+ All Categories
Home > Documents > Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři

Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři

Date post: 22-Jul-2016
Category:
Upload: pavel-rehorik
View: 247 times
Download: 4 times
Share this document with a friend
Description:
Pohádky z hvězdárny o hvězdách, planetách, lidech a s obrázky.
33
Větrné mny edice Větráček
Transcript
Page 1: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři

Větrné mlýnyedice Větráček

Page 2: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 3: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři

Jarmila ZobačováMezi námi hvězdáři

Page 4: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 5: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 6: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři

Kniha vychází za finanční podpory Statutárního města Brnaa Ministerstva kultury České republiky.

© Jarmila Zobačová, 2015Illustrations © Eva Znojilová, 2015© Větrné mlýny, 2015ISBN 978-80-7443-122-7

Věnuji všem svým vnoučatům a dětem, které se rády dívají na noční oblohu.

Page 7: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři

Ilustrovala Eva Znojilová

Page 8: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 9: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 10: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 11: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři

Jdu vám takhle večer domů a koukám na černou noční oblohu. Je plná mrakůa mlhy a vypadá moc smutně. Když tu najednou na mě cosi jukne z černé díry podmrakem. Ale, ale, malá světelná kouzla? Že by mne chtěla postrašit? Kdepak kouzla!

Kometka Žanetka si tam hraje se svou mladší sestřičkou na honěnou.Kometky se zastaví a zamávají na mne dlouhým závojovým ohonem na pozdrav z komeťáckého světa. Že vy o tom světě nic nevíte? Opravdu ne? Tak to vám musím vyprávět.

Víte, komeťácký svět, to je ohromné prachové mračnisko. Jako velikánskápeřina. A v tom prachovém mračnisku komety spinkají. Jsou docela mrňavé a jsoujich tam hromady. Až jednou doletí do mračniska hvězdný paprsek, jedna malákometka se probudí a zamrká očima. „Jejda, to už mám vstávat? Když mně setak pěkně spinká.“ Ale dotěrný hvězdný paprsek polechtá kometu za ušima a podnosánkem. „Tak vstávej, holka, musíš do světa!“

Kometa Žaneta

Jak malá kometa na svět přišla

11

Page 12: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři

„Do světa? A proč?“„No přece aby lidé věděli, že komety ještě dočista neusnuly. Musíš jim ukázat

krásnou komeťáckou nádheru a taky je trošku postrašit.“Malá kometka se s broukáním vyhrabe z prachové peřinky a kouká dolů

na svět. „Kampak si to zamířím,“ povídá si jen tak pro sebe a hledá hvězdnou cestičku. „Tahle se mi líbí, je celá oranžová a žlutá.“

A malá kometka rozespale odhrne peřinku a už si to sype po hvězdné cestičce. „Páni, ta je dlouhá, to jsem raději měla zůstat pěkně doma. V teplíčku pod peřinkou. Co já z toho mám? Trmácím se hvězdným nebem, a nakonec si mě aninikdo nevšimne.“

No bodejť by si taky všiml! Viděli jste někdy rozespalou kometu? Očička máspánkem celá zalepená a skoro ani nesvítí.

„Lidé, podívejte se, já jsem na světě!“ volá kometka, ale nikdo si jí ani nevšimne.Kometka je smutná a taky je jí pořádná zima. To aby se šla někam zahřát. A kometka jde. Tuhleta cestička vede k horké hvězdě, žluté a krásné jako plápolavý oheň. Tam se určitě zahřeje. Aspoň trošičku.

A malá kometka jde pořád blíž a blíž za horkou hvězdnou září. Když už je kousíček od hvězdy, jen co byste kamínkem dohodili, tak všechen ten mráz,co se na kometku nachytal po cestě studeným nebem, začne tát jako rampoušekna horkých kamínkách.

12

Page 13: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 14: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři

Kometka zatřese hlavou. „To tak, ještě mi namoknou kadeře!“ A všechen tenprášek z prachového mračna, co zbyl kometce ve vlasech, se rozsype kolem ní, až je kometka v prachovém závoji. Lidé, to je krása, jako princezna ze zámku!

A ta horká hvězda svítí na ten prachový závoj a dělá na něm svítivá zrcátka.„Podívejte se, KOMETA SE NARODILA,“ volají lidé a ukazují na nebe.To je krása! A jaký má krásný prachový závoj! Kometka je moc pyšná. Vždyť

i ten hvězdář na brněnském kopci na ni zamířil svůj dalekohled. A taky jí dal jméno: KOMETA ŽANETA.

Jenže vy vlastně nevíte, která hvězda Žanetku probudila. Hádejte. Čí to byly hvězdné paprsky, no, čí hvězdě patřily? Já vím, že jste na to hned přišli. Kometku Žanetku probudilo SLUNÍČKO.

„Kometko Žanetko, i ty jedna tulačko, kampak si to šupajdíš?“Žanetka neposlouchá. Kdepak. Je pyšná na svůj krásný závoj. Obchází zvědavě

sluníčko a okukuje ho ze všech stran. To není legrace, toulat se tak blízko žhavé hvězdy, to si nemyslete. Sluníčko září jako rozpálená kamínka a Žanetce se to pomalu přestává líbit. Už jsem se zahřála dost a teď bych si s chutí dala dobrouzmrzlinu, třeba polárku nebo malinovku. Aáá, tamhle je paní Venuše, u té bychmohla něco dostat. „Paní Venuše, prosím Vás, nemáte náhodou zmrzlinu nebomalinovku? Že zmrzlinu nemáte a nevyrábíte? Máte tam u Vás moc teplo a ona by se Vám asi roztekla. Ale tu Vaši malinovku, tu si dám!“

14

Page 15: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři

Paní Venuše natočí plný pohárek červeňoučké malinové šťávy. Jenže ta šťávase nedá pít! „BRRR, je moc teplá! A nic jiného nemáte? Nevadí.“

Na nebeské obloze prodává pan Jupiter tu nejlepší oblohovou zmrzlinuz ledových krystalků, obarvenou červánky. Vypadá jako jahodová. A ta vůně! Žanetka se olízne až za ušima. Jestlipak mi postačí penízky? V kapsičce mi cinká stříbrná měsíční koruna. To bude stačit.

Žanetka naposledy zamává sluníčku a už si to sype k panu zmrzlinářiJupiterovi. „Jednu velkou, prosím.“ Jupiter se zasměje a natočí velikánskou porci.Je tak veliká, že by deset Žanetek mělo dost.

„A platit, prosím. Dvě měsíční koruny.“ Žanetka marně prohledává kapsy.„Mám jen jednu, pane Jupitere.“ Položí korunu na zmrzlinový pult a samou

hanbou utíká i se zmrzlinou.„Počkat, počkat,“ volá Jupiter. „Bez placení by to nešlo!“Žanetka je už moc daleko, a tak pan Jupiter natáhne svou dlouhou mocnou

ruku a chytne Žanetku za cípek prachového závoje.Tu se stane taková věc. Pan Jupiter má ohromnou sílu, a co chytne,

to nepustí. Žanetka nestačí v běhu ani zastavit a kouká, kouká, že z ní tenvykutálený zmrzlinář udělal kometky dvě. Roztrhl Žanetku vejpůl! No, taka máme Žanetky dvě. Naše malá kometka má sestřičku. Na chlup stejnou, jako je ona sama.

15

Page 16: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 17: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 18: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 19: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři

Pan zmrzlinář Jupiter se strašně vyděsí. Převrhne zmrzlinový pult a po obloze se rozlije zmrzlinová cestička. Pan Jupiter nechá korunu korunou, mávne rukoua utírá tu spoušť cípkem mlhoviny. Jenže tamhle v rožku oblohy zapomene zmrzlinu utřít, a tak tam zůstane mléčná jahodová dráha.

Kometka Žanetka zatím chytne svoji novou sestřičku za ruku a utíkají, co jim síly stačí. Až se ztratí rozhněvanému zmrzlináři z dohledu. Posadí se na hvězdnémračnisko a baští spolu zmrzlinovou pochoutku.

A potom? Jdou spolu hvězdným nebem a zpívají:

Za měsíční korunu zbaštila jsem zmrzlinu,

za měsíční korunu zbaštila jsem ji.

Samou rozpustilostí sypou za sebou hvězdný prášek z vlasového ohonu. Jenže to není jen tak ledajaký prášek! Jsou to malá světelná kouzla METEORY. Žanetky jichza sebou sypou tisíce. Neříkejte, že jste tyhle zázraky ještě neviděli. Ono se říká, že padne hvězda. Ani nápad, hvězdy jsou na nebi a jsou veliké, tak proč by měly padat?

To jen kometka Žanetka se svou malou sestřičkou sypou světelné pozdravy světu a taky lidem na Zemi.

19

Page 20: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři

Až budete jednou koukat na noční oblohu jako já nebo ten brněnský hvězdář,možná uvidíte obě sestřičky kometky a jejich rozpustilá kouzla METEORY.Zamávejte kometkám Žanetkám, ony vám určitě odpoví.

AHÓÓÓJ ŽANETKY! Ať vám světelná kouzla vystačí aspoň na sto let. Třeba sepak udobří rozhněvaný zmrzlinář Jupiter a udělá vám zmrzlinovou pochoutku. Snad ani tu měsíční korunu nebudete potřebovat!

20

Page 21: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 22: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 23: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 24: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 25: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři

Na krásné černé noční obloze svítí hvězdy jako malé lampičky. Mrkají dolů na světa dělají si z lidí šprťouchlata. Mrknou jednou, dvakrát, pak si zase zhasnou a lidépřemýšlejí, jakpak to asi je. Ale co naplat, ať si lámou hlavu, jak chtějí, stejně na nicnepřijdou. Nebo taky neví, proč si Měsíc chodí po obloze jednou krásně kulatý jakokoláč, podruhé z něj kus chybí, potřetí je jako okousaný rohlík a pak pro změnu zase není vidět vůbec. Za tohle všechno může ČuprŠábrŠáh. Ano, slyšíte dobře. ČuprŠábrŠáh. A já vám ho teď představím.

ČuprŠábrŠáh je veliký člověk noční oblohy. Je stokrát větší než tuhle Honzíka má obrovskou sílu. Dokáže s tou svojí hrozitánskou silou úplné zázraky.Tak třeba — každý večer zatahuje velikánskou černou roletu a rozsvěcuje maličké lampičky hvězdičky, jednu po druhé, aby mu nebylo ve tmě smutno. Má tam těchlampiček padesát devět milionů. A než všechny rozsvítí, tak to chvíli trvá. A když

Nemáte chuť na Měsíc?

25

Page 26: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři

je celá obloha rozsvícená jako vánoční stromeček, chodí si ČuprŠábrŠáh mezi tou hvězdnou nádherou a spokojeně si brouká.

Svítí hvězdičkové

vánoční stromečkové

trajdalajdašrum

já jsem ČuprŠábrŠáh

bum.

A pak se unaveně svalí jako pařez a chrápe tak hrozitánsky, až se to rozléhá celounoční oblohou jako hromová ozvěna. Celé nebe hřmí a lidem se zdá, že budebouřka. „Fííí fúúú chrrr,“ chrápe ČuprŠábrŠáh a tím svým velikým dechem děláoblohovou větrnou smršť.

Malé lampičky hvězdičky plápolají v jeho silném větrném dechu a blikají. Jakoplamínky. A ty, co jsou ČuprŠábrŠáhovi nejblíž, zhasnou docela a na obloze zbudejen černá prázdnota. A pak se ČuprŠábrŠáh probudí. „Který lumpák mi tu zhaslmoje hvězdičky?! Já mu dám!“

A dočista zapomene, že si je sfoukl sám tím svým hrozitánským dechem. Znovahvězdičky rozsvěcuje a ukrutně se zlobí. Ani neví, že se zlobí sám na sebe!

26

Page 27: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 28: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 29: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři

Lumpe, lumpe lumpatý

já tě chytím za paty.

Počkej jenom chviličku

rožnu tuhle hvězdičku.

Pak ucítíš moji pěst

odšupajdíš ostošest!

Rožne poslední sfouknutou hvězdičku a hledá lumpa, který mu dělá takovénaschvály. Jen si ale představte, jak je obloha veliká. Než ji ČuprŠábrŠáh celou přejde, to se nachodí. A nikoho nenajde.

ČuprŠábrŠáh šáh šáh šáší

neví, kdo mu hvězdičky zháší.

Řekni, řekni, kdo to je

on ho za to zmaluje.

Je mi ČuprŠábrŠáha líto,

neví sám,

že byl by bit jako žito.

29

Page 30: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři

Takhle si zpívá, představte si. Po té dlouhé nebeské cestě je ČuprŠábrŠáhstrašlivě unavený. Honí se, běhá, kouká za mraky, a nikde nikdo. To je mitedy práce! A jaký má už hlad! Povídá ČuprŠábrŠáh: „Kručí mi v žaludku jakov prázdném mlejně! Já bych sněd třeba hromadu hřebíků!“ Rozhlíží se kolem sebe, co by tak zbaštil. Koukne napravo, koukne nalevo — páni, tahle mlhovina,ta vypadá jako cukrová vata. Namotá si jí kus na špejli a olizuje se až za ušima.Jenže tohle není žádné pořádné jídlo. Tamhle za mrakem vyšel Měsíc. Vždyť on alevypadá jako tvarohový koláč s hrozinkami!

„Hmmm, to bych si dal,“ povídá ČuprŠábrŠáh a rozběhne se po oblozeza Měsícem. Začíná honička. Filuta Měsíc se jen tak nedá! Ale ČuprŠábrŠáh už už Měsíc dohání, dva obří skoky a je u něj. Ham! Ukousne ohromný kus Měsíce a z krásného tvarohového koláče je kus pryč. ČuprŠábrŠáh si hladí bříško.„Je trošku tvrdý, ale snad mě nebude tlačit v žaludku.“

Měsíc zatím uteče a schová se za mrak. „Počkej, já ti dám, okusovat mě jakonějaký koláč!“ zlobí se Měsíc. „Já ti ukážu. Tam si hlídej svoje hvězdičky a koukej,ať si je nesfoukneš!“

Jenže uteče pár nocí. ČuprŠábrŠáh má pořád práci. Rozsvěcuje hvězdičky, kterési sám zháší, a stále hledá lumpa, který mu prý provádí tyhle nezbedoviny.

30

Page 31: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 32: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři
Page 33: Jarmila Zobačová: Mezi námi hvězdáři

Protože je ale hladovec hladový, nedá Měsíci pokoj a ukusuje z něj tak dlouho, až z Měsíce zbude sotva oždibaný rožek. Ale Měsíc přece není žádný tvarohový koláč a tohle ČuprŠábrŠáhovi jen tak nedaruje.

„Auvajs, auvajs,“ pláče ČuprŠábrŠáh, „to mne to ale tlačí v bříšku, co já si jen počnu!“„Dobře ti tak, nenasyto. Máš nechat Měsíc na pokoji a opatrovat lampičky

hvězdičky. Honem Měsíc vyplivni, nebo ti pan doktor rozřízne bříško!“ČuprŠábrŠáh se dlouho nerozmýšlí. Vyplivne Měsíc se vším všudy a rázem je

po bolístce. Ale má krátkou paměť. Za nějaký čas neví, jakou bolest z tvarohovéhokoláče Měsíce měl, a všechno jede zase jako na kolotoči znova.

„ČuprŠábrŠáhu, nechej Měsíc na pokoji, dáme ti za hlídání hvězdiček velkoumísu kobližek. A jsou s jahodovou marmeládou. Běž rozsvítit hvězdičky, už začíná večer, a pak přijď za námi na kobližky. Jsou dobré!“

Svítí malá hvězdička

jako bílá lampička

mrká na mě jedním očkem

mrká mrká mrk

div si za ní neukroutím krk.

Dobrou noc.

33


Recommended