Jezuitské litterae annuae a jejich podání náboženského života v Kutné Hoře v morovém roce...

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Jezuitské litterae annuae a jejich podání náboženského života v Kutné Hoře v morovém roce1680Author(s): MARTIN SVATOŠSource: Listy filologické / Folia philologica, Vol. 124, No. 1/2 (2001), pp. 69-106Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23468034 .

Accessed: 15/06/2014 01:38

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.126.41 on Sun, 15 Jun 2014 01:38:46 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23468034?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


Listy filologické CXX1V, 2001, 1-2, pp. 69-106

Jezuitské litterae annuae

a jejich podání náboženského života

v Kutné Hoře v morovém roce 1680

MARTIN SVATOŠ (Praha)

Doctissimae Dominae Annae Fechtnerová,

de investigatione historiae Societatis Jesu

promovenda bene meritae, dedicatum

Zatímco historiografie a historická demografie obvykle přinášejí pohled na morovou epidemii r. 1680 z perspektivy většího teritoria i vzorku populace a kombinují údaje více typů historických pramenů s využitím statistických me tod,1 následující příspěvek pracuje převážně s jedním pramenem, jehož pohled je vymezen jednak jeho povahou a cílem, jednak sociálním postavením, nábo ženskou orientací a kulturním formováním autora -

jezuitského analisty, jenž

1 V г. 1993 se konala v Kutné Hoře konference Kutná Hora v době baroka, na níž

Eduard Maur pronesl příspěvek na téma Úvahy o moru roku 1680 v Kutné Hoře a okolí.

Maur se ve svém příspěvku zabýval nejprve obecněji zprávami o morových epidemiích od středověku po 17. století, postoji ke smrti, literárním zobrazením moru, poté se věno

val analýze demografické krize toho roku (např. srovnání mortality městské populace Kutné Hory v průběhu roku 1680 s křivkou úmrtnosti v jiných letech, sledování dalších

negativních průvodních jevů morové epidemie, jakými jsou pokles sňatků a početí), všímal si dopadů epidemie na sociální a ekonomickou situaci města, srovnával demo

grafické údaje Kutné Hory s údaji nedalekého Kolína, neopomněl ani působení nábo

ženských řádů v té době, včetně aktivit jezuitů. Jak autor uvedl, údaje o Kutné Hoře

čerpal především z nepublikované seminární práce Ludi Klusákové, Mor roku 1680

v Kutné Hoře, přihlížel též ke studii Elišky Cáňové, Mor v Cechách v roce 1680, in:

Sborník archivních prací 31, 1981, s. 265-339 (údaje o Kutné Hoře na s. 270-273, 293)

(dále citováno jako Čáňová 1981). Maurův i následující příspěvek měly původně vyjít ve sborníku ze zmíněné kutnohorské konference, který se však organizátorům nepoda řilo realizovat. Proto svůj příspěvek v poněkud upravené a podstatně rozšířené podobě

otiskuji zde. Stručně líčí rok 1680 v Kutné Hoře Jana Vaněčková v kapitole Pobělohor

ská Kutná Hora (1621-1740), in: Kutná Hora, vyd. Helena Stroblová - Blanka Alto

vá, Praha 2000 (dále citováno jako Vaněčková 2000), s. 157.

69



MARTIN SVATOŠ

události toho roku prožil v konkrétní obci v Čechách, totiž v Kutné Hoře. Člá nek chce zároveň upozornit na důležitost výročních zpráv jednotlivých domů

(kolejí, profesních domů, rezidencí) Tovaryšstva Ježíšova jako nezanedbatel ného pramene pro poznání historie obce, nejčastěji města, v němž se ten který

jezuitský dům nacházel. Litterae annuae (též pouze Annuae) mají význam pro

poznání nejenom náboženských, ale i kulturních a sociálních dějin, pro bližší

pochopení dobové mentality, svátečního stejně jako všedního života katolic ké pospolitosti. Zatímco moderními historiky českých zemí jsou pohříchu málo využívány,2 ukázal rakouský historik Gernot HeiB, jak výtečným prame nem mohou být např. pro studium magických praktik ve střední Evropě 16. a 17. století.3

Vývoj periodických zpráv, obsah, funkce a distribuce litterae annuae

Již záhy po založení jezuitského řádu si jeho představitelé uvědomovali, že vypsání pamětihodných skutků jednotlivých komunit může být jedním z prostředků výchovy příslušníků řádu, že seznámení se s konkrétními příkla

dy hodnými následování může podněcovat к jejich napodobování.4 Již samot

ný zakladatel řádu si přál (nejpozději v r. 1546), aby byly do Říma zasílány měsíční zprávy o činnosti řádových domů.5 Vzhledem к vzdálenějším kolejím od římského ústředí byly cca 1548 zavedeny zprávy čtyřměsíční (litterae qua

drimestres), které měly opakovat to podstatné z měsíčních výkazů. Měly být

sepisovány v zemském jazyce pro vlastní provincii, v latině pro ostatní pro

2 Z novodobých historiků tato bohemikální akta naposledy ve větší míře využili: Antonín Podlaha, Dějiny kollejí jesuitských v Čechách a na Moravě od r. 1654 až do

jejího zrušení. Část první: od roku 1654 do 1723, in: Sborník Historického kroužku

(SHK), roč. 10-15, 1909-1914, passim (knižně Praha 1914); roč. 26-27, 1925-1926,

passim-pro téma tohoto příspěvku je relevantní část IV.: Kollej Kutnohorská 13, 1912, s. 57-75 (dále citováno jako Podlaha 1912); Alois Kroess, Geschichte der Bohmischen

Provinz der Gesellschaft Jesu [-11/1-2, Wien 1919, 1927-1937. 3 Viz Gernot НеШ, Konfessionelle Propaganda und kirchliche Magie. Berichte der

Jesuiten Uber den Teufel aus der Zeit der Gegenreformation in den mitteleuropaischen Ldndern der Habsburger, in: Romische historische Mitteilungen 32-33, Wien 1990

1991, s. 103-152. Autor využívá i materiálů z Čech. 4

Vývojem periodických zpráv jednotlivých domů T. J. v rámci přehledu úředních akt Tovaryšstva Ježíšova se zabývala Soňa Tomková ve své diplomové práci Nejstarší dochované diáře jezuitské koleje и sv. Klimenta na Starém Městě pražském (1560-1610), Praha, FF UK 1996 (dále Tomková 1996). Kol. Tomkové vděčím za upozornění na od bornou literaturu týkající se proměn podoby těchto zpráv v 16. století.

5 Joseph Hansen, Rheinische Akten zur Geschichte des Jesuitenordens 1542-1582, Bonn 1892 (dále Hansen 1892), s. XL.

70



JEZUITSKÉ LITTERAE ANNVAE...

vincie a počátkem každého čtvrtého měsíce zasílány ve dvou exemplářích pro

vinciálovi, jím upraveny a předávány generálovi Tovaryšstva do Říma. Kon stituce T. J. a jejich dodatky od řádové kongregace z r. 1558 stanovily, aby takové zprávy obsahovaly "pouze to, co působí к povzbuzení ctností" (solum

ea, quae ad aedificationem6 faciunť).1 Na péči o sestavení periodických zpráv 0 činnosti řádových domů kladl důraz Petrus Canisius, jenž r. 1560 poslal in strukci rektorům dolnoněmecké provincie, jak psát zprávy o činnosti kolejí, 1 generálův sekretář Joannes de Polanco, jenž v cirkuláři z r. 1563 opakoval

požadavek, aby litterae quadrimestrales byly skládány s obezřelostí, aby mohly být případně všude zveřejněny ku povznesení Tovaryšstva, aniž by

mohly zavdat důvod к jakýmkoliv stížnostem i v místě jejich sepsání. O kori

gování zpráv se měl postarat sám provinciál nebo jeden až dva jím pověření muži.8 Již Ignác z Loyoly a jeho nejbližší nástupci dbali především o to, aby se do takovýchto zpráv nedostala sdělení, která by porušovala zpovědní tajem ství. Krátké existenci půlročních zpráv, které měly být zasílány do Říma v osmi

exemplářích,9 učinila konec 2. generální kongregace T. J. v r. 1565, jež stano

vila, že nadále budou do římského centra zasílány výroční zprávy (litterae

annuae), které představení jednotlivých domů zašlou každým rokem v tako

vém počtu exemplářů, kolik určí generál dle počtu národů.

Výroční zprávy byly příležitostně vypracovávány již dříve, ale teprve od r. 1565 se staly pravidelnými a závaznými periodiky; z výročních zpráv kolejí byly od r. 1571 zpracovávány na provinciálův pokyn ročenky celých provin cií. Tyto litterae annuae provinciarum putovaly od provincie к provincii, při čemž je provinciálové nechaly kolovat po řádových domech. V r. 1581 roz

hodla 4. generální kongregace T. J., že z výročních zpráv všech provincií za

sílaných do Říma budou v centru sestavovány souhrnné roční zprávy celého

Tovaryšstva, které pak budou zpětně rozesílány do všech provincií. Pro sjed nocení textu jednotlivých provinčních výkazů kongregace ustanovila, že na

náklady všech provincií bude v Římě vydržován muž pověřený zpracováním souhrnné řádové ročenky v jednotném stylu. Takto měly být informováni

6 Aedificare alios překládá klementinské vydání slovníku německého jezuity Franze

Wagnera Universae Phraseologiae Latinae Corpus (Pragae, Typis Academicis in Col

legio Societatis Jesu 1762) jako příklad druhému dáti,jiné к ctnosti povzbuditi. Aedifi catio je jeden ze stěžejních pojmů výchovy a formování příslušníků řádu.

7 Jan Morávek, Schmidl, Balbín a Ware (Příspěvek к jezuitské historiografii v Ce

chách), in: Český časopis historický 19, 1913 (dále Morávek 1913), s. 58. 8 Viz Bernhard Duhr, Geschichte der Jesuiten in den Landern deutscher Zunge im

XVI. Jahrhundert, Freiburg im Breisgau 1907 (dále Duhr 1907), s. 674-675; podrobněji o obsahu a cíli čtvrtletních zpráv viz Praefatio in: Litterae quadrimestrales ex universis

praeter Indiam et Brasiliam locis... Romam missae... Tomus V, Madrid 1921, s. V-XX. 9 Hansen 1892, s. XLI; Duhr 1907, s. 675.

71



MARTIN SVATOŠ

všichni členové řádu o příkladné činnosti svých spolubratři po celém světě. I u výročních zpráv se nadřízení setkávali s nedostatky, které nabádali odstra

nit. V r. 1570 rozeslalo římské ústředí rektorům všech kolejí oběžník nařizu

jící cenzuru Annuae, aby se do nich nedostalo nic nežádoucího, zvi. porušení zpovědního tajemství. V r. 1594 vydal generál Claudius Aquaviva instrukci ohledně výročních zpráv, jejíž některé body jsou obsaženy v závazném před

pisu pro sepisování zpráv, tzv. Formula scribendi.

Formula scribendi, jejíž oddíl De litteris Annuis stanovil a sjednotil podo bu, obsah i strukturu výročních zpráv, byla poprvé vydána r. 1579; tento ná vod se později stal součástí souhrnu všech základních ustanovení, dekretů,

předpisů a nařízení Tovaryšstva, tzv. Institutům Societatis Jesu (jakési ústavy T. J.). Formula scribendi jako předpisový vzor pro sepisování některých úřed ních písemností Tovaryšstva je výsledkem dlouholetého vývoje a péče řádo

vých představených o prezentaci činnosti Tovaryšstva, byly do něj zahrnuty různé výše zmíněné instrukce a pokyny.10 Stručně shrnuto, paragrafy o litterae

annuae uvádějí následující: Představení domů a rektoři kolejí Tovaryšstva Ježíšova měli sledovat skutky, které denně konali členové řádu, a zaznamenat

je "k posílení" spolubratři а к "povzbuzení bližních к ctnosti" (quaeque ad Nostrorum consolationem ac proximorum aedificationem pertinent). Z nich

měli vybrat ty nejlepší, uspořádat je a na konci každého roku poslat jejich pře hled svému provinciálovi (kopii výroční zprávy si měli uchovat). К tomu úče lu byl pověřen jeden člen domu či koleje, jenž byl povinen shromažďovat

pamětihodné činy a každého čtvrt roku připomínat prefektům škol, kongre

gací, duchovním správcům kostelů apod., aby sami zaznamenali takové

informace a poslali je rektorovi. Provinciál pak měl v lednu každého roku

sepsat hlavní skutky a události své provincie a poslat je generálovi do Říma,

kde byly sestaveny jedny litterae annuae. Až se v Římě zredigované výroční

zprávy vrátily do provincie, měly být čteny v jednotlivých domech a kolejích, kde měly být prostudovány do dvou týdnů a poslány na další místa. Po této okružní cestě měly být uloženy na vyčleněném místě (v koleji, domě, archivu) příslušné provincie.

Annuae tedy nebyly primárně orientovány к propagaci Tovaryšstva vně řá

du, nýbrž sloužily především jako interní zdroj informací o aktivitách jezuitů po celém světě, o ctnostech blízkých i vzdálených spolubratři, a rovněž jako agitační četba členů řádu v duchu jezuitské výchovy prostřednictvím vzorů

10 Viz Institutům Societatis Jesu, Т. I., Pragae 1705, s. 363-364 [poslední vyd. Insti

tutům Societatis Jesu, Т. III, Florentiae 1893, s. 43-45], odst. 26-31: Formula scribendi, oddíl De litteris Annuis (přetištěn v Příloze I toho článku); o litterae annuae psali též

Hansen 1892, s. XLI-XLII; Duhr 1907, s. 675-678; těchto pramenů a literatury využili

pochopitelně i Morávek 1913 i Tomková 1996.

72



JEZUITSKÉ LITTERAE ANNUAE...

a následováníhodných příkladů (aedificatio, imitatio), jakkoli nebylo vylou čeno jejich propagační zpřístupnění lidem mimo řád. Zprávy měly posilovat pocit sounáležitosti příslušníků řádu, ale zároveň -

stejně jako elogia, která se

četla ad mensám - vzbuzovat vědomí náročnějších cílů a větší odpovědnosti za řádové společenství, a tím dle mého napomáhaly к vymezování se řádu vůči

ostatnímu světu.

Předpis nabádal, aby bylo vynecháno vše, co se týká zpovědního tajemství či jiného závažného utajení a čím by se někdo mohl právem cítit uražen; toto

varování se vztahovalo především na výpovědi o lidech mimo řád (extemi).

Sepisovatelé se měli vyvarovat zdlouhavosti líčení, nicméně nevynechat ani

okolnosti pamětihodných činů, ani jména jejich původců pro potřeby budou cích historiografů. Na druhé straně, pokud chtěli, aby neupadlo v zapomnění něco, co by nebylo prospěšné zveřejňovat v úplnosti pro všechny, měli to vy

psat celé, ale mimo oficiální dokument; pro zveřejnitelný text pak měli pří padně vyjmout fakta s výchovným dopadem. Líčení mělo být věcné, bez pře hánění a nadnesených slov, "aby ve všem zářila prostá a zbožná pravda" (ut

simplex et religiosa veritas in omnibus eluceat), uváděny měly být jen věci

pečlivě ověřené, nikoliv nejisté; rovněž za zázrak nemělo být pokládáno to, co zázrakem nebylo.

Výroční kompendia měla zhruba předepsanou strukturu, kterou se jejich autoři snažili dodržet a naplnit v tomto pořadí: Na samém začátku se nacházel

personální stav celé provincie T. J. i jednotlivých domů, včetně jezuitů na mi siích: kolik z nich je kněží, učitelů, studentů a koadjutorů, kolik bylo přijato

nových členů do řádu, kolik jich zemřelo - u zesnulých měly být vypsány podstatné události jejich života a připomenuty jejich ctnosti a přednosti, po minuty měly být věci podružné. Následovalo sdělení o pokroku bratří ve zbož

ných ctnostech, zvláště hodných následování, které naplňovaly výchovný zá

měr Annuae. Poté byl připojen přehled činnosti členů Tovaryšstva ve službě

bližním, kam patřily především výsledky kazatelské a pastorační činnosti, tj. počty věřících u sv. přijímání, počty zpovědí, byly též kvantifikovány ka techeze a duchovní cvičení, návštěvy

věznic a nemocnic, množství konvertitů

ke katolicismu (to se týkalo hlavně Židů), sdělení, jak se tamní jezuité vyrov nali s kacířstvím, pověrami, manželskými rozbroji; zmíněny měly být ovšem činnosti ne každodenní, nýbrž závažnější a vymykající se z rámce běžných úkonů. Ročenka pokračovala přehledem vzdělavatelské, hlavně školské činnosti (číselné údaje o školách a studentech a jejich prospěchu, zvi. na uni verzitách a na gymnáziích, často zmíněna školská divadelní představení), dále

údaji o spravovaných kostelích a činnosti mariánských či jiných kongregací působících při koleji, poté bývaly podávány zprávy o projevech dobré pověsti Tovaryšstva (z protivenství a pronásledování jezuitů mělo být zmíněno pouze

to, co mělo nějaký výchovný význam). Nebylo zapomenuto ani na zbožné dary věnované příznivci a dobrodinci řádu. Annuae obvykle končily shrnutím sta

73



MARTIN SVATOŠ

vu hospodaření na statcích koleje a zprávami o působení příslušné rezidence,

příp. o výsledcích misií.

Výroční zprávy celého řádu byly v 16. a 17. století tištěny a tisky rozesílá

ny do provincií: první svazek, obsahující zprávy za rok 1581, vyšel v Římě

roku 1583. Z hlediska České provincie T. J. stojí za zmínku, že litterae an nuae za léta 1653-1654, redigované sekretářem Německé asistence J. Nada

sim, byly vytištěny v klementinské jezuitské tiskárně v Praze. Rukopisné litte rae annuae jedné provincie (např. pod titulem Annales Provinciae Bohemiae Societatis Jesu - viz pozn. 11) kolovaly po jejích řádových komunitách v podobě konvolutu zpráv všech domů a kolejí, opsaného v několika exem

plářích. Představení řádových domů na konvolut zaznamenali, kdy se se zprá vami obeznámili, a poslali jej dál. Někdy byly posílány kurýrem řádovým (poznamenáno např. allatae per speciálem nuntium), někdy poštou (per nun

tium postae baiulum ordinarium), někdy příležitostnou osobou (např. per či vem Saganensem). Rychlost a aktuálnost přenosu informací evidentně nebyla hlavním cílem těchto zpráv. Kolejní představení sice podepisovali prohlášení, že přečtené zprávy pošlou do dvou až tří neděl dále (měli též poznamenat, kdy konvolut obdrželi a kdy odeslali), ze zápisů exempláře výročních zpráv za r. 1680, který koloval po některých českých a moravských řádových domech

České provincie T. J.," však vyplývá, že byl nejprve poslán 14. července 1681 do profesního domu na Malé Straně, kam se -

po putování kolejemi v Čechách

a na Moravě - vrátil z Jičína až 28. dubna 1683, tedy po dvou a čtvrt roce po

sepsání zpráv jednotlivých kolejí.12 Rektor jičínské koleje získal zprávy

" Konvolut výročních zpráv Annales Provinciae Bohem. Soc. Jesu 1677-1680, ulo

žený v Národní knihovně v Praze, sign. XXIII С 105/9, putoval po domech T. J. v tomto

pořadí: Domus Professa, Collegium Neo-Pragense, Clementinum, Litomerícense, Com

motoviense, Egrense, Glattoviense, Brzeznicense, Crumloviense, Novodomense, Tel

czense, lglaviense, Kuttenbergense, ReginaeHradecense, Gicžinense, Domus Professa. Na začátku roku 1680 (f. 268r) stojí pokyn: Superiores Collegiorum meminerint § 31. in

formula scribendi, ut hac annuas qvcun primům legi curent, neqve ultra duas aut tres

hebdomadas retineant; sed ad Collegium subscriptum, tuta occasione transmittant, ubi

prius annotaverint, quo die acceperint, quo item et per qvem eas alio miserint. Superior autem ultimi domicila ex his nominatis moneat /íeverendum Patrem Provincialem, an et

qvando et per qvem eas mise rit ad Archivům Provinciae Pragam. Litterae annuae kutno

horské koleje za r. 1680 se nacházejí na ff. 306г-31 Г. 12 Obdobně tomu bylo s konvolutem výročních zpráv za rok 1680, který koloval po

moravských a slezských domech České provincie T. J.. dnes vevázaným do svazku An

nuae litterae Provinciae Bohemiae S. J. a. 1680, 1681. 1682. 1683, 1684 a uloženým v rukopisném oddělení Rakouské národní knihovny (Ósterreichische Nationalbiblio

thek) ve Vídni pod sign. Cod. 11964. Tento konvolut koloval po moravských a slezských

kolejích v následujícím pořadí: Collegium Glacense, Swidnicense, Glogoviense, Sagci

74




o činnosti svých spolubratři v jiných kolejích téže provincie s více než dvoule

tým zpožděním! Již z toho je patrno, že zprávy měly sloužit spíše výchovným cílům13 a jako podklady pro práci řádových historiků než jako zdroj aktuál ních informací. Tyto zápisy, jejichž souhrn byl někdy pokládán za dějiny ko

leje,14 hojně využívali nejenom historici celého řádu (Joannes de Polanco, Nicolaus Orlandini, Franciscus Sacchini) či jednotlivých provincií (v České

provincii především Bohuslaus Balbinus, Joannes Miller, Joannes Schmidl a Joannes Dreyhausen),15 ale i autoři vzdělavatelských náboženských děl, jako např. již zmíněný Joannes Nadasi.

Litterae annuae kutnohorské koleje T. J. za rok 1679

Annuae za rok 1680 byly pochopitelně ve znamení hrozné morové epide mie,16 která postihla velkou část království a nevyhnula se ani Kutné Hoře (viz

Čáňová 1981). Pro srovnání s následně líčenými událostmi roku 1680 nejprve stručně shrňme pohled jezuitů na život obce v době před vypuknutím moru.

Rok 1679 se dle analisty kutnohorské koleje vyznačoval klidem a spokojeností s náboženskou situací obce i koleje. Byl to první rok kolejního života v nové

nense, Wratislaviense, Nissense, Oppoliense, Oppaviense, Olomucense, Hradisstiense,

Znoymense, Brunense; v Brně byl poté uložen. Do první koleje (v Kladsku) se dostal

27. srpna 1681 ajako poslední jej dostal do rukou představený brněnské koleje 24. listo

padu 1682, kde byl poté uložen. Litterae annuae kutnohorské koleje za r. 1680 se nachá

zejí na ff. 38r-41r. 13 V kolejích měl být dokonce určen muž, který by laickým koadjutorům (coadjuto

res temporales) podával shrnutí nebo výklad latinského textu v jejich mateřském jazyce,

aby i neznalí latiny měli z výročních zpráv nějaký užitek. 14

Nejvíce takovýchto svazků s názvem Historia Collegii... se dochovalo v Národní

knihovně v Praze a v Knihovně Národního muzea (viz Anna Fechtnerová, Rectores col

legiorum Societatis lesu in Bohemia, Moravia ac Silesia usque ad annum MDCCLXXII1

iacentum, Pars II, Pragae 1993, s. 551-554. Konvolut litterae annuae jezuitské koleje v Kutné Hoře (dnes v Knihovně Národního muzea v Praze), který byl hojně využit v tom

to příspěvku, nese titul Historia Collegii Kuttenbergensis S. J. 1626-1712 (viz pozn. 16). 15 Více к tomu viz Morávek 1913. 16 V příspěvku vycházím z textu rukopisného konvolutu Historia collegii Kuttenber

gensis S. J. 1626-1712, uloženého v knihovně Národního muzea v Praze pod sign. VIII С 14 (Annus Domini 1680. Fundationis 54. se nachází na s. 244-250; edici viz

v Příloze II tohoto článku). Muzejní svazek tvoří výroční zprávy, které patrně zůstávaly v kutnohorské koleji a nebyly upravovány pro celoprovinciální verzi. Zřejmě proto v tex

tu kutnohorské zprávy 1680 v rukopise Národního muzea nebyla zkomolena místní

a osobní jména a je obsáhlejší než jinde redigovaný a opsaný text výroční zprávy v exem

pláři pražské Národní knihovny (viz pozn. 11) či vídeňské Rakouské národní knihovny

(viz pozn. 12).

75



MARTIN SVATOŠ

budově v samé blízkosti chrámu sv. Barbory. Jedním z hlavních témat kutno

horských zpráv byl každoročně právě tento chrám, jehož správu jezuity potvr dil pražský arcibiskup. Zkrášlení chrámu sv. Barbory prý přivolalo požehnání domu. Interiér kaple sv. Ignáce byl upraven (podlaha kamennou dlažbou,

vršek omítnutím) a doplněn řadou vyřezávaných a malovaných zpovědnic. Chrám sv. Barbory navštívil císařský pár, později ještě císařovna matka. Při slavnosti к poctě sv. Barbory soutěžila tři města ve zbožnosti, v nádheře prů vodu, v počtu jeho účastníků a v hudební produkci: Kutná Hora, Kolín a Čás

lav. Mezi jinými zisky chrámu sv. Barbory je zmiňována obnovená platba mincovny na opravu střechy ve výši dvou kop míšeňských týdně, která byla v předcházejících letech královskou komorou přerušována či redukována.

Analista uvádí několik příkladů pomoci světců: sv. Barbora zachránila dva

horníky, kteří byli pět dní zavaleni a šestého dne bez úhony vyproštěni, když předtím prosili svou patronku o ochranu; sv. Ignác pomohl devíti rodičkám

při porodu, zvláště jedné, která pracovala к porodu již čtvrtý den a teprve teh

dy, když jí jezuita, přivolaný porodní bábou, zavěsil kolem krku přívěsek a doporučil vzývat sv. Ignáce o pomoc, porodila ve zdraví potomka. Jiný pří klad církevní magie se uvádí o něco dále: poté co byla jedna dívka ohrožová

na strašidly (lemuribus infestata) a již dva týdny neměla pokoje, byl jí zavěšen na krk přívěsek s portrétem sv. Ignáce (numisma S. Patris Nostri) a ona došla

klidu. U sv. přijímání bylo v tom roce více než 15 600 věřících. Zmíněna byla činnost gymnázia, zvláště divadelní představení o sv. Tomáši apoštolovi, na

jehož příběhu ukázáno tajemství křesťanské víry. Analista vypočetl peněžní i hmotné dary kostelu i škole; vychválil zbožnou agilitu místních mariánských družin, působících při kutnohorské koleji: latinské sodality Neposkvrněné Panny Marie (Sodalitas Latina Beatissimae Virginis sine Labe conceptae), české mariánské družiny (Zvěstování Panny Marie, latinsky: Sodalitas Bea tissimae Virginis ab Angelo Salutatae), bratrstva sv. Václava (Coetus S. Wen

ceslai), do jehož alba se zapsal při průjezdu městem císařský pár, a na statcích

jezuitů v Křeseticích a v Žížově družina sv. Isidora (přesněji Sodalitas Beatis simae Virginis Elisabeth Visitantis, sub Invocatione S. Isidoři), která se roz rostla o čtyřicet členů. Annuae vypočítávají i skutky charitativní a pastorační činnosti jezuitů - pomoc chudým, návštěvy věznic a nemocnic, likvidace po věr a neslušných písniček apod. Výroční zpráva končí stavem hospodaření

jezuitské koleje. Jelikož za poslední léta pustošilo jejich panství více požárů, opatřili jezuité obrazy sv. Vavřince a sv. Floriána, zavěsili je v kolejní kapli a v pátek při litaniích před nimi zapalovali dvě voskovice, aby si zajistili jejich ochranu. Kromě dvou shořelých statků rok 1679 žádné velké nehody pro kutnohorské jezuity nepřinesl.

A přece již tehdy můžeme najít předzvěst blížící se pohromy. Po zprávách o šířícím se moru na Moravě a v jižních Cechách vyšlo již v tomto roce pro sebné procesí měšťanů Kutné Hory od sv. Jakuba к sv. Barboře za odvrácení

76




moru - к jeho řadám se přidali sodálové latinské družiny s četnými kříži a postavili se vedle alegorií zničené Austrie, chřadnoucí Moravy a ohrožené

Čechie přichystané prosit Boha, aby ji uchránil pohromy. Když průvod došel к chrámu sv. Barbory a byly doneseny alegorie (na jakýchsi dřevěných kon

strukcích, nosítkách - pegmata), před hustě shromážděným davem lkaly

v rodné řeči Austria nad svým zničením a Morava nad krajem putující ná

kazou; Čechie svěřila sebe a své obyvatele v naprosté důvěře pod ochranu

sv. Barbory. Byl to první pokus Kutnohorských hledat v té době před blížícím

se neštěstím záštitu mimo tento svět.

Litterae annuae kutnohorské koleje pro r. 1680

V první polovině roku 1680 šel náboženský život obce víceméně v zabě

haných kolejích. Jezuité se věnovali obvyklé pastorační činnosti, dle jejich statistiky bylo za celý rok v kostelích sv. Barbory a sv. Jakuba, kde se konala

kázání německé populaci, u přijímání 21 410 věřících, nepočítaje v to farníky, kteří na přání vrchnosti přijímali eucharistii od jezuitů působících mimo Kut nou Horu; u zpovědi bylo též více kajícníků než v předcházejícím roce, což

jistě bylo psychickou reakcí na morovou zhoubu. Ke katolické víře kon vertovalo pět lidí, židovství se zřekli čtyři, z nichž jeden, ve službách hraběte Plattera, zcestovalý světoběžník, v Kutné Hoře údajně prohlédl z milosti Boží.

Kmotrem při křtu v chrámu sv. Barbory mu byl sám hrabě za účasti představi telů města. Dále byly odstraněny knihy zavánějící kacířstvím, spáleny amule

ty a kouzelná zaříkávání (magicae chartae), v manželském stavu usmířeny tři

osoby, chráněna dobrá pověst, pokud byla v ohrožení,17 byla poskytována po moc chudým a vězněným. Konaly se obvyklé slavnosti, z nichž nejvýznam

nější pro město byla bezpochyby slavnost zasvěcená sv. Barboře, čtvrtou ne

děli po Velikonocích (tj. 19. května). Ačkoliv silně pršelo, přesto sejí zúčast nili v hojném počtu Kutnohorští se svými zástavami i Čáslavští, jejichž děti

zpívaly v kostýmech na dřevěných lešeních (in pegmatis). Zpěv к poctě sv. Barbory složil sám čáslavský děkan. Když vyšli poutníci z Čáslavi, chtěli se pro náhlý déšť vrátit, děkan je však usilovně přesvědčoval, že musí к sv. Bar boře dorazit. (A Čáslavští později nelitovali, neboť ochraně této mučednice pak připisovali skutečnost, že Čáslav byla téměř uchráněna moru, který v okolí

mocně řádil.) К slavnostní atmosféře onoho svátku přispěla i účast arcibisku

pova sufragána, jenž ve dvou dnech udělil svátost biřmování více než dvanác

ti stům věřících. Jako školní představení o svátku Božího těla (toho roku při

17 O Janu Nepomuckém - ochránci dobré pověsti, jehož legendární život sepsaný

jezuitou Balbínem byl v témže roce zveřejněn ve sbírce Acta Sanctorum, redigované

jezuity - zde ještě nenajdeme ani zmínku.

77



MARTIN SVATOŠ

padl na 20. června) bylo hráno drama "Abigail usmiřující Davida dary", což mělo zjevně symbolizovat církev usmiřující rozhněvané božstvo. Představení

bylo vřele přijato, zvláště šlechtou, která se do Kutné Hory utekla před morem

šířícím se v Praze. Vzmáhala se všechna zbožná bratrstva, založená při jezuit ské koleji. Česká mariánská družina (Zvěstování Panny Marie) si zvolila do svého čela hraběte Karla Leopolda z Millesima, jenž kromě jiného obstaral pro sodalitu album "s krásnými obrázky" za 160 rýnských, do něhož se zapsal při návštěvě Kutné Hory i sám Leopold I. Svatováclavské bratrstvo, které si za

představeného vybralo místního arciděkana, svobodného pána Zikmunda

Hýzrla z Chodů, se rozrostlo o 50 členů, mnozí na ně pamatovali v poslední vůli. V Augšpurku si dalo udělat stříbrnou sochu svého patrona za víc než

200 zlatých, která pak bývala nesena v čele procesí. Svá duchovní cvičení

konala i družina sv. Isidora. V době blížícího se moru se Kutnohorští chovali jako lidé v obdobné situa

ci po celém křesťanském světě.18 Snažili se odvrátit pohromu veřejně demon

strovanou kajícností a pomocí zažehnávacích rituálů. Při večerní pobožnosti se prý v ten čas shromažďovalo až 2000 lidí obojího pohlaví. Dívky se večer

scházely u sochy sv. Barbory postavené na sloupu v jezuitské koleji a na pros by a nářky měšťanů se snažily usmířit rozhněvané božstvo modlitbou a zbož

ným zpěvem. Členové české sodality se o nedělích střídali každou hodinu

u hlavního oltáře sv. Barbory v modlitbách za odvrácení morové rány. Tím se

již dostáváme к činnosti kutnohorských jezuitů а к životu města v době moru.

Působení jezuitů v Kutné Hoře v r. 1680

Na konci roku 1679 či počátkem 1680, kdy byl vyhotoven seznam osob kutnohorské koleje (později byla škrtnuta jména zemřelých v roce 1680, vy povídá tedy i o roce 1680), bylo členů koleje třicet, včetně pěti jezuitů dislo

kovaných v jeníkovské rezidenci a dvou kněží působících na misii ve Zruči.19

18 Analýzu individuálního i kolektivního chování lidí v době morové epidemie od

pozdního středověku až do 18. století podává z různých aspektů a dokladů Jean Delu

meau, Strach na Západě ve 14.-18. století. Obležená obec. Díl I.: Strach doléhající na

většinu, Praha 1997, v kapitole Typologie kolektivního chování v čase moru, s. 122-176

(dále citováno Delumeau 1997). 19 Dle stavu osob v kutnohorské koleji, jak je zaznamenal Cathalogus personarum

provinciae Bohemiae Soc. Jesu 1657-1709 (Moravský zemský archiv Brno, Cerroniho

sbírka, sign. Cerr. II, č. 80, ff. 199) na přelomu 1679/1680, čítala jeníkovská rezidence

pět členů: jejím superiorem byl Václav Kolčava (ten však zemřel již 13. března 1680), dále do ní patřili Fridrich Brýdl (Bridelius), pověřený funkcí misionáře a zpovědníka tamního kostela, a jeho synovec Jiří Čapek jakožto operarius, zpovědník a katechista

(o nich viz dále). Po Kolčavově smrti a povolání Čapka s Brýdlem do Kutné Hory zbyli

78




V kutnohorské koleji pobývalo jedenáct kněží (rektorem byl od ledna 1678 Tomáš Koukol),20 pět učitelů, sedm koadjutorů. Z oněch třiceti jezuitů zemřelo na mor osm. Šest jezuitů se nakazilo při ošetřování nemocných, z nich se dva

uzdravili. Text Annuae za rok 1680 v exempláři Národního muzea v Praze

podává v reportážní zkratce postup moru v Kutné Hoře a sled úmrtí členů

Tovaryšstva.21 Podle jezuitského letopisce zanesl mor z Prahy do předměstí Kutné Hory Páchu v červenci 1680 student logiky (tj. prvního ročníku filozo fické fakulty) František Chrastovský,22 jenž pak zemřel s několika svými bra

try. Odsud se nákaza rozšířila ke Kouřimské bráně, pak vtrhla do města, když

jí padla za oběť jako první obyvatel centra města měšťanka Kubínová. První

z jezuitské koleje se věnoval morem nakaženým P. Jan Javůrek, jenž 17. čer vence začal spolu se studentem Františkem Lehole ošetřovat v domě souse

dícím s kolejí. Po čtrnácti dnech, přesně 1. srpna, se nakazil morem, ale po měsíci ležení nakonec vyvázl živ. V ošetřování nemocných jej 5. srpna nahra

dil P. Václav Tatýrek. Jako první z kutnohorských jezuitů podlehl moru

koadjutor Daniel Moravec, jenž, nakaziv se neznámo kde, zemřel 20. srpna; toho následoval po zhruba dvou týdnech pomocník prokurátora koleje Tomáš

Schwarz, zesnulý 9. září. Příštího dne 10. září zemřel první kněz ošetřující

umírající Václav Tatýrek, jenž s nemocí marně bojoval asi měsíc. Jeho práci

převzal P. Jiří Čapek, jenž byl do Kutné Hory povolán z jeníkovské rezidence, leč asi po sedmi až osmi dnech ošetřování podlehl i on dne 18. září.23 Tři dny nato zemřel magister Jindřich Hautta, profesor poetiky, zprvu nakažen zdán

livě, později skutečně. Šestou obětí byl profesor rétoriky P. Jan Perger, jenž

při ošetřování morem nakažených zastoupil zesnulého patera Čapka a asi po deseti dnech, přesně 2. října, jej zastihla smrt. Toho nahradil nám nejznámější

v jeníkovské rezidenci pouze kazatel Karel Lukavecký a kuchař Meier. Ve zručské misii

působili patres Adam Forster a Gabriel Giibl. 20 Z mužů, kteří v kutnohorské koleji v té době působili, je patrně nejznámější literár

ně činný Jiří Ivánek, jenž nedlouho poté vydal svou první knihu Novae Indicie... (Pragae

1681). 21 V exemplářích národních knihoven ve Vídni a v Praze tyto podrobnosti chybějí.

S muzejním rukopisem VIII С 14 (viz pozn. 16) pracoval i Podlaha 1912, jehož hlav

ním pramenem nicméně byl Joannes Miller S. J., Historici Provinciae Bohemiae Soc.

Jesu ab Anno D. 1555... usque ad Annum 1723... conscripta Anno 1723, rkp. uložen

v Národní knihovně v Praze, sign. XXIII С 104 (dále Miller 1723). 22 Podle L. Klusákové, na jejíž údaje se odvolává E. Maur (viz pozn. 1), se první

nakažení morem v Kutné Hoře vyskytli již počátkem roku 1680, vyšší úmrtnost nastala

v květnu a červnu, к prudšímu nárůstu úmrtnosti došlo v červenci; epidemie kulminova

la v září, kdy bylo pohřbeno 629 osob. 23 O působení a literární činnosti Jiřího Čapka pronesl na zmíněné konferenci v Kut

né Hoře 1993 příspěvek s názvem Bridelovsko-čapkovské variace I Jiří K. Kroupa.

79



MARTIN SVATOŠ

z tamních zemřelých členů Tovaryšstva: misionář P. Fridrich Brýdl (užívající latinizovaného jména Fridericus Bridelius),24 vysokomýtský rodák a strýc Jiří

ho Čapka, jenž byl rovněž povolán z jeníkovské rezidence; zemřel 15. října poté, co věnoval péči řadě umírajících; jak poznamenal autor rukopisných aná

lů uložených v Národním muzeu v Praze, к morové nákaze se u misionáře při dala patrně ještě mrtvice (viz Příloha II, s. 97).25 Srovnáme-li si charakteristi ku F. Brýdla v jeho elogiu26 a v litterae annuae, upoutá nás vyzdvižení Brýdlo

vy obětavé pokory, projevující se zvláště v jeho misionářské činnosti, která

jak elogistovi, tak analistovi (není ovšem vyloučeno, že šlo o téhož pisatele) připomínala jiného, v Tovaryšstvu tehdy již proslulého misionáře - Vojtěcha Chanovského. Jako poslední morovou oběť ze svých řad pohřbívali kutnohor

ští jezuité toho roku patera Františka Cziochu, jenž ovšem byl již stár a léta

trpěl četnými nemocemi; zatímco o dvacet let dříve, kdy se v Kutné Hoře vy

skytl mor, se štěstím ošetřoval umírající, tentokrát sám podlehl. Ač se všem

dostalo všemožné lékařské péče, morová nákaza přemohla i nejvzácnější léky,

jak poznamenal analista.27 Zemřelí kutnohorští jezuité byli pohřbeni na hřbito

24 Česká literární historie používá příjmení Bridei, které se v dobových pramenech nenachází. Fridrich pocházel z rodiny vysokomýtského písaře Václava Brýdla, od vstu

pu do jezuitského řádu však používal pouze latinizovanou formu rodového jména "Bri

delius", a to i v českém textu. V Brýdlově době neexistující varianta "Bridei" je patrně konstruktem Františka Martina Pelcla, jenž ji použil

- pokud vím -

jako první ve svém

bio-bibliografickém slovníku jezuitských spisovatelů Boehmische, Maehrische und

Schlesische Gelehrten und Schriftstelleraus dem O rděn derJesuiten... (Prag 1786, s. 46),

pravděpodobněji odvodiv z latinizované podoby Brýdlova příjmení. (O rodině F. Brýdla

chystáme s bratrem Michalem článek do LF.) 25

Všechny čtyři spolubratry zemřelé při službě umírajícím uvádí Bohuslav Balbín

v dodatku svého spisu Bohemia Sancta mezi victimae charitatis ("oběti křesťanské lás

ky", jak byli nazýváni ti, kdo zemřeli při ošetřování nakažených morem) z České pro vincie Tovaryšstva Ježíšova r. 1680 (Bohuslaus Balbinus, Bohemia Sancta... Coronis,

Pragae 1682, f. КккГ (viz pozn. 40). 26 Text jedné verze elogia (jezuitského nekrologu s oslavnou tendencí) F. Bridelia

vydal Antonín Škarka, Bedřich Bridei nový a neznámý. Praha 1969, s. 25-41 (v českém

překladu Martina Steinera na s. 170-179). O charakteru a funkci elogia více Martin

Svatoš, Jezuitská elogia jako historický pramen a elogia P. Martina Středy, in: Morava

a Brno na sklonku třicetileté války, Brno-Praha 1995, s. 207-220. - Někdy byla přepiso

vána elogia do skupin, např. v Archivům Romanům Societatis Jesu je konvolut elogií

(sign. Boh. 195/1), na jehož začátku se nacházejí opisy elogií mužů zemřelých v Čechách

při ošetřování morem nakažených v I. polovině 17. stol., shrnuté pod titulem: Indiculus

eorum hominum Societatis. qui in Bohemia in obsequio peste infectorum obierunt. 27 Sérii úmrtí ošetřujících jezuitů v Kutné Hoře 1680 líčí též A. Podlaha na základě

podání Millerova (Miller 1723, X, s. 3298-3300), včetně charakteristik oněch čtyř ze

mřelých Otců, které Miller bezpochyby převzal z jejich elogií (Podlaha 1912, s. 66).

80




vě sv. Barbory, na té straně, jež přiléhala ke kapli sv. Františka Xaverského.28

Zbylí též horlivě zpovídali, jeden z nich prý vyzpovídal do 30. listopadu 3385 věřících, druhý navštívil 27 morem nakažených, aby je připravil na věčnost.

Jezuité navštěvovali i sousední vsi nakažené morem. Na přání světské vrch

nosti přicházeli jezuitští misionáři na šlechtická panství, kde zpovídali podda

né, poskytovali jim útěchu a každodenně se s nimi modlili. Ve Zruěi a okolí

působili na panství hraběte "Breinera" (totiž Maximiliana Breiinera) dva mi sionáři příslušející ke kutnohorské koleji. Kromě běžné misionářské činnosti konali od počátku roku o nedělích a svátcích pobožnosti za odvrácení moru,

jejichž účastníci z širokého okolí se modlili růženec a zpívali písně к sv. Rozá lii a jiným ochráncům před morem. Ve všední dny na znamení zvonů lid na

polích či při jiné práci padl na kolena a prosil Boha za usmíření. Jezuité pomá hali chudým i léky i almužnami, za přispění místní vrchnosti. V místech, kde dříve nebyli, si prý jezuité získali takovou oblibu, že když odcházeli, vypro vázeli je vesničané s pláčem. Mezi zásluhy koleje počítáno jednak to, že se sedláci na jejich panství nepřidali к bouřícím se sedlákům v okolí,29 jednak to, že mor skosil velmi málo obyvatel sousedních vesnic, a to ještě děti a přistě hovalce či tuláky (advenae). Údajně to způsobila přímluvná modlitba rektora

koleje ke sv. Barboře. Proto byly této světici zapáleny neděli po Třech králích velké voskovice jako díkůvzdání. Horlivost jezuitů při službě věřícím v době

epidemie podnítila představené nedalekého města Kolína, kterému chyběli duchovní pastýři, a proto prý své naděje vkládalo do Tovaryšstva, které Ko

línským vyhovělo a poslalo tam svého kněze.

28 Na paměť čtyř sebeobětuj ících se kněží Tovaryšstva nechal staroboleslavský pro bošt a děkan Jan A. Čapek, synovec Fridricha Brýdla a bratr Jiřího Čapka, v r. 1701

zasadit do chrámové zdi mramorovou desku s českým nápisem: Tuto pohřební památku

dvoji ctihodnému knězi Fridrichu Brideliusovi z Tovaryšstva Ježíšova, jenž v po sluhování morem nakaženým v Horách Kuttnách Leta Páně 1680. slavně duší svou po ložil a tuto s tovaryši ,ívý[mi v této] svaté práci v Kristu zesnulými dvoji ctihodnými kně

Žími z téhož Tovaryšstva, P. Jiřím Čapkem, P. Janem Pergerem a P. Václavem Tatýrkem v Pánu odpočívá, postaviti dal důstojně velebný pan Jan Alexius Čapek (:Titul:), staro

boleslavský probošt a děkan etc. etc., prvního sestry syn, druhého bratr, vyzdvižena leta

1701. měsíce dubna dne 19. Text nápisu je porušen, byl doplněn dle latinského překladu v Millerově Historii (Miller 1723, X, s. 3298-3299), který otiskl Podlaha 1912, s. 66.

Deska byla později ze zdi sejmuta a dnes je umístěna na jižní stěně západní předsíně chrámu sv. Barbory (za tuto informaci děkuji ing. arch. Petru Kalfusovi).

29 Selské povstání roku 1680 sice čáslavský kraj příliš nezasáhlo, přece však se v oko

lí Kutné Hory vzbouření sedláci pohybovali; poddaní z litomyšlského panství, kteří nes

li vrchnosti do Peček stížnost, šiji nechali v Kutné Hoře přeložit do němčiny, kutnohor

ští obchodníci prodávali účastníkům rebelie střelivo, poddaní z nedalekého malešovské

ho panství se přihlásili к povstání psanou peticí (viz Vaněčková 2000, s. 157).

81



MARTIN SVATOŠ

Chování kutnohorských měšťanů v době morové epidemie

Jak reagovali kutnohorští věřící na bezprostřední nebezpečí, poté co mor

zachvátil město? V době všeobecného ohrožení života, které bylo pokládáno,

jak bylo tehdy obvyklé, za důsledek Božího hněvu, pochopitelně zesílila zbož nost a kajícnost obyvatel města. Zbožnost prý vzrostla i díky modlitební kní

žečce třikrát toho roku vydané a věnované seminářem jeho dobrodincům. Jed

ni se uchylovali pod ochranu sv. Barbory, jiní к sv. Ignáci, další к sv. Fran tišku Xaverskému. Mládež v semináři koleje stála - stejně jako celý seminář

pod ochranou sv. Barbory a sv. Rozálie. Sv. Rozálii, která byla pokládána za

ochránkyni proti moru, uctívali seminaristé od počátku roku každodenním

zpěvem a jí připisovali zásluhu za to, že kromě chlapce, jenž zpíval první hlas, zůstali všichni zdrávi. Zvýšenou úctu к sv. Barboře bylo možno pozorovat

především u horníků. Annuae uvádějí příklady, kdy kopáči nakažení morem našli pomoc u své patronky, která je nenechala umřít bez přijetí svátostí. Rov

něž jednomu umírajícímu studentovi, který toužil po svátostech a dovolával

se pomoci sv. Barbory, prý světice pomohla, když jej vytrhla z blouznivého stavu, aby mohl při plném vědomí přijmout poslední pomazání. Sv. Ignác pomáhal rodičkám: Zatímco pro mnohé byl tento rok osudný, sedmi, které se

obrátily ku pomoci sv. Ignáce, patriarcha jezuitů - dle mínění jeho kutnohor

ských následovníků - uchránil zdraví a pomohl porodit zdravé děti. Několik osob vykonalo v jezuitské koleji ignaciánské exercicie. S postupujícím mo rem rostla důvěra ve sv. Františka Xaverského, který se jevil Kutnohorským

jako kotva v hrozících nebezpečích, věřící se к němu utíkali v modlitbách a pís

ních, skládaných speciálně к této situaci. Ti, kteří zakusili jeho dobrodiní, to dosvědčili votivními tabulkami. Letopisec vzpomíná Annu Františku Humpo leckou, na smrt nemocnou, která se uzdravila dvě hodiny poté, co se obrátila

к tomuto divotvůrci. Když pak pomohl i její dceři vyléčit trudnomyslnost, věnovala na oltář tohoto světce šest voskovic. Pobožnost к sv. Františku

Xaverskému vykonal celý dům nejvyššího sudího Království českého Vrati slava ze Šternberka.

Je pochopitelné, že v nebezpečí života výrazně stoupla i štědrost věřících vůči kostelům a oltářům. Výčet darů pro kostely spravované jezuity (chrám sv. Barbory, kaple sv. Františka Xaverského, kostel sv. Jiří) je velmi obsáhlý - viz Příloha II; vedle mobiliáře a liturgických předmětů jmenuji alespoň zce la nový oltář sv. Václava v chrámu sv. Barbory, tři nové krypty kaple sv. Fran

tiška Xaverského pro zesnulé dobrodince a čtvrtá (tajná) pro uložení pokladu, velký obraz "apoštola Indií" kázajícího národům, kostelu sv. Jiří přibyly nové sedilie.

Individuální činy však nemohly zajistit takový účinek, jaký byl očekáván od hromadných akcí. Na žádost magistrátu v srpnu uspořádala jezuitská kolej

82




- prý po římském vzoru z doby Řehoře Velikého30 a kostnickém vzoru z doby

proslulého koncilu - třídenní procesí po hlavních kostelích města. Procesí bylo

nejobvyklejším křesťanským rituálem pro zažehnání morové rány, přičítané rozhněvanému božstvu bez ohledu na nebezpečí rozšíření infekce, které moh

la taková kumulace lidí přivodit. Čím byl průvod větší a trval delší dobu, čím

více světců - ochránců proti moru či přímluvců u Boha bylo vzýváno, tím byla

naděje na odvrácení epidemie větší. Procesí jako ochranný prostředek bývalo

pořádáno jednak pro odvrácení blížící se kalamity, jednak v době vrcholící

pohromy, jednak po jejím ústupu jako díkůvzdání (více o tom Delumeau 1997, s. 171-175). V Kutné Hoře spoléhali především na místní patrony a na divo tvůrce, pod jejichž ochranou stály jednotlivé společenské vrstvy či skupiny. Kutnohorský průvod vyšel od sv. Barbory v čele s městskou radou. Královský

rychtář slíbil, že v případě, že bude město od morové nákazy osvobozeno,

obstará jménem rady a lidu Kutné Hory stříbrnou svítilnu pro zázračnou Pan

nu Marii v chrámu sv. Barbory, jinou pro Matku Boží na Náměti31 a uspořádá slavnostní procesí celého města к Panně Marii Loretánské v Jeníkově. Jezuité

nesli na nosítkách zázračnou Pannu Marii, magistrát kráčel s ostatky sv. Basi

la, patrona města, studenti pražské filozofické fakulty, kteří zde v ten čas po

bývali, nesli stříbrnou sochu sv. Františka Xaverského, dívky nesly "svatou císařskou mučednici",32 vdovy pak sv. Barboru. Třídenní prosebné pobožnos ti se zúčastnilo takové množství lidu, že je prostorný chrám sv. Barbory sotva

pojal. V průvodu bylo napočítáno 92 dvojic mládenců, 74 párů mužů, 72 párů dívek a 112 dvojic žen, kromě nespočetného davu, jenž je následoval.

Jako jinde i v Kutné Hoře někteří kněží dali přednost záchraně života před duchovní službou věřícím, hlavně těm nemocným a umírajícím, kteří ji v té

době obzvláště potřebovali. Obětavá pomoc jezuitů městu v době morové

epidemie kontrastuje s chováním kutnohorského arciděkana Zikmunda Hýzr

la, jenž krátce po rozšíření moru do Kutné Hory z města utekl;33 když jej šep mistři povolávali zpět, jeho bratr, svobodný pán Ferdinand Arnošt Hýzrle z Chodů, prezident české dvorské komory (mimochodem: jeden ze dvou před

sedajících vyšetřovací komise, která několik měsíců předtím vynesla řadu

krutých rozsudků nad vzbouřenými sedláky),34 napsal 18. září dopis rychtáři

30 Zjevně myšleno procesí konané papežem Řehořem I. v době moru v Římě r. 590.

31 V kutnohorských městských aktech je dochováno darování stříbrné lampy kos

telu Matky Boží na Náměti Georgem Adamem Wiedtmanem z 31. 8. 1680, Státní okresní

archiv v Kutné Hoře, fond AMK, aktová sbírka (dále jen: SOkA, AMK), č. 11973/A. 32 Dle mínění kolegů Jana Royta a Víta Vlnase by mohlo jít o sv. Pulcherii. 33 Řadu příkladů zbabělosti i statečnosti duchovních v době morových pohrom

v různých evropských městech přináší Delumeau 1997, s. 155-160. 34 К tornu viz příspěvek Jaroslava Beránka, Předpoklady vzniku povstání roku 1680

83



MARTIN SVATOŠ

a purkmistru Kutné Hory. v němž je žádal, aby jeho bratr mohl na některý čas

v povětří zdravým se zdržovati, čímž myslel bratrův pobyt mimo město, a po ložil nejvyšším úředníkům Kutné Hory řečnickou otázku: co by pánům spo

moženo bylo, kdyby do města přijeti a se exponyrovati, potom pak appraehen

sione (kterou má) život svůj v šanc vsaditi a zahynuti musil?35 O tom se však se

litterae annuae nezmiňují, neboť - jak víme z předpisů

- neměly zavdat příči

nu urážky lidí mimo řád. Zdá se, že -

stejně jako v jiných městech postižených morovou pohromou - i kutnohorská městská rada si poměrně pozdě uvědomila nebezpečí plynou cí ze shromažďování obyvatel města v době moru, když teprve 30. září t. г.,

kdy už měla epidemie v Kutné Hoře svůj zenit za sebou, vydali šepmistři a městská rada nařízení, jak se mají obyvatelé města chovat v době moru. Před

praktickými protimorovými opatřeními bylo jako první bod požadováno, aby všichni obyvatelé města na znamení zvonu ráno i v poledne bez váhání a otá

lení pobožně, vroucně a s pláčem Pána Boha za odvrácení od nás svého sva

tého hněvu prosili?6 Teprve poté následovala hygienická a karanténní opatře ní: Lidé nakažení měli dbát naučení duchovních a kazatelů, neměli se stýkat se zdravými, a pokud nastala potřeba nějakého styku s nimi, měli se nemocní

držet v opatrné vzdálenosti, de facto měli být od zdravých separováni, přika zovalo se vykuřovat příbytky nejméně tři dny střelným prachem, sírou a ja

lovcem, než se začne v domech topit, nemocní neměli vstupovat do zateplo

vaných příbytků, kde se kvůli teplu scházelo více lidí. Purkmistr a městská rada dále nabádali neoblékat, nýbrž spálit nebo alespoň čtyři týdny větrat šaty i ložní prádlo po zemřelých, s šatstvem po mrtvých zakazovali obchodovat

a s majetkem po zemřelých přikazovali nakládat podle dědického práva.37

v souvislosti se sociální strukturou potrestaných, in: Sborník příspěvků к době pod danského povstání roku 1680 v severních Cechách, Praha 1980, s. 97-109.

35 Dopis Ferdinanda Hýzrla z Chodů ze dne 18. září 1680 v SOkA, AMK, č. 11871.

36 Zvonění zvonů za odvrácení moru patřilo к častým křesťanským rituálům v době

katastrofy; tak tomu bylo i v Praze roku 1680, kde od června t. r. hned po rozeznění zvo

nů všichni padali na kolena a prosili Boha za odvrácení pohromy (viz Tomáše Pěšiny

z Cechorodu Memorabilia ab anno 1665 usque ad annum 1680, ed. Antonín Podlaha,

Pragae 1916, s. 99). 37 Nařízení purkmistra a městské rady z 30. 9. 1680 je zachováno v SOkA, AMK,

č. 11872. Není vyloučeno, že se kutnohorský magistrát nechal inspirovat některou z pu blikací, vydaných v té době i v českém jazyce, které instruovaly nejširší vrstvy obyvatel Cech a Moravy, jak se chovat v době moru a jaké protimorové prostředky užívat. Z čes

kých knih vytištěných v roce 1679 uvádím: Duchovní i tělesná apatika, to jest: К Pánu

Bohu Všemohoucímu, Nejsvětější Maryji Panně, Matce jeho, a milým Božím Svatým o zapuzení rány morové zkroušené horlivé modlitby. A přitom pro bohaté i chudé v čas

nakažení morního a pestilenci к zachování života a zdraví prostředky a léky tělesné vel

84




V prosinci představení města zakázali i koledu po domech (Vaněčková 2000,

s. 157).

Ohlas pomoci jezuitů ve městě

Vztahy kutnohorských jezuitů a městské správy nebyly vždy idylické a bezproblémové. Jezuité vedly s městem více sporů, mj. dlouholetý spor o důchody městského špitálu z příjmů ze špitálních statků, které dostali к uží vání.38 Díky aktivní pomoci členů Tovaryšstva v Kutné Hoře však stoupl pres tiž tamní jezuitské koleje, gymnázia i náboženských kongregací: Jezuitský analista stručně poznamenal, že zásluhy Tovaryšstva o město v tom roce byly s velkou chválou zaneseny do knih městské rady. V městských aktech Kutné

Hory jsou zachována poděkování a vyjádření vděčnosti a náklonnosti města Kutné Hory za horlivou pomoc kutnohorských jezuitů obyvatelům města

v době moru, adresovaná představenému České provincie T. J. Wenzelu Sat

tenwolffovi a generálu řádu Giovannimu Paolu Olivovi. Řádoví představení odpověděli městské radě, že je těší ocenění pomoci jezuitů sužovanému měs tu a že jsou připraveni i nadále obci sloužit к jejímu prospěchu.39 Charitativní

mi užitečné a prospěšné. Z německé řeči do češtiny přeložil a vytlačil Jan Arnolt; к tornu

jsou připojeny dva texty: Krátké a potřebné naučení, kterak se lidé obecníjak v městech, tak i po krajích v čase rány morové a pestilenci chovati mají. Vydána od N. F. V. F. M.

D.; Antidotarium pestilentiale, anebo vypsaného rozličného lékařství proti moru a pes tilenci., s. I. 1679; Rozliční dobří prostředkové, kteříž se v čas morové rány užívati mo

hou..., Praha 1679; 2. vyd.: ibidem 1680 (překlad z němčiny); Václav Maximilán Ar

densbach z Ardensdorfu, Armamentarium antiloimicum. To jest: Zbrojnice proti Moru

připravená, Olomouc 1679. 38 František Lohr, Finanční spory Kutné Hory s jezuity o důchody městského špitálu

sv. Kříže a sv. Lazara v 17. a 18. století, in: Kutnohorské příspěvky к dějinám vzdělanos

ti české 9, 1938, s. 33-57, 65-104, 118-144. 39

Kopie listu městské rady Kutné Hory představenému České provincie T. J. Wen

zelu Sattenwolffovi z 10. 3. 1681 je uložen v SOkA, AMK, č. 12019/1. Odpověď pro vinciála T. J. Wenzela Sattenwolffa městské radě Kutné Hory z 3. 4. 1681 je uložena

ibid., č. 12019/4. Korespondenci magistrátu s generálem T. J. zde otiskuji in extenso:

List městské rady Kutné Hory generálu T. J. Giovannimu Paolu Olivovi

z 10. 3. 1681

Admodum Reverende aliis, Nobis plusqvam Reverendissime Pater.

Qvantum Urbs haec Societati a primordio Incolatus unice semper addicta, a Prae

decessorum atqve Reverendissimae Vestrae Paternitatis Filiis experta sit vel consilii, vel

auxilii, tum in Nobis Fructus uberrimi iucunda recordatio, tum in singulis Nostrum su

perstitibus gratissima memoria abunde testantur, testatura idem in seris Nepotibus Nostris. Verum, qvia haec Sociorum, calamitosissimis his lue per Urbem grassante tem

85



MARTIN SVATOŠ

obětavost kutnohorských jezuitů ocenil i pražský arcibiskup s konzistoří

zvláštním dopisem rektoru koleje. Zlepšené postavení koleje i náboženských

poribus, in Urbem hanc eluxit Charitas insignior, qvae, dum contagione morientibus

civibus sex omnino in solatium atqve auxilium spontanea devotione inserviunt (qvorum

qvatuor glorioso agone meritis plena[s]a in caelum intulere animas pro meritis tantae

Charítatis atqve indefessi in transcribendis pereuntium in caelos animis zeli coronan

das), qvantum paululob attulerit laetitiae singularis et solatii Nobisqve peperit iucundi

tatis, optarent Nostrum universi, ut, qvam ex eorum indefessa eura, labore, studio, ala

eritate impensaqve pereuntibus opera laetitiam conceperunt singuli, Nos literis condi

gne vel exprimere possemus vel adumbrare. Ut tamen huius gaudii vel tenuem umbram

delineemus, obligationis Nostrae esse iudicavimus (etsi id qvidem in Vicaria potestate R. P. Rectori Nostro praestitum sit) Religiosissimae Vestrae Paternitati ea, qva possu mus, summa demissione gratias agere infinitas: optantes, ut sieut Urbem hanc suofavo re in suis diligerefovereqve dignata est hactenus, in futura tempora pari amore prosegvi

dignetur.

Speramus etenim Pietate Charitateqve Societatis Urbem hanc assurrecturam rur

sum, qvae fortunae suae acerbitate поп nihil interdicit: experientia enim multiplici didi

cimus multorum herbescentem felicitatem svavius etfelicius inter labores Societatis ma

turescere.

Optamus proinde Religiosissimae Vestrae Paternitati in grandaeva aetate ad Nos

fovendos vires integerrimas et ad inerementum Sanctae Societatis gratias fortunatis simas.

Dabamus ex Consilio Senatus die 10. Mense Martio Anno a partu Virgineo Μ D CLXXXI.

Reverendissimae ac Religiosissimae Paternitatis Vestrae

Servi et Clientes humillimi

Senatus Populusqve Caesareae Regiaeqve Urbis metallicae Kuttenbergensis

1681.

Litterae Gratias agtoriae pro Expositis in peste spiritualibus Reverendissimo Patři Joanni Olywa, S. J. Generali, 10. Martii A. 1681.

" plena] text na tomto místě porušením papíru neúplný.

b paululo] razurou změněno na nesmyslné auiulo.

(Uloženo ibidem, č. 12019/2.)

Odpověď generála T. J. Giovanniho Paola Olivy městské radě Kutné Hory z 19. 4. 1681

Nobiles et Spectatissimi Domini.

Nihil accidere mihi gratius potuit literis Nob'\Y\um et Spectatissmarum Dominatio

num Vestraru»;, quibus adeo luculentum testimoniumferre voluere operae ab Societatis

hominibus funestissimo illo grassantis pestilentiae tempore neque segniter neque inuti

liter collocatae. Equidem optassem studia nostra aliis potius experimentis, quam quae

86




kongregací ve městě přineslo Tovaryšstvu nejenom morální zisk: Ve štědré

přízni a v darech chrámu sv. Barbory a koleji se к místní společenské elitě při

pojili i četní šlechtici, kteří se před postupujícím morem uchýlili do Kutné

Hory odjinud. Jezuitský seminář dostal po třicetileté přerývce poplatek přes 100 zlatých z výnosu rudné štoly. Tovaryšstvo přičítalo zisk těchto peněz

požehnání sv. Barbory, použilo je na vystrojení hudebníků. Kutnohorští jezuité pochopitelně nebyli jediní, kteří se toho roku stali oběť

mi morové epidemie při ošetřování nakažených. Zemřela řada jejich řádových spolubratři v Praze, Kladsku, Znojmě, Jindřichově Hradci i jinde.40 Celková úmrtnost příslušníků jezuitského řádu v České provincii v morovém roce 1680

stoupla ve srovnání s průměrnou mortalitou v předcházejících třech letech

a v roce následujícím o téměř 400 %.41 Jezuité pochopitelně nebyli jedinými řeholníky, kteří v tom nešťastném roce zemřeli při ošetřování morem nakaže

cum publica calamitate coniunctae forent, approbare isti urbi licuisset: sed et in haec

paratam esse oportuit operám nostram, quotiescunque Deo visum esset ad virtutis amo

rem tam acribus stimulis excitare mortalium animos. Tanto magis nunc gratulor Divi

nae in urbem istam clementiae respectum et reditam aurae salubritatem, quam et diu

turnam spero et a Deo cum omni coelestium bonorum copia perpetuum concedi, votis

omnibus opto. Romae 19. Aprilis 1681.

Nobilium et Spectatissimarum Dominationum Vestrarum

humilis et devotissimus Servus Joannes Paulus Oliva

Adresa: Senatui Populoque Caesareae Regiaeque urbis metallicae Kuttenbergensis.

(Uloženo ibid., č. 12019/3.) Za upozornění na tyto dopisy vděčím kolegovi Jaromíru Lindovi.

40 Radu zemřelých jezuitů při službě morem nakažených uvádějí elogia z r. 1680,

např. ve dvou svazcích nekrologií České provincie T. J. dochovaných v Archivům Ro

manům Societatis lesu, sign. Boh. 195/I-II; přehled "obětí křesťanské lásky" z Cech,

Moravy a Slezska, zakončený zesnulými jezuity v roce 1680, podává Bohuslaus Balbi

nus v dodatku svého spisu Miscellanea Historka Regni Bohemiae... Liber IV. Hagio

graphicus, seu Bohemia Sancta..., Pragae 1682, nazvaném Coronis continens Indicu

lum eorum e Societate Jesu Patrům et Fratrum, qui in Bohemia, Moravia, Silesia sese

victimas charitatis Deo et Patriae praebuerunt; atque ut proximos peste contactos

Sacramentis Coelestibus procurarent, vitam suam exposuerunt. huic charitati immorien

tes, ff. Ffflr-Kkk2v (kap. VII. Pestilentia Anni 1680. quot et quantos Viros in obsequio

Pestiferorum ex Societ. Nostra extinxerit, na ff. Iii3v-Kkk2v). 41 Přesně o 396 % - dle údajů konvolutů litterae annuae pražské Národní knihovny

(viz pozn. 11) a vídeňského konvolutu (viz pozn. 12) byl počet členů České provincie T. J. v pětiletí 1677-1681 takovýto: v r. 1677: 1072 osob, během roku jich zemřelo 18; v r. 1678: 1119 osob, během roku jich zemřelo 34; v r. 1679: 1078 mužů, během roku

jich zemřelo 31; v r. 1680: 1088 mužů, během roku jich zemřelo 109; v r. 1681: 1035

mužů, během roku jich zemřelo 27.

87



MARTIN SVATOŠ

ných. Jako v dalších případech morové epidemie v jiných městech v Čechách či v jiných zemích projevili sebezničující obětavost kapucíni,42 františkáni a členové dalších charitativních řádů.43

Je to však především tradice písemného zachování pamětihodných skutků

a příkladných ctností členů Tovaryšstva Ježíšova, která zachytila morový rok

1680 ze zorného úhlu katolické religiozity.44 Třebaže jezuitské litterae annuae

jsou kulturněhistorickým pramenem jednostranným, jenž vypovídá především

o svém původci (mj. z výchovných účelů uvádí pouze informace vhodné pro

žádoucí formování členů řádu, nesleduje život města z jiného než nábožen

ského aspektu, nevšímá si činnosti jiných církevních institucí, natož postojů orgánů státní moci či opatření městské samosprávy, neříká nic o lidových

praktikách a magických prostředcích proti moru či o jiných "neoficiálních" reakcích na zhoubnou nákazu, ignoruje reakce jinověrců atd.), jakkoli jeho výpovědní hodnotu nemůžeme přeceňovat a musíme jej konfrontovat s infor

macemi z jiných zdrojů, doplňovat i korigovat, jeho cena spočívá dle mého

především v tom, že podává konkrétnější i podrobnější obraz náboženského života českého města ve všední i sváteční den morového roku 1680, než jaký nám nabízejí jiné prameny. Doufám, že i tento dílčí příspěvek ukázal na časo vě i místně omezeném případě jednoho roku života jezuitské koleje v Kutné Hoře, že historici zkoumající religiozitu obyvatel českých a moravských měst

17. a 18. století nemohou nebrat výroční "výkazy činnosti" Tovaryšstva v potaz a že naznačil i jiné možnosti využití litterae annuae České provincie T. J. pro poznání života českých měst raného novověku než pro studium nábo

ženských dějin.

42 Ε. Maur ve výše zmíněné studii (viz pozn. 1) uvádí, že v Kolíně byl zdecimován

kapucínský konvent, když z 16 členů kláštera zemřeli až na jednoho všichni při službě

nemocným. 43 J. Delumeau připomíná, že služba nemocným za moru v jižní Francii r. 1720 stála

životy všech augustiniánů v Avignonu, všech františkánů v Carcassonu a v Marseille

(žilo jich tam 150); v Montpellier jich přežilo 7 ze 140 atd. (viz Delumeau 1997, s. 158

159). 44 К dispozici máme samozřejmě i jiné církevní prameny, např. různé klášterní aná

ly, diaria či paměti kněží, jako jsou zmíněná Pešinova Memorabilia (viz pozn. 36).




PŘÍLOHY

[Ve vydávaných textech, tištěných kurzívou, jsou písařské zkratky rozvedeny bez vy značení, ostatní zkratky pak normálním zmenšeným písmem, vyjma frekventované

a dnešnímu uživateli známé zkratky jako B. (= Beatus, Beata), D. (= Divus, Diva nebo

Dominus), příp. DD. (= Dominus Dominus či Domina Domina, Domini), P. (= Pater), M. (= Magister), S. (= Sanctus, Sancta), příp. SS. (= Sancti), R. (= Rhenenses). Majus kulní iniciály u obecných jmen jsou ponechány: u sakrálních pojmenování (Deus, Divi

nus, Sanctus apod.), u oficiálních pojmů T. J. (druh členství, funkce, hodnosti, typy

domů), v konvenčních případech zdvořilostního oslovení, úzu jezuitských písemností

(Nostri, November), slov vyjadřujících uctivý vztah к řádovým, církevním či společen

ským autoritám (Pater Noster S. Ignatius, Illustrissimus Comes) ad. jsou příznakové;

psaní počátečních velkých písmen apelativ však bylo respektováno i tam, kde užití ma

juskulí nemusí vypovídat o vztahu pisatele к pojmenovávané skutečnosti; naproti tomu

nebyly zachovány akcenty, jejichž užití bylo nedůsledné a pro dnešního čtenáře je vět

šinou nesrozumitelné. Nebyly přetištěny ani marginálie, pokud nepřinášejí nové infor

mace. ale pouze resumují obsah příslušné pasáže. Interpunkce byla změněna z původní rétorické na logickou dle dnešního úzu.]

I. De litteris Annuis

(Institutům Societatis Jesu, Т. I., Pragae 1705, p. 363-364)

26. Superiores Domorum atque Rectores curent ea observari, quae in dies in

eorum Domibus Collegiisque per Nostros Dominus operari dignatur quae que ad Nostrorum consolationem ac proximorum aedificationem pertinent;

ex quibus seligant optima quaeque atque, in ordinem redacta, sub finem cu

jusque anni ad suum Provincialem mittant. Hanc ad rem designetur aliquis

in quolibet Collegio seu Domo maturus ac diligens rerum notabilium inves

tigator, qui et ipse in dies, quae occurrunt, scripto excipiat et tertio quoque

mense singulos commonefaciat ac praecipue Praefectos Ecclesiae, schola

rum, rerum spiritualium, Congregationum et alios hujusmodi, ut cogitent, et

si quid dignum annuis illo trimestri obser\>arint, ad Rectorem primo quoque

tempore deferant manu sua subscriptum.

27. Provinciales ex omnibus Superiorum localium atque Rectorum suae Provin

ciae et eorum, qui in Missionibus versantur, epistolis (reiectis vel additis iis,

quae videbuntur), singulis annis, mense Januario, rerum gestarum capita La

tine collata, ex quibus deinde unae litterae annales Romae conficiantur,

manu ipsorum subscripta, Romam ad Generálem destinent. Cavendum au

tem ante omnia diligenter, ut, quaeque ad Confessionis Sacramentum spec

tant, nulla ratione in his capitibus attingantur; omittanturque similiter, quae

alia quavis ratione secretum postulant et ex quorum narratione jure ojfendi

quisquam possit. Omnium porro, quae vel a Superioribus locorum ad Pro

vincialem, vel a Provinciali Romam mittuntur, exempla, horům quidem in



MARTIN SVATOŠ

Provincia, illorum vero in singulis domiciliis servanda šunt, donec Annuae

integrae in lucem prodierint.

28. In ea compendiaria narratione hic ordo servabitur. Recensebunt initio nu

merum Nostrorum in universum, tum etiam singulis Domibus, Collegiis et

Missionibus nominatis, quot sint in iis Sacerdotes, Praeceptores, Scholastici

et Coadjutores temporales, seorsim de singulis ac distincte; ita ut, si c/ui for

te inter Praeceptores ac Scholasticos sint Sacerdotes, hoc ipsum significent,

ne numeri confundantur, aut iidem bis recenseantur. Itemque quot admissi

sint eo anno in Societatem quotque e vita decesserint. Mortuorum autem поп

solum nomen, cognomen, patriam, aetatem, statum et munera in Societate

obita perscribi oportebit, verum etiam virtutes, si quas habuerunt eximias,

commemorari: in přimis vero, si quid ab eis profectum est laude praecipua

dignum. quod singularis alicujus facti narratione confirmari possit. Neque

deinde necesse erit adsingula Collegia aut loca redire, nisi aliquid in iis con

tigerit peculiari narratione dignum. 29. Agent primo de profectu Nostrorum in Domino et explicabunt, si quid in eo

genere ad aedificationem facere possit, ut, si profectus in virtute aliqua par

ticulari fuerit eximius, aut si ponatur novum aliquod et praeclarum medium

ad eam consequendam adhibitum. Viventium etiam illa promulgari potemní,

quae in ingressu contigerunt et поп fuerint propria unius. Deinde de mini

steriis Societatis erga proximos, utde concionibus, lectionibus sacris, doctri

na Christiana, et Exercitiis spiritualibus, visitatione carcerum et hospita

lium, reconciliatione dissidentium, de poenitentium frequentia et de aliis

nostri Instituti piis operibus; ita tamen, ut ea tantum commemorentur, quae sunt alicujus momenti, поп laevia quaecunque et minuta, vel quae, licet ali

cujus sint momenti, communia tamen sunt et quotidiana, ut quae perpetuo

fieri solent; quae ideo, cum ordinaria sint, satis erit, nisi insigne aliquid habeant, breviter perstringere. ítem de Scholis et discipulorum numero et

profectu, praesertim in Universitatibus et Collegiis majoribus, de bona item

Societatis existimatione; de contradictionibus autem et persecutionibus, si

quae fuerint, ea tantum attingant, quae aedificationi fore videbuntur. Dicent

etiam de piorum erga Nostros caritate et eleemosynis paulo insignioribus. Non ponantur aliena aut nobis valde leviter annexa, sed vere nostra. Nostra

enim non sunt, quaecumque nostri amici, devoti, Fundatoresve gesserint.

Quod si haec etiam ad nostra pertinere judicentur, indicanda est causa et

connexio, ut referri in annuas possint. Si quando autem, quod perraro acci

det, aliquid erit tam grande tamque illustre, ut, a nobis licet remotum, per

nos tamen ab oblivione vindicari conveniat, tum adhibenda praemunitio erit,

ne inconsulto factum videatur.

30. Haec omnia exponent, quam plenissime fieri poterit (semper tamen vitata

nimia prolixitate) adhibitis omnibus circumstantiis, etiam nominibus eorum,

90




qui eas res gesserunt, ut, si opus fuerit, aliquando conscribi possit historia.

Qua etiam de causa, cum aliquid occurret dignum memoria, quod tamen

propter aliquam causam поп expediat omnibus vulgari, id scribent separa tim integre etperfecte; in illa autem communi narratione, vel omnino retice

bunt, vel ea tantum excerpent, quae aedificationi esse possunt. Et quae ad

externos pertinent, ita narrentur, ut in ea ipsa domo aut civitate, ubi scribun

tur, ac ubique publice legi citra cujusquam offensionem possint. Vitentur

denique exaggerationes rerum amplificationesque verborum, ut simplex et

religiosa veritas in omnibus eluceat; et pro miraculis поп ponantur, quae miracula поп sint, пес incerta, quaeque diligenti adhibita inquisitione com

perta поп sint.

31. Cum litterae annuae Romae confectae ad Provincias mittentur, legantur

quamprimum in singulis Domibus et Collegiis. Et ut Coadjutores nostri tem

porales ex Latinis etiam litteris fructum aliquem percipiant, sit aliquis, qui

illarum summam aut interpretationem aliquo modo explicet; neque ultra

duas hebdomadas retineri debent, ut ad reliqua loca citius deferantur. Post

quam vero ubique perlectae fuerint, in praecipua Domo vel Collegio ejusdem Provinciae asserventur et simul consuantur[Y\.

II. Litterae annuae Collegii Kuttenbergensis anni 1680

Za základ edice byl vzat text z rukopisné knihy uložené v Národním muzeu v Praze, protože ten představuje nejobsáhlejší a zřejmě původní verzi přehledu činnosti kutnohorské koleje T. J. za ten rok (Μ). V kritickém aparátě jsou uvá

děny textové varianty dvou opisů oficiálně schváleného textu v rámci Annuae

celé České provincie T. J., dochovaných v národních knihovnách v Praze (K)

a ve Vídni (W); nebyly však zaznamenány rozdíly v užívání zkratek či počáteč

ních velkých písmen, rozdílné užívání některých písmen, např. i a у (cripta χ

crypta) či i a j (;iuventus χ juventus), varianty Bohemus χ Boěmus, změna slovo

sledu dvou po sobě jdoucích slov, rozdílné číselné vyjádření číslovkami či slovy

apod. Marginálie muzejního rukopisu M, psané jinou rukou než základní text, zde nejsou otištěny, pokud nepřinášejí nové informace; ty marginálie, které do

plňují základní text, jsou uvedeny v textově-kritickém aparátu.

Výchozím textem byl zjevně rukopis M, jenž byl zřejmě určen pouze pro do

mo, nikoliv pro celou provincii; v oficiálně šířených textech К a W byly shodně

vypuštěny pasáže rkp. Μ s podrobným chronologickým přehledem postupující

ho moru a umírajících jezuitů, svědectví o nebeském zázraku, kterým byly hro

by zemřelých jezuitů osvětleny zářícími sloupy aj.; К a W však nejsou totožné,

obsahují někdy shodné, jindy odlišné textové varianty, z nichž není možno sou

dit na závislost jednoho na druhém, spíše na neznámé předloze sepsané na zá

kladě M, kterou zpracovatelé ještě tu a tam, nezávisle na sobě, upravovali.

91



MARTIN SVATOŠ

Sigla codicum: К liber manu scriptus Annales Provinciae Bohemiae Societatis Jesu 1677

1680 intitulatus, qui in Bibliotheca Nationali Pragae asservatur, sub nota

XXIII С 105/9, ff. 306Г-31Г. Μ liber manu scriptus Historici Collegii Kuttenbergensis S. J. 1626-1712 inti

tulatus, qui in Bibliotheca Musei Nationalis Pragae asservatur, sub nota

VIII С 14, pp. 244-250; qui codex fundamentum huius editionis est. W liber manu scriptus Annuae litterae Provinciae Bohemiae S. J. a. 1680, 1681,

1682, 1683, 1684 intitulatus, qui in Bibliotheca Nationali Viennae Austriae asservatur, sub nota Cod. 11964, ff. 38Г-4Г.

Annus Domini 1680., Fundationis 54.1

Annus hic, ut Libitinae saevitiae toti Regno infelix extitit, ita Collegio nostro

fatalis fuit, dum ex personis viginti quatuor (quarum 12 Sacerdotes, 5 Man

suetiorum Musarum Professores. Marthae ministeriis addicti septem erant) su

stulit omnino octo, si accenseantur illi, quos in subsidiumpestifera labe2pereun tium submisit Residentia Jenikoviensis, Collegio adscripta. Multitudini per euntium sex glorioso agone inservierant: duos amplioribus pro gloria Dei labo

ribus benignum Numen reservavit? Horům4 primus post labores 4 hebdomada

rum, bubone duplici correptus, spern inter metumque mortem eluctatus; alter

sepius malignitate veneni tentatus est. Reliqui 4 saevitiae luis extincti, Heroam

animam caelo, Virtutes aemulae posteritati transcripserunt. Primus eorum vic

tima Charitatis cecidit P. Wenceslaus Tatyrek,5 gente Bohemus, Patria Molda

vo-Tinensis; alter P. Joannes Perger, Moravus Telczensis;6 tertius P. Georgius

Czapek, Bohemus Altomautensis;1 quartus demum P. Fridericus Bridelius, huius

avunculus. vir toti Regno ob Apostolicos labores charissimus. Horům omnium

gloriosos agones atque virtutes singulorum elogia8 dederunt. Atferox Libitina

victimis spontaneis поп contenta, succedaneas sibi ex ipso Collegio depoposcit,

' Annus Domini 1680., Fundationis 54.] Annuae Colleqii Kuttenbergensis Anni 1680.

K, W 2

labe] tabe K, W 3

reservavit.) Reservaverat. К 4

HorůmJ Quorum W 5

Tatyrek] Tatirek W 6

Telczensis] от. К 7

Altomautensis] Automatensis W 8

elogia] Elogio К

92



JEZUITSKÉ LITTERAEANNUAE...

tres numero: Danielem Morawetz, Bohémům Gitžinensem; Thomam Schwartz9

Silesium,10 Coadjutores temporales, et M. Henricum Hauta, Bohémům Milczi

nensem," Humanitatis Professorem. Quorum omnium, etsi operosa Charitas

pretiosissimis pharmacis vitam tueri indefessa eura sategerit, vis tamen veneni

отпет eluctata pharmacorum potentiam, fatali leto eosn confecit. Ultimum fu nus Collegio fuit P. Franciscus (лоска,15 Bohemus Micro-Pragensis, vir annis

gravis et morbis multiplicibus per complures annos exercitus, qui cum ante an

nos 2014 Urbi nostrae peste laboranti feliciter inservivisset, hoc demum anno ma

turam caelo animam reddidit. Caeterum eo tempore, quo securis ab Epidemia Sociis esse licuit, omneš gnavo tábore, muniis suis intenti, Rem Divinam salu

temque animarum procurabant.

Communicantium numerus in15 Divae Barbarae atque Divi Georgii, ubi ad

Germanum populum pro Concione dicitur, excedit viginti unum mille quadrin

gentos etdecem, praeter eos, quiforis nostram operám lllustrissimis variis, tum

festis Natalis Domini, tum Paschatis, desiderantibus onera conscientiae cum

solatio apud Nostros deposuere. Pro sacro tribunali longe plures censentur, quos inter plurimi generali exo

mologesi apud nos sese perpurgarunt. Ejfecimus praeterea, ut subditi Nostri поп

semel haberent occasionem Conscientias suas emaculandi et Eurachistiam per

cipiendi ardente vicinia lue. Conversi adfidem Catholicam quinque: Judaismum

sacro fonte abluerunt quatuor; quorum unus, cum Romam, Italiam, Hollandiam

et Galliam pervagatus esset felicique sortě in ///ustrissim Comitis Theophili a Platter, Ducatus Livoniae16 Pro-Grammatei et pro Regia Majestate Polonia

rum adSacram17 Caesaream Λ/ajestatem Legati obsequium asswnptusfuisset, prae

veniente18 Divina gratia et Catholicorum exemplis in tot perlustratis Europae

plagis incitantibus, apud D. Barbaram Judaismum exuit, ipso Illustrissimo Able

gato Patrinum cum Primoribus Urbis nostrae agente. II Residui in Nostro pago

Kressetic,19 ubi sacro fonte tincti sunt, opificio manuumque labore sustentantes

sese, etiamnum ferventes Catholici vivunt.

4 Schwartz] Swartz W

10 Silesium] от. К

11 Milczinensem] Milcinensem K; Miltzinensem W

12 leto eos] telo eos K, telo eam W 13

Ciocha] superscriptum in M; Cziocha K; Czocha W 14

20] от. К 15

in] om. W 16

Livoniae] Livononiae Μ 17

Sacram] от. К 18

praeveniente] et praeveniente K, W 19

Kressetic] Krzessetitz K; Kozesetic W

93



MARTIN SVATOŠ

In státu Matrimonii tres personae reconciliatae, ablati libri haeresim olen

tes, magicae chartae20 atque amuletu Vulcano sacrata21 Defensa graviter peri

clitans aliena famci, impedita scandala, adjuti indigi et captivi. Porro solennitates templorum consvetae, consvetum tenuere cursum. Et tam

etsi votivam D. Barbarae Solennitatem Dominica 4. post Pascha liaberi solitam

pluvia vehementior interturbaverit, поп tamen ex integro sustulit. Etenim et

Kuttenbergenses22 in pegmatis concinentes comiceque vestitos puerulos exhi

buere,23 cuius concinnae cantionis author Admoáum /íeverendus et Illustňssimus

loci Decanus extitit. Vixdum24 urbe sua egressi, imbre inopino obruebantur;

omnium paene vota erant redire, unde abierant, sedferventi alloquio sui Pasto

ris detenti, omneš Divae Barbarae supplices accidere. Adscribunt nunc pleri

que piae sinistrorum impetuum victoriae, ardente per totam viciniam peste, ur

bis prope integram incolumitatem, testaturi in Divám Martyrem grati animi obli

gationem. Solenniorem hanc diem reddidit Illustrissimus et Reverendissimus

Archidioeceseos Suffraganeus, qui mane (posteaquam Partheno-Martyri pa

negyrim dixisset) et a meridie Sacramentum Confirmationis in Divae Nostrae

Tutelaris basilica mille centům personis, altera die in Parochiali aede D. Jaco

bi,25 ubi etiam nos adstites esse voluit, centům triginta quatuor,26 contulit. Per

Quadragesimam diebus Dominicis absolutis Vesperis dictum ad Concionem27 de

Passione28 Domini frequentissimo Auditoři fructu поп poenitendo. Peccatores

supra dorsum Christi fabricantes et suas prolongantes iniquitates usque ad cru

cem Dominicam, pium Auditorem allexerunt et compunxerunt attonitum.

Pro Theophoriae Drammate producta29 Abigail placans Davidem muneri

bus, cum applicatione Ecclesiae conciliantis muneribus Eucharistici Dei iratum

Numen; excepta est magna satisfactione et plausu copiosae Nobilitatis, quae,

pestem Pragae grassantem30 fugiens, huc se recepit.31 Et quoniam Pragensis

vicinia contagionis, urbem alias in simili casu expertam malum, praemonuerat

futuri periculi. quovis Dominico festoque die, coram Eucharistico Deo in ara

20 chartae] artes К

21 sacrataJ consecrata К

22 Kuttenbergenses) cum suis labaris comparuere et Czaslavienses add. K, W

23 exhibuere] Czaslavia a peste immunitatem S. Barbarae adscribit in marg. add. Μ

24 Vixdum] Hi dum W

25 D. Jacobi] om. W 26 centům triginta quatuor] centům viginti quatuor K; 134 W 27 ad Concionem] om. K, W 28 de Passione] Xti add. W 29

producta\ fuit add. K, W 30

pestem Pragae grassantem] Pragae pestem К 31

recepit] contulit W

94




maiore prostante, orabant in singulas horas sibi succedentes Sodales Bohémi

spontanea devotione aliique permulti, ad avertenda flagella Divina. Tantus ad

Vespertinam benedictionem concursus fiebat utriusque sexus, ut saepenumero millia duo superaret. Virgines praeterea Urbis ad erectam in cannis Collegii

pretio 80 R. sumptibus Collegii32 D. Barbarae statuam, lapidea basi columno

que superimpositam,33 aute noctem34 confluentes et přece ardenti cantuque pio

Divinam35 placabant iracundiam, ad Urbicolarum et Advenarum creberrima

vota, suspiria, lacrymas,36 Verum ubi contagio sensim proserpsit,37 petente Ma

gistrátu a Collegio triduana per praecipua Urbis templa, exemplo Romano sub

Gregorio Magno et Constantiensi sub tempus Concilii ibidem celebrati, institu

ta processio. Procedebat ea prius adhortationefacta adpopulum ex templo O.38

Barbarae. Initium pietatis Senatus fuit. Urbis enim huius Regiae Supremus pro

Caesare Judex publice voverat, si ex gloria Dei maiore foret liberari Civitatem,

lampadem argenteam centům Imperialium curaturum se nomine Senatus popu

lique Kuttenbergensis Thaumaturgae Nostrae; aliam paris valoris Divae Virgi

ni in Namiet dictae et solennem supplicationem Urbis universae ad Virginem

Lauretanam Jenikoviensem. Ferebant Thaumaturgam Nostram39 in pegmate lin

teati Ν ostři; Magistratus Lipsana D. Basilaei, Urbis Patroni; D. Xaverii argen

team statuam a decursa trieteride Philosophica hic degentes studiosi; Virgines

Divám Caesaream Martyrem; S. Barbaram viduae. Tenuit haec supplicatio tri

duum eo populi affluxu, ut vastum alias templům populum vix caperet.40 Nume

rata, dum procederet ordo, Juvenum paria 92, virorum 74, Virginum 72, fae

minarum 112, praeter innumeram plebem subsequentem.4I Haec dum pro inco

lumitate Urbis agimus,42 suus et Studiorum Classibus43 et Congregationibus

crevit honor. Et quidem scholae per anni dimidium prae reliquis annis florue

runt. Nam complures ///ustrissim/ et Perillustres, aliunde II securitatis gratia huc

advenae, domesticis adjuncti, suae diligentiae Virtutisque specimina qua priva

32 pretio 80 R. sumptibus Collegii] от. K, W

33 lapidea basi columnoque superimpositam,] от. K, W

34 ante noctem] vesperi magno numero K; vesperi W 35

etpřece ardenti cantuque pio Divinam placabant iracundiam] divinam pio concen

tu placabant iracundiam K; Divinam placabant iracundiam pro cantu W 36 ad Urbicolarum et Advenarum creberrima vota, suspiria, lacrymas] от. K, W 37

proserpsit,] prorepsit, K, W 38 D. ] 5. К 39

Nostram] от. К 40

caperet.] caperent. W 41

subsequentem.] succedentem. К 42

agimus,] ageremus, К 43 Studiorum Classibus] studiosis К

95



MARTIN SVATOŠ

tím, qua publice dederunt saepius, nunquam поп laudati, sive dexteritatem agen di pro theatris publice species, sive privatim intra Musarum parietes.

Juventus Seminarii sub patrocinio SS. Barbarae et Rosaliae, posteriorem

hanc Divám ipso anni primordio ferventius coluit cantu et singulari et quotidia no itafeliciter, ut si primae vocis Adolescentem, qui dubia peste correptus vive

re desiit, excipias, alii omneš grassante44 malo salvi et incolumes ope suae Tu

telaris evaserint. Auctafuit devotio ex libello precum tertia vice hoc anno recu

so, quem suis benefactoribus in perpetuam gratitudinis memoriam dedicavit

Seminarium eundemque ad plura eius sortis43 domicilia pro devotione augenda distribuendum misit.

Congregatio Bohemica et numero et pietate floruit. In supremum caput sibi

elegit Illustrissimum Comitem Millesimo. поп sine grati animi significatione. Praeter alia multa, novum Album picturis elegantibus insigne curavit pretio 160 Z?.,46

in quod suum nomen Augustissima manu Caesarum delicium47 inscribere digna tus est Leopoldus. Congregatio Latina praeter alias frequentes devotiones cor

porisque castigationes solenniter celebravit festům titulare, ad quod typis vul

gata epištola gratiose invitavit48 Sodales. Aemula istarum Congregatio D. Wen

ceslai tum Illustrissimis, tum aliis aucta capitibus quinquaginta. Ajfectum,49 quo in hanc Sodalitatem feruntur, multi ultima voluntate50 testati sunt. Prorectorem

Celsissimi Principis Archiepiscopi Pragensis sibi elegit Illustrissimum et Reve

rendissimum loci Archidiaconum D. Baronem de Hisrle,5] utque in consuetispro cessionibus prodiret splendidius, Divi sui ac Bohemiae Patroni ex argento sta

tuam Augustae curavit, pretio maiore 200 R., Sodalibus in publicis suppli cationibus praeferendam. Sua quoque habuit exercitia Sodalitas52 Divi Isidoři.

Haec dum solerter Sociorum quisque pro suo egit munere tempore securita

tis, maiorem laboris campům praebuit pleno cursu Urbem populata pestis. Exor

dium illius cum Juliofuit diciturque Ulam Praga attulisse aliquis Logicae Stu diosus, Franciscus Chrastowsky in suburbio Pachensi cum reliquis tribus qua tuorve fratribus extinctus. Hinc ad portám Kauržimensem transiisse, inde in

ipsam Urbem irrepsisse animadversa pestis est, cum Domina Kubiniana Civis

prima in civitatis medio pestifero malo obiisset. Primus operám suam pestiferis

44 grassante] crassante К

45 ad plura eius sortis] ad plura ejus Societatis K; eiusdem plura Societatis W 46

/?] fl. Ren. К 47

delicium] delitium W 48

invitavit] invitarat W 49

Affectum, ] Pro affectu, K, W 50

voluntate] eundem add. K, W 51 D. Baronem de Hisrle] D. B. Hiserle К 52

Sodalitas] Congregatio К

96




locavit Р. Joannes Jawurek, Minister domus: 17. Julii domům Collegio vicinam,

quam Cocus nunc habitat, cum Francisco Lehole Poeta ingressus, quo peste sublato Pater ipse 1. Augusti malo corripitur, posteaquam 14 dies obsequiopes

tiferorum impendisset; sed naturae bonitate et medicinarum vi adjutus, post

quam uno mense decubuerat, evasit incolumis. Successit illi in obsequio eodem

P. Wenceslaus Tatyrek 5. Augusti, cum interim, Charissimus Daniel Morawetz,

Vir, qui Coadjutoribus Nostris in exemplum Charitatis, humilitatis et solertiae

merito statui posset, contracta nescio ubi pěsti 20. Aug. succubuit; quem post duas fere septimanas secutus est Charissimus Thomas Schwartz, Procuratoris

Socius, extinctus 9. Septembris. Postridie, 10. nempe Septembris similiter victi

ma Charitatis concidit P. Wenceslaus Tatyrek, post mensem peste afflatis datum.

Cuius labores excepit P. Georgius Czapek, Jenikovia advocatus; sed et is, labo

re Charitatis in 7 vel 8 dies protracto ad praemii coronam pervenit 18. Septem bris. Tertius dies agebatur, cum M. Henricus Hautta, qui Poěsim fuerat profes

sus, moritur, imaginaria primům, deinde ex ea imaginatione seria secuta conta

gione sublatus. Mortui Patris Czapek obsequia Charitatis postquam 10 diebus

occupasset P. Joannes Perger, Professor Rhetoricae, et ipse 2. Octobris con

quievit in Domino. Cui substitutus P. Fridericus Bridelius, 15. Octobris praeter

pestiferum venenum etiam apoplexiam sensisse visus est et postrema Deo ceci

dit victima Charitatis, in quo zelum Divinae gloriae поп absimilem Patris Cha

nowsky semper suspeximus. Sepulti sunt omneš in Coemiterio S. Barbarae ea

parte, quae sacello S. Francisci Xaverii adjacet; elogiis quisque suis, utpar erat,

per provinciam sparsis, dilaudati,53 Quo rum54 solers labor, industria indefessa,

zelus animarum ingens, nocturni diuturnique accessus infirmorum effecere, ut

ingens haec Societatis in urbe iuvanda Charitas atque zelus maneat поп modo55

dli a superstitum mente repostus, sed et tabulis senatus in posterorum seram II

memoriam cum ingentibus laudibus inscriptus. Placuit et Archiepiscopali Con

sistorio Pragensi eundem zelum, datis ad /Reverendům P. Rectorem ultroneis lit

teris laudare et commendare. Et vero ipsum coelum heroae huius Charitatis

praeconem egisse visum est, quando supra tumulos demortuorum, ut oculati

juratique testes qffirmant, splendidas lucentesque columnas accendit saepius,

ignibus his coelicis ignitum defunctorum zelum testantes. Excivit hic zelus vici nam nobis urbem Colinium, quae animarum Curatoribus destituta, spem suam

53 Exordium illius cum Juliofuit diciturque Ulam Praga attulisse aliquis Logicae Studiosus, Franciscus Chrastowsky... elogiis quisque suis, ut par est, per provinciam

sparsis, dilaudati.] Senos Charitas Societatis Urbis semper unice nobis addictae in so

latium miserorum dědit. K, W 54

Quorum] omnium add. K, W 55

modo] solum К

97



MARTIN SVATOŠ

in Charitate Societatis reposuit. Prompte eorum fiduciae succurrimus destinato

in salutem eorum Nostro. Verum quia Praga,56 eorum opinione celerius submi

sit alios, in usum Urbis Nostrae servatus est, qui destinabatur,57 Nec interim

desides erant ii, qui Collegium residui incolebant; поп modo enim Dominicis

festisque diebus, sed etiam singulis feriis promiscue excipiendis parati erant po enitentibus. Unus Sacerdotum plus quam mille et aliis ad vicinos dilapsis Domi

nos durante peste usque ad 30. Novembris tria millia trecentos octoginta58 quin

que pro sacro tribunali absolvit; viginti septem peste infectos invisit et ad bea

tam aeternitatem disposuit alter. Profusa haec Societatis in lucrum animarum

Charitas pagos quoque vicinos et dissitos pari contagione infectos pervasit.59 Et

quoniam, cumfureret lues, omnium desiderium eratsacris ante luctam extremam

se muniendi sacramentis, horům alii Divám Barbaram, alii Divům Patriarcham

Ignatium, alii denique Divům Thaumaturgum Xaverium cum sibi in Tutelares

eligerent, consulto eorum beneficia huc referimus. Et quidem avitus fossorum in

Divám Barbaram amor hoc calamitoso tempore eluxit fervidior. Complures60 enim ex iis, dum argenti caeterorumque metallorum venas in terrae hypogaeis scrutantur ad lucrum, peste correpti, in Diva hac suum61 reperere vel solatium,

vel auxilium. Cum vi morbi ratione viribusque62 destituerentur adeo, ut incapa ces Poenitentiae sacrique forent Viatici adveniente Nostro, qui eos ad aeterni

tatem disponeret,63 ope Divae suae, pristinae redditi menti, ad aeternitatem bene

comparati, feliciter vel decessere,M vel evasere. Contigit subinde, ut Sacerdos,

cum eiusmodi aegris desperatum ratus abiret, affirmantibus interim domesticis

поп permissuram D. Barbaram, quam aeger, dum vale ret, pie coluisset,65 ut sine

Eucharistico epulo obiret desertus. Revocatus igitur aut sponte reversus, поп

semel cum admiratione et solatio vidit spei conceptae66 effectum et sacramentis

rite munitos caelo, ut sperandum, transcripsit. Illud plane mirum. Juvenis erat

Logices67 Studiosus, Benedictinae familiae jamjam adscribendus. Is malo cor

56 Praga] NB. Mortuo P. Bridelio substitutus est pro obsequio P. Adamus Forster,

qui salvus perstitit. in marg. add. Μ 57 Et vero ipsum coelum heroae huius Charitatis praeconem egisse visum est... ser

vatus est, qui destinabatur.] от. K, W 58

octoginta] octoaginta K, octuaginta W 59

pervasit.] invisit W 60

tempore eluxit fervidior. Complures] tempore fervidior, complures W 61

suum] от. К 62 ratione viribusque] от. К 63

disponeretJ disposuit W 64

decessere] discessere К 65

valeret, pie coluisset] vixit, pie coluit K, W 66

conceptae] от. К 67

Logices] Logicae К




reptus Confessarium inclamat. Pater multitudine obrutus decumbentium Juve

nis obliviscitur. Miratur itaque hic moras rursumque, qui eum perquirat, mittit.

Non erat, qui in tam diffusa civitate Patrem68 reperiret. Proinde inter singultus et lacrymas collecto animo exclamat: ut ut sit, Diva Barbara те sine Sacramen

tis mori non sinet. Vix ea protulerat, tum69 delirare coepit. Accurrit summo mane

Pater sacram hostiam secům deferens; at ab hesterno delirantem reperit. Nar

rant domestici, quanto desiderio aestuaverit Sacramenta percipiendi, imo10pone

jacentem ostendunt schedulam, in qua naevos consignaverat. Pater,11 postea

quam ea, quae his in circumstantiis agi poterant, peregisset, abit, iuvene integ

ra die nocteque subseqvente deliria passo. Mane subito Juvenis sibi rursus72 red

ditus Confessarium inclamat; advolat, poenitentem audit, absolvit Sacerdos,

viaticum porrigit, quo calentissimos inter affectus sumpto, velut in somnum sua

vissimum solutus, abdormivit in Domino Patremque admiratione et calente pie

tate perfudit. Et quoniam prae caeteris mortalibus hic annus fatalis erat puer

peris, aliis mořte peremptis, auxilio D. Ignatii septenae, non solum omnis máli

immunes, sed etiam feliciter partům enixae suo benefactori gratas se exhibue

runt. Huius sacra Ascesi apud nos per triduum duo, alter Illustríssimus Baro,

alter cuiusdam ///ustrissim/ Junioris Praefectus, Ecclesiasticus unus per octi

duum, se expoliverunt.73 Devotio Xaveriana, uti initio74 anni praesentis magno inchoata fervore duraverat, ita crescente malo magnum sumpsit incrementum.

Ad hune II enim Divům, tanquam adpraesentem anchoram urgentibus periculis,

alii quotidianis orationibus et specialiter in hune usum compositis cantionibus

confugiebant, experti eius beneficium, cereis accensis votivisque libellis75 et

seripto illud testimonio testantes.16 Anna Francisca Humpoleczkiana77 mortife ro correpta morbo, 31. Augusti78 concepto ad Divům voto intra bihorium conva

luit.79 Eiusdem filiola Susanna phrenesi graviori oppressa idem beneficium

adepta. Utrumque hoc beneficium a Divom acceptum et autograplio et sex cereis

ad Divi altare transmissis grata recognovit. At tempore luis ferventior in eum

68 Patrem] от. К

69 tum] dum К

70 imo] от. К

71 Pater,] от. W

72 subito Juvenis sibi rursus] juvenis repetíte sibi К 73

expoliverunt] perpoliverunt K, W 74

initio] in initio W 75

libellis] tabellis K, W 76 illud testimonio testantes] testantur К 77

Humpoleczkiana] W; Humpoletzkiana K; Humpoleskiana Μ 78 J/. Augusti] 30. Augusti W 79

convaluit] invaluit W 80 o Divo] от. W

99



MARTIN SVATOŠ

fiducia. Fuere complures, qui ipsa iam prostrati lue ad inchoatam erga Divům9'

Devotionem peragendam Sacerdotem evocarunt,82 Illud singulare: Quaedam

persona primae notae, cum lue affecta ultimum traheret spiritum, inchoatam a se

devotionem perfici voluit, sui loco afilia. Tantus in Divům hune?3 populi Kutt

nensis amor!

Haec dum operosa domi Charitas agit, ii, qui a variis Illustrissimis Perillus

tribusque petiti sunt in proprium solatium suorumque subditorum commodum,

поп parvos retulerunt fructus suae securioris missionis. Unus 400 paenitentes, alter paulo plures, tertius поп exiguo numero pro sacro tribunali audivit. Reci

tata in his excursionibus quotidie Rosaria caeteraequeM preces pro peste aver

tenda. Peracta85 ex voto ad D. Xaverium ab Illustrissima tota domo Excellentis

.s/mi et ///ustrissim/ DD. Wratislai Comitis a Sternberg,86 Supremi Regni Bohe

miae Judicis, pietas. Alibi locorum, ubi aut nunquam, aut rarissime inter montes

visi de Societate homines,87 tanta satisfactione Catecheses habitae et pro Con

cione dictum, ut redeuntibus ad propria Nostris, procurrerent pagorum minimi

que maximique et profluentibus lachrymis dolenter abitum nostrum testarentur,

optantes, ut quantocyus rediremus ad eos, a quibus ea percepissent, quae nun

quam audierant.

Hos igitur indefessos Sociorum88 labores etfelici et contagioso Urbis státu

domi forisque respexisse caelum visum est, dum variis beneficiis et templům et

Collegium locupletatum est.

Et templům quidem insigniter ad elegantiam exornatumm nitescit hoc anno

cultius. Pro Sacello Defunctorum lampas 35 R. comparata. Divae Virgini Thau

maturgae occulta manu accesserunt binae cortinae statuam ejusdem deflua Ma

iestate velantes. Anathemata appensa duo: oblata90 catenula aurea cum eiusdem

metalli numo[\], annuli duo aurei, crucula pretiosis lapillis distincta; nummi duo

maiores aurei, unus minor, unus argenteus inauratus, duo argentei; gemmarum et coralliorum91 fila complura; urcei pro floribus ex lamina argento Uliti;

scyphus argenteus inauratus; lapillus auro inclusus et funiculus granorum ex

81 erga Divům] от. К

82 evocarunt] evocarent K; invocarunt W

83 hune] om. W

84 caetereaque] et К

85 Peracta] om. W

86 Sternberg] Strnberg W

87 inter montes visi de Societate homines] visi nostri inter montes К 88

Sociorum] om. W 89

exornatum] om. W 90

oblata] appensa К 91

coralliorum] collariorum K, superser. ra

100




flavo succino. S. Indigeti Wenceslao nova posita ara, elegante etpictura et stru

ctura: in cuius molem 70 R. templům, residuum pia Mecaenatum et Collegii libe

ralitas expendit. Residuum S. Catharinae altaris inauratum, pretio 40 R. Thuri

bula92 duo argentea elegantia curata, in quorum auxilium antiquum dissolutum93

argentum plus quam duarum librarum. ///ustrissimc; DD. Barbara Comes a Mille

simo, nata Zdiarskiana,94 ex materia duplici argentea pro maioribus festis cura

vit pluviale, casulam atque frontale et a pretio et elegantia aestimanda sumptu 300 R.9S Nec minoris defuere sortis benefactores. Alia96 statuam ceream opere

plastico B. Virginis cum suo eleganti apparatu et nummo aureo 10 R.,91 binae

100 Rhenenses,9S binae aliae 21 R." dedere. Crucifixus eburneus mirae elegan

tiae 30 imperialium cum omnibus suis caelatoriis instrumentis, Statuarii peri

tissimi inter caeteros lue morientis munus est. Quin et is, qui in nostrae culinae

Ministeriis, spe adipiscendae Societatis, versabatur, laborem manuum suarum

10 R.100 templo legavit. Sacellumw> D. Xaverii ex integro renovatum, tribus in eo

cryptis infunera benefactorum tumulanda extructis.102 In eiusdem Divi Altari ta

bernaculum novum aureis caelaturis investitum. Iconem Maiorem Divi gentibus

praedicantis posuit Illustňssima Supremi montium Praefecti Coniunx 50 R.103

Cuius Divi Indiarum Apostoli cultus ut maior cresceret, in II usum devotionis

Xaverianae ciborium argenteum et 4 elegantia Confessionalia artifice caelo

facta lucent ad отпет104 nitorem. In haec omnia, duabus exceptis cryptis templi

sumptibus extructis, insignis benefactrix,105 latere suam munificientiam cupiens,

475 R.106 insumpsit. Templo D. Georgii nova eccessere sedilia et pauculifloreni. Congregationum vero pecuniaria incrementa et supellectilis augmentum

gloriosa Praesidum mors secům tumulavit. Unius tamen minuti 6 R.107 meminisse

92 Thuribula\ thurribula W

93 dissolutum] resolutum К

94 Zdiarskiana] Zdairskiana К

95 300 R.] trecentorum florenorum W 96

benefactores. Alia] benefactores alias W 97 10 /?.] 10 florenorum W 98

Rhenenses] florenos W 99 21 Л.] viginti unum florenum W 100

R.] florenos W 101

Sacellum] Renovatur Sacellum S. Xaverii. Fiunt 3 cryptae. NB. 4'" occulta pro re

condendo thesauro. in marg. add. Μ 102 tumulanda extructis] tumulandorum instructis W

mR. ]fl. W 104

отпет] от. K, W 105

benefactrix] NB. Perill. Dna' Ržizniczkiana nata Materniana in marg. add. Μ 106 475 Λ.] 475 fl. К; qvadringentos septuaginta qvinque florenos W 107 б Л.] sex florenorum W

101



MARTIN SVATOŠ

juvat, quos inter calores culinae laboresque Collegii Subcocus, hoc minuto suum

in Virginem Annuntiatam testaturus,m amorem Sodalitati Bohemae, abiturus

e mundo, transcripsit.

Singulárem etiam benedictionem, ab annis 30 inauditam, a S. Barbara hoc

anno'09 expertům est Seminarium, dum ex duabus portionibus seu duplici parte

metallici Cuniculi (Kukusu0 vulgo) censům plusquam 100 R.>u accepit, quibus in hoc egeno Juventutis Seminario opportunum auxilium Musicis investiendis

accessit.112

Inter Collegii beneficia поп immerito recensenda videntur, quod vicinis ru

sticis jugumiu cervice rebelii excutientibus Dominorum, ne cum dedecore Col

legii toties tentati traherentur nostri in similes ausus, in obediente servitute per stiterint immoti et pestifera contagione viciniam prope universam populante

iamque singulos pagos aggrediente feroci falce поп nisi paucos, eosque vel in

fantes vel advenas mors] 14 prostraverit.115 Votum116 id ejfecit, eorum loco a Re

verendo P. Rectore Collegii emissum in honorem Divae Barbarae, cui idcirco

grandiores cerei1" Dommica ultima post Epiphaniam in gratitudinis vicem obla

ti, tanti beneficii testes, ante eius aram cremandi.

Hune calamitosum corporibus annum claudimus aeconomicis curis. "s Křes

seticii119 ad Divám Margaretham aedificata a fundamentis turris cum vestibule

adituris templům opportuno, repurgataepiscinae, reparatae molae. Literae fun dationis hoc primům anno ad tabulas Regni relatae.™ Casae 5 post incendium

restauratae, officina pro cerdone nova in Krzesseticz aedificata; exstirpatae syl vae pro decem stadiis[l] sulcorum, utquefundi Colonos haberent, loco defuncto rum Patrům familias alii substituti. Faxit Deus, ut sieut hoc anno Divina bonitas

praeservavit Collegium a compluribus malis, ita consequens florere faciat. Omnia ad Maiorem Dei gloriam.

108 testciturus] testatus W

109 hoc anno] от. K, W 110

Kukus] Cucus W 111 100 R.] centůmflorenorum W 112

accessit] accepit W ln

jugum] om. W 114

mors] om. K, W 115

prostraverit.] prostravit. К 116

Votum] Votum fit a R. P. Rectore Thoma Kaukol, quo a peste conservantur sub

diti. in marg. add. Μ 117

cerei] cereos K; W 118 Hune calamitosum corporibus annum claudimus aeconomicis curis.] om. К 119

Křesseticii] Kresseticii K; Krzeszeticii W 120

relatae.] Zizow intabulatus in marg. add. Μ

102




Annuae Residentiae Jenikoviensis, Annusm 1680.

Incoluerunt hoc anno Residentiam Jenikoviensem 4 Sacerdotes cum uno Co

adjutore temporali, qui sub tempus messis Kuttenbergam avocatus, ibidem ani

mam suam suo reddidit Creatori. Labores fructusque Sociorum inopinci Supe rioris mors'22 et P. Friderici Bridelii atque P. Georgii Czapek in obsequio pesti

ferorum heroicus occubitus sepelivit. Paucas proinde spicas ex copiosa messe

hic recensemus. In Missionibus nondum peste afflata vicinia strenuam omneš

navarunt operám, tum domi, tum foris. At ubi Jenikovia quoque contagione la

borare coepit, inservitum prompte123 omnibus, praesertim pro sacro poeniten

tiae tribunali.124 Submissi ex hac Residentia duo, qui Kuttenbergensibus essent

ad obsequium. Quorum uterque victima Charitatis cecidit. Amborum gloriosos

labores periocha vitae posteritati transcripsit.

Annuae Missionis Zrucensis Anni 1680.

Ad obsequia ///ustrissiw/ DL). ,'Vostri Comitis a Breiner populique subditi so

lárium vixerunt Zrucii duo Societatis Nostrae Sacerdotes125 Anno 1680, l26fructu

animarumque solatio поп poenitendo. Dictum ad populum diebus Dommicis et

festis, ea Societatis fama ut a compluribus milliaribus // praesertim festis Bea

ússimae Virginis accurreret127 avidus Verbi Divini Auditor copiosus. Numeravi

mus, qui pro sacro tribunali sua peccata expiarunt sacroque epulo refecti,m

ultra duo millia, Parochia loci поп nisi 400 animas complectente. Nullusfestus diesque Dominicus vacuus, quamdiu vicinia contagionis immunis erat, fluxe

rat,m quo поп 40 numeraremus, qui Eucharistico epulo reficerentur. Traxit

pium populum Illustrissimorum Loci Dommomm familiaeque13" Aulicae exem

plum, qui praevia pietatis face illexerunt curiosos.m Paschale tempus feriatos

etiam addidit dies, quibus vicinorum plerumque Parochorum famulitium Eccle

siae Praecepto satisfaciebat. Catecheses singulis habitae Dominicis, rudém pue

121 Annus] Anno Κ; Annl W

122 Superioris mors] R. P. Wenc. Kolcžawa superior moritur. in marg. add. Μ

123 prompte] promte W

124 poenitentiae tribunali.] tribunali poenitentibus. К

125 duo Societatis Nostrae Sacerdotes] P. Adamus Forster et P. Gabriel Giibl in marg. add. Μ

126 duo Societatis Nostrae Sacerdotes Anno 1680] Societatis Nostrae Sacerdotes duo W 127

accurreret] ex remotioribus locis, add. W 128

sunt,} add. K, W 129

fluxerat,\ от. K, W 130 Loci Dominorum familiaeque ] DDnrum familiaeque K; DDnorum loci familiae

que W 131

curiosos] cursuros K, W

103



MARTIN SVATOŠ

ritiam ad отпет amussim erudiere ad solatium Parentum, vicinorum pudorem. At conversatione crebra variae superstitiones sublatae, introductus aquae lu

stralis usus, sacrae cerae atquem granorum S. Joannae aestimatio, compositae

graviores domesticorum dissensiones, imprecationes et blasphemiae abolitae;

Missarum ferialibus diebus frequentatio persuasa. A primordio Anni pro peste

avertenda institutae singulis Dominicis et festis diebus post meridiem preces cum accursu vicinorum. Orabatur praemisso pro circumstantia temporis devo

to cantu, Corona fíeatissimae Virginis, quammpietatem coronabant de S. Rosa

lia caeterisque pro peste avertenda Patronis piae cantiones,134 data Eucharisti

co Deo benedictione. Quae pietas caeteris hebdomadae feriis communis perdu ravit adeo, ut dato campanae signo agros inter atque operas populus in genua

procumberet, iratum Numen placaturus, etiamnum perdurante pia consuetudi

ne. Subventum pauperibus et eleemosynis et medicinis, praesertim pupillis et Vi

duis; impetrata in variis necessitatibus Л/ustrissimorum Loci Dommorum gratia et auxilium. Instruximus ad alliciendum pium populum maiori augendae devo

tioni Cunas nato Deo et sepulchrum Dei hominis emorientis,135 eleganti caelo

elaboratum doctiorique penicillo illustratum. Confluxit ad intuendum tota vici

nia ///ustrissim/.v singulis horis alternis praelucentibus. Pari136 labore desudatum

pro festo Theophoriae, quo et ad copiosissimum Auditorem dictum cum solatio

et maior templi ara illustrius investita. Maior haec inter montana excrevisset

messis, nisi sementem herbidam viciniae lues praecidisset, dilapsis ad tutiora

loci Dominis. Нос quoque поп parvi zeli indicium, quod exduobus his, qui mon

tana ista excolebant,137 Missionariis, unus138 caeteris Kuttenbergae lue praemor tuis Sociis in auxilium prompte advolaveritm populi pereuntis; qui veneno con

tagionis saepe alteratus, reservatus140 est tamen ad maiores pro Dei gloria la

bores subeundos.

Ad Maiorem Dei Gloriam141

132 sacrae cerae atque] agnorum et add. K; sacraeque cerae atque W 133

quam] qua К 134

cantiones] precationes К 135

emorientis,) et add. K, W 136

Pari\ Alio К 137

excolebant] incolebant К 138

unus] P. Adamus Forster in marg. add. Μ 139

advolaverit] advolavit K. W 140 re servat us ] praeservatus К 141 Ad Maiorem De i Gloriam] Omnia ad Majorem Dei gloriam K, W

104



JEZUITSKÉ LITTERAE ANNUAE..

ZUSAMMENFASSUNG Die litterae annuae der Jesuiten und ihre Schilderung des religiosen Lebens in Kutná Hora (Kuttenberg) im Pestjahr 1680

Auf der Grundlage des Jahresberichtes des Jesuitenkollegs Kutna Hora (Kutten

berg) schildert der Beitrag den Verlauf des Pestjahres 1680 in dieser Stadt - gesehen

mit den Augen eines jesuitischen Annalisten. Obwohl die Betrachtungsweise des

Verfassers der litterae amiuae sowohl durch seine soziale Stellung, religiöse Orien

tierung und sein kulturelles Umfeld als auch durch die Spezifik und die Orientie

rung dieser historischen Quelle eingeengt ist, möchte der Autor des vorliegenden

Beitrags auf die Bedeutsamkeit der Jahresberichte der jeweiligen Kollegien, Pro

fesshäuser und der Residenzen der Gesellschaft Jesu als nicht zu vernachlässigende

Quelle für die Kenntnis der Geschichte der Gemeinden, in denen sich das eine oder

das andere Jesuitenkolleg befand, hinweisen. Die litterae annuae (auch nur Annu

ae) sind wichtig nicht nur für das Verständnis der religiösen, sondern auch der kul

turellen und sozialen Geschichte, für das nähere Verständnis der zeitgenössischen Mentalität des Lebens der katholischen Gemeinschaft an Fest- und Feiertagen so

wie im Alltag. Obwohl die Kuttenberger litterae annuae für das Jahr 1680 eine ein

seitige kulturhistorische Quelle bilden, die vorwiegend Auskünfte über deren Ver

fasser bietet (unter anderem werden aus erzieherischen Gründen lediglich die für

die gewünschte Erziehung der Ordensmitglieder geeigneten Informationen ange

führt, sie betrachtet das Leben der Stadt lediglich unter religiösen Aspekten, sie lässt

die Aktivitäten anderer kirchlicher Institutionen und mehr noch das Verhalten der

königlichen Ämter oder die Maßnahmen der Selbstverwaltungen der Gemeinden

außer Acht, sie berichtet nichts über das, was das Volk gegen die Pest unternahm

oder über andere "inoffizielle" Reaktionen auf die verheerende Seuche, sie ignoriert die Reaktionen Andersgläubiger usw.) und obwohl ihre Aussagekraft keineswegs überschätzt werden darf und sie auf alle Fälle mit Informationen anderer Quellen zu

konfrontieren, zu ergänzen und zu korrigieren ist, liegt ihr Nutzen nach Meinung des Autors dieses Beitrages vor allem darin, dass sie uns ein konkretes aber auch

detailliertes Bild des religiösen Lebens einer böhmischen Stadt im Alltag und an

den Feiertagen des Pestjahres 1680 als sonstige Quellen liefert.

Der Artikel bringt zunächst einen Abriss der Entwicklung der jesuitischen peri odischen Berichte von der Anfangszeit der Gesellschaft Jesu bis zu der späteren

Ausformung der litterae annuae, so wie sie von der zum ersten Mal 1579 herausge

gebenen sogenannten Formula scribendi vorgeschrieben wurde, in deren Abschnitt

De litteris Annuis die Form, der Inhalt sowie die Struktur der Jahresberichte verein

heitlicht und festgelegt wurde. Diese Instruktion, in die später noch weitere ältere

Anleitungen und Anweisungen aufgenommen wurden, war später Bestandteil des

sogenannten Institution Societatis Jesu, einer Zusammenfassung sämtlicher grund

legender Festlegungen, Dekrete, Konstitutionen, Regeln und Vorschriften der Ge

sellschaft Jesu. Der Abschnitt De litteris Annuis ist als Nachdruck Anlage dieses

Artikels.

Die Annuae informierten vor allem über die weltweiten Aktivitäten der Jesui

ten, über die Tugenden der Ordensbrüder in Nah und Fern und dienten durch ihre

105



MARTIN SVATOŠ

Vorbilder und nachahmenswerte Beispiele außerdem den Ordensbrüdern als Auf

klärungsschrift im Sinne einer jesuitischen Erziehung (imitatio, aedificatio), selbst

wenn ihre Wirkung auf die außerhalb des Ordens lebenden Menschen nicht auszu

schließen war. Ferner sollten die Berichte das Gefühl der Zusammengehörigkeit der

Ordensmitglieder stärken, ihnen dabei aber gleichzeitig auch höhere Ziele und eine

größere Verantwortung für die Ordensgemeinschaft ins Bewusstsein bringen, und

auf diese Weise leisteten sie bei der Abgrenzung des Ordens gegenüber der übrigen Welt einen beachtlichen Beitrag. Neben der Struktur und der Funktion der Jahres

berichte befasst sich der Autor des Beitrages auch mit der Art ihrer Distribution.

Der Beitrag vergleicht in der Darstellung des jesuitischen Annalisten das religiö se Leben in Kutnä Hora (Kuttenberg) im Jahr 1679 und im Pestjahr 1680. Während

im Jahre 1679 die religiösen Aktivitäten der Stadt (Feierlichkeiten, Abgaben an die

Kirchen usw.) sowie die durch die Jesuiten geleisteten Handlungen (Austeilung der

Sakramente, Armen- und Gefangenenhilfe usw.) wie gewöhnlich verliefen, stand

das Jahr 1680 vollkommen im Zeichen der herannahenden und dann später der aus

gebrochenen Pestepidemie. Der Chronist bringt eine Aufzählung des Wirkens der

Jesuiten des Kuttenberger Kollegs sowie der Residenz in Jenikov während der Pest

zeit, vor allem wird ihre aufopferungsvolle Hilfe für die Pestkranken gewürdigt und

er gibt auch eine chronologische Übersicht über die verstorbenen "Opfer der Chri

stenliebe" (victimae charitatis) aus den Reihen der hiesigen Jesuiten.

Die Annuae aus diesem Jahr schildern auch das Verhalten der Kuttenberger

Bürger in der Pestzeit. Angesichts der allgemeinen Lebensgefahr, die, wie damals

üblich, als Folge des Zorn Gottes angesehen wurde, wuchs die Frömmigkeit und

die Bußfertigkeit der Bewohner der Stadt. Dies zeigte sich in einer verstärkten Ver

ehrung der Heiligen als Patrone der jeweiligen nach sozialer Zugehörigkeit, Alter,

Religion und Beruf gegliederten Gruppierungen der Bevölkerung (St. Barbara, St.

Wenzel, St. Ignaz, St. Franz Xaver), zu denen sich noch der Kult um die Pestschiit

zer wie die St. Rosalie zugesellte. Selbstverständlich nahm in dieser Zeit auch die

Freigebigkeit der Gläubigen gegenüber der Kirchen und Altäre wesentlich zu und

so werden vom Annalisten die Spenden für die von den Jesuiten verwalteten Kir

chen aufgezählt. Neben den individuellen Taten wird in den Annuae auch über Mas

senveranstaltungen zur Abwendung der Pest informiert. Da zur Abwendung der

Pest, die dem erzürnten Gott zugeschrieben wurde, Prozessionen die am weitesten

verbreiteten christlichen Rituale waren, veranstaltete ungeachtet der Gefahr der Ver

breitung der Seuche, die eine solche Anhäufung von Menschen mit sich bringen könnte, im August 1680 das Jesuitenkolleg auf Antrag des Magistrats eine dreitägi

ge Prozession durch die Hauptkirchen der Stadt, deren Verlauf im Bericht geschil dert ist. Zum Schluss erwähnen die Annuae auch die allseitige Würdigung der auf

opfernden karitativen Hilfe der Jesuiten in der Pestzeit, die dem Kuttenberger Kol

leg und den von Jesuiten geleiteten religiösen Kongregationen in der Stadt nicht nur

einen Prestigezuwachs, sondern auch einen finanziellen Nutzen brachte.

In der Anlage zum Artikel findet sich der anhand von drei handschriftlicher

Fassungen zusammengestellte Text der litterae annuae des Kuttenberger Kollegs S. J. aus dem Jahr 1680.

106



Date post:	23-Jan-2017
Category:	Documents
Upload:	phamanh
View:	232 times
Download:	5 times

Jezuitské litterae annuae a jejich podání náboženského života v Kutné Hoře v morovém roce...

Documents