však nic dělat, takhle zpocený bych asi neusnul. Stejně jsem do půlnoci vzhůru. Srd- ce mi buší jako zběsilé a nechce se uklidnit. Takhle jsem si tedy už dlouho nešáh. Neustálým převalováním na dřevěné palandě a vzpomínkami na všechno, co mojí cestě za polární kruh předcházelo, končí můj první den v di- vočině. ➥ Pokračování na str. 7 JAN PALA: SKIALPINISTICKÉ VYBAVENÍ JAN PALA: SKIALPINISTICKÉ VYBAVENÍ SÁM V LAPONSKÉ DIVOČINĚ SÁM V LAPONSKÉ DIVOČINĚ
Transcript
Honza „Palič“ (1973) začal lyžovat díkyrodičům ve třech letech. Do necelýchdvaadvaceti let nevlastnil skialpinistic-
kou výbavu, a tak jezdil pouze na sjezdovkách.Poté se začal intenzivně věnovat skialpinismua trávil ročně 50–60 dní na sněhu na Slovenskua v Alpách. V poslední době třikrát navštívilKyrgyzstán a byl vedoucím sem směřujícíchskialpinistických výprav. V roce 2001 část22členné české výpravy udělala prvovýstup le-vou částí severní stěny Piku Lenina a následněsjela přibližně po výstupové trase na lyžích(reportáž o této akci přinesl Dobrodruh8/2001). V roce 2002 vedl úspěšnou skialpinis-tickou výpravu na kamčatské sopky (viz Do-brodruh 7/2002) – se šesti prvosjezdy ze so-pek, včetně nejvyšší Ključevské.
Dobrodruh již před několika lety přineslobsáhlý článek Petra Ďoubalíka o tom, codnešní skialpinismus vlastně obnáší. Možnábychom na úvod našeho povídání o skialpi-nistickém vybavení měli čtenářům připome-nout, že skialpinismus dnes lze dělit hned doněkolika disciplín.
Ano, pod slovem skialpinismus je dnes skry-ta široká paleta činnosti, která se historicky vy-vinula z původního pohybu ve volném terénua vysokých horách. Obecné dělení dnešníhoskialpinismu tak může být na tři kategorie: zaprvé skialpinistické závody a rallye, za druhéextrémní a výškové sjezdy a konečně za třetínejrozšířenější ski touring (ski randonée) nebo
také obecně nezávodní skialpinismus, který ne-přináší extrémní sjezdy. Nutno podotknout, žena počátku skialpinismu byli horolezci, kteřípoužívali lyže k usnadnění nástupů pod stěnyv zimním období.
Kam vůbec sahá historie skialpinismu?Do konce devatenáctého století a začátku
století dvacátého, kdy byl například v roce1904 na lyžích poprvé sjet Mont Blanc. Pokrátkém období relativního klidu a první světo-vé válce se doslova roztrhl pytel s vynikajícímivýkony. V letech 1922 až 1932 působilo v Hi-málajích několik výprav, a řada jejich členů nanich používala lyže ve výškách 6600–7200metrů n. m. Třicátá léta jsou také obdobímúspěšných těžkých alpských přechodů. Z nichse poté vyvinuly skialpinistické závody veformě několikadenních rallye, soutěží typustart–cíl apod. Po druhé světové válce přišly napořad extrémní alpské sjezdy a přesun na nej-vyšší světové vrcholy.
Z výškových sjezdů je vynikající prvnísjezd (i když kvůli podmínkám ne úplný) z Mt.Everestu v podání Hanse Kammelandera v ro-ce 1996. Na podzim 2000 sjel z vrcholu Eve-restu s využitím umělého kyslíku SlovinecDavo Karničar. Ve stejném roce se podařiloprvnímu českému skialpinistovi sjet osmitisí-covku – v karlovarské výpravě vedené Robi-nem Baumem sjel jeho kolega Vladimír Smržz vrcholu Cho Oyu.
V minulémDobrodruhovi jsmese v rozhovorus Olgou Křížovou-Charvátovouvěnovali vývojisjezdařskéholyžařského vybavenípoužívanéhopři běžném„sjezdovkovém“lyžování. Dnes jsmepřipravili něco prodrsnější milovníkylyžování – povídánío skialpinistickémvybavení.Průvodcem námbude jeden z našichaktivníchexpedičníchskialpinistůposledních letJan „Palič“ Pala.
➥ Pokračování na str. 2
tepe
lná
stabi
lita
těla
v ch
ladu
i te
ple
rych
lý od
vod
potu
od
poko
žky
nízk
á hm
otno
st a
max
imál
ní p
ocit
voln
osti
DIST
RIBU
CEČe
ská
repu
blik
a:
Znač
ková
pro
dejn
a Pr
aha,
tel.:
224
239
636
Prod
ejny
Spo
rtisi
mo:
Prah
a • P
říbra
m •
Tepl
ice •
Brno
• M
ladá
Boles
lav •
Pros
tějo
v • O
lom
ouc
• Jih
lava
centrála
tel.:
244
092
160
Slov
ensk
á re
publ
ika:
Prod
ejna
REDI
SPe
zinok
tel.:
+42
1 33
6 47
5 03
6www.klim
atex
.cz
e-m
ail:
vup@
vup.
cz
Podn
iková
pro
dejn
a Br
no, t
el.: 5
43 1
60 8
88
Návštěvu národního parkuUrho Kekkonen na severuFinska jsem plánoval odchvíle, když jsem vyslechlvyprávění a spatřil fotky členůvýpravy, která se právě předrokem odtud vrátila. Na severse nás tentokrát vydalo devět,ale problémy s motoremzpůsobily, že kamarádi vyrazilido divočiny beze mě a já sevěnoval autu. Vycházíms pětidenní ztrátoua s ostatními, kteří v tutodobu nocují někde ve východníčásti parku, bych se měl setkatza tři nebo čtyři dny.
Unavený po první celodenní túře,ale š�astný, hledím na srubTuiskukuru, jehož jméno jako po-
divné zaklínadlo jsem v uplynulých ho-dinách v duchu tolikrát vyslovil. O stěnusrubu se opírají čtyři páry lyží. Budu míttedy spolunocležníky, podle výzbroje tojsou Finové. Vcházím dovnitř, usedámna lavici a dlouhou dobu jenom dý-chám, jako bych právě doběhl maratónzakončený kilometrovým spurtem. Vesrubu je sotva vidět a když si chci dátvařit vodu, z přítmí se někdo ozve, žev hrnci na kamnech už teplá voda je, a�si jenom přeliji do svého kastrolu. Bě-hem krátkého rozhovoru se dozvídám,že potraviny mám uschovat dovnitř, ne-bo se do nich pustí myši, a koupelna jeu potoka, ale a� dám pozor a nespadnudo vody. Venku už je řádně pod nuloua voda ledová. Nedá se však nic dělat,takhle zpocený bych asi neusnul.
Stejně jsem do půlnoci vzhůru. Srd-ce mi buší jako zběsilé a nechce seuklidnit. Takhle jsem si tedy už dlouhonešáh. Neustálým převalováním nadřevěné palandě a vzpomínkami navšechno, co mojí cestě za polární kruhpředcházelo, končí můj první den v di-vočině.
➥ Pokračování na str. 7
JAN PALA:SKIALPINISTICKÉ
VYBAVENÍ
JAN PALA:SKIALPINISTICKÉ
VYBAVENÍ
SÁM V LAPONSKÉ DIVOČINĚSÁM V LAPONSKÉ DIVOČINĚ
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
hD
ob
ro
dr
uh
2 Letos měl podobný cíl vysokomýtskýskialpinista Petr Novák na Shisha Pangmě,ale velké lavinové nebezpečí způsobilo, želyže zanechal ve výšce 7500 metrů a po se-stupu z vrcholu na nich sjel k base campudo výšky asi 5800 metrů.
Jak lze vlastně definovat extrémnísjezdy?
Základní definice skiextrému podle Kur-ta Jeschka je minimální délka 250 metrůa sklon 45 stupňů a více. Dnes je hranicešpičkových výkonů posunuta k vyššímusklonu či větší expozici, z čehož plyne, ževrcholovým skiextrémům se mohou věno-vat pouze úzce specializovaní horolezci-skialpinisté. Obvyklý sklon je padesát stup-ňů, ale už jsou také sjety krátké úseky, kdesklon o dost přesahoval 60 stupňů. Jen propředstavu o některých výkonech a jejichvývoji: na konci sedmdesátých let 20. stole-tí sjeli A. Baud, Y. Detry a D. ChauchefoinAiguille du Midi, severní stěnu vysokou1100 m se sklonem 50–60 stupňů, PatrickValencant a A. Baud sjeli v Peru Huandoy,severní stěnu o sklonu 60–65 stupňů. Ex-trémní „šílenství“ pokračovalo i v osmdesá-tých letech – Tony Valeruz sjel sedm cesto sklonu 55–60 stupňů (letní klasifikacevýstupů až V!) v severní stěně Gran Verne-lu. A A. Orgler severní stěnu Ortleru s pře-výšením 1200 m a sklonem až 65 stupňů.
Dobře, to jsou extrémy. My se vraťme nazem a věnujme se skialpinismu dostupnémuběžnému outdoorovému nadšenci. Začněmeskialpinistickými závody.
Závodů a jejich forem je velké množství. U násse jezdí Český pohár, v němž jsou závody v Krko-noších, Orlických horách a Beskydech. Na Slo-
➥ Pokračování ze str. 1
vensku je to Slovenský pohár se závody v Žiarskédolině v Západních Tatrách, ve Vysokých a Níz-kých Tatrách. Potom jsou závody Evropského po-háru a Mistrovství Evropy, což je vlastně také Mis-trovství světa, protože závodní špičkou jsou pouzeEvropané. Například v USA se první závody po-rovnatelné s evropskými uskutečnily až v roce2001.
A jsme u toho hlavního, co nás dnes zajímá– turistického skialpinismu. Jaké je na něj po-třeba vybavení?
Samozřejmě lyže, dále skialpinistické vázání,skialpové skelety, tulení pásy, teleskopické hůlky(závodníci používají běžkařské), lavinový vyhle-dávač, lopata, sonda, oblečení, svačina a můžetevyrazit.
Že by to bylo tak jednoduché?No, tak jednoduché to zase není. Materiál na
skialp je dražší, než na klasické sjezdové lyžování,a pokud se tomu nechcete věnovat soustavně, takasi nemá smysl hned kupovat vše nové. Na vy-zkoušení si stačí na prvních pár výletů půjčit skial-pový komplet v některé půjčovně u sportovníhoobchodu nabízející skialpové věci. Pokud vás tochytne, můžete si pořídit vlastní výbavu. Máte-lidost peněz, tak je dobré koupit všechno nové, stu-denti, mající hluboko do kapsy, se mohou poohléd-nout spíše po bazarech. Při nákupech z druhé rukyse dají za výhodné ceny pořídit lyže s vázáním Sil-vretta 404 či Fritschi Diamir. Občas můžete naraziti na nevychozené boty, ale právě co se týče obuvi,měly by se kupovat buď velmi málo použité botkynebo úplně nové. Důvod je nasnadě, v botách sebudete pohybovat celé dny, a jestli se před vámipříliš přizpůsobily jinak tvarované noze, velkéodřeniny a otlaky vás neminou. Během krátké do-by si tak můžete snadno totálně zničit nohy. Tulenípásy se kupují vždycky nové.
Nováček to má samozřejmě vždycky těžší.Nejvýhodnější je, pokud má nějakého kamaráda čikamarádku, kteří se tomu věnují, začnou ho brátsebou a předají mu své zkušenosti. Pokud tutomožnost nemá, nezbývá než kontaktovat horole-zecké oddíly s jistými skialpinistickými sklony, ne-bo absolvovat skialpinistický kurs na Slovensku čiv Alpách, organizovaný horolezci nebo cestovnímikancelářemi.
Jaké lyže se používají ke skialpinismu?Skialpové lyže se od těch klasických poněkud
liší. Na první pohled jsou rozdílné dírou ve špičcelyže a zářezu na patě, případně taktéž dírou na pa-tě. Zářez slouží k uchycení pásů při použití systé-mu top-fix. Díry potom k témuž nebo pro vytvoře-ní provizorních saní z lyží pro převoz raněného.Také byste u nich marně hledali integrovanou„carvingovou“ podložku pod vázání. Obecně jsouskialpy oproti sjezdovým lyžím menší.
Většina světových výrobců lyží má ve své na-bídce také skialpinistické modely. Zatímco done-dávna měly skialpové lyže formu rovných prkens malým poloměrem oblouku, dnes mají tento kla-sický tvar pouze závodní modely. Ostatní mají jižvykrojení. Důležitým parametrem při výběru lyžíje jejich hmotnost. U závodních dosahuje při dél-ce 180 cm 1950–2200 gramů na pár. K nejlehčímlyžím s hmotností pod 2200 gramů patří DynafitTLT Rally, Dynastar Altiplume, Ski Trab Aero,Atomic Tour Guide, Dynamic Extrem Light. „Nor-mální“ hmotnost lyží je v rozsahu 2500 až 2800gramů. Lyže, které mají přes tři kilogramy, už ne-jsou příliš vhodné na skialp.
Co délka lyží?Délka je dneska libovolná a závisí na každém,
co se mu jeví jako optimální. Kdysi jsem při svévýšce 174 cm začínal se 195 cm dlouhými lyžemi,přešel jsem na 190 cm, potom dvě sezóny jezdilna 180 cm a nakonec poslední rok mám sto-sedmdesátky. Samozřejmě, jezdím stále i na těchdelších, ale už mě to moc nebaví. Při výběru dél-ky lyží by maximální horní hranicí měla být těles-ná výška člověka plus pět centimetrů. Samozřejmězáleží také na poloměru vykrojení lyže. Většinaskialpinistů dnes volí délku lyže o něco kratší, nežjsou oni sami.
Jaká jsou skialpinistická vázání?
Vázání je společně s botami finančně nejnároč-nější součástí výbavy skialpinisty. Kromě zafixo-vané polohy pro sjezd umožňuje přepnutí na chů-zi, když se uvolní pata boty. Kloub, umístěný vešpičce vázání, potom umožňuje rotaci v horizon-tální poloze, a tím i chůzi, podobnou běžeckémulyžování. Výrobci experimentují s několika mož-nými umístěními kloubu tak, aby z fyziologickéhohlediska způsobovala chůze na lyžích co nejmenšíúnavu nohou skialpinisty.
Pro pohyb do kopce je v zadní části vázání„podpatěnka“, která má obvykle od jedné do třípoloh přizpůsobovaných sklonu svahu. To je řeše-no různě, ať už otáčením celé paty vázání u Dyna-fitu TLT, TLT Tri step, nebo historickým drátem –u Emery Chrono, Emery Energy, Silvretty 300,Silvretty 400 a 404, Fritschi Tour, Salewy, Vaude,Markeru. Poslední možností potom je přímo růz-né výškové polohování paty vázání – SilvrettaEasy Go, 500, 505, a 555, Fritschi Diamir, Tyroliaa Kneissl.
Vázání se dělí na desková a nedesková, kdymezi nedesková patří pouze modely od Dynafitua Silvretta SL. Podle hmotnosti můžeme orientač-ně rozeznat tři skupiny – do nejlehčí patří DynafitTLT s 660 gramy, společně s vázáním DynafitTLT Tri step s 780 g a Silvrettou SL. Potom dlou-ho nic, a kolem hmotnosti 1600–1800 gramů jesoustředěna většina současných vázání. Nejtěžší,a také jedna z nejodolnějších, je Silvretta 404s 2100 g.
Jsou vázání bezpečnostní?Jsou, což je ovšem zajištěno rozdílně. U všech
modelů Silvretta vypíná pata vázání do boku a na-horu, stejně tak u Dynafitu. U Fritschi Diamir pa-ta vypíná nahoru, zatímco špička do boku, u Sale-wy a Fritschi Tour, kde se při pádu uvolní celá des-ka vázání jsou „otočné“ desky, obdobně jakou staré sjezdové G30. Existuje také adaptér do kla-sického sjezdového vázání pod názvem SecuraFix, ale ten je vhodný spíše pro freeridové lyžová-ní než vážný skialpinismus. No, a nesmím se slzouv oku zapomenout na klasiku v podání Kandahá-ru, kterou využívají někteří historicky založení ly-žaři pro nenáročné výlety, tedy spíše přechody,dodnes.
Předmětem diskusí je nastavení vypínací sílyvázání. Ani ne tak u klasického skitouringu, alespíše u slyžovávání žlabů a extrémního lyžování.U skitouringu je nastavení přibližně stejné jakou normálního sjezdového lyžování. U extrémů sepotom vypínací síla nastavuje téměř na maximálníhodnotu v duchu hesla, že je lepší mít zlomenounohu, když lyže vypne později, než být totálnězrakvený či mrtvý v případě pádu žlabem, kdy sevázání na obou lyžích vypne a skialpinista tak ne-má bez lyží na nohách, a hlavně jejich hran, šanciani zbrzdit, natožpak zastavit pád.
Jak je zajištěno, že lyže při vypnutí vázáníneujede?
Existují dvě možnosti – brzdičky nebo sichrá-ky. Brzdičky jsou vhodné pro ty, kteří se věnujínenáročným formám skialpu, nebo ty, kteří skialpkombinují s pohybem na sjezdovce. To je třebapříklad Horské služby. Sichráky jsou naopak ne-postradatelné, pokud se jezdí v hlubokém sněhunebo ve žlabech. V hlubokém sněhu při vypnutílyže strávíte spoustu času házením lopatou, než jinajdete, ve žlabu se sklonem 40 a více stupňů brz-dičky nefungují…
Jaké vázání potom doporučit?Záleží na tom, čemu dáváte přednost. Závodní-
ci jezdí v naprosté většině na Dynafit TLT, pronormální skialpinismus, přechody a extrémy sepotom vybírá mezi ostatními vázáními s tím, že ti,kterým záleží na hmotnosti, volí opět nejlehčí mo-dely. Obdobné je to u vysokohorských sjezdů vevýškách nad 5000 metrů. Někteří preferují robust-nost a větší hmotnost, jiní odlehčují.
Pro dobrý pocit jsou asi nejdůležitější boty?Bezvýhradně, boty jsou u skialpu základem
všeho. Jste v nich celý den a musí tedy být maxi-málně pohodlné pro chůzi, nezpůsobovat otlakya odřeniny a při sjezdu musí dostatečně držet no-hu. Navíc, ať se zpotíte nebo ne, neměla by v nich
být zima. Svou roli hraje i hmotnost a vyřešení přepínání chů-ze/sjezd. Tyto někdy protichůdné požadavky je dost těžké spl-nit. Na první pohled se skialpové boty liší od normálních díkygumové profilované podrážce, u modelů pro vázání DynafitTLT a Silvretta Sl potom i kovovými adaptéry či plastovýmivýřezy pro zapnutí do uvedených vázání. Vnitřní botička se dásnadno vyndat, zespodu má také různorodě do malé hloubkytvarovanou podrážku a zavazuje se na šňůrky. Někteří výrobcidávají do vnitřních botiček membránu Goretex.
Jak se boty dělí?Boty se obecně dělí do dvou pevnostních skupin – „měkčí“
a „tvrdší“. Měkčí boty jsou ideální pro skialpové závodya dlouhé přechody, kdy při chůzi a výstupu se v nich noha cítíjako v bavlnce. Při sjezdu jsou potom měkčí a komín skeletunedrží holeň nejpevněji. Naopak tvrdší boty jsou na chůzi ažnepříjemně tvrdé, ale zato ten, který si chce maximálně vychut-nat razantní sjezd, zvolí určitě je. Chovají se totiž jako klasickásjezdová bota, takže noha drží pevně s mírným náklonem do-předu. K měkčím botám patří dvoupřezkové Dynafit TLT 2,TLT 3, Koflach Tour Extreme, Dachstein AS Tour, případně tří-přezkové Dynafit TLT 4. Tvrdší jsou potom botky NordicaTR10 a TR12, Lowa, Scarpa, Dynafit TLT 4S či dvoupřezkovéRaichle Concordia.
Ke stoupání jsou asi nutné tulení pásy?Používání názvu tulení pásy je pouze historickou reminis-
cencí na skialpinistický „pravěk“, kdy se k jejich výrobě použí-valy kůže z tuleňů, což bylo přibližně do poloviny dvacá- ➡
JANPALA:JANPALA:
SKIALPINISTICKÉVYBAVENÍ
SKIALPINISTICKÉVYBAVENÍ
Do
br
od
ru
h3
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
tého století. Má se za to, že pásy z tu-lení kůže vytvořili poprvé Louis Dufoura jeho syn Eric kolem roku 1933. Eric Du-four potom začal o šest let později vyrá-bět první pásy z mohairu s různými způ-soby uchycení. Historickým mezníkem sestalo v roce 1976 představení prvních pá-sů od firmy POMOCA opatřených lepid-lem, takže složité přivazování pomocí po-pruhů se už dále nepoužívalo.
Stoupání na pásech do svahů o různěvelkých sklonech je umožněno díkyorientaci chloupků dozadu. Pokud se po-hybujete vpřed, chloupky se uhlazujík pásu a umožňují skluz, naopak při po-hybu vzad se postaví a zabrání posunuskialpinisty dolů ze svahu. Tulení, nebotaké stoupací pásy, se někdy, kromě pohy-bu vzhůru, používají při sjezdech s vel-kým báglem za obtížných sněhovýchpodmínek či terénu, aby zbrzdily pohyblyžaře dolů. Zvláštní použití pro přechodypohoří nebo při rovinatých terénech mají„pásečky“, které mají šířku kolem 30 mi-limetrů. Na výstupy často stačí, a kdyžpotřebujete sjet jenom pár výškovýchmetrů, nesundávají se, a po hranách jede-
te, aniž by se tyto pásečky dotýkaly sněhu– tedy stejně rychle jako bez nich. Jejichoptimální aplikace může být například připřechodu Nízkých Tater.
Velké množství firem nabízí tulení pá-sy, ať už z jednoduše zapleteného mohai-ru do V, nebo dvojitě do W, kombinacemohairu a nylonu, nebo čistě nylonovépásy. V České republice patří mezi nejroz-šířenější Colltex, Pomoca a Salewa. Přijejich výběru je nutné zvážit jejich násled-né použití, požadovanou životnost a po-měr cena/výkon. Z mohairu V se vyrábějírychlé závodní pásy s výborným skluzema záběrem, jejich nevýhodou je potommenší životnost oproti pásům W (takédobrý skluz a velká životnost) a oproti ne-snadno zničitelným pásům kombinova-ným a nylonovým. Pásy se zapletením doV jsou také obvykle nejlevnější.
Jak se upevňují tulení pásy k lyži?Před vynalezením lepidla na pásy se
jejich přichycení k lyži provádělo časověnáročným přivázáním pomocí popruhů.S lepidlem se brzy rozšířily dva způsobyuchycení – buď jenom za špičku lyže, ne-bo top-fix. V prvním případě je na špičcepásu ocelové obdélníkové oko, které sepřevléká přes špičku lyže. Pás se následněpřihladí ke skluznici a je ukončen pět aždeset centimetrů před patou lyže. Prosnadnější sundávání bývá opatřen malýmokem z popruhu, zamezí se tak polámánínehtů při snaze sundat namrzlé pásy. Přiuchycení top-fix je na „patě“ přinýtovánplochý plechový háček. Ten se zasune dovýřezu v patě lyže a přes špičku lyže seopět převlékne kovové oko s gumou, kte-rá vypíná pás. Opět se přihladí ke skluzni-ci lyže a může se vyrazit do kopce.
A co šířka pásů?Tulení pásy jsou pro klasický skialpi-
nismus k dostání v různých šířkách, nej-častěji potom 59 a 62 mm, a také zmíně-né 30 mm široké pásečky. Měly by býto pět milimetrů užší než šířka lyže v nej-užším místě. V posledních letech ses rychlým rozšířením více vykrojenýchlyží objevily také carvingové tulení pásy.Jsou podstatně dražší a určeny jen na pří-slušný model lyže. Kromě nich se prodá-vají tulení pásy o šířce 100 milimetrův metráži, aby si každý mohl vyříznoutpás na svoji lyži. Také už mám vykrojenélyže, ale používám na nich normální rov-né pásy, jelikož „tvarované“ pásy by našlyuplatnění hlavně při traverzech za ne-
příznivých sněhových podmínek a k tomupoužívám stoupací železa na vázání.
Jak se vůbec udržuje lepidlo na pá-sech a jak dlouho vydrží?
Lepidlo na nových pásech vydrží v zá-vislosti na četnosti použití i několik se-zón. U těch, kteří ročně stráví při skialpuněkolik desítek dní, je životnost lepidlatak dvě sezóny. Potom se lepicí vrstvamusí obnovit. Nejjednodušší je svěřit re-novaci specializovanému obchodu, alepokud se někomu zdá cena 100–200 Kčza metr moc, může si to udělat sám. Nej-prve se lihem odstraní vrstva starého le-pidla a odmastí povrch. Poté se na tulenípás položí „nažehlovací“ pás s lepidlem,překryje papírem a nažehlí. Po nezbytnédobě zaschnutí je možné pásy použít.Zpočátku by se však pásy neměly skládatk sobě, protože by se lepidlo odtrhlo odpodkladu. Je proto vhodné si nechat plas-tové ochranné pásy, s nimiž se tulení pásydodávají jako nové, a při prvních používá-ních obnovených tuleních pásů je skládatna tyto plastové pásy. Na lokální opravyvrstvy lepidla se prodává lepidlo v tubě.Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že le-pidlo v tubě není vhodné na celý pás.
Tulení pásy se po túře nechajíuschnout za pokojové teploty, není vhod-né je dávat příliš blízko k topným tělesům,neboť se tím snižuje životnost lepidla.K lepšímu skluzu pásů a zamezení lepenísněhu jsou k dostání vosky, ať už ve spre-ji, nebo v klasickém pevném skupenství.Za určitých nepříznivých klimatickýchpodmínek však lepení sněhu na pásy ne-zabrání ani tyto pomůcky. Pomoc v tomtosměru přišla s úpravou Ever Dry, ale anitato není všespasitelná.
Co se používá proti lavinám?Laviny jsou víceméně jediným oprav-
du vážným nebezpečím pro normálníhoskialpinistu, a je tedy lepší se jim pokudmožno vyhýbat. Problematika lavin jevelmi rozsáhlá a není možné ji tady dosta-tečně podat. Obecně se dá říci, že za zvý-šeného lavinového nebezpečí jsou svahypřesahující třicet stupňů tabu a případnývýlet je nutné konzultovat s horskou služ-bou. Kromě takto pojaté prevence je důle-žité být vybaven lavinovým vyhledáva-čem pracujícím na principu vysílač/přijí-mač na frekvenci 457 kHz, lavinovoulopatou a sondou. Výzkumy prokázaly, želavinové šňůry, destičky a další prostřed-ky individuální ochrany jsou z hlediskarychlosti vyhledávání mnohem pomalejší
než klasický vyhledávač. Při stržení lavi-ny totiž rozhodují o přežití minuty, a tedykamarádi, kteří jsou tam s vámi. Proto jevelmi důležité, aby nezasypaná část skial-pinistů začala s okamžitými záchrannýmipracemi.
Ale lavinové vyhledávače asi ještěnemá každý?
Proti pořízení lavinových vyhledávačůnamítne většina našinců jejich vysokoucenu, která se pohybuje od 6500 do 9000korun. Asi všem se nebude líbit, že vesrovnání s ostatní elektronikou je jejichcena dost vysoká. To je pravda, ale ostat-ní elektronika má fungovat v teplotáchkolem +20 stupňů a moc na ní nezávisí ži-vot… Faktem je, že v zahraničí je má kaž-dý, zatímco u nás by se tak stalo jedině,pokud by lavinové vyhledávače stály takkolem 4000 korun.
Cenovou výjimkou je slovenský Ber-din z Tesly Liptovský Hrádok, který se dápořídit pod 4000 korun. Berdin má všakvelkou nevýhodu v indikaci pomocí zvu-kového signálu jdoucího do sluchátka. Po-kud se vám při stresu po pádu laviny sta-ne, že se tenký kabílek vedoucí ke sluchát-ku poškodí, tak si s Berdinem můžeteakorát tak házet. Koho tato problematikazajímá podrobněji, neměl by si nechat ujítpřehled a porovnání lavinových vyhledá-vačů v angličtině na http://www.couloir-mag.com/gear/reviews/accessories/bea-cons_01/beacon _capsules.htm. Mezi nej-rozšířenější značky u nás patří kroměBerdina Ortovox F1 a M2, Arva, Pieps,Mammut Barryvox.
Co lavinové lopaty?Každý by si měl uvědomit, že pokud
má vyhledávač a nemá lopatu, tak se mů-že jít hned klouzat. Stačí si cvičně porov-nat, za jak dlouho vyhrabete díru ve sně-hu pomocí rukou, lyží, cepínem, a za jakdlouho lopatou… Na trhu je velké množ-ství lopat od firem Ortovox, Salewa,Black Diamond a dalších, některé jsouplechové, jiné z tvrzeného plastu. Pokuddo nich nechcete investovat 1300–1900korun, tak je velmi levné a efektivní řeše-ní ve formě obyčejné hliníkové stavebnílopaty. Zkrátíte a ergonomicky upravítejejí násadu, případně odvrtáte díry pro od-lehčení, a lavinová lopata je hotová. Je ta-ké možné si udělat lopatu nasazovatelnouna cepín.
MILOŠ KUBÁNEK
➡
Praha 1, Martinská 2tel.: +420 224 225 085
www.humi.cz …oblečení pro aktivní odpočinek www.humi.cz
Praha 3, Biskupcova 7tel.: +420 271 773 642
Brno, Bašty 2tel.: +420 542 216 765
HELISKIINGJednou ze stále oblíbenějších forem freeridové-
ho a zčásti i skialpinistického lyžování je v po-sledních letech tzv. heliskiing. Hovořili jsme
o něm se Stanislavem Švarcem, vášnivým propa-gátorem heliskiingu, majitelem cestovní kancelářeSkitur, která nabízí řadu heliskiingových výletů.
Helikoptérové lyžování, které provozuje jen ně-kolik zimních středisek na světě, je novinkou po-sledních desetiletí. Ale teprve nyní si heliski vícevšimli také čeští lyžaři.
„Helikoptérové lyžování je ideální příležitostí, jakspojit sport s neobyčejným vizuálním zážitkem,protože díky heliski člověk pozná místa nepřístup-ná běžnou dopravou, zažije sjezd v hlubokém sně-hu, a z nadmořské výšky čtyři, i pět tisíc metrů vi-dí svět jako na dlani,“ popisuje heliski StanislavŠvarc.
„Heliski absolvují lyžaři s horským vůdcem, kte-rý zná místní klimatické a sněhové podmínky. Jedese ve skupinkách pěti až sedmi lidí. Průvodce sinejprve otestuje, jak zdatné lyžaře ve skupině má,a podle toho zvolí trasu. Vše je proto bezpečné, ni-kdo nechce riskovat, všem jde o skvělou zábavu.Každý z účastníků je před jízdou vybaven elektro-nickým identifikátorem. To proto, kdyby náhodoupostihlo lyžaře neštěstí v podobě laviny, nebo kdy-by se někdo ztratil. Po vystoupení z helikoptéry mu-sí všichni účastníci heliski dodržovat striktní pravid-la. První sjíždí horský vůdce, za ním pak lyžaři přes-ně kopírují jeho stopu. Nesmí průvodce podjíždět,protože jen vůdce ví, která trasa z ledovce dolů jebezpečná a na která místa pak člověk v žádnémpřípadě vjet nesmí. Sjezd z ledovce trvá několik ho-din. Je spojen s několika zastávkami, aby si lidépřírodu mohli nafotit či nafilmovat, odpočinout si,najíst se a napít.
Jedním z mála míst, kde se heliski v Evropěprovozuje, je Itálie, a to na pomezí Švýcarska
a Francie, pod nejvyššími vrcholy Evropy – MontBlancem (4807 metrů nad mořem) a Monte Ro-sou (4638 metrů nad mořem). V zimních středis-cích Courmayer, Cervinie či Gressoney čeká na ná-vštěvníky nejen klasické sjezdové lyžování, ale takénabídky heliski programů. Vždy doporučuji, aby sinapoprvé člověk (podotýkám fyzicky zdatný a zku-šený lyžař) vyhradil ze šesti či vícedenního pobytuna helikoptérové lyžování jeden, dva dny. Češi ne-jsou na vyšší nadmořské výšky zvyklí, a už samot-ný příjezd do lyžařského střediska, které je 2500metrů nad mořem, může být pro organismus šoka člověk mu potřebuje přivyknout. No, a helikopté-ra pak lyžaře vynese ještě o další dva až tři tisícemetrů výše, to už je pro každého pořádný výškovýrozdíl.
Ještě výrazněji mohou helikoptérové lyžovánívychutnat ti, kteří se vydají na zimní dovolenou dovzdálené kanadské Britské Kolumbie ve Skalistýchhorách. V této oblasti padá extrémní množství sně-hu (20–30 metrů ročně) a průměrná vrstva sněhudosahuje pěti až šesti metrů. Sněhové podmínkyjsou kvůli nadmořské výšce, geografické polozea klimatu západní Kanady podstatně odlišné odevropských pohoří. Lyžuje se jak na ledovcích, taki ve volném terénu v zalesněných partiích hor, cel-kové denní převýšení může dosáhnout až 9000metrů a během týdenního pobytu lyžaři sjedou30 000 až 45 000 výškových metrů.
Zájezdy s helikoptérovým lyžováním navíc nabí-zejí ještě jednu vymoženost, kterou si v poslednídobě oblíbila spousta lidí – stačí sbalit osobní vě-ci, doklady a nasednout do letadla, žádná objem-ná zavazadla s výstrojí a výzbrojí si s sebou člověkbrát nemusí. Lyže, boty a další vybavení jsou vestřediscích návštěvníkům plně k dispozici,“ řeklnám Stanislav Švarc.
PETRA HORÁKOVÁ
Z HISTORIEDOBRODRUHA
Časopis Dobrodruh vychází již sedmýmrokem. První čtyři roky byl dvoumě-síčníkem. Za dobu své existence přine-sl stovky článků o dobrodružných akti-vitách v přírodě a cestování. Rozhovorymu poskytly četné osobnosti českého,slovenského i světového outdooru,z těch posledních jmenujme třebaReinholda Messnera, Petera Habelera,Krzystofa Wielickeho, Vikiho Grošejla,Toma Posserta nebo Andrzeje Zawadu.
Reinhold Messner, přední himá-lajský horolezec a outdoorový prů-kopník, muž, který jako první nasvětě vylezl na všech 14 osmitisíco-vek, projevil přání popřát čtenářůmDobrodruha.
Totéž učinila i další velká personasvětového horolezectví, Peter Habe-ler. Lezec, který mj. spolu s Messne-rem jako první na světě vylezl naMount Everest bez použití kyslíku.
NEJROZŠÍŘENĚJŠÍ ČESKÝOUTDOOROVÝ ČASOPIS
Vychází vždy první týden v měsíci, s výjim-kou ledna, července a srpna. Je k dostá-ní zdarma ve 422 outdoorových, cyklistic-kých, vodáckých, jachtařských, potapěč-ských a sportovních obchodech, centrechumělých horolezeckých stěn, v dobro-družně zaměřených cestovních kancelá-řích a mapových centrech a knihkupec-tvích v ČR i na Slovensku. Jejich adresářje uveden v každém čísle. Distribucezdarma rovněž na vybraných sportovníchveletrzích a festivalech.
ŠÉFREDAKTORMiloš Kubánek
REDAKČNÍ RADAJosef Rakoncaj Miroslav Jakeš
Soňa Vomáčková Stanislav HenychZuzana Hofmannová Josef Šimůnek
Jiří Havel Petr ĎoubalíkOldřich Štos Petr „Špek“ Slanina
Marek Ročejdl Tomáš RusekRobert Kazík
GRAFIKA Soňa Žertová. KRESBYPetr Ďoubalík. SAZBA Pavel Amler.
PŘEDPLATNÉPřestože je časopis rozdáván zdarma, re-dakce poskytuje servis pro předplatitele. Tiplatí pouze poštovné a distribuční náklady,které činí pro rok 2003 cca 10,– Kč načíslo. Předplatné lze zaslat složenkou typuC na adresu redakce. Přijímáme pouzepředplatné na čísla, která dosud nevyšla.Starší čísla nejsou na skladě! Předplatnéod č. 2 do č. 9/2003 činí 80,– Kč.
STARŠÍ ČÍSLAStarší čísla Dobrodruha (počínaje roční-kem 2002) lze shlédnout u dobrovolnýcharchivářů, jejichž seznam je uveřejněnv každém čísle.
VYDAVATELPhDr Miloš Kubánek, registrovánoMK ČR pod č. 7598. Podávání novinovýchzásilek povoleno OZ Přeprava Praha,č.j. 726/97 ze dne 19. 2. 1997.
ISSN - 1211 - 751x
Dobrovolní archivářistarších čísel Dobrodruha
Vzhledem k tomu, že časopis Dobrodruh je ve většině ze 422 distribučních míst jižněkolik dní po vydání rozebrán, oslovili jsme distributory, zda by nezakládali jed-no číslo Dobrodruha ve svých obchodech či cestovních kancelářích do archivu.
Ten by byl k nahlédnutí pro jejich návštěvníky a zákazníky. Zde je seznam míst, která senám dosud na tuto výzvu přihlásila. Na těchto adresách můžete starší čísla Dobrodruhadostat k nahlédnutí na přečtení. Tento seznam najdete v každém čísle časopisu:
CK Poznání, Krakovská 18, 100 00 Praha 1Klub českých turistů, Jaromírova 9, 120 00 Praha 2Katmar bike centrum, Pod Baštami 6, 160 00 Praha 6Horolezecká škola Český ráj, Rybní důl 754, 294 01 Bakov n. JizerouKnihkupectví Hana Marečková, Masarykova 45, 380 01 DačiceRabik Sport, Podhorská 23, 466 00 Jablonec n. NisouV-90-V Agentura Sport, 512 37 Benecko 190CK Poznání, tř. 17. listopadu 229, 530 00 PardubiceVIKING, Velké náměstí 366, 561 65 KrálíkyCK Poznání, Nám. Svobody 17 (Dům Pánů z Lipé), 600 00 BrnoCK Kudrna, Bašty 2, 602 00 BrnoČeský klub cestovatelů, Belcrediho 18, 628 00 BrnoKlub Futra, část C pavilonu Domu kultury, 735 14 Orlová-LutyněVybavení do přírody, Komenského tř. 49, 750 00 PřerovObchodní akademie T. Bati, nám. TGM 3669, 761 57 ZlínObchodní dům Štrof, Vodní 52, 767 01 KroměřížCK Praděd, Valová 2, 789 01 Zábřeh
Distributoři, kteří mají zájem být v tomto seznamu uvedeni a archivovat jedno čísloDobrodruha pro své klienty, nám to mohou kdykoliv oznámit krátkou zprávou na telefon-ní číslo 603 554 943, nebo e-mailem na adresu [email protected], či případnězafaxovat na číslo 272 656 173.
Nejsem horolezec,jsem dobrodruh.
Walter Bonnatti,přední světový horolezec
50. a 60. let 20. století.
PRPROPOZICEOPOZICEVII. ročníku Mistrovství republiky horolezců
HOROLEZECKÁ ČTYŘIADVACETIHODINOVKAXXIII. ROČNÍK VYTRVALOSTNÍHO BĚHU NA LYŽÍCH
TERMÍN: 22.–23. 2. 2003POŘÁDÁ: Montana turistický klub BrnoMÍSTO: Českomoravská vysočina, Tři Studně, Sportovní a rekreační středisko
tel. + fax: 545 212 387, e-mail: [email protected]É: 150 Kč/závodníka, možno zaplatit současně s cyklistickou „24“
a společně pro více účastníkůPREZENTACE: od pátku 21. 2. 2003 od 15.00 hodin do soboty 22. 2. 2003 do
11.00 hodinSTART: sobota 22. 2. 2003 ve 12.00 hodinUKONČENÍ: neděle 23. 2. 2003 ve 12.00 hodinTRAŤ: okruh 5 km neosvětlený, převýšení 120 m, dle sněhových podmínek
může být tra� změněnaKATEGORIE: muži jednotlivci, ženy jednotlivciZÁKLADNÍ PRAVIDLA: – hromadný start
– tra� bude připravena na klasiku, na širších úsecích (asi 50 %)lze bruslit
DOPORUČENÍ: – výkonné a spolehlivé osvětlení– vlastní strava, pořadatel zajiš�uje čaj
UBYTOVÁNÍ: je možné od pátku, cena 100 Kč/os./noc v chatce v posteli,60 Kč/os./noc v chatce ve vlastním spacáku na karimatce,180 Kč/os./noc v chatě ve 2lůžkových pokojích. Platí se na místě.
Pozor! Při podezřelých sněhových podmínkách si ve čtvrtek 20. 2. 2003zavolej Vikingtour
outdoorového festivalu RajbasOutdoor Kotlík. Festival získávána popularitě, a tak není divu,že na něj přijelo dalšíchrekordních 1160 účastníků.Součástí festivalu, o jehožprogramu jsme vás lonis předstihem informovali, bylaopět soutěž amatérských filmůOKEM DOBRODRUHA, kteroumediálně zaštiťuje náš časopis.Kvalita filmů v soutěži mávzestupný směr, a tak hned třivítězné soutěžní filmypořadatelé zařadili do hlavníhoprogramu. Přinášíme výsledkysoutěže. O příštím ročníku,programu festivalua podmínkách soutěže vásbudeme včas informovat.
1. SSSS KKKK OOOO TTTT SSSS KKKK OOOO, režie, scénář, kamera Petr Baran (Brno), 16 min. 2001Nikdy nepokořená země. Obrazová báseň z prostředí nádherné přírody, prehistoric-kých kamenů a památek. Historie, místní hudba a poezie skotské vysočiny.
2. AAAA MMMM AAAA ZZZZ OOOO NNNN IIII EEEE :::: PPPP EEEE KKKK LLLL OOOO ČČČČ IIII RRRR ÁÁÁÁ JJJJ ???? režie, kamera Vašek Lomič, scénář Vašek Lomič,Saša Ryvolová (Praha), 14 min. 2002Díky televizi a filmu má většina Čechů o džungli značně zkreslenou představu… Ja-ká je tedy pravda? Netradičně jsme se rozhodli uvést věc na pravou míru…!
3. NNNN AAAA KKKK OOOO LLLL EEEE NNNN AAAA KKKK OOOO LLLL UUUU, režie scénář, kamera Vojtěch Zvěřina (Brno) 15 min. 2002Na kole přes ruskou Karelii po asfaltu i tajgou na poloostrov Kola na pohoří Chibiny.
Další bez uvedení pořadí:NNNN OOOO VVVV ÝÝÝÝ ZZZZ ÉÉÉÉ LLLL AAAA NNNN DDDD, režie, scénář, kamera Vladislav Ziegelbauer (Holešov) 13 min. 2002Krátké šoty s hudebním doprovodem. Příroda národních parků i měst, plavba lodíi papoušek Kea a delfíni.
LLLL EEEE DDDD OOOO VVVV ÉÉÉÉ KKKK RRRR ÁÁÁÁ LLLL OOOO VVVV SSSS TTTT VVVV ÍÍÍÍ, režie Roman Šebela, scénář speleologové Rudice, kameraRoman Macík (Rudice) 10 min. 2002Vody Jedovnického potoka mizí v jeskyních Rudického propadání a vytváří tak nejvyš-ší podzemní vodopády v ČR. Po několika letech se roku 2002 díky silným mrazůmstávají mohutnými podzemními ledopády.
DDDD EEEE NNNN GGGG LLLL AAAA DDDD IIII ÁÁÁÁ TTTT OOOO RRRR AAAA, režie, scénář, kamera Pavel Ron (Přerov) 14,5 min. 2002Jeden běžný den českého profesionálního kaskadérského teamu ve Francii.
FFFF IIII LLLL IIII PPPP ÍÍÍÍ NNNN YYYY, režie, scénář, kamera Vladimír Konečný (Ostrava),15 min. 2002Drahota a chlad vyhnala pár podvodníků do teplých krajů.
KDO PŘÍŠTĚ NA KOTLÍK?Na festivalu rovněž proběhla anketa,
ve které se diváci mohli vyjádřit k dra-maturgii a výběru festivalových hostůnásledujícího ročníku v roce 2003. Proslosování bylo odevzdáno 109 vyplně-ných anketních lístků. Zcela přesvědči-vě vítězným přáním diváků k účasti čes-ké outdoorové osobnosti se stal nášdosud nejúspěšnější horolezec JožkaRakoncaj (s počtem 57 hlasů). Na dru-hém místě s počtem 20 hlasů se umís-til polárník Jaroslav Pavlíček, zakladatelčeské výzkumné antarktické stanice naostrově Nelson a autor kultovní příručkyČlověk v drsné přírodě. První krokyk oslovení jmenovaných byly učiněnya pokud okolnosti dovolí, jejich festiva-lová účast o třetí listopadové sobotě jereálná. Splnit přání návštěvy zahraničníosobnosti, kterou se s převahou stalReinhold Messner, bude již odvislé odfinančních možností pořadatelů. Vícepravděpodobnou možností je zastoupe-ní některé z výrazných outdoorovýchosobností sousedního Slovenska či Pol-ska (rovněž zahájena jednání).
– Dy –
Naše současně nejúspěšnějšívýšková horolezkyně SoňaBoštíková-Vomáčková (a také členkaredakční rady Dobrodruha, který bylmediálním partnerem akce)zavzpomínala před zcela naplněnýmsálem na svou první „osmu“Makalu.
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
hD
ob
ro
dr
uh
4
MAROKORafting
v zemi dobrodruhů12. 3.–2. 4. cena: 19.950 Kč
6-8 řek, VHT výstup,prohlídka měst
INFORMACE:L. Borůvka
tel.: 737 184 744
Alpi sport centrum s.r.o.
soutěž soutěž AKU 2002AKU 2002V celoroční soutěži AKU 2002, kte-
ré se může zúčastnit každý po odesláníkupónu obdrženého za zakoupení GTXobuvi AKU byli vylosováni dne 22. 12.2002 v prodejně na náměstí v Příbořetito výherci:
1. místo: Eva Svasjuková, Nový Jičín– týdenní pobyt ve střediskuv Dolomitech pro 2 osoby
2. místo: Lenka Romanová, Náchod– týdenní zájezd s cestovníkanceláří v hodnotě 5000 Kč
3. místo: Pavla Pavlů, Krhová– 1 pár obuvi AKU dle vlast-ního výběru
Vylosovaným blahopřejeme a ozna-mujeme, že tato soutěž probíhá i v le-tošním roce.
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
hD
ob
ro
dr
uh
6
> diver style >
Vlistopadovém čísle časopisu DOBRODRUHuveřejnila teta Amálka interview s cyklotrem-pem, dobrodruhem a humoristou Honzou Vla-
sákem. Ten se v rozhovoru zmínil, že „nejhorší bestietropů jsou améby“. Ještě, že měl s sebou švýcarskédezinfekční tabletky, u nás prý nic takového neseže-neš. Škoda, že Honza Vlasák nečte DOBRODRUHAa to ani ta čísla, kde se o něm píše. V čísle předloň-ského ročníku (na první straně fotografie Jana Vlasá-
ka a redakční článek „Jan Vlasák: Humorista cyklo-tremp“) jsem na straně 6 publikoval článek „Jak ome-zit zdravotní rizika s problematickými vodnímizdroji“.
Pro omezení strachu čteářů z améb při absencišvýcarských dezinfekčních tabletek stručně zopakujipopis dezinfekčního systému AQUAMIRA, který jeběžně k dostání ve většině outdoorových prodejena informace o něm naleznete třeba v katalogu HUDYSPORTŮ.
Základem dezinfekčního účinku systému AQUA-MIRA je aplikace dioxidu chlóru. Tato plynná látka sepoužívá při průmyslovém čištění vody již více jak 50let a oproti chlóru či jiným halogenidům má při od-straňování bakteriologického znečištění vody mnohonesporných výhod. Plynný dioxid chlóru však díkysvé chemické nestabilitě nemůže být bezpečně ucho-váván, transportován a skladován a to vylučuje jehopřípadné neprůmyslové použití. Systém dezinfekceAQUAMIRA je převratný právě tím, že umožňujedezinfekci pomocí dioxidu chlóru bez nebezpečnýchaspektů manipulace s touto látkou v plynné formě.
Dezinfekce AQUAMIRA se skládá ze dvou látek,z chemicky stabilního dvouprocentního vodního roz-toku ClO2 a pětiprocentního vodního roztoku kyseli-ny fosforečné. K aktivaci dioxidu chlóru dochází posmísení obou složek v reakční nádobce a tato aktiva-ce je provázena žlutým zbarvením směsi. Po násled-ném přidání do vody, kterou chceme dezinfikovat, do-chází k uvolňování vysoce reaktivních iontů kyslíku,
které oxidací ničí veškeré mikroorganismy, bakterie,viry apod.
Hlavními výhodami systému AQUAMIRA vesrovnání s dosud užívanými jódovými či chlórovýmitabletami jsou:
vysoká účinnost při ničení prvoků, bakterií a virů,včetně viru žloutenkyvysoká účinnost při hubení cyst Cryptosporídiíschopnost vyčištění vody od botulotoxinů během
několika minutreakcí nemohou vznikat karcinogen-ní trihalometany (THM)při reakci s nitridy a čpavkem ne-vzniká chloroformschopnost během jedné minuty sní-žit obsah e.Colli ve vodě minimálněo dva řádyeliminuje znečistění vody organický-mi i anorganickými sloučeninami sí-ry, kyanidy, aminy, aldehydy, ketonya fenolyvysoká účinnost pro potlačení obsa-hu síranů a dusičnanů ve voděoxiduje aromatické uhlohydrátyvčetně karcinogenních 3,4-benzopy-renů
snižuje obsah železa a manganuničí řasy a odstraňuje pachy a příchutě působené je-jich rozklademodstraňuje případnou kontaminaci vody pesticidyna rozdíl od jódových tablet dioxid chlóru neovliv-ňuje činnost štítné žlázy
Všechny tyto skutečnosti řadí systém AQUAMI-RA mezi nejlepší dostupné dezinfekční prostředkypro omezení zdravotních rizik při konzumaci nepro-věřené vody.
Při dodržení doporučeného dávkování dezinfiko-vaná voda obsahuje jistou koncentraci fosfátů (při-bližně dvacetkrát nižší než v nápojích typu Coca-Co-la apod.). Fosfáty jsou široce využívány jako konzer-vační činidla v potravinářském průmyslu, zejména přivýrobě nápojů a v mlékárenských produktech. Kvůlimožnému kumulativnímu efektu z konzumace fosfá-tů naše legislativa zakazuje jejich využití pro dezin-fekci pitné vody. Zákazník by si měl uvědomit, žesystém AQUAMIRA nesmí sloužit k trvalému použí-vání. Jedná o prostředek pro omezení zdravotních ri-zik v extrémních podmínkách – při pobytu v místechbez zdrojů prověřené pitné vody. Při takovém použitísi o efektu fosfátů na zdraví lze udělat snadno obrá-zek porovnáním koncentrace fosfátů v dezinfikovanévodě a v nápojích, které jsou pro každodenní konzu-maci schváleny.
JAN ČERMÁK, PROSPORT PRAHA
Jak se chránit proti amébám?Jak se chránit proti amébám?
PPPPÍÍÍÍŠŠŠŠEEEETTTTEEEE
NNNNÁÁÁÁMMMM
Informace: J = jednotlivci, H = hlídky, Š = štafety, T = týmy Pramen: Česká asociace extrémních sportů
Kalendář některých
outdoorových akcí 2003
Kalendář některých
outdoorových akcí 2003
Do
br
od
ru
h7
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Do
br
od
ru
h
Jeden z typických „přenocovacích“ srubů v národním parku.
Finové vstávají brzo. Zatímco zatápív kamnech a vaří si snídani, mám příležitostsi prohlédnout z tepla spacáku vybavení sru-bu. Je skromné, ale účelné. Stůl se dvěmalavicemi, kamna, kolem pár věšáků na su-šení, malý stolek s plynovým vařičem, podním velká plynová bomba, dva velké hrnce,naběračka, kýbl s vodou a dvě palandy nadsebou, z nichž na každou se vejde v pohoděšest lidí. Srovnané u kamen se suší dříví,připravené na zátop. Pár menších polínek jenožem částečně rozštípáno do tenkých tří-sek tak, že tvoří jakési dřevěné vějíře. Stačíje zapálit a hned se mohou přikládat většípolena.
Přes svoji odlehlost jsou všechny srubyv národním parku dobře zásobeny a strážcije pravidelně objíždějí na sněžných skútrecha kontrolují, jestli je všude dost paliva.U každého srubu stojí připraveno několik vel-kých plynových lahví a kůlny jsou stále plnéborových polen. Stačí jen nařezat na kratšíkusy, naštípat na polínka a nanosit ke kam-nům.
Mladá finská dvojice s batohy na zádechopouští srub jako první. Další dva, tentokrá-te starší manželský pár, se oblékají do čer-vených větrovek s kožíškem u krku a plátě-ných kalhot stejné barvy. Na nohy si nazou-vají filcové holínky. Jejich deset centimetrůširoké lyže měří přes dva a půl metru a holejsou opatřeny velikými kroužky. Nejvhodnějšívýbava do hlubokého sněhu.
Ještě před svým odjezdem testuji kadi-budku, stojící opodál. Je rovněž sroubenáz klád a má dvě místnůstky, označenémiehet a niehet. Usedám do té první a jestlijsem správně, vůbec neřeším. Uvnitř mě pře-kvapuje geniálně jednoduché zařízení, totižpytel s pilinami, které slouží k zasypávání.
Srub Tuiskukuru stojí na jihovýchodnímkonci stejnojmenného údolí. Nachází se vestřední části národního parku a od nejbližšícivilizace sem poutník dojde za dva dny.Stejně jako většina srubů byl i tento posta-ven na konci šedesátých let, drsné přírodnípodmínky mu však daly patinu téměř stole-tou. Srub je rozdělen na dvě stejné poloviny.Jedna je volně přístupná každému a druháje zamčená. Za nocleh v této části se platí,a to při vyzvedávání klíče.
Balím se a všechno ukládám do svéhovlečného člunu, na zádech neponesu nic.Přestože mám s pulkou pouze včerejší pě-tatřicetikilometrovou zkušenost, je mi jasné,že putování s ní je ve srovnání s nesenímbatohu mnohem méně namáhavé. Místemzrodu pulky je daleký sever, ta moje však po-chází z Čech. Při loňské výpravě do zdejšíchkončin kamarádi okoukli finský originál a do-ma postupně vyrobili sedm kusů. Jedenz nich mám sebou já a zbylých šest v tutodobu táhnou kamarádi tundrou někde poblížrusko-finských hranic.
Po půl desáté opouštím Tuiskukuru a vy-dávám se na další cestu. Kráčím stopou poskútru, přibližně sledující stezku, po které setady chodí v létě. Překonávám jeden většía jeden menší hřeben a po osmi kilomet-rech dorážím k jezeru Luirojärvi, na jehožbřehu stojí tři sruby a sauna. Po krátkém od-počinku jedu dál. Stopa vede zprvu po jeze-ře a pak se otáčí na východ. Nade mnou sevypíná Sokosti, která je se svými 718 metrynejvyšším kopcem v okolí. Po překonánímělkého sedla se těším na nějaký sjezd, alečeká mě placka, v měknoucím sněhu dostinepříjemná. Stopa se chvíli motá v borovémlese, než najede na jakýsi průsek, který mědovádí ke srubu Hamaskuru. Jsou už tři od-poledne a zprvu jsem rozhodnutý tady pře-nocovat. Po jídle a delším odpočinku sevšak rozhoduji pokračovat dál.
Kousek nad srubem přechází rozbředlýsníh v prašan a hned se jede lépe. Přejíždím
➥ Dokončení ze str. 1
SÁM V LAPONSKÉ DIVOČINĚSÁM V LAPONSKÉ DIVOČINĚ
sedlo a sjíždím údolím s řídkým porostempokroucených břízek. Mým cílem je asi 10kilometrů vzdálená Anterinmukka, nejhezčísrub v oblasti. Alespoň to tvrdí většinaz těch, co jej navštívila.
Náhle mě však napadá, že bych mohldojet na Muorravaarakanruoktu, i když toznamená přelézt ještě jedno sedlo. Srub ne-vyslovitelného jména mě láká tím, že nikdoze známých v něm ještě nebyl. Je rozhodnu-to a v pravý čas chytám stopu odbočující do-leva. Do kopce se sunu už zvolna, ale bojo život jako včera to ještě není. Na hřebenipřede mnou hledá skupinka sobů pod sně-hem něco k snědku a vedle cesty cupitajídvě sněžné slepice. Kdyby se nepohybovaly,tak si jich ani nevšimnu. Jejich peří je snadbělejší než sníh, jenom černé oči je prozra-zují.
Za sedlem ignoruji mírně stoupající sto-pu a spouštím se malou kotlinkou s takovoubezstarostností, až málem spadnu do třice-timetrové skalnaté rokle. Vracím se na sto-pu a teprve podél ní sjíždím do údolí. Prud-kou stráň se snažím traverzovat, ale pokuskončí několikanásobným převrácením pulkya následným zamotáním táhel. Uvědomujisi, že takový svah se dá s pulkou sjíždětpouze kolmo dolů. Moje sjezdařská technikase lepší, jenom projíždění prohlubní ještěúplně nezvládám. Pulka prostřednictvímpevných táhel jezdce z prohlubně vystřelí,protože sama právě sjíždí dolů. V díře sevšak zastaví a na fleku zabržděný tahoun sesetrvačností okamžitě zaryje rukama a hla-vou do sněhu.
Po zábavném sjezdu bruslím rovinatýmlesem po tuhnoucím firnu a po sedmé přijíž-dím ke srubu. Venku stojí skupinka místnícha se zájmem mě pozoruje. Když zastavuji,jeden z nich se ptá, odkud přijíždím. Odpo-vídám, že z Tuiskukuru. Zatváří se jako učitelnad nechápajícím žáčkem a otázku upřes-ňuje: „Dobře, ale kde jste strávil poslednínoc?“ Stejná odpově jej trochu usazuje,ale přesto uznale kývne hlavou, že někdomůže urazit s pulkou téměř čtyřicet kilomet-rů za den.
Večer si ve srubu sdělujeme svoje plányna další den. Zjiš�uji, že čtyři spolunocležní-ci mají stejný úmysl jako já, a to dojet nasrub Sarvioja. Já to chci vzít dolů údolím nasever a pak odbočit bočním údolím zpátky
na jihozápad, kdežto čtveřice Finů plánujekratší cestu přes horský hřbet, který chtějípřekročit průrvou nazvanou Pirunportti. Vím,kudy to je. Při sjíždění z posledního sedlajsem si všimnul nepřehlédnutelné jizvy, kte-rá kolmo přetíná holý hřeben a vypadá, jakoby ji někdo vyříznul obrovským ostrým no-žem. Finové dodávají, že Pirunportti v pře-kladu znamená Ďáblova brána.
Čtveřice odjíždí ráno o půl osmé směremna Pirunportti. Já ještě stále trvám na svémpůvodním plánu, ale když mne jeden mladýFin chápavě ubezpečuje, že údolím to budeurčitě bezpečnější, rozhoduji se také vyrazitdo Ďáblovy brány.
Cítím se ve formě a po chvíli předjíždímfinskou čtyřku. Sníh je po ránu tvrdý, alei tak je výstup dosti namáhavý. Hledám sicestu mezi stromy a každou chvíli se do ces-ty postaví prudká mez. Vyjíždím na planinumezi malé břízky. Asi dvě stě metrů před se-bou rozeznávám sobí stádečko, které si navyfoukaných místech vyhrabává lišejníka keříky brusinek. Jakmile mě zpozorují,ukrývají se za plochou vyvýšeninu. Odpřa-hám pulku a skloněný jako pradávný lovecse plížím k sobům. Vyjíždím na kopečeka mačkám spouš� fo�áku. Stádo odbíhá dobezpečné vzdálenosti.
Se vzácným úlovkem v brašně se vracímpro pulku a pokračuji ve výstupu. Kličkujimezi kameny a holými místy. Vjíždím doĎáblovy brány. Pravá stěna průrvy je vyfou-kaná na kamení, zato levá hrozí velkou pře-vějí. Překonávám nejvyšší bod a spouštím sena druhou stranu. V horních partiích je difúz-ní mlha, takže není vidět žádná díra ani mul-da. Po chvíli však z mlhy vyjíždím a mohu sivychutnat nádherný sjezd. V údolí ještě sta-čím po tvrdém sněhu dobruslit ke srubu,kam dorážím v deset dopoledne.
Uvnitř je chladno. Jak zjiš�uji v deníku,nikdo tady poslední dvě noci nespal. Zatá-pím v kamnech a v krbu a vařím si oběd. Nadalší cestu se už nechystám, protože podleplánu by právě sem měli dneska dorazit ka-marádi. Ti také večer po šesté přicházejí a lí-čení zážitků nebere konce. Ještě dva dnyspolu putujeme severskou divočinou, nežnás opět pohltí civilizace.
Většina lidí, kteří se intenzivně věnují sportům, klade velký důraz na kvalitu ošacení. Avšak téměř nikdo, až na světlévýjimky, se nemíní zabývat tím, že stejně důležité je i správné (nejlépe funkční) spodní prádlo. Veškeré přírodní ma-teriály – textilní vlákna – mají jednu velkou nevýhodu. Tou je schopnost trvale zadržovat vlhkost. Nasákavost vlny je
asi 15 % z celkového objemu a u bavlny přibližně 8 %. Malé porovnání se syntetickými vlákny: polyesterové vlákno (PES)0,5 % a polypropylenové (POP) pouze 0,05 %. Slušný rozdíl, ne? A právě tento parametr je rozhodující pro to, zda si udr-žíme pocit tělesné pohody při sportu.
Málokdo si uvědomuje, jak je důležité mít při sportu optimální tělesnou teplotu a vlhkost pokožky. Chcete-li podávatoptimální výkon, pak je důležité, abyste nevynakládali zbytečně energii na ochlazování či zahřívání organismu, cítili jste sepohodlně a byli schopni dělat pohyby v plném rozsahu. U termoregulace je důležitý odvod potu od pokožky ven skrze všech-ny vrstvy ošacení. Záleží tedy na celém systému vrstev, který na sebe obléknete. Cílem výrobců spodního funkčního prád-la je, aby počet těchto vrstev byl co nejmenší.
Funkční prádlo je z materiálu, který má nulovou nebo minimální nasákavost (je syntetický), neváže vlhkost, ale transpor-tuje ji, díky konstrukci pleteniny, na povrch nebo do další vrstvy ošacení, kde se snáze odpaří. Značka KLIMATEX se objevujena výrobcích více než tři desetiletí. Před rokem 1989 navštívili toto české pracoviště zástupci společnosti Adidas a vyslovili vy-soké ohodnocení technickému vývoji a aplikacím POP vláken v oblasti spodního prádla. Výrobce Klimatexu vyrábí i široký sor-timent špičkových zdravotnických textilních materiálů a tyto jsou testovány stejně náročně jako vzorky funkčního prádla.
Pro lepší orientaci v pleteninách je rozdělení na dva základní typy. První skupina úpletů je zhotovena pouze z POP vlá-ken a má jednu vrstvu. U této skupiny je podstatný profil úpletu, který hraje velkou roli při transportu potu a vytváření pří-jemného mikroklima mezi úpletem a pokožkou. Důležitá je také přilnavost výrobku na těle. Tento typ výrobků je nejvhod-nější jako spodní vrstva. Klimatex nabízí v této skupině mnoho materiálů (Sandra, Tada, Mitar, Mera, Mondy, ARA). Dru-hou skupinu tvoří tzv. integrované úplety. Jedná se o kombinaci POP vlákna – hedvábí a savé komponenty (nejčastěji bavlnanebo vlna). Princip fungování je jednoduchý. POP vlákno odvádí vlhkost od pokožky přes suchou bariéru (POP) do nasáka-vé vrstvy, která ji pohlcuje a postupně odpařuje do okolního prostředí. Čím se nedejte zmást, je tvrzení o třívrstvé pleteni-ně ve výrobcích z ČR. Stačí jednoduchý dotaz: „Kde máte ty tři vrstvy a jak vlastně fungují?“ Odpově je: integrované úple-ty Klimatex se vyrábí s tímto obchodním označením: Alergo, Alerta, Alwool, Anita, Alvis.
Koupě funkčního spodního prádla není nijak složitá záležitost, ale vyplatí se poradit se v prodejně, kde vám o výrob-ku prozradí více. Jde o individuální výběr a při vší úctě k obratům prodejních gigantů si těžko dokážeme představit odpoví-dající výběr a informovanost personálu ve velkých prodejních řetězcích. Co každý nejvíc ocení, je bu osobní zkušenost,nebo dobrá rada někoho důvěryhodného z odborné veřejnosti. Spodní prádlo Klimatex obléká celý reprezentační tým ČRve sjezdovém lyžování, včetně naší současné jedničky Stanley Hayera. Od časného podzimu jsme spolu s ním testovalia vylepšovali výrobky Klimatexu. Dnes pod kombinézu jiný výrobek nevezme. Mohl by vám to potvrdit až se vrátí ze závo-dů Světového poháru v Americe. Držme mu a jeho kolegům palce! Hlavně a� jsme v suchu a teple i na horách.
TOMÁŠ JANČA, MARTA LINKENSEDEROVÁ
Radovan Kunc, Podhorská 23466 01 Jablonec nad Nisou, tel./fax 483 317 314
Laponsko- na běžkách za polárním kruhem15. -30. 3. 2003 13 490 KčSeverská divočina, nekonečné sněhové pláněa polární záře na obloze Putování nedotčenoutundrou severního Finska v národním parku UrhoKekkonen Nocování ve srubech uprostřed panensképřírody
Na kole:Lofoty - Země polárního slunce3. - 19. 7. a 24. 7. - 9. 8. 12 890 Kč
Kudy?Kudy?Praha ñ Pardubice ñ »esk· T̄ ebov· ñBrno ñ B¯eclav ñ Wien ñ Zagreb ñ Split.
Kdy?Kdy?Od Ëervna do z·¯Ì 2003.
JADRAN EXPRESSInformace a prodej»eskÈ dr·hy ñ CestovnÌ kancel·¯
V Celnici 6, 110 00 Praha 1
a ve vöech poboËk·ch CK »D
tel.: 224 239 464, fax: 224 232 191
a ve vaöÌ cestovnÌ kancel·¯i
■ V letnÌ sezonÏ 2003 bude jezdit jedenkr·t t˝dnÏ zvl·ötnÌvlak CestovnÌ kancel·¯e »esk˝ch drah a.s. mezi Prahoua Splitem. Cestov·nÌ po ûeleznici m· ¯adu nesporn˝ch v˝hod.BezpeËnost p¯epravy totiû, na rozdÌl od silniËnÌ, neohroûujÌbezohlednÌ ani unavenÌ ¯idiËi. Dobu cestov·nÌ nepl·novanÏneprodluûujÌ ËastÈ silniËnÌ kolapsy ani povinnÈ zast·vkyu benzinov˝ch stanic a vybÌr·nÌ m˝tnÈho. D˘stojnÈ cestov·nÌs hygienick˝m z·zemÌm si lze navÌc zp¯Ìjemnit obËerstvenÌmza ËeskÈ ceny, zajiöùovan˝m spoleËnostÌ JÌdelnÌ a l˘ûkovÈ vozyv leh·tkov˝ch a l˘ûkov˝ch vozech.Odjezd z Prahy bude v p·tek odpoledne s p¯Ìjezdemdo Splitu v sobotu r·no.Odjezd ze Splitu pak v sobotu odpoledne s p¯Ìjezdemdo Prahy v nedÏli r·no.
Ceny: zp·teËnÌ jÌzdenka 2.t .̄k sezenÌ 1 990 KË (dÏti do 12 let 1 600 KË) leh·tko 3 500 KË (dÏti do 12 let 2 800 KË) l˘ûko 5 000 KË (dÏti do 12 let 4 000 KË) p¯eprava auta s jÌzdenkou pro ¯idiËe (leh·tko) 3 990 KËdÏti do 4 let bez n·roku na mÌsto zdarma
Proběhl Boulder Contest 2002Je devět hodin ráno30. 11. 2002. Jsme v pražskéhale na Brumlovce, kde přesnoc vyrostla čtyřstrannálezecká věž, na které změřísvé síly 11 žen a 63 mužův závodu ve sportovním lezeníbez lana.
Zapisují se poslední závodníci a naprezenční listině se objevuje řadazvučných jmen. Začíná se kvali-
fikací žen, které už jsou připravenyv „izolaci“, nesmí vidět na stěnu a nabouldry, které polezou. Diváci a lezcizatím v úžasu obdivují stěnu, kterounavrhli a postavili organizátoři akce Ji-ří Oliva a Andrej Chrastina za podporysvých kamarádů z Boulder Bar klanu.Do závodu nastupuje první z lezkyní.Na bouldr, tedy lezeckou cestu, mápřesně 4 minuty. V tomto limitu se po-kouší zdolat několik extrémně těžkýchlezeckých kroků, které končí topem.
Nejlepší samozřejmě je dostat se do cí-le hned na první pokus. Po uplynutí ča-sového limitu si jde závodnice na 4 mi-nuty odpočinout (samozřejmě je přísněkontrolováno pořadateli, aby nevidělana druhou závodní trasu) a do prvníhobouldru nastupuje další ze závodnic.Celkem je čekají 4 bouldry a ačkoli jetu několik favoritek v čele s Věrou Ko-tasovou, která boduje v evropských
i světových závodech, není do posledníchvíle jasné, kdo postoupí do finále.Kouzlo boulderingu tkví hlavně v tom,že klade na závodníky opravdu extrém-ní nároky a to nejen na fyzickou sílua vytrvalost, ohebnost, ale i techniku le-zení, schopnost vymyslet nejjednoduššízpůsob, jakým bouldr zdolat. Každý zezávodníků má své trumfy v rukávu, ně-kterým jde víc techničtější lezení, jinýdovede udržet úzkou lištu. Šanci majíopravdu všichni.
Zatímco se zpracovávají výsledky11 závodnic, Jirka a Andrej připravujína stěně bouldry pro muže. Ti už se roz-cvičují a připravují v izolaci. Je tu celášpička České republiky v čele s Tomá-šem Mrázkem, velkým lezeckým talen-tem. Je to borec, který se během svéčtyřleté kariéry stal jedním z nejlepšíchpřekližkových lezců na světě. Na praž-skou Brumlovku zavítali i naši kamará-
di ze Slovenska, dlouhou cestu vážiloi několik švédských lezců. Bouldryjsou dostavěny a může se začít.
Čtyři hodiny trvá souboj lezcův kvalifikaci a už je jasné, kterých 12nejlepších postoupilo. Ještě malá pře-stávka pro diváky v podobě promítánídiapozitivů Petra Piechovizce o jehocestě do Peru. Hala praská ve švech, fi-nále žen je postaveno a může začít. Při-chází první lezkyně a publikum ji hlasi-tě podporuje. Atmosféra s příchodemdalších závodnic houstne a diváci sle-dují dynamickou a akční podívanou,kdy v jeden moment na stěně bojujíčtyři závodnice naráz, jedna lepší neždruhá. Svůj talent naprosto suverénněpředvedla Věra Kotasová. Lehkost, s ja-kou vyleze bouldr a schopnost vymys-let ten nejjednodušší způsob, je obdivu-hodná. Skromná a sympatická brňačkavítězí. Publikum má chvilku na to, abyvydechlo a otřelo zpocené ruce, a užzačíná finále mužů. Začíná show, jejížatmosféru a napětí perfektně dokreslujídj’s z TWM centra. Závodníci bojují zevšech sil a souboj je velmi vyrovnaný.Všichni šílí nadšením, když se TomoviMrázkovi povede vylézt bouldr doslovav posledních vteřinách limitu. Lezcimají finále za sebou a ještě stále neníjasné, kdo je první. Výsledky se zpra-covávají a čeká nás slavnostní předánícen. V závodu Boulder Contest 2002 sena třetím místě žen umístila Helena Li-penská, druhá byla mladičká SylvieRaifová, první Věra Kotasová. Mezimuži třetí místo vybojoval RadovanSouček, druhé Tomáš Mrázek a pro stu-peň vítězů si „dolezl“ Karel Černý zeZlína. Pro diváky a závodníky je připra-ven další program v podobě dvou ka-pel. Pro vyčerpané pořadatele je největ-ším potěšením, že celá akce měla ob-rovský úspěch.
Úsilí a starosti s pořádáním tak vel-ké akce opravdu stály za to a přiblížilikouzlo a dynamiku boulderingu i ne-lezcům, nebo spíš budoucím lezcům.Příští rok se máme zase na co těšit,možná i na evropský pohár.
LENKA CHVÁLOVÁfoto: TOMÁŠ RAKOVIČ
Proběhl Boulder Contest 2002Rajče v provozu
Vareálu Sokola Brno I na Kounicověulici 20 byla na sklonku minuléhoroku otevřena lezecká stěna 9 m
vysoká se 13metrovým převisem, plo-chou přes 500 m2 a se 2000 pevnýmibody. K ní přibyl ještě kus boulderu, kte-rý se prý časem rozroste. RAJČE je taknejvětší lezeckou stěnou u nás. Možná,že je výjimečná i svým názvem, alev tomto směru neočekávejte žádnou ro-mantiku. Protagonisty odvážné myšlen-ky byly horolezecké rodiny RAJfovaa ČErmákova, kterým tak vzniklo právona pojmenování dokončeného díla.
Slavnostního otevření se zúčastnilařada známých osobností, kterým domi-noval někdejší člen horolezeckého od-dílu, současný ministr dopravy Milan Ši-monovský, aby nejen symbolicky rozvá-zal dračí smyčku, ale aby později sundalsako a vyhrnul si rukávy. Jeho úspěšné-
mu výstupu aplaudovali náměstci br-něnského primátora a pracovníci ma-gistrátu, kteří se podíleli na zisku milio-nové dotace, bez které by Sokol stěnunepostavil. Šimonovskému zatleskalii špunti, kteří sotva dosáhnou na nej-nižší chyt, ale také gymnastický olym-pionik Zdeněk Růžička, dnes starostaSokola Brno I, a nestor brněnského le-zení Franta Plšek, známý mimo jiné pr-vovýstupem Macochy v r. 1944.
Nejpůsobivější byla ale stejně lezec-ká ukázka těch nejmladších, když se naosvětlené stěně současně pohybovaloněkolik desítek chlapců a děvčat, ele-gantně vzlínajících vzhůru stropním pře-visem, odkud aktéři elegantně odska-kovali do volného prostoru, aby blesko-vě sjížděli k dalšímu nástupu. Pohybovásymfonie desítek pavouků na zatím pa-voučích nohách byla v záři reflektorůpro oko působivá a líbila se všem.
Dlužno ovšem říci, že v kuloárech sebohatě diskutovalo a zasvěcení měli covysvětlovat. Stěna je stvořena pro spor-tovní lezení, ale současně nabízí i mož-nosti doplňkového tréninku skálolez-cům a horolezcům, kteří obvykle o zá-vodním pojetí neradi slyší. Také bylotřeba objasnit, že horolezectví v Himá-laji je něco docela jiného, ale vylézt těž-kou cestu „na překližce“ je také zaseněco úplně jiného. Lezení na uměléstěně má, hlavně psychicky, daleko blí-že ke gymnastice než k horolezectví.Technicky zaměřeným osobám bylosděleno, že připodobnit stěnu přírodnímpodmínkám, včetně osazení koutů keři,případně ptačími hnízdy, je nepraktické.Také byla diskutována otázka, zda byčistě překližkoví lezci měli v zájmu vlast-ní bezpečnosti do hor vůbec chodit,když jsou navyklí na desítky minipádůza večer. Ale to už zacházíme příliš hlu-boko, tak hluboko, kde zatím není vů-bec jasno. Vra�me se raději do reality.Hodina a půl lezení bude za 50 korun.
JIŘÍ HAVELfoto: JAKUB STEJSKAL
Ministr dopravy Milan Šimonovskýv akci.
Další lezecká stěna na Moravě
Věž – kvalifikace. Vlevo Zuzka Ulrichová, 8. místo, BB klan. VpravoFörander Jena, 4. místo, Švédsko
