+ All Categories
Home > Documents > Jiří Šalamoun: V Maxipsu Fíkovi se nikdy nic nepředstíralo · 23:00 Planeta Nova DJ´s...

Jiří Šalamoun: V Maxipsu Fíkovi se nikdy nic nepředstíralo · 23:00 Planeta Nova DJ´s...

Date post: 20-Oct-2020
Category:
Upload: others
View: 0 times
Download: 0 times
Share this document with a friend
2
Nejlepší evropské filmy 13:30 Kino Světozor Dnes se budou promítat filmy, oceněné v loňském roce panevropskou cenou Carto- on d‘Or. Ta je každoročně udělována těm nej- lepším z nejlepších. Do nominací se dostávají vítězové vybraných evropských festivalů, mimo jiné i vítězné snímky z Anifilmu. V pásmu tak uvidíte také Periferii – atmosfé- rickou metaforu sociální situace na před- městí francouzských velkoměst. Oscarový zázrak beze slov 15:00 Kino Světozor Magický snímek Červená želva, který vypráví o sebepoznání, lásce, rodičovství, střídaní generací i o vztahu člověka k přírodě, vznikl jako první film proslulého studia Ghibli, jenž byl natočen mimo Japonsko. Zároveň je dubutem známého holandského režiséra Michaël Dudok de Wit, nositele Oscara za krátký film Otec a dcera. Projekce nejzajímavějších filmů z V4 15:00 Loutkové divadlo Ty nejdůležitější a nejúspěšnější filmy produkované v posledních letech v regionu Visegrádské skupiny budete moct zhlédnout dnes od 15 hodin v Loutkovém divadle. Najdete mezi nimi krátkometrážní filmy i části televizních sérií, jejichž výběr připra- vili zkušení mezinárodní koordinátoři z řad Visegrad Animation Forum. Tipy na dnešní den Jiří Šalamoun: V Maxipsu Fíkovi se nikdy nic nepředstíralo www.anifilm.cz Spolupracoval jste jako výtvarník s několika významnými režiséry, jak k tomu došlo? Nejdřív mne oslovil pan Brdečka, jestli bych se nechtěl podílet na adaptaci Nervala, kterou právě připravoval. Ale já jsem zrovna v té době ilustroval Posledního Mohykána, a to byla spousta kreseb, a kromě toho jsem připravoval grafickou podobu obálek jedné z edic Mladé fronty, takže jsem to musel s díky a politováním odmítnout. Nakonec s ním dělal Pomstu kolega Mirek Štěpánek, což pochopitelně dopadlo skvěle. Pak se na mě obrátil pan Bedřich a v roce 1976 jsme zadaptovali Čechovovu Kaštanku. Chystali jsme se také natočit některou ze starších amerických detektivek, ale to už jsme se věnovali Maxipsu Fíkovi, a detektivku odkládali a odkládali. Jak probíhala spolupráce s Václavem Bedřichem? Pan Bedřich je dokonalý profesionál, dodával všechno včas a perfektně připravené, takže se téměř vůbec nepředělávalo, protože dopředu přesně věděl, co chce. Přitom jeho scénáře ponechávaly výtvarníkům hodně prostoru. Šestadvacet dílů Maxipsa Fíka, který měl velkou odezvu u širokého publika, jsme točili průběžně od roku 1975 asi až do roku 1986. Jeho „lehká“ poloha mi vlastně nejvíc vyhovovala. Nikdy se tu nepředstíralo, že jde o něco jiného, než čím ten seriál skutečně byl. Ale současně sem pronikala ironie spojená s viděním světa, a to i toho, který nás bezprostředně obklopoval, a přitom nenásilně a vizuální formou. V roce 1977 jste pak s Jaroslavem Bočkem udělali Román mourovatého kocouraVáclav Bedřich zdůrazňoval ve svých filmech vizualitu. Bočkovi šlo hodně o literární stránku, o scénář, v daném případě moralitu. Mně se zdál Román mourovatého kocoura trochu pomalý, já osobně bych dal přednost rychlejšímu tempu. Šlo o velmi náročný ploškový film, ale celá ta pracnost byla zřejmá, jen když jste se rozhlédl po svém pracovním stole – v projekci ji naštěstí nebylo vidět. Určitá závažnost, která tvořila neoddělitelnou součást Trnkovy loutkové tvorby, kterou Boček dobře znal, se musela vždycky stejně významně promítnout do filmu ploškového. A to se myslím v tomto případě stalo. Pokračování rozhovoru na další straně Cenu za celoživotní přínos animované tvorbě si letos z Anifilmu neodváží režisér, ale výtvarník. Lépe řečeno v kontextu české animace maxivýtvarník. Jiří Šalamoun se totiž zapsal do povědomí diváků především díky nezapomenutelné postavě Maxipsa Fíka. Na kontě má ale i spolupráci s Jiřím Brdečkou či Václavem Merglem. Otiskujeme ukázku z dobového rozhovoru, který připravil Stanislav Ulver pro časopis Film a doba. Výstavy 10:00 – 18:00 Jiří Šalamoun – Maxipsem v animaci (Dům Štěpánka Netolického) 10:00 – 18:00 Loutka žije! (Dům Štěpánka Netolického) 10:00 – 18:00 Italská výtvarná animace (foyer Divadla J. K. Tyla) 10:00 – 18:00 Pokoj (Festivalové centrum) hudební program 23:00 Planeta Nova DJ´s (Festivalový stan) ZDARMA A BEZ AKREDITACE Projekce v Sále České televize (Roháč) Projekce v kině Aurora Víkendové projekce pro děti ve Schwarzenberském sále Dětská divadelní představení v zámeckém parku ČEZ Škola animace (animační dílny) v 1. patře Roháče Půlnoční projekce v kině Světozor Večerní open-air projekce na Masarykově náměstí Festivalový stan (mimo koncerty) Setkání s tvůrci v Zámecké kavárně Výstava Italské výtvarné animace ve foyer Divadla J. K. Tyla Alza VR centrum ve 2. patře Festivalového centra Světelná instalace Pokoj v přízemí Festivalového centra Festivalový deník ÚTerý 2. 5 . 2017 ANIFILM Festivalový deník vydává a tiskne Anifilm jako příležitostnou tiskovinu k festivalu Anifilm 2017. Autorky textů: Malvína Balvínová, Miroslava Janičatová Luštění: Kateřina Korbařová Korektury: Jaroslav Balvín Překlady: Lukáš Wicha Ilustrace: Marek Náprstek Komiks: Jan Saska Design: Jan Šimsa IT vybavení festivalu zajišťuje ARGON systems Třeboň. Kompletní festivalový program
Transcript
  • Nejlepší evropské filmy13:30 Kino Světozor

    Dnes se budou promítat filmy, oceněné v loňském roce panevropskou cenou Carto-on d‘Or. Ta je každoročně udělována těm nej-lepším z nejlepších. Do nominací se dostávají vítězové vybraných evropských festivalů, mimo jiné i vítězné snímky z Anifilmu. V pásmu tak uvidíte také Periferii – atmosfé-rickou metaforu sociální situace na před- městí francouzských velkoměst.

    Oscarový zázrak beze slov15:00 Kino Světozor

    Magický snímek Červená želva, který vypráví o sebepoznání, lásce, rodičovství, střídaní generací i o vztahu člověka k přírodě, vznikl jako první film proslulého studia Ghibli, jenž byl natočen mimo Japonsko. Zároveň je dubutem známého holandského režiséra Michaël Dudok de Wit, nositele Oscara za krátký film Otec a dcera.

    Projekce nejzajímavějších filmů z V415:00 Loutkové divadlo

    Ty nejdůležitější a nejúspěšnější filmy produkované v posledních letech v regionu Visegrádské skupiny budete moct zhlédnout dnes od 15 hodin v Loutkovém divadle. Najdete mezi nimi krátkometrážní filmy i části televizních sérií, jejichž výběr připra-vili zkušení mezinárodní koordinátoři z řad Visegrad Animation Forum.

    Tipy na dnešní den

    Jiří Šalamoun: V Maxipsu Fíkovi se nikdy nic nepředstíralo

    www.anifilm.cz

    Spolupracoval jste jako výtvarník s několika významnými režiséry, jak k tomu došlo?

    Nejdřív mne oslovil pan Brdečka, jestli bych se nechtěl podílet na adaptaci Nervala, kterou právě připravoval. Ale já jsem zrovna v té době ilustroval Posledního Mohykána, a to byla spousta kreseb, a kromě toho jsem připravoval grafickou podobu obálek jedné z edic Mladé fronty, takže jsem to musel s díky a politováním odmítnout. Nakonec s ním dělal Pomstu kolega Mirek Štěpánek, což pochopitelně dopadlo skvěle. Pak se na mě obrátil pan Bedřich a v roce 1976 jsme zadaptovali Čechovovu Kaštanku. Chystali jsme se také natočit některou ze starších amerických detektivek, ale to už jsme se věnovali Maxipsu Fíkovi, a detektivku odkládali a odkládali.

    Jak probíhala spolupráce s Václavem Bedřichem?

    Pan Bedřich je dokonalý profesionál, dodával všechno včas a perfektně připravené, takže se téměř vůbec nepředělávalo, protože dopředu přesně věděl, co chce. Přitom jeho scénáře ponechávaly výtvarníkům hodně prostoru. Šestadvacet dílů Maxipsa Fíka, který měl velkou odezvu u širokého publika, jsme točili průběžně od roku 1975 asi až do roku 1986. Jeho „lehká“ poloha mi vlastně nejvíc vyhovovala. Nikdy se tu nepředstíralo, že jde o něco jiného, než čím ten seriál skutečně byl. Ale současně sem pronikala ironie spojená s viděním světa, a to i toho, který nás bezprostředně obklopoval, a přitom nenásilně a vizuální formou.

    V roce 1977 jste pak s Jaroslavem Bočkem udělali Román mourovatého kocoura…

    Václav Bedřich zdůrazňoval ve svých filmech vizualitu. Bočkovi šlo hodně o literární stránku, o scénář, v daném případě moralitu. Mně se zdál Román mourovatého kocoura trochu pomalý, já osobně bych dal přednost rychlejšímu tempu. Šlo o velmi náročný ploškový film, ale celá ta pracnost byla zřejmá, jen když jste se rozhlédl po svém pracovním stole – v projekci ji naštěstí nebylo vidět. Určitá závažnost, která tvořila neoddělitelnou součást Trnkovy loutkové tvorby, kterou Boček dobře znal, se musela vždycky stejně významně promítnout do filmu ploškového. A to se myslím v tomto případě stalo.

    Pokračování rozhovoru na další straně →

    Cenu za celoživotní přínos animované tvorbě si letos z Anifilmu neodváží režisér, ale výtvarník. Lépe řečeno v kontextu české animace maxivýtvarník. Jiří Šalamoun se totiž zapsal do povědomí diváků především díky nezapomenutelné postavě Maxipsa Fíka. Na kontě má ale i spolupráci s Jiřím Brdečkou či Václavem Merglem.

    Otiskujeme ukázku z dobového rozhovoru, který připravil Stanislav Ulver pro časopis Film a doba.

    Výstavy10:00 – 18:00 Jiří Šalamoun – Maxipsem v animaci (Dům Štěpánka Netolického)10:00 – 18:00 Loutka žije! (Dům Štěpánka Netolického)10:00 – 18:00 Italská výtvarná animace (foyer Divadla J. K. Tyla)10:00 – 18:00 Pokoj (Festivalové centrum)

    hudební program23:00 Planeta Nova DJ´s (Festivalový stan)

    ZDARMA A BEZ AKREDITACE Projekce v Sále České televize (Roháč) Projekce v kině AuroraVíkendové projekce pro děti ve Schwarzenberském sáleDětská divadelní představení v zámeckém parku ČEZ Škola animace (animační dílny) v 1. patře Roháče Půlnoční projekce v kině Světozor Večerní open-air projekce na Masarykově náměstí Festivalový stan (mimo koncerty) Setkání s tvůrci v Zámecké kavárněVýstava Italské výtvarné animace ve foyer Divadla J. K. TylaAlza VR centrum ve 2. patře Festivalového centra Světelná instalace Pokoj v přízemí Festivalového centra

    Festivalový deníkÚTerý 2 . 5. 2017ANIFILM

    Festivalový deník vydává a tiskne Anifilm jako příležitostnou tiskovinu k festivalu Anifilm 2017.

    Autorky textů: Malvína Balvínová, Miroslava JaničatováLuštění: Kateřina KorbařováKorektury: Jaroslav BalvínPřeklady: Lukáš WichaIlustrace: Marek NáprstekKomiks: Jan SaskaDesign: Jan Šimsa

    IT vybavení festivalu zajišťuje ARGON systems Třeboň.

    Kompletní festivalový program ↓

  • Letos opět zveme malé animátory do naší animační dílny, která probíhá v prvním patře KCC Roháč od 2. do 6. května vždy od 9:30 do 16:30 hodin. ČEZ ŠKOLA ANIMACE seznámí děti s procesem tvorby animova-ných filmů, které se letos ponesou v duchu tvorby energie. Děti si pod vedením lektorů samy vyrobí vlastní animovaný film, na němž se podílejí od nápadu přes přípravu scénáře až po samotnou animaci. Snímky vytvořené v ČEZ ŠKOLE ANIMACE budou vyhodnoceny odbornou porotou a tři nejlepší budou oce-něny na oficiálním zakončení festivalu. Tvůr-ce nejlepšího filmu se může těšit na poukaz věnovaný společností ČEZ na víkendové zapůjčení elektromobilu pro celou rodinu.

    Současně s festivalem Anifilm se v Třeboni uskutečňuje již 5. ročník industry programu s názvem Visegrad Animation Forum (VAF). Jde o největší středo- a východoevropskou platformu, sloužící ke vzdělávání profesio-nálů a budování animačního trhu. Pomáhá budovat koprodukční vztahy, příležitosti k financování projektů a v neposlední řadě prezentuje to nejúspěšnější, co za poslední období ve visegrádských regionech vzniklo. VAF každoročně otevírá soutěžní sekci pro projekty krátkých animovaných filmů, seriálů a televizních speciálů. Součástí even-tu je lektoring projektů za účasti nejlepších evropských odborníků nebo možnost pre-zentovat projekt před odborným publikem a profesionály z televizí střední a východní Evropy. Sekce VAF New Talents prezentuje práce mladých kreativních talentů zejména na světových filmových festivalech a profesio-nálních fórech. VAF Red Bricks zase spolupracuje s národními kinematografickými fondy a televizemi s cílem usnadnit financování animovaných projektů. Kromě 160 evropských filmových profesionálů se VAFu letos zúčastní také producenti z Jižní Koreje a Kanady.

    Projekční místnost v přízemí festivalového centra je koncentrátem snahy a talentu studentů ateliéru filmové a televizní grafiky na UMPRUM vytvořenou původně pro pátý ročník akce zvané Pokoje. Na mnohotvaré projekční plochy ukotvené v místnosti ne-chává každý autor promítat svou autorskou animaci, výsledný nestandardní video-mapping tak nabízí širokou škálu výtvarných a animačních stylů od kreslené počítačové animace po abstraktní vzorce malované „pod kamerou“, a je tak okénkem do velmi pestré tvorby již zmíněného ateliéru.

    ČEZ ŠKOLA ANIMACECo je Visegrad Animation Forum?

    A pak už došlo k oné dlouho očekávané spolupráci s Jiřím Brdečkou?

    Ano, bylo to asi v roce 1978, když jsme společně dělali Lááásku, ironický příběh o přátelství člověka a pavouka fatálně zakončený v okamžiku, kdy se na scéně objeví žena. Připravovat něco s panem Brdečkou, jak vám jistě řekne každý, kdo ho znal, mělo svůj půvab. V případě Lááásky jsem mu sice musel trochu couvnout, původ-ně jsem ji výtvarně koncipoval jako trochu drsnější film. Pan Brdečka mi ovšem řekl, že tohle už není pavouk z jeho povídky, ale z Hieronyma Bosche (smích). I to, co nakonec ve filmu vidíte, by zřejmě byl chtěl mít trochu fajnovější, jemnější a elegantnější, ale já jsem tu všeobecně panující atmosféru přílišného krásna a estetična neměl zase tolik rád, takže jsem se snažil o větší míru věcnosti a expre-sivnější vizuální polohu. A pan Brdečka, tolerantní a chápající, to přijal.

    Mezi režiséry, se kterými jste spolupraco-val, patřil také Václav Mergl (v loňském roce oceněný na Anifilmu Cenou za celoživotní přínos animovanému filmu – pozn. red.).

    Ani tahle spolupráce nevznikla, tuším, napoprvé, i o ní jsme uvažovali už dřív – a pak mi paní doktorka Merglová napsala „přímo na tělo“ takový zvláštní horor, který se původně jmenoval Sestřičky a nakonec Sestřeničky. Možná jsem opět trochu tlačil na to, aby se jeho rytmus někde zrychlil, obrázky v kreslených scénářích jsem koncipoval jako hodně pohyblivé, ale dělal jsem na tom filmu s Merglovými velice rád. Jen bych chtěl ještě připomenout, že velmi důležitou roli ve všech těch filmech hráli především skvělí animátoři jako třeba pan Hekrdla, a vůbec celý štáb, a že jsem si to uvědomoval a nezapomněl jsem na to.

    Grafik, ilustrátor, výtvarník animovaných filmů Jiří Šalamoun je narodil 17. dubna 1935 v Praze. Vystudoval tam akademii výtvarných umění (1953-1961) a v letách 1990-2003 vedl Ateliér grafiky a iluptrace na vysoké škole uměleckoprůmyslové. V ob-dobí 1960 – 1989 vytvořil na 20 filmových plakálů. První animovaný film, na kterém se podílel, byla adaptace Čechovovy povídky Kaštanka o zaběhlém psu, kterého se ujal cirkusový artista. S Jilím Brdečkou natočil folm láááska o přátelství starého mládence

    a pavouka, které neskončilo dobře, a s reži-sérem Jaroslavem Borkem Román mourova-tého kocoura, jehož čtyřnohý protagonista byl na záchytce mistr v chytání bílých myší alkoholiků. Nejznámější jsou ale večerníčky o Maxipsu Fílovi. Jiří Šalamoun vydal mimo jiné i sbírku básní Počasí na vraždu aneb sil-ná dobrá vůle. Své sno popsal v knize Nahá obryně aneb v pondělí ďábel nemůže, já mám zas něco v úterý. Z toho všeho je vidět, že pan Šalamoun je muž mnoha talentů. dentských filmů, to je teprve něco!

    Světelná instalace ve festivalovém centru

    Krátký film Sestřeničky, který natočil Václav Mergl s Jiřím Šalamounem jako výtvarníkem, napsala paní Pavla Merglová Šalamounovi ,,přímo na tělo . Tento horor se ale původně měl jmenovat _ _ _ _ _ _ _ _ _ .Jestli vás původní název filmu zajímá, budete muset vyluštit následující popletený text: Pozorně ho přečtěte a opravte v něm všechny chyby. Ze správných písmenek sestavte zamýšlený název filmu.

    ,,

    Foto: Archiv Jiřího Šalamouna

    Foto: Archiv UMPRUM


Recommended