JIŘÍ PRSKAVEC

DESATEROFAIR PLAY

PODZIMNÍ FINIŠŠKOLNÍCH SOUTĚŽÍ

FOTBALOVÝVÝLET

Splněný olympijský sen

DO TOHO!MAGAZÍN ŠKOLNÍHO SPORTU |5|2018

PF2019

O B S A H4 Letem školním sportovním světem

momenty hledáčkem fotografů

6 Hvězda Jiří Prskavec rozhovor o sportu a o životě

9 Olympijská myšlenka symboly olympismu

10 McDonald’s Cup fotbalový výlet do Dortmundu

12 Přespolní běh republikové finále v Hradci Králové

14 Středoškolský atletický pohár republikové finále v Ostravě

16 Kvalifikace fotbalového MS republikové finále v Jihlavě

18 Ceny za rozvoj školního sportu shromáždění delegátů v Praze

20 Sportuj ve škole rozhovor se Zdeňkem Moštěkem

22 Výtvarná soutěž vybrané kresby školáků

FOTO NA OBÁLCE archiv J. Prskavce

Milé kolegyně a milí kolegové,

ubíhají poslední dny letošního roku a mě těší, že se zaním můžeme společně ohlédnout s úsměvem. Díky vzá-jemné spolupráci se nám podařilo naplnit dny školačeka školáků radostí ze sportu: uspořádali jsme pro něstovky školních soutěží s nejrůznějším sportovním za-měřením. Zároveň jsme úspěšně zahájili projekt „Spor-tuj ve škole“, který iniciuje pravidelný pohyb dětí vrámcimimoškolních aktivit, apřiblížili jsme se tak původnímuposlání naší Asociace školních sportovních klubů.

Ráda bych vám všem poděkovala za obrovské nasa-zení, s jakým jste se podíleli na tom, aby byly sportovníchvíle pro všechny žáky a studenty nezapomenutelné.Na základě vaší obětavé práce se nám daří vytvářet svět

školního sportu čím dále tím zábavnější! Chtěli jsme vám rovněž připomenout, jak inspi-rující jsou pro děti pohybové aktivity, a proto jsme vyzvali žáky všech škol, aby nakreslilisvého tělocvikáře ve své sportovní hodině. Nejpodařenější obrázek vytvořil podklad pro PF2019, které vidíte níže; další ohodnocené výtvory si můžete prohlédnout na poslední dvou-straně tohoto čísla.

Milé čtenářky amilí čtenáři: přeji vám, abyste si každý den nového roku užívali minimálnětak, jak si ho díky vám užívají vítězové školních sportovních soutěží.

Milé kolegyně a kolegové tělocvikáři, trenéři a cvičitelé: přeji vám úspěšný rok 2019v osobním i profesním životě.

Svatava Ságnerováviceprezidentka AŠSK ČR

DO TOHO! Magazín školního sportu. Číslo: 5 / 2018, zdarma. Vydává: Asociace školních sportovních klubů ČR, z.s.,José Martího 3, 162 00 Praha 6 – Veleslavín, IČ: 45773688, vychází 5x ročně (aktuální vydání 18. 12. 2018).Redakce: šéfredaktor Petr Kocek, hlavní redaktorka Katarína Železná, grafika Otto Šleger, korekturyKateřina Maršálová. Redakční rada: Katarína Železná, Svatava Ságnerová, Petr Kocek. Kontakt na redakci: zelezna@assk.cz Registrace: MK ČR E 22660

Spadl jsi někdy do vody a topil ses?Jako malé dítě, později…To nikdy, ten náš sport je bezpečnější, nežse na první pohled zdá.

Eskymácký obrat ti šel hned?Člověku chvilku trvá, než chytne tensprávný grif. Ale pak už to šlo docela rychle.Za jednu zimu jsem se to v bazénu naučil.

Bylo lepší trénovat pod mamkou, nebopod tátou?Pod mamkou to bylo víc hraní, pod tátouje to opravdový trénink. Všechno měloněco do sebe a nedá se říct, co je lepší a cohorší. Já jsem spokojený.

Kdo z nich měl na tvé rozhodnutí jez-dit divokou vodu větší vliv?Ani jeden, a vlastně oba. Ten sport jsem sivybral sám, ale díky rodičům jsem k němuměl velice blízko. Objížděl jsem s nimi svě-tové závody a sledoval všechno to dění, ten

Jiří PrskavecNarozen: 18. května 1993 v MělníkuVýška/váha: 173 cm/69 kgDisciplína: vodní slalom, kajak K1Web: www.jiriprskavec.cz

ÚspěchyMS: mistr světa K1 Londýn 2015, hlídkyLondýn 2015, mistr světa hlídky Pau 2017,stříbro K1 Praha 2013, stříbro hlídky DeepCreek 2014, stříbro K1 Rio 2018, bronzhlídky Rio 2018.ME: zlato K1 Krakov 2013, zlato hlídky MEKrakov 2013, zlato K1 Vídeň 2014, zlato K1i hlídky Liptovský Mikuláš 2016, zlato hlídkyTancen 2017, zlato hlídky Praha 2018,bronz Le Seu d’Urgell 2011, bronz Tancen2017, bronz Praha 2017.OH: bronz K1 Rio 2016, bronz OH mládežeSingapur 2010.

5/2018 7

Na vodě jezdila i maminka Mar-cela, která ho užila zacházets pádlem. Když vyrůstal, muselse poprat s nemocí kyčlí, vlastně

skoro rok nemohl chodit. Rychle se okle-pal a s ještě větší vervou se vrhnul mezislalomové branky. Získal tituly mistra Ev-ropy i světa, má bronz z olympiády. A tonení všechno, chce ještě víc. „Člověk mápořád nějaké sny,“ říká.

Kdy ses poprvé posadil do lodě?Přemýšlím. Samostatně to mohlo být takv pěti letech. Ovšem poprvé jsem v ní sedělnejspíš s mámou, to my mohli být tři roky.Ale to si úplně přesně nepamatuju.

K vodě jsi měl vždycky blízko, že?Měl. Od malička jsem vyrůstal kolem di-voké vody, protože tehdy ještě táta aktivnězávodil. A já se tam motal mezi závodníkya loděmi.

Bylo vůbec myslitelné, že bys zběhl odkanálu k jinému sportu?Pozor, mým prvním sportem nebyla kano-istika. Začínal jsem se sjezdovým lyžová-ním. Ale k vodě mě to táhlo vždycky.

Zkoušel jsi ještě další sporty? Nebo jsina některé, jak se říká, levej?Nikdy mi to moc nešlo v kolektivu, ani netak, že bych nebyl schopný hrát týmově,ale neumím moc číst hru, takže přihrávkychodí většinou k protihráči.

Uměl jsi dřív pádlovat než psát a počítat? Nejspíš ne. Poprvé jsem si řekl, že umímpádlovat až tak kolem dvanácti let. A to užjsem četl a psal docela dobře.

S PROUDEM NEMÁ CENU SE RVÁTPětadvacetiletý kajakář Jiří Prskavec vyrůstal vlastně na loděnici, motal sekolem řeky. Začali mu říkat »malej Jířa«, tu přezdívku má po tátovi Jiřím,kajakářském reprezentantovi.

6 5/2018

H V Ě Z D A

>>>

cvrkot. To mě asi ovlivnilo nejvíc, protožeuž jako malý jsem si říkal: Tady bych chtěljednou startovat, takhle dobrý jednou budu.

Pamatuješ si tedy tátu, když ještě jez-dil?Mámu jsem nikdy závodit neviděl, ale co setýká táty, pamatuju si jeho poslední se-zonu, byl pro mě hrdina. On závodila mamka dělala týmovou fyzioterapeutku.

Co tvoje první loď, nějaká děravá bárka?To ani ne, byla to vlastně jedna z tátovýchlodí, kterou napřed prodal a pak odkoupilpro mě zpátky. Akorát, že ji napřed trochuopravil. Takže děravá opravdu nebyla.

Na svém webu máš napsáno, že jsi zlo-mil 13 pádel. Jak k tomu dochází? Ně-jaké jsi zničil vzteky?Pádlo, stejně jako všechno vybavení,stárne. A po čase už prostě nevydrží stejnějako na začátku. A pak stačí, když se blbě

zabere o dno, a je to. Nicméně já pádlalámu opravdu jenom výjimečně. A vztekyje nelámu, zase tak levná nejsou.

Šlo ti to líp na vodě nebo ve škole?Ze začátku, dokud jsem školu stíhal, tak mišlo oboje. Ovšem postupem času se to pře-houplo k té vodě.

Proplouval jsi předměty stejně hladcejako mezi brankami?Stejná odpověď jako u předchozí otázky.Dokud jsem školu stíhal...

Co tě vůbec nebavilo?Neměl jsem rád výtvarku, hudebku a nejvícze všeho asi dějepis.

Základku jsi zvládnul v klidu, co po-kračování školní docházky?Po základní škole jsem se dostal na gymná-zium. Ten jsem ale dělal kvůli závodní o dvaroky déle, než je běžné. A momentálně jsem

Člověk má pořádnějaké sny.„

Chcete, aby se psalo o vaší škole a vašem sportování?Pořádáte nějakou akci, nebo jste se jiné zúčastnili?Tak se nám ozvěte! Dáme o tom vědět ostatním.

www.assk.cz

facebook.com/asskcr

VÝZNAMNÍ PARTNEŘI

I N F O

LETEM ŠKOLNÍM SPORTOVNÍM SVĚTEMMOMENTY ŠKOLNÍHO SPORTU HLEDÁČKEM FOTOGRAFŮ

FOTBALOVÁKVALIFIKACE NA MS

STŘEDNÍCH ŠKOL6. 11. 2018 Jihlava

PŘESPOLNÍ BĚH – REPUBLIKOVÉ

FINÁLE BĚHÁMES BK TOUR

18. 10. 2018 Hradec Králové

� Studenti z pražského Gymnázia Nad Štolou postoupili na světový šampionát do Bělehradu.

Fotbalové nasazení vítězů (v modrém dresu).

� Hromadný start dívek ze základních škol.

Vítězka Simona Bartošová z opavské ZŠ Englišova na trati.

�

�

5/2018 5

TEAMGYM JUNIOR – REPUBLIKOVÉ FINÁLE30. 11.– 1. 12. 2018 Třebíč

STOLNÍ TENIS – REPUBLIKOVÉ FINÁLE20.–21. 11. 2018 Vlašim

� Frýdecko-místecká 11. ZŠ Jiřího z Poděbrad se stala nejúspěšnějšíškolou republikového finále v teamgym junior.

Malá ukázka velkých dovedností z Třebíče.

� Jeden za všechny, všichni za stůl…

STŘEDOŠKOLSKÝ ATLETICKÝ POHÁR12. 12. 2018 Ostrava

� Soustředění v koulařském kruhu.

Ceny vítězům z Třince předávala bývalá překážkářka Denisa Rosolová.

�

� Stolní tenisté v akci.

�

Na vodě jezdila i maminka Mar-cela, která ho učila zacházets pádlem. Když vyrůstal, muselse poprat s nemocí kyčlí, vlastně

skoro rok nemohl chodit. Rychle se okle-pal a s ještě větší vervou se vrhnul mezislalomové branky. Získal tituly mistra Ev-ropy i světa, má bronz z olympiády. A tonení všechno, chce ještě víc. „Člověk mápořád nějaké sny,“ říká.

Kdy ses poprvé posadil do lodě?Přemýšlím. Samostatně to mohlo být takv pěti letech. Ovšem poprvé jsem v ní sedělnejspíš s mámou, to mi mohly být tři roky.Ale to si úplně přesně nepamatuju.

K vodě jsi měl vždycky blízko, že?Měl. Od malička jsem vyrůstal kolem di-voké vody, protože tehdy ještě táta aktivnězávodil. A já se tam motal mezi závodníkya loděmi.

Bylo vůbec myslitelné, že bys zběhl odkanálu k jinému sportu?Pozor, mým prvním sportem nebyla kano-istika. Začínal jsem se sjezdovým lyžová-ním. Ale k vodě mě to táhlo vždycky.

Zkoušel jsi ještě další sporty? Nebo jsina některé, jak se říká, levej?Nikdy mi to moc nešlo v kolektivu, ani netak, že bych nebyl schopný hrát týmově,ale neumím moc číst hru, takže přihrávkychodí většinou k protihráči.

Uměl jsi dřív pádlovat než psát a počítat? Nejspíš ne. Poprvé jsem si řekl, že umímpádlovat až tak kolem dvanácti let. A to užjsem četl a psal docela dobře.

S PROUDEM NEMÁ CENU SE RVÁTPětadvacetiletý kajakář Jiří Prskavec vyrůstal vlastně v loděnici, motal sekolem řeky. Začali mu říkat »malej Jířa«, tu přezdívku má po tátovi Jiřím,kajakářském reprezentantovi.

6 5/2018

H V Ě Z D A

Člověk má pořádnějaké sny.„

Spadl jsi někdy do vody a topil ses?Jako malé dítě, později…To nikdy, ten náš sport je bezpečnější, nežse na první pohled zdá.

Eskymácký obrat ti šel hned?Člověku chvilku trvá, než chytne tensprávný grif. Ale pak už to šlo docela rychle.Za jednu zimu jsem se to v bazénu naučil.

Bylo lepší trénovat pod mamkou, nebopod tátou?Pod mamkou to bylo víc hraní, pod tátouje to opravdový trénink. Všechno měloněco do sebe a nedá se říct, co je lepší a cohorší. Já jsem spokojený.

Kdo z nich měl na tvé rozhodnutí jez-dit divokou vodu větší vliv?Ani jeden, a vlastně oba. Ten sport jsem sivybral sám, ale díky rodičům jsem k němuměl velice blízko. Objížděl jsem s nimi svě-tové závody a sledoval všechno to dění, ten

Jiří PrskavecNarozen: 18. května 1993 v MělníkuVýška/váha: 173 cm/69 kgDisciplína: vodní slalom, kajak K1Web: www.jiriprskavec.cz

ÚspěchyMS: mistr světa K1 Londýn 2015, hlídkyLondýn 2015, mistr světa hlídky Pau 2017,stříbro K1 Praha 2013, stříbro hlídky DeepCreek 2014, stříbro K1 Rio 2018, bronzhlídky Rio 2018.ME: zlato K1 Krakov 2013, zlato hlídky MEKrakov 2013, zlato K1 Vídeň 2014, zlato K1i hlídky Liptovský Mikuláš 2016, zlato hlídkyTancen 2017, zlato hlídky Praha 2018,bronz Le Seu d’Urgell 2011, bronz Tancen2017, bronz Praha 2017.OH: bronz K1 Rio 2016, bronz OH mládežeSingapur 2010.

5/2018 7

>>>

cvrkot. To mě asi ovlivnilo nejvíc, protožeuž jako malý jsem si říkal: Tady bych chtěljednou startovat, takhle dobrý jednou budu.

Pamatuješ si tedy tátu, když ještě jez-dil?Mámu jsem nikdy závodit neviděl, ale co setýká táty, pamatuju si jeho poslední se-zonu, byl pro mě hrdina. On závodila mamka dělala týmovou fyzioterapeutku.

Co tvoje první loď, nějaká děravá bárka?To ani ne, byla to vlastně jedna z tátovýchlodí, kterou napřed prodal, a pak odkoupilpro mě zpátky. Akorát, že ji napřed trochuopravil. Takže děravá opravdu nebyla.

Na svém webu máš napsáno, že jsi zlo-mil 13 pádel. Jak k tomu dochází? Ně-jaké jsi zničil vzteky?Pádlo, stejně jako všechno vybavení,stárne. A po čase už prostě nevydrží stejnějako na začátku. A pak stačí, když se blbě

zabere o dno, a je to. Nicméně já pádlalámu opravdu jenom výjimečně. A vztekyje nelámu, zase tak levná nejsou.

Šlo ti to líp na vodě nebo ve škole?Ze začátku, dokud jsem školu stíhal, tak mišlo oboje. Ovšem postupem času se to pře-houplo k té vodě.

Proplouval jsi předměty stejně hladcejako mezi brankami?Stejná odpověď jako u předchozí otázky.Dokud jsem školu stíhal...

Co tě vůbec nebavilo?Neměl jsem rád výtvarku, hudebku a nejvícze všeho asi dějepis.

Základku jsi zvládnul v klidu, co po-kračování školní docházky?Po základní škole jsem se dostal na gymná-zium. To jsem ale dělal kvůli závodění o dvaroky déle, než je běžné. A momentálně jsem

ve třetím ročníku Vysoké školy tělesné vý-chovy a sportu Palestra.

Vraťme se k vodě, poznáš hned, kdyžvidíš proud na kanále, že ti bude seděta že to půjde?Vidím, jestli se mi líbí nebo ne. Jestli mi sedí,tak to se pozná až časem. Až si kanál a trať pár-krát sjedu.

Rveš se s vodou, nebo se snažíš využít conejvíc proud?Vždy jsem se snažil vodě porozumět a využítji ve svůj prospěch. Než se to člověk naučí,chvíli to trvá. Ale nemá cenu se s proudemrvát.

Dá se říct, že máš cit pro vodu a umíš jičíst? Myslím, že ano.

Který kanál tě nejvíc baví?Určitě můj domácí v Praze Troji. Pak mám mocrád trať v Austrálii, Bratislavě, Londýně. A líbíse mi i ten v Charlotte v Severní Karolíně.

V českém týmu máte tvrdou konkurenci,jak spolu vycházíte?Na to se ptá skoro každý. Nikdo nechce věřittomu, že jsme opravdu všichni v pohodě. Nic-méně je to opravdu tak.

Dá se říct, kdo je z vás aktuálně nejlepší?Nedá. V roce 2017 to zvládli lépe Ondra Tunkas Vítkem Přindišem. No, a v letošním rocejsem byl nahoře zase já. Nicméně ten rozdílmezi úspěchem a neúspěchem je většinou jenten největší závod.

Co pro tebe znamenala účast na olympi-ádě v Riu?Splněný sen. Byla z toho dokonce placka.

Získal jsi bronz. Chtěl bys na té dalšío kousek hezčí barvu?To chce každý, já jsem ze sebe ten den vydalmaximum a věřím, že se mi to jednou povede.

Jak moc těžké bude se v té konkurenci nani dostat?Strašně těžké, jsme aktuálně tři kajakáři v Top10 světového žebříčku. A vím, že na olympiáduchce každý z nás. Bude záležet, jak komu vy-jdou ty nejdůležitější závody, kdy se bude o no-minaci na olympijské hry v Tokiu rozhodovat.

Je těžké dostat se do reprezentace každýrok?Záleží to rok od roku. Člověk se musí na ty dvavíkendové závody připravit, jak nejlépe umí.A chybu muže ze čtyř závodů udělat jen jednu,protože tři se počítají. V loňském roce se jelojen o jedno místo, jelikož kluci byli přednomi-novaní na základě medaile z mistrovství světa.A to bylo velmi těžké. Letos mám tuhle výhodujá, takže si to zase musí užít kluci.

Měl jsi nějaký vzor?Co se týká těch sportovních, tak JaromíraJágra s tátou. Lidsky zase Terryho Foxe (ka-nadský sportovec, jenž přišel kvůli rakoviněo pravou nohu. Během pobytu v nemocnici serozhodl, že s protézou přeběhne Kanadu, abyzískal finance na výzkum rakoviny) a EmilaZátopka.

Dostal jsi někdy pořádně namlácenobrankou?Kolikrát se o ni nepříjemně bouchnu, ale nikdyto nebylo nic vážného.

Už se splnil ten svůj sen, propracovat semezi nejlepší kajakáře světa?Aktuálně jsem mezi nimi. Takže ano. Jenžečlověk má další sny...

Tátu jsi, co do počtu a hodnoty medailí,překonal. Je na tebe pyšný?Určitě a je potřeba říct, že to je i jeho zásluha,takže tu radost spolu sdílíme. Bez něja mamky bych se takhle vysoko nikdy nedo-stal. Jsem jim vděčný, že mě podporovali, po-máhali mi.

Byl na tebe tatínek tvrdý, když se ti ne-chtělo na vodu?Byl na mě tvrdý, když se mi chtělo až moca měl jsem mít volno.

Kolikrát musíte trénovat na začátku se-zony v ukrutné zimě, mrznou ti ruce, vadíti to?Většinou trénuju tak do prosince, je to nepří-jemné, ale člověk si zvykne. I když je fakt, žečlověk kolikrát necítí ruce. Naštěstí už jsoumateriály oblečení na velmi vysoké úrovni.

Kolik jsi toho nacestoval jako dítě?Poměrně dost. Možná víc, než bych si občaspřál. Žil jsem s rodiči dva roky v Kanadě, když

mi bylo čtrnáct. Od té doby vlastně cestujemenepřetržitě. V Česku trávíme maximálně půlroku, zbytek jsme na soustředěních... Do těchčtrnácti let jsme jezdili přes léto na jiné tratě,ale nikdy to nebylo nikam daleko.

A co teď, pořád tě baví přelétávat mezikontinenty, jezdit ze země do země?Baví mě dělat to, co miluji. A k tomu je cesto-vání potřeba, bez toho se můj sport neobejde.Třeba Austrálie je už takový druhý domov. Teďtam budu odlétat už podesáté. A už jsem tamtaky skoro rok žil. Je to nádherná země.

Můžeš uvést vyjma Austrálie jednu zemi,která ti přijde nejhezčí?Je jich víc – třeba Kanada, Nový Zéland. Nejvícse mi líbila jižní Patagonie, ale tam jsem kajakneměl, je tam trochu zima.

Češi jsou národem vodáků. Jezdíš vodujen tak v kánoi?No, tak to už je hodně dávno. Naposled jsmeněco sjeli, když mi bylo tak šest roků.

Na mnoha fotkách jsi se skateboardem.Je to tvoje další vášeň?Moc mě baví, když mám chvíli, jdu si zajezdita prkno si beru s sebou i na cesty. Ale čím jsouzávody blíž, tak se víc bojím. Přece jen si nechcinic udělat.

Na řadě snímků jsi s judistou LukášemKrpálkem, naučil tě na tatami pár triků?S Lukášem jsme se poznali během olympiádyv Riu. Myslím, že jsme si dost podobní. Nic-méně prát bych se s ním nechtěl. A na vodu hovzít nemůžu. Kajak na jeho 110 kilo ne-máme. D

TEXT JAN UHLÍK

FOTO archiv Jiřího Prskavce

8 5/2018

H V Ě Z D A>>>

Sešli jsme se v sobotu brzy ráno naLetišti Václava Havla v Praze.Přestože někteří členové výpravyměli ještě v očích ospalky, kluci

byli plní energie a běhali po hale. „Ještě jsem nikdy neletěl a mám trochu

strach,“ přiznal před startem jeden z ví-tězů. Až ale bude hrát profesionálně a v le-tadle bude trávit každý druhý týden, bátuž se prý nebude. Jeho kamaráda zase přikontrole zavazadel zastavili pracovníci le-tiště. „Našli mi tam nějaké látky, neboco,“ smál se.

FOTBAL V HLAVNÍ ROLI

Přes všechny lapálie jsme ale před poled-nem dosedli na letišti v Düsseldorfu,

VÝLET VÍTĚZŮNA BORUSSII A ZA DARIDOU Na konci května malí fotbalisti z ostravské ZŠKlegova vyhráli celorepublikové finále 21. ročníkuMcDonald’s Cupu a o posledním říjnovém víkendusi užili hlavní cenu. Výlet do Dortmundu na zápastamní Borussie proti berlínské Herthě.

10 5/2018

M c D O N A L D ’S C U P

Setkánís Vladimírem Daridou

odkud jsme autobusem vyrazili k vysně-nému cíli – do Dortmundu. Vydali jsmese směrem žlutočerný úl zvaný SignalIduna Park, kde Borussia hraje domácízápasy. A vskutku, věren své přezdívce,hučelo to v okolí Westfalenstadionu ještěpřed vstupem do útrob arény.  „Moc setěším, fandím Dortmundu, protože tamhraje můj oblíbený hráč MarcoReus,“ chlubil se Štefan, který pohár provítěze McDonald’s Cupu zvedal v dresus číslem 2.

Ještě větší zážitek představovala jižnítribuna stadionu, která je legendárnícoby největší kotel v Evropě. Do jehoochozů se vydá 25 tisíc fanoušků a znátto bylo už před utkáním, kdy se zpívalaklubová hymna You’ll Never Walk Alone.

Nažhavení hráči Dortmundu pak nasoupeře vlétli a potvrzovali, že mají skvě-lou formu. Brzy Herthě vstřelili první góla vypadalo to na jasnou záležitost. Jenžepostupem času se jejich elán vytratil,Reus, Götze, mladík Sancho a spol. se ve-dením i předvedenou hrou uspokojilia nakonec o něj hned dvakrát přišli. Jed-nou v prvním poločase, podruhé i pozměně stran. To už v dresu berlínskýchnastoupil i český reprezentant VladimírDarida. Proto, i když naši výletníci přáliúspěch Borussii, jim nakonec remíza 2:2zas až tolik nevadila. „Trošku jsme pak popoločase začali fandit Herthě,“ usmívalise kluci.

Vláďa jim pak jejich přízeň oplatil a poutkání se s nimi setkal. „Jak se máte? Jakse vám hrálo?“ překřikovali se možná bu-doucí Daridovi nástupci. Pracovitý zálo-žník se se všemi kluky vyfotil, podepsalse do památníčků i na dresy a dal klukůmi jednu důležitou radu. „Makejte. Ma-kejte a nic nevypouštějte, i když se trenérnedívá, ono se vám to pak vrátí,“  slíbilDarida.

Nové zážitky a zkušenosti si kluciz Vítkovic odnesli i do fanshopu Borus-sie, kde si na památku výletu koupili klu-

bové suvenýry. S pruhovanými ponož-kami až do půlky lýtek si to pak pyšněštrádovali k autobusu, který nás už od-vezl zpátky do düsseldorfského hoteluNikko.

NÁVŠTĚVA MĚSTA

Druhý den už jsme na fotbal nešli, alei tak si kluci nedělní program užili. Vylid-něné uličky města jim posloužily jako ne-konečné hřiště, proháněli kamínky cobyfotbalové míče a v kolemjdoucích vzbuzo-vali místy údiv, většinou však úsměv. Pakjsme se projeli v ruském kole, prohlédli siměsto pěkně z výšky a vydali se na letiště.

„Nejvíc si kluci užili zápas. Byla pa-rádní atmosféra, dobrý fotbal,“ hodnotilvýlet jeden z trenérů Michal Kovář. Příštírok jedou vítězové McDonald´s Cupu doMilána na utkání místního AC. „Všembych přál, aby si to mohli užít taky.Krásné ceny jsou i třeba v krajských ko-lech a tenhle výlet je pak zlatýhřeb,“ dodal.

Tak, holky a kluci, za rok v Itálii! D

TEXT a FOTO IMA PRODUCTION / www.mcdonaldscup.cz

5/2018 11

Honba za poháry a medailemi, alehlavně souboj o titul školníchmistrů se odehrál na okruhukolem Stříbrného rybníka

u Hradce Králové. Podzimně zbarvenéstromy lemovaly rozmanitou běžeckoutrať tvořenou trávou i pískem. Rovinatýterén ozkoušelo hned 330 závodníků večtyřech kategoriích. Plné startovní polei nádherné slunečné podzimní počasí do-pomohlo k výjimečným výkonům.

Asi nejokatější vítězství si vysloužila Si-mona Bartošová z opavské ZŠ Englišova,která suverénně ovládla republikové fináleuž v prvních metrech závodu a do cíle do-běhla s velkým náskokem. V kategorii

ZLATÉ BĚŽECKÉ BOJEU STŘÍBRNÉHO RYBNÍKANa trati u Stříbrného rybníka se sešli atleti, fotbalisti, hokejistii lyžaři, aby se utkali o pohár pro nejlepší školní terénní běžce Česka.V dívčí kategorii se z titulů radovaly zástupkyně moravských školz Opavy a Nového Města na Moravě. V kategorii chlapců nenašlapřemožitele česká družstva z Trutnova a Jindřichova Hradce.

P Ř E S P O L N Í B Ě H

středoškoláků se od startu uvelebila na čeleskupinka třech nejrychlejších závodníků,která za sebou tahala zbytek běžeckéhopole. Titul si vysloužil Marek Strnad z jin-dřichohradeckého Gymnázia VítězslavaNováka.

Atletické zápolení přineslo také výji-mečný čin fair play. V průběhu závodutotiž na běžecké trati omdlela jedna z běž-kyň. Hned čtyři děvčata – Barbora Petře-ková z Gymnázia Fr. Palackého (ValašskéMeziříčí), Petra Nohejlová z GymnáziaCheb, Natálie Máchalová a Adéla Prů-chová ze SPŠ strojní a stavební Tábor – seu ní zastavila a poskytla jí pomoc. Hoke-jovou reprezentantku, která se den předzávodem vrátila z hokejového soustře-dění, se jim naštěstí podařilo rychle při-vést ke vědomí. Všechny čtyři „zachrán-kyně“ tak sice přišly o možnost bojovato kvalitní umístění v závodu, vysloužily siale cenu Fair play od pořadatelů a taképotlesk a uznání od soupeřek i diváků. Ví-tězné školy zase obdržely medaile a po-háry, ale také slevové vouchery od Ces-tovní kanceláře BK Tour, jež je hlavnímpartnerem akce. D

TEXT TOMÁŠ MOJŽIŠ, KATARÍNA ŽELEZNÁ

FOTO TOMÁŠ MOJŽIŠ

Kdo a jak dalekokategorie počet délka

zúčastněných tratistarší žáci ZŠ 82 běžců 3150 mstarší žákyně ZŠ 83 běžkyň 1650 mstudenti SŠ 82 běžců 4900 mstudentky SŠ 83 běžkyň 3150 m

DívkyKategorie IV1. ZŠ Englišova, Opava2. ZŠ Sportovní, Tanvald3. ZŠ Komenského, Trutnov

Kategorie V1. Gymnázium V. Makovského, N. Město na M.2. Gymnázium Příbram3. Lepařovo gymnázium, Jičín

ChlapciKategorie IV1. ZŠ Komenského, Trutnov 2. ZŠ Sportovní, Uherské Hradiště3. Gymnázium V. Makovského, N. Město na M.

Kategorie V1. Gymnázium V. Nováka, Jindř. Hradec2. Gymnázium Jeseník3. Gymnázium Dr. A. Randy, Jablonec n. N.

5/2018 13www.assk.cz/sportovni-souteze/republikove-finale

Finále si podmanili studentky Gymná-zia z Mozartovy ulice v Pardubicícha studenti z Gymnázia z třineckéKomenského ulice.

Vyvrcholení Středoškolského atletic-kého poháru se v roce 2018 schovalo doútulné haly v Ostravě. Šestnáct nejlepšíchdružstev z krajských kol mezi dívkami, šest -náct mezi chlapci, za každou školu nejvýšedvanáct reprezentantů se v sedmi disciplí-nách utkalo o poháry a medaile. Na spor-tující středoškoláky „dohlížela“ bývalá at-letka Denisa Rosolová s půlroční dcerouEvelin v nosítku, přítomen byl také (tohočasu v Ostravě na tréninkovém kempu)

STŘEDOŠKOLSKÉ POHÁRYDO TŘINCE A PARDUBICZa účasti patronky Denisy Rosolové vyvrcholil v ostravské hale 37. ročník Středoškolského atletického poháru.

14 5/2018

AT L E T I K A

přední světový koulař Tomáš Staněk,spolu s patronkou předával ceny vítězům,a jako vedoucí čáslavského družstva tubyla další někdejší úspěšná reprezen-tantka Ludmila Formanová, nebo bývalýsvětový šampion v desetiboji a v součas-nosti šéf české atletické reprezentaceTomáš Dvořák.

Gymnazistky z Pardubic a jejich kole-gové z Třince - to jsou noví majitelé stře-doškolského poháru pro rok 2018. Za-

tímco studentky z města perníku trium-fovaly s malým, 36bodovým rozdílempřed rivalkami z pražského gymnáziaArabská (9240 ku 9204), študáci z Třincecelkové hodnocení opanovali s takřkadvousetbodovým náskokem před plzeň-skou SPŠ a SOŠ prof. Švejcara (9558 ku9370).

Středoškoláci z města piva naopak jentěsně (o 15 b) předčili gymnazisty z městakrále Jiřího z Poděbrad (9355), kteří tak

zopakovali své loňské umístění. Bron-zové medaile mezi dívkami, s výraz nýmodstupem za čelným duem týmů, bralygymnazistky z Brandýsa nad Labem. Ob-hájci prvenství ze SPŠ z Tábora skončilisedmí, obhájkyně z Gymnázia v Trut-nově se ani neprobojovaly do finále. D

TEXT MICHAL PROCHÁZKA, ČAS

FOTO ADOLF HORSINKA, ČAS

Dívky1. Gymnázium Pardubice, Mozartova 2. Gymnázium Praha 6, Arabská 3. Gymnázium J. S. Machara, Brandýs n. L.

Chlapci1. Gymnázium Třinec, Komenského2. SPŠ a SOŠ profesora Švejcara, Plzeň3. Gymnázium Jiřího z Poděbrad, Poděbrady

5/2018 15

Road to Serbia, road to Serbia,“skandovali hráči vítězného praž-ského Gymnázia Nad Što -lou. Právě proměnili pátou pe-

naltu, která jim zajistila účast namistrovství světa středních škol v Běle-hradu. Velké zklamání naopak převažo-valo na straně SOŠ a Gymnázium StaréMěsto. Cesta do finále byla napínavě

protkaná penaltami až do samotnéhozávěru…

ŠEST ŠKOL VE HŘE

Za náročných fotbalových podmínek si tomezi sebou rozdalo šest středních škol. Po-řadatelé vměstnali dvoudenní republikovéfinále do jediného dne, a tak bylo už na po-

čátku jasné, že se bude jednat o intenzivnía fyzicky náročný sportovní zážitek. Asinikdo ale nečekal, že převážnou část tur-naje budou díky vyrovnanosti týmů rozho-dovat až penalty – střílelo se hned v pěti zá-pasech.

Unikátní situace nastala ve skupině„B“, kde mezi sebou hrála v základní částivšechna družstva shodným výsledkem

O CESTĚ DO SRBSKAROZHODLO PENALTOVÉ DRAMANa dubnovém mistrovství světa škol v Bělehradu budou takébojovat chlapci z pražského Gymnázia Nad Štolou. Nominaci nafotbalový šampionát si vysloužili školním mistrovským titulemna republikovém finále v Jihlavě.

16 5/2018

F O T B A L

1:0. Před semifinále tak měly týmyz Prahy, Hradce Králové i Tábora stejnéskóre i počet bodů. Následovala tech-nická porada a jednoduché rozhodnutí -všechna utkání se budou opakovat v po-době pokutových kopů. Černý Petr nako-nec padl překvapivě na jednoho z favo-ritů  SŠSOG Hradec Králové, kterýo jednu branku nepostoupil do vyřazova-cích bojů.

V prvním semifinále proti sobě nastou-pily pořadatelská OA, VOŠZ a SZŠ, SOŠSJihlava a pražské Gymnázium Nad Štolou.Vyrovnané utkání i po mohutném závě-rečném tlaku domácích nakonec ovládliborci z českého hlavního města výsledkem1:0. V druhém semifinálovém utkání seproti sobě postavil výběr ze SOŠ a Gym-názia Staré Město proti mužstvu ze SPŠTábor. Staroměstské chlapce táhla k vítěz-ství obrovská motivace napodobit svéspolužačky, které postoupily na světovýšampionát škol v kategorii dívek. Jejichtouha po nominaci byla na fotbalovémhřišti patrná od prvních minut a zaslou-ženě tak postoupili do závěrečného bojevýsledkem 2:0.

ROAD TO SERBIA!

Samotné finále pak nabídlo další napína-vou podívanou. Hráči měli v nohách 120minut a 40 minut fotbalové pobíhané naně ještě čekalo. V zápase plném soubojůmusel po výsledku 0:0 v základní hracídobě opět rozhodnout penaltový rozstřel.Výsledkem 5:4 na pokutové kopy se z cel-kového vítězství radovali chlapci z praž-ského Gymnázia Nad Štolou.

Fotbalové hřiště ovládly emotivníoslavy vítězů. Někteří školáci po vzoruprofesionálních fotbalistů strhávalidresy a všichni společně skandovali„road to Serbia, road to Serbia“ (překlad:cesta do Srbska). Vedoucí družstvaFilip Soukup po utkání všem slíbil:„Neměli jsme s sebou to nejsilnější, comáme. Plno hráčů bylo v době republi-kového finále na reprezentačních sra-zech. Nebojte, v Bělehradu budemefakt dobrý!“ D

TEXT JAN PLICHTA, KATARÍNA ŽELEZNÁ

FOTO archiv organizátora akce

Konečné pořadí 1. Gymnázium Nad Štolou, Praha2. SOŠ a Gymnázium Staré Město3. OA, VOŠ a SZŠ, SOSŠ Jihlava4. SPŠ Tábor5. SŠSOG Hradec Králové6. OA ELDO Brno

5/2018 17

Idíky nim vozí chlapci a dívky do svýchškol medaile a poháry. I díky nim seděti a mládež pravidelně baví spor-tem. O kom je řeč? O pořadatelích

školních republikových finále či světovýchšampionátů, o trenérech školních spor-tovních klubů, ale třeba i o předsedechokresních a krajských rad AŠSK. Onivšichni totiž mají podíl na tom, že školácia školačky sportují. Právě proto jsme naříjnovém Shromáždění delegátů, které sekonalo v Praze na Fakultě tělesné výchovya sportu UK, ocenili vybrané spolupracov-níky za celoživotní přínos školnímusportu.

Celkem se na návrh krajských rad a Vý-konného výboru AŠSK udělovaly tři druhy

ocenění – stříbrná medaile II. stupně, bron-zová medaile III. stupně a děkovná plaketa.Představujeme některé z oceněných.

➡� ŠTĚPÁN ROCH – stříbrná medaile

Před dvaceti lety připravoval mistrovstvísvěta škol v lyžování, které se odehrálov Jeseníku. Dva roky poté se stal předse-dou krajské rady Olomouckého kraje, kdepůsobí dodnes. Pomáhal zorganizovatcelou řadu školních sportovních soutěží,mezi nimi například i loňský jubilejní50. ročník Poháru rozhlasu, jehož republi-kové finále se velmi vydařilo. V minulostibyl oceněn plaketou i bronzovou medailíAŠSK ČR.

OCENĚNÍ ZA ROZVOJŠKOLNÍHO SPORTUVedení AŠSK na konci října ocenilo 23 spolupracovníků, kteří sepřičinili o rozvoj školního sportu. Mezi nimi byli pořadatelévýznamných republikových finále, zapálení tělocvikářii hospodářky a předsedové okresních či krajských rad.

18 5/2018

S H R O M Á Ž D Ě N Í D E L E G ÁT Ů

⬆� SYLVA KUBALOVÁ – bronzová medaile

Je zakládající členkou okresní rady Frý-dek-Místek, od roku 1992 v rámci ní vy-konává funkci hospodářky a garantkysportovních soutěží. Zároveň působila dosvých šedesáti let jako předsedkyně škol-ního sportovního klubu při GymnáziuPetra Bezruče. Připravovala tak studentyna řadu soutěží a podílela se na organizacikrajských i republikových finále. Momen-tálně působí jako členka revizní komisev rámci krajské rady Moravskoslezskéhokraje.

⬇� MARTINA ŽÁKOVSKÁ – plaketaFunkci předsedkyně okresní rady Šumperkvykonává pět let, za poměrně krátkou dobusi však dokázala naklonit nejen své kolegy,ale i důležité partnery pro organizaci spor-tovních akcí. „Všichni obdivujeme její eru-dici a energii s jakou funkci vykonává. Jesamostatná, iniciativní a velmi dobřezvládá komunikaci s partnerskými organi-zacemi, které si dokázala získat. Její přístupusnadňuje vyjednávání i organizování sou-těží a dalších aktivit AŠSK,“ uvedli její kole-gové. D

TEXT KATARÍNA ŽELEZNÁ

FOTO TOMÁŠ MOJŽIŠ, KATARÍNA ŽELEZNÁ, archiv AŠSK

Seznam oceněnýchMedaile II. stupně – stříbrná

Štěpán RochAntonín Slezák

Medaile III. stupně – bronzová Jaroslav BartošHana BekárkováJitka DrábkováLibor DrobnýKvěta FukalováBohumil HlaváčekOldřich KadlecSylva KubalováDanuše LískovcováZdeněk MlčkovskýZdeněk MoštěkJosef TůmaRenata Tvrdá

Plaketa – poděkování za práci za uplynulé období

Petra BazalováEva DrahorádováRenata KrčkováMichal KrejčíDanuše MýlkováEva PačesováKarel ŠerkaMartina Žákovská

5/2018 19

Od letošního září ho spustila Asoci-ace školních sportovních klubů zafinanční dotace Ministerstva škol-ství, mládeže a tělovýchovy. Za tři

měsíce se díky němu podařilo rozhýbatpravidelnou pohybovou aktivitou tisícedětí. Lekce „Sportuj ve škole“ probíhají na339 školách v době fungování družin zcelazdarma. Jednou ze zapojených institucí jei ZŠ Pod Vinohrady Uherský Brod, kde ho-diny vede ředitel a tělocvikář Zdeněk Moštěk.

Jak probíhá hodina „Sportuj ve škole“u vás?Většinou rozdělujeme tělocvičnu na čtyři ažpět sportovních stanovišť, na kterých se dětistřídají. Zkouší si na nich různé aktivitys míči, zdolávají opičí dráhy, ale učí se i obrat-nostním věcem nebo práci s florbalovou holí.

Lekce jsou tedy založeny především nahře a zábavě?S malými dětmi nelze sportovat tak, žebudou běhat od zdi ke zdi. Do hodin je po-

třeba vždy dostat prvky soutěživosti. Musíto být zábavnou formou, děti se pak vzá-jemně povzbuzují a podporují. V tělocvičněto zkrátka musí žít!

Je ještě nějaký další důvod, proč dětisportování v družinách baví? U nás na škole jsou důvody hned dva.Děti nejenže sportují se svými kamarády,ale navíc se v lekcích potkávají i se star-šími žáky. Do hodin totiž často zapoju-jeme také holky a kluky ze sportovníchtříd, kteří jako asistenti předvádí pohy-bové aktivity cvičícím dětem a pomáhajíjim při nich. I díky tomu se kolektiv naškole celkově stmeluje. Mladší děti pakmají starší spolužáky jako správné vzoryi kamarády.

Může takový projekt pomoci i s odbou-ráváním šikany na školách? Sport učí děti respektovat soupeře, do-držovat pravidla a podle nich se chovat.Mám to ověřené z trenérské a tělocvikář-

ské praxe. Když s dětmi, které sportovněvedu od první třídy, přijedu nyní na jakou-koli akci, vím, že se budou umět chovat.Pravděpodobnost, že je nachytám někde zahalou kouřit nebo popíjet alkohol, je mini-mální.

Co na projektu „Sportuj ve škole“ bavíjako ředitele vás?Doteď jsme lektory sportovních kroužkův družinách platili ze školního rozpočtua nyní jejich mzdu hradí v dvojnásobnévýši Asociace školních sportovních klubů.Jako ředitel kvituji, že děti cvičí a školapřitom šetří peníze na další důležité věci.Nerozumím proto ředitelům, kteří svouškolu do projektu nezapojí.

Jak moc velká úleva to pro školní roz-počet je? U malých škol je to obrovská pomoc.A pokud to i naší škole ušetří 40 tisíc ročně,můžu je využít třeba na odměny učitelům.Navíc dostaneme na lekce zdarma sportovní

SPORTUJ VE ŠKOLE!Opičí dráhy, pohybové hry i základy oblíbených sportů jakými jsou napříkladvolejbal, fotbal či florbal – to vše čeká na žáky a žákyně 1. až 5. tříd v rámciprojektu „Sportuj ve škole“.

20 5/2018

R O Z H O V O R

pomůcky. I díky nim jsou hodiny pro dětipestřejší a škola na nich šetří další peníze.K tomu jsou cvičitelé, kteří sportují s dětmi,kvalitně zaplaceni. Takže všechno, co jsmedříve v rámci svých sportovních kroužkův družinách řešili vlastními prostředky, teďmáme materiálně i finančně podpořené.

Jak velký je rozdíl v pohybové zdat-nosti dnešních dětí oproti předcháze-jící generaci?V dřívějších dobách sportovali všichni. Šliven, vzali si balón, hokejku nebo hrálirůzné hry a blbli venku. Pokud ale rodičv dnešní době svému dítěti nezaplatísportovní kroužek, tak si dítě vztah kesportu samo buduje obtížně. Vzhledemk tomu, že mnoho rodičů nevede své po-tomky od mala ke sportu, jsou dovednostia tělesná zdatnost dnešních žáků a žaček

ve srovnání s jejich rodiči či prarodiči,zoufalé.

Sportování v družinách v rámci pro-jektu je tedy i službou pro rodiče…Je nadstandartní službou pod jednou stře-chou! Rodiče totiž nemusí děti nikam pře-vážet, nic organizovat a dokonce ani platit.A přitom vědí, že je o ně v rámci lekcí v pro-storech školy sportovně postaráno. Díkytomu se daří více podchytit i děti rodičů,kteří pohybové aktivity svých potomkůpříliš neřeší.

Je tedy ideální cestou rozvíjet sporto-vání dětí přímo ve škole?Třetí hodina tělocviku v rámci povinnévýuky je těžko realizovatelný projekt.Řada škol by neměla prostory, kde s dětmicvičit, problémem by byl i nedostatek uči-telů. Pokud chceme zlepšit pohybovou ak-tivitu dětí, nesmí být nařízená, ale dobro-volná, a ideální je začít ve školníchdružinách. Časem si pak chlapci a dívkymožná najdou místo i v nějakém sportov-ním klubu nebo si budou sportovat sami,ale první kroky a získání vztahu k pohybuv rámci projektů jako „Sportuj ve škole“ jenejpodstatnější. D

TEXT KATARÍNA ŽELEZNÁ

FOTO MARTINA GRÄF / AŠSK / ZŠ Velvary,

archiv ZDEŇKA MOŠTĚKA

5/2018 21www.sportujveskole.cz

V tělocvičněto musí žít!„

TĚLOCVIKÁŘIV KRESBÁCH ŠKOLÁKŮDo výtvarné soutěže AŠSK, nazvané „Nakresli svého tělocvikáře!“, přišlo mnohokreseb, ty nejpodařenější předkládáme. Vítězné dílo jste si už mohli prohlédnoutna třetí stránce, neboť se stalo podkladem „péefka“ naší asociace pro rok 2019.

22 5/2018

S O U T Ě Ž

Dana Pacltová a Pavla Homolová7. třída, ZŠ� Jihlava, Křížová

Denisa Ciprová7. třída, ZŠ� Karla Vokáče, Straš� ice

Štěpán KapkoGymnázium Vlaš� im, Tylova

Matyáš� Podhájecký�5. třída, ZŠ dr. Miroslava Tyrš�e, Hlučín

Sára FantyšováGymnázium Vlaš� im, Tylova

Eliš� ka Kubeč� ková5. třída, ZŠ� Ostrava, Zelená

5/2018 23

Viktor Votipka4. třída, Gymnázium F. Palackého, Neratovice

Ondřej Pavlín17 let, Gymnázium F. Palackého, Neratovice

Eliš� ka Sichová13 let, ZŠ Ostrava, Zelená

Vanesa Mü� llerová,7. třída, ZŠ� Karla Vokáč� e, Straš� ice

Michaela Š� tainerová17 let, Gymnázium a SOŠ Př�elouč�

Diana Balážová5. třída, ZŠ dr. Miroslava Tyrš�e, Hlučín

Veselá Markéta14 let, ZŠ Ostrava, Zelená

Děkujeme za podporu!